univerzita palackÉho v olomouci - theses.cz · bazaliom, jízvící bazaliom, ulcus rodens,...

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD

Ústav radiologických metod

BRACHYRADIOTERAPIE - MULÁŢE

U KOŢNÍCH NÁDORŮ

Bakalářská práce

Vypracovala: Valérie Navrátilová Olomouc 2010

Vedoucí práce: MUDr. Vlastislav Šrámek

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně. Veškeré literární

prameny a informace, které jsem v práci vyuţila, jsem uvedla v seznamu pouţité

literatury.

Souhlasím s tím, aby práce byla uloţena v knihovně Fakulty zdravotnických věd

Univerzity Palackého v Olomouci a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Olomouci dne 14. 5. 2010 ..……………………………

Děkuji vedoucímu práce MUDr. Vlastislavu Šrámkovi za trpělivost, ochotnou

spolupráci a za podněty a cenné rady při zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěla

poděkovat Mgr. Janě Zapletalové, Dr. za hodnotné rady při zpracování dat z výzkumu.

ANOTACE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Název práce: Brachyradioterapie – muláţe u koţních nádorů

Název práce v AJ: Brachyradiotherapy – moulages by skin tumors

Datum zadání: 2009-06-23

Datum odevzdání: 2010-05-14

Vysoká škola, fakulta, ústav: Univerzita Palackého v Olomouci

Fakulta zdravotnických věd

Ústav radiologických metod

Autor práce: Navrátilová Valérie

Vedoucí práce: MUDr. Vlastislav Šrámek

Abstrakt v ČJ: Cílem bakalářské práce bylo zhodnotit soubor pacientů léčených

brachyradioterapií technikou muláţí. Teoretická část je zaměřena

na obecnou charakteristiku koţních nádorů a jejich léčbu.

V praktické části je popsán soubor pacientů léčených

brachyradioterapií technikou muláţí pro koţní nádory na

Onkologické klinice Fakultní nemocnice Olomouc v letech 2007

– 2009. Výzkum se zabývá třemi nejčastějšími ozářeními, která

byla v těchto letech provedena.

Abstrakt v AJ: The aim of this thesis was to evaluate a group of patients treated

brachyradiotherapy moulage technique. The theoretical part

focuses on general characteristics of skin tumors and their

treatment. The practical part describes the group of patients

treated brachyradiotherapy moulage technique for skin tumors on

Oncology Clinic of the University Hospital Olomouc in the years

2007 - 2009. Research deals with the three most common

irradiation, which was made in those years.

Klíčová slova v ČJ: koţní nádory, bazocelulární karcinom, spinocelulární karcinom,

dyskeratóza, brachyradioterapie, muláţe

Klíčová slova v AJ: skin tumors, basal cell carcinoma, squamous cell carcinoma,

dyskeratosis, brachyradiotherapy, moulages

Rozsah: 59s.

5

Obsah 1 Úvod .................................................................................................................................. 7

2 Teoretická část ................................................................................................................. 8

2.1 Kožní nádory ...................................................................................................................... 8

2.1.1 Epidemiologie .......................................................................................................... 8

2.1.2 Etiologie ................................................................................................................... 8

2.1.3 Prekancerózy ........................................................................................................... 8

2.1.4 Histopatologická klasifikace kožních nádorů ........................................................... 9

2.1.5 TNM klasifikace ...................................................................................................... 10

3 Bazocelulární karcinom ................................................................................................. 12

3.1 Typy bazocelulárního karcinomu ..................................................................................... 12

3.2 Léčebné postupy .............................................................................................................. 12

4 Spinocelulární karcinom ............................................................................................... 13

4.1 Léčebné postupy .............................................................................................................. 13

5 Maligní melanom ........................................................................................................... 14

5.1 Klinické příznaky .............................................................................................................. 14

5.2 Léčebné postupy .............................................................................................................. 15

5.3 Prognóza a prevence ........................................................................................................ 15

6 Radioterapie ................................................................................................................... 16

6.1 Teleterapie ....................................................................................................................... 16

6.2 Brachyterapie ................................................................................................................... 16

6.2.1 Techniky brachyterapie.......................................................................................... 17

6.2.2 Zdroje záření .......................................................................................................... 17

6.2.3 Afterloading ........................................................................................................... 17

6.2.4 Indikace brachyradioterapie .................................................................................. 18

6.2.5 Výhody a nevýhody brachyradioterapie ................................................................ 18

6.3 Muláže ............................................................................................................................. 18

6.3.1 Výhody techniky muláží ......................................................................................... 19

6.3.2 Frakcionace ............................................................................................................ 19

7 Praktická část ................................................................................................................. 20

7.1 Metodika .......................................................................................................................... 20

7.2 Výsledky ........................................................................................................................... 21

8 Závěr ............................................................................................................................... 52

6

Seznam použitých zkratek ....................................................................................................... 53

Seznam obrázků a grafů .......................................................................................................... 54

Seznam tabulek ........................................................................................................................ 55

Použitá literatura ..................................................................................................................... 58

Elektronické zdroje .................................................................................................................. 59

7

1 Úvod

Nádory kůţe patří mezi nejčastější zhoubné novotvary. K rizikovým faktorům,

které se podílí na vzniku koţních nádorů, patří zejména sluneční záření, chemické

kancerogeny jako je arzen či dehet, ale také i prekancerózy nebo ionizující záření.

Výskyt těchto nádorů je největší v bílé populaci.

Mezi hlavní léčebné postupy patří chirurgie, radioterapie či kryoterapie. Technika

muláţí se v brachyradioterapii pouţívá pro léčbu povrchových koţních nádorů.

Tato práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část se

věnuje epidemiologii, etiologii, histopatologické klasifikaci a TNM klasifikaci koţních

nádorů. Dále jsou zde uvedeny nejčastěji se vyskytující maligní koţní nádory –

bazocelulární a spinocelulární karcinom. V práci je charakterizována jedna z metod

léčby koţních nádorů - technika muláţí.

V praktické části je popsán výzkum, který probíhal retrospektivně i současně na

Onkologické klinice Fakultní nemocnice Olomouc.

Cílem práce je zhodnotit soubor pacientů léčených brachyradioterapeutickou

technikou muláţí pro koţní nádory na Onkologické klinice Fakultní nemocnice

Olomouc v letech 2007 – 2009.

8

2 Teoretická část

2.1 Kožní nádory

2.1.1 Epidemiologie

V incidenci zhoubných koţních nádorů se vyskytují velké regionální a rasové

rozdíly. Největší výskyt nádorů je v bílé populaci, incidence klesá s vyšší pigmentací

kůţe. Nádory kůţe představují v incidenci 16 % všech tumorů. Výskyt koţních nádorů

stoupá s věkem. (5), (7)

2.1.2 Etiologie

Kůţe je nejrozsáhlejším lidským orgánem. Je nejvíce vystavena působení

kancerogenům vnějšího prostředí. Mezi nejdůleţitější chemické kancerogeny patří

arzen, dehet či kadmium.

Nejvýznamnějším etiologickým faktorem je ultrafialové záření, zejména B sloţka

UV záření. Devadesát procent koţních nádorů vzniká na kůţi exponované slunci.

Dalším rizikovým faktorem je například imunosuprese, coţ souvisí s dnešním rozvojem

transplantačních programů. Etiologickým faktorem je i radiace. (7)

2.1.3 Prekancerózy

Jako prekancerózy označujeme chorobné příznaky, z nichţ se můţe po určité době

vyvinout zhoubný nádor. (1)

Solární (aktinická) keratóza

Tato prekanceróza se vyskytuje nejčastěji u starších lidí, kteří mají senilně

degenerovanou atrofickou kůţi. Zpravidla jsou postiţena místa, která jsou vystavěna

slunečnímu záření, tedy hřbety rukou či obličej. Diagnóza solární keratózy se stanoví z

klinického vzhledu. Pokud nastane při stanovení diagnózy nejasnost, je vhodné pouţít

histologické ověření diagnózy. (1), (3)

Leukoplakie

Hlavní příčinou vzniku leukoplakie je chronické dráţdění sliznice, například

nadměrným kouřením nebo pouţíváním špatně padnoucí zubní protézy. Tato

9

prekanceróza se vyskytuje na sliznici úst, na rtech či na sliznici genitálu. Leukoplakie je

charakteristická bělavými, ostře ohraničenými loţisky, která jsou někdy lehce

infiltrovaná. Léčba leukoplakie je chirurgická nebo kryochirurgická. (1), (3)

Cornu cutaneum

Cornu cutaneum je rohovitý, tuhý útvar, který vyrůstá ze základny obdobné

senilní keratóze. Tento útvar můţe být dlouhý i několik centimetrů. Léčba je

chirurgická - excise. (1)

2.1.4 Histopatologická klasifikace kožních nádorů

Klasifikace koţních nádorů vychází z jejich histopatologické stavby. Dělíme je

dle struktur, za kterých vycházejí, na adnexální, epitelové, mezenchymové a

neuroektodermové. Mezi nejčastější maligní koţní nádory patří bazocelulární karcinom

a spinocelulární karcinom. (1)

Tab. 1: Histopatologická klasifikace koţních nádorů

I. Nádory adnex

Cylindrom

Syringom

Trichoepitelom

II. Epitelové nádory

A) Benigní

Veruca seborrhoica

B) Maligní

Bazaliom

Spinaliom

Morbus Paget

Keratoankom

III. Mezenchymální nádory

A) Benigní

Hemangiomy: Naevus flameus

Hemangioma tuberosum Hemangioma cavernosum

Angioma stellatum

Hemangioma senile

Fibrom: Histiocytom

B) Maligní – sarkomy

Dermatofibrosarcoma protuberans

Fibrosarkom

Maligní fibrózní histiocytom

Liposarkom

Sarcoma Kaposi

IV. Neuroektodermové nádory

A) Benigní

Neurofibrom

B) Maligní

Neurofibrosarkom

Maligní melanom Karcinom z Merkelových buněk

10

Fibroma molle

Fibroma durum

Keloid

Leiomyom

Granuloma pyogenicum

Glomus tumor – glomangiom

Lymfangiom

Lipom

2.1.5 TNM klasifikace kožních nádorů

TNM (Tumor, Nodes and Metastases Classification) klasifikace se pouţívá pouze

pro karcinomy kůţe mimo karcinomy očního víčka, vulvy, penisu a maligního

melanomu kůţe včetně očního víčka. (tab. 2), (7)

Postupy ke stanovení klasifikace T, N, M.

Kategorie T: Klinické vyšetření

Kategorie N: Klinické vyšetření a zobrazovací vyšetřovací metody

Kategorie M: Klinické vyšetření a zobrazovací vyšetřovací metody

11

Tab. 2: TNM klinická klasifikace koţních nádorů

T – Primární nádor

TX primární nádor nelze hodnotit

T0 bez známek primárního nádoru

Tis karcinom in situ

T1 nádor 2 cm nebo méně v největším rozměru

T2 nádor větší neţ 2 cm, ne však více 5 cm v největším rozměru

T3 nádor větší neţ 5 cm v největším rozměru

T4 nádor postihuje hluboké extradermální struktury, tj. chrupavku, kosterní sval nebo

kost

N - Regionální mízní uzliny

NX regionální mízní uzliny nelze hodnotit

N0 v regionálních mízních uzlinách nejsou metastázy

N1 metastázy v regionálních mízních uzlinách

M – Vzdálené metastázy

MX vzdálené metastázy nelze hodnotit

M0 nejsou vzdálené metastázy

M1 vzdálené metastázy

12

3 Bazocelulární karcinom (bazaliom)

Bazaliom je nejčastějším maligním koţním novotvarem. „Bazocelulární

karcinom vyrůstá z nezralých pluripotentních buněk epidermis nebo pochev vlasových

folikulů. Tumor roste invazivně, působí lokální destrukci“.1 Nejčastější místa výskytu

bazaliomu jsou místa vystavená slunečnímu záření, zejména místa na hlavě (například

parietální oblast u muţů s pleší či nazolabiální rýha). Výskyt metastáz je vzácný.

V případě metastazování bývají nejčastěji postiţeny spádové lymfatické uzliny. (3), (7)

3.1 Typy bazocelulárního karcinomu

Klinicky rozlišujeme osm typů bazaliomů: nodulární bazaliom, superficiální

bazaliom, jízvící bazaliom, ulcus rodens, sklerodermiformní bazaliom, pigmentovaný

bazaliom, cystický bazaliom a hyperkeratotický bazaliom. (7)

3.2 Léčebné postupy

Eventuality léčebných postupů závisí například na anatomické lokalizaci,

rozsahu léze, hloubce invaze, blízkosti kosti nebo chrupavky a na celkovém stavu

pacienta. Prioritní léčbou bazocelulárního karcinomu je chirurgická metoda.

Alternativní metodou je radioterapie. Kryoterapie je zvolena například u mnohočetných

bazaliomů. Výjimečně se indikuje léčba lokální imunoterapií interferony. (1), (7)

Obr. 1 - Bazaliomy - superficiální forma

1 Šlampa, P. – Petera, J., Radiační onkologie, s. 191.

13

4 Spinocelulární karcinom (spinaliom)

Spinocelulární karcinom je druhým nejčastějším maligním koţním nádorem u

bílé rasy. Histologicky vychází spinocelulární karcinom z keratinocytů. Spinaliom

vzniká primárně na kůţi, která má známky poškození slunečním zářením –

hyperkeratóza, solární elastóza kůţe či hyperpigmentace, zejména na obličeji starších

lidí. Na obličeji postihuje nejčastěji tváře, boltce, rty či nos. Spinocelulární karcinom se

vyskytuje méně často na předloktích, hřbetech rukou či na ostatních částech lidského

těla. (1), (3), (7), (8)

Nádor se vytváří postupně, v dalším průběhu se rozpadá, infiltruje okolní tkáně a

lymfogenně metastazuje. Hematogenní metastázy se vyskytují méně často. Diagnóza

musí být vţdy histologicky ověřena. Léze roste odlišnou rychlostí. Nejvíce agresivními

jsou novotvary, které vznikly v jizvách po popáleninách nebo například léze

lokalizované na rtech. (7)


Formou léčby spinocelulárního karcinomu je vţdy radikální léčba. Radioterapie

je zvolena například u rozsáhlých, rychle rostoucích či operaci špatně přístupných

tumorů. (7)

Obr. 2 Spinocelulární karcinom

14

5 Maligní melanom

Maligní melanom je neuroektodermální nádor, který vychází z melanocytů.

Můţe tedy vzniknout v jakémkoliv typu tkáně. V naprosté většině se vyskytuje na kůţi,

v oku a vzácněji na sliznicích. V současnosti patří melanom mezi nádory

s nejrychlejším vzestupem incidence. Nejčastější lokalizace metastáz jsou v podkoţí

mimo intranzitní oblast, kůţe, plíce, mozek, vzdálené lymfatické uzliny či

gastrointestinální trakt. Vzácné jsou kostní metastázy. Mohou se i objevit metastázy

v lymfatických uzlinách bez nalezení primárního loţiska na kůţi nemocného. U těchto

případů je samotná lymfatická uzlina moţným místem vzniku primárního loţiska. (1),

(5)

Hlavním etiologickým faktorem vzniku maligního melanomu je nadměrná

expozice UV záření. Vysokým riziko je i u jednotlivců s fototypem kůţe I a II.

Speciální skupinou jsou jednotlivci, kteří mají 5 a více atypických melanocytárních

névů či jedinci s 50 a více atypickými melanocytárními névy. (1)

Popisují se dva hlavní typy maligního melanomu – superficiální a nodulární

melanom. Dalším typem je lentigo maligna, který je pokládán za melanom in situ. (7)

5.1 Klinické příznaky

Klinickými příznaky časného melanomu je výskyt pigmentové léze, která roste a

můţe později i svědit. Pozdním příznakem je krvácení léze. Primární maligní melanom

je většinou diagnostikován klinicky vyšetřením zrakem. Dermatoskopii lze vyuţít k

diferenciální diagnostice plochých pigmentových morf. V případě klinické nejasnosti je

indikována biopsie. Pro vyslovení klinického podezření na koţní maligní melanom se

pouţívá tzv. ABCD pravidlo. Písmena ABCD označují tyto čtyři kriteria:

A – asymetrie, B - nepravidelnost ohraničení (borderline), C – nepravidelnost zbarvení

(colour) a D – průměr (diameter) nad 5 mm. (1), (5)

15


Při léčbě maligního melanomu se upřednostňuje jeho chirurgické odstranění.

Maligní melanom je radiorezistentním a chemorezistentním novotvarem. U primárního

nádoru je standardní metodou chirurgické odstranění s dostatečným lemem zdravé

okolní tkáně. Šířka lemu zdravé tkáně závisí na velikosti nádoru. Reexcise je

indikována, jestliţe primárně provedený zákrok zjevně neodstranil celý tumor.

Radioterapie se indikuje v případě uzlinových metastáz, metastáz v CNS či jako

paliativní a analgetické ozáření kostních a mozkových metastáz. Chemoterapie je

indikována jako paliativní strategie léčby. (1), (5), (7)

5.3 Prognóza a prevence

Prognóza koţního maligního melanomu velice závisí na jeho časnosti záchytu.

Existuje mnoho prognostických faktorů pro izolovaný primární maligní melanom.

Klinickým faktorem je například věk, pohlaví a lokalizace novotvaru.

Histopatologickým faktorem je například tloušťka nádoru, úroveň invaze či ulcerace.

Léze do 1 mm tloušťky mají velmi nízké riziko diseminace. (1), (5)

Prevence spočívá zejména ve sníţení expozice slunečnímu záření.

16

6 Radioterapie

Pojem radioterapie označuje léčbu ionizujícím zářením. Součástí radioterapie je

zaměření dávky záření v definovaném nádorovém objemu s minimálním poškozením a

s maximálním chráněním okolní zdravé tkáně. Klinické vyuţití radioterapie spočívá

v stanovení léčebné strategie a to paliativní nebo kurativní. Kurativní strategie směřuje

k vyléčení nemocného, zatímco paliativní strategií je především zkvalitněním ţivota

pacienta. Radioterapii dělíme z hlediska pouţívaných technik na teleterapii a

brachyterapii. (6)

6.1 Teleterapie

Pod pojmem teleterapie rozumíme zevní radioterapii. Při teleterapii se nachází

zdroj ionizujícího záření v určité vzdálenosti od těla ozařovaného pacienta. Nejčastější

vzdálenost zdroje od těla ozařovaného pacienta je 60 – 100 cm. V současné době je

základním přístrojem pro teleterapii lineární urychlovač (linear accelerator), který

pozvolna nahrazuje radionuklidový ozařovač. (6), (7)

Lineární urychlovač je zařízení, které urychluje nabité částice po lineární

přímkové dráze. Linak je označením pro lineární urychlovač, který je zaloţený na

principu nosné vlny. Zdrojem záření v radionuklidovém ozařovači je uzavřený

radionuklidový zářič, kterým je 60

Co nebo 137

Cs. V České republice se radionuklidové

ozařovače pouţívají zejména na menších zdravotnických pracovištích. Cesiové

ozařovače se dnes jiţ nevyrábějí. V České republice se cesiové ozařovače pouţívají jen

k nenádorové léčbě. (7)

6.2 Brachyterapie (brachyradioterapie)

Pojem brachyradioterapie znamená ozařování zblízka. Brachyradioterapie patří

mezi invazivní metody, lze ji pouţít jako samostatnou metodu léčby nebo v kombinaci

s teleterapií. (4), (9)

17

6.2.1 Techniky brachyradioterapie

Při brachyterapii je zdroj záření umístěn v tělních dutinách, jako je například

děloha, pochva, jícen či bronchus. Jedná se o tzv. intrakavitární radioterapii. Další

technikou v brachyterapii je tzv. intersticiální radioterapie. Při této technice je zdroj

záření implantován do léčeného nádoru. Poslední technikou brachyradioterapie je

technika muláţí, kdy se zdroj nachází ve speciálních aplikátorech, které jsou umístěny

na povrchu těla ozařovaného pacienta. (4), (9)

6.2.2 Zdroje záření

Zdrojem záření pro brachyterapii můţe být 60

Co, 137

Cs, 192

Ir, 182

Ta, 198

Au, 125

I, 90

Y, 90

Sr aj. Dříve se také pouţíval jako zdroj záření přirozený radionuklid 226

Ra,

jehoţ výhodou byl dlouhý poločas rozpadu. (4)

6.2.3 Afterloading

K zavádění aplikátorů, které obsahují zdroj záření, se pouţívá dálkově ovládané

zařízení tzv. afterloading. Automatické afterloadingové přístroje, které se při této

technice pouţívají, jsou dvojího typu. Prvním je typ LDR (low dose rate) přístroj, jehoţ

hlavní charakteristikou je nízký dávkový příkon – 0,4 – 2,0 Gy/hod. Druhý typ HDR

(high dose rate) přístroj poskytuje naopak vysoký dávkový příkon >12 Gy/hod. (7)

Obr. 3 Ozařovací přístroj s afterloadingem

18

6.2.4 Indikace brachyradioterapie

Indikací brachyradioterapie jsou obzvláště nádory dělohy, kůţe, bronchů či

nádory dutiny ústní. Kontraindikací mohou být například rozsáhlé nádory, tumory, které

postihují kost nebo nádory obtíţně technicky dostupné. (4)

6.2.5 Výhody a nevýhody brachyradioterapie

Mezi výhody brachyradioterapie můţeme zahrnout například moţnost aplikovat

vysoké dávky záření s maximálním šetřením zdravých tkání. Další výhodou této

techniky je její provedení v krátkém čase na rozdíl od teleterapie. Nevýhodou můţe být

to, ţe některé metody brachyradioterapie vyţadují náleţitě vybavený sál a v některých

případech i anesteziologa. (4)

6.3 Muláže

Tato technika brachyradioterapie se pouţívá pro léčbu povrchových koţních

nádorů. Princip muláţí je nejprve vytvoření destičky, která má velikost podle povrchu

ozařované oblasti. Její tloušťka závisí na hloubce cílového objemu a na pouţitých

zářičích. Na této destičce jsou přichyceny plastické trubičky, jeţ se připojí

k afterloadingovému přístroji. Destičky jsou vyrobeny nejčastěji z expandované

silikonové gumy, termoplastických materiálů - plexiskla aj. Jako zdroj záření se dnes

nejčastěji pouţívá vysoce aktivní (HDR) iridium. Pozice iridiového zdroje je řízena

pomocí počítače se speciálním programem. (4), (7)

Obr. 4 Muláţe

19

6.3.1 Výhody techniky muláží

Tato brachyterapeutická technika má mnoho výhod. Krátké terapeutické sezení,

které trvá několik minut, je jednou z nich. Další výhodou je to, ţe při terapii není

zdravotnický personál exponován záření. Moţnost opakovaného pouţití či jednoduchá a

časově nenáročná příprava je také výhodou. (7)

6.3.2 Frakcionace

Nejčastěji pouţívané frakcionační reţimy: (7)

45 Gy/ 10 frakcí/ 5 krát týdně

40 Gy/ 8 frakcí/ 5 krát týdně

30 Gy/3 frakce/ 1 krát týdně

18-20 Gy jednorázově

Obr. 5 Ozařování technikou muláţí

20

7 Praktická část

7.1 Metodika

Výzkum probíhal retrospektivně i současně na Onkologické klinice Fakultní

nemocnice Olomouc. Bylo zaznamenáno 166 pacientů léčených brachyradioterapií

technikou muláţí na Onkologické klinice v letech 2007 – 2009. Rok 2009 byl sledován

jen do září roku 2009.

Údaje o souboru pacientů byly získány z Nemocničního informačního systému

Onkologické kliniky. V kaţdém roce byl nejprve srovnán celkový počet, typ novotvarů

a počet dyskeratóz, jenţ byly léčeny brachyradioterapií technikou muláţí. Následně byl

charakterizován soubor pacientů s bazocelulárním karcinomem, spinocelulárním

karcinomem a dyskeratózou v kaţdém roce zvlášť. Do výzkumu je zahrnuta i

fotodokumentace pacienta s bazocelulárním karcinomem (2009) před ozářením a

následně reakce po ozařování (ukončení léčby).

Cílem výzkumu bylo zjistit nejvíce ozařované nádory a srovnat jejich výskyt

v souboru sledovaných pacientů. Dále zjistit nejčastější lokalizaci a maximální velikost

bazocelulárního karcinomu, spinocelulárního karcinomu a dyskeratózy. Následně zjistit

počet recidiv a excisí novotvarů. A poté zhodnotit reakce po ozařování

brachyradioterapeutickou technikou muláţí.

21

7.2 Výsledky

Rok 2007

V roce 2007 bylo zaznamenáno celkem 55 pacientů. Z toho bylo 33 (56,9 %) pacientů

s bazocelulárním karcinomem, 7 (12,1 %) pacientů se spinocelulárním karcinomem a 13

(22,4 %) pacientů s dyskeratózou. Typ nádoru nebyl uveden u 5 (8,6 %) pacientů. Ve 2

případech byl zaznamenán výskyt bazocelulárního karcinomu i dyskeratózy u jednoho

pacienta zároveň. V 1 případě byl zaznamenán výskyt spinocelulárního karcinomu i

dyskeratózy u jednoho pacienta současně.

Graf 1. Srovnání výskytu novotvarů a dyskeratózy za rok 2007

12,1%

8,6%

22,4%

56,9%

0% 10% 20% 30% 40% 50% 60%

spinocelulární karcinom

neuvedeno

dyskeratóza

bazocelulární karcinom

22

Bazocelulární karcinom

V roce 2007 bylo zaznamenáno celkem 33 pacientů s bazocelulárním karcinomem.

Z toho 15 muţského pohlaví a 18 ţenského pohlaví. (tab. 3)

Tab. 3: Srovnání pohlaví pacientů s BCC (2007)

Pohlaví Počet %

Muţi 15 45,5

Ţeny 18 54,5

Celkem 33 100

Průměrný věk u muţů s bazocelulárním karcinomem byl 76 let a u ţen 77 let.

Maximální věk výskytu bazaliomu u muţů byl 101 let a u ţen 93 let. (tab. 4)

Tab. 4: Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s BCC (2007)

Pohlaví Průměr Medián Minimum Maximum

Muţi 76 78 53 101

Ţeny 77 80 41 93

23

Celkem bylo zaznamenáno u 33 pacientů s BCC 47 novotvarů. Z toho byl BCC

nejčastěji lokalizován na hlavě, a to v počtu 37 (78,7 %) nádorů. Celkem u 2 případů

(4,3 %) nebyla uvedena lokalizace. (tab. 5)

Tab. 5: Anatomická lokalizace BCC (2007)

Lokalizace BCC Počet %

Hlava 37 78,7

Trup 8 17,0

Končetiny 0 0

Neuvedeno 2 4,3

Celkem 47 100

Maximální velikost bazaliomu byla 4 cm. Celkem u 10 případů nebyla velikost nádoru

uvedena. Mnohočetný bazaliom byl diagnostikován u 10 pacientů.

Graf 2. Anatomická lokalizace BCC (2007)

78,7%

17,0%

4,3%

hlava

trup

neuvedeno

24

Nejčastější lokalizací bazocelulárního karcinomu na hlavě byly tváře a to v počtu 10

(27 %) novotvarů. Naopak nejméně postiţenou oblastí na hlavě byly ve stejném počtu 3

novotvarů (8,1 %) uši a krk. (tab. 6)

Tab. 6: Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2007)


Vlasová část 4 10,8

Čelo 9 24,3

Nos 8 21,6

Tváře 10 27,0

Uši 3 8,1

Krk 3 8,1

Celkem 37 100

Graf 3. Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2007)

10,8%

24,3%

21,6%

27,0%

8,1% 8,1%

vlasová část

čelo

nos

tváře

uši

krk

25

Recidivující bazocelulární karcinomy byly zaznamenány ve 3 případech (6,8 %). Excise

byla provedena v 8 případech (18,2 %). (tab. 7)

Tab. 7: Recidiva, excise BCC (2007)

Počet %

Recidiva BCC 3 6,8

Excise BCC 8 18,2

Z celkového počtu 33 pacientů s bazocelulárním karcinomem byla zaznamenána reakce

po ozáření I. stupně u 18 (54,5 %) pacientů. V 1 (3,0 %) případě nebyla reakce po

ozáření uvedena. (tab. 8)

Tab. 8: Reakce po ozáření u BCC (2007)

Počet %

I. stupeň 14 42,4

Bez reakce 18 54,5

Neuvedeno 1 3,0

Celkem 33 100

26

Celkem v 46 (97,9 %) případech byla zvolena frakcionace 40 Gy celková dávka/ 10

frakcí / jednotlivá dávka 4 Gy . V 1 (2,1 %) případě byla zvolena frakcionace 60 Gy

celková dávka/ 12 frakcí/ jednotlivá dávka 5 Gy. (tab. 9)

Tab. 9: Frakcionace u BCC (2007)

Počet %

40 Gy/ 10 frakcí/ 4 Gy 46 97,9

60 Gy/ 12 frakcí/ 5 Gy 1 2,1

Celkem 47 100

27

Spinocelulární karcinom

V roce 2007 bylo zaznamenáno celkem 7 pacientů se spinocelulárním karcinomem.

Z toho 5 (71,4 %) muţského pohlaví a 2 (28,6 %) ţenského pohlaví. (tab. 10)

Tab. 10: Srovnání pacientů se SCC podle pohlaví (2007)

Pohlaví Počet %

Muţi 5 71,4

Ţeny 2 28,6

Celkem 7 100

Průměrný věk u muţů se spinocelulárním karcinomem byl 70 let a u ţen 83 let.

Maximální věk výskytu spinocelulárního karcinomu u muţů byl 85 let a u ţen 86 let.

(tab. 11)

Tab. 11: Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů se SCC (2007)


Muţi 70 65 58 85

Ţeny 83 83 80 86

28

Celkem bylo zaznamenáno u 7 pacientů se spinocelulárním karcinomem 7 novotvarů.

Z toho byl spinocelulární karcinom nejčastěji lokalizován na hlavě, a to v počtu 4

(66,7 %) novotvarů. V 1 případě nebyla lokalizace uvedena. (tab. 12)

Tab. 12: Anatomická lokalizace SCC (2007)

Lokalizace SCC Počet %

Hlava 4 57,1

Trup 0 0

Končetiny 2 28,6

Neuvedeno 1 14,3

Celkem 7 100

Maximální velikost spinocelulárního karcinomu byla zaznamenána 8 cm. V 1 případě

nebyla velikost spinaliomu uvedena.

Graf. 4. Anatomická lokalizace SCC (2007)

57,1%28,6%

14,3%

hlava

končetiny

neuvedeno

29

Recidiva spinocelulárního karcinomu byla zaznamenána v 1 případě (14,3 %). Excise

byla provedena v 1 případě (14,3 %). (tab. 13)

Tab. 13: Recidiva, excise SCC (2007)

Počet %

Recidiva SCC 1 14,3

Excise SCC 1 14,3

Z celkového počtu 7 pacientů se spinocelulárním karcinomem byla zaznamenána reakce

po ozáření I. stupně u 2 pacientů (28,6 %). U 4 (57,1 %) pacientů proběhlo ozáření bez

reakcí. V 1 (14,3 %) případě nebyla reakce po ozáření uvedena. (tab. 14)

Frakcionace 40 Gy/ 10 frakcí / 4 krát týdně byla zvolena ve všech případech.

Tab. 14: Reakce po ozáření u SCC (2007)

Počet %

I. stupeň 2 28,6

Bez reakce 4 57,1

Neuvedeno 1 14,3

Celkem 7 100

30

Dyskeratóza

V roce 2007 bylo zaznamenáno celkem 13 pacientů s dyskeratózou. Z toho 7 (53,8 %)

muţského pohlaví a 6 (46,2 %) ţenského pohlaví (tab. 15).

Tab. 15: Srovnání pacientů s dyskeratózou podle pohlaví (2007)

Pohlaví Počet %

Muţi 7 53,8

Ţeny 6 46,2

Celkem 13 100

Průměrný věk u muţů s dyskeratózou byl 77,1 let a u ţen 80,6 let. Maximální věk

výskytu dyskeratózy byl shodný jak u muţů, tak u ţen 91 let. (tab. 16)

Tab. 16: Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s dyskeratózou (2007)


Muţi 77,1 78 62 91

Ţeny 80,6 79 74 91

31

Celkem bylo u 13 pacientů zaznamenáno 19 dyskeratóz. Nejčastějším místem výskytu

dyskeratózy byla hlava, a to v počtu 15 (78,9 %). Naopak nejméně byla dyskeratóza

lokalizována na končetinách. V 1 případě (5,3 %) nebyla uvedena lokalizace. (tab. 17)

Tab. 17: Anatomická lokalizace dyskeratózy (2007)

Lokalizace dyskeratózy Počet %

Hlava 15 78,9

Trup 2 10,5

Končetiny 1 5,3

Neuvedeno 1 5,3

Celkem 19 100

Maximální velikost dyskeratózy byla 4 cm. Celkem v 5 případech nebyla velikost koţní

změny uvedena. Mnohočetné dyskeratózy byly uvedeny u 4 pacientů.

Graf. 5 Anatomická lokalizace dyskeratózy (2007)

78,9%

10,5%

5,3%5,3%

hlava

trup

končetiny

neuvedeno

32

Z celkového počtu 13 pacientů s dyskeratózou byla zaznamenána reakce po ozáření I.

stupně u 5 pacientů (38,5 %). Bez reakcí po ozařování bylo uvedeno 7 pacientů

(53,8 %). (tab. 18)

Frakcionace 40 Gy celková dávka/ 10 frakcí / jednotlivá dávka 4 Gy byla zvolena ve

všech případech.

Tab. 18: Reakce po ozáření u dyskeratózy (2007)

Počet %

I. stupeň 5 38,5

Bez reakce 7 53,8

Neuvedeno 1 7,7

Celkem 13 100

33

Rok 2008

V roce 2008 bylo zaznamenáno celkem 70 pacientů. Z toho bylo 58 (80,6 %) pacientů

s bazocelulárním karcinomem, 2 (2,8 %) pacienti se spinocelulárním karcinomem a 4

(5,6 %) pacienti s dyskeratózou. Typ nádoru nebyl uveden u 5 (6,9 %) pacientů. V 1

případě byl zaznamenán výskyt bazaliomu i dyskeratózy u jednoho pacienta zároveň.

V 1 případě byl zaznamenán výskyt spinaliomu i bazaliomu u jednoho pacienta

zároveň.

Graf 6. Srovnání výskytu novotvarů a dyskeratózy v roce 2008

1,4%

2,8%

2,8%

5,6%

6,9%

80,6%

0% 20% 40% 60% 80% 100%

Metatypický karcinom

Morbus Bowen


Dyskeratóza

neuvedeno


34


V roce 2008 bylo zaznamenáno celkem 58 pacientů s bazocelulárním karcinomem.

Počet pacientů muţského pohlaví a ţenského pohlaví byl shodný – 29. (tab. 19)


Pohlaví Počet %

Muţi 29 50,0

Ţeny 29 50,0

Celkem 58 100

Průměrný věk u muţů s bazocelulárním karcinomem byl 75,4 let a u ţen 79,6 let.




Muţi 75,4 77 41 90

Ţeny 79,6 81 56 99

35

Celkem bylo zaznamenáno u 58 pacientů s bazocelulárním karcinomem 80 novotvarů.

Nejčastějším místem lokalizace bazaliomu byla hlava a to v počtu 59 (73,8 %). Naopak

nejméně byl bazaliom lokalizován na končetinách a to v počtu 3 (3,8 %). Ve 2

případech (2,5 %) nebyla uvedena lokalizace bazaliomu. (tab. 21)



Hlava 59 73,8

Trup 16 20,0

Končetiny 3 3,8

Neuvedeno 2 2,5

Celkem 80 100

Maximální velikost bazaliomu byla zaznamenána 8cm. Celkem ve 4 případech nebyla

velikost bazocelulárního karcinomu uvedena.

Graf 7. Anatomická lokalizace BCC (2008)

73,8%

20,0%

3,8% 2,5%

hlava

trup

končetiny

neuvedeno

36

Nejčastější lokalizací bazocelulárního karcinomu na hlavě byl nos, a to v počtu 25

(42,4 %) nádorů. Naopak nejméně postiţenou oblastí na hlavě byl krk, a to v 1 případě

(1,7 %). (tab. 22)




Čelo 5 8,5

Nos 25 42,4

Tváře 8 13,6

Uši 4 6,8

Krk 1 1,7

Celkem 59 100


8,5%

1,7%

42,4%

13,6%6,8%

27,1%čelo

krk

nos

tváře

uši

vlasová část

37

Recidivující bazocelulární karcinomy byly zaznamenány v 8 případech (10,0 %). Excise

byla provedena u 12 (15,0 %) novotvarů. (tab. 23)


Počet %

Recidiva BCC 8 10,0

Excise BCC 12 15,0


po ozáření I. stupně u 49 pacientů (84,5 %). Reakce po ozáření se nevyskytla u 8

(13,8 %) pacientů. V 1 (1,7 %) případě nebyla reakce po ozáření uvedena. (tab. 24)


všech případech.


Počet %

I. stupeň 49 84,5

Bez reakce 8 13,8

Neuvedeno 1 1,7

Celkem 58 100

38


V roce 2008 byli zaznamenáni 2 pacienti se spinocelulárním karcinomem. Počet

muţského pohlaví a ţenského pohlaví byl shodný v počtu 1. (tab. 25)

Věk pacientů byl u ţeny 84 let a u muţe 73 let.

Tab. 25: Srovnání pohlaví pacientů se SCC (2008)

Pohlaví Počet %

Muţi 1 50,0

Ţeny 1 50,0

Celkem 2 100

Spinocelulární karcinom byl u pacientů shodně lokalizován na hlavě. (tab. 26)



Hlava 2 100,0

Trup 0 0

Končetiny 0 0

Celkem 2 100

39

Recidiva spinocelulárního karcinomu byla zaznamenána v 1 případě (50,0 %). Excise

byla provedena rovněţ v 1 případě (50,0 %). (tab. 27)

Tab. 27: Recidiva, excise SCC (2008)

Počet %

Recidiva SCC 1 50,0

Excise SCC 1 50,0


po ozáření I. stupně u 1 pacienta (50,0 %). Rovněţ v 1 (50,0 %) případě nebyla

zaznamenána reakce po ozáření. (tab. 28)


všech případech.


Počet %

I. stupeň 1 50,0

Bez reakce 1 50,0

Celkem 2 100

40

Dyskeratóza

V roce 2008 byla zaznamenána dyskeratóza u 4 pacientů. Z toho 3 muţského pohlaví a

1 ţenského pohlaví. (tab. 29)

Tab. 29: Srovnání pohlaví pacientů s dyskeratózou (2008)

Pohlaví Počet %

Muţi 3 75,0

Ţeny 1 25,0

Celkem 4 100

Průměrný věk u muţů s dyskeratózou byl 76 let. Maximální věk u muţů byl 86 let. Věk

u ţeny byl 78 let. (tab. 30)



Muţi 76 83 59 86

41

Celkem bylo zaznamenáno u 4 pacientů s dyskeratózou 6 loţisek dyskeratózy. Z toho

byla dyskeratóza nejčastěji lokalizována na hlavě, a to v počtu 5 (83,3 %). V 1 případě

(16,7 %) byla dyskeratóza lokalizována na končetině. (tab. 31)

Mnohočetné dyskeratózy byly popsány u 2 případů. Maximální velikost dyskeratózy

byla uvedena 3 cm.

Tab. 31: Anatomická lokalizace dyskeratózy (2008)


Hlava 5 83,3

Trup 0 0

Končetiny 1 16,7

Celkem 6 100

Reakce I. stupně po ozáření byla zjištěna u kaţdého pacienta s dyskeratózou. (tab. 32)


všech případech.


Počet %

I. stupeň 4 100,0

Bez reakce 0 0

Celkem 4 100

42

Rok 2009

Rok 2009 byl sledován jen do září. V roce 2009 bylo zaznamenáno celkem 41 pacientů.

Z toho bylo 25 (58,1 %) pacientů s bazocelulárním karcinomem, 4 (9,3 %) pacienti

se spinocelulárním karcinomem a 6 (14,0 %) pacientů s dyskeratózou. Typ nádoru

nebyl uveden u 8 (18,6 %) pacientů. V 1 případě byl zaznamenán výskyt

bazocelulárního karcinomu i dyskeratózy u jednoho pacienta zároveň.

Graf 9. Srovnání výskytu novotvarů a dyskeratózy za rok 2009


V roce 2009 bylo zaznamenáno celkem 25 pacientů s bazocelulárnm karcinomem.

Z toho 13 muţského pohlaví a 12 ţenského pohlaví. (tab. 33)


Pohlaví Počet %

Muţi 13 52,0

Ţeny 12 48,0

Celkem 25 100

9,3%

14,0%

18,6%

58,1%

0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70%


Dyskeratóza

neuvedeno


43

Průměrný věk u muţů s bazocelulárním karcinomem byl 80,5 let a u ţen 79,4 let.




Muţi 80,5 83 64 87

Ţeny 79,4 83,5 60 93

Celkem bylo zaznamenáno u 25 pacientů s bazocelulárním karcinomem 38 novotvarů.

Nejčastějším místem lokalizace bazocelulárního karcinomu byla hlava, a to v počtu 35

(92,1 %). Naopak nejméně byl bazaliom lokalizován na končetinách, a to v počtu 3

(7,9 %). (tab. 35)

Mnohočetný bazaliom byl uveden ve 12 případech. Maximální velikost bazocelulárního

karcinomu byla 5 cm.



Hlava 35 92,1

Trup 0 0

Končetiny 3 7,9

Celkem 38 100

44

Nejčastější lokalizací bazocelulárního karcinomu na hlavě byla vlasová část, a to

v počtu 15 (42,9 %) novotvarů. Naopak nejméně postiţenou oblastí na hlavě byla brada

v 1 (2,9 %) případě. (tab. 36)




Čelo 3 8,6

Nos 11 31,4

Tváře 3 8,6

Uši 2 5,7

Brada 1 2,9

Celkem 35 100


2,9% 8,6%

31,4%

8,6%

5,7%

42,9%

brada

čelo

nos

tváře

uši

vlasová část

45

Recidivující bazocelulární karcinomy byly zaznamenány ve 4 případech (10,5 %).

Excise byla provedena v 3 případech (7,9 %). (tab. 37)


Počet %

Recidiva BCC 4 10,5

Excise BCC 3 7,9


po ozáření I. stupně u 23 pacientů (92,0 %). Celkem 2 (8,0 %) pacienti byli po ozáření

bez reakce. (tab. 38)


všech případech.


Počet %

I. stupeň 23 92,0

Bez reakce 2 8,0

Celkem 25 100

46


V roce 2009 byli zaznamenáni celkem 4 pacienti se spinocelulárním karcinomem.

Z toho 3 (75,0 %) muţského pohlaví a 1 (25,0 %) ţenského pohlaví. (tab. 39)

Tab. 39: Srovnání pohlaví pacientů se SCC (2009)

Pohlaví Počet %

Muţi 3 75,0

Ţeny 1 25,0

Celkem 4 100

Průměrný věk u muţů se spinocelulárním karcinomem byl 79 let. Maximální věk

výskytu spinaliomu u muţů byl 82 let. U ţen byl zaznamenán věk 75 let. (tab. 40)

Tab. 40: Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů se SCC (2009)


Muţi 79 78 77 82

47

Celkem bylo zaznamenáno u 4 pacientů se spinocelulárním karcinomem 5 novotvarů.

Nejčastějším místem lokalizace spinocelulárního karcinomu byla hlava, a to v počtu 4

(80,0 %). Naopak nejméně byl spinocelulární karcinom lokalizován na končetinách, a to

v počtu 1 (20,0 %). (tab. 41)

Maximální velikost spinocelulárního karcinomu byla 5 cm. Mnohočetný spinocelulární

karcinom byl uveden v 1 případě.



Hlava 4 80,0

Trup 0 0

Končetiny 1 20,0

Celkem 5 100

Excise byla provedena ve 2 případech (40,0 %). Recidivující novotvar nebyl

diagnostikován. (tab. 42)

Tab. 42: Recidiva, excise SCC

Počet %

Recidiva SCC 0 0

Excise SCC 2 40,0

48


po ozáření I. stupně u všech pacientů. (tab. 43)


všech případech.


Počet %

I. stupeň 4 100,0

Bez reakce 0 0

Celkem 4 100

Dyskeratóza

V roce 2009 bylo zaznamenáno 6 pacientů s dyskeratózou. Z toho 2 (33,3 %) muţského

pohlaví a 4 (66,7 %) ţenského pohlaví. (tab. 44)

Tab. 44: Srovnání pohlaví pacientů s dyskeratózou (2009)

Pohlaví Počet %

Muţi 2 33,3

Ţeny 4 66,7

Celkem 6 100

49

Průměrný věk u muţů s dyskeratózou byl 77 let a u ţen 85,8 let. Maximální věk

výskytu dyskeratózy u muţů byl 78 let a u ţen 91 let. (tab. 45)



Muţi 77 71,5 65 78

Ţeny 85,8 85 82 91

Celkem bylo zaznamenáno u 6 pacientů 8 dyskeratóz. Ve všech případech byla

dyskeratóza lokalizována na hlavě a to v počtu 8. (tab. 46)

Maximální velikost dyskeratózy byla uvedena 8 cm.

Tab. 46: Anatomická lokalizace dyskeratóz (2009)


Hlava 8 100,0

Trup 0 0

Končetiny 0 0

Celkem 8 100

50

U všech pacientů byla zaznamenána reakce po ozáření I. stupně. (tab. 47)


všech případech.


Počet %

I. stupeň 4 100,0

Bez reakce 0 0

Celkem 4 100

51

Reakce po ozařování:

Obr. 6 Pacient s bazocelulárním karcinomem před ozářením.

Obr. 7 Pacient s bazocelulárním karcinomem po ozáření (ukončení léčby).

52

8 Závěr

Tato bakalářská práce měla za cíl zhodnotit soubor pacientů léčených

brachyradioterapií technikou muláţí pro koţní nádory na Onkologické klinice Fakultní

nemocnice Olomouc v letech 2007 – 2009.

V praktické části je charakterizován soubor 166 pacientů léčených

brachyradioterapií technikou muláţí na Onkologické klinice Fakultní nemocnice

Olomouc v letech 2007 – 2009. Z provedeného výzkumu bylo zjištěno, ţe nejčastěji

ozařovaným novotvarem na Onkologické klinice byl bazocelulární karcinom, jenţ je v

populaci nejčastějším maligním koţním nádorem. Nejvíce byly postiţeny nádorem

ţeny. Tento novotvar byl nejčastěji lokalizován na hlavě. Maximální velikost bazaliomu

byla 8 cm. Excise nádoru byla provedena ve 23 případech (13,9 %). Recidiva byla

zaznamenána v 15 případech (9,1 %). Reakce po ozařování bazocelulárního karcinomu

byly většinou I. stupně.

Druhé nejčastější ozáření bylo pro koţní změnu dyskeratózu. Koţní změna se

vyskytovala nejvíce u muţů. Loţiska dyskeratózy byla lokalizována nejčastěji na hlavě.

Maximální velikost této koţní změny byla 8 cm. Reakce po ozařování byly ve většině

případů I. stupně.

Třetí nejčastější ozáření bylo pro novotvar spinocelulární karcinom. Tento nádor

byl častěji diagnostikován u muţů. Loţiska spinocelulárního karcinomu byla ve většině

případů lokalizována na hlavě. Maximální velikost spinaliomu byla 8 cm. Excise nádoru

byla provedena ve 4 případech (28,6 %). Recidiva byla zaznamenána ve 2 případech

(14,3 %). Reakce po ozařování novotvaru byly většinou I. stupně.

53

Seznam použitých zkratek

BCC bazocelulární karcinom

CNS centrální nervový systém

HDR high dose rate

LDR lose dose rate

SCC spinocelulární karcinom

UV ultrafialový

54

Seznam obrázků a grafů

Obr. 1 – Bazaliomy – superficiální forma……………………………………………...12

Obr. 2 – Spinocelulární karcinom………………………………………………………13

Obr. 3 – Ozařovací přístroj s afterloadingem…………………………………………..17

Obr. 4 – Muláţe………………………………………………………………………...18

Obr. 5 – Ozařování technikou muláţí…………………………………………………..19

Obr. 6 – Pacient s bazocelulárním karcinomem před ozářením………………………..51

Obr. 7 – Pacient s bazocelulárním karcinomem po ozáření (ukončení léčby)…………51

Graf 1 – Srovnání výskytu novotvarů a dyskeratózy za rok 2007……………………...21

Graf 2 – Anatomická lokalizace BCC (2007)………………………………………….23

Graf 3 – Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2007)………………………………...24

Graf 4 – Anatomická lokalizace SCC (2007)………………………………………......28

Graf 5 – Anatomická lokalizace dyskeratózy (2007)…………………………………..31

Graf 6 – Srovnání výskytu novotvarů a dyskeratózy v roce 2008……………………..33

Graf 7 – Anatomická lokalizace BCC (2008)………………………………………….35

Graf 8 – Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2008)……………………………......36

Graf 9 – Srovnání výskytu novotvarů a dyskeratózy za rok 2009……………………..42

55

Seznam tabulek

Tab. 1 – Histopatologická klasifikace koţních nádorů…………………………………..9

Tab. 2 – TNM klinická klasifikace koţních nádorů……………………………………10

Tab. 3 – Srovnání pohlaví pacientů s BCC (2007)……………………………………..22

Tab. 4 – Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s BCC (2007)………………….22

Tab. 5 – Anatomická lokalizace BCC (2007)………………………………………….23

Tab. 6 – Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2007)………………………………...24

Tab. 7 – Recidiva, excise BCC(2007)………………………………………………….25

Tab. 8 – Reakce po ozáření u BCC (2007)……………………………………………..25

Tab. 9 – Frakcionace u BCC (2007)……………………………………………………26

Tab. 10 – Srovnání pacientů se SCC podle pohlaví (2007)…………………………….27

Tab. 11 – Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů se SCC (2007)……………….27

Tab. 12 – Anatomická lokalizace SCC (2007)…………………………………………28

Tab. 13 – Recidiva, excise SCC (2007)………………………………………………...29

Tab. 14 – Reakce po ozáření u SCC (2007)……………………………………………29

Tab. 15 – Srovnání pacientů s dyskeratózou podle pohlaví (2007)…………………….30

Tab. 16 – Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s dyskeratózou (2007)……….30

Tab. 17 – Anatomická lokalizace dyskeratózy (2007)…………………………………31

Tab. 18 – Reakce po ozáření u dyskeratózy (2007)……………………………………32

Tab. 19 – Srovnání pohlaví pacientů s BCC (2008)…………………………………....34

Tab. 20 – Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s BCC (2008)………………...34

Tab. 21 – Anatomická lokalizace BCC (2008)…………………………………………35

56

Tab. 22 – Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2008)……………………………….36

Tab. 23 – Recidiva, excise BCC (2008)………………………………………………..37

Tab. 24 – Reakce po ozáření u BCC (2008)……………………………………………37

Tab. 25 – Srovnání pohlaví pacientů se SCC (2008)…………………………………..38


Tab. 27 – Recidiva, excise SCC (2008)………………………………………………...39


Tab. 29 – Srovnání pohlaví pacientů s dyskeratózou (2008)…………………………..40


Tab. 31 – Anatomická lokalizace dyskeratózy (2008)…………………………………41


Tab. 33 – Srovnání pohlaví pacientů s BCC (2009)……………………………………42

Tab. 34 – Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s BCC (2009)………………...43

Tab. 35 – Anatomická lokalizace BCC (2009)…………………………………………43

Tab. 36 – Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2009)……………………………….44

Tab. 37 – Recidiva, excise BCC (2009)………………………………………………..45

Tab. 38 – Reakce po ozáření u BCC (2009)…………………………………………....45

Tab. 39 – Srovnání pohlaví pacientů se SCC(2009)…………………………………...46

Tab. 40 – Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů se SCC (2009)……………….46


Tab. 42 – Recidiva, excise SCC………………………………………………………..47


57

Tab. 44 – Srovnání pohlaví pacientů s dyskeratózou (2009)…………………………..48


Tab. 46 – Anatomická lokalizace dyskeratóz (2009)…………………………………..49


58

Použitá literatura

(1) Adam, Z. – Vorlíček, J. – Vaníček, J. et al. Diagnostické a léčebné postupy u

maligních chorob. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 696 s. ISBN 80-247-0896-5.

(2) Adam, Z. – Vorlíček, J. a spolupracovníci. Speciální onkologie. 1. vyd. Brno:

Masarykova univerzita v Brně, 2002. 542 s. ISBN 80-210-2826-2.

(3) Krajsová, I. – Bauer, J. Kožní nádory: Prevence a včasná diagnostika. 1. vyd.

Praha: Jessenius, 1994. 64 s. ISBN 80-8500-13-6.

(4) Petera, J. Moderní radioterapeutické metody. 5. díl, Brachyterapie. 1. vyd. Brno:

Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 1998. 33 s. ISBN 80-

7013-266-3.

(5) Petruţelka, L. – Konopásek, B. Klinická onkologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003.

279 s. ISBN 80-246-0395.

(6) Spurný, S. – Šlampa, P. Moderní radioterapeutické metody. Díl 6., Základy

radioterapie. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v

Brně. 1999. 118 s. ISBN 80-7013-267-1.

.

(7) Šlampa, P. – Petera, J. Radiační onkologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. 475 s.

ISBN 978-80-7262-469-0.

(8) Tichý, M. jr. – Tichý, M. Maligní epidermální nádory. 1. vyd. Olomouc: Univerzita

Palackého v Olomouci, 2006. 45 s. ISBN 80-244-1279-9.

(9) Vorlíček, J. – Abrahámová, J. – Vorlíčková H. et al. Klinická onkologie pro sestry.

1. vyd. Praha: Grada, 2006. 328 s. ISBN 80-247-1716-6.

(10) Zámečník, J. Radioterapie: učebnice pro střední zdravotnické školy, studijní obor

radiologický laborant. 2. vyd. Praha: Avicenum, 1990. 480 s. ISBN 80-201-0051-2.

59

Elektronické zdroje

(11) Systém astronuklfyzika. [online]. [cit. 2010-01-06].

<http://astronuklfyzika.cz/JadRadFyzika5.htm>

(12) Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. [online]. [cit. 2010-01-06].

<www.uzis.cz/download.php?ctg=10&mnu _id=5300>

univerzita palackÉho v olomouci - theses.cz · bazaliom, jízvící bazaliom, ulcus rodens,...

Documents