univerzita palackÉho v olomouci - theses.cz · bazaliom, jízvící bazaliom, ulcus rodens,...
Post on 08-Aug-2019
217 Views
Preview:
TRANSCRIPT
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD
Ústav radiologických metod
BRACHYRADIOTERAPIE - MULÁŢE
U KOŢNÍCH NÁDORŮ
Bakalářská práce
Vypracovala: Valérie Navrátilová Olomouc 2010
Vedoucí práce: MUDr. Vlastislav Šrámek
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně. Veškeré literární
prameny a informace, které jsem v práci vyuţila, jsem uvedla v seznamu pouţité
literatury.
Souhlasím s tím, aby práce byla uloţena v knihovně Fakulty zdravotnických věd
Univerzity Palackého v Olomouci a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Olomouci dne 14. 5. 2010 ..……………………………
Děkuji vedoucímu práce MUDr. Vlastislavu Šrámkovi za trpělivost, ochotnou
spolupráci a za podněty a cenné rady při zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěla
poděkovat Mgr. Janě Zapletalové, Dr. za hodnotné rady při zpracování dat z výzkumu.
ANOTACE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Název práce: Brachyradioterapie – muláţe u koţních nádorů
Název práce v AJ: Brachyradiotherapy – moulages by skin tumors
Datum zadání: 2009-06-23
Datum odevzdání: 2010-05-14
Vysoká škola, fakulta, ústav: Univerzita Palackého v Olomouci
Fakulta zdravotnických věd
Ústav radiologických metod
Autor práce: Navrátilová Valérie
Vedoucí práce: MUDr. Vlastislav Šrámek
Abstrakt v ČJ: Cílem bakalářské práce bylo zhodnotit soubor pacientů léčených
brachyradioterapií technikou muláţí. Teoretická část je zaměřena
na obecnou charakteristiku koţních nádorů a jejich léčbu.
V praktické části je popsán soubor pacientů léčených
brachyradioterapií technikou muláţí pro koţní nádory na
Onkologické klinice Fakultní nemocnice Olomouc v letech 2007
– 2009. Výzkum se zabývá třemi nejčastějšími ozářeními, která
byla v těchto letech provedena.
Abstrakt v AJ: The aim of this thesis was to evaluate a group of patients treated
brachyradiotherapy moulage technique. The theoretical part
focuses on general characteristics of skin tumors and their
treatment. The practical part describes the group of patients
treated brachyradiotherapy moulage technique for skin tumors on
Oncology Clinic of the University Hospital Olomouc in the years
2007 - 2009. Research deals with the three most common
irradiation, which was made in those years.
Klíčová slova v ČJ: koţní nádory, bazocelulární karcinom, spinocelulární karcinom,
dyskeratóza, brachyradioterapie, muláţe
Klíčová slova v AJ: skin tumors, basal cell carcinoma, squamous cell carcinoma,
dyskeratosis, brachyradiotherapy, moulages
Rozsah: 59s.
5
Obsah 1 Úvod .................................................................................................................................. 7
2 Teoretická část ................................................................................................................. 8
2.1 Kožní nádory ...................................................................................................................... 8
2.1.1 Epidemiologie .......................................................................................................... 8
2.1.2 Etiologie ................................................................................................................... 8
2.1.3 Prekancerózy ........................................................................................................... 8
2.1.4 Histopatologická klasifikace kožních nádorů ........................................................... 9
2.1.5 TNM klasifikace ...................................................................................................... 10
3 Bazocelulární karcinom ................................................................................................. 12
3.1 Typy bazocelulárního karcinomu ..................................................................................... 12
3.2 Léčebné postupy .............................................................................................................. 12
4 Spinocelulární karcinom ............................................................................................... 13
4.1 Léčebné postupy .............................................................................................................. 13
5 Maligní melanom ........................................................................................................... 14
5.1 Klinické příznaky .............................................................................................................. 14
5.2 Léčebné postupy .............................................................................................................. 15
5.3 Prognóza a prevence ........................................................................................................ 15
6 Radioterapie ................................................................................................................... 16
6.1 Teleterapie ....................................................................................................................... 16
6.2 Brachyterapie ................................................................................................................... 16
6.2.1 Techniky brachyterapie.......................................................................................... 17
6.2.2 Zdroje záření .......................................................................................................... 17
6.2.3 Afterloading ........................................................................................................... 17
6.2.4 Indikace brachyradioterapie .................................................................................. 18
6.2.5 Výhody a nevýhody brachyradioterapie ................................................................ 18
6.3 Muláže ............................................................................................................................. 18
6.3.1 Výhody techniky muláží ......................................................................................... 19
6.3.2 Frakcionace ............................................................................................................ 19
7 Praktická část ................................................................................................................. 20
7.1 Metodika .......................................................................................................................... 20
7.2 Výsledky ........................................................................................................................... 21
8 Závěr ............................................................................................................................... 52
6
Seznam použitých zkratek ....................................................................................................... 53
Seznam obrázků a grafů .......................................................................................................... 54
Seznam tabulek ........................................................................................................................ 55
Použitá literatura ..................................................................................................................... 58
Elektronické zdroje .................................................................................................................. 59
7
1 Úvod
Nádory kůţe patří mezi nejčastější zhoubné novotvary. K rizikovým faktorům,
které se podílí na vzniku koţních nádorů, patří zejména sluneční záření, chemické
kancerogeny jako je arzen či dehet, ale také i prekancerózy nebo ionizující záření.
Výskyt těchto nádorů je největší v bílé populaci.
Mezi hlavní léčebné postupy patří chirurgie, radioterapie či kryoterapie. Technika
muláţí se v brachyradioterapii pouţívá pro léčbu povrchových koţních nádorů.
Tato práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část se
věnuje epidemiologii, etiologii, histopatologické klasifikaci a TNM klasifikaci koţních
nádorů. Dále jsou zde uvedeny nejčastěji se vyskytující maligní koţní nádory –
bazocelulární a spinocelulární karcinom. V práci je charakterizována jedna z metod
léčby koţních nádorů - technika muláţí.
V praktické části je popsán výzkum, který probíhal retrospektivně i současně na
Onkologické klinice Fakultní nemocnice Olomouc.
Cílem práce je zhodnotit soubor pacientů léčených brachyradioterapeutickou
technikou muláţí pro koţní nádory na Onkologické klinice Fakultní nemocnice
Olomouc v letech 2007 – 2009.
8
2 Teoretická část
2.1 Kožní nádory
2.1.1 Epidemiologie
V incidenci zhoubných koţních nádorů se vyskytují velké regionální a rasové
rozdíly. Největší výskyt nádorů je v bílé populaci, incidence klesá s vyšší pigmentací
kůţe. Nádory kůţe představují v incidenci 16 % všech tumorů. Výskyt koţních nádorů
stoupá s věkem. (5), (7)
2.1.2 Etiologie
Kůţe je nejrozsáhlejším lidským orgánem. Je nejvíce vystavena působení
kancerogenům vnějšího prostředí. Mezi nejdůleţitější chemické kancerogeny patří
arzen, dehet či kadmium.
Nejvýznamnějším etiologickým faktorem je ultrafialové záření, zejména B sloţka
UV záření. Devadesát procent koţních nádorů vzniká na kůţi exponované slunci.
Dalším rizikovým faktorem je například imunosuprese, coţ souvisí s dnešním rozvojem
transplantačních programů. Etiologickým faktorem je i radiace. (7)
2.1.3 Prekancerózy
Jako prekancerózy označujeme chorobné příznaky, z nichţ se můţe po určité době
vyvinout zhoubný nádor. (1)
Solární (aktinická) keratóza
Tato prekanceróza se vyskytuje nejčastěji u starších lidí, kteří mají senilně
degenerovanou atrofickou kůţi. Zpravidla jsou postiţena místa, která jsou vystavěna
slunečnímu záření, tedy hřbety rukou či obličej. Diagnóza solární keratózy se stanoví z
klinického vzhledu. Pokud nastane při stanovení diagnózy nejasnost, je vhodné pouţít
histologické ověření diagnózy. (1), (3)
Leukoplakie
Hlavní příčinou vzniku leukoplakie je chronické dráţdění sliznice, například
nadměrným kouřením nebo pouţíváním špatně padnoucí zubní protézy. Tato
9
prekanceróza se vyskytuje na sliznici úst, na rtech či na sliznici genitálu. Leukoplakie je
charakteristická bělavými, ostře ohraničenými loţisky, která jsou někdy lehce
infiltrovaná. Léčba leukoplakie je chirurgická nebo kryochirurgická. (1), (3)
Cornu cutaneum
Cornu cutaneum je rohovitý, tuhý útvar, který vyrůstá ze základny obdobné
senilní keratóze. Tento útvar můţe být dlouhý i několik centimetrů. Léčba je
chirurgická - excise. (1)
2.1.4 Histopatologická klasifikace kožních nádorů
Klasifikace koţních nádorů vychází z jejich histopatologické stavby. Dělíme je
dle struktur, za kterých vycházejí, na adnexální, epitelové, mezenchymové a
neuroektodermové. Mezi nejčastější maligní koţní nádory patří bazocelulární karcinom
a spinocelulární karcinom. (1)
Tab. 1: Histopatologická klasifikace koţních nádorů
I. Nádory adnex
Cylindrom
Syringom
Trichoepitelom
II. Epitelové nádory
A) Benigní
Veruca seborrhoica
B) Maligní
Bazaliom
Spinaliom
Morbus Paget
Keratoankom
III. Mezenchymální nádory
A) Benigní
Hemangiomy: Naevus flameus
Hemangioma tuberosum Hemangioma cavernosum
Angioma stellatum
Hemangioma senile
Fibrom: Histiocytom
B) Maligní – sarkomy
Dermatofibrosarcoma protuberans
Fibrosarkom
Maligní fibrózní histiocytom
Liposarkom
Sarcoma Kaposi
IV. Neuroektodermové nádory
A) Benigní
Neurofibrom
B) Maligní
Neurofibrosarkom
Maligní melanom Karcinom z Merkelových buněk
10
Fibroma molle
Fibroma durum
Keloid
Leiomyom
Granuloma pyogenicum
Glomus tumor – glomangiom
Lymfangiom
Lipom
2.1.5 TNM klasifikace kožních nádorů
TNM (Tumor, Nodes and Metastases Classification) klasifikace se pouţívá pouze
pro karcinomy kůţe mimo karcinomy očního víčka, vulvy, penisu a maligního
melanomu kůţe včetně očního víčka. (tab. 2), (7)
Postupy ke stanovení klasifikace T, N, M.
Kategorie T: Klinické vyšetření
Kategorie N: Klinické vyšetření a zobrazovací vyšetřovací metody
Kategorie M: Klinické vyšetření a zobrazovací vyšetřovací metody
11
Tab. 2: TNM klinická klasifikace koţních nádorů
T – Primární nádor
TX primární nádor nelze hodnotit
T0 bez známek primárního nádoru
Tis karcinom in situ
T1 nádor 2 cm nebo méně v největším rozměru
T2 nádor větší neţ 2 cm, ne však více 5 cm v největším rozměru
T3 nádor větší neţ 5 cm v největším rozměru
T4 nádor postihuje hluboké extradermální struktury, tj. chrupavku, kosterní sval nebo
kost
N - Regionální mízní uzliny
NX regionální mízní uzliny nelze hodnotit
N0 v regionálních mízních uzlinách nejsou metastázy
N1 metastázy v regionálních mízních uzlinách
M – Vzdálené metastázy
MX vzdálené metastázy nelze hodnotit
M0 nejsou vzdálené metastázy
M1 vzdálené metastázy
12
3 Bazocelulární karcinom (bazaliom)
Bazaliom je nejčastějším maligním koţním novotvarem. „Bazocelulární
karcinom vyrůstá z nezralých pluripotentních buněk epidermis nebo pochev vlasových
folikulů. Tumor roste invazivně, působí lokální destrukci“.1 Nejčastější místa výskytu
bazaliomu jsou místa vystavená slunečnímu záření, zejména místa na hlavě (například
parietální oblast u muţů s pleší či nazolabiální rýha). Výskyt metastáz je vzácný.
V případě metastazování bývají nejčastěji postiţeny spádové lymfatické uzliny. (3), (7)
3.1 Typy bazocelulárního karcinomu
Klinicky rozlišujeme osm typů bazaliomů: nodulární bazaliom, superficiální
bazaliom, jízvící bazaliom, ulcus rodens, sklerodermiformní bazaliom, pigmentovaný
bazaliom, cystický bazaliom a hyperkeratotický bazaliom. (7)
3.2 Léčebné postupy
Eventuality léčebných postupů závisí například na anatomické lokalizaci,
rozsahu léze, hloubce invaze, blízkosti kosti nebo chrupavky a na celkovém stavu
pacienta. Prioritní léčbou bazocelulárního karcinomu je chirurgická metoda.
Alternativní metodou je radioterapie. Kryoterapie je zvolena například u mnohočetných
bazaliomů. Výjimečně se indikuje léčba lokální imunoterapií interferony. (1), (7)
Obr. 1 - Bazaliomy - superficiální forma
1 Šlampa, P. – Petera, J., Radiační onkologie, s. 191.
13
4 Spinocelulární karcinom (spinaliom)
Spinocelulární karcinom je druhým nejčastějším maligním koţním nádorem u
bílé rasy. Histologicky vychází spinocelulární karcinom z keratinocytů. Spinaliom
vzniká primárně na kůţi, která má známky poškození slunečním zářením –
hyperkeratóza, solární elastóza kůţe či hyperpigmentace, zejména na obličeji starších
lidí. Na obličeji postihuje nejčastěji tváře, boltce, rty či nos. Spinocelulární karcinom se
vyskytuje méně často na předloktích, hřbetech rukou či na ostatních částech lidského
těla. (1), (3), (7), (8)
Nádor se vytváří postupně, v dalším průběhu se rozpadá, infiltruje okolní tkáně a
lymfogenně metastazuje. Hematogenní metastázy se vyskytují méně často. Diagnóza
musí být vţdy histologicky ověřena. Léze roste odlišnou rychlostí. Nejvíce agresivními
jsou novotvary, které vznikly v jizvách po popáleninách nebo například léze
lokalizované na rtech. (7)
4.1 Léčebné postupy
Formou léčby spinocelulárního karcinomu je vţdy radikální léčba. Radioterapie
je zvolena například u rozsáhlých, rychle rostoucích či operaci špatně přístupných
tumorů. (7)
Obr. 2 Spinocelulární karcinom
14
5 Maligní melanom
Maligní melanom je neuroektodermální nádor, který vychází z melanocytů.
Můţe tedy vzniknout v jakémkoliv typu tkáně. V naprosté většině se vyskytuje na kůţi,
v oku a vzácněji na sliznicích. V současnosti patří melanom mezi nádory
s nejrychlejším vzestupem incidence. Nejčastější lokalizace metastáz jsou v podkoţí
mimo intranzitní oblast, kůţe, plíce, mozek, vzdálené lymfatické uzliny či
gastrointestinální trakt. Vzácné jsou kostní metastázy. Mohou se i objevit metastázy
v lymfatických uzlinách bez nalezení primárního loţiska na kůţi nemocného. U těchto
případů je samotná lymfatická uzlina moţným místem vzniku primárního loţiska. (1),
(5)
Hlavním etiologickým faktorem vzniku maligního melanomu je nadměrná
expozice UV záření. Vysokým riziko je i u jednotlivců s fototypem kůţe I a II.
Speciální skupinou jsou jednotlivci, kteří mají 5 a více atypických melanocytárních
névů či jedinci s 50 a více atypickými melanocytárními névy. (1)
Popisují se dva hlavní typy maligního melanomu – superficiální a nodulární
melanom. Dalším typem je lentigo maligna, který je pokládán za melanom in situ. (7)
5.1 Klinické příznaky
Klinickými příznaky časného melanomu je výskyt pigmentové léze, která roste a
můţe později i svědit. Pozdním příznakem je krvácení léze. Primární maligní melanom
je většinou diagnostikován klinicky vyšetřením zrakem. Dermatoskopii lze vyuţít k
diferenciální diagnostice plochých pigmentových morf. V případě klinické nejasnosti je
indikována biopsie. Pro vyslovení klinického podezření na koţní maligní melanom se
pouţívá tzv. ABCD pravidlo. Písmena ABCD označují tyto čtyři kriteria:
A – asymetrie, B - nepravidelnost ohraničení (borderline), C – nepravidelnost zbarvení
(colour) a D – průměr (diameter) nad 5 mm. (1), (5)
15
5.2 Léčebné postupy
Při léčbě maligního melanomu se upřednostňuje jeho chirurgické odstranění.
Maligní melanom je radiorezistentním a chemorezistentním novotvarem. U primárního
nádoru je standardní metodou chirurgické odstranění s dostatečným lemem zdravé
okolní tkáně. Šířka lemu zdravé tkáně závisí na velikosti nádoru. Reexcise je
indikována, jestliţe primárně provedený zákrok zjevně neodstranil celý tumor.
Radioterapie se indikuje v případě uzlinových metastáz, metastáz v CNS či jako
paliativní a analgetické ozáření kostních a mozkových metastáz. Chemoterapie je
indikována jako paliativní strategie léčby. (1), (5), (7)
5.3 Prognóza a prevence
Prognóza koţního maligního melanomu velice závisí na jeho časnosti záchytu.
Existuje mnoho prognostických faktorů pro izolovaný primární maligní melanom.
Klinickým faktorem je například věk, pohlaví a lokalizace novotvaru.
Histopatologickým faktorem je například tloušťka nádoru, úroveň invaze či ulcerace.
Léze do 1 mm tloušťky mají velmi nízké riziko diseminace. (1), (5)
Prevence spočívá zejména ve sníţení expozice slunečnímu záření.
16
6 Radioterapie
Pojem radioterapie označuje léčbu ionizujícím zářením. Součástí radioterapie je
zaměření dávky záření v definovaném nádorovém objemu s minimálním poškozením a
s maximálním chráněním okolní zdravé tkáně. Klinické vyuţití radioterapie spočívá
v stanovení léčebné strategie a to paliativní nebo kurativní. Kurativní strategie směřuje
k vyléčení nemocného, zatímco paliativní strategií je především zkvalitněním ţivota
pacienta. Radioterapii dělíme z hlediska pouţívaných technik na teleterapii a
brachyterapii. (6)
6.1 Teleterapie
Pod pojmem teleterapie rozumíme zevní radioterapii. Při teleterapii se nachází
zdroj ionizujícího záření v určité vzdálenosti od těla ozařovaného pacienta. Nejčastější
vzdálenost zdroje od těla ozařovaného pacienta je 60 – 100 cm. V současné době je
základním přístrojem pro teleterapii lineární urychlovač (linear accelerator), který
pozvolna nahrazuje radionuklidový ozařovač. (6), (7)
Lineární urychlovač je zařízení, které urychluje nabité částice po lineární
přímkové dráze. Linak je označením pro lineární urychlovač, který je zaloţený na
principu nosné vlny. Zdrojem záření v radionuklidovém ozařovači je uzavřený
radionuklidový zářič, kterým je 60
Co nebo 137
Cs. V České republice se radionuklidové
ozařovače pouţívají zejména na menších zdravotnických pracovištích. Cesiové
ozařovače se dnes jiţ nevyrábějí. V České republice se cesiové ozařovače pouţívají jen
k nenádorové léčbě. (7)
6.2 Brachyterapie (brachyradioterapie)
Pojem brachyradioterapie znamená ozařování zblízka. Brachyradioterapie patří
mezi invazivní metody, lze ji pouţít jako samostatnou metodu léčby nebo v kombinaci
s teleterapií. (4), (9)
17
6.2.1 Techniky brachyradioterapie
Při brachyterapii je zdroj záření umístěn v tělních dutinách, jako je například
děloha, pochva, jícen či bronchus. Jedná se o tzv. intrakavitární radioterapii. Další
technikou v brachyterapii je tzv. intersticiální radioterapie. Při této technice je zdroj
záření implantován do léčeného nádoru. Poslední technikou brachyradioterapie je
technika muláţí, kdy se zdroj nachází ve speciálních aplikátorech, které jsou umístěny
na povrchu těla ozařovaného pacienta. (4), (9)
6.2.2 Zdroje záření
Zdrojem záření pro brachyterapii můţe být 60
Co, 137
Cs, 192
Ir, 182
Ta, 198
Au, 125
I, 90
Y, 90
Sr aj. Dříve se také pouţíval jako zdroj záření přirozený radionuklid 226
Ra,
jehoţ výhodou byl dlouhý poločas rozpadu. (4)
6.2.3 Afterloading
K zavádění aplikátorů, které obsahují zdroj záření, se pouţívá dálkově ovládané
zařízení tzv. afterloading. Automatické afterloadingové přístroje, které se při této
technice pouţívají, jsou dvojího typu. Prvním je typ LDR (low dose rate) přístroj, jehoţ
hlavní charakteristikou je nízký dávkový příkon – 0,4 – 2,0 Gy/hod. Druhý typ HDR
(high dose rate) přístroj poskytuje naopak vysoký dávkový příkon >12 Gy/hod. (7)
Obr. 3 Ozařovací přístroj s afterloadingem
18
6.2.4 Indikace brachyradioterapie
Indikací brachyradioterapie jsou obzvláště nádory dělohy, kůţe, bronchů či
nádory dutiny ústní. Kontraindikací mohou být například rozsáhlé nádory, tumory, které
postihují kost nebo nádory obtíţně technicky dostupné. (4)
6.2.5 Výhody a nevýhody brachyradioterapie
Mezi výhody brachyradioterapie můţeme zahrnout například moţnost aplikovat
vysoké dávky záření s maximálním šetřením zdravých tkání. Další výhodou této
techniky je její provedení v krátkém čase na rozdíl od teleterapie. Nevýhodou můţe být
to, ţe některé metody brachyradioterapie vyţadují náleţitě vybavený sál a v některých
případech i anesteziologa. (4)
6.3 Muláže
Tato technika brachyradioterapie se pouţívá pro léčbu povrchových koţních
nádorů. Princip muláţí je nejprve vytvoření destičky, která má velikost podle povrchu
ozařované oblasti. Její tloušťka závisí na hloubce cílového objemu a na pouţitých
zářičích. Na této destičce jsou přichyceny plastické trubičky, jeţ se připojí
k afterloadingovému přístroji. Destičky jsou vyrobeny nejčastěji z expandované
silikonové gumy, termoplastických materiálů - plexiskla aj. Jako zdroj záření se dnes
nejčastěji pouţívá vysoce aktivní (HDR) iridium. Pozice iridiového zdroje je řízena
pomocí počítače se speciálním programem. (4), (7)
Obr. 4 Muláţe
19
6.3.1 Výhody techniky muláží
Tato brachyterapeutická technika má mnoho výhod. Krátké terapeutické sezení,
které trvá několik minut, je jednou z nich. Další výhodou je to, ţe při terapii není
zdravotnický personál exponován záření. Moţnost opakovaného pouţití či jednoduchá a
časově nenáročná příprava je také výhodou. (7)
6.3.2 Frakcionace
Nejčastěji pouţívané frakcionační reţimy: (7)
45 Gy/ 10 frakcí/ 5 krát týdně
40 Gy/ 8 frakcí/ 5 krát týdně
30 Gy/3 frakce/ 1 krát týdně
18-20 Gy jednorázově
Obr. 5 Ozařování technikou muláţí
20
7 Praktická část
7.1 Metodika
Výzkum probíhal retrospektivně i současně na Onkologické klinice Fakultní
nemocnice Olomouc. Bylo zaznamenáno 166 pacientů léčených brachyradioterapií
technikou muláţí na Onkologické klinice v letech 2007 – 2009. Rok 2009 byl sledován
jen do září roku 2009.
Údaje o souboru pacientů byly získány z Nemocničního informačního systému
Onkologické kliniky. V kaţdém roce byl nejprve srovnán celkový počet, typ novotvarů
a počet dyskeratóz, jenţ byly léčeny brachyradioterapií technikou muláţí. Následně byl
charakterizován soubor pacientů s bazocelulárním karcinomem, spinocelulárním
karcinomem a dyskeratózou v kaţdém roce zvlášť. Do výzkumu je zahrnuta i
fotodokumentace pacienta s bazocelulárním karcinomem (2009) před ozářením a
následně reakce po ozařování (ukončení léčby).
Cílem výzkumu bylo zjistit nejvíce ozařované nádory a srovnat jejich výskyt
v souboru sledovaných pacientů. Dále zjistit nejčastější lokalizaci a maximální velikost
bazocelulárního karcinomu, spinocelulárního karcinomu a dyskeratózy. Následně zjistit
počet recidiv a excisí novotvarů. A poté zhodnotit reakce po ozařování
brachyradioterapeutickou technikou muláţí.
21
7.2 Výsledky
Rok 2007
V roce 2007 bylo zaznamenáno celkem 55 pacientů. Z toho bylo 33 (56,9 %) pacientů
s bazocelulárním karcinomem, 7 (12,1 %) pacientů se spinocelulárním karcinomem a 13
(22,4 %) pacientů s dyskeratózou. Typ nádoru nebyl uveden u 5 (8,6 %) pacientů. Ve 2
případech byl zaznamenán výskyt bazocelulárního karcinomu i dyskeratózy u jednoho
pacienta zároveň. V 1 případě byl zaznamenán výskyt spinocelulárního karcinomu i
dyskeratózy u jednoho pacienta současně.
Graf 1. Srovnání výskytu novotvarů a dyskeratózy za rok 2007
12,1%
8,6%
22,4%
56,9%
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60%
spinocelulární karcinom
neuvedeno
dyskeratóza
bazocelulární karcinom
22
Bazocelulární karcinom
V roce 2007 bylo zaznamenáno celkem 33 pacientů s bazocelulárním karcinomem.
Z toho 15 muţského pohlaví a 18 ţenského pohlaví. (tab. 3)
Tab. 3: Srovnání pohlaví pacientů s BCC (2007)
Pohlaví Počet %
Muţi 15 45,5
Ţeny 18 54,5
Celkem 33 100
Průměrný věk u muţů s bazocelulárním karcinomem byl 76 let a u ţen 77 let.
Maximální věk výskytu bazaliomu u muţů byl 101 let a u ţen 93 let. (tab. 4)
Tab. 4: Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s BCC (2007)
Pohlaví Průměr Medián Minimum Maximum
Muţi 76 78 53 101
Ţeny 77 80 41 93
23
Celkem bylo zaznamenáno u 33 pacientů s BCC 47 novotvarů. Z toho byl BCC
nejčastěji lokalizován na hlavě, a to v počtu 37 (78,7 %) nádorů. Celkem u 2 případů
(4,3 %) nebyla uvedena lokalizace. (tab. 5)
Tab. 5: Anatomická lokalizace BCC (2007)
Lokalizace BCC Počet %
Hlava 37 78,7
Trup 8 17,0
Končetiny 0 0
Neuvedeno 2 4,3
Celkem 47 100
Maximální velikost bazaliomu byla 4 cm. Celkem u 10 případů nebyla velikost nádoru
uvedena. Mnohočetný bazaliom byl diagnostikován u 10 pacientů.
Graf 2. Anatomická lokalizace BCC (2007)
78,7%
17,0%
4,3%
hlava
trup
neuvedeno
24
Nejčastější lokalizací bazocelulárního karcinomu na hlavě byly tváře a to v počtu 10
(27 %) novotvarů. Naopak nejméně postiţenou oblastí na hlavě byly ve stejném počtu 3
novotvarů (8,1 %) uši a krk. (tab. 6)
Tab. 6: Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2007)
Lokalizace BCC Počet %
Vlasová část 4 10,8
Čelo 9 24,3
Nos 8 21,6
Tváře 10 27,0
Uši 3 8,1
Krk 3 8,1
Celkem 37 100
Graf 3. Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2007)
10,8%
24,3%
21,6%
27,0%
8,1% 8,1%
vlasová část
čelo
nos
tváře
uši
krk
25
Recidivující bazocelulární karcinomy byly zaznamenány ve 3 případech (6,8 %). Excise
byla provedena v 8 případech (18,2 %). (tab. 7)
Tab. 7: Recidiva, excise BCC (2007)
Počet %
Recidiva BCC 3 6,8
Excise BCC 8 18,2
Z celkového počtu 33 pacientů s bazocelulárním karcinomem byla zaznamenána reakce
po ozáření I. stupně u 18 (54,5 %) pacientů. V 1 (3,0 %) případě nebyla reakce po
ozáření uvedena. (tab. 8)
Tab. 8: Reakce po ozáření u BCC (2007)
Počet %
I. stupeň 14 42,4
Bez reakce 18 54,5
Neuvedeno 1 3,0
Celkem 33 100
26
Celkem v 46 (97,9 %) případech byla zvolena frakcionace 40 Gy celková dávka/ 10
frakcí / jednotlivá dávka 4 Gy . V 1 (2,1 %) případě byla zvolena frakcionace 60 Gy
celková dávka/ 12 frakcí/ jednotlivá dávka 5 Gy. (tab. 9)
Tab. 9: Frakcionace u BCC (2007)
Počet %
40 Gy/ 10 frakcí/ 4 Gy 46 97,9
60 Gy/ 12 frakcí/ 5 Gy 1 2,1
Celkem 47 100
27
Spinocelulární karcinom
V roce 2007 bylo zaznamenáno celkem 7 pacientů se spinocelulárním karcinomem.
Z toho 5 (71,4 %) muţského pohlaví a 2 (28,6 %) ţenského pohlaví. (tab. 10)
Tab. 10: Srovnání pacientů se SCC podle pohlaví (2007)
Pohlaví Počet %
Muţi 5 71,4
Ţeny 2 28,6
Celkem 7 100
Průměrný věk u muţů se spinocelulárním karcinomem byl 70 let a u ţen 83 let.
Maximální věk výskytu spinocelulárního karcinomu u muţů byl 85 let a u ţen 86 let.
(tab. 11)
Tab. 11: Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů se SCC (2007)
Pohlaví Průměr Medián Minimum Maximum
Muţi 70 65 58 85
Ţeny 83 83 80 86
28
Celkem bylo zaznamenáno u 7 pacientů se spinocelulárním karcinomem 7 novotvarů.
Z toho byl spinocelulární karcinom nejčastěji lokalizován na hlavě, a to v počtu 4
(66,7 %) novotvarů. V 1 případě nebyla lokalizace uvedena. (tab. 12)
Tab. 12: Anatomická lokalizace SCC (2007)
Lokalizace SCC Počet %
Hlava 4 57,1
Trup 0 0
Končetiny 2 28,6
Neuvedeno 1 14,3
Celkem 7 100
Maximální velikost spinocelulárního karcinomu byla zaznamenána 8 cm. V 1 případě
nebyla velikost spinaliomu uvedena.
Graf. 4. Anatomická lokalizace SCC (2007)
57,1%28,6%
14,3%
hlava
končetiny
neuvedeno
29
Recidiva spinocelulárního karcinomu byla zaznamenána v 1 případě (14,3 %). Excise
byla provedena v 1 případě (14,3 %). (tab. 13)
Tab. 13: Recidiva, excise SCC (2007)
Počet %
Recidiva SCC 1 14,3
Excise SCC 1 14,3
Z celkového počtu 7 pacientů se spinocelulárním karcinomem byla zaznamenána reakce
po ozáření I. stupně u 2 pacientů (28,6 %). U 4 (57,1 %) pacientů proběhlo ozáření bez
reakcí. V 1 (14,3 %) případě nebyla reakce po ozáření uvedena. (tab. 14)
Frakcionace 40 Gy/ 10 frakcí / 4 krát týdně byla zvolena ve všech případech.
Tab. 14: Reakce po ozáření u SCC (2007)
Počet %
I. stupeň 2 28,6
Bez reakce 4 57,1
Neuvedeno 1 14,3
Celkem 7 100
30
Dyskeratóza
V roce 2007 bylo zaznamenáno celkem 13 pacientů s dyskeratózou. Z toho 7 (53,8 %)
muţského pohlaví a 6 (46,2 %) ţenského pohlaví (tab. 15).
Tab. 15: Srovnání pacientů s dyskeratózou podle pohlaví (2007)
Pohlaví Počet %
Muţi 7 53,8
Ţeny 6 46,2
Celkem 13 100
Průměrný věk u muţů s dyskeratózou byl 77,1 let a u ţen 80,6 let. Maximální věk
výskytu dyskeratózy byl shodný jak u muţů, tak u ţen 91 let. (tab. 16)
Tab. 16: Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s dyskeratózou (2007)
Pohlaví Průměr Medián Minimum Maximum
Muţi 77,1 78 62 91
Ţeny 80,6 79 74 91
31
Celkem bylo u 13 pacientů zaznamenáno 19 dyskeratóz. Nejčastějším místem výskytu
dyskeratózy byla hlava, a to v počtu 15 (78,9 %). Naopak nejméně byla dyskeratóza
lokalizována na končetinách. V 1 případě (5,3 %) nebyla uvedena lokalizace. (tab. 17)
Tab. 17: Anatomická lokalizace dyskeratózy (2007)
Lokalizace dyskeratózy Počet %
Hlava 15 78,9
Trup 2 10,5
Končetiny 1 5,3
Neuvedeno 1 5,3
Celkem 19 100
Maximální velikost dyskeratózy byla 4 cm. Celkem v 5 případech nebyla velikost koţní
změny uvedena. Mnohočetné dyskeratózy byly uvedeny u 4 pacientů.
Graf. 5 Anatomická lokalizace dyskeratózy (2007)
78,9%
10,5%
5,3%5,3%
hlava
trup
končetiny
neuvedeno
32
Z celkového počtu 13 pacientů s dyskeratózou byla zaznamenána reakce po ozáření I.
stupně u 5 pacientů (38,5 %). Bez reakcí po ozařování bylo uvedeno 7 pacientů
(53,8 %). (tab. 18)
Frakcionace 40 Gy celková dávka/ 10 frakcí / jednotlivá dávka 4 Gy byla zvolena ve
všech případech.
Tab. 18: Reakce po ozáření u dyskeratózy (2007)
Počet %
I. stupeň 5 38,5
Bez reakce 7 53,8
Neuvedeno 1 7,7
Celkem 13 100
33
Rok 2008
V roce 2008 bylo zaznamenáno celkem 70 pacientů. Z toho bylo 58 (80,6 %) pacientů
s bazocelulárním karcinomem, 2 (2,8 %) pacienti se spinocelulárním karcinomem a 4
(5,6 %) pacienti s dyskeratózou. Typ nádoru nebyl uveden u 5 (6,9 %) pacientů. V 1
případě byl zaznamenán výskyt bazaliomu i dyskeratózy u jednoho pacienta zároveň.
V 1 případě byl zaznamenán výskyt spinaliomu i bazaliomu u jednoho pacienta
zároveň.
Graf 6. Srovnání výskytu novotvarů a dyskeratózy v roce 2008
1,4%
2,8%
2,8%
5,6%
6,9%
80,6%
0% 20% 40% 60% 80% 100%
Metatypický karcinom
Morbus Bowen
Spinocelulární karcinom
Dyskeratóza
neuvedeno
Bazocelulární karcinom
34
Bazocelulární karcinom
V roce 2008 bylo zaznamenáno celkem 58 pacientů s bazocelulárním karcinomem.
Počet pacientů muţského pohlaví a ţenského pohlaví byl shodný – 29. (tab. 19)
Tab. 19: Srovnání pohlaví pacientů s BCC (2008)
Pohlaví Počet %
Muţi 29 50,0
Ţeny 29 50,0
Celkem 58 100
Průměrný věk u muţů s bazocelulárním karcinomem byl 75,4 let a u ţen 79,6 let.
Maximální věk výskytu bazaliomu u muţů byl 90 let a u ţen 99 let. (tab. 20)
Tab. 20: Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s BCC (2008)
Pohlaví Průměr Medián Minimum Maximum
Muţi 75,4 77 41 90
Ţeny 79,6 81 56 99
35
Celkem bylo zaznamenáno u 58 pacientů s bazocelulárním karcinomem 80 novotvarů.
Nejčastějším místem lokalizace bazaliomu byla hlava a to v počtu 59 (73,8 %). Naopak
nejméně byl bazaliom lokalizován na končetinách a to v počtu 3 (3,8 %). Ve 2
případech (2,5 %) nebyla uvedena lokalizace bazaliomu. (tab. 21)
Tab. 21: Anatomická lokalizace BCC (2008)
Lokalizace BCC Počet %
Hlava 59 73,8
Trup 16 20,0
Končetiny 3 3,8
Neuvedeno 2 2,5
Celkem 80 100
Maximální velikost bazaliomu byla zaznamenána 8cm. Celkem ve 4 případech nebyla
velikost bazocelulárního karcinomu uvedena.
Graf 7. Anatomická lokalizace BCC (2008)
73,8%
20,0%
3,8% 2,5%
hlava
trup
končetiny
neuvedeno
36
Nejčastější lokalizací bazocelulárního karcinomu na hlavě byl nos, a to v počtu 25
(42,4 %) nádorů. Naopak nejméně postiţenou oblastí na hlavě byl krk, a to v 1 případě
(1,7 %). (tab. 22)
Tab. 22: Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2008)
Lokalizace BCC Počet %
Vlasová část 16 27,1
Čelo 5 8,5
Nos 25 42,4
Tváře 8 13,6
Uši 4 6,8
Krk 1 1,7
Celkem 59 100
Graf 8. Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2008)
8,5%
1,7%
42,4%
13,6%6,8%
27,1%čelo
krk
nos
tváře
uši
vlasová část
37
Recidivující bazocelulární karcinomy byly zaznamenány v 8 případech (10,0 %). Excise
byla provedena u 12 (15,0 %) novotvarů. (tab. 23)
Tab. 23: Recidiva, excise BCC (2008)
Počet %
Recidiva BCC 8 10,0
Excise BCC 12 15,0
Z celkového počtu 58 pacientů s bazocelulárním karcinomem byla zaznamenána reakce
po ozáření I. stupně u 49 pacientů (84,5 %). Reakce po ozáření se nevyskytla u 8
(13,8 %) pacientů. V 1 (1,7 %) případě nebyla reakce po ozáření uvedena. (tab. 24)
Frakcionace 40 Gy celková dávka/ 10 frakcí / jednotlivá dávka 4 Gy byla zvolena ve
všech případech.
Tab. 24: Reakce po ozáření u BCC (2008)
Počet %
I. stupeň 49 84,5
Bez reakce 8 13,8
Neuvedeno 1 1,7
Celkem 58 100
38
Spinocelulární karcinom
V roce 2008 byli zaznamenáni 2 pacienti se spinocelulárním karcinomem. Počet
muţského pohlaví a ţenského pohlaví byl shodný v počtu 1. (tab. 25)
Věk pacientů byl u ţeny 84 let a u muţe 73 let.
Tab. 25: Srovnání pohlaví pacientů se SCC (2008)
Pohlaví Počet %
Muţi 1 50,0
Ţeny 1 50,0
Celkem 2 100
Spinocelulární karcinom byl u pacientů shodně lokalizován na hlavě. (tab. 26)
Tab. 26: Anatomická lokalizace SCC (2008)
Lokalizace SCC Počet %
Hlava 2 100,0
Trup 0 0
Končetiny 0 0
Celkem 2 100
39
Recidiva spinocelulárního karcinomu byla zaznamenána v 1 případě (50,0 %). Excise
byla provedena rovněţ v 1 případě (50,0 %). (tab. 27)
Tab. 27: Recidiva, excise SCC (2008)
Počet %
Recidiva SCC 1 50,0
Excise SCC 1 50,0
Z celkového počtu 2 pacientů se spinocelulárním karcinomem byla zaznamenána reakce
po ozáření I. stupně u 1 pacienta (50,0 %). Rovněţ v 1 (50,0 %) případě nebyla
zaznamenána reakce po ozáření. (tab. 28)
Frakcionace 40 Gy celková dávka/ 10 frakcí / jednotlivá dávka 4 Gy byla zvolena ve
všech případech.
Tab. 28: Reakce po ozáření u SCC (2008)
Počet %
I. stupeň 1 50,0
Bez reakce 1 50,0
Celkem 2 100
40
Dyskeratóza
V roce 2008 byla zaznamenána dyskeratóza u 4 pacientů. Z toho 3 muţského pohlaví a
1 ţenského pohlaví. (tab. 29)
Tab. 29: Srovnání pohlaví pacientů s dyskeratózou (2008)
Pohlaví Počet %
Muţi 3 75,0
Ţeny 1 25,0
Celkem 4 100
Průměrný věk u muţů s dyskeratózou byl 76 let. Maximální věk u muţů byl 86 let. Věk
u ţeny byl 78 let. (tab. 30)
Tab. 30: Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s dyskeratózou (2008)
Pohlaví Průměr Medián Minimum Maximum
Muţi 76 83 59 86
41
Celkem bylo zaznamenáno u 4 pacientů s dyskeratózou 6 loţisek dyskeratózy. Z toho
byla dyskeratóza nejčastěji lokalizována na hlavě, a to v počtu 5 (83,3 %). V 1 případě
(16,7 %) byla dyskeratóza lokalizována na končetině. (tab. 31)
Mnohočetné dyskeratózy byly popsány u 2 případů. Maximální velikost dyskeratózy
byla uvedena 3 cm.
Tab. 31: Anatomická lokalizace dyskeratózy (2008)
Lokalizace dyskeratózy Počet %
Hlava 5 83,3
Trup 0 0
Končetiny 1 16,7
Celkem 6 100
Reakce I. stupně po ozáření byla zjištěna u kaţdého pacienta s dyskeratózou. (tab. 32)
Frakcionace 40 Gy celková dávka/ 10 frakcí / jednotlivá dávka 4 Gy byla zvolena ve
všech případech.
Tab. 32: Reakce po ozáření u dyskeratózy (2008)
Počet %
I. stupeň 4 100,0
Bez reakce 0 0
Celkem 4 100
42
Rok 2009
Rok 2009 byl sledován jen do září. V roce 2009 bylo zaznamenáno celkem 41 pacientů.
Z toho bylo 25 (58,1 %) pacientů s bazocelulárním karcinomem, 4 (9,3 %) pacienti
se spinocelulárním karcinomem a 6 (14,0 %) pacientů s dyskeratózou. Typ nádoru
nebyl uveden u 8 (18,6 %) pacientů. V 1 případě byl zaznamenán výskyt
bazocelulárního karcinomu i dyskeratózy u jednoho pacienta zároveň.
Graf 9. Srovnání výskytu novotvarů a dyskeratózy za rok 2009
Bazocelulární karcinom
V roce 2009 bylo zaznamenáno celkem 25 pacientů s bazocelulárnm karcinomem.
Z toho 13 muţského pohlaví a 12 ţenského pohlaví. (tab. 33)
Tab. 33: Srovnání pohlaví pacientů s BCC (2009)
Pohlaví Počet %
Muţi 13 52,0
Ţeny 12 48,0
Celkem 25 100
9,3%
14,0%
18,6%
58,1%
0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70%
Spinocelulární karcinom
Dyskeratóza
neuvedeno
Bazocelulární karcinom
43
Průměrný věk u muţů s bazocelulárním karcinomem byl 80,5 let a u ţen 79,4 let.
Maximální věk výskytu bazaliomu u muţů byl 87 let a u ţen 93 let. (tab. 34)
Tab. 34: Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s BCC (2009)
Pohlaví Průměr Medián Minimum Maximum
Muţi 80,5 83 64 87
Ţeny 79,4 83,5 60 93
Celkem bylo zaznamenáno u 25 pacientů s bazocelulárním karcinomem 38 novotvarů.
Nejčastějším místem lokalizace bazocelulárního karcinomu byla hlava, a to v počtu 35
(92,1 %). Naopak nejméně byl bazaliom lokalizován na končetinách, a to v počtu 3
(7,9 %). (tab. 35)
Mnohočetný bazaliom byl uveden ve 12 případech. Maximální velikost bazocelulárního
karcinomu byla 5 cm.
Tab. 35: Anatomická lokalizace BCC (2009)
Lokalizace BCC Počet %
Hlava 35 92,1
Trup 0 0
Končetiny 3 7,9
Celkem 38 100
44
Nejčastější lokalizací bazocelulárního karcinomu na hlavě byla vlasová část, a to
v počtu 15 (42,9 %) novotvarů. Naopak nejméně postiţenou oblastí na hlavě byla brada
v 1 (2,9 %) případě. (tab. 36)
Tab. 36: Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2009)
Lokalizace BCC Počet %
Vlasová část 15 42,9
Čelo 3 8,6
Nos 11 31,4
Tváře 3 8,6
Uši 2 5,7
Brada 1 2,9
Celkem 35 100
Graf 10. Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2009)
2,9% 8,6%
31,4%
8,6%
5,7%
42,9%
brada
čelo
nos
tváře
uši
vlasová část
45
Recidivující bazocelulární karcinomy byly zaznamenány ve 4 případech (10,5 %).
Excise byla provedena v 3 případech (7,9 %). (tab. 37)
Tab. 37: Recidiva, excise BCC (2009)
Počet %
Recidiva BCC 4 10,5
Excise BCC 3 7,9
Z celkového počtu 25 pacientů s bazocelulárním karcinomem byla zaznamenána reakce
po ozáření I. stupně u 23 pacientů (92,0 %). Celkem 2 (8,0 %) pacienti byli po ozáření
bez reakce. (tab. 38)
Frakcionace 40 Gy celková dávka/ 10 frakcí / jednotlivá dávka 4 Gy byla zvolena ve
všech případech.
Tab. 38: Reakce po ozáření u BCC (2009)
Počet %
I. stupeň 23 92,0
Bez reakce 2 8,0
Celkem 25 100
46
Spinocelulární karcinom
V roce 2009 byli zaznamenáni celkem 4 pacienti se spinocelulárním karcinomem.
Z toho 3 (75,0 %) muţského pohlaví a 1 (25,0 %) ţenského pohlaví. (tab. 39)
Tab. 39: Srovnání pohlaví pacientů se SCC (2009)
Pohlaví Počet %
Muţi 3 75,0
Ţeny 1 25,0
Celkem 4 100
Průměrný věk u muţů se spinocelulárním karcinomem byl 79 let. Maximální věk
výskytu spinaliomu u muţů byl 82 let. U ţen byl zaznamenán věk 75 let. (tab. 40)
Tab. 40: Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů se SCC (2009)
Pohlaví Průměr Medián Minimum Maximum
Muţi 79 78 77 82
47
Celkem bylo zaznamenáno u 4 pacientů se spinocelulárním karcinomem 5 novotvarů.
Nejčastějším místem lokalizace spinocelulárního karcinomu byla hlava, a to v počtu 4
(80,0 %). Naopak nejméně byl spinocelulární karcinom lokalizován na končetinách, a to
v počtu 1 (20,0 %). (tab. 41)
Maximální velikost spinocelulárního karcinomu byla 5 cm. Mnohočetný spinocelulární
karcinom byl uveden v 1 případě.
Tab. 41: Anatomická lokalizace SCC (2009)
Lokalizace SCC Počet %
Hlava 4 80,0
Trup 0 0
Končetiny 1 20,0
Celkem 5 100
Excise byla provedena ve 2 případech (40,0 %). Recidivující novotvar nebyl
diagnostikován. (tab. 42)
Tab. 42: Recidiva, excise SCC
Počet %
Recidiva SCC 0 0
Excise SCC 2 40,0
48
Z celkového počtu 4 pacientů se spinocelulárním karcinomem byla zaznamenána reakce
po ozáření I. stupně u všech pacientů. (tab. 43)
Frakcionace 40 Gy celková dávka/ 10 frakcí / jednotlivá dávka 4 Gy byla zvolena ve
všech případech.
Tab. 43: Reakce po ozáření u SCC (2009)
Počet %
I. stupeň 4 100,0
Bez reakce 0 0
Celkem 4 100
Dyskeratóza
V roce 2009 bylo zaznamenáno 6 pacientů s dyskeratózou. Z toho 2 (33,3 %) muţského
pohlaví a 4 (66,7 %) ţenského pohlaví. (tab. 44)
Tab. 44: Srovnání pohlaví pacientů s dyskeratózou (2009)
Pohlaví Počet %
Muţi 2 33,3
Ţeny 4 66,7
Celkem 6 100
49
Průměrný věk u muţů s dyskeratózou byl 77 let a u ţen 85,8 let. Maximální věk
výskytu dyskeratózy u muţů byl 78 let a u ţen 91 let. (tab. 45)
Tab. 45: Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s dyskeratózou (2009)
Pohlaví Průměr Medián Minimum Maximum
Muţi 77 71,5 65 78
Ţeny 85,8 85 82 91
Celkem bylo zaznamenáno u 6 pacientů 8 dyskeratóz. Ve všech případech byla
dyskeratóza lokalizována na hlavě a to v počtu 8. (tab. 46)
Maximální velikost dyskeratózy byla uvedena 8 cm.
Tab. 46: Anatomická lokalizace dyskeratóz (2009)
Lokalizace dyskeratózy Počet %
Hlava 8 100,0
Trup 0 0
Končetiny 0 0
Celkem 8 100
50
U všech pacientů byla zaznamenána reakce po ozáření I. stupně. (tab. 47)
Frakcionace 40 Gy celková dávka/ 10 frakcí / jednotlivá dávka 4 Gy byla zvolena ve
všech případech.
Tab. 47: Reakce po ozáření u dyskeratózy (2009)
Počet %
I. stupeň 4 100,0
Bez reakce 0 0
Celkem 4 100
51
Reakce po ozařování:
Obr. 6 Pacient s bazocelulárním karcinomem před ozářením.
Obr. 7 Pacient s bazocelulárním karcinomem po ozáření (ukončení léčby).
52
8 Závěr
Tato bakalářská práce měla za cíl zhodnotit soubor pacientů léčených
brachyradioterapií technikou muláţí pro koţní nádory na Onkologické klinice Fakultní
nemocnice Olomouc v letech 2007 – 2009.
V praktické části je charakterizován soubor 166 pacientů léčených
brachyradioterapií technikou muláţí na Onkologické klinice Fakultní nemocnice
Olomouc v letech 2007 – 2009. Z provedeného výzkumu bylo zjištěno, ţe nejčastěji
ozařovaným novotvarem na Onkologické klinice byl bazocelulární karcinom, jenţ je v
populaci nejčastějším maligním koţním nádorem. Nejvíce byly postiţeny nádorem
ţeny. Tento novotvar byl nejčastěji lokalizován na hlavě. Maximální velikost bazaliomu
byla 8 cm. Excise nádoru byla provedena ve 23 případech (13,9 %). Recidiva byla
zaznamenána v 15 případech (9,1 %). Reakce po ozařování bazocelulárního karcinomu
byly většinou I. stupně.
Druhé nejčastější ozáření bylo pro koţní změnu dyskeratózu. Koţní změna se
vyskytovala nejvíce u muţů. Loţiska dyskeratózy byla lokalizována nejčastěji na hlavě.
Maximální velikost této koţní změny byla 8 cm. Reakce po ozařování byly ve většině
případů I. stupně.
Třetí nejčastější ozáření bylo pro novotvar spinocelulární karcinom. Tento nádor
byl častěji diagnostikován u muţů. Loţiska spinocelulárního karcinomu byla ve většině
případů lokalizována na hlavě. Maximální velikost spinaliomu byla 8 cm. Excise nádoru
byla provedena ve 4 případech (28,6 %). Recidiva byla zaznamenána ve 2 případech
(14,3 %). Reakce po ozařování novotvaru byly většinou I. stupně.
53
Seznam použitých zkratek
BCC bazocelulární karcinom
CNS centrální nervový systém
HDR high dose rate
LDR lose dose rate
SCC spinocelulární karcinom
UV ultrafialový
54
Seznam obrázků a grafů
Obr. 1 – Bazaliomy – superficiální forma……………………………………………...12
Obr. 2 – Spinocelulární karcinom………………………………………………………13
Obr. 3 – Ozařovací přístroj s afterloadingem…………………………………………..17
Obr. 4 – Muláţe………………………………………………………………………...18
Obr. 5 – Ozařování technikou muláţí…………………………………………………..19
Obr. 6 – Pacient s bazocelulárním karcinomem před ozářením………………………..51
Obr. 7 – Pacient s bazocelulárním karcinomem po ozáření (ukončení léčby)…………51
Graf 1 – Srovnání výskytu novotvarů a dyskeratózy za rok 2007……………………...21
Graf 2 – Anatomická lokalizace BCC (2007)………………………………………….23
Graf 3 – Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2007)………………………………...24
Graf 4 – Anatomická lokalizace SCC (2007)………………………………………......28
Graf 5 – Anatomická lokalizace dyskeratózy (2007)…………………………………..31
Graf 6 – Srovnání výskytu novotvarů a dyskeratózy v roce 2008……………………..33
Graf 7 – Anatomická lokalizace BCC (2008)………………………………………….35
Graf 8 – Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2008)……………………………......36
Graf 9 – Srovnání výskytu novotvarů a dyskeratózy za rok 2009……………………..42
55
Seznam tabulek
Tab. 1 – Histopatologická klasifikace koţních nádorů…………………………………..9
Tab. 2 – TNM klinická klasifikace koţních nádorů……………………………………10
Tab. 3 – Srovnání pohlaví pacientů s BCC (2007)……………………………………..22
Tab. 4 – Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s BCC (2007)………………….22
Tab. 5 – Anatomická lokalizace BCC (2007)………………………………………….23
Tab. 6 – Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2007)………………………………...24
Tab. 7 – Recidiva, excise BCC(2007)………………………………………………….25
Tab. 8 – Reakce po ozáření u BCC (2007)……………………………………………..25
Tab. 9 – Frakcionace u BCC (2007)……………………………………………………26
Tab. 10 – Srovnání pacientů se SCC podle pohlaví (2007)…………………………….27
Tab. 11 – Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů se SCC (2007)……………….27
Tab. 12 – Anatomická lokalizace SCC (2007)…………………………………………28
Tab. 13 – Recidiva, excise SCC (2007)………………………………………………...29
Tab. 14 – Reakce po ozáření u SCC (2007)……………………………………………29
Tab. 15 – Srovnání pacientů s dyskeratózou podle pohlaví (2007)…………………….30
Tab. 16 – Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s dyskeratózou (2007)……….30
Tab. 17 – Anatomická lokalizace dyskeratózy (2007)…………………………………31
Tab. 18 – Reakce po ozáření u dyskeratózy (2007)……………………………………32
Tab. 19 – Srovnání pohlaví pacientů s BCC (2008)…………………………………....34
Tab. 20 – Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s BCC (2008)………………...34
Tab. 21 – Anatomická lokalizace BCC (2008)…………………………………………35
56
Tab. 22 – Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2008)……………………………….36
Tab. 23 – Recidiva, excise BCC (2008)………………………………………………..37
Tab. 24 – Reakce po ozáření u BCC (2008)……………………………………………37
Tab. 25 – Srovnání pohlaví pacientů se SCC (2008)…………………………………..38
Tab. 26 – Anatomická lokalizace SCC (2008)…………………………………………38
Tab. 27 – Recidiva, excise SCC (2008)………………………………………………...39
Tab. 28 – Reakce po ozáření u SCC (2008)……………………………………………39
Tab. 29 – Srovnání pohlaví pacientů s dyskeratózou (2008)…………………………..40
Tab. 30 – Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s dyskeratózou (2008)……….40
Tab. 31 – Anatomická lokalizace dyskeratózy (2008)…………………………………41
Tab. 32 – Reakce po ozáření u dyskeratózy (2008)……………………………………41
Tab. 33 – Srovnání pohlaví pacientů s BCC (2009)……………………………………42
Tab. 34 – Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s BCC (2009)………………...43
Tab. 35 – Anatomická lokalizace BCC (2009)…………………………………………43
Tab. 36 – Anatomická lokalizace BCC na hlavě (2009)……………………………….44
Tab. 37 – Recidiva, excise BCC (2009)………………………………………………..45
Tab. 38 – Reakce po ozáření u BCC (2009)…………………………………………....45
Tab. 39 – Srovnání pohlaví pacientů se SCC(2009)…………………………………...46
Tab. 40 – Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů se SCC (2009)……………….46
Tab. 41 – Anatomická lokalizace SCC (2009)…………………………………………47
Tab. 42 – Recidiva, excise SCC………………………………………………………..47
Tab. 43 – Reakce po ozáření u SCC (2009)……………………………………………48
57
Tab. 44 – Srovnání pohlaví pacientů s dyskeratózou (2009)…………………………..48
Tab. 45 – Srovnání pohlaví a věkových údajů pacientů s dyskeratózou (2009)……….49
Tab. 46 – Anatomická lokalizace dyskeratóz (2009)…………………………………..49
Tab. 47 – Reakce po ozáření u dyskeratózy (2009)……………………………………50
58
Použitá literatura
(1) Adam, Z. – Vorlíček, J. – Vaníček, J. et al. Diagnostické a léčebné postupy u
maligních chorob. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 696 s. ISBN 80-247-0896-5.
(2) Adam, Z. – Vorlíček, J. a spolupracovníci. Speciální onkologie. 1. vyd. Brno:
Masarykova univerzita v Brně, 2002. 542 s. ISBN 80-210-2826-2.
(3) Krajsová, I. – Bauer, J. Kožní nádory: Prevence a včasná diagnostika. 1. vyd.
Praha: Jessenius, 1994. 64 s. ISBN 80-8500-13-6.
(4) Petera, J. Moderní radioterapeutické metody. 5. díl, Brachyterapie. 1. vyd. Brno:
Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 1998. 33 s. ISBN 80-
7013-266-3.
(5) Petruţelka, L. – Konopásek, B. Klinická onkologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003.
279 s. ISBN 80-246-0395.
(6) Spurný, S. – Šlampa, P. Moderní radioterapeutické metody. Díl 6., Základy
radioterapie. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v
Brně. 1999. 118 s. ISBN 80-7013-267-1.
.
(7) Šlampa, P. – Petera, J. Radiační onkologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. 475 s.
ISBN 978-80-7262-469-0.
(8) Tichý, M. jr. – Tichý, M. Maligní epidermální nádory. 1. vyd. Olomouc: Univerzita
Palackého v Olomouci, 2006. 45 s. ISBN 80-244-1279-9.
(9) Vorlíček, J. – Abrahámová, J. – Vorlíčková H. et al. Klinická onkologie pro sestry.
1. vyd. Praha: Grada, 2006. 328 s. ISBN 80-247-1716-6.
(10) Zámečník, J. Radioterapie: učebnice pro střední zdravotnické školy, studijní obor
radiologický laborant. 2. vyd. Praha: Avicenum, 1990. 480 s. ISBN 80-201-0051-2.
59
Elektronické zdroje
(11) Systém astronuklfyzika. [online]. [cit. 2010-01-06].
<http://astronuklfyzika.cz/JadRadFyzika5.htm>
(12) Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. [online]. [cit. 2010-01-06].
<www.uzis.cz/download.php?ctg=10&mnu _id=5300>
top related