hic 02: alchymie

od alchymie

k nanovláknům

přednášky o historii přírodních a technických věd HIC - 03 Katedra chemie FP TUL – www.kch.tul.cz

ALCHYMIE

Alchymie

Doporučená literatura

SOLÁROVÁ Marie, LICHTENBERG Karel: Vybrané kapitoly

z historie chemie. Brno: Paido, 2000. 1. vyd.,125 s. ISBN 80-

85931-81-8

MOLLIN Jiří: Historie chemie, Univerzita Palackého, 1991,

ISBN 8070670800, 121 s.

PICHLER Jiří: Historie chemie , Masarykova univerzita,

Přírodovědecká fakulta, 1997, ISBN 8021015012,

62 s.

Doporučená literatura

BUDIŠ Josef: Stručný přehled historie chemie, Masarykova

univerzita, Pedagogická fakulta, 1996, ISBN 8021014636, 53 s.

BUDIŠ Josef: Historie chemie slovem a obrazem,

Masarykova univerzita, 1995 ,ISBN 8021010800, 100 s.

ENGELS Siegfried, NOWAK Alois: Chemické prvky. Historie

a současnost, SNTL, 1977, 367 s.

BANÝR Jiří, NOVOTNÝ Vladimír: Stručné dějiny chemie a

chemické výroby, Universita Karlova, SPN, 1986,146 s.

KARPENKO Vladimír: Alchymie dcera omylu, Práce 1988,

325 s.

Doporučená literatura

KARPENKO Vladimír: Alchymie. Svět pohádek

a legend

Nakladatel: Academia edice: Galileo; 2008

ISBN: 978-80-200-1579-2, 432 stran,

KARPENKO Vladimír: Alchymie. Nauka

mezi snem a skutečností

Nakladatel: Academia, edice: Galileo;

ISBN: 978-80-200-1491-7, 524 stran, 2007

(1. vydání)

Johannes Helmond: Alchymie jako cesta

zasvěcení

Nakladatel: Malvem

ISBN: 978-80-86702-27-8, 119 stran,

Rok vydání: 2007 (1. vydání)

Bernard Roger: Objevování alchymie

Nakladatel: Malvern, edice: Aureálie;

ISBN: 80-86702-10-3, 344 stran,

Rok vydání: 2005 (1. vydání)

Doporučená literatura

BURCKHARDT Titus: Alchymie - Tradiční věda

o kosmu a duši

Nakladatel: Malvern, edice: Aurélie;

ISBN: 80-86702-00-6, 144 stran,

Rok vydání: 2003 (1. vydání)

ALLEAU René: Hermés a dějiny věd

Nakladatel: Malvern

ISBN: 80-86702-09-X, 252 stran,

Rok vydání: 2005 (2. rozšířené vydání)

Doporučená literatura

Fulcanelli: Tajemství katedrál

Vydalo: Trigon 1992

Fulcanelli: Příbytky filosofů I a II

Vydalo: Trigon 1996

Doporučená literatura

H. Gebelein: Alchymie, magie hmoty

Vydalo: Volvox Globator 1998

Frater Albertus: Příručka alchymisty

Vydalo: Volvox Globator 2000

Doporučená literatura

Knižnice Logosu sv. 0 – 6

Vydává: Trigon od roku 2001 až do současnosti

Frater Albertus: Příručka alchymisty

Vydalo: Volvox Globator 2000

Doporučená literatura

Alchymie – úvod

Alchymisté svou filosofií vycházeli z nauky Aristotelovy

školy o živlech

vše okolo nás je vlastně nějakou kombinací čtyř

základních živlů

VODA

OHEŇ

VZDUCH ZEMĚ

Alchymie – úvod

VODA

OHEŇ

VZDUCH ZEMĚ

vlhko chlad

teplo sucho

Alchymie – úvod

Alchymie – úvod

Nejen řečtí filosofové měli svou nauku o živlech

Babyloňané uznávali 5 základních principů

Vítr

Moře Oheň Obloha

Země

Staří Japonci měli též pět principů

Vzduch

Voda Prázdno Oheň

Země

Tibeťané měli místo prázdna „éter“ jako dříve Řekové

Alchymie – úvod

Alchymistická symbolika

Alchymisté vycházeli

z filozofie i okultizmu,

těm „správným“ nešlo

o přípravu skutečného

zlata, ale hlavně

o zdokonalení sama sebe

Rosarium

philosophorum 1550

Alchymie – úvod

Alchymistická symbolika

Alchymie – úvod

Alchymista v dílně

Alchymie – úvod

Staré nákresy alchymistických zařízení

Alchymie – úvod

Smaragdová deska

připisovaná

Hermesu Třikrát Velikému,

základní

alchymistický text

Alchymie – úvod

Alchymistická symbolika

Alchymie – úvod

Hermes Trismegistos

smyšlená postava, prý jeden

ze synů samotného Adama –

měl prý božské znalosti

Alchymie – úvod

Alchymie – úvod

Problémy alchymie

Příprava kamene mudrců a elixíru života

Příprava univerzálního rozpouštědla

Příprava tekutého zlata (univerzální lék)

Separace „Ducha Světa“ – látky nasycené všemi planetárními

vlivy a oživující zesláblou hmotu

Paligeneze – rekonstrukce organizmů z jejich popela

Homunkulus – vytvoření živé bytosti alchymistickou cestou

Konstrukce perpetua mobile

Čínská alchymie

Čína nebyla pouze kolébkou

kultur, jak se mnozí domnívají,

ale i kolébkou alchymie.

Wej Po-jang popsal v knize

„Cchang-tchung-ťi„ přípravu léku

nesmrtelnosti.

Edikt čínského císaře Ťinga

z roku 144 BC přikazuje

veřejně popravit každého,

kdo v soukromí razí mince

nebo vyrábí zlato.

V roce 144 BC byla alchymie

rozšířena nad únosnou míru.

Čínská alchymie

I když je čínská kultura

ve srovnání

s ostatními starověkými

kulturami poměrně

mladá, od samého

počátku převyšovala

svou úrovní kultury

okolní a stala se tak

matkou všech kultur

existujících dnes

ve Východní Asii

a významně ovlivnila

i kulturu evropskou.

Čínská alchymie

Archeologickými nálezy je prokázáno používání

zlata, mědi a bronzu, od 2. tisíciletí BC se také

objevuje železné nářadí, které bylo častěji

odléváno než vykováno.

Čínští hutníci byli tedy vynálezci odlévání

železa, které se v Evropě objevuje až ve 14.

století.

První zmínka o stříbře jako samostatném kovu

je ze 6. století BC.

Od počátku našeho letopočtu je doloženo

používání zinku, z kterého se ve 4. stol. AD

vyráběla slitina zinku, niklu a mědi a v 5. stol.

AD mosaz.

Čínská alchymie

V době dynastie Chan (206 BC –

220 AD) se v lékárenských knihách

uvádí 46 anorganických látek a koncem

doby Ming (1368 – 1644) dokonce 217

minerálů.

2.tis. BC: rumělka, vápno, sádra

4. stol. BC: kamenec k čistění vody

1. stol. AD: síra a ledek (od 7. století

používán k výrobě výbušnin)

2. stol. AD: kamenné uhlí

3. stol. AD: azbest jako knoty olejových

lamp a žáruvzdorné obleky

Zhang Guo Lao (starší)

Jeho koníčkem bylo víno

a vinařství.

Uměl vyrábět likéry.

Extrakty z rostlin využíval

pro lékařské účely

Čínská alchymie

Vychází

ze zkušeností staroegyptských kněží (lékařství, chemie)

z okultních, magických, astrologických a náboženských pověr

starověkého Východu

z řecké filozofie

Řecko-egyptská alchymie

Hyloizmus – názor, že všechna hmota

je oživená

Makrokosmos – Slunce a hvězdy

se řídí stejnými zákony jaké platí

v mikrokosmu tedy na Zemi

Astrologie – hvězdy ovlivňují běh

událostí na Zemi

Animismus – podstatou života je duše

Řecko-egyptská alchymie

Řecko-egyptská alchymie

Zosimus z Panopole (po roce 300 AD) – zlomky spisů

se směsí mystiky i chemických vědomostí včetně popisů

přístrojů.

Znal přípravu rtuti z rumělky, přípravu octanu olovnatého,

některé sloučeniny železa a snad i arzén.

Arabská alchymie

Původ slova chemie – arabsky „al-kímija“ – „cham“ nebo „chemi“

– Egypt s černou půdou, nebo řecký výraz „chein“ – lít, slévat,

„chymeiá“ – umění slévat kovy

(další možnosti „alembic“ – destilační přístroj, „al-kalí“ – potaš)

Arabská alchymie

Abú Abdalláh Džabír Ibn Hajján –

Geber (8. století)

Napsal řadu knih, mnohé jsou

pozdější podvrhy

Znal destilaci a sublimaci

Připravil salmiak, kyselinu dusičnou

Věděl o zbarvení plamene mědí

Uměl barvit sklo burelem

Arabská alchymie

Abú Abdalláh Džabír Ibn Hajján –

Geber (8. století)

Rozpracoval „sulfo-merkurovou“

nauku

Oheň + vzduch = síra

Voda + země = rtuť

Dával těmto pojmům filozofický

význam

Arabská alchymie

Abu Bakr Mohammad Bin Zakariya

Al-Razí (Rhazes) (865-932)

Peršan, který se zabýval lékařstvím

Napsal „Tajemství všech tajemství“,

kde rozděluje látky podle původu

(nerostný, rostlinný, živočišný)

Popsal laboratorní přístroje, přípravu

sádry a navrhl její použití pro léčení

zlomenin kostí, připravil kovový antimon

Avicenna, aka Abu Ali al-Husajn ibn

Abdallah ibn Sina, byl perský lékař,

filozof, vědec, alchymista, který se

narodil v roce 980 v Kharmaithen blízko

Buchary, nyní v Uzbekistánu a zemřel

1037 v Hamadan, Persie (Írán ).

Byl autorem 450 knih o širokém

rozsahu předmětů.

Většinu z nich zaměřil na filozofii a

medicínu.

Je považován za "otce moderní medicíny.“

Arabská alchymie

Albertus Magnus – 1193-1280 -

(svatý Albert Veliký, nebo též

Albert z Kolína nad Rýnem), byl

dominikánský mnich, který se

proslavil svými komplexními

znalostmi a prosazováním mírového

soužití vědy a náboženství.

Napsal několik alchymistických knih.

Evropská alchymie

Albertus Magnus –

popsal rozpouštění zlata lučavkou

královskou,

účinek síry na kovy,

znal minium,

popsal přípravu elementárního

arzenu a jeho vlastnosti

Evropská alchymie

Roger Bacon (1214 – 1294), známý jako

Doktor Mirabilis (latinsky: "ohromující

učitel"), byl jedním z nejslavnějších

františkánských mnichů své doby.

Zdůrazňoval význam experimentů v

přírodních vědách, zaváděl matematické

metody do studia.

Připisuje se mu vynález střelného prachu,

ten však byl znám již dříve.

Evropská alchymie

Raimond Lully (1235 – 1315)

španělský filozof a polyhistor z Mallorky

Je považován za alchymistu

– nevěřil však v transmutaci kovů

Evropská alchymie

Svatý Tomáš Akvinský (1225 – 1274)

byl italský katolický filosof a teolog známý jako Doktor

Angelicus, Doctor Universalis.

Evropská alchymie

Svatý Tomáš Akvinský

Evropská alchymie

Znal a studoval alchymii ve své knize „Contra errores

Graecorum“ - Proti řeckým bludům, přináší nové pohledy

Nicolas Flamel (Paříž 1330 -1418)

je označován za autora alchymistické knihy

Kniha hieroglyfických obrazů, která byla vydána v Paříži

roku 1612 pod názvem Livre des figures hiéroglypiques

a v Londýně roku 1624 pod názvem Exposition of the

Hieroglyphicall Figures.

Evropská alchymie

Basil Valentine (1394 -?)

mnich, známý především svými

experimenty s antimonem

Napsal řadu knih:

Currus Triumphalis Antimonii

The Medicine of Metals

Of things natural and supernatural

Of the first tincture, root and spirit

of metals

Experimenta chymica

Practica

Azoth

Evropská alchymie

John Dee (13.7.1527 – 1608) byl anglický matematik,

astronom, geograf, rádce královny Alžběty I.

Jeho život byl naplněn i alchymií, a hermetickou filozofií.

Evropská alchymie

Edward Kelley nebo Kelly, také známý

jako Edward Talbot (1. srpna 1555 –

1597)

spolupracoval s Johnem Dee v jeho

magickém studiu

vedle schopnosti přivolat duchy nebo

anděly na křišťálovou kouli, za což jej

John Dee velmi cenil

Kelley také prohlašoval, že zná tajemství

jak přeměňovat kovy na zlato

Evropská alchymie

Michal Sedziwoj – polský alchymista, filosof, lékař

(1566 – 1636, Kravaře ve Slezsku)

Evropská alchymie

Michal Sedziwoj – spisy

Novum Lumen Chymicum – De Lapide Philosophorum

(1604) – latinsky

Dialogus Mercurii, Alchemistae et Naturae (1607) – latinsky

Tractatus de Sulphure (1616) – latinsky

Traittez de l`Harmonie (1618) – francouzsky

Traktat vom philosophischen Saltz (1656) – německy

Lettre Philosophique (1659) – francouzsky

Cinquante-Cinq Lettres Philosophiques (1671) – francouzsky

Processus Super Centrum Universi (1682) – latinsky a

německy

Statuts des Philosophes Inconnus (1691) – francouzsky

Operatie Elixiris Philosophici (1698) – latinsky a polsky

Evropská alchymie

Michal Sedziwoj

Průkopník chemie, vyvinul

způsoby čištění a vytvoření

různých kyselin, kovů a

dalších chemických

sloučenin.

Zjistil, že vzduch není jediná

látka a obsahuje životodárné

látky - později nazvané kyslík

- 170 let před Scheelem a

Priestleym.

Věděl, že kromě kyslíku je

ve vzduchu plyn příbuzný

s ledkem.

Evropská alchymie

Evropská alchymie

Hennig Brand (* 1630 – 1692)

Německý lékárník a alchymista

Při dlouhodobých pokusech s lidskou močí objevil fosfor

Evropská alchymie

Johann von Löwenstern-Kunckel

(1630 – 1703)

zdokonalil přípravu fosforu,

vyrobil rubínové sklo

Jeho spis

„Laboratorium chymicum“

byl první učebnicí Scheeleho

Johann Friedrich Böttger

(4.2.1682 – 13.3.1719)

– jako alchymista se zabýval hledáním

kamene mudrců

– podle legendy se mu v Berlíně podařilo

v přítomnosti významných osob včetně svého

pána, lékárníka Zorna, přeměnit olovo ve

zlato

– Pruský král Friedrich I. od něj poté

požadoval, aby mu své tajemství prozradil

– Böttger ve strachu uprchl do Saska, kde

však byl chycen a zajat Augustem Silným

– aby si zachránil život, slíbil mu Böttger

nalézt tajemství kamene mudrců

– to se mu nezdařilo, místo toho objevil

techniku výroby čínského porcelánu

Evropská alchymie

Dr. Johann Georg Faust

(1480 –1540) legendární

alchymista, astrolog a magik

německé renezance

(Christopher Marlow :

Tragický osud doktora Fausta

1604,

Johann Wolfgang Goethe:

drama Faust 1808)

Evropská alchymie

Tycho Brahe (14.12.1546 – 24.10.

1601), rodné jméno Tyge Ottesen

Brahe, byl dánský šlechtic známý

svými přesnými astronomickými

a planetárními pozorováními.

Kromě astronomie se věnoval

i alchymii.

Evropská alchymie

Hrabě Alessandro di

Cagliostro (2 .6.1743 – 26.8.

1795) byl alchymista

Giuseppe Balsamo italského

původu

Evropská alchymie

Alchymie v Čechách

– v Čechách bylo význačné centrum alchymie především

za vlády Rudolfa II.

– první alchymistický rukopis sepsaný na české půdě pochází

od kněze Jana Těšínského (Johannes Ticinensis) v latině

„Processus de lapide philosphorum“ – Postup přípravy

kamene mudrců (1412)

– větším dílem je anonymní „Mistra Antonína z Florencie

Cesta spravedlivá v alchymii z roku 1457 autorem je

pravděpodobně Jan z Lazu (Lasnioro – Laz-nien-oro: Laz

žádné zlato)

Alchymie v Čechách

Na dvoře Rudolfa II. byl důležitou

osobností Tadeáš Hájek z Hájku

(1525 – 1600)

– zkoušel alchymisty, kteří se hlásili

do služby císaři

Zajímavost: učené pojednání O pivu

(De cerveceria), které vyšlo v roce

1554

Hájek v něm dospěl k jedné

z prvních teorií oxidace.

Alchymie v Čechách

Michael Mayer (1559 – 1622),

osobní lékař Rudolfa II. složil

hudebně alchymistické dílo

„Atalanta fugiens“ (prchající

Atalanta).

Tento spis obsahoval písně,

které se zpívaly v alchymistické

laboratoři.

Jeho žák Daniel Stolz navrhl

plán pěstování alchymisticky

důležitých rostlin.

Alchymie v Čechách

Bavor Radovský mladší z Hustířan (*1526 - †1591) byl český

šlechtic a alchymista.

– pocházel ze starého vladyckého rodu, rodina nebyla bohatá a

nemohla si dovolit poslat Bavora na univerzitu, proto se musel

vše naučit sám

– naučil se mimo jiné německy, latinsky, matematiku, astronomii,

filosofii, ale hlavně alchymii

– po roce 1573 působil u příznivců alchymie

– nejdříve u Viléma z Rožmberka, poté v Praze v dílně Rudolfa

II. a později u Zbyška Zajíce z Házmburku

Alchymie v Čechách

Bavor Radovský mladší z Hustířan

– za věno své manželky Voršily, se kterou se oženil r. 1566

koupil statek v Radostově, který pro dluhy musel později prodat.

Poté se odstěhoval do Prahy, kde se také zadlužil.

V tu dobu také od něj odešla jeho manželka i s jediným synem

Janem.

Alchymie v Čechách

Bavor Radovský mladší z Hustířan

Spisy:

Smaragdová deska – překlad do češtiny

Alchimie česká

Kniha o dokonalém umění chymickém

Vo Hermesově filosofii, tj. vo požehnaném kameni filosofické

Řeči filosofické o kameni filosofickém

Secreta Aristotelis aneb Kniha lidských cností a mnohých

naučení, kterak se králové, knížata i páni v svém panování mají

opatrovati

Kuchařství, to jest knížka o rozličných krmích, kterak se užitečně

s chutí strojiti mají - jedna nejstarších českých

kuchařek (vydáno tiskem 1591)

Alchymie v Čechách

Jan Jakub Václav Dobřenský z Černého Mostu (1623 – 1697)

– studoval v Itálii

– byl žákem Marca Marci a později

vydavatelem jeho děl

– byl řádným profesorem lékařské

praxe na pražské lékařské fakultě,

několikrát byl zvolen děkanem

lékařské fakulty

– v letech 1670 a 1685 rektorem

pražské univerzity

– zabýval se i fyzikou a chemií, či

spíše alchymií

– jako první u nás zavedl klinické

názorné vyučování

SOLÁROVÁ Marie, LICHTENBERG Karel: Vybrané kapitoly

z historie chemie. Brno: Paido, 2000. 1. vyd.,125 s. ISBN 80-

85931-81-8

BANÝR Jiří, NOVOTNÝ Vladimír: Stručné dějiny chemie a

chemické výroby, Universita Karlova, SPN, 1986,146 s.

KARPENKO Vladimír: Alchymie dcera omylu, Práce 1988,

325 s.

Pro tvorbu prezentace byly využity též materiály z Wikipedie,

dále též z prezentací Ing. Miroslava Nováka, CSc. VŠCHT

Praha

Zdroje informací a obrázků

Děkuji za pozornost

Prosím o dotazy