Národní muzeum - Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur

VOJTANÁPRSTEK

1826 - 1894

Vojta Náprstek jako gymnaziální student cestoval po českých krajích a věnoval se vlastenecké osvětě.

V roce 1848 se ve Vídni a Praze aktivně zúčastnil bojů na barikádách. Pod trestem smrti pak po porážce revoluce volil emigraci do Ameriky. 17. prosince 1848 přistál v New Yorku a na americké půdě strávil celkem devět let.

V roce 1873 byl Vojta Náprstek zvolen do sboru obecních starších hlavního města Prahy, kde zasedal až do své smrti. Jako pražský radní se  zasloužil o prosazení mnoha novinek. Protože přicházel na jednání připraven informacemi o řešení stejných problémů v zahraničních velkoměstech, bylo těžko s ním polemizovat a dokazovat, že to „v Praze nejde“. Náprstek v mnoha názorech předběhl svou dobu a některé jeho nápady se staly terčem posměchu humoristických periodik.

Jedním z kuriózních návrhů, bylo povolení pro psy chodit v Praze po chodnících.

Od svého návratu ze Spojených obcí amerických udržoval Náprstek kontakt s Čechy žijícími v zahraničí. Pomáhal jim vybavovat jejich knihovny, zasílal noviny, a když začali krajané jezdit do Čech na návštěvy, stal se  jejich neoficiálním konzulem. První velká výprava krajanů přijela z Ameriky do nově otevřeného Národního divadla a poté začali Češi jezdit na sokolské slety a velké výstavy.

Dne 2. září 1894 Vojta Náprstek zemřel a podle jeho přání byl odvezen do nejbližšího krematoria v německé Gothě. Vojta Náprstek je prvním Čechem, který se nechal zpopelnit. Pohřeb bez květin a obřadů – tak, jak si to přál, byl velkou vlasteneckou manifestací. Tisíce Čechů doprovázely průvodem známého mecenáše z Betlémského plácku, přes Koňský trh až na nádraží státní dráhy. Urna s popelem je dodnes, opět podle zakladatelova přání, uložena v jeho muzeu.

Milena Secká

Z původních Vojtových vyprávění přátelům se  záhy staly pravidelné dýchánky, kde se nejen plánovaly důležité politické akce, ale kde také vědci seznamovali se svými objevy. V roce 1862 se zde naplánovala cesta českých vlastenců na   větovou výstavu do Londýna. Tady se pánové dohodli, že Praha potřebuje průmyslové muzeum a Náprstek nakoupil první exponáty. Po návratu však myšlenka muzea pro nezájem odborných kruhů „usnula“.

V roce 1865 dala přednáška prof. F. J. Studničky O astronomii podnět k založení prvního ženského spolku věnovaného vzdělávání. Pod názvem Americký klub dam a pod patronací Vojty Náprstka získal sídlo v domě U Halánků.

25. února 1875 se konala na Staroměstské radnici první civilní svatba. Bohatý vinopalník Vojta Náprstek si bral chudou služebnou Josefu Křížkovou. Pro Prahu to byla senzace, ale pro Vojtu dobrá volba. Josefa, které se říkalo Pepička, byla nejen dobrou manželkou, ale také faktickou ředitelkou firmy, organizátorkou společenských akcí, Vojtovou sekretářkou, sběratelkou lidových výšivek a skrytou dobrodějkou.

Matčin odkaz umožnil Vojtovi konečně realizovat svůj sen – vybudovat průmyslové muzeum. 17. 4. 1876 byl položen základní kámen k nové výstavní budově, která pak byla za deset let otevřena pro veřejnost. V letech 1888-1892 zde byla vystavena kostra velryby (plejtváka myšoka), kterou Náprstek se svými přáteli zakoupil jako největší dar pro novou budovu Muzea království českého (dnešního Národního muzea).

V červnu roku 1850 se přestěhoval do města Milwaukee (stát Wisconsin), kde si otevřel knihkupectví. V letech 1852-1854 vydával satirický týdeník Milwaukie Flug-Blätter, který byl určen početnému německému obyvatelstvu města. Týdeník pranýřoval zaostalost, nevědomost a fanatismus a navíc byl doplněn vtipnými karikaturami. Pětitisícový náklad byl ihned rozebrán.

Vojta se plně účastnil německého spolkového života, hrál divadlo, chodil na výlety a ve svém knihkupectví zřídil půjčovnu knih a čtenářský kabinet. Byl reprezentantem společnosti pomáhající přistěhovalcům, byl úředním tlumočníkem a veřejným notářem pro stát Wisconsin. Zúčastnil se rovněž mírových jednání s dakotskými indiány a  Muzeu království českého věnoval četné „amerikánské“ dary (knihy, minerály a preparovaná zvířata).

V roce 1858 se mohl jako pokorný rakouský občan vrátit do Prahy, ale nadále byl policejně sledován. Bratrovi Ferdinandovi koupila matka Černý pivovar na Karlově náměstí a dům U Halánků s pivovarem a vinopalnou hodlala odkázat Vojtovi. Až do své smrti však zůstala přísnou majitelkou, které Vojta vedl jen účetní knihy. V domě své matky však začal budovat veřejnou knihovnu a záhy zde vytvořil známý společenský salón, kde se scházeli přední pražští politici, vědci, literáti a cestovatelé.