prvnÍ ryze ČeskÁ scifi / fantasy sÉrie!!!

rean

Stamp

PRVNÍ RYZE ČESKÁ SCIFI / FANTASY SÉRIE!!!

a g e n t J o h n F r a n c i s K o v á ř

1

paserak_zlomt.indd 1paserak_zlomt.indd 1 26.8.2005 0:18:0226.8.2005 0:18:02

M i r o s l a v Ž a m b o c h & J i ř í W. P r o c h á z k a

PAŠERÁK



První díl originálního českého science fiction seriálu Agent JFK. Ve více než dvou desítkách samostatně stojících příbězích mapuje osu-dy zaměstnance bezpečnostní agentury dohlížející na rovnováhu mezi paralelními světy. Po 27 dílech dochází k šokujícímu zvratu, metauni-versum se mění a hlavní hrdina se ocitá sám v jiném světě odkázán na své vlastní schopnosti, zachyceno v příběhu Agent JFK 28 Na vlastní pěst. Román Na Vlastní pěst se odehrává ve světě Marka Twaina, ve světě brutálních otrokářů obchodujících s lidmi bez rozdílu pleti, v realitě, kde Indiáni s pomocí moderních technologií úspěšně bojujících proti mladé unii o svou suverenitu. Tady ani bývalý příslušník speciálních jednotek nemá příliš velkou šanci na přežití.

DEN POD PSA„Ustup te! Ustup te!“ uni for mo va ný po li cis ta roz hr no val zá stup zvě dav ců a zve dal žlu to čer nou pás ku, aby dva zdra vot ní ci moh li pro jít do vy hra ze né -ho pros to ru.

Žá rem pro hřá tý plášť i hel ma sá la ly hor kem, pot ho ští pal v očích a bo -jo val s nut ká ním na zvra ce ní po ně ko li ka lo cích du si vé ho dýmu. Po hle -dem skrz zla tem po ta že ný prů zor hle dal lé ka ře, ko neč ně je spat řili s no sít ky a za mí řil rov nou k nim. V ná ru či dr žel ba lík pře kry tý oh ni -vzdor nou plach tou.

Zlo věst né hu če ní po žá ru za zády se za ča lo mí sit s vzru še ným šu mě nímdavu.

„Joh ne! Ko vá ři!“ své jmé no sly šel ja ko by pro ná še né ze všech stran, ne -od po ví dal, jen s tvr do šíj nos tí stro je pok ra čo val k cíli.

„Řekl jsem, že do vnitř ni kdo ne půj de! Kvů li vám jsme ne moh li tu ba ra -biz nu od stře lit a za čí ná ho řet dal ší dům!“

Vra ti slav Klu sák, šéf od bo ru pro ře še ní prů mys lo vých ka ta strof, se dote ré nu ob tě žo val osob ně jen vý ji meč ně, pod ref lex ním pro ti žá ro vým pláš -těm měl na míru stři že ný dvou řa do vý ob lek, na na po má do va ných vla sechdů stoj nic kou hel mu.

Za pás kou se mač ka li re por té ři te le viz ních sta nic a zu ři vě na tá če li scé -nu. Ko vář se na oka mžik za sta vil. Kou ře se na dý chal o tro chu víc než měla teď se mu to či la hla va, na tvá ři cí til na ska ku jí cí pu chý ře.

Přes kor don po li cis tů se pro dral ka me ra man a mo de rá tor nej vět ší te le -viz ní spo leč nos ti, Klu sák se oka mži tě na pří mil ješ tě víc a na sa dil vý raznej dů le ži těj ší ho člo vě ka na svě tě. Vol by se blí ži ly.

„Sne se zá sah va šich lidí kri tic ký roz bor? Váš útvar je tr nem v oku ar -má dě i po li cii,“ za slechl Ko vář re por té ra.

Už opět mohl jít bez ri zi ka, že se bou při příš tím kro ku praš tí.

5

„Sa mo zřej mě, máme ty nej lep ší lidi, až na pár je din ců z ozbro je nýchslo žek, kte rých se ale brzy zba ví me.“

John Fran cis Ko vář vi děl, jak na něj Klu sák úko sem po hlédl, sou čas něho za bra la ka me ra. Při pos led ní akci, po níž opus til ak tiv ní služ bu u jed -not ky, byla jeho tvář do ce la pro flák nu tá a Klu sá ko vi to va di lo. Teď mělpří le ži tost ho zdis kre di to vat. Jako by to bylo dů le ži té.

„Dok tor!“ za kři čel Ko vář chrap la vě a po po su nul si ba lík v ná ru či.Hlas se mu ko neč ně vrá til.„Co na to mů že te říct, ka pi tá ne Ko vá ři?“ os lo vil ho Klu sák.„Jdě te do pr de le, šéfe,“ od po vě děl zře tel ně.Klu sák zbledl, ka me ra man rych le stří da vě za bí ral Ko vá ře i jeho nad ří -

ze né ho.„Máte pa dá ka! A ze ško dy způ so be né va ším ne pro fe si o nál ním jed ná -

ním se bu de te zod po ví dat před sou dem!“ běs nil Klu sák a bar vou si ne za -dal s po žá rem.

John Ko vář při kývl a pok ra čo val ne změ ně ným tem pem k mu žům s no -sít ky, kte ří k němu při bí ha li od sa nit ních vozů.

„Sly ší te!“ Máte pa dá ka!“ řval šéf od bo ru pro ře še ní prů mys lo vých ka -ta strof, při stou pil těs ně k němu a po lo žil mu ruku ra me no.

Plášť byl stá le hor ký, ale ucuk nout ne sta čil, pro to že ho úder če lem nako řen nosu po slal v bez vě do mí na zem.

Za cva ka ly ble sky fo to a pa rá tů, lidé za šu mě li.Muži s no sít ky se ne roz hod ně za sta vi li před ne hyb ným tě lem. Ko vář

ne če kal, na no sít ka po lo žil své bře me no a roz ba lil ho. Pod pláš těm se ob je -vil sot va pě ti le tý kluk s tvá ří za kry tou mas kou nou zo vé ho kys lí ko vé hopří stro je.

„Tak, to by chom měli,“ oko men to val to spo ko je ně.„Od ve du vás na ošet řov nu,“ na bídl mu dal ší zdra vot ník.„Mys lím, že to není tře ba, sám jste sly šel, mám pa dá ka,“ kývl na poz -

drav a za mí řil k vý jez do vým vo zům.

John F. Ko vář za par ko val svůj otřís ka ný ro ver na mís tě, kde ob vyk lestá va la Lin di na čer ve ná ško dov ka. Ba ter ka te le fo nu to vzda la, stihl na psatjen ese me sku, že do ra zí o něco poz ději. Z prá ce si vzal rov nou i všech nyvěci, aby se tam ne mu sel vra cet. Vy stou pil a zhlu bo ka se na dechl. Upros -třed květ na ani vel ko měst ský ruch Pra hy ne do ká zal po tla čit jaro v pl némproudu. Žena v mi ni suk ni a s vy pa so va ným svet ří kem mu vě no va la krát ký

Den pod psa

6

po hled a mi nu la ho. Sta čil oka mžik a cí til to, ti ché cvak nu tí ně kde uvnitřpři po mí na jí cí mu, že je živý, za tra ce ně živý. Po akci to bylo in ten ziv něj ší.Chví li ji po zo ro val. Vzo ro va né pun čo chá če zdů raz ňo va ly li nii lý tek a ste -hen, lát ka obe pí na la pev ný za de ček. Pak si všiml tma vě mod ré ho auta par -ku jí cí ho v zá ka zu za sta ve ní na pro těj ší stra ně. Dál před stí ral, že sle du jevzda lu jí cí se ženu, ale úko sem po zo ro val vůz. Při po mí nal do dáv ku zkří že -nou s fer ra ri. Zko se ná příď, ne prů hled ná skla, pře di men zo va ný ná raz ník aex trém ně ši ro kop ro fi lo vá kola, kte rá snad mu se la být dě la ná na ob jed náv -ku. Bo há či měli růz né ko níč ky, ale to hle auto ne vy pa da lo, jako mi lá čekbláz na, co se rád pro há ní tří tu no vým ko lo sem rych los tí dvě stě pa de sát ki -lo met rů za ho di nu. Pod le oděrek, pro máčk nu té ho ple chu a obi té ho ná raz -ní ku vy pa dal stroj spíš jako pra cant, kte ré mu ni kdo nic ne da ru je. Zvykdá vat na všech no po zor byl že lez ná ko ši le. Ne chal po zo ro vá ní a vy kro čildomů. Tě šil se. Na klid, po ho du, na to až při jde Lin da.

Vy běhl do tře tí ho pat ra, otev řel dve ře opat ře né na jeho po pud bez peč -nost ním zám kem, kte rý by dě lal čest i ban ce, a otev řel se mu po hled na dvě vel ké taš ky pos ta ve né hned v před sí ni. Na jed né z nich le žel vzkaz:

Vi dě la jsem tě v te le vi zi. Slí bil jsi mi, že bu deš nor mál ní chlap, naj deš sině ja ké nor mál ní po vo lá ní, ale už ti ne vě řím. Po řád ris ku ješ, když se ti něco ne lí bí, mlá tíš ko lem sebe hla va ne hla va, ať to sto jí, co to sto jí. Měla jsem tě ráda, ale já pros tě ne do ká žu sná šet strach, co se ti sta ne, co zase pro ve deš. A ne do ká žu si před sta vit, že bych s te bou měla děti. Věci máš sba le né, snad jsou všech ny. Klíč hoď dole do schrán ky. Fakt je mi to líto, ale ne do ká žuto.

Je la jsem k ro di čům.

Ahoj a mno ho štěs tí.

John Ko vář si vzkaz pře četl ješ tě jed nou, dlou hý mi kro ky za mí řil doku chy ně, z led nič ky vy táhl pivo, otev řel ho a vrá til se zpět na chod bu. Užtady ne byl doma. Po sa dil se na scho dy, po ma lu upí jel a pře mýš lel.

Na jed nou dos tal chuť na ci ga re tu, i když tu měl na pos le dy v ústech před dob rý mi de se ti lety.

Te le fon za zvo nil. Ne dů vě ři vě sáhl do kap sy, vy táhl otlu če ný pří stroj.Na dis ple ji bli ka lo ne zná mé čís lo. Za rá že jí cí bylo, že ba ter ka měla být vy -bi tá.

7

Agent JFK - Pašerák

„Ko vář,“ ohlá sil se.„John Ko vář?“ ujis til se mluv čí. „John Fran cis – Fran ti šek Ko vář?“Byla to žena. Měla sa me to vý, spíš hlub ší hlas, ale byl si jis tý, že do ká že

být i vel mi stro hý.„Ano,“ po tvr dil. „S kým mlu vím?“„Dala bych před nost osob ní mu set ká ní. Če ká me ve voze před va ším

do mem. Máme pro vás za jí ma vou na bíd ku.“John Ko vář se ješ tě na pos le dy po dí val po otev ře ný mi dveř mi do bytu,

kte rý na ně ja kou dobu po va žo val za svůj do mov, a pak ráz ně dve ře při -bouchl. Muži jako on zřej mě pro ta ko vou věc ne by li stvo ře ni.

„Hned jsem dole,“ od po vě děl a za vě sil.Dis plej te le fo nu rá zem zčer nal.Po kr čil ra me ny, za bouch nul, za mknul a v pří ze mí klí če přes ně pod le

Lin di na přá ní ho dil do otlu če né poš tov ní schrán ky.

Vy šel před dům a po hle dem oka mži tě za mí řil k mod ré mu vozu. O ka -po tu se opí ra la žena ve vy pa so va ných kal ho tách a pán ské ko ši li svá za néna uzel, tak že od ha lo va la část boků a bři cha. Boty měla kot ní ko vé, jens ná zna kem pod pat ku, ruku bez prs te nů, ale s čer ve ně na la ko va ný mi neh -ty, po lo že nou na dve řích. Roz ha len ka ko ši le uka zo va la po čá tek úžla bi nymezi ňad ry. Pod le vzhle du jí ne by lo moc přes tři cet, pod le od ta ži té ho asou čas ně hod no tí cí ho způ so bu, ja kým Ko vá ře po zo ro va la, klid ně i sto.Koč ka, za tra ce ně ne bez peč ná koč ka, kte rá si je vě do ma jak své ho vzhle -du, tak i schop nos tí, od hadl ji.

Pře šel přes uli ci a za sta vil se u ní. Skrz čel ní sklo nic ne vi děl, ale byl sijist, že tam má spo leč ní ka.

„Před oka mži kem jste mi te le fo no va la,“ řekl bez otaz ní ku na kon civěty.

„Jste John Fran cis – Fran ti šek Ko vář?“ ze pta la se mís to od po vě di.„Ano,“ po tvr dil.„Na co mys lí te?“ ze pta la se ho bez sou vis los ti.„Na to, že po kud ne má te kor ze to vou oprav du pev nou pod pr sen ku, mů -

že te mít při ně kte rých ak ro ba tic kých pros toc vi cích do ce la prob lé my,“ od -po vě děl klid ně.

Oči se jí na oka mžik zúži ly, pak však pro hnu la rty do úsmě vu.„Člo věk se nemá ptát na otáz ky, na kte ré ne chce sly šet od po věď,“ při -

psa la mu bod.

Den pod psa

8

Měla rty ji ho a me ric ké krá sky, plné i bez zvý raz ně ní kon tu ro va cí tuž -kou. Mí šen ka, to nej lep ší ze se ve ru i z jihu, usou dil na ko nec.

„Ta na bíd ka?“ nad ho dil.„Pro be re me ji uvnitř vozu. Je ex trém ně sou kro mé po va hy a tam máme

jis to tu, že nás ni kdo ne bu de od po slou chá vat,“ od po vě dě la a otev ře la dve ře do ná kla do vé ho pros to ru.

Ko vář vě děl, že uvnitř na něj ně kdo čeká a bude v ne vý ho dě. Ne před po -klá dal však, že by mu ně kdo po to li ka le tech šel po krku. A dě lal to takkom pli ko va ně.

„Bo jí te se?“ ze pta la se po směš ně.„Jsem opa tr ný,“ od po vě děl a vstou pil.Uvnitř auta bylo méně mís ta, než oče ká val, a přes ně pod le před po kla du

tam ně kdo če kal. Vel ký čer no ch s vy ho le nou hla vou a množ stvím sval -stva, že by sta či lo pro dva nor mál ní muže. Po zo ro val Ko vá ře za bo ře ný doři dič ské ho křes la, ten to krát však oto če né ho pro ti smě ru jíz dy. Žena se po -sa di la na mís to spo lu jez dce a také se oto či la če lem do za du. Ko vář se po sa -dil, ruce si po lo žil na ko le na a klid ně se roz hlí žel. Vůz byl na pa ko va nýelek tro ni kou, ale ne jen jí, v po otev ře ném šup lí ku za hlédl nej as ný ob rysně če ho, co mu se la být zbraň. Zbraň, na kte rou ci vi lis té ne mě li ná rok.V zad ní čás ti vozu byly při pra ve ny k oka mži té vý mě ně ná hrad ní pneu ma -ti ky s hře by. Dal ší věc, kte rá byla pro ti pra vid lům, ale na ledě ex trém něuži teč ná.

„John Fran cis Ko vář, bý va lý člen útva ru pro lik vi da ci prů mys lo výchka ta strof, před tím ka pi tán spe ciál ní jed not ky ve de né v rám ci útva ru rych -lé ho na sa ze ní,“ za čal čer no ch od ří ká vat mo no tón ně a s jis tou bla ho sklon -nos tí.

Ko vář vě děl, že si do oka ne pad li, bylo to vzá jem né.„Mise v Irá ku, Gua te ma le, Iz ra e li, Pa ří ži.“Pos led ní in for ma ce Ko vá ře pře kva pi la. Pa říž ská mise šla přes ústře dí

NATO, ni kdo v re pub li ce o ní ne měl mít ani tu še ní. Byla to nej bi zar něj šíakce, kte ré se kdy zúčast nil.

„Jo, je to všech no prav da. A kdo jste vy a jak se jme nu je te?„Do toho vám za tím nic není,“ usa dil ho čer no ch.Ko vář při kývl.„Dob ře, vám budu ří kat pane Čer ný a vám… „ po dí val se na ženu.„…Mo ni ka, Mo ni ka po sta čí, ne?“ od po vě dě la rych le.„Jis tě, Mo ni ka je fajn.“

9


„Tak že, pane Čer ný, buď mi řek ne te, co jste zač, pro koho pra cu je te aco mi chce te, nebo si vy stou pím a mů že te ohro mo vat zase ně ko ho ji né ho.“

Čer no ch pol kl, ale na těle se mu ne po hnul ani sval, jen v očích se ob je -vi lo tro chu víc stu de né ho les ku.

„Ří ka la jsem, Fran ku, že ty ne jsi nej vhod něj ší typ na ver bo vá ní lidí,jako je tady John F. Ko vář,“ cho pi la se ini cia ti vy Mo ni ka.

„Jo, dvě hol ky by fun go va ly lépe,“ od tu šil Ko vář.„V sou čas né době ne má te žád né pří buz né ani jiné ob čan ské vaz by a zá -

vaz ky. V pat nác ti pro cen tech pří pa dů jste po roz cho du svou pří tel ky nikon tak to val. Po kaž dé jste to však uči nil do de se ti mi nut. Ne mí ní te ji ješ těos lo vit?“ pok ra čo val Frank a Ko vář mu ne mohl upřít pro fe sio na li tu.

Svůj vztek pře kousl.„V pat nác ti pro cen tech pří pa dů? Tomu ne ro zu mím,“ ze ptal se. „Ale ne,

kon tak to vat ji ne mí ním. Roz hod la se.“„Po ro zu mí te, po kud vez me te prá ci, kte rou vám na bí zí me,“ od po vě dě la

mís to Fran ka Mo ni ka. „Prá ci pro agen tu ru EF – Equ i lib rii Fe rar….“John Ko vář si všiml, že na kom pli ko va né pa lub ní des ce, při po mí na jí cí

víc kok pit stí hač ky než mís to pro ři di če, se roz sví ti la rudá ob ra zov ka, vzá -pě tí za zněl zvu ko vý sig nál.

Frank i Mo ni ka se bou trh li.„Ří ze ný jed no směr ný tu nel cí le ný na nás!“ vy hrk la.Oba sou čas ně se při kur to va li do kře sel a vy to či li k pří stro jům. John Ko -

vář ne tu šil, co to zna me ná, ale ni kdo mu ne mu sel ří kat, aby se také při pou -tal. Ak ce le ra ce ho za máčk la do křes la, měl po cit, že lát ka se tva ru jeho těla pod dá vá až pří liš do ko na le.

„Tři kři žo vat ky a jsme na vý pa dov ce!“ kři če la Mo ni ka.Ko vář cí til, jak Frank tla čí mo tor vozu až k hra ni ci jeho schop nos tí. A ta

le že la za tra ce ně da le ko. Kout kem oka za hlédl uka za tel ta cho met ru. Dvěstě dva cet, čty ři cet, še de sát. Po kud ne bu dou mít ze le nou, zbu de z nichvšech jen mast ný flek a ně ko lik oho ře lých těl.

Před čel ním sklem se mih lo po rsche, Frank ho ob jel myš kou a dál se ří -til v rych lej ším pru hu. Tři sta.

„Ti par chan ti se nás drží! Ukot vi li ne syn chro ni zo va nou brá nu pří mo na nás!“

Mo ni ka mu se la kři čet, aby jí bylo přes vytí mo to ru sly šet. Sou čas něvšak ho reč na tě pra co va la na vý suv ném ter mi ná lu před se bou a v je jím hla -se ne by la ani sto pa po pa ni ce.

Den pod psa

10

„Pak ne zbý vá, než na to šláp nout,“ od po vě děl Frank klid ně, jako by do -sud ply no vý pe dál jen lech tal.

Ko vář ho ne sly šel, vý znam od po vě di ode zřel v pa no ra ma tic kém zpět -ném zr cát ku kom bi no va ném se zá zna mem ka me ry. Před je li po li cej ní ško -dov ku, sta či la jen zap nout ma ják a ztra ti la se da le ko vza du.

Čty ři sta.„Rych le ji sak ra! Rych le ji!“ kři če la dál Mo ni ka.„Drží nás, ty svi ně nás drží a já s tím nic ne udě lám!“Vzduch za okny zís kal na zlát lou bar vu, Ko vář měl po cit, že se řítí bub -

li nou maz la vé ho ohně. Mož ná to ne byl do jem, pro to že ho na jed nouv očích pá lil pot.

„Tři se kun dy do na ve de ní! Už nás mají!“Frank vy rval z pa ne lu ně ja kou po jist ku, Ko vá ři se za tmě lo před oči ma,

pos led ní čís lov ka, kte rou spat řil, mu se la být ha lu ci na ce. Žád né auto pře cenej ez dí po sil ni ci rych los tí šest set tři cet ki lo met rů za ho di nu. Nebo ano?

Křes lo se vzep ja lo, do nu ti lo pá teř opřít se do srd ce a do plic, jako by honě kdo po řád ně na kopl. Zla tá ven ku se změ ni la v osl ni vě bí lou. Pak při šelstav bez tí že, Ko vář vi děl kap ky krve z vlast ní ho nosu a úst, jak se vzná šíkou sek před ním, vo lu me ně kdo zti šil na mi ni mum…

„Do ce la sluš ná ak ce le ra ce,“ sly šel sám sebe. „Má ta vaše kára dob réair ba gy?“

„Dob rej fór,“ od tu šil Frank. „Jest li to pře ži jem, máš u mě pivo.“Pak při šel ná raz. Je den z mno ha a kaž dý o nic slab ší než před cho zí.

Jako by sé rií pruž ných blan pro pa dá va li do ne ko neč na.„Vy ha zu ji nou zo vou kot vu!“ řek la úseč ně Mo ni ka.Ko vář ne chá pal, jak při ta ko vých otře sech do ká že mlu vit.„Ješ tě ne jsme pod kri tic kou mezí!“ sna žil ji Frank za sta vit.„A kdy jin dy, když ne teď?“ od sek la.Ko vář ne vě děl, co udě la la, ale bílá na jed nou pře šla v zla tou, pak se za

okny opět mí hal re ál ný svět. Při prv ním kon tak tu pod voz ku se zemí sekousl do ja zy ka.

Při dal ším se celý vůz na hnul na le vou stra nu a za čal se ne za dr ži tel něpře klá pět.

Boč ní stě na se pro hnu la, jak po ní klou zal, sou čas ně se pros tor za tmělrych le po ly me ru jí cí pě nou.

Air ba gy, do šlo Ko vá ři, a pře tí že ním ztra til vě do mí.

11


Z DEŠ TĚ POD OKAPPro bral se v oka mži ku, kdy pěna za ča la sub li mo vat a její pruž né se vře níocha bo va lo. Měl po cit, že se mu bez peč nost ní pásy za ry ly až kam si do plic a sli so va ly mu hrud ník na plac ku. Svůj účel však zjev ně spl ni ly.

„Pře ži li jsme,“ řek la s jis tým pře kva pe ním Mo ni ka. I v kr ko lom né po lo -ze zůs ta la při kur to va ná v se dad le, dlou hé čer né vla sy jí teď ne uspo řá da něvi se ly kol mo k zemi a čás teč ně za krý va ly tvář. Spo na, kte rou je měla pů -vod ně se pnu té, ne vy dr že la prud ké brz dě ní a skon či la bůh ví kde.

„Za tím,“ od tu šil za chmu ře ně Frank, je di ným po hy bem se ode pnul a jakočer ná puma do padl na bok ka bi ny. Přes čelo se mu táhl měl ký šrám a krevmu orá mo va la čelo vl ni tým zá vo jem.

Byl vel ký a těž ký, sou čas ně se uměl po hy bo vat s pruž nos tí, kte rou byKo vář u tak mo hut né ho muže ne če kal. Na po do bil ho a s Mo ni kou se zba vi lipásů sou čas ně.

Oka mžik če ka li všich ni tři v nap ja tém ti chu. Pra vi del né ka pá ní, moh la tobýt stej ně dob ře brz do vá ka pa li na jako te kou cí ná drž, se mí si lo s po stup něze si lu jí cím hlu kem mo to rů. Ne pří liš dob ře se ří ze ných, ale o to vět ších mo -to rů. Tak hle ně jak zně ly sta ré ná kla ďá ky s ne pře pl ňo va ný mi dva nác ti vál ci.Ko vář měl pro ně ucho, na učil se to v Asii, kde na ob sta rož ních, ale za tra ce -ně prů cho di vých ma ši nách při jíž dě li z džun gle es kad ry po vstal ců.

„Kde to jsme?“ ze ptal se.Byl si jis tý, že v Pra ze už ur či tě ne, i když na pros to ne tu šil, ja kým zá had -

ným způ so bem se z ní dos ta li.Jeho otáz ce ni kdo ne vě no val po zor nost.„Jo, mají to při pra ve né, chtě jí nás za kaž dou cenu za bít,“ řek la Mo ni ka,

stro hým ges tem si stáh la vla sy do cu lí ku, na táh la se k jed né z boč ních skří ní, teď vzhle dem k po zi ci vozu nad nimi, ráz ně po táh la za mad lo a vy su nu la tak z útrob schrán ky zbraň ve spe ciál ním úchy tu. Ko vá ři na prv ní po hled při po -

12

mí na la ka ra bi nu Ben ne li s pří dav nou bro kov ni co vou hlav ní a gra ná to me -tem.

Frank otev řel vět ší schrán ku a vy táhl mon strum, kte ré vy pa da lo jako leh -ce zmi ni a tu ri zo va ný dvoj hlav ňo vý pro ti le tad lo vý kom plet.

Hluk mo to rů ze sí lil, vzá pě tí se ozval cha rak te ris tic ký zvuk. Zně lo to jako leh ké ka nó ny, dva cít ky. Země se otřás la, vzá pě tí dáv ka za bub no va la napod vo zek vozu, zně lo to, jako by se ocit li uvnitř gi gan tic ké ho rep ro duk to ru.

„Něco pro mě?“ za řval Ko vář, aby ho vů bec bylo sly šet.„Ama té rům hrač ky do ru kou ne pat ří,“ křikl Frank, vy kopl dve ře do dáv -

ky, Mo ni ka vy ho di la kou řo vý gra nát a kry ti dý mem vy sko čil ven.Ko vář ne če kal a ná sle do val je.Kus nad ním za sy če la dáv ka, při le pil se k zemi a skryl se za po zvol nou

te rén ní vl nou, pak se te pr ve opa tr ně za čal roz hlí žet. Na chá ze li se v mír némsva hu, kus pod nimi ved la roz bi tá ces ta. Prá vě z ní sjíž dě ly pos led ní še di víobr něn ci že nou cí se po lou ce smě rem k nim. Prv ní tři ne by ly dál než dvě stěmet rů. Ko lik jich je za nimi, ne vi děl, pro to že je ukrý val vy pouk lý svah.Otoč ná hla veň pliv la oheň, stře lec se za mě řil na je jich vůz, dal ší na pros toroko lo. Vzduch se za tměl zví ře nou hlí nou a ka me ním, do uší se za hry zá va loko vo vé řin če ní za sa že né ho auta. Ko vář, stá le při le pe ný k zemi, vě no valkrát ký po hled kra ji ně za nimi. Bráz da, kte rou při ha vá rii vy ry li, za čí na lahlu bo kým pro táh lým krá te rem po zna me na ným oh něm a pok ra čo va la sko ropůl ki lo met ru až k mís tu, kde na ko nec za sta vi li.

Do ra cho ce ní dva cít ko vých ka nó nů se vmí sil dal ší zvuk, rych lej ší, os třej -ší a tak ně jak smr to nos něj ší. Frank se ob je vil v po kle ku u za krs lé ho keře aopě to val pal bu. Celý se třásl v ryt mu střel, ale ně ja kým zá zra kem do ká zalsvou zbraň udr žel. Prv ní obr ně nec se za sta vil, zá sah změ nil jeho čel ní pan -cíř v emen tál, dru hý vy buchl, sot va na něj Frank pře ne sl pal bu. Ze tře tí ho sevy ro ji li pě šá ci. Keř se roz ply nul v ex plo zi, na jeho mís tě zůs tal jen zu ba týkrá ter. Frank však už na mís tě ne byl. To Ko vář sta čil za hléd nout.

Rota vo já ků v mas ko va cích uni for mách typu les po stu po va la pří sko kyvpřed. Ama té ři to ne by li, to Ko vář mu sel uznat. Kry li se jako zku še ní har -cov ní ci, pak je ale z ne chrá ně né ho boku pře kva pi la pal ba. Až ne sku teč něrych lé du ni vé za brum lá ní bro kov ni ce kom bi no va né se zdvo je nou ex plo zígra ná tů níz ko nad zemí. Do akce za sáh la Mo ni ka, po cho pil Ko vář. Prv nívlna útoč ní ků byla roz prá še na.

Je nom že za ní se už hna la dal ší, pět ko lo pá so vých obr něn ců a dob rýchtři cet mužů. Vzduch zhoustl vý bu chy, Ko vář po cho pil, že jsou to ná lo že vy -

13


stře lo va né z mi no me tů. Ně ja kým za tra ce ným způ so bem se dos ta li do vál ky. Je nom že ni kdo jiný, na koho by obr něn ci moh li za úto čit, tady ne byl – tozna me na lo, že cí lem malé ar má dy pod nimi jsou oni, nebo přes ně ji Franks Mo ni kou.

Vra žed né dvoj če za bu rá ce lo, dal ší obr ně nec se za sta vil v pla me nech, alepo stup ozbro jen ců to jen zpo ma li lo. Krát ká pa leb ná pře hra da při bi la vo já kyk zemi, Mo ni ka za běhu stří le la a vra ce la se zpět k autu.

„Je jich moc! Mu sí me se ztra tit!“ kři če la.Je di ná ces ta ved la vzhů ru, tam byl te rén čle ni těj ší. Mezi stro my a vel ký -

mi po růz nu roz trou še ný mi bal va ny se moh li na ně ja kou dobu ztra tit. Je -nom že to by mu se li pře ko nat ši ro ký pruh rov né ni čím ne chrá ně né lou ky.A obr něn ci by je po ce lou dobu měly před se bou jako na dla ni. Ko vář nadtím ne mu sel pře mýš let, bylo mu to jas né na prv ní po hled.

Zdán li vě pří mo z pa nen ské ne po ko se né trá vy se mezi va lí cí mi se stro jizje vil Frank a z bez pros třed ní blíz kos tí roz stří lel tři obr něn ce do slo va a dopís me ne na ko vo vý šrot. Ko vář vi děl, jak jed not li vé ná bo je pro lé ta jí skrztrans por té ry.

Pak Frank od ho dil zbraň a sprin to val vzhů ru k nim, Mo ni ka ho kry la pal -bou a dr že la vo já ky u země. Ko vá ři bylo jas né, že za to za pla ti la veš ke rouzbý va jí cí mu ni cí.

„Mu sí me od sud vy pad nout, nebo nás dos ta nou,“ vy ra zil ze sebe udý cha -ně Frank, když do ra zil až k nim. Spo leč ně oka mži tě vy ra zi li dál do sva hu,aby vy uži li chví li, kte rou jim svým ris kant ním kous kem vy kou pil. Kryl jedým z ho ří cích stro jů.

Do běh li k prv ní mu bal va nu, zvuk mo to rů ze sí lil, půdu ved le nich roz ry ladi vo ká střel ba.

„A co s ním? Jak ho od sud dos ta ne me?“ vy rá že la Mo ni ka pře rý va němezi jed not li vý mi ná de chy a uká za la na Ko vá ře.

„Není za měst na nec, nemá nou zo vý re trans lá tor,“ po kr čil ra me ny Frank.Pak střel ba za sáh la bal van, za nímž se scho vá va li, a na jed nou všu de lé ta -

la žula. Ko vář cí til, jak mu z po se ka né tvá ře prýš tí krev.Mo ni ka své ho par ťá ka za chmu ře ně po zo ro va la. Ko vá ře je jich zma te ný

ho vor ne za jí mal, stu do val tra su, kte rou měli ura zit, aby se vzdá li li z do stře lu a od ha do val je jich šan ce.

„Když to stih ne me, vrá tí me se pro něj,“ řekl Frank po ma lu. „Je to otáz kadob ré ho na ča so vá ní.“

Z deš tě pod okap

14

Ka nón se na oka mžik zalkl, zdán li vě upros třed vý stře lu. To věš ti lo tech -nic ké prob lé my. Dal ší stro je se ješ tě ne ob je vi ly v do hle du, vo já ci po ma sak -ru, kte rý jim Mo ni ka uštěd ři la, po stu po va li jen opa tr ně a s ma xi mál nímkry tím.

„Teď!“ za řval Ko vář a sám vy ra zil.Bě žel, jak nej rych le ji to do ká zal, vě děl, že dáv ku, kte rá ho za bi je, ani ne -

usly ší.K zemi klesl až o pa de sát met rů dál, u paty roz lo ži té ho dubu. Au to ma ty

vo já ků se roz je če ly, ale vět ši na střel za sa ho va la jen stro my. Mo ni ka bylaješ tě o tro chu rych lej ší než on a v po kle ku od de cho va la o pár met rů dál,Frank se dos tal zhru ba na jeho úro veň.

„Ty ka me ny jsou opra co va né, asi ně ja ké sta ré obět ní mís to,“ pře rý va něze sebe vy rá že la Mo ni ka. „Na ho ře musí být si lo vé cen trum. Když se dos ta -ne me až tam, do ká že me lépe na ča so vat ná vrat.“

Frank při kývl. Ko vář ne če kal a jako prv ní se zdvihl k dal ší mu úprku. Zazády sly šel praš tě ní dře va, jak se obr něn ci pro pra co vá va ly háj kem.

Bě že li s Fran kem bok po boku, z hus té trá vy se vy no ři la níz ká ka men názíd ka. Vý bor né kry tí. Při pra vil se ke sko ku, sou čas ně kout kem oka za re gis -tro val, že čer no ch jde k zemi. Za sta vil sklu zem a vrá til se pro něj. Ku po di vune na šel žád né zjev né zra ně ní, ale Frank sot va dý chal a byl v bez vě do mí.

Trá va za šus ti la, Mo ni ka byla u něj.„Do pr de le!“ za kle la, když vi dě la, co se sta lo. „Maur by ho efekt! Mu sím

ho co nej dří ve vrá tit!“Pal ba na oka mžik utich la, Ko vář za slechl hla si té třes knu tí zlo me né vět -

ve. Blíz ko, pří liš blíz ko.„Za zíd ku!“ za sy čel, chytl Fran ka za opa sek, dru hou ruku mu pod vlekl

pod paží a nad ho dil si ho.Mís to toho však sám upadl, pro to že bez vlád né tělo mu vy klouz lo z ru kou

– bylo pří liš těž ké.Vrhl na Mo ni ku krát ký po hled.„Váží ně jak moc!“„Něco přes dva met rá ky,“ při kýv la. „Ne po hne me s ním.“Ko vář vě děl, že žád ný člo věk, ani tak sval na tý jako Frank, ne mů že mít

dvoj ná so bek nor mál ní hmot nos ti. Sa mo zřej mě, po kud byl Frank člo věk. Na uva žo vá ní ne byl čas. Spo leč ně se ocit li v trab lech, spo leč ně se z nich mu se lidos tat. Zhlu bo ka se na dechl, ucho pil ho ješ tě jed nou a za bral ze všech sil.Měl po cit, že mu prask ne pá teř, na ko nec však bez vlád né tělo po zvedl, po lo -

15


žil na zíd ku a pak sku lil dolů. Ve chví li, kdy s Mo ni kou zmi ze li na dru héstra ně, olíz la ka me ny dáv ka ze sa mo pa lu.

Mo ni ka si sáh la ke kot ní ku a vy táh la ma lou zá lož ní pis to li, Ko vář poz nalbrow ning, de vít ku.

„To je všech no, co mám,“ na bíd la mu ji.„Pot ře bu ji pět mi nut, abych mu pře pro gra mo va la ret rans,“ a uká za la na

ma siv ní pře zku opa sku. „Sli bu ji, že se pro tebe vrá tí me.“Ko vář ne chá pal, co tím vrá ce ním mys lí. Zbraň od mítl a v hlu bo kém

před klo nu se pře su nul k prů rvě ve zdi, kte rou při pře sko ku za hlédl, po lok -tech se pro plí žil skrz. Po kud zvuk za re gis tro val správ ně, na chá zel se prá věpro ti nej rych lej ší mu z po stu pu jí cích vo já ků. Trans por té ry se dál ne při bli žo -va ly, se sil něj ší mi stro my v háji už si asi ne po ra di ly.

Za sta vil se mezi dvě ma pich la vý mi kou le mi bod lá čí, při tisk nu tý k zemijen s mír ně po zved nu tou hla vou, aby vi děl. Už byli tady. Po stu po va li tra -vou, ne všich ni měli sa mo pa ly, ně kte ří jen oby čej né puš ky. Je jich uni for mymu ne při po mí na ly nic, co kdy vi děl. Jako by z vý stro je kaž dé zná mé ar má -dy ob sa ho va ly něco.

Jeho muž ho mí jel ve vzdá le nos ti dvou met rů. Po hle dem pro pát rá val te -rén před se bou a nej víc po zor nos ti vě no val zíd ce. Prá vě za ní oče ká val ne -pří te le. Měl sa mo pal, otlu če nou zbraň s dře vě nou paž bou, na pra vém bokuv pouz dře ješ tě zá lož ní re vol ver.

Ko vář sáhl k opa sku. On v něm ne ukrý val ret rans, ať to bylo co ko liv, jenjed no du chý útoč ný nůž z čer ně né oce li. Ten teď mu sel sta čit. Za nej bliž šímmu žem vi děl dal ší, v zu ba té li nii se blí ží cí k zíd ce. Na po čí tal jich pět, alemoh lo jich být víc. Nej těž ší bylo nic ne uspě chat. Ne po hy bo vat se pří lišrych le, aby na sebe ne upou tal po zor nost, ani pří liš po ma lu, aby ne pří te li ne -dal šan ci za rea go vat. Zvedl se na čty ři, v hlu bo kém před klo nu udě lal prv níkrok, na šlápl si na dru hý, muž se k němu za čal otá čet. Skok, bodl sil ně apřes ně. Nůž ne chal v ráně, mís to toho le vač kou obe mkl na jed nou bez vlád né tělo, pra vač kou chy til sa mo pal a na hmátl spoušť. Prv ní dáv ka jen krát ká.Zbraň ko pa la přes ně, jak u ob sta rož ní ho mo de lu če kal. Dru há, tře tí. Všich nivo já ci u zdi šli k zemi. To už ale se bou mrt vý za čal šku bat v ryt mu zá sa hůjeho dru hů z dru hé vlny. Ko vář sklouzl k zemi a při kryl se tě lem, z čer -stvých ran mrt vé ho ho za li la ješ tě tep lá krev. Sa mo pal od ho dil, mís to tohood háč ko val re vol ver a za čal se plí žit tra vou dál od zíd ky pří mo pro ti po stu -pu jí cím vo já kům. Vě děl, že teď bu dou chví li vy dě še ně če kat. Mu sel jed nat,než se vzpa ma tu jí a do jde jim, co se vlast ně sta lo. Při pla ze ní si uvě do mil, že

Z deš tě pod okap

16

mu po ruce sté ká něco tep lé ho. Krev. I přes jeho štít ho za sáh li. Bě hem se -kun dy za škr til ruku ka pes ní kem. To už se vo já ci opět dali do po hy bu, předzíd kou se kr či li hned tři. Ko lik mužů je jis ti lo ze za du, ne vě děl. Po jed nomvý stře lu měl dost času na ná sled né ukry tí, po dvou už jen mi ni mum a ri zi ko, že ho za sáh ne od vet ná pal ba, bylo vel ké. Po třech čas ne měl žád ný. Roz hodl se pro dva. Ucho pil ohla ze nou paž bu re vol ve ru obě ma ru ka ma, vy hlédl simís to, kam se bou v dal ším oka mži ku praš tí, po zvedl zbraň a za mí řil na vo -já ka, kte ré mu se v ruce ob je vil ruč ní gra nát. Ten měl po užít dří ve, na pad loKo vá ře au to ma tic ky. Prásk, prásk. Celá sé rie ran. Ty už ale ne měl na svě do -mí on. V pádu cí til, jak se o něj kul ky otí ra jí, za hlédl ješ tě Mo ni ku lik vi du jí -cí vý stře lem z bez pros třed ní blíz kos ti pos led ní ho vo já ka u její pro vi zor níhrad by.

Do padl do do lí ku mezi lo pu chy přes ně, jak si na plá no val. Žil, do ká zal sehý bat, to zna me na lo, že ho do oprav dy ne za sáh li, spíš jen líz li ja zy kem olo -va.

Zdo la na jed nou za zně la celá ka no ná da ran a ex plo zí, brum la jí cí mo to ryse roz je če ly na plný vý kon. Ko vář se pla zil mezi ze le ný mi ston ky pryč. Onuž by do pros to ru, kam spadl, na je jich mís tě dáv no ho dil gra nát. Sou čas něs myš len kou mu záda ova nul oheň a hvíz da jí cí stře pi ny pro sviš tě ly nad hla -vou. Ne by li až tak hlou pí, jen tro chu po ma lej ší.

Ješ tě kou sek pře ko nal po bři še, pak se sku lil do díry po vy kot la ném stro -mě a oka mžik pře mýš lel, kudy dál. Zbý va ly mu dva ná bo je, víc Mo ni ce po -mo ci ne mohl. Po kud se však pře su ne dál po vrs tev ni ci, mož ná se vo já kůmztra tí – v prů bě hu boje se za ča lo smrá kat a v pří še ří ho bu dou těž ko hle dat.Na ok ra ji jámy se mihl stín, Ko vář in stink tivně vy stře lil, mi nul a za sáhl ažpos led ním ná bo jem. Muž se bou škubl, ale mís to aby se zhrou til, po zvedlvlast ní zbraň. Lep ší uni for ma, ne prů střel ná ves ta, hra na tá osob ní pis to le –dů stoj ník, do šlo Ko vá ři. To už ská kal smě rem pro ti ne pří te li kří žem vle vo.Byla vět ší šan ce, že ho ne tre fí. Oh ni vý zá blesk mu ožehl hla vu, zá pla vakrve os le pi la, ale ra me nem přes to na ra zil do ko le na. Po da ři lo se mu ho slo -žit na zem, sou čas ně in stink tivně šát ral po zbra ni a po hla vě, aby mu vy -dloubl oči. Dal ší vý střel, škubl se bou, noha od mít la pos luš nost. Pak podprs ty cí til tvář. Ne hyb nou a ochab lou, mís to očí na hma tal maz la vou roz -škle be nou ránu. Pro padl se do tem no ty.

17


V NE MOC NI CIPři pro bou ze ní se pro zra dí kaž dý – po kud ho sle du jí v oka mži ku ná vra tuvě do mí ze za po mně ní. John F. Ko vář otev řel oči a rych le je zase za vřel.Le žel na ne moc nič ní pos te li s pře vá za nou no hou a za ban dá žo va nou hla -vou, před pos te lí po stá va li dva muži a ho vo ři li spo lu. V kri tic kou chví li siho ne vší ma li. Sta čil ješ tě za re gis tro vat za mří žo va ná okna a sku teč nost, žeje den z dvo ji ce ne byl lé kař, i když na sobě měl bílý plášť. Pro zra di lo ho dr -že ní těla, úseč ný tón řeči a cha rak te ris tic ký ob rys zbra ně u pasu.

Vo ják, usou dil Ko vář, po li cis ta by pis to li no sil skry tě.„Kdy se pod le vás pro be re?“ sou stře dil se na slo va.Mlu vi li čes ky. Udá los ti pos led ních, Ko vář za vá hal, mi nut, ho din, pro -

běh ly tak ší le ným tem pem, že ne měl čas se nad ni čím po za sta vit. Při ha vá -rii se dos ta li ně kam da le ko od Pra hy. Ne vě děl, jak a kam přes ně, ale tov tuto chví li ne by lo pod stat né. A teď by vsa dil lá hev pl zeň ské ho pro ti kte -ré mu ko liv svě to vé mu pa to ku, že je po řád ně kde tam na tom ji ném mís tě.Pláš tě měly ji nou bar vu, než byl zvyk lý ví dat v ne moc ni cích, tón řeči dů -stoj ní ka byl pří liš ště ka vý a pa no vač ný a mří že v ok nech zby teč ně ma siv -ní. To zna me na lo dra hé, a to by v době ome zo va ných roz poč tů ni kdone za pla til. Byl ně kde jin de. Nebo se zbláz nil. Vy chá zet z dru hé mož nos tiby mu však v ni čem ne po moh lo.

„Čis tý prů střel nohy se hojí skvě le, ka pi tá ne,“ od po ví dal lé kař. „Té měřbych řekl zá zrač ně skvě le, je to tuhý chla pík.“

Jeho češ ti na měla ne ob vyk le měk ký pří zvuk, snad se sto pou slo ven šti -ny. I dů stoj ník přes svou ráz nost mlu vil po do bně.

„Pro mě za mě mu tu nohu uřež te, chci vě dět, kdy bude scho pen vý sle -chu,“ vy štěkl vo ják.

„Ne vím, rána na hla vě je měl ká, ale způ so bi la otřes moz ku a já, vzhle -dem k ne do sta teč né pří stro jo vé vy ba ve nos ti, ne do ká žu říct víc. To víte,ome ze ný roz po čet…,“ lé ka řův hlas o poz ná ní zje do va těl.

18

Pod la ha za skří pa la, pak třesk ly dve ře, Ko vář po cho pil, že vo ják ode šel.Lé kař si za čal po hviz do vat, zně lo ťu ká ní skla o sklo, zřej mě se pře bí ral

ve skle ně ných lah vič kách, kte ré Ko vář za hlédl na po jízd ném stol ku u zdi.„Kon tra roz věd ka jsou ostří chláp ci,“ mum lal si lé kař bůh víp roč sám

pro sebe, „prch li ví a mys lí si, že mo hou všech no. A je jich vý sle cho vé me -to dy – ne jsou vů bec, ale vů bec hu mán ní.“

Ko vář ris ko val krát ké mrk nu tí. Lé kař, vyš ší ple ša tý chla pík s pos ta voubý va lé ho bas ket ba lis ty, stál če lem k vit rí ně s ná stro ji a os ten ta tiv ně do nízí ral. V skle po otev ře ných dve ří spat řil jeho tvář a je jich po hle dy se v od -ra zu skla střet ly. Muž ne dal na je vo, že pro bu ze ní své ho pa cienta za re gis -tro val.

„Kdy bych já měl ně kdy tu smů lu, dou fám tedy, že ji ni kdy mít ne bu du,vy mys lel bych si his tor ku, kte rá sedí, a pak na ní tr val, i kdy by mě to mělostát ucho, pár prs tů nebo, ne dej bože, ce lou ruku. To má pak člo věk šan ci,že jim vy jde ze spá rů živý,“ pok ra čo val v mo no lo gu.

Ko vář ne tu šil, proč mu po má há. Ale kaž dá in for ma ce moh la mít cenuži vo ta, při stou pil tedy na jeho hru a jen tiše po slou chal.

„Pod le mě je zby teč né, aby pa cienta s otře sem moz ku hlí da li dva stráž -ní, ale…“ lé kař po kr čil ra me ny. „…asi mají dost lidí. No, po čí tám, že zít rapři ve zou en ce fa lo graf a s ním při jde i spe cia lis ta roz věd ky. Pro to bych ra -dě ji už ráno při vi zi tě kon sta to val, že se zdra vot ní stav pa cienta zlep šil amůže být pro puš těn z ne moc nič ní ho ošet ře ní.“

S pos led ní vě tou lé kař otev řel dve ře a zmi zel v pří še ří chod by.Ko vář poč kal tři mi nu ty, spus til nohy z pos te le a opa tr ně se pos ta vil.

Šlo to, sice se mu tro chu to či la hla va, ale nic, co by se ne da lo zvlád nout.Chtě li ho vy slý chat. Prav dě po dob ně drs ně a ne pod le pra vi del. I když

on ne tu šil, jaká pra vid la tady pla tí. Opa tr ně pro zkou mal ne moc nič ní po -koj, kte rý byl jeho do čas ným vě ze ním. Je di nou ces tu ven před sta vo va lydve ře, za kte rý mi pod le lé ka ře hlí da li dva stráž ní, a by tel ně za mří žo va náokna. Opa tr ně vy koukl ven. Na skytl se mu po hled z výš ky tře tí ho pat ra nami zer ně dláž dě ný dvůr ze všech stran ohra ni če ný stě na mi domů se špi na -vý mi okny. Mohl se na chá zet kde ko liv. Ně kde v Pra ze v zá stav bě z prv níre pub li ky nebo v Pa ří ži. I tam se na šla po do bná de pre siv ní mís ta. Tišepok ra čo val v obe zřet né pro hlíd ce, pod bo sý mi cho did ly cí til hra ny špat nédlaž by. Na mis ce vy stla né gá zou na šel nůž ky a pár ma lých skal pe lů. Ná -stro je však ne chal na mís tě, ne měl je kam scho vat a po kud by je ob je vi li,jen by si při hor šil. Až do jde na nej hor ší, po řád se mohl spo leh nout na své

19


ruce. Holé ruce. Víc ho za uja ly při hrád ky s léky. Ob je vil ně ko lik dru hůtak zva ných drog prav dy: sko po la min, so di um ami tal, di gi ta lin, MDA.Vět ši na z lá tek moh la při ne správ ném dáv ko vá ní za bít a všech ny po ško zo -va ly zdra ví. Na hu mán nost se tu oprav du ne hrá lo. V úpl ně spod ním šup lí -ku na šel na čty řik rát pře lo že né no vi ny. Jme no va ly se Fron ta dneš ka aje jich de sign při po mí nal nej běž něj ší den ní tisk, sou čas ně však byl ně jakjiný. Da tum bylo před vče rej ší, ales poň tak si to pa ma to val on.

Nej vět ší pal co vý ti tu lek ozna mo val, že čes ká vlá da uvol ni la pět set mi -liónů ko run na ná kup tech no lo gie Kar pen si ho zna če ní, i když žád ná ko -mo ra par la men tu za tím ne schvá li la po uži tí této tech ni ky. Pos la necKra pič ka ve svém pro je vu pro hlá sil, že je roz hod ně pro ti, i kdy by ústav níči ni te lé měli do ži vot ní vý jim ku.

Na chod bě za zně ly kro ky, Ko vář se je di ným sko kem dos tal do pos te le,ulo žil se a za vřel oči. No vi ny scho val pod po krýv ku. Dve ře se otev ře ly,od ha do val, že ně kdo na hlédl do vnitř, pak opět za zně lo cvak nu tí zám ku.Oči otev řel, až když si byl jis tý, že v po ko ji kro mě něj ni kdo není.

Pří mo v pos te li pok ra čo val v čte ní. Zpě vák Char lie Grott opět vy pro dalLu cer nu. Po po ráž ce v Gu a y a ně byla de fi ni tiv ně roz puš tě na fran couz skále gie. Fran couz ský pre zi dent po tvr dil, že žád ný z bý va lých žold né řů nemá fran couz ské ob čan ství a jeho země o je jich pří tom nost nemá zá jem. TheGu ar di an na víc vo já ky ozna čil za ban du hrd lo ře zů.

Na dru hé stra ně na šel ob vyk lé skan dá ly tý ka jí cí se ko rup ce po li tic kýchči ni te lů, kri mi na li ty a po do bně. Všech no bylo po do bné si tu a ci doma, alene úpl ně stej né. I ná zvy hlav ních po li tic kých stran: Ob čan ská stra na a De -mo kra té byly po div ně fa mi li ér ní. Opět se ozva ly kro ky, ten to krát ráz něj ší.Ko vář scho val no vi ny pod mat ra ci a opět před stí ral bez vě do mí. Měl časdo rána, pot ře bo val se do zvě dět co nej víc a také se po řád ně zo ta vit.

Po kud se ne zbláz nil, a tuto mož nost ře šit ne mí nil, dos tal se do svě ta po -do bné ho jeho vlast ní mu. I když mož ná o něco drs něj ší ho a kru těj ší ho.

V ne moc ni ci

20

K VÝ SLE CHUS pá tou ho di nou ran ní se za ča la z plas ti ko vé ho rep ro duk to ru za vě še né hopří mo nade dveř mi li nout po po vá hud ba a sou čas ně se roz sví ti lo svět lo.John F. Ko vář do kon čil pos led ní z pro ta ho va cích cvi ků. Sice už déle nežčty řia dva cet ho din nej edl, ale cí til se v mno hem lep ší for mě než vče ra. Pí -seň pře ru šil fa leš ně op ti mis tic ký hlas mo de rá to ra, na oka mžik měl po cit,že je doma a po nu rý ne moc nič ní po koj je jen po zůs tat kem snu nebo noč nímůry. Pak se ozva lo dvo ji té stac ca to při bli žu jí cích se kro ků. Jed ny s jis to -tou poz nal, o dru hých usou dil, že pat ří ženě.

V zám ku za ra cho til klíč, kli ka cvak la, ve dve řích se ob je vi la zdra vot níses třič ka. Re za vé vla sy, pi ha tá, blů za stej nok ro je se pnu la přes vel ká ňad -ra. Ko vá ři při po mně la rek la mu na ir ské ze mě děl ské vý rob ky, kte rou kdy si vi děl. Jen že ta hle hol ka byla živá, když spat ři la, že je vzhů ru, ob je vi ly se jíve tvá ři ďo líč ky ne fal šo va né ra dos ti.

„Vy jste se pro bral! No to je skvě lé, hned uvě do mím pana dok to ra!“Za ní stál muž, vo ják. Ne mu sel pro mlu vit, pod le dr že ní těla poz nal náv -

štěv ní ka ze vče rejš ka. Už na sobě ne měl plášť, jen uni for mu se zvý raz ně -ný mi ra me ny, v ne ob vyk le vel kém pouz dře po boč ní zbraň. Stro hý po hledv jeho tvá ři Ko vář dob ře znal. Pan ně kdo, dů le ži těj ší než os tat ní, do ko na lýro bot v hier ar chii ve le ní.

„Gra bu si, Den be,“ řekl muž úseč ně, ru kou sklouzl k pasu a vy táhlzbraň.

Po do bnou kon struk ci Ko vář ješ tě ne vi děl. Tro chu mu při po mí na la sta -ré rus ké na ga ny, jen pře plá to va né mo der něj ší, sou čas ně však tro chu cizítech no lo gií. Jed no bylo jis té, nad měr ný zá sob ník pos ky to val dost mu ni ce,aby si to pan dů le ži tý mohl vy ří dit s ce lou jed not kou.

Gra bus a Den be byli muži, kte ří ho hlí da li. Je den vyš ší, s ru ka ma pří lišdlou hý ma i na svou vy čouh lou pos ta vu, dru hý na opak při po sra že ný, s vy -

21

pouk lým hrud ní kem a vze zře ním oran gu ta na. S po do bný mi typy se užtaké set kal.

„Vy šet řo va ný je při pra ve ný k vý sle chu, spou tej te ho,“ při ká zal dů stoj -ník, v svě še né ruce dr žel svou pis to li.

Ko vář změ nil plá ny. Byl pří liš opa tr ný, na víc by se při po tyč ce moh loněco stát ses třič ce. Bude mu set ab sol vo vat vý slech.

Gra bus s Den bem se obe zřet ně při blí ži li. Ne vy táh li obu šek ani jiný do -nu co va cí pros tře dek. Buď byli hlou pí, nebo vel mi zku še ní. Pod le toho, jak rych le mu na sa di li pou ta a jak mu svá za li nohy, na ko nec zvo lil dru houmož nost.

„Musí ho pro pust it lé kař!“ pro tes to va la zou fa le ses třič ka.Ko vá ři jí bylo tro chu ab surd ně líto.„Lé ka ře k němu za vo lá me hned, jak to bude nut né. A bude to brzy, ne -

boj te se,“ za ra zil ji zlo věst ně dů stoj ník.Gra bus s Den bem vy ved li Ko vá ře z po ko je. Cí til, jak ho Den be na oka -

mžik pev ně stis kl za paži, oči vid ně zkou mal jeho fy zic kou sílu. Když zjis -til, z ja ké ho těs ta Ko vář je, spo ko je ně při kývl.

Na všech chod bách se sví ti lo, ale pa no val ran ní klid, pot ka li jen je di né -ho lé ka ře a ten před stí ral, že je ne vi dí a rych le zmi zel za nej bliž ší mi dveř -mi. Ko vář ho po de zří val, že tam pů vod ně vů bec ne chtěl jít.

Ved li ho dolů. Z tře tí ho pod la ží do pří ze mí a pak hlou bě ji do su te ré nu adal ší ho spod ní ho pat ra. Chod by byly i tady bílé, pod la ha dláž dě ná ste ril něvy hlí že jí cí mi kach lič ka mi, ale ni kdo se ne sna žil před stí rat, že pod ze mípat ří k ne moc ni ci. To spíš ne moc ni ce pat ři la k vý sle cho vé mu kom ple xu.

Ve tře tím pod ze mním pat ře za ved li Ko vá ře do míst nos ti, je jíž účel bylzjev ný na prv ní po hled. Tady se vy slý cha lo, a to prá vem útrpným nebopos led ním tře tím stup něm, ře če no mo der ní ter mi no lo gií. Na oby čej né dře -vě né žid li po třís ně né čer ný mi skvr na mi če kal hu be ný muž s oči ma zvět še -ný ma tlus tý mi skly po šra mo ce ných brý lí. Měl na sobě bílý plášť, jen žebílá byla za šlá, za neh ty měl špí nu a na hřbe tech ru kou dlou hé čer né chlu -py. Ko vá ře vmáčk li na žid li z chro mo va ných oce lo vých tru bek. Ze stej né -ho ma te riá lu bylo i dal ší vy ba ve ní míst nos ti, Ko vá ři sta čil po hled, abyroz poz nal leh ce zmo der ni zo va né mu čí cí vy ba ve ní. Stře do věk byl in spi ra -cí i v tom to svě tě. Nebo vzhle dem k lid ské ana to mii nic lep ší ho ne šlo vy -mys let.

K vý sle chu

22

„Jsem váš vy šet řo va tel,“ za čal ob rý le ný stu de ně. „Kaž dá otáz ka, kte -rou vám budu chtít po lo žit, bude vy slo ve na mými ústy. Já budu ur čo vat,zda mlu ví te prav du, nebo lže te.“

Ko vář přes tal po slou chat, co mu in kvi zi tor říká a stu do val dů stoj ní ka,stráž ce a oko lí.

Dů stoj ní ko vi va dil asi jako ká men, kte rý musí pře kro čit. Byl by zjev něra dě ji, kdy by on, Ko vář, vů bec ne exis to val. In kvi zi tor svou prá ci mi lo val,i když se to sna žil za mas ko vat pro fe sio nál ním pro je vem. Prav dě po dob něne byl zce la nor mál ní. Sa dis tic ká úchyl ka vy uži tá k ob ži vě, usou dil Ko vář. Dva stráž ci – dlou hán pros tě dě lal, zač ho pla ti li a bylo mu fuk, co se s vy -šet řo va ným sta ne, Den be by si to nej ra dě ji roz dal je den na jed no ho.

„Řekl bych, že s řeč ma s ním nic ne po ří dí te,“ řekl na jed nou Gra bus.Vy šet řo va tel ho sjel na su pe ným po hle dem, dů stoj ník zkou ma vým.„Dob ře,“ dal na ko nec na je vo sou hlas s ná zo rem své ho pod ří ze né ho a

po sun kem za sta vil při pra vo va né pro tes ty brý lat ce.„Za vo lej te Gus hi na.“Ko vář si při po mněl lé ka řo vo va ro vá ní. Po kud ne chtě li po užít fy zic ké

ná si lí, co hod la li vy zkou šet, když se při prv ní vý hrůž ce ne roz sy pal? Od po -věď byla jas ná, psy chic ké ná si lí. Gra bus ode šel, prav dě po dob ně, aby spl -nil roz kaz. Dů stoj ník vy šel na chod bu, než za vřel dve ře, bylo sly šetcvak nu tí za pa lo va če. Vy šet řo va tel si chví li ne spo ko je ně pro hlí žel Ko vá ře, pak svou po zor nost ob rá til na Den be ho.

„Ko lik mys líš, že vy dr ží, vsa dím dvě pět ky, že ho Gus hin ro ze be re zade set mi nut.“

Pod sa di tý muž si brý lat ce opo vrž li vě pře mě řil, od plivl si na zem těs něpřed něho a po kr čil ra me ny.

„Seru na srač ky jako seš ty, nebo Gus hin. Je tvr dej. Vsa dím tři pět ky, že vy dr ží ho di nu.“

Ko vář po cí til zá chvěv obav. Ne stra chu, přiz nal si vzá pě tí. Den be byldrs ný tý pek a cí til, že jeho sa mot né ho hod no tí stej ně. Přes to mu dá val ho -di nu. Ne by lo kam couv nout. Šan ci pro pásl na ho ře v po ko ji. Ne zbý va lo,než tr vat na svém.

Gus hin vy pa dal jako úřed ník. Jako úřed ník, kte rý si mís to za slou že né -ho de se ti stup ňo vé ho piva v pá tek ve čer šleh ne po řád nou dáv ku LSD.A za pi je ji ke ro si nem.

23


Po mač ka né sako z ma te riá lu, kte rý vy hlí žel až pří liš lu xus ně, tro chupří liš lesk lé oči a ne zdra vě vy hlí že jí cí pleš. Ve šel v do pro vo du Gra bu se,ale vy so ký muž se v míst nos ti jen oto čil, za ním pak vy šel na chod bui Den be.

„Vy dr ží ho di nu,“ pro ho dil přes ra me no smě rem k vy šet řo va te li.„Hov no,“ ho dil za ním na dáv ku vy šet řo va tel.Gus hi na se je jich špič ko vá ní ne tý ka lo. Po sa dil se na la vi ci a za bodl do

Ko vá ře svůj pich la vý po hled.„Ze ptej te se ho na prv ní otáz ku,“ při ká zal brý lat ci.„Pro koho pra cu je te?“Ko vář měl po cit, že mu ně kdo pod čelo za ryl oce lo vý spár a teď s ním

v jeho moz ku otá čí.„Pro ni ko ho,“ od po vě děl pod le prav dy a bo lest tro chu po le vi la.„Od kud jste?“„Jsem, byl jsem le gio nář. Roz pus ti li nás a po le tech služ by jsem se vrá -

til domů,“ od po vě děl ve sho dě s le gen dou, kte rou si na zá kla dě pře čte ných no vin při pra vil.

Hla va mu ex plo do va la bo les tí, v ústech ucí til zvrat ky. Gus hin mu selbýt hyp no ti zér nebo něco po do bné ho. Ne do ká zal se opros tit od po hle dujeho očí.

„Co jste dě lal na mís tě pře střel ky?“ za zně la dal ší otáz ka.Jme nu ji se John Fran ti šek Ko vář, opa ko val si Ko vář v du chu. Můj otec

se jme no val Jo sef Ko vář, má mat ka Eli sa beth Fran cis. Vzpo mín ky mu po -moh ly vzpa ma to vat se.

„Dos tal jsem se tam ná ho dou,“ od po vě děl.Bo lest ne ze sí li la.„Od kud jste se vra cel?“ pad la dal ší otáz ka.„Z Gu a y a ny.“Bo les tí se má lem po mátl na ro zu mu.Jsem John Fran cis Ko vář, vrá til se v nej hlub ším já k li ta nii. Dal ší otáz -

ka.

K vý sle chu

24

VE ČER NÍ PRO CHÁZ KASva zek klí čů za chřes til, věz ni po sa ze ní v hro mad né cele se po dí va li je denpo dru hém. Na ve če ři bylo ješ tě brzy, na to lik už den ní re žim zna li. Předmří žo va nou celu při šel zří ze nec, za ním dva la pi du ši s no sít ky.

„Všich ni k zad ní stě ně,“ za ve lel.Sku pi na mužů v ro ze dra ných ša tech s ješ tě opot ře bo va něj ší mi ob li če ji

se pos luš ně pře su nu la po ža do va ným smě rem. Dal ší klíč za ra cho til v zám -ku, dve ře se otev ře ly. Tro ji ce ve šla do vnitř a bez vel kých ca vy ků vy klo pi -la z no sí tek sté na jí cí ho muže, pak ode šli.

„Vě děl jsem, že na ve če ři je ješ tě brzy,“ po zna me nal bez zu bý tři cát ník.Sta řec s dlou hý mi vla sy svá za ný mi ko že ným ře mín kem do co pán ku se

na do ne se né ho ubo žá ka za myš le ně dí val. Po tom, jako by ná ho dou, pře šeldo rohu cely a po lo žil ruku na trub ku ústřed ní ho to pe ní. Ne tr va lo dlou ho aza zna me nal sig nál.

„Pře žil celý den čtvr té ho stup ně vý sle chu. Splet li si ho s taj ným. Bý va -lý le gio nář.“

Sta řec zva žo val, co in for ma ce zna me ná. Muž le ží cí na zemi byl z hod -ně tu hé ho těs ta, ta ko ví byli pot ře ba. V kap se na hma tal kost ku cuk ru. Ta sepo vý sle chu za tra ce ný mi stát ní mi ča ro dě ji vždyc ky ho di la. Ne ná vi děl jetak jako spous ta ji ných. Na roz díl od nich však ob čas pro ti nim něco pod -nikl.

„Tak mu sak ra po moz me, kaž dej sme moh li do pad nout po do bně,“ za -har tu sil na spo lu věz ně a jako prv ní se ke sté na jí cí mu sklo nil.

Ně kdo ude řil na za vě še nou ko lej ni ci a zvuk se bo les ti vě za řízl do uší,na chod bách po stup ně za ča la zha sí nat svět la a na žlout lý svit za prá še nýchžá ro vek bez kry tů ve sta rých oprýs ka ných ob jím kách na hra di lo pří tmí níz -ko vý kon ných vý bo jek, kte ré měly stráž ným do přát jen to lik svět la, abymoh li pro chá zet mezi jed not li vý mi ce la mi. Ko vář se děl zády ke zdi. Měl

25

po cit, že ab sol vo val dvou tý den ní flám, při kte rém se ne sčet ně krát se rval ana kon ci dos tal do žil in jek ci ně če ho hod ně os tré ho, co nu ti lo jeho myš len -ky k zbě si lé mu zma te né mu trys ku.

Po do bný vý slech ni kdy ne za žil. Gus hin byl mistr ná sil né hyp nó zy,nebo po uží val ně ja kou úpl ně ji nou tech ni ku. Jen s úpl ným vy pě tím sil mudo ká zal vzdo ro vat, jako zá chyt né body při tom po uží val otáz ky, na kte résho dou okol nos tí mohl od po vě dět prav du, aniž by něco pro zra dil.

Opa tr ně se pro táhl a za krou žil hla vou. Fy zic ky byl v po řád ku, bo lestsíd li la jen v jeho hla vě. Z dru hé stra ny cely ho pře mýš li vě po zo ro val je denpár očí. Pat řil sta ré mu muži, kte rý byl sice ob le če ný do ob no še ných šatů,ale na roz díl od os tat ních věz ňů pů so bil upra ve ným do jmem. A proč hovlast ně po vý sle chu ve de ném kon tra roz věd kou nebo ně kým po do bným,za vře li do oby čej ném vě ze ní? Na to Ko vář ne do ká zal od po vě dět, pro to žez pos led ní fáze vý sle chu si sko ro nic ne pa ma to val.

„Říká se, že kon tra roz věd ka při šla o hod ně lidí,“ pro ne sl sta rý muž.„Jo, jsou pěk ně na štva ní,“ při stou pil Ko vář na jeho hru.Zdá lo se, že všich ni os tat ní v cele už spí.„Na mís tě zůs ta la jen spous ta mrt vých a oni neví, kdo to udě lal,“ pok ra -

čo val muž.„Jo, a já se dos tal mezi dva mlýn ské ka me ny, co mě má lem roz máčk -

ly.“„Jme nu ji se Jo han Kress,“ ne o po no val muž jeho his tor ce. „Až se dos ta -

neš ven a bu deš shá nět ně ja kou prá ci, zkus vy hle dat chláp ka jmé nemRich ter, má pod nik ne da le ko Kar lo va mos tu. Řek ni mu, že tě po sí lám já.“

„Ro zu mím,“ po tvr dil Ko vář.Vě děl, že Kress slo vy až se dos ta neš ven, mí nil, po kud se dos ta neš ven.

Po vý sle chu ho pře vez li do jiné věz ni ce, prav dě po dob ně bez pa pí rů, pou ze na roz kaz ně ko ho vy so ce pos ta ve né ho. Po kud se mu tady něco ná ho dousta ne, od bu de se to bez vel kých prob lé mů. I doma, Ko vář si uvě do mil, žeslo vem doma ozna čil svět, ve kte rém uply nu lých šes tat ři cet let po bý val,exis to va la mís ta, kde po uží va li po do bné prak ti ky. Tře ba prá vě ve Fran -couz ské Gu a y a ně, nebo Be ni nu. Je nom že to hle byla Pra ha nebo ales poňmís to, kte ré se jí po do ba lo asi tak jako poc ti vá whi sky ze skot ské pa lír nypa to ku z Dol ních Ko tě hů lek s od po ví da jí cí eti ke tou.

Dál se dě li mlč ky. Ko vář pře mýš lel a sou čas ně tva ro val tuhý drát, kte rýsi vy táhl z úkry tu na botě, do pat řič né ho tva ru. Dů stoj ník se za kaž doucenu sna žil zjis tit, pro koho Ko vář pra co val a jak se do zvě dě li o ko or di ná -

Ve čer ní pro cház ka

26

tách akce. Bez toho, že by to zdů raz ňo val, před po klá dal, že Ko vář ješroub kem v ma ši né rii ně ja ké jiné sil né or ga ni za ce. A pod le toho jak se tvá -řil, měl jas nou před sta vu jaké a chtěl jen, aby mu Ko vář jeho po de zře ní po -tvr dil.

Noč ním ti chem se roz leh ly po ma lé kro ky. Tak cho di li ba cha ři, dů stoj -ně s vě do mím moci, kte rou nad svý mi věz ni měli. Zvuk se uto pil v ze sla -bu jí cích ozvě nách. Ko vář se vrá til k oka mži ku, kdy ně kdo za bil muže,s nímž zá pa sil ve vý vra tu. Ano, to byli ti dru zí, kte ré dů stoj ník kon tra roz -věd ky pot ře bo val od ha lit.

Lá má ní chle ba při šlo na řadu po půl no ci. Opět kro ky, ten to krát dvo jí.Ne pří liš hla si té, kdy by je ne če kal, měk ké do šla po vá ní po de šví na me cho -vé pod ráž ce by ne za re gis tro val.

„Ko vář, John F. Ko vář,“ pro mlu vil ně kdo ve tmě. Ku žel os le pu jí cí hosvět la za čal klou zat po tvá řích spí cích.

Ko vář se pos luš ně pos ta vil, shr be ný ne jis tým kro kem za mí řil k noč nímnáv štěv ní kům. Hned za dveř mi dos tal pou ta na ruce, nohy mu ten to krátne cha li vol né. Při šel si pro něj Den be s Gra bu sem. To bylo dos ta teč ně vý -mluv né. Bez od po ru se ne chal vést, při tom se za chů ze sna žil vy tva ro va -ným drá tem ode mknout pou ta. Dou fal, že bu dou stej ně jed no du chá, jakojsou jin de. Za chů ze mu to ne šlo, pot ře bo val, aby se na chví li za sta vi li.

Pro chá ze li spo ře osvět le ný mi chod ba mi do vyš ších pa ter. Od ha do val,že ho chtě jí od vést ven. To mu dá va lo tro chu víc času. Po kud ne by li zvyk lí po uží vat tlu mič a ne ved li ho rov nou do már ni ce, na pad lo ho cy nic ky.

V dal ším pat ře před stě nou z ma to vé ho skla od dě lu jí cí kan ce lář sképros to ry od chod by se střet li s tro ji cí mužů v ci vi lu. Sta čil však po hled naje jich nap ja té a sou čas ně chlad né vý ra zy a bylo jas né, že to ne jsou ci vi lis té a ne pat ro lu jí tady o půl dru hé v noci pro nic za nic. Gra bus zvol nil, od stou -pil od Ko vá ře i par ťá ka krok stra nou a ja ko by ná ho dou za klesl ruku za pa -lec jen pár cen ti met rů od ru ko je ti své zbra ně. Co dělá Den be, Ko vářne vi děl.

„Kam pak máte na mí ře no, pá no vé?“ ze ptal se pros třed ní z tro ji ce. V le -vém uchu měl na slou chát ko, na klo pě lím ce při pev ně ný mik ro fon.

„Do toho vám nic není. Zá le ži tost kon tra roz věd ky,“ utřel ho Gra busstro ze.

„Jis tě, po kud ne od vá dí te na še ho věz ně,“ při kývl muž. Jeho spo leč ní cina oka mžik za blou di li ke stě ně z ma to vé ho skla. Po lo pro pust né zr cad lo,usou dil Ko vář, sou čas ně si všiml, že dve ře do vnitř jsou po otev ře né.

27


„Je to náš svě dek, ne spa dá do pra vo mo ci taj né po li cie,“ na sa dil Gra busstříz li věj ší tón. Z ná prs ní kap sy vy táhl sva zek lis tin a po dal ho své mu pro -tějš ku. Dru hou ruku měl stá le v blíz kos ti zbra ně. Zdá lo se, že kon tra roz -věd ka a taj ná po li cie se ne ma jí v pří liš né lás ce. Za skle ně nou stě nou seně kdo po hnul, Ko vář měl po cit, že si ho ně kdo z těs né blíz kos ti pro hlí ží.Ucí til vůni par fé mu, růže s cit ru sem a ně čím dal ším, co ne do ká zal roz poz -nat.

„Ne chte ho jít, uvi dí me, jest li to zvlád ne.“Ne vě děl, zda jsou slo va sku teč ná, nebo si je jen před sta vu je.Ve li tel tro ji ce pře létl do ku men ty let mým po hle dem a vrá til je Gra bu so -

vi.„Omlou vám se po ru čí ku, máte prav du.“Do kon ce na zna čil iro nic kou pa ro dii sa lu to vá ní.Ko vář se se svou es kor tou dal do po hy bu, cí til, jak se mu do zá tyl ku za -

vr tá va ly je jich po hle dy. Hra pok ra čo va la.Ven ku bylo chlad no a sych ra vo, jak to ně kdy po ča sí v oko lí le do vých

mužů do ká že před vést. Na dvo ře je če kal tma vý stín li mu zí ny, u vý jez dupo stá va la hlíd ka.

„Zvlád neš to sám?“ pro ne sl klid ně Gra bus.„Jas ně,“ opá čil Den be, vy to čil se na patě, v ruce se mu za leskl obu šek.Bylo to rych le, jed no du še a do ko na le pro ve de né. Kdy by Ko vář něco

po do bné ho ne če kal, dos tal by ránu pří mo do zá tyl ku, tak hle sta čil leh cetrh nout hla vou a vět ši na síly úde ru se svez la po leb ce. Přes to šel k zemi ažpří liš snad no, ani se ne mu sel na má hat s he rec kým vý stu pem. Na lo ži li hodo auta, sot va za ním za vře li, po da ři lo se mu ko neč ně ode mknout zá mekpout. Usly šel tlu me né bouch nu tí před ních dve ří, mo tor na sko čil, jeho za -brum lá ní bylo té měř ne sly ši tel né. Ča lou ně ní bylo ko že né, vůz vel ký apros tor ný, přes to ne pů so bil do jmem lu xu su a po hod lí. Moh la za to stě naz ple xi skla, od kte ré se od rá že la mat ná záře po ulič ních lamp. Do ko na lé vě -ze ní pro ces ty bez ná vra tu, měl po cit, že hlu bo ko do in te ri é ru se za ryl pachkrve a potu.

Nej eli déle než půl ho di ny, ale svět la vel ko měs ta zůs ta la da le ko vza du.Ko vář už ne po chy bo val, že ho Den be má od stra nit. Vůz za sta vil, Ko vář sepře su nul na stra nu, na kte rou ho Den be s Gra bu sem do vozu na lo ži li. Oce -lo vý ná ra mek pout dr žel čás teč ně ukry tý v dla ni, jeho vy pouk lou část při -pra ve nou jako pri mi tiv ní bo xer.


28

Den be vy stou pil, Ko vář cí til, jak se pé ro vá ní ne zna tel ně zhoup lo. Pa -chy, zvu ky, všech no zís ka lo na os tros ti, vy stou pi lo do po pře dí. Ko vář sezmě nil v pru ži nu, do ko na le se ří ze ný stroj při pra ve ný za rea go vat na co ko -liv.

Zá mek cvakl, dve ře se za ča ly po ma lu ote ví rat. Byly pan cé řo va né aměly vel kou se tr vač nost, pro to če kal, do kud ne spat ří sa mot né ho Den be -ho. Teď. Vy mrš til se z vozu, ne sna žil se ni jak krýt, vší si lou ude řil mužedo tvá ře, vzá pě tí ho na bral do ra me ne a ješ tě v letu mu uštěd řil dal ší dvaúde ry. Ocel s ti chým krak krak pře rá že la chru pav ky. Když spo leč ně do -pad li, cí til na vlast ním ob li če ji Den be ho krev a drob né úlom ky kos tí. Mužpod ním zvláč něl, Ko vář uvol nil se vře ní, aby v pos led ní chví li za sta vilruku s no žem smě řu jí cím k jeho sla bi nám. Den be byl ješ tě tvrd ší, než vy -pa dal. Dal ší dva úde ry, pos led ní do pro vá ze ný mlas ká ním roz dr ce né homasa.

Vzduch byl svě ží a chlad ný, ptá ci spa li a ti cho se zdá lo ab so lut ní. Ref -lek to ry osvět lo va ly hus tou změť keřů a při kr če ných stro mů, o kus dál stá la po lo roz bo ře né kůl na, na plác ku před ní čer stvě vy ko pa ná jáma. Vše bylopři pra ve no, hrob už če kal.

Ko vář bez vě do mé ho Den be ho pro hle dal. Kro mě po boč ní zbra ně na šelješ tě jed nu zá lož ní na kot ní ku. Malý au to ma tic ký brow ning. Pak už jen če -kal, až se zra ně ný pro be re a ne spouš těl při tom po hled z jeho tvá ře.

Oční víč ka se za chvě la.„Pro koho pra cu ješ? Proč jsi mě měl za bít?“ ze ptal se.Den be přes tal před stí rat bez vě do mí.„Jsem po ru čík kon tra roz věd ky. Dos tal jsem roz kaz,“ za šiš lal.Při rvač ce vza ly za své jeho před ní zuby.Přes to ne sté nal, ani si ni jak ne stě žo val. V roz ptý le ném svět le ref lek to rů

vy pa da la jeho po ni če ná tvář jako po vid lo vý ko láč, kte rý ně kdo na trh nul apak pře lo žil na půl.

„O co šlo tam na tom mís tě, kde jste mě na šli?“„Měli jsme roz je tou ně ja kou akci a pak se nám do ní na vez la taj ná po li -

cie. Zma tek nad zma tek,“ od po vě děl Den be. „Proč bych ti to ale vů bec vy -klá dal?“ vy plivl kr va vý hlen.

„Řek ni mi, co víš, a ne chám tě jít,“ na bídl Ko vář ob chod.„Hov no,“ od sekl Den be.Ko vář po kr čil ra me ny, zvedl se a vy ra zil smě rem k vozu.

29


„Jsi hlu pák. Mno hem vět ší, než jsem si mys lel,“ za ra zil ho vý směš nýhlas.

Oto čil se, Den be na něj mí řil svým ma lým au to ma tem.„Ne dě lej to,“ va ro val ho Ko vář.Muž se jen za škle bil, v ústech se mu ob je vil zá blesk zbyt ků po lá ma -

ných zubů a stis kl spoušť. Ko vo vé cvak nu tí se roz leh lo vzdu chem. Ko vářmu uká zal ruku, v níž ukrý val ná bo je, pak po zvedl Den be ho vlast ní slu -žeb ní zbraň a vy stře lil. Od hadl je správ ně, oprav du po uží va li tlu mič. Ránazně la jako su ché za kaš lá ní.

Tělo ho dil do jámy a za há zel ji, jak bylo plá no vá no. Au tem se vrá til doPra hy. Ces tu dob ře znal, i když zá stav ba mu při pa da la tro chu jiná. Pak li -mu zí nu ne chal stát na ve řej ném par ko viš ti a část Den be ho drob ných po -užil, aby za pla til par kov né na celé dva dny.

Sví ta lo. Pot ře bo val se vy spat a roz mys let se, co dál. Zří zen ce na par ko -viš ti se na uby to vá ní ptát ne chtěl, aby zby teč ně ne upou tal po zor nost. S ru -ka ma v kap sách krá čel po uli cích, do kud ne na šel ošun tě lou fa sá du ho te lu,kte rý vy pa dal, že se per so nál ne bu de moc vy ptá vat.


30

V PRA ZEKo vář se děl v ma lém bis tru s vý hle dem do uli ce, na sto le kon vi ci s ká vou,ze kte ré si sám do lé val, a ba ge tu s ovad lým sa lá tem, z níž spo ra dic ky uku -so val. Ať byl svět, do ně hož se tak zá had ně dos tal, ja ký ko liv, po hos tin stvízde ne fun go va lo o nic lépe než doma. Tři dny zůs tal v po ko ji, aby se zo ta -vil a pos led ní do po led ne vy užil k ná ku pu ob le če ní, kte ré pot ře bo val jakosůl. Ve sta rých ša tech se skvr na mi od krve, hlí ny a ole je bu dil ne pří jem -nou po zor nost. Na to padl zby tek Den be ho ho to vos ti a teď měl prá vě takna za pla ce ní útra ty. Re vol ver s de se ti ná bo ji scho val do schrán ky na ná -dra ží.

Před se bou měl no vi ny, v té hle Pra ze ob li gát ní Fron tu dneš ka. Nej pr vesou stře dě ně hle dal zmín ku o in ci den tu, kte ré ho se zúčast nil. Po kud ne by lo nor mál ní, že je tady vál ka běž nou sou čás tí ži vo ta, měly střet nu tí vo jen -ských, nebo po lo vo jen ských jed no tek, ne byl si jist, pat řit pal co vé ti tul kyna prv ní stra ně. Na šel jen krát kou no tic ku v lo kál ních zprá vách. Po li ciepok ra čo va la ve vy šet řo vá ní pa še rác ké sku pi ny, na kte rou před dvě ma dnyuspo řá da la úspěš ný zá tah.

„Dáte si ješ tě něco?“ vy ru šil ho ze stu dia číš ník.Ko vář si před oči ma pro mítl hrst drob ných, kte ré mu ješ tě zbý va ly, a

cif ry na jí del ním líst ku,„Jed no pres so,“ ob jed nal si.To muže v umo lou sa né ves tě s lím cem, kte rý za žil i bě lej ší šaty, uspo -

ko ji lo a opus til ho.Vrá til se k ti tul ní strán ce. Nej lep ší mís to za ují mal nad pis: Jiří Vo dič ka

pro tes tu je pro ti Kar pen si ho zna če ní v ja ké ko liv for mě. Pod ti tu lek hlá sal,že je to rána po li tic kým špič kám re pub li ky.

Pod le tex tu byl Jiří Vo dič ka ve te rán Prv ní a Dru hé ev rop ské vál ky, ve -te rán fran couz ských le gií a hr di na od bo je pro ti rus ké oku pa ci z roku 79.Z člán ku vy plý va lo, že je sou čas ně ge ne rá lem Or ga ni za ce čes kých vy -

31

slou žil ců. A údaj ně měl být i ve spo je ní s ile gál ní or ga ni za cí ve te rá nů vy -stu pu jí cí pro ti de mo kra tic ké po li ti ce Čes ko slo ven ské ho stá tu.

Ko vář se na pil při ne se né ho pres sa, pře lo žil no vi ny a oka mžik sle do valruch na uli ci. Ten hle svět, i když zdán li vě tak po do bný, měl úpl ně ji nouhis to rii, než znal on. Po uli cích se dů stoj ně ši nu la auta hra na tých tva rů,i na po hled la ci něj ší mo de ly roz mě ry pře vy šo va ly lu xus ní li mu zí ny z jehosvě ta, li mu zí ny byly vět ší než ame ri ky z let še de sá tých. Lidé se ob lé ka lio poz ná ní kon zer va tiv ně ji, než byl zvyk lý, a po kud to do ká zal od had nout,po uží va ly se k vý ro bě oděvů pře váž ně pří rod ní ma te riá ly. Ženy se stro ji lydo del ších suk ní s roz par ky do ko na le ob ta hu jí cích boky, módu dik to va lyka bát ky a růz né dru hy sak, kom pli ko va né úče sy chrá ni ly klo bou ky, ne -zříd ka spat řil i sí ťo va nou zá stěr ku tvá ře. Před pro skle nou stě nou pro šeluni for mo va ný po li cis ta, na oka mžik se za sta vil a oto čil do uli ce. Ko vář sitak mohl pro hléd nout, že má dvě slu žeb ní pis to le. Re vol ver a au to ma tic -kou pis to li pod le pouz dra se tře mi zá lož ní mi zá sob ní ky. Také jis tá, mož náne za ne dba tel ná, od chyl ka, na pad lo ho.

Po dal ší půl ho di ně se zvedl a pěš ky vy ra zil ke Kar lo vu mos tu. Mož náto byl jiný svět, ale jed no pra vid lo pla ti lo zjev ně stej ně: kro mě in for ma cípot ře bo val k pře ži tí ješ tě pe ní ze. A za tím měl je di ný kon takt, pod nik ně ja -ké ho Rich te ra.

Roz hodl se, že ne půj de nej krat ší ces tou, ale pro jde Sta rým měs tem apro hléd ne si ná bře ží. Udr žo val pra vi del né tem po, ani pří liš rych lé, ani pří -liš po ma lé, sle do val oko lí a mar ně se sna žil z pod vě do mí vy lo vit, co je ji -nak. Co je nej víc ji nak. Stá le se mu to ne da ři lo. Jed na věc ho na pad la, když vi děl lu xus ně ob le če nou ženu ko lem pěta tři cít ky s per lo vým ná hr del ní -kem a tři cen ti met ry dlou hý mi na la ko va ný mi neh ty, jak po stá vá u své hovozu, kte rým při cou vá ní po šra mo ti la auto ji né ho ři di če. Po šra mo ti la bylosla bé slo vo, její od ha dem víc než dvou tu no vá li mu zí na znač ky Ško da udě -la la z ma lé ho po nti a cu sklá da cí har mo ni ku. Kou ři la ci ga re tu z ná ustkubar vy slo no vi ny a klid ně če ka la, až ně kdo při jde s tím ma lým au tem, co sejí tak ne zdvo ři le pos ta vi lo do ces ty, něco udě lat. Když ko lem ní Ko vářpro chá zel, vě no va la mu zkou ma vý po hled. Byl o zlo mek se kun dy del ší,než bylo běž né. Ko vář vě děl, že by sta či lo za sta vit se a na bíd nout jí po -moc. Pak chví le mi nu la a už se lho stej ně dí va la ji nam. Ješ tě vě děl pří lišmálo a měl prázd nou kap su. Sklem li mu zí ny ho po zo ro val bílý pudl, zdán -li vě smut ný z toho, že od chá zí z jeho svě ta.

V Pra ze

32

Spě cha lo se tu mno hem méně, než jak byl zvyk lý. A ta žena ne mě lamo bil ní te le fon. Chví li pře mýš lel, co z toho vy plý va lo. Za tím se zdá lo, ženic.

Na ná bře ží ucpa ném jako ob vyk le proudem aut na jed nou běž ný po ulič -ní ruch roz bi lo je če ní si rén ná sle do va né vzá pě tí střel bou. Ne šlo o spo ra -dic ké vý stře ly, ale o ště kot vel ko ráž ních au to ma tů pře ru šo va ný os trýmtřas ká ním pis to lí. Auta se na tla či la ke stra ně, vzá pě tí se v tram va jo vémpru hu ob je vil vůz z mo hut ným ču má kem a dvě ma zad ní mi ná pra va mi.Při po mí nal ná kla ďák pře sta vě ný na for mu li jed na. Ze zad ní ho okén ka vy -vý še né ka bi ny čně ly dvě dlou hé hlav ně a pli va ly oheň. Ko vář se oka mži těpři máčkl ke slou pu pod lou bí. Dru hý vůz byla po li cej ní tat ra s mo hut nýmná raz ní kem. Spo lu jez dec ři di če pal bu opě to val z malé stříl ny v čel nímskle, muž vza du z boč ních oké nek. Dáv ka se rvala omít ku Ko vá ři nad hla -vou, zá vod ní ná kla ďák náh le prud ce za to čil do úzké ulič ky, sou čas ně hoza ha lil dým z pá le né gumy. Po li cej ní tat ra se rych le blí ži la, pak však ně -kdo z pro ná sle do va ných za sáhl pneu ma ti ku a vůz šel do smy ku. Při něm se otřel o čer ve nou do dáv ku par ku jí cí ne úpl ně u chod ní ku, ná raz ho roz to čila vy mrš til do stra ny přes chod ník a zá brad lí pří mo do vody. Na jed noustřel ba umlkla, ná kla ďák se ztra til mezi domy, z vody se dra la zá pla vabub lin. Ko vář za rea go val dřív, než si to sta čil roz mys let. Se běhl z uli cedolů a sko čil do vody. Ne by la hlub ší než tři met ry, té měř oka mži tě na ra zilna stře chu vozu. Pře ruč ko val níž, v kal né vodě ro ze zná val na dru hé stra něroz ma za nou tvář ři di če. Otev ře nou stříl nou a dal ší mi otvo ry se do ka bi nyhr nu la voda, hla di na rych le stou pa la, ale dve ře vzhle dem k pře tla ku vodystá le ne šly otev řít. Kro mě ři di če se v ka bi ně ni kdo ne po hy bo val. Něco ko -vo vé ho se o něj otře lo, byla to pis to le, kte rá vy pad la střel ci. Ko neč ně byloauto plné vody, muži uvnitř se moh li po ku sit dos tat ven. Nic se však ne dě -lo. Za lom co val kli kou, nic, zá mek se vzpří čil. Cí til, jak mu za čí ná do chá -zet vzduch. Pře su nul se na dru hou stra nu auta. Zase nic. Plí ce už hla si těpro tes to va ly. Na tře tí po kus byl úspěš ný. Ješ tě do ká zal chyt nout člo vě kana zad ním se dad le pod paží, od ra zil se a i s ním vy ra zil k hla di ně. Sou čas -ně se ob je vil na ho ře ješ tě ně kdo, muž s hla vou jako ko le no, poz nal ři di če.Vy táhl bez vě do mé ho na břeh a vzhlédl k zá stu pu zvě dav ců.

„Lé kař! Pot ře bu je me lé ka ře!“„Tady jsem!“ ze zvě da vé ho zá stu pu se od dě lil muž v še dém ob le ku

s holí a za čal ve spě chu se stu po vat po scho dech.

33


Ko vář při kývl a sko čil zpět do vody. Spo lu s ři di čem se mu po da ři lo vy -táh nut i dva dal ší muže. Při sráž ce upad li do bez vě do mí a sami ne mě li šan -ci.

Te pr ve po tom svět zpo ma lil svůj běh, Ko vář se při stihl, že leží na stu -de ných ka me nech a chr či vě od de chu je. Až teď mu do šlo, že se v ne zná -mém svě tě ne za cho val prá vě nej chyt ře ji. Ale in stinkt je in stinkt, ne mě locenu pla kat nad roz li tým mlé kem.

„Za chrá nil jste mi ži vot,“ po zna me nal ho lo hla vý.Ko vář si až teď uvě do mil, že muž leží ved le něho a od de chu je prá vě tak

na má ha vě jako on.„Ne, dos tal jste se ven sám,“ opo no val.„Moje dve ře ne šly otev řít, kdy by ste ne vy táhl Pat ri ka, ne zvládl bych

to.“„Jsem Kryš tof Bar ka,“ na bídl mu ruku.Měl krát ký pev ný stisk.„John Ko vář, John Fran ti šek Ko vář,“ před sta vil se pl ným jmé nem. „Co

se vlast ně dělo?“ ze ptal se.„Jsem od kri mi nál ky a to auto bylo plné kon tra ban du, upra vo va né ho

piva na vý voz,“ za škle bil se Bar ka. „Měli jsme smů lu.“Ko vář jen při kývl. Taky men ší pa leb nou sílu, do pl nil v du chu.Opět se blí ži ly si ré ny, tři růz né dru hy. Ha si či, sa nit ka a sa mo zřej mě po -

li cie, od ha do val.„Kdy bych pro vás mohl něco udě lat, budu rád,“ řekl Bar ka a pos ta vil

se.Na pa dal na jed nu nohu, mu sel být po sráž ce po řád ně otlu če ný.„Není tře ba, ale dě ku ji. Byla to má ob čan ská po vin nost.“Oba muži se na sebe po dí va li a aniž by se do mlu vi li, od ha li li v úsmě vu

zuby.„Lep ší vtip už jsem ne sly šel léta!“ ro ze smál se na ko nec Bar ka na hlas.O chví li poz ději vy užil Ko vář vše obec né ho zmat ku a po kr čo val v ces tě

pů vod ním smě rem. Ne stál o žád né zvě da vé otáz ky. V bo tách mu čvach ta -lo, za ne chá val za se bou mor kou sto pu a jeho zbru su nové sako i kal ho ty na něm zplih le vi se ly. Ni kdo se na něho ne pod í val dva krát, jako by pro chá zet se po ná bře ží ve vod nic kém pat ři lo k míst ním zvyk los tem. Slun ce už na -štěs tí hřá lo a rych lou chů zí se udr žo val v tep le.

V Pra ze

34

PRÁ CETře tí pod nik, kte rý nav ští vil, také ne při po mí nal na půl ile gál ní špe lun ku,kte rou si pod le Kres so vých slov z vě ze ní před sta vo val. Nad vcho dem,k ně muž se mu se lo se stu po vat po schůd kách pod úro veň dláž dě né ces ty,zá řil po měr ně stříz li vý ze le ný ná pis Piz ze ria Kmotr. Dve ře vy pa da ly by -tel ně, ani za šlé, ani pře plá ca né zby teč ný mi ozdo ba mi. Vnit řek při po mí nalsta rou maš tal zkří že nou se sta rou pe kár nou. Jen že v kó jích se ne mač ka likoně, ale tu ris té usa ze ní na úz kých dře vě ných la vi cích sklo ně ní k po -dlouh lým sto lům. V peci se ne pekl chléb, ale ob rov ské ko lá če ten ké piz zy, ba ro vý pult byl vy so ký a ro bust ní, z ka me ne a mra mo ru. Ko vář se opřelo des ku a ne chal tep lo ži vé ho ohně, ať zá pa sí s vlh kos tí jeho oděvu. Byloto pří jem né.

„Pře je te si?“ oči ku cha ře byly jako dva čer né knof lí ky, ruce měl za mou -če né a ani při ho vo ru ne přes tá va ly zpra co vá vat lí va nec těs ta.

„Hle dám ma ji te le,“ od po vě děl Ko vář. „Po kud se jme nu je Rich ter.“Muž při kývl, vy ho dil lí va nec do vzdu chu a es ka mo tér ským tri kem ho

změ nil v plo chý ko láč, kte rý vzá pě tí po kryl sý rem a plát ky šun ky. Ko vářne byl gur mán, ale pra vou Parm skou šun ku poz nal.

„Není tady, ale při jde za chví li. Mů že te na něho poč kat, jest li chce te.“Ko vář při kývl a po hle dem se po dí val k nej bliž ší vol né kóji.„Piz zu?“Mís to od po vě di při kývl a ku chař mu bez dal ší ho vy svět lo vá ní po dal

pos led ní prá vě při pra ve nou. Číš ník, kte rý je po očku po zo ro val při ka sí ro -vá ní dvo ji ce tu ris tů sý ro vi té ho vzhle du, ne hnul ani br vou.

Ko vář si piz zu vzal, sám si po slou žil os trým no žem a na po rco val ji. Pak se usa dil a po jí dal ji. Byla ješ tě lep ší, než vy pa da la. Za dobu, než ji snědl,si byl jis tý, že ten hle pod nik není žád ná zá stěr ka. Lidé se tu stří da li jako nabě ží cím pásu, tu ris té, míst ní, spous ta si jich bra la jíd lo přes uli ci. Ku chař,kte ré mu po má ha li dal ší dva po moc ní ci, se ne za sta vil ani na chvil ku, jeho

35

ruce se jen mí ha ly, ni kdy nic ne dě lal dva krát a když měl v ruce nůž, po hy -by při po mí nal kon cert ní sólo mis tra nad mis try. A k tomu vše mu ješ těuměl oprav du vý bor ně va řit, usou dil Ko vář, když snědl pos led ní dro bek.

Rich ter byl spo rý mu žík mezi pa de sát kou a še de sát kou s ru ka ma po kry -tý ma hně dý mi ja ter ní mi skvr na mi. Než si ke Ko vá ři při sedl, pro ho dils kaž dým z per so ná lu ně ko lik vět.

„Kdo tě po sí lá a proč?“ za čal zpří ma, když si Ko vá ře peč li vě pro hlédl.„Toho člo vě ka ne znám. Jen jeho jmé no – Kress. Ne dal mi žád né do po -

ru če ní, jen, že po kud chci prá ci, mám shá nět Rich te ra,“ od po vě děl Ko vářna ro vi nu.

Měl pří liš níz ké kar ty na blu fo vá ní. Vlast ně ne měl žád né kar ty.„Do po ru če ní je to jmé no. Zna jí mě pod ním jen ti, kte rým ne vě řím.“Ku chař je stá le po zo ro val svým knof lí ko vým po hle dem a Ko vář měl

po cit, že ví, co se sta ne s těmi, kte ří jmé no Rich ter zna jí, ale ma ji tel Kmot -ra jim ne uvě řil. Při dr žel se své pů vod ní le gio nář ské his tor ky a na ser ví ro -val ji Rich te ro vi s pří dav kem vý sle chu a své ho útě ku. U něj jen leh cepo změ nil kon cov ku.

Rich ter si všech no vy po slechl a pak jen při kývl.„Může to být prav da a ne mu sí.“„Kdo dnes mlu ví prav du?“ po dot kl Ko vář.„Proč jsi mok rej?“„Sko čil jsem do vody.“Rich ter při kývl, sáhl do ná prs ní kap sy a když vi děl, jak se do něj Ko vá -

řův po hled za bodl, vy táhl ruku vel mi po ma lu a opa tr ně. V prs tech dr želstří br nou ci gár taš ku. Otev řel ji, na bídl Ko vá ři a když ten od mítl, sám sipo slou žil jed ním z krát kých doutníč ků. Při pá lil si od svíč ky na sto le a nachví li ho za ha lil ob lak tma vo mod ré ho dýmu.

„Proč jsi sko čil do vody?“„Abych vy táhl z auta pár lidí.“„To je křes ťan ský čin,“ od tu šil Rich ter.„Ně kdo by se na to mohl dí vat tím to způ so bem.“Ko vář byl zvě da vý, kam Rich ter ho vor za ve de. Za tím si byl jist jen tím,

že piz ze rie je jen čás tí, prav dě po dob ně men ší čás tí ak ti vit to ho to muže.„Ty ne jsi od tud, při šel jsi z ji né ho svě ta,“ řekl spo rý muž náh le a upřel

na Ko vá ře oči.„Proč si to mys líš?“

Prá ce

36

„Všech no na tvé his tor ce do sebe za pa dá, teda až na ko nec. Byl jsi vy -slý chán ča ro dě jem, kte rý se umí po řád ně pro hra bat v hla vě. To je je jichumě ní. A kon tra roz věd ka má dob ré ča ro dě je, na to mů žeš vzít jed. Jen žeon tvou his tor ku ne roz bil. Přes jeho ná tlak, přes všech na men tál ní kouz la,kte rá pro ti tobě vy slal, jsi stá le dr žel svou.“

Rich ter po kr čil ra me ny a před vedl sadu vy spra ve ných zubů v po nu rémúsmě vu.

„Jsou lidé, kte ří to do ká žou. Dos ta teč ně odol ní, za tvr ze lí, se sil nou vůli. Ale moc jich není. Po kud ale stát na ně ja ké ho ta ko vé ho ma ní ka na ra zí, po -pra ví ho. Spíš za vraž dí,“ změ nil pos led ní slo vo. „Tedy po kud se jim ne po -da ří pře táh nout ho na vlast ní stra nu.“

Z pos led ní věty za zně la ne po kry tá vý hrůž ka. Ko vář pře mýš lel. Bylomu jas né, že dří ve nebo poz ději spad ne do pas ti ne do sta teč né zna los ti to -ho to svě ta. Bo hu žel se mu to při ho di lo v jed nom z nej ne vhod něj ších oka -mži ků.

„A ty si mys líš, že teď pra cu ji pro kon tra roz věd ku?“ ze ptal se při pra ven za rea go vat na ja ký ko li Rich te rův po hyb nebo roz kaz.

„Ne,“ spo rý muž se spo ko je ně za škle bil. „Žád ný agent by ne šel do pod -ze mí s tak ne smy sl nou kry cí his tor kou. Ty jsi pros tě oprav du utekl a ně kde v oko lí Pra hy při byl dal ší ne ozna če ný hrob. O je den víc nebo míň,“ mávlru kou a zvedl se.

Pře šel k pul tu, od ku cha řo va po moc ní ka dos tal ka ra fu s čer ve ným ví -nem, dvě skle ni ce a zase se pře su nul zpát ky.

„Při šel jsi, pro to že hle dáš prá ci. Pře svěd čil jsem se, že jsi muž, kte ré homohu pot ře bo vat. Ne bu de to však prá ce pod le pra vi del na še ho svě ta. Nej -víc se dá vy dě lat, když pra vid la pře kra ču ješ.“

Ko vář při kývl. To hle pla ti lo tady jako jin de.„Ne za bí jím na ob jed náv ku – za pe ní ze,“ řekl klid ně.Rich ter dal při kýv nu tím na je vo, že jeho poz ná mku za re gis tro val a zhlu -

bo ka se na pil.„Když pře kra ču ješ zá kon, honí tě, stří le jí po tobě a ty, po kud chceš pře -

žít, mu síš dě lat to samé. A pak je den,“ zvedl ruce v ges tu ode vzdá ní seosu du, „může klid ně při jít o ži vot“.

Ko vář se usmál a po zvedl svůj po há rek.„To je jiné. Kdo s čím za chá zí, tím také schá zí. A já ne mám prob lém

na sy pat do sou ko lí moci to ho to svě ta tro chu pís ku. Sa mo zřej mě, když na

37


tom při mě ře ně vy dě lám. Míst ní vě ze ní ne jsou pří liš přá tel ská,“ do kon čils úsmě vem.

„Fran ku?“ za vo lal Rich ter na číš ní ka.„Do nes nám lep ší víno. Mám no vé ho muže a mu sí me do ho du zpe če tit

od po ví da jí cím pří pit kem,“ do dal ti še ji.„Lidi pro mě pra cu jí z nej růz něj ších dů vo dů. Vět ši nou pro to, že dob ře

pla tím, ale naj dou se i jiné dů vo dy,“ řekl Rich ter za myš le ně poté, co si při -pi li. „Je to je jich věc, tvo je věc.“

„Chci se vrá tit domů,“ od po vě děl Ko vář, „a před po klá dám, že k tomubudu pot ře bo vat pe ní ze“.

„Správ ně, ale ne jen to.“

Skrz dům, v němž se na chá ze la piz ze rie, ved la spo jo va cí chod ba nadru hou stra nu do jiné uli ce. Z chod by se dalo vy jít na malý uzav ře ný dvo -rek, kte rý díky vy so kým stě nám okol ních domů pů so bil té měř klaus tro fo -bic ky, a z něj pak do res tau ra ce, spíš hos po dy, opra vil Ko vář svůj úsu dek,když se pod ru hé roz hlédl. A ten hle pod nik už ne byl pro ve řej nost, ale pou -ze pro Rich te ro vi za měst nan ce. Kdy si zřej mě slou žil jako lu xus ní res tau -rant nebo spíš noč ní klub, ale dnes už pol stro va ná křes la a po hov ky dáv noztra ti ly glanc, lát ko vé ta pe ty vy bled ly. Ke kon cert ní mu kříd lu ně kdo ro ze -sta věl hru bě vy hlí že jí cí žid le, pod le krouž ků po mok rých půl lit rech a za -po me nu té srd co vé sedmě slou žil jako pro vi zor ní ka ret ní stůl.Nej za cho va le ji vy hlí žel ba ro vý pult s peč li vě vy cí dě ným mo saz ným ko -vá ním. Na po čí tal tři muže roz va lu jí cí se v křes le s no ha ma na sto le, kaž dýhýč kal půl litr piva. Hle dal Ro rý se, muže, jenž měl na po vel prv ní akci,kte ré se měl Ko vář účast nit. Ni kdo z nich mu ne při pa dal jako vůd čí typ.Ro rýs? Jak mohl vy pa dat muž s ta ko vou pře zdív kou? Pře mí tal, za tím co se pře su no val k pul tu. Z rohu u okna ho po de zí ra vě po zo ro val leh ce oty lýchla pík v ko že né ves tě. Kal ho ty měl nad měr ně ši ro ké a na krku mo týl ka,před se bou na stol ku so ro ban – ja pon ské po čí tad lo po chá ze jí cí ze stře do -vě ku.

Pak za slechl za pul tem škrá bá ní a než se sta čil před klo nit, aby se po dí -val, co zvuk způ so bu je, vy no řil se Ro rýs. Ne při po mí nal ptá ka ani v nej -men ším. Muž zhru ba Ko vá řo vy výš ky, ale s šir ší mi ra me ny, mo hut něj šíkos trou, pro pad lý mi tvá ře mi a mo hut ný mi šla cho vi tý mi před lok tí mi. Na -vzdo ry své mu zev nějš ku byl prá vě on moz kem shro máž dě ných mužů –cel ko vou ne bez peč nost ko ru no va ly chyt ré hod no tí cí oči.

Prá ce

38

„Če ká me na tebe,“ ozná mil mu Ro rýs a přá tel sky se usmál.Ko vář pře hlédl stě nu s li ké ry za ním a mezi lah ví ginu a Me ta xy na šel

sta rý ba ke li to vý te le fon, kte rý pů so bil jako rek vi zi ta z před vá leč né ho fil -mu. Oči vid ně fun go val. Nebo tady byl ča ro děj, kte rý uměl číst myš len ky.V tom hle svě tě bylo pár věcí ji nak a on na to ne směl za po mí nat.

„Tak že, pá no vé!“Ro rýs se roz hlédl po míst nos ti, z mís ta os tat ním ne vi di tel né ho vy lo vil

hra na tou lá hev Glen fid dich a na lil si štěd rou por ci.„Dnes ve čer máme prá ci, ne chci ni ko ho na mol, pos led ní drin ky se po -

dá va jí prá vě teď. V je de náct ho din ve čer pře vez me me zá sil ku, zkon tro lu -je me ji, pře ve ze me na mís to ur če ní a před á me. Jed no du chá prá ce zaspous tu pe něz“.

„Po kud to půj de hlad ce,“ po zna me nal muž s ku la tou tvá ří, je den z tro ji -ce v kře síl kách.

„Přes ně tak, Hu ga ku. A my se bu de me za tra ce ně sna žit, aby všech nošlo jako na drát kách.“

„Bude v tom ně ja ká ho to vost?“ ozval se chla pík se so ro ba nem.„Bude. A ne malá,“ blýskl po něm spo ko je ně Ro rýs po hle dem.„Vel kou kasu nebo ma lou kasu?“„Vel kou, pane Si ru či, vel kou.“„Zbra ně ne mám žád né a před po klá dám, že je bu de me pot ře bo vat,“ za -

po jil se do de ba ty po pr vé Ko vář.Ro rýs na něj spik le nec ky mrkl.„Ke kaž dé prá ci pat řič ný ná stroj, sou hla sím.“„Se hnul se pod pult, vy táhl po dlouh lý kufr a po lo žil ho na stůl. Zopa ko -

val to ješ tě třik rát.Ko vář za čal schrán ky jed nu po dru hé ote ví rat. Ro rýs se mu za mlou val.

Bylo dů le ži té, aby ve lí cí dů stoj ník měl jis kru a sou čas ně byl opa tr ný.A ten hle vel ký hra na tý muž tyto vlast nos ti zjev ně ne po strá dal.

V prv ní kra bi ci na šel opa ko va cí ku lov ni ci s te le sko pem a kra bi ci ná bo -jů. Ve dru hé tři roz lo že né au to ma ty. U dvou z nich ne znal vý rob ce, tře tí sesil ně po do bal čes ké mu sa mo pa lu vzor pa de sát osm. S tím roz dí lem, že ta -hle zbraň vy pa da la jako nová. Ve tře tí bed ně byly pis to le, re vol ve ry anože.

Ko vář se za mys lel, vě děl, že teď sklá dá ja kou si zkouš ku. Všich ni hopo zo ro va li a če ka li, co si vy be re.

„A ješ tě tady máme jed nu zá sil ku,“ při dal Ro rýs bed nič ku.

39


Co je v ní, poz nal Ko vář oka mži tě.Přes to ji otev řel. Přes ně pod le jeho od ha du v ní byly útoč né gra ná ty

s od dě le ně umís tě ný mi pře vleč ný mi pláš ti, kte ré je moh ly bě hem se kun dyzmě nit v obra nné.

„Slo vo může vždyc ky pro klouz nout, ale ne če ká me, že bu de me bo jo vats ar má dou, že?“ po hlédl tá za vě na Ro rý se.

„S ar má dou dou fám ne,“ za škle bil se.Ko vář si vzal re vol ver 44 s čtyř pal co vou hlav ní a pis to li ČZ. Kro mě

toho, že měla dře vě né střen ky ru ko je ti, se ni čím ne od li šo va la od těch, kte -ré dů věr ně znal.

Pak při dal vel ký nůž, na po do be ni nu kla sic ké ho bo wi á ku, a tlač ný nůžs čer ně né oce li.

Ro rýs mu vě no val za myš le ný po hled. Ko vář mu ro zu měl. Muži ra dě jispo lé ha li na pis to le. Nože si bra li jen ti, co s nimi umě li za chá zet.

Čas schůz ky byl ur čen na je de nác tou, při je li o tři čtvr tě ho di ny dří ve aně kte ří muži kvů li tomu rep ta li. John Ko vář by ra dě ji při jel o ho di nu a půldří ve, ale ne chal si to pro sebe. Z dál ni ce sje li na Prů ho ni ce a pak za sta vi lina par ko viš ti mezi ztich lý mi skla dy hy per mar ke tů. V let ní noci se vzná še -ly vůně kve tou cích stro mů, ne ko neč ný proud vo zi del z Pra hy a do Pra hyzřídl v ob čas né za hu če ní mo to ru do pro vá ze né svě tel nou au rou ref lek to rů.

„Kdo vy bí ral mís to?“ ze ptal se tiše Ko vář, za tím co vy stu po va li z vozů.Bylo jich cel kem sedm na jed no osob ní auto a je den ná kla ďák – na po -

hled otlu če nou Tat ru 148, avšak s do ko na le bě ží cím mo to rem, do huš ťo vá -ním kol za jíz dy a ně ko li ka dal ší mi vy mo že nost mi. Šest, ne po čí ta je v toSi ru či ho a muže, kte rý se k nim při dal až při vý jez du z ga rá ží.

„Do da va tel,“ po tvr dil Ro rýs jeho oba vy a sám se tiše roz hlí žel.„Kam se mám ukli dit? Do vozu?“ ze ptal se Si ru či, v jed né ruce so ro -

ban, ve dru hé pří ruč ní kasu v po do bě těž ké ho oce lo vé ho kuf ří ku. Ne měl jipři pou ta nou k ruce, ale k tělu. Ruku šlo od sek nout snad no, pře říz nout truphůř.

Účet ní ku po di vu pro mlu vil klid ně a ne zú čas tně ně.„K tat ře. Do trans ak ce se za po jí te, až vás os lo vím,“ roz hodl Ro rýs.„Ro zu mím,“ při ta kal Si ru či a dře vě né ka me ny po čí tad la za chřes ti ly,

jak za mí řil na své mís to.V tom hle svě tě ne by ly po čí ta če a elek tro ni ka, na pad lo na jed nou Ko vá -

ře. Nebo jen ve ve li ce ome ze né míře.

Prá ce

40

„Po kud tu ně kdo je, musí být da le ko. Na stře chách dál od to ho hle par -ko viš tě,“ pro ne sl muž, kte rý se k nim při dal jako pos led ní.

Ko vář si ho za tím ne sta čil pro hléd nout. V noč ním vzdu chu se mu zdá -lo, že z jeho smě ru cítí za tuch li nu a sou čas ně pří liš slad ký par fém. Mohl tobýt ča ro děj, jak tady lidi se zvlášt ní mi schop nost mi na zý va li.

Ro rýs se za mys lel, dva muži s dlou hý mi puš ka mi bez vy zvá ní za mí ři lido tmy. Ne mě li nok to vi zo ry, pou ze te le sko py upra ve né pro ztí že né svě tel -né pod mín ky.

„Pro jdu oko lí,“ ozná mil za tuch lec.„Půj du s vámi,“ řekl hned Ro rýs, vy táhl pis to li a poč kal, až jeho spo leč -

ník určí směr. Ko vář osa měl se zbyt kem gan gu. Je den z nich si za pá lil ci -ga re tu, dal ší za čal klí mat opře ný o ka po tu, pos led ní v ti chu ob chá zel oko lo a roz hlí žel se.

„Pos ta vme osob ní auta tak, ať se mezi ně mů že me scho vat, kdy byněco,“ řekl na hlas Ko vář.

Spíš sly šel, než vi děl, jak k němu vzhléd li.„Bez star to vá ní,“ do dal.Jeho ná pad byl chyt rý a oni to vě dě li. Kou ří cí ři dič od ho dil ci ga re tu a

za šlápl ji.„Dob rý, na vy to če ní pla cu dost.“Ne tr va lo dlou ho a pře mís ti li vozy do for ma ce, kte rá jim při pře pa de ní

moh la pos kyt nout víc bez pe čí.Ro rýs se s ča ro dě jem vrá til za čtvrt ho di ny, změ ny ni jak ne ko men to val.„Všech no v po řád ku.“Dál če ka li v ti chu ru še ném jen za pa lo vá ním ci ga ret a ob čas ným od -

chrch lá ním.„Co po ve ze me?“ ze ptal se Ko vář, když do chví le před po klá da né ho pří -

jez du kon tra ban du zbý va lo pět mi nut.„M-pivo,“ od po vě děl bez sta rost ně Ro rýs. „Dva cet hek to lit rů mo di fi -

ko va né ho piva.“Ně kdo tiše hvízdl, Ko vář poz nal Hu ga ka s ku la tou tvá ři. A dvě ma noži

v pod paž ních pouz drech, jak za hlédl.Co to je mo di fi ko va né pivo, se Ko vář ze ptat ne sta čil, pro to že po sjez du

z dál ni ce se za ča lo blí žit auto. Při je lo smě rem od Os tra vy a pod le rych los tia opa tr nos ti, s ja kou ři dič krou žil za táč ky, to byl ná klad ní vůz.

Hu gak se po hnul prv ní, po něm os tat ní muži a za oka mžik se při ví ta cívý bor scvrkl na Ro rý se a Ko vá ře.

41


Vzduch opět zís kal na říz nos ti, kaž dá se kun da na váze a hlas sýč ka od -ně kud z dáli na na lé ha vos ti. John Fran cis Ko vář si otřel dla ně, zkon tro lo -val, zda má zbra ně při pra ve né a jdou snad nou táh nout z pouz der. Zeza táč ky se vy no ři la dvo ji ce os le pu jí cích ref lek to rů a ne omyl ně je za chy ti -la do své záře. Sklo pil po hled k zemi a při vřel víč ka, aby si ucho val ales -poň sto py noč ní ho vi dě ní. Ři dič zpo ma lo val a zpo ma lo val, až za sta vil pármet rů před nimi, ref lek to ry ko neč ně ztra ti ly část své ho jasu.

Dve ře klap ly, bylo to sta ré Vol vo s pro dlou že nou ka bi nou, do kte ré semoh lo na mač kat i osm mužů.

Vy stou pi lo jich šest, ři dič zů stá val za vo lan tem.Ko vář stál klid ně a po zo ro val je.„Máme zbo ží, máte pe ní ze?“ za zně la stro há otáz ka chla pí ka v pla ca té

če pi ci.„Máme, ale nej pr ve se po dí vám, pak před ve du pe ní ze. Sou hla sí te?“ od -

po vě děl Ro rýs.„Klid ně, ale žád ný pod ra zy.“Ro rýs vy kro čil jako prv ní a Ko vář ho ná sle do val. Sice je jis ti li dva od -

stře lo va či, ale kdy by se něco zvrt lo, stej ně by měli mi ni mál ní šan ci.Ro rýs se za sta vil před schůd ky na kor bu a oto čil se na Ko vá ře. Ten mís -

to od po vě di při kývl. Měl ho krýt. Oto čil se, pos ta vil se blíž k le vé mu kolua sna žil se ve tmě ro ze znat co ko liv po de zře lé ho. Muži, kte ří je do pro vá ze -li, vy pa da li klid ní. Klid ní, jako by všech no šlo pod le plá nu.

V ná kla do vém pros to ru to za sy če lo, pak bylo sly šet za klo ko tá ní a zvu -ky po ly ká ní.

„Je to M-pivo,“ ozná mil Ro rýs klid ně, když se vrá til. „Pane Si ru či! Při -prav te se!“

Bez spě chu za mí řil zpět k čel ní mas ce tat ry. Si ru či se vy no řil ze stí nu,kuf řík po lo žil na ka po tu a po chví li cva ká ní me cha nic kých zám ků ho otev -řel.

Mluv čí do da va te lů vy táhl ma lou ba ter ku, po sví til do vnitř a na mát kou si vy bral je den ze svaz ků ban ko vek.

Ko vář ve svém ži vo tě už ně ko lik ta ko vých kuf ří ků vi děl a po kud znalhod no tu ban ko vek, do ká zal od had nout, ko lik je uvnitř. Tady bylo nej mé -ně de set mi liónů. De set mi liónů za dva cet hek to lit rů piva? Vlast něM-piva?

„Jsou pra vé,“ zkon sta to val spo ko je ně šéf dru hé stra ny.

Prá ce

42

„Na vr hu ji, aby chom si va še ho po klad ní ka vza li i s pe ně zi jako ru ko jmí, do kud ne pře lo ží te zbo ží na svůj vůz,“ řekl cizí ve li tel.

Kufr oce lo vě klapl a zám ky za sko či ly.„V schrán ce je des trukč ní za ří ze ní,“ při po mněl Ro rýs. „Po kud nás pod -

trh ne te, pe ní ze ne do sta ne ni kdo.“„Žád ný prob lém, s tím po čí tá me. Pře lo ží te zbo ží, váš člo věk vyn dá pe -

ní ze a ob chod je u kon ce,“ sou hla sil muž v če pi ci.„Bude s ním ješ tě je den náš člo věk,“ tla čil Ro rýs dál na pilu. „Sly šel

jsem, že v Os tra vě jed no mu po klad ní ko vi ustře li li hla vu a on ne sta čilspus tit au to des trukč ní po jist ku.“

„Proč ne,“ za zně la po krát kém za vá há ní od po věď.Ko vář se Si ru čim se pře su nu li na dru hou stra nu k čle nům do da va tel ské -

ho gan gu. Bez do mlou vá ní se pos ta vi li zády k sobě a če ka li. Ko vář mu selob di vo vat tlouš tí ko vu chlad no krev nost.

„Kaž dý jed nou umře, ně kdo dří ve a ně kdo poz ději,“ řekl Si ru či, jako by mu do ká zal číst myš len ky.

Ně kde cvakl uzá věr, vzá pě tí pad la rána do pro vá ze ná zvu kem pře ra že né kos ti. Muž po le vi ci ve li te le dru hé ho gan gu se vá lel na zemi sra žen vlast -ním šé fem.

„Klid! Jen klid! To ho hle de bi la, kte rej si po řád hra je s kvé rem, už ne -chci ani vi dět!“

Ro rýs při kývl, že ro zu mí. Aniž ně kdo vi děl, jak to udě lal, dr žel v rucepis to li. Teď ji vrá til do pouz dra a Ko vář ho na po do bil. Na něj se v uply nu -lé chví li ni kdo ne dí val.

„Do prá ce!“ za ve lel Ro rýs.Ná kla ďá ky na star to va ly, ob rá ti ly se kor ba mi k sobě. Muži s po mo cí

dvou oce lo vých pro fi lů mezi nimi vzty či li pro vi zor ní most a za ča li va litje den sud za dru hým z vozu do vozu. Celá ope ra ce ne tr va la ani de set mi -nut.

„Pane Si ru či?“ ozval se Ro rýs.Zá mek cvakl, kufr se otev řel a po klad ník jeho ob sah vy sy pal do při pra -

ve né ho pyt le.„Pe ní ze vždyc ky tak nád her ně šus tí, je to jako hla dit žen skou,“ po zna -

me nal ně kdo.„Zá le ží na tom ja kou a kde,“ od po vě děl mu jiný hlas ná sle do va ný smí -

chem.

43


Na pě tí opa da lo. Ko vář se roz hlí žel, vzduch na čele pří mo mra zil. Po -kud se mělo něco stát, prá vě při šel TEN oka mžik.

„Je de me,“ ukon čil ob cho do vá ní cizí ve li tel, jak mi le pe ní ze zmi ze lyv útro bách ná kla ďá ku.

Do pěti se kund byli všich ni jeho lidé uvnitř a vůz se po ma lu roz jíž děl.Ko vář do vo lil, ať ho ku žel svět la olíz ne a po hle dem kon tro lo val okna.Uvol nil se, až když spat řil čer ve ná zad ní svět la. Do pad lo to dob ře. Vů becse to ne pod o ba lo vo jen ským ope ra cím, jichž se účast nil. Tady byli ob -chod ní part ne ři po ten ciál ní vra ho vé a pla ti lo to pro obě stra ny. Uvě do milsi, že v pos led ních oka mži cích za ta jo val dech a zhlu bo ka vy dechl.

„Je de me,“ na po do bil svůj pro těj šek Ro rýs. „Prv ní část ob cho du mámeza se bou.“

Poz ná mka zchla di la nad še ní mužů a roz kaz upos lech li mlč ky a rych le.

Prá ce

44

TRAB LE V LE SÍCHKo vář se děl v tat rov ce za ři di čem a sna žil se za hléd nout kra ji nu za ok nem,ro ze znat po drob nos ti a od liš nos ti od svě ta, kte rý až do sud znal. Ne da ři lose mu to. Fi gu ra pa nen ky Bar bie za vě še ná na zpět ném zr cát ku se di vo cehou pa la v ryt mu jíz dy ná kla ďá ku, při kaž dém dru hém po hy bu se jí od hr -nu la su kén ka a od ha li la ochlu pe ný klín.

Dal ší roz díl. Ta ko vé bar bí ny, ales poň po kud Ko vář vě děl, doma ne pro -dá va li.

„Co to M-pivo? Proč je tak dra hé?“ ze ptal se po še de sá ti ki lo met rech.Smě řo va li k jihu na Čes ké Bu dě jo vi ce.

„M-pivo?“ zopa ko val po chví li Ro rýs tro chu pře kva pe ně, jako by se di -vil, že to Ko vář neví.

„Mo di fi ko va né pivo vy rá bě né taj ným způ so bem s pří sa dou kla pe a nu.Ten se musí sa mo zřej mě pa šo vat, pro to že tady ne ros te.“

„A proč je tak dra hé?“„Pro to že je ile gál ní.“Ko vář se od ml čel. Buď mu to Ro rýs bude chtít vy svět lit, nebo ne. Ne -

mě lo cenu hrát si na koč ku a myš.„Ile gál ní není, pro to že je to šam paň ské mezi pivy, pů so bí jako af ro di si -

a kum a je mír ně ná vy ko vé. Vlá dě ne va dí ani to, že ome zu je po ten ciál níma gic ké schop nos ti kon zu men ta. Za ká za li ho, pro to že při dlou ho do běj šíkon zu ma ci činí lidi odol né pro ti psy chic kým úto kům vlád ních ča ro dě jů,“do kon čil Ro rýs. „U vás M-pivo ne má te?“

„Ne. Ani žád né ča ro dě je.“„A jak se do stá vá te ze svě ta do svě ta?“„Ne tu šil jsem, že exis tu jí ně ja ké jiné svě ty až do chví le, než jsem se

sem dos tal.“„Tak to je pro tebe ži vot na jed nou plný pře kva pe ní.“„To ano,“ sou hla sil Ko vář.

45

„Kur va,“ za klel ři dič.Za za táč kou jim ces tu uzav ře la po li cej ní zá bra na.„Klid!“ za brá nil Ro rýs šláp nout ři di či na plyn nebo udě lat ně ja kou ji -

nou hlou post. „Nor mál ně za stav a já to vy ří dím. Běž ná hlíd ka.“Ješ tě než ná kla ďák úpl ně za sta vil, vy sko čil z vozu. Ko vář sle do val Ro -

rý se, jak jed ná s uni for mo va ný mi muži u zá bra ny. On sám ne měl chuť za -plést se s nimi do pře střel ky, sou čas ně se však ne mí nil ne chat chy tit.Vel mi rych le by ho za vraž di li nebo po pra vi li. Tady se to to lik ne roz li šo va -lo.

Ro rýs se vrá til, v svi tu strop ní lam pič ky měl una ve nou tvář. Mož ná ne -dá val na je vo na pě tí, ale i na něj ri zi ko akce do lé ha lo.

„Mů že me jet dál,“ ozná mil.„Máme ně ja ké spe ciál ní do ku men ty na ná klad?“ ze ptal se Ko vář se záj -

mem.„Máme, ale stej ně by se chtě li po dí vat. Upla til jsem je.“„Pe ně zi?“„Ne, pi vem, kaž dý dos tal basu. Tři basy byly sou čás tí do dáv ky jako po -

zor nost pro zvě dav ce.“Ko vář pře mýš lel. To hle vy jed ná vá ní mu se lo být na ostří nože. Ro rýs

byl stej ně skvě lý psy cho log jako tvr dý ha zard ní hráč. Zisk z ob cho du oči -vid ně spo čí val v ri zi ku, kte ré spo čí va lo v tom, že M-pivo do pra ví do Již -ních Čech. Stá le mu chy bě lo do sklá dač ky spous ta kous ků, ale měl po cit,že čas na otáz ky vy pr šel.

Pro je li Tá bo rem a ne za sta vi li ani v Čes kých Bu dě jo vi cích. Jen se sto či -li víc k zá pa du. Ko vá ři při pa da lo, že měs teč ka, kte rá mí je jí, jsou spíš pou -hé malé ves ni ce. A ves ni ce, kte ré si pa ma to val ze svých pře de šlých cest,chy bě ly do ce la. Šu ma va a její oko lí bylo vel ké, té měř ne ci vi li zo va né úze -mí a oni mí ři li ně kam do di vo ké ho cen tra.

„Zpust lo to tu už před še de sá ti lety, když jsme za ča li bo jo vat s Hit le -rem, a pak ješ tě víc o tři cet let poz ději s Ru sá ka ma. Ty mi lióny lidí po řádchy bí,“ od po vě děl Ro rýs lho stej ně.

Za ně ko li ka cha lu pa mi, ozna če ný mi ce du lí ho nos ně jako měs to Kaš -per ské hory, pot ka li sto pa ře. Má val na ně oran žo vým svět lem ukry týmv dla ni. Ko vá ře na pad lo, jak by vy svět lo val po li cej ní hlíd ce, že sto pu jeo půl tře tí ráno, ale to ne by la jeho sta rost.

Muž ze sebe vy chr lil něco rych lou něm či nou. Ob le čen byl do mas ko va -cích kal hot, ka nad, pod tříč tvr teč ním ka bá tem měl spor tov ní svetr.

Trab le v le sích

46

Ro rý so vi rysy po vy slech nu tí zprá vy ztvrd ly.„Otá čí me se, ně kde prask lo uta je ní. Ku pec není na svém mís tě a po slal

jen zá stup ce.“Ři dič při brz dil a bez ohled ně se na úzké sil ni ci oto čil. Při tom pře jel přes

boč ní pří kop do houš tí le mu jí cí ces tu a od dě lu jí cí ji od lesa. Dva náct tuntěž ké mu ná kla ďá ku to ne va di lo.

„Při brz di,“ štěkl Ro rýs, když opět pro jíž dě li Kaš per ský mi ho ra mi.Té měř sou čas ně otev řel dve ře a bez ohled ně vy str čil je jich prů vod ce

ven. „Liš ka,“ řekl do vy sí lač ky, když opět zrych li li.„Ro zu mím,“ ozva lo se z rep ro duk to ru.Ko vá ři bylo jas né, co kó do va né hes lo zna me na lo. Je jich prů vod ci

v osob ním au to mo bi lu dos ta li roz kaz, aby zmi ze li a ukry li se. Mu sel Ro rý -se ob di vo vat, jed nal účel ně a správ ně, ve pros pě ch lidí, jimž ve lel.

„Šláp ni na to,“ za zněl jeho dal ší roz kaz.Dva nác ti vá lec se roz je čel, ru čič ka ta cho met ru se třás la u čís li ce sto. Jeli

mlč ky, kaž dý uto pen ve vlast ních myš len kách. Pře houp li se přes ko pec,tem ný ho ri zont se roz ší řil o pár svě tel dal ší ves nič ky, dru hý tým už byl těs -ně před ní. Pak na jed nou blikl zá ta ras, noc roz kvet la kvě ty vý kon nýchsvět lo me tů.

„Kur va, mají nás,“ za klel ři dič, strhl vo lant a na jed nou se ří ti li přes lou -ky do čer né prázd no ty.

„Mů že te vyp nout zad ní svět la?“ nad ho dil Ko vář.Mís to od po vě di sáhl ři dič po dal ším pře pí na či.Tat ra se škrá ba la vzhů ru, po ska ko va la, řva la, pro la mo va la se přes re -

míz ky od dě lu jí cí lou ky, rva la se skrz ko ry ta po to ků. Ko vář se při dr žo valza mad la a dr žel če lis ti se vře né, aby si ne pro kousl ja zyk. To hle byla nej pe -kel něj ší jíz da, kte rou kdy za žil. Jíz da o ži vot. Na jed nou se příď vozu pro -pad la dolů, celý ná kla ďák se na to čil, už to vy pa da lo, že se pře va lí po déldel ší osy, ale ři dič ně ja kým zá zra kem do ká zal tat ru srov nat. A opět mí řildál pro ti hrad bě tem né ho lesa.

Ko vář se při pra vil vy sko čit, ale pak si uvě do mil, že ne se dí v ně ja kémma lém te ré ňá ku Hum vee, ale ve dva nác ti tu no vém ko lo su. Z tem no ty vy -sko či ly prv ní stro my.

„Jest li je to sta rý pra les, máme smů lu,“ za bru čel Ro rýs.„Ne, to hle je tu te pr ve od pos led ní vál ky,“ od sekl ři dič. „Drž te se!“

47


Stro my pras ka ly, vůz stří da vě zpo ma lo val a zase zrych lo val, jak sedvo ji ce vý kyv ných po lo os stří da vě za chy tá va la a pro klu zo va la v les nímte ré nu. Na jed nou stro my zmi ze ly a ref lek to ry uká za ly šeď štěr ku.

„Sta rá pa še rác ká stez ka,“ za bru čel spo ko je ně ři dič, zvol nil a zhaslvšech na svět la kro mě skrom né ho ref lek to ru hle dáč ku.

„Mož ná to do ká že me.“Uje li sot va půl ki lo met ru, když ři dič na jed nou za chrop těl, chy til se za

krk a po zvra cel pří stro jo vou des ku. Ro rýs v pos led ní chví li vy rov nal vo -lant a za brz dil.

„Mají ho v pa pí rech,“ vy svět lil bez otáz ky Ko vá ři. „Chy ti li ně ko hoz na šich, ten jim pro zra dil jmé na a oni zjis ti li, že Ro de ric ka už měli v pa řá -tech. Ně ja kej po dě la nej ča ro děj už na něj ho dil psy chic kou znač ku.A musí být po čer tech dob rej, když to do ká že bez přes né lo ka li za ce a na ta -ko vou vzdá le nost.“

„Můžu ří dit,“ na bídl se Ko vář.„Oni vědí, kde je,“ uká zal Ro rýs na zhrou ce né ho muže la pa jí cí ho po

de chu.V ka bi ně byla tma, spo ra dic ké svět lo pří stro jo vé des ky je mě ni lo jen

v tem né ob ry sy. Ko vář se po dí val na Ro rý se, na Ro de ric ka.„Chyt rej by ho tady ne chal,“ řekl pou ze pa še rák a zuby se mu blýsk ly.„Já pat řím mezi ty hlou pé,“ od po vě děl Ko vář. „Ří ka jí mi to celý ži vot.“„Já taky.“

Opuš tě ný ná klad ní vůz stál na úzké les ní ces tě jako ra ně ný slon, na se -dad lech tiše sté nal muž se svá za ný ma ru ka ma a vět ví vra že nou mezi zubysvá za ných če lis tí, aby si při svých zá chva tech ne ublí žil.

Ko vář nej lé pe za hlédl záři, svět lo pro dí ra jí cí se slou po vím ml čen li vých stro mů, te pr ve pak usly šel zvuk mo to rů. Ne da le ko tekl po tok a jeho šu mě -ní mu stě žo va lo od had nout, ko lik jich vlast ně jede. Na ob lo ze za plá la svět -li ce, šedý pruh sil ni ce se na krát kou chví li vy no řil ze tmy. Ko vář vtisklhla vu do měk ké ho jeh li čí. Mohl to být sig nál pro od stře lo va če. Nic se však ne sta lo.

Prv ní vůz se ob je vil ne za stí něn stro my, za ním dal ší a pak ješ tě je den.Mi ni mál ně ten v čele byl obr ně ný trans por tér, ales poň pod le roz mís tě nísvět lo me tů. I kdy by to bylo jed no ze sta rých óté ček, před sta vo val dva ku -lo me ty ráže 14,5 mm a 12,7 mm a jed no druž stvo po zuby ozbro je ných

Trab le v le sích

48

chla pů. Mož ná si s Ro rý sem ukous li vět ší kus ko lá če, než do ká žou spol -knout, pře mýš lel Ko vář chmur ně.

Bylo to, jak se obá val. Prv ní za sta vil trans por tér, z něj vy ská ka lo šestlidí, hlav ně ku lo me tů ve věži pro pát rá va ly oko lí. Pa pr sek ref lek to ru se při -blí žil, Ko vář se při kr čil a in stink tivně za ta jil dech. Kdy by ho za hléd li,v dal ší se kun dě by z něj vý kon né ná bo je udě la ly kr va vou se ka nou. Ne za -hléd li. Vě děl to, ale po kaž dé ho tak hle za mra zi lo.

Za trans por té rem za sta vi ly dva dží py. Vo jen ské dží py, opra vil se. Dvaleh ce pan cé řo va né stro je, zad ní s la fe to va ným leh kým ku lo me tem na stře -še. Z nich vy sko či lo dal ších osm mužů, pod le toho, jak se cho va li, byli ve -li te lé.

„Leží ve voze,“ řekl nej men ší z nich.A ča ro děj, do pl nil Ko vář v myš len kách a po tla čil chuť oka mži tě ho za -

stře lit.„Máme ho za bít, pane?“ ze ptal se vo ják, když vy táhl Ro de ric ka z tat ry.„Hlu pá ku,“ sykl pá no vi tý hlas. „Kdo je ex pert na vy slý chá ní ve va šem

druž stvu?“„Mo rim,“ pane.„Tak ať si při pra ví ná do bíč ko.“„Ne cha li ho tady a zmi ze li, pro šli jsme bez pros třed ní oko lí, ni kde ni -

kdo,“ ohlá sil jiný vo ják.Ko vář do ká zal ve svět le ref lek to rů ro ze znat, že měl mas ko va cí kom plet

a hel mu se síť kou a za ní za str če né vět vič ky. V ruce ne dr žel kla sic ký sa -mo pal, ale něco mno hem mo der něj ší ho s pod věs ným gra ná to me tem.

Ko láč vy pa dal stá le vět ší.Mo rim byl vyš ší muž s úz ký mi ra me ny, na očích se mu lesk ly brý le.

Při spě chal po klu sem s ma lým hra na tým kuf ří kem v ruce. V tom hle svě těto s prá vy za dr že ných vždy vy pa dá tak ně jak na bet la, po mys lel si Ko vář.

Mo rim roz pros třel na zemi cel tu a na ni Ro de ric ka po lo ži li. Asi přes něpod le směr nic pro mu če ní za jat ců, uva žo val dál Ko vář. S Ro rý sem se do -hod li jen vel mi na hru bo, ji nak to ani ne šlo. Jed no bylo jis té. Za kaž doucenu mu se li za bít ča ro dě je. Vy stře lit měl ten, kdo bude mít jis tou ránu. Poté na sebe měl stáh nout co nej víc sil ne pří te le a pr chat. Dru hý se měl po sta -rat o Ro de ric ka.

„Auto je plné kon tra ban du, pane, oce lo vé sudy se zna kem pi vo va ru Ra -de gast. Do na šich vozů se to ne vej de.“

49


„Na se ver ní Mo ra vě jsou nej vět ší cen tra na vý ro bu M-piva. Ti uh lož -rou ti se ne bo jí ni če ho,“ od plivl si je den z dů stoj ní ků.

„Spo čí tej te sudy, dva muži bu dou ná klad hlí dat.“„Roz kaz, pane.“Hla va ma lé ho ča ro dě je, měl zby teč ně dlou hé ne uspo řá da né vla sy, se

na jed nou os tře rý so va la pro ti svi tem ref lek to ru ze svět le né mu ple chu boč -ni ce.

To byla jis tá rána. Pod le si lu e ty měl ur či tě ne prů střel nou ves tu a Ko vářne chtěl ris ko vat, mí řil pro to prá vě na hla vu. Než však stis kl spoušť, mužse sklo nil nad za jat cem.

Ro de rick se za zmí tal a i s ucpa ný mi ústy vy dal skřek, kte rý Ko vá řemotřásl. Skřek ně ko ho, kdo umí rá zev nitř.

„Vez mě te si ho do pa rá dy,“ při ká zal ča ro děj. „Na čal jsem ho a moc užpot ře bo vat ne bu de. Bo hu žel ne do ká žu za chá zet s bo les tí tak cit li vě jakovy. Já mu umím způ so bit jen tu nej vět ší.“

Ko vář po tla čil za kle ní. Vo ják teď ča ro dě je chrá nil vlast ním tě lem.Kdy by měl ce lo pláš ťo vé stře li vo, mož ná by to před chví lí riskl a spo lehl se na to, že ná boj pro jde skrz ves tu. Kdy by, ži vot byl plný po do bných kdy by.

„Roz važ te ho, ať může mlu vit. A ne šet ře te ho, ať se na nic ne ptá mezby teč ně,“ za ve lel dů stoj ník.

V pří še ří se mihl zu ba tý nůž, Ro de rick za řval pod ru hé, ten to krát pře cejen o něco lid ště ji, oby čej nou bo les tí.

Ča ro děj se pos ta vil, po hlédl pát ra vě ně kam do stí nu, jeho pro fil byl naoka mžik zce la zře tel ný. Než sta čil Ko vář za mí řit, třeskl vý střel, roz cu cha -ná hla va se bou škub la, ob li čej zůs tal ne po ru še ný, ale týl s po lo vi nou leb ky se ztra til ve tmě. Dru hý vý střel a ješ tě je den, dal ší muži šli k zemi a je denz nich byl s jis to tou mrt vý.

„Ser žan te, zlik vi duj te toho gráz la!“ vy křikl ně kdo.„Buck, Trim, Gary, Fin! do pře du se mnou!“Ko vář po zo ro val, jak se pět mužů pla zí nej hlub ším po ros tem na kra jích

ces ty a po stup ně se roz ví jí do vě jí ře. Bo hu žel se teď do toho ne směl mí -chat.

„Po spěš te si!“ po bí zel nad ří ze ný své lidi ke spě chu.Ex plo do val gra nát.„Buck je mrt vý!“Spě chej po ma lu, na pad lo Ko vá ře tro chu ško do li bě. Ro rýs se vy znal, to

se mu mu se lo ne chat.

Trab le v le sích

50

„Všich ni muži kro mě střel ce ve věži do akce! Za bil Krach ma na, mu sí teho dos tat!“

Dů stoj ní kův hlas po tom, co zjis til, že je ča ro děj mrt vý, byl zlos tí bezsebe.

Ko vář poč kal, až vo já ci pře běh nou přes ces tu do lesa. Ro rý so vi teď na -stá va ly těž ké chvil ky. Sám si před sta vil stře lec ký úhel la fe to va ných ku lo -me tů, vý hled z věže a za čal se po ma lu pře su no vat víc před příď tat ry,i když se tím při bli žo val mu žům ho ní cích Ro rý se. Dou fal, že už bu dou da -le ko. Re vol ver vy mě nil za bo wi ák. Při šel čas ti ché prá ce.

Opa tr ně, kou sek po kous ku se blí žil k osa mě lé mu ve li te li. Zdá lo se, žemuž, i když byl pod ochra nou těž ké ho ku lo me tu obr ně né ho vozu, o sa mo -tě zner vóz něl. Ko vář sly šel, jak se ner vóz ně otá čí hned na jed nu, hned nadru hou stra nu. To ne by lo dob ré. Ra dě ji zůs tal le žet na mís tě s tvá ří oto če -nou k zemi a víc slu chem než zra kem kon tro lo val si tu a ci. Noč ním le semse nesl ště kot au to ma tů, oje di ně lé vý kři ky, vý buch gra ná tu. Ro de rick hla -si tě ji za sté nal, ve li tel k němu při stou pil a na kopl ho do že ber.

„Par chan te, máš to spo čí ta né. Řek neš nám všech no, i to, co ne víš.“Dal ší ko pa nec.Dů stoj ník se ná si lím vůči spou ta né mu za jat ci uklid nil a už spo ko je ně ji

pře chá zel od jed no ho kon ce ka bi ny ke dru hé mu. Ko vář se za čal opět pla -zit, za sta vil se před žeb ro vá ním chla di če tat ry. Opa tr ně se pos ta vil a při le -pil k ješ tě stá le tep lé mu ple chu. Pak už jen če kal, až se muž při blí ží, pou hýkrok před ním se za sta ví a udě lá če lem vzad.

Lo žis ka stře lec ké věže obr něn ce še ve li la, jak vo ják uvnitř kon tro lo valcelý pe ri metr. Rych lý pří sun, ruka přes ústa, bod nu tí do led vin a oto če níče pe lí. Dů stoj ník ne vy dal ani hlá sku a Ko vář ho měk ce po lo žil do trá vy.Měl po cit, že stře lec musí cí tit pach krve a smr ti, pro ti vůni lesa tak hut ný a sil ný. To ho však jen kla ma ly smys ly vy bi čo va né na pě tím k ma xi mál nícit li vos ti. Čás teč ně to byl dar mat ky pří ro dy, ge ne tic ká kom bi na ce, kte ráz ně kte rých mužů dělá sku teč né pre dá to ry, čás teč ně vý sle dek dlou hých let pra xe, kdy na přes ném po stře hu až pří liš čas to zá vi sel jeho ži vot a ži vo tymužů, kte rým ve lel.

Otřel nůž do uni for my mrt vé ho a zno vu zvá žil, zda by se z Ro de ric kemne do ká zal vzdá lit taj ně. Ne chtě lo se mu zno vu za bí jet. Ji nou mož nost však ne vi děl, trans por tér se svou dvo ji cí těž kých ku lo me tů byl pří liš ne bez peč -ný a mohl je dos tat je di nou dáv kou. Pok ra čo val v plí že ní, ten to krát po délztem ně lé ho ótéč ka ke dve řím pro vý sa dek pě cho ty.

51


Opa tr ně, aby ho ne pro zra dil se be men ší zvuk, se vsou kal do vnitř.Do vnitř obr ně né ho vozu ne do padl nej men ší zá blesk svět la, po hy bo val

se v ab so lut ní tmě. Na štěs tí znal ten hle stroj zpa mě ti a dou fal, že i v tom hle svě tě jej kon struk té ři na vrh li stej ně.

V oka mži ku, kdy od ha do val, že je na půli ces ty ke střel ci ve věži, tmazříd la na še dou a čer nou, pak na svět lo a stín. Po ces tě se blí ži la vo zid las ref lek to ry. Sou čas ně spat řil, jak stře lec oto čil hlav ně ku lo me tů smě remk při jíž dě jí cím vo zům. Mas ko va cí uni for mu měl na le vém ko le ni roz tr že -nou, z ho lín ky mu vy ční va la ru ko jeť nože.

Ko vář si lehl na zem a za su nul se těs ně k la vi ci pro pě cho tu. Svět la sí li -la, ti cho utek lo před brum lá ním mo to rů. Pod le slu chu to od ha do val na třivel ko ob je mo vé šes ti vál ce, ne pře pl ňo va né.

Prv ní džíp za sta vil tak blíz ko, že záře jeho ref lek to rů os le po va la i pou -hý mi od ra zy od vnitř ních stěn trans por té ru.

„Tady plu kov ník Hoh nstoff! Kon tra roz věd ka!“ za řval ně kdo a Ko vářpoz nal zná mý hlas.

Pat řil se be vě do mé mu chláp ko vi, kte rý ho kon tro lo val v ne moc ni ci apak roz ka zo val dvě ma go ri lám, Gra bu so vi a Den be mu.

V té hle ope ra ci něco skří pa lo a bý va lý ka pi tán John Fran ti šek Ko vářměl za se bou dost let v ar má dě, aby poz nal, že jde o kom pe ten ce.

„Chci mlu vit s nej vyš ším ve lí cím dů stoj ní kem!“Na Hoh nstof fo vo vy zvá ní ni kdo ne za re a go val. Ko vář vě děl proč: mu -

sel by to být mno hem div něj ší svět, aby mrt vo la s pro bod nu tý mi led vi na -mi od po ví da la na vy zvá ní.

„Ka pi tá ne Mau hau si! Pře jí mám ve le ní nad tou to ope ra cí! Mám roz ka -zy pří mo z ge ne rál ní ho štá bu!“

Ani teď Hoh nstof fo vi ni kdo ne od po vě děl. Ko vář vi děl, jak vo ják vestře lec ké věži ner vóz ně pře šlápl.

Mo to ry vy tr va le brum la ly dál, jich se spor o kom pe ten ce ne tý kal.„Pře bí rám ve le ní nad tou to ope ra cí!“ za řval zno vu Hoh nstoff, „všich ni

muži ať se hlá sí u mě!“„Tady de sát ník Ka mík!“ za kři čel vo ják ve věži. „Opouš tím svou po zi ci

a hned jsem u vás, pane!“Ko vář vzhlédl, aby vi děl, jak se de sát ník ob rat ně pro vlé ká úz kým prů -

cho dem ze stře lec ké věže do pros to ru pro pě cho tu. V oka mži ku, kdy sechys tal sko čit dolů, se Ko vář bles ko vě zvedl, ucho pil ho za boty a po táhl.

Trab le v le sích

52

Hla va za du ně la, v dal ším oka mži ku se de sát ník Ka mík sva lil v bez vě do mína pod la hu.

„Co to ksak ru je! Za jis tě te pros tor!“ za ve lel Hoh nstoff v re ak ci na pře -kva pi vý zvuk.

Ko vář vě děl, že má nej výš tři se kun dy času. Jed na mu sta či la aby se na -sou kal za spouš tě ku lo me tů, dru há, aby se zorien to val a na za čát ku tře tíza há jil pal bu. Sys te ma tic ky a rov no měr ně kro pil pros tor za trans por té rem, nej víc po zor nos ti a ná bo jů vě no val třem obr ně ným dží pům. Ne za po mí nalani na je jich oko lí, ve kte rém se prav dě po dob ně skrý va ly po sád ky. Sestřel bou skon čil, až když ná bo jo vý pás do běhl ke kon ci a ze tří vozů zby lyjen hro ma dy po kři ve né ho ple chu. Na ko nec se opět roz hos ti lo ti cho a jenref lek to ry trans por té ru osvět lo va ly sce né rii zká zy. Ko vář ne če kal, vy sko -čil z ótéč ka, pře ku lil se přes ra me no a scho val se v houš tí. Ni kdo po němne vy stře lil. Buď byli všich ni mrt ví, nebo měli na dělá no v kal ho tách. Jehoútok byl pře kva pi vý a ze zku še nos ti dob ře vě děl, jak ta ko vá věc pod lo mímo rál ku mužů. Bez otá le ní se vrá til k tat ře, Ro de ric ka si na lo žil na záda atěž kým klu sem se ztra til mezi stro my. Vě děl, že jeho ví těz ství bylo pou zedo čas né. Střel ba mu se la vy bur co vat Ro rý so vi pro ná sle do va te le. Částz nich se ur či tě vrá tí.

53


LES NÍ MU ŽIPo hy bo vat se noč ním le sem s ochro me ným Ro de ric kem na ra me nou byloté měř ne mož né a kaž dý krok před sta vo val ri zi ko vy klou be né ho kot ní kunebo tvá ře roz drá sa né ne vi di tel ný mi vět ve mi. Na štěs tí po ně ko li ka vy čer -pá va jí cích mi nu tách klo pý tá ní na ra zil na stez ku. Pod nohy stej ně ne vi děl,ale vedl ho ten ký pás svět lej ší ob lo hy.

Po věč nos ti na má ha vé chů ze se vy čer pa ně za sta vil a opřel o strom. Zádaani ra me na ne cí til a dý chal hla si tě ji, než by si přál. Ne se ní zra ně né ho mužese dřív nebo poz ději vždy sta ne pek lem.

John Ko vář za ťal zuby a pok ra čo val v ces tě. Ješ tě kou sek po pě ši ně, pakz ní sej de a do sví tá ní se ně kde ukry je. A po tom se pod le si tu a ce roz hod ne,jak dál. Do tma vé stě ny lesa se mu od bo čit ne chtě lo, ale na ko nec se pře ko -nal a opět kr ko lom ně klo pý tal ces tou ne ces tou. Sto kro ků, to mu se lo sta čit,usou dil a opa tr ně slo žil Ro de ric ka na zem.

Ra ně ný ne sté nal, ale celý byl kře čo vi tě ztuh lý a ne re a go val na slo va anido te ky. Ko vář na lá mal hus té smr ko vé vět ve a na ně ho ulo žil a pak ho jimii při kryl. Sám se po sa dil ved le, vy táhl z kap sy ener ge tic kou ty čin ku a po ma -lu ji snědl. Usnul vse dě opře ný o strom.

Pro bu dil se roz lá ma ný, ale vě děl, že až se za hře je po hy bem, bude v po -řád ku. Slun ce ješ tě ne vy šlo, pod ko ru na mi stro mů se ne da lo ro ze znat, zdabude jas no nebo za ta že no. Po cho do vat však ješ tě mohl. Před sta vil si mapuŠu ma vy a mís to, kde je vo já ci, po kud to oprav du byli vo já ci, pře kva pi li.Mu sel se dos tat co nej dál a pak te pr ve se stou pit z di vo či ny. A to i s Ro de ric -kem. Po dí val se na kom pas v ru ko je ti bo wi á ku. Byl ne pře sný, ví ce mé nězby teč ná hrač ka, teď se mu však ho dil.

„Sly šíš mě?“ ze ptal se a na klo nil se k Ro de ric ko vi.Ne spal a od po vě děl po hy bem oč ních pa ne nek.„Mů žeš mlu vit?“Zá por ná od po věď.

54

„Hý bat se?“Dal ší zá por ná od po věď.Ko vář po klekl, na lo žil si ho na ra me na a opa tr ným ši ro kým kro kem vy -

ra zil smě rem k ji ho zá pa du.Bez přes tá vky vy dr žel jít ti síc sedm set pa de sát dva kro ků a pak si mu sel

od po či nout. K přes tá vce si vy bral do lík mezi dvě ma ob zvlášť mo hut ný mismr ky. Pro hlu beň prav dě po dob ně zby la po ko ře nech tře tí ho ve li ká na, teďuž jen roz pa da jí cí se hro ma dě hni jí cí ho dře va opo dál. Ob lo ha me zi tím ze -svět la la, ale zů stá va la níz ko, slun ce se skrý va lo za clo nou še dých mra ků.Déšť byl ne pří jem ný, ale ne va dil, na opak. Nej lep ší by byla di vo ká bou ře aprů trž mra čen, kte ré by za hla di ly sto py.

Ko vář měl na jed nou po cit, že není sám. V oka mži ku, kdy na hmátl ru ko -jeť re vol ve ru se zpo za kme ne vy no řil muž v mas ko va cím oděvu. V pra véruce ne dba le dr žel lo vec kou ku lov ni ci, prs ty jen kou sek od lu čí ku spouš tě.Mí řil kam si stra nou, ale z toho, jak sa mo zřej mě těž kou zbra ní ma ni pu lo val,zís kal Ko vář jed no znač ný po cit, že když na to do jde, on ne bu de ten rych lej -ší.

Ne chal zbraň v pouz dře a mlč ky si pří cho zí ho pro hlí žel. Krát ký pl no -vous, mod ré oči le mo va né vrás ka mi. Na ru kou prs to vé ru ka vi ce po do bnějak sám Ko vář, za pa sem těž ký nůž, spíš se káč.

„Vy dva pat ří te k tomu autu tam dole,“ uká zal ne urči tě smě rem k se ve ro -vý cho du.

„Ano. Už jsou tam vo já ci?“ od po vě děl Ko vář.Ten hle muž ne pat řil ani k vo já kům, ani k po li cii nebo kon tra roz věd ce.

Na to byl jeho zev něj šek pří liš ošun tě lý a cho vá ní pří liš se be vě do mé.„Při je ly dvě jed not ky, dva krát tři cet mužů a do ha du jí se o kom pe ten ce.

A o to, kam se ztra til kon tra band,“ do dal s úsmě vem. „Mů žeš ho ješ tě kou -sek nést?“ uká zal na Ro de ric ka.

Ko vář si všiml, že jeho par ťák už do ká že leh ce po hnout hla vou.„Můžu.“„Mám o kus dál lo vec kou cha tu, scho vá me se tam, než se si tu a ce uklid -

ní.“Mlu vil tak sa mo zřej mě, jako by se scho vá va li před ne příz ní po ča sí a ne

před še de sá ti po zuby ozbro je ný mi muži.Ko vář se sklo nil k Ro de ric ko vi.„Nav štiv ně ja ké ho di eto lo ga. Ho di lo by se, kdy bys byl o pár kilo leh čí.“

55


Lo vec ká cha ta byla ve sku teč nos tí zem ni cí uto pe nou ve str měj ší stě něpa hor ku roz klá da jí cí ho se nad po nu rou sla tí. Uvnitř ne vi di tel né stav by jepře kva pil čer stvý vzduch, čis tá, plo chý mi ka me ny dláž dě ná pod la ha, stůl apo ho dl ná čty ři lůž ka. Dál do pa hor ku se dalo pro jít dveř mi, ty však zůs ta lyza vře né.

Vou sáč se po sa dil na lůž ko, puš ku od lo žil na stůl a na ma lém pro pan bu -ta no vém va ři či za čal va řit vodu.

Bez pta ní na chys tal do tří otlu če ných ple chá čů kávu.„Če ká me ješ tě ně ko ho?“„Plu kov ní ka, bez něho by nás na šli, ne jsem ča ro děj.“Ko vář stá le ne vě děl, co jsou zač, ale byl si jis tý, že v ukrý vá ní před stát ní

mocí mají vel kou pra xi.Voda ješ tě ne za ča la va řit a v míst nos ti za dveř mi se ozval šra mot. Ko vář

vi děl, že jeho prů vod ce zů stá vá klid ný, pro to ne chal zbraň v kli du.Pak se na pros to ne hluč ně dve ře otev ře ly a vstou pil sta rý muž s vy bled lou

vo jen skou lo dič kou na hla vě. Pod le tvá ře mu bylo hod ně přes osm de sát let,po hy bo val se jako svě ží še de sát ník a na boku se mu hou pa la mo der ní útoč ná puš ka. Byla to prv ní zbraň s plas to vou paž bou, kte rou tady Ko vář vi děl.

„To jsou všich ni, kte ré jsi se hnal?“ ze ptal se pří cho zí bez poz dra vu.Vou sáč při kývl.„Jdou po nich tvr dě. Mají tady dva ča ro dě je prv ní tří dy a z Pra hy při jíž dí

dal ší spe cia lis té. Bude to dlou hé če ká ní.“„Plu kov ník Veř mi řov ský,“ ob rá til se sta rý muž ke Ko vá ři a před sta vil se.

„Pří sluš ník Čes ko slo ven ské ar má dy. Mys lím sta ré Čes ko slo ven ské ar má -dy. Té, kte rá dala na frak Hit le ro vi a zlik vi do va la jeho hy u a ko vé plan tá že.Bo hu žel …“ plu kov ník se za sekl upros třed věty, pak ztěžka do sedl a vy sy -pal cukr z cuk řen ky na sto le. Syp ký po vrch se oka mži tě zfor mo val do ne -pra vi del ných, po ma lu se pro mě ňu jí cích vln.

„Hle da jí vás a chtě jí vás dos tat za kaž dou cenu,“ pro mlu vil Veř mi řov -ský, když po hyb cuk ru ustal.

Když se však Ko vář dí val po zor ně, vi děl, že sem tam se ně kte ré zrn kopře su ne na vzdo ry gra vi ta ci. Vy pa da lo to, jako by cukr tvo řil mi nia tur nípoušť zvol na pro mě ňo va nou zá va ny vět ru. Pak se vítr změ nil v ura gán acukr chao tic ky ví řil, pře su no val se ve vl nách od jed né stra ny sto lu na dru -hou. Veř mi řov ský zůs tal stát s ple chá čem kávy v ruce a ne na pil se, do kud se si tu a ce ne uklid ni la.

„Ne jsem od sud a ne vše mu ro zu mím,“ přiz nal Ko vář v dal ší pau ze.

Les ní mu ži

56

„Před po klá da li jsme to,“ při ta kal Veř mi řov ský a pře vrá til do sebe ob sahhrn ku. „Je stu de ná, sak ra. Pro vás je dů le ži té, že vám teď po má há me. O dal -ším se do hod ne me poz ději.“

„O čem?“ ne chá pal Ko vář.Sta rý muž opět zá pa sil s psy cho lo gic ký mi schop nost mi po li cej ních a vo -

jen ských ča ro dě jů a ne od po ví dal.„O ob cho du,“ od po vě děl mís to něho na ko nec vou sáč. „Kou pí me těch

dva cet hek to lit rů piva, sa mo zřej mě vzhle dem k si tu a ci se sle vou. A bu de memít zá jem i o dal ší do dáv ky.“

„Kur va, už jsem mys lel, že se ni kdy ne po hnu,“ pro mlu vil náh le Ro de -rick.

Vou sáč mu vě no val krát ký po hled.„Žád ný strach. Ob vyk lé do čas né ochr nu tí, když ze mře ča ro děj, kte rý je

prá vě na po jen na vaší mysl. Pár dní a ne ví te o tom.“Ze mře ča ro děj. Ko vář ta slo va zva žo val. Tih le po div ní zá le sá ci prav dě -

po dob ně pár ča ro dě jů za bi li a sou čas ně dis po no va li ales poň čás tí je jich po -div ných pa ra psy cho lo gic kých schop nos tí. Také udr žo va li vo jen skoudis cip lí nu a oči vid ně pat ři li k mno hem vět ší or ga ni za ci. Ile gál ní, sa mo zřej -mě.

Vo la ry byly ves ni cí pos ta ve nou na tros kách opuš tě né ho měs ta. Vněj šíčás ti se dáv no změ ni ly v opuš tě né roz va li ny, kte ré míst ní vy uží va li jakozdroj sta veb ní ho ma te riá lu. Zbyt ky až tří pos cho ďo vých bu dov uka zo va ly,že doba roz kvě tu skon či la před ně ja ký mi pa de sá ti lety. Ko vář si už zvy kal,že čím dál od cen tra, tím víc se míst ní rea li ta od li šu je od té jeho. Na ter mi -nál ním ná dra ží stál je di ný vlak se za přa že nou par ní lo ko mo ti vou. Ne byl tostroj vy hra ba ný z mu zea. Lesk nou cí se po vrch a do ko na lé zpra co vá ní pro -zra zo va ly, že byl vy ro ben za po uži tí mo der ních tech no lo gií te pr ve ne dáv no. Po ná stu piš ti se tam a zpát ky pro chá zel uni for mo va ný vo ják. Pod le toho, ja -kou po zor nost mu míst ní i pár tu ris tů vě no va li, tady při byl te pr ve ne dáv no.

Když ho mí jel, Ko vář mu sel bo jo vat s tou hou sáh nout po zbra ní. Hrát sina oby čej né ho ci vi lis tu bylo těž ší, než jít v Hon du ra su do akce. Po kud vě -děl, ve vě ze ní ho ne fo to gra fo va li a v levé kap se ves ty měl pod le Veř mi řov -ské ho do ko na le pa dě la né do kla dy na jmé no Jan Fran ti šek. A v pra védo kla dy a slu žeb ní prů kaz Den be ho. Vzhle dem k tomu, že tady ne exis to va -ly po čí ta če a smrt agen ta ne mu se la být do sud od ha le na, mu moh ly pro ká zat

57


ne oce ni tel nou služ bu. Vo ják ho bez záj mu mi nul, Ko vář na stou pil do pros -třed ní ho va go nu a usa dil se na la vi ci.

Vlak se roz jel, za okny se mí ha la kra ji na, les na těj ší a di vo čej ší, než si pa -ma to val. V Ko vá řo vě svě tě to tak hle moh lo na Šu ma vě vy pa dat ně kdyv pozd ním stře do vě ku. Teď už vě děl, čím je to způ so be no – plu kov ník Veř -mi řov ský ho zá so bil spous tou in for ma cí.

Po kud to John Ko vář do ká zal po sou dit, v dáv něj ší his to rii se ten hle světjeho vlast ní mu po do bal mno hem víc. Ame ri ka byla sice ob je ve na až o pa de -sát let poz ději, Bas ti la ne pad la v roce 1790, ný brž v roce 1812, ale to hlevšech no byly ne pod stat né roz dí ly. Mož ná až na exis ten ci In di án ské ho stá tuPo ca hon tas za čle ně né ho do fe de ra ce USA a ve řej ně uzná va nou a vy uží va -nou kas tu ča ro dě jů. Ko vář sám by je na zval pa ra psy cho lo gic ky na da ný mije din ci. Do ká za li vůlí za pa lo vat oheň, urych lo vat lé če ní, ně kdy i lé čit a sa -mo zřej mě ško dit. Jed ním z vel mi na da ných ča ro dě jů byl na pří klad Le o nar -do da Vin ci nebo Char lie Chap lin. Ti však svět ni jak moc ne mě ni li a sta li sesou čás tí běž né ho ži vo ta stej ně jako v Ko vá řo vě svě tě mor nebo poz ději an ti -bi o ti ka. Věci se víc za ča ly li šit od roku 1938, kdy čes ká ar má da od mít la slo -žit zbra ně a bez ohle du na roz kaz nej vyš ší ho ve le ní za há ji la boj. Tak za ča latak zva ná Prv ní ev rop ská vál ka.

V Pra cha ti cích ho při šel prů vod čí vy bíd nout, ať si pře sed ne do při sta ve -né ho vozu prv ní tří dy, na kte rou měl pod le jíz den ky ná rok. Po slechl a i sedvě ma ma lý mi kuf ří ky si přes tou pil. V kupé už se děl na po hled bod rý tlouš -tík s tlus tým doutní kem v ruce, kouř kle pal ze sta že né ho okén ka. Vlak seopět dal do po hy bu.

Ko vář se tvá řil, že si zvě da vých po hle dů, kte rý mi ho spo lu ces tu jí cí čas -tu je, ne vší má.

„Je to di vo ký kraj, liš ky tu po řád dá va jí dob rou noc,“ za čal muž roz ho -vor. „Než se sem po roz bi tých ces tách ko dr cat vlast ním vo zem, je lep ší vy -užít vlak.“

„To je prav da. Ale po tom je to špat né, na Šu ma vě je nou ze o ta xí ky,“ od -po vě děl.

Bylo lep ší kon ver zo vat, než zby teč ně upou tá vat dal ší po zor nost. Pod lehis tor ky, kte rou ho Veř mi řov ský vy ba vil, pra co val jako ná kup čí dře va provel ké pa pír ny. To vy svět lo va lo jeho pří tom nost na Šu ma vě víc než dob ře.

Te pr ve v Plz ni se na po ji li na elek tri fi ko va nou trať. Na rych los ti ces to vá -ní to mno ho ne změ ni lo, zmi zel jen dým, kte rý ob čas za ha lo val vzdá le něj ší

Les ní mu ži

58

va go ny vla ku. Ko vář se už sta čil do zvě dět, že tlouš tík pod ni ká v cho vu sko -tu a ovcí, má ženu a tři úžas né dce ry a hle dá dal ší ob last ob cho du, kam byroz ší řit své ak ti vi ty. A prav dě po dob ně i vhod né ho že ni cha pro své ra to les ti.To však ne řekl pří mo.

Do kupé vstou pil pro da vač ob čer stve ní a Ko vář au to ma tic ky zkon tro lo -val své kuf ří ky. V jed nom se mezi spous tou zby teč ných pa pí rů skrý va la útlá slož ka s ně ko li ka sloup ci čí sel a ča so vých úda jů. Veř mi řov ský o nich mlu vil jako o ko or di ná tách umož ňu jí cích ile gál ní pře sun do dal ší ho pa ra lel ní hosvě ta. Pře sun se mu sel ode hrát ve správ ném ča so vém in ter va lu a na správ -ném mís tě. Spous ta lidí by mu za ta ko vé in for ma ce dob ře za pla ti la a ješ těvíc za know-how, jak ta ko vé ko or di ná ty vy po čí tat. To hle ta jem ství mu však Veř mi řov ské ho lidé ne svě ři li. Jen slí bi li, že po kud půj de vše pod le plá nu,včas do da jí ko or di ná ty dal ší ho okna. Mlu vi li o pře su nu ze svě ta do svě tajako o ně čem sa mo zřej mém, co je sice za ká zá no, ale běž ně se to dělá. Předdvě ma týd ny by se jim vy smál, teď se na chá zel ve svě tě to lik od liš ném odjeho do mov ské ho. A chtěl se vrá tit zpát ky. Va ro va li ho, že to ne bu de snad -né. Mu sel na jít ča ro dě je, kte rý ho tam do ká že dos tat.

„Do ce la ta ces ta utí ká, ne na dar mo se říká, že Čes ké drá hy jsou nej pře -sněj ší na svě tě,“ za škle bil se spo ko je ně tlouš tík ali as Vi lém Ne ko la.

Ko vář sou hlas ně při kývl.Veř mi řov ský ne vy lu čo val, že prů chod do jeho do mov ské rea li ty bude

mož né otev řít jen za po mo ci su per taj ných za ří ze ní vlast ně ných vlá dou. Ko -vá ři to ne va di lo. Po kud to ne půj de ji nak, bude to zkou šet i tam.

Na ná dra ží se roz lou čil se svým spo leč ní kem a slí bi li si, že se ur či tě set -ka jí na bále prů my sl ní ků, kte rý se měl ko nat za tý den. Ko vář o tom po chy -bo val, ale ne mí nil mu ží ko vi ka zit jeho nad še ní.

Po ma lu krá čel po dél ko le jí, že lez ná klen ba byla tak dů věr ně zná má, naoka mžik měl po cit, že je oprav du doma. Pat ro lu jí cí po li cis ta mu ne vě no valpo zor nost, za řa dil ho mezi spo řá da né ob ča ny ces tu jí cí prv ní tří dou.

Ko vář už přes ně vě děl, co udě lá. Uby tu je se ve sluš ném ho te lu, pře vlék -ne z šatů vhod ných pro Šu ma vu, ale méně pro Pra hu a po šle vzkaz do piz ze -rie Kmotr a ma ji te li uči ní na bíd ku, kte rá se ne od mí tá. Po us mál se vlast ní muvti pu. Až tak ne od o la tel ná ne bu de, ale k za myš le ní Rich te ra ur či tě při nu tí.

59


PIS TO LE POD SA KEMSako mu pad lo do ko na le a re vol ver v pod paž ním pouz dře ne byl při zběž -ném po hle du pa tr ný. Pod le pos led ní míst ní módy si vy bral ko ši li s jed no -du chým sto jáč kem a na vzdo ry do po ru če ním proužko va nou še do čer noukra va tu. Ke klo bou ku se ne při nu til a s krát kým ses tři hem a str niš těm, kte -ré si ne chal na růst, aby za kry lo od ře nou tvář, vy pa dal jako dob ře si tu o va -ný muž hra jí cí si na drs né ho týp ka nebo dob ře si tu o va ný drs ný tý pek.

Pro set ká ní vy bral res tau ra ci na kra ji Vác la vá ku. Per ma nent ně v ní pa -no val čilý ruch a skle ně ná stě na pos ky to va la dob rý vý hled ven. U ved lej ší -ho sto lu se dě la dvo ji ce, on po star ší še dov la sý muž s pár ki lo gra my přesváhu a una ve ný mi po vis lý mi tvá ře mi, ona do ko na le ob le če ná žena, tři cet,pěta tři cet let, se suk ní po ko le na a vy so kým roz par kem. Sí ťo va né pun čo -chy a boty na vy so kém pod pat ku zdů raz ňo va ly do ko na lé nohy, vy pa so va -ná ha len ka dá va la fan ta zii dos ta tek pot ra vy, aby se za o bí ra la kraj ka mispod ní ho prád la a tím, co ukrý va ly. Ko vá ři se lí bi la. Byla štíh lá, ale nekřeh ká, skrý va lo se v ní něco, co ho nu ti lo mys let na pod vaz ko vé pásy ahed vá bí. Její part ner si všiml, že si ji pro hlí ží. Ko vář po ma lu sklouzl po -hle dem stra nou a otev řel jí del ní lís tek. V tu hle chví li ne po tře bo val prob lé -my, i když po chy bo val, že by je ten una ve ný muž chtěl vy vo lá vat.

Rich ter se ob je vil ve chví li, kdy číš ník Ko vá ři pod ru hé do lé val kávu.Ne byl sám, do pro vá zel ho Ro rýs a men ší muž sněd ších rysů, ve tvá ři mělněco asi at ské ho. Ko vář si ho ne do ká zal za řa dit. Když si se da li ke sto lu,zpo zo ro val u Ro rý se i dru hé ho muže zbra ně.

„Tak jsi to zvládl,“ za kře nil se Ro rýs sot va do sedl, sou čas ně po sun kempři vo lal číš ní ka. „Zně lo to jako malá vál ka. Tvr dí se, že taj ní na ra zi li naozbro je nou ban du mi ni mál ně o síle sta mužů.“

„Já a můj pří tel,“ Ko vář se po kle pal po hru di, kde pod sa kem scho vá valzbraň, „vy dá me za ar má du.“

Ro rýs jen po ba ve ně při kývl.

60

„Proč tady?“ pro mlu vil Rich ter.„Šli po nás na jis to, ně kde uni ka jí in for ma ce,“ od po vě děl klid ně Ko vář.„Fony ne do ká zal v bor de lu udr žet za vře nou hubu, už se to ne bu de opa -

ko vat.“„Mož ná,“ při kývl Ko vář. „Je ale lep ší dr žet mís ta a data v taj nos ti, jak

nej dé le je to mož né.“Rich ter se vřel rty, na při ne se né pití se ani ne pod í val.Ko vář měl po cit, že kaž dou chví li vy buch ne vzte kem.„To je prav da, příš tě se toho budu dr žet,“ pře kva pil ho na ko nec.Po zved li skle ni ce, led za cin kal. Hně do vlá ska se teď ba vi la se svým

spo leč ní kem. Šlo o něco váž né ho a pod le toho, jak se oba tvá ři li, ne pří lišpo zi tiv ní ho.

„Těch dva cet hek to lit rů jsi mu sel ode psat,“ pok ra čo val Ko vář v ho vo -ru.

„To se v ob cho dě stá vá. Mu sel jsem také ode psat dva spo leh li vé chla -py. A teď ne vím, co si mám mys let o tobě. Jak unikl Ro rýs,“ kývl k vel ké -mu muži, „to vím. Jak ses od tud dos tal ty? Po li caj ti mají růz né me to dy.“

Ko vář od su nul skle ni ci. Slad ké pití ni kdy ne mi lo val.„To je dru hý dů vod, proč jsem se chtěl set kat tady. Abych od po ví dal

jen na ty otáz ky, kte ré uznám za vhod né. Scho val jsem se v lese u zná -mých. Za pár dní by se měl v Pra ze ob je vit i Ro de rick.“

Rich ter se za tvá řil pře kva pe ně, Ro rýs spo ko je ně hvízdl, mí še nec za -cho vá val svou ka men nou tvář. Ko vář cí til, že z ně ja ké ho ne zná mé ho dů -vo du se mu za mlou vá stá le méně.

„Ko lik bys na bídl muži, kte rý by ti za chrá nil ztra ce nou in ves ti ci? Pře šel k dal ším bodu, kvů li kte ré mu se s Rich te rem chtěl set kat.

Gang ster otáz ku dlou ho zva žo val, opět za cin kal led a číš ník se dis krét -ně při blí žil, aby zjis til, zda něco ne po tře bu jí. Una ve ný muž po lo žil svéspo leč ni ci ruku na před lok tí, po čas to va la ho je do va tým po hle dem, poněmž ji zase stáhl.

„Po lo vi nu, po lo vi nu zis ku,“ od po vě děl Rich ter po ma lu.Ko vář pod sto lem no hou po su nul kuf řík smě rem k němu.„Vzhle dem k okol nos tem jsem svým zná mým mu sel pos kyt nout sle vu,

ale mys lím, že i tak je cena sluš ná. Můj po díl mi od po čí tej.“Teď z něj ne spouš těl oči ani je den. Rich ter se po ma lu sklo nil, zvedl

kuf řík, po lo žil ho před sebe na stůl. Než ho otev řel, zkon tro lo val, zda muni kdo ne vě nu je pří liš nou po zor nost.

61


Beze spě chu sáhl do vnitř. Ko vář ne vi děl, co tam dělá, od ha do val, žekon tro lu je ně kte rý ze svaz ků ban ko vek.

„Jsou pra vé. To je nej lep ší zprá va, kte rou jsem od smr ti sta ré ho po li cej -ní ho ře di te le dos tal.“

Ro rýs se zhoupl na žid li a roz ho dil ruce v ges tu údi vu.„Pře kva pu ješ. Ne jen os trý hoch, ale i ob chod ník. Ta ko vých lidí je

málo,“ za vr těl ješ tě jed nou hla vou se svým ty pic kým čtve rác kým úš kleb -kem.

„Dál chci mlu vit mezi čtyř ma oči ma,“ řekl Ko vář klid ně.„Jsem spo leč ník,“ za zu bil se Ro rýs. „Je de me s tím hle sta rým bra chem

ve všem spo lu. On je ob chod ník, já sval,“ uká zal na Rich te ra.Ko vář se po dí val na mí šen ce.„Klid Le u he ku,“ po lo žil mu Rich ter ruku na ra me no, než muž sta čil

roz zu ře ně vy sko čit.„John tě ne zná, poč kej na nás ven ku.“„Co je nej lep ší ob chod ní ar tikl?“ nad ho dil Ko vář, když osa mě li.„Mo di fi ko va né pivo, žen ské, ně kte ré dro gy …“ od po vě děl Rich ter.„Ale v těch dal ších dvou vě cech ne je deme. Člo věk musí pra co vat s lid -

mi, se kte rý mi není dob ré mít co ko liv spo leč né ho.“„Z čeho se dělá mo di fi ko va né pivo?“ ze ptal se Ko vář a než sta či li za -

rea go vat, sám si od po vě děl: „Z kla pe a nu, což je vlast ně ko ko so vé mlé kospe ciál ní ho dru hu pal my, kte rý tady ne ros te. A čis tý kla pe an se dá po užítna spous tu dal ších věcí.“

„Ano, ča ro dě jo vé s ním do ká žou zá zra ky. Mr zá ka vy lé čí, star ce omla -dí, kas tro va ný má zase chuť na žen ský,“ od po vě děl mu Ro rýs, ale na vzdo -ry iro nii mu oči sví ti ly záj mem.

„Přes ně tak, sou hla sil Ko vář. Mám ko or di ná ty. Čas a mís to, kde zna lýčlo věk může otev řít prů chod do svě ta pl né ho ko ko so vých pa lem tohospráv né ho dru hu.“

Rich ter se za myš le ně po dí val na Ro rý se a pak pro mlu vil sám.„A ne znáš ty správ né lidi, ob chod ní kon tak ty, ne máš ča ro dě je, kte rý by

tě tam dos tal.“„Přes ně tak,“ po tvr dil Ko vář.Na uli ci pře chá zel před res tau ra cí tam a zpát ky Le u hek a vy pa dal stá le

na štva ně ji.

Pis to le pod sa kem

62

„Je to dob rej stře lec, hod ně rych lej, ale tro chu po pud li vej. Malí chláp ci, jako je on, už ta ko ví bej vaj,“ oko men to val Ro rýs Ko vá řův zkou ma vý po -hled.

Ko vář jen při kývl. To hle bylo va ro vá ní a on ho po cho pil.„Půl na půl,“ na vrhl Rich ter. „Ale bu deš se osob ně účast nit akce. Ne po -

šlu své lidi ni kam, po kud si ne bu du mys let, že mají šan ci vrá tit se.“„Pod mín ku beru. Ale také mám jed nu. Po prv ní úspěš né akci mi zpros -

třed ku je te set ká ní s Ar mi tu sem. Prý je nej lep ší ča ro děj, nej lep ší ote ví račoken.“

„Už je sta rý. Sta rý a bo ha tý, ne pra cu je,“ řekl rych le Rich ter.De ba ta mezi že nou a je jím spo leč ní kem do spě la k zá vě ru, on se s po tla -

čo va ným vzte kem pos ta vil a rych le ji, než bylo v pod ni ku po do bné ho stan -dar du ob vyk lé, vy ra zil k vý cho du. Hně do vlás ce se vi di tel ně ule vi lo.Kýv la na číš ní ka a ob jed na la si mar ga ri tu.

„Ale set ká ní s Ar mi tu sem ti zpros třed ko vat mů že me,“ řekl po krát kémpře mýš le ní Ro rýs. „Za vý sle dek však ne ru čím. Chceš se vrá tit domů, co?“

Ko vář při kývl.„Ko or di ná ty?“ pok ra čo val v ob cho do vá ní Rich ter.„Ty jsou mé ta jem ství. Uká žu je chla po vi, kte rý nás dos ta ne na dru hou

stra nu.“„Pří prav né prá ce, hlav ně na jí má ní ča ro dě je, bu dou stát hod ně pe něz,“

řekl Rich ter a vy táhl z ta ba těr ky jed no ze svých krát kých sil ných ci gár.„Vy pa dám na chla pa, kte rý ne dr ží slo vo?“ ze ptal se Ko vář.„Ne, to oprav du ne,“ sou hla si li oba, Rich ter s Ro rý sem.„Tak že ob chod je uzav řen?“ ujis til se Ko vář. „Při pij me si na to,“ při -

kývl Rich ter a po pr vé od za čát ku ho vo ru dal na je vo spo ko je nost. „To hlez nás může udě lat bo há če. Sku teč né bo há če, kte ří si mo hou kou pit co ko -liv.“

Za pá lil si ci gá ro a za ha lil ho ob lak mod ré ho dýmu. Sem zdra vot ní osvě -ta se zna mu jí cí se škod li vos tí kou ře ní ješ tě ne do ra zi la. Ne byl o ni zá jem,pro to ji sem ani ni kdo ne pro pra šo val, na pad lo Ko vá ře.

„Jen pře mýš lím nad tím, co budu dě lat, až se sta nu tak ne chut ně bo ha -tým,“ za mys lel se Rich ter váž ně.

Po zpe če tě ní do ho dy pří pit kem se Rich ter zvedl.„Před po klá dám, že zde ješ tě chví li se tr váš,“ řekl tiše Ro rýs a také se

pos ta vil. Na ženu u ved lej ší ho sto lu se při tom ani ne pod í val.„Před po klá dáš správ ně,“ sou hla sil Ko vář.

63


Ro rýs si na sa dil klo bouk a na jed nou ne vy pa dal jako vo ják spe ciál níchjed no tek na cpa ný do pří liš kva lit ních šatů, ale jako měst ský ele gán, sko rohej sek.

Ko vář poč kal, až jeho spo leč ní ci ode jdou, zvedl se a při stou pil k ved lej -ší mu sto lu.

Hně do vlá ska mu vě no va la tá za vý po hled.„Pro miň te, že ru ším, ale všiml jsem si, že váš spo leč ník ode šel vel mi

na kvap. Mohu vám ně jak po mo ci?“V tma vě hně dých očích se jí za blesk lo po ba ve ní, ší ři la ko lem sebe vůni

růže pod ma lo va nou cit ru sem a ně čím dal ším, co ne do ká zal roz poz nat.„A v ja kém smys lu mi na bí zí te po moc?“ ze pta la se.„Tře ba ne ra da pi je te sama. Nebo ne má te drob né na účet, kte rý ne byl

vy rov nán.“„Jste po zor ný,“ oce ni la.„Taky dvor ný.“„A pří liš se be vě do mý,“ kon tro va la.„Sa mo zřej mě, ta ko ví už sku teč ní muži bý va jí,“ od po vě děl klid ně.Lí bi lo se mu, jak se ce lou si tu a cí ba vi la a uží va la si ji. Za smá la se a při -

su nu la si ka bel ku.„Dala bych si něco dob ré ho k pití, ale tady to ne mám moc ráda.“Ko vář z ru lič ky ban ko vek v kap se vy táhl jed nu a po lo žil ji na tá cek pod

ub rou sek.Za vě si la se do něj, zblíz ka pů so bil par fém po sí len o její vlast ní vůni ži -

vo čiš ně ji. Ko vář se zhlu bo ka na dechl a ne sly še ně vy pouš těl vzduch mezizuby.

„Nad čím pře mýš lí te?“ ze pta la se, za tím co se sna žil od chy tit ta xík.„Nad tím, jaké by to bylo se s vámi po mi lo vat.“„Ří kám, že jste pří liš se be vě do mý.“Za sta vi la jim na blýs ka ná Tat ra 913, ozna če ná ta bul kou taxi. Ko vář

otev řel a při dr žel hně do vlás ce dve ře.„Ně ja kou tu chy bič ku mám, při zná vám.“„Mož ná i dvě,“ do dal, za tím co ob chá zel vůz, aby také na stou pil.

Pis to le pod sa kem

64

VEL KÝ BYZ NYSNa mlou vá ní, jak Ro rýs ozna čil ob chod ní jed ná ní s ča ro dě jem, se měloode hrát na kok tej lo vém ve čír ku na te ra se ho te lu v pěší zóně cen tra. Rich -ter ne če kal na vý sle dek a už shá něl zá klad ní ma te riál, o kte rém pod le zá -klad ních pro po zic při lo že ných ke ko or di ná tám okna vě dě li, že ho bu doupot ře bo vat.

John Ko vář při šel pod le do mlu vy sám a bo dy gár dům stře ží cím vstup se pro ká zal nav ští ven kou, kte rou mu ob sta ral Ro rýs. Nav ští ven ka byla samao sobě umě lec kým dí lem kom bi nu jí cím ka li gra fii s gra fi kou.

Je den ze stráž ců si ji dlou ho po zor ně pro hlí žel, po tom po hle dem zhod -no til Ko vá ře, leh kou vy bou le ni nu na smo kin gu a kuf řík v jeho ruce. Abyla dil s jeho spo le čen sky zušlech tě ným zev něj škem, vy mě nil pů vod ní jed -no du chý kuf řík za de set krát draž ší za va zad lo z kro ko dý lí kůže.

„Ta po zván ka je v po řád ku,“ va ro val své ho par ťá ka dru hý bo dy gárd,když ml če ní pře sáh lo únos nou míru.

Muž v saku při kývl a ne o chot ně ustou pil Ko vá řo vi z ces ty.„Pří jem ný ve čer, pane,“ po přál tro chu sar kas tic ky.Ko vář ne vě děl, čím to je, že bo dy gár di u dve ří se to lik od li šu jí od oby -

čej ných hos tů. On a Ro rýs sa mo zřej mě také. Vstou pil do prv ní ho sa lón ku,kde ho při ví ta la hud ba li nou cí se z pro těj ších dve ří. Než se sta čil po řád něroz hléd nout, při spě chal číš ník s tá cem pl ným úz kých pis to lí se šam paň -ským.

„Za ha jo va cí pří pi tek už pro běhl, pane. Ale hos ti tel, pan Ig nác Šus tal, sipřál, aby toto skvě lé šam paň ské Gos set Grand Rose če ka lo i poz dější hos -ty.

Ko vář při kývl na zna me ní díku a skle ni ci si vzal.Pře su nul se do dal ší ho sa lón ku, ten slou žil ke kon ver za ci a po jí dá ní

gur mán ských la hů dek ze švéd ské ho sto lu, vcho dem na te ra su pro ni ka ly

65

do hut né at mo sfé ry par fé mů, ci gár a doutní ků styd li vé zá va ny čer stvé hovzdu chu a o poz ná ní hla si těj ší hud ba.

Beze spě chu se pro šel oko lo sto lů. Se svým kuf ří kem bu dil jis tou po -zor nost, ale ne mí nil ho scho vat v šat ně nebo u ni ko ho z ob slu hu jí cí ho per -so ná lu. V kou tech po stá va li muži ob le če ní jako číš ní ci, kte ří však číš ní kys ur či tos tí ne by li. Ro rýs tvr dil, že ča ro děj, kte ré ho chtě li na jmout na prá ci,chtěl Ko vá ře nej pr ve vi dět, než se s ním vů bec set ká. Na otáz ku, zda umíčíst myš len ky, sice ne byl scho pen od po vě dět, ale pod le něj do ká za li tih lema ní ci vel mi dob ře od had nout nor mál ní lidi.

„Mar ti ni. A těch oliv mi tam dej te ra dě ji víc,“ za slechl hlas pří liš hru bý, než aby se ho dil k oká za lé ele gan ci a lu xu su toa let a šper ků žen a ne ná pad -něj ších kle no tů mužů.

Vy so ká žena s ob na že ný mi ra me ny se při zve dá ní skle nič ky na hnu latro chu víc, než bylo nut né.

„Nuda, že? V Pra ze jako v Brně,“ os lo vi la Ko vá ře.Pod le ry bích očí to ne by la zda le ka její prv ní sklen ka.„Na opak, byl by to skvě lý ve čí rek, kdy bych se sem při šel ba vit,“ od po -

vě děl jí Ko vář bez spo le čen ské ho úsmě vu a pát ral po Ro rý so vi.„Ne, když jste tu sám,“ ne sou hla si la a hlas jí opět na oka mžik zhrubl.„Jsem upřím ná, to zna me ná, že jsem opi lá.“Ko vá ře na pad lo, zda se bou ne měl vzít Klá ru. Tu noc si toho pří liš ne -

řek li a ráno ne byl čas. Od lé ta la na dva dny do Bu da peš ti do hléd nout na in -ves ti ce své ho otce.

„Ma dam, do vo lí te? Budu vás mu set na pár mi nut zba vit va še ho spo leč -ní ka!“ ob je vil se náh le Ro rýs.

Žena jen máv la ru kou a uká za la číš ní ko vi, že chce dal ší sklen ku. Tu, codr že la v ruce, ješ tě ne vy práz dni la ani z po lo vi ny.

„Mí říš vy so ko,“ usmál se Ro rýs, když Ko vá ře vedl ven k zá brad lí te ra -sy.

„Po ví dal sis s man žel kou jed no ho z nej bo hat ších lidí v Pra ze, mož náce lém stá tě.“

Ko vář po kr čil ra me ny. Na ob cho do vá ní v po do bném pros tře dí ne bylzvyk lý, vlast ně na ob cho do vá ní a po do bné pros tře dí vů bec ne byl zvyk lý.

U zá brad lí na něj če kal štíh lý muž v bí lém smo kin gu se zla tý mi knof lí -ky. Ve tvá ři byl ble dý, vla sy blond nebo ješ tě svět lej ší, v bar ve ném svi tulam pi ó nů se to ne da lo poz nat.

Vel ký byz nys

66

Když se Ko vář střetl s jeho po hle dem, po cí til po do bný tlak jako pří vý -sle chu na po li cii. Ne tak ná sil nic ký, ale stej ně pro ni ka vý. Chyt řej ší, oce nilho.

„Ne lí bí se mi, když se mi ně kdo do bý vá do hla vy,“ řekl klid ně.„An drej Mar zik, John Fran ti šek Ko vář,“ před sta vil je for mál ně Ro rýs.„To se ne lí bí ni ko mu. Já mu sím vě dět, jak moc se vám dá vě řit. Taj ní

i vo já ci jsou v pos led ní době po dráž dě ní jako vosy a ne mám chuť dos tat se jim do spá rů. Člo vě ka pak sto jí hod ně pe něz a prá ce, než se jich zba ví.“

Z jeho slov vy plý va lo, že ča ro dě jo vé udr žu jí ně ja ké kon tak ty s vlá dou.Mož ná ne do bro vol né, ale i to mu sel brát v úva hu, vy hod no til Ko vář oka -mži tě.

„Víte už, o co jde?“ ze ptal se pří mo.„JFK, JFK, ty ni kdy ne bu deš ob chod ník,“ uchech tnul se Ro rýs.„Ano, po kud jsou ko or di ná ty v po řád ku a já vás tam do ká žu dos tat, chci

dva náct pro cent se zis ku. Veš ke ré ná kla dy ne se te vy. Po kud vás tam ne do -ká žu dos tat, za po me nu, že jsem ně ja ké ko or di ná ty vi děl.“

Ko vář tá za vě vzhlédl k Ro rý so vi.„Mů že me mu vě řit. Tady se na smlou vy ne hra je. Muž má jen jed no slo -

vo a ča ro děj ob zvlášť.“Ko vář bez dal ší ho zdr žo vá ní po lo žil kuf řík na roh zá brad lí, otev řel ho.

Část ko or di nát tvo ři ly lis ti ny s ně čím, co mu při po mí na lo as tro lo gic ké aas tro no mic ké vý poč ty do pl ně né o ne sro zu mi tel né ob raz ce s pla ne tár ní mia ji ný mi sym bo ly, jimž ne ro zu měl.

An drej Mar zik lis ti ny i sloup ce čí sel sou stře dě ně stu do val. Tr va lo muto tak dlou ho, že Ro rýs me zi tím za šel pro pití a při nesl skle ni ce všem třem.

„Zvlád nu to,“ řekl na ko nec svět lov la sý muž.„Ne bu de to snad né. Musí to být dy na mic ké okno.“„Dy na mic ké?“ pro táhl ne spo ko je ně Ro rýs.„Jis tě. Sta tic kou brá nu do ká žou udě lat stát ní spe cia lis té s veš ke rou

svou vý ba vič kou a mož ná,“ Mar zik se za mys lel, „mož ná ješ tě Ar mi tus,po kud by byl ješ tě v bran ži. Na pří pra vu máme tři dny. Budu pot ře bo vatpod kla dy, abych se mohl při pra vit.“

„Jsme do hod nu ti,“ zkon sta to val Ko vář, za vřel kuf řík a po dal ho ča ro -dě ji.

„Prv ní po ky ny vám po šlu ně kdy k ránu,“ řekl blon dýn.Ro rýs zvedl oči k nebi.

67


„Ta ko vý skvě lý mej dan a já půj du pra co vat. A dos tat se sem mi dalo to -lik prá ce.“

Mar zik po kr čil ra me ny.„Zbo hat nout dá prá ci.“Ko vář s od stu pem ná sle do val dvo ji ci mí ří cí k vý cho du. On o zbo hat nu -

tí ne stál. Chtěl se dos tat domů. Za tím to však vy pa da lo, že nej pr ve musízbo hat nout, aby si za pla til za okno do vlast ní ho svě ta.

K pří pra vám si pro na ja li vel ké skla diš tě ve Vy so ča nech kou sek od ná -dra ží. Přes pro tes to vá ní os tat ních Ko vář tr val na tom, že je di ní lidé za svě -ce ní do všech po drob nos tí akce, kte ří bu dou moci do měs ta, jsou on, Ro rýs a An drej Mar zik.

Teď se dí val, jak muži chys ta jí lodě, mu ni ci, vel ké vaky na ko řist.K tomu pat ři ly ho ro le zec ká lana, ka ra bi ny. Ko vář sám při nesl ně ko lik sadprv ní po mo ci, pro to že na zdra vot nic ký ma te riál ne po mys lel ni kdo. Po kudbyl Ro rýs na blíz ku, muži udr žo va li ob stoj nou ká zeň, i když k pro fe sio na -li tě vo já ků, na kte ré byl zvyk lý, měli da le ko. Teď od jel pod pla tit pár lidí:stroj vůd ce, ve dou cí ho vla ko vé sou pra vy a ně ko lik šéfů že lez nič ních sta -nic. Rich ter je vy ti po val jako klí čo vé pos ta vy, kte ré nut ně pot ře bo va lik tomu, aby do ká za li spl nit Mar zi ko vy po ža dav ky.

„Proč sak ra pot ře bu je me sta ré dře vě né ka noe?“ vy buchl na jed nou Le u -hek, kte ré ho opra vo vá ní lodí přes ta lo ba vit.

Ko vář vě děl, že ješ tě víc mu vadí, že je za řa zen mezi os tat ní na ja témuže a velí mu on, při van dro va lec od ni kud.

Pot ře bo va li vel ké ka noe, kte ré by do ká za ly unést dos ta teč ný ná klad.Je di né, kte ré v tak krát kém čase do ká za li se hnat, byly té měř mu ze ál níkous ky.

„Pro to že je pot ře bu je me,“ od po vě děl Ko vář klid ně a dál urov ná val léky a ob va zo vý ma te riál do vo dě o dol né ho pyt le z pro maš tě né vep řo vi ce.

V po ky nech, kte ré dos tal od Veř mi řov ské ho, stá lo, že mají po uží vattra dič ní ma te riá ly a vy hnout se vše mu mo der ní mu.

„To jako bu de me pád lo vat? Ne kou pi li jsme ani je den po dě la nej mo -tor!“

Le u hek zvý šil hlas, muži přes ta li pra co vat a s oče ká vá ním se dí va li.I An drej se od vrá til od svých pa pí rů.

Ko vář vě děl, o co jde.

Vel ký byz nys

68

„Ano, přes ně tak. Bu de te pád lo vat, po kud to při ká žu. Mo tor jsme ne -kou pi li, pro to že jsem se tak roz hodl,“ řekl klid ně.

Ne by la to prav da. V poz ná mkách, kte ré Veř mi řov ský ke ko or di ná támpři dal a kte rých si An drej bůh víp roč tak moc ce nil, bylo na psá no, že mo tor jim bude k ni če mu.

Le u hek se zvedl od roz dě la né prá ce a za škle bil se, Ko vář se k němu při -blí žil dvě ma klid ný mi kro ky. Men ší muž měl u boku zbraň a byl si tohodob ře vě dom. Ni kdy ji ne od klá dal, ani při prá ci.

„A proč si mys líš, že bych měl ta ko vé ho ný man da, jako seš ty, co másta rý ho Rich te ra po řád za pr de lí, po slou chat?“

Dva muži se za tvá ři li po ba ve ně, os tat ní se při kr či li v před tu še toho, cose mělo v ná sle du jí cích oka mži cích ode hrát.

Ko vář si byl vě dom, jak blíz ko má Le u hek ruku u per le tí vy klá da népaž by své ho po chro mo va né ho re vol ve ru. A taky toho, že je v ide ál ní po zi -ci a vzdá le nos ti. Vy ra zil vpřed le vou no hou a sou čas ně pří mo ča ře ude řilpra vač kou. Byl to kla sic ký bo xer ský vý pad po há ně ný va hou i si lou ce lé hotěla, ta ko vý, co pro máčk ne břiš ní stě nu a slo ží chla pa na mís tě. A ty slab šíza bi je.

Le u hek se zhrou til na paty, re vol ver do padl na zem. Ko vář mu sel uznat, že byl sku teč ně rych lý, rych lej ší, než před po klá dal. Men ší muž zůs tal le -žet na zemi, chrop těl a z úst mu vy té kal pra mí nek krve.

„Pot ře bu je dok to ra,“ po zna me nal ně kdo tiše.Ko vář při kývl a oto čil se k čer né mu ob sta rož ní mu te le fo nu, aby za vo lal

Rich te ro vi. On znal správ né dok to ry.

69


TAM A ZASE ZPÁT KYČes ká Tře bo vá se ztra ti la v ob la cích dýmu, vlak dál po stup ně zrych lo val.Stroj vůd ce a pár dal ších lidí dos ta li dob ře za pla ce no za to, aby na úse kutra ti ve dou cí di vo kým kra jem Vy so či ny do sáh li rych los ti přes sto tři cet ki -lo met rů za ho di nu. Rich ter kvů li tomu mu sel za ří dit vý mě nu ob vyk léelek tric ké lo ko mo ti vy za par ní, po uží va nou pro me zis tát ní ex pre sy.

Ko vář se pos ta vil, otev řel ruk sak a za čal na sebe na vě šo vat vy ba ve ní,kte ré vy da lo za ma lou pol ní. Veř mi řov ský do po ru čo val, aby si se bou vza li jen nej nut něj ší věci, ale Ko vář se ten to krát pod le jeho rady ne za ří dil. Ne -vší mal si udi ve ných po hle dů svých spo lu ces tu jí cích, pok ra čo val v pří pra -vách a sou čas ně se dí val z okna. Vy so či na byla snad ješ tě vět ší di vo či nanež Šu ma va. Už vě děl proč. Všech no to byl ná sle dek Prv ní ev rop ské vál -ky tr va jí cí od roku 38 do roku 45. Čes ká ar má da za ča la bo jo vat pro ti za bí -rá ní hra nic, vlá da pak opož dě ně vy hlá si la Ně mec ku vál ku. Bě hem třídal ších let byly do bojů za ta že ny Pol sko, Fran cie, Ma ďar sko, Ho land sko a Bel gie. V roce 42 byli Něm ci za tla če ni zpět na své pů vod ní úze mí, Ra -kous ko od mít lo v re fe ren du před cho zí an šlus. Ko vář nad ne uvě ři tel ný mifak ty za vr těl hla vou, sáhl až na dno ba to hu a vy táhl ro bust ní te sák. Při pnulsi ho k opa sku a ko nec po chvy při vá zal ke steh nu tak, jak to udě lal s pouz -drem na re vol ver na pra vém boku.

Lo ko mo ti va za hou ka la, pro jíž dě li teď ze le ným tu ne lem v pa nen ském,víc než půl sto le tí ne dot če ně ros tou cím lese, spíš pra le se. Jako by mu kra ji -na sama chtě la de mon stro vat, že ten hle po div ně zná mý svět je ve sku teč -nos ti úpl ně jiný. A má i od liš nou his to rii.

V pro sin ci 42 do šlo ve vál ce ke zvra tu. V prů bě hu dvou týd nů byli za ja -ti a za bi ti všich ni ča ro dě jo vé pro ti fa šis tic ké ali an ce. Ko vář je sám pro sebe ozna čo val za pa ra psy cho lo gic ky vy cvi če né roz věd čí ky. Ná sled ně na cis tépod nik li ně ko lik sou čas ných pro ti úto ků, ku po di vu bez me cha ni zo va nétech ni ky, pou ze za po uži tí pě cho ty. A ne če ka ně úspěš ných. Za ně mec ký -

70

mi jed not ka mi zů stá va la do slo va a do pís me ne spá le ná země. Vo já ci s vy -ho ře lý ma oči ma, vy pá le ný mi moz ky, ex plo zí ro ze rva ný mi hla va mi, nebojen uva ře ný mi vnitř nost mi. V his to ric kých kni hách, kte ré sta čil i při na -pros tém ne do stat ku času pře číst, ten hle pro ti útok na zý va li blit zkri eg ča ro -dě jů. Ko vář si vy ba vil Veř mi řov ské ho bo les tí se vře nou tvář, když ří kal:A my jsme na to při šli, při šli jsme, co sto jí za je jich su per schop nost mi.Jen že než jsme na to při šli, ze mře lo sko ro dal ší tři cet mi liónů lidí, mezinimi kaž dý tře tí Čech.

Dve ře kupé se roz lét ly.„Jsme při pra ve ni!“ ozná mil muž v tma vě fia lo vém ob le ku a na blýs ka -

ných po lo bot kách, je den ze dvou po moc ní ků, kte ré si Mar zik při vedl se -bou. Ko vář opus til kupé, pro šel chod bič kou a smě řo val dál ke kon ci vla ku. Od kon co vých va go nů byl nej dál ze všech – za jiš ťo val, že ces tu jí cí ne bu -dou pů so bit prob lé my. Ne pů so bi li. Vlak ří tí cí se do prud kých za tá ček pří -liš vy so kou rych los tí, kví le ní že le za lo ko mo ti vy a pod voz ků je vy dě si lydos ta teč ně.

Pos led ní dva va go ny vla ku byly ná klad ní, i když u ex pre su ne mě ly codě lat. Na ně ulo ži li své vy ba ve ní, tři vel ké, klí ny peč li vě za jiš tě né a vy po -dlo že né ka noe. Mar zik na půl za kry tý plach tou se kr čil v křes le při mon to -va ném na úpl ném kon ci vla ku. Ko vář měl po cit, že ča ro dě je za ha lu jenej as ný opar, ale ne mohl mu vě no vat víc po zor nos ti. Mu sel do hléd nout na to, aby se muži správ ně roz mís ti li a zkon tro lo va li vy ba ve ní. Sot va se sámusa dil, opar oko lo ča ro dě je se roz ší řil i na ně a způ so bil, že svět ztra til zře -tel né ob ry sy a sviš tí cí vítr část své síly. Pak je bez vý stra hy ob klo pil oheň.Je sa mot né, vý stroj, ka noe a čás ti va go nů, na kte rých byly lodě po lo že né.Ko vář měl po cit, že ho spa lu je ne sne si tel ný žár, ně kdo kři čel, jiný se hla si -tě mod lil. Vzdá le ně, jako by za opo nou, vi děl Mar zi ka vstá vat z jeho trů -nu. Jeho živý oheň ne spa lo val, on s nimi ok nem do ji né ho svě tane ces to val. Oko lí se ztra ti lo, zůs tal jen do jem rych los ti a zá vrať.

Šplouch nu tí, rych los tí vzed mu tá vlna se pře li la přes příď.„Klid, za leh nout!“ za řval Ko vář.Po kud by na bra li hod ně vody, moh li se snad no pře vrh nout. Ka noe

chví li klou za la se tr vač nos tí, pak za sta vi la a líně se na klá ně la z boku nabok. Na bra li hod ně, ale na hla di ně se udr že li.

„Ne hý bat se a po ma lu vy lé vat!“ ve lel dál.

71


Mlha, kte rá je ob klo po va la, se po ma lu roz pty lo va la, sou čas ně ze si lo va -lo šu mě ní vln a vzdá le né pta čí ště be tá ní. Na mo čil prst a olízl ho. Vodabyla sla ná, dos ta li se do ji né ho svě ta, mož ná i tam, kam chtě li.

„Kur va, jsme tady,“ vy dechl ně kdo.Dal ší dvě ka noe se po hu po va ly na vodě pár de sí tek met rů od nich. Na -

le vo i na pra vo se roz klá da ly níz ké os tro vy po rost lé pal ma mi, le mo va népa nen sky vy hlí že jí cí mi bí lý mi pís či tý mi plá že mi. Ko vář vě děl, že od ha -do vat vzdá le nost na vodě je oše met ná zá le ži tost, ale vsa dil by se, že nej -bliž ší není dál než dva ki lo met ry.

„Ro rý si!“ za hu lá kal.Na jed né z ka noí se vzty či la zná má pos ta va. Vel ký muž se tro chu po tá -

cel, ale vzty čil pa lec ve ví těz ném ges tu. Kaž dý sná šel pře chod mezi svě tyrůz ně, v Ko vá řo vě po sád ce se dva chla pi po zvra ce li a sot va byli schop nivy bí rat z lodi vodu.

Ko vář uká zal k os tro vu a po no řil pád lo do vody.„Jde me na věc, jsme tady,“ za ve lel a sám jako prv ní za bral.Ka noe, kaž dá se čtyř mi muži na pa lu bě, spo řá da ně vy ra zi ly stej ným

smě rem. Po chví li všich ni do ká za li udr žo vat stej né tem po pád lo vá ní a Ko -vář ne měl s kor mid lo vá ním pří liš prá ce. Ne tr va lo dlou ho a za čal se po tit,i když ve tvá ři cí til stá lý mír ný vítr. Os tat ní muži na tom byli stej ně jakoon. Vi děl, jak jim na zá dech na ska ku jí mok ré skvr ny. Ka noe se líně pře va -lo va la z jed no ho moř ské ho údo lí do dru hé ho, i když byly vlny po zvol né,stří da vě jim za krý va ly a zase ote ví ra ly vý hled na je jich cíl. Ko vář si dob řeuvě do mo val, že mají štěs tí. Za hor ší ho po ča sí by bylo otáz kou pár oka -mži ků, než by kles li ke dnu.

„Teče nám do lodi! Ten za tra ce ný epo xid se lou pe a ne dr ží!“ vy křiklně kdo po dě še ně.

Ko vář přes tal pád lo vat a oto čil se, cí til, jak se loď ka oka mži tě roz hou -pa la.

„Klid, zů staň te na mís tech!“ houkl, aby uklid nil muže.Tře tí ka noe měla už na po hled prob lé my. Se dě la na vodě jako kach na a

kaž dým oka mži kem se pro pa da la hlou bě ji. Ko vář zkon tro lo val ka luž podsvý ma no ha ma. Ta se ne zvět šo va la, ucpáv ky z kou de le a deh tu dr že ly spo -leh li vě.

„Za ber te!“ řekl a za přel se, aby loď co nej rych le ji oto čil.Ro rýs ho už pře de šel.„Já ne umím pla vat!“ kři čel ně kdo.

Tam a zase zpát ky

72

Po tá pě jí cí se ka noe se pře vrá ti la, muži se na jed nou plá ca li ve vodě.Vlna o něco vět ší než os tat ní jim za stře la vý hled a když se od va li la, na hla -di ně se dr že li už jen tři. Opa tr ně a s kle ním na lo ži li tro seč ní ky, Ro rýs dva,Ko vář jed no ho a mlč ky opět vy ra zi li k os tro vu.

„Jed na tře ti na vy ba ve ní je pryč!“ sly šel Ko vář vztek le na dá vat Ro rý se.Jemu osob ně víc va dil chlap, kte rý se uto pil. Tak zby teč ná smrt.„Jak to, že jste tu loď vy spra vi li epo xi do vou prys ky ři cí!“ zu řil dál Ro -

rýs.„Drží lépe než ně ja ká po dě la ná kou del!“ ohra dil se je den z mok rých

mužů.„Když ti ča ro děj řek ne, že to má být kou del, bude to kou del,“ zu řil dál

Ro rýs. „A po kud ne, na ko pu ti…“Zby tek vý hrůž ky Ko vář ne sly šel, vlny je roz dě li ly a slo va za nik la v šu -

mě ní moře.Bez dal ších prob lé mů do ra zi li až ke bře hu a vy táh li ka noe na pláž, pár

met rů za čáru pří li vu. Vy pa da lo to jako tro pic ký ráj z rek lam ních le tá kůces tov ních agen tur, ale ni kdo se nad krá sou oko lí ne po za sta vo val. Prv nímrt vý pár mi nut po vý sad ku dr žel ná la du pěk ně dole, na víc je če ka la vý -pra va na úze mí, o kte rém nic ne vě dě li.

Ko vář se ne svlé kal jako ně kte ří muži. Ne vě děl, co slun ce v tom to svě tědo ká že. Pou ze zkon tro lo val vlast ní vy ba ve ní a ukot ve ní lodí, přes kte répře ho di li rež né plach ty a na há ze li na ně tro chu pís ku. Zjis til, že ana to mic -ky tva ro va ná ru ko jeť jeho nože už sta či la po pras kat a na le go va ném po vr -chu ostří na ská ka ly re za vé skvr ny. Při tom si všiml tma vé ho stí nu nabě lost ném po vr chu plá že. Se hnul se a s pře kva pe ním vy táhl sta rý že lez nýod znak. Část ho chy bě la, ale přes to do ká zal roz poz nat tor zo há ko vé ho kří -že. Há ko vý kříž po uží va lo v lid ské his to rii hod ně ná ro dů, ale ten hle poz -nal do ko na le. Šlo o Vá leč ný zá služ ný kříž ně mec ké ar má dy. Těch tovy zna me ná ní se za dru hé svě to vé vál ky do hro ma dy udě li lo méně než třista a zna me na lo to je di né – člo věk, kte rý tady o něj při šel, se prav dě po dob -ně vy znal. Ko vář in stink tivně zkon tro lo val re vol ver. Hla veň bě hem krát ké chví le zís ka la pa ti nu, jako by zbraň se bou ta hal půl ži vo ta. Sou čas ně sejed no mu z mužů v ru kách roz padl mo der ní au to mat H&K. Teď ne vě říc něstál nad tros ka mi své zbra ně a se stra chem ve tvá ři se po kři žo val. Jme no -val se Wrec ki a Ko vář vě děl, že po chá zí z Pol ska.

„Jsou svě ty, kde ně kte ré věci straš ně rych le stár nou. Ale tady je to hor -ší, než jsem mys lel, že je mož né,“ řekl tiše Ro rýs.

73


„Ne bu de me se zby teč ně zdr žo vat. Při šli jsme na če sat pár ko ko so výchoře chů, nic víc,“ pro mlu vil Ko vář hla si tě ji, aby při nu til muže k čin nos ti ane do vo lil jim pro pad nout pa ni ce. „Pal my jsou rov nou před námi.“

Vy ra zi li a Ko vář s Ro rý sem mu sel muže ne ustá le nu tit, aby se ne mač -ka li do hou fu jako vy dě še né děti. Sta či la by jed na dáv ka a měli by to všich -ni spo čí ta né. Po pěti stech met rech po cho do vá ní roz pá le ným pís kem sedos ta li na ok raj pal mo vé ho háje nebo lesa, Ko vář to ne do ká zal roz li šit.

Ne vi děl žád né sto py po ji ných li dech ani zví řa tech, pou ze pes tro ba rev -né pa pouš ky, kte ří ve svém hem že ní ve stí nu stro mů při po mí na li oživ lékle no ty, ně kte ří díky svým fan task ním bar vám spíš la ci nou bi žu te rii.

Zblíz ka byly pal my vyš ší, než si před sta vo va li, a na kaž dé na šli jen pároře chů. Ty byly také vět ší, než če ka li.

„Do prá ce chla pi,“ po po hnal Ro rýs muže. „Kato a Vlam zů sta nou nahlíd ce, os tat ní do ko run.“

„Pro jdu se oko lo,“ ozná mil Ko vář.Ro rýs při kývl. Ne usmí val se, jen se ne ustá le po zor ně roz hlí žel. Ani

jemu se mís to moc ne za mlou va lo.„Ta pláž. Jest li tam na nás ně kdo poč ká, po stří lí nás jako krá lí ky. Není

tam žád né kry tí,“ řekl váž ně.„Pro to se po roz hléd nu,“ při kývl Ko vář.Za mí řil dál do nit ra pal mo vé ho lesa. Stro my rost ly da le ko od sebe, pro -

to že je jich ko ru ny za bí ra ly hod ně pros to ru, zem však po krý va lo houš tí apo ko le na vy so ká, pich la vá trá va. To bylo to nej mé ně pří jem né, co zdeKo vář na šel. Ku po di vu ho ne ob tě žo val žád ný hmyz. Te rén ne ustá le mír něstou pal, za chví li utich ly zvu ky do pro vá ze jí cí lo po ce ní mužů. Udi vo va loho, že za tím ne na ra zil na žád ný po tok, nebo říč ku. Voda mu se la být blíz kopod po vr chem, ji nak by tady pal my ne rost ly. Nebo bylo míst ní kli mamno hem vlh čí, než se teď zdá lo. Otřel si pot z čela a na pil se vody z ču to ry. Při tom jeho po hled padl na bílý bal van vy ční va jí cí zpod vy so ké ho trsu trá -vy. Na táhl se po něm a zvedl ča sem vy bě le nou leb ku. Slun ce, déšť a ne vi -di tel ný hmyz ji pro mě ni ly v do ko na le čis tý pom ník dáv né lid sképří tom nos ti. V týl ní čás ti byl malý otvor. Ko vář leb kou za třásl, ozval sechras ti vý zvuk a na zem vy padl ka men ný hrot šípu. Chví li si ho peč li věpro hlí žel. Ne by la to žád ná hru bá prá ce, ale znal cem ře mes la do ko na leopra co va ný kře men ný list.

Scho val ho do kap sy, leb ku vrá til na mís to a vrá til se k os tat ním.

Tam a zase zpát ky

74

V prů bě hu jeho pát rá ní se po su nu li o kus dál, pro to že stro my na pů vod -ním mís tě už skli di li.

„Ná klad pře pra ví me na ráz, všich ni na jed nou,“ ozná mil Ko vář Ro rý so -vi.

Vel ký muž k němu tá za vě vzhlédl.„Už tu ně ja cí lidé byli. Je to ně ja ký pá tek. A zdá se, že pár jich tu na šlo

i svůj hrob,“ se zná mil ho s vý sled ky své ho pát rá ní.Den byl úmor ný, brzo vy čer pa li zá so by vody a tr pě li žíz ní. Wrec ki, kte -

rý se po til ze všech nej víc, v jed nu chví li za myš le ně po zvedl vel ký ko kos.„Sto ti síc, mož ná víc. Ať se bod nu, jest li se z něho na pi ju.“Ko vář by se klid ně na pil, ale ne měl k ča ro dě ji vy hle dá va né subs tan ci,

kte rou plod ob sa ho val, dů vě ru. Ne, do kud se ne do zví více.Se sou mra kem se mír ně ochla di lo, ale ne zdá lo se, že by z jas né ob lo hy

chtě lo pr šet. Na ob lo ze se ob je vo va la souh věz dí, kte rá ješ tě víc než po div -né oko lí Ko vá ře pře svěd či la, že se na chá zí ně kde jin de, v dal ším svě tě.Při pa dal si o to víc ztra ce ný a ná vrat domů se mu zdál méně prav dě po dob -ný.

„Vy ra zí me?“ vy ru šil ho z pře mýš le ní Ro rýs.Ko vář jen při kývl a ucho pil ba toh až k prask nu tí na cpa ný oře chy. Pů -

vod ně chtě li vy čle nit tři muže jako ozbro je ný do pro vod a hlíd ku, na ko necvšak mu se li ko řist nést všich ni.

S tmou zís ka lo moře na zá had nos ti a hro zi vos ti, voda se pro ti stá le hor -ké mu pís ku zdá la le do vá, ně ko lik mužů se roz kaš la lo. S od de cho vá nímtáh li lodě po pís ku. Pří liv už ustou pil, měli to stej ně da le ko jako při při stá -ní. Vlam se na jed nou zhrou til a za čal zvra cet. I ně ko lik dal ších se při prá cipo tá ce lo. Úpal s úže hem, úna va a cel ko vá de hyd ra ta ce si vy bí ra ly svoudaň. Ko neč ně byla prv ní ka noe na vodě, dva muži ji při dr žo va li, os tat nína klá da li.

„Jed na loď chy bí? Co když ne po be re me všech no?“ pro mlu vil v tem no -tě ně kdo.

Vl ní cí se vod ní hla di na zblíz ka od rá že la hvěz dy a při po mí na la oživ lýko be rec.

„Je den chlap, to je osm de sát kilo. Osm de sát kilo těch hle oře chů budepár mi liónů. Od krouhl jsem člo vě ka za pár ti sí co vek,“ za bru čel dal ší.

Ko vář cí til, jak vy hlíd ky na bo hat ství po há ně jí ob ra zo tvor nost mužů apře tvá ří ji těmi nej bi zard něj ší mi způ so by.

75


„Už žád ný kecy Jo ha ne,“ za sy čel Ro rýs. „Nebo těch osm de sát kilo, kte -ré tu ne chá me, bude pat řit tobě.“

Zby tek na klá dá ní zvlád li bez prob lé mů a zmá če ní od ra zi li od bře hupro ti vl nám. Teď při chá ze la ta část plá nů, ke kte ré měl Ko vář nej men ší dů -vě ru. Ná vrat.

Pod le Mar zi ka sta či lo, aby se vrá ti li při bliž ně do stej né ho mís ta, ve kte -rém se ob je vi li. Ko vář usi lov ně pád lo val. Kom pas na noži ne fun go val,v prů bě hu dne se uvol nil a vy padl. Jed no du še smě řo va li kol mo od bře hu adou fa li, že to bude sta čit. Mar zik tvr dil, že je vrá tí té měř do stej né ho oka -mži ku, ze kte ré ho se na ces tu do pa ra lel ní ho svě ta vy da li. Ta ko vý ne -smysl, ta ko vá leh ko my sl nost.

Bylo to jako zá blesk, jak ba se ba lo vá pál ka, kte rá leh ce za va dí o leb ku.Ne to lik, aby ji roz tříš ti la, ale dost na to, aby mo zek za vib ro val jako míč po zá sa hu.

Pro po ce ní, una ve ní, na so le ní moř skou vo dou na jed nou se dě li v na třá -sa jí cích se ka no ích a do tvá ří jim dul stu de ný vítr.

Tam a zase zpát ky

76

DE KA DENT NÍ ČA RO DĚJAr mi tus byd lel ve vile uto pe né v ze le ni peč li vě udr žo va né za hra dy. Ve stí -nu za stři že ných cyp ři šů se líně po va lo va li dva psi. Když ko lem nich pro -chá ze li po vy dláž dě ném chod ní ku, zjis til Ko vář, že to ne jsou psi, ale tyg ři. Stráž né mu u brá ny na po ze mek mu sel ode vzdat zbraň a teď se cí til ne svůj.

„Ne jsou to nor mál ní zví řa ta. Ar mi tus si je prý při vezl z ně kte ré ho zesvých vý le tů. Je ča ro děj, ne za po meň,“ uklid ňo val ho Ro rýs.

„Do kud ne sej deš z ces ty, nic se ti ne sta ne.“Schůz ku zor ga ni zo val on a všech no, co se Ko vář o sta rém ča ro dě ji do -

zvě děl, po tvr zo va lo, že to byl hu sar ský kou sek. Ar mi tus žil v dob ro vol néizo la ci a ni ko ho ne při jí mal. Park, ač ošet řo va ný, při po mí nal svou ne pře -hled nos tí a čle ni tos tí džung li, Ko vář se při stihl, že při kaž dém vý hle duoče ká vá ně ja ké ne bez pe čí. Už ho ani ne pře kva pi lo, když u paty ob rov skédougla sky za hlédl sto če né hadí tělo. Had trá vil a pod le ve li kos ti vy bou le -ni ny ozna ču jí cí po lo hu jeho obě da Ko vář od ha do val, že sež ral mi ni mál něosla. Nebo člo vě ka, na pad lo ho po chví li.

„Hez ký maz lí ček,“ zkon sta to val.Ten to krát vy pa dal ner vóz ně Ro rýs.„Ne mám rád hady,“ při pus til. „Není to maz lí ček, spíš hlí dač, stej ně

jako ti tyg ři. Před pár lety se tři ma ní ci chtě li po dí vat na zou bek Ar mi to vatre zo ru. Vrá til se je den ší le ný stra chy. Tvr dil, že jeho par ťá ky sež ra la ta hle ob lu da.“

„Nebo ně ja ká jiná, může jich tu být, za hra da je vel ká,“ do dal Ko vářklid ně.

To už stá li před scho dy ke dve řím, spíš brá ně do vily, kde na ně če kaldal ší vrát ný. V stříz li vém ob le ku, šedé ko ši li s kon zer va tiv ní kra va tou ačer ný mi brý le mi ne vy pa dal jako slu ha, spíš jako vý kon ný stráž ce. Sta rýča ro děj se oči vid ně ne spo lé hal jen na své zví ře cí ochrán ce.

77

Muž je ješ tě jed nou dů klad ně pro ša co val a pak je za vedl do sa lón kus ob rov ským ok nem pos ky tu jí cím vý hled do za hra dy.

Než se Ko vář sta čil po řád ně roz hléd nout, vstou pil z dru hé stra ny obéz -ní muž v sa té no vém há bi tu s vý šiv ka mi po div ných zví řat, na půl kro ko dý lů a na půl dra ků. Vět ši na rysů mu žo va ob li če je se uto pi la v pří li vu tuku, zůs -tal jen vý raz ný ma si tý nos a oči.

„Při šli jsme pod le do ho dy, pane,“ pro mlu vil jako prv ní Ro rýs. „Já aJohn Fran ti šek Ko vář.“

Ar mi tus po hlédl se záj mem na Ko vá ře a usa dil se do jed no ho z kře sel.Ča lou ně ní ustou pi lo pod ča ro dě jo vou hmot nos tí a ob klo pi lo jeho roz té ka -jí cí se tělo.

„Vy jste z ji né ho svě ta, jak jsem vy ro zu měl,“ po zna me nal Ar mi tus.„Ne vím, zda pro vás chci a mohu něco udě lat, ale mů že te mě zku sit pře -svěd čit, že to pro mě bude vý hod né.“

„Hle dám ně ko ho, kdo by mi po mohl vrá tit se domů. Vy jste prý nej lep ší ča ro děj, ote ví rač oken.“

„Nej lep ší ži jí cí ča ro děj, to ano,“ za chroch tal Ar mi tus spo ko je ně. „Pro -to že jsem byl opa tr ný.“

„Jaký je ten váš svět?“Zpo čát ku Ko vář o Ar mi to vých schop nos tech po chy bo val. Když však

mu sel zod po ví dat jeho jas né, struč né a přes ně de fi no va né otáz ky, svůjprv ní do jem pře hod no til. Pod tu ko vý mi pol štá ři se ješ tě stá le skrý val bys -trý mo zek.

„Žád ná ma gie, do ko na lá tech no lo gie, stro je pře mýš le jí cí sko ro jakolidé, kos mic ký vý zkum,“ shr nul po půl ho di ně Ar mi tus jeho vy prá vě ní.„Do ta ko vých míst se okna ote ví ra jí těž ko.“

Ko vář cí til, jak mu na dě je utí ká mezi prs ty. Po úspěš ném ná vra tu z Pal -mo vé ho svě ta, jak rea li tu, kde sbí ra li ko ko sy, sám po křtil, za čal vě řit, žeces ta domů exis tu je.

„Ale já to do ká žu,“ do kon čil spo ko je ně Ar mi tus, vy kouz lil z kap symalý zvo ne ček a za cin kal na něj.

Oka mži tě se ob je vil slu ha s tá cem, ka ra fou tma vé ho li ké ru a jed nouskle ni cí. Vše po lo žil na stůl a s úklo nou ode šel. Ar mi tus se sám ob slou žil,ni ko mu ne na bí zel a chví li mlč ky usr ká val tem ně hně dou te ku ti nu.

Ko vář ml čel. Vě děl, že to hle není oby čej né ob chod ní jed ná ní. Ar mi tusbyl pod le vše ho bo ha tý, hod ně bo ha tý. Na dru hou stra nu k tomu, aby sečlo věk bo ha tým stal, musí po bo hat ství tou žit. Ne ustá le, po řád …

De ka dent ní ča ro děj

78

„Mla dý muži,“ Ar mi tus mlaskl a od lo žil sklen ku, „má cena je sto mi -liónů. Po lo vi na ban kov ním pře vo dem s da tem splat nos ti řek ně me tři dnypo va šem od cho du.

Ro rýs vy pa dal su mou šo ko ván, ale Ko vář ho reč na tě po čí tal. Jeho po dílz akce po ode čte ní ná kla dů byl pat náct mi liónů. Bude tr vat pár týd nů, nežRich ter zor ga ni zu je pro dej, ale to ne hrá lo roli. Sta či lo šest dal ších ob dob -ně úspěš ných vý prav a měl na zpá teč ní lís tek.

„V jaké měně?“ ze ptal se klid ně.Ar mi tus po ba ve ně za chroch tal.„Není pev něj ší měna než čes ká ko ru na. U vás tomu je ji nak?“„Tak že sto mi liónů v čes kých ko ru nách,“ ujis til se Ko vář ješ tě jed nou.„Přes ně tak. Nebo ki lo gram hy u a ky,“ do dal ča ro děj.„Hy u a ka na vol ném trhu ne exis tu je. Všech ny vlá dy jeho po hyb bed li vě

sle du jí. Nedá se se hnat,“ vmí sil se do de ba ty zne po ko je ně Ro rýs.„Já vím. A je to ško da. I když to, čemu dnes ří ka jí hy u a ka, je je nom sla -

bý od var pů vod ní subs tan ce. Pěs tu jí ho ve skle ní cích a ne jsou k roz luš tě níjeho ta jem ství o nic blíž než kdy si,“ od frkl po hrd li vě Ar mi tus.

„Těch sto mi liónů bude sta čit, ale hy u a ka by byla lep ší. Mů že te jít, pá -no vé.“

Ko vář se oto čil a za mí řil k vý cho du, u dve ří už po stá val bo dy gárd vesvém kon zer va tiv ním úbo ru. Na bo tách mu sel mít me cho vé pod ráž ky,pro to že ho ne sly še li při jít.

Ko vář vě děl, proč sta rý ča ro děj tou ží po hy u a ce. Prá vě tu hle subs tan civ roce 42 po uži li Hit le ro vi ča ro dě jo vé, aby řá do vě zná so bi li své schop nos -ti. Hy u a ka a lát ky z ní od vo ze né do dnes pat ři ly k nej pří sně ji stře že nýmstát ním po kla dům. Po uží va ly se k dal ší mu roz vo ji ma gie, zej mé na pro vo -jen ské úče ly. A také k po li cej ním vý sle chům, při po mněl si Ko vář ča ro dě je in kvi zi to ra.

„Sto mi liónů,“ vy dechl Ro rýs, když se dos ta li na par ko viš tě před po ze -mkem.

„Tro cha sbě ru ko ko so vých oře chů,“ po kr čil Ko vář ra me ny a ode -mknul.

Lu xus ní li mu zí na Tat ra 913 A za bí ra la mís to pro dva oby čej né vozy ane da le ko sto jí cí Mer ce des 500 SL ved le ní vy pa dal jako li do vé vo zít ko.Ko vář ji kou pil, pro to že au to mo bil ka jako je di ná fir ma měla v na bíd cei pan cé řo va né vozy.

79


Šes ti lit ro vý dva nác ti vá lec oka mži tě na sko čil, kli ma ti za ce za ča la lik vi -do vat na a ku mu lo va né ved ro.

„Ne ti po val bych tě na chláp ka, co má sla bost pro vel ký au ťá ky,“ řeklpo ba ve ně Ro rýs, za tím co se pro plé ta li úz ký mi ulič ka mi vi lo vé čtvr ti.

„Chtěl jsem si to vy zkou šet. Doma ta ko vou mož nost mít ne bu du,“ od -po vě děl mu Ko vář, za řa dil troj ku a po lech tal ply no vý pe dál.

„A co zů stat tady? Pe ní ze, žen ský, bou rá ky. Mů žeš mít všech no,“ nad -ho dil Ro rýs a zvě da vě Ko vá ře po zo ro val.

„Chci domů,“ za vr těl hla vou Ko vář.„Váš svět je div ný a ješ tě se to zhor šu je. Za sta vi li jste ato mo vý vý -

zkum, pos ta vi li jste prv ní ENIAC, ale pak ho bez dal ší ho záj mu vyp nu li,chce te znač ko vat lidi ně ja kým kou zel nic kým cej chem, nebo co …“

„Proč dra hý ato mo vý vý zkum, když tři vo jen ští ča ro dě jo vé srov na jí sezemí ja ké ko liv měs to, sta čí je do pra vit na do hled cíle? To uká za lo po rov -ná ní Hi ro ši my a Na ga sa ki,“ od po vě děl klid ně Ro rýs.

„Kar pen si ho zna če ní, to je svi ňár na, sou hla sím. Ale to jim ne pro jde.Všu de jin de mož ná ano, tady jsou lidé ne zá vis lí, zvyk lí bo jo vat.“

Ko vář jen při kývl. To byla prav da.

De ka dent ní ča ro děj

80

ŠPER KY PRO KRÁ SUSle do val, jak Klá ra vstá vá a pře chá zí k baru. Na ho ta jí ne va di la, cho va la sezce la sa mo zřej mě a se be jis tě. Lí bi lo se mu po zo ro vat ji. Dlou hé vy pra co va nénohy, pev ný ku la tý za dek a útlý pas. Útlý v po rov ná ní s os tat ní mi pro por ce -mi. Na ženu byla vy so ká a fy zic ky sil ná.

„Po chy bu ji, že hra ješ je nom te nis, to bys měla ne vy vá že nou pos ta vu. Jed -nu ruku vy pra co va něj ší.“

Z hra na té láh ve si na li la gin a do pl ni la ho štěd rou dáv kou to ni ku.„Něco k pití?“Po mi lo vá ní měla vždy tro chu za stře ný hlas. Ko vář se bral z pol štá ře čer né

hed váb né kal hot ky a za myš le ně lát ku pro mnul v prs tech.„To též, co ty.“„Ráda cvi čím,“ od po ví da la, za tím co při pra vo va la dal ší drink. „Těší mě být

v dob ré for mě.“Oto či la se, v kaž dé ruce jed nu skle ni ci, svět lo usí na jí cí ho dne plas tic ky

zvý raz ňo va lo ob lost ňa der a bra dav ky vy stu pu jí cí z tma vých dvor ců.Uvě do mi la si, že ji po zo ru je, s úsmě vem se na zu la do po ho ze ných stře ví ců

s vy so kým pod pat kem a schvál ně se pro šla ko lem sto lu.„Lí bím se ti?“ usmá la se.„Jo,“ přiz nal. „Líbí se mi na tobě víc věcí. Na sek re tá ři jsem ti něco ne -

chal.“Po da la mu sklen ku, ova nu la ho její ži vo čiš ná vůně smí cha ná s par fé mem.

„Vo níš úžas ně.“Ve tvá ři jí blesk lo po ba ve ní, za tvá ři la se ko ket ně.„Li cho tíš, sko ro jako bys něco pot ře bo val. Nej dou ob cho dy a chceš pra co -

vat pro mě?“ řek la a zvě da vě se vrá ti la k sek re tá ři.„Pane bože!“ vy dech la, když na šla a otev ře la ma lou kra bič ku.

81

Byly v ní ná ušni ce. Na šel je v ka ta lo gu nej vy hlá še něj ší ho praž ské ho kle -not nic tví, ka me ny, cel kem šest bri li an tů od jed no ho do pěti ka rá tů, ne chal při -vézt rov nou z Am ste ro da mu.

„V té kra bič ce to ne vy zní. Zkus si je,“ po bídl ji.Po zo ro val ji, její ra dost né vzru še ní se mí si lo s ne jis to tou, kte rou u ní ni kdy

před tím ne vi děl.Pře mýš lel, proč to udě lal. Ne šlo o pe ní ze. Po cel kem čty řech vý pra vách

měl na účtu přes še de sát mi liónů. Rich ter pro dá val zbo ží do za hra ni čí, cenyza tím ne kle sa ly, všich ni byli spo ko je ní. Sna žil se kou pit si vlast ní svě do mí?Usi lov ně pra co val na tom, aby z to ho to svě ta zmi zel a jí o tom nic ne řekl. Ona mu také nic ne ří ka la. Jen útržky z pra cov ních cest, pár his to rek z dět ství amlá dí. Vy ho vo va lo mu to tak a jí zřej mě také. Cí til z ní sa mos tat nost, ráz nost,jis tou stro host, kte rou dá va la na je vo os tat ním, ale ne jemu.

„Jak vy pa dám?“Oto či la se k němu, bri li an ty v je jích uších se mě ňa vě lesk ly a stej ně tak zá -

ři ly i její oči.Ko vář si v jas no zři vém oka mži ku uvě do mil, že už ni kdy ne bu de krás něj ší.

Už ni kdy se ne sej de to lik vzác ných okol nos tí v je di né chví li.„Jako krá lov na krá lo ven a sou čas ně ta nej žá douc něj ší žena pod slun cem.“Při stou pi la k pos te li, klek la nad něj, klí nem se mu otře la o pod bři šek, na

hru di ucí til do tek bra da vek. Byla vzru še ná a on už také.Pro bu di lo ho, když vsta la z pos te le. Ne chtěl usnout, ale mi lo va li se tak ná -

ru ži vě, že když se po tom stu li la ved le něho, úna va ho pře moh la. Teď z podpři vře ných ví ček po zo ro val, jak se opa tr ně blí ží ke skří ni, kde na schvál ne chal kuf řík. Ten, kte rý si bral na vý le ty do Čes kých Bu dě jo vic, kde od Veř mi řov -ské ho ku rý ra do stá val ko or di ná ty no vých oken k pře su nu do Pal mo vé ho svě -ta. Před kuf ří kem se za sta vi la a vá ha vě se k němu oto či la. Ne byl si jis tý, alezdá lo se mu, že se jí ve svět le noč ní lam pič ky vlh ce lesk nou oči. Po ho di la hla -vou, jako by se sama chtě la zba vit po chyb, dřep la si a kuf řík opa tr ně otev ře la.V kuf ří ku byly ko or di ná ty jako vždyc ky, ale okna, kte ré ne moh li z ča so výchdů vo dů vy užít. Na víc se ote ví ra lo ji nam, než kam se už čty řik rát dos ta li, a onne chtěl zby teč ně ris ko vat. Vi děl ji, jak stu du je sloup ce čí sel i ná črt ky. Buďměla ei de tic kou pa měť, nebo ně kde scho vá va la malý fo to a pa rát. Bylo to jed -no. Za vřel oči, aby usnul a do spal noc. Že pra cu je pro taj nou po li cii mu do šlo,když se spo lu po pr vé mi lo va li. Její par fém, zblíz ka tak oso bi tý a in ten ziv ní,mu při po mněl chví li, kdy ho od vá dě li ven z vě ze ní. Mu se la stát těs ně u po -otev ře ných dve ří a on teh dy po pr vé ucí til její vůni.

Šper ky pro krá su

82

NEBE – PEK LO A JEŠ TĚ JED NOUPEK LO

Slun ce žhnu lo jako po kaž dé, když se tady ob je vi li. Cel ta pře ta že ná přespříď za brá ni la na brá ní vody, muži za ča li pád lo vat, ješ tě než se za sta vi li.Ni kdo už se bou ne ta hal mo der ní zbra ně a ob le če ní. To všech no v Pal mo -vém svě tě ne uvě ři tel ně rych le chát ra lo. Ro rýs se spo ko jil s ma če tou a dvo -ji cí kře sad lo vých pis to lí za pa sem, jiní muži dá va li před nost ruč ni címnebo do kon ce ku ším. Sám Ko vář si ne dal po koj, do kud ne seh nal od lé va né bron zo vé dělo. Vy pa da lo malé, ale vlá čet se s ním mu se li dva až tři muži.Všich ni na jeho vý mysl na dá va li, pro to že je do nu til, aby se s ním všich nina uči li za chá zet. Ne po uží va li kou le, ale kusy že le za se bra né ně kde nasme tiš ti a po zá cvi ku do ká za li na tře tí ránu po krýt kar tá čo vou stře lou vy -me ze né úze mí.

Břeh se rych le při bli žo val, vlny byly ten to krát o něco vět ší než ob vyk le, ale díky před cho zím zku še nos tem se s nimi snad no vy rov na li. Pod ký lemza šus til pí sek, všich ni jako na po vel vy ská ka li a tla či li ka noi co nej rych le ji ke bře hu. Del ší vlna jim po moh la a ušet ři la pár met rů lo pot né ho ta há ní.

„Kra ku, Vale, my tři si be re me dělo a prach, os tat ní vý stroj!“ za ve lelKo vář.

Tvá řil se, že ne spo ko je né rep tá ní ne sly ší. Dob ře si pa ma to val na zko ro -do va né ně mec ké vy zna me ná ní a čas to pře mýš lel, co se jeho ma ji te li při -ho di lo.

Už ne při stá va li pří mo na plá ži, ale tro chu stra nou u ústí po to ka. Plo chépo bře ží tam tvo ři lo měl ké údo lí, v němž pal my rost ly až té měř k moři.

„Co to je?“ řekl ně kdo a zvedl z pís ku lesk lý plí šek. Ro rýs si ná lez při -vlast nil a po de zří va vě ho stu do val, Ko vář za tím lá do val ka nón a kon tro lo -val, zda střel ný prach v prů bě hu ces ty ne na vlhl.

83

„Je to něco jako psí znám ka, co se nosí v ar má dě. Je nom že mís to jmé najsou tu jen pís me na EF a čís lo.“

„Může to tu le žet už za tra ce ně dlou ho,“ po zna me nal ně kdo.Ko vář vě děl, proč to řekl. Muži se báli, že zru ší akci. Na úspě chu byl

kaž dý za in te re so va ný svým po dí lem.Zno vu mu ve vzpo mín kách blesk lo sta ré vy zna me ná ní. Ten hle střep ale

vy pa dal jako nový. Je nom že i on pot ře bo val pe ní ze a taj ná služ ba, pro kte -rou pra co va la Klá ra, nebo kon tra roz věd ka, na kte rou si stě žo val Rich ter,je už dlou ho na po ko ji ne ne cha jí.

„Pou ze dva pra cov ní týmy, os tat ní bu dou hlí dat,“ roz hodl. „Na hlíd ceu lodí zů sta ne je den muž.“

Ro rýs se na něj ne vra ži vě po dí val, ale ne pro tes to val. Ko vář si uvě do -mo val, že je jich do sud bez pro blé mo vá spo lu prá ce brzy skon čí. Oba mělisvé před sta vy o ve le ní a Ko vář upřed nos tňo val víc opa tr nos ti a plá no vá nínež vel ký muž.

Tro chu ner vóz ně ji než na pos le dy se pře su no va li pal mo vým há jem doob las ti, kde ješ tě oře chy ne skli di li. Krad li se po ti chu, v ru kou pis to le, ma -če ty, ně kte ří sta ré meče. Ko vář si na jed nou uvě do mil, že víc než muže zeza čát ku dva cá té ho prv ní ho sto le tí při po mí na jí pi rá ty. Te rén mír ně stou paljako vždy, když se vzda lo va li od moře. Za tím se ni kdy ne vy pra vi li až zahře ben, kte rý jim za krý val vý hled. Ne by lo proč a před sta vo va lo by to zdr -že ní a zby teč né roz dě lo vá ní sil. Přes to by se tam sám rád po dí val.

Ko neč ně ob je vi li prv ní pal mu se zra lým ko ko so vým oře chem. S je jichpří cho dem umlklo vřeš tě ní pa pouš ků i cvr li ká ní ne vi di tel ných sa ran čat.Přes to měl Ko vář po cit, že i před tím tu bylo po div né ti cho. Jako muž sképřed lok tí vel ký, čer ve no ze le ný pták se od le pil z vět ve jed no ho ze stro mů,pře le těl k dal ší mu, ale než se usa dil, roz mys lel si to a vrá til se zpět.

„Do prá ce,“ za ve lel Ro rýs.Ko vář jako ob vyk le pat ro lo val, ale čím déle se po oko lí pro chá zel, tím

měl ne pří jem něj ší po cit. Pak v mís tě, kde ješ tě před tím ne byl, dos ta teč něvzdá le ném od mužů sklí ze jí cích oře chy, na šel vy kop nu tý drn trá vy. Byloto v mís tě se suš ší pů dou, sta či lo o něj jen za va dit špič kou boty. Str nul, na -táhl ko hou tek a opa tr ně se roz hlí žel. Ně kdo tudy pro chá zel a ne by lo to takdáv no. Pak se bez dal ší ho zdr žo vá ní oto čil a rych le vy ra zil zpát ky. Pře chá -zel od stro mu ke stro mu, otev ře něj ší mís ta pře bí hal v hlu bo kém před klo -nu.

„Máme spo leč nost,“ ozná mil, když do ra zil.

Nebe – pek lo a ješ tě jed nou pek lo

84

Na ta že né ko hout ky za cva ka ly, muži se in stink tivně oto či li zády k sobě, če lem k ne vi di tel né mu ne pří te li.

„Tak to aby chom toho na če sa li dva krát víc než oby čej ně. Ne ví me, zdatu i příš tě bude ta ko vý klí dek,“ od po vě děl Ro rýs a vy zý va vě se na Ko vá řepo dí val.

Ko vář vě děl, že ho ne pře svěd čí a stej ně tak ani os tat ní. Všich ni chtě lisvůj po díl a to tím víc, že ne by lo jis té, není-li pos led ní.

„Mů že me tu i pře spat, nebude-li zby tí,“ při kývl mís to pro tes to vá ní.Vě děl, že tím všech ny do nu til k vět ší mu spě chu. Ni kdo zde ne chtěl zů -

stá vat déle, než bylo nut né.Dal ší ho di nu pra co va li bez vy ru šo vá ní, ale Ko vář měl ne ustá le oči na

stop kách. Když spat řil na ob lo ze hej no vy pla še ných ptá ků, vě děl, že jepoz dě. Ně kdo se k nim blí žil.

„Ko nec prá ce, při prav te se k obra ně!“ za ve lel.Sou čas ně se z houš tí vy no řil ho lo hla vý ko los s hla vou a tě lem na štva -

né ho Hul ka. Víc než jeho vel ký plo chý ob li čej s kle nu tým ma si tým no sempři po mí na jí cí sněž ný pluh a býčí šíje Ko vá ře zner vóz ňo va la zbraň v jehoruce, au to mat s ne pří jem ně vel kým zá sob ní kem a pod věs nou bro kov ni co -vou hlav ní.

„Jsem Ber tram, ale zná mí mi pře zdí va jí Chuck dva. Dou fám, že mi ro -zu mí te mlá den ci, pro to že naše ling vist ka je kus po za du. Teď to mám napo vel já,“ pro mlu vil do ko na lou ang lič ti nou.

Na do kres le ní svých slov po kro pil krát kou dáv kou pros tor kus stra nou,aby ni kdo ne po chy bo val o jeho pa leb né síle.

„Vy na těch stro mech mů že te zů stat, os tat ní od lo ží kvé ry, jak mi le řek -nu teď. Kdo ne, bude za stře len,“ za škle bil se. „Teď.“

Ko vář od lo žil svou kře sad lo vou pis to li jako prv ní, os tat ní ho vá ha věna po do bi li, je den muž buď ne po cho pil, nebo ne chtěl po cho pit. Dr žel svou ruč ni ci, jako by se ne mohl smí řit s tím, že je pře mohl je di ný muž.

„Teď,“ zopa ko val Ber tram pře zdí va ný Chuck dva a stře lil ho do nohy.Muž za úpěl a sva lil se na zem, Ko vář stis kl rty.„Tobě se to ne lí bí, co? Jsem sám a vás je hod ně. Mu sím mít au to ri tu,“

os lo vil ho Ber tram pří mo.Ko vář vě děl, že má prav du.„Za sáhl jsem, pro to že jsem ne chtěl, aby ste se s těma svý ma hra čič ka ma

při chys ta li na os tat ní. Ne že by mi va di lo, dát vám za vy uče nou, ale my

85


jsme ti hod ní hoši a pod le toho se mu sí me cho vat,“ pok ra čo val muž v mo -no lo gu, sou čas ně však oči ma tě kal po zá stu pu před se bou.

„Teď si všich ni leh ne te na zem s ru ka ma za hla vou. Pra vid lo teď užzná te.“

„Teď.“Po slech li všich ni. Ko vář si uvě do mil, že Ro rýs mezi nimi není, mu sel

se ztra tit hned na za čát ku, mož ná už při spat ře ní po le ka né ho hej na ptá ků.Utí kat mu ale ne by lo po do bné, spíš se sna žil něco vy kou mat.

Smě rem z nit ra os tro va se vy no ři li dal ší lidé, Ko vář na po čí tal čty řimuže a jed nu ženu, všich ni v mas ko va cích ove ra lech, vy zbro je ní mo der -ní mi zbra ně mi a s dal ším vy ba ve ním.

„Máme tady par tič ku pa še rá ků pří mo v akci, ale už jsou pěk ně při pra -ve ní, jen je pěk ně pře vá zat a do ru čit,“ za hla ho lil spo ko je ně Ber tram.

„Pře četl jsi jim je jich prá va?“ ze ptal se je den z při chá ze jí cích mužů.„Žád ná ne ma jí,“ od po vě děl mu ko lo hnát s úsměš kem. „Ra dě ji pro če -

sej te te rén, jest li mi ně ja kej ne utekl. „A Khu ne, jed no ho jsem stře lil donohy. Mrk ni se na něho, ať ne vy kr vá cí.“

To hle ne by li lidé ze svě ta, v němž teď sám po bý vá, usou dil Ko vář. Je -jich vy ba ve ní mu při po mí na lo spíš jeho do mov skou rea li tu, i když ne úpl -ně.

„Zač ne me je pou tat,“ za ha le kal Ber tram.„Ro zu mí te ang lic ky?“ ozva la se žena a pak svou otáz ku zopa ko va la

v dal ších pat nác ti ja zy cích. Od la ti ny přes por tu gal šti nu, čín šti nu až pořeči, kte ré Ko vář ne do ká zal iden ti fi ko vat.“ Byla ozbro je ná, ale au to matměla vol ně po vě še ný přes ra me no a bylo vi dět, že jí spíš pře ká ží.

„Ro zu mím ang lic ky, ale mlu vím čes ky,“ přiz nal je den z mužů na zemi.„Vstaň, na sa dí me ti ná ram ky,“ při ká zal Ber tram Va lo vi a ten oka mži tě

po slechl.Pou ta cvak la. Ko vář vě děl, že po kud se mají o něco po ku sit, musí to

udě lat hned, je nom že stá li pro ti hlav ním tří au to ma tů.„Vzdej te se!“ za řval od ně kud ze stra ny Ro rýs.Ko vář se po dí val do le va. Ro rý se ne vi děl, spat řil jen bron zo vou hla veň

vy ční va jí cí zpo za stro mu. Pa ne bo že, to bude ma sakr, na pad lo ho pou ze apři tiskl hla vu co nej víc do hlí ny. Vě děl, že Chuck nebo Ber tram, či kdo tovlast ně byl, se ur či tě ne vzdá.

Muži syn chron ně po zved li au to ma ty smě rem za hla sem, Ko vá ři se zdá -lo, že vi děl mih nou cí se pla men, Ro rýs ne za vá hal.


86

„K zemi!“ za řval Ko vář.Štěk la prv ní dáv ka, pak za hřmě lo dělo.Vzduch se za tměl hlí nou a dý mem střel né ho pra chu. Ro rýs ne za cí lil

přes ně, tre fil je nom Ber tra ma a jed no ho z pa še rá ků. Vala. Oba le že li roz -se ka ní na zemi, Bet ra mo vi dru ho vé zůs ta li šo ko va ně stát. Třesk la muš ke -ta, to už Ko vář vy ra zil v před, vy škubl chla po vi au to mat, sra zil ho k zemi a mí řil na dal ší ho, kte rý se dr žel za kr vá ce jí cí ra me no. Kout kem oka za rea -go val, že Ro rýs ze za du sra zil paž bou dal ší ho z ne přá tel.

„Ne za bí jej ho! Mám to pod kon tro lou!“ kři čel, sou čas ně od zbro jo valra ně né ho a po očku sle do val, kde je pos led ní z pě ti ce mužů. Žena, kte rámlu vi la to li ka ja zy ky, vy dě še ně po zo ro va la Ber tra mo vo tělo a ne sna ži lase o od por.

„Kdo je Khun?“ ze ptal se Ko vář.Při hlá sil se muž, kte ré ho sra zil k zemi.„Po sta rej te se o ra ně né.“„My si vás naj de me! To vám ne pro jde!“ zu řil po stře le ný muž.Ro rýs se vrá til s bez vlád ným tě lem přes ra me no.„Vzal jsem ho tro chu víc, ale snad to roz dej chá.“Ko vář po hle dem pře létl ne přá te le. Je den mrt vý, je den v bez vě do mí,

dal ší leh ce ra ně ný, os tat ní smí ře ní s osu dem. Kar ta se ob rá ti la, přes to čímdřív zmi zí, tím lépe.

„Máme dost oře chů?“ ze ptal se věc ně.„Jo, sko ro plný ná klad,“ za zu bil se spo ko je ně Ro rýs.„Zmi zí me od sud. Jest li mají ně kde dal ší lidi, jsou tu coby dup,“ řekl

Ko vář a po dal Ro rý so vi je den z au to ma tů.„Za pla tí za Vala! Je mrt vej!“ ne lí bi lo se jeho roz hod nu tí Vla mo vi.„Val je mrt vej, pro to že byl bl bej,“ oto čil se k němu Ro rýs a na mí řil na

něho au to ma tem.„Zvlášt ní je, že je jich vý ba vič ka fun gu je a ne roz pa dá se jako naše,“ po -

zna me nal. „Kdy by si lehl, jak mi le John za řval, mohl žít,“ vrá til se k pů -vod ní mu té ma tu.

„K lo dím, co nej rych le ji!“ roz ká zal Ko vář, než se muž za čal dál roz či -lo vat. „Ne za po meň te na po díl. Když ne bu de ná klad, ne bu dou pe ní ze,“ při -po mněl.

„Do hléd neš na to?“ oto čil se k Ro rý so vi. „Po hlí dám je, do kud ne bu devšech no při pra ve né a při jdu pos led ní.“

87


„A ne máš strach, že tě tu ne chá me?“ za tvá řil se Ro rýs, ja ko by jen špič -ko val.

„Ne,“ od po vě děl Ko vář klid ně. „Beze mě ne bu dou ko or di ná ty.“„Já všu de ří kám, že seš fakt chyt rej kluk!“ za zu bil se Ro rýs, pře kro čil

roz stří le né ho Ber tra ma a zvedl proutě nou nůši, kte rá se jim k trans por tuoře chů nej víc osvěd či la.“

Ko vář osa měl se čtyř mi za jat ci. Žena už se sta či la uklid nit, jen oči mělavlh ké. Ne ustá le při tom po ku ko va la po mrt vém Ber tra mo vi a Va lo vi, je hož tělo tady Ro rýs bez okol ků ne chal.

„My by chom vás ne za bi li,“ řek la na jed nou zlo me ným hla sem. „Pra cu -je me pro agen tu ru, máme svá pra vid la. Dos ta li by ste naši vý stra hu a vrá tilby chom vás zpět do va še ho svě ta. Jen by chom vás pře da li lo kál ním stát -ním or gá nům, po kud je pod le míst ních zá ko nů in ter re a lit ní pa šo vá ní trest -né.“

„Dr žel zbraň, stře lil jed no ho z na šich lidí. Tak to cho dí,“ od po vě děl jíKo vář měk ce.

„Jste schop ni se od sud dos tat?“„Jo, po kud je Fred ne vzbur co val, při jde si pro nás za dva náct ho din ha -

va rij ní tým. Byli jsme na prů zku mu. Ten hle svět ješ tě ne zná me a dos ta lijsem se sem jen ná ho dou.“

„Nic mu ne ří kej, haj zlo vi!“ štěkl zra ně ný muž. „Však my jim to spo čí -tá me.“

Ko vář ne od po vě děl. Chá pal, jak vo já ko vi je.Ne chám vám na po bře ží zbraň, pro hlá sil do pros to ru. Po kud mě ně kdo

z vás bude sle do vat, za stře lím ho a ne ne chám vám nic. Mno ho štěs tí!“ po -přál jim upřím ně.

Ces tou zpát ky pře mýš lel, co toto set ká ní pro něj zna me ná. Bylo do ce ladob ře mož né, že sem bu dou moci při jet zno vu, pro to že okna se z růz nýchsvě tů ote ví ra la na růz ná mís ta a do růz ných časů. Set ká ní s jed not kou tézvlášt ní agen tu ry moh la být jen ne pří jem ná ná ho da. Pros tě je di ná krát kázá pal ka ze zá pla vy dlou hých. Nej ra dě ji by se vy ptá val dál, ale vě děl, že nato dnes není čas. U po bře ží po vě sil dva au to ma ty na vě tev, zá sob ní ky vy -práz dnil a ná bo je roz há zel po oko lí. Pak po klu sem za mí řil k lo dím, kte réuž če ka ly na vodě.

Sot va se usa dil, muži za ča li bez po bí ze ní pád lo vat. Vzhle dem ke způ -so bu, kte rým se sem dos ta li, mu se li mít pří ná vra tu do ob las ti jis tou mi ni -mál ní rych lost, ji nak by je Mar zik do stá val zpát ky jen s ob tí že mi.


88

„Jsem rád, že to máme za se bou. Bylo to o fous,“ řekl Kato, muž se dí cína la vi ci před Ko vá řem. Špat ně za bral pád lem a zmá čel sla nou vo douvšech ny ko lem. Ni kdo ne nad á val, všich ni se jen při hr bi li a byli už na mís -tě.

Svě ty se vy mě ni ly, opět ucí ti li proud le do vé ho vět ru a ocit li se zpát kyna ná klad ních plo ši nách ta že ných za ex pre sem.

„A jsem doma,“ vy dechl s úle vou Kato, v dal ším oka mži ku jeho trupex plo do val a krev smí še ná s vnitř nost mi a úlom ky kos tí Ko vá ře os le pi la.Až teď usly šel du ně ní těž ké ho ku lo me tu. In stink tivně se vy ku lil ven z ka -noe.

„Ne stří lej te do lodí! Mají tam ná klad za sto mi liónů, kur va!“ za řval ně -kdo.

Ko vář až teď za re gis tro val dre zí nu uhá ně jí cí sou běž ně s nimi po ved lej -ší ko le ji, prv ní z útoč ní ků už pře ska ko va li z vla ku na vlak. Dal ší se blí ži lipo stře chách va go nů. Sou čas ně s Ro rý sem za há ji li pal bu z uko řis tě nýchau to ma tů. Zbra ně ne mě ly té měř žád ný zpět ný ráz, Ko vář pá lil dlou hý midáv ka mi s mi ni mál ním roz pty lem, celá vlna útoč ní ků se roz ply nu la v krvi, mrt ví a zra ně ní pa da li na ko le je a mi ze li pod že lez ný mi koly.

„Ne smí nás od po jit! Je to při pra ve ná léč ka!“ řval Ro rýs. „Jdu krýt Mar -zi ka!“

Pos led ních ná bo jů vy uží val k tomu, aby si vy nu til ces tu na pos led níplo ši nu, na kte rou se sna ži li dos tat útoč ní ci z dre zí ny. Spous ta jich vra žed -nou pal bu pře ži la scho va ná za oce lo vý mi boky.

Ko vář jed nou ru kou pá lil a udr žo val ne přá te le v úkry tu, dru hou se na -táhl po bed ně při bi té k plo ši ně jen kou sek od lodi, otev řel ji a bez roz mýš -le ní z ní vy ta ho val zbra ně a há zel je os tat ním mu žům v ká no ích. To hle užne by ly muš ke ty a dal ší stře do vě ké ha ra bur dí, ale sa mo pa ly, bro kov ni ce,pis to le.

Do šly mu ná bo je, za ho dil náh le bez cen ný au to mat a vzal si vlast nízbraň. Vy užil krát ké chvil ky kli du, pře sko čil na prv ní osob ní va gon a sho -dil útoč ní ka slé za jí cí ho ze stře chy. Při tom se oto čil a spat řil Mar zi ka, jaksám čelí vlně útoč ní ků při bli žu jí cích se na dal ší dre zí ně. Ta jela po stej néko le ji a ne by la dál než dva cet met rů. Je den z útoč ní ků se pos ta vil, v rucepuš ku s te le sko pem. Mar zik k němu vztáhl ruku, jako by ho chtěl ucho pitza krk, tvář zne tvo ře nou úsi lím. Stře lec na jed nou zbraň pus til a za čal zesebe rvát bun du, jako by ho škr ti la ko lem krku. Muž ved le po ča ro dě ji vy -stře lil, ale mi nul, v dal ším oka mži ku za je čel a za čal pá lit do vlast ních řad.

89


Mar zik na jed nou padl na ko le na, z úst a nosu se mu ři nu la krev, ší le necoka mži tě přes tal ma sak ro vat vlast ní lidi. Ča ro děj vztek le máchl ru kouk dre zí ně, čísi leb ka ex plo do va la jako gra nát. Ko vář se ná si lím od trhl odsou bo je ča ro dě jů. Prá vě včas, chod bič kou mezi la vi ce mi se k němu hnalvel ký ko lo hnát, v ruce po ska ku jí cí re vol ver, kul ky za sa ho va ly ob lo že ní,na rá že ly do že lez ných stěn va go nu. Vy dě še ní ces tu jí cí kři če li hrů zou. Ko -vář se jen při kr čil a če kal. Přes ně za mí řit v je dou cím vla ku bylo té měř ne -mož né. Teď. Vy koukl s hla vou u země, hro mo tluk byl už jen tři kro kyda le ko a lá do val do re vol ve ru dal ší šes ti ci ná bo jů. Ko vář ho stře lil do bři -cha a vy švihl se na stře chu. Už se ne sna ži li od po jit jen ná klad ní va go ny,ale vi děl, jak po stře chách po stu pu jí do pře du k lo ko mo ti vě.

Vy ra zil za nimi, vítr ho ohlu šo val, va go ny pod ním se třás ly, v jed nomoka mži ku upadl a za chrá nil ho jen při va ře ný žeb řík pro čis ti če. Už vě děl,že je ne do ho ní, bu dou tam mno hem dřív než on. Po klekl, ucho pil re vol verobě ma ru ka ma. Se čtyř pal co vou hlav ní na po hy bu jí cím se ex pre su to bylahod ně ne jis tá rána. Ko lem uší mu hvízd la kul ka. Prv ní ránu strhl vle vo,dru há šla nad, tře tí ses tře lil nej rych lej ší ho, než pře sko čil na lo ko mo ti vu,pos led ním vý stře lem škrábl jeho par ťá ka. Muž sice mohl pok ra čo vat, alemís to toho zůs tal le žet při le pe ný ke stře še.

Ko vář si lehl na záda, vy ho dil prázd né ná boj ni ce, je di ným po hy bemná bo jo vý vá lec do pl nil a za klapl. Ob lo ha byla níz ko, zdá lo se, že mra kyde fi lu jí před uhá ně jí cím ex pre sem jako na pře hlíd ce.

„Sta hu je me se, sta hu je me!“ kři čel ně kdo. „Poč ká me na kra tu ha!“Ko vář ucí til úle vu, zdá lo se, že útok od ra zi li. Pak se z mra ků vy no řil

tma vý del to id. V prv ní chví li si mys lel, že je to le tad lo, ale tvor byl živý.Plul vzdu chem jako gi gan tic ký rej nok man ta a gra vi ta ce pro něj ne pla ti la.Ko vář po zvedl zbraň, to hle byl zlý sen. Co to bylo zač? Zvě da vé zví řenebo ten tvor při šel ně ko mu po moct?

Od po věď dos tal v zá pě tí. Tvo ro vi se na tru pu ob je vi ly dva body zá ří cíos le pu jí cím ja sem. Oči? Ukáz ko vý žha vý po hled, na pad lo Ko vá ře. Myš -len ka ješ tě ne ode zně la a za blesk lo se, pos led ní osob ní va gon dos tal zá saha za čal ho řet, jako by byl z pa pí ru. Dal ší vý střel vzduš né ho rej no ka bylpřes něj ší a od dě lil ná klad ní plo ši ny od osob ních vozů. Ko vář, kte ré mu teď ni kdo ne vě no val po zor nost, za mí řil na tvo ra a je den ved le dru hé ho do nějna sá zel všech šest ná bo jů. Del to id vy dal vy so ký trýz ni vý skřek ně kde nahra ni ci sly ši tel nos ti, opsal pro táh lou osmi čku a za mě řil se na pů vod ce ob -


90

tě žu jí cí střel by. Ko vář sáhl do kap sy. Na hma tal dal ší pa ti ci s ná bo ji, alek jeho smů le jich v ní ne by lo šest, ale jen dva.

Ne tvor opět otev řel své žha vé oči, ten to krát ješ tě o poz ná ní víc. Za -blesk lo se, vlak na jel na vý hyb ku, vý trysk ener gie roz pá ral stře chu těs něved le Ko vá ře, kov žhnul a roz té kal se. Ko vář se pře va lil dál od pe kel né hožáru. Pos led ní dva vý stře ly. Pliv nu tí pro ti moři, žha vá zá pla va mě ni la va -gon v zpro hý ba ný bub la jí cí plech. Čer no. Vje li do tu ne lu, Ko vář zůs tal le -žet po pá le ný a bez bran ný, měl pár se kund na to, aby ně jak vy bředlz bez na dějné si tu a ce. Před oči ma mu bleskl ob raz těla le ží cí ho na va go něpřed ním. Mož ná u něj byla ješ tě zbraň. Pos led ní oka mži ky le do vé ho hu ri -ká nu pod klen bou tu ne lu a vy je li ven.

Ko vář se roz běhl bez ohle du na ri zi ko mož né ho pádu. Měl po cit, že naněj prší žha vá láva, pře ska ko val ho ří cí že le zo, z oken va go nů šle ha ly pla -me ny. Ko neč ně byl na správ ném va go nu. Sko čil na mrt vé ho, pod bez vlád -nou ru kou le že la hra na tá pis to le, pěta čty ři cít ka. Pře to čil se na záda, zká zupů so bí cí oči del to i du se opět ote ví ra ly, dvě mod ro bí le žhnou cí vý hně. Pis -to le byla na ta že ná, od jiš tě ná. Ucho pil ji obě ma ru ka ma, za mí řil a tis klpoušť. Jed nou, pod ru hé, stá le do ko la, do kud bude zá sob ník sta čit. Modřos le po va la jako pla men sva řo va cí ho ho řá ku a stá le se při bli žo va la.

S pos led ním vý stře lem se mu do uší za řízl so nic ký třesk a ne tvor bylpryč, zmi zel v je di ném zá ble sku. Buď mu do oprav dy ublí žil, nebo hopros tě přes ná pal ba z čty ři ač ty ři cít ko vé ho re vol ve ru a ná sled ně pak vel képis to le pros tě tro chu ob tě žo va la. Hlav ně, že zmi zel. Ko vář na ne jis týchno hou seš pl hal ze stře chy a za táhl za ruč ní brz du.

91


ZLÍ A ŠPAT NÍSe dě li s Rich te rem a Ro rý sem u Kmot ra, před kaž dým sklen ka vína. Ko -vář pa dal úna vou, Ro rýs také ne vy pa dal nej čer stvě ji, ra me no měl za ban -dá žo va né. Na ko nec se jim po da ři lo od vést ná klad dřív, než se na mís těob je vi la zma te ná po li cie. Mu se li tam však ne chat mrt vé.

„Fi a sko,“ pro bra lo Ko vá ře z dří mo ty hla si těj ší slo vo. „Osm mrt vých,“pok ra čo val za chmu ře ně Rich ter a vy pil na ex po lo vi nu sklen ky.

„Máme ná klad, po dí ly mrt vých roz dě lí me mezi os tat ní chla py. Kdyžukrad ne me z már ni ce mrt vo ly, ne naj dou nás,“ za zu bil se Ro rýs.

Ko vář mu sel ob di vo vat jeho ne zdol nou ži vo ta schop nost.„Víc by mě za jí ma lo, co byli zač ti, kdo po nás šli. To ne by la po li cie ani

ar má da,“ pok ra čo val. „Prá vě oni mi dě la jí nej vět ší sta ros ti,“ řekl Ro rýso poz ná ní váž ně ji.

„Slo vá ci, Gar zo chi ho gang. Ně kdo jim dal echo a dob ře je in for mo val,ko lik tam toho bude,“ od po vě děl una ve ně Rich ter. „Ne chá pu to. Všich ni,kte ří v tom je de me, ne bu de me mu set do smr ti hnout prs tem. Ne moh liprás ka či na bíd nout víc,“ stě žo val si sko ro ublí že ně.

Ko vář vě děl, že moh li, ale nic ne ří kal.„Nej ra dě ji bych to skon čil, ale ne mů že me! Vy bral jsem zá lo hy od dal -

ších zá kaz ní ků.“„Co byla zač ta lé ta jí cí pří še ra?“ chtěl vě dět Ko vář.„Gar zo chi ho maz lí ček. Po do bné ho pů vo du jako Ar mi to vi tyg ři.Ko vář jen při kývl. Rea li ta a veš ke ré zdá ní nor mál nos ti se mu roz sy pá -

va ly před oči ma. Jako by ho je den je di ný pře chod ze svě ta do svě ta od sou -dil žít v zemi pří zra ků, lé ta jí cích bes tií, ča ro dě jů schop ných za bítpo hle dem. A de sí tek mužů umí ra jí cích na ko le jiš ti.

„Do hod ne me se zít ra, ne mys lí mi to,“ ukon čil de ba tu.„Po kud nás do té doby ne za tkne po li cie,“ do pl nil sar kas tic ky Rich ter.

92

Ko vář vě děl, že ne za tkne. Taj ná služ ba s nimi měla své plá ny a ur či těne ne cha jí ci vi lis ty, aby se jim do nich plet la.

Na sedl do tat rov ky a una ve ně si opřel hla vu o vo lant. Chy běl mu mo bil -ní te le fon. Kdy by ho měl, za vo lal by Klá ře a za jel za ní domů. Pot ře bo valspo leč nost a v tuto chví li mu bylo fuk, že pra cu je pro po li cii. Před oči mavi děl tříš tě ná těla, Ber tra ma roz ma ší ro va né ho na kous ky, útok lidí, kte résám uto pil v krvi. Ji nak to ne šlo, ale ne sná šel zby teč né umí rá ní. Na star to -val a za řa dil. Úna vou ho roz kle pa la zima. I když byl ven ku vla hý červ no -vý ve čer, ne chal okén ka za vře ná a pus til to pe ní. Mo tor té měř ne slyš něpředl, za okny se líně po hy bo va lo noč ní měs to a tma mi lo srd ně za kry laroz dí ly. Mohl si ales poň mys let, že je doma.

Za sta vil na čer ve nou a bez myš len ko vi tě zí ral do předu. Pak pe ri fer něza hlédl po hyb vle vo. Oto čil se a dí val se do čer né ho ústí pis to le, za os troumuš kou ml ha vě ro ze zná val ne ná vis tí zkři ve nou Le u he ko vu tvář. Na jed -nou vě děl, kdo zra dil a proč zra dil. Ne ná vist je víc než pe ní ze. Pis tol níkněco ří kal, ale Ko vář ho ne sly šel. Vě děl, že ne stih ne zmáč knout pe dál, anise skr čit. Po hyb prs tu na spouš ti nej dřív za hlédl v očích. Prásk.

Po skle se roz běh la pa vu či no vá sít, ale ne roz bit né sklo vy dr že lo. Ko vářpus til spoj ku, dva nác ti vá lec se roz běhl jako hla do vé mon strum a tat ra vy -stře li la do pře du. Prásk, prásk, Le u hek ve svém spor ťá ku se do ká zal dr žetza ním a za jíz dy stří lel. Ko vář mu sel uznat, že pis tol ník svou prá ci umí.Tre fo val se do ce la čas to – to byl za jíz dy per fekt ní vý kon. Už uhá ně li poná bře ží. Ko vář se pře su nul víc do le va a při brz dil, aby své mu pro ná sle do -va te li do vo lil do hnat ho. Jeli teď bok po boku, Le u hek ří dil jed nou ru kou ave dru hé dr žel svou pis to li. Ko vář mu ne dal šan ci zno vu vy stře lit. Ne pa tr -ně po hnul vo lan tem, na le pil se na Le u he ko vo auto a jed no du še ho vy tla čilz ces ty do vody. Pak za sta vil u kra je, vy stou pil a po zo ro val ztem ně louřeku. Z mís ta, kde po rsche zmi ze lo pod hla di nou, stou pa ly bub li ny, ale ni -kdo ne vy pla val.

„Mož ná jsi uměl stří let, ale byl jsi bl bec. Po str ko vat se s au tem, kte réváží čtyř tuny,“ pro ne sl do ti cha, na stou pil a od jel. Cí til, že se pot ře bu jevy spat, od po či nout si, pro mys let, co dál.

Me cha nic ky za str čil klíč do dve ří bytu, kte rý si za pos led ní týd ny zvyklpo va žo vat za svůj do mov. Ne chal ho za ří dit fir mou, ale je den po koj už sta -čil pře tvo řit k ob ra zu své mu a teď se tě šil na spr chu, pa ná ka na dob rou noca spá nek. Pře kro čil práh a vě děl, že udě lal chy bu. Úna va ho při pra vi la

93


o opa tr nost. Ve vzdu chu se vzná še lo plno ci zích pa chů, i ti cho mělo ji nouozvě nu.

„My víme, že jste os trý hoch, ale ne má te šan ci,“ za sta vil ho v sáh nu típo re vol ve ru stu de ný hlas.

Sou čas ně se roz sví ti lo svět lo. Stál mezi tře mi muži, za se bou cí til čtvr -té ho. Všich ni měli v ru kou zbra ně a mí ři li na něho. Oka mži tě si uvě do mil,že jsou správ ně roz mís tě ni a je den dru hé ho ne oh ro žu jí. Pro fe sio ná lo vé.

„Dáte si kávu? Nebo něco os třej ší ho?“ ze ptal se klid ně.Muž, kte rý pro mlu vil, měl še di vé na krát ko za stři že né vla sy, knír a pleť

zhrub lou dlou ho do bým po by tem pod ši rým ne bem. Za vr těl hla vou.„Na mě své chyt ra čin ky ne zkou še je. Za bi li jste mi člo vě ka a já mám

ne sku teč né nut ká ní za bít prá vě teď a prá vě tady vás.“Ko vář si uvě do mo val, že še dov la sý by to byl scho pen udě lat, ale jen po -

kr čil hla vou.„Vy bu de te z té po div né agen tu ry,“ zkon sta to val. „Bu de me se ba vit

tady?“„Pro hle dej te ho,“ za ve lel še dov la sý.Úko lu se ujal sně dý chla pík, vzhle dem tro chu při po mí na jí cí His pán ce

nebo Me xi ča na. Metr osm de sát dva, ro bust ní pos ta va, vy pa dal té měř pod -sa di tě. Ruce nad měr ně sval na té a sil né, jako by pat ři ly chla po vi ješ tě o tři -cet cen ti met rů vyš ší mu a tři cet ki lo gra mů těž ší mu. Ne by lo na něm nichez ké ho – účel ně pře tvo ře né tělo chla pa, kte rý do ká že ránu přij mout a pakji se zná so be nou ra zan cí vrá tit. Ko vář cí til, jak se ho leh ce a zku še ně do tý -ká. Re vol ver mu vzal oka mži tě, na šel i tlač ný nůž a zá lož ní brow ningv pouz dře na kot ní ku. Po ce lou dobu pro hlíd ky si dá val po zor, aby se ne -do stal do ne vý hod né po lo hy. Ko vář vě děl, že po kud by mu ná ho da ne pos -ky tla ně ja kou vel kou vý ho du, ne měl by pro ti němu šan ci, i kdy by tady bylsám. Ten muž byl zku še ný bo jov ník a ve své prá ci se vy znal.

„Je mož né, že mi něco unik lo. Vy zná se,“ zhod no til vý sled ky pro hlíd -ky. „Ale je di ně, když to má hod ně scho va né. Snad no se k tomu ne do sta -ne.“

„To sta čí, svlé kat do na ha ho ne bu de me. Po jďme do po ko je,“ roz hodlše dov la sý.

Ko vář se ne chal pos luš ně za vést do vlast ní ho bytu a po sa dil se na po -hov ku. Oka mži tě se mu ule vi lo, cí til, jak se mu pro ti jeho vůli za ví ra jí oči.Vě děl, že dos ta ne po lí ček, ješ tě než ucí til zá van vzdu chu ve tvá ři.

„Ne bu deš si ze mě uta ho vat,“ za sy čel še dov la sý.

Zlí a špat ní

94

Ko vář s pře kva pe ním zjis til, že čtvr tý člo věk, kte ré ho vy cí til za se bou,je žena. Měla na sobě stříz li vou tví do vou suk ni po ko le na, ha len ku s de -cent ně na zna če ným vý stři hem, lo dič ky na vy so kém pod pat ku a čer né pun -čo chy se švem. Když ho sle do va la, mu se la jít bos ky, do šlo mu oka mži tě.To o ní mno hé pro zra zo va lo, stej ně jako způ sob, ja kým stá la ve dve řích.Uvol ně ná, ale sou čas ně při pra ve ná oka mži tě za rea go vat. Její krá sa s asij -ský mi ko ře ny kla ma la, svým způ so bem byla stej ně ne bez peč ná jako His -pá nec. Puma a hroz nýš, na pad lo ho při rov ná ní.

„Chci vás všech ny. Všech ny pa še rá ky,“ pro mlu vil zno vu še dov la sý.„Ne vím, co jsi zač, od kud jsi sem při šel. Ne ve dou k tobě žád né sto py, ne -mů žu vy šťou rat žád nou špí nu.“

Ko vář za re gis tro val, jak na sebe čer no vlá ska s His pán cem po hléd li.Oni o něm, na roz díl od je jich šéfa, něco vě dě li. To bylo zjev né. Mož ná tičty ři ne by li tak skvě le se hra ný tým, jak si mys lel.

„Za Ber tra ma chci všech ny tvé lidi. A tebe sa mo zřej mě. Po sta rám se,abys hnil v ně ja kém vě ze ní, ale ne za bi ju tě. To je všech no, co ti mohu slí -bit.“

„Ber tram si ukousl vět ší kus ko lá če, než do ká zal spol knout,“ zkon sta -to val Ko vář. „Než se o ně čem zač ne me ba vit, chci vě dět, s kým mlu vím.Já se jme nu ji John Fran ti šek, chcete-li Fran cis, Ko vář.“

Ten to krát to ne byl po lí ček, ale úder pěs tí. Ko vář sta čil trh nout hla vou,tak že rána sklouz la po líc ní kos ti. Před klo nu še dov la sé ho vy užil k tomu,aby mu praš til pří mo do ža lud ku. Ne měl mís to ani čas k roz ma chu a ude řilpří mo ze sedu, ale sta či lo to. Muž se skr čil do před klo nu, His pá nec a jehopar ťák oka mži tě při sko či li, Ko vá ře zmra zil dvo ji tý do tek hlav ně. Je denmu mí řil na hla vu, dru hý na mís to, kde se krk na po ju je k tělu.

„Já s Ve gou pro vaše od dě le ní nor mál ně ne dě lá me. Jsem tu jen jako do -čas ná po si la. Ale u nás vět ši nou za čí ná me po dob rém a až po kud to nej de,po uži je me jiné me to dy. Ale ne vím, jak je to zvy kem ve va šem od dě le ní,Wol fgan gu,“ řek la žena a její lho stej ně ne zú čas tně ný hlas uklid nil si tu a ci.

Še dov la sý se ko neč ně do ká zal na rov nat, tvář zsi na lou bo les tí.„Tak to zkus te po dob rém, pro to že já bych ho teď za bil.“„Jme nu ji se Ma ry lin Mor gan, pra cu ji pro agen tu ru, jak vám asi do šlo.

Od dě le ní me zi re a lit ní ho pa šo vá ní,“ před sta vi la se žena. „Mou spe cia li za -cí je ře še ní kri tic kých si tu a cí.“

Ko vá ře na pad lo, že nej čas tě ji po uží va la me to du Gor dic ký uzel pod leAle xan dra.

95


„Vin cent Vega,“ na vá zal stro ze His pá nec.O své spe cia li za ci ne mlu vil, ale Ko vá ři byla jas ná.Še dov la sý, kte ré ho os lo vi la Wol fgang, se ne před sta vil, stej ně tak ani

čtvr tý muž. Ten vy pa dal na jeho pří mé ho pod ří ze né ho.„Ne vím, o jaké agen tu ře mlu ví te. Ne vím, proč bych vám měl vy dá vat

své muže a za Ber tra mo vu smrt se ne cí tím zod po věd ný. Vy slech ně te svélidi a do zví te se, co přes ně se v Pal mo vém svě tě ode hrá lo.

„V Pal mo vém svě tě,“ od frkl si Wol fgang. „Už mu dal i jmé no.“„Pro vi nil jste se pro ti rov no vá ze, pro ti zá klad ní mu prin ci pu, na kte rém

zá vi sí exis ten ce mi liard bi liónů lidí v mi liardách svě tů!“ pok ra čo val dálvztek le. „A Agen tu ra,“ vel ké pís me no na za čát ku slo va bylo zře tel ně sly -šet, „za jiš ťu je její udr žo vá ní. Ne být nás, lidé jako vy už by všech no dáv nozni či li.“

Ko vá ři se na jed nou vy ba vi li Mo ni ka a Frank, za měst nan ci agen tu ryEF. Jak že to ří ka li? Equ i lib rii Fer ra ri us? Roz hodl se, že o set ká ní s nimipo ml čí.

„Ja kou rov no vá hu?“ ze ptal se zno vu. „Ne vi dím nic špat né ho na do vá -že ní ko ko so vých oře chů.“

„Pro vás je dů le ži té, že je jich do voz je trest ný z hle di ska zá ko nů va še hosvě ta. A pod le nich bu de te po tres tán. Až mi umož ní te chy tit dal ší pa še rá -ky. Pro nás je dů le ži té, že oře chy, je jichž ko ko so vé mlé ko ob sa hu je ma -gic ky ak tiv ní lát ku, do to ho to svě ta ne pat ří.“

„Proč ne pat ří?“„Já mu to vy svět lím,“ cho pi la se slo va Ma ry lin Mor gan. „Tře ba má

kro mě sva lů i mo zek.“Vě no va la Ko vá ři tá za vý po hled.„Mož ná,“ při svěd čil.„Ne má me na to ce lou noc,“ od sekl Wol fgang, ale sou čas ně sou hlas ně

mávl ru kou.„Exis tu je ne ko neč ně mno ho pa ra lel ních svě tů. Ně kte ré jsou si po do -

bné, jiné se na opak ne pod o ba jí ni če mu, co zná te,“ za ča la Mor gan.Ko vář s pře kva pe ním zjis til, že se mu líbí. Ona sama, způ sob, ja kým

ho vo ři la, její měk ký sop rán.„To jsem scho pen po cho pit,“ zkon sta to val una ve ně.Dos tal se do div né ho svě ta nebo spíš noč ní můry.„V ně kte rých svě tech fun gu je ma gie,“ pok ra čo va la a sle do va la ho.Vzpom něl si na sou boj Mar zi ka s ji ným ča ro dě jem a jen při kývl.

Zlí a špat ní

96

„Dů le ži té je, že pře sou vá ní ob jek tů z jed no ho svě ta do dru hé ho je může ne příz ni vě ovliv nit,“ mlu vi la dál.

„Rov no vá ha je dů le ži těj ší. Je den svět je je den svět, ale kdy by to za ča lo, pras ka ly by jako mýd lo vé bub li ny ve vět ru,“ za mí chal se do vy svět lo vá níne sou hlas ně Wol fgang.

„Máš prav du, ale já se jen sna žím ob jas nit, co dě lá me a proč. Samaprin cip rov no vá hy ne chá pu,“ sou hla si la Ma ry lin Mor gan.

Še dov la sý mávl ru kou a ode šel do ku chy ně. Ve dře zu za bub la la voda,jak si pl nil skle ni ci.

„Vez mě te si ten to svět,“ máv la ru kou ko lem sebe. „Sám jste zjis til, žeaž do jis té ho oka mži ku byl po do bný va še mu,“ mlu vi la teď ti še ji.

Ko vář po tla čil trh nu tí. Ona o něm sku teč ně vě dě la víc než še dov la sý.Fas ci no va ně po slou chal, jak ob je ve ní hy u a ko vé subs tan ce a její kul ti va cev la bo ra tor ních pod mín kách změ ni lo ce lou míst ní rea li tu. Ně če ho si všim -nul sám, nej křik la věj ších pří kla dů od klo nu po uží vá ní a vý vo je mo der níchtech no lo gií, ale bylo toho mno hem víc.

„Pod le na šich ex per tů se mění ce lo spo le čen ské kli ma. Roz voj a na růs -ta jí cí po uží vá ní ma gie způ so bí, že se pla ne ta jis tým způ so bem vrá tí dostře do vě ku. Za sto le tí nebo dvě bude spo leč nost roz kas to vá na, oče ká vá me vel ké vál ky, hla do mo ry, de ci ma ci celé po pu la ce. A to všech no, pro to žejsme ne uhlí da li okno do jed no ho svě ta a schop nos ti ča ro dě jů byly po sí le -ny da le ko nad úro veň, na kte rou si míst ní oby va te lé evo lu cí zvyk li,“ za -kon či la vy svět lo vá ní Ma ry lin Mor gan.

„Jed nou jste ne uspě li, proč tedy ne zpřís tup ní te hy u a ku a os tat ní lát kyvšem? Už je to jed no,“ opo no val.

Spe cia list ka na kri tic ké si tu a ce jen za vr tě la hla vou.„Ne má me prá vo za sa ho vat do běhu svě ta, mě nit tok udá los tí k ob ra zu

své mu. Usta no vi la se nová si tu a ce a my ji mu sí me res pek to vat a če kat, ažse vše uklid ní. A to bude tr vat sta le tí. Mi ni mál ně.“

„Chci lidi, co pa šu jí ma gic ké subs tan ce do země. Si tu a ce je už tak dostvý buš ná a kaž dý dal ší ki lo gram těch to lá tek jen při lé vá olej do ohně,“ pro -mlu vil ze dve ří do ku chy ně Wol fgang.

„Je to vaše je di ná šan ce na zá chra nu. Ji nak vás před ho dím míst ní taj népo li cii.“

Ko vář ml čel.„A mi mo cho dem. Z ně ja ké ho dů vo du usi lu je te o to dos tat se do tech -

nos vě ta. Vím, že vám ten mi ze ra Ar mi tus slí bil, že vás tam do pra ví. Lže.

97


Pot ře bo val by k tomu vy ba ve ní nej lep ších míst ních la bo ra to ří a k tomu seni kdy ne do sta ne,“ pok ra čo val Wol fgang. „V tech nos vě tě pros tě své špi na -vé kšef ty pro vo zo vat ne bu de te.“

Ko vář cí til, jak se jeho na dě je hrou tí. Za bodl po hled do očí Ma ry linMor gan.

„Do dej te mu pa še rá ky. To je vaše je di ná na dě je, pak se ně jak do hod ne -me,“ řek la klid ně.

„Dob rá, dos ta ne te své pa še rá ky,“ od po vě děl na ko nec.„Ale pot ře bu ji ko or di ná ty dal ší ho okna. Můj zdroj je zni čen.“Stá lo ho to dal ší ho di nu do ha do vá ní, ale Wol fgang na ko nec sou hla sil,

že je dodá.„Jest li ty lidi ne do sta nu, osob ně vás za bi ju,“ slí bil na zá věr ješ tě jed nou.Ma ry lin Mor gan od chá ze la pos led ní. Za sta vi la se ve dve řích a oto či la.„Mož ná vám to všech no při pa dá di vo ké, zma te né. Rea li ta už není jis to -

tou, na kte rou jste byl po celý ži vot zvyk lý. Mu sí te si uvě do mit jed no: Svůj svět si mu sí me za slou žit, mu sí me o něj bo jo vat, mu sí me kvů li němu tvr děpra co vat.

Sle do val ji una ve ným po hle dem a ne od po vě děl. Sot va osa měl, usnul.Pří mo na po hov ce, ob le če ný, jak prá vě byl. Prob lé my mu se ly poč kat nazít řek.

Zlí a špat ní

98

PLA CE NÍ DLU HŮBrzo po ránu ho pro bu dil Rich ter te le fo nem.

„Ztra til se Le u hek, řekl bych, že to práskl on. Asi z osob ních dů vo dů.“Ko vář si ra me nem při dr žo val slu chát ko u ucha a sou čas ně v led nič ce

pát ral po ně čem k pití. Měl chuť na skle ni ci mlé ka, je nom že led nič ka bylazce la za pl ně na lah ve mi tvr dých des ti lá tů, mezi ni miž jed no znač ně ví tě zi la vod ka; o pos led ní zbyt ky mís ta se dě li lo pár kos tek jí del ních po lo to va rů.Fir ma měla o za ří ze ní spí že osa mě lé ho muže své vlast ní před sta vy. Na ko -nec led nič ku za vřel a spo ko jil se se skle ni cí vody.

„Jo, to může být prav da. Řekl bych, že se už ne vy no ří.“„To ne,“ po tvr dil Rich ter.„Udě lá me ješ tě je den pos led ní kšeft. Pak za se bou za me te me sto py a

prásk ne me do bot,“ řekl Ko vář klid ně.„Skvě lé,“ v Rich te ro vě tvá ři za zně la ne po kry tá úle va.„Budu teď dva dny mimo, ozvu se, až se vrá tím,“ ozná mil Ko vář a za -

vě sil.Mu sel zís kat dal ší ko or di ná ty, ale k tomu ješ tě pot ře bo val mlu vit s Veř -

mi řov ským, aby spl nil i dru hou část do ho dy. Pe ní ze byly jen prv ní po lo vi -nou plat by za pos kyt nu tí ko or di nát. Uva řil si va ječ nou ome le tu na sla ni ně, vy klo pil ji na ta líř a spo řá da ně se usa dil za stůl. Ob čas měl sklon zhlt noutjíd lo ve sto je, teď však pot ře bo val pře mýš let. Po chví li vá há ní si při táhl te -le fon a vy to čil Klá ři no čís lo. Od po vě děl mu jen zá znam ník.

„Co po zít ří ve če ře U sed mi švá bů?“ vy bral pod nik, kam oba rádi cho di -li.

Oka mžik pře mýš lel, zda nemá říct něco víc, ale za vě sil. Byl vždy struč -ný, moh la by zís kat ně ja ké po de zře ní. Tím hle ho vo rem vy ří dil taj nou po li -cii.

Za vo lal ješ tě zpět Rich te ro vi a po žá dal ho, zda by mu ne zís kal kon taktna člo vě ka z Gar zo chi ho gan gu, se kte rým byl Le u hek ve spo je ní. Rich ter

99

se cu kal, ale Ko vář ho upo zor nil, že kvů li za jiš tě ní je jich pos led ní akce byto bylo vhod né.

Sta čil se ob léct, když ně kdo za zvo nil. Otev řít šel s re vol ve rem v ruce apře mýš lel, zda ne prů střel ná vlož ka dve ří je sku teč ně tak kva lit ní, jak fir ma tvr di la. Přes to se do ku kát ka ne pod í val a když ote ví ral, tis kl se zády ke stě -ně. Na chod bě stál muž, kte ré ho pot kal v noci, Wol fgan gův člo věk.

Beze slo va mu po dal čer nou slož ku s vy ra že ný mi stří br ný mi pís me nyEF.

Ko vář do ní let mo na hlédl. Ob sa ho va la ko or di ná ty okna do Pal mo vé hosvě ta v ča so vém roz me zí, kte ré udal. Mo der ní tisk po div ně kon tras to vals ob ráz ky zvě ro kru hu a sty li zo va ným zob ra ze ním souh věz dí. Ně kte réhvěz dy byly opat ře ny čí sel ný mi kó ta mi, jiné ná pi sy v heb rej šti ně neboarab šti ně, ne do ká zal to roz poz nat.

„Po de piš te mi pře vze tí,“ po žá dal muž a po dal mu blok a tuž ku.Ať byla agen tu ra ja kou ko liv or ga ni za cí, mu se la být za tra ce ně vel ká,

když se v ní roz moh lo úřa do vá ní i na této úrov ni. Nebo to byl jen Wol fgan -gův trik, to Ko vář ne vě děl. Po slechl, za vřel a vrá til se do po ko je.

O ho di nu poz ději byl už na ces tě do Čes kých Bu dě jo vic. Ve zpět némzr cát ku si všiml čer né ško dov ky, kte rá se na něj při le pi la. Spíš by ho pře -kva pi lo, kdy by na něj ni ko ho ne po vě si li. Se šlápl ply no vý pe dál jako ně -kdo, kdo si rád vy chut ná sílu své ho vozu, a ucho pil pev ně ji vo lant. Těž káli mu zí na se dě la na su ché ces tě jako při bi tá, ško da se mu brzo ztra ti la z do -hle du. Tři ki lo met ry před měs tem od bo čil z hlav ní sil ni ce a za to čil na pol -ní ces tu. Tat ru ne chal stát ukry tou mezi stro my, pře vlékl se a do měs tado šel pěš ky po pě ši ně v po do bně vý let ní ka v krát kých kal ho tách, ká ro va -né ko ši li a kšil tov ce s em blé mem supa, mas ko ta jed not ky Hrad ní strá že.

Líně pro chá zel měs tem, u fon tá ny na ná městí se za sta vil a z mrt véschrán ky si vy zvedl zprá vu, kde se má s ku rý rem set kat. Ten to krát proschůz ku vy bra li Piv ni ci U Švej ka. Ko vář měl pro jis to tu mapu měs ta, sta -či lo se po dí vat.

Jako tu ris ta, kte rý si vy chut ná vá ospa lý let ní den, se pře su nul do vy bra -né ho pod ni ku, usa dil se na la vi ci a ob jed nal si malé pivo. Malé pivo zna -me na lo: vše v po řád ku, ale už oko lo mě slí dí, vel ké: vů bec žád néprob lé my a skle ni ce vody: jsem hor ký, vy hně te se mi.

Ne tr va lo dlou ho a ke sto lu se při bel hal sta řík o holi.„Máte tu vol no?“

Pla ce ní dlu hů

100

Ko vář při kývl a s pře kva pe ním poz nal sa mot né ho Veř mi řov ské ho. Ve -te rán mno ha bojů vy pa dal jako jin dy, pou ze se po hy bo val způ so bem adek -vát ním pro člo vě ka jeho věku, jis to tu a pruž nost po hy bů vy stří da losta řec ké šou rá ní.

Ko vář se na pil. Je di né, co bylo v tom to svě tě úpl ně stej né, bylo pivo.Chut na lo a za há ně lo ží zeň prá vě tak, jak si pa ma to val.

„Zdá se, že se ko lem vás sta hu jí drav ci,“ po zna me nal Veř mi řov ský.„Kdy by jen drav ci. Hye ny a jiní mr cho žrou ti. Do Pal mo vé ho svě ta se

mohu dos tat ješ tě jed nou, na pos le dy. Pak už ne bu du mít šan ci.“„A při šel jste si pro in struk ce, jak spl nit pos led ní část naší do ho dy,“ do -

pl nil Veř mi řov ský. „Mi ne rál ku Per ri er,“ ob jed nal si u číš ní ka.„Řekl bych, že vím, co po mě bu de te chtít,“ pro ne sl za myš le ně Ko vář.Ok nem vi děl, jak uli ce mi pro jíž dí čer ná ško dov ka s mat ný mi skly a

zná mou poz ná va cí znač kou. Taj ní agen ti pát ra li po ko řis ti.„Ano?“ Veř mi řov ský zvě da vě nad zdvihl obo čí.„Chce te, abych vám při nesl hy u a ku,“ od po vě děl bez vy tá ček Ko vář.„Ano!“ sta rý muž bo jo val o se be ov lá dá ní. „Chci na ru šit stát ní mo no -

pol, roz ší řit ho mezi lidi, mezi ty, kte ří ne sou hla sí s dik ta tu rou stát ní eli ty.Chci lidi na učit brá nit se vlád ním ča ro dě jům, in kvi zi to rům, pa ra psy cho lo -gic kým za bi já kům!“

Ko vář sta ré ho vo já ka po zo ro val.„Já tomu ro zu mím. Pro mě není dů le ži té, zda s vámi sou hla sím nebo ne.

Dů le ži té je, že jsem vám to slí bil.“Veř mi řov ský se uvol nil a opřel na žid li.„Ano, slo vo dělá muže. Jed na z mála věcí, na kte ré se dá sta vět. Víte

Joh ne, u vás doma si to mož ná ješ tě ne uvě do mu je te, ale já už to vím. Pos -led ní ho půl sto le tí si tu prav du uvě do mu ji kaž dý den, kaž dé pro kle té ráno,kdy se pro bu dím a vi dím, jak se naše rea li ta roz pa dá a na hra zu je ji ně ja kájiná. Svůj svět si mu sí me za slou žit. Mys lím, že máme šan ci, pos led ní šan -ci.“

Ko vář se ne ubrá nil za chvě ní. Stej nou větu sly šel z úst Ma ry lin Mor ganvče ra v noci.

„Stej ně si mys lím, že jste hod ně ris ko val, když jste mi dal ko or di ná tysvě ta, ve kte rém se na chá zí hy u a ka. I když jste mi to sa mo zřej mě ne řekl ane chal mě sklí zet jen ko ko so vé oře chy,“ řekl ti še

Sta rý vo ják se uchech tnul.

101


„Tak vy jste na to při šel. Spous ta lidí si mys lí, že mlé ko s ko ko sů je ně -ja kým slab ším brat rán kem hy u a ky, ale prav da ni kdy ni ko ho ne na pad la.“

„Proč jste si tu lát ku ne do vez li sami?“ ze ptal se Ko vář.„Není mezi námi je di ný ča ro děj, kte rý by do ká zal otev řít okno. Všich ni

byli za bi ti. Dva cet let jsme pát ra li po po stu pu, jak ko or di ná ty vy po čí tat,dal ších tři cet let jsme hle da li ně ko ho, komu by se dalo vě řit. To bylo ješ tětěž ší. A na šel jsem až vás. Člo vě ka od ji nud, kte ré mu ne dě lá prob lém odo -lat lá ká ní mi liónů, mi liard.“

„Když se to po da ří a já vám hy u a ku ob sta rám, co bude pak?“ chtěl vě -dět Ko vář. „Bu de te usi lo vat o ovlád nu tí svě ta?“

Sta rý muž se za smál.„Ne. Vy pra co va li jsme po do bné po stu py na pěs to vá ní subs tan ce, jako

po uží vá vlá da. Vlast ně jsme ukrad li ty je jich a zkom bi no va li je s tím, cojsme se na uči li z Hit le ro vých taj ných do ku men tů. Za chví li už ne bu doustát vá leč ní ča ro dě jo vé jen na jed né stra ně.“

Ko vář si před sta vil pek lo, kte ré sta rý muž pro svůj svět při pra vu je. Alebyl to jeho svět.

„Tak že, kde hy u a ku naj du a jak vám ji poz ději před ám?“ ze ptal se pou -ze.

Ten to krát při je li pou ze se dvě ma lo dě mi a jen se šes ti muži po sád ky.Ne va di lo to, pro to že měli dost zku še nos tí se sbí rá ním a ne táh li se bou ka -nón. Ko vář ani Ro rýs ne mu se li ni ko ho k prá ci po bí zet. Všich ni si uvě do -mo va li, že to hle je pos led ní pří le ži tost ke krá lov ské mu vý děl ku. Vlnyšu mě ly jako vždy, pa pouš ci pře lé tá va li ze stro mu na strom jako vždy. Ko -vář hlíd ko val, za pa sem dvě kře sad lo vé pis to le a sle do val oko lí. Měl po cit, že ani v tom to svě tě za chví li ne bu de nic jako dřív.

„Jsme plní,“ ohlá sil Wrec ki.Beze slo va za ča li ta hat nůše plné oře chů k lo dím. Pří liv se blí žil ke své -

mu vr cho lu a usnad ňo val jim vle če ní lodí po pís ku, za chví li už obě ka noestá ly na vodě. Ro rýs se ohlédl po ze le ném ráji za je jich zády. Ko vář sle do -val muže. Už byli všich ni v ka no ích, če ka li jen na ně dva.

Vě děl, že to ně kdy musí při jít a teď byla ta vhod ná chví le. Ro rýs ho ne -zkla mal.

„Když jsem se mi nu le ptal, zda se ne bo jíš, že ti ute če me, ne bál ses,“řekl vel ký gang ster a spo ko je ně se usmál.

„Já je di ný znám ko or di ná ty,“ sou hla sil Ko vář klid ně.

Pla ce ní dlu hů

102

„Ale už žád né dal ší vý le ty pro oře chy ne bu dou, tak že ko or di ná ty ne -jsou dů le ži té,“ pok ra čo val Ro rýs a jeho úsměv stá le víc při po mí nal škleb.

„Co tím mys líš?“ před stí ral Ko vář ne chá pa vost.Ro rýs sáhl po pis to li, na táhl ko hout a na mí řil na Ko vá ře.„To zna me ná, že tě už ne po tře bu ji. Ne chám tě tady na věč ných prázd ni -

nách.“Ko vář se k němu beze spě chu při blí žil, jako by ne vi děl ústí hlav ně o víc

než pal co vém prů mě ru.„Ne do sáh neš na mě,“ za smál se Ro rýs. „Holt si ne uži ješ prázd ni ny,“

uce dil mezi rty a stis kl spoušť.Jis kra pře sko či la, ale vý střel ne vy šel. V dal ším oka mži ku při šla Ko vá -

řo va rána na ob li čej a dru há na so lar. Ro rýs za la pal po de chu, sáhl po dru -hé pis to li, ale ani ta ne vy stře li la.

„Ten hle střel ný prach jsem mí chal já. Něco v něm chy bí a on ne ho ří,“pro zra dil Ko vář klid ně a vy táhl vlast ní pis to li. „Ty jsi od po čát ku ne hrálfér. Ar mi tus mě ne mů že dos tat domů, do mlu vi li jste se na mě.“

„Ob chod je ob chod,“ od sekl Ro rýs, mrš til Ko vá ři do ob li če je hrst pís ku a sko čil do vln.

Sta či la mu čty ři tem pa a byl dob rých pat náct met rů da le ko. Ko vář vě -děl, že to je nej vět ší vzdá le nost, na kte rou se dalo se sta ro žit ný mi pis to le -mi mí řit.

„Je de me! Ten chlap se zbláz nil! Ne chá me ho tu a jeho po díl se roz dě límezi vás! Za ber te!“ kři čel Ro rýs, jak mi le se za chy til za ok raj lodi.

Muži se chví li ne roz hod ně dí va li na Ko vá ře, ale vel ký muž byl s nimina lodi a Ko vář na bře hu. Na ko nec se všich ni sklo ni li a za ča li pád lo vatk ob las ti ná vra tu, od kud je Mar zik mohl dos tat zpět. Ko vář se oto čil k pal -mo vé mu háji. Pře mýš lel, jak se bude Ro rýs tvá řit, až zjis tí, že z to ho hlená kla du ne bu de mít ani ha líř. Ces tu jí cí v ex pre su Pra ha Os tra va byli Veř -mi řov ské ho lidé.

Na sa dil si na záda tlu mok a za mí řil k hře be ni, za kte rým ješ tě ni kdy ne -byl. Tam pod le Veř mi řov ské ho rost ly ty nej star ší pal my. Ty, co už ne mě ly oře chy. Pře houpl se přes hře ben, po div ně klid ný a uvol ně ný. Všech nobylo v běhu, nic už ne mohl ovliv nit nebo za sta vit.

Vy bral si ob rov skou, dob rých čty ři cet met rů vy so kou pal mu s drs nýmpo vr chem, do je hož puk lin mohl vlo žit dlaň. Klekl si na zem a za čal hra -bat. Pro ten to účel si se bou při nesl zá kop nic kou lo pat ku, ale brzo se zlo mi -la, mu sel si vy sta čit s te sá kem a ho lý ma ru ka ma. Pod ten kou vrs tvu úrod né

103


prs ti byla půda pís či tá, ko pa lo se mu snad no. Když na hmátl prv ní ku la tý před mět,vě děl, že Veř mi řov ský ne lhal a on si vy bral správ ný strom. Po dal ší ho di ně prá cevy ko pal ně ko lik dal ších le bek. Pal ma rost la na ob rov ském hro mad ném hro bě nebo spíš na mís tě, kde bylo za ko pá no množ ství usek nu tých lid ských hlav. Ko neč němezi lid ský mi po zůs tat ky ob je vil ko řen stro mu, ko řen, z ně hož vy růs ta la vel káčer ná bou le na krát ké sil né stop ce. Ko vář ji opa tr ně od ře zal a scho val čer ný ploddo ruk sa ku. Pak díru za há zel a pře su nul se k dal ší mu sta ré mu stro mu. Ne chá pal,jak ší le ní Hit le ro vi věd ci na ta ko vý ná pad při šli, a při prá ci pře mýš lel, zda je jichvy hla zo va cí tá bo ry už od po čát ku slou ži ly jako zdroj su ro vi ny pro vý ro bu hy u a ky,nebo šlo o pou hou sho du okol nos tí.

Ko neč ně měl po cit, že má ba toh plný. Za kryl sto py po ko pá ní, jak nej -lé pe uměl, a vrá til se k ústí po to ka do moře.

Pa pouš ci ho va ro va li, že už není na mís tě sám. Klid ně se stu po valk vodě a če kal.

Z hou štin se zved li muži v mas ko va cích ove ra lech, všich ni ozbro je ní.Poz nal mezi nimi Wol fgan ga, Ma ry lin Mor gan, Vegu, muže, kte ří do pro -vá ze li Ber tra ma. Pro ti jeho vůli ho za uja la mla dá žena s do ko na le tva ro va -ným ob li če jem, tem ný ma oči ma a leh ce vy stoup lý mi líc ní mi kost mi.Vla sy měla krát ké jako srp no vé str niš tě, rty plné a řasy dlou hé jako ston kyvl čích máků.

„Kde jste a kde jsou pa še rá ci!“ za hu lá kal vztek le Wol fgang.Ko vář na něj ne re a go val.„To jste všich ni?“ ze ptal se, „žád ná tech ni ka? Zá lo hy?“„Ten hle svět je té měř ba zál ní,“ od po vě dě la mu Ma ry lin Mor gan. „Udr -

žet tu v pro vo zu co ko liv slo ži těj ší ho je po čer tech ná roč né. „Ale něco tupře ce jen máme. Vega zpro voz nil jed no ho Huye UH jed nič ku. Než se roz -sy pe, den by nám mohl slou žit.“

Ko vář vě děl, že to je sta rý vr tul ník, kte rý před pa de sá ti lety slou žil veViet na mu.

„Pe kel ná prá ce,“ sou hla sil Vega.„Kde jsou sak ra ti pa še rá ci!“ běs nil Wol fgang.Ko vář se po dí val na slun ce.„Na ces tě!“ od tu šil.Jako na po tvr ze ní jeho slov usly še li je če ní mo to rů. K po bře ží se blí ži lo

pět sil ných mo to ro vých člu nů, i ze bře hu bylo pa tr né, že jsou ob sa ze némuži se zbra ně mi.

„Měli by při stát pří mo tady,“ ozná mil Ko vář.

Pla ce ní dlu hů

104

Jeho slo va měla té měř ma gic ký úči nek. Muži zmi ze li, na otev ře némpros tran ství zůs tal jen Wol fgang.

„To je ně jak moc lidí, ří kal jste, že je vás jen pár.“Prv ní mo tor se roz kaš lal a zmlkl, za chví li ho ná sle do val dal ší a dal ší.

I přes šu mě ní vln bylo sly šet kle ní a na dáv ky. Gar zo chi ho muži vy táh lipád la a blí ži li se ke bře hu vlast ní mi si la mi. Skvr ny rzi a stá ří na ska ko va lyna aero dy na mic ky tva ro va ných tru pech ne sku teč nou rych los tí. Ve chví li,kdy při rá že li ke bře hu, už lodě na bí ra ly vodu.

„Ne uvě ři tel ně rych lý roz pad, sku teč ně ba zál ní svět!“ za po mněl Wol -fgang na svůj vztek.

„Scho vej me se,“ při po mněl mu Ko vář. „Je jich kvé ry by ješ tě moh lyfun go vat.“

Še dov la sý muž ho po slechl.Náh le za hřmě lo, u bře hů os tro va se zhmot nil še di vý tor pé do bo rec.

Hlav ně jeho pěti sto dva ce ti sed mi mi li met ro vých děl se oka mži tě na to či ly smě rem k os tro vu, i z dál ky byl vi dět čilý ruch na pa lu bě.

„A co je zase to hle?“ ne chá pal Wol fgang.„Chtěl jste pa še rá ky. Dru há ban da, sou kro má ini cia ti va taj né po li cie

Čes ko slo ven ské re pub li ky,“ pro zra dil mu Ko vář.„Vy! Vy!“ roz zu řil se Wol fgang a stě ží ti šil hlas. „Vždyť nás roz stří le jí

na ma dě ru. Mám tu cel kem pat náct lidí. Na víc ile gál ní stát ní ak ti vi ty pat řído sfé ry ji né ho od dě le ní agen tu ry!“

Zpo za kme nu se vy no řil Vin cent Vega, na ra me ni od pa lo va cí kom pletpro ra ke tu země – vzduch.

„Po kud by se ná ho dou ne chtě li dos ta teč ně rych le po to pit, po mů žujim.“

Prv ní Gar zo chi ho muži se už vy lo ďo va li. Ko vář po zo ro val, jak vy dě še -ně po zo ru jí roz pa dá va jí cí se člu ny, pak si ně kdo všiml sta vu své zbra ně.Po ku sil se vy stře lit, ale puš ka mu ex plo do va la v ru kou, zhrou til se do pís -ku s utrže ným zá pěs tím.

„Bu de me pot ře bo vat zdra vot ní ka,“ zkon sta to val suše Ko vář.„Pá no vé!“ vy no ři la se ze své ho úkry tu krá ska s tem ný ma oči ma ostří -

ha ná na jež ka. Ne prů střel ná ves ta a útoč ná puš ka v je jich ru kách kon tras -to va la s na lí če ný mi rty a na la ko va ný mi neh ty.

„Jste ob klí če ni. Ve vlast ním záj mu by ste ne mě li po uží vat své zbra ně.“Nej rych lej ší a sou čas ně asi nej hlou pěj ší muž se na ni po ku sil za mí řit.

Třesk la je di ná rána, zhrou til se s pros tře le nou hla vou.

105


Ma ry lin Mor gan si všim la, ja kým způ so bem ji Ko vář po zo ru je.„Kom te sa de Vil le fort,“ pro zra di la mu její jmé no. „Ling vist ka, ale není

žád ný kni ho mol.“Ko vář dál uzna le sle do val, jak de sít ka lidí agen tu ry od zbro ju je a pa ci fi -

ku je dva cet lidí Gar zo chi ho gan gu. Vega za tím stu do val dia gnos tic ký dis -plej své ra ke to vé zbra ně.

„Je v tom moc elek tro ni ky. Přes všech ny kon zer vač ní pe če tě a kouz ladi vi ze pro Údrž bu ma te riá lu to ne vy dr ží déle než ho di nu. Ra dě ji to udě lám hned.“

Po sa dil si ra ke tu na ra me no a pro šel po dél šo ko va ných gang ste rů až kebře hu.

„Co chce te udě lat!“ vy křikl vy dě še ně Wol fgang.Vega se oto čil smě rem k tor pé do bor ci, při lo žil tvář k oku lá ru za mě řo -

va cí ho za ří ze ní a vy stře lil.„Chci jim tro chu po cu chat fa zó nu,“ od po vě děl a pak se oto čil k Wol -

fgan go vi. „Máte něco pro ti tomu?“Ra ke ta se nej dří ve líně vznes la a až v bez peč né vzdá le nos ti ak ti vo va la

mo tor na plný vý kon. Ko vář fas ci no va ně při hlí žel, jak se oh ni vá stře la blí -ží k tor pé do bor ci. Za sáh la ho ně kam do stře du tru pu, těs ně pod čáru po no -ru. Oka mži tě se ro ze zně ly si ré ny, vo já ci za ča li na hla di nu spouš tět člu ny.

„To by nám mělo pos kyt nout vý ho du,“ od tu šil Vega a po lo žil od pa lo -va cí za ří ze ní do pís ku.

„Fran ku? Zved ni to a při staň na plá ži. Pot ře bu je me jim dát na je vo tro -chu pře va hy,“ řekl zře tel ně a Ko vář až teď za re gis tro val mik ro fon při le pe -ný na jeho hr ta nu.

Zpo za hře be nu se vy no řil vr tul ník, líně pře létl nad nimi, Ko vář vi děltěž ký ku lo met ční cí z ná kla do vé ho pros to ru, s pře kva pe ním zjis til, že u něj sedí jeho zná má – Mo ni ka, kte rou vi děl na pos le dy u ka men né zíd ky krát ce po po ku su o je jich za vraž dě ní. Vsa dil by se, že stroj pi lo tu je Frank, vel kýčer no ch, kte rý teh dy ří dil su per do dáv ku.

„Zni čím vás!“ za su pěl Wol fgang na Ko vá ře a oto čil se na vlast ní muže.„Grac, Fe nyn, dej te se do vy rá bě ní pro vi zor ních pout, Kale, žá dej te po -

si ly. Bu de me pot ře bo vat zpa ci fi ko vat,“ oto čil se ner vóz ně k po tá pě jí cí muse tor pé do bor ci.

„Asi tři sta pa de sát lidí,“ do kon čil za něj klid ně Vega. „Pár se jich mož -ná uto pí.“

Wol fgang ob rá til oči v sloup.

Pla ce ní dlu hů

106

Až do ve če ra pa no val na po bře ží zma tek hro zí cí ob čas pře růst v to tál nícha os. V jed nom oka mži ku hro zi lo, že se ná moř ní ci z tor pé do bor ce vrh -nou pro ti li dem z agen tu ry i s ho lý ma ru ka ma, ale Vega si pro mlu vil s ve lí -cím dů stoj ní kem ta ko vým způ so bem, že muž mu dal na ko nec za prav du.

„Co se s nimi sta ne?“ ze ptal se Ko vář v noci, když si za svi tu ohňů pro -hlí žel za jat ce. Hle dal Klá ru, po chy bo val, že si ne cha la ten hle vý let ujít.Měla na něm vlast ní vel ké zá slu hy.

Se děl ve spo leč nos ti Vegy, Ma ry lin Mor gan, kom te sy de Vil le fort, čer -né ho Fran ka Kar vit ze a Mo ni ky Spe e ko vé. Při pa da lo mu, že od oka mži ku, kdy se s pos led ní ma dvě ma na pos le dy vi děl, uply nu ly věky.

„Vět ši ně bude pro ve den krát ko do bý vý maz pa mě ti. Dip lo ma ti pros tu -du jí, jak moc je ta hle akce ne zá kon ná pod le pra vi del vlast ní ho svě ta na ru -ši te lů. Po kud ano, bu dou pro ti or ga ni zá to rům akce shro máž dě ny dů ka zy aty pos kyt ne me míst ní ju ris dik ci. Sa mo zřej mě s ně ja kou dob ře vy myš le -nou kry cí his tor kou,“ od po vě dě la Mor gan.

Už ji spat řil. Ani teď, za ja tá a s ka rié rou v tros kách, ne ztra ti la Klá ra nicze své hr dos ti. Šla se vzpří me nou hla vou a stu do va la oko lí, jako by jí jejízna los ti moh ly být ně kdy v bu douc nu k užit ku. Pak ho za hléd la. Dí va li sena sebe o oka mžik déle, než bylo nut né, a ani je den ne da li na je vo, že sepoz ná va jí.

„Šla by za ří dit vý jim ka pro tam tu ženu?“ ze ptal se, když je mi nu la.Všich ni čty ři po hléd li za od chá ze jí cí sku pi nou, žena v ní byla je di ná.„Zná má?“ ze ptal se nic ne ří ka jí cím tó nem Frank.„Tak ně jak,“ při kývl Ko vář.„Jis tě, že by šla,“ od po vě děl ob ro vi tý čer no ch a zvedl se.„Tak mlá de ži, mu sím jít. Přes všech ny pe če tě se v tom hle svě tě ne cí tím

dva krát dob ře! Uvi dí me se na zá klad ně.“Ko vář měl za to, že Frank ve svém těle má ukry té ně ja ké vě cič ky, kte ré

jsou ná chyl né roz kla du stej ně jako veš ke ré mo der ní tech nic ké vy ba ve ní,ale ne ze ptal se.

Kom te sa de Vil le fort se za myš le ně dí va la za od vá dě nou dů stoj ni cí.„Tak že asi při šel čas, abych vám uči ni la na bíd ku, kte rou jsme teh dy

v Pra ze ne stih li pro brat. Mys lím, že už o agen tu ře lec cos víte,“ pro mlu vi lado pras ká ní ohně Mo ni ka Spe e ko vá.

„Wol fgang bude pro ti při je tí. Činí ho od po věd ným za Ber tra mo vusmrt. I dal ším se to ne bu de moc za mlou vat,“ při po mněl jí Vega.

Mo ni ka po kr či la ra me ny.

107


„Sta ne se. Ni kdo z nás z toho není moc nad še ný. Ber tram byl vždyc kyzbrk lý. Uměl, ale jed nou mu to ne vy šlo. Já s Fran kem jsme jeho ver bí ři abu de me si stát na svém. Pro be re me to jin de a jin dy.“

„Dě lá te, jako by bylo jis té, že s vaší na bíd kou budu sou hla sit,“ řekl Ko -vář. „Mož ná se mi vaše prá ce moc ne za mlou vá.“

Všich ni tři se na něj pře kva pe ně po dí va li.

Pla ce ní dlu hů

108

AGENT JOHN F. KO VÁŘKo vář če kal v res tau ra ci na schůz ku s os tat ní mi. Tady se měl do zvě dět,zda byl či ne byl do agen tu ry při jat. Po roz ho vo ru s Mo ni kou a Ve gou sivzal tři dny na roz myš le nou a na ko nec byla jeho od po věď ano. Dů le ži těj šínež pří pad ná prá ce pro něj však byl slib ná vra tu domů.

Prv ní při šla Mo ni ka v jed no du chých let ních ša tech, kte ré při se bes lab -ším zá va nu vět ru ob ta ho va ly její do ko na lou pos ta vu. Dru há Ma ry lin Mor -gan. Ona pů so bi la tro chu at le tič tě ji a Ko vář se ne mohl roz hod nout, kte rážena je krás něj ší. Obě se ob lék ly, jako by byly na do vo le né. Cin ka ly dlou -hý mi ná ušni ce mi, ná ram ky a vý střed ní mi ná kot níč ko vý mi ozdo ba mi.Vzhle dem a cho vá ním bu di ly po zor nost oko lí.

„Tro cha od re a go vá ní ne uško dí,“ cu li ly se jed na na dru hou.Ko vář po hle dem zkon tro lo val ošu mě lý ruk sak plný plo dů vy rost lých

na lid ských leb kách po lo že ný pod sto lem. Ni kdo mu ne vě no val po zor nost.Vega se ob je vil v dží nách, kla sic kém čer ném trič ku, kte ré dá va lo vy -

nik nout jeho mus ku la tu ře. V le vém uchu se mu hou pa la ná ušni ce s mi nia -tur ní zla tou leb kou. Ko vář ti po val, že jde o znak ně ja ké spe ciál ní jed not ky, ale ne vě děl kte ré. Mož ná ani ne by la z jeho svě ta.

Wol fgang, jako nej vyš ší au to ri ta agen tu ry v tom to svě tě, mu měl ozná -mit zá vě reč ný ver dikt. Ob je vil se s čtvrt ho di no vým zpož dě ním. Ni ko muto ne va di lo. Vega prá vě do pí jel dru hé pivo, Mo ni ka s Ma ry lin za čí na lydru hé Mar ti ni. Ko vář se spo ko jil se so dov kou. Ne měl chuť ba vit se, do kud ne bu de doma.

Wol fgang se na štva ně po sa dil, ho dil na stůl obál ku a vztek le za kle palprs ty o stůl.

„Byl jsem pro ti. Na ro vi nu vám to ří kám. Vy jste člo věk, kte rý vždyjed ná pod le své ho, ne bu de res pek to vat au to ri tu a ne jste scho pen být loa -jál ní žád né or ga ni za ci. Je nom sobě sa mot né mu a ješ tě snad stej ným ty -pům, jako jste sám.“

109

Ko vář ml čel a po zo ro val Wol fgan ga, ba ví cí se ženy i ml čen li vé hoVegu. I on měl zjev ně dob rou ná la du.

„V obál ce je vaše smlou va. Po ab sol vo vá ní zá klad ní ho kur zu se stá vá teagen tem. Přes né za řa ze ní určí vaši nad ří ze ní v od dě le ní Po tí rá ní ob cho dus ar te fak ty. To je všech no, co jsem vám před svěd ky agen tu ry chtěl říct,lou čím se.“

Po tom se zvedl a stro hým ges tem se roz lou čil. O chví li poz ději ho ná -sle do va ly obě ženy, Ko vář s Ve gou osa mě li, kaž dý se svou skle ni cí. Ko -vář si pře četl smlou vu, scho val ji do ná prs ní kap sy a pak se po dí val nasval na té ho bo jov ní ka.

„V tom hle svě tě mám na kon tě ně ko lik mi liónů. Než je před ám agen tu -ře, mů že me z nich pár set ti síc utra tit. V ně ja kém lep ším pod ni ku.“

Vega se za tvá řil za myš le ně a pak po zvedl půl litr k pří pit ku.„Na tvé dny v agen tu ře.“Když od chá ze li, střetl se Ko vář po hle dem s oči ma sta ré ho muže se dí cí -

ho u sto lu ved le a ne pa tr ně se po us mál. Ošun tě lý ruk sak če kal pod sto lem.

THE END

Agent John F. Ko vář

110

Ob sah:Den pod psa 5Z deš tě pod okap 12V ne moc ni ci 18K vý sle chu 21Ve čer ní pro cház ka 25V Pra ze 31Prá ce 35Trab le v le sích 45Les ní mu ži 54Pis to le pod sa kem 60Vel ký byz nys 65Tam a zase zpát ky 70De ka dent ní ča ro děj 77Šper ky pro krá su 81Nebe – pek lo a ješ tě jed nou pek lo 83Zlí a špat ní 92Pla ce ní dlu hů 99Agent John F. Ko vář 109

LÍBILA SE VÁM TATO KNIHA?

Dal ší dob ro druž ství Joh na F. Ko vá ře z od taj ně ných ar chí vů Agen tu ry E.F.:

1. Mi ro slav Žam boch, Jiří W. Pro cház ka Pa še rák

2. Jiří W. Pro cház ka, Mi ro slav Žam boch Není krve bez ohně

3. Mi ro slav Žam boch, Jiří W. Pro cház ka Meč a to ma hawk

4. Jiří W. Pro cház ka, Mi ro slav Žam boch Ar má dy ne smr tel ných

5. To máš Ně mec Chlad ná hra

CHCETE VĚDĚT VÍC ?

Dal ší po drob nos ti o svě tě Joh na F. Ko vá ře, jeho přá -te lích a spo lu pra cov ní cích, celé Agen tu ře E.F. a sa -mo zřej mě tvůr cích se ri á lu, po za dí ce lé ho pro jek tu adal ších li dech, kte ří při spí va jí k tomu, aby John Fran -cis Ko vář byl ta ko vý ja ké ho ho zná te, si mů že te pře -číst na strán kách

www.agent-jfk.cz

Ukázka z připravovaného dílu Agent JFK – Není krve bez ohněLis to pa do vá noc byla ne vlíd ná jako ne uko je ná žena. Od bi lo půl dva nác té. Sr pek mě sí ce zá řiljako okrouh lé ostří po prav čí se ky ry. Z ne da le ké věže kos te la sva té ho Fi li pa do zní val chvě ji -vý zvuk bron zo vé ho zvo nu.

„May Day! May Day!“ šep tal hra bě Ema nu el d’Morcerf do fia lo vě jis kří cí ho Da vi do vaucha, do bron zo vé ko pie Mi che lan ge lo vy re ne sanč ní so chy. Hra bě byl stat ný muž ob le če nýv do ko na le stři že ném ak sa mi to vém ob le ku. Pod po ně kud ob jem něj ším bři chem se mu lesk laspo na T-opasku. Oči mu za krý val stín krem py muš ke týr ské ho klo bou ku. Zpod klo bou ku sena ra me na ři nu ly ka de řa vé hně dé vla sy.

Hra bě do sud ne tu šil, že šep tem se dá i kři čet. „Tady mise Slav kov! Sly ší te nás?“„Troš ku ti še ji, hra bě,“ ozva la se kom te sa An drea de Vil le fort. „Jdou sem dal ší mys liv ci.“Otev ře ným ok nem byl sly šet še lest spa da né ho lis tí, pras kot vět vi ček a ne opa trné do ro zu -

mí vá ní pě ších mys liv ců. Mu se lo to být nej mé ně dva cet mužů, od ha do va la An drea, a po stu -pu jí k ba rok ní mu zám ku ze tří stran. Dal ších de vět jich bylo v pří ze mí, to čís lo hra běi kom te sa vě dě li přes ně. Tyh le za bi li nej dřív, le že li v tma vo ze le ných fra cích s čer ve ným vy -lo že ním, vpře du dole stři že ných do ob lou ku. Je jich bílé kal ho ty sví ti ly do pří še ří zám ku a ko -lem mys liv ců se po va lo va ly tří ro hé čer né klo bou ky. Těla byla po domě roz trou še ná jakoskle ró za, nej víc v ku leč ní ko vém sále a na po stran ním scho diš ti; byli to však jen mrt ví. Teďpo čí ta li živé. Mu se li vě dět, jak moc se ješ tě bude bo jo vat – a jak moc za bí jet.

„Tady Slav kov!“ pok ra čo val hra bě d’Morcerf bez ohle du na pří kaz slič né šlech tič ny azu ři vě tis kl tla čít ko na pře zce opa sku. Fia lo vě zá ří cí Da vid však ni jak ne re a go val. „Mámepur pu ro vý kód! Pot ře bu je me pří stup do por tá lu nebo vy slá ní ochran ných jed no tek! Ji nak…“od ml čel se. Ne chtěl při pus tit vlast ní sel há ní. Ano, bál se. Bál se moc.

„Ji nak cíl mise ne bu de spl něn,“ řek la An drea. „Za po mněl jste do dat, hra bě.“Ema nu el se oto čil na An dreu. Mla dá žena měla pra vi del ný ob li čej s tem ný ma oči ma, leh -

ce vy stoup lý mi líc ní mi kost mi a pl ný mi rty. Vla sy měla krát ké jako srp no vé str niš tě a řasydlou hé jako ston ky vl čích máků. Byla ob le če ná v čer ných ša tech z lesk lé ho hed vá bí, pro tká -

114

va ných čer ný mi mat ný mi kvě ty. Stej ně jako ob lek hra bě te byly i její šaty po třís ně né krví. Natvá ři se jí nyní usa dil mír ný, snad až pře zí ra vý úsměv.

„Po slyš te, Vil le for to vá, já se oprav du ne di vím, že s vámi ne chce ni kdo dě lat,“ utřel siEma nu el hřbe tem ruky za kr vá ce ný ob li čej, ale jen si ješ tě více roz ma zal krev po tvá řích i načele. „Jste sice náš nej lep ší člo věk ve svém obo ru, ale co je moc, to je moc. To hle je te pr vedru há mise s vámi – a těch va šich hlá šek mám plné spod ky.“

„As poň že ne no sí te tan ga,“ pro ho di la An drea a pak kor dem uká za la na dvě vel ká oknav již ním rohu kni hov ny za kry tá zá clo na mi z jas ně čer ve né ho da maš ku. Při lo ži la uka zo vák na na špu le né rty a s grá cií za bod la kord do dře vě né ho to če né ho slou pu. Ze zá hy bu suk ně vy táh -la pneu ma tic ký sa mos tříl; byl sot va vět ší než bam bit ka, před ru ko je tí osa ze ný vý měn nýmvál co vým zá sob ní kem.

Hra bě Ema nu el d’Morcerf se po no řil do vý klen ku ve zdi. Vzhle dem k jeho roz lo ži té pos -ta vě to byla uči ně ná cir ku sác ká ak ro ba cie, ale na ko nec se do ká zal vměst nat i do tak ne pa tr né -ho pros to ru. Ze stě ny vy ční va la jen ostří štíh lých nožů s ma to vou úpra vou po vr chu. No avy ku ko val ješ tě kou sek, ale oprav du jen kou sek pup ku.

„Vy mi taky zrov na moc ne se dí te,“ špit la kom te sa. „Jste moc vá ha vej, roz váž nej. Pros těsta rý ho psa no vejm kous kům ne na u číš.“

„Ješ tě že vám sta rej pes vče ra za chrá nil ži vot, kom te so,“ od sekl hra bě a za tvá řil se na kys -le. Ni kdo ovšem jeho vý raz ne o hod no til.

„Už jsem vám, mys lím, po dě ko va la. A mi mo cho dem, co to bylo dne ska od po led ne, kdyžjsme se vra ce li od Ra ku šá ků?“

„Dob ře, dob ře. Dě ku ji po kor ně a nej mé ně třik rát.“„He leď te, hra bě, ne chá me toho,“ pro ne sla An drea smíř li vě. De ba ta se oči vid ně dos ta la

do sle pé ulič ky. „Víte, že ně kdy plá cám ne smys ly. Jsem už pros tě ta ko vá. A vy ne jste zas takhroz nej par ťák, jak na prv ní do jem vy pa dá te.“

Hra bě d’Morcerf mís to dal ší re pli ky jen sykl. Ze spo da za skří pa ly pan ty těž kých du bo -vých dve ří s vy ře zá va ný mi kvě ti no vý mi re liéfy. Pak bylo sly šet ti ché kro če je, moh lo to býttak de set, pat náct mužů.

115

Ukáz ka z při pra vo va né ho díluAgent JFK – Meč a to ma hawkVoda At lan ti ku měla stej nou bar vu jako ob lo ha, špi na vá šeď sto lu za po -me nu té ho baru na pos led ní vý pa dov ce z měs ta. John Fran ti šek Ko vář siotřel tvář, aby se ales poň na chví li zba vil pá le ní v očích. Zby teč ně, dal šívlna se roz bi la o pří liš níz ký bort a opět měl le do vou vodu až na ho lémtěle. Po hle dem sklouzl po mu žích roz sa ze ných na la vi cích a po le há va jí -cích ve spa cích pyt lech mezi ba lí ky s pro vi an tem a sudy s vo dou. Sto pa -de sát chla pů, tři cet tři párů ve sel, jed na čtver co vá plach ta na na po hled ažpří liš vet chém stěž ni. To hle byla ší le nost, nej vět ší a nej ris kant něj ší ší le -nost jeho ži vo ta, pla vit se v otev ře né lodi, pěta čty ři cet met rů dlou hém dra -ka ru přes oce án. Jis tě, s ne sku teč ným štěs tí za se bou ne cha li Got land,Dán sko, Nor ské po bře ží, Irs ko, Is land, Grón sko. Před nimi če kal Ne -wfoun dland a vů bec stá le ta nej hor ší část ces ty k bře hům Se ver ní Ame ri -ky, pří pad ně Vin lan du, jak ji na zý va li Vi kin go vé. Dal ší vlna, pla vo vla sýdé mon Sno ri Stur lun sson se opřel do kor mi del ní ho ves la a vy rov nal loď,aby co nej lé pe klou za la pro táh lých hro zi vě vy hlí že jí cích vl nách.

JFK vzhlédl k ob lo ze. Po tem ně la, v šedi se zfor mo va la niž ší a sy těj šíclo na mra ků.

„Tří mě síč ní plat tep lý blaf v tom nej za pli va něj ším pajz lu,“ co exis tu jeza mum lal a sna žil se při tom ne vní mat chuť soli mezi zuby.

A všech no za ča lo tak dob ře.Lju ba By tew ská, šéf ka od děl ní pro po tí rá ní in ter di men zi o nál ní ho pa šo -

vá ní si ho po nut ném zo ta ve ní v ne moc ni ci a ná sled né dvou mě síč ní re kon -va les cen ci, kte rá byla ve sku teč nos ti tvr dou pra cí, za vo la la do kan ce lá ře.Ko vář měl po cit, že od chví le, kdy za čal pra co vat pro Agen tu ru, prá vě onapřed sta vu je je di ný pev ný bod v jeho ži vo tě. Stá le to byla ta pev ně sta vě ná

116

žena buj ných, ale sou čas ně do ko na le de fi no va ných tva rů, kte ré by kaž dé -ho příz ni vce umír ně né ho ba ro ka uved li do vy tr že ní. Z očí, stří da vě vstříc -ných a stří da vě oce lo vě tvr dých, a peč li vě od va žo va ných slov či še lo, že za tvá ří mo der ní Věs to nic ké Ve nu še se skrý vá do ko na le fun gu jí cí mo zek.

„Spo lu s kom te sou de Vil le fort a Vin cen tem Ve gou, jste si ved li víc než dob ře,“ pro hlá si la zvuč ně, za tím co na lé va la sklen ku pro mi nent ní ho ko ňa -ku. „A to i za cenu znač ných osob ních obě tí.“

Ko vář vě děl, že vět ší ho uzná ní se od ní ne doč ká.„Pod le tra di ce je kaž dá tře tí mise, od po čin ko vá. Ta ko vá za slou že ná

pla ce ná do vo le ná ně kde na plá ži, kde pot ře bu je me na pár týd nů hlí da če.Vaše prv ní mise, byla sice ehm, ehm,“ na sa di la svůj po ba ve ný vý raz,„mír ně spe ci fic ká, ale usou di la, jsem, že si do vo le nou za slou ží te víc nežkdo ko liv jiný.“

JFK vě děl, že teď na rá ží na jeho pa še rác kou mi nu lost, kdy de - fac tostál na opač né stra ně ba ri ká dy než Agen tu ra.

„Mys lí te prá ci ve sty lu pláž, žha vé ženy a stu de né kok tej ly?“ nad ho dil.„No, po kud by ste měl zá jem o stu de né ženy a hor ké pití … od po vě dě la

s při mhou ře ním očí, „ i to by se dalo za ří dit.“„Prv ní va rian ta se mi za mlou vá víc,“ od po vě děl teh dy a vi di na pru hu

bí lé ho pís ku ověn če né ho ze le ní pa lem scho vá va jí cí dob ře zá so be ný barmu ne při pa da la vů bec špat ná.

Vlna ude ři la do lodi, klin ke ro vý trup se otřásl a vib ra ce vy trh ly Ko vá řeze vzpo mí nek. Blí ži la se bou ře, už o tom ne by lo po chyb.

„Jon he!“ os lo vil ho ty pic kou se ve řan skou vý slov nos tí Spár Gur gys son, pod sa di tý chla pík s oran gu ta ní ma ru ka ma a po dá val mu džbán plný hor -ké ho piva. Ku chař prá vě uhá šel oheň. „To hle je pos led ní tep lý jíd lo propříš tí ch pár dní.“

Ko vář po dě ko val úš kleb kem, při jal kor bel a na lil ho do sebe prá vě takrych le, aby vy chut ná val slad kou chuť piva a sou čas ně mu tep lý ná poj pro -hřál pro chlad lé vnit řnos ti. Při tom vní mal zá vis ti vé po hle dy okol níchmužů. Na roz díl od Gur gys so na by vy uži li pří le ži tos ti a o jeho díl ho při -pra vi li.

„Pro ně kte ré to bude pos led ní jíd lo do doby, než se pro bu dí ve Val ha -le,“ za bru čel ně kdo.

„Šťast ní chláp ci, při před sta vě, jak se budu po té hle bou ří cí tit jim zá vi -dím už teď,“ utřel ška ro hlí da muž při po mí na jí cí skře ta.

117

V ra men nou byl šir ší než vět ši na os tat ních, ale mi ni mál ně o hla vu a půlmen ší než dru hý nej men ší z nich. Pat řil k okru hu ve li te lů oko lo Sno ri hoStur lus so na a byl mezi po sád kou ob lí be ný pro své ne ko neč né ko ši la té his -tor ky, jme no val se Jø ri Lø set.

Ko vář se na něho přá tel sky za škle bil. „Val ha la, tam bude as poň tep lo,“ při nu til se říct, aby pře ko nal dr ko tá ní

zubů. Štěd rá sprš ka pěny je ob šťast ni la všech ny stej ně, oka mžik prs ka li vodu.„Pivo, me do vi na,“ pok ra čo val Ko vář, za tím co se os tat ní okle pá va li se.

„Spous ta dob rý ho jíd la,“ uká zal na ku cha ře s po moc ní kem peč li vě ukrý -va jí cí ho je jich skrov né zá so by, „hez ký hol ky, na kte rý bude mno hem lep ší po hled než tady na Spá ra, ať nás Thor ne tres tá za jeho oš kli vost.“

To už na slou cha jí cí muži ne vy dr že li a vy prsk li smí chem, sou čas ně dra -kar na jel na vlnu a pod la ha se pod nimi zved la v os trém úhlu, až všich nipo pa da li.

„A hlav ně mi tam tady Jø ri ne bu de šla pat do ob li če je,“ do kon čil Ko vář,za tím co se sna žil vy hra bat z pod hro ma dy chech ta jí cích mužů.

Bou ře ude ři la se zlým za vy tím vět ru, tem né hu če né vln se změ ni lov du ně ní vod ních la vin va lí cích se ne pře tr ži tě od kud si zho ra a svět lodne ztmav lo v mor ké šero.

Snor ri Stur lur sson se teď o kor mi del ní ves lo dě lil s Ola vem a Or memBrig vas so no vý mi a sna ži li se za kaž dou cenu udr žet loď ve správ némsmě ru, aby se ni kdy ne sto či li k běs ní cím vl nám pří liš bo kem. Stur lur ssonpři ká zal vy táh nou na stě žeň pou ze břev no bez plach ty. To sta či lo, aby jevich ři ce hna la v před ší le nou rych los tí. Os tat ní muže se chou li li na la vi -cích a dr že li se ze všech sil, aby při náh lých otře sech ne vy pad li.

Ko vář mhou řil oči a sna žil se od had nout, jak dlou ho trup dlou hé a napo hled křeh ké lodi může ta ko vé běs ně ní vy dr žet. Sta či lo, aby je za pla vi laje di ná vět ší vlna, a plní vody by šli ke dnu. Už tak se jí na dně pře lé va lo ažpří liš mno ho.

„Vy lé vat vodu!“ za řval a ani si při tom ne uvě do mil, že bez pře mýš le nípro mlu vil sta ro se ver šti nou.

Hyp no tic ký kurs pod po ře ný in ten ziv ním stu di em a dvě ma mě sí ci kaž -do den ní pra xe nesl své vý sled ky.

Ne če kal, až ho ně kdo po slech ne, zvedl se jako prv ní a na táhl se podžbe ru. Loď se bez vý stra hy prud ce na klo ni la, sou čas ně mu pod klouz lyboty a ne za dr ži tel ně se za čal su nout k bor tu. Zou fa le hle dal něco, čeho by

118

se mohl za chy tit, ale na jed nou bylo všu de pří liš mno ho vody. Na hmátl roh la -vi ce, ze všech sil se za něj chy til, ale dře vo prask lo. Vě děl, že v dal ším oka mži -ku bude splách nut do moře. Pak, když už vě děl, že je poz dě, ho něco se vře loza před lok tí, měl po cit, že mu ruku se vřel svě rák. Když zá pla va po mi nu la, hle -děl do tvá ře škle bí cí ho se Spá ra Gur gys so na.

„Už jsem mohl být z té hle slo ty pryč!“ za řval Ko vář, aby ho Vi king v běs -ně ní vět ru vů bec sly šel. „To ti spo čí tám!“

Pak se oto čil na os tat ní.„Ke džbe rům! Nebo si mys lí te, že si budu má čet boty sám?!“

119

Mi ro slav Žam boch,

na ro zen 13.1. 1972 v Hra ni cích na Mo ra vě,mi lov ník dob ré ho vína, dob rých pří bě hů aspor tu.

Ně kte ré dal ší kni hy Mi ro sla va Žam bo cha:

Pos led ní bere všeSou bor tří ne kon venč ních fan ta sy pří bě hů

Na ostří če pe lí Ro mán s nej pro slu lej ším čes kým fan ta sy hr di nou Ko ni á šem, Čes kou

aka de mií SFFH no mi no vá no na kni hu roku 2001.

Ser žantNe tra dič ní pří běh z vo jen ské ho pros tře dí kom bi nu jí cí prv ky sci en ce

fic ti on i ma gie, Čes kou aka de mií SFFH zvo len jako kni ha roku 2002.Roku 2005 vy šel v pol ském pře kla du.

Ostří oce liSou bor po ví dek svá za ných hlav ní pos ta vou, ob lí be ným šer mí řem na

vá leč né stez ce, Ko ni á šem.

Me ga po lisSou bor sci en ce fic ti on de tek tiv ních po ví dek z pros tře dí ne ko neč né ho

měs ta.

120

Bez sli to vá níUl tra drs ná fan ta sy de tek tiv ní gang ster ka na va zu jí cí na drs nou de tek -

tiv ní ško lu a její za kla da te le, D. Ham me ta a R. Chan dle ra, Čes kou aka de -mií SFFH no mi no vá no na kni hu roku 2003.

Na kříd lech tor ná daSou bor po ví dek od his to ri zu jí cí fan ta sy po post ka ta stro fic kou sci en ce

fic ti on, Čes kou aka de mií SFFH no mi no vá no na kni hu roku 2004

Lí heňLí heň 1: Smrt zro ze ná v Pra ze, Lí heň 2: Krá lov na smr ti: Ro má no vá

dua lo gie, ne kon venč ní spo je ní de tek tiv ní ho pří bě hu, ul tra mo der ních tech -no lo gií a dáv ných mýtů, kte ré ovliv ňu jí náš ži vot víc, než je po va žo vá noza běž né. Žán ro vý bes tsel ler, Čes kou aka de mií SFFH no mi no vá no na kni -hu roku 2004

121

Jiří W. Pro cház ka,

do čes ké li te ra tu ry SF a fan ta sy vstou pil již v osm de sá tých le tech mi nu lé -ho sto le tí. Svou tvor bou za sáhl do všech fan tas tic kých žán rů.

Jeho prv ní dva ro má ny o Kenu Wo o do vi (Ken Wood a meč krá leD’Sala – 1991, Ken Wood a per ly krá lov ny Maub, 1992) pat ří do dnes k pi -lí řům čes ké fan ta sy. Sbír kou ne kon venč ních po ví dek Tvůr ci času (1991)se pro změ nu za psal do pod vě do mí čte ná řů jako je den z ky ber pun ko výchau to rů, kte ří se vý znam ně vě no va li – a do dnes pří le ži tost ně vě nu jí – to mu -to sub žán ru. Dal ší ob last, kte rou se JWP roz hodl zpra co vat po svém, je vý -prav ná ga lak tic ká space-opera, kte rou vy dal v po do bě uzav ře né tri lo giepod ná zvem Hvěz dí Ho ná ci (1996). Svou do sa vad ní po víd ko vou tvor bu aroz sáh lou no ve lu ze svě ta Trans mi se vy dal v ob jem né sbír ce To tál ní ztrá ta roz mě ru (2004).

JWP si vy tvo řil pro psa ní svých pří bě hů své byt ný „fil mo vý pří stup“,kte rý se od rá ží jak v jeho akč ních scé nách, tak i v bu do vá ní at mo sfé rynebo v po pi sech pos tav a pros tře dí. Na zá kla dě po stmo der nis tic kých hří -ček a pop-kulturních od ka zů si po hrá vá se za ži tý mi kli šé jme no va nýchžán rů, a ne jen jich. Věč ně hle dá, ob čas na chá zí, ob čas na rá ží…

Po ně kud sa mo rost lý au tor mimo jiné při spěl jed ním pří bě hem do SFsé rie Mark Sto ne (Ja bl ka z Bel ta mo ru) , po dí lel se na dnes již le gen dár ních sbor ní cích Ri gor Mor tis a Je dob ré být mrt vý nebo na „pun ko vé“ an to lo gii Punk Fic ti on. JWP dále pub li ku je v ča so pi sech Pev nost, Ika rie, Fan tá zianebo Soft wa ro vé no vi ny. Za svá li te rár ní díla zís kal tři oce ně ní Aka de miescience-fiction, fan ta sy a ho ro ru (1997, 2002, 2004) a cenu Lud ví ka Sou -čka (1991).

122

LOBAg r a p h i cd e s i g np u b l i s h i n g

P e t r a N e o m i l l n e r o v áK a r e l K a d l e c

w w w . l o b a . c z

lobainzerát.indd 1lobainzerát.indd 1 26.8.2005 1:08:3326.8.2005 1:08:33

SFK TRIFIDČle nem čte nář ské ho sci fi klu bu Tri fid se mů že te stát za kou pe ním 3 SF&F knihz edi ce TRIFID, klu bo vé ceny pla tí již při prv ním ná ku pu. Kni hy si mů že te ob jed -nat poš tou nebo přes naše www nebo je za kou pit v klu bo vé pro dej ně v knih ku pec -tví “Ná stu piš tě 9 a ľ” (dří ve Kra ka tit 2), Dláž dě ná 5, Pra ha 1 (kde pak na dá lemo hou čle no vé SFK TRIFID ku po vat za klu bo vou cenu tře ba jen jed nu kni hu, ni -ko liv tedy nej mé ně 3).

KNIHY MIROSLAVA ŽAMBOCHA V EDICI TRIFID :Ko ni áš – Ko nec vlka sa mo tá ře

Ko ni áš na stez ce po ma lu, ale jis tě stár ne. Při bý va jí zku še -nos ti, jiz vy, vzpo mín ky i ztrá ty a sa mo zřej mě ne přá te lé. Jed -nou ho všech ny pří zra ky mi nu los ti do stih nou a on se s nimimusí vy po řá dat. Je otáz kou, zda ten to krát bude břit ká myslspo lu s břit kým ostřím sta čit. Jed no je jis té – řez půj de oprav duhlu bo ko. Pře ži je osa mě lý vlk?

Bak ly – Ná vrat za bi já kaBak ly je tak šťast ný, jak může muž s tem ně kr va vou mi nu -

los tí být. Jeho hlav ním bo hat stvím je pár lidí, na kte rých muzá le ží, kte ré má rád. Pak ně kdo udě lá chy bu. Za po me ne, kýmza bi ják bul do čí ho vze zře ní se stis kem dr tí cím kos ti byl, a při -pra ví ho o jeho po klad. Ne exis tu jí dob ří a zlí. Pou ze sviš tí cíoce lo vá kou le po bi tá hře by a mrt ví ne přá te lé. Ne vrá til se za bi -ják, ale mon strum: „Udě lal jsem jim na bíd ku, kte rá se ne od mí -tá…“

Jen ni fer – Důl Qu a keJen ni fer je chyt rá, rych lá a ne lí tost ná, k tomu za tra ce ně sexy

a do sud úspěš ně do kon či la kaž dou prá ci. V její bran ži to ani ji -nak nej de. Je nom že teď zís ká od nej moc něj ší ho kou zel nic ké hokla nu ne oby čej ně luk ra tiv ní za káz ku, má pro zkou mat sta rýopuš tě ný důl Qu a ke. Jen ni fer není dneš ní a ví, že nic není ta ko -vé, jak se zdá. Spo lu s tý mem slo že ným ze sa mých pro fe sio ná lů prá ci bere – a zjiš ťu je, že sku teč nost je hor ší, než před po klá da -la. Z pro fe sio ná lů se stá va jí přá te lé a smrt přá tel bolí.

Více in for ma cí na www.triton-books.cz

125


245 fan ta sy po ví dek a ro má nů548 sci-fi po ví dek a ro má nů

zdar ma ke sta že ní

www. .cz

M i r o s l a v Ž a m b o c h & J i ř í W. P r o c h á z k a

i l u s t r a c e n a o b á l c e : D a n a H a f e r o v á g r a f i c k á ú p r a v a : K a r e l K a d l e c

o d p o v ě d ý r e d a k t o r : M i l e n a M a t ě j k o v á s a z b a a z l o m : J i ř í V l č e k D T P o b á l k y : G r a f i c k ý a t e l i e r L O B A

t i s k : S p r i n t P r a h a

Ve s p o l u p r á c i s E F v y d a l o n a k l a d a t e l s t v í

T r i t o nj a k o s v o u 8 3 7 . p u b l i k a c iv e d i c i T r i f i d s v . č . 1 3 7

v y d á n í p r v n í2 0 0 5

www.agent-jfk.cz

PAŠERÁK



prvnÍ ryze ČeskÁ scifi / fantasy sÉrie!!!

Documents