ILEGÁLNE VYTEŽENOdřevo Z Konga v česKé dÝHárně!

ˇ ˇ

Foto © Jiro Ose / Greenpeace

maGazíN | PODZIM 2013

2

Šest žen vyšplhalo na Střep, aby zachránily Arktidu. Velká Británie, Londýn – 10. července 2013 vyšplhalo šest lezkyň Greenpeace na vrchol londýnského mrakodrapu Shard (Střep). Ten se tyčí nad třemi pobočkami ředitelství společnosti Shell. Dívky tímto odvážným výkonem podpořily celosvětovou kampaň za záchranu Arktidy a upozornily na nebezpečí, které představuje těžba ropy v křehké arktické přírodě.

fotografie čísla

Foto

© D

avid

San

dis

on /

Gre

enp

eace

3

editorial

Milé čtenářky, milí čtenáři,i když bývá léto z hlediska nových událostí pokládáno za poklidné, možná až nudné, letos nás okurková sezóna rozhodně minula.

Během těchto „prázdnin“ jsme si oddychnout nemohli. Do střehu nás dostalo už složení Rusnokovy vlády. Někteří její členové se totiž od začátku netajili svým svérázným vztahem k ekologickým tématům. Například Martin Pecina je dlouholetým a zapáleným příznivcem bourání Horního Jiřetína a ministr průmyslu Jiří Cienciala se v minulosti o územních ekologických limitech těžby, chránících severočeské obce, vyjádřil jako o typickém příkladu politické iracionality. Hybatelem dění v této vládě byl navíc prezident Miloš Zeman, který (stejně jako jeho strana) za prolomení limitů horoval už v prezidentské kampani. A přestože vláda nezískala důvěru Poslanecké sněmovny a premiér prohlásil, že nebude dělat žádná důležitá rozhodnutí, pokusil se ministr průmyslu Cienciala „protlačit“ vládou surovinovou politiku a schválit její hlavní cíle. Například otevření nových uranových dolů nebo podmínění existence limitů těžby uhlí dodržením časového harmonogramu výstavby dvou nových bloků Temelína. Vedoucí energetické kampaně Greenpeace Janek Rovenský měl proto plnou hlavu starostí a plné ruce práce. Jeho článek o „nedůležitém“ rozhodnutí, jak bude vypadat surovinová politika v dalších 25 letech, si přečtěte na straně 8.

Divoké léto ale neprobíhalo jen v rámci energetické kampaně. Prvního července jsme zachytili zásilku nelegálně vytěženého pralesního dřeva z Konga! Vzácné stromy wenge z konžského deštného pralesa jsme vystopovali až do České republiky, do dýhárny firmy Danzer u Mělníka. Smutné na tomto příběhu je to, že ačkoli v Evropské unii platí od března nařízení (EUTR), které zakazuje uvádět na trh EU jakékoli ilegálně vytěžené dřevo, přesun této zásilky z Afriky do Čech neodhalila česká policie, Evropská unie nebo Interpol, ale aktivisté Greenpeace. Těžaři,

přepravci ani zpracovatelé si s nařízením EU evidentně hlavu nelámou a laxní přístup českých úřadů jim v tom pomáhá. Článek o boji za záchranu afrických deštných pralesů, o vzácném dřevu wenge, ze kterého se v České republice měla stát dýha a rozhovor s výkonným ředitelem africké kanceláře Greenpeace Michaelem O’Brien – Onyekou najdete na stranách 4-7.

Michael O´Brien – Onyeka spolu se svým týmem bojuje proti devastaci konžského pralesa a stojí tváří v tvář silným a často nebezpečným soupeřům. My máme možnost mu pomoci a svým chováním leccos ovlivnit…

Já vám přeji pohodu při čtení magazínu a krásné podzimní dny.

Fotografie čísla ................................... 2Editorial ............................................... 3Dřevo z Konga v české dýhárně ..... 4-7Na čem pracujeme .............................8-9Rady, tipy, luštění .................................10

Boj o Arktidu nepolevuje ................... 11Greenpeace ve světě ....................12-13Vzhůru na palubu ................................14Obchůdek Greenpeace ......................15I love Arctic ........................................ 16

Pavla Havelková

šéfredaktorka

editorial

obsah číslaVydává: Greenpeace Česká republika

Prvního pluku 12, Praha 8 – Karlín, 186 00

tel.: +420 224 320 448 nebo +420 224 319 667

e-mail: greenpeace@ecn.cz | www.greenpeace.cz

Šéfredaktorka: Pavla Havelková

Grafická úprava: Petr Slezák | Jazyková redakce: Anna Březinová

Registrováno MK ČR E 20887, ISSN 1211 81 68

Podávání novinových zásilek povoleno ředitelstvím pošt

Praha, čj. NP 2417/1993 ze dne 14. 12. 1993.

Tištěno na 100% recyklovaném papíře.

„Moc prosím české spotřebitele, aby se vyhýbali nákupu nebo používání produktů, které jsou vyrobené z chráněných stromů ohrožených pralesů. Ptejte se, zajímejte se o původ věcí, které kupujete. Zkuste se vyhnout prodejcům, kteří nejsou schopni doložit, že jejich dřevo bylo vytěženo trvale udržitelným způsobem. Pravidlo trhu je totiž jednoduché: kde není poptávka, není ani nabídka. O problému nelegální těžby je potřeba mluvit. Můžete napsat členům svého parlamentu, českého i evropského, a žádat, aby poslanci na národní i mezinárodní úrovni aktivněji usilovali o zákaz dovážení dřeva z Konžské pánve na evropský trh. Za celou africkou pobočku Greenpeace vám děkuji.“

Michael o´Brien - onyeka

4 Pralesy

KoNGo – horNí počaplY: VzÁcNÉ pralesNí dŘeVo V česKÉ dÝhÁrNĚ

4

5Pralesy

deštný prales v Konžské pánvi, po amazonii druhý největší na Zemi, je jedním z nejvýznamnějších ekosystémů planety. rozprostírá se od Kamerunu a středoafrické republiky přes Kongo a rovníkovou guineu až po gabun. Představuje obživu pro desítky milionů lidí a hraje stále významnější roli ve stabilizaci světového klimatu.

5Foto © Ibra Ibrahimovič / Greenpeace

6 Pralesy

Afrika v posledních třiceti letech přišla o dvě třetiny původních lesů. Od roku 2008, kdy Greenpeace založilo svou pobočku v Demokratické republice Kongo, intenzivně usilujeme o ukončení rozsáhlého odlesňování Konžské pánve. Ovšem nenasytnost dřevařských společností, korupce na vládní úrovni, tajné dohody mezi zástupci státu a korporacemi, nedostatek transparentnosti v soutěžích a procesech legální těžby jsou překážky, které není jednoduché zdolávat. Ač se zprvu náš boj zdál marným, začíná se situace otáčet – problém nelegální těžby vyplouvá na povrch a nad pachateli se stahují mračna. Výrazně k tomu přispělo i odhalení ilegálně vytěženého dřeva stromu wenge, které z Demokratické republiky Kongo doputovalo až do České republiky. Wenge má dřevo, které se díky své obrovské pevnosti, tvrdosti a temné barvě používá jako náhrada za eben. Počet stromů byl za posledních třicet let zredukován na polovinu a celý druh je nyní veden v seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody jako ohrožený. K jeho těžbě je zapotřebí speciální artisanální (domorodé) povolení. To má místním komunitám umožnit v malém měřítku, bez použití průmyslových strojů, dřevo těžit pro zásobení domácího trhu. Velké dřevařské společnosti jej většinou získávají tak, že uplatí odpovědného úředníka, nebo povolení koupí od místních. Jen v DRK bylo mezi lety 2010 a 2012 dřevařskými firmami nelegálně získáno 146 artisanálních povolení. Tyto firmy pak těží pralesní dřevo ve velkém, pomocí těžké techniky. Příběh stopování zásilky ilegálně vytěženého dřeva, který se postupem času rozvinul téměř v detektivku, začal letos v březnu. V Evropské unii tehdy vstoupilo v platnost nové nařízení (EUTR), které zakazuje uvádět na trh EU jakékoli ilegálně vytěžené dřevo. Dřevařské společnosti ovšem nařízení nerespektují. A tak se Greenpeace podařilo vysledovat jednu ze zásilek dřeva wenge z Konga až k nám.

Ilegální zásilku jsme lokalizovali přímo v prostorách dýhárny společnosti Danzer v Horních Počaplech na Mělnicku. Hrozilo, že dřevo bude velmi rychle zpracováno. Abychom zamezili likvidaci přímých důkazů, museli jsme reagovat rychle. Za přítomnosti médií jsme stromy označili a na místo přivolali policii. Současně jsme informovali Ministerstvo zemědělství, do jehož kompetence věc spadá, a vyzvali jej k urychlenému vyšetření případu. Nicméně tím naše práce teprve začala. Přístup ministerstva nás totiž zklamal. Přestože jsme veškerou dokumentaci, důkazy i právní analýzu ihned předali kompetentním úřadům, dlouho se nic nedělo. Zásilka zůstala v prostorách dýhárny a zástupce společnosti Danzer se bránil odpovědnosti argumentem, že dřevo pouze zpracovává. Jméno vlastníka odmítl uvést. Nakonec alespoň přislíbil, že až do vyšetření případu nebude dýhárna dřevo zpracovávat. Pátrání po vlastníkovi nelegálně vytěženého dřeva tedy pokračovalo. Podařilo se nám zjistit, že původním kupcem v DR Kongo byla firma BAM. Ta jej převezla do Antverp, kde údajně dřevo prodala, nicméně opět odmítla sdělit komu. Do České republiky zásilku dřeva přepravila německá firma, jejíž jméno zůstává zatím neznámé a která podle dostupných informací dřevo také nevlastní. Ze vzácného dřeva se stal horký brambor, ke kterému se najednou nikdo nehlásí.

Foto

© J

an-J

osep

h S

tok

/ G

reen

pea

ce

Foto

© T

hom

as E

inb

erge

r /

Gre

enp

eace

7

lenka severová

pralesní kampaň Greenpeace

Pralesy

Další kmeny stromů wenge objevilo Greenpeace v Německu na pile v Güterslohu. Opět jsme podali podnět tamní kompetentní autoritě a zároveň jsme vyzvali české ministerstvo, aby neprodleně kontaktovalo německé úřady a spolupracovalo s nimi. Kdo tedy uvedl na trh ilegálně vytěžené dřevo z Konga, zatím není jasné. Jsme ale blízko. O případ se začala zajímat i Evropská komise. Tato kauza se pravděpodobně stane významným precedentem, proto je nyní velmi důležité dotáhnout případ do konce, zjistit jméno vlastníka dřeva a hnát ho k odpovědnosti.

greenpeace funguje také přímo v africe. Práce tamní pobočky rozhodně není jednoduchá. Zeptali jsme se ředitele africké kanceláře Michaela o´Brien – onyeky na fungování jeho týmu i na osobní motivaci, která mu dává sílu bojovat proti mnohem silnějším a nebezpečným soupeřům…

Michaele, můžete nám popsat, jak funguje greenpeace v arice?Máme tu tři regionální kanceláře, ve kterých v současnosti pracuje zhruba 75 zaměstnanců. Jako výkonný ředitel se snažím vést africké Greenpeace tak, abych svým kolegům a managementu umožnil vyhrávat naše nelehké bitvy.

dříve jste pracoval pro charitativní organizaci oxfam i pro amnesty international, tedy pro organizace, které primárně řeší lidská práva. Proč jste se začal angažovat v greenpeace?Postupně jsem si uvědomil, že klimatické změny momentálně představují nejvážnější ohrožení naší existence. Mění totiž základní principy světa, ve kterém žijeme a který jednou zdědí naše děti. Když mi Greenpeace nabídlo vzácnou příležitost stát se součástí celosvětového hnutí, které v přední linii bojuje za zachování naší budoucnosti, nemohl jsem odmítnout.

Co vás při vaší práci nejvíce naplňuje?Řekl bych, že to obrovské odhodlání lidí, se kterými pracuji. Dobrovolníci, kteří dávají vše tomu, v co věří. Zaměstnanci, kteří neustále přicházejí s novými nápady, jak pokračovat dál a nepolevit v našem snažení. A také podporovatelé, dárci, bez kterých by naše práce nebyla možná.

Politická nestabilita a konfliktní situace v Kongu vám práci určitě neulehčovaly. Jakým způsobem to ovlivnilo ochranu tamních pralesů?Dvěma různými způsoby. Je paradoxní, že na jedné straně to pralesy částečně chránilo. Některé těžařské společnosti se totiž do Demokratické republiky Kongo prostě nedostaly. Díky tomu Konžská pánev netrpěla tak masivním odlesňováním jako Amazonie nebo pralesy v Asii. Na druhé straně – kvůli nestálé a často nebezpečné situaci – pro nás bylo velmi těžké prales chránit fyzicky, například rozmístit kamery

k dlouhodobému monitoringu. Nyní se situace změnila – můžeme se po okolí pohybovat bez problémů a instalovat přístroje, ale dřevařské společnosti jsou schopny kácet v místech, kam se dříve nedostaly. Musíme bojovat na více frontách, hledat partnery jak na území Konžské

pánve, tak za jejími hranicemi. Jako příklad může sloužit právě nedávná africko – evropská spolupráce, která vedla k odhalení pohybu nelegálního dřeva z DRK do zpracovatelské firmy Danzer v České republice.

dostali jste se někdy se svými zaměstnanci v průběhu ochrany pralesů do nebezpečné situace?Bohužel ano. Hrozbám čelíme neustále. Propletené skupiny, proti kterým bojujeme, jsou velmi mocné. Často za nimi stojí vlády a státní agentury i se svou policejní silou a velké společnosti s prakticky neomezenými finančními zdroji. Občas se nás lidé ptají, proč se vůbec o něco snažíme, když proti tak mocným soupeřům nemáme šanci. My ale věříme, že tohle je boj, který si nemůžeme dovolit prohrát. Konžská pánev je druhý největší deštný prales na světě, plíce naší planety. Musíme bojovat za její zachování pro dobro naše i pro budoucnost našich dětí. Živobytí 40 milionů lidí ze šesti zemí světa závisí na konžském pralese. Zdroj potravy a příjmů bude ztracen, pokud nebudeme usilovat o zachování lesů.

Konžský prales skýtá domov nejen ohroženým gorilám a šimpanzům, ale i stovkám dalších živočišných a rostlinných druhů. Kromě 39 endemitů (biologické druhy, které se nevyskytují nikde jinde na světě), mezi něž patří například unikátní druh slona pralesního, největší antilopa – bongo nebo buvol lesní, zde nalezneme dalších 270 druhů savců a více než 10 000 rostlinných druhů, včetně stromu wenge, který je zařazen na červeném seznamu ohrožených druhů.

8 na čeM PraCuJeMe

(ne)důležité roZHodnutí o surovinové PolitiCe? Ještě patrně nikdy jsme nebyli tak blízko strategické porážce v naší kampani proti rozšiřování uhelných velkolomů jako letos v létě, po nástupu rusnokovy vlády. dopadlo to, díky značné dávce štěstí i našemu frenetickému úsilí, naštěstí dobře. tedy alespoň pokud se uhlí týče.

Do smíchu nám nebylo už při zveřejnění jmen Rusnoko-vých ministrů. Martin Pecina je dlouholetým a zapá-leným příznivcem bourání Horního Jiřetína a ministr průmyslu Cienciala se v minulosti o územních ekolo-gických limitech těžby, chránících severočeské obce, vyjádřil jako o typickém příkladu politické iracionality. Skutečným pánem vlády byl navíc prezident Miloš Ze-man, který (stejně jako jeho strana) za prolomení limitů horoval už v prezidentské kampani. Tihle nevolení ministři mohli udělat víceméně cokoliv, aniž by se báli, že jim to v očích voličů uškodí. Na roz-díl od kariérních politiků si mohli dovolit ignorovat tlak veřejnosti i médií. A nikdo z nich se v minulosti proti rozšiřování uhelných velkolomů nevyjádřil. Trochu jsme si oddychli, když vláda nedostala ve sněmovně důvěru a premiér obratem prohlásil, že jeho vláda nebude v demisi provádět žádná důležitá rozhodnutí. Úleva ale vydržela pouhé dva dny. Ministr průmyslu Jiří Ciencala totiž při Rusnokově prohlášení patrně nedával pozor a rozhodl se, demise–nedemise, protlačit vládou surovinovou politiku a schválit její hlavní cíle. Pro připomenutí – surovinová politika je vládní kon-cepce těžby a využití nerostných surovin na dalších 25 let. Řeší takové věci, jako je rozšiřování uhelných velko-lomů a bourání obcí v severních Čechách, vyvlastňová-

ní soukromých domů ve prospěch těžebních společ-ností, nové uranové doly či podporu nových spaloven odpadu z rozpočtů domácností formou garantovaných výkupních cen. Také vám to nepřipadá jako bagatelní agenda udržovací vlády v demisi? Když se do surovinové politiky začtete, není těžké pochopit, proč se nedávnému místopředsedovi Hos-podářské komory Ciencialovi tento návrh zalíbil. Srdce průmyslníka určitě zaplesá nad plánem otevřít nové uranové doly nebo podmínit existenci limitů těžby uhlí dodržením časového harmonogramu výstavby dvou nových bloků Temelína. Obyvatelé třiceti severočeských měst a obcí stojících na bilančních (tedy dosud neode-psaných) ložiscích hnědého uhlí by pak nepochybně „ocenili“ požadovanou „maximální ochranu zásob hně-dého uhlí za tzv. územně ekologickými limity“ – přelože-no do češtiny: obnovení stavebních uzávěr, které dusily rozvoj Ústeckého kraje před rokem 1989. Korunou všeho pak byl nápad vrátit do horního zákona vyvlast-ňovací paragrafy, které Nečasova vláda k velké úlevě lidí z Horního Jiřetín a Karviné ze zákona už vyškrtla. Před hlavním jednáním se Janu Rovenskému, ve-doucímu naší energetické kampaně, podařilo při tiskové konferenci na úřadu vlády premiéra Rusnoka přímo konfrontovat a žádat vysvětlení zjevného rozporu mezi jeho prohlášením a ministrovým návrhem. Rusnok slíbil, že vláda nic zásadního neschválí, a k našemu lehkému, veskrze příjemnému překvapení dodal, že „jako velký ekolog je proti prolomení limitů těžby“. Vedle stojící Martin Pecina se v tu chvíli tvářil opravdu zle. Ve zbývajících několika dnech se nám podařilo věc poměrně široce medializovat (surovinová politika byla jedním z hlavních témat nedělních Otázek Václava Mo-ravce). Dokázali jsme získat kontakty na několik ministrů Rusnokovy vlády a s některými jsme nakonec jednali i osobně. Ministr Ciencala nicméně oznámil, že návrh dobrovolně nestáhne. Takže se přiblížilo hlasování se s těžko předvídatelným výsledkem. Nakonec dopadlo dobře. Vláda odložila řešení suro-vinové politiky do konce roku. Projednávání krajně pro-blematického materiálu, který by ovlivnil životy stovek tisíců lidí, tedy bude obnoveno až po řádných volbách. Jak bude vypadat? To závisí i na vás a na vaší podzimní volbě.

Na čem pracujemeFo

to ©

Kat

e D

avid

son

/ G

reen

pea

ce

9na čeM PraCuJeMe

MeZinárodní sPoluPráCe: i něMeCKo Má svůJ Horní Jiřetín Jako mezinárodní organizace má Greenpeace ob-rovskou výhodu v možnosti přeshraniční spolupráce. Když je potřeba, spojí jednotlivé národní pobočky své síly a zaměří se na daný problém společně. Aktuálním příkladem je kampaň proti rozšiřování povrchové těžby hnědého uhlí, kterou vedou naši němečtí kolegové. Švédský energetický gigant Vattenfall totiž v ně-meckém regionu Dolní Lužice plánuje otevřít 5 nových povrchových dolů a vytěžit z nich přes 700 milionů tun hnědého uhlí, aby udržel v provozu své špinavé uhelné elektrárny po další desítky let. Pokud firma všechny své plány prosadí, přijde o svůj domov 3000 lidí z 8 obcí. Nové doly převrátí krajinu naruby – místo domů a zahrad, polí a lesů tu zůstanou špinavé, prašné jámy. Další miliony tun emisí ze spáleného uhlí budou i nadále zhoršovat zdraví lidí v okolí uhelných elektrá-ren a přispívat ke změně klimatu. Je vám to povědo-mé? Ano, i Německo má svůj Horní Jiřetín – jmenuje se Proschim a tváří v tvář uhelné zkáze dokazuje, že éra uhlí je dávno minulostí. Situace místních je totiž neuvěřitelně absurdní – sami používají pouze čistou energii z obnovitelných zdrojů, přičemž obec jí vyrobí mnohem víc, než sama spotřebuje! Špinavé uhelné plány Vattenfallu svým významem daleko přesahují hranice Německa. Proto se během léta do kampaně zapojilo hned několik evropských

poboček Greenpeace, včetně té naší. Pro jeden z plá-novaných velkolomů (Welzow Süd II) právě probíhá povolovací řízení – a každý hlas v něm se počítá. Při-pravili jsme tedy speciální stránku www.greenpeace.cz/stopuhli s instrukcemi, jak můžete proti nesmyslné devastaci kvůli uhlí přidat svůj hlas i vy.

není tuňáK JaKo tuňáK Obliba tuňákových konzerv je v Česku obrovská. Nejsou příliš drahé, maso v nich bývá chutné, snadná je i příprava. Zároveň jsou velmi hodnotným zdrojem bílkovin. Je tu však jedno velké ALE. Populace někte-rých druhů tuňáků se nachází na pokraji vyhubení, navíc při jejich lovu zbytečně umírají milióny delfínů, želv, žraloků a mořských ptáků. Silně destruktivní jsou

i dopady jejich chovu v klecích. Naštěstí si můžeme vybírat! I na českém trhu lze nalézt konzervy tuňáků, kteří pocházejí z udržitelného rybolovu. Abychom vám usnadnili orientaci, rozhodli jsme se v rámci naší oce-ánské kampaně vydat dalšího průvodce pro spotře-bitele – tentokrát zaměřeného na tuňákové konzervy. Průvodce bude hodnotit nabídku tuňákových konzerv jednotlivých prodejců a distributorů na základě kri-térií, která zohledňují především to, jakým způsobem byl tuňák uloven, z jaké populace pochází a jak přes-né jsou informace na samotných konzervách. Hod-notíme samozřejmě také to, zda firmy uplatňují stejně přísné normy i pro své dodavatele. Příprava průvodce nebyla vůbec snadná. Oslovené firmy, včetně velkých obchodních řetězců, často nejsou ochotné odpovídat na nepříjemné otázky týkající se jejich sortimentu. Je třeba nenechat se odbýt, nepolevit a ptát se dál. Vždyť každý zákazník má právo vědět, co kupuje. A vytrvalost se vyplácí – předpokládáme, že průvodce vyjde již v průběhu podzimu.

Foto

© P

aul L

angr

ock

/ G

reen

pea

ce

Foto

© P

aul H

ilton

/ G

reen

pea

ce

10 rady, tiPy, luŠtění

(VY)hrajte siNajděte a zaškrtejte v naší osmisměrce rodové názvy 19 dřevin a dozvíte se, jak se jmenuje jeden z nej-mohutnějších stromů naší planety. Tento sekvojo-vec obrovský dosahuje úctyhodné výšky 82 metrů a v kalifornském národním parku Kings Canyon roste už neuvěřitelných 1700 let. Když tajenku spolu se svým jménem a poštovní adresou pošlete do konce října na pavla.havelkova@greenpeace.org, můžete vyhrát úžasný nástěnný kalendář Greenpeace pro rok 2014 nebo slušivé tričko s naším logem.

BLAHOČET • BOROVICE • BUK • CEDR • DŘEZOVEC • DUB • HABR • JERLÍN • JILM • KORKOVNÍK • LÍPA • OLŠE • OŘEŠÁK • SMRK • ŠÁCHOLAN • ŠKUMPA • TIS • VRBA • ZMARLIKA

C G A K I L R A M Z

E K J E R L Í N E E

V U Í S I T E P N C

O B N N E E Š A A I

Z A O R V Č L H R V

E P Ř D Á O O A R O

Ř M E E H H K B L R

D U Š C G A A R R O

A K Á N M L I J O B

T Š K D U B S M R K

pojĎte do KiNave spolupráci se skvělou českou herečkou simonou Babčákovou pro vás greenpeace přichystalo pod-zimní fi lmové překvapení. v průběhu října se bude ve třech kinech – světozoru, oku a aeru – před hlavní produkcí promítat krátký animovaný spot s ledním medvědem, který pro nás namluvila právě simona Babčáková. Přijďte se podívat, s jakými problémy se potýká arktida a co se dá udělat pro její záchranu! A co Simonu vedlo k tomu, aby nám s dabingem pomohla? „Organizaci Greenpeace podporuji dlouhodobě. Jsem vděčná, že někdo bojuje za zlepšení ekologic-ké situace naší překrásné planety. Navíc tohle animované video se mi moc líbí – naprosto srozumitelně ukazuje, jak velké ohrožení Arktidě hrozí. Nehodlám se smířit s tím, že peníze mají větší hodnotu než soudnost, péče a láska. Pevně věřím, že je více nás těch, kterým záleží na tom, v jakém prostředí žijeme a jakou planetu předáváme našim dětem.“

Tajenka z minulého vydání: KUMI NAIDOOVylosovaní výherci: Markéta Brožová, Irena Vašíčková, Lenka Pustějovská, Marie Pinkavová, Petr Čermák.

a jakou planetu předáváme našim dětem.“

11

Podařilo se nám to díky unikátní dechberoucí akci, která se odehrála v Londýně. Šest umělkyň a aktivistek Greenpeace vyšplhalo na nejvyšší budovu západní Evropy, na mrakodrap Shard (česky „Střep“). Tento mrakodrap si vybraly nejen kvůli jeho vzhledu, který evokuje střípek ledu, ale také proto, že v dohledu leží tři hlavní ředitelství Shellu. Manažeři Shellu tak při pohledu z oken hned viděli, za jak špatný nápad těžbu ropy v Arktidě my i miliony našich příznivců považujeme. V průběhu 15 hodin trvajícího výstupu dokázaly lezkyně upoutat zájem milionů lidí z celého světa a dostat špinavé plány Shellu do zkoumavého hledáčku médií. Victo, Ali, Sabine, Sandra, Liesbeth a Wiola svým úžasným výkonem dokázaly, že každý z nás může něco udělat pro záchranu Arktidy. V červnu se aktivisté Greenpeace vydali na Sibiř, kde se rozkládá hlavní oblast těžby ruské ropné společ-nosti Rosněfť. Jen pár hodin před jejich příjezdem zde

praskl ropovod – půda byla ropou úplně nasáklá. Bohu-žel, nejedná se o ojedinělou událost. Každý rok dojde v oblasti k úniku více než 30 milionů barelů ropy při více než 20 000 haváriích! Z toho jde celá polovina na vrub společnosti Rosněfť, která je tak skutečným „světovým šampionem“ ve znečištění. Ale namísto toho, aby Ros-něfť vyměnil své prosakující zrezivělé potrubí na Sibiři, má v plánu investovat miliardy dolarů do průzkumu arktického šelfu. Se silnou vládní podporou má nyní přístup k více než milionu čtverečních kilometrů ruské Arktidy a plánuje expandovat ještě dál. Proto náš ledoborec Arctic Sunrise vyrazil do vod Barentsova moře. V první polovině srpna zde kon-frontoval průzkumnou loď Rosněftu, která prováděla seismický výzkum. Takový „výzkum“ možná na první pohled vypadá nevinně, ve skutečnosti se ale jedná o první krok, který vede k těžbě ropy. Navíc se při něm používají zvukové vlny o hlasitosti až 250 decibelů, kte-ré mohou trvale poškodit sluch mořských savců, nebo je dokonce zabít. V České republice jsme celý červenec trávili s arktickou kampaní na letních festivalech. Tropickým teplotám spolu s námi statečně čelila i lední medvě-dice Paula, kterou si možná pamatujete z jarní Arctic tour. Nejlepší festivalové fotky najdete na poslední straně magazínu.

Přidejte se i vy k záchraně Arktidy na www.zachranmearktidu.cz!

arKtida

Foto

© D

enis

Sin

yako

v /

Gre

enpe

ace

Foto

© D

avid

San

diso

n /

Gre

enpe

ace

dominika Moulíková

asistentka arktické kampaně

boj o arKtidu NepoleVuje

v uplynulých měsících nabrala naše snaha o záchranu arktidy nový směr. Západní ropné společnosti shell a statoil totiž mění strategii a pro své vpády do arktické oblasti hledají partnery na východě. spojenectví uzavřely se „špinavými“ ruskými ropnými giganty gazpromem a rosněftem. Museli jsme na hrozící nebezpečí tohoto ropného spolku hlasitě a viditelně upozornit.

12 greenPeaCe ve světě

Foto

© P

aul H

ilton

/ G

reen

pea

ce

Foto

© Y

ang

Di /

Gre

enp

eace

zÁKaz FtalÁtů V číNsKÝch hračKÁchSkvělé zprávy čas od času přijdou i z Číny. Miliony dětí dostaly skvělý dárek – v čínských hračkách, což vlastně znamená téměř ve všech hračkách, byly zakázány nebezpečné ftaláty. Čínská pobočka Greenpeace tak zaznamenala velké vítězství ve své mnohaleté kampani

– zopakovala tím úspěch Greenpeace v Evropě, kde platí zákaz již skoro deset let. Ftaláty v čínských hračkách představovaly závažný zdravotní problém. Při analýze se ukázalo, že 70 % testovaných výrobků obsahovalo vysoké hladiny ftalátů, přičemž nejnovější vědecké studie

jednoznačně potvrzují rizikovost těchto látek. Tlak veřejnosti způsobil, že čínským výrobcům hraček hrozilo stažení jejich výrobků z prodejních pultů v Evropě i Severní Americe a odstranění ftalátů z výroby tak bylo nevyhnutelné. Boj o ftaláty tím však nekončí. Tyto nebezpečné látky totiž nejsou jen v hračkách – používají se na měkčení PVC, a tudíž se s nimi můžeme setkat v PVC ubrusech, obalech, podlahových krytinách (PVC linoleum), ale i v parfémech nebo textilu. Jde o poměrně širokou skupinu látek, z nichž ty nejnebezpečnější, například DEHP, jsou klasifi kovány jako toxické pro reprodukci – narušují vývoj varlat i funkci hormonálního systému. Díky nařízení REACH by do roku 2015 měly být nejnebezpečnější ftaláty DEHP, DBP a BBP v EU zakázány úplně. To se samozřejmě nelíbí představitelům chemického průmyslu, kteří se brání regulaci zuby nehty. Pomoc spotřebitelské veřejnosti tak bude určitě potřeba i zde.

GreeNpeace Ve sVĚtĚ

GreeNpeace pŘeKazilo obchod s VelrYbím masem Maso ohroženého plejtváka myšoka mířilo z Islandu do Japonska. Jeho cesta však skončila už při překládce v Hamburku. Tam nákladní loď Cosco Pride „přivítali“ naši kolegové z německé pobočky Greenpeace a poté nabraly události velmi rychlý spád. Přepravní společnost, která měla z Hamburku dopravit maso do Japonska, zrušila kontrakt a kontejnery s velrybím masem putovaly zpět na Island, do skladů místního velrybářského magnáta Kristjana Loftssona. Ten tak má o starost navíc – ve skladech se mu hromadí tuny masa plejtváka myšoka, které na Islandu nikdo nechce. Evropa už naštěstí vnímá lov velryb jako něco nepřijatelného, co patří tak nanejvýš do historických románů. Naši němečtí kolegové proto vyzvali přes 80 lodních společností k odmítnutí přepravy velrybího masa. Německý ministr životního prostředí Peter Altmaier navíc navrhl přijetí dobrovolného zákazu překládky velrybího masa v německých přístavech. Zdá se, že Greenpeace už nemusí velrybáře konfrontovat přímo na moři – díky pomoci spotřebitelů

a některých politiků se nám daří postupně měnit veřejné mínění. Dokonce i v Japonsku poptávka po velrybím mase klesá a v tamních skladech se hromadí zásoby ještě z loňské sezóny.

13greenPeaCe ve světě

Foto

© N

ick

Cob

bin

g /

Gre

enp

eace

Foto

© N

ick

Cob

bin

g /

Gre

enp

eace

polsKÉ uhlí – tichÝ zabijÁK Greenpeace zveřejnilo studii, která analyzuje dopad emisí z polských elektráren na lidské zdraví. Výsledky jsou alarmující. Škodliviny z uhelných elektráren způsobují až 5400 předčasných úmrtí ročně a různé zdravotní komplikace! Analýza využívá nejnovější data o emisích škodlivých látek, například oxidů síry, oxidů dusíku a polétavého prachu, a podle metodiky Evropské komise a Světové banky sleduje jejich vliv na zdraví a život lidí. Uhelné elektrárny jsou největším průmyslovým zdrojem znečištění v Polsku a počet jejich obětí převyšuje počet úmrtí při dopravních nehodách. Hlavní zdroje znečištění a počet předčasných úmrtí i dalších zdravotních dopadů, které způsobují, lze najít na interaktivní mapě na (http://greenpeace.pl/wegiel_zabija/. Greenpeace požaduje, aby se polská energetika zbavila fatální závislosti na uhlí ve prospěch obnovitelných zdrojů a zvýšení energetické účinnosti.

ipcc VYdÁVÁ KlimaticKou zprÁVuMezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) právě vydává první část své v pořadí už páté hodnotící zprávy, která shrnuje nejdůležitější poznatky o měnícím se podnebí za uplynulých několik let. Na práci IPCC se podílejí tisíce vědců z celého světa a jejich závěry jsou klíčovou informací pro mezinárodní jednání o nové dohodě o ochraně klimatu. Ta by měla zajistit, že globální teplota v průměru nevzroste o víc než 2 stupně Celsia oproti úrovni před průmyslovou revolucí. Nejnovější studie ale varují, že pokud už do konce tohoto desetiletí emise skleníkových plynů zásadně nesnížíme, čeká nás oteplení až o 4 stupně a neúnosně vysoké riziko extrémního sucha nebo povodní, zaplavení pobřežních oblastí nebo celých ostrovních států. Další klimatický summit bude v listopadu hostit sousední Polsko, proslulé svými obstrukcemi při schvalování evropské legislativy na snížení emisí skleníkových plynů. Právě Polsko je odstrašujícím příkladem toho, co dokáže způsobit závislost na uhlí.

14 doBrovolníCi

Vzhůru Na palubu!Být dobrovolníkem v greenpeace znamená víc než jen dělat smysluplnou práci a získat partu dobrých přátel. občas máte totiž možnost prožít něco naprosto unikátního – třeba pomáhat na některé z našich lodích. život na moři si už vyzkoušela koordinátorka českých dobrovolníků Jana Pravdová na palubě našeho ledoborce arctic sunrise a nedávno také naše dobrovolnice alice simperová, která se v srpnu plavila na Beluze. obě na lodích pracovaly jako „deckhands“ – takové „holky pro všechno.“ s alicí jsem si o její námořní zkušenosti krátce popovídala.

Alice, jak se ti vlastně podařilo připojit se k posádce Belugy?Je to zásluha naší koordinátorky Jany, která pro svoje dobrovolníky neustále vyhledává možnosti, jak je za práci v Greenpeace odměnit – naučit něco nového nebo zažít něco výjimečného… Musím

říct, že všechna vynaložená energie se mi za dobu mé spolupráce s Greenpeace mnohokrát vrátila v podobě získaných zkušeností i opravdových přátel.

Jak vypadá běžný den na lodi?Žádný den tam není běžný. Je to přece život na lodi! I obyčejné každodenní povinnosti tu mají neobyčejný nádech. Když doma vaříte, většinou se vám kuchyň nekýve ze strany na stranu a hrnce i potraviny se nezastavují až na kraji linky nebo sporáku jen proto, že je tam drží speciální ohrádky. Pokud otloukáte rez ze zábradlí na chalupě a upadne vám kladivo, pod schody ho seberete – na moři jste ho definitivně utopili. O spoustě věcí tu musíte přemýšlet mnohem víc než na pevnině. Jednou z nich je i voda, a ne jen ta kolem lodi – tank na pitnou vodu má svou kapacitu, tank na odpadní vodu taky. Pak je tu zase spousta věcí, o kterých nemusíte přemýšlet vůbec. Ráno vstanete, obléknete overal a jdete pracovat. Většina vašich aktivit se točí kolem údržby lodě. Otloukání rzi, broušení, natírání, opravování čehokoli, co nefunguje, mytí paluby... Na moři je pak samozřejmě spousta práce kolem plachtění i hlídek na můstku. Během kampaňových zastávek a akcí na pevnině je třeba loď pečlivě uklidit uvnitř, připravit výstavu nebo promítání, vyvěsit banner a podobně. O běžné denní povinnosti se dělí celá posádka. Tady je všechno fér, takže nádobí myje i kapitán.

Jaký zážitek z plavby v tobě zanechal nejsilnější dojem?Hluboko pod kůži se mi dostal jeden zdánlivě banální zážitek. Napínali jsme plachty asi ve tři ráno. Byla jsem už tak unavená, že jsem se jen chtěla co nejdřív dostat do postele. Pak zaznělo kapitánovo „Fest!“. To znamená, že vše je na svém místě a můžete lana uvázat napevno. Zvuk motoru utichl a loď obklopilo posvátné ticho. Jen vlny a vítr v plachtách, nekonečná voda a nekonečné nebe. V tu chvíli jsem nemohla jít spát. Seděla jsem beze slov a bez hnutí na palubě ještě asi hodinu a pozorovala, jak v dáli na pevnině, která nebyla ani vidět, létaly z bouřkových mračen stovky blesků, zatímco Belugu obklopovalo jen klidné moře a hvězdná obloha – tajemná, temná, s miliony jasných bodů a Mléčnou dráhou uprostřed. Myslím, že s takovýmto okouzlením jsem hvězdy naposledy pozorovala jako dítě.

Je něco, co bys chtěla vzkázat našim čtenářům?Dejte víc. Vždycky dejte víc, než si zrovna myslíte, že můžete nebo máte – a všechno se vám tisíckrát vrátí.

Alice, moc děkuju za rozhovor.

Foto

© P

etr

Kuc

ka /

Gre

enp

eace

dominika Moulíková

asistentka arktické kampaně

15

i VaŠe mYŠ můŽe mNohÉ zmĚNit!

Internet už je dnes pro většinu z nás samozřejmou součásti života. A pro práci Greenpeace je důležitým nástrojem. Díky internetu se mohou do našich kampaní zapojovat miliony lidí po celém světě. Společně tak dokážeme vyvinout dostatečně silný

tlak na nezodpovědné fi rmy či politiky. I ti jsou totiž závislí na přízni svých zákazníků, voličů, odběratelů. „Internetový hlas veřejnosti“ nám pomohl například v kampani DETOX – velké oděvní fi rmy přijaly ekologické normy pro svou výrobu, v boji za záchranu Arktidy – proti těžbě ropy v arktické oblasti zvedly svůj hlas miliony lidí, proti nesmyslnému drancování světových pralesů a v dalších důležitých kampaních. Díky našim „virtuálním aktivistům“ můžeme prosazovat řešení, která jsou klíčová pro naše zdraví a bezpečnou budoucnost. Jste mezi nimi? Pokud ne, dá se to snadno změnit. Pošlete svou e-mailovou adresu našemu kolegovi Ondřeji Černému (ondrej.cerny@greenpeace.org) a budete vždy včas vědět, jak se můžete zapojit i vy. Děkujeme, že jste s námi.

PodPořte greenPeaCe

Naše kampaně můžete podpořit i fi nančním darem prostřednictvím platební brány na www.greenpeace.cz. Děkujeme vám.

obchůdeK

KALENDÁŘ 2014Velký nástěnný kalendář Greenpeace na rok 2014 – STANDING UP FOR THE EARTH, vytištěný na 100% recyklovaném papíru, s nádhernými fotografiemi přírody. Rozměry otevřeného kalendáře 38×60cm.

Cena: 350,- Kč

Navštivte náš obchůdek na www.greenpeaceshop.cz. Najdete v něm kalendáře, placky, magnety a další zboží, jehož nákupem podpoříte Greenpeace a sobě uděláte radost.

Letošní festivalová sezóna se opět vydařila. Zájem lidí o naši slunečno-větrnou elektrárnu překonal očekávání. Na Mighty Sounds jsme dokázali sluneční energií pohánět Greenpeace Rádio 1 Stage plnou divadla a koncertů celé tři dny. Nezahálela ani recyklační dílna a desítky lidí se těší z nové peněženky z tetrapacku nebo originálních náušnic ze zátek od piva. A největší hvězda? Samozřejmě medvědice Paula. Té se podařilo získat tisíce nových ochránců Arktidy a zatančit si na hlavním pódiu se skupinou Fast Food Orchestra!

LETNÍ FESTIVALOVÁ JÍZDA 20134 festivaly, 2 300 mobilů nabitých sluncem, přes 5 000 hlasů pro arktidu