MAGAZÍN | PODZIM 2014

Foto © Ibra Ibrahimovič

PROČ SE ZBAVIT FOSILNÍCH PALIV?

více na straně 4

2

Nejzobrazovanější příspěvek na našem Facebooku za po-

slední tři měsíce. Vidělo ho 459 008 lidí.

Nejoblíbenější obrázek na na-šem Facebooku. Líbí se mu

dalo 5 474 lidí.

Nejoblíbenější obrázek na na-šem Instagramu…

NAJDETE NÁS NA:Facebooku: www.facebook.com/greenpeace.czTwitteru: twitter.com/GreenpeaceCzechInstagramu: instagram.com/greenpeaceczechPinterestu: www.pinterest.com/greenpeaceczechFlickru: www.fl ickr.com/photos/greenpeaceczechYouTube: www.youtube.com/user/GreenpeaceCzech

FOTOGRAFIE ČÍSLA | GREENPEACE ON-LINE

Foto

© M

icha

el N

agle

/ G

reen

pea

ce

Před téměř třemi lety jsme se zavázali, že téma Arktidy dostaneme na půdu OSN. A ten den nastal! 18. září předala delegace Greenpeace generálnímu tajemníkovi OSN Pan Ki-munovi výzvu šesti milionů ochránců Arktidy. Velká skleněná koule, kterou Pan Ki-mun dostal, obsahuje 6 milionů kapek z roztátého arktického ledu – symbolu toho, jak Arktidu ovlivňuje změna klimatu a výzvu za záchranu této křehké oblasti. Stalo se tak ještě před výjimečným summitem v New Yorku, kde se setkali světoví politici, aby řešili klimatickou krizi.

GREENPEACE ON-LINE

Obrázek, který

lidé nejvíce přeposílali na našem Twitteru…

PAN KI-MUN PŘIJAL VZKAZ OCHRÁNCŮ ARKTIDY

3

EDITORIAL

Milí čtenáři a čtenářky, v podzimním čísle Vám přinášíme zajímavé reportáže, rozhovory i aktuality, které tentokrát pojí téma energetika.Uhlí, ropu, jádro je možné nahradit čistými a obnovi-telnými zdroji energie, které spolu s efektivitou – tedy lepším využitím energie (Kolik toho „sežere“ zastaralý a neefektivní průmysl!) – zajistí naši energetickou nezá-vislost a čistou budoucnost. Není důvod, proč nadále drancovat krajinu těžbou nekvalitního uhlí, proč prola-movat limity těžby v severních Čechách či proč riskovat havárii v křehké Arktidě. Tedy vlastně jeden tu je – zisk těžařských společností.To je ale přece žalostně málo! A cena je tak vysoká – zdra-ví naše i našich dětí, ničení životního prostředí, demolice a bourání domovů tisíců lidí, rizika ropných havárií…To vše v našem čísle najdete. Přinášíme ale také řešení – přečtěte si o indické vesničce Dharnai, která je celá napájená jen ze solárů. Dozvíte se také o lidském řetězu, kdy se sedm a půl tisíce lidí chytilo za ruce a vyjádřilo nesouhlas s těžbou uhlí. A u uhlí i zůstaneme – přinášíme další příběh lidí, kterým hrozí, že jim kvůli uhlí nezůstane ani střecha nad hlavou.

A abych nezapomněla, jako třešničku na dortu jsme pro Vás připravili rozhovor s Camilou – ano, tou sympatickou, teprve jedenadvacetiletou slečnou z Arktické třicítky. Je to totiž už rok, co 28 aktivistů Greenpeace a dva nezávislí no-vináři skončili na několik měsíců v ruské vazbě – za protest proti těžbě ropy v Arktidě. Na film o tom, jak to všechno s Arktickou třicítkou bylo, Vás zveme už tento říjen: přijďte na promítání v Brně (15. 10.) nebo v Praze (16. 10.). Jako čestný host tady bude i Dima Litvinov, jeden z nich! Tak tedy… příjemní čtení a krásný podzim, vážení čtenáři.

VašeŠárka

P.S. Díky moc všem za Vaše dopisy, recepty, odpovědi, vzkazy a samozřejmě dary! Moc si Vaší podpory vážíme. Bez Vás by naše práce nebyla možná!

OBSAH ČÍSLAEditorial, pozvánka, Greenpeace on-line .................. 2–3Proč se zbavit fosilních paliv? ............................. 4–7Greenpeace ve světě ............................................. 8–9Greenpeace v ČR ................................................ 10–11Život ve stínu uhlí ................................................ 12–13 Dobrovolníci .............................................................. 14(Vy)hrajte si .........................................................................15Fotostory ............................................................................16

Vydává: Greenpeace Česká republikaPrvního pluku 12, Praha 8 – Karlín, 186 00tel.: +420 224 320 448 nebo +420 224 319 667e-mail: greenpeace@ecn.cz | www.greenpeace.czVedoucí vydání: Šárka PechováGrafická úprava: Petr SlezákJazyková redakce: Igor PejchalRegistrováno MK ČR E 20887, ISSN 1211 81 68Podávání novinových zásilek povoleno ředitelstvím pošt Praha, čj. NP 2417/1993 ze dne 14. 12. 1993.Tištěno na 100% recyklovaném papíře.

Šárka Pechová

tisková mluvčí, vedoucí vydání

EDITORIAL | POZVÁNKA

4 ENERGETIKA4

5ENERGETIKA

PROČ SE ZBAVIT

FOSILNÍCH PALIV?

Pokud chceme udržet nárůst průměrné globální teploty pod kritickými 2 °C, musíme

postupně snížit emise CO2 ze spalování fosilních paliv a průmyslu na nulu. A to

během několika příštích dekád. To ale není jediný důvod. O zdravotních rizicích využívání

těchto zdrojů energie se mluví jen málo. Přesto jsou velmi vážná.

5Foto © Denis Sinyakov / Greenpeace

6 ENERGETIKA

Podle loňské studie vědců ze Stuttgartské univer-zity mají tyto částečky v celé Evropě na svědomí každoročně životy více než 22 tisíc lidí. České uhelné elektrárny ročně zabijí 1 700 lidí, tedy dvakrát více než dopravní nehody. O zdravotních dopadech uhel-né energetiky se přitom v České republice navzdory tomu téměř nemluví.

Ultrajemné (tzv. submikronové) prachové částice doletí z komína elektrárny či teplárny opravdu daleko. Ta, kterou jste možná právě teď vdechli, mohla pocházet z výfuku auta na blízké silnici – ale mohla přiletět i z komína v severních Čechách, Polsku či Německu. Jakkoliv to může znít překvapivě, popílek z evropských elektráren ovlivňuje životní prostředí a zdravotní stav obyvatel i ve vzdáleném Turecku. Čím menší prachová částice je, tím snáze pronikne Vaší plicní stěnou a dostane se do krve. Podle českého Státního zdravotního ústavu mohou i málo toxické částice způsobovat tzv. oxidativní stres, uvolňovat mediátory zánětů, způsobovat plicní onemocnění a další systémové efekty. Po vdechnutí mohou vstupovat i do centrálního nervového systému a ovlivňovat ho. Podle způsobu svého vzniku navíc

mohou být samy o sobě toxické. Na lidské zdraví mají vliv i další emise, zejména oxidy síry, oxidy dusíku a těžké kovy. Největší česká uhelná elektrárna Prunéřov vypustí ročně do ovzduší 639 tun poléta-vého prachu, 15 tisíc tun oxidů síry, 17 tisíc tun oxidů dusíku, 163 kilogramů rtuti, 665 kilogramů olova a 720 kilogramů niklu. Spalování uhlí je současně zdaleka nejvýznam-nějším českým zdrojem skleníkových plynů: zmíně-ná elektrárna Prunéřov ročně vypustí do ovzduší 9 milionů tun oxidu uhličitého. Podle výpočtů Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy vyvolá každoročně znečištění z tuzemských uhelných elektráren tzv. externí náklady ve výši 60 miliard ko-run. Významná část z uvedené částky připadá právě na vlivy na klima. Greenpeace proto v České republice připravuje kampaň, která prosadí, aby byly tyto dosud skryté obří náklady promítnuty do tržní ceny uhlí. Zároveň úspěšně prosazujeme zachování limitů těžby v sever-ních Čechách. Špinavé uhlí už není potřeba. Řešení je technologicky i ekonomicky dostupné. Spočívá ve zvyšování energetické efektivity a v rozvoji čistých, obnovitelných zdrojů.

Čím menší prachová částice je, tím snáze pronikne Vaší plicní stěnou a dostane se do krve.

Foto

© K

ate

Dav

ison

/ G

reen

pea

ce

Jan Rovenský

vedoucí energetické kampaně Greenpeace ČR

UHLÍ – TICHÝ ZABIJÁKVětšina lidí si při zmínce o polétavém prachu představí viditelné saze na prádle za oknem. Jenže pokud nebydlíte vedle uhelného velkolomu, nebo Váš soused netopí uhlím v kamnech, bude Váš kontakt s popílkem z uhelných elektráren vypadat jinak. Jeho mikroskopické částečky jsou totiž tak malé, že je pouhým okem nevidíte a jejich vdechnutí si vůbec nevšimnete. Přesto Vás mohou zabít.

7ENERGETIKA

ČERNÉ ZLATOI když se o ropě mluví jako o černém zlatě, její těžba, přeprava i využívání mají s krásou jen málo společného.

O negativním vlivu spalování ropy na klima naší planety i o četných nebezpečích provázejících těžbu ropy v za-mrzlé Arktidě jsme psali již mnohokrát. Tentokrát bych ráda připoutala Vaši pozornost k další hrozbě, která s těž-bou ropy souvisí – k únikům ropy do volné přírody, a to ať už při samotné těžbě či při následné přepravě. Těžební společnosti mají problémy se znečištěním životního prostředí prakticky po celém světě. Greenpeace dlouhodobě sleduje negativní vlivy ropných úniků na pří-rodu, a pokud je to možné, snaží se následky havárie odstranit. Zatím poslední taková akce se konala v srpnu v Rusku, jako společný projekt Greenpeace a lokálního výboru v republice Komi. Tým dobrovolníků z celého světa ve spolupráci s odborníky hledal místa úniků ropy a monitoroval rozsah ničení životního prostředí. Hlídka odhalila 200 kontaminovaných oblastí, jejichž celková roz-loha je 130 hektarů, a odstranila téměř 130 tun uniklé ropy a těžkého, ropou prosyceného bahna. A to se jedná pouze o jednu malou oblast v Rusku! Každých 18 měsíců se prostřednictvím ruských řek vlije do Severního ledového oceánu stejné množství ropy, jaké uniklo při havárii ropné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu.

Je nezbytně nutné, abychom místo pátrání po nových nalezištích ropy, plynu nebo uhlí upřeli pozornost k hledání alternativ k fosilním palivům, protože jediná možná bu-doucnost pro nadcházející generace je budoucnost bez fosilních paliv.

NĚKTERÉ Z NEJVĚTŠÍCH ROPNÝCH HAVÁRIÍ

20. dubna 2010 uniklo při havárii plovoucí ropné plošiny Deepwater Horizon společnosti British Petroleum 3 – 5 milionů barelů ropy. Ropná skvrna, která se vytvořila, byla největší v dějinách Spojených států.

5. října 2011 narazila v novozélandském zálivu Bay of Plenty na útes kontejnerová loď Rena, která se posléze rozlomila. Novozélandské úřady označily tuto nehodu za nejhorší ekologickou havárii v dějinách země.

24. března 1989 ztroskotal u aljašského pobřeží tanker Exxon Valdez a do oceánu uniklo přes 40 milionů litrů ropy. Tato nehoda měla na svědomí až 250 000 mořských ptáků, 2 800 mořských vyder, 300 tuleňů, 22 kosatek a miliardy jiker lososů. Dodnes zpod kamenů v tomto zálivu uniká ropa.

Dominika Moulíková

Klára Sutlovičová

Foto

© D

enis

Sin

yako

v /

Gre

enp

eace

Ropa vzniká přeměnou rostlinného a živočišného materiálu obsaženého v horninách. I když se tvoří neustále, tato přeměna trvá několik milionů až desítek milionů let, takže z pohledu lidí se jedná o neobnovitelný zdroj. Název ropa pochází z polštiny a v překladu znamená „hnis“.

8 GREENPEACE VE SVĚTĚ

Foto

© V

lad

imir

Bar

yshe

v /

Gre

enp

eace

Foto

© V

ivek

M. /

Gre

enp

eace

Arctic Sunrise se vrátila zpátky do Nizozemska. Ledoborec byl v ruském přístavu protiprávně zadržován více než 300 dní po ozbrojeném zásahu ruské pobřežní stráže při nenásilném protestu proti těžbě ropy v Arktidě. Ačkoliv Greenpeace několikrát žádalo o povolení přístupu na loď, přístup byl umožněn až v červnu 2014 – loď mezitím byla bez údržby v přístavu Murmansk.

Kapitán Daniel Rizzotti a posádka se na loď dosta-li teprve 27. června. Po deseti měsících bez údržby musela loď projít alespoň základní opravou, aby mohla bezpečně doplout z Murmansku až do Amsterdamu. Kapitán Daniel Rizzotti říká: „Vracíme se domů s podpo-rou 5 milionů ochránců Arktidy. Tohle je nový začátek!“

Přidejte se k více než pěti milionům ochránců Arktidy na

ENERGIE ZE SLUNCE PRO INDICKOU VESNICI

Ještě vloni žili obyvatelé vesnice v Biháru, jedné z nejchudších částí Indie, bez elektrické energie. Dnes je dvouapůltisícová Dharnai inspirací nejen pro okolní obce. Přes 30 „temných“ let obyvatelé Dharnai neúspěšně žádali od vlády pomoc s řešením situace s elektřinou. Marně. Indická pobočka Greenpeace se rozhodla obci pomoct a ve spolupráci s místní komunitou a part-nerskými organizacemi zajistit elektrickou energii ze slunce. Spolehlivý a čistý zdroj energie zlepšil život místních v mnoha ohledech. „Když sem v roce 2014

přišlo Greenpeace, do dvou měsíců bylo nainstalova-né pouliční osvětlení,“ pochvaluje si jeden z obyvatel Dharnai, Ashok Kamar Singht. 100kilowattový (kW) systém dodává energii 450 domo-vům 2 400 obyvatel, napájí přes 50 provozoven místních drobných živnostníků, dvě školy, tréninkové centrum i zdravotnické zařízení. Osvětlené jsou samozřejmě i ulice a solární energie pohání navíc i zavlažovací pumpy. Díky bateriím se daří dodávat energii 24 hodin denně. „Bylo ohromně motivující vidět, jak lidé v celé vesnici spojili síly a společně pracovali na tom, aby vyřešili svůj problém s energií,“ říká Neha Khator z indické pobočky Greenpeace. Vesnička v indickém Biháru je pouze začátek. V Indii je přes 80 000 obcí, které potřebují solární sítě. Pro ně by mohla být Dharnai velkou inspirací. Ale tohle je pří-běh, který přesahuje hranice Indie – bez stálé dodávky elektrické energie žijí dodnes miliony lidí po celém světě! Ti teď mají možnost vybudovat čistý a dostupný systém, který budou moct vlastnit a kontrolovat a který nebude ničit životní prostředí.

Šárka Pechová

tisková mluvčí, vedoucí vydání

LOĎ ARCTIC SUNRISE PO 10 MĚSÍCÍCH OPUSTILA MURMANSK

www.savethearctic.org

9

CO ZACHRÁNÍ ŽRALOKY?Co je děsivější než moře plné žraloků? Moře bez nich. To bylo hlavní poselství Greenpeace během týdne žraloků. Mořské rezervace chrání i žraloky, kterých ročně zabijeme více než 100 milionů, především kvůli polévce z je-jich ploutví a využívání destruktivních rybolovných metod. I když týden žralo-ků je za námi, stále jim můžete pomoci a podpořit vznik mořských rezervací v částech oceánů označovaných jako „global commons“. Global commons jsou oblasti, které česky můžeme nazvat „celosvětové volné statky“. Nepatří pod jurisdikci jednotlivých národních států, ale o jejich osudu rozhoduje mezinárodní společenství, včetně Česka, prostřednictvím OSN. A nejedná se o zanedbatelnou část oceánů, ale o více než polovinu, přesně je to 64 %. Je to již skoro deset let, kdy Greenpeace vydalo společně s profesorem Callumem Robertsem a jeho tý-mem z univerzity v Yorku Roadmap to Recovery (Cesta k obnově). Průlomový návrh, který ukázal, jak je možné za použití sofistikovaně vytvořených ekologických krité-rií a nejnovějších vědeckých dat navrhnout síť mořských rezervací, které by chránily plnou škálu mořského života a stanovišť za hranicemi výsostných vod jednotlivých států. Koncept rezervací v mezinárodních vodách se postupně podařilo prosadit i v rámci Úmluvy OSN o bio-logické rozmanitosti (CBD), což je patrně nejvýznamnější mezinárodní úmluva v oblasti životního prostředí.

Zatímco koncept mořských rezervací včetně ná-vrhu Greenpeace vytvořit Arktickou rezervaci získal plnou podporu vědců, a navíc jsme v posledních měsících svědky i řady pozitivních příkladů z národ-ních vod, kde jsou vytvářeny velkoprostorové mořské rezervace, politické ukotvení rezervací v mezinárod-ních vodách se mírně řečeno zaseklo. Hlavní problém je, že krom několika výjimek (Jižní oceán a Antark-tida) neexistují pravidla, jak to udělat. Státy se sice shodují na potřebě mořských rezervací, ale chybí právní rámec pro jejich ustanovení. Už v publikaci „Cesta k obnově“ jsme navrhli ře-šení – novou úmluvu OSN o ochraně biodiverzity vol-ných moří. Podobně jako koncept mořských rezerva-cí, tak i idea nové úmluvy v rámci UNCLOS (Úmluva OSN o mořském právu) získala podporu nejen mezi ochranáři a biology, ale doporučila ji i Světová komise pro oceány a na speciální schůzi OSN k této proble-matice ji podpořila naprostá většina států. Bohužel, stále je tu hrstka států, například USA, které brání tomu, aby začala formální jednání, která by umožnila úmluvu přijmout.

GREENPEACE VE SVĚTĚ

Foto

© P

aul H

ilton

/ G

reen

pea

ce

Foto

© P

aul H

ilton

/ G

reen

pea

ce

Jan Freidinger

vedoucí oceánské kampaně Greenpeace

Ušli jsme již dlouhou cestu k ochraně volných moří a vytvoření sítě rezervací a věříme, že i tyto snad poslední překážky zdárně překonáme – s Vaší pomocí. Vyzvěte světové lídry, aby podpořili mořské rezervace.

www.bit.ly/pomozte-zralokum

10 GREENPEACE V ČR

„Bylo to strašné, takový pocit bezmoci, smutku…“ říká jed-nadvacetiletá Camila, když vzpomíná na té-měř rok staré události. Nemá ale na mysli své

zatčení, ale pocit, jaký měla, když poprvé uviděla ropnou plošinu v Arktidě. „Bylo to den před protestem na ropné plošině Prirazlomnaja a říkali jsme si ,tohle je to, proč tady jsme, to je ten důvod‘,“ vysvětluje Camila. Těžba ropy v této části ruské Arktidy ohrožuje tři přírodní rezervace a všechna zvířata, která zde žijí. Co následovalo, si většina z nás pamatuje z médií. Další den se posádka lodi Arctic Sunrise pokusila na rop-né plošině vyvěsit transparent, ale ruské bezpečnostní síly všechny zatkly a pak přišly dlouhé měsíce ve vazbě a absurdní obvinění z pirátství. Tento bezprecedentní krok vyvolal celosvětovou pozornost médií a zájem o Arktidu. Jednadvacetiletá Camila působí až křehce. Usmívá se, fotí si Prahu. „Život už nikdy nebude jako před Arktickou třicítkou,“ říká. „Ale to je dobře. To, co se stalo, už se mnou navždy zůstane.“ Byl to její první výlet bez rodičů, poprvé sama letěla le-tadlem, poprvé tak daleko od domova… a skončila na dva měsíce ve vězení v Rusku.

„Ale rozhodně toho nelituju. Když jsem tu ropnou plo-šinu viděla, bylo mi jasné, že dělám správnou věc. Kdo jiný se za Arktidu postaví, když ne my?“ říká vážně Camila. „Teď, když jsem viděla, jak to skutečně v Arktidě vypa-dá, mi přijde celá kampaň za záchranu Arktidy a změnu klimatu ještě urgentnější než předtím,“ říká Camila. Od té doby, co se vrátila z Ruska, tak ji na ulici lidé poznávají. „Je to bláznivé, šla jsem třeba po Londýně, fotila památky, najednou si mě jeden pán všiml a povídá ‚já Tě znám, jsi Camila z Greenpeace‘,“ směje se dívka a dodává, že jí pozornost nevadí. I když rozhovory jsou prý už někdy únavné. „Pořád se mě všichni ptají, jaké to bylo ve vězení. Ale nikdo se moc neptá na život na lodi, na to, jaké to bylo předtím. Ale jsem moc ráda, že se díky našemu příběhu o ochraně Arktidy mluví teď mnohem víc. Proto jsme tam jeli!“ „Bylo to, jako bych se znova narodila,“ říká Camila o pocitech, když odešla z vězení. Po dvou měsících se mohla nadechnout čerstvého vzduchu, obejmout ostatní… „Nesmíme se nechat zastrašit, musíme zachránit Arktidu,“ uzavírá Camila.

Foto

© Š

árka

Pec

hová

/ G

reen

pea

ce

Foto

© D

mitr

i Sha

rom

ov /

Gre

enp

eace

„Děkuji všem, kteří se zasadili o naše propuštění!“

CAMILA NAVŠTÍVILA PRAHUPřed rokem protestovala proti těžbě ropy v Arktidě, za což jí hrozilo až patnáct let ve vězení. Za její propuštění se zasadila Madonna, prezidenti, slavní herci a další osobnosti. Několikaměsíční drama vyvolalo obrovskou vlnu solidarity a zájmu o dění v Arktidě, jejíž ochranu požaduje už více než pět milionů lidí po celém světě. Jednadvacetiletá studentka z Argentiny v srpnu navštívila Prahu. V rozhovoru vzpomíná na Arktidu i na návrat z Ruska.

Šárka Pechová

tisková mluvčí, vedoucí vydání

11

CHYTILI JSME SE ZA RUCE… SPOLU PROTI DOLUSedm a půl tisíce lidí se chytilo na konci léta za ruce. 8 km dlouhý lidský řetěz spojil dvě obce ohrožené těžbou – Kerkwitz v Německu a Gabici v Polsku. V zástupu, který vyjádřil solidaritu místním lidem a vyslal vzkaz, že Evropa uhlí nechce, nechybělo ani 250 Čechů, mezi nimi i mnozí z Vás. Greenpeace do oblasti vypravilo několik autobusů, odjížděli jsme z Prahy, Brna či Karlových Varů. Na koncertě akci podpořili i slavní Asian Dub Foundation, za Čechy koncertovala kapela ISUA.

GREENPEACE V ČR

Foto

© Ib

ra Ib

rahi

mov

ič /

Gre

enp

eace

Foto

© Ib

ra Ib

rahi

mov

ič /

Gre

enp

eace

Dá se vlastně muzikou v Čechách uživit?Haha. To je dobrá otázka. Já si myslím, že uživit ano, ale člověk se musí hodně otáčet. Když by to měla být dobrá obživa, tak člověk musí umět dělat kompromisy, dále musí mít vytrvalost a hlavně štěstí.

Proč jste se rozhodli Greenpeace podpořit?V minulosti jsme odehráli několik chari-tativních koncertů, ať už pro konkrétního člověka v nouzi, nebo pro opuštěná

a týraná zvířata. Ale už delší dobu jsme v kapele probí-rali téma, jakým způsobem bychom se mohli do ve-řejně prospěšných akcí zapojit více. Než jsme se stihli shodnout, přišla nabídka od Greenpeace a my jsme se

v zájmu poukázání na problematiku životního prostředí rozhodli akci Spolu proti dolu podpořit.

Zajímá vás problematika ochrany životního prostředí? Určitě zajímá, záleží nám na přírodě.

Kdo je vaší inspirací? Tak jako každého, mě v mém životě ovlivnila moje rodina, která mě inspiruje dodneška. V tom hudebním životě mě samozřejmě nějakým způsobem ovlivňuje všechno, co vidím a slyším nebo s čím přijdu do kontaktu. Nemám žád-ný hudební vzor. Jsem Blíženec a mám ráda změny, a to i v hudbě. Našla jsem si v sobě vnitřní vyrovnanost, a tak asi nejvíc čerpám z vlastních zkušeností, pocitů, nápadů.

Šárka Pechová

tisková mluvčí, vedoucí vydání

NA AKCI SPOLU PROTI DOLU ZAHRÁLA KAPELA ISUA V ČELE SE SYMPATICKOU JITKOU MOULISOVOU.

12 ŽIVOT VE STÍNU UHLÍ

Už jako malá chtěla být herečkou a zpěvačkou. Sen se paní Haně splnil: ze severních Čech odešla do Prahy, kde se skutečně stala zpěvačkou ve sboru divadla. V hlavním městě se i vdala, a ačkoliv se domů vracela pravidelně, nikdo nečekal, že by svůj vysněný život v Praze někdy opustila. Počátkem devadesátých let ale paní Hana dostala nečekanou nabídku, aby se stala kastelánkou na zámku Jezeří. „Musela jsem se rozhodnout ze dne na den,“ usmívá se nad hrnkem horkého čaje. A rozhodla. Dnes pečuje o zámek, který je symbolem Podkrušnohoří a po staletí jeho kulturním centrem. Postupně se daří poničený zámek, který už za minulého režimu jen těsně unikl demolici kvůli těžbě uhlí, opravovat.

Hančiny rodné Albrechtice takové štěstí neměly. Vesnice (stejně jako neuvěřitelných 82 dalších severočeských měst a obcí) padla za oběť velkorypadlům v letech 1981 až 1983. „Pamatuju si tu poslední noc doma v Albrechticích, všichni jsme seděli v jedné místnosti, byla tma, nikdo nic neříkal,“ vzpomíná Hanka. Obyvatelé o bourání věděli deset let předem. „Nejhorší na tom bylo to čekání, odpočítávání roků. Věděla jsem, že strom, který jsme zasadili, když jsem byla malá, už nikdy nevyroste. Místo něj bude jáma.“ Lidé pořád v Albrechticích bydleli, ale závora, i „černá díra“ za ní se přibližovaly k vesnici stále více, až ji jáma nakonec pohltila. Nezmizely ale jenom domy, sady či vzácný staletý Albrechtický dub. Jáma sežrala i po generace vznikající složitou síť mezilidských vztahů. Zejména pro ty starší z nich znamenalo stěhování ránu, ze které se někteří už nikdy nevzpamatovali.

PŘÍBĚH DRUHÝ

HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO DOMOVA

13ŽIVOT VE STÍNU UHLÍ

„Moje babička měla první infarkt, když se o bourání dozvěděla. Vždyť v tom domě zemřela její maminka a najednou to místo mělo přestat existovat,“ říká smutně Hanka. Nejen pro Hančinu rodinu bylo stěhování velká rána. Rozvětvená rodina, která byla do té doby zvyklá žít společně, se najednou musela vměstnat do paneláků v různých okolních městech. Lidé zvyklí hospodařit, pravidelně se setkávat, pomáhat si při práci i se společně veselit se najednou museli přestěhovat do městských králíkáren. Po dlouhé roky budované vztahy se začaly rozpadat. Jako by velkorypadla rozryla nejen krajinu, ale i vazby mezi lidmi. „Vídali jsme se, samozřejmě, ale už to bylo jiné. Najednou jsem ztratila kořeny,“ popisuje paní Hana.„I když jsem bydlela v Praze, vždycky jsem věděla, že se mám kam vracet. Najednou to místo ale není. Zmizelo z mapy. Okradli mě tak o část mojí historie, o místo, kde moje rodina žila a kam patřila,“ dodává.

Jediné, jak se dnes Hana do milovaných míst z dětství může vrátit, je ve snu. „Znova mám pocit, jako bych se sadem procházela. Čím jsem starší, tím živější mé sny jsou,“ říká paní Hana. Najít skutečný nový domov trvalo dlouho. Paní Hance se to povedlo na zámku Jezeří, který se tyčí přímo nad místem, kde Albrechtice stály, a v blízkém Horním Jiřetíně. „Tady jsem doma,“ usmívá se a rozhlíží se spokojeně kolem. Variantu, že by o domov kvůli uhlí znovu přišla, nepřipouští. „To se nestane,“ dodává pevně.

Foto © Ibra Ibrahimovič

PŘÍBĚH DRUHÝ

HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO DOMOVA

Šárka Pechová

tisková mluvčí, vedoucí vydání

JIŘETÍN – LIDSKÉ PŘÍBĚHYJak se žije lidem, kterým hrozí, že jim zbourají domov? Jaké to je, plánovat budoucnost s velkorypadly za humny? Lidé bydlící v Horním Jiřetíně, městečku se dvěma tisícovkami obyvatel pod Krušnými horami v severních Čechách, Vám na takové otázky mohou snadno odpovědět. Jejich město se totiž už desátým rokem pokouší z mapy vymazat těžební společnost provozující sousední povrchový důl.

Začtěte se do životních příběhů pěti lidí, kteří Horní Jiřetín považují za svůj domov. V mnohém se liší, ale jedno mají společné: těžba uhlí jejich životy ovlivňuje doslova od kolébky do hrobu. A jen výjimečně jde o vliv příjemný.

14

LÉTO S GREENPEACE Léto v Greenpeace začíná festivalem. Návštěvníci českých festivalů si od našeho stánku odnášeli nabité mobily čistou sluneční energií, peněženku z nápojového kartonu nebo náušnice z pivních zátek. Tradičně jsme s naším ostrovním systémem zavítali na Mighty sounds a Benátskou noc. Nově jsme přijeli na metalový Basinfirefest a open air Trutnov.

Protože hlavním tématem letošního roku byla budouc-nost bez uhlí, na dva festivaly jsme dovezli obří nafuko-vací maketu uhelného rypadla. Zvali jsme lidi na živý ře-těz Spolu proti dolu, bavili se s nimi o nevýhodách těžby uhlí a hlavně řešení, které nabízíme. Na video z festivalu Mighty sounds se můžete podívat na našem YouTube. Když zrovna nebyl žádný festival, jezdili jsme s na-fukovacím rypadlem po českých i moravských měs-tech. Mohli jste nás vidět na náměstí a v ulicích Brna, Liberce, Mostu, Prahy, Ostravy a Ústí nad Labem. Podařilo se nasbírat tisíce podpisů pod petici za bu-doucnost bez uhlí a nabít podobné množství mobilů.Nezahálela ani pražská lokální skupina. Na začát-ku srpna uspořádali dobrovolníci pochod Prahou s kartonovým rypadlem, se kterým jsme se zúčastnili loňského podzimního alegorického pochodu – Same-tového posvícení. Mělo to být rozloučení s rypadlem na jeho poslední cestě před jeho recyklací. I když nakonec ne úplnou.

Polovina rypadla bude totiž vystavena v galerii v Cihel-né 4, Praha 1, kde se zároveň budou vyrábět masky na Sametové posvícení 2014, kterého se letos opět zúčastníme. A Vy můžete být u toho, neboť od 1. 10. 2014 budou dílny otevřeny pro veřejnost i s večerním programem. Bližší informace najdete na stránkách www.iniciativaforum.com. Budeme se těšit na Vaši návštěvu, můžete se zapojit nebo jen tak přihlížet.

Chcete nám pomoci a příští rok se k nám během fes-tivalové sezony přidat, být v týmu, který vyrábí masky na Sametové posvícení či si hraje s dětmi v recyklační dílně? Staňte se naším dobrovolníkem a zapojte se.

DOBROVOLNÍCI

Jana Pravdová

Kristýna Vágaiová

Foto

© G

reen

peac

e

15

(VY)HRAJTE SI1. Jméno ledoborce Greenpeace2. Biotop s nejbohatší biodiverzitou na Zemi3. Společnost vyrábějící hračky pro děti,

která spolupracuje s firmou Shell4. Prvohorní paryba, která přežila až

do dnešních dnů5. Druh ryby z čeledi makrelovitých,

kterému hrozí vyhubení (vydávali jsme k tomuto tématu průvodce)

6. Fosilní palivo vzniklé přeměnou živočiš-ného a rostlinného materiálu

7. Nejsevernější místo na Zemi8. Pražská ulice, na které sídlí česká poboč-

ka Greenpeace (poradí tiráž na str. 3 )9. Domov ledních medvědů10. Název české kapely, která hrála na proti-

uhelné akci Greenpeace (napoví rozhovor na str. 11)

11. Křestní jméno jednoho z členů „Arktické 30“, který v říjnu přijede do Čech

12. Nafukovací důlní zařízení, se kterým letos Greenpeace objíždělo festivaly

13. Hořlavá hornina14. Město v Rusku, kde byl několik měsíců

zadržován ledoborec Greenpeace

Vážení čtenáři, mockrát děkujeme za plno správných odpovědí z minulého čísla. Tajenka zněla krásné léto. Tak doufám, že nezůstalo jen u přání. I tentokrát máme pro Vás připravené drobné ceny. Odpovědi prosím posílejte na sarka.pechova@greenpeace.org, předmět tajenka. Budu se na Vaše odpovědi těšit.Dáreček od nás získávají: Jaroslav Vanča – Praha, Jitka Ležoňová – Brno

CIZRNA NA PAPRICE Potřebujete:Cibule • Červená paprika (koření) • Bobkový list • Kajenský pepř • Plechovka cizrny • Mouka (trochu) • Případně rostlinné mléko • Rýže jako příloha

Postup:• Zpěníme cibulku, zasypeme notně červenou papri-

kou a přidáme pár bobkových listů.• Pro pikantnější chuť můžeme přidat špetku kajen-

ského pepře. Přidáme plechovku cizrny, zalejeme vodou, přiklopíme a chvilku dusíme. Můžeme zjem-nit trochou rostlinného mléka.

• Na závěr zahustíme cizrnovou moukou (nebo prostě nějakou moukou) s vodou.

• Podáváme s rýží.

Pokud máte rádi kuře na paprice (mně osobně v tom jídle vždycky vadilo to kuře, ale chuť jsem měla ráda), tak tohle je chu-ťově velmi podobné.

Monika Kovačičínová, veganská DIY kuchařka, vaření s Momo

(VY)HRAJTE SI

1

A 8 12

P

7

3 4 9

6 13

5 R 14

– 2 10 11

– –

–

K P

S

E K

Foto © Jan Rovenský

Foto © Falk HermenauFoto © Věra Zezuláková

Foto © Jan Rovenský Foto © Jan Rovenský

Foto © Falk HermenauFoto © Falk Hermenau

Foto © Falk Hermenau