Pozitiva a negativa ingrediencí zubních past

Absolventská práce

Vera Merkova

Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická školaPraha 1, Alšovo nábřeží 6

Studijní obor: Diplomovaná dentální hygienistkaVedoucí práce: Alena Tihanová, Dis.

Datum odevzdání práce: 18.4.2017Datum obhajoby:

Praha 2017

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny

jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů

informací.

Praha 12. dubna 2017

Podpis

Děkuji Aleně Tihanové, DiS. za odborné vedení absolventské práce, trpělivost a za

drahocenné rady, kterými mě během mé práce provázela.

Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné

školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6.

Podpis

ABSTRAKT

MERKOVA, Vera. Pozitiva a negativa ingrediencí zubních past. Praha, 2017. Absolventská

práce. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Vedoucí absolventské práce Alena Tihanová, DiS.

Absolventská práce se zabývá pozitivy a negativy ingrediencí zubních past. Problematika je

objasněna z teoretického hlediska na základě poznatků nastudovaných z použité literatury a

jiných zdrojů.

Práce je rozdělena na dvě hlavní části, teoretickou a praktickou. V teoretické části jsou

shrnuty informace získané z literatury. Nejprve je popsána somatologie a histologie zubů i

okolních tkání. Je vymezen pojem zubní pasta, její funkce a specifikace. Dále následuje

rozdělení komponentů do tříd, jejich popis a interakce ingrediencí zubních past s jinými

látkami. Charakteristika těchto součástí, vysvětlení jejich působení a následné pozitivní a

negativní účinky na stav dutiny ústní.

Praktická část se skládá z dotazníkového šetření a brožury. Pomocí anonymního dotazníku

zjišťuji úroveň znalostí laické veřejnosti o složkách zubních past, jaké faktory ovlivňují výběr

zubní pasty a také kdo nebo co je důvěryhodným zdrojem informací o účinnosti a kvalitě

zubní pasty.

Brožura je vytvořena na základě teoretických poznatků a zjišťování jejich pozitivních a

negativních účinků na tkáně dutiny ústní. Tuto brožuru může využívat odborná veřejnost pro

informování pacientů.

Klíčová slova: zubní pasta, ingredience, pozitivní a negativní a účinky, interakce, brožura

ABSTRACT

MERKOVA, Vera. Positives and Negatives of Toothpaste Ingredients. Praha, 2017. Graduate

work. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Tutor Alena Tihanová, DiS.

The graduate work deals with positives and negatives of toothpaste ingredients. The issue is

explained from a theoretical perspective which is based on findings from literature and other

sources.

The work is divided into two main parts a theoretical one and a practical one. In the

theoretical part of the work the information obtained from literature is summarized. First,

there is the description of somatology and histology of the teeth and surrounding tissues. The

term “toothpaste”, its function and specifications are defined. Hereafter it is followed by the

distribution of toothpaste components into classes with their descriptions, interaction of

components with other substances. There are also characteristics of these components, an

explanation of their action and subsequent positive and negative effects on the oral cavity.

The practical part contains a questionnaire survey and a brochure. Thanks to anonymous

questionnaire survey I determine the level of general public knowledge about toothpaste

ingredients, what factors influence the choice of toothpaste and who or what is a trusted

source of information on the effectiveness and quality of toothpaste.

The brochure is created on the basis of theoretical knowledge and studying their positive and

negative effects on the oral cavity tissues. Professionals can use the brochure to inform

patients.

Keywords: toothpaste, ingredients, positive and negative effects, interaction, brochure

Obsah

Úvod..........................................................................................................................................10

Teoretická část.........................................................................................................................11

1 Anatomie tvrdých zubních tkání....................................................................................11

2 Histologie zubů a dásní...................................................................................................12

2.1 Sklovina – enamelum, email, substantia adamantina................................................................12

2.2 Dentin– zubovina, dentinum, substantia eburnea......................................................................13

2.2.1 Hypersenzitivita dentinu..........................................................................................................13

2.3 Cement – cementum..................................................................................................................14

2.4 Dáseň – gingiva..........................................................................................................................14

3 Slina..................................................................................................................................16

3.1 Slinné žlázy, sekrece..................................................................................................................16

3.2 Složení slin.................................................................................................................................17

3.3 Pufrační schopnost slin..............................................................................................................19

4 Mikrobiální osídlení dutiny ústní...................................................................................20

5 Zubní plak, kámen, pigmentace.....................................................................................21

5.1 Zubní plak..................................................................................................................................21

5.2 Zubní kámen..............................................................................................................................22

5.3 Pigmentace.................................................................................................................................22

6 Patologie tvrdých zubních tkání.....................................................................................23

6.1 Vývojová onemocnění tvrdých zubních tkání...........................................................................23

6.1.1 Geneticky podmíněná onemocnění tvrdých zubních tkání.....................................................23

6.1.2 Získaná vývojová onemocnění tvrdých zubních tkání............................................................23

6.1.3 Poruchy vývoje skloviny v důsledku nadměrného přijmu fluoridů........................................24

6.1.4 Poruchy vývoje skloviny způsobené tetracykliny...................................................................24

6.2 Získané změny tvrdých zubních tkání.......................................................................................25

6.2.1 Nekariézní léze........................................................................................................................25

6.2.2 Kariézní léze............................................................................................................................26

7 Patologie sliznic ústní dutiny a jazyka...........................................................................27

7.1 Vrozené......................................................................................................................................27

7.2 Získané.......................................................................................................................................28

7.3 Změny v dutině ústní při metabolických nemocech..................................................................29

7.4 Změny v dutině ústní u kuřáků..................................................................................................29

8 Parodontopatie.................................................................................................................31

8.1 Gingivitida.................................................................................................................................32

8.2 Parodontitida..............................................................................................................................33

9 Zubní pasty.......................................................................................................................34

10 Historie zubních past.......................................................................................................35

11 Legislativa zubních past..................................................................................................36

12 Dělení zubních past..........................................................................................................37

12.1 Kosmetické zubní pasty.............................................................................................................37

12.1.1 Bělící zubní pasty....................................................................................................................38

12.1.2 Zubní pasty osvěžující dech....................................................................................................41

12.2 Terapeutické zubní pasty...........................................................................................................42

12.2.1 Dezinfekční zubní pasty..........................................................................................................42

12.2.2 Desenzibilizační zubní pasty...................................................................................................43

12.2.3 Regenerativní zubní pasty.......................................................................................................43

13 Kategorizace a popis komponentů zubních past..........................................................46

13.1 Základní součásti zubní pasty:...................................................................................................46

13.1.1 Rozpouštědlo...........................................................................................................................46

13.1.2 Abraziva..................................................................................................................................46

13.1.3 Detergenty...............................................................................................................................48

13.1.4 Změkčovadla...........................................................................................................................49

13.1.5 Plniva.......................................................................................................................................50

13.1.6 Sladidla....................................................................................................................................50

13.1.7 Aromatické látky korigující chuť............................................................................................52

13.1.8 Barviva....................................................................................................................................52

13.1.9 Konzervační látky....................................................................................................................53

13.2 Účinné (aktivní) součásti zubních past......................................................................................54

13.2.1 Pro prevenci zubního kazu......................................................................................................54

13.2.2 Protizánětlivé látky..................................................................................................................56

13.2.3 Desenzibilizační látky.............................................................................................................57

13.2.4 Látky omezující tvorbu zubního kamene................................................................................58

13.2.5 Bělicí přísady...........................................................................................................................59

13.2.6 Enzymy....................................................................................................................................60

13.2.7 Stabilizátory.............................................................................................................................61

Praktická část..........................................................................................................................63

14 Cíle a hypotézy praktické části.......................................................................................63

14.1 Cíle.............................................................................................................................................63

14.2 Stanovené hypotézy...................................................................................................................63

15 Metodika výzkumu..........................................................................................................64

15.1 Zpracování získaných dat..........................................................................................................64

15.2 Výsledky výzkumu a jejich analýza..........................................................................................64

15.3 Potvrzení či vyvrácení hypotéz..................................................................................................87

15.4 Řešení problému – edukační manuál (brožura).........................................................................89

Závěr........................................................................................................................................90

Seznam použité literatury a zdrojů informací.....................................................................91

Seznam použitých obrázků....................................................................................................96

Seznam použitých tabulek......................................................................................................97

Seznam příloh..........................................................................................................................98

Přílohy......................................................................................................................................99

Úvod

Stav a vzhled zubů má jistě velký podíl na vytvoření dojmu krásy. V touze po krásném

úsměvu používají lidé rozmanité kosmetické výrobky.

Zubní pasta je spolu se zubním kartáčkem nejpoužívanější prostředek ústní hygieny. Většina

populace spoléhá na zubní pastu jako na jedinou ochranu svého chrupu.

Ačkoli je známo, že jen efektivní a atraumatická vhodně zvolená technika čistění, dokáže

udržet dutinu ústní zdravou, může zubní pasta stav dutiny ústní také ovlivnit, a to jak ve

smyslu pozitivním, tak negativním. Téměř všechny zubní pasty obsahují velké množství

přísad, jejichž mechanismus působení běžný spotřebitel nezná. Zdravotní rizika některých

látek, které každodenně používáme v péči o ústní dutinu, si mnohdy neuvědomujeme a

snadno podléháme reklamním kampaním výrobců a prodejců. Trh je v současnosti zásoben

širokou škálou zubních past a zákazníci si vybírají zubní pastu často náhodně. Rozhodujícím

prvkem většinou bývá obal, reklama, značka anebo chuť. Každá pasta má přitom své vlastní

charakteristiky a různí spotřebitelé mají různé potřeby pro péči o dutinu ústní. Tyto

charakteristiky se odvíjejí hlavně z chemického složení past, dokonce jednotlivé ingredience

těchto složení mají své pozitivní a negativní účinky.

Situace na trhu je nepřehledná, proto jsem se rozhodla ji více zmapovat ve své diplomové

práci.

11

Teoretická část

1 Anatomie tvrdých zubních tkání

Zub se skládá ze tří částí: korunky (corona dentis), krčku (collum dentis) a kořene (radix

dentis). Korunka je viditelná část zubu vyčnívající z dásně. Na korunku navazuje v dásni

ukotvený kořen, jehož povrch kryje zubní cement. Krček zubu tvoří rozhraní mezi korunkou

a kořenem. Zdravá dáseň pevně přiléhá ke krčku zubu a vytváří mezi epitelem dásně a zubem

tzv. dentogingivální uzávěr. V tomto uzávěru se nachází tzv. spojovácí epitel, který brání

proniknutí látek a bakterií z dutiny ústní do pojivových tkání kolem kořene.

Kořen zubu je část zubu uložená v zubním lůžku. Pomocí periodontálních vazů je kořen zubu

spojen s alveolární kostí. Uvnitř korunky se nachází dřeňová dutina (cavum pulpae) vyplněná

zubní dření (pulpa). V zubní dřeni nacházíme cévy a nervy. V kořeni dutina přechází

do kořenového kanálku (canalis radicis dentis). Hmota zubu je tvořena zubovinou (dentin).

(1), (4), (8)

12

2 Histologie zubů a dásní

V následující kapitole popisuji histologické vlastnosti tvrdých zubních tkání a dásní. Znalosti

strukturního a chemického složení tkání dutiny ústní jsou potřebné pro pochopení

mechanismu působení ingrediencí zubních past.

2.1 Sklovina – enamelum, email, substantia adamantina

Sklovina je nejtvrdší tkání lidského těla. Šířka skloviny je 1 až 3 milimetry. Při poškození

nemá schopnost regenerace. Za určitých podmínek se dokáže zahustit (remineralizovat). (4)

Barva skloviny je namodralá až lehce nažloutlá. Barva závisí na tloušťce a stupni

mineralizace. Čím silnější vrstva, tím je barva skloviny bělejší, naopak u slabé vrstvy prosvítá

žlutavý dentin. (1)

Sklovina obsahuje velké množství minerálních látek. Obsahuje 95–98 % anorganických látek,

vápník, fosfor, které krystalizují v podobě hydroxyapatitu [Ca10-x(PO4)6*X2 * H2O], dále fluór,

hořčík, uhličitany a sodík. Voda tvoří 4 % a zbylé 1 % tvoří organické sloučeniny (enamelin a

amelogenin). Mimo ně se může ve sklovině vyskytovat okolo 40 různých stopových

prvků. (7)

Sklovina je složena ze sklovinných prizmat, která jsou složena z krystalů hydroxyapatitu.

Fluorapatit zvyšuje odolnost skloviny proti působení kyselin při výkyvech pH, které jsou

způsobené četnosti a/nebo intenzitou kyselého prostředí (např. malhygiena, kouření, časté pití

sladkých nápojů). Zvyšuje tak odolnost proti zubnímu kazu u lidí s nedostatečnou úrovní

dentální hygieny. Dalšími krystalickými látkami jsou fluorizovaný apatit a apatit obohacený o

uhličitan, který je náchylnější ke vzniku zubního kazu.

V povrchové vrstvě skloviny probíhá výměna iontů se slinou. Fyzikálně chemická rovnováha

mezi sklovinou a ústním prostředím je závislá na pH prostředí. Kritická hodnota pH je pro

sklovinu 5,2 - 5,7.

Kyseliny způsobují ztrátu iontů (např. vápníku a fosfátů) z povrchových a podpovrchových

vrstev skloviny. Proces demineralizace skloviny začíná, jakmile kyseliny sníží pH na hodnotu

13

méně než 5,5. Sklovina má určitou schopnost regenerace – může se remineralizovat. Dojde

k procesu remineralizace pokud se neutralizuje prostředí ústní dutiny (pH se zvýší zhruba

na 7,0) a pokud jsou v orálních tekutinách k dispozici ionty vápníku a fosfátu. Vyšší pH

neumožňuje vznik, a především další rozvoj zubního kazu. (1), (7)

2.2 Dentin– zubovina, dentinum, substantia eburnea

Dentin je bezcévná, nažloutlá, netransparentní pojivová tkáň, která je měkčí než sklovina, ale

tvrdší než cement. Dentin tvoří největší část zubu. Obsahuje 72 % anorganických látek, opět

převážně hydroxyapatit a 28 % organických látek. Obsahuje vlákna, která vnímají bolest a

reakci na vnější podměty (teplo, chlad, chemické podráždění). Dentin je tvořen odontoblasty a

mezibuněčnou hmotou.

Každý odontoblast vysílá do dentinu směrem k povrchu zubu dlouhý výběžek – Tomesovo

vlákno, uložené v zubním kanálku (tubulus dentinalis). Tomesovo vlákno je nejsilnější těsně u

těla buňky (asi 3-4 nm), v dalším průběhu se ztenčuje.

Na lidských zubech můžeme rozlišit 3 typy dentinu. Primární dentin: tvoří největší část

dentinu. Vytváří se po celou dobu vývoje zubu až do vytvoření kořene. Sekundární dentin:

tvoří se až po dokončení vývoje kořene. Ukládá se nerovnoměrně. Jeho úložiště se prvně tvoří

na stropě a dně dřeňové dutiny a v oblasti výstupu kořenového kanálku. Terciální dentin

(reaktivní, reparativní, obranný či iregulární): vytváří se jako reakce na dráždivé podměty,

jako je například zubní kaz nebo traumatický nákus. Terciální dentin většinou reparuje jako

tmavá skvrna. (1), (2), (7)

2.2.1 Hypersenzitivita dentinu

Pokud dojde ke ztrátě skloviny a expozici dentinu do ústního prostředí, mohou již drobná

dráždění vyvolávat pocity bolesti. Příkladem jsou obnažené krčky, eroze, klínovité defekty,

kazy atd. Bolest vzniká většinou na teplé nebo studené podněty nebo na dotyk.

Hydrodynamická teorie vysvětluje vznik bolesti. Příčinou je pohyb tekutin v dentinových

tubulech fyzikálním, chemickým nebo osmotickým drážděním, který způsobuje mechanickou

14

stimulací nervů. Vnímání bolesti nastupuje okamžitě nebo s mírním zpožděním a rychle mizí.

Bolest je ostrá a ohraničená. (3)

2.3 Cement – cementum

Cement je nažloutlá tkáň, která se podobá strukturou kosti. Kryje krček a kořen zubu. V

krčkové oblasti je vrstva cementu nejtenčí, apikálním směrem se vrstva zvětšuje. Skládá se z

buněk, cementocytů a základní substance, která obsahuje 50 % minerálních látek. Organická

hmota je tvořena převážně kolagenními vlákny a malým množstvím interfibrilární hmoty.

Morfologicky rozlišujeme 2 typy cementu: Cement acelulární (non cellulare, fibrilární,

primární) a cement celulární (buněčný, sekundární). Acelulární cement tvoří tenkou vrstvičku

mineralizované matrix cementu. Jsou do něj zalita tzv. Sharpeyova vlákna. Celulární cement

je tvořen lamelami s cementocyty, které jsou uložené v lakunách. Cementocyty jsou buňky

hvězdicovité formy s malými krátkými výběžky. Oba typy jsou uloženy ve vrstvách. Ukládání

cementu na povrch kořene je nejen během vývoje zubu, ale pokračuje pomalu po celý život,

zejména v místech vystavených nadměrnému zatížení nebo traumatu. (1), (2), (7), (8)

2.4 Dáseň – gingiva

Dáseň je měkká mukózní tkáň pokrývající alveolární kost, je tvořena povrchovým epitelem a

vazivem.

Normální barva gingivy je bledě růžová. Obsahuje malé množství pigmentových buněk –

melanocytů. Její povrch je pokrýt mnohovrstevným dlaždicovým epitelem. Keratinizuje méně

než epitel ostatní ústní sliznice. Zdravá gingiva při podráždění nekrvácí. (3) (9)

Topograficky se dáseň rozděluje na několik úseků: volná, připojená a interdentální. Dáseň

volná je krajní část gingivy o výšce 0,8–2,5 mm lemující zub kolem dokola. Nemá kostěný

podklad. Povrch zdravé volné gingivy je hladký. Připojená gingiva je široká 1–9 mm a pevně

fixována k periostu alveolární kosti. Není tedy pohyblivá vůči podkladu. Směrem dolů

přechází do volné alveolární sliznice. Povrch gingivy připojené je jemně dolíčkovaný (angl.

stippling). Interdentální gingiva vyplňuje trojúhelníkovitý mezizubní prostor.

15

Prostor mezi zubem a volnou gingivou se označuje jako dásňový žlábek – sulcus gingivae. Je

hluboký 0,5- 3 mm. Dojde-li k jeho prohloubení, vzniká parodontální chobot (pravý nebo

nepravý). Gingivu a tvrdou zubní tkáň (sklovinu, zubní cement) spojuje tzv. těsnící

(spojovací) epitel. Na dno gingivodentálního žlábku je vylučována z krevního řečiště tekutina

podobná plazmě – liquor gingivalis neboli sulcus fluid.

Gingivální tekutina má protizánětlivé, antimikrobiální vlastnosti, a napomáhá přilnavosti

epitelu k zubu. Obsahuje sacharidy, proteiny, fibriny, elektrolyty a enzymy. Tato tekutina je

stimulována saprofickou mikroflórou dutiny ústní. Nadužívání dezinfekčních látek vede

k útlumu produkce gingivální tekutiny. (4)

16

3 Slina

Slina je čirým, lehce zakaleným sekretem slinných žláz, který zajišťuje stabilitu prostředí

dutiny ústní.

Antimikrobiální a proteolytické komponenty slin, pufrační schopnost slin a jejích množství

ovlivňují stav dutiny ústní. Zubní pasty s vhodným složením by měly tyto stabilizační

mechanismy dutiny ústní podporovat.

3.1 Slinné žlázy, sekrece

Produkci slin zajišťují tři páry velkých slinných žláz a velký počet drobných slizničních

žlázek v submukóze ústní sliznice.

Velké slinné žlázy vylučují slinu hlavně na podnět (nejčastěji potravu, ale i na podněty

primárně psychické). K velkým slinám patří: glandula submandibularis (podčelistní slinná

žláza) a glandula sublingualis (podjazyková slinná žláza) s vývody pod jazykem na spodině

dutiny ústní. Glandula parotis (příušní slinná žláza) je párová slinná žláza s vývodem na

sliznici tváře v úrovni korunky druhého horního moláru.

Nejvíce sliny produkují žlázy podčelistní, které produkují slinu smíšenou (má buňky serózní i

mucinózní). Stejnou slinu secernují i žlázy sublingvální. Žlázy příušní produkují slinu řídkou,

serózní. (9), (10)

Trvalou vlhkost ústní sliznice udržují především malé slinné žlázy, které produkují slinu

neustále. Uloženy jsou hlavně ve sliznici vestibula, sliznici patra a jazyka. (20) Vedlejší slinné

žlázy atrofují věkem, kouřením, léky, nadužíváním alkoholových ústních vod.

Celkové množství slin za 24 hodiny kolísá mezi 500 a 1500 ml. Celkové množství slin závisí

na mnoha faktorech – zásobení těla vodou, na denním rytmu, na světelných poměrech, na

podnětech složek potravy a také na vlivu látek a léčiv. (17)

Fyziologické snížení slinné sekrece neboli xerostomie souvisí s věkem a je spojeno s involucí

(zmenšení) slinných žláz. Patologické snížení slinné sekrece provází některá onemocnění

17

(např. Sjorgenův syndrom, stres, psychické problémy a užívání některých léků (spasmolytika,

diuretika, antidepresiva, antihypertenziva) a také ozařování. Kvůli nedostatku sliny v dutině

ústní dochází k poruše mikrobiální rovnováhy ve prospěch některých patogenů, jako např.

Candidy albicans a Streptococus mutans. (17), (20)

Obrázek 1 Topografie velkých slinných žláz

Ve výše znázorněném obrázku se nachází 1. gl. parotis (příušní slinná žláza), 2 gl.

submandibularis (podčelistní slinná žláza), 3 gl. sublingualis (podjazyková slinná žláza).

3.2 Složení slin

Složení sliny závisí na sekreci, stupni stimulace, druhu a trvání stimulace, na převládající

slinné žláze a jídle.

Sekrece je řízena sympatickým a parasympatickým vegetativním nervovým systémem.

Primární slina má stejné složení jako plazma. Následně ve vývodech dochází k odebírání

18

iontů Cl- a Na+, takže se sekundární (konečná) slina stává hypotonickou. Vodíkový exponent

pH ve slině je neutrální.

Slina je tvořena z 98 % vodou. Zbývající 2 % jejího objemu tvoří anorganické a organické

látky. Anorganické látky: HCO3-, I-, K+, Cl-, Na+, Ca 2+, fosfáty a fosforečnany. Významná je

koncentrace kalcia a fosfátu ve slině. Jedná se o remineralizační potenciál sliny. Fosfáty

zvyšují odolnost skloviny proti kyselinám. Slina obsahuje volné fluoridové ionty

v koncentraci 0,01- 0,05 ppm, které se zúčastňují procesu remineralizaci skloviny.

Slina obsahuje hormony, glukozu, cholesterol, mastné kyseliny, čpavek, močovinu a

specifické antimikrobiální komponenty: protilátky, histatiny, cystatiny, lipocalin a

nespecifické glykoproteiny. (14)

Slina obsahuje řadu enzymů, které pocházejí jednak ze slin samotných (fosfatáza, amyláza,

peroxidáza, lipáza, lysozym) nebo jsou produktem mikrobiální flóry nebo ústních tkání

(proteináza, ureáza, hyaluronidáza). (12)

Enzymy jsou bílkoviny s tzv.biokatalytickou funkcí, což znamená, že umožňují, urychlují a

řídí všechny biochemické procesy v těle.

Jednou z důležitých funkcí enzymů v těle je účast při trávení. Lipázy štěpí složené tuky na

jednodušší tuky a mastné kyseliny. Amylázy zahajují v ústní dutině štěpení škrobu a

glykogenu na jednodušší cukry. Těmi se živí převážně aerobní mikroflora. Bílkoviny se tráví

v žaludku pomoci enzymu trypsinu. Po tisíce let lidé přijímali syrové maso až do okamžiku,

kdy si začali maso tepelně upravovat. Enzymy v ústech nejsou schopny strávit bílkovinu.

Pokud neodstraníme v dostatečné době předpracovanou bílkovinu začnou ji trávit anaerobní

bakterie, ale ne naše enzymy.

Díky dostatku stravy se bakterie rozmnožují ve formě plaku, který má za následek vznik

onemocnění v ústní dutině – gingivitidu a parodontitidu. (13)

Enzym lysozym rozrušuje bakteriální stěnu a ničí tak bakterie. Laktoferin je enzym, který má

brzdící účinek na růst mikroorganizmů, protože váže železo, které pro svůj růst potřebují

(např. Candida Albicans). (3)

19

Peroxidázový systém (peroxidáza) se skládá ze dvou enzymů: laktoperoxidázy, produkované

buňkami slinných žláz, a myeloperoxidázy vytvářené leukocyty. (14)

3.3 Pufrační schopnost slin

Slina je nasycena ionty fosfátu, fluoru a vápníku. Díky tomu preventivně působí proti vzniku

zubního kazu. Mezi povrchem korunky zubu a slinou dochází ke kontinuální výměně těchto

iontů. Při neutrálním pH se ustaví rovnováha mezi minerály skloviny a minerály ve slině.

Pokud je tato rovnováha narušena působením organických kyselin produkovaných bakteriemi

a pH v dutině ústní klesá, dochází k demineralizaci zubního povrchu. Ve slině jsou látky, tzv.

pufry, mající schopnost uvolňovat i vázat H+, to znamená, že neutralizují kyselé prostředí,

udržují stálou hodnotu pH, snižují rychlost demineralizace a brání tak vzniku zubního kazu.

Mluvíme zde o pufrovací schopnosti slin. (11)

Pufrování kyselin patří mezi základní funkce slin. Tato funkce je zodpovědná za regulaci pH

v dutině ústní.

Slina má 3 pufrační systémy: bikarbonátový, fosfatový a bílkovinný pufr.

Bikarbonátový pufr: zaujímá 90 % pufrační kapacity, uplatňuje se při příjmu potravy, během

kariogenní ataky. Skládá se ze slabé kyseliny H2CO3 a její konjugované báze HCO3-

(bikarbonát). Se zvyšujícím se množstvím bikarbonátu ve slině hodnota pH roste.

Bílkovinný pufr: hlavní pufr při nízkém slinném průtoku a pH nižším než 5.

Fosfátový pufr: Je ve fázi tvorby kyselin v plaku. Tento pufr je tvořen anorganickým a

organicky vázaným fosfátem. Je méně významný. (10), (17)

20

4 Mikrobiální osídlení dutiny ústní

Mikrobiální flóra může být prospěšná, ale může i negativně působit na zuby a podpůrné tkáně

(např. dásně). V této kapitole uvádím základní informace o mikroorganismech a o jejích

vztazích se zubními a parodontálními tkáněmi.

První organismy se v ústech novorozence začínají objevovat již několik hodin po narození

(Streptococcus salivarius, S. mitis, S. oralis) a osídlují dutinu ústní po celý život jedince.

S věkem jedince přibývá více kmenů: S. mutans, S. sanguinis a aktinomycety, laktobacily.

Vzniká tzv. fyziologická mikroflóra. Mikroorganizmy fyziologické mikroflóry zabraňují

kolonizaci patogenními mikroorganizmy Vyskytují-li se v optimálním množství, svými

metabolickými produkty (kyselinami) stimulují produkci gingivální tekutiny a tvorbu

biofilmu.

Změnu složení mikroflóry může způsobit přemnožení jednoho druhu mikroorganismu anebo

kolonizace patogenními mikroorganismy. Stav, kdy došlo ke změně v rovnováze složení

mikroflóry nazýváme dysmikrobie. Dysmikrobie v ústní dutině může být vyvolaná

širokospektrými antibiotiky a předávkováním dezinfekčních látek. Následně se rozmnoží

kvasinky. Mikroorganismy mohou získat rezistenci na často anebo dlouhodobě používanou

látku. (9)

Velmi důležitý je vztah ústní mikroflóry k tvorbě zubního kazu.

V procesu vzniku zubního kazu je významná činnost kariogenních bakterií plaku

(Streptococcus mutans, laktobacillus). Bakterie metabolickou cestou přeměňují jednoduché

sacharidy z potravy na kyseliny. Kyseliny snižují úroveň pH a začíná se proces

demineralizace. Sklovina ztrácí minerály a porušuje se tak její struktura. Za delší dobu

vznikají kazivé léze a zub napadají anaerobní bakterie, které mohou způsobit vznik zubního

kazu a rozvoj komplikací jako např. nekrózu či gangrénu zubní dřeně.

Parodontopatogenní bakterie produkují toxiny a enzymy, které vyvolávají destrukci (ničení)

parodontálních tkání. Při zánětlivých onemocněních, jako gingivitidách, parodontitidách a

stomatitidách, je mikrobiální flóra mnohotvárnější. U akutních procesů převládají koky, u

chronických procesů převládá flóra anaerobní (leptotrichy, fuziformní tyčky, baktérie).

Mezibakteriální vztahy jsou důležité pro kolonizace a propustnost živin. (8), (9)

21

5 Zubní plak, kámen, pigmentace

Moderní zubní pasty obsahují často komponenty, které mohou za určitých podmínek

ovlivňovat nadměrnou kumulaci plaku a jeho mineralizaci. Nebo omezují usazování

pigmentací na povrchu skloviny (např. pasty enzymatické).

5.1 Zubní plak

Kilian definuje zubní plak takto: „Zubní povlak je vysoce organizovaná ekologická jednotka,

sestávající z velkého množství bakterií usazených v makromolekulami matrix bakteriálního a

slinného původu.“ (16)

Jedná se o hlavní etiologický faktor při rozvoji zubního kazu a plakem podmíněných

parodontopatií. Zubní plak je složen hlavně z mikroorganismů (90% obsahu) a

intermikrobiální substance (10%).

Zubní plak ulpívá na povrch zubu i zubních náhrad. Nelze jej odstranit vodním sprejem,

pouze mechanicky. Využívají se i chemické prostředky, v kterých aktivní složka, např.

chlorhexidin, má za úkol ničit ústní bakterie a omezovat množení zubního biofilmu.

Plak je potřeba odlišit od měkkého povlaku – materia alba, který je tvořený zbytky potravin,

odloučeními epiteliemi. Nemá strukturu, neadheruje pevně k povrchu zubů a dá se odstranit

vypláchnutím ústní dutiny.

Tvorba plaku

Po vyčištění chrupu během několika hodin se tvoří glykoproteinová vrstva na povrchu zubu.

Tato vrstva se nazývá pelikulou. Pelikula je v průběhu dalších 2 dnů postupně osídlována

většinou fakultativně anaerobními mikroorganismy a G + koky. Streptococcus mutans, mitis,

salivarius, sanguis, Lactobacillus s produkcí extracelulárních polysacharidů, vytvářejících

intermikrobiální matrix. Následně od 3. do 5. dne od tvorby pelikuly se zvětšuje šířka plaku a

dochází ke změně bakteriální flory. V hloubce plaku je anaerobní prostředí. To umožní

kolonizaci anaerobních bakterií. Přibývají: G- koky ( Neisseria, r. Veillonella), G+ tyčinky (r.

22

Actinomycety, Corinebacteria), a G- tyčinky (r. Bacteroides), filamenty. Následně od 5. -7.

dne se plak zmnožuje a obohacuje se o spirochéty a fusiformní bakterie. (10), (16), (17)

5.2 Zubní kámen

Zubní kámen je ztvrdlý, zmineralizovaný zubní plak. Tvoří se z původně měkkého zubního

plaku, do kterého se ukládají minerální látky ze slin a zbytků potravin. Zubní kámen lze

odstranit pouze mechanicky. Podle lokalizace dělíme na supra a subgingivální.

Supragingivální zubní kámen se tvoří nad úrovní gingivy. Má světlou žlutavě bílou barvu.

Subgingivální zubní kámen se nachází pod úrovní gingivy a je hnědý až černý. Anaeroby

produkují kyseliny, které chemicky ničí spojovací epitel a tkáně závěsného aparátu zubu.

Hloubka dásňového žlábku se zvětšuje. Vznikají tzv. parodontální choboty. Subgingivální

kámen dráždí imunitu a vznikají autoimunitní onemocnění parodontu. (10), (16)

Dlouhodobá přítomnost měkkého a tvrdého zubního povlaku a v něm obsažené

mikroorganismy vyvolávají vznik onemocnění tvrdých zubních tkání a parodontu, o kterých

bude řeč v následujících podkapitolách.

5.3 Pigmentace

Pigmentace – je zbarvení zubů, které je zapříčiněné konzumací jídel obsahujících barviva,

častým pitím čajů, kávy, červeného vína a kouřením.

Pigmentace způsobují nejen estetické změny na zubech, ale zároveň i funkční změny.

Pigmentace zapříčiňují zvýšenou ulpívavost zubního plaku na sklovině, který snižuje pH

v dutině ústní. Následně vzniká supragingivální zubní kámen.

23

6 Patologie tvrdých zubních tkání

Pro dentální hygienistku je důležité umět provádět základní diferenciální diagnostiku

onemocnění dutiny ústní, aby byla schopná chemické prostředky správně indikovat a

eliminovala rizika kontraindikací.

6.1 Vývojová onemocnění tvrdých zubních tkání

Vývojová onemocnění vedou k trvalému poškození tvrdých zubních tkání. Mohou být

geneticky podmíněná nebo získaná během vývoje zubu.

6.1.1 Geneticky podmíněná onemocnění tvrdých zubních tkání

Jedná se o geneticky podmíněné anomálie skloviny a dentinu.

Amelogenesis imperfekta – geneticky podmíněná dysplazie zubní skloviny. Toto onemocnění

postihuje dočasnou i stálou dentici. Sklovina je nedostatečně kalcifikovaná. Chrup má žlutou

až hnědou barvu. Zuby jsou potaženy vrstvou abnormálně formované skloviny, která je

měkká, poddajná a skrz kterou prosvítá přilehlý dentin.

Dentogenesis imperfekta – anomálie s nedostatečnou kalcifikací a nepravidelnou strukturou

dentinu. Dentin téměř zcela plní dřeňovou dutinu. Zuby jsou žlutavé, málo mechanicky

odolné. Hlavní problém je rychle progredující abraze a následně snížený skus. Pacient má

citlivost na mechanické a termické podněty. (17)

6.1.2 Získaná vývojová onemocnění tvrdých zubních tkání

Získaná vývojová onemocnění tvrdých zubních tkání vznikají během preeruptivního vývoje

zubu. Patří sem hypoplazie skloviny a hypoplazie dentinu.

Hypoplazie skloviny se projevuje bílými, žlutými nebo nahnědlými skvrnami, jamkami,

rýhami ve sklovině, která může mít dokonce bizarní vzhled. Tyto změny vznikají pouze

24

během preeruptivního vývoje skloviny, který je ukončen v 8. roce. Příčinou je poškození

ameloblastů nebo porucha jejich metabolické aktivity. (18)

Hypoplazie dentinu se klinicky neprojevuje. Diagnostikovat je lze na histologickém řezu

(nepravidelným průběhem dentinových tubulů).

6.1.3 Poruchy vývoje skloviny v důsledku nadměrného přijmu fluoridů

Jedná se o ireverzibilní (nevratné) poškození vyvolané nadměrným přívodem fluoridů v době

její mineralizace, což je zhruba do osmého roku věku (kromě třetích molárů). Při denním

přívodu fluoridů více než 1,5 mg/ den do věku osmi let dochází ke vzniku typických

fluoristických skvrn. Klinicky nacházíme matně bělavé skvrnky nebo také proužky různého

rozsahu ve sklovině. U závažnějších poškození se objevují žlutohnědé nebo hnědé skvrnky

nebo proužky, povrchové defekty až lokální ztráta skloviny. Skvrny na povrchu skloviny se

mohou zabarvovat exogenními barvivy. (3), (4)

Obrázek 2 Fluoróza

6.1.4 Poruchy vývoje skloviny způsobené tetracykliny

Tetracykliny jsou širokospektrá bakteriostatická antibiotika. Tetracykliny tvoří s vápníkem

komplexní sloučeniny, které se při vývoji tvrdých zubních tkání trvale ukládají do skloviny

nebo dentinu. Tetracykliny způsobují šedavé a žlutavé zabarvení mléčných a stálých zubů. Při

vysokých dávkách vznikají hypoplastické změny ve sklovině. Proto použití tetracyklinů je

kontraindikováno pro gravidní ženy a pro dětí do 8 let věku. (3)

25

6.2 Získané změny tvrdých zubních tkání

6.2.1 Nekariézní léze

Do této skupiny patří poškození zubních tkání, které jsou způsobené chemickým a

mechanickým podnětem bez účasti kariogenních bakterií.

Abraze – trvalá ztráta tvrdých zubních tkání, způsobená otěrem cizími tělesy.

Tento otěr může být podmíněn častým nakusováním na předměty (např. propisku, pearcing),

častým příjmem tvrdých potravin nebo může být způsoben pracovním prostředím (např. prach

u horníků). Dále může vzniknout u jedinců, kteří mají sníženou odolnost tvrdých zubních

tkání např. u dentinogenesis imperfecta. Abrazivní změny mohou být také způsobeny zubní

pastou s vysokým obsahem abrazivní složky a špatně zvolenou pomůckou užívanou k čištění

zubů. (3), (19)

Eroze – trvalá ztráta tvrdých zubních tkání, způsobená delším anebo častým přímým

působením kyselin. Kyseliny ničí povrch zubu demineralizací. Kyselé látky mohou být

endogenního nebo exogenního původu. Nejprve je postižena sklovina, postupně se šíří léze i

do dentinu. To zapříčiňuje hlavní problém pacienta – hypersenzitivitu dentinu.

Atrice – trvalá ztráta zubních tkání, způsobená vzájemným třením antagonistických nebo

sousedících plošek zubů. Otěry zubů vznikají při žvýkání a polykání, což je fyziologická

atrice, nebo kvůli nesprávně tvarované okluzní plošce výplni, zatínání zubů při stresu –

mluvíme zde o tzv.bruxismu.

Klínovitý defekt (abfrakce) - jsou ostře ohraničené úbytky tvrdých zubních tkání ve tvaru

klínu především v oblasti cemento-sklovinné hranice. Tento defekt někdy zasahuje hluboko

do dentinu. Má hladký a lesklý povrch. Příčinou může být nesprávné zatížení zubu (např.

bruxismus neboli skřípání zuby, překážky v artikulaci), které vede k zatížení zubu ohybem

nebo tahem v oblasti krčku zubu. Způsobit klínovité defekty mohou kovové retenční a

stabilizační spony na snímacích náhradách. Další příčinou jsou mechanicko-abrazivní děje -

tj. špatná technika čištění (horizontální) a používání silně abrazivní zubní pasty, zvlášť

v místech, kde jsou již přítomné eroze. (3)

26

6.2.2 Kariézní léze

Zubní kaz (caries)

Zubní kaz je patologický proces mikrobiálního původu, poškozující tvrdé zubní tkáně.

Vznik zubního kazu můžeme vysvětlit pomocí chemoparazitární teorie (tzv.Millerova teorie).

Podle ní kariogenní mikroorganismy zubního plaku metabolizují sacharidy na organické

kyseliny. Jestli tyto kyseliny působí dlouhou dobu na tvrdé zubní tkáně, dojde

k demineralizaci anorganické části tvrdých zubních tkání. Organická část se rozpadá

proteolytickým působením mikrobiálních enzymů.

Z uvedeného vyplývá, že na vzniku zubního kazu se podílí několik faktorů: kariogenní

mikroorganismy, sacharidy přijímané v potravě, vnímavá zubní tkáň a čas. (3), (18)

27

7 Patologie sliznic ústní dutiny a jazyka

Některé chemické látky v zubních pastách mohou negativně působit na měkké tkáně dutiny

ústní. Pro usnadnění diferenciální diagnostiky zjm. alergických reakcí, je třeba využit znalostí

možných patologických projevů z jiných etiologických příčin. Při onemocnění ústní sliznice

se uplatňuji vlivy fyzikální, chemické a infekční.

Do fyzikálních vlivů patří vlivy mechanické (ve smyslu traumatizace sliznic, např. zubní

kámen, ostré hrany zubu, velmi abrazivní částice v zubní pastě), a vlivy termické (horké či

naopak studené jídlo). Poškození tkáně dále může být způsobeno z vlivu záření (např. paprsky

ultrafialové nebo rentgenové). Elektrický proud může poškodit tkáň při nehodě, nebo jako

galvanický proud vznikající při kovech v ústní dutině.

U vlivů infekčních mluvíme o mikrobech, virech a plísních.

Mezi vlivy chemické lze zařadit např. poleptání kyselinami nebo zásadami a také účinek

některých léčiv. Mluvíme zde o poleptání např. peroxidem vodíku nebo propolisem.

Poruchy výživy a metabolismu také patří k příčinám chorob ústní sliznice. Sem spadají

poruchy metabolismu železa, sacharidů, tuků, bílkovin, vitaminů a minerálních látek, choroby

endokrinního systému. Stárnutí organismu je dalším faktorem, který mění vnitřní prostředí.

Orgány se s věkem zmenšují a atrofuji se. To způsobuje podmínky pro vznik dalších

chorob. (21)

Nejčastější onemocnění rozdělím na vrozené a získané.

7.1 Vrozené

Lingua geografica (mapovitý jazyk)

Jedná se o benigní (nezhoubné) postižení sliznice jazyka, projevující se zarudlými

vyhlazenými ploškami. Někteří nemocní pociťují zvýšenou citlivost při jídle. Onemocnění po

čase samo ustoupí, avšak recidivuje. Etiologie není jasná.

28

Lingua plicata – je benigní vývojová odchylka. Projevuje se výskytem různě hlubokých rýh

ve sliznici jazyka. Někteří jedinci reaguji zvýšenou citlivosti na některé potraviny či alkohol.

(17)

7.2 Získané

Leukoplakie

Leukoplakie je bílý povlak na jazyku nebo na sliznici, který nelze mechanicky setřít.

Vyskytuje se na měkkých tkáních dutiny ústní, především na sliznici jazyka, bukální sliznici,

alveolárním výběžku, v ústních koutcích a spodině dutiny ústní. Patří mezi prekancerózy. Je

potřebné ošetření zubního lékaře. Příčiny vzniku leukoplakie nejsou známy, mezi vnějšími

se uvádějí různá chronická dráždění chemického, termického, fyzikálního a infekčního

původu (tabák ve formě kouření či žvýkání, abúzus alkoholu, působení rtuti a jejích

sloučenin, akční potenciály v ústní dutině, Candida albicans, nákus na bukální sliznici,

nesanované zuby). Všechny tyto dráždivé faktory je nutné odstranit. (22)

Kandidóza (Soor, moučnivka)

Onemocnění je vyvoláno kvasinkami Candida Albicans, která je součástí normální mikroflóry

u 40–60 % lidské populace. Za určitých podmínek se kvasinky pomnoží a vyvolávají pak

chorobné stavy. Při kandidóze se tvoří bílé povlaky na sliznici jazyka, tváří nebo patra, může

se šířit až do hltanu. Tyto povlaky lze setřít. Sliznice v okolí je sytě červená. Na vzniku

onemocnění se podílí především špatná ústní hygiena, nedostatečná hygiena zubních protéz,

kouření, nadužívání (abusus) alkoholových ústních vod, poruchy rovnováhy mikrobiální flóry

po antibiotikách a další. K uzdravení přispívá úprava ústní hygieny, ošetření chrupu a řádná

hygiena snímatelných zubních protéz. (22)

Lichen ruber planus

Onemocnění postihuje kůži nebo sliznice. Může zde být i kombinovaná forma.

V ústní dutině nejčastěji postihuje bukální sliznici, kde se vytváří bělavé a šedavé plošky

síťovité konfigurace. Na jazyku vznikají bělavé lehce vyvýšené plošky, na rtech namodralá

29

ložiska. Dásně postiženy nebývají. Etiopatogeneze není jasná. Často vzniká u autoimunitních

nemocí. (22), (23)

Pemphygus a Pemphygoid

Pemphigus je puchýřnaté onemocnění na autoimunitním podkladě. Postihuje kůži a sliznice.

Tvoří se velmi bolestivé puchýře, které snadno praskají a zanechávají nehojící se eroze bez

zánětu spodiny a okolí. Postižení je vždy silně bolestivé a výrazně ztěžuje příjem potravy,

polykání, ústní hygienu.

Pemphygoid je skupina autoagresivních chronických puchýřnatých chorob. Postihuje kůži a

sliznice. Příčina není známa. Projevem onemocnění je subepiteliální puchýř různé velikosti s

čirým nebo hemoragickým obsahem. Jeho stržením vzniká eroze. Pacient zažívá silné bolesti,

ztěžující příjem potravy, ústní hygienu a polykání. Okolní sliznice je často zarudlá. (23)

7.3 Změny v dutině ústní při metabolických nemocech

Diabetes mellitus

V ústech diabetika je vyšší koncentrace glukózy ve slinách a v sulkulární tekutině. Následně

mikroorganismy mají k dispozici větší množství glukózy. Při diabetu je zvýšené riziko vzniku

zubního kazu, onemocnění dásní a parodontu. Je prokázaná přímá spojitost s parodontopatií.

U nestabilizovaného diabetes mellitus jsou jasně červené zbarvení sliznice jazyka

s vyhlazeným povrchem. Dále je zvýšená vnímavost k infekčním onemocněním a časté

infekční komplikace. Dalšími nejčastějšími projevy jsou: zhoršené hojení, snížená

vaskularizace, xerostomie (snížená produkce slin), kandidóza, anguli infectiosi (zanícené

ústní koutky). (15)

7.4 Změny v dutině ústní u kuřáků

Kouření přináší řadů negativních účinků na sliznici dutiny ústní.

30

U kuřáků, vlivem častého poklesu pH dochází ke zvýšené tvorbě plaku, častěji se objevují

gingivitidy a výrazné ztráty závěsného aparátu. Pozorujeme hyperkeratinizaci gingiválního

epitelu, která negativně ovlivňuje obranné schopnosti gingivy. Díky zvýšené teplotě v dutině

ústní při kouření se sliznice vysušuje. Sekrece slin je snížená. To může vést k většímu sklonu

k virovým a mykotickým infekcím.

Dochází ke změnám ve vaskularizaci sliznici dutiny ústní. Nikotin vykazuje vazokonstrikční

účinek (stažení cév), to maskuje jeden z hlavních symptomů gingivitidy– krvácení. To dělá

gingivitidu méně klinicky nápadnou. Vaskularizace zapříčiňuje těžší průběh parodontitid,

zhoršené hojení po chirurgickém zákroku a také i častější neúspěchy po implantaci.

U kuřáků se na povrchu zubů usazují pigmenty, a tak povrch zubů je náchylnější k usazování

mikrobiálního plaku. Pigmentace dále způsobuje i estetické problémy.

Dochází ke změnám pH v dutině ústní, změnám chuti a často bývá foetor ex ore (zápach

z úst). (3), (15)

31

8 Parodontopatie

Do parodontopatií patří nezánětlivě i zánětlivě podmíněná onemocnění gingivy a parodontu,

se kterými se dentální hygienistka ve své praxi běžně setkává. Existuje celá řada zubních past

určených pro užití při gingivitidě a parodontitidě, proto této problematice věnuji celou

kapitolu.

Na začátku této kapitoly bych se chtěla zmínit všeobecně o zánětu.

Zánět (latinsky inflammatio) - je obrannou reakcí organismu na patogenní podnět. Je to

nástroj vrozené imunity.

Obranné reakce organismu provázejí určité symptomy: zarudnutí (rubor), zvýšená teplota

ložiska (calor), bolest (dolor), otok (tumor), zhoršení funkce (functio laesa).

Příčiny zánětu mohou být fyzikální, chemické nebo mikrobiální.

Podle rychlosti průběhu zánět dělíme na:

akutní, který trvá 10-14 dní a vyznačuje se rychlým začátkem, průběhem i koncem.

Má omezenou dobu trvanlivosti.

subakutní průběh trvající 6 týdnů

chronický průběh, který má plíživý začátek a trvá týdny, měsíce až roky

Podle charakteru se dá zánět rozdělit na:

nespecifický, který má různé příčiny a podobné projevy

specifický, který má jednu příčinu a typické projevy i průběh

V etiologii zánětlivých parodontopatií se rozlišují primární (zubní plak) a sekundární komplex

příčin (lokální a systémové faktory). (16), (17)

32

Faktory sekundárního komplexu příčin samy o sobě nevyvolávají zánětlivé parodontopatie.

Usnadňují však retenci plaku. Lokální faktory: supra- a subgingivální zubní kámen, atypická

anatomie zubu, určitá postavení zubu, otevřené kariézní léze, iatrogenní poškození (např.

převislé výplně, chybné protetické práce), parodontální chobot atd. Systémové faktory – patří

sem např. onemocnění, která souvisejí s gingivoparodontálními symptomy (metabolická

onemocnění, hematologická onemocnění atd.). (3)

Kouření je pokládáno za samostatný faktor při vzniku a progresi onemocnění parodontu

(viz.podkapitola 7.4)

Obecně rozdělujeme parodontopatie do 2 hlavních skupin, kterými jsou gingivitidy

a parodontitidy.

8.1 Gingivitida

Jedná se o akutní nebo chronický zánět dásně.

Akutní gingivitida

Projevuje se zarudnutím, zduřením, exsudací (zvýšený tok sulkulární tekutiny) a silným

krvácením při iritaci (podráždění), ale i občasném samovolným krvácením či bolestivostí

dásní. Zánětlivá gingiva je zarudlá, oteklá, lesklá. Povrch dásní se stává hladkým a mizí

charakteristický stippling (dolíčkování).

Nejčastější forma gingivitid je plakem podmíněná gingivitida. Zánět způsobuje smíšená

bakteriální flóra zubního plaku. (3), (4)

Pravidelným a efektivním odstraněním zubního plaku se gingivitida vyléčí. Onemocnění

gingivy mohou být modifikované celkovými faktory (např. puberta, diabetes mellitus,

leukémie atd.). Medikamentózně modulované onemocnění gingivy jsou ovlivněné léky

(poléková hyperplazie gingivy, gingivitida spojená s užíváním perorální antikoncepce).

Onemocnění gingivy modifikované malnutricí jsou zapříčiněné nedostatkem příjmu vitamínů

a výživných látek (např. vitamínu C). V dnešní době jsou hlavě zapříčiněné anorexii a bulimii.

(3), (10)

33

Akutní nekrotizující ulcerózní gingivitida (ANUG) je závažným onemocněním. Hlavní

příčinou je přemnožení anaerobní bakteriální flóry (gramnegativní anaeroby a spirochety). Je

relativně častým nálezem u HIV pozitivních jedinců.

Onemocnění se začíná náhle jako bolestivý zánět interdentálních papil. Projevuje se tvorbou

nekróz, ulcerací a krvácením. Vždy přítomen zápach z úst (foetor ex ore). Po vyhojení

zůstávají v oblasti interdentálních papil krátery. Při ANUG je kontraindikováno provádění

chirurgických zákroků, včetně odstranění zubního kamene. Dentální hygienistka při podezření

na ANUG musí neprodleně odeslat pacienta na ošetření k zubnímu lékaři. Po antibiotické

cloně je nutné odstranění supra- a subgingiválního zubního kamene, aby nedošlo

k progresivní formě parodontitidy. (16)

Chronická gingivitida

Chronická gingivitida má dlouhodobější klinický průběh. Klinické projevy nejsou zpočátku

tak výrazné, gingiva je nebolestivá a krvácí jen při iritaci. Charakteristické je lividní zbarvení

gingivy. Zánětlivě podmíněné hyperplazie (zduření) gingivy vedou k tvorbě tzv.

pseudochobotů. (3)

8.2 Parodontitida

Parodontitida je zánětlivé onemocnění, které se vyvíjí z neléčené, plakem podmíněné

gingivitidy. Zánět postupuje do hloubky k vrcholu alveolu, porušuje závěsný aparát a dochází

k prohlubování parodontálního chobotu a rozrušování periodontálních vazů.

Chronická parodontitida tvoří asi 95 % všech parodontitid. Postihuje všechny tkáně

parodontu. Postupně se periodontální štěrbina rozšiřuje a kost resorbuje. Je to ireverzibilní

(nevratný) proces. K příznakům patří zánět dásní, krvácení, ztráta gingivodentálního úponu a

vznik parodontálních chobotů, zápach z úst, obnažování povrchu zubního kořene a postupná

likvidace vazů a kosti. Pacienti vnímají viklavost, putování zubů a občasnou bolest. Nejhorší

prognózou je ztráta zubu. (3), (16)

34

9 Zubní pasty

Zubní pasty jsou kosmetické přípravky využívané jako pomůcky při péči o hygienu dutiny

ústní. Jsou nosiči aktivních látek a pomáhají zvýšit účinnost čištění zubním kartáčkem díky

lubrikačním vlastnostem.

Všechny zubní pasty obsahují řadu chemických látek pro zajištění vhodné konzistence,

viskozity, pěnivosti, trvanlivosti, ale také barvy, chuti a vůni.

Hlavní úkolem zubní pasty je čistící schopnost za pomoci zubního kartáčku, tzn. pomáhat

odstraňovat zubní plak z povrchu zubů. Současně může sloužit jako nosič léčebných

prostředků. (24)

Ideální zubní pasta by měla splňovat následující podmínky:

1) odstraňovat zubní plak nebo omezovat jeho tvorbu

2) omezovat tvorbu zubního kamene

3) zvyšovat odolnost povrchu zubní skloviny

4) působit protizánětlivě na měkké tkáně

5) nepoškozovat tvrdé zubní tkáně a měkké tkáně dutiny ústní

6) neporušovat mikroflóru dutiny ústní.

Tyto body nemůže současně splňovat jediná pasta. Z toho důvodu je potřeba vybrat zubní

pastu podle aktuálního problému. (24)

35

10 Historie zubních past

První zmínky o zubní pastě pocházejí již ze 4. století před naším letopočtem. První, kdo si

zubní „prapastou“ čistili svůj chrup, byli Egypťané. Lékaři ze starého Egypta a také později

Číny a Indie pro výrobu zubní pasty používali především látky, které když se na zuby nalepí,

pomáhají od bolesti. K čištění zubů se používaly různé prášky vyrobené z přírodních

materiálů, např. z popela, z kopyt, vaječných skořápek smíchaných s myrhou a pemzou, soli,

pepře, mátových listů a květů kosatce.

Okolo roku 400 n. l. zubní pastu vylepšili staří Řekové a Římané. Římané používali zubní

pastu, jejíž hlavní složkou byla lidská moč, a to kvůli bělení zubů. Moč obsahuje amoniak,

který má bělící účinky. (25)

Roku 1000 n. l. podle zápisu Peršanů se nedoporučovaly tvrdé součásti, ale směsi ze

spálených ulit či sádry. Vyráběly se pasty s obsahem trávy, medu a písku. (26)

V polovině 19. století americký zubní lékař Washington W. Sheffield vynalezl první zubní

pastu, jak ji známe teď. Z počátku se prodávala ve skleničce. V pastách často byly

komponenty, které zuby obrušovaly a poškozovaly, jako porcelán, kamenina, cihelný prach.

Pro pěnivost se přidával borax. Ke zlepšení chuti se přidával glycerin.

Roku 1914 se do zubní pasty začal přidávat fluorid. (25), (27)

36

11 Legislativa zubních past

Složení zubních past jako kosmetických přípravků podléhá přísným normám.

Ke složení zubních past včetně obsahu fluoridu se vztahuje vyhláška Ministerstva

zdravotnictví č. 27/2014 Sb., o zrušení vyhlášky č. 26/2013 Sb., kterou se mění vyhláška č.

448/2009 Sb., o stanovení hygienických požadavků na kosmetické prostředky, ve znění

pozdějších předpisů. a mezinárodně platnou normu ČSN EN ISO 11 609, Stomatologie –

Zubní čisticí prostředky – Požadavky, metody zkoušení a označování. (28)

A dále česká norma ČSN EN ISO 11609 (681540) Stomatologie – Zubní čisticí prostředky –

Požadavky, metody zkoušení a označování. (29)

Ve vyhlášce č. 27/2014 Sb. se uvádí jaké látky jsou povoleny používat v zubních pastách,

jaké v omezeném množství a používání kterých je zakázáno. Všechny použité látky v

kosmetickém přípravku musí být uvedeny na obalu výrobku. Žádná látka nesmí způsobovat

poškození zdraví fyzických osob.

Pokud je do přípravku přidána sloučenina fluoru, výrobce je povinen uvést jeho obsah.

Seznamu použitých ingrediencí musí předcházet označení „Ingredients“. Použité ingrediencí

se uvádí v sestupném pořadí podle hmotnosti v době jejich přidání. Výrobce musí uvést své

obchodní jméno a nominální obsah výrobku.

Zákon určuje maximální obsah fluoridů v zubní pastě: 0,15%. To znamená, že maximální

povolená koncentrace je 1500 ppm fluoridu. Avšak uvádět hodnotu ppm není pro výrobce

povinné. (28)

Česká norma ČSN EN ISO 11609 (681540) uvádí, že koncentrace těžkých kovů nesmí být

vyšší než 20mg/kg. Zubní pasta nesmí být vyššího pH než je 10,5. Dále v zubní pastě nesmí

být použity snadno fermentovatelné sacharidy.

V současné době výrobce není povinen uvádět hodnotu RDA na obalu zubní pasty. (29)

37

12 Dělení zubních past

V této kapitole jsou popsány druhy zubních past a jejích účinky podle ingrediencí v nich

obsažených. Konkrétnější popis ingrediencí bude následovat v kapitole číslo 13.

Na začátku kapitoly chci uvést dělení zubních past dle věku spotřebitele.

Dle věku můžeme rozdělit zubní pasty pro děti, adolescenty a dospělé.

Zubní pasty pro děti se odlišují od zubních past pro dospělé menší koncentrací aktivních

komponentů, nízkou abrazivitou a chutí. Dětem se indikují pasty s nižší koncentrací fluoridů.

Častou ingrediencí dětských past je bakteriostatický xylitol. Dospělí preferují mátovou nebo

mentolovou příchuť, ale u dětí často vyvolává nevolnosti. Proto se pro výrobu zubní pasty pro

děti používají neutrální nebo ovocné aromatické látky. Dětské zubní pasty jsou obvykle sladší

chuti než pasty pro dospělé. Což může být problém. Děti často tyto sladké pasty polykají,

protože jim chutnají.

Zubní pasty zásadně rozlišujeme podle potřebného efektu na kosmetické a terapeutické.

12.1 Kosmetické zubní pasty.

Kosmetická zubní pasta se používá pro leštění povrchu zubů, odstranění nežádoucího

zbarvení zubů, pro osvěžení dechu.

Patří sem:

bělící pasty

pasty osvěžující dech

38

12.1.1 Bělící zubní pasty

Bělící pasty pomáhají lépe odstranit různé pigmenty přichycené na povrchu zubu při pití

kávy, čaje, červeného vína a kouření.

V zásadě existují tři druhy bělících past:

1) bělící pasty s abrazívním účinkem

2) bělící pasty s chemickým účinkem

3) bělící pasty s optickým účinkem

12.1.1.1 Bělící pasty s abrazívním účinkem

Na principu abrazivních částic je založen účinek starší generace bělicích zubních past.

Pasty obsahují vyšší množství brusných složek, tzv. abraziv. Nejčastěji se používají perlit

nebo vápenec, které v podstatě zuby vyleští, povrch zbaví plaku a částečně i skvrn.

K abrazi dochází mechanickým působením hrubých částic na povrch zubu. Abrazivita neboli

schopnosti „obrušování“ povrchu zubů je vyjádřena pomocí RDA (Relative Dentin

Abrasivity). Měření relativní dentinové abrazivity (RDA) dává možnost hodnotit schopnost

odstraňování skvrn a bělení zubů oproti potenciálnímu poškozování dentinu. Dentin se může

stát citlivým, pokud je vystaven přílišnému „obrušování“.

Míra abrazivity zubních past je určená číselnou škálou: čím vyšší je číslo RDA, tím vyšší je

abrazivita. Dle abrazivity se bělící pasty rozdělují na:

39

Tabulka 1 Míra abrazivity zubních past

Míra abrazivity zubní pasty Množství RDA

Zubní pasty s nízkou abrazí 0-70 RDA

Středně abrazivní zubní pasty 70-100 RDA

Vysoce abrazivní zubní pasty 100-150 RDA

Zubní pasty s velmi vysokou hodnotou

abrazivity

Přes 150 RDA

Níže uvádím tabulku s ukázkou RDA některých běžných zubních past.

Tabulka 2 Přehled RDA některých běžných zubních past

Název zubní pasty Hodnota RDA

Swissdent Crystal RDA 15

Swissdent Gentle RDA 24

Curaprox Enzycal 950 RDA 30

Swissdent Extreme RDA 40

Curaprox White is black RDA 50

Curaprox Enzycal zero RDA 60

Sensodyne Whitening RDA 69

Opalescence Original RDA 70

Lacalut White and Repair RDA 100

Colgate Whitening RDA 124

Colgate Total Whitening RDA 142

40

Elmex Intensive Cleaning RDA 160

(30)

Vzhledem k faktu, že dochází k obrušování povrchových vrstev skloviny a takovéto změny

jsou nevratné, není časté použití bělících zubních past k redukci dyskolorace zubů vhodné.

Nedoporučuje se používání abrazivních prostředků bezprostředně po konzumaci kyselých

nápojů a potravin, a to hlavně u dětí přibližně 2 roky po erupci (prořezání) zubů a u

ortodonticky léčeného pacienta.

12.1.1.2 Bělící pasty s chemickým účinkem

Tyto pasty obsahují kromě abraziv i chemické přísady, které rozpouštějí adherované

pigmenty, např. pyrofosfát, citroxain, bromelain, peroxid vodíku nebo karbamid peroxid atd.

Otázka bezpečnosti peroxidů v zubních pastách není v současné době dořešena. Existují

názory, že peroxidy mohou dráždit a poškozovat dásně a sliznice a např. v Kanadě se zubní

pasty s obsahem peroxidu neprodávají. Americká dentální asociace ADA naopak uvádí, že

koncentrace peroxidů v zubních pastách prodávaných v současné době je bezpečná. (31)

Množství peroxidu v zubních pastách však nesmí překročit hranici 0,1 %.

V dutině ústní je peroxid inaktivován slinnými enzymy. Aby se této nežádoucí reakci

předešlo, bývá kombinován s močovinou ve sloučenině zvané karbamid peroxid (neboli

peroxixydrat močoviny). (32)

Peroxihydrat močoviny se ve vodném prostředí rozkládá na peroxid vodíku a močovinu.

Poločas tohoto rozpadu se rovná 6 až 8 hodin. Peroxid vodíku se dále rozkládá na kyslíkové

radikály, které prostupují do tvrdých zubních tkání, a tak odstraňují endogenní dyskolorací.

Vzhledem k nepatrné koncentraci (míň, než 0,1 %) a krátké době působení peroxidu vodíku

v dutině ústní nelze jej bělící účinek považovat za významný.

41

Do novějších zubních past se přidávají bělící enzymy, například enzymy z papáji nebo

ananasu (papain, bromelain). Zubní pasty Enzycal obsahují laktoperoxidázový systém se

třemi enzymy, které jsou obsaženy i ve slinách. Neexistuje však dlouhodobá studie věnující se

problematice enzymů při bělení zubů. (25)

12.1.1.3 Bělící pasty s optickým účinkem

Bělící pasty s optickým účinkem jsou založené na optickém klamu. Obsahují modré barvivo

(blue covarine) kvůli kterému dochází k neutralizaci žluté barvy chrupu. Opticky zuby tak

učiní okamžitě bělejšími. Tento výsledek je ale velice krátkodobý. Použití modrého barviva

v kosmetických výrobcích je zcela neškodné. (33)

12.1.2 Zubní pasty osvěžující dech

Nepříjemný dech se odborně nazývá halitóza. Halitózu může způsobit řada faktorů, např.

nedostatečná ústní hygiena, nesanovaný chrup (zubní kazy), onemocnění dásně, xerostomie

(snížená produkce slin). Zapříčinit nepříjemný dech také mohou extraorální příčiny: např.

konzumace určitých potravin, systémová onemocnění (např. diabetes mellitus).

V 90 % případů má halitóza svůj původ v ústní dutině. Je výsledkem metabolismu

anaerobních bakterií produkujících amoniak, sirovodík, methylmercaptany, dimetylsulfid,

indol a skatol. Za zápach jsou zodpovědné především těkavé sloučeniny síry, které vznikají

rozpadem bílkovin na aminoskupiny. (16)

Mechanické odstraňování mikroorganismů v ústní dutině je základním prvkem k redukci

zápachu. V léčbě se používají i mikroorganismy redukující (např. chlorhexidin, triklosan,

cetylpyridinium chlorid, oxid chloričitý, chlorid zinečnatý), nebo látky chemicky

neutralizující zapáchající složky dechu (např. hydrogenuhličitan sodný). Dále se přidávají

aromatické látky.

Využívají se účinky chlorofylu, který rozkládá některé páchnoucí sloučeniny nebo aktivuje

látky, které je neutralizují. (34)

42

Pasty mohou obsahovat mentol, mátu a jiné aromatické komponenty, které osvěží dech a

částečně působí i dezinfekčně.

12.2 Terapeutické zubní pasty

Terapeutická zubní pasta redukuje zubní povlak a používá se pro aplikace léčebných látek.

Patří sem:

dezinfekční

desenzibilizační

regenerativní

12.2.1 Dezinfekční zubní pasty

Dezinfekční zubní pasty mají bakteriostatický (zastavují množení bakterií) nebo bakteriocidní

(ničí bakterie) účinek. Tento druh zubních past slouží jako podpora při léčbě onemocnění

dásní. Používá se, pokud je potřeba potlačit nebo minimalizovat riziko bakteriální infekce.

Redukce množství bakterií urychluje hojení zánětů a zmírňuje další obtíže, zejména v

předoperačním a pooperačním období. Obsahují antimikrobiální komponenty jako např.

chlorhexidin, triklosan, alkohol, enzymy: lysozym, papain nebo laktoperoxidáza;

antimikrobiální protein – laktoferin.

Dezinfekční zubní pasty s obsahem chlorhexidinu májí informací o procentuálním množství

této látky v přípravku. Možný obsah chlorhexidinu v zubních pastách činí: 0,05 %, 0,10 %,

0,12 %, 0,20 %. Pro akutní léčbu zánětů je nejvhodnější koncentrace CHX nad 0,12 %. Pro

dlouhodobé používání (cca nad 14 dní) a jako prevence jsou vhodné nižší koncentrace.

Chlorhexidin v koncentraci 0,12 %. a víc má vedlejší účinky při používání delším, než 2

týdny– zbarvuje zuby a sliznice, může způsobit poruchu chuti. Avšak ani koncentraci 0,05 %

není vhodné používat neomezeně dlouho z důvodu vzniku rezistence anebo alergie (lze

používat maximálně 8 týdnů). (37)

43

Většina zubních past má bakteriostatický účinek na mikrobiální floru. Zvětšením obsahu

antimikrobiálních látek účinkuje přípravek baktericidně. Bakteriocidní účinek nejčastěji mají

zubní gely. Existují zubní gely dezinfekční, enzymatické nebo na xerostomii. Příkladem jsou

Herbadent gel, Enzymel gel.

12.2.2 Desenzibilizační zubní pasty

Citlivostí zubů trpí podle statistik téměř 40 % světové populace.

Jak bylo uvedeno v podkapitole 2.2.1. zvýšenou citlivost nejčastěji způsobují obnažené zubní

krčky na termické a mechanické podněty. Bolesti vznikají pohybem tekutin v dentinových

tubulech. Citlivá místa jsou často vynechávána při čištění, a tak dochází k hromadění plaku –

hlavní příčiny vzniku kazu a gingivitidy.

Pro mírnění citlivosti se doporučují desenzibilizační zubní pasty, které účinkují dvěma

způsoby:

1. napomáhají k uzavření kanálků na obnaženém povrchu zubu

Účinné látky obsažené v těchto zubních pastách (např. fluorid vápenatý) na povrchu zubu

mechanicky blokují dentinové tubuly a tak pohyb tekutin v nich je omezen.

2. přímo snižují nervovou dráždivost.

Účinné látky (např. draselné ionty) způsobí depolarizaci nervových vláken v dentinových

tubulech a přilehlé části zubní dřeně a citlivost zubních krčků se tak sníží. (31)

Pravidelné užívání těchto zubních past vede ke snížení citlivosti. Avšak po skončení užívání

efekt vymizí obvykle do 4–6 týdnů. Dentální hygienistka by neměla doporučovat

desenzibilizační zubní pasty z důvodu zamaskování příčiny citlivosti. Je lépe se zaměřit na

řešení příčiny vzniku citlivosti. (35)

44

12.2.3 Regenerativní zubní pasty

Do regenerativních zubních past patří pasty pro tvrdé zubní tkáně a pasty pro měkké tkáně

dutiny ústní.

12.2.3.1 Pasty pro tvrdé zubní tkáně

Zubní pasta, posilující tvrdé zubní tkáně zahrnuje určité komponenty. Jsou to vápník a fluorid.

Tyto látky jsou schopny zastavit proces oslabení zubní skloviny ve fází iniciální léze. Účinné

složky jsou schopny pronikat do hlubších vrstev skloviny, a tak ji posilovat proti působení

kyselin.

Podle množství fluoridů se dá pasty rozdělit na:

zubní pasty S FLUORIDY

zubní pasty BEZ FLUORIDŮ

Většina fluoridovaných zubních past obsahuje fluorid sodný (NaF), fluorid cínatý,

aminfluorid nebo monofluorofosforečnany.

Fluoridované pasty mohou mít kosmetický nebo terapeutický účinek. Záleží to na množství

fluoridů.

KOSMETICKÉ zubní pasty - obsahují 1000 - 1500 ppm F

TERAPEUTICKÉ zubní pasty - obsahují 1800 - 2500 ppm F

*jednotka ppm, lat. pars per million = část z milionu, označuje množství fluoridu v mg/kg

(1 ppm fluoridu odpovídá koncentraci 1 mg fluoridu v litru vody). (24)

Koncentrace fluoridů v zubních pastách pro dospělé by neměla překročit hodnotu 1500 ppm.

Pro dětí do 3 let jsou vhodné pasty s maximální koncentrací fluoridů 250 ppm. Pro dětí od 3

do 6 let se doporučují pasty s maximální koncentrací 500 ppm. Od 6 do 12 let - 1000 ppm.

45

Dětí zubní pastu polykají a v kombinaci s jiným způsobem užití fluoru by mohlo dojít

k fluoróze. (5)(28)

Obecně zubní pasty s obsahem fluoridů jsou účinné u lidí s nedostatečnou ústní hygienou.

Pokud je hygiena dobrá, je na místě zvolit jinou zubní pastu, aby nedocházelo k zabarvení

zubů.

12.2.3.2 Pasty pro měkké tkáně dutiny ústní

Tento typ zubních past obsahuje často různé látky, jejichž cílem je omezit přítomnost bakterií,

regenerovat a vyživovat tkáň dásní a také poskytovat adstringentní účinek, tzn., že se dásně

"stáhnou".

Do některých past pro měkké tkáně se přidává fluorid cínatý. Fluorid cínatý může příznivě

snižovat výskyt gingivitidy na rozdíl od ostatních past, které obsahují fluorid sodný. Používat

pasty s fluoridem cínatým se doporučuje jen omezenou dobu z důvodu možného zbarvení

chrupu. Avšak je prokázáno, že fluorid cínatý není schopen chránit proti rozvoji zubního kazu

tak, jako fluorid sodný. (31)

Enzymatické zubní pasty obsahují enzymy trypsin, bromelain a chymotrypsinproteázy. Jsou

to proteolytické enzymy, které rozpouštějí bílkovinu. Vzhledem k tomu, že 80 % plaku je

bílkovina, můžeme určit, že pasty s obsahem enzymů jsou schopné snižovat ulpívavost plaku,

a tak redukovat jeho množství.

Pasty s výtažky z různých léčivých bylin, např. šalvěj, ženšen, heřmánek, lopuch, přeslička,

kopřiva atd. mají hojivé a regenerační účinky. Na krabičkách těchto zubních past lze často

dočíst, že "zpevňují dásně".

Avšak používání bylinné zubní pasty není vhodné při neléčené parodontitidě. Adstringentním

účinkem pasty dojde k vazokonstrikci (stažení cév). Pacienta již nebude trápit silné krvácení a

zmizí zápach z úst. Ale infekce, která vyvolává onemocnění parodontu pořád zůstává

přítomná. Bakterie i nadále produkují látky (čpavek, metan, sirovodík), které destruktivně

působí na tkáně parodontu. Vnitřní destruktivní procesy mohou vést k viklavosti zubů, a

dokonce k jejich ztrátě.

46

Pasty s adstringentním účinkem jsou vhodné, pokud zánětlivý stav je v akutní fázi bez

přítomnosti subgingiválního zubního kamene nebo jsou depozita poddásňového kamene již

odstraněna.

Stejným mechanismem účinkují pasty s obsahem aluminium laktátu. Člověk

s nestabilizovanou nebo neléčenou parodontitidou má zase pouze po omezenou dobu po

vyčištění zubů lepší pocit. (17), (31)

47

13 Kategorizace a popis komponentů zubních past

V této kapitole se zabývám kategorizaci a popisem nejčastějších komponentů v zubních

pastách. Komponenty zubních past dělím na součásti základní a součásti účinné.

13.1 Základní součásti zubní pasty:

Rozpouštědlo

Abraziva

Zvlhčovadla a plnidla

Tenzidy

Sladidla

Aromata

Barviva

Konzervační látky

13.1.1 Rozpouštědlo

V zubní pastě je rozpouštědlem čištěná voda.

Voda může tvořit až 50 % (0–50 %) obsahu zubní pasty. Voda je používána jako rozpouštědlo

pro další látky. Dále také ovlivňuje konzervační vlastnosti produktu. (35)

13.1.2 Abraziva

Jsou to brusné částice, které usnadňují a urychlují proces čištění chrupu. Zubní pasta obsahuje

10 – 50 % abraziv. (35) Připomínám, že množství abraziv se uvádí pomocí RDA. Čím větší

48

RDA je, tím větší množství brusných částic pasta obsahuje a tím agresivněji působí na tvrdé

zubní tkáně při čištění.

Abraziva mechanicky odstraňují ze zubní skloviny pigmenty usazené např. v důsledku

konzumace barvících potravin, nápojů či kouření.

V moderních zubních pastách se používají abraziva dvou tříd: vápník obsahující a abraziva

bez obsahu vápníku. (38)

Uvádím některá abraziva používaná v zubních pastách:

oxid křemičitý

oxid hlinitý

uhličitan vápenatý

fosforečnan vápenatý

bikarbonát sodný

bentonit

Nejčastěji používanými abrazivy jsou oxid křemičitý a uhličitan vápenatý.

Podle Mohsové stupnice tvrdosti má oxid křemičitý hodnotu 7. Tato stupnice vyjadřuje

schopnost jednoho materiálu rýt do druhého a slouží pro určení tvrdosti látek.

To znamená, že tato látka je tvrdší než sklovina, která má hodnotu 5, a proto může poškodit

měkčí povrch skloviny. (39)

Při častém používání abrazivních zubních past může dojít k obroušení zubních struktur a

následně může vzniknout citlivost chrupu. Pokud má pacient kvantitativní nebo kvalitativní

poruchy tvrdých zubních tkání (eroze, atrice, amelogenesis imperfekta, dentogenesis

49

imperfekta aj.) je důležité upozornit ho na vhodnost používání méně abrazivních zubních past

(RDA do 70) z důvodu prevence další ztráty zubních tkání.

Výsledná abrazivita čištění zubů je ovlivňována hlavně množstvím abrazivní složky a dále

také tvrdostí vláken zubního kartáčku, silou působenou na zubní kartáček, technikou čištění

zubů a frekvencí čisticích pohybů na stejném místě. (36).

Do abrazivních zubních past jsou přidávány také lešticí složky (např. částice hliníku, vápníku,

cínu nebo hořčík). Tyto látky kompenzují účinky abraziv a obnovují lesk zubní skloviny.

Komplex abraziv a lešticích složek se nazývá abrazivní systém. (36)

13.1.3 Detergenty

Detergenty neboli pěnidla jsou chemické prostředky, které se vyznačují vynikajícími čistícími

a mycími schopnostmi. Slouží k odstranění nečistot hlavně nepolárního charakteru –

mastného původu. V zubní pastě mohou být obsaženy v množství: 0,5–2 %. (35) Nemají

přímý čisticí efekt. (48)

Příklady detergentů:

laurylsulfát sodný (SLS)

laurysulfoacetát sodný (SLES)

dioktylsulfosukcinát sodný

Nejběžnějším zástupcem detergentů je látka laurylsulfát sodný (Sodium Lauryl Sulfate , SLS).

Jedná se o vysoce pěnivou látku, která se vyrábí z kokosového oleje. Je levná pro výrobce,

proto se často přidávaná do kosmetických prostředků. Poslední studie ukázaly, že SLS

proniká kůží a sliznicí do vnitřních orgánů (srdce, mozek, oči, ledviny a jiné) kde ho lze

nalézt ještě několik dní po aplikaci. Často vyvolává alergické reakce (vyrážku). Je to

nebezpečné především pro dětský organismus. Pokud se hromadí ve velkých koncentracích

může zpomalit rozvoj dítěte. SLS může zvýšit výskyt aft. Nemá rakovinotvorné účinky při

50

aplikaci na kůži, ale ani při konzumaci. SLS příliš odmašťuje sliznice dutiny ústní, a tak

narušuje přirozenou mikroflóru a prodlužuje hojení poškozeních tkání. (40), (41)

Zubní pasty bez obsahu SLS méně pění, a proto pocit dobře vyčištěných zubů přichází až po

delší době čištění.

13.1.4 Změkčovadla

Změkčovadla jsou do zubních past přidávána, aby nedocházelo k jejich vysychání. V zubní

pastě mohou být obsaženy v množství: 15–70 %. (35) Díky změkčovadlům je zubní pasta

poddajnější a má stálejší konzistenci. (36)

Nejčastější změkčovadla jsou:

glycerol

propylenglykol

PEG

sorbitol

xylitol

Tyto látky zabraňují ztuhnutí pasty po otevření tuby. Mají hydroskopický účinek, což

znamená, že poutají vlhkost a mají příznivý vliv na hydratací tkání. Především se mezi

změkčovadla řádí glycerin a sorbitol. (36)

PEG je zkrácený název pro sloučeniny polyethylenglykolu. Označují se jako PEG s další

číselnou příponou. PEG se vyrábí většinou z ropy. Při výrobě je používán nebezpečný

karcinogen a mutagen – etylenoxid. Výrobním procesem může vznikat dioxan, u kterého byla

prokázána karcinogenita. Stopová množství obou těchto karcinogenních látek mohou

kontaminovat i výsledný kosmetický přípravek. PEG mají nefrotoxické účinky, aplikují-li se

na poškozenou kůži. Mohou vyvolávat podráždění. (43), (46)

51

Glycerol ( glycerin, E 422) – je slabě jedovatý alkohol. Způsobuje bolesti hlavy, žaludeční

potíže a zvracení v menších dávkách. Ve větších dávkách může vyvolat poškození jater. (47)

V ústech glycerol vytváří povlak, který nelze odstranit vyplachováním. Někteří zubní lékaři

tvrdí, že tento povlak zabraňuje zubům se remineralizovat, což následně způsobuje jejich

oslabení. (48)

13.1.5 Plniva

Plniva jsou zahušťovací prostředky, které zajišťují soudržnost součástí v zubní pastě.

Zvyšují hustotu vodné části zubní pasty. Jejích možný obsah v zubní pastě je 0,4– 2 %. (35)

Patří sem silika, alginát sodný, karbopol, křemičitan hlinitosodný, karboxymetylcelulóza aj.

Přidávají se pro ustálení konzistence zubních past. Slouží k zajišťování její viskozity. (45)

Alginát sodný je sodná sůl kyseliny alginové, která se získává z hnědých řas. Je považován za

bezpečnou látku. V ČR (celé EU) je použití alginátu sodného povoleno v nezbytném množství

v potravinách. (49)

Silika (oxid křemičitý) je netoxický. Je obecně považován za bezpečný. (41)

13.1.6 Sladidla

Sladidla mají za úkol zpříjemnit chuť pasty. Jejích možný obsah v zubní pastě je: 0,8–1,5 %.

(35)

Příklady sladidel jsou:

xylitol

sorbitol

mannitol

52

sacharin

aspartam

cyklamát

erythritol

Sladidla se rozdělují na kalorická (sorbitol, mannitol, xylitol) a nekalorická (aspartam,

sacharin, cyklamát, erythritol). Nekalorická jsou sladidla, která neobsahují žádnou energii ani

neovlivňují glykémii na rozdíl od kalorických. (17)

Sladidla jsou do zubních past přidávána kvůli vylepšení chuti pro spotřebitele. V současnosti

je použití snadno fermentovatelných sacharidů zakázáno normou ČSN EN ISO 11 609.

Používají se zpravidla nekariogenní sladidla jako xylitol, sorbitol, mannitol. (29)

Při vyšších dávkách xylitolu se zrychluje peristaltika střev a muže dojít k břišnímu

diskomfortu a k mírním osmotickým průjmům. (50)

Nerozkládá se jako cukr a pomáhá udržovat v ústech neutrální pH, proto snižuje riziko vzniku

zubního kazu. Metabolismus xylitolu není závislý na insulinu, a proto je jako náhradní

sladidlo vhodný pro diabetiky. (48)

Co se týče cyklamátu, bylo zjištěno, že karcinogenní není samotný cyklamát, ale jeho

metabolit cyklohexylamin. Požití většího množství aspartamu způsobuje výskyt lymfomů,

leukemií, rakovinotvorných buněk v ledvinné pánvičce močovodu, malignit periferních nervů

a rakoviny prsu u žen. Cyklamát zvyšuje chuť k jídlu. (42)

Sorbitol, xylitol a manitol mají nejen sladící schopnosti, ale mají i změkčující efekt. (36)

Sacharin je hojně využíván především v potravinářském průmyslu. V konečných výrobcích se

vyskytuje zpravidla v kombinaci s dalšími náhradními sladidly, protože sám o sobě má

sacharin nepříjemnou kovovou chuť. Sacharin není lidským organismem metabolizován a

beze změny je vylučován stolicí a hlavně močí. (51)

53

Sorbitol je využíván jako náhradní sladidlo, ale především díky svým hydroskopickým

vlastnostem jako zvlhčovadlo. Přirozeně se sorbitol vyskytuje v třešních a hruškách.

Průmyslově je sorbitol vyráběn redukcí glukózy. Jako vedlejší produkt při výrobě sorbitolu

vzniká fruktózový sirup. V organismu se sorbitol mění na fruktózu. Je to relativně bezpečná

látka. Není však příliš vhodný pro malé děti nebo ve větších dávkách; může totiž způsobovat

průjmová onemocnění, střevní potíže, nadýmaní nebo plynatost. (49)

Mannitol je využíván většinou v kombinaci se sacharinem. Přirozeně se vyskytuje v olivách,

jasanu a fících. Dokáže zamaskovat nepříjemnou dochuť sacharinu díky svým chladivým

účinkům. (52)

13.1.7 Aromatické látky korigující chuť

Jejích možný obsah v zubní pastě je: 0,8 – 1,5 %. (35)

Aromatické látky dodávají zubním pastám chuť a vůni, a tak jí učiní spotřebitelsky atraktivní

po senzorické stránce. Zubní pasta musí být chuťově příjemná, a proto do ní jsou přidávána

aromata jako je mentol, peprmint, eugenol, silice anýzu a kmínu, geraniol, limonen. (36)

V seznamu ingrediencí však většinou nenajdeme konkrétní složky, protože je výrobce nemusí

uvádět, postačuje uvést pouze slovo „aroma“. (28)

Mentol (menthol) je bílá či průhledná a za pokojové teploty krystalická látka. Má

charakteristickou osvěžující vůni. Je součástí silice máty peprné. Dokáže účinkovat lokálně

anesteticky. Vyvolává pocit chladu a znecitlivuje. Díky tomu se ztrácí nepříjemné pocity jako

je například svědění. (53) Nedoporučuje se používání zubní pasty s touto látkou při podávání

homeopatické léčby z důvodu, že mentol je hodně aromatická látka a může ovlivňovat

vstřebávání homeopatických léků v ústní dutině a snížení účinnosti působení léků. Platí to i

pro jiné silně aromatické látky (např. mátové oleje).

13.1.8 Barviva

Barviva jsou látky, které zpříjemňují zubní pastu pro spotřebitele díky zvýraznění barvy.

Mohou být přírodního či syntetického původu. V seznamu ingrediencí jsou uvedena pod

54

označením CI s číslem. Pro představu zkratka CI 77 891 označuje jedno z nejběžněji

používaných barviv – oxid titaničitý (Titanium dioxide). (43) Oxid titaničitý také patří mezi

bělicí složky (viz 13.2.5.)

13.1.9 Konzervační látky

Mají baktericidní a fungicidní vlastnosti.

Konzervanty zabraňují mikrobiální kontaminaci, prodlužují dobu trvanlivosti a použitelnosti

produktu.

Konzervační látky zastupují především následující sloučeniny:

methylparabeny

propylparabeny

kyselina sorbová

benzoát sodný

hydroxybenzoát sodný

Parabeny jsou deriváty kyseliny para-hydroxybenzoové. Parabeny patří mezi 20 nejčastějších

alergenů. Narušují přirozenou enzymatickou aktivitu pokožky a tkání. Mohou přispívat

k nádorovému bujení, protože rezidua parabenů byla objevena při vyšetření nádorové tkáně

prsu. Dále se přidávají do složení past kyselina sorbová. (43) V těle člověka dochází k její

úplné metabolické přeměně. Toxicita prokázaná nebyla. Avšak může dojít k alergické reakci

(např. kopřivka) u citlivých jedinců. (49)

Benzoát sodný je sůl kyseliny benzoové. Kyselina benzoová je přírodního původu a přirozeně

se vyskytuje například v brusinkách. Jsou informace, že benzoát sodný způsobuje dětskou

hyperaktivitu. Zhoršuje příznaky kopřivky a chronického astmatu. Dále je schopen vyvolávat

některé dědičné choroby (např. Parkinsonova choroba) kvůli poškození struktury DNA. (43),

(49)

55

Hydroxybenzoát sodný – je to druh estrogenu. V České Republice se do výrobků dávat nesmí,

ale u produktů ze zahraničí se přidává jako konzervant.

Hydroxybenzoát sodný může způsobovat nevolnosti, bolesti žaludku a hlavy, alergické reakce

u astmatiků a ničí vitamin B1.Koncentrovaný roztok hydrogensiřičitanu sodného je vysoce

riskantní při styku s pokožkou a sliznicí. Žádné studie neprokázaly karcinogenní účinky,

avšak se jedná o potenciální mutagen. Například zubní pasta GC tooth mouth obsahuje

hydroxybenzoát sodný. Tato zubní pasta se běžně dává malým dětem jako profilaxe zubního

kazu. Zubní pasta GC MI Paste Plus se často doporučuje gravidním ženám nehledě na to, že

také obsahuje tuto sloučeninu. V USA se hydrogensiřičitan sodný používá při výrobě

mléčných produktů, které nemají kysnout-protože tato látka váže mléčný kasein. (49)

13.2 Účinné (aktivní) součásti zubních past

Aktivní součásti zubních past popisuji podle jejich rozdělení dle potřebného účinku.

13.2.1 Pro prevenci zubního kazu

Pro prevenci zubního kazu se využívají ingredience posilující tvrdé zubní tkáně: fluoridy a

sloučeniny vápníku.

1. fluoridy

Fluoridy se do organismu dostávají dvěma cestami: endogenně – fluoridovou vodou, soli či

tablety a cestou exogenní – prostředky ústní hygieny.

Nejčastější sloučeniny fluoru v zubních pastách:

fluorid sodný

fluorid cínatý

aminfluorid

56

monofluorofosforečnan sodný

Obsah fluoridů se označuje jednotkou ppm, která vyjadřuje koncentraci fluoridů v tubě. Pro

dětí do 7 let existují dětské zubní pasty s nižší koncentrací – 250 ppm, z důvodu polykání

pasty během čištění. (44)

Následně krátce popíšu mechanismus působení fluoridových iontů. Fluoridový iont se

zabudovává do krystalů hydroxyapatitu skloviny a mění ho na hydroxyfluoroapatit, který je

odolnější vůči působení kyselin (kritická hodnota pH pro demineralizaci fluorohydroxyapatitu

je 4,5, u hydroxyapatitu je to hodnota 5,5). Při poklesu pH se precipitát CaF2 (rezervoár pro

fluoridové ionty) rozpouští, uvolněné ionty zvyšují koncentraci fluoridů ve slině a difundují

do skloviny. Při vzniku kariézní léze fluoridový iont výrazně zpomaluje demineralizační

pochody, a naopak posiluje remineralizační procesy. Navíc fluoridový iont zpomaluje

metabolismus bakterií (44). Z hlediska prevence zubního kazu je lepší malá, ale trvalá

koncentrace fluoridů než jejich jednorázové vysoké dávky. Důležitou roli hraje i pH, čím je

pH plaku nižší, tím je inhibiční činnost fluoridových iontů v plaku účinnější. (17)

Předávkování fluoridů během vývoje tvrdých zubních tkání vyvolává vznik fluorózy (viz

6.1.3.). O množství fluoridů v zubních pastách viz 12.2.3.1.

2. sloučeniny vápníku

uhličitan vápenatý

hydrogenuhličitan vápenatý

Uhličitan vápenatý je bílá krystalická látka bez chuti a zápachu. Někde se používá známé

pojmenování křída. Při běžném množství nejsou pozorovány nežádoucí účinky. Provedené

studie dokázaly zvýšený objem vápníku v krvi, výskyt projevů nevolností, slabosti a závratí.

V medicíně se užívá proti průjmům, ale při nadměrné konzumaci může způsobit nadýmání a

zácpu. Snižuje pálení žáhy. (49)

Pro remineralizaci je důležitá dobrá ústní hygiena, to znamená neutrální nebo zásadité pH,

protože ionty vápníku se nemůžou dostat do zubní skloviny v kyselém prostředí. Zubní pasty

obsahující  sloučeniny vápníku jsou účinnější u lidí s vyšší úrovni hygieny v dutině ústní.

57

13.2.2 Protizánětlivé látky

Popisuji 2 nejznámější protizánětlivé látky. Jedná se o antiseptické přísady, úkolem kterých je

redukovat množství mikroorganismů, které jsou příčinou zánětlivých změn v dutině ústní.

Chlorhexidin

Chlorhexidin (CHX) patří do skupiny bisbiguanidů. Existuje ve třech formách:

dihydrochloridu, diacetátu a diglukonátu. Sloučeniny jsou zásadité povahy. V kyselém

prostředí se disociují a vytváří kationty. V této podobě je schopen se vázat na povrch zubů i

měkkých tkání a také na povrch samotných mikroorganismů. CHX v dutině ústní tvoří depa,

ze kterých se dlouhodobě uvolňuje v bakteriostatické koncentraci. Ve slině zůstává až po

dobu 12 hodin.

Nejvíce se používá chlorhexidin diglukonát, protože je dobře rozpustný ve vodě a ethanolu.

Podle koncentrací a druhu mikroorganismu CHX má bakteriostatický až bakteriocidní účinek.

Působí proti bakteriím (gramnegativním, ale účinnější je proti grampozitivním bakteriím),

virům (např. herpesviry, mykoviry, HIV viry), kvasinkám rodu Candida a dermatofytům.

Likviduje exotoxiny produkované bakteriemi.

CHX se nevstřebává přes neporušenou sliznici a kůži. Při požití CHX se uvolní přirozenou

cestou bez metabolických přeměn. Je to netoxická látka.

Při dlouhodobém používání (déle než 14 dní) mohou vznikat lokální nežádoucí účinky.

Projevují se jako tmavé zabarvení povrchu zubů, sliznice a hřbetu jazyka, porucha či ztráta

chuti, pálení sliznice. Tyto změny jsou však plně reverzibilní. Časté jsou alergické reakce. (6)

Některé pasty obsahují další složku – cetylpyridinium chlorid. Tato složka navíc likviduje i

endotoxické produkty bakterií, čímž posiluje účinek chlorhexidinu.

Účinek chlorhexidinu je snížen přítomností tenzidů (pěnidel). V zubních pastách se v hojné

míře vyskytuje tenzid laurylsulfát sodný (SLS). (35)

58

Triclosan

Triklosan je bělavý, krystalický prášek slabého zápachu.

Triclosan je po chemické stránce derivát fenolu a ve vodě se téměř nerozpouští.

Antibakteriálně působí vůči gram-pozitivním bakteriím, méně proti gram-negativním

bakteriím. Také je účinný proti plísním a kvasinkám. Efektivněji účinkuje při pH 4,0 až 8,0,

optimální hodnota pH se nachází kolem 5,0. Nelze jej kombinovat s některými

(neionogenními) tenzidy a lecitiny. Má široké spektrum účinku, stabilitu a dobrou kožní

snášenlivost. (55) Nejvyšší povolená koncentrace v kosmetických prostředcích je stanovena

na 0,3 %. (28)

Triclosan inhibuje tvorbu zubního kamene. Je používán v kombinaci s kopolymerem

PVM/MA. Kopolymer zlepšuje přilnavost a retenci triclosanu na povrchu zubů a sliznic.

Kombinace triclosan-kopolymer působí bakteriostaticky, při vyšších koncentracích i

baktericidně. Inhibuje mediátory zánětu. U pacientů používajících zubní pastu s obsahem

kombinace triclosan-kopolymer PVM/MA (např. Colgate Total) byl prokázán nižší stupeň

zánětu gingivy, v porovnání s pacienty se stejným množstvím plaku, kteří ale používali zubní

pastu bez této kombinace. (57) Kopolymer PVM/MA vzhledem k velikosti molekul neproniká

kůží. Je obecně považován za bezpečný. (41) Podle některých zdrojů bylo zjištěno, že pokud

triclosan je vystaven slunečnímu záření, vzniká toxický dioxin, který následně může

negativně ovlivňovat ekologii. Příliš časté užívání triclosanu může způsobit rozvoj rezistence,

ale studie zkoumající tento problém proběhly zatím jen v omezené míře. (63)

13.2.3 Desenzibilizační látky

Nejčastěji používané desenzibilizační látky:

šťavelan draselný (potassium oxalate)

dusičnan draselný (potassium nitrate)

59

Zubní pasty s obsahem desensibilačních přísad mohou pacientům s citlivými zuby pomoci.

O hypersenzitivitě dentinu viz 2.2.1. Draselné ionty jsou schopny snížit bolest, která vzniká

depolarizací nervových zakončení. Používají se při dentinové citlivosti. Ucpávají dentinové

kanálky, a tím přerušuje vedení nervového vzruchu. Více o desenzibilizačních zubních

pastách v podkapitole 12.2.2.

arginin

Jedná se o patentovanou technologii Pro-Argin Technology, která je založená na kombinaci

argininu a nerozpustné sloučeniny vápníku (uhličitan vápenatý). Hlavní složkou je látka

arginin. Bakterie metabolizují arginin za vzniku zásad, které neutralizují pH v dutině ústní. Při

neutrálním pH reaguje s uhličitanem vápenatým a váže se k negativně nabytému povrchu

dentinu. Tvoří na něm včetně dentinových tubulů vrstvu bohatou na vápník, a tak dentální

tubuly uzavírá a pečetí. Díky tomu nemůže docházet k přenosům bolestivých podnětů na

nervová zakončení. Kvůli této vrstvě je povrch zubu odolnější na působení kyselin. Příklady

zubních past s touto ingredienci jsou Colgate Pro Relive nebo Elmex Sensitive Professional.

(62)

13.2.4 Látky omezující tvorbu zubního kamene

pyrofosfát vápníku

pyrofosfát sodíku

chlorid zinečnatý

citrát zinečnatý

Rozpustné pyrofosfáty, rozpustné sloučeniny zinku a difosfonáty jsou inhibitory růstu

krystalů v zubním plaku. Pozastavují transformaci amorfního fosforečnanu vápenatého na

krystalickou formu v důsledku konkurence na aktivních centrech rostoucích krystalů.

Nejběžněji jsou používané pyrofosfáty a sloučeniny zinku. Pyrofosfáty navíc jsou schopny

fungovat jako abraziva. Zastavují mineralizaci plaku, a tak proces tvorby zubního kamene se

zpomaluje.

60

Přidání pyrofosfátů v určité míře kompenzuje nedostatek přírodních pyrofosfátů ve slinách

u lidí, kteří jsou náchylní k tvorbě zubního kamene. (58)

Chlorid zinečnatý je dráždivý na  kůži a dýchací ústrojí.

Nadměrné používání výrobků s pyrofosfáty může vést k vážnému narušení poměru fosforu a

vápníku v těle. Vzhledem k přebytku fosforu zhoršuje se vstřebávání vápníku, což vede

k vývoji osteoporózy. Předpokládá se, že také ovlivňuje zvýšení hladiny cholesterolu. (55)

13.2.5 Bělicí přísady

peroxidy

Čím vyšší koncentraci peroxidu zubní pasta obsahuje, tím má vyšší bělicí účinky. Množství

peroxidu v zubních pastách však nesmí překročit hranici 0,1 %. Peroxidy mohou dráždit

a poškozovat dásně a sliznice.

Peroxid vodíku se rozkládá na kyslíkové radikály, které prostupují do tvrdých zubních tkání,

a tak odstraňují endogenní dyskolorací. Ale zubní pasty nikdy neobsahují dostatečné množství

peroxidu vodíku, aby bělilo.

citroxain

Jedná se o patentovanou složku CITROXAIN™ vzniklou kombinaci směsi přírodních

enzymů papainu a jemných lešticích složek. Lešticími složky jsou Sodium Citrate a oxid

hlinitý, které účinně odstraňují pigmentaci z povrchu skloviny. Příkladem pasty s citroxainem

je zubní pasta Rembrandt. (61)

oxid titaničitý

Oxid titaničitý (titanová běloba) je přísada, dodávající barvu kosmetickému produktu. Je to

nejrozšířenější bílý pigment při výrobě kosmetických prostředků. Je netoxický, ale podle

studie, čím menší je velikost částic, tím více se stává toxickým. Pohlcuje UV záření, které umí

61

přeměnit na teplo, odráží sluneční paprsky, a proto má především využití při výrobě krémů na

opalování. (41)

oxid zinečnatý

Další přísada, která dodává barvu kosmetickému produktu se nazývá oxid zinečnatý (zinková

běloba). Má mírné adstringentní, antibakteriální a deodorační vlastnosti. Je odolný proti

bakteriím a plísním (má fungistatické vlastnosti). Zvyšuje účinnost některých

antibakteriálních přípravků (např. léčiva Ciprofloxacin – antibiotikum používá se k léčbě řady

bakteriálních infekcí). Používá se při léčbě Herpes simplex viru. Oxid zinečnatý má nízký

výskyt nežádoucích účinků. U některých citlivých jedinců se může vyskytnout v místě

aplikace alergická reakce nebo kopřivka. Je tedy považován za bezpečnou a nedráždivou

látku. (41)

13.2.6 Enzymy

Enzymy zvyšující antimikrobiální vlastnosti slin:

laktoperoxidáza

glukoseoxidáza

amyloglukosidáza

lysozym

Tyto enzymy jsou fyziologicky obsažené ve slinách (viz. podkapitolu 3.2.).

Amyloglukosidáza mění polyglukany (škroby, jež jsou součásti plaku) na glukózu.

Glukoseoxidáza mění glukózu na glukonát, a tak snižuje nabídku dostupného substrátu pro

metabolismus bakterií přítomných v plaku. Nově vzniklá látka (glukonát) je energeticky méně

hodnotná, a proto se množení bakterií redukuje.

62

Laktoperoxidáza přeměňuje peroxid vodíku z glukózy na kyslík a vodu. Reaguje se slinným

thiokyanatanem za vzniku volných radikálů toxických pro bakterie. Tvoří antibakteriální látku

přirozeně se vyskytující ve slinách – hypothiokyanat.

Tyto 3 enzymy se kombinuji do tzv. Laktoperoxidázového systému. Vykazuje protibakteriální

účinky. Pasty s enzymy jsou také určené pacientům s hyposalivací, kterým chybí přirozený

slinný antimikrobiální systém

Lysozym (lyzozym) je enzym, který se vyskytuje ve slinách a díky své schopnosti narušovat

bakteriální stěnu má silné antibakteriální účinky. (59)

Některé proteolytické enzymy:

trypsin

bromelain

pepsin

papain

Proteolytické enzymy zaprvé zvyšují vlastní obranyschopnost tkání v dutině ústní díky

zlepšení mikrocirkulaci ve tkáních, lepší lymfatické drenáži a snížení otoku. Tím se urychluje

hojení poškození tkáně. Zadruhé působí přímo na bakteriální původce zánětu v mikrobiálním

plaku. Proteolytické enzymy snižují přilnavost mikrobiálního plaku k povrchu zubu a ke

sliznici dutiny ústní, a následně omezují vznik zánětlivých změn.

Proteolytické enzymy zvyšuji účinnost antibiotik a antiseptických látek. V případě kombinaci

s chlorhexidinem lze efektivně snížit koncentraci chlorhexidinu při zachování stejné

antimikrobiální aktivity. Tato kombinace redukuje či eliminuje nežádoucí účinky

chlorhexidinu (zbarvení zubů, porucha chuti atd.). Proteolytické enzymy mohou být

využívány dlouhodobě, a to i u dětí, gravidních žen nebo u lidí s oslabenou imunitou. (60)

63

13.2.7 Stabilizátory

Stabilizátory se nazývají látky, které jsou schopny stabilizovat jednu nebo více komponentů

kosmetických prostředků. Do seskupení stabilizátorů se také řádí látky, schopné zamezit

změnu barvy kosmetických prostředků při jejich dlouhodobém skladování. Do této kategorie

patří např. kyselina L-askorbová, její soli a estery. (43)

64

Praktická část

V praktické části se nachází cíl, mé hypotézy, metodika výzkumu, zpracování získaných dat,

vyhodnocení hypotéz, řešení problému a závěr.

14 Cíle a hypotézy praktické části

14.1 Cíle

Cílem práce bylo zjistit pomocí anonymního dotazníku úroveň informovanosti laické

veřejnosti o složení a účincích zubních past. Dotazník zjišťoval kritéria, podle kterých si

pacienti vybírají zubní pasty, jak významné je působení médií v tomto tématu a nakolik

ovlivňuje výběr zubní pasty odborná veřejnost. Z dotazníku také vyplynuly odpovědi na

předem stanovené hypotézy. Dalším cílem bylo na základě zjištěných informací vytvořit

edukační materiál určený dentálním hygienistkám a případně zubním lékařům k snadnější

orientaci v problematice.

14.2 Stanovené hypotézy

Hypotéza 1: Předpokládám, že minimálně 30 % respondentů před nákupem vyhledává látku,

které by se chtěli vyhnout.

Hypotéza 2: Předpokládám, že minimálně 60 % respondentů si myslí, že zubní pasta pro

citlivé zuby pomáhá řešit tento problém.

Hypotéza 3: Předpokládám, že minimálně 20 % respondentů bylo dentální hygienistkou/

zubním lékařem poučeno o ingrediencích zubních past.

65

15 Metodika výzkumu

K zjištění informovanosti o ingrediencích zubních past jsem si zvolila dotazníkové šetření,

které je součástí přílohy. Otázkami jsem se snažila zjistit, zda respondenti mají základní

znalosti o ingrediencích zubních past, vhodností jejích využívání a co je rozhodujícím

faktorem při výběru zubní pasty.

Dotazník je určen pacientům všech věkových kategorií.

Dotazník jsem vytvořila v internetové podobě. Výzkumné šetření jsem prováděla přes

internetovou aplikací Survio. Odkaz na dotazník v internetové podobě jsem vložila na svůj

profil na sociální síti Facebook.

Dotazník k této absolventské práci má 18 otevřených a polouzavřených otázek, které dávají

dotazovaným možnost vyjádřit svůj názor. Na dotazník odpovědělo celkem 82 náhodných

respondentů.

15.1 Zpracování získaných dat

Získaná data jsem zpracovala prostřednictvím aplikace Microsoft Excel a vytvořila tak

základní numerické vyjádření zjištěných dat. Dále jsem výsledky zaznamenala do tabulek a

grafů.

15.2 Výsledky výzkumu a jejich analýza

V této podkapitole popíši a graficky vyhodnotím jednotlivé odpovědi dotazníku.

66

Otázka č. 1: Jaké je vaše pohlaví?

Tabulka 3 Odpovědi otázky č. 1

Odpověď Počet respondentů Procento

muž 34 41 %

žena 48 59 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 3 Graf odpovědí otázky č. 1

Vyhodnocení otázky č. 1

Z celkového počtu 82 respondentů na můj dotazník odpovědělo 41 % mužů a 59 % žen.

67

Otázka č. 2: Podle čeho si vybíráte zubní pastu?

Tabulka 4 Odpovědi otázky č. 2

Odpověď Počet respondentů Procentodoporučení dentální hygienistky / zubního lékaře 15 18 %

doporučení v lékárně 4 5 %

reklama 4 5 %

složení zubní pasty 12 15 %

vzhled obalu 16 20 %

značka 25 30 %cena – čím vyšší, tím kvalitnější a účinnější produkt 6 7 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 4 Graf odpovědí otázky č. 2

Vyhodnocení otázky č. 2

Z údajů uvedených v tabulce a grafu vyplývá, že skoro třetina (30 %) si vybírá zubní pastu

podle obalu, podle ceny si vybírá 20 %, podle doporučení dentální hygienistky/ zubního

68

lékaře si vybírá 18 %, podle složení si vybírá 15 % respondentů. Nejméně z dotazovaných

respondentů uvedlo, že si zubní pastu vybírá podle ceny (7 %), podle reklamy (5 %) a

doporučení v lékárně (5 %).

69

Otázka č. 3: Informace o škodlivosti ingrediencí zubních past čerpám:

Tabulka 5 Odpovědi otázky č. 3

Odpověď Počet respondentů Procento

nezajímám se 40 49 %od dentální hygienistky /

zubního lékaře 18 22 %

z internetu 18 22 %z televize, z denního tisku a

časopisů 6 7 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 5 Graf odpovědí otázky č. 3

Vyhodnocení otázky č. 3

V této otázce bylo na výběr více možností, kde respondenti uváděli, odkud čerpají informací o

škodlivostí ingrediencí zubních past. Většinu respondentů (49 %) tyto informace nezajímají.

22 % jedinců čerpá informace od dentální hygienistky nebo zubního lékaře a stejné množství

respondentů z internetu. 7 % uvedlo, že informace o škodlivosti ingrediencí čerpá z televize,

denního tisku a časopisů.

70

Otázka č. 4: Myslíte si, že je zubní pasta nezbytnou součástí ústní hygieny?

Tabulka 6 Odpovědi otázky č. 4

Odpověď Počet respondentů Procento

ano 67 82 %

ne 15 18 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 6 Graf odpovědí otázky č. 4

Vyhodnocení otázky č. 4

Více jak ¾ (82 %) respondentů si myslí, že je zubní pasta nezbytnou součástí ústní hygieny.

Ostatní (18 %) mají opačný názor.

71

Otázka č. 5: Myslíte si, že záleží na typu zubní pasty, kterou používáte? (kosmetická/

terapeutická)

Tabulka 7 Odpovědi otázky č. 5

Odpověď Počet respondentů Procento

ano 53 65 %

ne 29 35 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 7 Graf odpovědí otázky č. 5

Vyhodnocení otázky č. 5

Podle odpovědí zaznamenaných v tabulce a grafu můžu říci, že více, než ½ respondentů (65

%) vidí rozdíl mezi typy zubní pasty (kosmetická/ terapeutická). 35 % uvedlo, že nezáleží na

typu používané zubní pasty.

72

Otázka č. 6: Byl/a jste poučen/a dentální hygienistkou/ zubním lékařem o ingrediencích

používaných v zubních pastách?

Tabulka 8 Odpovědi otázky č. 6

Odpověď Počet respondentů Procento

ano 19 23 %

ne 63 77 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 8 Graf odpovědí otázky č. 6

Vyhodnocení otázky č. 6

V šesté otázce byli respondenti tázáni, jestli byli poučeni o ingrediencích používaných

v zubních pastách. Z celkového množství dotazováních 77 % byli poučeni, však 23 % nebyli.

73

Otázka č. 7: Čtete si složení před nákupem zubní pasty?

Tabulka 9 Odpovědi otázky č. 7

Odpověď Počet respondentů Procento

ano 29 35 %

ne 53 65 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 9 Graf odpovědí otázky č. 7

Vyhodnocení otázky č. 7

65 % dotazovaných mužů a žen odpovědělo, že si nečtou složení zubní pasty před nákupem.

Ostatní (35 %) odpověděli na tuto otázku kladně, což znamená, že si čtou složení zubní pasty.

74

Otázka č. 8: Jaké zubní pastě dáváte přednost?

Tabulka 10 Odpovědi otázky č. 8

Odpověď Počet respondentů Procento

bělící 25 30 %

bez fluoridů 14 17 %

s minerálními komponenty 4 5 %

s obsahem fluoridů 23 28 %

s rostlinnými komponenty 16 20 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 10 Graf odpovědí otázky č. 8

Vyhodnocení otázky č. 8

V této otázce bylo na výběr více možností, kde respondenti uváděli, jaké zubní pastě dávají

přednost. Většina respondentů (30 %) odpověděla, že dávají přednost bělící zubní pastě. O

něco méně (28%) upřednostňuje zubní pasty s obsahem fluoridů. Zubní pasty s rostlinnými

75

komponenty upřednostňuje 20 % jedinců. 17 % jedinců dává přednost pastám bez fluoridů a

jen 5 % pastám s minerálními komponenty.

76

Otázka č. 9: Vyhledáváte si ve složení nějakou látku, které byste se vyhnuli?

Tabulka 11 Odpovědi otázky č. 9

Odpověď Počet respondentů Procento

ne, nevyhledávám 51 62 %

jiné 7 9 %ano, umělá sladidla (sacharin, sorbitol, xylitol atd.) 8 10 %

ano, pěnidla (SLS) 7 9 %

ano, parabeny 4 5 %

ano, mentol 5 6 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 11 Graf odpovědí otázky č. 9

Vyhodnocení otázky č. 9

Z grafického znázornění je patrné, že více než polovina respondentů si ve složení nehledá

žádnou látku, které by se vyhnul. Umělým sladidlům by se chtělo vyhnout 10 %, pěnidlům

77

9 %. Odpověď „jiné“ označilo 8 % a 5 ze 7 jedinců upřesnili tuto odpověď a napsali fluoridy.

6 % si vyhledává ve složení mentol, 5 % si vyhledává parabeny.

78

Otázka č. 10: Pomáhá vám zubní pasta pro citlivé zuby řešit tento problém?

Tabulka 12 Odpovědi otázky č. 10

Odpověď Počet respondentů Procento

ne 11 13 %

ano 11 13 %

nemám citlivé zuby 60 73 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 12 Graf odpovědí otázky č. 10

Vyhodnocení otázky č. 10

Dle výsledků této otázky je patrné, že více než 70 % dotazovaných nemá citlivé zuby.

Ostatním jedincům (14 %) s citlivými zuby pomáhají zubní pasty řešit tento problém. Použití

zubních past pro citlivé zuby u 13 ti % dotazovaných žen a mužů nepovažují za efektivní.

79

Otázka č. 11: Co si myslíte o působení fluoridů?

Tabulka 13 Odpovědi otázky č. 11

Odpověď Počet respondentů Procento

jsou určitě prospěšné 8 10 %

jsou spíše prospěšné 18 22 %

jsou určitě škodlivé 6 7 %

jsou spíše škodlivé 19 23 %

nevím 31 38 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 13 Graf odpovědí otázky č. 11

Vyhodnocení otázky č. 11:

V další otázce jsem se zajímala o to, co si jedinci myslí o působení fluoridů. Většina

respondentů neví, jestli jsou fluoridy škodlivé či prospěšné. 23 % jedinců uvedlo, že fluoridy

jsou spíše škodlivé, 22 % si myslí, že jsou spíše prospěšné, 10 % považuje fluoridy za určitě

prospěšné a 7 % považuje za určitě škodlivé.

80

Otázka č. 12: Nejčastějším pěnidlem v zubních pastách je SLS. Používáte zubní pasty,

které jej obsahují?

Tabulka 14 Odpovědi otázky č. 12

Odpověď Počet respondentů Procento

nevím 41 50 %

ano, neřeším to 18 22 %

ne 23 28 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 14 Graf odpovědí otázky č. 12

Vyhodnocení otázky č. 12

Z údajů uvedených v tabulce a grafu vyplývá, že polovina respondentů neví, jestli SLS je

obsažen v jimi používané zubní pastě. 28 % jedinců nepoužívá zubní pastu s pěnidlem SLS.

22 % uvedlo, že používají pasty s obsahem SLS a neřeší to.

81

Otázka č. 13: Pokud máte homeopatickou léčbu, používáte zubní pasty s obsahem

mentolu?

Tabulka 15 Odpovědi otázky č. 13

Odpověď Počet respondentů Procento

nemám homeopatickou léčbu 79 96 %

ano 2 2 %

ne 1 1 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 15 Graf odpovědí otázky č. 13

Vyhodnocení otázky č.13

Pouze 3 jedinci z celkového množství 82 respondentů mají homeopatickou léčbu. Z nich

2 jedinci (3 %) uvedlo, že nepoužívají zubní pastu s mentolem a 1 jedinec (1 %) používá.

82

Otázka č. 14: Co může, podle Vašeho názoru, dlouhodobé používání některých zubních

past způsobit:

Tabulka 16 Odpovědi otázky č. 14

Odpověď Počet respondentů Procento

alergickou reakci 12 15 %poruchu mikrobiální flóry v dutině ústní 11 13 %

rezistenci (odolnost organismu) na účinnou látku 23 28 %

nežádoucí hyperpigmentaci 2 2 %

nic nezpůsobí 34 41 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 16 Graf odpovědí otázky č. 14

Vyhodnocení otázky č.14

V této otázce bylo na výběr více možností, kde respondenti určili, co může způsobit

dlouhodobé používání některých zubních past. Většina respondentů (42 %) si myslí, že

83

dlouhodobé používání nic nezpůsobí. 28 % si myslí, že způsobí vznik rezistenci na účinnou

látku, 15 % uvádí, že dlouhodobé používání některých zubních past způsobí alergické reakce,

poruchu mikrobiální flóry v dutině ústní (13 %) a nežádoucí hyperpigmentaci (2 %).

84

Otázka č. 15: Měli jste nějaké projevy vedlejších nežádoucích účinků po používání zubní

pasty (např. zbarvení zubů po používání pasty s chlorhexidinem)? Pokud ano, popište

prosím jaké.

Tabulka 17 Odpovědi otázky č. 15

Odpověď Počet respondentů Procento

ano 3 4 %

ne 79 96 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 17 Graf odpovědí otázky č. 15

Vyhodnocení otázky č.15

Pokud respondenti měli nějaké projevy vedlejších nežádoucích účinků po používání zubní

pasty, měli v této otázce možnost napsat jaké. Avšak většina jedinců (96 %) uvedla, že žádné

nežádoucí projevy nezažila. Pouze 3 respondenta (4 %) kladně odpověděli na otázku a

napsali, že projevem nežádoucích účinku bylo zvýšení citlivosti zubů.

85

Otázka č. 16: Zubní pasty s antibakteriálním účinkem (obsahující např. antiseptikum

Chlorhexidin) slouží jako podpora při léčbě onemocnění dásní. Jak dlouho byste

používal/a takovou zubní pastu?

Tabulka 18 Odpovědi otázky č. 16

Odpověď Počet respondentů Procento

dlouhodobě 18 22 %

krátkodobě 38 46 %

nevím 26 32 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 18 Graf odpovědí otázky č. 16

Vyhodnocení otázky č.16

Z údajů uvedených v tabulce a grafu vyplývá, že téměř polovina dotázaných (46 %) by

používalo zubní pastu s antibakteriálním účinkem krátkodobě. 22 % jedinců označilo

odpověď dlouhodobě. 32 % jedinců neví, jak dlouho by používali zubní pasty a

antimikrobiálním účinkem.

86

Otázka č. 17: Při používání které pasty byste měli být s dlouhodobým používáním

nejvíce opatrní?

Tabulka 19 Odpovědi otázky č. 17

Odpověď Počet respondentů Procento

jiné 68 83 %

pasty pro citlivé zuby 1 1 %

pasty proti zubnímu kameni 2 2 %pasty s abrazivy (bělící pasty) 11 13 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 19 Graf odpovědí otázky č. 17

Vyhodnocení otázky č.17

V předposlední otázce většina respondentů (83 %) označilo odpověď „jiné“. 31 jedinců

upřesnilo, že netuší, 3 jedinci napsali, že při používání pasty s obsahem sladidel by měli být

nejvíce opatrní. 13 % respondentů označilo odpověď „pasty s abrazivy“, 3 % dotazovaných

87

označilo pasty proti zubnímu kameni a 1 respondent (1 %) si myslí, že nejvíce opatrní by měli

být při používání zubní pasty pro citlivé zuby.

88

Otázka č. 18: Chtěl/a byste vědět více informaci o ingrediencích zubních past?

Tabulka 20 Odpovědi otázky č. 18

Odpověď Počet respondentů Procento

ano 44 54 %

ne 38 46 %

Celkem 82 100 %

Obrázek 20 Graf odpovědí otázky č. 18

Vyhodnocení otázky č.18

V následující otázce respondenti odpovídali, jestli by chtěli vědět více informaci o

ingrediencích zubních past. V otázce č. 3, kde respondenti byli dotazováni na zdroje

informací o škodlivosti ingrediencí zubních past, téměř polovina (49 %) odpověděla, že se o

to nezajímá. V poslední otázce se již zájem o tuto problematiku zvýšil a více než polovina (54

%) by chtěla vědět více informací o ingrediencích zubních past.

89

15.3 Potvrzení či vyvrácení hypotéz

Hypotéza č. 1

Předpokládám, že minimálně 30 % respondentů před nákupem vyhledává látku, které by se

chtěli vyhnout.

Výsledky hypotézy byly určovány pomocí deváté otázky v dotazníkovém šetření, která znělá

takto: „Vyhledáváte si ve složení nějakou látku, které byste se vyhnuli?“

Bylo zjištěno, že více než polovina respondentů (62 %) si ve složení nehledá žádnou látku,

kterou by se vyhnul. Umělým sladidlům by se chtělo vyhnout 10 %, pěnidlům 9 %. Dalších

8 % respondentů označilo odpověď „jiné“, 6 % si vyhledává ve složení mentol, 5 % si

vyhledává parabeny.

Z výsledků dotazníkového šetření vyplývá, že z celkového počtu 82 jedinců si nevyhledává

před nákupem látku, které by se chtěli vyhnout 62 % respondentů, ale vyhledává 38 %

respondentů.

Hypotéza č. 1 se potvrdila.

Hypotéza č. 2

Předpokládám, že minimálně 60 % respondentů si myslí, že zubní pasta pro citlivé zuby

pomáhá řešit tento problém.

Hypotéza byla zjišťovaná pomocí otázky v dotazníkovém šetření, která zněla takto: „Pomáhá

vám zubní pasta pro citlivé zuby řešit tento problém?“

Bylo zjištěno, že 73 % jedinců nemá citlivé zuby, citlivé zuby má 27 %. 14- ti % jedinců

pomáhá, avšak 13- ti % z celkového množství respondentů pasta pro citlivé zuby nepomáhá.

90

Následně pouze jedincům s citlivými zuby pomáhá zubní pasta pro citlivé zuby řešit tento

problém v 51 % případů, 49 % respondentů s citlivými zuby odpovědělo, že nepomáhá.

Hypotéza č. 2 se nepotvrdila.

Hypotéza č. 3

Předpokládám, že minimálně 20 % respondentů bylo dentální hygienistkou / zubním lékařem

poučeno o ingrediencích zubních past.

Hypotéza byla zjišťovaná pomocí otázky v dotazníkovém šetření, která zněla takto: „Byl/a

jste poučen/a dentální hygienistkou / zubním lékařem o ingrediencích používaných v zubních

pastách?“

Bylo zjištěno, že 23 % z celkového množství respondentů bylo poučeno a 77 % respondentů

nebylo poučeno o ingrediencích zubních past.

Hypotéza č. 3 se potvrdila.

91

15.4 Řešení problému – edukační manuál (brožura)

Použití zubní pasty je v současné době aktuální. Nejčastěji si lidé zubní pasty vybírají podle

značky nebo obalu. Zubní pasta patří mezi chemické přípravky pro péči o dutinu ústní, a proto

podle mého názoru jen odborná veřejnost by měla doporučit vhodný přípravek ústní hygieny

pacientu s konkrétními symptomy a požadavky.

Podle vlastního výzkumu pomocí dotazníkového šetření jsem si zjistila, že většina pacientů se

nedívá do složení zubní pasty ani nebyla poučena o ingrediencích, ale považuje zubní pastu za

nezbytnou součástí hygieny. Zároveň by si pacienti přáli dozvědět se něco nového o složení

zubní pasty.

Zdůrazňují, že zubní pasty se řadí mezi doplňky ústní hygieny a ingredience mohou mít

pozitivní anebo negativní vliv na dutinu ústní a celkově na organismus. Tyhle základní

principy by měla dentální hygienistka předat pacientům.

Řešením tohoto problému je z mého pohledu rozšíření osvěty. Tyto informace by měly být

pro veřejnost dostupné a srozumitelné, a proto jsem vytvořila brožuru ve formě otázek a

odpovědí pro znázornění vhodného informování pacienta dentální hygienistkou. Brožura je

určená dentálním hygienistkám, protože jak jsem zmiňovala výše, odborná veřejnost by měla

provádět instruktáž a doporučení vhodných výrobků.

V této brožuře bude informace o některých základních součástích zubních pást a o vhodné

indikaci zubní pasty jej obsahujících. Tato brožura obsahuje informaci o negativech a

pozitivech ingrediencí zubních past, a tak pomůže odborné veřejnosti správně indikovat zubní

pasty.

92

Závěr

Absolventskou prací jsem objasnila, z jakých ingrediencí je složená zubní pasta. Popsala jsem

základní a účinné látky, jejích pozitivní a negativní vliv na dutinu ústní a celkově na

organismus člověka. V práci je také informace o ingrediencích, které se používaly v historii,

zákonných požadavcích na zubní pasty, indikacích, kontraindikacích a vedlejších účincích.

Informace o vlastnostech látek a jejich mechanismech účinku jsem hledala zvlášť, neboť jsem

nenašla takovou literaturu nebo internetový zdroj, ve které by se vyskytovaly všechny

pohromadě.

Stanovila jsem si tří hypotézy a hledala na ně odpověď prostřednictvím dotazníku. V první

hypotéze jsem předpokládala, že minimálně 30 % respondentů před nákupem vyhledává

látku, které by se chtěli vyhnout. Ve druhé jsem předpokládala, že minimálně 60 %

respondentů si myslí, že jím zubní pasta pro citlivé zuby pomáhá řešit tento problém. Ve třetí

hypotéze jsem předpokládala, že minimálně 20 % respondentů bylo poučeno dentální

hygienistkou/ zubním lékařem o ingrediencích zubních past. Ve výsledku se dvě hypotézy

potvrdily, jedna ne.

Cíle mé práce byly splněny, na základě získaných informací jsem vytvořila brožuru, která je

součástí této absolventské práce. Brožura obsahuje základní a potřebné informace, které by

mohla využívat odborná veřejnost pro informování pacientů a při doporučení jim vhodné

zubní pasty. Pro snadnější orientaci je brožura koncipována formou otázek a odpovědí.

Toto téma nelze v jedné absolventské práci popsat dost podrobně, protože se v zubních

pastách používá velké množství složek a neustále se vytvářejí nové ingredience. Ingredience

mohou poškodit nebo naopak pomoci konkrétním pacientům s konkrétním problémem a

požadavkem.

Přínos této práce a vytvořené brožury pro cílovou skupinu vidím v rozšíření znalostí

ohledně výběru vhodné zubní pasty pro pacienty. Dále k získání přehledu o základních a

účinných látkách obsažených v zubních pastách a jejich negativech a pozitivech.

93

Seznam použité literatury a zdrojů informací

(1) ŠEDÝ, J. a FOLTÁN, R. Klinická anatomie zubů a čelistí. Praha: Triton, 2009. ISBN 978-80-7387-312-7

(2) KLEPÁČEK, I. Klinická anatomie ve stomatologii. Praha: Grada, 2001. ISBN 80-7169-770-2.

(3) HELLWIG, E. a kol., Záchovná stomatologie a parodontologie, Grada, 2003. ISBN 80-247-0311-4.

(4) DOSTALOVÁ, T a kol., Stomatologie, Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2700-4.

(5) MAZÁNEK, J. a kol., Zubní lékařství, Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-3534-4

(6) SLEZÁK, R. Preklinická parodontologie. 1. vydání. Hradec Králové, Nucleus HK, 2007. ISBN 978-80-87009-18-5.

(7) NEDOROST, L. a kol. Atlas histologie tvrdých tkání [online]. 2009 [cit. 18.11.2016]. Dostupné z <https://www.lfp.cuni.cz/histologie/education/guides/hardtissues/atlas_zub_kost_lowres.pdf>

(8) VOTAVA, M. a BROUKAL Z. Lékařská mikrobiologie pro zubní lékaře. 1. vydání. Brno: Neptun, 2007. ISBN 978-80-86850-03-0.

(9) KOVAĽOVA, E. a kol, Orálna hygiena, IV. část, Prešov 2012, Akcent Print, ISBN 978-80-555-0567-1

(10) MUTSCHELKNAUSS, R. E. et al. Praktická parodontologie: klinické postupy. 1. vyd. Praha: Quintessenz, ©2002. 532 s. ISBN 80-902118-8-7.

(11) BARDOW, A. a kol. The buffer capacity and buffer systems of human whole saliva measured without loss of CO2. Archives of Oral Biology, 2000.

(12) Enzymy a péče o zuby z pohledu odborníka [online]. Žena-in.cz, 2015 [cit. 16.2.2017]. Dostupné z <http://zena-in.cz/clanek/enzymy-a-pece-o-zuby-z-pohledu-odbornika>

(13) HÝŽOVÁ A. Enzymy – život v organické hmotě [online]. Ziva-strava.cz, ©2009 [cit. 16.2.2017]. Dostupné z <http://www.ziva-strava.cz/ovyziveClanky5.aspx>

(14) Pink, R. Hladina neutrofilů ve slině jako pomocný ukazatel úspěšnosti přihojení neutrofilů po autologní transplantaci periferních krvetvorných buněk. LF Univerzita Palackého, doktorandská disertační práce. Olomouc, 2008.

(15) Výukový materiál, předmět Patologie 2015-2016, SZŠ a VOŠ Praha 1, Alšovo nábřeží 6, obor Diplomovaná dentální hygienistka.

(16) Výukový materiál, předmět Parodontologie 2015-2016, SZŠ a VOŠ Praha 1, Alšovo nábřeží 6, obor Diplomovaná dentální hygienistka.

94

(17) Výukový materiál, předmět Preventivní zubní lékařství 2015-2016, SZŠ a VOŠ Praha 1, Alšovo nábřeží 6, obor Diplomovaná dentální hygienistka.

(18) KILIAN J. Stomatologie pro studující všeobecného lékařství, Karolinum, Praha, 2003. ISBN 978-80-246-2172-2.

(19) MERGLOVÁ, V. a kol. Vývojové a získané poruchy zubů a tvrdých zubních tkání. Praha: Havlíček Brain Team, 2011, s. 119. Edice zubního lékařství (Havlíček Brain Team). ISBN 978-80-87109-27-4.

(20) SLEZÁKOVÁ, L. a kol., Stomatologie pro SZŠ a VOŠ, Praha: Grada, 2016. ISBN 978-80-271-9358-5.

(21) JARUŠKOVÁ, M. Prevence slizničních onemocnění dutiny ústní, Diplomová práce, 2008. 3. LF UK.

(22) VINŠOVÁ, S. Leukoplakie v ústech. [online]. Zdraví.ČeskýPřehled.cz, 2016 [cit. 19.2.2017]. Dostupné z <http://zdravi.ceskyprehled.cz/leukoplakie-v-ustech-pcz-1092-9128.html>

(23) BIENOVÁ, M. Medicína pro praxi. Léze v dutině ústní [online]. Medicína pro praxi, LF UP a FN Olomouc, 2010 [cit. 24.2.2017]. Dostupné z <http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2010/11/10.pdf>

(24) Blažková, I. Stránky o zubních pastách [online]. Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední škola zdravotnická, Ústí nad Labem, [cit. 23.2.2017]. Dostupné z <http://zubnipasty.unas.cz/>

(25) Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Zubní pasta [online]. ©2017 [cit. 25.2.2017]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/wiki/Zubn%C3%AD_pasta>

(26) LANDOVSKÁ, H. Pastu na zuby užívali už staří Egypťané a Číňané [online]. Novinky.cz, 2003 [cit. 1.3.2017]. Dostupné z <https://www.novinky.cz/koktejl/1256-pastu-na-zuby-uzivali-uz-stari-egyptane-a-cinane.html>

(27) FISCHER H., HAESLER A. a ŠOLC L. Zubní prášky, mýdla, pasty a ústní vody. LKS: časopis české stomatologické komory, 2012, 22(7), 267. ISSN 1210-3381.

(28) Ministerstvo zdravotnictví ČR. Vyhláška č. 488/2009 Sb., ze dne 18.12.2009, o stanovení hygienických požadavků na kosmetické prostředky. Sbírka zákonů 2009.

(29) ČSN EN ISO 11 609, Stomatologie – Zubní čisticí prostředky – Požadavky, metody zkoušení a označování. Český institut pro technickou normalizaci, metrologii a zkušebnictví, Praha, 2011.

(30) Toothpaste. RDA (Relative Dentin Abrasion) Index [online]. Austin, Texas [cit. 7.3.2017]. Dostupné z <https://www.reflectivesmiles.com/dental-products/toothpaste>

(31) NEUMANN, M. Která zubní pasta je nejúčinnější? 2007 [online]. Zuby.cz [cit. 8.3.2017]. Dostupné z <http://www.zuby.cz/ustni-hygiena/ktera-zubni-pasta-je-nejucinnejsi.html>

95

(32) JANOVSKÁ, R. Bělicí zubní pasty [online]. Česká stomatologická společnost s.r.o., 2012 [cit. 8.3.2017]. Dostupné z <http://www.nechcikazy.cz/belici-zubni-pasty>

(33) Bělící zubní pasty, jak pomáhají? [online]. Bělení zubů, ©2017[cit. 8.3.2017]. Dostupné z <https://www.belenizubu.info/belici-zubni-pasty/>

(34) Dubec O. a kol. Halitóza - Současný pohled na etiologii, diagnózu a léčbu [online]. Prakt. zub. Lék., roč. 59, 2011, č. 2, s. 29-41 [cit. 8.3.2017]. Dostupné z <http://www.prolekare.cz/prakticke-zubni-lekarstvi-clanek/halitoza-soucasny-pohled-na-etiologii-diagnozu-a-lecbu-35019>

(35) ROUBALÍKOVÁ, L. et al. Hygiena dutiny ústní II. 2007. Medicína pro praxi, 2007. ISSN 1214-8687.

(36) HARRIS, N. O.; GARCIA-GODOY, F. Primary preventive dentistry. Upper Saddle River, New Jersey: Pearson Education, 2004. ISBN 0-13-091891-1.

(37) ŠKRDLANT, J. Co Vám v reklamě o zubních pastách neřeknou [online]. Studio 32 s.r.o., 2011 [cit. 8.3.2017]. Dostupné z <http://www.studio32.cz/newsletter-zari-2011/>

(38) Solovieva A. Glavnoje o zubnoj paste [online]. Universitet Jimeni I. P. Pavlova, ©2001-2011 [cit. 8.3.2017]. Dostupné z <http://pishet.narod.ru/arhiv/pasta.html>

(39) Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Mohsova stupnice tvrdosti [online]. ©2017 [cit. 6.3.2017]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/wiki/Mohsova_stupnice_tvrdosti>

(40) Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Dodecylsíran sodný [online]. ©2017 [cit. 8.3.2017]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dodecyls%C3%ADran_sodn%C3%BD&oldid=14551636>

(41) Webové stránky složení-kosmetiky [online]. Slozeni-kosmetiky.cz, ©2016 [cit. 6.3.2017]. Dostupné z <https://www.slozeni-kosmetiky.cz/>

(42) FAJKUSOVÁ, K. Je to sladké, a cukr to není. Co je to? [online]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Brno, 2010 [cit. 6.3.2017]. Dostupné z <https://is.muni.cz/th/176841/lf_b_b1/Bc_sladidla_IS.pdf>

(43) SÝROVÝ, V. Tajemství kosmetiky. Praha: Ahomi, s.r.o, 2015. ISSBN 97880-903137-7-4.

(44) MAZÁNEK, Jiří a František URBAN. Stomatologické repetitorium. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-716-9824-5.

(45) FLORYKOVÁ, K., SVOBODA P. Není pasta jako pasta [online]. Angis plus s.r.o., ©2003-2014 [cit. 6.3.2017]. Dostupné z <http://www.angisrevue.cz/revue/archiv/cislo/detail/95/>

(46) Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Polyethylenglykol [online]. ©2016 [cit. 21.3.2017]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/w/index.phptitle=Polyethylenglykol&oldid=14417393>

96

(47) KOLÁŘOVÁ, K. V dětských zubních pastách jsou látky, kterým je lepší se vyhnout [online]. Vitalia.cz, 2011 [cit. 6.3.2017]. Dostupné z <http://www.vitalia.cz/clanky/co-vsechno-najdete-v-detskych-zubnich-pastach/#ixzz4YJV6UZbA>

(48) Nepěnivá zubní pasta earthpaste [online]. Časté otázky a odpovědi. Pravebio.cz, ©2017 [cit. 6.3.2017]. Dostupné z <www.pravebio.cz/user/related_files/earthpaste_faqs_cesky-6.docx>

(49) Seznam Éček [online]. Zdravá potravina, ©2015 [cit. 8.3.2017]. Dostupné z <http://www.zdravapotravina.cz/seznam-ecek>

(50) HOUŠOVÁ, D., BROUKAL Z. a LENČOVÁ E. O zubních pastách s fluoridy, jejich správném výběru a používání. LKS: časopis české stomatologické komory, 2003. ISSN 1210-3381.

(51) ČOPÍKOVÁ, J., MORAVCOVÁ, J., WIMMER, Z., OPLETAL, L., LAPČÍK O. a DRAŠAR P. Náhradní sladidla. Chem. Listy, 2013. ISSN 0009-2770.

(52) RAČICKÁ, E. Náhradní sladidla, jejich místo v současné diabetologii. Interní medicína pro praxi. 2012. ISSN 1212-7299.

(53) Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Máta peprná [online]. ©2016 [cit. 24.3.2017]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=M%C3%A1ta_peprn%C3%A1&oldid=14433869>

(54) Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Parabeny [online]. ©2015 [cit. 24.3.2017]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Parabeny&oldid=12931093>

(55) Stabilizator E450 (Pirofosfaty) [online]. Am-Am.su, ©2012-2016 [cit. 14.3.2017]. Dostupné z <http://am-am.su/60-stabilizator-e450-pirofosfaty.html>

(56) LANGMAIER, F. Základy kosmetických výrob. 1. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2001. s. 160. ISBN 80-7318-016-2.

(57) BOUCHARD, P., A. BERDAL a P. LEMAITRE. Význam zubní pasty obsahující kombinaci triklosan-kopolymer PVM/MA, Progresdent: časopis pro zubní lékaře a techniky. 2008. ISSN 1211-3859.

(58) Agenty, prepjatstvujušie obrazovaniju zubnogo kamna, soedinenija, snižajušie čuvstvitelnost tvordych tkanej zubov [online]. Klinika doktora Osipovoj, ©2016 [cit. 14.3.2017]. Dostupné z <http://ludent.ru/voprosy_otvety_r/gigiena/gigiena015/>

(59) Zubní pasta enzycal [online]. Curaprox, 2016 [cit.7.2.2016]. Dostupné z <https://www.curaprox.com/cz-cs/zubni-pasta/detail>

(60) Enzymel - Využití lokálně aplikovaných proteolytických enzymů ve stomatologii. Časopis ČSK 2016 ročník 26 č4. Praha: ASKLEPION - Trade, s.r.o., 2016. ISSN 0009-0794. Dostupné z <https://www.dent.cz/priloha/6879/LKS-04-2016_web_dent.pdf>

(61) Rembrandt [online]. Johnson & Johnson, s.r.o., ©2013-2015 [cit. 14.3.2017]. Dostupné z <http://www.jnj.cz/produkty/produkty-sektoru-consumer/rembrandt>

97

(62) Pro-Argin, A Breakthrough Technology Based Upon Arginine and Calcium for In-Office Treatment of Dentin Hypersensitivity [online]. Colgate-Palmolive Company, 2009 [cit. 14.3.2017]. Dostupné z <http://www.colgateprofessional.com/professional-education/articles/pro-argin-a-breakthrough-technology>

(63) Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Triclosan [online]. ©2017 [cit. 21.3.2017]. Dostupné z <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Triclosan&oldid=14742454>

98

Seznam použitých obrázků

Obrázek 1 Topografie velkých slinných žláz...........................................................................17Obrázek 2 Fluoróza..................................................................................................................24Obrázek 3 Graf odpovědí otázky č. 1......................................................................................65Obrázek 4 Graf odpovědí otázky č. 2......................................................................................66Obrázek 5 Graf odpovědí otázky č. 3......................................................................................68Obrázek 6 Graf odpovědí otázky č. 4......................................................................................69Obrázek 7 Graf odpovědí otázky č. 5......................................................................................70Obrázek 8 Graf odpovědí otázky č. 6......................................................................................71Obrázek 9 Graf odpovědí otázky č. 7......................................................................................72Obrázek 10 Graf odpovědí otázky č. 8....................................................................................73Obrázek 11 Graf odpovědí otázky č. 9....................................................................................75Obrázek 12 Graf odpovědí otázky č. 10..................................................................................77Obrázek 13 Graf odpovědí otázky č. 11..................................................................................78Obrázek 14 Graf odpovědí otázky č. 12..................................................................................79Obrázek 15 Graf odpovědí otázky č. 13..................................................................................80Obrázek 16 Graf odpovědí otázky č. 14..................................................................................81Obrázek 17 Graf odpovědí otázky č. 15..................................................................................83Obrázek 18 Graf odpovědí otázky č. 16..................................................................................84Obrázek 19 Graf odpovědí otázky č. 17..................................................................................85Obrázek 20 Graf odpovědí otázky č. 18..................................................................................86

99

Seznam použitých tabulek

Tabulka 1 Míra abrazivity zubních past...................................................................................39Tabulka 2 Přehled RDA některých běžných zubních past.......................................................39Tabulka 3 Odpovědi otázky č. 1..............................................................................................65Tabulka 4 Odpovědi otázky č. 2..............................................................................................66Tabulka 5 Odpovědi otázky č. 3..............................................................................................68Tabulka 6 Odpovědi otázky č. 4..............................................................................................69Tabulka 7 Odpovědi otázky č. 5..............................................................................................70Tabulka 8 Odpovědi otázky č. 6..............................................................................................71Tabulka 9 Odpovědi otázky č. 7..............................................................................................72Tabulka 10 Odpovědi otázky č. 8............................................................................................73Tabulka 11 Odpovědi otázky č. 9............................................................................................75Tabulka 12 Odpovědi otázky č. 10..........................................................................................77Tabulka 13 Odpovědi otázky č. 11..........................................................................................78Tabulka 14 Odpovědi otázky č. 12..........................................................................................79Tabulka 15 Odpovědi otázky č. 13..........................................................................................80Tabulka 16 Odpovědi otázky č. 14..........................................................................................81Tabulka 17 Odpovědi otázky č. 15..........................................................................................83Tabulka 18 Odpovědi otázky č. 16..........................................................................................84Tabulka 19 Odpovědi otázky č. 17..........................................................................................85Tabulka 20 Odpovědi otázky č. 18..........................................................................................86

100

Seznam příloh

Příloha č. 1 Dotazník k absolventské práci..............................................................................99Příloha č. 2 Edukační materiál – brožura..............................................................................103

101

Přílohy

Příloha č. 1 Dotazník k absolventské práci

Dotazník

Jmenuji se Vera Merkova a jsem studentkou oboru Diplomována dentální hygienistka.

Ráda bych Vás požádala o zodpovězení následujících otázek. Dotazník je anonymní a slouží

pouze pro účely k mé absolventské práci na téma: Pozitiva a negativa ingrediencí zubních

past.

Děkuji za Váš čas a ochotu.

1. Jaké je vaše pohlaví?

o žena

o muž

2. Podle čeho si vybíráte zubní pastu?

o doporučení dentální hygienistky / zubního lékaře

o doporučení v lékárně

o cena – čím vyšší, tím kvalitnější a účinnější produkt

o vzhled obalu

o reklama

o značka

o složení

3. Informace o škodlivosti ingrediencí zubních past čerpám:

o z televize, z denního tisku a časopisů

o z internetu

o od dentální hygienistky / zubního lékaře

o nezajímám se

102

4. Myslíte si, že je zubní pasta nezbytnou součástí ústní hygieny?

o ano

o ne

5. Myslíte si, že záleží na typu zubní pasty, kterou používáte? (kosmetická/ terapeutická)

o ano

o ne

6. Byl/a jste poučen/a dentální hygienistou/ zubním lékařem o ingrediencích

používaných v zubních pastách?

o ano

o ne

7. Čtete si složení před nákupem zubní pasty?

o ano

o ne

8. Jaké zubní pastě dáváte přednost?

o s obsahem fluoridů

o bez fluoridů

o s rostlinnými komponenty

o s minerálními komponenty

o bělící

9. Vyhledáváte si ve složení nějakou látku, které byste se vyhnuli?

o ano, parabeny

o ano, umělá sladidla (sacharin, sorbitol, xylitol atd.)

o ano, pěnidla (SLS)

o ano, mentol

o ne, nevyhledávám

103

o jiné

10. Pomáhá vám zubní pasta pro citlivé zuby řešit tento problém?

o ano

o ne

o nemám citlivé zuby

11. Co si myslíte o působení fluoridů?

o jsou určitě škodlivé

o jsou spíše škodlivé

o jsou spíše prospěšné

o jsou určitě prospěšné

o nevím

12. Nejčastějším pěnidlem v zubních pastách je SLS. Používáte zubní pasty, které jej

obsahují?

o ne

o ano, neřeším to

o nevím

13. Pokud máte homeopatickou léčbu, používáte zubní pasty s obsahem mentolu?

o ano

o ne

o nemám homeopatickou léčbu

14. Co může, podle Vašeho názoru, dlouhodobé používání některých zubních past

způsobit:

o poruchu mikrobiální flóry v dutině ústní

o rezistenci (odolnost organismu) na účinnou látku

o alergickou reakci

o nežádoucí hyperpigmentaci

104

o nic nezpůsobí

15. Měli jste nějaké projevy vedlejších nežádoucích účinků po používání zubní pasty

(např. zbarvení zubů po používání pasty s chlorhexidinem)? Pokud ano, popište prosím

jaké.

o ne

o ano (popište prosím)

16. Zubní pasty s antibakteriálním účinkem (obsahující např. antiseptikum

Chlorhexidin) slouží jako podpora při léčbě onemocnění dásní. Jak dlouho byste

používal/a takovou zubní pastu?

o krátkodobě

o dlouhodobě

o nevím

17. Při používání které pasty byste měli být s dlouhodobým používáním nejvíce opatrní?

o pasty s abrazivy (bělící pasty)

o pasty s fluoridem

o pasty proti zubnímu kameni

o pasty pro citlivé zuby

o jiné

18. Chtěl/a byste vědět více informaci o ingrediencích zubních past?

o ano

o ne

105

Příloha č. 2 Edukační materiál – brožura

106

107

108

109

110

111

112

113