buddhismus – kognitivní vědy – sebepoznání jeremy w ......dalajlamy o současnou vědu, ale...

MOSTY K POROZUMĚNÍ

MO

STY

K PO

ROZ

UM

ĚNÍ

Jere

my

W. H

aywa

rd a

Fra

ncisc

o J.

Vare

la

DharmaGaia edice Mosty sv. 1

DharmaGaiaKnížky pro přemýšlivé lidi

Rozhovory předních vědců s dalajlamouo zkoumání lidské mysli

EdiceMosty

Co je podstatou lidské mysli? Mohou mít počítače vědomí? Můžeme se naučit soucítění? Kdy vstoupí vědomí do lidského embrya? Tyto a další otázky byly předmětem prvního velkého dialogu západních vědců s tibetským dalajlamou (1987). Tématy byly výzkum mozku a vědomí, kognitivní vědy, neurovědy, experimentální psychologie, umělá inteligence a fi losofi e mysli. Kniha ukazuje nejen hluboký zájem dalajlamy o současnou vědu, ale i možnosti, jimiž může buddhismus

přispět k výzkumu lidské mysli.

buddhismus – kognitivní vědy – sebepoznání Jeremy W. Hayward, Ph.D., a Francisco J. Varela, Ph.D.

Účastnili se mj. Newcomb Greenleaf, Ph.D., profesor informatiky z Kolum-

bijské university; Jeremy W. Hayward, Ph.D., profesor z Naropova institutu

v Coloradu; Robert B. Livingston, M.D., profesor neurovědy z Kalifornské

university v San Diegu; Luigi Luisi, Ph.D., profesor chemie z Federálního

polytechnického institutu v Curychu; Eleanor Roschová, Ph.D., profesor-

ka kognitivní psychologie z Kalifornské university v Berkeley, a Francisco

J. Varela, Ph.D., profesor kognitivních věd a epistemologie z Ecole Polytech-

nique a Institutu pro neurovědu v Paříži.

Jeremy W. Hayward a Francisco J. Varela

MOSTY K POROZUMĚNÍRozhovory předních vědců s dalajlamou

o zkoumání lidské mysli

Praha2009

3

...22. dubna 2009 13:27:49

Color profile: Uncoated - FOGRA29 (ISO 12647-2:2004)Composite Default screen

Přeložil Michal ŠašmaOdborná spolupráce Jiří Holba (buddhismus), Petr Hromek(filosofie vědy, logika), Marek Petrů (biologie, filosofie mysli)

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Bstan-’dzin-rgya-mtsho, dalajlama XIV.Mosty k porozumění : rozhovory předních vědců s dalajlamou o zkou-

mání lidské mysli / J.W. Hayward a F. J. Varela ; [z anglického originálu …přeložil Michal Šašma]. – 1. vyd. – Praha : DharmaGaia, 2009. – 332 s. –(Edice Mosty) Název originálu: Gentle bridges

001:2–1 * 165.194 * 24–1/–9 * 243.4 * 130.31 * 573.4/.5 * 575.8 * 001.83* 24–37 * 001–051– věda a víra– kognitivní věda– učení buddhismu– tibetský buddhismus– mysl – interdisciplinární aspekty– život – interdisciplinární aspekty– evoluce (biologie) – interdisciplinární aspekty– duchovní vůdci – Tibet (Čína) – 20.–21. stol.– vědci – 20.–21. stol.– diskuse00 – Věda. Všeobecnosti. Základy vědy a kultury. Vědecká práce [12]

Copyright © by Jeremy W. Hayward and Francisco J. Varela, 1992Translation © by Michal Šašma, 2009Czech edition © by DharmaGaia, 2009ISBN 978–80–86685–83–0

4

...24. dubna 2009 12:37:43


J e r e m y W. H a y w a r d

Vědecká metodaa ověřování

J. W. Hayward: Vědecká metoda a ověřování

H L E D Á N Í O B J E KT I V N Í S KU T E Č N O S T IHledání objektivní skutečnosti

Jsem přesvědčen, že těch několik málo lidí, kteří prošli vědec-kým výcvikem a současně do určité míry studovali buddhis-mus, pohlíží na buddhismus a na vědu jako na oblasti majícímnoho společného, pokud jde o jejich hlediska a metody zkou-mání. V tradicích buddhismu i vědy se člověk k ničemu nedo-pracuje slepou vírou, ale pohlíží na věci se záměrem překonatosobní předsudky. Zdá se tedy, že tento dialog mezi vědou (čivědami) a buddhismem nám dává vynikající příležitost propojithlediska moderní civilizace a velké tradice buddhismu. Dr. Va-rela mě požádal, abych setkání zahájil načrtnutím vědeckéhohlediska a vědecké metody, a to prostřednictvím popisu našehoproměnlivého chápání toho, co znamená vědecky pracovat.

Co je tedy zač tato činnost, jíž říkáme věda? Jedna z tezí, kte-ré bych zde chtěl předložit, zní, že interpretace této činnosti sevyvíjí. Mluvíme-li o vědě, je v pozadí naší mysli přítomen před-poklad, že existuje určité jednotné hledisko, jedna věda; ževšichni vědci toto hledisko zastávají; že různé vědní obory —fyzika, chemie, biologie, psychologie, astronomie, antropolo-gie, sociologie atd. — jsou založeny na stejných předpokladecha že jejich výsledky jsou slučitelné nebo dokonce zaměnitelnéči navzájem redukovatelné.

Hledání objektivní skutečnosti 15

15

...22. dubna 2009 13:27:49


V této přednášce ukážu, že takový předpoklad — který do-sáhl své největší síly, bezmála univerzální podpory, koncem19. století — se stal předmětem rozsáhlé a téměř nevyvratitelnékritiky, a to zejména v průběhu posledního čtvrtstoletí.

Jedním z hlavních charakteristických rysů činnosti „přírod-ních filosofů“ či vědců za poslední tři století bylo hledání ob-jektivního poznání. Objektivní poznání je poznání pravdivé,které není žádným způsobem závislé na subjektu, na mysli poz-návajícího nebo na společenství poznávajících. Aby mohlo ob-jektivní poznání existovat, musí existovat něco, o čem je totopoznání pravdivé. To jest, musí existovat nějaká objektivní sku-tečnost: svět nezávislý na myslích těch, kteří tento svět pozná-vají. Takový objektivní svět by měl být nezávislý na myslíchtěch, kteří ho poznávají, a to jak co do jeho samotné existence,tak co se týče jeho rozmanitých charakteristických vlastností.Brzy uvidíme, jak se pevná víra v takový objektivní svět cobyzáklad vědecké jistoty začala rozpadat.

Jestliže existuje jeden objektivní svět nezávislý na lidskémysli, pak bychom očekávali i existenci nějakého jednotnéhosystému poznání o tomto světě. Tento systém poznání by nako-nec byl s to shrnout všechna odděleně získaná individuální po-zorování do popisu, v němž by se používal jediný soubor před-pokladů, pojmů a metod: to by byla jednotná věda. Ideáljednotné vědy byl předložen zhruba před padesáti lety a nyní semá obecně za to, že selhal i ten, a to nikoli pouze vinou obtížnéproveditelnosti, ale z principu.

Teorie vědeckých teorií je tématem pro velice intenzivní de-batu a nelze ji v žádném případě vyčerpat jediným stanoviskem.Už se nemůžeme pídit po jednotné vědě s jediným souborempředpokladů a pojmů, které by vysvětlovaly všechna pozorová-ní. Místo toho zjiš�ujeme, že pod hlavičkou vědy se skrývámnoho různých aktivit s odlišnými základními předpokladya pojmy. Oblasti, které tyto rozmanité vědy pokrývají, se nemu-sí shodovat, ba ani překrývat. Tam, kde se oblasti dvou věd pře-

16 J. W. Hayward: Vědecká metoda a ověřování

16

...22. dubna 2009 13:27:49


krývají, klidně mohou podávat odlišná či dokonce vzájemněneslučitelná vysvětlení jediného pozorování.

Ti, kteří souhlasí s tím, že koncept sjednocené vědy je neudr-žitelný, se obecně shodují v názoru, že teorie jsou úzce spjatés lidskou činností a komunikací v rámci jednotlivých vědec-kých komunit. Tak je hledání objektivní skutečnosti nahrazenouznáním intersubjektivního ověřování teorií. To, jaký vztahmají tyto teorie ke světu, který je na nich nezávislý, je otevře-nou otázkou.

P O Č Á T K Y V E S T Ř E D OV Ě KUPočátky ve středověku

Začněme kratičkým historickým pohledem na počátky moder-ní vědy. Mezi 4. a 10. stoletím byl pohled na svět kolem nás vel-mi negativní. Toto období bývá někdy nazýváno „dobou tem-na“ západní tradice (ačkoli osobně to za úplně spravedlivéoznačení nepovažuji). To, co podle našeho přesvědčení bylyvelkolepé civilizace Řecka a Říma, se rozpadlo. Kontinuita po-znání byla udržována při životě především v křes�anských kláš-terech. Podle tehdejšího křes�anského náhledu je tento světstrašlivý a kromě něj existuje ještě paralelní nebo jiný svět, doněhož si přejeme vstoupit — nebeské oblasti.

Proces narůstající otevřenosti, velký rozkvět raného středo-věku, byl po této době temna zahájen z velké části díky objevuřeckých textů, konkrétně spisů Aristotelových. Jedním z dů-sledků četby Aristotela bylo, že lidé začali přírodu považovat zaoblast, která má svou vlastní realitu, své vlastní způsoby fungo-vání a své vlastní zákonitosti — ty mohou lidé poznat pečlivýmužíváním svých smyslů a svého rozumu. Tak byla nastolenadualita mezi oblastí nebeskou, která je poznatelná vírou, zjeve-ním a deduktivním racionálním uvažováním, a oblastí pozem-skou, již lze poznat prostřednictvím smyslů a induktivního ra-cionálního uvažování.

Počátky ve středověku 17

17

...22. dubna 2009 13:27:49


Po několik století se vedla debata, zda je učení středověkéhokřes�anství slučitelné s tímto neobyčejným novým pohledemna svět, který lidé začali objevovat prostřednictvím řeckých tex-tů. Ve 13. století se Tomáši Akvinskému podařilo spojit pohledŘeků, zvláště Aristotela, se způsobem křes�anského uvažování.Byla vytvořena koncepce vesmíru, podle níž představuje zeměstřed obklopený devíti sférami, po nichž se pohybují planety.Nejodlehlejší, desátá sféra je sídlem Boha a nepohybuje se.Oněch osm sfér za měsícem bylo považováno za relativně do-konalé. Dokladem toho měl být fakt, že hvězdy se pohybují popřesných kružnicích a planety po téměř přesných. Pod sférouměsíce, v pozemské říši, je všechno nestabilní, neklidné, ne takdokonalé. Hmota je zde složena ze čtyř živlů v různých kombi-nacích. Přirozené místo země je ve středu vesmíru, protožezemě je nejtěžší živel. Po ní následuje voda, pak vzduch a nako-nec oheň. Avšak v nedokonalé pozemské situaci jsou živly zesvých přirozených míst vychýleny a neustále se do nich snažínavrátit. To je zdrojem neklidu, ne-kruhového pohybu. Právěproto padá kámen k zemi, je-li upuštěn, zatímco oheň stoupá.

Krása tohoto systému — který byl samozřejmě velmi dobřepromyšlený — spočívala v tom, že v něm bylo zahrnuto všech-no, co lidé znali. Fyzikální vesmír byl identický s vesmírem du-chovním. Oněch devět sfér, po nichž se pohybují planety, bylozároveň sférami, jimiž prochází lidská duše na cestě k Bohu.

Aristotelovy spisy byly v této době uvedeny do souladu s cír-kevním učením. Řekové však byli výteční pozorovatelé přírody,kdežto Evropané této doby pokládali za zdroj poznání psanéslovo. Platilo to o nich do té míry, že dokonce i kresby bylinv lékařských textech raději kopírovali z antických textů, než abyje pozorovali v přírodě.


18

...22. dubna 2009 13:27:49


R O Z B I T Í S T Ř E D OV Ě K É H O P O H L E D URozbití středověkého pohledu

Už v době, kdy Tomáš Akvinský předložil svou syntézu, nachá-zeli jiní učenci v Aristotelových spisech rozpory — rozpory,které se staly zárodkem odvržení celého středověkého pohleduna svět o tři století později. V 16. století prohlásil Galileo, že by-chom se měli podívat na skutečný stav věcí a teprve potom po-soudit, zda má Aristoteles pravdu, a ne se spoléhat jen na auto-ritu textů. Podle Aristotelova názoru mají například předmětypadat různými rychlostmi v závislosti na své relativní tíži. A Ga-lileo se rozhodl experimentovat, aby zjistil, jestli to tak opravduje. Vytvořil umělé situace, například posílal koule různé váhypo nakloněné desce dolů. Padá-li kus olova rychleji než kusdřeva, pak by se měl také rychleji kutálet po nakloněné desce —a když to testoval, zjistil, že dřevo i olovo se skutálejí za stejnoudobu. To bylo v rozporu s Aristotelovým názorem, že těžší věcipadají rychleji, protože se snaží dospět k místu země uprostředvesmíru.

Galileo se také doslechl, že někdo právě poprvé vyrobil čočky,a uvědomil si, že by se nyní mohl podívat na nebesa a zjistit, jestlijsou opravdu dokonalá. Proto vyrobil dalekohled, podíval se naMěsíc a uviděl hrboly. Podíval se také na Jupiter a spatřil měsíce,které se kolem něj pohybovaly, což představovalo další nepravi-delnost ve vzorci nebeských pohybů. Někteří lidé mu řekli, že seskrz jeho přístroj nepodívají, protože zkrátka vědí, že Měsíc je do-konalý, a proto se dívat nepotřebují. Jiní se přístrojem podívalia hrboly na Měsíci uviděli, ale vyvodili z toho, že ačkoli se Měsíczdá být nedokonalý, musí být obalený nějakou dokonalou sférou,která není vidět. Galileo však důvěřoval svým pozorováním, cožbylo pro Aristotelovo stanovisko (a tím také pro stanovisko Tomá-še Akvinského a církve) děsivé, protože Měsíc a Jupiter by jakožtosoučást nebeské oblasti měly být dokonalé.

Co však Galileo vlastně dělal? Zaprvé, díval se a viděl, spíšenež aby jen důvěřoval textům. Zadruhé, vytvořil nějakou situa-

Rozbití středověkého pohledu 19

19

...22. dubna 2009 13:27:49


ci, která věci zjednodušila tak, aby bylo možné je skutečně tes-tovat. To je experimentování. Zatřetí, vytvořil jazyk, v tomtopřípadě matematiku, v němž mohl to, co viděl, přesně vyjádřit.

Ú S P Ě C H N E W T O N OV S K É H O P R O G R A M UÚspěch newtonovského programu

V roce 1642, kdy Galileo zemřel, se narodil Isaac Newton.Newton ukázal mimo veškerou pochybnost přesný způsob po-hybu planet kolem Slunce. Navíc ukázal, že pozemský pohybse děje podle stejných zákonů jako pohyb nebeský a že jazykmatematiky je tím jazykem, jímž se zákony tohoto pohybu majívyjadřovat. Zatímco v Aristotelově světě nutně figuroval Bůha duše, v Newtonově světě bylo obojí smeteno: planety se po-hybují automaticky, mechanicky, bez jakékoli intervence něja-kého stvořitele.

Newton a jeho následovníci měli v programu vysvětlenívšech jevů na základě týchž principů, jimiž vysvětlovali pohybplanet: několika základních pohybových zákonů popsaných ja-zykem matematiky. Zpočátku se navíc tento program také po-koušel o vysvětlení všech jevů pohybem malých hmotných čás-tic, které měly podléhat týmž pohybovým zákonům, jejichžpůsobení Newton shledal u planet i kamenů. Působení stvoři-tele již součástí těchto zákonů nebylo.

Na konci 19. století, dvě stě let po Newtonovi, panovalo roz-šířené přesvědčení, že obecný program vycházející z Galileaa Newtona byl úspěšný. V oblasti fyziky bylo pomocí Newto-nova přístupu vysvětleno obrovské množství jevů. Navíc rozvojchemie, která se v oněch dobách zabývala zkoumáním vzájem-ných interakcí různých přírodních prvků, naznačuje, že teorieatomární aktivity jako základu všech věcí je platná. Vědecký pří-stup se těšil obrovské důvěře, protože z jeho programu bylouskutečněno mnohé — přinejmenším na poli fyziky a chemie,tj. ve spojení s předměty, jež byly pokládány za neživé. Názor,že živé věci se skládají z buněk, který se rozvinul v 18. století,


20

...22. dubna 2009 13:27:49


byl výsledkem snahy postavit na základech určitého typu ato-mární teorie dokonce i biologii — i funkce biologická měla býtzaložena na aktivitě nejmenších jednotek organismu. V 19. sto-letí se objevila evoluční teorie Charlese Darwina, podle které sev průběhu dlouhého časového období komplikovanější druhyživých věcí mechanicky vyvinuly z velice jednoduchých druhůživých věcí. Darwinova teorie navrhovala mechanický, automa-tický proces, kterým se k tomu mělo dojít. Podle Newtonovýchnásledovníků jsou všechny přirozené procesy zkrátka mecha-nické. Ke všem dochází bez doprovodné nebo řídící spoluúčastiinteligence nebo vědomí.

V Ě D E C K Á J I S T O TAVědecká jistota

Do začátku 20. století toto ovzduší jistoty obklopující vědecképoznání učinilo z vědy dominantní systém přesvědčení v zá-padních zemích. V průběhu dvou set let od dob Newtonovýchdo přelomu 19. a 20. století se tento systém rozvíjel uprostředvelké debaty mezi křes�anským světonázorem, v němž byl Bůhstvořitelem, a takzvaným světonázorem vědeckým, který po-stupně jakoukoli úlohu Boha umenšoval. Jakmile jednou New-ton ukázal, že planety se otáčejí samy od sebe, nebylo již Bohatřeba. Když Darwin prohlásil, že rozmanité druhy organismůse vyvinuly zkrátka mechanicky, znamenalo to, že Boha nebylotřeba již ani ke stvoření lidského rodu. Tak začala zuřivá debatamezi lidmi zastávajícími křes�anský úhel pohledu a těmi, kdozastávají stanovisko evoluční, a tato debata pokračuje dodnes.Nicméně od konce 19. století začal převažovat názor, že věda jetím jedním a jediným pravdivým systémem přesvědčení, a ten-to názor převažuje, přinejmenším u průměrné populace,i v současnosti. Toto poněkud zjednodušující přesvědčení za-stává také většina pracujících vědců, kteří se nijak zvláš� nevě-nují reflexi toho, co vlastně dělají.

Vědecká jistota 21

21

...22. dubna 2009 13:27:49


Rád bych se pokusil charakterizovat tento pocit jistoty, ževěda je opravdu schopna zjistit pravdu o skutečném světě. Jed-ním aspektem tohoto stanoviska je to, čemu se říká redukcio-nismus. Redukcionismus vychází z myšlenky, že objektivnísvět je fundamentálně prostorem, časem a hmotnými částice-mi — a jinak ničím. Oborem zkoumajícím, jak se tyto částicechovají, je fyzika a oborem zkoumajícím jejich slučování, na je-hož základě vznikají větší částice, je — velice zjednodušeně ře-čeno — chemie. Oborem zkoumajícím, jak se ony větší částicespojují tak, aby se staly živými částicemi, je biologie, a to, jak setyto živé částice stávají komplexnějšími, takže se zdají být nadá-ny cítěním, studuje fyziologie a neurofyziologie. Oboremzkoumajícím, jak ony ještě komplexnější částice svým chová-ním vytvářejí jev, kterému říkáme inteligence, je zase psycholo-gie. Můj popis postupoval od fyziky vzhůru, od malých částick větším částicím a nakonec k inteligentním, živým věcem. Re-dukcionismus je přesvědčení, že takový popis může postupovattaké směrem opačným. Jevy, které se zdají být inteligentní, byměly být vysvětlitelné pomocí jevů, jež se zdají být živé, a ty byzase měly být vysvětlitelné prostřednictvím jevů, které se zdajíbýt chemicky komplexními molekulami, a ty by měly být vy-světlitelné pomocí zákonů základních atomů. Takže nakonec jevšechno vysvětlitelné fyzikou.

Dalším pilířem vědeckého světonázoru z přelomu 19. a 20. sto-letí je objektivita, což je představa, že výsledky vědeckého procesujsou nezávislé na jakémkoli individuálním pozorovateli nebo sku-pině pozorovatelů. Předpokladem je zde to, že nezávisle na celémspolečenství lidských pozorovatelů existuje nějaký svět se svouvlastní strukturou. Tato struktura je poznatelná tím, že je pozoro-vána — přitom ale existuje nezávisle na pozorovateli. Lidskýmpozorovatelem může být tato struktura objektivního světa pozná-na proto, že se řídí určitými zákony. Je proto testovatelná experi-mentem. Experimentální metodou může pozorovatel poznat ob-jektivní strukturu světa. Takový byl názor konce 19. století na to,


22

...22. dubna 2009 13:27:49


co věda dělá, a takový zůstává i pro většinu dnešních lidí, zajistépro devadesát devět procent běžné, nevědecké veřejnosti. Je totaké názor možná osmdesáti nebo devadesáti procent praktikují-cích vědců. Je velmi důležitý, protože dává západní kultuře pocitzáruky v podobě nějakého skutečného světa přesahujícího osobnípředsudky a přesvědčení. Vědci jsou přesvědčeni, že věda nabízímožnost obejít předpojaté myšlení a spatřit, jaké věci opravdujsou: nezávisle na tom, co já nebo kdokoli jiný chceme.

Dalším aspektem etablovaného vědeckého světonázoru byl de-terminismus. Jelikož vše, co zakoušíme, včetně našich vlastníchživotů, není koneckonců ničím jiným než pohybujícími se části-cemi a jelikož jsou tyto částice podřízeny pevně daným, neměn-ným zákonům, tak jestliže bychom dokázali poznat stav všechčástic vesmíru v tuto chvíli, znali bychom stav vesmíru v kterém-koli budoucím čase. Podobně platí, že kdybychom na tomto zá-kladě dokázali popsat všechny jevy, byly by všechny jevy taképředurčeny. Lidské myšlenky nebo touhy nemají v těchto záko-nech o nic více místa než působení nějakého stvořitele.

Od 20. let se newtonovský náhled začal rozpadat. Teorie re-lativity a rozvoj kvantové mechaniky podkopaly jeho principya zpochybnily možnost čistého, objektivního vnímání. Zrodilase pochybnost, zda vědecká metoda může opravdu dodat jistotuo nějakém objektivním světě. Avšak v západním světě platí, žepochybujeme-li o existenci skutečného, objektivního světa, pakjedinou alternativou, která se nám nabízí, je subjektivita. Vše jevrženo zpět na individuální subjekt. Vnímáme prostě to, co sivymýšlíme. Svět se stává tím, co tvoříme ve svých myslích.I subjektivita nás tak přivádí zpět k předpojatému myšlení. Pročse omezujeme pouze na tyto dvě alternativní krajnosti, kterépředstavuje subjektivita a objektivita? Protože hluboko v západ-ním myšlení je zakořeněno přesvědčení o dualitě mysli a hmo-ty, subjektu a objektu.

Podle klasického názoru 19. století je věda účinnou meto-dou, jak překonat předpojaté myšlení a nalézt skutečný stav

Vědecká jistota 23

23

...22. dubna 2009 13:27:49


světa. Mnozí nedokázali tuto klasickou víru v nějaký objektivnísvět opustit. Proto, když se ve 20. letech začala zpochybňovat,museli vědci najít způsob, jak základy vědy opět upevnit. Ve30. letech byl vypracován zcela nový systém, který se dodneškastal nejpopulárnějším pohledem na vědu. Nazývá se logickýempirismus.

L O G I C K Ý E M P I R I S M U SLogický empirismus

Metodou, s jejíž pomocí — podle logického empirismu — obje-vujeme povahu objektivního světa, je metoda vědecká. Tak znípoučka na začátku každé školní učebnice, a� už se jedná o učebni-ci fyziky, biologie, chemie nebo dokonce psychologie. Tato me-toda spočívá ve čtyřech krocích. V prvním se díváme a vidíme —shromažujeme data, informace. Ve druhém formujeme teorii,která tato data vysvětluje. Teorie vloží data do nějaké jednodu-chého, singulárního vzorce nebo singulárního popisu. Ve třetímkroku pomocí této teorie předpovídáme další pozorování, kterábychom měli být schopni učinit. A ve čtvrtém předpověděná po-zorování hledáme. To jsou čtyři stupně vědecké metody. Právěs pomocí této metody se — podle školních učebnic — údajněměl uskutečnit newtonovský program. Tato metoda obsahuje zá-kladní myšlenky logického empirismu.

Logický empirismus má dvě části: logiku a empirismus. Vý-roková logika se zabývá možnými kombinacemi pravdivých vý-roků tak, aby tvořily další pravdivý výrok. Je to systém sestávají-cí z axiomů a pravidel. Axiomy jsou výroky, o jejichž platnostivíme odjinud než z logiky. Navíc existují mechanická pravidla,zákony logických operací, která ukazují, jak lze vytvářet novévýroky kombinováním různých axiomů. To jsou základní prv-ky výrokové logiky. Takový systém je velmi blízký buddhistickétradici, kde rovněž existuje vysoce rozvinutá výroková logika.

Nyní můžeme tento systém využít ve vědě. Axiomy jsouzískány z pozorování, z experimentů. Takže v našich vědec-


24

...22. dubna 2009 13:27:49


kých metodách figurují axiomy od prvního kroku: díváme sea vytahujeme fakta, data. To je ten empirický aspekt logickéhoempirismu. Dále musíme přepsat naše počáteční pozorovánído jazyka, s nímž může pracovat logický stroj (matematika).Máme vlastně dvě vrstvy počátečních výroků či axiomů: jsouzde pozorovací výroky vypovídající přímo o pozorování, a typroměňujeme ve výroky teorie, v nichž se spojují pojmověuchopené pozorovatelské prvky naší teorie se zákony danéteorie. Uvedu příklad: Sledujeme noční oblohu a vidíme naní světélka. S postupujícím časem zpozorujeme, že některásvětla mění svou polohu. Popis drah těchto světel na oblozepředstavuje ryzí pozorovací výrok. Když řekneme, že každéz těch světel je nějakým objektem (planetou) s určitou hmot-ností a vzdáleností od Země, jedná se o výrok teorie. A to, žese pohybují kolem Slunce podle Newtonových zákonů, jeteorie samotná. Již zde můžete vidět, že ve vztahu teorie a po-zorování existuje určitá kruhovost, což je bod, na který sebrzy zaměříme při zvažování námitek proti logickému empi-rismu.

Dále musíme zmíněné výroky teorie zpracovat podle mecha-nických pravidel logiky v kombinacích (rovnicích dané teorie)navržených naší teorií, a tím vytvoříme nové teoretické výroky.Tím je učiněn třetí krok vědecké metody: nový výrok teoriemůžeme přeměnit na předpově nových pozorování. Tytopředpovědi mohou být poté testovány, čímž je učiněn čtvrtýkrok vědecké metody. Například určitá pozorování (první krokvědecké metody) planet ukázala, že planety se nepohybují takdocela způsobem, který vyžadují Newtonovy zákony (krokdruhý), a to vedlo k předpovědi (krok třetí), že bude-li daleko-hled zaměřen na určitou část oblohy v určitou dobu, bude nale-zena další planeta. Ta planeta byla nalezena v roce 1846 (krokčtvrtý) a pojmenována Neptun.

Toto je tedy v kostce způsob, jak se výroková logika stává jád-rem vědy, v níž jsou pozorování vstupní informací. Vložíme

Logický empirismus 25

25

...22. dubna 2009 13:27:49


nějaký pozorovací výrok a zatáhneme za logickou páku ve smě-ru, který navrhuje naše teorie. Ven vypadne nějaký nový výroka my učiníme nějaké nové pozorování, abychom tento nový vý-rok ověřili. Jestliže souhlasí, pak je naše teorie správná.

Takový je letmý náčrt teorie logického empirismu. Tímtozpůsobem jsme se ve 30. letech přesvědčovali a dodneška pře-svědčujeme, že věda stojí na pevných základech. Mnoho lidístále předpokládá, že logický empirismus je základem vědeckéaktivity. A jelikož funguje — jelikož existuje krok čtyři,v němž můžeme naše předpovědi ověřit, najít naše „ano“ —můžeme se propracovat nazpět a verifikovat, že naše teoriejsou správné, tedy že nějakým způsobem odpovídají určitéobjektivní skutečnosti.

Chtěl jsem mít jistotu, že jsme porozuměli principům logic-kého empirismu a jeho důležitosti, protože v další části před-nášky budu mluvit o tom, jak byl logický empirismus v posled-ních třiceti až pětatřiceti letech kritizován. Ačkoli jsou tytokritické výtky velmi důležité, probíhá mezi filosofy vědy velkádebata o jejich významu. Dnes už nepřetrvává pocit, že základyvědy jsou jasné, jednoznačné a vyřešené, nemějte obavy. Jakjsme viděli, tato jistota trvala do roku 1900. A po zhruba čtvrt-století plném otřásání v základech se mezi lety 1930 a 1960 opětvynořil nový pocit jistoty založený na logickém empirismu.Tento falešný pocit jistoty v některých oblastech stále převládá.Někteří praktikující vědci se velice rozzlobí, když slyší otázku:„Ale nejsou problémy obsaženy v samotných základech vědy?“Dnes však probíhá obrovská debata mezi lidmi, kteří o věděuvažují jako o činnosti. Začátkem 70. let 20. století se konalavelká konference o struktuře vědeckých teorií. V záznamu*

z této konference jeden z jejích organizátorů Frederick Suppeuvedl: „Situace v dnešní filosofii vědy je tedy následující: pozi-


* Viz Frederick Suppe, The Structure of Scientific Theories (Champaign, Ill.:University of Illinois Press, 1974).

26

...22. dubna 2009 13:27:49


tivistická analýza vědeckého poznání vystavěná na Uznávanémnázoru* [logickém empirismu] byla odmítnuta nebo přinej-menším prohlášena za vysoce podezřelou, ale žádná z alterna-tivních analýz vědeckého poznání, které byly navrženy, nenívšeobecně přijímána. Po více než padesát let se filosofie vědyzabývala hledáním filosofického uchopení vědeckých teorií:dnes její hledání stále pokračuje.“

P R O B L É M Y S L O G I C K Ý M E M P I R I S M E MProblémy s logickým empirismem

Nyní bych rád mluvil o odmítnutí logického empirismu. Natoto odmítnutí lze pohlížet dvojím způsobem. Jednak zevnitřa zadruhé zvenčí. Už ve 30. letech narazili lidé, kteří se jinakvelmi usilovně snažili z logického empirismu udělat cosi na-prosto jistého a jasného, na určité problémy. Tyto problémyjsou stále nevyřešené. Po padesáti letech říkají i sami logičtí em-piristé, že jsme tyto problémy dosud nevyřešili.

První otázka, kterou si musíme položit, se týká toho, zdalogický empirismus funguje jako teorie o vědecké metodě.Když o tom budeme uvažovat, můžeme i na sám logický em-pirismus aplikovat experimentální metodu. Máme zde urči-tou teorii o vědecké metodě a tuto teorii bychom rádi testova-li tím, že budeme pozorovat různé vědy a uvidíme, zda tímtozpůsobem opravdu fungují. Podíváme-li se kupříkladu naatomovou fyziku, evoluční biologii nebo kognitivní psycholo-gii a ptáme se, zda mají formu, kterou jim připisuje logickýempirismus, nejobecnější odpově je záporná. Logický empi-rismus se možná pěkně vyjímá coby filosofická báze vědy, alenepopisuje způsob, jímž jsou tyto vědy opravdu provozovány.Jakožto teorie vědecké metody tak logický empirismus vesvém vlastním testu neobstojí.

Problémy s logickým empirismem 27

* V originále „Received View“, tedy přijímaný, převládající názor (pozn.překl.).

27

...22. dubna 2009 13:27:49


Další velký vnitřní problém logického empirismu se vztahu-je k myšlence potvrzení, tedy ke čtvrtému kroku vědecké meto-dy. V kroku tři máme předpově a tu nyní chceme potvrdit.Můžeme-li pozorováním dokázat, že předpově je správná,můžeme prohlásit, že naše teorie je dobrá. Jak ale probíhá po-tvrzení? Nemůžeme absolutně potvrdit nějaké pozorování. Toje na jedné straně docela samozřejmý fakt, ale na straně druhécosi, co je pro všechny, včetně vědců, obtížně přijatelné. Před-stavte si například, že chci zjistit, zda jsou všechny labutě bílé.Vidím labu� a ta je bílá. Dobrá. Vidím další labu�. Je bílá. Dobře.Vidím milion labutí. Jsou bílé. Dobře. Dokazuje to, že všechnylabutě jsou bílé? Ne, samozřejmě, že nikoli. Prostě se stane, žemiliontá první labu� je zelená! Teorie potvrzení prostřednic-tvím pozorování zkrátka z principu nefunguje. Je tedy třeba vy-tvořit teorii falzifikační* — čímž je učiněn první krok k rozpadulogického empirismu. Výrok o tom, že všechny labutě jsou bílé,dokážu zajisté falzifikovat. Připadnu-li na labu� zelenou, je tateorie falzifikována. Nezbývá nám než přiznat, že teze o potvr-zování teorií pozorováním je neudržitelná — snad bychom alemohli rozvinout tezi falzifikační.

Co nám tedy zůstává? Máme tento takzvaný objektivní svět.Jak k nám promlouvá? Ozývá se nám, jen když se mýlíme; neří-ká nám, kdy máme pravdu! Tak se jasně ukazuje (a v určitémsmyslu se tak děje stále ještě v rámci logického empirismu, by�poněkud přehodnoceného), že o teoriích musíme uvažovatjako o více či méně pravděpodobných. Nemůžeme říkat, že pozo-rování nebo teorie s jistotou popisuje stav světa. Můžeme pouze


* Pojem falzifikace znamená prokázání neplatnosti vědecké hypotézy čiteorie. Ve filosofii vědy byl až do časů Karla Poppera tento termín chápánjako protiklad k pojmu verifikace (potvrzení platnosti hypotézy či teorie).Popperova tzv. „falzifikační teorie“ však ukazuje, že požadavek verifikacenemůže v přísném slova smyslu splňovat žádná teorie a že i ty nejlepší teo-rie, které máme, můžeme označit v nejlepším případě za dosud nevyvrácené,prozatím odolávající pokusům o falzifikaci (pozn. překl.).

28

...22. dubna 2009 13:27:49


prohlásit, že to a to je způsob, jak svět pravděpodobně je. Potommusíme vyvinout teorii o tom, co činí teorie nejvíce pravděpo-dobnými. To je nejzazší mez, ke které lze dotlačit logický empi-rismus. Domnívám se, že většině vědců je myšlenka falzifikaceblízká a cítí, že věda se dostává stále blíž k popisu objektivnískutečnosti, ale že tento popis nikdy nemůže být naprosto jistý.Taková je námitka zevnitř.

Nyní se podívejme na námitku pocházející zvenku. Výzkumkognitivních psychologů znamenal rukavici hozenou představěčistého, tedy objektivního pozorování. V 50. letech začali expe-rimentální psychologové tvrdit, že vnímání je svým způsobemaktivní proces, že práce oka a mozku nespočívá v čistém foto-grafování toho, co je tam venku, ale že nějakým způsobem to,co se zdá být tam venku, ovlivňuje. To je zpochybnění krokůjedna a čtyři — fáze pozorovací. Dokážeme opravdu získat čistádata, která by byla oproštěna od našich přání a teorií? Mnohovnějších námitek vůči logickému empirismu se soustředí právěna tuto otázku. Námitka má několik aspektů. Jeden spočíváv tom, že všechna naše pozorování jsou nějakým způsobemprostoupena předem existující teorií. Okřídlená fráze říká: „Po-zorování je zatížené teorií.“* Druhým aspektem je, že pojmy,které používáme k popisu našich pozorování, přidávají k tomu,co mělo být objektivním pozorováním, další teoretickou a sub-jektivní vrstvu. Samozřejmě že pojmy teorie jsou teoreticky za-tížené — ale teoreticky zatížené jsou dokonce i pojmy týkajícíse pozorování. Třetím aspektem vlivu subjektivních faktorů je,že na naší teorii závisí i to, co počítáme mezi fakta.

Podívejme se na tyto tři aspekty poněkud blíže. Jedním z kla-sických příkladů dokumentujících vliv teorie na to, co vidíme,je kresba staré/mladé ženy [viz obrázek 1]. V této kresbě může-me vidět bu mladou ženu, anebo ženu starou — záleží naúhlu našeho pohledu. Tento typ vjemové dvojznačnosti je chá-


* V originále „Observation is theory-ladden“ (pozn. překl.).

29

...22. dubna 2009 13:27:49


pán jako klíčový poukaz na to, že v našem vnímání probíhá cosivíc než pouhé vidění. Jak rozhodneme, která z obou interpreta-cí je tou správnou? V tomto případě bychom mohli říct: „Veskutečnosti jde přece o skvrnu černého inkoustu na bílém papí-ře.“ Základnější skutečností, než jakou představuje stará či mla-dá žena, je čára na papíře. Ale co bychom řekli v případě Gali-leových kolegů, kteří při pohledu do jeho dalekohledu trvali natom, že měsíce Jupitera vidí jako nedokonalosti v přístroji?Nebo v jednom případě mladšího data, kdy lidé zkrátka odmí-tali přijmout pozorování experimentu, který zjiš�oval rychlostsvětla v různých směrech (šlo o Michelson-Morleyho experi-ment), protože tato pozorování nebyla v souladu s jejich teoriíéteru (jemného média, kterým se mělo podle tehdejšího pře-svědčení pohybovat světlo). Otázku, k jakým důsledkům bypřijetí těchto výsledků vedlo, se odvážil položit až génius AlbertEinstein. Jedním z těchto důsledků bylo, že lidé museli přestatvěřit v éter.

Druhý aspekt zmíněné námitky se týká významu pojmů, kte-ré ve svých teoriích používáme. Co míníme pojmem elektro-nu? Když byly na konci 19. století elektrony „objeveny“, lidé se


Obrázek 1.

30

...22. dubna 2009 13:27:49


domnívali, že jde o malé částice. Slovo „elektron“ znamenalojistý druh malinké částice s určitým elektrickým nábojem. Pakpřišla kvantová mechanika a prohlásila, že elektron nemůže býtpovažován jednoduše za malou částici. Věc je mnohem kompli-kovanější. Je to také vlna. Tím se význam termínu elektron odzákladu změnil. Z toho vyplývá, že význam závisí na našich teo-riích. Pokaždé, když se změní vědecká teorie nebo jsou usku-tečněna nová pozorování, změní se významy pojmů tak, abyodpovídaly našemu novému pochopení těchto pozorování.Avšak je-li to pravda, pak žádnou vědeckou metodu nemáme,protože pojmy, jejichž pomocí jsme definovali svou hypotézu,v průběhu naší práce neustále mění význam. Všechno, co pozo-rujeme, bude zahrnuto do našeho nového pojmu elektron. Abylogický empirismus mohl fungovat, musíme se usnést na něja-kém definitivním významu pojmu elektron. Musíme říct: Totoje naše teorie o elektronech. A od te budeme provádět experi-menty. Místo toho se však význam slova elektron neustále pro-měňuje spolu s tím, jak samotné experimenty vnášejí změny doteorií, které tomuto pojmu dávají význam. Je to kruhová situa-ce. Z toho důvodu se říká, že významy termínů jsou závislé nateorii* a neodpovídají žádné nezávislé skutečnosti.

Konečně třetí aspekt námitky spočívá v tom, že jakýkoli fakt,k němuž by pozorování poukazovala, ale který by byl v rozporus převládajícími teoriemi, by byl s velkou pravděpodobností vy-loučen. Naopak některé jiné „fakty“ jsou vytvářeny, aby převlá-dající teorie podpořily či koroborovaly.**


* V originále „theory-dependent“ (pozn. překl.).** V neodborné češtině zřídka používaný termín filosofie vědy „koroboro-vat“(od něhož je odvozeno frekventovanější substantivum „koroborace“)znamená něco jako „částečně potvrzovat“ či „dokládat pozorováním“. Řek-neme-li například, že nějaká teorie je koroborována experimenty, znamenáto, že dosud provedená pozorování jsou s touto teorií ve shodě nebo že ex-perimenty dokládají, že alespoň některé předpovědi teorie jsou správné(pozn. překl. a Petra Hromka).

31

...22. dubna 2009 13:27:49


FRANCISCO J. VARELA: Uvedu jeden příklad velmi nedáv-ného data, který tvoje slova dokumentuje: to, co je považovánoza fakt, závisí na teorii. V roce 1984 byla udělena Nobelova cenaamerické genetičce Barbaře McClintockové. Cenu obdrželaproto, že její teorie byla nakonec přijata. Tato teorie říkala, žegeny v rámci buňky přeskakují z jednoho místa na druhé. Tatomyšlenka přeskakujících genů byla nepřijatelná — biologiea genetika se jí třicet let děsila. Celou tu dobu doktorkaMcClintocková své výsledky publikovala, ale lidé v genetice jenepřijímali jako faktické. Říkali, že něco takového není mož-né, ačkoli její zjištění byla faktem, čistým pozorováním v klasic-kém smyslu. Trvalo třicet let, než biologové dokázali říct: „To-hle je fakt.“

JEREMY W. HAYWARD: Závislost faktů na teoriích je propraktikující vědce obtížně přijatelná, protože základním pře-svědčením dneška je, že my vědci jsme vzorem otevřenosti.Prostě se díváme a zkoumáme svět a stejným způsobem vytvá-říme i své teorie. Při pohledu do historie však zjistíme — jakukázal Franciskův příklad a spousta dalších — že s fakty to nenítak jednoduché.

Zde je další příklad: V souladu se svou představou malýchčástic Newton tvrdil, že světlo se skládá z malých částic. Nazákladě této myšlenky rozvinul celou teorii světla. Přestoženěkteří lidé provedli experimenty, které by byly snadněji vy-světlitelné s představou světla jako vln, byly tyto experimentypo více než sto let opomíjeny. Na jejich adresu se prohlašova-lo, že muselo dojít k chybě, že světlo nemůže být vlnami. Šloo podobnou situaci, jako když se lidé dívali Galileovým dale-kohledem a odmítali připustit, co viděli. Ukazuje se tedy, žefakta jsou spíše vybírána, než aby byla všechna bez dalšího při-jímána.

Tento vybíravý postoj k faktům pochopíme, když si uvědo-míme, jakým způsobem jsou vědci trénováni. Aby se člověk


32

...22. dubna 2009 13:27:49


mohl stát fyzikem, biologem nebo lékařem, obdrží určitý vý-cvik. Absolvováním určitého výcviku se člověk naučí vidět jis-té věci. V určitém smyslu se tyto věci stávají součástí jeho sys-tému — a vidí je jen a jen lidé, kteří tímto výcvikem prošli.Z toho můžeme lépe porozumět činnosti vědců. O činnostivědců musíme uvažovat s přihlédnutím k celkové soustavěnázorů, na kterých vyrůstali a jimiž byli vycvičeni. Toto poro-zumění vstoupilo ve známost jako takzvaná světonázorovákritika logického empirismu — ta pohlíží na vědu jako na lid-skou činnost, na činnost určité skupiny lidí, a všímá si, jakýmitypy výcviku tato skupina prochází. Nový je zde náhled, ževěda je určitá lidská činnost a že pozorování jsou závislá nateorii zastávané daným společenstvím vědců. Vědecká komu-nita je jako rodová linie, ve které se předávají principy toho,jak a co vidět.

Dosud jsme se zabývali hlavně tím, jaký dopad na pozorová-ní mají systémy přesvědčení jednotlivých lidí. Jednotlivci nevi-dí svět prostě tak, jak je, ale vidí ho pod vlivem systémů svýchpřesvědčení. Nyní bych se chtěl podívat poněkud hlouběji naroli presupozic, předporozumění.* Chtěl bych zmínit přede-vším dílo Thomase S. Kuhna, vědce a historika, který napsaldůležitou knihu nazvanou The Structure of Scientific Revolutions.**

Jednou z jeho základních myšlenek je, že klasický náhled, včet-ně náhledu logického empirismu, chápe vědu jako určitý po-krok — jako postupné pronikání blíž a blíž k pravdě. Každá dis-ciplína — fyzika, biologie, chemie, astronomie, neurověda —se svým vlastním způsobem dopracovává blíže k tomu, jak věcijsou. Pokaždé, když došlo ke změně v populárním vědeckém


* V originále „presupposition“, tedy jakýsi nezáměrný nebo neuvědomělýpředpoklad. Jako technický termín se presupozice používá v analytické filoso-fii jazyka (pozn. překl.).

** Česky jako Struktura vědeckých revolucí, přel. T. Jeníček, Oikoymenh,1997 (pozn. překl.).

33

...22. dubna 2009 13:27:50


náhledu, například k přechodu od newtonovství k relativitě, bylto pokrok. Pointou je, že relativita zahrnuje newtonovstvía překonává ho. Kuhn poukázal na to, že tímto způsobem věcivůbec nefungují. Například Newton svým dílem stanovil urči-tý světonázor a ještě dlouho po Newtonovi lidé rozpracovávalijeho myšlenky do většího a většího detailu, avšak stále v mezíchtéhož světonázoru. Zatímco pokračovali v rozpracovávání new-tonovského náhledu a viděli, že funguje, tu a tam byla učiněnapozorování, která do něho nezapadala. Zpočátku jsou pozoro-vání, která neladí s převládajícím světonázorem, odložena stra-nou. Jsou označena za anomální nebo nepřijatelná, jako tomubylo v případě přeskakujících genů Barbary McClintockové.I newtonovství po dlouhou dobu zůstávalo nepřístupné vůčirůzným pozorováním, která s ním byla v rozporu. Taková po-zorování však na tento převládající světonázor, na tuto soustavunázorů, vyvíjejí tlak a ve vědecké komunitě se začíná objevovatnapětí. Ta se však i nadále zarputile drží svého světonázoru —až dokud v určitém bodě tlak nepřijatelných pozorování nezesí-lí natolik, že se celý systém rozpadne, jak tomu bylo do velkémíry s newtonovstvím. Na jeho místo přichází naprosto novýsvětonázor. Podle Kuhna tak na vědu nelze pohlížet jako na po-krokový vývoj, ale měli bychom ji vidět jako nepřetržitou sériiposunů od jednoho náhledu ke druhému. A nemůžeme ve sku-tečnosti říci, že by soudobý náhled byl lepší než kterýkoliz těch, které mu předcházely.

Existuje mnoho světonázorů. Snad bychom mohli říct, žekaždá vědecká disciplína — fyzika, biologie, neurověda — másvůj vlastní světonázor. Tento smysl určitého modelu světa jevyjádřen výrazem paradigma. Každá z oněch věd má své vlastníparadigma, na jehož základě formuje pohled na to, co pozoruje.Biologové tak mohou formulovat pojetí nejzazší skutečnosti nazákladě nějakého skrytého paradigmatu, které není stejné jakoparadigma fyziků. Myšlenka paradigmat byla součástí Kuhnovyteorie vědeckých revolucí a je také součástí kritiky logického


34

...22. dubna 2009 13:27:50


empirismu. Tento názor na to, jak se věda proměňuje, nenív žádném případě zcela přijímán. Navíc Kuhnova raná formu-lace tohoto náhledu byla poněkud vyhrocená. Určitou formuKuhnova hlediska však dnes lidé, kteří přemýšlejí o základechvědy, vcelku široce akceptují.

Kuhn rovněž zavedl jako rozvinutí pojmu převládajícího pa-radigmatu myšlenku disciplinární matice, čímž se míní společnouvazba konkrétní vědecké komunity, řekněme fyziků nebo psy-chologů, na konkrétní modely a sdílené hodnoty. Tyto sdílenépředpoklady slouží jako základna profesionální komunikacea relativní jednomyslnosti profesionálního usuzování v rámcidané komunity.

Představme si, že skupina studentů se například v druhémročníku svého vysokoškolského studia rozhodne, že se chtějístát fyziky. Přihlásí se na semináře fyziky a postupně se sezná-mí s jazykem fyziky. Zkušenost s tímto způsobem studia majímnozí z nás. Nejdříve člověk slyší nové termíny, kterým ne-rozumí; nechá však svou mysl otevřenou a pracuje s nimi. Vy-konává příslušné aktivity, řeší příklady, které znázorňují ná-hledy a metody nějaké disciplíny. Řeší spoustu problémůa stále ho provází určitý nepříjemný pocit: „Nechápu, o co tujde, ale přesto to dělám.“ Jednoho dne z ničeho nic ucítí:„Aha! Te chápu, o čem to celé je.“ V tom okamžiku můžeprohlásit: „Právě jsem se stal fyzikem, protože jazyk fyziky sestal součástí mého systému.“ Člověk se stane fyzikem tak, žeřeší stovky příkladů, dokud náhle nedosáhne porozumění.Biolog nebo student medicíny, astronom nebo psycholog —všichni procházejí tím samým procesem. Projít tímto proce-sem zabere možná až deset let. Nakonec je pak člověk biolo-gem nebo psychologem.

Existuje extrémní pohled, podle něhož vzhledem k důležitéroli všech těchto subjektivních elementů neexistuje dostatečnýdůvod, abychom mluvili o nějaké objektivní skutečnosti, jejížpoznání by bylo výtvorem vědy. Opačným extrémem je samo-


35

...22. dubna 2009 13:27:50


zřejmě onen klasický náhled, že věda má schopnost čistého, ob-jektivního pozorování nějaké objektivně existující reality. Kuhna další hájili jakési stanovisko uprostřed, podle něhož nemůže-me hovořit o jediné objektivní skutečnosti, a proto je přijatelnémít několik neslučitelných teorií o tomtéž jevu. Jedna skupinavědců se spokojuje s vysvětlením nějakého jevu v rámci svévlastní disciplinární matice. Jiná skupina vědců s odlišnou dis-ciplinární maticí by mohla vysvětlit ten samý jev pomocí odliš-né teorie. A opravdu není žádný důvod, proč by teorie muselybýt slučitelné. Někteří lidé argumentují, že je dobré mít mno-ho neslučitelných teorií, protože fakta jsou tak jako tak zatíženáteorií. Máme-li více teorií, můžeme vpustit dovnitř více faktů.Dvě teorie mohou být docela neslučitelné, ale obě stejně dobré.V extrémním pojetí vede tento přístup k prohlášení neexistenceobjektivní skutečnosti nebo ke stanovisku, že nemá smysl o ně-jaké objektivní skutečnosti mluvit.

Myšlenka disciplinární matice poukazuje na — možná hlu-boko ukrytou — roli pojmových předporozumění, pojmovýchpresupozic ve vědeckých objevech, ale jde ještě dál a všímá si,co je v pozadí hledisek, na jejichž základě každá společnost in-terpretuje, co to znamená být člověkem. Tento původní rámecnemůže být explicitně popsán nebo plně pojmově zachycen,protože jakožto původní rámec je všudypřítomný. Učinit hopředmětem analýzy by znamenalo oddělit z něj části, a ztratittak kontakt s jeho kvalitou jakožto původního rámce. Několikautorů poukázalo na oživující úlohu tohoto komunikačníhopůvodního rámce a na úlohu náhledů a praktik, v jejichž pros-tředí věda vzniká. Například David Bohm, fyzik pracujícív rámci vědecké tradice, argumentuje, že věda je komunikativníčinností zasazenou do souvislého celku, který má nekonečnoukvalitativní a kvantitativní hloubku a komplexnost. Komunika-tivní činnost nějaké skupiny vědců vnáší do vědomí abstraktníobrázek určité ohraničené oblasti, a tím tuto oblast z onohosouvislého celku vyděluje. Jakékoli zákony a teorie formulova-


36

...22. dubna 2009 13:27:50


né v souvislosti s touto oblastí jsou nutně relativní, platné pou-ze v rámci této oblasti a mimo něj možná chybné. Činnost věd-ců spočívá v rozšiřování oblasti určité teorie až k jejím mezím.Jakmile těch mezí dosáhne, je falzifikována a musí být nalezenanějaká zcela nová teorie, která se bude vztahovat k nové oblasti.Žádná teorie nemůže být v důsledku nekonečné hloubky toho-to souvislého pozadí považována za absolutní.


37

...22. dubna 2009 13:27:50


R o z h o v o r

Otázky metodyRozhovor: Otázky metody

B U D D H I S T I C K Á E P I S T E M O L O G I EA L O G I C K Ý E M P I R I S M U S

Buddhistická epistemologie a logický empirismus

FRANCISCO J. VARELA: Jednou ze zajímavých věcí na logic-kém empirismu je to, že uspokojuje nedůvěru ve zdravý ro-zum. Jinými slovy, když se newtonovský svět začal hroutit, zna-menalo to i zhroucení zdravého rozumu. Byl to objev, žeprostor není tím, čím se zdá být; čas není, čím se zdá být. Šloo myšlenku, že věda pokročila za hranice takzvaného zdravéhorozumu. Odpovědi už nebyly jednoduché, ale naopak složité.Tak se ve vědě zrodila představa, že zdravému rozumu neníradno věřit. Že můžeme věřit jen logickému aparátu matemati-ky a logiky, který je velice složitý. Nedůvěra ve zdravý rozumpřivodila naprosté přeformulování vědy tak, aby disponovalapřesnými postupy, které by nezávisely na zdravém rozumu.Právě proto jsou výsledky vědy často v rozporu se zdravým ro-zumem. Vědci jsou však na to velmi hrdí. Říkají, že poněvadžmáme čistou metodu, můžeme doopravdy získat výsledky, kte-ré odpovídají skutečnosti.

JEREMY W. HAYWARD: Souhlasím, Francisco, ale to, co na-zýváš zdravým rozumem, je soustava názorů, která se k námdostala coby výsledek dvou století samotné vědy. V 10. stoletíprázdný prostor zdravému rozumu nevyhovoval; nevyhovovalmu absolutní čas. Takže to, co míníš zdravým rozumem, jevěda 19. století.

38 Rozhovor: Otázky metody

38

...22. dubna 2009 13:27:50


VARELA: To je naprostá pravda, ale já jsem jen mluvil z pozicevědce! [smích] V textech logického empirismu často narazímena frázi o „očištění základů“, o nápravě věcí. To znamená odkli-zení toho, co se zdá být jen rámusem běžných názorů, které ne-splňují standard kýžené vědecké teorie. Proto všechno to hledá-ní základů v matematice, základů ve fyzice, základů v biologii.

ELEANOR ROSCHOVÁ: Klasický náhled, který nastínil Jere-my, je navzdory časté kritice popsán na začátku téměř každé vě-decké učebnice. Právě tohle se učí studenti od chvíle, kdy popr-vé přijdou na vědecký seminář, a� už jde o fyziku, psychologii,mysl, biologii, prostě cokoli. Je to přijímaný náhled.

HAYWARD: Ano, experimentální metoda, logický empiris-mus, je na začátku každé učebnice. To je veškerá filosofie, kte-rou studenti obdrží — a pak jsou uvedeni do vědy, do „fakt“.

DALAJLAMA: Pokud jde o zmíněnou disciplinární maticinebo o to, jak jsou vědci trénováni, aby se stali součástí vědeckékomunity — jde v celém tomto procesu o určité podmíněnímysli, které člověka nakonec přivádí k určitému náhledu zalo-ženému na nějaké konkrétní doktríně nebo teorii? V buddhis-tickém výcviku, například při studiu madhjamaky,* nejdříve člo-věk slýchá, že věci nemají žádnou samostatnou nebo pravouexistenci. Slyší to a příliš velký smysl mu to nedává, ale pak toslyší znova — není žádná skutečná existence, žádná samostatnáexistence, žádná pravá existence — a po nějaké době k němu

Buddhistická epistemologie a logický empirismus 39

* Madhjamaka je škola buddhistické filosofie, která zdůrazňuje, že žádnáindividuální entita či věc neexistuje zásluhou nějaké své vlastní esence nebopodstaty. Je tedy „prázdná“ čili prostá samostatné existence. Zdůrazněnítéto prázdnoty (v sanskrtu šúnjatá) je ústředním pilířem mahájánovéhobuddhismu. Škola madhjamaky má řadu odnoží a podškol. Těmi hlavnímijsou rang tong (tibetsky doslova „vlastní prázdnota“, která se dále dělí na prá-sangiku a svátantriku) a žen tong (tibetsky doslova „prázdnota jiného“). Poziciprásangiky obhajuje řád Gelug, jehož je Jeho Svatost dalajlama hlavnímpředstaveným.

39

...22. dubna 2009 13:27:50


samo od sebe přijde porozumění. Pak si řekne: „Aha! Te vím,co to znamená.“ Takže mysl byla podmíněna a rodí se určitýdruh nového vidění nebo rozumění.

Nastávají dva případy: jeden tehdy, jestliže — jak jsem právěvysvětlil — nejprve slyšíme fráze o nesamostatné existenci nebonepravé existenci, aniž chápeme jejich smysl, ale později ho po-chopíme. Slýcháme ty fráze často, po nějaké době se s nimi se-známíme a nakonec jim můžeme porozumět. Jakmile některouz nich zaslechneme, okamžitě víme, co znamená — dokonce jepro nás přesvědčivější, bližší skutečnosti. Ve druhém případě sedaná fráze stane čímsi velice živým, velmi smysluplným, avšaknikoli způsobem, který by odpovídal skutečnosti. Protože tutofrázi prožíváme příliš bezprostředně, vidíme ji způsobem, kterýneodpovídá skutečnosti.

Podmínění se tedy může vydat oběma směry. Může nás za-vést hlouběji do skutečnosti nebo nás od ní může odvést pryča pokroutit způsob našeho prožívání. Který z těchto dvou pří-padů máte na mysli, když mluvíte o „disciplinární matici“?

HAYWARD: Podle jednoho extrémního stanoviska žádná vněj-ší, objektivní skutečnost neexistuje. To, co se naučíme, formujezpůsob našeho vidění a spolu s ním i naše přesvědčení. ProKuhna stále ještě nějaká objektivní skutečnost existuje a discip-linární matice působí jen rozdílné zabarvení našich brýlí. Ni-kdy nemůžeme vidět skutečnost takovou, jaká je; vidíme ji ne-ustále zabarvenou biologickými nebo fyzikálními brýlemi. Tamvenku je vlastně pořád nějaká skutečnost, ale do určité míry zá-visí na pozorovateli. Kromě toho stále ještě existují vědci zastá-vající klasický náhled, kteří prohlašují, že tam venku existujenějaká skutečnost a že ji opravdu vidíme. Je zde tedy tento tábora na druhé straně je tábor, podle kterého v současné době ne-můžeme existenci nějaké skutečnosti zjistit, a nakonec mámeještě lidi uprostřed, kteří říkají „ano, nějaká skutečnost existuje,ale my ji nikdy nemůžeme doopravdy poznat“.


40

...22. dubna 2009 13:27:50


VARELA: Obecně ale panuje přesvědčení, že k nějaké skuteč-nosti se propracováváme postupně, takže disciplinární maticenení ani jedním ze dvou případů, o nichž mluvila Jeho Svatost.Není zde žádné bezprostřední uchopení čehosi, co se zdá býtnaprosto pravdivé, jako je tomu například v madhjamace. Nej-de zde ale ani o obyčejný názor, jako když lidé zastávají nějakouideologii, kterou převzali ve společnosti. Takový umírněněkuhnovský nebo slabě kuhnovský vědec by prohlašoval, žev této disciplinární matici si člověk osvojuje pojetí světa, kterésice není zcela pravdivé, ale je lepší než jakékoli jiné, protoženás krůček za krůčkem vede blíž a blíž k pravdě. Panuje zde po-cit postupného zlepšování, a právě proto by vědec byl radějivědcem než kýmkoli jiným.

ROSCHOVÁ: Kuhn sám by ale myšlenku, že od jednoho para-digmatu ke druhému dochází k pokroku, kritizoval. Jde spíšeo situaci různě zbarvených brýlí.

HAYWARD: Dokonce i mezi těmi, kdo souhlasí s Kuhnem, sespousta lidí domnívá, že pokrok existuje. Takže zde máme celéspektrum postojů. Domnívám se však, že obyčejní vědci by seJeho Svatosti museli zeptat: Jak můžete vědět, že učení madh-jamaky o prázdnotě je skutečností — jak to můžete vědět více,než vím já, že je skutečností materiální pohled, nebo než vědíbiologové, že mozek je vlastně ekvivalentem mysli? Z hlediska,které se zde snažím představit, je velmi smutnou pravdou, žejakmile jsme ztratili logický empirismus, ztratili jsme navždyi možnost doopravdy poznat úplnou objektivní skutečnost. Takmluví vědci — my musíme pokračovat s nějakou formoukuhnovského náhledu.

DALAJLAMA: Další otázkou je, zda v rámci jednoho oboru, a� užje to fyzika nebo jiná disciplína, lze najít v různých zemích různépřístupy: v Německu, Spojených státech a tak dále? Možná se ně-čím liší přístup vědců v takové komunistické zemi, jako je Rusko.


41

...22. dubna 2009 13:27:50


Také Číňané mají svou specifickou tradici. Existuje tedy něco jakonárodní faktor odlišující vědu jedné země od druhé?

HAYWARD: Ano, rozdíly nacházíme na všech úrovních.Kuhn si u každé konkrétní skupiny vědců všímá její sociálnístruktury jako zdroje takových vlivů. A� už vědci drží po-hromadě jakkoli a jakkoli se coby skupina definují — pro-střednictvím článků psaných do profesních magazínů a časo-pisů, prostřednictvím konferencí, prostřednictvím členstvív profesionálních společenstvích — to všechno vytváří skupi-novou interakci, která má sebepotvrzující charakter. Toto spo-lečenství je skupinou, která určuje, zda je nějaký fakt přijatelnýnebo ne. V každém oboru, např. v oboru kvantové fyziky neboevoluční biologie, má tato skupina také určitý mezinárodnírozměr. Časopisy jsou vydávány mezinárodně, pořádají se me-zinárodní konference. Obor překračuje národnostní hranice.Zároveň však má místní kulturní ideologie určitý vliv, obzvláš-tě na to, která fakta jsou považována za přijatelná. Proslulá jenapříklad situace kolem ruského biologa Lysenka, který sev Rusku později stal šéfem resortu zemědělství. Lysenkoz ideologických marxistických důvodů dokazoval, že Darwi-nova teorie modifikace prostřednictvím potomstva je mylná.Dokazoval možnost dědění získaných charakteristik, které sev západní vědě stalo kacířstvím.* Jelikož byl schopen obhájitsvou tezi v ideologickém jazyce, veškerá biologická evolučnívěda v Rusku se Lysenkova učení držela až do té doby, než sestal v 50. letech sovětským ministrem zemědělství.

VARELA: Chtěl bych varovat před dojmem, že něco takového jemožné jen ve stalinistické společnosti. Ve skutečnosti k tomu do-chází neustále. Krásně to dokumentuje případ jednoho americké-


* Jde o to, že se dědí jen biologické vlastnosti a charakteristiky, a nikoli to,co se organismus naučí nebo co později získá; rodič, který přijde při úrazuo jednu ruku, nebude mít jednoruké děti (pozn. Petra Hromka).

42

...22. dubna 2009 13:27:50


ho výzkumu. Ten spočíval v tom, že vědecké články, dříve publi-kované v kvalitních časopisech (a tudíž obsahující fakta přijatávědeckou komunitou), byly nabídnuty k publikaci pod jmény ji-ných autorů; dále u článků byly změněny informace o místě jejichvzniku. Namísto údaje, že nějaký článek byl napsán na Stanfordunebo Harvardu nebo na jiném podobně věhlasném místě, seuvedlo, že byl vytvořen v Chile nebo v Tibetu — na nějakém mís-tě, které se z hlediska vědecké spolehlivosti netěší přílišné důvěře.Autoři výzkumu poslali tyto články znovu do stejných časopisů.Výzkum dopadl tak, že ze sta znovu odevzdaných článků byloosmdesát procent odmítnuto s komentářem, že v nich nejdeo dobrou vědu, že jejich metoda je špatná, že je špatná jejich inter-pretace! Šlo však o tytéž články, které byly dříve uveřejněny právěv těchto časopisech. Znamená to, že určitý fakt je nespolehlivý jenproto, že pochází z místa, které není považováno za hodné důvě-ry. Nejde tady o Lysenka a Stalina, kteří představují extrém. Tentofenomén je mnohem jemnější a rozšířenější, než bychom si moh-li myslet. Jde o součást celého toho sociálního kontextu, o němžmluvil Jeremy. Tuto sociologickou matici, z níž věda vyrůstá, ne-lze oddělit od důvodů, proč je nějaká teorie přijímána a proč je je-den fakt považován za dobrý a jiný ne. To je velmi důležité zjiště-ní, jež je pro většinu vědců, kteří by si přáli opak, nanejvýšznepokojující.

ROBERT B. LIVINGSTON: Přetrvávající rozdíly v přístupuruských a amerických neurofyziologů bych mohl doložit jed-ním příkladem. Rusové mnohem více dbají na společenské do-pady vědecké práce. David H. Hubel a Torsten N. Wiesel obdr-želi Nobelovu cena za objev specifických neuronů, kteréprostřednictvím sítnice a mozkové kůry přijímají informacio umístění a rozměru pole, které je aktivuje. V Sovětském svazubyly tytéž experimenty opakovány, ale tentokrát byly podmínkyoproti těm, které ve svém harvardském experimentu použiliHubel a Wiesel, pozměněny. Rusové provedli stejné experi-


43

...22. dubna 2009 13:27:50


menty se stejnými zvířaty — kočkami a opicemi — ale místoostrého světla použili světlo matné a signál spojili s určitýmipodmínkami, na rozdíl od Hubelova a Wieselova nepodmíně-ného signálu. Zjistili, že mapa zkoumaných jednotek se v dů-sledku zatemnění nebo určitého podmínění změnila. Tito věd-ci prozkoumali šest nebo sedm proměnných, díky nimž se celáfyziologie stala mnohem dynamičtější a plastičtější, než kdybyvše bylo bývalo přijato na základě Hubelova a Wieselova para-digmatu. Bylo však velice obtížné publikovat tato zjištění naZápadě. Kanály vědy jsou tedy poznamenány sociokulturnímipodmínkami.

DALAJLAMA: Ale na poli výzkumné práce byly výsledky,k nimž Rusové svým experimentem dospěli, přínosné?

LIVINGSTON: Ano, přesně.

VARELA: Ale nebylo jim nasloucháno. Šlo o dobrý experi-ment, o dobrá data, ale nebylo jim nasloucháno.

ROSCHOVÁ: Všechno, co jste řekli, je pravda a i já bych moh-la uvést nějaké příklady ze svého oboru. Nicméně na konferen-cích s účastí ruských a čínských vědců může dojít k velmi boha-té komunikační výměně. Způsob provádění analýzy a vedenídiskuse, fakt, že do určité míry je respektována logika, že jsouoceňovány empirické experimenty — to všechno ukazuje, ževědci ze všech koutů světa mají mnoho společného. Mluvits nimi není jako hovořit s Mar�anem nebo s kamenem. Mezivědci existuje i navzdory velmi reálným kulturním problémůmcosi jako mezinárodní komunita.

LIVINGSTON: Mohli bychom říci, že komunikace fungujelépe mezi vědci než mezi širokou veřejností.

VARELA: Tento bod je důležitý, protože lidé, kteří podobnějako já pocházejí z místa, jež nepatří mezi dominantní centratypu Spojených států nebo Evropy (ačkoli já sám jsem po větši-


44

...22. dubna 2009 13:27:50


nu svého života ve Spojených státech nebo v Evropě pracoval),vidí velice jasně, že to, co se nazývá mezinárodní věda, je veskutečnosti vědou velmi specifického stylu. Tím neříkám, žetoto uspořádání brání jiným hlasům v projevu, ale pravdou je,že to, co by dnes průměrní občané všude na světě považovali zaskutečnou vědu, je v jádru vědou euro-americkou.

NEWCOMB GREENLEAF: Samozřejmě — dobrým příkla-dem je čínská věda akupunktury. Zápaané jsou stále ještě narozpacích z toho, že akupunktura, jak se zdá, funguje. Jak jemožné, že funguje? To se Zápaanům nelíbí. Většina západ-ních vědců by celou tu věc ráda ignorovala. Mají pocit, že v ne-západních kulturách nikdy doopravdy nedošlo k žádnému vý-znamnému pochopení věcí. Rádi by se stále dívali na třetí světjako na vědecky poněkud primitivní prostředí.

LIVINGSTON: Pokud jde o případ akupunktury, máme dvěrůzné teorie vysvětlující tytéž jevy, které jsou však založeny navelmi odlišné argumentaci. Například porovnáme-li meridiányakupunkturistů se západními aplikacemi prokainových injekcí,které se používají k uvolnění křečí a svalových tenzí, zjistíme,že akupunkturní body a body injekcí se do velké míry překrýva-jí. Avšak výklady procesů, k nimž dochází na jedné straně přimasáži, práci s teplem nebo akupunktuře a na druhé při použitíprokainové injekce, se radikálně liší. Oba výklady jsou však vy-světlením zmíněných jevů.

DALAJLAMA: Takový je i můj názor. Národnostní původ nenínijak zásadním problémem; rozdíly vznikají nevědomě, na zákla-dě nejrůznějších faktorů prostředí. Lidé se velice upřímně snažívysvětlit pravdu, ale přičiněním dalších faktorů jsou nevědomkypodmíněni — a výsledkem je nějaké jiné vysvětlení. To byla máotázka a dostal jsem na ni od vás dobrou odpově [smích]!

Zastávám názor, že buddhismus obecně, a obzvláště mahá-jánový buddhismus, má k vědeckému přístupu velice blízko.


45

...22. dubna 2009 13:27:50


Uvažte, například, že sám Buddha předával různé typy učenípodle toho, zda se tak dělo veřejně nebo ne. Dle obecnéhoučení mahájány došlo k trojímu hlavnímu pootočení Kolemnauky, jak jsou tradičně nazývány tři velké cykly Buddhovaučení. Nauky, které byly předány během těchto tří hlavníchpootočení Kolem, si při doslovném pojetí odporují — a ně-které jejich prvky jsou opravdu neslučitelné. Protože všechnatato učení jsou autentickými slovy samotného Buddhy a na-vzájem si odporují, jak určíme, která jsou pravdivá a která ni-koli? Kdybychom měli toto rozlišení učinit na základě citacíz písem, pak i to musí ještě záviset na něčem dalším, co by po-tvrzovalo autentičnost těchto písem samotných. Proto se defi-nitivní potvrzení musí nakonec zakládat na autoritě rozumo-vé argumentace, logiky. Uvedu jeden příklad: V některýchsútrách Buddha říká, že věci existují samostatně, ale v jinýchtvrdí, že samostatně neexistují. Jak to vyřešit? Jedinou cestouje dopracovat se k nějakému závěru pomocí rozumového zdů-vodnění, nikoli spolehnutím se na další autoritu písma. Protomahájánoví buddhisté rozdělili Buddhova slova do dvou kate-gorií. Na jedné straně stojí výroky, které je třeba chápat jakodefinitivní, a na druhé slova, která vyžadují další interpretaci.Na jedné straně doslovné výroky a na druhé výroky, které do-slovně brát nelze.

Toto vysvětlení je podáno z pozice, která na veškeré Bud-dhovy nauky — nauky mahájánové i hínajánové — pohlížíjako na autentická Buddhova slova, která byla opravdu hlásánasamotným Buddhou za jeho života.* Pak ale existuje ještě jinéstanovisko, které trvá na tom, že autentickými Buddhovýmislovy, původní Buddhovou naukou, byly pouze sútry hínajá-ny — ty jsou velmi praktické, jasné a jednoduché. Podle toho-to stanoviska se buddhistické učení později stalo komplikova-nější a zmatenější — tuto jeho podobu ale již prý nelze připsat


* Viz poznámku na straně 11.

46

...22. dubna 2009 13:27:50


samotnému Buddhovi. Já o tom přesvědčen nejsem. Uvedenédruhé stanovisko je založeno zejména na historických fak-tech, protože z historického hlediska učil Buddha veřejně na-uku hínajány. Z pohledu hínajány tak s jistotou víme jen to,že Buddha učil Tripitaku, tedy tři sbírky písem obsaženýchv tradici hínajány. Když tato písma analyzujeme, můžeme přitom narazit na určité rozpory a nedostatečně jasné pasáže, navěci, které lze odmítnout. Jako odpově na ně byly vytvořenydodatky. Tímto způsobem učení v dějinách narůstalo — na-cházením nedostatků nebo slabých míst, které se objevily přianalýze.

Z obou zmíněných perspektiv, hínajánové i mahájánové, do-cházíme k tomu, že analýza a rozumové zkoumání, které tvořízáklad buddhistického postoje, jsou velmi důležité. Určitouskutečnost přijmeme teprve tehdy, když ji objevíme prostřed-nictvím zkoumání. Neohlížíme se dokonce ani na to, když sedaná skutečnost zdá být v rozporu se slovy samotného Buddhy.Právě proto se domnívám, že základní buddhistický přístup jedocela podobný přístupu vědců. Bu otevřený a zkoumej —něco zjisti, potvr to, a potom to přijmi. A� se vydáme kterou-koli cestou, tzn. a� už se domníváme, že veškeré nauky mahájá-ny a hínajány byly předány Buddhou, nebo je máme za produktpostupného dotváření pozdějších autorů, v obojím případě jekladen silný důraz na naši vlastní analýzu a naše vlastní zkou-mání — pouhé dogmatické přijímání založené na víře v Bud-dhu nestačí.

Nyní přejděme k jinému tématu: buddhisté rozdělují jevydo tří kategorií podle toho, v jakém vztahu k předmětům seobyčejné bytosti nacházejí a jak je vnímají. Je velmi důležité siuvědomit, že buddhisté užívají termínu jev k označení všeho,co existuje. Do první kategorie jevů patří vše, co je zřejmé, comůže být smyslovými mohutnostmi přímo vnímáno, co je bez-prostředně smyslově zjevné. Druhou skupinu tvoří jevy z kate-gorie jevů skrytých, které nemohou být obyčejnými živými by-


47

...22. dubna 2009 13:27:50


tostmi vnímány přímo, ale jejichž vnímání vyžaduje nějakýdruh logického procesu. Můžeme je vnímat jen prostřednic-tvím usuzování. Jejich existenci můžeme odvodit, spolehne-me-li se na logické procesy. První typ nevyžaduje žádné ro-zumové zdůvodnění, zatímco ten druhý ano.*

Podívejme se nyní na druhou kategorii jevů, tj. jevy poně-kud skryté: ačkoli v daný okamžik jim můžeme porozumětjen s pomocí úsudku, sám tento prožitek usuzování musí véstzpět k určité přímé zkušenosti, kterou jsme někdy v minulostiměli. Původní přístup je možný pouze skrze rozumové zdů-vodnění, ale nakonec nás musí dovést k nějakému přímémuprožitku — na určitém přímém prožitku závisí dokonce i sa-motné usuzování. Když se pokoušíte porozumět něčemu, conení zřejmé, žádáte si příklady — příklady totiž můžete vní-mat přímo. Například toto pero vnímáme jako nestáléa k tomu potřebujeme rozumové zdůvodnění a příklad. Úsu-dek, který vnímal nestálost tohoto pera, je jen úsudkem, a mátedy pojmovou povahu, ale nakonec závisí na prožitku přímé-ho vidění tohoto pera.

GEŠE PALDEN DRAKPA: Důvodem, proč by úsudek měl na-konec vést k nějaké přímé zkušenosti, je to, že kdyby nevedl,dalo by se pochybovat, zda se svého předmětu opravdu dotkl,zda ho opravdu vnímal, nebo ne. Například vidíme-li z horyvycházet kouř, můžeme z toho usoudit, že tam někde hoříoheň. Když však na dané místo dorazíme a nepodaří se námoheň přímo vnímat, pak ta předcházející myšlenka byla pouhoudomněnkou. Nedovedla nás k přímému prožitku.

Pokud jde o váš výklad tradice logického empirismu, rád bychdiskutoval o vašem závěru, že můžeme pouze falzifikovat empi-rický výrok „Všechny labutě jsou bílé“ — že ho nikdy nemůžemedokázat. Podle buddhistické logiky existuje způsob, jak lze doká-


* Třetí kategorie, krajně skryté jevy, je probírána níže, na stranách 65–66.

48

...22. dubna 2009 13:27:50


zat i pozitivní výroky. Když například řekneme „Všude, kde jekouř, tam je i oheň,“ tak stejně dobře, jako můžeme negativně do-kázat, že nikde, kde není oheň, nemůže být ani kouř, můžemedokázat také pozitivně, že všude, kde je kouř, je i oheň. Tento dů-kaz nevyžaduje, abychom viděli každý jednotlivý případ ohněa kouře. Není nutné vidět každý případ ohně.

L O G I KA E X I S T E N C ELogika existence

DALAJLAMA: Abychom to pochopili, je pro nás důležité senejdřív seznámit se základními teoriemi buddhistické logiky.V ní například mluvíme o vztahu pronikání. Jde o obtížný ter-mín. Situace, kdy všude, kde je kouř, je i oheň, se nazývá proni-kání. Ten vztah je pronikající, všeobsažný. Abychom prokázali,že určitý vztah je případem pronikání, musí být splněny třipodmínky. První podmínkou je, že přítomnost kouře by mělanásledovat a pronikat jen případy přítomnosti ohně. Kouř bynikdy neměl být přítomen tam, kde není žádný oheň. Z tohoplyne podmíněná negace kouře: kde není žádný oheň, tam ne-může být ani žádný kouř. Existence ohně a neexistence ohně sevzájemně vylučují, je to dichotomie. Existují nyní různé typytěchto vzájemně se vylučujících jevů. Například toto pero a tatokniha se vzájemně vylučují, což znamená, že nemůže existovatněco, co je zároveň perem i knihou. Absence ohně jako proti-klad přítomnosti ohně, to je jiný případ. Jde o silnější vztah. Jepřímo kontradiktorní, je to dichotomie. Bu tu oheň je, nebotu oheň není. Jde o hlubší neslučitelnost a přítomnost nebo ne-přítomnost kouře ji proniká.

VARELA: To zní velice rozumně a je to v mezích toho, co bytvrdili logičtí empiristé; nezdá se mi však, že by se to vyhnuloprávě tomu protiargumentu, že když jsme viděli sto případůohně a nikdy nenarazili na oheň bez kouře a kouř bez ohně, takto ještě s jistotou nedokazuje, že následujícího dne se taková

Logika existence 49

49

...22. dubna 2009 13:27:50


věc nestane. Toho si jsou vědci bolestně vědomi. Rád bych vámpředložil příklad aktuální vědecké situace. V biologii se zhrubatřicet let tvrdilo, že přítomnost DNA* umožňuje specifikacibílkoviny. Mělo se za to, že tento vztah je pouze jednosměrný.Nikdy by prý nemohl nastat případ, že by bílkovina měla vlivna DNA. O tomto jednosměrném toku informací se mluvilojako o ústředním dogmatu molekulární biologie. O co se tototvrzení opíralo? O přezkoumávání tisíců a tisíců příkladů,z nichž každý se ukázal jako souhlasný. Na tomto základě bylovyvozeno jistojisté tvrzení, že DNA ve všech případech bílkovi-ně předchází. Tedy až do chvíle, než někdo zjistil, že to nenípravda. V některých případech funguje tento vztah obráceně.To je dokonalý příklad zdánlivě dokázaného vztahu. Od pádulogického empirismu se však vědci odnaučili prohlašovat, ženěco je dokázáno. Místo toho raději říkají jen to, že něco se za-tím jeví být pravdou. Na základě výroku „Ve všech případechtomu tak bylo“ nelze nic postavit. Zdá se mi, že buddhistickálogika tomuto argumentu neuniká, nebo ano?

DALAJLAMA: Myslím, že základní buddhistický postoj je, žemusíme rozlišovat mezi věcmi, které existují, a věcmi, které ne-existují. Že něco existuje, určíme podle toho, zda se to zakládána platném poznávání (pramána) nebo nikoli. Je-li něco založe-no na platném poznávání,** pak to existuje; pokud není, neexis-tuje to. Platným poznáváním je míněno vědomí. Tady definujivědomí jako vnímání, které vnímá určitý předmět a o tomtopředmětu se nemýlí; to znamená, že daný předmět opravdumůže vykonávat svou funkci v souladu s tím, jak ho vědomí


* DNA (deoxyribonukleová kyselina) a RNA (ribonukleová kyselina)jsou dvě chemické látky, které se podílejí na genetickém přenosu charakte-ristik z rodičů na potomstvo a na tvorbě bílkovin.

** Výraz „poznávání“ je překladem anglického cognition (sanskrt. pramána).V odbornějším kontextu by se dnes již zřejmě použilo čerstvě raženého ter-mínu „kognice“ (pozn. překl.).

50

...22. dubna 2009 13:27:50


vnímá. Takovýmto rozlišováním mezi existencí a neexistencíunikneme nebezpečí, že bychom přijali něco, co je možná poj-movým konstruktem. Jako buddhistovi se mi proto zdá, že ob-jevy učiněné vědci pomocí vědecké metody, které byly prokázá-ny jako fakta, buddhistickému způsobu uvažování opravdupomáhají a neškodí mu.

Buddha rozdělil všechny jevy na čtyři skupiny: utrpení, po-čátek utrpení, ukončení a metoda. Tyto skupiny se zvláště týkajícítících bytostí. V těchto skupinách najdeme dvě třídy příčina účinků: ty, které jsou žádoucí, a ty, které jsou nežádoucí.*

Také způsob jeho výuky byl založen na vztazích příčin a násled-ků mezi jevy. Způsob a obsah jeho učení nebyly něčím, co byjen tak vytvořil, ale šlo o přirozený důsledek toho, jak věci jsoua jak na sebe reagují. Abychom změnili výsledky, musíme změ-nit příčiny. Na tom se také ukazuje, že buddhismus nezdůraz-ňuje jen pouhou mysl, ale musí se také vyrovnat se skutečností.Není jednoduše subjektivní — ve skutečnosti obsahuje takéobjektivní prvky. Člověk může mít velkou snahu osvobodit seod utrpení — „Ach, přeji si být osvobozen od utrpení“ — alepouhá přítomnost této touhy nás od utrpení neosvobodí. Musí-me sami pro sebe objevit skutečné příčiny utrpení, které zakou-šíme, a vykořenit je. Samo zbožné přání k výsledkům nevede.To je základní buddhistický postoj.

Když je v buddhismu řeč o pravdě utrpení, týká se to jakvnějšího světa, který cítící bytosti zakoušejí, tak obyvatel tohotoživotního prostředí — obojí je zahrnuto v pravdě o utrpení.Podíváme-li se na velmi ortodoxní pojetí tohoto světa, které

Logika existence 51

* Tato klasifikace odpovídá Buddhovu základnímu učení o čtyřech vzne-šených pravdách: 1. existence se vyznačuje utrpením; 2. příčinou utrpení jetouha neboli ulpívání; 3. ukončení utrpení je možné; 4. k tomuto ukončenívede cesta meditace a rozumového pochopení, kterou vyučoval Buddha.Dvě třídy příčin a následků jsou: 1. utrpení a jeho příčina; 2. ukončeníutrpení a příčina tohoto ukončení (buddhistická metodologie nebo cesta).

51

...22. dubna 2009 13:27:50


podává abhidharma,* máme zde plochou zemi s horou Méruuprostřed — což lze v určitých ohledech přirovnat ke středově-ké představě různých sfér, jak ji popsal Dr. Hayward. V bud-dhistickém učení však nenajdeme jediný oficiální názor napodstatu vesmíru nebo podstatu světa. Ve skutečnosti najdemerůzná pojetí. Některá z nich říkají, že svět, tradičně nazývanýDžambudvípa, je trojúhelníkovitý, zatímco jiní ho prohlašují zakruhový. Někteří říkají, že má horní a dolní stranu. Takže aniv rámci buddhismu nemáme jen jeden dogmatický oficiální ná-zor, ale kvůli různosti pojetí ponecháváme pro výklad trochuvíce volnosti či flexibility.

Když dnes vyletíme nahoru ve vesmírné lodi a pohlédnemezpátky na planetu Zemi, vidíme cosi velice pěkného, modroukouli, která je téměř dokonalá! Je velice krásná, krásnější nežměsíc.** Na jedné straně ze zkušenosti víme, že dokážeme vyle-tět raketou do vesmíru, podívat se dolů na zemi a mít vjem, pří-mý prožitek podoby či tvaru světa; a na druhé straně máme or-todoxní, doslovnou interpretaci abhidharmy, která říká, že světje plochý. Obecný základní postoj buddhismu nyní říká, že jenevhodné zastávat logicky nekonzistentní stanovisko. To jetabu. Ještě větším tabu, než je zastávání logicky nekonzistentní-


* Abhidharma je třetí část tří sbírek buddhistických písem, které se dohro-mady nazývají Tripitaka neboli „Tři koše“. Tato třetí sbírka je kompendiembuddhistické psychologie a filosofie. V průběhu staletí se nahromadila bo-hatá literatura komentářů k abhidharmě — tato komentátorská aktivita ved-la k vzniku mnoha buddhistických filosofických škol.** Při psaní velkých a malých písmen na začátku slov typu „země“/„Země“,„měsíc“/„Měsíc“ se držíme originálu, který ve většině případů (přestože jeto občas na první pohled neintuitivní) používá písmena malá. Editoři origi-nálu se tak snaží respektovat rozdíl mezi dobře známými objekty našeho je-vového, prožívaného světa („země“, „měsíc“, „slunce“) a méně či více hy-potetickými objekty teorií (v tomto případě astronomických), kde „Země“,„Měsíc“, „Slunce“ jsou jména planet — v daném kontextu se podle našehonázoru rozhodně nejedná o rozdíl, který by se v překladu směl zanedbat(pozn. překl.).

52

...22. dubna 2009 13:27:50


ho stanoviska, je však zastávání stanoviska, které je ve sporus přímou zkušeností. V tomto případě máme přímý prožitektoho, jak tento svět vypadá — že je kulatý, nikoli plochý. Do-mnívám se, že je naprosto slučitelné se základním postojembuddhismu odmítnout doslovný výklad abhidharmy, podle ně-hož je svět plochý, protože je neslučitelný s přímým prožitkemsvěta jako koule.

V kontextu čtyř vznešených pravd, o nichž jsem mluvilpředtím, je zmínka o hoře Méru a ploché zemi jedním po-měrně okrajovým prvkem, který je součástí pravdy o utrpení.Je opravdu čímsi docela okrajovým. Mezi těmito čtyřmi téma-ty hrají nejdůležitější roli ony dvě poslední pravdy: pravdaustání a pravda cesty k tomuto ustání. Právě ty si opravdu za-sluhují největší zdůraznění. O těchto tématech, která si zaslu-hují naši největší pozornost, existuje mnoho, mnoho Bud-dhových učení. Některé z nich jsou interpretativní — cožznamená, že je nechápeme doslovně — a jiné definitivní; jsoupravdivé prostě tak, jak stojí. Když se podíváme na množstvíBuddhových nauk, od systému abhidharmy dál k sautránticea ještě dále až k madhjamace,* získáme mnoho pohledů nasmysl pravdy o ukončení strasti. Tím se dostaneme k jemněj-ším bodům povahy prázdnoty (šúnjatá). Co je jí míněno? Jakáje podstata cesty? Toto jsou klíčové otázky; celá záležitosts horou Méru a plochou zemí mi připadá velmi okrajová, vel-mi druhořadá. Tato část může být změněna, nemyslíte? Do-konce uvažuji o tom, že bych v blízké budoucnosti sezval ně-které buddhistické učence, kteří jsou velmi konzervativnía ortodoxní, jako kdyby žili před několika stoletími, a vyslovilpřed nimi svůj vlastní názor na to, jaký typ postoje by součas-ní buddhističtí učenci měli zastávat vůči těmto bodům učení,které nejsou v souladu se zkušeností.

Logika existence 53

* Buddhistické filosofické školy rozvinuly rozdílné interpretace čtyřvznešených pravd.

53

...22. dubna 2009 13:27:50


I LU Z E V N Í M Á N ÍIluze vnímání

HAYWARD: Vaše Svatosti, toto vysvětlení se zdá být veliceblízké logickým empiristům v tom, že při něm člověk předpo-kládá, že může věřit vlastnímu pozorování.

DALAJLAMA: Ano. Nyní bychom však měli vzít v úvahu takéotázku iluze. Můžeme našemu základnímu prožívání důvěřo-vat? Existují určité příčiny iluze a buddhistické texty mluvío dočasných a na druhé straně o podstatnějších příčinách iluze.Existují dvě formy klamu: jeden je nahodilý nebo zkrátka do-časný; druhý je fundamentálnější. Například sklo různé barvyovlivňuje vaše vidění a určité nemoci mají dopad na váš zrak —to jsou dočasné okolnosti. Příčiny dočasných klamů se nachá-zejí v předmětu, v našich vlastních smyslových orgánech a vevědomí, které dané poznávání bezprostředně vnímá. Napří-klad, jestliže se někdo velice rozzlobí a ztratí nervy, uvidí v tuchvíli celý svět jakoby načervenalý. Takový člověk se ocitá v za-jetí iluze. Příčinou jeho iluze je bezprostředně předcházejícívědomí, které bylo pod vlivem tohoto hněvu. Když jsme fyzic-ky vyčerpaní, může to mít momentální vliv na náš zrak. Vidímelidi jiným způsobem než normálně. To je také určitý druh kla-mu, který má původ v bezprostředně vnímajícím poznávánínebo uvědomění.

Potom existují ještě další, podstatnější, hlubší úrovně klamutoho typu, který jsme probírali dříve, v souvislosti s podmiňo-váním jednotlivců společností, jejich zázemím. Buddhisté kla-dou velký důraz na hledání pravdy neboli skutečnosti. Zároveňale trvají na tom, že naše vnímání skutečnosti není příliš spo-lehlivé. Mezi tím, jak se nám věci jeví, a tím, jaké jsou, je určitádisparita. Jelikož se nám aktuální skutečnost jeví odlišnýmizpůsoby, nemůže být poznávána přímo, protože je zde tato dis-parita. Jako přístupový prostředek ke skutečnosti nám nakoneczůstává jen logický proces. Protože se nám skutečnost nejeví ta-ková, jaká je, nemůžeme prostě spoléhat na jevy a musíme po-


54

...22. dubna 2009 13:27:50


užívat prostředků logiky. Proto vytváříme skupiny různých ka-tegorií jevů. Když mluvím o rozptýlení chyb našich vjemů,nemyslím tím, že máme špatný sluch a měli bychom si nechatoperovat ucho, nebo něco podobného. Spíše mám na myslirozptýlení chyb mysli, samotného vědomí, které skutečnostchybně vnímá.

Velmi závažným, v buddhistické epistemologii obsáhle pro-bíraným tématem je rozvoj jednolitého kontinua poznáváníupřeného na určitou konkrétní entitu. Řekněme, že se zaměřu-jeme na nějaký věcný stav, který není evidentní, ale skrytý. Mu-síme se uchýlit k logice. Kontinuum poznávání může začítu nesprávného náhledu. Inkriminovaný objekt poznávámechybně. Uchopili jsme ho nesprávně. Od něj se v tomtéž konti-nuu uvědomění můžeme přesunout k nerealistické pochyb-nosti. „Nerealistická“ znamená — vezmeme-li si jako příkladelektron — že danou věc kognitivně uchopujeme a říkáme si,že to vypadá jako elektron, ale že to nejspíš elektron není.(V rámci tohoto argumentu předpokládáme, že to, čím se zabý-váme, ve skutečnosti opravdu je elektron.) V takovém případěse jedná o pochybnost nerealistickou. Vychylujeme se, ale spíšesměrem od skutečnosti než blíže k ní. Když potom pátrámedále, můžeme dospět do stavu pochybnosti, která je v rovnová-ze. Tato věc je možná elektron a možná ne; nejsme si úplně jis-tí. Nepřikláníme se na tu ani onu stranu; šance se nám jeví vy-rovnaně. S tím, jak pátrání pokračuje, může totéž kontinuumnašeho uvědomění dříve či později dospět k pochybnosti realis-tické: „Nejsem si úplně jist, ale zdá se pravděpodobné, že ta věcje elektron.“ Pátráme ještě dál, až můžeme dospět k přesvědče-ní, že o elektron opravdu jde. Stále však nemáme žádnou potvr-zující nebo verifikující evidenci. Máme přesvědčení; jsme sitím jisti; a to přesvědčení je navíc opravdu realistické. Ale stálenemáme to, čemu se říká platné poznávání (pramána) nebo veri-fikující poznávání, protože nedisponujeme dostatečnou evi-dencí. V rámci téhož kontinua uvědomování pátráme dál a na-

Iluze vnímání 55

55

...22. dubna 2009 13:27:50


lezneme konečnou evidenci dotyčného předmětu. Stále mámetotéž přesvědčení, ale nyní k němu přistoupilo cosi, co bychomnazvali platným nebo verifikujícím poznáváním úsudkovéhocharakteru. Nalezli jsme evidenci, která vede k závěru, že předsebou máme elektron. Máme dokončený úsudek, což je lepšínež pouhé přesvědčení, ačkoli obojí můžeme prožívat stejně.Když jsme dospěli k tomuto úsudkovému závěru, pátráme nyníještě dál a nakonec dospějeme k vnímání. „Vnímání“ zde značínepojmové platné uvědomění. Celý tento proces zabere urči-tou dobu. Je to proces postupný.

V kontextu takového procesu, který začíná u nesprávnéhonáhledu a rozvíjí se v platné poznávání, hovoříme o různýchzdrojích klamu, přičemž rozlišujeme ty, které jsou nahodilé, odtěch, jejichž povaha je esenciální. Když si razíme cestu k úsud-kovému závěru, užíváme různé logické nástroje, jako je vyvo-zení důsledku, dále sylogismus a nakonec finální zdůvodnění.To jsou tři hlavní nástroje v logickém zkoumání nebo analýze.Takto tedy vypadá standardní pracovní postup začínající chyb-ným náhledem a rozvíjející se až k platnému vnímání.

A P L I KAC E L O G I K Y N A O T Á Z KUE X I S T E N C E

Aplikace logiky na otázku existence

Tyto logické nástroje jsou uplatňovány filosofickými školamimahájány. V rámci mahájány existují dva hlavní přístupy neboproudy filosofického tázání a každému odpovídá také škola. Jed-na z nich, jógáčára, dospívá k závěru, že tam venku ve skutečnostineexistuje žádný objektivní svět. Ta druhá, prásangika-madhja-maka, tvrdí, že objektivní svět existuje, i když nikoli ve starémkarteziánském smyslu jako cosi zcela nezávislého na vědomí.

B. ALLAN WALLACE [tlumočník]: Podle prásangiky-madhja-maky objektivní entity existují, avšak velice specifickým způso-bem, který je nekarteziánský a nenewtonovský. Jestliže podle


56

...22. dubna 2009 13:27:50


prásangiky zkoumáte nějaký předmět, který se zdá být tam ven-ku, a skutečně se snažíte vypátrat jeho podstatu, jestliže se ptáte,co je skutečnou podstatou tohoto jevu výhradně z jeho vlastnístrany, pak žádnou objektivní entitu nenaleznete. Ukáže se, žejde o něco, co se analýzou zjistit nedá. Prásangika potom pro-hlašuje, že ačkoli tyto entity nelze najít analýzou, existují přestokonvenčním způsobem na základě verbálního a/nebo pojmové-ho určení či přisouzení.

DALAJLAMA: Je rozdíl mezi něčím, co existuje, a něčím, coexistuje ze své vlastní podstaty. Když se zeptáme: Má toto pero ně-jakou podstatu? — tak musíme odpovědět, že ano. Má charak-teristiky, definující charakteristiky, a ty jsou jeho podstatou.Něco jiného ale je, když se zeptáme: Existuje toto pero ze svévlastní podstaty? Říci, že existuje ze své vlastní podstaty, nazna-čuje, že existuje nezávisle na doprovodných okolnostech nebofaktorech.

Tady může být určitá souvislost s tím, o čem mluvil JeremyHayward. Když opravdu do velké hloubky zkoumáme předměty,které předpokládáme, a� už to jsou elektrony nebo cokoli jiného,vyvstane skutečná nejasnost, zda tyto předměty mají veskrze ob-jektivní existenci, nezávislou na vědomí. Co ale potom uděláme?Když po velmi hlubokém zkoumání zjistíme, že takový předpo-klad v analýze neobstojí, co z toho vyvodíme? Učiníme závěr, žeobjektivní svět neexistuje? Zde se nám může otevřít prostor prodialog s prásangikou, protože i ta se pouští do analýz zdánlivě ob-jektivních jevů a zjiš�uje, že při analýze zkrátka nemohou být na-lezeny. Prásangika z toho nevyvozuje závěr, že žádný objektivnísvět neexistuje, ale říká, že tu nějaký objektivní svět je — že ver-bální nebo pojmové ustanovení je dostatečnou podmínkou proexistenci objektivního jevu, ale že tato konvenční podstata je jedi-ným druhem existence, kterou takový předmět má. Zde mámetedy buddhistickou školu prásangiky, která říká ano, je tu nějakýobjektivní svět, ano, je tu i nějaký svět subjektivní, subjektivní

Aplikace logiky na otázku existence 57

57

...22. dubna 2009 13:27:50


mysl. A ve skutečnosti říká, že oba světy mají stejnou váhu. Neza-stává názor, že to všechno je jen svět mysli, ani náhled materialis-tický. Jak mysl, tak hmota existují — obojí má konvenční, pojmo-vě ustanovenou existenci.

Oproti názoru prásangiky, která zastává přesvědčení o kon-venční existenci vnějšího světa nebo objektivních entit, stojí jinýmahájánový názor, jógáčára, která svým vlastním způsobemopravdu zkoumá, opravdu analyzuje: Mají tyto jevy, které se zdajíbýt objektivně existující, opravdu objektivní existenci? I jógáčári-nové říkají, že objektivní existenci při analýze nelze najít, ale vyvo-zují z toho jiný závěr. Konkrétně dospívají k tomu, že ačkoli setyto věci zdají mít objektivní existenci tam venku, neobstojí tentonázor při analýze, a proto jsou výhradně výtvorem, přirozenostímysli. Pak je zde ovšem jiný problém. Jakmile řekneme, že tytojevy, které se zdají být čímsi objektivním tam venku, jsou vlastněpřirozeností mysli, vyvstává otázka: Je možné, aby se mysl, kterátyto jevy poznává, mýlila? Existuje realistické poznávání oprotipoznávání nerealistickému? Jógáčárinové musí odpovědět: Ano,existuje. Jak ale rozhodnou, že jedna věc je realistická a druhá ne-realistická, když všechno pochází tak jako tak z přirozenosti mysli?Tady začínají problémy.

Doposud jsem mluvil v kontextu sútrajány, různých filosofic-kých škol v tradici sútrajány.* Nyní se přesuňme do kontextutantry. V kontextu tantry existují čtyři autentické autority: pís-ma, texty komentářů, autentický učitel a naše vlastní zkuše-nost. Původní písma, tantry, jsou sama autentická. Díky jejichautentičnosti může vznikat autentická komentářová literaturazaložená na tantrách. Na základě těchto písem a komentářů seobjevují učitelé, kteří jsou také autentičtí. Skrze setkání s auten-


* Z hlediska tibetského buddhismu tvoří hínajána spolu s nižší částí ma-hájány sútrajánu neboli „vozidlo súter“, protože jsou založeny na základníchbuddhistických písmech zvaných sútry. Vyšší část mahájány je nazývána růz-ně jako tantra, tantrajána, mantrajána nebo vadžrajána. Tato nejvyšší částučení je založena na další třídě písem zvaných tantry.

58

...22. dubna 2009 13:27:50


tickým učitelem může člověk dospět k autentické zkušenosti.Toto je sled událostí, které zakládají autentičnost. Jak to nynífunguje vzhledem k našemu vlastnímu procesu zjiš�ování?Tento postup zakládající autentičnost máme na prvním místě.Když ale dojde na verifikování nebo potvrzení autentičnosti,nezačínáme verifikací autentičnosti písem, pak komentářů a takdále. Děje se to právě opačně. Když se spoléháme na autentic-kého učitele, získáme svůj vlastní prožitek, o jehož autentič-nosti sami víme — jedná se tedy o prožitek svým způsobemsebe-autentizující. Na základě nabytí úplné jistoty o autentič-nosti naší vlastní zkušenosti prostřednictvím meditační praxeusuzujeme na autentičnost učitele, jehož instrukcemi jsme seřídili. Na základě tohoto ujištění, což je opět velice subjektivnípřesvědčení, usoudíme na autentičnost komentářové literatury,o kterou se opíral náš učitel. A na základě toho usoudíme i naautentičnost základu komentářů v písmech, tedy samotnýchtanter. Právě odtud pochází náš pocit jistoty. V zásadě se redu-kuje na naši vlastní zkušenost.

HAYWARD: Vaše Svatosti, v tom, co jste nyní přednesl, vidímdva konkrétní body, které se vztahují k otázce vědecké metody.Jeden nacházím ve vašem rozboru názorů prásangiky a jógáčá-ry. Řekl jste, že podle prásangiky při analýze nenajdeme žádnousamostatnou existenci, ale říkáme, že objektivní svět existujedíky pojmovému přisuzování. Má otázka zní: nepochází samototo pojmové přisuzování z mysli? Odkud toto přisuzovánípochází?

DALAJLAMA: Když říkáme, že jevy jsou pojmově ustanovené,neplyne z toho, že pravda je cokoli. Kdybyste například vzalpero, které držím, a trval na tom, že je to lidská bytost, tak pou-hý fakt, že ho tak nazýváte a že si to o něm myslíte, z něj lidskoubytost nedělá. Kdyby tomu tak bylo, tj. kdyby byla pravdivá ja-kákoli nahodilá věc, kterou si usmyslíte, tak by nebylo žádnéhorozdílu mezi platným a neplatným poznáním. V tom spočívá to

Aplikace logiky na otázku existence 59

59

...22. dubna 2009 13:27:50


úskalí. Mluvíme-li o jevech jako o čemsi pojmově ustanove-ném, podle jakých kritérií lze ustanovit něco jako existující?Kdyby bylo pravdou prostě cokoli, co vás napadne, tak jaká jsoupak kritéria ustanovující něco jako existující?

Ta kritéria jsou tři. Jedním z nich je, že to musí být v soula-du s konvenční zkušeností. To neznamená, že když prostěvšichni něčemu věří, tak je to pravda, protože spousta lidí věříněčemu, co pravda není. To se stalo mnohokrát. Druhým kri-tériem je, že nemůžeme trvat na existenci něčeho, čemu od-poruje konvenčně platné poznávání. Odporuje-li něčemukonvenčně platné poznávání, tak to nemůže být prohlašovánoza existující. Třetí kritérium se týká hlubších témat, jako jenapříklad existence prakrti, což je sanskrtský termín označujícíprvotní substanci, která je předpokládána například školousánkhja* jako něco, co je nadáno absolutní, samostatnou exis-tencí. Toto ovšem není konvenční výraz — jak ho tedy odmít-neme? Lidé se obvykle neptají: Viděl jsi v poslední době pra-krti? Není tedy obvyklou zkušeností ani potvrzována, aniodmítána. Takže třetím kritériem je to, že existence něčeho,jako je prakrti, nemůže být předpokládána, odporuje-li jí nej-zazší analýza nebo nejzazší zkoumání. Zkoumáme-li prakrtipomocí nejzazšího rozumového zdůvodňování, nejzazší ana-lýzy, a zjistíme, že neexistuje, nebude prakrti splňovat třetíkritérium. To jsou tedy tři kritéria používaná v systému prá-sangika ke stanovení existence nějaké věci.

Že jevy existují pouhou platností pojmového ustanovení,tedy neříkáme proto, že bychom si v pojmových ustanoveníchlibovali nebo že by se nám prostě taková představa líbila. Spíšeje tomu tak, že se díváme na nějaký jev, řekněme na pero, a jed-nak zkoumáme, zda existuje ze své vlastní strany, to znamenánezávisle na tom, že je poznáváno. Při takové analýze zjistíme,


* Škola sánkhja je jednou z šesti ortodoxních filosofických škol hin-duismu.

60

...22. dubna 2009 13:27:50


že žádná taková entita ze své vlastní strany neexistuje. Kdyžzkoumáme pero, zkoumáme jeho tvar, jeho barvu, jeho součás-ti, a to všechno rozpojíme, rozebereme; nenarazíme na nic, coby bylo perem samotným. Takovému způsobu analýzy tedypero nevyhovuje. Avšak poté, co jsme dospěli k závěru, že žád-né pero samo o sobě nelze nalézt, nemůžeme jednoduše pro-hlásit, že žádné pero neexistuje. Když pero vezmeme do rukya něco napíšeme, tak vykonává funkce, které nám mohou ublí-žit nebo prospět. Žádný jev, který nám může ublížit nebo pro-spět, nemůžeme jednoduše odepsat jako neexistující. Nynívšak stojíme před dilematem. Nemůžeme říct, že je neexistují-cí, ale zároveň jsme ho detailně zkoumali a žádnou věc o sobějsme nenalezli. Otázka tedy zní: Jak existuje? Existuje silou poj-mového ustanovení. Nejde o to, že by se nám ta myšlenka taklíbila, nýbrž o to, že nemáme jinou možnost.

V E R I F I KAC E M E D I TAT I V N Í Z KU Š E N O S T IVerifikace meditativní zkušenosti

VARELA: Kdybych měl nyní hrát naivního západního vědce,řekl bych: „Nuže, existuje způsob, jak můžeme pomocí logikyzískávat hlubší a hlubší přesvědčení v několika fázích, až dospě-jeme k přesvědčení konečnému.“ Jako o něco sofistikovanějšízápadní vědec bych řekl: „V žádném případě, protože o to jsmese na Západě dvě stě let také pokoušeli.“ Máme docela dobrédoklady o tom, že naivní víra v naše přesvědčení není podlože-ná. Naše přesvědčení jsou jen našimi přesvědčeními. Existujespousta různých příkladů dokládajících, jak i ta nejjasnější logi-ka, i ten nejnenapadnutelnější argumentační řetězec může véstk něčemu, co se zítra změní. To, čemu říkáme bezprostředníprožitek, je bez ohledu na náš příklad s perem dobré a v pořád-ku. Ale Newton se tím nechal svést. Věda dnes říká, že prostornení trojrozměrný, je to tak? Víme, že země nezůstává v klidu;pohybuje se, ačkoli já nevidím, že by se pohybovala. Neproží-vám to tak. Proč tomu věřím?

Verifikace meditativní zkušenosti 61

61

...22. dubna 2009 13:27:50


Nyní bych rád tutéž otázku položil ve vztahu k objevům uči-něným při meditační praxi. Podle mého velice omezeného po-rozumění buddhismu nám meditace umožňuje přístup k jiné-mu modu prožívání, který nám dovoluje potvrzovat tezepředkládané buddhismem. Je pozoruhodné, že právě tentozpůsob potvrzení se nezdá nijak vzdálený od způsobu potvrzenípoužívaného ve vědě. Podléhá proto stejným problémům.Když buddhisté říkají: „Jsme si absolutně jistí, že…,“ vede to kestejnému druhu problémů, jako když říkají vědci: „Jsme si ab-solutně jistí, že….“ Je to vystaveno stejným typům kritiky, kteráse ptá, co je absolutně platné, a tak dále.

To, co buddhismus říká, se podle mé zkušenosti ukázalo jakovcelku přesné, což je důvod, proč se o něj zajímám a považujiho za platný. Avšak důvody, proč ho považuji za platný, jsou, jakse zdá, tytéž jako důvody, na jejichž základě říkám ve vědě: „To-hle platí.“ Funguje zde stejná logika pozorování, potvrzování,naslouchání tomu, co říkají ostatní lidé, přesvědčování se na zá-kladě osobní zkušenosti a tak dále.

HAYWARD: Ve vědeckém přístupu vždy začínáme a končímepozorováním. Vědci by toto pozorování označili jako přímévnímání — podle svého chápání přímého vnímání. A v určitémsmyslu své úsudky nakonec potvrzujeme dalším přímým vní-máním. To je také velmi podobné tomu, jak Vaše Svatost popsa-la buddhistický přístup, totiž že musí začínat i končit — ob-zvláště končit — tím, čemu říkáme přímé vnímání, které jezároveň platným poznáváním. V poslední části své přednáškyo alternativních pohledech na vědu jsem řekl, že vědci začalipochybovat o možnosti jakéhokoli pozorování, které by nebylozatíženo pojmy. Otázka, kterou bych rád položil buddhistům,tedy zní: Jaká je vaše metoda potvrzení přímého vnímání —a potvrzuje i to, že je zcela oproštěno od pojmů?

DALAJLAMA: Jedním důležitým bodem je, že když mluvíteo přímé zkušenosti v západní vědě, zdá se, že máte bez výjimky


62

...22. dubna 2009 13:27:50


na mysli přímou zkušenost smyslovou, zatímco v buddhismu jesmyslový aspekt zkušenosti ve skutečnosti něčím okrajovým.Když absolvujeme celou cestu od chybného náhledu až k vní-mání, nejde o to, abychom se dobrali k nějakému smyslovémuvnímání. To skutečně není cílem. Cílem je spíše rozvinout ně-jaké vnímání mentální, či lépe, vnímání kontemplativní, kteréje vnímáním jógickým. Jedná se tedy ve skutečnosti o vnímánijiného řádu, než o jakém jste mluvil vy — totiž než o obyčejnévnímání vizuální.

V pojetí prásangiky existují tři typy přímého vnímání. Jógáčári-nové uvádějí typy čtyři: smyslové, mentální, jógické a apercepcineboli sebe-poznání. Důvodem, proč trvají na přítomnosti tétoapercepce, je základní jógáčárové přesvědčení o samostatné exis-tenci mentálních jevů, které prásangikové odmítají.* Protože prá-sangikové existenci této apercepce nepřijímají, uznávají pouze třitypy přímého vnímání: smyslové, mentální a jógické.

Identifikovat smyslové vnímání je vcelku snadné. Na přímémentální vnímání existuje mnoho názorů, dokonce i mezi ti-betskými učenci. Podle madhjamakových prásangiků je všechno,co je subjektivní zkušeností — jako smyslové vnímání v biologii,uvědomování si nějakého typu vnímání —, nahlíženo jako pří-mé mentální prožívání. Potom existují další typy vědomí; v bud-dhismu máme vědění (něčeho) předem neboli zvýšené uvědo-mování. Všechny tyto druhy zkušenosti jsou také přímýmimentálními vjemy. Jógické přímé vnímání není jednoduché po-psat — postačí, když řeknu, že se jedná o jinou kategorii.

HAYWARD: Jak je potvrzováno jógické přímé vnímání?

DALAJLAMA: [se smíchem] To je docela složité! Mentálnívnímání označuje takové typy zkušeností, jako jsou napříkladpocity — mentální pocity jako štěstí či úzkost.


* Jógáčárová myšlenka apercepce neboli sebe-poznávajícího uvědomění jevysvětlena v kapitole „Vnímání a vědomí“, na stranách 228–253.

63

...22. dubna 2009 13:27:50


Existují dva typy přímého mentálního vnímání, vnímání jó-gického, které nejsou přítomny od začátku a kterých dosahuje-me jako výsledku naší meditace. O obou těchto typech platí, žejelikož jde o určité nové pochopení, potřebujeme agenty nebofaktory, které je potvrzují. Samotný potvrzující faktor musí býtnějakým přímým vnímáním, takže buddhisté trvají na tom, žedokud nevnímáme nejvyšší přirozenost jevů přímo, dokud ne-dosáhneme stezky vhledu, nejsme, jinými slovy, schopni pře-konat vliv našich vlastních pochybností.* Ve chvíli, kdy se do-staneme k stezce vhledu, dosáhli jsme přímého pochopenínejzazší pravdy, prázdnoty (šúnjatá). Podstatou tohoto příméhopochopení je jógické vnímání neboli jógické uskutečnění. Tonám dává kritérium, jisté východisko nebo rozhled, s jehož po-mocí lze verifikovat další zkušenosti. To je rozhodující krok.Dokud většinová populace stezky vhledu nedosáhne, bude tucelá tato pochybnost stále.

HAYWARD: Předpokládejme, že někdo medituje mnoho leta říká, že dosáhl přímého vnímání nejvyšší pravdy. Má pocit, žeje to jisté. Není v zajetí iluze? Jak vím, že není v zajetí iluze? Jakví on, že není v zajetí iluze?

DALAJLAMA: V buddhistické literatuře jsou popsány jistéznaky, skrze něž můžeme potvrdit, zda jsme této úrovně dosáh-li. Existují dva druhy znaků: vnější a vnitřní. Pomocí vnějšíchznaků mohou naši úroveň pochopení či uskutečnění verifiko-vat jiní lidé. Vnitřní znaky jsou spolehlivější. Domnívám se, žetady se buddhismus velice liší od vědy. V dharmě (v buddhistic-kém učení) na prvním místě platí, že někdo, kdo tuto zkušenostjiž má, o tom ví. Coby stoupenci učení máme plné právo pro-vést přezkoumání, analýzu na základě své zkušenosti a rozumo-


* Jedna možná buddhistická klasifikace úrovní duchovního vývoje rozdě-luje cestu k probuzení na pět stezek: 1. hromadění zásluh, 2. aplikace,3. vhledu, 4. meditace a 5. žádného dalšího učení.

64

...22. dubna 2009 13:27:51


vé úvahy. Na rozdíl od toho však ve vědě neuznáváme vůbecžádnou autoritu — věci sledujeme jen na základě svého vlastní-ho zkoumání.

V této souvislosti rozlišujeme tři kategorie jevů: zřejméjevy, skryté jevy a krajně skryté jevy. Tato poslední kategoriejevů nemůže být verifikována nebo stanovena dokonce anipomocí logických procesů, pomocí pouhého uvažování.K tomu, abychom tyto jevy mohli stanovit a verifikovat, bu-deme nutně závislí na jistých autoritách nebo důvěryhodnýchzdrojích.

Zdá se, že tyto tři způsoby verifikace ve skutečnosti uplat-ňujeme při svých každodenních zkušenostech. Věci vnímámeprostřednictvím přímé zkušenosti, to jest věci zřejmé. Rozu-míme jim však také na základě usuzování — tím, že vidímeurčité znaky a předvídáme to, co normálně následuje. V na-šem každodenním životě jsou zastoupeny i jevy krajně skryté.Vím například, že země je modravá koule, i když jsem ji nikdyneviděl a nedospěl jsem k tomuto závěru ani žádnou rozumo-vou úvahou. Přesto vím, že je země kulatá, protože se spolé-hám na slova někoho, kdo ji viděl a doložil to fotografiemi.Zaprvé musíme to, že daná osoba je důvěryhodná, dokázatprostřednictvím různých rozumových úvah. Není žádný dů-vod, proč by měla lhát a vytvářet falešné fotografie. Pomocípodobných úvah dokážeme, že daný člověk je důvěryhodný.Poté chápeme, že země je kulatá, ačkoli jsme to neviděli.Tomu se říká úsudek založený na přesvědčení — úsudek jiné-ho typu. Celý úsudek je založen na důvěře nějakému člověku,ale tato důvěra je ještě podepřena určitou rozumovou úvahou,například prokázáním důvěryhodnosti dané osoby. Je to důvě-ra poučená, nikoli důvěra slepá. Někdo nás může požádat,abychom popsali cosi, co přesahuje myšlení, co překračuje ro-zum. A� se pokoušíme dotyčnou věc jakkoli analyzovat, viděta cítit, je to nemožné. Musíte se tedy spolehnout na někoho,kdo tento druh zkušenosti již měl a nemá důvod lhát. Je však


65

...22. dubna 2009 13:27:51


také důležité verifikovat, že ve výroku nebo řadě výroků, ježten člověk učinil, nejsou logické chyby.

VARELA: Řekl jste, že existují také vnější znaky jógického vní-mání. Je možné, aby některé z těchto znaků mohly býtzkoumány?

DALAJLAMA: Bylo by to docela obtížné, ale ta možnost tu je.Když vidíme člověka, který se nikdy nepřestává ovládat nebonepropadá kolísavým emocím v situacích, které by obvyklevedly k připoutanosti nebo hněvu — vidíme-li, že nic takovéhonenastává, mohli bychom z toho vyvodit, že dotyčná osoba do-sáhla nějakého stupně realizace. Bylo by však obtížné objektiv-ně určit, zda tato osoba dosáhla přímého poznání prázdnoty(šúnjatá).


66

...22. dubna 2009 13:27:51


329

ObsahPředmluva 5Úvodní proslovy 10

Jeremy W. Hayward — Vědecká metoda a ověřování 15Hledání objektivní skutečnosti 15Počátky ve středověku 17Rozbití středověkého pohledu 19Úspěch newtonovského programu 20Vědecká jistota 21Logický empirismus 24Problémy s logickým empirismem 27

Rozhovor — Otázky metody 38Buddhistická epistemologie a logický empirismus 38Logika existence 49Iluze vnímání 54Aplikace logiky na otázku existence 56Verifikace meditativní zkušenosti 61

Francisco J. Varela — Vnímání a mozek 67Nervový systém a schopnost pohybu 67Neurony umožňují komunikaci mezi vzdálenými buňkami 70Co jsou neurony? 72Komunikace mezi neurony 75Neuronové okruhy 78Dva hlavní předpoklady neurovědy 81

Rozhovor — Smyslově cítící bytosti 83Co je přizpůsobení? 83Co je cítící bytost? 85Živá hmota 91Příčiny okamžikové změny 93Kálačakra, moderní kosmologie a neurologie 98Výzkum snů 101

329

...22. dubna 2009 13:28:00


330

Eleanor Roschová — Kognitivní psychologie 106Historické kořeny kognitivní psychologie 107Introspekcionismus 107Behaviorismus 111Kritické námitky proti behaviorismu 118Kognitivní psychologie a psychologie informačního zpracování 122Velmi krátkodobá pamě� 125Krátkodobá a dlouhodobá pamě� 127

Rozhovor — Já, ne-jáství a smyslové vědomí 133Kognitivní psychologie a buddhistické myšlení 133Já a ne-jáství 135Co je samotnou přirozeností mysli? 141Co je základem kontinuity? 144Smyslové vědomí 150

Newcomb Greenleaf — Umělá inteligence 155Co je to počítač? 156Programy 160Co je inteligence? 162Čtyři strategie výzkumu umělé inteligence 165Hra v šachy 166Expertní systém 168Společenství mysli 171Počítače ve společnosti 175

Rozhovor — Vědomí, hrubé a jemné 178O umělých myslích 178Mohou mít počítače vědomí? 183Počátek vědomí 186Stejné tělo, jiná osoba 187Úrovně vědomí 190Dualismus, jemnější a hrubší těla 197

Robert B. Livingston — Vývoj lidského mozku 201Evoluční důležitost spolupráce 201Oplodnění 204Důležitost péče během těhotenství a prvních let 207

330

...22. dubna 2009 13:28:00


331

Kdy a kudy do embrya vstupuje vědomí? 211Raný embryonální vývoj 212Uspořádání nervové soustavy 214Jak raný mozek řídí vnímání 219Úloha pocitů v paměti 224

Rozhovor — Vnímání a vědomí 228Od smyslového vědomí k pojmovému 228Zjiš�ující a nezjiš�ující vědomí 230Buddhistická definice vědomí 232Je vnímání o světě „tam venku“? 235Kdy je vnímání platné? 243Jak buddhismus potvrzuje platnost vnímání? 250

Francisco J. Varela a Luigi Luisi — Evoluce života 254Jak se formovaly hlavní myšlenky evoluce? 254Modifikace prostřednictvím potomstva 255Přizpůsobení 260Nová syntéza 261Molekulární evoluce 263Počátek života 268Altruismus 272Druhy se v žití na této planetě nezlepšují 275Tlak výběru není hlavním faktorem přizpůsobení 276

Rozhovor — Evoluce, karma a soucit 280Kritika populární představy boje o přežití 280Karma a evoluce 283Má evoluce nějaký směr? 288Lze se naučit soucitu? 292

Závěrečné poznámky 302O účastnících 304Doslov překladatele 307

Literatura v češtině 313Rejstřík 315

331

...22. dubna 2009 13:28:00


MOSTY K POROZUMĚNÍ

MO

STY

K PO

ROZ

UM

ĚNÍ

Jere

my

W. H

aywa

rd a

Fra

ncisc

o J.

Vare

la

DharmaGaia edice Mosty sv. 1

DharmaGaiaKnížky pro přemýšlivé lidi

Rozhovory předních vědců s dalajlamouo zkoumání lidské mysli

EdiceMosty

Co je podstatou lidské mysli? Mohou mít počítače vědomí? Můžeme se naučit soucítění? Kdy vstoupí vědomí do lidského embrya? Tyto a další otázky byly předmětem prvního velkého dialogu západních vědců s tibetským dalajlamou (1987). Tématy byly výzkum mozku a vědomí, kognitivní vědy, neurovědy, experimentální psychologie, umělá inteligence a fi losofi e mysli. Kniha ukazuje nejen hluboký zájem dalajlamy o současnou vědu, ale i možnosti, jimiž může buddhismus

přispět k výzkumu lidské mysli.

buddhismus – kognitivní vědy – sebepoznání Jeremy W. Hayward, Ph.D., a Francisco J. Varela, Ph.D.

Účastnili se mj. Newcomb Greenleaf, Ph.D., profesor informatiky z Kolum-

bijské university; Jeremy W. Hayward, Ph.D., profesor z Naropova institutu

v Coloradu; Robert B. Livingston, M.D., profesor neurovědy z Kalifornské

university v San Diegu; Luigi Luisi, Ph.D., profesor chemie z Federálního

polytechnického institutu v Curychu; Eleanor Roschová, Ph.D., profesor-

ka kognitivní psychologie z Kalifornské university v Berkeley, a Francisco

J. Varela, Ph.D., profesor kognitivních věd a epistemologie z Ecole Polytech-

nique a Institutu pro neurovědu v Paříži.

buddhismus – kognitivní vědy – sebepoznání jeremy w ......dalajlamy o současnou vědu, ale...

Documents