Svatí patroni mlynářůARNULF Z METZU(patron sládků a mlynářů; pomocník z znovunalezení ztracených předmětů)

biskup v Metách (či v Metzu) se narodil ve Francii, v Lay-St-Christophe u Nancy a zemřel v Remiremontu. Rozptyl dat (vzhledem k nedostatku dokladů) je dosti značný, takže se dočítáme, že se narodil buď roku 570 nebo 582, a zemřel mezi lety 640 až 643. Arnulf byl zprvu majordomem franského krále Chlotara II. (613-623) a vychovatelem králova syna Dagoberta I. (629-639?). Jeho vlastní syn Ansegisel se oženil s Beggou, dcerou Pipina Staršího, takže biskup byl velmi úzce spjat se vznikem rodu Karlovaců. Arnulfova manželka vstoupila do kláštera v Trevíru, Arnulf sám byl v Metách zvolen biskupem bez předchozího kněžského svěcení (614), i když jiné zprávy uvádějí, že Arnulf vysvěcen byl.Nakonec, roku 627, Arnulf odstoupil z biskupského úřadu a dožil zbytek života ve Vogézách, kde jeho přítel sv.Romaric založil klášterní komunitu Remiremont. Po příchodu do kláštera se věnoval péči o malomocné. Po smrti byly jeho ostatky přeneseny do kostela sv.Arnulfa v Metzu (Metách). Legendy vypráví o tom, že kdysi hodil prsten do řeky Mosely a podotkl, že nebude mít odpuštěny hříchy, dokud se prsten nenajde. Po čase jej sám nalezl v břiše ryby, kterou mu předložili. Ale tento motiv se v četných obměnách objevuje v pohádkách, bájích i legendách. Svátek tohoto biskupa a světce se připomíná 18.července.

obr. - sv.Arnulf z Metz jako poustevník; Raphael Sadeler dle Martena de Vos

1

ARNULF ZE SOISSONS(patron sládků a mlynářů)

Biskup, příslušník benediktinského řádu, který se narodil okolo roku 1040 v Pamele ve Flandrech ve vznešené rodině. Žil tedy jako rytíř, kterého čekala vojenská kariéra. Roku 1060 však složil sliby benediktinského řádu a žil jako poustevník, dokonce jako rekluz (tedy dobrovolně zazděný od ostatního světa) u kláštera sv.Medarda v Soissons. Roku 1076 se stal opatem, 1081 biskupem. Zastával reformní úsilí papeže Řehoře VII. Protože se snažil zajistit Flandrům klid, býval zván „apoštolem míru“. Po čtyřech letech (1085) se vzdal úřadu biskupa a zhruba po dvou letech zemřel (i když zde existuje rozptyl dat, takže údaje o smrti oscilují mezi lety 1085-1087). Dožíval v klášteře Altenburgu ve Vlámsku, který sám založil. Papež Kalixt II. (1119-1124) jej blahořečil roku 1121. ve výtvarném umění bývá zobrazován i jako vlk, protože ten ho prý objevil, když se ukrýval, aby unikl opatské volbě. Jako patron sládků bývá také zobrazován s dlouhými vidlemi. Dnem jeho svátku se stal 15.srpen.

2

EVŽEN Z TOLEDA(patron mlynářů)

O tomto světci toho mnoho nevíme. Byl arcibiskupem ve španělském Toledu, kde se narodil okolo roku 600 a zemřel tamtéž roku 657. jako den svátku se uvádí 13.listopad.

KRISTINA Z BOLSENY(patronka Palerma, Benátek, mlynářů, námořníků, lučištníků)

Narodila se v italské Bolseně v Toskánsku ve 3. (nebo dokonce ve 4.) století. Popravena měla být snad okolo roku 304 v Bolseně, v čase hromadného pronásledování křesťanů, pokud to nebylo později. Její svatostánek i hrob v katakombách se uchovaly do dnešních dnů. Byla podrobena neuvěřitelnému mučení za to, že nechtěla obětovat pohanským modlám, a nakonec ji prostříleli sadou šípů. První zpodobení se nachází v Ravenně a pochází ze 6.století. ve středověku ji zvěčnili výteční malíři, mezi něž počítáme Lucase Cranacha a Paula Veronese. Atributy na malbách se staly ovšem kleště, což byl symbol mučení, šípy, ba i kolo, mlýnský kámen, mříž, rošt, plamen, hák a nůž. Bolsena je městečko v provincii Viterbo. Kristina byla dítkem pohanských rodičů a ke křesťanství ji přivedla chůva. Když otec rodiny zjistil pravý stav věcí, dal dívčinu zbít metlou, neboť odmítla obětovat bohům. Byla vsazena do žaláře a mučena, ale žádné týrání se jí nedotklo. Otec, přesvědčením pohan, se polekal tajemných sil a nechal děvče, spoutané na čedičové desce, vrhnout do jezera, ale Kristina byla zázrakem vynesena na břeh. Nakonec otec nařídil popravu (304). Čedičovou desku dodnes ukazují v kostele; na desce jsou údajně uchovány domnělé otisky Kristininých nohou. Deska leží v kostele před oltářem, kde se pak roku 1263 odehrál „zázrak s krví v Bolseně“, který vedl k zavedení svátku Božího Těla. Svátkem se stal 24.červenec.

3

LEGER (LEODEGAR, LUTGAR, LÉGER) Z AUTUN(patron kantonu Luzern, mlynářů, pomocník proti očním chorobám, proti posedlosti)

Leger, potomek franské šlechtické rodiny, žil a působil v letech 616-679, stal se biskupem v Autun, ale také mučedníkem. Vzdělání získal na dvoře franského krále Chlotara II. (613-623) a učil se i u kněze z Poitiers, jehož mu vybral jeho strýc Dudon, jinak biskup tohoto města. Ve dvaceti letech se stal diákonem, vzápětí archidiákonem a po vysvěcení na kněze opatem kláštera Saint-Maixent v Poitiers, kde řádové společenství zreformoval přijetím regulí sv.Benedikta. Vládkyně anglosaského původu, jinak manželka Ludvíka II. Bathild (Baldhild), si ho vybrala jako biskupa v Autun. Předtím byl tento stolec dlouho neobsazený, protože uchazeči mezi sebou soupeřili, často doslova do krve. Leger byl dobrým biskupem, svolával synody, staral se o chudé, opevňoval město, ale zasahoval také do světských a panovnických záležitostí.Roku 673, po smrti Chlotara III., hájil biskup Childericha II. (673-675) proti intrikám správce královského dvora. Jenomže Childerich se dopustil chyby – navzdory radám a bez církevního souhlasu se oženil s blízkou příbuznou, což vyvolalo konflikt světské moci a církve, navíc situace využil západpfranský majordomus, který měl nakonec na svědomí i biskupa. Leger totiž upadl v nemilost a musel odejít do vyhnanství, jímž bylo vcelku příjemné místo – klášter v Luxeuil. Merovejci však posléze dosadili Legera zpět do Autun, ale správce královského dvora, zmíněný majordomus Ebroin, ho pronásledoval s vojskem, donutil ke kapitulaci a nechal mu vypíchnout oči, uříznout jazyk, zmrzačit a vsadit do vězení. Po tříletém trápení nakonec biskupa popravili mečem.Ačkoliv tedy padl z důvodů vysloveně politických, byl církevními historiky pokládán za mučedníka a jeho kult se soustředil u hrobky v „Sarcingu“ (tedy v Saint-Léger v Pas-de-Calais) a v Saint-Maixent, kam byly roku 681-682 přeneseny biskupovy ostatky. Úcta k biskupovi se rozšířila nejprve ve Francii, o relikvie se ucházel i kostel St-Leger v Ebreiul. Svátek slaví 2.října.

4

PAULINUS (PAVLÍN) Z NOLY(patron Řezna a mlynářů)

Biskup a básník, plným jménem Pontius Meropius Ancius Paulinu, se narodil v senátorské rodině okolo roku 353 ve francouzském Bordeaux a zemřel roku 431 v italské Nole. Jeho učitelem poezie a řečnictví byl básník Ausonius. Paulini byl připravován pro veřejný život a světskou kariéru, pracoval také v několika veřejných úřasech a hodně cestoval. Postupně se stal římským senátorem, konzulem a guvernérem v Campanii. Roku 379 navštívil poprvé Nolu; i když absolvoval křesťanské vychování, pokřtěn byl až roku 390. krátce poté mu zemřelo jediné dítě a hrozilo mu obvinění za zabití bratra. Odešel tedy se svou ženou roku 389 do Hispánie, odkud pocházela. V Barceloně byl Paulinu vysvěcen na kněze a roku 395 odešli natrvalo do jihoitalské Noly. Vzdali se údajně manželského života, prodali majetek v Galii i ve Španělsku a žili spolu a s řadou přátel klášterním životem. Pečovali o chudé, sami uspořádali svůj život skromně, a Paulinu se také snažil napravit škody, které byly napáchány za vpádu Vizigótů vedených Alarichem. Protože tu byl pohřben Felix z Noly, navíc na Paulinových rodinných pozemcích, Paulinu tu vybudoval velký chrám a řadu hospodářských stavení, chrám ve Fondi, vodovod v Nole a zřídil i útočiště pro poutníky a dlužníky v přízemí svého domu, zatímco on a přátelé žili polořeholním životem v horním patře. Roku 409 byl Paulinu v Nole zvolen biskupem, a pak se nám z horizontu životopisných informací na dvacet let vytrácí. I když toho o Nole mnoho nevíme, není nezajímavé, že tady zemřel císař Augustu a bylo zde rodiště Giordana Bruna.Z díla se uchovalo 35 básní, z nichž 13 oslavovalo památku Felixe z Noly – každý rok napsal na počest tohoto světce jednu báseň. Dále se dochovalo okolo 50 dopisů, v nichž debatuje s přáteli o náboženských problémech. Pozoruhodný je okruh osob, s nimiž si korespondoval. Dopisoval si se sv.Augustinem, Jeronýmem, Ambrožem, Martinem, Sulpiciem Severem. Z jeho listů se dovídáme ale i u chladném přijetí u papeže. Zemřel roku 431, a to když dosloužil mši se dvěma biskupy a dal potřebným 50 stříbrňáků. Jeho ostatky byly pochovány v dómě sv.Felixe, po čase se však dostaly do Říma do kostela sv.Bartoloměje na Tiberském ostrově a nakonec je papež Pius X. vrátil zpět do Noly. Jeho svátek připadá na 22.červen.

5

6