- 1 -

Mikroekonomie EKONOMIE se zabývá studiem, jak společnost obhospodařuje své vzácné zdroje. Potřeby každé společnosti přesahují produkční potenciál zdrojů, to zapříčinilo vznik ekonomie jako vědní disciplíny, která se tento problém snaží řešit. Ekonomie má mnoho potřeb a řadu disciplín. ZÁKLADNÍ EKONOMICKÁ OTÁZKA • co vyrábět, tj. jaké výrobky a služby vyrábět a spotřebovávat a v jakém množství, kvalitě a

sortimentu • jak vyrábět, tj. kolik kterých zdrojů využít, jakých kombinací výrobních faktorů (práce, půda,

kapitál), jakou zvolit techniku a organizaci práce, aby byla výroba efektivní. • pro koho vyrábět, tj. jak účelně rozdělovat vyrobené produkty a služby mezi členy společnosti.

Jde o problém rozdělování výsledků ekonomické činnosti. SUBJEKTY TRŽNÍ EKONOMIKY • domácnosti • firmy • stát Ekonomické vztahy a subjekty ve smíšené ekonomice

Tři druhy výrobních faktor ů

MIKROEKONOMIE • chování subjektů ekonomických činností, tj. domácností a firem, jak se rozhodují a jaké jsou na

různých trzích jejich interakce • fungování dílčích trhů: trhu práce, kapitálu, výrobků a služeb, přírodních zdrojů • také problémy jak určit rovnováhu na dílčím trhu a jaké má být optimální chování dílčích subjektů,

tj. jakou mají zvolit strategii při výběru z různých možností ekonomických činností tak, aby byla pro daný subjekt co nejefektivnější.

EKONOMICKÉ SUBJEKTY • domácnost • firmy • stát TRH • souhrn podmínek umožňujících, aby se prodávající a kupující téhož zboží dostávali do styku a

vzájemně si konkurovali UTVÁŘENÍ TRŽNÍ POPTÁVKY PO STATKU, D – Demand

• individuální poptávka • tržní poptávka • agregátní poptávka

Křivka poptávky Q = Q(P) ekon. P = P(Q)

POPTÁVKA vztah mezi množstvím poptávky domácností QD a tržní cenou statku P, za předpokladu, že ostatní vlivy jsou konstantní (Yn, ceny ostatních statků aj.)

0

5

10

15

20

2

5

30

3

5

40

0 3 6 9 12 15 18 21 QD

- 2 -

Tvar funkce poptávky: Křivka D je klesající, má lineární, nebo nelineární tvar

Lineární a, b jsou konstanty, je směrnicí.

tg α = -b (sklon přímky, změna Q a změna P

„α“ – maximální cena, při které nastává odliv veškeré D. DETERMINANTY POPTÁVKY

• posun po křivce poptávky • posun celé křivky poptávky

2. Vliv změn cen ostatních statků na poptávku po určitém statku při dané ceně substituční zboží PB↓ → QB↑ → QA↓ komplementární zboží PB↑→ QB↓ → QA↓ indiferentní zboží móda úspěšná reklama očekávání NABÍDKA S – SUPPLY Pohyby podél nabídkové křivky:

• změny ceny a množství Posuny celé nabídkové křivky:

• posun doprava … zvýšení počtu výrobců … technologickým pokrokem … poklesem cen VF … ostatními faktory Posun doprava znamená, že výrobci při každé změně budou nabízet více zboží.

1

P a bQ

aQ P

b b

= −

= −

1b

−

D

a – max. P

P

0Q

Max Qa/b

Pb

Q

∆− =∆

1. Změna nominálního d ůchodu, ostatní vlivy konstantní

0 Q1 Q2 Q1 Q2 QD

P1

P

P2

D D'

Z m ěn y p op tá vky Q

P

D 0D 2D 1

sn íže n í po p táv ky

z výš en í p op tá vk y

SP

Q

P1 = 20

P0 = 10

Q1 = 80Q0 = 30

- 3 -

• Individuální nabídka • Tržní (dílčí) nabídka • Agregátní nabídka

„m“ - cena při nulovém množství Q, i při nulovém množství existují náklady, které výrobci musí

krýt a které určují minimální cenu, od níž může probíhat fce S. „n“ – charakterizuje sklon fce S k ose x. DETERMINANTY NABÍDKY

• cena statku • ceny výrobních faktorů • úroveň technologie • počet nabízejících výrobců

ELASTICITA – PRUŽNOST

• cenová • důchodová • křížová

Tržní rovnováha P* → rovnovážná cena PS = PD Q* → rovnovážné množství QD = QS TYPY NEROVNOVÁHY 1) P1 > P* → QS > QD → PS↓ → QS↓ → QD↑ 2 ) P2 < P* → QS < QD → PD↑ → QD↓ → QS↑ Při rovnováze trhu platí: PD = a – bQ = PS = m + nQ PD = PS a – bQ = m + nQ

0

5

10

15

20

2

5

30

3

5

40

0 3 6 9 12 15 18 21 Qs

Křivka nabídky

Lineární funkce nabídkyQS

S

P

S2

S0

S1

snížení S

zvýšení S

Q

P

Q

D

S

E

Q*

P*

P

Q

D

S

Q*

P*

P1

QSQD

přebytek zboží

QS > QDP

Q

D

S

Q*

P*

P2

QDQS

nedostatek zboží

QS < QD

an bmP

b n

+∗ =+

a mQ

b n

−∗ =+

- 4 -

Chování spotřebitele Základní kategorie

• celkový užitek – míra uspokojení ze spotřeby všech jednotek statku • mezní užitek – uspokojení ze spotřeby poslední (dodatečné) jednotky statku

Racionální volba spotřebitele

• provádí výběr z dostupných statků a služeb tak, aby dosažený celkový užitek ze spotřeby byl maximální v poměru k vynaloženým nákladům v podobě cen těchto statků

• provádí výběr za určitých omezení (výše důchodu, ceny statků, vlastní preference) • řídí se podle uspokojení z poslední (dodatečné) jednotky statku, podle mezního užitku

Tři Gossenovy zákony 1. Zákon klesajícího užitku

s postupným uspokojováním určité potřeby klesá její intenzita a význam jejího dalšího uspokojování, s růstem množství spotřebovávaných statků klesá užitek z poslední jednotky

2. Zákon vyrovnávání mezních užitků spotřebitel maximalizuje celkový užitek, jestliže rozděluje svůj důchod mezi jednotlivé statky tak, aby uspokojení z poslední jednotky důchodu vydávané na každý z těchto statků bylo stejné (MU1/P1 = MU2/P2)

3. Zákon preference volného času za jakých podmínek spotřebitel preferuje volný čas před vynakládáním práce (možností nakupovat statky)

Dvě verze teorie užitku

• Kardinalismus (S.Jevons, C.Menger) – užitek lze měřit přímo (v peněžních jednotkách, v utilech atd.)

• Ordinalismus (W.Pareto) – užitek nelze bezprostředně měřit, lze však porovnávat zda jedna kombinace statků je užitečnější než druhá (křivky indiference)

A(5 jablek, 3 hrušky) B(4 jablka, 2 hrušky) A > B A je preferováno před B

Volba spotřebitele v kardinalistické teorii Funkce celkového užitku ze spotřeby statku q je počet spotřebovávaných jednotek TU = 60q – 6q2 Funkce mezního užitku a poptávky spotřebitele po statku MU = dTU/dq P = MU = 60 – 12q

Poptávka spotřebitele v kardinalistické teorii

• za další jednotku statku je ochoten dát nanejvýš cenu, která je ekvivalentní meznímu užitku (uspokojení, které mu tato jednotka přináší)

• cena poptávky je dána výší mezního užitku P = MU • bod nasycení je tam, kde je TU maximální a MU = 0

Volba spotřebitele v ordinalistické teorii

• spotřebovává více statků než jeden (většinou 2) • porovnává kombinace statků podle jejich užitku, v podmínkách vzácnosti volí tu, která mu

přináší vyšší celkový užitek (A > B, rozhodne se pro A) • považuje-li je obě za rovnocenné, neví, pro kterou z nich by se rozhodl, obě mu přinášejí

stejný celkový užitek, je ve vztahu k nim indiferentní (A = B) Axiomy spotřebitelských preferencí

• Srovnatelnost jakékoliv dvě kombinace statků mohou být porovnávány (spotřebitel je schopen si vybrat)

• Úplnost pořadí preferencí umožňuje spotřebiteli seřadit všechny kombinace statků

• Tranzitivita jestliže spotřebitel preferuje kombinaci A před B (A > B) a B před C (B > C), dává vždy přednost A před C (A > C)

• Antisymetri čnost jestliže spotřebitel preferuje A před B (A > B), nemůže současně preferovat B před A (B > A)

Axiomy spotřebitelských preferencí

• Více je lépe spotřebitel preferuje kombinaci, která mu přináší větší množství statků, před kombinací s menším množstvím, např. A(12,10) > B(11,9)

• Kontinuita mapa indiferenčních křivek je spojitá

Křivka indiference

- 5 -

Vlastnosti indiferenčních křivek • body na jedné křivce indiference vyjadřují kombinace dvou statků se stejným celkovým

užitkem, spotřebitel je ve vztahu k nim indiferentní • čím je křivka vzdálenější od počátku tím vyšší hladinu celkového užitku vyjadřuje (U3 > U2

> U1) • spotřebitel bude preferovat kombinaci ležící na vyšší křivce indiference oproti kombinaci

ležící na nižší křivce indiference • sklon křivky indiference vyjadřuje podíl mezních užitků obou statků a také mezní míru

substituce (ochotu k oběti) • indiferenční křivky se neprotínají (axióm tranzitivity) • Indiferenční křivky jsou klesající a (většinou) konvexní (1. Gossenův zákon)

Rozpočtová přímka spotřebitele Změny rozpočtové přímky

Zvýšení důchodu vyvolá rovnoběžný posun rozpočtové přímky směrem nahoru

Zvýšení ceny P1

Zvýšení ceny P1 se projeví otočením rozpočtové přímky kolem konstantního bodu Y/P2 směrem k počátku. Výše sklonu P1/P2 se zvýší a výše Y/P1 se sníží.

Snížení ceny P1 Rovnováha spotřebitele

P1q1 + P2q2 = Y

- MMS2/1 = MU1/MU2 = P1/P2

Mezní míra substituce

• vyjadřuje kolik jednotek druhého statku je spotřebitel ochoten obětovat za jednotku prvního statku při stejném celkovém užitku

• je vždy záporné číslo • je v absolutní hodnotě většinou klesající (konvexní tvar křivky indiference), výjimečně

konstantní (křivka indiference je přímkou) • je rovna podílu mezních užitků (v absolutní hodnotě) • je vyjádřena sklonem křivky indiference • v rovnováze je rovna podílu cen (v absolutní hodnotě)

22 P

Yq max. =

11 P

Yq max. =

2

1

P

Ps −=klon

YqPqP =+ 2211

12

1

22 q

P

P

P

Yq −=

q2

q1

BL2BL1

q2

q1

BL2 BL1

1PY

1PY

′

2PY

q2

q1

BL2BL1

1PY

1PY

′

2PY

q2

q1

U1

U3

U2

E

BL

q1E

q2E

- 6 -

Matematická analýza rovnováhy spotřebitele I. Funkce celkového užitku spotřebitele je U = aq1 + bq2 + q1q2 U > 0 Matematická analýza rovnováhy spotřebitele II. (Cobb-Douglasova funkce) Funkce celkového užitku bude mít tuto podobu U = q1

c . q2d

Rohové řešení (zvláštní případ rovnováhy spotřebitele)

Druhy statků a spotřebitelské rovnováhy z hlediska preferencí spotřebitele Optimální kombinace dvou substitučních statků

U = aq1 + bq2 + q1q2 U > 0, a > 0, b > 0

Optimální kombinace základního (q1) a zbytného statku (q2)

U = aq1 + bq2 + q1q2 U > 0, a > 0, b < 0

Optimální kombinace při spotřebě dvou komplementárních statků

U = aq1 + bq2 + q1q2 U > 0, a < 0, b < 0

21

1 qaq

UMU +=

∂∂= 1

22 qb

q

UMU +=

∂∂=

2

1

1

2

P

P

qb

qa =++

YqPqP =⋅+⋅ 2211

1

121 2P

bPaPYq

−+=2

122 2P

bPaPYq

+−=

dc qcqMU 21

11 ⋅= − 1212

−⋅= dc qdqMU

2

1

1

2

P

P

qd

qc =⋅⋅

11 P

Y

dc

cq ⋅

+=

22 P

Y

dc

dq ⋅

+=

Ydc

cqP

+=11 Y

dc

dqP

+=22

q2

q1

U1U3 U2

E

q2

q1

U1

U3

U2

E

q2

q1

UBL

q2

q1

U

BL

12

q2

q1

U

5

24

BL

- 7 -

Dokonalé substituty Dokonalé komplementy Kvazilineární preference Neoblíbený statek (statek se záporným užitkem) q1

Běžný statek (q1) a neutrální statek (q2) Neutrální statek (q1) a běžný statek (q2) Oblíbený statek přechází v neoblíbený Křivka PCC (Cenová spotřební křivka)

snížení ceny P1 mění sklon BL: pokles P1/P2

Odvození křivky poptávky q1, P1, P2,q2 jsou proměnné, ostatní jsou konstanty

q2

q1

U

BL

20

q2

q1

BL

U

U

( ) 221121, qbqaqqqU +−=

b

aq

21 ≤

( ) ( ) ( ) 2121121, qqubqquaqqU ⋅−++−=

q2

q1

U2

U1

U3

q2

q1

PCC

U1

U3

U2

BL1 BL2 BL3

1

121 2P

bPaPYq

−+= bq

aPYP

++=1

21 2

2

122 2P

bPaPYq

+−=aq

bPYP

++=2

12 2

- 8 -

Poptávková křivka

P2 = 1 P1/P2 = P1

Giffenův statek – cenová spotřební křivka Důchodová spotřební křivka ICC

Odvození Engelovy křivky Důchodová spotřební (expanzní) křivka u méněcenného (inferiorního) statku q1

Omezení neoklasického modelu chování spotřebitele

• vzácnost může mít pro každý spotřebitelský subjekt jiný význam • zanedbávají se vlivy nápodoby a další efekty (vzájemná propojenost preferencí, okázalá

spotřeba) • problematická je předpokládaná stabilita preferencí • předpokládá se dokonalá informovanost, což je výhodou i omezením deterministických

modelů • předpokládá se racionální chování účastníků • obtížná empirická odvoditelnost křivek indiference a tedy i obtížné testování funkcí užitku,

které vyjadřují preference spotřebitele U H. Simona již není předpoklad dokonalé informovanosti, ale omezené racionality

• dnes se rozvíjejí probabilistické modely chování spotřebitele a modely s předpokladem omezené racionality (H.Simon)

P1

q1

D

q2

q1

U1

U2

BL1 BL2

PCC

Y

X

H1

H3

H2

J1 J2 J3

ICC

Y

22

1/3 4 q1

222

1

2 1

2

11

121

b

P

aPY

PP

bPaPYq −+⋅=−+=

q2

q1

U1

U2

BL1

BL2

ICC

- 9 -

Trh výrobních faktor ů Základní výrobní faktory • PRÁCE • KAPITÁL • Půda (přírodní zdroje) Vlastnosti trhu výrobních faktorů • funkce poptávky po faktorech je odvozená (z nabídky statků, pro jejichž výrobu je faktor

používán) • firmy působí na straně poptávky po faktoru, domácnosti na straně nabídky faktoru • subjekty na trhu faktorů se řídí principem maximalizace zisku • trh jednoho faktoru je izolovaný od trhů ostatních faktorů • tvorba cen faktorů je spojena s jejich pronájmem • ceny faktorů představují důchod pro domácnosti (vlastníky faktorů) a náklad pro firmy

(pronajímatele); mzda, úrok, renta • zaměření na krátké období Poptávková funkce • je závislá na výnosu z výrobního faktoru • je závislá na nákladech na výrobní faktor Kategorie výnosů (příjmů) z faktoru • Celkový příjem TR = P . Q • Příjem z mezního produktu

MRPx = dTR/dx o kolik se zvýší celkový příjem firmy, zvýší-li se množství používaných faktorů o jeden P je cena jednotky produktu, Q je počet jednotek finálního produktu vyprodukovaných firmou, x je počet jednotek používaného variabilního faktoru

• MRPx = MR . MPx příjem z mezního produktu • MVPx = P . MPx hodnota mezního produktu

v dokonalé konkurenci na trhu produktu platí MRPx = MVPx (MR = P) • Příjem z průměrného produktu ARPx

ARPx = TR/x = P . APx výše příjmu firmy, který připadá na jednotku faktoru MRPx, MVPx, ARPx jsou klesající veličiny, pokud MPx (APx) je klesající veličina

Příjem z mezního produktu (MR.MPx), hodnota mezního produktu (P.MPx) Náklady na faktor • Mezní náklady na faktor MCx

vyjadřují zvýšení nákladů firmy v důsledku zapojení dodatečné jednotky faktoru MCx = dTC/dx

• Průměrné náklady na faktor ACx vyjadřují výši nákladů firmy, které připadají na jednotku faktoru, rovnají se ceně jednotky faktoru Px Px = ACx = TC/x

• V dokonalé konkurenci (firma nedokáže ovlivnit cenu faktoru) platí, že MCx = Px = ACx

Funkce nabídky faktoru (dokonalá konkurence na trhu faktoru)

nabídka faktoru Sx = Px= MCx=ACx

Čtyři situace na trhu faktorů • dokonalá konkurence na trhu produktu (DKq) i na trhu faktoru (DKx) • nedokonalá konkurence (monopol) na trhu produktu (NKq), dokonalá konkurence na trhu faktoru

(DKx) • dokonalá konkurence na trhu produktu (DKx), nedokonalá konkurence (monopson) na trhu

faktoru (NKx) • nedokonalá konkurence na trhu produktu (DKx), nedokonalá konkurence (monopol-monopson)

na trhu faktoru (NKx)

- 10 -

Obecná podmínka maximalizace zisku (ekonomického) • Zisk = TR(x) – TC(x) • Ziskmax: dTR/dx – dTC/dx = 0 • dTR/dx = dTC/dx • při zvýšení množství faktorů o 1 se musí přírůstek celkového příjmu rovnat přírůstku celkových

nákladů Funkce poptávky po faktoru v podmínkách dokonalé konkurence • firma bude poptávat další jednotku faktoru, pokud náklady na ni nepřevýší výnos s její pomocí

dosažený, dokud se cena faktoru nevyrovná příjmu z mezního produktu • MRPx = Px • P. M Px = Px Funkce poptávky po faktoru v DK (na trhu produktu a faktoru) • současně musí platit, že dosažený ekonomický zisk je vyšší než 0 • P . MPx < P . APx Rovnováha při DK na trhu faktoru a produktu • nastává tam, kde se rovnají příjem z mezního produktu faktoru a mezní náklady na faktor (cena

faktoru) • pokud by MRPx > Px, je výhodné kupovat další jednotky faktoru • pokud by MRPx < Px, je to už ztrátové • MRPx = Px Rovnováha na trhu faktorů (DKq, DKx) x2 začíná funkce poptávky, x3 bod optima

Rovnováha na trhu faktorů (NKq, DKx) Px = ACx = MCx Rovnováha na trhu faktorů (NKq, DKx) • X2 je rovnovážné množství faktoru v NKq (u monopolu) na trhu produktu • X1 by bylo rovnovážné množství faktoru v DKq na trhu produktu • X2 ‹ X1 protože MR ‹ P Funkce nabídky faktoru (nedokonalá konkurence na trhu faktoru) MCx › ACx

Mezní a průměrné náklady na faktor • Px = ACx = m + nx

TCx = Px.x = mx + nx2 MCx = m + 2nx

• MCx › ACx

X

PX

PX

X1 X2

PX = MR . MPX

PX . MPXMR . MPX

X

MCX

PX

ACX = SX = PX

- 11 -

Rovnováha na trhu faktorů (DKq, NKx) Rovnováha na trhu faktorů (DKq, NKx) • MCx = P . MPx

x1 rovnovážné množství faktoru Px1 rovnovážná cena faktoru Px rovnovážná cena v DK

• ekonomický zisk – obsah vyšrafovaného obdélníku Tržní poptávka po faktoru • vzniká agregací poptávkových funkcí jednotlivých firem kupujících faktor • je určena příjmem z mezního produktu faktoru (dokonalá konkurence) • je klesající funkcí Elasticita tržní poptávky • je tím větší, čím vyšší je podíl nákladu faktoru na hodnotě vyráběného produktu • je tím větší, čím pružnější je poptávka po vyráběném statku (vůči ceně statku) • je tím větší, čím snazší je substituce faktoru Trh univerzálního faktoru • lze je využít při jakékoliv výrobě (elektřina, nekvalifikovaná práce) • používají se ve všech odvětvích • při malých změnách ceny faktoru je množství velmi proměnlivé • vlivem přesunu nabídky mezi odvětvími se vytvoří tendence k jedné tržní ceně • vysoká cenová pružnost Trh univerzálního faktoru (zvýšení poptávky)

Trh univerzálního faktoru (zvýšení poptávky) • zvýšení tržní poptávky po univerzálním faktoru nemění jeho cenu • zvýšení tržní poptávky po univerzálním faktoru zvyšuje jeho tržní množství Trh univerzálního faktoru (snížení tržní nabídky) Trh univerzálního faktoru (snížení tržní nabídky) • snížení tržní nabídky univerzálního faktoru snižuje jeho tržní množství • snížení tržní nabídky univerzálního faktoru zvyšuje jeho tržní cenu Elasticita tržní nabídky (nekonečná) • je-li nabídka faktoru dokonale elastická, určují nabídkové (nákladové) podmínky rovnovážnou

cenu faktoru • rovnovážná cena faktoru má podobu transferové platby (výlučně) • poptávka určí rovnovážné množství faktoru • zvýšení poptávky zvýší transfer, změna nabídky je nejednoznačná Transfer - Trh univerzálního faktoru

X

PX

DX

SX

Transfer

- 12 -

Trh unikátního faktoru (půdy) • jejich nabídka je fixní, nelze je vyrábět (půda, umělecký talent) • množství faktoru je fixní bez ohledu na cenu faktoru • cenová elasticita nabídky faktoru je nulová Trh unikátního faktoru (zvýšení nabídky) Trh unikátního faktoru (zvýšení nabídky) • zvýšení nabídky fixního faktoru zvyšuje jeho tržní množství • zvýšení nabídky fixního faktoru snižuje jeho tržní cenu Trh unikátního faktoru (zvýšení poptávky) Trh unikátního faktoru (zvýšení poptávky) • zvýšení poptávky po unikátním faktoru nemění jeho tržní množství • zvýšení poptávky po unikátním faktoru zvyšuje jeho tržní množství Elasticita tržní nabídky (nulová) • je-li nabídka faktoru dokonale neelastická, určí poptávka po faktoru rovnovážnou tržní cenu • rovnovážná cena má podobu rentní platby (výlučně) • nabídka určí rovnovážné množství faktoru • zvýšení poptávky zvýší rentu, změna nabídky má nejednoznačný vliv

Renta - Trh unikátního faktoru

Trh speciálního faktoru • používá se jen v omezeném počtu výrob • jsou nabízeny jen v několika odvětvích • menší cenová pružnost (možnost omezené substituce) Elasticita tržní nabídky (mezi 0 a nekonečnem) • tržní nabídka je rostoucí funkcí množství faktoru • rovnovážnou cenu a rovnovážné množství určí nabídka i poptávka • platba za faktor se bude dělit na rentní a transferovou (podle elasticity) Renta/Transfer Trh speciálního faktoru (změny poptávky a nabídky) • posuny nabídky a poptávky mění podíly renty a transferu • posuny nabídky a poptávky mění cenu a množství faktoru

- 13 -

Teorie chování spotřebitele - Teorie užitku Teorie chování domácností (spotřebitele) Postavení domácností Domácnosti - považovány za rozhodující ekonomický subjekt na trhu. Z hlediska tržní ekonomiky vystupují domácnosti na dvou základních trzích:

• jednak je to trh statků a služeb a • jednak je to trh výrobních faktorů.

Na trhu statků a služeb domácnosti figurují jako spotřebitelé a představují tak stranu poptávající. Stranu nabízející na tomto trhu vytváří firmy (výrobci). Na trhu výrobních faktorů si domácnosti a firmy své postavení vyměňují. Domácnosti zde jako vlastníci výrobních faktorů tvoří stranu nabídky, kdežto firmy stranu poptávky. V této části se budeme věnovat prvnímu z uvedených trhů – postavení domácností na trhu statků a služeb, tj. jejich postavením jako spotřebitele. Poptávka spotřebitele po statcích a službách Základní otázkou, před kterou spotřebitel stojí

- jak získat důchod a - jak ho rozdělit na nákup různých statků

Spotřebitel je tedy na trhu statků a služeb – postaven před rozhodování, jaké spotřební předměty (tj. jaké statky) a v jakém množství nakupovat a tudíž spotřebovat. S tím souvisejí následující otázky: - Co vede daného spotřebitele (domácnost) k nákupu určitého statku nebo služby? - Co ovlivňuje kolik tohoto statku nakoupí? - Proč nakupuje právě tento statek a ne jiný? - Jak daný spotřebitel rozdělí svůj důchod mezi více statků? Teorie užitku Snaží se zachytit chování spotřebitele (chování ekonomických subjektů trhu). Racionální spotřebitel - spotřebitel maximalizující svůj užitek - při rozhodování je omezen především svým důchodem - má určité preference (užitek záleží na preferencích) Užitek je ovšem pojem relativní: daný užitek – někdo má větší užitek z piva, někdo z oblečení.

Existují dvě základní verze teorie užitku • kardinalistická • ordinalistická

Kardinalistická teorie užitku – považuje užitek za přímo měřitelný, jsou známé konkrétní hodnoty užitku. Jednotky k měření a vyjádření užitku – utily – nebo přímo peníze Dále tvrdili, že užitek z jednoho statku závisí pouze na spotřebovaném množství tohoto statku a není ovlivněn spotřebovaným množstvím jiných statků. Pracuje s pojmy jako:

• Celkový užitek (Total Utility – TU nebo jen U) • Mezní užitek (Marginal Utility - MU)

Celkový užitek (Total Utility – TU nebo jen U) = celkové uspokojení potřeb při spotřebě daného množství statku. Jinak řečeno: Celkový užitek je užitek všech spotřebovávaných jednotek daného statku. Míra uspokojení potřeby, tj. velikost celkového užitku – závisí na spotřebovávaném množství statku. S růstem spotřebovávaného statku celkový užitek roste, ale přírůstky se zpomalují. Mezní užitek statku (Marginal Utility - MU) = změna celkového užitku vyvolaná změnou spotřebovávaného statku o jednotku.

Bod kde celkový užitek je nejvyšší a mezní užitek je 0, nazýváme bodem nasycení.

- 14 -

Celkový užitek a mezní užitek Hodnoty celkového a mezního užitku

Celkový užitek roste s růstem spotřebovávaného množství statku, ale přírůstky užitku se zpomalují. Zákon klesajícího mezního užitku S růstem objemu spotřebovávaného zboží klesá mezní užitek. Nejvyšší přírůstek uspokojení potřeb přinese první jednotka, každá další spotřebovávaná jednotka přináší spotřebiteli nižší užitek než ta předcházející, každá další jednotka má pro spotřebitele menší význam. Celkový užitek se tedy s růstem objemu spotřebovávaného zboží zvyšuje stále pomaleji. Tedy: S růstem spotřebovávaného množství statku -

• celkový užitek roste klesajícím tempem (tj. přírůstky se snižují) až do bodu nasycení a pak klesá a

• mezní užitek s růstem spotřebovávaného množství statku klesá. = Zákon klesajícího mezního užitku. Ordinalistická verze teorie užitku

• užitek není přímo měřitelný – není možné konstruovat křivku celkového užitku • (spotřebitel je schopen určit, který spotřební koš preferuje)

Teorie užitku Volba Východiskem teorie spotřebitele je úvaha, že jednotlivec vybírá z různých souborů statků neboli spotřebních košů. Dvě stránky této volby:

• kvalitativní – co, jaké druhy, jakou strukturu statků, • kvantitativní – kolik, jaké množství těchto statků.

Volba spotřebního koše je ovlivněna:

1. Spotřebitelskými zvyklostmi a tradicemi, popř. přáním a zálibami spotřebitele 2. Možnostmi spotřebitele určené jeho příjmem (důchodem) a cenami statků 3. Cílem spotřebitele, kterým je dosáhnout v rámci jeho možností max. uspokojení potřeb.

Základní předpoklady teorie užitku: 1. Srovnatelnost – spotřebitel je schopen si vybrat, která kombinace (spotřeba) je lepší. 2. Úplnost – aby spotřebitel byl schopen vybírat ze všech možných kombinací 3. Tranzitivita - jestliže spotřebitel preferuje kombinaci A před B a kombinaci B před C, dává

vždy přednost A před C (jasnost volby a hodnocení kombinace). Analýza chování spotřebitele V dalším výkladu budeme již předpokládat, že spotřebitel vybírá ze dvou statků, jejichž množství si označíme q1 (počet jednotek prvního statku) a q2 (počet jednotek druhého statku). Když užitek není přímo měřitelný využíváme k odvození poptávkové křivky indiferen ční analýzu. Při které vycházíme z toho, že spotřebitel volí mezi různými kombinacemi spotřebovávaných statků. Spotřebitel je tedy schopen říct, která kombinace má pro něj větší užitek, ale ne o kolik je tento užitek vyšší. Sestavuje svoji preferenční stupnici. Základními nástroji analýzy chování spotřebitele jsou indiferenční křivky . Indiferenční křivka

• Indiferenční křivka je množina kombinací statků, které spotřebiteli přinášejí stejný užitek • Indiferenční křivka představuje určitou úroveň užitku • Na vyšší indiferenční křivce leží kombinace, které spotřebiteli přinesou vyšší užitek.

Síť (mapa) indiferenčních křivek Pro každou kombinaci dvou statků lze nakreslit indiferenční křivku, která jí prochází. Souhrn všech těchto křivek pak nazýváme síť (mapa) indiferenčních křivek. Čím je indiferenční křivka dále od počátku, tím vyšší užitek spotřebiteli přinášejí kombinace na ní ležící. Tímto způsobem lze seřadit kombinace statků podle celkového užitku.

q2

q1

U1

U3

U2

- 15 -

Mezní míra substituce ve spotřebě Marginal Rate of Substitution in Consumtion - MRSC Substituce = záměna, v našem případě dvou statků. Mezní míra substituce vyjadřuje ochotu spotřebitele obětovat určité množství jednoho statku za jednotku statku jiného, aniž by se změnila výše užitku. MRSC je poměr, v němž je statek q2 nahrazován statkem q1 , aniž se změní úroveň uspokojení potřeb (celkový užitek). Rozpočtové omezení (linie rozpočtu) Dosud jsme se zabývali preferencemi spotřebitele a užitkem. Spotřebitel však se řídí také svým důchodem, který označíme Y a ceny dvou statků za jednotku budou P1 a P2. Podmínka pro výši spotřeby obou statků: Vycházíme z předpokladu, že celý spotřebitelův důchod je utracen za oba statky, jejichž množství je q1 a q2. Rozpočtové omezení spotřebitele (2) (rozpočtová přímka) Grafické vyjádření rozpočtového omezení spotřebitele je v podobě tzv. rozpočtové přímky .

Průsečík s osou x představuje situaci, kdy spotřebitel vynakládá celý důchod na nákup statku q1, průsečík s osou y situaci, kdy kupuje pouze statek q2.

Změny rozpočtového omezení spotřebitele (rozpočtové přímky) Důvody změny:

a) důchod spotřebitele, b) mění se ceny statků

Jak tyto změny ovlivňují jeho rozpočtové omezení? Změna důchodu spotřebitele Z rovnice rozpočtové přímky vyplývá, že zvýší-li se důchod spotřebitele, rozpočtová přímka se posune rovnoběžně směrem nahoru, jak ukazuje následující graf. Změna ceny statku Předpokládejme nejprve, že dojde ke zvýšení ceny 1.

statku P1, zatímco ostatní ceny a důchod zůstanou

neměnné. Podle rovnice rozpočtové přímky se

nezmění poloha jejího průsečíku s osou q2, protože

výraz se nemění, ale přímka bude mít strmější

sklon, protože podíl cen, který ho určuje, bude

vyšší. Hodnota výrazu se sníží.

Při snížení ceny naopak hodnota výrazu se zvýší. Zvýšení ceny 2. statku – naopak. Optimum spotřebitele (rovnováha spotřebitele, maximalizace užitku) Nyní se dostáváme ke klíčovému problému – volbě optimální spotřebitelské situace, kdy je užitek maximální, hledání optima spotřebitele nebo rovnováhy spotřebitele. Cílem je

- co nejlepší rozdělení důchodu mezi dva statky, - a dále maximální celkový užitek

při daném důchodu, daných cenách dvou statků a preferencích ve vztahu k těmto dvěma statkům.

1122 MUqMUq ⋅∆=⋅∆−2

1

1

2

MU

MU

q

q −=∆∆

YqPqP =⋅+⋅ 2211

- 16 -

YqPqP =⋅+⋅ 2211

2

2

1

1

P

MU

P

MU =

Určení optima (4) Optimum (rovnováha) spotřebitele je potom dána platností dvou vztahů

nebo Grafická analýza rovnováhy spotřebitele (2)

Výše položená indiferenční křivka představuje vyšší celkový užitek. Dosažitelná křivka indiference s nejvyšším celkovým užitkem je tedy ta, jíž je rozpočtová přímka tečnou.

Rovnováhy spotřebitele Vnit řní a rohové řešení Až dosud jsme předpokládali, že rozpočtová přímka je tečnou nějaké indiferenční přímky a bod dotyku určuje optimální kombinaci statků, tj. předpokládali jsme tzv. vnitřní (tečnové) řešení. Může však nastat situace, kdy tímto způsobem nelze optimální kombinaci nalést, rozpočtová přímka není tečnou žádné indiferenční křivky. Rovnováhy spotřebitele (2)

V tomto případě je pro spotřebitele mnohem příznivější statek q2. Cenu statku q1 považuje spotřebitel za velmi vysokou. Spotřebitel by porovnáním cen a mezních užitků nenalezl optimální kombinaci a spotřebovával by jen statek q2 . Vyjádřeno matematicky

PRODUKČNÍ FUNKCE PRODUKČNÍ FUNKCE Q = f (L,K) Q = TP – celkový produkt (Total Product) AP (Average Product) – průměrná produktivita práce, kapitálu

objem výstupu na 1 jednotku vstupu

MP – Mezní produkt (Marginal Product) Říká, jak se změní celková produkce, když se vstup změní o 1 jednotku Podle charakteru produkční funkce v krátkém období jde o výnosy z variabilního vstupu. Progresivní produkční funkce

Jde o rostoucí výnosy z variabilního vstupu. Produkce roste rychleji než vstup.

Př.

2

1

2

1

P

P

MU

MU =

q2

q1

U1

U3

U2

E

BLq1E

q2E

2

2

1

1

P

MU

P

MU <

K

Q

K

QMP

L

Q

L

QMP

K ∂∂=

∆∆=

∂∂=

∆∆=

xdx

dQMP

xx

xAP

xQ

xQ

2

2;1;

2

2

==

==

=

=>= ααα

- 17 -

Degresivní produkční funkce Jde o klesající výnosy z variabilního vstupu. Produkce roste pomaleji než vstup.

Př.

Lineární produk ční funkce

Jde o konstantní výnosy z variabilního vstupu.

Produkce roste stejně rychle jako vstup.

Př.

KRÁTKODOBÁ PRODUK ČNÍ FUNKCE PRŮMĚRNÉ MEZNÍ VELI ČINY

Z grafu je vidět, že MP nejprve roste, jde o rostoucí výnosy z variabilního vstupu, pak nabývá maxima, a pak klesá a produkce vykazuje klesající výnosy z rozsahu. Platí: • inflexní bod (MAX MP, kde rostoucí výnosy z var. vstupu se mění na klesající) • maximální produkce, kdy MP = 0 • maximum AP, kdy jeho první derivace je = 0 Pro krátké období, v němž se mění pouze variabilní faktory, zatímco jiné jsou konstantní má produkční funkce progresivně degresivní tvar.

PRODUKCE V DLOUHÉM OBDOBÍ V tomto období je firma schopna měnit objem všech VF, neboli všechny VF jsou variabilní . Produkční množina je prostorovým tělesem v případě 2 vstupů. Q = f(L,K) Produkční fce je hranicí tohoto tělesa. VÝNOSY Z ROZSAHU – vyjadřují vztah mezi změnami vstupů a výstupů Nákladová fce v dlouhém období: Vlastnosti fce v DO:

• substituce vstupů (inputů) • výnosy z rozsahu inputů

Míra, ve které nahrazuje firma 1 input druhým, aniž by se změnil output, se nazývá MMTS t.j. MMTS práce kapitálem Je-li Q dáno, pak substituce práce kapitálem vede ke ↓MP kapitálu a ↑MP práce, poklesem jejího množství

xx

dx

dQMP

xxxx

x

xAP

xxQ

xQ

1

2

1

2

1

1

2

1;1;

2

1

2

112

1

2

1

⋅=⋅==

==⋅==

==

=<=

−

−−

ααα

L

L

Q

Q ∆<∆

adx

dQMP

ax

axAP

axQ

==

==

=

L

L

Q

Q ∆=∆

K

LMMTS

∆∆=

↓∆∆=↑

↑∆∆=↓

L

QMP

K

QMP

L

K

- 18 -

t.j. MMTS kapitálu s prací

Při substituci kapitálu prací, pak ↑MP kapitálu a ↓MP práce, zvýšením množství práce Ochota k substituci práce kapitálem bude klesající. Platí: pro dané Q vznikne substituční fce s klesajícími MMS určenými poměry MP VÝNOSY Z ROZSAHU

• rostoucí (produkce ↑ rychleji než vstupy) • klesající (produkce ↑ pomaleji než vstupy) • konstantní (produkce roste stejně rychle jako vstupy)

OPTIMALIZACE VÝROBY V DO

• optimální kombinace VF se kterou se dosáhne max. možný výstup • optimální kombinace vstupů, se kterou se budou minimalizovat náklady

Mezní míry substituce jsou rovny reciproké hodnotě poměru mezních produktů se záporným znaménkem. Platí pro minimalizaci nákladů při daném množství produktu.

Nákladový výdaj: C = PK . K + PL . L

• Rostoucí výnosy z rozsahu: AP↑, MP↑ AC↓, MC↓

• Klesající výnosy z rozsahu: AP↓, MP↓ AC↑, MC↑

NÁKLADY – NÁKLADOVÉ FUNKCE definice – peněžní výdaje firmy na nákup VF potřebných k vyrobení určitého množství produktu. Každá koruna snižuje zisky, která byla vydaná na náklady.

• EXPLICITNÍ – skutečně vynaložené • IMPLICITNÍ – náklady obětované příležitosti

NÁKLADY – C (Costs) člení se:

• FIXNÍ FC (Fixed Costs) • VARIABILNÍ VC (Variable Costs)

TC = FC + VC PENĚŽNÍ VÝDAJ – je určen množstvím spotřebovaných VF a tržními cenami těchto faktorů. C = P1x1 + P2x2 + ... + Pnxn Grafy funkcí celkových nákladů: TC = FC + VC PRŮMĚRNÉ NÁKLADY AC (Average Costs)

Grafickým vyjádřením AC je „u“ křivka. AC nejprve klesají a s růstem rozsahu produktu rostou.

L

K

Q1

Q2

Q3

Q2 > Q1

Q3 > Q2

L

K

MP

MP

K

L −−=∆∆

L

L

K

K

P

MP

P

MPPlatí

−=−:

L

K* K

L* E

Q

TC

Q

FC

TC

VC

AC

Q

AC Q

FCAFC =

Q

VCAVC=

- 19 -

MARGINÁLNÍ (MEZNÍ) NÁKLADY MC (Marginal Costs) Představuje náklad změny celkových nákladů při změně rozsahu produkce o jednu jednotku je-li fce TC spojitá, pak mezní náklady můžeme vypočítat pomocí 1. derivace fce celkových nákladů, resp. Fce VC Graf MC: V následujícím grafu je vidět, že MC protínají AC v bodě jejich minima MC jsou důležité pro rozhodování firmy o rozsahu celkové produkce. CELKOVÉ VARIABILNÍ NÁKLADY DEGRESIVNĚ PROGRESIVNÍ Platí pro krátké období – degresivně progresivně rostoucí funkce. V degresivní části firma vykazuje rostoucí výnosy z variabilního vstupu, náklady rostou pomaleji, než výstup, a v progresivní části firma vykazuje klesající výnosy z variabilního vstupu, náklady rostou rychleji než výstup.

NÁKLADY V DO Všechny vstupy jsou variabilní. Neexistují FC. Neexistují AFC a AVC, pouze AC (průměrné náklady) Průběh nákladové funkce v DO je ovlivňován výnosy z rozsahu

• rostoucí výnosy z rozsahu – náklady rostou pomaleji než výnosy • klesající výnosy z rozsahu – náklady rostou rychleji než výnosy • konstantní výnosy z rozsahu – náklady rostou stejně rychle jako výstup

ZÁVĚR: Křivka LTC je spodním obalem krátkodobých nákladových křivek. Křivka LAC je spodním obalem krátkodobých křivek průměrných nákladů. Grafické odvození: (Q2 → platí LAC = LMC = SMC = SAC) Od bodu Q2 vlevo, klesají AC v DO rychleji než SAC a od Q2 vpravo rostou LAC pomaleji než SAC.

Q

TCMC

∆∆=

dQ

dTCMC =

MC

Q

MC

VC

QQ1

Q

Q

VC

VC ∆=∆Q

Q

VC

VC ∆>∆

Q

Q

VC

VC ∆<∆

TC

QNáklady v DO

LTC

- 20 -

PŘÍJMOVÁ FUNKCE FIRMY TR (Total Revenue) – CELKOVÝ P ŘÍJEM TR = P * Q Př.: P = 3 TR = 3Q AR (Average Revenue) – PRŮMĚRNÝ PŘÍJEM MR (Marginal Revenue) – MEZNÍ PŘÍJEM Hlavní činnost: přeměna vstupů na výstup

• nákup služeb VF • přeměna VF na výstup • prodej výstupu

Determinanty ekonomické volby: • zisk firmy • konkurenční prostředí, v němž firma podniká • technické podmínky výroby • délka období

π – zisk firmy R – příjem (Revenue) C – náklady (Costs) π = R - C explicitní (CB) C – náklady implicitní (πN) Ekonomické náklady: C = CB + πN

Složky normálního zisku (πN) • úrok z kapitálu • přirážka za riziko • renta z vlastnictví půdy • odměna za podnikatelskou aktivitu

Účetní (bilanční zisk): πB πB = R – CB (Rozdíl mezi příjmy a explicitními náklady) Ekonomický zisk firmy: (π) ek. Náklady

πB = R – (CB+ πN) = R – C

(Může být kladný nebo záporný) Technický pokrok, výrobní faktory a produkce firmy Vliv technického pokroku Technický pokrok

- způsobuje, že výrobní faktory (práce, kapitál) jsou více produktivní. Dva způsoby projevu:

1) Se stávajícím množstvím vstupů je firma schopna vyrobit větší množství produkce. 2) Stávající objem produkce je firma schopna vyrobit s menším množstvím vstupů.

V krátkém období převažuje první aspekt, v dlouhém období spíše druhý aspekt. Dopad technického pokroku na krátkodobou produkční funkci Dojde-li k technickému zlepšení, pak za jinak stejných podmínek dojde k proporcionálnímu posunu funkce celkového produktu práce směrem vzhůru, dojde tedy k růstu produkce. Je to výrazem toho, že každá jednotka práce (ale i fixního kapitálu) je produktivnější. Dopad technického pokroku na dlouhodobou produkční funkci Dojde-li k technickému pokroku, pak za jinak stejných podmínek je možné vyrobit stejnou produkci s menším množstvím kapitálu a práce. Technický pokrok může na oba výrobní faktory dopadat různě, a to podle toho, jaké je relativní zvýšení jejich produktivity. Dopad technického pokroku na dlouhodobou produkční funkci Z tohoto hlediska v DO rozeznáváme technický pokrok:

- neutrální zvýšení produktivity je u obou výrobních faktorů relativně stejné - kapitálově náročný – ovlivňuje především kapitál, produktivita práce jím není ovlivněna - pracovně náročný – působí především na výrobní faktor práce, produktivita kapitálu jím není

ovlivněna

P

Q

5 TR v DK

TR P QAR P

Q Q

⋅= = =

TR P QMR P

Q Q

∆ ⋅ ∆= = =∆

- 21 -

Dokonale konkurenční trh

� Trh je dokonale konkurenční právě tehdy, když žádná firma není schopna ovlivnit tržní cenu produktu.

� Firma se rozhoduje pouze o tom, jaké množství vyprodukuje a prodá při ceně která je dána trhem

� V podmínkách dokonalé konkurence je schopna prodat libovolné množství za tržní cenu, tak platí: MR(Q) = P

� → pokud se firma rozhodne prodat další jednotky, tak z prodeje libovolné z nich vždy realizuje dodatečný příjem o velikosti tržní ceny

Podmínka maximalizace zisku v krátkém období: Podmínka maximalizace zisku v dlouhém období: Matematicky: MR(Q) = P AR(Q) = P MR(Q) = AR(Q)

� Matematicky: � Celkové příjmy: � Průměrné příjmy: � Mezní příjmy: � Mezní náklady: � Průměrné náklady: � Zisk:

� Předpoklady modelu dokonale konkurenčního trhu ◦ Produkt, který je firmami na trhu nabízen je zcela stejný – homogenní. Tzn.

neliší se naprosto ničím (ani obalem) a výrobky jednotlivých firem jsou stejně dostupné.

◦ Subjektů na trhu (nakupujících a prodávajících) je tolik, že žádný nemůže ovlivnit tržní cenu.

◦ Na trhu existuje dokonalá informovanost. Jestliže by jeden výrobce zdražil, hned to všichni budou vědět. Vzhledem k tomu, že nikdo netrpí iluzí o kvalitě výrobků – nedomnívá se, že nabízející nabízejí různě kvalitní výrobky – nebude ochoten platit vyšší cenu.

◦ Firmy mohou na trh volně vstupovat a odcházet z něho. ◦ Na trhu neexistuje riziko.

Dokonale konkurenční firma bývá někdy označována jako „price taker“, tj. jako firma přebírající cenu (tzv. cenový příjemce). To vyjadřuje skutečnost, že pro firmu je cena její produkce a cena vstupů exogenní (daná z vnějšku) – tzn. že firma nemůže tyto ceny ovlivnit. Její rozhodování se proto omezuje jen na rozhodování o objemu výstupu a o množství vstupů, které hodlá koupit. To je dáno faktem, že v DK existuje velký počet malých firem, které svoji činností nemohou ovlivnit tržní cenu. V podmínkách dokonalé konkurence je firma schopna prodat libovolné množství za tržní cenu, tak platí: MR(Q) = P.

Na základě výše uvedeného můžeme tvrdit, že funkce mezní produkce MR(Q) je konstanta. Proto je vždy totožná s funkcí poptávky. A to se týká i průměrné produkce, neboť AR(Q) = P.Q/Q = P

Q*…….optimální vyprodukované množství - ideální množství, které přináší nejvyšší zisk

- maximální zisk je v bodě, kde MR = MC - bod, kdy cena = mezním nákladům

TR P Q= ⋅

TRAR P

Q= =

Q

TRMR

∂∂=

Q

TCMC

∂∂=

Q

TCAC =

TR TCπ = −

- 22 -

Krátké období (Short Run, SR) � období v němž je alespoň jeden výrobní faktor fixní � období, ve kterém je počet firem na trhu fixní

Dlouhé období (Long Run, LR) � doba dostatečná na to, aby byly změněny všechny používané vstupy � počet firem na trhu se může měnit

V dlouhém období má firma dost času, aby ukončila činnost, nebo aby do odvětví naopak vstoupila.

Nabídka v krátkém období � při změně ceny se stále pohybujeme po funkci mezních nákladů → funkce nabídky je

totožná s funkcí mezních nákladů � Protože má firma variabilní a fixní náklady a víme, že firma vyrábí, když celkové příjmy

převyšují variabilní náklady → � Funkce nabídky je totožná s funkcí mezních nákladů, ale až od bodu Q*, kde P = MC � Firmě se vyplatí nabízet zboží, pokud TR > VC → P.Q > AVC.Q

→ P > AVC � Pro cenu nižší než průměrné variabilní náklady bude objem výroby nulový. � Pro cenu vyšší bude takový, aby platila podmínka rovnosti mezních příjmů a mezních

nákladů. � Křivka nabídky firmy je tedy totožná s křivkou mezních nákladů od bodu, kdy se mezní

náklady (a tedy i cena) rovnají průměrným variabilním nákladům.

� Graf funkce nabídky firmy v krátkém období � (Funkce nabídky firmy splývá s funkcí mezních nákladů od jejího průsečíku s funkcí

průměrných variabilních nákladů.)

Nabídka v dlouhém období � Nulový ekonomický zisk je, když TR = TC →

→ AR = AC

Podmínka maximalizace zisku v dlouhém období: � Dodržení obou těchto podmínek znamená rovnost dlouhodobých mezních a průměrných

nákladů, která nastává v bodě minima křivky průměrných nákladů. � Pro dlouhodobý optimální výstup dokonale konkurenční firmy proto platí, že jej firma

vyrábí s minimálními dlouhodobými průměrnými náklady � V dlouhém období je funkce nabídky jedné dokonale konkurenční firmy tvořena pouze

jedním bodem. Je to průsečík průměrných nákladů a mezních nákladů.

Nabídka firmy v dlouhém období

� Výrobní efektivnost ◦ Firma je výrobně efektivní, jestliže v dlouhém období produkuje produkt

při minimálních průměrných nákladech. � Alokační efektivnost

◦ Ekonomika je alokačně efektivní, jestliže při dané úrovni technologie využívá své zdroje maximálně efektivně.

◦ Firma je tedy alokačně efektivní, jestliže platí následující rovnost: MU = MC. � V případě dok. konkurence platí rovnost: MC = P. Dále z teorie užitku víme, že spotřebitel

je ochoten poptávat takové množství statků, pro které platí: MU = P. Nyní je zřejmé, že dokonale konkurenční firma je alokačně efektivní (firma produkuje takové množství produktu, že platí MU = MC) a je i výrobně efektivní

Q

QTC

Q

QTR )()( =

MINP AC=

- 23 -

Nedokonalá konkurence � Hospodaří omezený počet firem a firma zde může ovlivnit tržní cenu. � Je takový trh, kde alespoň jeden tržní subjekt (jedna firma) může ovlivnit cenu svého

výstupu. � Rozeznáváme tři základní typy tržních struktur v závislosti na situaci v daném odvětví:

◦ monopol ◦ oligopol ◦ monopolistická konkurence

� Monopol - tržní struktura, ve které existuje jediný prodávající. Název je odvozen z řeckých slov mono a polist = jeden prodávající. Monopol, kdy nabídku celého odvětví zajišťuje jediný výrobce označujeme také jako monopol čistý či monopol absolutní.

� Oligopol – tržní struktura, kdy na daném trhu vystupuje několik málo firem, je zde konkurence mezi několika firmami.

� Monopolistická konkurence - tržní struktura, kdy v odvětví existuje větší počet firem, prodávajících podobný, ale ne identický produkt. Je nejvíce podobná dokonalé konkurenci.

� Firma působící v podmínkách nedokonalé konkurence není ani výrobně, ani alokačně efektivní.

� Matematicky:

� Rovnováha nedokonale konkurenční firmy:

� Cena:

� Maximalizace zisku v klasickém modelu:

Monopolistická konkurence

� Předpoklady modelu monopolistické konkurence: ◦ Produkt, který je firmami na trhu nabízen, je difer encovaný – jde o blízké

substituty, tzn. jednotlivé produkty se liší, ale jen velmi málo. Např. mýdlo s medem, mýdlo s olivovým olejem a mýdlo s ovocnými kyselinami,

◦ Subjektů na trhu (nakupujících a prodávajících) je větší počet, takže jeden výrobce může ovlivnit tržní cenu jen málo.

◦ Na trhu existuje dobrá informovanost. Jestliže by jeden výrobce např. zdražil, velice rychle by se to mnoho zákazníků dozvědělo.

◦ Firmy musejí při vstupu a odchodu z trhu překonávat jen malé bariéry. ◦ Na trhu existuje riziko.

� Dáváme přednost konkurenci nedokonalé (monopolistické konkurenci) před dokonalou konkurencí. Např. v případě oblečení, kosmetiky, atd. Jen velmi málo lidí by se spokojilo s homogenním produktem na trhu dámského sportovního oblečení

� Matematicky: � Základní podmínka maximalizace zisku v krátkém období:

� Základní podmínka maximalizace zisku v dlouhém období:

� Celkové příjmy:

� Průměrné příjmy:

� Průměrné náklady: � Mezní příjmy: � Mezní náklady:

• Zisk:

Monopol � Vznik monopol je spojen s dvěma základními předpoklady:

◦ monopol představuje jediného prodávajícího v daném sektoru trhu (což znamená, že zde neexistuje konkurence)

◦ z hlediska produkce vyrábí produkt, který nemá blízké substituty (nelze daný produkt zaměnit za jiný)

� Monopol je tržní struktura, v níž v daném odvětví existuje jen jediný prodávající daného produktu, který nemá blízké substituty.

� Protože je monopol jediným prodávajícím může v konkrétní době rozhodnout o výši ceny a o velikosti vyráběného produktu.

� Hlavní podstatou existence monopolů jsou překážky vstupu dalších firem do odvětví, určitá firma se prosadí jako jediný výrobce a ostatní firmy mají ztížené podmínky.

� Možné překážky vstupu dalších firem do odvětví - čtyři zdroje tržní síly: ◦ výlučné ovládání významných vstupů ◦ úspory z rozsahu (přirozené monopoly) ◦ patenty ◦ státní licence a koncese

� Ovládání významných vstupů ◦ firma (monopol) ovládá vstupy nezbytné z hlediska výroby a tudíž další účastník

z tohoto důvodu nemá možnost vstoupit na trh (například vlastnictví nezbytných surovin, vodních zdrojů, minerálních pramenů, úrodné půdy, technologií, atd.)

� Úspory z rozsahu (přirozené monopoly) ◦ přirozený monopol vzniká v situaci, kdy jediná firma je schopna plně zabezpečit

nabídku daného produktu s nižšími průměrnými náklady než by mohlo zabezpečit několik firem

P MR MC> =TR

P TR P qq

= ⇒ = ⋅

max 0d dTR dTC

dq q q

π⇒ − =

MR MC=

ARAC =

TR P Q= ⋅TR

AR PQ

= =

Q

TCAC =

Q

TRMR

∂∂=

Q

TCMC

∂∂=

TR TCπ = −

- 24 -

� Úspory z rozsahu (přirozené monopoly) ◦ monopolní firma v tomto případě může vyrábět jakékoliv požadované množství

produkce s nejnižšími náklady a tudíž tato firma se na základě této své monopolní síly prosadí na trhu

◦ monopolní firma sama je kdykoliv schopna zvýšit rozsah výroby. ◦ firma dosahuje ve svém výrobním procesu rostoucích výnosů z rozsahu výroby

neboli úspor z rozsahu ◦ přirozený monopol není trvalá záležitost → na základě rozvoje nových technologií

může docházet k prosazení nových firem v daném odvětví → tyto firmy jsou schopny výrazně snížit náklady a udržet se na trhu → tím zruší monopolní postavení dosavadních výrobců

◦ v dlouhém období mají úspory z rozsahu největší význam pro vznik monopolu (Jestliže dosahuji úspor z rozsahu, mám pravděpodobně nejlepší technologii, jsem na špičce vědeckého rozvoje, nejpravděpodobněji dosáhnu nových objevů a tím i nových patentů)

� Patenty ◦ firma výhradní právo po určitou dobu na danou technologii, která ji umožňuje

vyrábět dané produkty a jiné firmy nemohou daný výrobek produkovat. Např. výroba určitých léčiv, používání určitých technologií, apod.

� Státní licence a koncese ◦ monopoly mohou vznikat i vlivem opatření státu, na základě udělení licencí a

koncesí pro provozování určitých činností ◦ patří k nejstarším způsobům vzniku monopolu. Např. právo na těžbu určitých

surovin udělované panovníkem ◦ např. Česká pošta v oblasti doručování zpráv či Státní tiskárna cenin v oblasti tisku

některých dokumentů apod. (tato forma se označuje jako administrativní monopol

Monopol – maximalizace zisku

� Firma maximalizuje zisk, jestliže: ◦ je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady je největší ◦ dojde k vyrovnání mezních příjmů a mezních nákladů (MR=MC)

� Monopol však je v postavení, že může stanovit nejen množství výrobků, které bude na trhu nabízet, ale i jejich cenu (je v postavení tvůrce ceny).

� Monopol však nemůže stanovit cenu libovolnou, ale takovou cenu, kterou budou kupující ochotni přijmout.

� Monopol může vytvářet ekonomický zisk v krátkém i dlouhém období → neuplatňuje se v podmínkách monopolu tendence k nulovému ekonomickému zisku.

� Nabídková křivka - v podmínkách monopolu neexistuje → vyplývá to ze skutečnosti, že monopol nenabízí stále stejné množství, ale nabízené množství je různé v závislosti na průběhu poptávkové křivky → platí, že růst ceny je vždy spojen s poklesem poptávky a naopak.

� Optimální množství produkce, tj. množství produkce při kterém monopol dosahuje maximální zisk, je potom v průsečíku křivek mezních nákladů a mezních příjmů, tj. v bodě rovnosti MC=MR.

� Protože však v monopolu je klesající poptávková křivka, která je však na vyšší úrovni než křivka mezních příjmů, znamená to, že monopol bude akceptovat cenu, kterou je kupující ochoten zaplatit.

� Optimální množství i cena jsou dány průsečíkem křivek mezních příjmů a mezních nákladů, ale výsledná cena bude z tohoto bodu přenesena na křivku poptávky, která je vyšší než by byla cena přímo v bodě .

� Rovnováha na trhu v podmínkách monopolu a maximalizace zisku

� Monopol totiž může realizovat i nulový ekonomický zisk či dokonce ztrátu, tak jako kterákoliv firma při svém podnikání.

� Pokud monopol dosahuje nulový ekonomický zisk, znamená to, že v daném období se celkové náklady se rovnají celkovým příjmům nebo jinak vyjádřeno průměrné náklady se rovnají ceně produktu

� Dosažení nulového ekonomického zisku či ztráty v podmínkách monopolu:

- 25 -

Regulace monopolu � Cílem regulace monopolu je snížit jeho neefektivnost. � Monopoly vyrábějí méně než je společensky efektivní rozsah výroby. Monopoly mohou

zvyšovat své zisky pouhým zvyšováním ceny, tj. na úkor svých zákazníků. Jako jediný subjekt na trhu pak nemusí mít zájem na růstu výroby a kvalitě produktů. Stát se snaží omezovat, či lépe řečeno regulovat chování monopolů.

� Regulace cen - nejčastější formou regulace monopolu → monopolu není dovoleno prodávat své výrobky za jakoukoliv cenu, ale za cenu, kterou stát dovolí → státem je stanovena maximální možná prodejní cena, která odráží oprávněné náklady výrobce (monopolu) a přiměřený zisk.

� Antitrustové zákony - stát může výrazně omezit vznik monopolů tím, že každou operaci týkající se převzetí konkurenčních firem a jejich následné spojení musí předem schválit. Např. v České republice působí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Cenová diskriminace

� Podstatou cenové diskriminace je tudíž různá cena pro různé kupující � Tři stupně cenové diskriminace:

◦ Cenová diskriminace prvního stupně - vyjadřuje pouze teoretickou možnost, kdy by prodávající stanovil každému kupujícímu maximální cenu, kterou by byl ochoten zaplatit

◦ Cenová diskriminace druhého stupně - znamená, že ceny jsou stanoveny dle objemů zboží, které si jednotliví zákazníci objednají. Pro zákazníka, který objedná větší množství je uplatněna nižší cena, než pro zákazníka s menším odběrem. Např. nákup elektrické energie, ceny přepravních jízdenek

◦ Cenová diskriminace třetího stupně - je založena na rozdělení spotřebitelů do skupin, z nichž každá má vlastní poptávkovou křivku a tudíž pro každou skupinu platí různé ceny. Např. snížené ceny vstupenek do kin například pro důchodce na dopolední představení

Monopol a monopson

� Monopol ◦ existuje-li na trhu jediný prodávající na trhu

� Monopson ◦ existuje-li na trhu jediný kupující ◦ např. trh práce, kdy proti nabídce práce (celé řadě potencionálních uchazečů o

zaměstnání) vystupuje jeden konkrétní podnik Oligopolní konkurence

� Oligopol (řec. oligos = malý; poleiu = prodávající) ◦ model trhu typu nedokonalé konkurence, pro který je charakteristický malý

počet firem v odvětví a poměrně vysoký stupeň vzájemné závislosti jejich rozhodování (o cenách, množství a kvalitě produktu apod.)

◦ existenci pouze několika firem v odvětví, z nichž alespoň některé mají významný podíl na trhu a mohou tedy ovlivňovat cenu produkce na trhu

◦ při oligopolním chování nabízející firma ovlivňuje tržní poptávku a nabídku celého odvětví, a musí proto při své volbě nabídky na trhu počítat kromě poptávky

jednak s reakcí konkurenta na její volbu, jednak sama reaguje na volbu nabídky konkurentů

◦ každá firma musí zvažovat vliv svých rozhodnutí na chování ostatních firem v odvětví, resp. předvídat jejich reakci na svá vlastní rozhodnutí

� Příklad oligopolního chování � vztah dvou nejznámějších televizních stanic na českém trhu - České televize a Novy � při rozhodování o týdenním programu musí každá z nich brát v úvahu chování svého

konkurenta � pokud se např. České televizi podaří zjistit v dostatečném předstihu název filmu vysílaný

Novou v sobotu večer, pokusí se jí "přetáhnout" diváky ještě atraktivnějším titulem � Další příklady oligopolu v ČR � telekomunikační trhu České republiky - firmy O2, T-mobile a Vodafone jsou jedinými

mobilními operátory � nejsilnější trojicí na českém portálovém trhu je Seznam.cz, Centrum. cz a Atlas.cz. � Předpoklady modelu oligopolu: � A) Existence malého počtu firem v odvětví

◦ jedná se většinou o velké firmy s rozhodujícím podílem v nabídce odvětví: ◦ 1) duopol - dvě firmy na sledovaném trhu ◦ 2) kartel - několika stejně silných firem ◦ 3) oligopol s dominantní firmou - jedna z firem se nachází v dominantním

postavení na trhu � B) Charakter vyráběné produkce

◦ 1) homogenní (nebo-li čistý) oligopol - několik velkých firem produkuje téměř identický výrobek či službu

◦ tendence k jednotné rovnovážné tržní ceně statku, neboť je zde silná vzájemná závislost firem → sebemenší změna ceny jedné z firem ovlivní výrazně chování ostatních firem.

◦ např. těžba ropy v případě mezinárodního ropného kartelu OPEC, produkce uhlí, kovů či zemědělských plodin (kukuřice, banány, káva apod.)

◦ 2) heterogenní oligopol - firmy produkují heterogenní (substituční) produkci s diferencovanými tržními cenami

◦ rozdíly mezi produkty jednotlivých oligopolních firem nejsou zpravidla podstatné, jedná se o blízké substituty

◦ např. ,výroba automobilů, léků, pracích prášků, kosmetiky, apod. � C) Možnost každé firmy v odvětví činit odhady o akcích a reakcích konkurentů

◦ každá firma je schopna změnami své nabídky působit na změnu celkové nabídky odvětví → má možnost kontrolovat celou tržní poptávku v odvětví, prostřednictvím svého relativně vyššího podílu na celkové tržní nabídce statku.

◦ má-li konkurent reagovat na změnu tržní ceny (tržního množství) firmy, musí tato změna působit na změnu jeho tržní ceny a tržního množství.

- 26 -

� D) Omezení (bariéry) vstupu nových firem do odvětví ◦ vysoké náklady kapitálu na zavedení nové firmy, patentová omezení, úmluvy a

dohody mezi existujícími firmami, úspory z rozsahu. ◦ překážka vstupu nových firem - limitní cena (Limit Price) - je stanovena na nižší

úrovni než cena, při které by oligopolní firmy maximalizovaly zisk, pokud by nebyly ohrožovány vstupem firem z jiných odvětví.

◦ bariéry nejsou nepřekonatelné � po překonání překážek mohou do odvětví vstoupit i další firmy

◦ pokud bude trh malý a tržní poptávku bude zajišťovat malý počet firem na trhu � zůstane oligopolní tržní struktura zachována

◦ pokud by byl trh vzhledem k optimální velikosti firmy velký � došlo by k přílivu dalších firem a zániku oligopolu

Známé modely oligopolu:

� Kartel (smluvní oligopol) � Modely s cenovým vůdcem a) Oligopol s dominantní firmou b) Model s barometrickou firmou � Modely odbytové konkurence

a) Cournotův model b) Stackelbergův model oligopolu

� Modely cenové konkurence a) Bertrandův model b) Chamberlinův model

� Model se zalomenou poptávkovou křivkou (Sweezyho model) � Značná rozmanitost oligopolního chování umožňuje uvést jednoduché typy očekávaných

reakcí konkurentů vyjádřené prostřednictvím reakčních funkcí. � Přehled modelů duopolu pro lepší orientaci uvádí následující graf:

Kartel - Smluvní (koluzivní) oligopol ◦ Je oligopolní tržní model s několika firmami produkujícími stejné či podobné výrobky (služby),

vystupující na trhu jako monopol. ◦ Mezi oligopolními firmami s významným podílem na trhu dochází často k uzavírání dohod;

těmito dohodami o spolupráci a společném postupu pak vzniká tržní struktura nazývaná kartel . ◦ Kartelové dohody mohou být uzavírány: ◦ o stejných (monopolních) cenách produkce ◦ o velikosti produkce (množstevní kvóty) ◦ o teritoriálním rozdělení trhu ◦ Cenová válka ◦ Firmy se vzájemně předstihují ve snižování cen ve snaze odlákat spotřebitele od konkurenčních

firem. ◦ Ze zvýšení cenové konkurence mají prospěch především zákazníci, kteří nakupují zboží levněji (v

minulosti tak např. došlo k výraznému poklesu cen osobních počítačů).

� Optimální výstup kartelu – Q* � Společný mezní příjem MR(Q) je odvozen z tržní poptávkové křivky D. � ΣMC vzniká jako horizontální součet dlouhodobých mezních nákladů členských firem. � V bodě průsečíku křivky ΣMC a křivky MR(Q) současně platí rovnost MR(Q) = MC1(q1) = MC2(q2), takže optimální výstup kartelu bude Q*

Oligopol s dominantní firmou (cenovým vůdcem) ◦ Je modelem oligopolního trhu, kde se nachází silná (dominantní) firma pro niž je výhodné

přenechat část trhu slabším konkurentům na tzv. konkurenčním lemu (okraji). ◦ Na větší části trhu, který si ponechá, se potom dominantní oligopolní firma chová jako monopol. ◦ Dominantní firma je zpravidla v odvětví obklopena mnoha menšími firmami; někdy se v odvětví

i vedle malých firem nachází několik středních firem. Tyto malé a střední firmy na konkurenčním lemu však nejsou schopné svými rozhodnutími o množství produkce či ceně zásadním způsobem ovlivnit trh.

◦ představuje obecně situaci, kdy jedna firma v odvětví přebírá iniciativu při stanovení cen a ostatní firmy tuto cenu přebírají.

◦ Typickou dominantní firmou je zpravidla velká firma , jejímiž konkurenty jsou četné menší firmy (na tzv. konkurenčním okraji, neschopné zásadně ovlivnit trh). Tyto firmy na konkurenčním okraji se chovají jako dokonale konkurenční firmy (za cenu určenou dominantní firmou mohou prodat jakýkoliv objem výstupu a jejich individuální poptávková křivka je proto při dané ceně horizontální.).

◦ Nutnou podmínkou maximalizace zisku firem na konkurenčním okraji je rovnost přebírané ceny a mezních nákladů každé z nich:

◦ P = MCi(qi)

- 27 -

- Firmy nalézající se na konkurenčním okraji respektují cenu stanovenou dominantní firmou . Kdyby prodávaly za vyšší cenu, riskovaly by ztrátu značné části svých zákazníků. Kdyby prodávaly za nižší cenu mohly by mít problémy vzhledem k nákladovým podmínkám (dostat se do ztráty). Navíc by dominantní firma mající své prodejny v mnoha regionech mohla v dané oblasti cenu snížit daleko výrazněji (a realizovat zisky v jiných oblastech).

� Určení optimálního výstupu dominantní firmy QD a ceny PD vyjadřuje následující graf:

Model s barometrickou firmou � Model s barometrickou firmou předpokládá měnící se firmu v postavení cenového vůdce. Taková firma uskutečňuje jako první cenové změny a plní pro ostatní firmy úlohu jakéhosi barometru tržních podmínek. � Zda ostatní firmy v odvětví její strategii budou nebo nebudou následovat, záleží na tom, jak dalece tato strategie odráží tržní podmínky společné pro ostatní firmy. � Tento typ cenového vůdcovství často vzniká jako reakce na značné problémy v odvětví spojené s neustálou fluktuací cen, bezohlednou konkurencí, v níž firmy v odvětví utrpěly značné ztráty - tedy jako potřeba určitého zklidnění a stabilizace.

Trhy výrobních faktor ů Rozlišujeme tři druhy výrobních faktorů:

• Půda – prvotní VF • Práce – prvotní VF • Kapitál – druhotný VF

Výrobní faktory rozdělujeme na prvotní (primární) a druhotné (kapitálové) a to z hlediska původu a ne významu. Půda a práce jsou primárním zdrojem přírody. Kapitál je výsledkem předchozí výroby a proto je druhotným výrobním faktorem. Výroba je možná pouze za přispění všech těchto výrobních faktorů. Půda Půda (Land – A) a přírodní zdroje jsou primárním zdrojem přírody. Pojmem půda označujeme v ekonomii, zemědělskou půdu, ale i stavební pozemky a také všechny přírodní zdroje.

Půda je vzácným statkem, přestože není výsledkem výroby. Patří sem i suroviny, které se z půdy těží. Například uhlí, ropa atd. Půda a přírodní zdroje jsou darem přírody. Kvalita je dána úrodností půdy. Přírodní zdroje mají různou výtěžnost. Rozdílnost ve výnosech a kapacitě zdrojů jsou základem diferenciální renty. Ti výrobci, kteří hospodaří v lepších podmínkách, mají výhodu ve srovnání s výrobci hospodařícími v podmínkách relativně špatných. Pozemková renta je důchod plynoucí z půdy. Práce Práce (Labor – L) je vědomou a účelnou lidskou činností, jejímiž nositeli jsou lidé se svými různými fyzickými a duševními předpoklady a talenty. Kvalitu práce určuje kvalifikace lidí a struktura této kvalifikace. Silný vliv na kvantitu a kvalitu práce má motivace a tradice pracovní činnosti a motivace lidí k práci. Množství práce, které má daná ekonomika k dispozici, je v zásadě dáno počtem osob schopných a ochotných pracovat. Dále také délkou pracovní doby a intenzitou práce. Velký význam má intenzita a produktivita práce z hlediska ekonomického přínosu práce. Intenzita práce je množství práce, vynaložená za časovou jednotku. S růstem intenzity práce se zvyšuje pracovní výkon a tím i množství vyrobené produkce. Produktivita práce je vyjadřována množstvím statků nebo služeb vyprodukovaných jedním pracovníkem za určitou časovou jednotku. Je ovlivňována především organizací práce, kvalifikací pracovních sil, technickou vybaveností práce a přírodními podmínkami. Výsledkem použití práce je mzda. Kapitál Kapitálem (Capital - K) nazýváme statky, které slouží dalšímu využití ve výrobě a představují výstupy výroby, které se stávají dalšími vstupy. Jsou to statky, které byly vyrobeny a pomocí nichž se vyrábějí statky jiné. Příkladem kapitálových statků jsou stroje, nástroje a různá výrobní zařízení, počítače, ale také zásoby surovin a hotových výrobků. Kapitálové statky, které se účastní výrobního procesu opakovaně, nazýváme fixním kapitálem. Sem patří budovy, stavby, stroje, dopravní zařízení atd.. Oběžným kapitálem jsou zásoby surovin, materiálů, polotovarů a hotových výrobků. Fixní a oběžný kapitál nazýváme kapitálem reálným. Kapitál i v podobě peněz, cenných papírů, akcií a obligací a jde o finanční kapitál. Výsledkem použití kapitálu je zisk nebo úrok. Technologie je zvláštní formou kapitálu, který nemá podobu hmotných statků. Nová, progresivní technologie, je-li dobrá, může výrazně znásobit účinky kapitálu, práce i půdy.

- 28 -

Specifika formování poptávky firem po práci a kapitálu Specifika: 1. Na rozdíl od trhu finálních statků, kde stranu poptávky tvořily jednotlivci (domácnosti) a stranu nabídky firmy, na trhu vstupů vytvářejí jednotlivci (domácnosti) nabídku daného vstupu, zatímco firmy sem vstupují jako poptávající. 2. Na rozdíl od spotřebních statků a služeb nemají VF pro spotřebitele přímý užitek. Jejich užitečnost je nepřímá tím, že slouží k výrobě spotřebních statků a služeb. Poptávka po daném vstupu je tzv. odvozenou poptávkou. Je odvozena z poptávky po statku, který je pomocí daného vstupu vyráběn. Poptávka firmy po faktorech je určena kombinací množství výrobních faktorů, při které jsou minimalizovány celkové náklady na výrobu a tím maximalizován zisk. Podmínky maximalizace zisku na trhu vstupů Na trhu VF existuje – zlaté pravidlo maximalizace zisku v modifikované podobě. Základním předpokladem je zapojit do výroby takové množství práce a kapitálu, které firmě umožní realizovat její cíl, tj. maximální zisk. Nutné podmínky maximalizace zisku proto jsou: tedy MRK = MCK tedy MRL = MFL Tedy – Firma maximalizující zisk by měla kupovat dodatečné jednotky daného vstupu tak dlouho, dokud se nevyrovnají dodatečné náklady na jednu jednotku vstupu s dodatečným příjmem, který tato jednotka svým fungováním přinese. Ceny výrobních faktorů Tvorba cen výrobních faktorů je spojena se službou – pronájmem určitého faktoru:

– Za pronájem půdy se platí pachtovné a cenou je sazba pozemkové renty. – Za práci se platí mzda a cenou práce je mzdová sazba. – Za kapitál se platí úrok a cenou je úroková míra.

Poptávka firmy po výrobním faktoru Firma se na trhu VF rozhoduje, jaké vstupy a v jakém množství poptávat. Přitom hlavním cílem firmy je maximalizovat zisk, tj. vyrábět s co nejvyššími výnosy a současně s nejnižšími náklady. Poptávka firmy po výrobním faktoru závisí tedy na tom:

- jaký je výnos z výrobního faktoru - jak vysoký je náklad na daný faktor

Poptávka firmy po výrobním faktoru Existují 4 možné varianty Trh VaS Trh VF 1 DK DK 2 NK DK 3 DK NK 4 NK NK Poptávka na dokonale konkurenčním trhu práce Podmínky dokonalé konkurence

• Vzhledem ke snaze firem maximalizovat zisk je poptávka po výrobním faktoru závislá na vztahu výnosu z výrobního faktoru a nákladech na výrobní faktor.

• V podmínkách dokonalé konkurence není firma schopna ovlivňovat ani tržní cenu statku, ani tržní cenu výrobního faktoru. Firma rozhoduje pouze množství vyráběné produkce a tedy i o velikosti nákupu výrobního faktoru.

1. Poptávka firmy, prodávající svůj výstup na dokonale konkurenčním trhu Hlavní aspekty: a) postavení jakékoliv firmy jako příjemce ceny. Individuální nabídka je horizontální ve výši zmíněné tržní ceny. Horizontální jsou i funkce mezních a průměrných nákladů. b) velký počet firem poptávajících práci, že žádná z nich nemůže cenu kupované práce ovlivnit. Přitom každá z firem může koupit jakékoliv množství práce, aniž by to ovlivnilo její cenu.

Firma v tomto tržním prostředí rozhoduje pouze o množství vyráběného produktu a tím i o množství nakupovaného faktoru. a. Poptávka firmy po kapitálu a práci Základem je modifikované zlaté pravidlo maximalizace zisku: MRK = MCK a MRL = MCL Protože naše firma prodává svůj výstup A na dokonale konkurenčním trhu, je její mezní

příjem totožný s cenou výstupu (MRA = PA). MRK = P . MPK = δ TR / δ K ---- v DK

0=∂

∂−∂∂=

∂∂

K

TC

K

TR

K

π

0=∂

∂−∂

∂=∂∂

L

TC

L

TR

L

π

- 29 -

Dále její mezní náklady na práci jsou totožné se mzdovou sazbou (MFCL = w).

• V podmínkách dokonalé konkurence platí, že mezní náklad na faktor i se rovná ceně, protože při růstu množství vstupu nedochází k růstu jeho ceny, a proto pro optimální množství vstupu platí:

• MCi = pi . a. Poptávka firmy po práci Proto PA * MPL = MRL = MCL = w = Px V bodě L1 je příjem z průměrného produktu práce menší než mezní náklad na jednotku práce . Zisk pro toto množství bude záporný. V bodě L2 bude firma zaměstnávat větší počet pracovních sil, bude vytvářet nejvyšší průměrný příjem a bude vytvářet zisk. V bodě L3 nastává rovnost mezního produktu práce a mezních nákladů na výrobní faktor = bod optima. Poptávka na nedokonale konkurenčním trhu práce Existuje-li na trhu výstupu omezený počet firem nabízejících svou produkci, hovoříme o nedokonalé konkurenci. Dalším důležitým aspektem je, že v podmínkách nedokonalé konkurence je firma v postavení cenového tvůrce. Nás nyní zajímá nedokonalá konkurence, spojená s omezeným počtem firem přicházejících na tento trh jako poptávající. Můžeme rozlišit následující 3 případy:

a) Monopson – práci poptává pouze jediná firma b) Oligopson – na trh práce vstupuje několik firem c) Monopsonická konkurence – mnoho firem

V podmínkách nedokonalé konkurence na trhu práce jsou firmy na tento trh přicházející v postavení cenových tvůrců. Základním rysem nedokonale konkurenčního trhu práce je rostoucí křivka individuální nabídky práce (tj. nabídka práce jedné firmě). Aby firma mohla najmout další jednotku práce, musí zaplatit vyšší mzdovou sazbu. Rostoucí funkce nabídky práce je totožná s rostoucí funkcí průměrných nákladů na faktor práce (ACL).

Dále – rostoucí musí být i funkce mezních nákladů na faktor práce (MCL), roste dokonce rychleji než funkce individuální nabídky. Platí-li firma za každou dodatečnou jednotku práce vyšší mzdovou sazbu, musí tuto sazbu zaplatit všem již zapojeným jednotkám práce. Optimální množství práce najímané firmou, která je cenovým tvůrcem na trhu výstupu i práce je opět determinováno rovností MRL a MCL . Jinými slovy, firma bude opět zvyšovat počet zapojených jednotek práce tak dlouho, dokud budou tyto dodatečné jednotky práce zvyšovat více příjmy než náklady. Platí opět pravidlo: MRx = MCx To znamená, že poptávka firmy po výrobním faktoru je určena:

• mezním příjmem vyráběného daným faktorem • mezními náklady na dodatečnou jednotku faktoru

Mezní příjem z produktu = je ovšem v podmínkách nedokonalé konkurence dán násobkem mezního příjmu a mezního produktu, tj. MRL = MRA . MPL , kde MRA = mezní příjem firmy z prodeje dodatečné jednotky výrobku A, tj. δ TR / δ Q A MPL = mezní produkt práce, tj. δ Q A / δ L. Mezní náklady na faktor = derivace funkce celkových nákladů MCL = δ TC / δ L Poptávka na nedokonale konkurenčním trhu práce

Zisk firmy bude maximální při zapojení L*1 jednotek práce , kdy platí MRL = MCL . Firma bude tudíž najímat další další jednotku výrobního faktoru, dokud tato jednotka přinese příjmy vyšší něž jednu jednotku. Ovšem mzdová sazba nebude odpovídat průsečíku těchto křivek – nebude odpovídat w1 , ale w2, tj. sazbu nižší. Rozdíl je dán výsadním postavením firmy v nedokonalé konkurenci. Je to současně taková úroveň mzdové sazby, za kterou jsou ji ochotni její vlastníci pronajímat.

Vyšrafovaná plocha = výhoda jedné z omezeného počtu firem kupujících práci. Křivka poptávky A. V podmínkách dokonalé konkurence totožná s částí křivky MRL . B. Konstrukce křivky poptávky v podmínkách nedokonalé konkurence není možná, právě z důvodu, že neexistuje fixní mzdová sazba.

L

Kč/QKč/L

L1

MRL

L2 L3

ARL

MCL

L/t

Kč/L(w)

L*1

MRL ARL

MCL

ACL = SL

w1

w2