ANDREA MIKULANDOVÁ, EVA VAŇKOVÁGYMNÁZI UM OPEN GATE , 2013

HUMANISMUSA RENESANCE

HUMANISMUS

Lat. humanus – lidský; filozofický a ideový základ renesance; studium originálních řeckých a římských textů: ad fontes (ke zdrojům)

Nastoluje otázky svobody myšlení a spravedlnosti.V centru dění vidí a centrem studia stanovuje člověka.Víra v člověka, jeho dobrotu, schopnosti, velikost

ERASMUS DESIDERIUS ROTTERDAMSKÝ (1469–1536) – představitel zaalpského humanismu; předchůdce reformace (ač se později vůči ní vymezil).Chvála bláznivosti (Encomium moriae, 1509): formou monologu alegorizovaného monologu Bláznivosti kritizuje nedokonalost lidí, zejména chyby církve, učenců, králů, filozofů.

RENESANCEPrvní stopy ve 13. století v Itálii

Pojem „renesance“ údajně poprvé použilv 16. století:

GIORGIO VASARI (italský malíř a životopisec,1511–1574).

Renaissance (fr). / rinascimento [rinasčimento](it.): obrození, nový rozkvět, znovuzrození (obnovení antiky)

Jedna z nejvýznamnějších kulturních epoch v Evropě

Co renesanci odstartovalo a přispělo k jejímu rozvoji?

Nárůst měšťanstva → potřeba obchodu → tlak na rozvoj věd (zárodky chemie při výrobě a barvení látek a kovovýrobě, nautika + matematika + astronomie vzhledem k potřebě výrobky vyvážet)

Významné objevy v astronomii: MIKULÁŠ KOPERNÍK (1473–1543), GIORDANO BRUNO (1548–1600), GALILEO GALILEI (1564–1642)

Zámořské plavby: 1492 – objevení Ameriky: KRYŠTOF KOLUMBUS (1451–1506); první obeplutí zeměkoule: FERNÃO MAGALHÃES (1480–1521)

Vynález knihtisku v roce 1450: JOHANNES GUTENBERG (1397/1400–1468) – sériově odlévané litery, do té doby nevídané šíření informací)

Vyšší úroveň vzdělanosti Krize středověké církve (vyvrácen geocentrismus)

Znaky renesance

IndividualismusAntropocentrismus – člověk se stává centrem zájmu (studia divina x studia homina), oceňuje se i rozum, nejen víra

Světské nazírání na život: žijeme tady a teď; jsme nadále hluboce věřící křesťané, ale smysl života pozemského nespočívá jen v přípravě na smrt a život věčný!

Žena již není ďáblův nástroj, milostný vztah není prokletím. Vzory a inspirace v antické kultuře; zkoumání antických

památek Kultura měst a měšťanstva Rozvoj věd (především přírodní vědy, astronomie)

Periodizace italské renesance

Raná (trecento) – 14. století; Milán, Mantova a Florencie: vliv středověku stále silný

Vrcholná (quattrocento) po roce 1400 – 15. století; centrem byla Florencie, mecenáši, klasická renesance

Pozdní (cinquecento) – 16. století, především Řím, první barokní prvky

Renesanční hudba

Skladatelé Johannes Ockeghem (1410–1497), představitel belgicko-vlámské

školy. Giovanni Pierluigi da Palestrina (1525/26–1594), Ital Orlandi di Lasso (1532?–1594), Vlám Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564–1621)

Hudební nástroje renesance violy (v. da gamba – držela se mezi koleny či na klíně; na obr. vlevo

dnešní viola, vpravo v. da gamba), flétny, housle, trubka, fagot, cembalo, spinet

Hudební žánry moteto, mše, madrigal, píseň (v mnoha dílčích žánrech)

Renesanční hudba

Z hudby mizí disonance a stoupá důraz na harmonii. Umělecké dílo tvoří propracovaný celek, jehož části se navzájem doplňují, vytvářejí rovnováhu, harmonii. Pro renesanční hudbu je charakteristický vzájemný vztah všech částí díla.

Princip jednoty: vertikální - snaha pokrýt jednou zvukovou barvou celý tonální rozsah. V tomto období také vznikají označení bas, tenor, alt, soprán; o vertikální jednotu se usiluje i v instrumentální hudbě. V baroku bude následovat proces opačný, snaha o dominanci jedné hlavní melodie.horizontální – jednota v časovém rozměru díla. Renesanční hudba představuje souvislý tok hudebních myšlenek. Díky tomuto a výše zmíněným ideálům (jednota, řád,) dochází v renesanci k rozvoji polyfonní kompozice a také konkrétně vokální polyfonie.

Polyfonie (česky vícehlas) je skladebná technika, při níž skladbu vytvářejí dva, tři, čtyři i více samostatných hlasů. Žádný z nich přitom není vedoucí, žádný doprovázející. Jednotlivé hlasy tedy usilují a rovnocennost a nezávislost. Toho se dociluje mj. kontrapunktem.

Kontrapunkt (nota proti notě): skladební technika renesance a baroka. Svého vrcholu dosáhla v baroku za J. S. Bacha. Nejjednodušší formou kontrapunktu „protihlas“ k dané melodii: např. fuga obsahuje hlavní melodii, která se nazývá téma (soggetto); kontrapunkt pak rozvíjí a doprovází téma jako samostatný hlas. Jde tedy o umění techniky jednotlivých protihlasů k dané řadě tónů, jejichž souzvuk sám o sobě dává smysl jak vertikálně (harmonicky), tak i v rovině horizontálně-lineární (melodicky).

Renesanční hudba

Kapely profesionálních hudebníků: dvorská kapela na Pražském hradě (proslavena v rudolfínské době)

Hudba na venkovských sídlech – rožmberská kapela (Vilém Vok a Petr Vok)

Individualismus - ovlivnil role skladateleSkladatelé oceněni již za svého životavznikl klavichord a virginal (klávesové

nástroje)Čechy: Kryštof Harant z Polžic

Ukázky renesanční hudby (a tance)

http://www.youtube.com/watch?v=VqvoFHekE0c

http://www.youtube.com/watch?v=J0i3bklG1NU

Renesanční architektura

Dóm ve Florencii s Brunelleschiho kupolí (1420-1435)

Santa Maria Novella, Florencie (Alberti, 1446–1451)

Zámek Chambord (1519–1539)Radnice v Antverpách (1564)Královský letohrádek, Praha (1538–1565)Zámek v Třeboni (po požáru v roce 1562)

Sgrafita

Nejoblíbenější výzdobou renesančních fasád jsou sgrafitová „psaníčka“: vyrývané ornamenty do vlhkého zdiva v podobě obálek.

Renesanční výtvarné umění

Jeden z největších triumfů renesancePráce s perspektivouZobrazení nahého lidského těla, studie

tělesných proporcí – snaha vyjádřit optimismus a radost ze života

Opět návaznost na antiku, zejména v sochařství

Nejen náboženská, ale i světská tematikaOlejomalbaPortréty, alegorie, deskové malířství

Leonardo da Vinci (1452–1519) Florencie, Miláno Odmítal geometrickou formu

perspektivy (x volně využívány kompozice nekonečných vztahů všech živých organismů na plátně).

Kompozice obrazů vyjadřuje tajemnou náladu díky jemné hře stínů a světla.

Všestranně renesanční osoba Věnoval se malířství, sochařství,

stavitelství, hraní na loutnu .(navrhl princip bagrů, zemních

vrtáků, kolesové lodi, letadla, helikoptéry, padáku a mnoho dalších strojů) Autoportrét (asi 1510−1515)

Leonardo

Dáma s hranostajem (Cecilia Gallerani) (1489−1490) Proporce lidské postavy

(1492)

Leonardo

Mona Lisa (1503−1517)

Poslední večeře (1498) 1495, nástěnná malba v kostele

Santa Maria delle Grazie, Milano.)

Michelangelo Buonarroti (1475–1564)

Florencie, ŘímSochař, malíř,

architekt, básník1508 – začal pracovat

na výzdobě Sixtinské kaple.

1546 – hlavní architekt Basiliky svatého Petrav Římě (práci převzal po architektu Bramantovi)

Michelangelo

David (1501–1504, Florencie)Pieta ( 1498–1500, Vatikán). Součást ikonografického zobrazení Ježíšovy cesty, v Chrámě svatého Petra

Michelangelo

Sixtinská kapleFreska

Poslední soud (1536−1541)

Michelangelo

Stvoření Adama, Sixtinská kaple

Raffael Santi (1483–1520)

Vrcholná renesanceVynikl jako malíř  madon a podobizen

vystihujících osobnost portrétovaných.Namaloval fresky ve Stanza della Segnatura

(1508− 1511) ve Vatikáně, ve kterých realizoval ideální typy. (Athénská škola)

Pracoval podobně jako Michelangelo a Bramante na zakázku papeže Julia II.).

Zdůrazňoval harmoničnost proporcí, centrální dispozici a ornament.

Raffael

Disputace o Nejsvětější svátosti

Athénská škola

Raffael

Sixtinská madona (1512) V galerii Zwinger v Drážďanech

Sandro Botticelli (1444–1510)Představitel

florentské školyZprvu se inspiroval

antickými mýty.Na sklonku života

pracoval předevšíms křesťanskými tématy.

 

Botticelli

Primavera – Svěcení jara (kolem 1478), inspirované básněmi od Ovidia, Lucretia a Agnola Poliziana

Botticelli

Zrození Venuše (kolem 1485)

Albrecht Dürer (1471–1528)

Německo, NorimbergMalíř, grafik a

teoretikAutoportrét (1488)

Tiziano Vecelli (Tizian, Titian) (1485–1576)

Italský portrétista, krajinářMaloval náboženská a mytologická témata.Venuše urbinská

(1538)

Tizian

Apollon a Marsyas (1570–1576) Tizian již stojí jednou nohou v baroku: viz

korpulentní dámy, obrazy hrůzy, temné barvy.

Mistr litoměřického oltáře (1470?–po 1516 )

Autor prvního renesančního portrétu vzniklého na našem území, ovšem netušíme, zda byl skutečně Čech.

Nástěnné malby v kapli sv. Václava

1514: Litoměřický kancionál s upálením mistra Jana Husa Podobizna Albrechta z

Kolovrat (1506)

Renesanční literatura

Renesanční písemnictví se vrací k oblíbeným antickým literárním žánrům.Komedie, tragédie, pastorála

(drobná instrumentální skladba rázu pastýřské písně, oslavuje pastýřský život)

Předlohy římského původu Píše se v národních jazycích. Mnoho autorů však zůstává u latiny. Vynález knihtisku – r. 1450

Žánry renesanční literatury

Román, novela a povídkaEsej: MICHEL DE MONTAIGNE (1533–

1592)Sonet (viz dále)Villonská balada: 4 sloky, 3 po 7–12 verších,

poslední je pětiverší – François VillonDrama (vycházející z antického vzoru)Směšnohrdinský epos Traktát (šíření náboženských nebo

politických idejí, z lat. trahere – táhnout = dlouhý spis) Polemika, dopis, cestopisy, životopisy, spisy

Žánry renesanční literatury

Sonet, sonetto = písnička; vždy 14 veršůItalský sonet (Francesco Petrarca, 1304–

1374)Struktura: dvě kvarteta, dvě terceta

Shakespearovský (alžbětinský) sonetStruktura: tři kvarteta, závěrečné dvojverší

(heroic couplet)Alžbětinské sonety jsou psány blankversem:

nerýmovaný sylabotónický jambický verš o pěti stopách

Žánry renesanční literatury

Ukázka nepravidelného blankversu z Romea a Julie(W. Shakespeare)

PRINCE:A glooming peace this morning with it brings;The sun, for sorrow, will not show his head:Go hence, to have more talk of these sad things;Some shall be pardon'd, and some punished:For never was a story of more woeThan this of Juliet and her Romeo.

Itálie

FRANCESCO PETRARCA (1304–1374)FlorencieOtec italského humanismu Sonety Lauře (psány po dobu 30 let); vyjadřují cit

k Lauře a líčí ji jako dokonalou bytost.

GIOVANI BOCCACIO (1313–1375)Autor Dantova životopisu Dekameron (1348 - 1353) Soubor sta novel o lásce rozdělených po deseti na

deset dní. Příběhy si vypráví deset mladých lidí, kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348.

Ukázka: Sonety Lauře

6.Nemohla být ani stvořena z prvků pozemských...

Kde zlato vzal bůh lásky, z které žíly,na ty dva copy kadeřavých vlasů?

Kde v trní růže? Z kterých zeměpásůten křehký sníh, v nějž dech a tep se vlily?

Odkud ty perly, z kterých letmo střílíta cudná slova tlumeného hlasu?Odkud má tolik nebeského jasu

a božských krás pro mramor čela bílý?

Od kterých kůrů, z kterých kruhů rájeten zpěvný hlas, jenž trápí mě a tráví,

že snad mě stráví za nedlouhý čas?

Kterého slunce záře vrozena jetěm očím, v nichž můj bol i mír můj pravý

a z nichž mě žehnou plameny a mráz?.

Ukázka: Sonety Lauře

7.... jen v nebi může být takové krásy vzor.

Z kterého nebe, z které idejepříroda tvůrčí vzor svůj vyhlédla si

pro tuto tvář, jíž zde říci asi,co umí tam, kde všechno krásné je?

Která to víla, nymfa z ručejepo vánku spouští zlatohebké vlasy?Kdy srdci dán takový poklad spásy?A právě to jen zkázou pro mne je.

Hledají marně božskou krásu ti,kdo její oči nezřeli a v nich

líbezný šleh i pohled bez hnutí.

Neznají lásky krutý pád a zdvih,kdo nevědí, jak sladká vzdechnutí,

jak sladkou řeč má, jaký sladký smích

Francie

o FRANÇOIS VILLON (1431–1463?)o Řadí se mezi „prokleté básníky“.o Dostal trest vyhnanství.o Malý testament (1456) ODKAZ – rozloučení s Paříží a

přátelio Velký testament ZÁVĚŤ (1462) – události jeho životao villonská balada: směs vysokých a nízkých stylů,

kontrasty

o FRANÇOIS DE RABELAIS (1494/1483–1553)o Prozaik, vypravečo Satirický román : Gargantua a Pantagruel (královská

rodina obrů, pět svazků, 1532–1564

Ukázka: Villonská balada

Schytal jsem, Mistře, rány pěstí.Usínal blízko mrákotám,

někdy i v keřích na předměstí.Zřídka tam zavál parfém dam,Víc než to. Byl tam, přísahám,

puch, před nímž není úniku,Smál se tomu - díky vám.

Jsem za to vděčný, básníku.Vzdal jsem se štěstí pro neštěstí,

propadal svůdným chimérám,hledal jsem cestu, našel scestí...

Ale už dávno neskuhrám. Lásku a hazard v srdci mám -

nic nechci dělat ze zvyku, To jste mi nabíd. To si dám.Jsem za to vděčný, básníku.

Hráči je nejlíp na rozcestí,Když jsem se ohlíd, byl jste tam.

Cesty jsou nové ratolestistromu, jenž roste Bůh ví kam...

Bůh to ví. Já se věčné ptám. Čím bych byl bez otazníků?

Vy jste mě učil všem těm hrám... Jsem za to vděčný, básníku.

Pošeptal jste mi tolik zvěstí...Jedna má sílu výkřiku:

Nic nelze poznat bez bolesti! Za to jsem vděčný, básníku.

Francie

o MICHEL DE MONTAIGNE (1533–1592)

o Francouz; vytvořil žánr esej: prolnutí vědecké erudice s vytříbeným smyslem pro umělecké slovo

Důsledné zaměření na zkoumání vlastní osobnosti tvůrce

Rád vyvolával diskuse, polemiky.

Španělsko

MIGUEL DE CERVANTES Y SAAVEDRA (1547–1616) Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (1605)

dvoudílný tragikomický román Výsměch přežilým formám rytířství Don Qujite měl sluhu Panzu, koně Rosinantu a milou Dulcineu

LOPE DE VEGA (1562–1635) Napsal 2000 her. Cyklus her Hry Pláště a kordu (1619; nezbytné součásti oděvu šlechtice):

Zahradníkův pes, Zázračný pramen madridský, Pošetilá dáma, Sedlák svým pánem, Učitel tance, Chytrá milenka, Vzbouření v blázinci

Témata: rodinná čest a láska, ústřední postavy aktivně usilují o své štěstí a o právo žít svobodně.

Fuente ovejuna (Ovčí pramen), 1619 historické drama- vzpoura vesnice proti tyranovi, který uplatnil ius primae noctis (právo první noci)

Zvůle šlechticů a konflikt s poddanými

Anglie

GEOFFREY CHAUCER (1340?–1400) Canteburské povídky (1387–1400):

Vyprávění poutníků z různých sociálních vrstev, kteří putují k hrobu světce Tomáše Becketa do Cantenbury .

Syntéza středověké literatury: povídka, legenda, fraška, fabliau (původně franc. veršovaná povídka či bajka) s humornými a satirickými prvky, tepající nešvary středověké společnosti)

Zakladatel první přijaté podoby spisovné angličtiny

WILLIAM SHAKESPEARE (1564–1616) Dochovalo se jemu připsaných 37 divadelních her, 154 sonetů, dvě

dlouhé epické básně a několik dalších děl. Z dramat: Zkrocení zlé ženy (1594), Romeo a Julie (1595), Sen noci

svatojánské (1596), Hamlet (1604), Othello (1605), Macbeth (1606), Král Lear (1606), Zimní pohádka (1611), Bouře (1612)

HUMANISMUS A RENESANCE V ČECHÁCH

První známky renesance přicházejí v době Karla IV., kdy Prahu navštívil Francesco Petrarca.

Ve druhé polovině 15. století se česká literatura otevřela Evropě (vs. společenské a náboženské zápasy).

Obohacení o žánrový repertoár, bohatší vrstvy stylových prostředků, duch bezstarostnosti a veselí

Zároveň reformační snahy orientované k mravní problematice, vedoucí až k husitským bouřím; skutečná renesance doráží do zemí Koruny české ažv 16. století.

Humanistická literatura v Čecháchv 15. až 17. stol.

Latinská literatura (latinský humanismus) – psali ji katoličtí šlechtici

JAN Z RABŠTEJNA (1437–1473)Položil základy latinské humanistické tvorby v

Čechách.Dílo: Dialogus (1496), jedno z nejvýznamnějších děl

latinského písemnictví Forma dialogů (historická látka) mezi Zdeňkem ze

Šternberka, Vilémem z Rabí a Janem ze ŠvamberkaÚstřední motivy: odboj katolického panstva, politické

a náboženské poměry za vlády Jiřího z Poděbrad Vyzdvihuje ctnosti a věrnost Čechů.

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (asi 461−1510)

Stál v čele pražské královské kanceláře, v ohnisku humanismu.

Považoval češtinu za barbarskou pro literaturu.

Psal poezii, filozofickou prózu a obsáhlou korespondenci.

Žaloba k sv. Václavovi na mravy Čechů

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic  (1461–1510)

Elegie - žalozpěv

Humanistická literatura v Čechách

Česká literatura (národní humanismus)

psána vzdělanými měšťany a šlechtou; čeština se prosazuje jako umělecký jazyk

Viktorin Kornel ze Všehrd(asi 1460−1520)

Usiloval o povýšení češtiny na úroveň latiny:

Knihy o napravení padlého (Všehrdův Úvod k dílu Jana Zlatoústého)

Překladatelská činnost

Renesanční literatura v Čecháchv 15. až 17. stol.

Psána česky.Určena většinou pro měšťany a střední šlechtu;

díky péči a tlaku na jazykovou vytříbenost tiskařem Danielem Adamem z Veleslavína dosáhla postupně vynikající úrovně stylové.

Typické a široce rozkročené žánry: bajky, fabliaux, cestopisy (překlad díla Marca Pola Milion), pohádky, kalendáře, paměti, kroniky…

Jazyk nadále napodoboval latinu, ale ne otrocky, pronikaly do něj i lidové prvky, český slovosled.

Hynek z Poděbrad (1452–1492)

Třetí syn krále Jiřího z Poděbrad a jeho druhé manželky Johanny z Rožmitálu

Působil jako diplomat ve službách krále Vladislava Jagellonského.

Jeho tvorbu ovlivnila cesta do Itálie v družině krále Matyáše Korvína.

Tvrdí se, že je prvním známým Čechem, jenž zemřel na syfilisDílo: - překlad 11 povídek („novel“) z Dekameronu a připsal jednu

vlastní - zábavná erotická próza, např.: O jedné pěkné paní,

jménem Salomeny, a o jejím velmi netrefném manželu - poezie: Májový sen, Stesk na ženitbu

Hynek z Poděbrad: Májový sen

Silně erotická básnická skladba (některé části sez rukopisů ztratily)

Mladý muž má milostný sen, v němž k němu přichází ideální dívka, s níž chce prožít noc. Po jeho přemlouvání a jejím prvotním zdráhání téměř dojde ve snu k fyzickému splynutí, avšak muž se těsně předtím probudí.

Příběh končí kupodivu silně moralizujícími (a snad i pokryteckými) naučeními o tom, že takovým snům se nemá věřit, že muž by měl svou ženu milovat a ctít (viz následující ukázka).

Daniel Adam z Veleslavína (1546−1599)

Podle něj se označuje tato epocha jako doba veleslavínská .

Dbal na obsah a na jazyk : veleslavínská čeština

Zeť předního pražského tiskaře Jiříka Melantricha: získal dostatek prostředků pro vydávání dělk povznesení širších vrstev čtenářů.

Po smrti tchána zdědil tiskárnu a fakticky ji změnil ve vydavatelství – spolupracoval s mnoha spisovateli, nakladateli a překladateli.

Díky němu byla přeložena řada významných prací, vydaná díla vynikala vkusnou grafikou a vynikající jazykovou úrovní.

V úvodech překladů vždy uváděl svůj vztah k vlasti a češtině.

1598 - vydal čtyřjazyčný slovník česko-latinsko-řecko-německý

Václav Hájek z Libočan (?–1553) Dílo: Kronika česká (1541) - velmi oblíbená

- psaná prózou- historicky silně nepřesná, Hájek si vymýšlel letopočty,dokonce i z předkřesťanských dob; podrobena kriticev době národního obrození (historik Gelasius Dobner)- psaná jadrným jazykem

Dějiny českého národa od příchodu praotce Čecha až po korunovaci Ferdinanda Habsburského českým králem (1526)

Mikuláš Dačický z Heslova (1555–1626)

Dílo: Paměti, dovedené až do roku 1610Události v Kutné Hoře, ale i v celé zemi (i cizina), ostře

protiněmecká, národnostně založená knihaVychází z vlastního pozorování, z úředních písemností a

dobových novin; byl sám známý frejíř, vskutku renesanční muž

Poslední zápisy (1610-1626) psal jeho otec + básnická sbírka Prostopravda (1619-1620)Satirické verše na společenské poměry a římskou církev Na motivy Pamětí vznikl známý prvorepublikový film rež.

Otakara Vávry Cech panen kutnohorských (1938) – Mikuláše hrál Zdeněk Štěpánek, povětrnou Rozinu Adina Mandlová

Paměti M. Dačického

Léta 1419 Na den památky sv. Abdona stal jse jest mord veliký v Novém Městě pražském od

měšťanův a obce téhož města, takže jsou zabili třinácte mužuov, konšeluov a rychtáře Nyklasa, smetavše je z rathauzu, a rathauz jsou osadili mocí. Na den pak po památce blahoslavené Panny Marie umřel jest Václav, římský a český král, na Novém hradě nedaleko Prahy. A hned potom ve středu a ve čtvrtek obec pražská učinili útok na kláštery, kostely a domy kněžské, tepúce varhany a obrazy kazíce. V pátek pak vypálili jsou Kartousy a kněží z kláštera vedli jsou do Starého Města pražského. Potom na den památky sv. Michala archanjela bylo veliké sebrání lidů u Křížkuov, na té silnici jdouce od Benešova k Praze, a šli valem s sviecemi do Prahy. A v sobotu před památkou sv. Martina měšťané Starého a Nového Města pražského zloupili jsou město pražské, Malou Prahu pod hradem pražským, a potom je vypálili. A tu Jan Žižka vzat na slovo od lidu a počal bojovati.

V tu zimu po památce sv. Martina učiněno jest příměří mezi Pražany a pány, královú stranú, až do sv. Jiří. A Žižka hned jel do Plzně; jměl jest mnohé války se panem Švanberkem a zemany.

Jan Blahoslav (1523–1571)

Jedna z největších osobností české renesance, básník, překladatel, historik, jazykovědec, hudební teoretik

Byl biskupem Jednoty bratrské česká protestantská církev).

Přeložil do češtiny Nový zákon. Gramatika česká (1551–1571):

prosazuje vytříbený a spisovný jazyk Muzika (1558)

- rady hudebníkům Bible kralická (1579–1593)

česká tištěná bible, přeložená z původních biblických jazyků

Filipika proti misomusům (1567), polemiky s tím, že vyšší vzdělání je pro křesťany nevhodné

Cestopisy

OLDŘICH PREFÁT Z VLKANOVA (1532−1565)KRYŠTOF HARANT Z POLŽIC A BEZDRUŽIC

(1564−1621)VÁCLAV VRATISLAV Z MITROVIC (1576−1635)

Sloužily k rozšíření obzorů obyvatelstva i k pobavení.

Ukázka: Příhody Václava Vratislava, svobodného pána z Mitrovic Kniha První – Výjezd císařského poselství z města Vídně až do Konstantinopole

Léta Páně tisícího pětistého devadesátého prvního byl jsem dán já, Vácslav Vratislav z Mitrovic, za pachole komorní panu Fridrichovi Krekvicovi, ktery od J. M. Císařské Rudolfa za orátora neb posla k sultánovi Amuratovi do Konstantinopole s presentem poslán, u kterýhožto v městě Vídni několik měsícův byvše na present, totiž na klínoty, hodiny a jiné znamenité dary, které pán můj jak císaři tureckému, tak jeho bašům a officírům darovati a presentirovati od J. M. Císařské měl, jsme očekávali, aby z Augšpurgku přivezeny byly; zatím pan orátor šífy, na kterýchž sme až do Komárna jeti měli, i jiné potřeby, na touž cestu náležející, sobě přihotovil. Když pak již všeckno spraveno a do Vídně přivezeno bylo, tehdy pan orátor se všemi, kteří do Konstantinopole jeti měli, u J. M. arciknížete Arnošta audiencí měl a J. M. ruku políbivše, prvního dne měsíce září léta 1591, rozžehnavše se s milými přátely, na šífy sme vsedli a po Dunaji do Višemundu, města uherského, čtyry míle od města Vídně vzdáli, kdež jeden rakouský pán, Unfercokt jménem, na nás ačekával, přijeli. Na zámku jeho týž pan Unfercokt pankyt držel a velmi dobře nás choval. V témž městě jsme dva dni zůstali; nebo ještě některé listy a postranní dary, které jsme u porty presentirovati měli, přihotoveny a nám odeslány nebyly.

Knižní zdroje

KOL. AUTORŮ: Dějiny české literatury I. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1959

DOLEJŠÍ, Pavel. Školní slovník českých spisovatelů.Pelhřimov : Pavel Dolejší, nakladatelství a vydavatelství, 2005.ISBN 80-86480-58-5

NEZKUSIL, Vladimír. Česká a světová literatura. Praha : Nakladatelství Fortuna, Praha, 2002. ISBN 80-7168-653-0

NEZKUSIL, Vladimír. Čítanka české a světové literatury pro 1. ročník středních škol: Nejstarší literární památky, počátky českého národního obrození; Praha : Nakladatelství Fortuna. ISBN 80-7168-497-X

SLANAČ,Otakar. Čítanka 1 k literatuře – přehledu SŠ učiva. Třebíč : Nakladatelství PV, 2006. ISBN 80-902571-8-6

SOUKAL, Josef a kol. Literatura pro 1. ročník gymnázií. Praha : SPN- Pedagogické nakladatelství, akciová společnost, 2006. ISBN 80-7235-154-0

ULRICHOVÁ, Libuše. Obsahy z děl české literatury: Pelhřimov : Pavel Dolejší, nakladatelství a vydavatelství, 2007.ISBN 978-80-86480-87-9

Webové zdroje

http://www.gvp.cz/~pfannova/literatura/stranky/uvod.php http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6644 http://cs.wikipedia.org/wiki/Dekameron http://www.cesky-jazyk.cz/slovnicek-pojmu/renesance/ http://www.vysokeskoly.cz/maturitniotazky/cesky

-jazyk/renesance-a-humanismus http://splhej.wz.cz/referat/obcanka/8/Renesance/ http://literatura2.topsid.com/index.php?war=renesance_a_humanismus http://texty.citanka.cz/dacicky/pam1-1.html http://www.phil.muni.cz/clit/ekscl/renesancni_poesie.pdf http://texty.citanka.cz/mitrovic/pr1-1.html http://nb.vse.cz/~prochazd/umeni/Malirstvi/michelangelo.htm http://www.artmuseum.cz http://www.artchiv.info/GALERIE/ZEME/10001--Ceske-malirstvi.html