SYLVA LAUEROVÁpoezie

KRÁLOVNY SLZ A OSTRUŽINautorské čtení

ROMANA ŠTRYNCLOVÁobrazyGALERIE AVIATIK PRŠTICE

14. dubna 2011

SYLVA LAUEROVÁ

Ta pozemská stránka věci 30. 10. / Michael 2007

„Láska je slaná vůně POTU“(tak to jsi napsal)

Ale tak to není !!!

Láska je letmý polibek při rozednění.

Láska je sladká touha rozechvění.

Láska je světlo očí, dotek těla.

Láska vstoupí, aniž směla a ve vteřině rozřeže tě.

Všechno dá ti v jedné větě –

napřed ze dna vyzvedne tě, k branám ráje přitiskne tě...

později, když zavrhne tě –

zabije tě.

(... a ty jsi smutný,sám,na bílé posteli,jako sníhčerstvě napadaný.Duši máš krvavoua vedle nikdo,kdo omyl by ti rány...)

ALENA VÁVROVÁ Červená musím se přiznatzmátla jsi měKdo jsiTeplo či chladSytost či hladTicha řevči řvaní ryb

Proč nejsijednoznačná

A ukázali na niprstemHle to je ta Bohyněpřipravte jí trůn !

Pak rozvinuli červené kobercea šla v zástupuKrása Bolest Láska Něha BouřeHora Voda TrávaŠla Útloboká Svatá ŠílenáKajícnice Odvaha VíraNaděje Na ňadrech Vodnářešla s ní ve vlasech dvojjedináRyba Věčná PannaŠla krása drásat i jásatVtančila na trůn ŽENA

Na trůně seděla a snila: O něm O něm

  O něm

KAROLÍNA MINÁROVÁ Stella Zase jsi vstala brzo,pobroukáváš si melodii,tančíš.Kocour Ti vrní na rameni,dřímá v něm hrdost.Usmíváš se,ranní nevolnosti a rozmrzelosti jsou pryč,dýcháš.Obnažené tělo,krásné,lačné,živoucí,Stello !Plod všech našich lásek,na sklonku rozmarného léta,dozrává,jako réva.Silueta,obrys nahoty,vzpomínka včerejšího dne,před Tvým zrozením,Stello.

RADKA ZADINOVÁ Otázky „Co je to láska?“ ptám se hvězd„Láska je jednou z mnoha cest,“šeptají tiše za soumrakuPak v led se změní přistiženya zůstanou tak beze změnynež přikryjí je křídla ptáků „Láska je něha,“ déšť mi zpívákdyž do tváří se lidem díváa pak mě svými dlaněmiomývá něžně jako milýV očích mi slzy něhy zbylydoteky něhy na zemi „Láska je štěstí bez návratu,“brouká si vítr podél plotůa krutě trávou hážePak pofouká jí skryté žalykteré se kdysi dávno stalyjen pouta nerozváže 

 Tebe se neptám lásko mojeproto mě matou nepokojea proto na ně umírámProto mě každý příslib lekáa i když jsem nikdy neuteklasama se v tichu zavírám A sama sedím v dešti venkua když mi stéká za halenkuvítr ho vždycky odháníA když tu ve své bolestibeze slov čekám na štěstítak hvězdy činí pokání

SIMONA TECHETOVÁ Hříčka

Napiš si do knížky- stalo se, nestalo –co zbylo ze stříškyv karetní hře?

Počítám oříšky,výhrou je pramálo –žárlivé rozmíšky,láska, co vře...

Rozhoď sny do výšky,jestli co zůstalo –ubohé ústřižky,barvitá lež...

Kočičí pelíškypronajmu na stálo.V hostinci “U lišky“čekej, jak chceš...  

KATEŘINA RUDČENKOVÁ

Muž k domýšlení

 Tančím s ním, zatímco on to jen tuší. Usne na gauči stočen kolem mých boků s otevřenýma očima pod zavřenými víčky, nasává maso. Teplá kůže a čas, o němž netuším, jak utkví mezi jeho tělem a mým, když se nakloní mnoha lety, aby se přisál rty k šíji, času a tíži posledního měsíce mé osamělosti a vlil do mě touhu a hrdost doživotní samoty.  

fotografieDAGMAR PETRÁŠKOVÁROMANA ŠTRYNCLOVÁDAVID PRUDÍKFRANTIŠEK CHRÁSTEKvyrobilaDAGMAR PETRÁŠKOVÁ2011