Slovenský orgán sociálno-demokratickej strany Uhorska. Motto: Vis s t r ov s i l o u

Vychodia každý štvrtok. Adressa na dopisy, predolatky a všetky zásielky je: „ R o b o t n í c k e

Noviny", Pozsony, Korházutca 18.

P r e d p l a t n é : Do Uhorska a Rakúska: na rok 5 korun, na pol rcka 2.5. kor., na štvrť roka 1.25 Kor.

Do1 Nemecka 6 korun, do ostatného cudzozemská 8 kor. na celý rok. Jednot l ivé č í s la v Uhorsku a Rakúsku po 8 halierov.

Ročník XI. V Prešporku 15. októbra 1914. Číslo 42.

Svetová vojna. Taliansky kultúrny historik D o m e n i c o

G u o l i napísal zaujímavý článok pod ti­tulom: „Spojené štáty európske". Pri na­šom slovenskom sociálno-demokratickom sja-zde nadhozená bola otázka spojených štá­tov europejských a preto akiste slovenských súdruhov v mnohonásobnej miere bude za­ujímať stanovisko chýrneho talianskeho spi­sovateľa ku tejto otázke. Domenico Guoli píše:

Vo velikom strašnom boji dojíma vražed­ný zápas medzi Francúzskom a Nemeckom

fijviac naše mysle, pri čom väčšina za ancúzsko, menšina, a to len intelektuál­

nej triedy, za Nemecko sa stavia. Ale aj jedni aj druhí mali by sa varovať, aby sa politickou vášňou dali strhnúť k úsudku nad v boji stojacimi národami.

So všetkých strán počujeme, že dneskaj-šia európska vojna tak ďaleko musí byť vedená, aby na dlhú dobu odstránené bolo nebezpečenstvo novej vojny. Čo by naozaj osožilo obrovské krviprelievanie* a všetka bieda, keby po málo rokoch v neprestajnom kolísaní víťazstva a odvety boj sa mal zas začať? Tento ešte dnes v mysliach žijúci pocit akiste na konci vojny bude ešte ostrej­ší a všeobecnejším ochabnutím, ktoré na­sleduje za velikými strastmi, a pálením u-trpených rán pri víťazovi a porazenom. Ako ale toto nebezpečenstvo odvrátiť? Militaristi­ckou nadvládou jednoho národa nad druhým? Keď táto nadvláda pri nerovnosti kultúr je možná, znamenalo by v dneskajšej Euro­pe stály stav vzbury a potlačovania: stálu vojnu, čo vystane než spojenie národov.

Sila a život Nemecka leží v discipline in-tellektu, povedomia a života, ktorou pod­poruje sa každý pokrok, vychováva národ a tiež chudobnejším triedam zaisťuje sa ur­čitý dobrobyt. Tým, že sostúpili do nevy­zpytatelných hlbôk ducha a prírody, pre­nikli do harmónií vesmíra, že si dovedou zaistiti zbraniam víťazstvo, uviedli Nemci svet v úžas, že ducha disciplíny použili v prak­tickom živote, netušené schopnosti prejavili a staly sa súperom najväčších a najmoc­nejších národov v priemyslu, obchodu, na pevnine a na mori. Odpor proti Nemecku, ktorý sa viac alebo menej silne prejavuje v každej krajine, musíme to bez pretvár­ky priznať, že pocit závisti a žiarlivosti proti pyšným výdobytkom na všetkých poliach ľud­ského pôsobenia padá na váhu.

Proti Nemcom stojí Francúzsko: veliké Francúzsko, ktoré od mnoho storočia malo nesporné, viac duševné než vojenské prven­stvo v Europe. Proti Nemecku stojí Fran­cúzsko so svojou nevyčerpateľnou ženialitou, stále stredisko života, zvyklé pôsobiť hla­som svojich velikých spisovateľov na svet,

aby myslel jeho modzgom, cítil jeho srd­com.

Ano, my nesmieme, nemôžeme postaviť sa na jednu stranu týchto velikých národov, ale musíme si želať, aby ani jedon ani druhý nevyšiel soslabený z tohto nesmier­neho boja, aby ľudská kultúra tým utrpe­la škodu. Aké obrovské divadlo ukazuje sa dnes svetu! Príšerné, nielen surovým poru­šením ľudského cítenia, ale aj preto, že sa zdá, že kultúra v dvojakej rozličnej forme vzájomne bojuje a proti sebe zúri. V prav­de ale neni to kultúra, ale jej nedostatky, ktoré predstavujú obidvom 'velikým národom príčinu boja. Na jednej strane je to nedo­statok disciplíny a podriadenia sa individua voči všeobecnosti; na druhej strane ale ras-sová pýcha, ktorá necháva vyschýnať pra­mene ľudskej sympatie. Pri obidvoch ná­rodoch máme dve formy kultúry, ale káž-tíá z obidvoch je, sama v sobe, nedostatočná a zlomek.

Mohlo by sa zdát absurdným v hroznej hodine' vraždenia národov hovoriť o sdru­žení národov, ale dejiny nič nevedia o ne­návisti ničím nezkrotiteľnej. Veliké kríze premenujú duše národov a otvárajú nové obzory, zobúdzajú nové pocity a myšlien­ky, vedú k novotvarom, ktoré sa zdaly neu­veriteľnými. Na bojišťách neni len hynu­tie, ale kľúči tam n o v ý ž i v o t , aby z velikých, ale nedostatočných kultúr obidvoch národov povstala európska kultúra. Nech tá­to myšlienka v tejto trápnej hodine, rozošle svoje čisté svetlo na nesmierne more krvi.

Rusi utekajú od Přemyslu.

Ruské vojsko obliehalo haličskú pevnosť Premyšl, ale naše vojsko všetky ruské ú-toky s úspechom odrazilo a prerazilo rady ruského vojska, ktoré je na neprestajnom ústupe. Dochodia chýry, že aj Lvov Ri/si opustili a sú na ústupu ku ruským hrani­ciam. Naše vojsko víťazne napreduje a prišlo až k Sánu, čím osvobodilo Premyšl.

Karpaty sú osvobodené od Rusov.

Vpád Rusov do Uhorska v najkratšom čase vezme svoj neslávny konec. Naše čaty víťazne proti Rusom postupujú a na mno­hých miestach už ich celkom z Uhorska vyhnaly. Do našej moci padlo mnoho ru­ských zajatcov a válečného materiálu.

Pád Antverp. Belgická pevnosť Antverpy po 12-dennom

boji padla do nemeckých rúk. Antverpy po­kladajú sa za druhú najväčšiu pevnosť sveta, ale nemohly dlho vzdorovať útokom neme­ckého vojska a nábojom z 42-centimetrových diel a rakúsko-uhorských motorových bate­rií. Veliteľ nemeckého vojska Beseler vydal k belgickému vojsku prokfjamáciu, v ktorej

jej upozorňuje, že nebojuie za záuimy bel­gického národa, ale za záujmy Anglicka a Ruska. Keď Nemci bombardovali Antverpy, nastal v meste hrozný stav. Celé takmer mesto stálo v plameňoch. Belgický kráľ aj so svojou rodinou musel utiecť z Antverp. Kráľovná z rozčúlenia ochorela. Radosť nad pádom Antverp v Nemecku je obrovská.

Osud belgického vojska. Po pádu Antverp ustúpila belgická armá­

da ku Gentu, Brugge a Ostende. Posádky severných pevností vzdaly sa Holanďanom. Aj na 13 tisíc Angličanov, ktorí Belgiča­nom pomáhali, prišlo do Holandska, kde boli odzbrojení. Belgický kráľ Albert je vraj poranený a vydal manifest, aby belgické vojsko vytrvalo v boji proti pruskému mi­litarizmu.

Bombardujú Paríž. Nad Parížom zjävily sa nemecké vzducho­

lode, z ktorých hádzali bomby na Paríž, kde mnoho budov poškodili a niekoľko ľudí poranili.

Pomoc Portugalska. Rímsky portugalský veľvyslanec oznámil,

že Portugalsko hodlá vyposlať 16 tisíc mu­žov na pomoc Francúzom a prichystáva ex­pedíciu 25 tisíc murínov kmeňa Makao.

Rumunský kráľ zomrel. V dobe nesmierne vážnej, ktorá pre Ru­

munsko môže byť aj veľmi osudnou, zo­mrel rumunský kráľ C a r o l , že nemal žiad­nych detí, nastúpil na trón jeho príbuzný nj--odsfoj} n>jiuiod jjqo.i apnq JBJ>( A'AOU Ferdinand z rodu Horienzollernov, nemecké­ho panujúceho rodu. Nový kráľ složil na 3 ? 'Pfn.;sin AsidosBQ -nip-sud n f OAS n.ve-.sn priateľskú.

Zmeny v generalite. Veliteľ armády Auffenberg ochorel a lie­

či sa vo Viedni. Veliteľom tretej armády vymenovaný bol generál Svetozár Boroevič.

Pochod na Varšavu. Nemecké vojsko víťazne postupuje v ru­

skom Poľsku smerom k Varšave a Ivan-gorodu a predvoje nemeckého vojska ob-javily sa už pri Visle.

Nepriateľské bomby v Dússeldorfe. Do siene letúňov v Dússeldorfe padla

nepriateľská bomba, ktorá zničila jednu vzdu­choloď.

Ako gazdovali Rusi v Marmarošskej Sihoti. Hlavný.župart Nyerge po svojom príchode

do Marmarošskej Sihote v prvom rade po­kladal za svoju povinnosť, aby zistil, aké stopy zanechalo trojdenné panstvo Rusov. Na budovách mesta neučinili Rusi žiadnej^

Strana 2. „ROBOTNÍCKE NOVINY" Uslo 42.

škody, ačpráve Rusi prišli s úmyslom mesto zničiť". Nie tak dobre, ako s budovami nest-skými, vypadlo to s bytami a obchodami. Rusi vnikli do bytov a odniesli drahocen-nejšie veci. Najmä všechny potravné články odniesli. V stoličnom dome ubytoval sa rus­ký generál M j so svojim štábom. Starý sto­ličný paridúr bol jeho sprievodcom v sto­ličnom dome, kde Rusi nechali všetko na svojom mieste. Velikú pozornosť venovali ruskí oficieri v stoličnom sále obrazom bý­valých županov marmarošskej stolice. Meno hlavného župana. Perényiho bolo im z mar-rnarošského rusínskeho processu známe.

Ostatné boje belgického vojska. Po pádu Antverp ustúpilo belgické vojsko

— spojené s anglickou posilou — na jednej strane ku Ostende, kam sa zatiaľ belgický kráľ so svojou rodinou nasťahoval, na dru­hej strane ale išli do Holandska, kde slo­žili zbrane. Antverpám naložená bola vá­lečná kontribúcia v obnosu 400 miliónov. Belgická vláda odsťahovala sa do Borde au x.

Zničený ruský križiak. Vo finskom zálivu zničila nemecká podmorr

ská loď ruský pancierový križiak „Pallade". Vo fronte.

V bratskom „Právo Lidu" vypisuje vo­jak svoje skúsenosti vo vojne a rozpráva medzj iným aj toto:

V boji není času na delší oddávání se sentimentálním pocitům. Naše setnina po vy­konané „menáži" musela nastoupiti, , proto­že měla postaviti polní stráže, t. zv. „Feld-wachy". Bez těchto nenechá se mysleti žád­ný pohov, žádný s pánek a v ostražitosti těch­to stráží spočívá osud celých oddílů. Ony chrání je před možným přepadením nepří­tele. Že stavění polních stráží připadlo ten den na naší setninu, nás valně netěšilo. Ka­ždý toužil po nutném odpočinku. Rozkaz byl ovšení vykonán a jen to nám službu poněkud zpříjemnilo, že polovina setniny stála stráže do půlnoci a druhá od půlnoci do rána.

Já náhodou nalézal jsem se v té polovině setniny, která vystavila stráže od půlnoci do rána, a položil jsem se ihned ku spán­ku, abych jej co nejvíce užil. Jak jsme se všichni smáli, že budeme spáti v „lauf-šritě"! A jak jsem se podivil rychlosti času, když velitel stráže budil nás tím povědo­mým slovem: „Auf!" Říkal jsem, že ještě není půlnoc, ale marně. Velitel stráže uka­zuje na hodinky, dobrácky pravil: „Vstaňte, hoši, není to nic platné. Druzí naši kama­rádi čekají vystřídání, chtějí také si od­počinouti." To také pomohlo a my ode­hraji se na místo, as 300 kroků vzdálené,

Válečné útrapy. Bratský „Hlas Lidu" píše o uprchlíkoch ha­ličských z dob jich sťahovania:

„Na východní nádraží vídeňské přibyli čet­ní železniční zřízenci z východní Haliče se svými rodinami. Tři vlaky, jimiž železniční zřízenci přibyli, přivezly do Vídně velký kus válečné bídy. Neboť tito cestující jsou ve­směs lidé, kteří k vůli jejich osobní bezpeč­nosti musili býti odvezeni z ohrožených kra­jin, jsou to uprchlíci, které válka vyhnala z otčiny a domová, z domů a dvorů.

Kdo nahlédl do těchto vlaků, které stály na kolejích nákladního nádraží, spatřil do­jemný obraz. Je tomu více než týden, co tito nešťastníci byli vyrváni ze svých do­movů a tak dlouho již je železniční vagón jejich obydlím. Většina jich ztrávila tento čas, tak bohatý na vzrušení, v nákladním voze. Ale neméně trpěli nepohodlím i ti, kteří se zdržovali ve vagónech lépe vypra­vených. Vagóny byly nejenom přeplněny mu­ži, ženami a dětmi, ale i vším tím, co upr­chlíci s chvějícíma se rukama mohli zachrá­niti z chudičkých domácností V sítích pro

které pro stráž bylo určené. Služba na těchto polních strážích je slu­

žbou nejtěžší, zejména v noci. Zrak jest stále napjat a kdyby sebe více přivíraly se oči únavou, násilím musí býti udržovány v činnosti a oku nesmí ujíti nic, co pozor­nosti by zasluhovalo. Projíti těmito polními strážemi je přímo nemožné. Kdyby se ně-

- kdo přiblížil, zaujme vojín postavení „Ho­tovo!", připraví pušku k výstřelu a veli­telsky zvolá: „Halt, wer da? !" a každý, kdo do polního ležení chce se dostat, musí znáti dvě hesla: „Feldruf" a „Losung". Kdo by se bez těchto přiblížil, nedostane se dá­le, avšak zpět také ne. Kdo se bez znalo­sti hesla přiblížil, je každý podezřelý a ja­ko takový zajat a při pokusu o útěk za­střelen.

Přes tuto těžkou a zodpovědnou službu neubrání se žádný vojín různým osobním dojmům, a kdyby sebe násilněji potlačiti se snažil myšlenky na domov, své drahé a známé, marné by to bylo namáhání, pro­tože tma a samota jsou • prostředí, které vzpomínky tyto přímo vnucují.

A myšlenky zabíhají daleko. Daleko do vzdáleného domova a v duchu každý se Vidí v kruhu svých nejmilejších, v kruhu rodin­ném, i v místě svého zaměstnání, jak a kte­rak se jim daří, a přál by si přímo ho-roucně, aby myšlenky, v nichž obsaženo je tolik touhy, vznesly se ku hvězdám, měsíci, a přenesly j e do dálného domova, nad kte­rým, stejně nade mnou jako nad nimi se vznášejí. Je nevýslovně teskno. Každý po­čítá, kdy přijde doba šťastného shledání? Za takových myšlenek stál jsem na stráži od půlnoci do rána.

Ráno seřaděn náš pluk a vyčkáváno roz­kazu armádního velitelství, jakou posici bu­de nám zaujmouti. Během dopoledne vy­stoupilo slunce dosti vysoko a nemilosrdně vysílalo na nás své paprsky, takže pociťo­vali jsme ukrutnou žízeň. Píti vodu bylo přísně zakázáno a mohla se píti jen se sVolením lékaře, když byl vodu ze studně vyzkoušel. Lékařů však u nás nebylo, pro­tože den před tím ^upadli do zajetí. Ne­bylo proto možno dbáti dobrých rad lé­kařských. Žízeň přemohla všechna nařízeni @. opatření, a několik z nás dalo se do hle­dání vody. Odepiali jsme několik plátěných, nepromokavých nádob na vodu s tornister našich kamarádů, též několik „Kochmašin", vzali s sebou a pustili se hledati vodu. Ště­stí nám přálo, že našli jsme asi po čtvrt­hodině studnu. Studna byla asi tři metry hluboká, ale žádný okov a nic, čím by se voda nabírala. Uvnitř studny byly však vý­moly, které dodaly chuti jednomu našemu hochovi, že do studny se spustil a nám

zavazadla, pod sedadly, na úzkých chodbič­kách mezi sedadly leží ranec na ranci, kufi" na kufru, balík na balíku. Mnozí vzali s sebou také kusy nábytku, které bylo po­měrně snadno naložiti a dopravovati, jako polní postele, lenošky a židle, a rozumí se, i kuchyňské nádobí. Větší kusy nábytku na­loženy do nákladního vozu, nacpány do kou­tů, mnoho se z toho polámalo. Mnozí želez­niční zřízenci, přicházející z venkovských kra­jů, musili opustiti malé hospodářstvíčko, je­hož nabyli přetěžkou prací. Jak těžko se od něho loučili, neboť jeden dokonce vzal s sebou i svoji kravku do nákladního vozu, jiný si vzal vepříka, jiný slepice. A tak v uzoučké prostoře takového vagónu ce­stují pospolu a dosud ještě spolu bydlí li-tíé i zvířata.

Mezi uprchlíky jest daleko více žen nežli mužů. Četní železniční zřízenci vzali s sebou svoje matky, sestry a jiné ženské příbuzné, žijící ve společné domácnosti. Mezi uprchlíky jsou také staří pensisté a lidé, kte­ří nepatří k železničním zřízencům. Plni úz-Čkosti nahrnuli se do vlaku a byli také při­jati.

Bída jest všude, kamkoli pohlédneme. Tu

vadu nabíral. Chudák však za svoji ocho­tu byl špatně odměněn. Neopatrností ně-; kterého se -stalo, že celý obsah nádoby byl vylit mu na hlavu, takže vylezl ze studny jako hastrman. Voda byla nejodpornější chu-ti. Zapáchala, plno kalu, takže tu vodu mohli jsme do sebe líti jeri bez ochutnávání a se zavřenýma očima. Když ale přinesli jsme ji k naší setnině, nastala o ni velká tahanice a žízeň přemohla všechen odpor, který k takové vodě musil by nastati. Po tomto „občerstvení" došel as za hodinu rozkaz, abychom zaujali postavení na návrší u jed­né malé vesničky poblíž lesíka, který tvořil výběžek k městu O., tou dobou obsaze­ného Rusy, takže náš pluk ležel nejblíž k příteli, maje ho asi 1000 kroků od sebe* Na místo došli jsme pozdě odpoledne. S námi společně došly ťalťé i čtyři druhé plu­ky a utvořena bitevní čára asi 10 km. Do vesničky položeno bylo i velitelství 95. pěší brigády. Mužstvo obdrželo ihned rozkaz, vy­kopati střelecké zákopy, a to hodně hlubo­ké, aby dávaly možnost ochranyr. Rozkaz tento byl s největší svědomitostí ihned vy­konán. „Feldšpátky" odepnuty, a poněvadž již byla získána určitá zkušenost, sebrali jsme cestou několik lopat a motyk, takže během dvou hodin byly zákopy skoro takové, jako jámy pro pražskou kanalisaci. Však byl nej­vyšší čas, protože bylo nám ohlášeno, že Rusové chystají se nás v noci přepadnout. Já sám nenastoupil jsem více do zákopů, nýbrž přidělen jsem byl prapornímu štábu jako „Qefechtord manz". Tím jsem nabyl možnosti nejen seznámiti se lépe s celým naším postavením, nýbrž i navštíviti řadu přátel u pluku, mimo naši setninu jsoucí. Rozestavení pluku do bitevní čáry svěřeno bylo majorovi, který i jmenován byl veli­telem celého oddílu přes to, že byl u plu­ku též podplukovník jako velitel pluftu;

Krátce po našem rozestavení dostavily s*e dvě baterie delostrelectva, které rozestavily se v lesiku, dobře zakryvše se, aby nepřá­telskými dalekohledy nebyly spatřeny. Na dvou návršítíh postaveny 4 strojní pušky. takže vše připraveno, bylo k uvítání nepři* tele, kdyby měl chuť nás přepadnouti. K vojenské cti našeho majora sluší podot-'-knouti, že nespokojil se jen tím, že udělil -rozkazy, a|e jže i konanými přehlídkami pře­svědčoval se o správném vyplnění rozkazů. Štáb praporu, který dočasně sloučil se se štábem pluku, umístil se ve vejsničce ve stodole, a my „Ordonanzové" upravili jsme si lůžko, které bylo opravdu přepychovým: vypůjčili jsme si vrata z jednoho domku, opřeli je o strom, takže to tvořilo střechu, a pod tímto jsme si lehli. Lůžko upravili jsime si pro čtyři, leč nájemníků od štábu

je tři neděle staré dítě, ležící na slámě, zde je nemocná vzdychající žena, onde je matka s kojencem u vpadlých prsou, a to všechno jest ve špíně vozů pro dobytek.

A k tomu si přimysleme podivný shon na širokých prostranstvích mezi vlaky a nákladními skladišti. Kolem džberu s vodou tísní se ženy, perouce dětské prádlo, které se pak suší na provazech, napjatých od jed­né plošiny ke druhé. Na zemi sedí celé rodiny obědvajíce. Děti, mezi nimi hodně bosých, hrají si bezstarostně. s psíky a koč­kami, které si zachránily, na stupátkách do vagónů, a skotačí mezi vozy, vyhýbajíce se opatrně četným přístrojům, které leží v cestě a jsou nutné k provozu železničnímu. Tyto aparáty byly v nádražní kanceláři od­šroubovány a poslány spolu do Vídně. Ú-ředníci chodí od vozu k vozu, spisují jmé­na uprchlíků a vyptávají se na jejich poměry. Oznamují, že železniční zřízenci v průvodu svých rodin poslány budou na venkov, kde naleznou zase zaměstnání v železniční služ­bě. Osoby, které nepatří k podnikům želez­ničním, mají se hlásiti a budou zaopatřeny ve Vídni. Vojenská správa zaopatřila upr­chlíky stravou, správa dráhy ulehčuje jim pokud jen možno trpký jejich osud.

Číslo 41.

přihlásilo se tolik, že byli bychom' musili vyvrátiti vvrata u několika domků, aby bý­valo místo pro všechny stačilo.

Zo súdnej siene. Revolúcia v Taškové.

Veliký zmätok, bol dňa 2. augusta vo Fenermannovej krčme v Taškové v čačian-skom okrese. Predpoludním prišli tam re-zervisti Š k u l a v ý , N e k o r a r i e c a J a r o -sv a k r a a pýtali si víno. Krčmár ochotne nalial, rezervisti aj s druhými veselo pili, ale neskoršie dostali sa s krčmárom do zva­dy, pre ktorú ich postavili pred honvédsky vojenský súd v Prešporku. Vojenský fiškus obžaloval ich, že v krčme robili krik a na­robili za 428 K škody tým, že dolámali náradie a vyhrážali sa, že pobijú židov a začnú revolúciu v Taškové. Ďalej ich ob­žaloba vinila, že volali: Nech žije revolúcia!, že za židov do vojny nepôjdu, bo židia sú lumpi a naničhodníci, ktorí sa od vojny od­ťahujú a že oni radšej budú so Srbom bo­jovať, než by za židov krv prelievali. Aj z toho ich vinila obžaloba, zastupovaná vo­jenským fiškusom dr. Szarkom, že o uhor-•kom štáte hovorili, že je ostatný na svete a že v uhorskej krajine nieto pravdy.

Obžalovaní bránili sa proti obžalobe tým, že židovský krčmár im nadával do žobrákov a sviní a preto že mu dvere dolámali, a že inkriminované slová vôbec nehovorili. Naj­mä to popierali, že by boli hovorili, že pri Srboch budú bojovať. Že prišlo ku zva­de, na tom, dľa obžalovaných nesie len krč­már má vinu, bo im dal piť toľko, že im „len toľko rozumu zostalo, že prišli na stanicu".

Svedkovia potvrdili, že obžalovaní v krč­me krik robili, náradie dolámali a sa vysta­tovali, že majú dnes právo, bo rukújú, ale výroky, že by cl^celi pri Srboch bojovať,

•od nich nepočuli. Obžalovaných bránili dr. Halmi a dr.

Miiller. Vrelé slová na'obranu obžalovaných našiel dr . H a l m i , ktorý poukázal na to, že na lavicu obžalovaných patril by vlastně krčmár, ktorý proti ministerskému nariade­niu, keď už boli napití, obžalovaným nalial vína, piva a pálenky a tým ich priviedol do takého duševného stavu, v ktorom spá-

• chali trestný skutok. Úlohou štatáriumu vy­hláseného v čačianskom okrese bolo pred­sa, udržovať lepší poriadok, ale krčmár Fe-uermann tým, že opitých napájal, len sám sa previnil a vzal obžalovaným možnosť, aby išli brániť vlasť v daždi nepriateľských gúľ pod uhorskými zástavami, ku ktorým na zavolanie obžalovaní išli.

Pri reči obrancu krčmár Feuermann ne­prestajne skákal a žiadal si slovo ku odpo­vedi na reč obrancu, 'ail«e predseda vojen, súdu mu slovo nedal.

Obžalovaných odovzdali civilnému súdu v Trenčíne ku posúdeniu. Od obžaloby, že spáchali zločin proti zbrannej moci, hon­védsky vojenský súd obžalovaných osvobo­dil, bo svedči nevedeli dokázať, ktorý z ob­žalovaných inkriminované slová hovoril.

Nešťastný nápad. V dobe všeobecnej mobilizácie písal su-

čianský občan Ján B i e 1 i k svojmu synovi Cyrilovi do Ruska list. Vypisoval mu, čo je nového v Uhorsku, a na konec listu pri­písal cyrilským písmom, aby domov nechodil. List zhabali na pošte a tak obsah listu do­stal sa do ruky vojenského fiškusa preš-porského, ktorý obžaloval Bielika zo zlo­činu proti zbrannej moci, že vyzýval svoj­ho vojopovinného syna, aby svojej vojen­skej povinnosti neučinil zadosť.

Obžalovaný bráni! sa tým, že vyzvanie, aby syn domov nechodil, nedotkýňalo sa vojenských, ale len obchodných a rodinných záležitostí.

Vojenský súd posúdil Bielika na rok do žalára.

„ROBOTNÍCKE NOVINY"

Process proti sara­jevským vrahom.

Účastníci atentátu na následníka trónu Franca Ferdinanda a jeho manželku Žofiu. ktorí padli v Sarajeve za obetu revolvero­vým guľám, stoja v Sarajeve teraz pred súdom, aby sa zodpovedali zo svojich zlo­činov. Obžalovaných je celkom 25 osôb. Hlavnými obžalovanými sú Gavrilo Princip a Nedeljko Cabrinovič. Princip je 20ročný gymnazista, Cabrinovič 19ročný sadzač. Ob­žaloba výprava o tom, ako atentát na Fra-ca Ferdinanda a jeho manželku bol plánovitý, toto: Dňa 28. júna dostal Cabrinovič u cu­krára Vlajniča bombu, zakíaľ Princip a spo­luobžalovaný Grabez bombu dostali od Ili-ča. Dňa 28. júna čakali na následníka trónu nu Mehmedbasič pri rakúsko uhorskej ban­ke, pri nábreží Popovič a Cabrilovič, na druhej strane Cabrinovič, pri latinskom mo-[ste Orabez a pri ulici Franca Jozefa Princip, Mehmedbasič ušiel do Čiernej Hory, ostat­ných účastníkov atentátu lapili.

Obžalovamř Cabrinovič priznáva, že z počiatku sa zaoberal socializmom, neskoršie s anarchizmom. V dobe balkánskej vojny stal sa srbským nacionalistom, ale bol pri tom aj anarchistom. Jeho cieľom bolo sria-denie juhoslovanskej republiky. Za najväč­šieho nepriateľa tejto myšlienky pokladal následníka trónu Franca Ferdinanda a toho si zaumienil zavraždiť. Dostal list, v ktorom mu neznáma osoba oznámila, že následník trónu príde do Sarajeva. Vtedy prišla mu myšlienka, aby Franca Ferdinanda zavraž­dil. Cabrinovič sa priznáva, že vrhnul do koča následníka trónu bombu s úmyslom arcikniežaťa zavraždiť. Aj k tomu sa priznal, že stál vo spojení so srbskou „národnou obranou". Pri jednej príležitosti predstavili ho aj srbskému korunnému princovi. Kňaž­nú Žofiu zavraždiť nechcel. Ľutuje, že a-tentát spáchal.

Gavrilo Princip svojho činu neľutuje, ale kňažnú Žofiu zavraždiť nechcel. Je presved­čený radikálny nacionalista, ktorý vidí ú-lohu Srbska v tom, aby odtrhnulo Bosnu a Hercegovinu od rakúsko-uhorskej monar­chie. Princip zaumienil si, dľa svojho pri­znania spáchať atentát skôr, než hovoril s Cabrinovičom.

V budúcom čisl.e budeme referovať o ďal­šom pojednávaní.

Chýrnňk Naše pravoty. V stredu mala sa pojednávať

pravota súdr. Andreja Kubála pre urážku vojska, spáchaný článkom: Slováci, vojaci, kde je Vaša chvála. Ale pravota sa ne­mohla pojednávať, bo obžalovaný naruko­val do vojny. — Aj pravota súdr. Jozefa Kellu pre búrenie — bola odročená na ná­vrh obrancu obžalovaného súdr. dr. Matz-nera.

Odpredavačov nášho časopisu žiadame, aby s nami okamihne súčtovali za mesiac sep­tember, ak chcú, aby sme časopis ďalej vy­dávali. Za dneskajších pomerov znamená kaž­dá dlžoba klinec do rakve nášho časopisu.

V zlých dobách soznáme najlepšie svojich priateľov. To je stará pravda-, ktorú nás naučily poznať aj terajšie zlé časy. Zakíaľ mnohí naši priatelia celkom sa uťahli do ú-zadia a myslia, že po nás príde potopa, druhí radostne chápu sa práce a agitujú za Ro­botnícke Noviny, získavajú im nových čitate­ľov a smejú sa tým, ktorí sa vzdávajú všet-kej nádeje na príchod lepších časov. Nikdy ešte nebola doba taká priaznivá pre myšlien­ku lepšej budúcnosti šťastnejšieho ľudstva než je. v tejto dobe. Preto je každý zba­belý, ktorý v tejto dobe odvrhuje zbraň or­ganizácie a rozmnožuje rady indifferentných a ľahostajných. Prídu časy, ,kedy aj títo utečenci svoje nerozumné pokračovanie o-banujú. Ale vrcholom zbabelosti je, keď ľu-

Strana 3.

dia, ktorí zarábajú, ponosujú sa na to, že nemôžu platiť na Robotnícke Noviny, a vo­jaci z vojny posielajú predplatok na Ro­botnícke Noviny, aby sme tieto posielali ich ženám, keď sami nemôžu čítať v poli pred nepriateľom.

Čo dáva pravá, nemá vedeť ľavá ruka, to je naše heslo, vedľa ktorého sa riadime. Ale preto, že iné časopisy s velikým hla-

' som oznamujú, čo vykonaly pre ranených, upozorňujeme našich priateľov na to, že aj my sme našej povinnosti dostáli a doposlali do rozličných nemocnie v našej ríši sloven­ské a aj maďarské časopisy a brožúry vo velikom množstve poraneným. Bolo toho na 80 kilogramov. Mnoho toho síce nem, ale na naše slabé sily dosť.

Popis voličov dokončily právomocenské , vrchnosti, ačpráve väčšina voličov je vo voj­

ne. Vedľa toho popis voličov vyzerá. V Prešporku je o 1500 voličov menej, než bolo ustálené vo vládnej predlohe, a v biharskej stolici je menej voličov, než bolo za sta­rého volebného poriadku.

Štátny sekretár Ferrata, ktorého nový pá­pež Benedikt XV. vymenoval za sekretára svätej stolice, náhle zomrel. Ferrata naro­dil sa v r. 1 847 a sta! sa kardinálom r. 1896.

V Soluni zistili mor. Námorný úrad za­tvoril prístav.

Príbuzní, ktorí cestujú za ranenými vo­jakmi na vzdialenosť vyše 50 km, platia v Rakúsku na železniciach len polovicu cestov­ného.

Pápež vydal nariadenie, aby kňazi odpo­rúčali veriacim umiernenosť a kľudné posud­zovanie vo válečných sporoch. Nikdy nemajú zabúdať na cirkev a humanitu.

Redaktor Rovnosti v Brne, súdruh Pište-lák, je v ruskom zajatí.

Kdo cestuje do Talianska, musí mať pas vidovaný od talianskeho konzula.

V Debrecíne zhoral Alžbetin mlyn aj so svojimi zásobami. Pri ohni jedon hasič za­hynul. Škoda je obrovská.

V Tilsite odsúdili Nemci fabrikanta Bovvi-ena na 15 'vflokov do žalára, že sdělil Ru-

i som, kde sú nemecké automobily.. . . • 156 tisíc členov sväzu kovorobotníkov v

Nemecku narukovalo k vojsku. Ku jubiläumu Robotníckych Novín. 10-roč.

jubiläum vychádzania Robotníckych Novín vzpomenul zo slovenských časopisov len „Slovenský Denník", ktorý nám k nášmu jubiläumu blahoželal.

Veliká dobrotiteľka. Do nemocnice v Cho­mutove prišla medzi ranených vojakov šľach­tičná, ktorá vojakom darovala tri drama-ci-garety alebo tri slivky. Ako sdeľuje „Té-plitzer Freigeist" zpracovali poranení voja­ci báseň, v ktorej velikú dobrotiteľku pora­nených vojakov oslavujú.

Na adresu súdruhov píšu bratské „Pla-imenyy":

Někteří lidé se domnívají, že všecko bur de válkou zvráceno, jiní, pověrčiví, myslí, že je to počátek konců, jak to četli v růzř ných těch „proroctvích", opět jiní myslí, že po válce bude docela jiný život, odlišný od dosavadního atd. Tyto domněnky a do-< Hády svádí mnohé neprozíravé lidi k tupé nečinnosti, k pochybovačství a nedůvěře ke všemu. Říkají: „Co bychom se starali — kdož ví, jak to dopadne!"

Tato nejistota a nedůvěra zasáhla také mnohé měně uvědomělé soudruhy. Ti myslí, že jest zbytečno udržovat a budovat or-ganisace, že je zbytečno rozšiřovat tisk stra­ny, neboť prý kdož ví, jak to vše dopadne. Těmto soudruhům adresujeme těchto něko­lik důtklivých slov: Ať tato válka přivodí jakékoliv změny v politickém složení Evropy, neprivodí, žádné změny ve výrobním způ­sobu. Země zde zůstanou a lidé v nich rovněž. Zůstanou zde továrny, doly, polnosti, zůstane zde průmysl, obchod a zemědělství, zůstanou zde kapitalistické výrobní řády a velkostatkářské državy. Zůstanou zde tudíž poměry, z nichž vyrůstá usílí po stejných podmínkách blahobytu pro všechny, čili so-

Strana 4. „ROBOTNÍCKE NOVINY" Číslo 42.

cialism. Nechť se stane cokoliv, socialism potřen anebo zvrácen nebude. Budou zde chudí a bohatí, kapitalista a dělníci, budou zde tudíž třídní rozpory jako před válkou, z nichž nutně sociálně demokratické hnutí vyvírá. Válka nezničí snahu kapitalistu po docílení velkých zisků, nezničí také snahu pracujícího lidu po lepším životě. Válka ne­privodí stejnoměrné rozdělení půdy — a proto i kdyby kdykoliv snad zabrániti chtěl každému projevu socialistických ideí, budou zde idee tyto žít, poněvadž budou mít živ* nou půdu ve společenských nesrovnalostech !a 'svým časem se uplatní. Dá se však očekávat, — že — jak píše „Arb. Zeit." — jv odměnili za prolitou krev bude po válce přikročeno k úpravě vnitřních poměrů říše. A to bude úkolem sociální demokracie,nále­žitě při tom uplatniti zájmy chudého lidu. K tomu Cíli však jest nutná organisační po­hotovost a síla, která dodává váhy při po­litickém rozhodování. Z toho plyne, že místo hříšné beznaděje má každý soudruh se zdvo­jeným úsilím pracovati, aby pohotovost a síla strany pro příští chvíle byla rozmnožena. V této době dá se to provádět nejlépe roz­šiřováním našeho tisku a sesilováním oit-ganisací jak odborových tak i ostatních. Mějte na paměti, že po válce mohou nastati příznivější podmínky rychlejšího rozvoje a že by bylo neodpustitelnou chybou zameš­kati je pro svoji nepřipravenost, netečnost a malomyslnost!" Aj naši slovenskí súdru­hovia mali by sa nad výbornými týmito slovami zamyslet'. Mali by k tomu príčin dosť.

Málo petroleja, Americko-nemecká spoloč­nosť petrolejová oznámila veľkoobchodníkom, že vzhľadom na válečné doby môže im do­dať len polovicu obvyklého množstva petro­leja.

Francúzsky republikán Naquet píše v „Guerre sociále" o tom, ako dlho bude trvať vojna a prichodí k úsudku, že rok vojny by Francúzsko celkom zničil. Francúzsko ne­môže vyhoveť žiadosti anglických politikov, aby vojna sa ťahala dva, tri alebo aj viac rokov.

Falošné zprávy. Je mnoho ľudí, ktorí ma­jú z toho velikú radosť, keď môžu svojich známych prekvapiť najnovšími chýrami ž vá­lečného javiska. Nik nevie, odkiaľ svoje zprávy má, ale čím je zpráva nesmyslnejšia, tým viac nachodí viery. O niekoľko dní ukáže sa, že zpráva, ktorej sa toľko verilo a ktorá mnoho znepokojenia rozšírila, je fa­lošná, nepravdivá. Rozširovatefom falošných zpráv teraz minister vnútra urobil konec jich remeslu tým, že vydal nariadenie, že majú byť pokutovaní policajne väzením do 15 dní alebo peňažitou pokutou do 200 korún.

Zdravotníctvo. Očkovanie (strpenie) je v terajšej dobe veľ­

mi dôležité. Vo vojne povstanú rozličné cho­roby, proti ktorým očkovaním môžeme sa dobre chrániť. Najdú sa bohužiaľ ešte aj medzi naším ľudom mnohí, ktorí nevedia oceniť dôležitosť očkovania a jemu sa vy­hýbajú. Ale tým len sami seba a celé svoje okolie poškoďujú. V Kladenskej Svobodě na­chodíme tieto slová na adressu týchto ne­rozumných ľu'djí:

„V každé válce vzniká nebezpečí rozší­rení nakažlivých nemocí. Jest to přiroze­né. Nahromadění ohromných mass vojska na určitém a jednom místě, útrapy válečné, nedostatek čistoty a nedostatek zdravotních opatření podmiňují rozšíření těchto nemo­cí. Jsou to hlavně tak zv. nemoce bakte­riologické, jako jest cholera, a dále nešto­vice, které také jsou velmi nakažlivé. Dneš­ní státy brání se rozšíření těchto nemocí , řádnou organisací zdravotnictví ve vojště a j ve společnosti, a dle toho, jak se věnuje j ten, nebo onen stát této péči, šíří se také nakažlivé nemoci. Kde jest organisace zdra- I

votnictví řádně vybudovaná, jako ku pří­kladu v Německu a Rakousku, jest nebez­pečí těchto nemocí mnohem menší, než kde tomu tak není, jako ku příkladu v Rusku. A poněvadž ve válce jsou nemoce poměrně zhoubnější, než válečné nástroje samy ve své činnosti, věnuje dnes správa každého státu velice mnoho péče zdravotnictví, bu­dování řádných nemocnic a zavedení ry­chlého lékařského ošetření.

Také společnost sama, která není ve vál­ce, hledí v této době přirozeně chránit zdra­ví a životy svých příslušníků. Lékaři u-pozorňují na možnosti nákazy a na ochran­né prostředky proti ní. Nejlepší ochranou proti nemocem jest naprostá čistota v do­mácnostech a pak věda lékařská sama. Ma­jetné kruhy, které mají prostorné, zdravé a obyčejně velmi čisté byty, poměrně mno­hem méně podléhají nemocem, nežli kruhy nemajetné, jež mají těsné a — žel — mnohdy nečisté byty. Tam zpravidla bývá pravé semeniště nemocí. Proto musí býti neustále našimi lidmi — mezi dělnictvem — šířeno v této věci poučení, a naše děl­nické rodiny přímo nuceny ku vzorné či­stotě ve svých domácnostech. Čistotná mat­ka pečující o čistotu bytu a dítek, nejlépe chrání zdraví svých dítek.

Lékařská věda chrání nás předem před nakažlivými nemocemi. Ve válce, jakož i jindy, jsou lékaři největšími dobrodinci lid­stva. Jim za dnešního stavu lékařské vědy může každý s bezpečností se svěřiti. Jen strašlivá nevědomost vede u lidu k jiným názorům.

Neštovice byly dříve po dlouhá staletí velice rozšířenou a zhoubnou nakažlivou ne­mocí. Černé krvavé neštovice, jež měly v mnoha případech za následek smrt nebo o-slepnutí, byly stálým hostem lidstva. Nemoc tato velice nakažlivá, byla v dřívějších do­bách tak zhoubná jako cholera/ nebo jako tuberkulosa. Že bylo lidstvo od neštovic o-svobozeno, za to nutno děkovat lékařské vědě a anglickému lékaři Eduardu jennerovi. který po prvé p\>cal ke konci 18. století očkovat proti neštovicím. Látka očkovací zí­skává se z kravských neštovic. Od vyná­lezu Jennerova moderní bakteriologie bo­juje proti nakažlivým bakteriologickým ne­mocem, hlavně pokusy očkovat tyto bak­terie do těla zdravého člověka a tím jej před nemocí a nákazou ochránit. A jest na­děje, že brzo nastane den, že lékařská věda bude míti v očkování bezpečný prostředek proti všem nakažlivým nemocem, zejména proti moru, choleře a tuberkulose. Již dnes angličtí lékaři s velikým úspěchem prová­dějí očkování proti -choleře.

Faktem jest, že lékařská věda zničila oč­kováním neštovice. Mladší generace tuto ne­moc takřka neznají a podléhají ji jen lidé n e o č k o v a n í , nebo národové, kde oč­kování není zavedeno povinně. Zcela právem dožadují se lékaři, aby očkování proti ne­štovicím bylo povinně zavedeno ve všech národech. Mnoho příklady byla statisticky prokázána nesmírná prospěšnost očkování. Nejlépe význam očkování proti neštovicím projevil ve válce francouzsko-německé v r. 1870. Před válkou byla celá německá armá­da muž za mužem očkována proti neštovi­cím, ve francouzské armádě však nikdo. A tu průběhem války onemocnělo ve francouz­ské armádě na 200.000 mužů neštovicemi a mnoho jich zedrřelo a v německé armádě neštovice se vůbec neobjevily. Proto také po válce ihned nařídila francouzská vláda povinné očkování celé armády.

V Rakousku jsou nyní neštovice nezná­mým zjevem; jenom v rumburském okresu, kde obyvatelé 'z nevědomosti vzpírají se oč­kování, neustále se objevují a ohrožují ce­lé okolí. Kdo dnes, zvláště ve válečné době, vzpírá se očkování, ten dopouští se zločinu na sobě samém a zločinu na zdraví přísluš­níků své rodiny. Očkování proti neštovicím { působí ochranně jen na 7—12 roků a po Uplynutí této doby jest nutno dáti se zno­vu očkovat."

••••••••••••••••••«••••••••••••••

- TEPLÉ NOHY ä i t Obľúbené, rukou štěpované X

boty z halenov- t ho súkna •

sú k dostaniu, ako každoročne, X v najlepšej jakosti a vo všetkých X

druhoch u •

Oskára Duscheka t v Prešporku, Zelený rýnok č. 12 • (Vásártér). Telefon číslo 470. X

IIIPII MI I I I I I I i n w i n m i m i •

Na požiadanie zašle % sa výber d o d o m u ! ! X

••••••••••••••••••••••••••••••t

Najnovšie msppy v barvách:

Mappa Európy K 2.45 Mappa ruského bojišfa K 1.55 Mappa srbského bojišfa veľká K 1.30 Mappa srbského bojišfa malá K - .35 Všetky tieto mappy dostaf možno za obnos

vopred zaslaný v kníhkupectve P. Kompiš, Turčiansky Svätý Martin - (Turóczszentmárton).

Slovenskí robotníci Napomáhajte vývin

vaše j h o s p o d á r , o r g a n i z á c i e stálym odberom S

chleba s kladivom.

Objednávajte výlučne zbytky

látok len u známej solídnej firmy

iojzSíQdola prvý zasielateľ, závod

v C h r c u s t c v k ĺ t h , Česko. 1 bálik 50—60 m najlepších zbytkov dám­skych módnych látok na řafy a blúzy, ka-nafasov, plátna, flanelov, taichentov a iných len za 24 korún ra dobierku a vypištěno, alebo polovičné báliky za 12 kor. nefranko-vane. Ku každej objednávke prikladá sa cen­ný dárok celkom zadarmo, keď 5a cd\cláte

na „Roboínícke Noviny". Vlastná výroba v Náchode,

Majiteľ a zodpovedný redakt.. : Andrej Xubá! Kníhtlačiareň B. Rapek w Holíči.