poč. 14. století –poč. 17. stolet퀦 · - zakladatel politologie proslavil se...
TRANSCRIPT
Humanismus a renesance
poč. 14. století – poč. 17. století
- jazyky národní – rozvoj, literatura v národníchjazycích
- jazyk univerzální – latina
- v popředí literatura nauková, alegorie, román,novela, drama, lyrika
Humanismus:
- namísto Boha je do středu stavěn ČLOVĚK
- návrat k hodnotám pozemského světa, důvěra veschopnosti člověka, touha po pravdivém asvobodném poznávání přírody, úsilí ovšestranném vzdělání
Renesance (renacimiento = znovuzrození)- myšlenkový a umělecký proud, návrat k antice- kanón: pravidla, jak utvářet umění – př. dívka – krásná,
dokonalá, červené rty, světlá pleť, světlé vlasy- důraz kladen na vzdělání
- nejvýznamnějším humanistou v celé Evropě: Erasmus Rotterdamský
- univerzitní profesor, cestoval a vyučoval po celé Evropě, hlásal návrat k antice a k jejímu myšlení, každá země by měla rozvíjet svůj vlastní jazyk, návrat od středověké latiny ke klasické latině
- Leonardo da Vinci, Kryštof Kolumbus, G. Bruno, M. Koperník
Itálie
Dante Alighieri (1265 – 1321)
* ve Florencii
- bojoval proti vládcům a papeži – vyhnanství
- jeho tvorbu zasáhla láska k dívce Beatrici (+1290)
- snil o návratu zpět domů, o sjednocení Itálie, o své lásce – to vše se odráželo v díle
Božská komedie (1307 – 1321)
- oddíly: Peklo, Očistec, Ráj
- pouť člověka z aspásou
- prolíná se zde antická mytologie (Vergilius) +středověký náboženský námět (Bůh) +renesanční chápání světa (touha po pravdě)
- 3 průvodci: Vergilius – symbol pozemskéhovědění; Beatrice (symbol nadpřirozenédokonalosti); sv. Bernard
Francesco Petrarca (1304 – 1374)
- nazýván otcem humanismu
* ve Florencii
- proti papeži
- odešel do Avignonu
- přítel Karla IV.
- rozhodující moment – setkání se ženou Laurou
- milostná poezie: Zpěvník – sonety pro Lauru –skutečná žena
Sonet (znělka)
- rozšířil se díky Petrarcovi
- 14 veršů
- 11 slabik (v románské literatuře), v jambu (AJ)
- rým abba/ abab
- původně byl italský sonet rozdělen do osmiverší a šestiverší
Givanni Boccaccio
* ve Florencii- 1. životopisec Danta- novelista
Dekameron (1352) – 100 novel- výpravná próza s rámcovou kompozicí děje- 10 mladých lidí odchází z Florencie na venkovské sídlo
roku 1348 , aby unikly moru- mentalita, soudobé mravy- světská témata – pozemský život má i krásné stránky
(věrnost, nevěra, vášeň, něha) x odříkání a přípravě nasmrt (středověk)
- klidné sídlo na venkově x Florencie (mor)
- 7 urozených žen a 3 muži
- 100 příběhů: 10 x 10
- krátí si dlouho chvíli zábavou a vyprávěním
- rámcová kompozice – 1 úvodní příběh – autorvypráví o svých strastech s láskou. Uvádí, že muži jedokážou snášet lépe než něžné ženy. Mají více aktivitk rozptýlení než ženy, proto napsal tyto příběhy.
- čerpal ze starších příběhů francouzských, italských,latinských, antických
Vypravěči: Pamfilo, Fiammetta, Filostrato, Dioneo,Pampinea, Filomena, Elisa, Emilia, Lauretta, Neifile
1. den – vyprávění na volné téma
2. den – o lidech a jejich nehodách – dobrý konec
3. den – o lidech a jejich obratnosti
4. den – o nešťastných láskách
5. den – o milencích
6. den – o pohotovosti a schopnosti lidí
7. den – o ženách, které vyzrály nad svými manžely
8. den – o šprýmech mezi muži a ženami
9. den – volné téma
10. den – o šlechetných činech
Niccoló Machiavelli
- zakladatel politologie
proslavil se politickým traktátem: Vladař
(politické úvahy, touží po jednotném a mocnémstátě, moudrém vládci, po zajištění blaha)
renesanční komedie: Mandragora (vysmívá sestředověké pověrčivosti a víře v zázraky)
Francie
Francois Villon (1431 – 1463)
- tulák, bohém
- často vězněn pro výtržnost a krádeže
- vyhnanství
Sbírky:
Odkaz
Závěť
Závěť
- odraz vlastní bídy, kritika společnosti, upřímnost,šibeniční humor
- prostředí pařížských hospod a paláců
- společenský vyvrhel
- melancholie, zoufalství
- forma: villonská balada = 3 delší strofy (7 – 12veršů), poslední verš se opakuje jako refrén
- obsahuje i epitaf
Pierre de Ronsard
- pracoval v královských službách – diplomat
- psal poezii ve vysokém stylu (dokonalé formy)
Lásky: sbírka (sonety, ódy, poemy, rozpravy o lásce)
- věnoval je svým láskám (Marie, Kasandra, Helena)
Michel de Montaigne- filozof
- zakladatel literárního žánru – esej
- Eseje: úvahy o životě, přírodě, lásce
Španělsko- období zlatého věku písemnictví
Lope de Vega- dramatik
- španělská komedie: 3 akty, veršované drama, mísítragické a komické prvky, zrušil tradiční jednotu, mezihry
- spád, akčnost- napsal více jak 2000 prací (800)- tvůrcem tzv. drama pláště a kordu – čerpá náměty ze
společnosti: čest, láska, žárlivost (nezajímá ho prostředí,jde o zápletku – kritika společnosti a morálky)
Fuente Ovejuna
Miguel de Cervantes y Saavedra(1547 – 1616)
*Alcalá de Henáres
- voják
- vězněn – rozhodl se pro psaní
- román: divadelní prvky, dialogy, metafikce
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
hl. postavy:
Don Quijote de la Mancha - zchudlý rytíř, slabý starý, Mancha – v té době nejhorší místo ve Španělsku; čte dobrodružné romány – zhlédl se v nich (ve světě ideálních rytířů) – touží objevit jejich slávu
Sancho Panza = pivní pupek
Rocinante – herka (= kdysi silná)
Dulcinea del Toboso = sladká, vesnice vepřů
- Cervatnes chtěl původně napsat parodii (už dle jmen) –výsledkem = kritika nedostatků společnosti
- METAFIKCE = divadlo v divadle, příběh v příběhunejznámější částí je souboj Dona Quijota s větrnými mlýny – myslí si, že jsou to obři, vyrazí do boje, myslí na svou lásku – pak prohlédne a Sanhu Panzovi se obhajuje – že to byla zkouška od Boha, že jej popletl
- Sancho Panza – realistický prvek- Don Quijote mluví zastaralým jazykem, ale když se naštve,
mluví normálně- přátelství- Quijote podnikne 3 cesty:
mezi 2. a 1. je rozdíl 10 lety1. část v roce 1605 – více chyb2. část v roce 1615 – více promyšlená
Anglie (14. – 16. století)Geoffrey Chaucer (asi 1340 – 1400)- za diplomatických služeb v Itálii poznal dílo Danta,
Petrarky, Boccaccia – vliv na jeho tvorbu- RÁMCOVÁ KOMPOZICEDílo: Canterburské povídky (1386 – 1400)- cyklus veršovaných příběhů vyprávěných poutníky na cestě
z Londýna do Canterbury ke hrobu sv. Thomase Becketa- setkávají se zde muži, ženy – různé sociální vrstvy –
abatyše, panoš, farář, student, soukenice, mlynář – více zastoupena měšťanská vrstva
- středověké žánry – bajka, pohádka, legenda, kázání, …- poprvé v anglické literatuře vystupuje v díle autor sám.- nedokončené dílo – 23 příběhů (původně 29 poutníků –
každý 4 příběhy)
Anglie (14. – 16. století)
Renesance: začínají všechny instituce (bankovnictví, finančnictví, rozvíjí se drama, moderní myšlení)
Anglická reformace – PROTESTANTI - bez ní nelze pochopit anglickou renesanci
- Tudorovci, Jindřich VIII (1491 – 1547)
Autoři divadelních her:
Christopher Marlowe: Doktor FaustBen Johnson: Volpone, aneb Lišák
William Shakespeare (1564 – 1616)- Stratford- 18 let – manželka Anna - 1585 – 1592 – ztracená léta- 1592 – Londýn, herec, autor divadelních her pro
společnost Lord Chamberlain´s Men- 1599 – The Globe (až 3000)
Divadlo
- představivost – prázdné pódium- hrálo se odpoledne, za denního světla- ženy nesměly hrát- obecenstvo rozděleno podle spol. vrstev
Dílo: 1) komedie2) tragédie3) historické hry4) pohádkové hry5) sonety
Lze rozdělit do 3 období:
1. období – do roku 1600: psal první komedie –Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky Windsorské, Jak se vám líbí
dále psal hry inspirované antickými a anglickými dějinami - Jindřich IV., Jindřich V. Richard II., Richard III. Julius Caesar, Král Jan, Jindřich VI.
tragédie: Romeo a Julie
2. období (1601 – 1618) vznikaly tragedie -Hamlet, Othello, Král Lear, Mackbeth; hra s antickým motivem – Antonius a Kleopatra
3. období (1618 - ) tragikomedie, romance s pohádkovými motivy – Cymbelin, Zimní pohádka, Bouře; Sonety
Kompozice:
- promíchává komické prvky s tragickými, není jen jeden vyhraněný styl
- historické hry – také nejsou jen historické, ale zahrnují i komické a tragické prvky
- porušil tradiční jednotu času, místa, děje
- líčí kladné i záporné vlastnosti hrdinů –rozporuplné a živoucí postavy – utvářejí svůj vlastní osud a neztrácejí lidskou důstojnost; jsou psychologicky propracované, vynikají ženské postavy
- odlišuje jazyk postav (hovorový a vysoký styl)
- střídá prózu a verš – blankvers = pětistopý nerýmovaný verš
Znaky komedie:
- spletitý a složitý děj
- situační komika a záměna osob
- vítězí spravedlnost, dobro a láska
- cílevědomost, rozhodnost a půvab postav
Znaky tragédie
- komické prvky
- tragické prvky: lidská vášeň, náhoda, chyba, okolnosti
- zaobírá se 1 postavou
- vede ke smrti hrdiny
- hrdinové – výjimečné postavy
- i když k nim cítíme náklonnost, akceptujeme tragický konec, jelikož nám dává pocit dosažení spravedlnosti
- zrcadleno v přírodě
- nadčasové
Hamlet, kralevic dánský (1601 – 1602)
Romeo a Julie https://www.youtube.com/watch?v=W-RakgTFVUw
Kupec benátský
Humanismus a renesance v Čechách
70. léta 15. stol. – 20. léta 17. stol.Znaky:✓převaha literatury naukového typu,✓ rozkvět humanistické vzdělanosti✓ literatura pro měšťanstvo, zaměřená k životní praxi✓ rozkvět spisovné češtiny, knihtisk✓ renesance se v pravém slova smyslu neprosadila –
pouze v knížkách lidového čtení či zábavné literatuře (Historie o bratru Palečkovi – o legendárním rytíři, šašek krále Jiřího z Poděbrad; Enšpígl)
- rozvoj humanismu (s příchodem Karla IV.) pozastavili husitské války
- jednota bratrská – zasloužila se o rozvoj vzdělání
A) Latinští humanisté
Jan z Rabštejna
- Dialogus: latinská rozprava, 3 katoličtí šlechtici se baví s autorem o politice krále Jiřího z Poděbrad
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic – odmítavý postoj k češtině, cestovatel
Jan Campus Vodňanský – rektor pražské univerzity, autor českých dějin
- Bretislaus – vlastenecká hra z národní minulosti
B) Čeští humanisté
- vlastní tvorba, ale i překlady (Trojanská kronika vytištěna poprvé v čj)
Viktorin Kornel ze Všehrd – právník a univerzitní mistr
- Předmluva – k překladu latinského spisu Jana Zlatoústého (Knihy o napravení padlého) – zmínil krásu češtiny a o její schopnosti vyjádřit stejně dobře to, co latina či řečtina
- O práviech, o súdiech i o dskách Země české knihy devatery – právnický spis, využívá přísloví, dokonalá čeština, zabývá se pozemkovými knihami šlechty
(dksy zemské – pozemkové knihy)
Václav Hájek z Libočan
- Kronika česká – české dějiny od počátku r. 1526, obliba u čtenářů, psána z pozice šlechty, historické nepřesnosti, čerpá z kroniky Kosmovy
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
válečník, diplomat, znalec jazyků, po Bílé hoře popraven
- Putování aneb Cesta z Království českého do Benátek, odtud po moří do země Svaté, země judské a do Egypta
Václav Vratislav z Mitrovic
- Příhody – cestopis z diplomatické cesty do Cařihradu
Jan Blahoslav- biskup jednoty bratrské - překladatel- podporoval šíření vzdělanosti- všestranný vzdělanec- Akta Jednoty bratrské – dějiny - Gramatika česká (1571) – frazeologie, slovní zásoba,
skladba, popsána česká nářečí, sbírka přísloví, nejde o původní dílo – komentář ke starší mluvnici
- překlad Nového zákona – z řečtiny – podnět k překladu celé Bible (Bible kralická)
- Šamotulský kancionál – sbírka bratrských písní- Musica (Muzika)- teorie hudby- Filipika proti misomusům (nepřátelům vyššího vzdělání)
Daniel Adam z Veleslavína
- univerzitní profesor a vydavatel (sňatek s dcerou Jiřího Melantricha)
- velmi dbal na jazykovou stránku textů
- Kalendář historický - k jednotlivým dnům jsou přiřazeny jednotlivé historické události různých dob