neubauer, zdenek - primluvce postmoderny

7/23/2019 Neubauer, Zdenek - Primluvce postmoderny

1/44

ISBNSO-7111-012-4

LOSOPHIAS VAZEK 4.f k8623L-----l.uer

Piimluocepostmodern

Hrncfistvi a nakladatelslviM i ch a l J u za & Eva Ju zo vaPraha1994


2/44

H

NAKLADATELOVA POZNMlKA / V Mjnychrytifskych casedi muti podstupovali dobro-druistvi. PN nich ani na okamisk neumdle-vali v ctnostech. Na tll e umdlivali leda pomnoha hodiruidi nerozhodn uteho zapoleni.Ba v legenddch muzeme sedotist ito, jak ry-~ifsM ctnosti neuviffitelne pllsobily na damyonech. rytifll, ktereprj tenkrdt dokonce nekdydodatecne uznaly, zepfedtim nemlly pravdu!- Proc podnikdme dobrodruistoi t K dobro-druistuim ponoukd jedna MUza, kterti kdysizvlaSt: pro dobrodruisttn byvala ptislusnd,protoie jak jinak bych01n se obcas dozvldlli,co 0 sob! nevi me? Cot take plau, pokud ne-kdy pooahu dobrodruistoi maji uvahy. MJ


3/44

SCIENTIA & PHILOSOPHIAE D ICE S K RIP T A S V A Z E K 4.Zdenek

NeubauerPiimluocepostmodern y

Hrnclrstvi a nakladatelstviMichal Juza & Eva JUzovaPraha1994


4/44

Pod potil Fond r o zv o je v y so k y ch s ko t gran tern veda pro f i lo so jy

Na obdlce a v textu.je ciioudn.obrdxekMedvidka Pll odErnesta ShepardaRautko-mandala Vladimira Kokolii nafrontisptsu (zvystavy "Fluidity",z a n - fijen 1994, Museum van Hedendaagse Kunst, Gent, Holandsko)po natoleni 042' take vypadd jako medvifd

:BH 0-Ilt-9Y

ZdenskNeubauer / SciPhiPiimluoce postmoderny Skrtpta

Zdenek Neubauer, 1994 Illustrations Vladimir Kokolia, 1994\~ISBN 80-7111-012-4


5/44

Radimu Pa lo u so u i k s edmd es a tt n dm .P a n iE v iJ K ou te c ki d l ku jiza inspirat ivnispo[uprdci

SCIENTIA QUAREllGIO

Besmnung ist de r Mut, die Wahrheit de r eigenen Voraus-setzungen und den Raum de r eigenen Ziele zum Frag-wilrdigsten zu madien. (Zamyslenf je odvahou uctnitpravdu vlastnfch predpokladu a prostor vlastnfchdiu tim nejpmblematiW'!jsfm[doslova: tim, co jenejvfce hodno otazky] .) Martin Hetdegger!"

Vuvahach ovztahu vedy a nabozenstvi seobvykle vychazf z p redpokladu, ze mezi obema jehluboky rozdil. Pak teprve zkoumarne a preme se, cotento rozdil znamena a co z neho plyne: nesrov-natelnost az rnimobeznost, Ci rozpor ai neslucitelnost?Nebo se naopak jedna 0komplementaritu a vza-jemnou podmfneriost? Panuje mezi vedou a na-bozenstvirn nesmiritelne nepratelstvf? C i predpokladakazda skutecna veda vfru? Prakticky: muze c i nernuzebyt vedec zaroven vend a vefid vedcem? Lze zaroveiipfijimatjak vedecke poznatky, tak.cirkevnf dogmata?Ovlivnuje nabozenske presvedcenf vedecke postoje Cinikoliv? A opacne: mohou vedecke poznatky menitzpusob, jak pfijfmame pravdy viry? Byly historickespory mezi vedou a nabozenstvim skutecne jenomomylem? 0 tyto otazky se vedly.urputne spory; vyteklonemalo inkoustu a nemene krve. - Dokud na nichjdte zalezelo.

Drive ptevazoval duraz na protikladnosti a nesmi-


6/44

fitelnosti vedy a nabozenstvf. Mluvfvalo se 0bo]i dvousvetovych nazon1- a to zdaleka ne pouze za totality,ktera uzjen vyutivala obehranou reprizu ostrych sporudob minulych jako zaminku k uplatiiovanf vlastnfhonaroku naautoritu sveho vedeckeho svetoveho nazoru,Posleze, kdyz se ukazalo, ze vira nebude vedeckympoznanfrn vyvracena a ze nabozenstvf zakonite rreo-dumre, jak se vseobecne ocekavalo, hledaly se eestyke smiru, ci alespoii zpusoby mfrove koexistenee.Dospelo se tak ke druhe krajnosti: veda a nabozenstvfjsou kazde 0necem jinem, rozdily mezi nimi svedcfo naproste mimobeznosti a vzajemne Ihostejnosti;v nejlepsfm pifpade se oba postoje doph'iuji. Jejiehstf:ty ~vminulosti jsou obecn e ch apariy jakopolitovanfhodna nedorozumenf, kterych je treba senapffste vyvarovat.

Bylydokonce cineny pokusy ucinit i z nabozenstvtneco na zpusob zvlastnf vedy: vedy 0Bohu, 0Zjevenf,o Pismu, verouce aped, Clanky viry (symbola fidei)zacaly byt chapany jako pravdiva tvrzenf na zpusobvedeckych tvrzenf. Kompetice vedy a nabozenstvf melabyt vyresena rozdelenim kompetencf: zatfmco vedazkouma pffrodu a svet, ty1dse nabozenstVr skutecnostinadprirozene a zasveti, z nehoz jedine muze lidskaexistence cerpat svu] smysl. 0 smyslu veda nic nevi,clovek jej vsak potfebuje. Pokud se zda, ze nabozenskepravdy vypovidajf 0pffrode a 0svete, je pry to trebachapat toliko obrazne c i omluvit to jako historickypodmfnene - zkratka: zamerit se na tzv. ' teologiekysmysl' tohoto druhu nabozenskych vypovedf.

8 9

Zkusme tojednou uplne jinak: zproblematizujme- ve smyslu Heideggerova vyroku -sam predpoklad,ze mezi vedou a nabozenstvfm je vubec nejaky rozdfl.Vyslovme tezi, ze veda je take nabozenstvfm,nabozenstvfm sveho druhu - nabozenstvfmnovoveku.Uvidime, co se ve svetle tohoto nezvykleho pohleduukaze.

Zaujmeme 'ufonni postoj' rnimozemskeho rell-gionisty, sledujfciho vyvoJ evropske spolecnosti odantiky po dnesek. Nuze, troufame si tvrdit, ze bude-Iinas E.T .-religionista povazovat zanabozenstvf starovekuto, co nazjvame anticke pohanstvi, a kfesfanstvi zanabozenstvf stredoveku, pak Z obdobnych pfieinzaujme pohled naseho mirnozemskeho religionistypor enesancnf prfrodoveda, kterou bude zcelasamozrejrne povazovat za nabozenstvi novoveku. Jejfpoznavacf a vychovne cinnosti v ustavech, laboratoifch,pozorovatelnach, vyzkumnych stanicich, knihovnach,na universitach, skolach ap. pfisoudi stejnou funkcijako mela nabozenstvtjinych dob, narodu a civilizaci.

Vzdyi stejne jako kazde nabozenstvf, urcuje ivedasvernu veku celistvy kulturni raz a rna rovnez celkovyc!:n.lizacni,ek~l_lomickya polltlcky dopad. Pro vsechnyttl Jrnenovane Jevy - pohanstvi, krestanstvt ivedu -rovnez plati, ze sev QP'cl9Q_f(hpfechod_u- helenismu,renesanci a p_o~~~_~~S" - jejich vliv oslabil, jejichpodoba rozvo1nila, jejich spolecenska role ustoupilasoukrome podobe, a vubec se jejich smysl zproble-matizoval. V techze dobach dochazf mezi odstupuji'dma nastupujfcim nabozenstvfm ke konfliktu: nove


7/44

nabozenstvf sivydobyva mfsto na slunei na ukor stareho.Z tohoto hlediska lze vtdet napadne obdoby mezisporem krestanstvf s pohanstvfrn na sklonku starovekua vedys kresfunstvimnasklonkustfedoveku-a rovnezve zpusobech jejich nasledneho souzltf se v tomtosvetle ukazf prekvapive analogle.

Toto 'stffdanf straii' pokazde souviselo se zmenouv chapanf sveta: prfchod noveho nabozenstvi znamenazmenu epochy, nastup noveho veku, po kterem seclovek oei tlvezcela novem svete. Je to mfneno doslova:kazdemu svetu - staroveku, stredoveku a novoveku- odpovidala jina kosmologie-tsvetoslovf', g. jimlpovaha veskerenstva, zalozena na jinem vztahu Nebea Zeme. Kaidy svet uzfva jinych symbolu ajinychhodnotovych systemu - jinych pojeti skutecnostia pravdy. Za pfechodu mezi epochami jsou to pravetyto kategorie - skutecnost a pravda - ktere sestanou tim nejproblematictejsfm: v tom se soucasnadoba s minulyrni ptechody napadne shoduje.

Tento celkovy dojem z 'ufonni' perspektivyvyiaduje nove prornyslenf pojrnu. Predevsfmpak samotneho pojmu nabozenstvi. Chce po nas,abychom na chvfli opustili nejen sve nazory a viitepredsudky, ale abychom 'vyzavorkovali' i svou virua nabozenske presvedcenf - at ui krestanske, vedeckec i jin e. Viijme se do pozo rovatelske situacemlmozemstana-rellgionistyl Pochopme, ie nasernunadvekemu E.T., sledujicimu vyvoj evropske civilizacez letajicfho talfre, chybi perspektiva nasi soucasnosti,Proto mu ponekud unikaji zasadnf rozdfly, ktere

10

Cinfme mezi poznanfrn a virou, faktem a svedectvim,symbolem matematickym a ikonografickym, axiomema dogmatem, hodnotami namerenymi a hodnotamimravnimi, pocfracovym zpracovanfm a vesteckymipostupy, objektivnfm dukazem a dobovou domnenkou,strizlivou konstatad jak sevecimaji, a ciste spekulativnfkonstrukci, jei nicemu neodpovfda, Oe to pro nejobtfzne zvlaste proto, ie mu veci, ktere se 'tak Cionak maji' ci to, cemu majf Iidske konstrukcea spekulace odpovfdat, nelze prfmo ukazat.) Na druhestrane je vsak nutno mimozemskemu pozorovatelipfiznat dlouhodobou historickou pamet, trpelivosta dejinnou spravedlnost, ktera iadnemu 'ted", jehosoucasnfkum ajejich obzoru nenadriuje. Ufonovozamereni je spfse sociologicke a ptistup socialne-kulturni: sleduje, co se na Zemi zjeho integrujiciperspektivydeje, a srovnava.jak se lide chovaji. Zajimajiho symetrie a analogte; jako religionista zaujaty prosvu] obor, rna sklon spatrovat v nabozenstvi cosijakozakladnu, wei ktere jsou ostatnf spolecenske jevy -vcetne kultury a ekonomiky - 'nadstavbou', v nii sezraci zakladnf religiosni naladenf dane doby: toje muspolecnym jmenovatelem mnohotvarnych projevudane epochy,

Vrafme se vsak k nasemu tematu. V jakem smyslumuie byt na vedu pohlfzeno jako na nabozenstvf? Nasvyraz 'nabozenstvf je zde zavadejfcf, nebot implikujeBoha Ci bohy. Vhodnejsf je latinsky termin religio,uzfvany ostatnfrni jazyky. Pojem religio v sobe zahrnuje

11


8/44

i neteisticka nabozenstvi, jako buddhlsmus, taoismusatp., a proto mMe bft - dle nasf teze - pouzit i nanovovekou vedu, prestoze je programove 'nena-bozenska' (v uzsim slova smyslu): at illdeisttcka ciatelsticka.

Slovo relig to byva tradicne odvozovano od slovesal igare, coz znamena 'vazat', 'svazovat' (vizeeske 'liga'- svaz, spolek). Re- ligare pak znamena vazat znovu,opetovne ci vzajemne. Nic proto nebranf prekladatreligto m6dnfm vyrazem 'zpetna vazba'; pokud jejuvolnfme z jeho technickeho vyznamu a zahrnemepod nej vzajemnou provazanost, - Vazba, vazanost,vzajemnost - dobra. Mezi Cfm a cfm, nebo: uvnitfeeho? Nabfzi se odpoved: vzajemnost mezi elovekema Bohem, Budrne vsak obecnejsi, a povafujme religtoza vzajemnou vazbou mezi lldmlaskutecnostt. Tentoreflektovany, spolecne sdfleny obzor a tradicf rozvijenyvztah zaklada a udrfuje sveL- spolecny svet lidi. Naotazku 'uvnltr cehoi" odpovidame v duehu nasehopffstupu: relig to je 'zpetnou vazbou' sveta: slouzrjehoregulaci,je vyrazem jeho 'samovztaznosti' (se lf-re ference) ,nositelem jeho subjektivity.

V nabozeriskych projevech - slavnostecha svatostech, obradech a obetech, nauce ivyuce, ucenfi ukolech, zakazech ci pfikazech, ve zvycich nebocvicfch- v tom vsern lze spatrovatspolecnou, vedomoua odpovednou peCi0svet, 0 svet v puvodnfm smysluslova,jako 0mfsto mezi nebem a zemf, prostor lidskeexistence a meztlidske sounalezitosti, spolecenstvfa celkovost kosmicke zkusenosti. 0 toto misto, tento

1 2

prostor, tuto jednotu je nutno se starat, pecovat 0ne,udriovat a chranlt jako neco, co je hodno ucty, cojeduvodem k vdecnosti.

Latina rna pro 'uctfvat', 'pecovat', 'pestovat'spolecne sloveso: collere s pficestim cultum. Dodnesuzivame vyrazu 'kult', 'kultivace', 'kultura' , jak prouctiv(1)i, tak pro pestovam plodin, peci 0telo, dust,pamer, prostredt, duehovnf statky apod. - vizagrikultura, kultura bydlenf eistolovanf, kulturnf statkya pamatky, kultura jakozto vzdelanf a podobne.

Culturaje opakem od natura- pffroda, ptirozenost.Zatimco natura znamena to, co se rodf, vznika ci co sedeje samovolne, oznacovalo latinske cultura prave to,co neni dana prtrozene a samozrejme, nybrz covyzaduje lidskou peci, 0co je treba se starat, ceho jenutno si viZitjako neceho nesamozfejmeho, za co jetreba projevovat vdecnost jako za pnzeri ci dar. Proreligi6znivztah ke skutecnosti je timto nesamozrejmjmdarem, duvodem ucty a vdecnosti sam svet,

Relig to-nabozens tv i je tedy predevsfm kulturou svetajako prostoru partnerske, zavazne a zavazujfci vza-jemnosti. Povaha sve ta, spo cfvajfcf v takovernvzajernnem vztahu, se pak zracf v cele oblasti kulturylldskych spolecenstvf - krnenu, narodu, obcf, nSf.Kaide kultute je vlastni urCitj zpusob peee 0svet,zalozeny na poehopeni sveta a sebepochopenispolecnosti skrze svet. Proto slovem 'kultura'oznacujeme take urCitj civilizacnf iitvar; rfkarne napr,rnykenska kultura, kultura stfedoveku aped. V po-dobne souvislosti prfznacne uzfvame take vyrazu

13


9/44

, et' bo ' ek' 'Zlatv eksve ne 0ve : srv. atyve zerne B6JIY nebo 'Svetdavnych Slovanu' (cozjsou skutecne knlznf tituly) [2][3].Otazka, zdaje nabozenstvivecf soukromou, osobnf,

nebo zda je vecf obecnou, vefejnou, spolecenskou.jespatne poloiena. Religio je predevsfm vztahem kos-mickym, Jde vnem na prvnfm mfste 0vzajemnostNebe a Zeme, a teprve potom 0odpovedny vztahcloveka k teto vzajemnostl, 0vyraz Iidske kosmicity,

Zdurazriuje-li se v urcite dobe Ci spolecnostisoukrorna povaha nabozenskeho postoje, viry c ipresvedcenf, hledi-li se na nabozenstvtjako nazalezitostosobnfho svedomi, nebo je-li chapano jen jako vyznanfcipostoj, nazor ciprograrn nejake skupinyobyvatelstva,pak je to bud pffznakem upadku, rozpadu celistvostisveta dane doby - nebo dukazem, ze jeji svet spocfvavjine religio, zaleziv jine podobe pravdy, stojrnajinernpojeti skutecnosti,A prave to plati pro novovek, kdy krestanstvf

pfestalo byt zakladem iiteho sveta a pecf 0jeho fada usporadanf. Krestanska vfrajiz neurcuje vztah clovekake skutecnosti - rozumf se: ke skutecnosti sveta,Jestlize casto slychame ujiSfovani, zeBible nenf uce bniefpnrodovedy, ie jf nejde 0to, vedecky vykladat svetatd., pak to znamena, ie poslanfrn vykladat svet jepoverena veda.

Veda - novoveka pffrodoveda - zakladala done-davna vztah cloveka ke skutecnosti, ona je skutecnounovovekou religio; ona urcu]e, jak pojmum 'pravda'a tskutecnost' rozumfme, jak je spolu s ostatnimi

14

iijeme. ReZigio vypovfda 0povaze sdfleneho sveta, Byl-li pro antickou obec svet k osm em - bozskym radem,a pro krestany stvorenfm a pnbehem spasy, pak no-vovek chape svet jako fakticitu, danost, objektivnirealitu. Na tomto pojen skutecnosti stoji novovekysvet.

Kdykoliv tomuto svetu vnutime nejake tradicnfnabozenstvf jako vnejsi normu, pak se takovenabozenstvf nutne zvrhne v totalitni ideologii. Toproto, ie puvodnf pojetf pravdy a skutecnosti, z nehoikdysi vyrostlo, je dnesnf soucasnosti cizi, neodpovidamodernfmu proiitku sveta a musf byt prosazovanonasilfrn. To byl pifpadnovovekych pokusu 0teokratickazi'izeni,jakymi bylo Filipovo Spanelsko, Sava'narolovaFlorencie, Kalvinova Zeneva atp. Totez lze sledovativ driesnfch arabskych statech, jejichz rdim jepodffzen zasadam islamskeho fundamentalismu.A ueco podobneho platilo i pro totalitni statymarxistickeho typu: byly sice postaveny na 'vedeckernsvetovem nazoru' , tedy na religio novoveku, aplikovanena spolecnost, vznikly vsak ai na jeho sklonku -v tom tostoleti, v dobe, kdyveda, vesvetradicnf podo be,na ulz byl novovek postaven, prestavala urcovat nase'bytf-na-svete'. Presto vsak prave ze sve 'vedeckostl'cerpal marxismus svou presvedclvost a pfitailivost. Ikdyz vysledek spolecenske implementace rnarxistickeverze vedecke Teligio by l bezvY.iimkytotalitni, bylvedeckypostoj ke svetu natolik jdte soucastf vedomehopresvedcenf cloveka prvnf poloviny dvacateho stoleti,ie jako svetovy nazor, nauka a program, slavil

15


10/44

marxismus dlouho uspechy. Zaporne stranky jehospolecenskych dusledku byly bud' prehllzeny nebopovazovanyzadocasnevadynakcisezavineneselhanim'lidskeho faktoru'.

Skutecna religio v kosmologickem smyslu nenf to,co vyznavame usty a v co se domnfvame, i.e veffrne,o cern jsme takffkajfc 'presvedcenl' - byese obvykleprave na zaklade toho lide pfihlasujf k ruznyrn stranam,hnutfrn ci drkvfm. Religio je to, co zijeme, Ci:m :lijerne,je to zpusob, jfrn:l jsme na svete, jak se 'konkre~n~vztahujeme ke skutecnosti naseho ziteho, s ostatnimisdfleneho byti. - Rt'ka-li napr. sv. Pavel Atherianumna Areopagu (Skutky, kap.17.24-28):

"Co vy ctite, ac to neauite, tojti udm.'l.vestuji:B11h,jeni .ucinil svif ta vIe, cov nem je, tenje pdnem nebeiz e n u : . . . Onutinil z jednolw usechno l idsM pokoleni , aby bydlelo naveJkeri tvan zeme, urnl seiazene easy a meze pobytu lid!...Vnem totii iijeme, pohybujeme se a-jsme... ",pak tlka presne toto. Religio zaklada to, o.co namopravdu jde, 0co se skutecne stararne a co faktickypovazujeme za pravdive a skuteene, i kdyz si to trebaneuvedomujerne a promftame to do tradicufch,otrelych podob.

Tedy: religio ureuje pojeti skutecnosti a podobupravdy: vypovida 0tom, co minime, tekneme-li'pravda' nebo 'skutecnost', a nikoli, co si 0pravdea skutecnosti myslime, co prohlasujeme, kdyz se nasna to nekdo pta. Pravda a skutecnost pak vypovidajio povaze sveta, Pro anticke pohanstvibyl svetem kosmos

16

- vecny, bozskyrad; krestanstvf chape svetjako stvoieni,veda pak jako fakticitu, danost, objektivni realitu.

Pfimefenym postojem k takovemu svetu je vedeckynazor, budovany na zaklade vedeckeho poznam,'Vedecky poznavat skutecnost' zn~amena pozna~a.t j~l r'objektivne', g. jako neco, co rna povahu nezavisle Ipfedmetnosti, oddelene od poznavajtcfho subjektu. bReknerne-li tedy, ze svet rna objektivni povahu(a vsimnerne si, jak samozrejmy nam tento vyrokpfipadal), pak to znamena, ze svet ~amje p~ed~et:~,ktery muze byt nazfran a modelovan, do nehoz muzeclovek zasahovatjakoby 'zvenci', a pfitornje 'celypredobzorern', nema zasvetf.

V tom spocfva religio novovekeho cloveka, jehovazba ke skutecnosti, Pouze v ramci teto religio, tedynovovekeho, vedeckeho vztahu ke skutecnosti, davajfobraty jako 'svetovy nazor' nebo 'obraz sveta ' vubecsrnysl.Mluvit 0'krestanskem svetovern nazoru' je bud'protimluv, anebo myslenkovy hybrid v ramci .tehoznovovekeho vedeckeho diskursu. Svetovy nazorpredpoklada objektivni vztah ke skutecnostl. ProtoMartin Heidegger oznacil svet povstavajici z teto religio'vek obrazu sveta' - die Zeit d e s Weltbildes.

Tento obraz sveta je budovan na zakladevedeckychpoznatku, je do tvaren, do plnovan, rozsifovana prohlubovan pomocf vedeckeho poznanf tak, jakodove staff umelci vyrvareli obrazy bohu a herou nazaklade inspirace, in tuice , vnuknutf, snu, zjevent,vypravenf a nadsenf. A tak i nyni toto neustale

17


11/44

budovant, vytvarenf a overovanf schernat, modelua racionalnfch konstrukd udrzuje predmetnouskutecnost sveta - 'veri-fikuje', 1 J . doslova cinfpravdivymi nase objektivni pfedstavy 0skutecnosti,a tak po-tvrzuje (cini tvrdou, pevnou) objektivniskutecnost sveta.

Na vedecky vyzkum lze proto nahlfzet jako nasoubor ritualnfch Cinnostf, ktere tomuto procesuudrzby sveta ajeho objektivni skutecnosti napomahajt, .pecujf 0jeho jednotu, zabezpecujf meze a vypliiujimezery. Vedecke poznanf r n a zretelne sakralnf povahu:skrze ne teprve nase zkusenosti a nase predstavynabjvajf statutu skutecnostl.Take na vedecke pnstrojea vybavenije moino se dfvatjako na 'kultovnf objekty'.To je ostatne obvykle archeologicke oznacentartefaktu, jejichi poslanf nerozumfme, nebot majivztah k odllsnemu fadu skutecnosti, nalefeji dojinehosveta, nez jaky zname.j'Take budoud archeolog -tak jako nas mimozemsky pozorovatel, dojehoz dojmuse zde vzfvame - nebude s to ani pfibliine uhadnoutsmysl dnesnfch aparatur, merfcfch a reglstracnfchzanzenf, analytickych a dlagnostickych prfstrcju -o pocftacfch a pocftacovch mediich a stamili6nechkilometru magnetickych zaznamu ani ne mluve,takjako bezverec nechape smysl liturgtckeho vybavenikate lickych Ci pravoslavnych chramu: 0hal', svatostanek,zpovednice, kropenka, stola, cib6rium, monstrance,kadidelnice, vecne svetlo, paskal, mesnf roucha atp.- to vse je mu obvykle stejne nesrozumitelne jakoukony, ktere jsou s nirni nebo kolem nich vykonavany,

18

Takjako dnesnf clovek nerozumf obsahu a smyslustarych obrazu, tak nebude budoucf rozum etvedeckym grafum a schematum. - Ze kultovnipredmety 'nefunguji', zatfmco vedecke pffstroje ano?- S obema je prece treba umet zachazet a pftmerenese k nim vztahovat, coz predpoklada rozurnet jejichpredpokladum a souvislostem. Kr l ter ia jejichucinnosti, srnysl toho, co ukazuji, a toho, 0cernvypovidajf, rna mnoho metodlckych podminek ateoretickych ('veroucnych') pozadavku, To vyiadujedlouhou prupravu a radne zasvecern, tedy odbornost,.nebo alespon - od laickych divaku a uzivatelu -.naivnf duveru. Obe vposledku odkazuje na spolecnykosmologicky kontext, na sdileni tehoz sveta, 0nejzpecuje vedecka religio. V tom se vedecke prfstrojea zafizeni nelisf od magickych objektu samanu < :iltrurgtckych predmetu knezi. Giganticke urychlovacea kosmicke pozorovateIny, vyzadujicl od spolecnostinemale obeti, prozrazuji religi6zni povahu vedy jestezretelneji: odpovidaji pyramidam ci katedralam, letyna Mesic pak kfizackyro vypravam k Bozimu hrobu.Take vek vedy zna mysticka vzepetf k nebesum, navratyk pocatkum, ponory k hlubinam. (Nezapominejmena nezaujaty pohled ufonskeho religtontstyl)

Pfistup ke skutecnosti se tak znovu omezil jen naurcita mista a urcite osoby. Laboratore pfijaly poslanfsvatynf a vedci pfijali ulohu knezi - vykladateluskutecnosti, drfitelu a admtnistratoru pravdy, bdfcichnad jejf objektivitou, racionalitou, vedeckostf; odbornicise stali novym typem klerut a jeji poznani se staIo

19


12/44

jedinym, globalnfm, svetove zavaznym, vseobecnym-e-zkratka 'katolickym'. Takjako drkev vyvinulo mezi-narodni vedecke spolecenstvi sve instituce, svetovj'jazyk, odtazite pojmoslovi, formule, pravldla postupu,verejne obtady. Take se promenila v instanci duchovnfi mocenskou, uplatiiujid svUj vliv ve vsech sferach:kulturnf, vychovne, politicke, ekonomicke.

Funkcf vedeckeho poznanf nenf proto jen zfskavanfpoznatku - a tim mene jejich prakticke vyuzfvam: toje pouze 'cineni znameni', cili 'thaumaturgie.' - jil.veda, tak jako kazde nabozenstvf, zfskava duvery-hodnost, udrzuje si prestiz a posiluje svou autoritu.Vlastnim poslanfm vedeckeho vyzkumu je vsak udrzbasveta a ocista naseho myslenf, nazfrani, predstavovanfod vseho subjektivnfho, co by nebylo s objektivnipovahou skutecnostl v souladu. Vedecke poznam, totneustale potvrzovanf a overovaru skutecnosti svetapomoci vytvarenf jeho celistveho, bezrozpornehoobjektivnfho modelu, ujisfovanf se0jeho racionalnfa empiricke poznatelnosti, a z ni plynoud vylucnostia definitivnosti vedecke pravdy. Odtud - a nikoliv zesnahy po ukajenf nasi zvedavosti, ei z usilf doplnitschazejfcf vedomosti ei z touhy po poznanf - lzepochopit takovy jev jako 'zakladnf vedecky vyzkum',sklon k neustalernu hrornadenf poznatku, jil.tak nepf eh lednych, krecovite vybtcovany Cistekvantitativnim hodnocenfm publikacnf einnostiajejiho ohlasu jako kriteria kvality vedcu.

'Publikace' znamena r toltk co "zvef ejnenf".Vetejnost je prostorem, z nehoz povstala zvlastnf

vlastnost nekterych ideji, objektivita jako schopnostvyhlfzet ze vsech stran stejne. Na dnesnf honbu za conejdelsim seznamem publikad ajejich ocenenfrn (im-pact factor, citation index), diktovanou existencnfnutnosti, nelze pohlfzet jinak, nez jako na vyrazzoufaleho pokusu 0magickou (riredne overenou)ochranu ohrozene objektivity sveta; dIe logiky: cfrn'vice rnsf, desatku, odpustku - tim lepel

Veda jako vsemocna instance duchovnf isvetskapochopitelne nebyla puvodnfm zamerem vedcu -tak jako udum prvnich kresranskych cfrkvibylo svetskeposlanf bytostne cizi. Skutecnost, 0nil. prvni krestaneCi vedci vydavali svedectvt, a pravda, kterou hlasall,nepottebovaIy cloveka, jeho vdek a pfijeti: uprostredzanikajiciho sveta potreboval naopak clovek pravduke sve spase, Teprve svet, ktery se z tohoto novehozjevenf bytf a pravdy zrodil, dal podtit potrebu starostia pece 0svou pravdivost a skutecnost, A eim je svetstarsf, tim pece potrebu]e vice. Ti, ktetf stall ujehozrodu, se toho kdysi podjali. A tak se postupne jejichkerygma (hlasarn) a charisma (zkusenost oslovenf)promenily v religio. - To platf jak pro ktes1'anstvi,tak pro vedu, A totez by se dalo ukazat ina ostatnichsvetovych nabozenskych soustavach, nebot ionyjsouruznyml podobami kosmologicke pece.

20

Pres tobysemohlo zdat, ie mezi tradicnf religiozl toua novovekou vedeckostf existuje jeden zasadni rozdfl:vede chybf nabozenska bazeri a iicta. Jeji poznanfnezna diskretnosti a zabran - vede neni nic svate.

21


13/44

Zajiste: 'svatost' neni objektivni atribut ave sveteobjektivni reality neni mfsta pro tajemstvi. Svet tradicnfvedy je samozrejma, absolutnf danost - zasadne stalek diposici: nyni a zde, 'pted horizontem'. Svet provedce neni zazrakem a darem.

Take zde je treba proniknout k necemu puvod-nejsfrnu. Vyrazy 'dik' avdek' maji spolecny zaklad:'dek', jenz znamenal mysl, vult, vedorm, jak 0tomsvedti slova jako 'mimodek' nebo 'bezdeene'. Vyrok'dekuji!' tedy vlastne ffka: beru na vedornf, uznavam,uvedomuji si, A 'uvedomit st' znamena vjistem smysluuskutecnit, 'realizovat'. V nekterych jazycfch rna totoslovo zcela prirozene oba vyznamy: tak napr. anglicky'to realize'znamenajak 'uvedomit si' tak I 'uskutecnit'.

Z presvedceni 0objektivni povaze skutecnosti siceplyne, ze svet je necim na cloveku nezavtslym - pffrnoex definitione. Totez ostatne teoreticky platilo jak prostvoreny svet krestanu, tak pro pohansky kosmos,tak konecne pro biblicky ol'm starozakonnfho zjevenf.V praxi vsak hlasatele vedeckeho pohledu na svet,stejne tak jakovyznavacijtnych nabozenstvt, brzypi'fmoinstinktivne pocftili, ze keskutecnosti a pravdtvostiobjektivniho sveta nestacrjeho poznavani, nyod zejek nemu zapotrebf iuznavani ze strany IidskehoIspolecenstvi. Kaidy svet potrebu]e ke sve skutecnosti-vedomf pnslusnosti a poslusnostt ze strany cloveka.(To je jen jine V}jadteni nasi teze, ze svet povstavaz religio.) Ani objektivita nezbavf svet teto zavlslosti nacloveku - pfestoze je teoreticky jejim prfmympopfenim. Rovnez svet vedy potrebuje, ne-Il vdek ve

2 2

smyslu osobniho zavazku, tedy alespori 'vdek'v puvodnfm vyznamu vdeku jako uvedomelosti - g .neosobni zavazriosti, jet je vedeckou obdobouzavazanosti ...vdecnosti.

Uvedom elost je dosahovana 'osvetou ', kteranahradila katechezi. Zjejf potreby se vyvinula povinnaskolnf dochazka. 'Osveta' odvozuje sve oznacenfz presvedcenf, ze vse, co jest, je osvetlitelne, t].vylozitelne-c--pffstupne spolecnemu, obecnemu svetluracionalnfh 0nahledu, Osveta rna ten to nahled zjednat;a sftit pf esvedcenf 0 jeho nezpochybnitclnepravdivosti a samoztejmosti. Osvfcenecky etos potlacu]esoukrornf jak na strane cloveka, tak ze strany sveta:vylucuje jiny zpusob bytf, nez je objektivni existence.(Odtud neodolatelna asociace 'osvety' svymttanfrntajemna a s popininim existence bohu, duchua strasidel.) Vskutku: objektivnf realitaje stejne zarlivaa nesnasenliva jako starozakonnf Hospodin, prestozeby se teoreticky mohlo zdat, i.e toho vzhledem ke sveabsolutnfsvrchovanosti nerna zapotrebf - podobnejako Buh Ci behove. Byt by jejich zakony - bozi cipnrodnf - mely absolutnf platnost, je treba trvat najejich dodrzovanf a uznavanf ze strany lidf.

Nuze - religio neni teoreticky, explicitni, nybrz.prakticky, implicitnf postoj. Prave na teto prakticke,irnplicitni rovine, 0nii se zajfma nas E.T-religionistaze sveho ufonniho uhlu pohledu,je veda neodlisttelnaod ostatnich nabozenstvf, I pro vedu je skutecnosta pravdivost sveta ne-li darem, tedy nesamozfejmymvydobytkem, ktery je treba bedllve sttezit, udrzovat

2 3


14/44

a chranit.Tolik k 'vdecnosti'. - A ticta? Vedeckou podobou

ucty je bezpodmfnecne uznanf experimentalnfchvjsledku, Otazky si veda urcuje sarna - a take sipeclive hlfda podminky odpovedf. Ma po letavypracovane postupy a 'grify', aby neziskala jine typyodpovedf, nez objektivni - a navic konformnis aktualnf HnH: avsak samotne empiricke udaje -chovanf pffstroju za danych podminek - nediktujea neurcu]e. Reprodukovatelnou odpoved, kterouzfska, veda nezpochybiiuje. Muze ji sice ruznyrni(dovolenyrnf) zpusoby interpretovat, samotnenamerene hodnoty jsou vsak pro vedce hodnotaminezpochybnttelnymt, necfrnjako vyrok vestfrny.Jejichfalsovanf, zkreslovani, svevolny vyber, Ci dokoncevymyslenf patrf k n ej tezsfrn provinenfm. Tatoempiricka poctivost, spolu s metodickou cistotoua myslenkovou kazni,je vedeckou obdobou zboznostl- bazne a ucty.J ak vsakpovstava svet, jenz odpovida dane religio?Obvykla odpoved' religionisty zni: udalostf ~eveni -g. odhaleni skutecnostl, kdyzvpadlo do bezprosttednfpfitomnosti Pravdy. Skutecnost drive skryta za jevy,doslova schovana pod stlnym nan osem svychmnohotvarnych projevu, maskovana a znetvorenarejem naivnich ihlubokornyslnych domncnek,nepredstavitelna, nernyslitelna, toliko tusena v tajnycha stale mene srozumitelnych mysterifch (zasvecovacfch

24

obradech). nahle vyvstane z kazdodenni zkusenostijako jeji zakladnf soucast a ustrednf dej - zakladajfcf,kosmogonicka udalost; basnlckymi slovyNerudovymi:"Cas oponou trhnul a zmenen svet". Takto se vlornf dopfitornnosti prostrednictvfm heroa Ci spolecenstvfoslove nych , Pravda zjeveni prtchazf zazracn e,neocekavane - a presto tak, ze se zda naplriovatminula ocekavam, davne tuzby a predpovedi. Tak sejeji skutecnosta pravdivostlegitimuje minulostf, kterouospravedlriu]e, V jejirn jmene lze 'konat znamenf', g.vyvolavat neobvykle jevy a prorokovat: zjevena pravdazjednava vladu nad ptitomnosti, a vestbami sinaroku]ebudoucnost. Zkratka, udalostf zjevenf se zptitomnilasama pravda skutecnosti: jest zde, pred nami, prebyvamezi nami. Povstava sarna a svrchovane: nikdo jinevymysiel ani neustavil. Zjeveni je vzdy necekane,neodpovfda Iidskyrn predstavam - a presto se nabizijako neco, cozde vzdy uznejak vskrytosti bylo.Alespoiiv podobe tusenf a ocekavanf.

Skute cno st, kterou udalost zjevenf odhalila,nepotrebu]e dokazovat, vykazovat, netreba 0nfprcsvedcovat: kazdy se m~llZe0nf presvedci t - zkratkaa dobte proto, i.e tomu takje. Stacf pouze svedcitjejimu zjeveni, hlasat pravdu, ukazovat na ni, pfivadetk ni.

I kdyz pfi teto charakteristice zjevenf nam tane namysli jako predloha predevsfm udalost zjeveninovozakonrnho-e-vjezfst Kristu, ajeho hlasani prvotmkrestanskou cfrkvi,zasadne stejne bychom mohli podatvystoupeni Buddhy, reeky objev Logu, zjevenf Zakona

25


15/44

mezi pravdami vedeckeho sveta a zitou zkusenosn jednes pocitovan stejne intenzlvne a bolestne.jako tomumuselo byt na sklonku staroveku c i stredoveku - kdyse lide take prestali cftit soucastf tehoz kosmo-gonickeho pnbehu.

V krizi se ocitla samotna veda. Nernennost, defini-tivnost a celistvost vedeckeho poznanf se staly proble-maticke: teorie podlehajf revizim, jednota vedenf serozpada. Tim vsak je zpochybnen sam mono pol vedyna pravdu.

Svet, ktery rna zacatek, rna take SvUjkonec. Udalostzjeveni mu na pocatku polozila zaklady.jak se vsak svetrozvfjl, zjevene zaklady klesajf do hlubin, ztracejfzjevnost a stavaji se sklepemm, skrytostf, kryptou sveta,Nadale ovsern zustavajf predpokladern porozumenfsvetu a tak zaklarlem vSfzkusenosti, nejsou vsak jejfmobsahem; zjevenf dava jeste nasf existenci smysl, sarnose vsakstava nadsmyslneje vsakstale zprItomnovanovefejnou nabozenskou praxf. A mimo to k nemu stalemajf pfistup zasveceric! skrze mysterra, kter apredstavujf jakousi pupecnf siiuru sveta.Mysterijni obrady umoznujf vyvolenym a nalezitepnpravenym sestup k zakladum sveta a navrat kjehopocatkum. Pro tose v mysterifch mluvi0iniciaci (initium'" zacatck), g. uvedeni, vstupu, ale take vlastnfrnupocfnanf, zacmanf, pocetf. Mysterta umozriujfopetovne 'byt u toho', kdya kde svet pocal, sahnout siin concretona to.jak je ve skutecnosti zalozen. Dovolujfzasvecerrcum byt ucastniky puvodnf udalosti zjevenf.V pohanstvi toto znovuzpritomnenf melo podobu

Mojzfsovi atp. Pro nas je duldite, ze vznik novovekunenf V)jimkou.

Doba, kdy k novovekemu zjevenf doslo, si dala;i'pfiznacny nazev ~ renesance, doslova: znovuzrozeni.: Tehdy se zjevila skutecnost v prfrode a v pfirozenosti,

stala se pfftomnou v konkretnf existenci hmotnychjednotlivostf, v telesne, smyslove a zite zkusenosti.Uzasly renesancnf clovek se octl tvaff v tvar pravde,ktera byla netoliko bezprostredne vnfmatelna, ale tezpln e srozumitelna - pochopitelna rozumem,uchopitelna pfedstavami a vyjadfttelna slovy- proste:zjevila se tak, Le se vtelila do hmoty, ktera sebezprostredne dava telesnym smyslum. Taz hmota sivsak zazracne zachovala povahu tradicnf rnetafysickesubstance: bezcasovost, nernennost, vecnost, cistouaktualitu a dokonce matematickou, g. idealnf povahu,

Kazdysvetje vsak konecny - objektivnf nevyjfrnaje:i novovek se chy1f k zaniku. To nam postmodernisituace opet jednou prtpomnela - ikdyz tonechceme slyset. Skutecnost.jez za renesance doslova'prebyvala mezi nami', s nastupern novoveku opet'vstoupila rra nebesa' objektivnf reality a ztratila selidskyrn zrakum. Presto na cas zustavala jeste takfka'na dosah ruky': prvni generace vedcu ocekavalybrzky pfichod definitivnfho vykladu sveta - jeste zasveho zivota. Postupem casu vsak prvotnf chiliastickenadsenf vystrfzlivelo: skutecnost se nam, obycejnymsmrtelnfkum, stale vice vzdaluje do zasveu, ztraci sev propastnych hlublnach prostorua hrnoty, zce1amimo' \ ~ idosah prirozene pfedstavivosti a myslitelnosti. Rozpor

26 27


16/44

ZI

uspechu stavajf se myster la soucastf vefejnch onabozenskeho provozu ajejich moe se zeslabf, Vedletoho povstavaji pft skonanf veku ruzne hereze ihairesis= nachazeni), nachazejtcf jine cesty a zjednavajfcf sinove zpusoby.jak se napojit na vysychajici a zaneserieprameny skutecnosti. To vs e jsou stale projevy tisilf j"o zachranu a udrzenf stareho, opotrebovaneho sveta,Jini, jako Faust, hledaji cesty k novym pocatkum:

Dajl icli erenne, was die WeltIm Innersten zusammenluili,Schau' alle Wirkenskraft und. SamenUnd ttl' nicht melir in Worten kramen.(Goethe Faust 1.1, verse 383-385; doslovn e

prelozeno.jezto Fischerovyt Pokorneho verse semfjejipro nas relevantnim sdelenfrn: " ... abych poznal, cosvet drzf nejniterneji pohromade, zre] jsem vsechnupusobfcf moc a zarodky a pfestalhauzirovats pouhymislovy.")

Takova byla vroucnost touhy renesancnfho tiranaa intenzita ocekavani, pripravena k jakekoliv obetl,ochotna vzdat seipodflu na tradicnf spase sveta, kteryuz tehdy pro vzdclance jakoby ani neexistoval.A zjeveni, jak jsme fekli, nahle pfichazf sarno:z renesacnf zkusenosti povstal novovek. Svet, ktery sez lima renesancnf zavrati vynofil, vsakjakoby v sobeod pocatku nesl zarodky nieoty - stav, kteryF.Nietzsche posleze diagnostikoval jako nihilisrnus.Svet-Dfte, ktery se z porodmch bolestf trtcetilete valkykouecne narodil, nebyljlz svetem smyslove zkusenosti,sve tem lidsky smysluplnym, jak slibovalo jeho

posvatnych her. Podobne v krestanstvf je veffcf ucastenPosledni Vecere - ustavujid novozakonnf fad sveta,vpffjimani se telesne spojuje sT im, "skrze Nehozvsechno je stvofeno"; puvodnf mysterijni raz sipak zachovaly velikonocnf obrady.

Cesky vyraz pro iniciaci 'zasveceni' je v tomtoohledu velrni vymluvny: vyjadfu]e jak transcendentnirozmer mysterif - prekrocenf hranic sveta, tak ijejich'descendentni' , zpetny smer: zasvecenec je vskutkuza-svecen, g. zapusten, zanofen do sveta. Na rozdfl odlaiku - lidi svetskych, do sveta pouze nahodnevrzenych - je zasvecenec zamerne, reflektovanepfipraven: je ve svete - neni vsak ze sveta, Takerozjfmanfm je mozno dusi devest do stavu totoznehos pocatkern: tehdy se ztotoznu]e se samym zdrojemskutccnosti Ci pfimo s povahou vseho byti. Tradiceteto cesty byla rozvijena zvlaste na vychode.

Jak se svet postupne rozviji ajeho zjevene zakladyse vzdaluji, take mysterijni zdroje a spoje ztracejf nasfle a ticinnosti. Jejich smysl je nutno udrzovatvy1dadem. Ovsern zpusobu.jak lzemytus c i ritus vylozit,je mnoho. Vfkladem pak nenf mozno nahradit iitechapanf sveta. Verouka se posleze rozchazf s kulturoua prestava byt zakladem jedno ty tam, kde uz se nedtimesoucasn tehoz zakladajfcfho pffbehu, tehoz sveta.Nasklonku veku se rozmahajf snahy 0siroke zprfstupnenf.mysterif Iaikum. Na konci antiky se rozmohla mysteria- stala se spolecenskou modou a konvenci. Hnutizjednavajid si pfistup ke krvi Pane a ke slovu Bozfrnujsou u nas dostatecne znama z husitstvi. V pffpade

y

1

ri

1(1

I


17/44

reriesancnf zplozenf. Novy vek - ai6n- jako bybyl uzmrtve narozeny: byl to svet bezduchy, racionalnfa mechanicky fungujid - hotove a presne soustroji,vyroben e z universalnf, hmotne, veene substance. Praveproto se zdal bytkonecne pevne zakotven v metafysickedefinitive - v definitive objektivity, imunnf protikfehkosti a prornenlivosti lidskych nazoru i protirozrnarum dejin. Opfr al se 0jiste, pf esnea nezpochybnitelne vedenf toho, jak se veci majf,skutecne a nutne-c-tedytak.ze tornu nemuzejtnak bYt.!

Kdyz ale skutecnost, se 'vstupem na nebesa'objektivni reality, nakonec mizf v propastech svetakvant na strane jedne a sveta galaxif na strane druhe,veda tak prodelala podobnyvyvojjako kresranske nabo-ienstvf: ruku v rnee s upeviiovanfm sve antority a moeise jejf poznatky stavaly stale sloii1E:jSi, odtazitejsfa neprfstupnejsi, podobny spletitym teologtckyrn spe-kulacfrn pozdni scholastiky.

pravd vedeckych, jakoito pravdy transcendentalnf,zasvetnt.jejlch platnost byla odkazana na 'onen svet '.Ten byl sveren do 'duchovnf spravy' cfrkvf coby jakasi'tltularnf dieceze' (tj. historicky spravnf okrsek defacto jii neexistujicf). Cfrkve me l y bdit nad 'pravdamivfry' a zajistovat 'ukajenf nabozenskych potfebverfcfch' . Veda k hladke sprave novovekeho sveta dojiste miry zasvetf potfebovala: neexistovalo, a pfitomposkytovalo utociSte iivotu, smyslu, hodnotam,subjektivnimu prozfvani. Tak si kfesianstvf - a spolus nfrn ijina nabozenstvi - zachovalo v novoveku vlivduchovni a mnohdy i fakticky, Kupodivu se cirkves .tfrnto "zasvetnfrn mandatern ' brzy spokojily:natolik lpely na sve tradicnf nabozenske roli, ie elmdal tim vice pfipodobi'iovaly svou pravdu objektivnfrn,racionalistickym poznatkum vedy a sve starobvleInstituce modernfm institucfm svetskym. Pod vlivemosvfcenecke a racionalisticke skolnfvychovy se novemupojetf viryjako


18/44

mezi vedeckym pojetim sveta a zhou skutecnostf vedetak da1eko, ie spolecnost jako celek jiz neehee nestbnme mysterijnfch vzmachu, urcene nekolika malozasvecericum: kosmicke vypravy byly preruseny;prerusena byla rovnez vystavba giganttckeho supra-vodiveho srazkoveho superurychlovace, schopnehovytvofit podminky blfzke tern, ktere panovaly napocatku vzniku vesmfru. Tento projekt bybyval dovolildokazat existenci Higgsovy castice- 'svateho gralufyziku' - predpovezenou soucasnymi teoriemi. Branak tajemstvi vnitfnf struktury hmoty nebude otevfena.

Podobne COBE ajine kcsmicke mise a observatofese snazi proniknout k samotnyrn pocatkum vesmirurozborem 'reliktnfho zarenf - ozveny jeho vzniku ...nenf tojako dobjvat prazdny Bozf hrob?

Laicka vefejnost, podnecovana vzrustajfcfrn poctemnekonformnich vedcu, je vsak dnes vice vzrusovanasliby brzkeho ptiehodu 'noveho paradigmatu', kteresvet vysvobodf od zakletf mechanlcke ztrrrulostinewtonovskeho sveta, a udnf miS lidsky svet opet'kouzelnym ' (tzv. reenchantment of th e world) [1J.S nadsenfmjsou pfijimanyhypotezy0 tom, zevedorm,subjektivita, ba obecne vsechny iivotni proeesy jsoubezprostfednimi projevy 'kvantoveho radu'.

/' Co kdyby tento uznavane pravy rad skutecnosti,l 0nernz nam podavajf zpravu nejvyssf zasvecenci vedy\a kteryje 0 tolik jiny, neili svetmechanicky, do nehoz\nas odsoudila tradlcnf veda, nebyl nakonee'tolik vzdalen nasi zkusenosti - neomezoval sejen naihlubiny mlkrosveta, bezpecrie oddelen mnoha

desftkami velikostnich radu od sveta nasi telesnezkusenosti? Co kdyby prave tuto telesnou zkusenostsamu - totiz sebeuvedomem, ktere veda nedokazevysvetlit - zakladal sam kvantovy rad skutecnosti?

Pak byehom opet smell se svatyrn Pavlem prohlasit,ie " v n em i ij em e, p oh yb uj em e s e a j sm e" ? Co kdyi prave to,o cern nas soucasnf 'veleknezf a zakonfci' ujiSfuji, zenam zustane navzdy nezname, protoze tomu nelzerozumet bez zvlastnfho zasvecenf do magtckych formulimatematickeho formalismu kvantove mechaniky,pifstupneho jen malo smrtelnfkum, co kdyby to bylonecim jako 'rieznamy buh ', jernuz Atherianevybudovali na Areopagu oltar: tim nejznamejsim -stale pfftornnym predpokladem kazdeho vedem,kazde zriarnosti? ('Znamost' se pak reeky rekn egn6sis... ).

Zatfmco jednota vedenf se rozpada, a nenapadnese opoustf - a to prave v souvislosti s kvantovoufyzikou- isarno chapam skutecnosti jako objektivni reality,veda postupne ztracf svou presvedctvost a spolecenskykredita p+estava plnitfunkci novovekeho nabozenstvi, ! \Rozpada se 'stara aliance"!". S nf ovsern ztraciikrestanstvf zastitu sveho 'zasvetnfho vymenku'.

Jako za pozdnfho helenismu Ci renesance, tak i ny-nf za postmoderny - v dobe globalnf vedecko-technicke civilizaee - dochazf k prolfnanf kultur.Jak v nem krestanstvf obh ajf svou jedtn ecnosta vylucnost, to bybylojme zamyslenf. A stejne tak budenutno novym zpusobern uvazovat nad smyslema poslanfm vedy pote, co' ztratf sve religi6zni poslanf

Zlle

32 33

.y

"enr: i

riI.

,L,II:)kJeI.

I,


19/44

.~,Udri.Ovatelesveta, garantaskutecnosti a adminlstratorapravdy.

! Soucasna doba zaniku novoveku je tehotnazjevenim. Zjeveni,jakjsme rekll.je vzdy svrchovanou,jedinecnou udalostf: jeji podobu a povahu nelzepredern znat, Nase ocekavanf se nesmi upnout nazadnou apriorni predstavu. Jinak by se mohlo stat, zeudalostnoveho zjeveni, az k nf dojde, yeasnerozpozname a nepi'ijmeme.

Zobecneny religionisticky pohled, ktery nase uvahanabizi, snad pomuze pochopitnejen podobnosti, nYbri.ihlubsf souvislosti soucasne krize vedy s krizi, v niz senachazf ki'esfanstvi pote, co se ztratou duchovnf moeivedy, sve novoveke ochrankyne, ocitlo se taki'ikajic 'naholickach' ..

Vede I krestanstvi, obema pi'ipadlo dnes eelitbezbrehemu postmodernfmu relativismu na stranejedne a pestre smesicf krajnich fundamentalismua sektarstvf na strane druhe, Obe nabozenstvf -vedecke i krestanske - se snazf obstat v konkurencisoucasneho svetoveho 'psyclw-marketu' za situaceprohnanf svetu na rozvalinach jednotneho novovekehosveta, Neni divu, ze se obe snazf omezit vzajemnoukonkurenei na minimum. K tomu vsak nestacf durazna vzajemnou mimobeznost. Obe religie semustvzdatsve zavislosti na novovekem, modernfm kosmickemi'ad,u - a stanout tyafLvtvaLpostmodernejakopf~s:hQ~tt.!.._ < . t : . J J I Q m t n t . Musf budovat alianei novou,Vychazejicl se sdflene zkusenosti zjeveni.

.Je zde tottz nadeje: zjeveni se nestfidaji lhostejne,

Kazde, spliiujfc ocekavant, naplnu]e a zhodnocujedosavadni zkusenost tim, ze zjevuje jeji smysl. Tak dokresfanstvivstoupilazkusenosthebrejskai helenisticka;obe se0tisie let pozde]i podilely na novovekem zjevenf:renesance zpfitomnila antickou moudrost, reformacestarozakonnf zkusenost. A to, zetoto renesancnf zjevenfsarno melo chrtstologicky raz jako obdoba Vteleni,snad z pi'edehozich uvah vysvitlo dostatecne zretelne,

Proto neni duvodu pochybovato tom, zejakduchov-nf odkaz ki'esfanstvi, tak epistemologicka zkusenostvedy nebudou novyrn zjevenim zruseny, nybdnaplneny. Vzdyf veifme, ze "zivot budouciho veku ",ktery nahradf stary svet vedy, nebude jen jehozavrzenfrn, nybri pr'ome no u, zmrtvychvstantma vykoupenim.

U n d n ur w o G ra be r s in d, g ie bt e s A uf er st eh un g en .(Ajen, kde jsou hroby, jsou take zmrtvychvstanf.)Friedrich Nietzsche [6]

:zue:y

34 35

..,enriTtir..y1,LI0k

./ IIeLu1 1e1,


20/44

NEBEA ZEME, vEDA A MYTUS[Anaximandros] prvnfvynalezl gn6mon, zhotovll tezsfairu [=model nebeske koule] a prvnf se odvaztlvykreslitna desku zerni, Pravil, ze neornezene jevecnea nes ta rnoucf a ze obsahuje vscchny svety , (ZlomkyAI,6,1l[7[).Na svatek svateho Prokopa, dne 4.cervence,se kona v Cechach na Sazave pout, Tehoz dne se veSpojenych statech slavi Den nezavislosti. Letos tambyla pfi teto pfilezitosti udelena Vaclavu Havlovimedaile svobody.

Tato shoda mi pfipada vyznamna: Sazavskyklasterje taktez symbolem ceske duehovni svebytnostta nezavislosti. Krasne to symbolizuje epizoda z tzv.Mensf legendy svatoprokopske, podle niz r.1203 jisrysazavskyopat.Blazej, vyzvan byvve snu svatymProkopem,opatril se doklady a svedectvtml a "vypravil se k panupapezl Innoeenci Ill", aby jej pozadal 0Prokopovoavatof ecenj. Kdyz v Rime marne po cely roko "kanonizacl svatych ostatku Prokopovych" usilovala dochazely mu penize,

"...poklonivse prahu apostolskernu sveol nadaleblazenemu Prokopovi, aby svou vee dokoncil.Sam sezvednuv, vydal se tajne teze noci na eestudomu, Nac dlouhe vyKlady?Blazeny muz.jak bylslibil, hned pfiSel mu ku pomoei. Nebot pravev chvfli, kdy opat Blaze] mffil z mestskych bran,


21/44

zjevil se ten svaty otec s pastyrskou holi papeziInnocenci v loznlci a fekl: 'Proc js i vahal? K cernuty tve pn'itahy? Jak dlouho jeste strpfs, aby metelo takto lezelo v zemi? Proc jsi dopustil, abymu] duchovni odesel s prazdnou? Nevydas-lirozkaz, aby ustav v ceste k svatemu Vavfinei zahradbami mesta ihned se vratil, neschvalfs-Iisvedectvf 0mych ostatcfch a nepovolfs-li mipovinnou poetu, pak . .. ' - av tu chvfli zvedl svoupastyrskou hill - 'takto tluka dotluku- tel'Probrav se papez ze spani, otazal se takfkapolornrtvym hlasem, kdo ze je neb odkud,a jak ze se jmenuje? Tu odvetiv mu bozf rnuz:'Me jmeno je Prokop', zmizel. I vstav papez ...ihned dal opata povolat zpet a prohlednuvsvedectvf bedliveji.jal se slouzlti msi blazenernuotei nasemu Prokopovi." [8]

Vzpomncl jsem st kdysi na tento unikatnfhagiograflcky skvost,byvpfftomen historicke udalosti,kdyz Svaty otec na Prazskem Hrade, co host VaclavaHavla, srial klatbu zJana Husa, taktez legendarnfhosymbolu ceske duchovnf svebytnosti a svobodyv hledanf a hlasanf pravdy. Vybavila semi pMtom slovabasnfkova: "ATaborn se klonil vecny rum."

Tenryz vers mi vytanul na mysli i letos. Medailesvobody je vyznamnou poetou, kterou Spojene statyudelujf, Jeji laureati obvykle hyvaji navrhovani naNobelovu cenu miru. Jde tedy 0novoveky protej-sek zahajenf kanonickeho procesu.

Modemf doba postavila svu] vztah ke skutecnosti38

nikoliv na pravde zjevene, nybri na pravde poznane,Roll nabozenstvi v nf prevzala veda. TeziSte duchovniautority i svetske moei se postupern casu pfesunulodo Ameriky, od jejfhoz objeveni se datuje zaca-tek novoveku. Ve tfech svetovych valkach - dvouhorkych ajedne studene plus te nedavne v Perskemzalivu - utvrdily Spojene staty v globalnfm mentkusvuj vliv a autoritu. Prokazaly tak nadrazenost vedeckeraeionality a demokratickeho zrfzenf nad totalitnimiideologiemi, fundamentalismy a naeionalismy vsehodruhu, Pax Americana se stal novovekym protejskempads Romanae.

Dnes se i my ocitame ve sfere tohoto vlivu, kterynam vtiskuje nejen podobu hopodarskou a politickou,nYbri i statopravnf, kulturni a duchovnf. A duchovnfautoritu dnes predstavuje veda. Uvedornme si jen,sjakou samozfejmostf je prave americka veda nasimibadateli povazovana za absolutni meritko a zanezpochybnitelnou normul Studljnf pobyt na nekterez americkych univerzit, ustavu c i zarfzeni je cosijakovykonanf ponte. Zkratka - Spojene staty nas vzor.A za teto situace pfedstupuje Vaclav Havel piedamericky koncil - pardon: kongres, aby ucastniky,Ameriku a cely svet upozornil na to, ze novoveka eramoderny jiz skonclla, Jeji konec nastal pfed ctvrtstoletim - pnstanfrn americkych kosmonautu naMesfci. Novovek skoncil tam, kde zacal, [0]

Vaclav Havel zde rozviji myslenku filosofa RadimaPalouse, ktery v udalosti, kdy clovek poprve spatfilZemi zjineho kosmickeho telesa, vidi meznfk, jimz

39


22/44

koncf novoveka era a nastava doba nova, doba globalnicivilizace, kterou Radim Palous oznacil slovemsvetovek ,[10]

Kazda historicka epocha a kultura predstavujezvlastnf 'vek' - svet vyznacujicf se urcitjm kosmickymtadem, ktery povstal z kosmogonicke udalosti setkanfNebe a Zeme, oznacovane vmytologiijako "posvatnasvatba", l ti er o s g amos , otevirajici prostor mezi nebema zemf - svet Iidskeho pobyvanf. Speciflcky razkazdeho takoveho prostoru urcuje postaveni Ci 'mistocloveka v kosmu', ktere dava cloveku kosmickouorientaci a lidske existenci smysl.

Ani novovek nenf vyjimkou, byt jeho vedeckechapanf skutecnosti na svemyticke zaklady zapomnelo.Novoveke posvatne zasnuby sjednal Kopernfk: prohlasivZemi za nebeske teleso, ucinil z nf nevestu hodnousveho nebeskeho partnera. Giordano Bruno jipak vyzvedl do nejvyssi nebeske sfery - uvedl Zemi dofise hvezd. Vlastnf kosmickou svatbu vystrojil Kepler.Pravne tento novy posvatny sriatek Nebes a Zerneuzavtel Isaak Newton, kdyz sloucil zakony nebeskemechaniky s pozemskou fyzikou a tim vtiskl novovekekosmologii jeji zvlastni, legalistlcky, forrnalni razv podobe obecnych a matematicky vyjadrenych'pffrodnfch zakonu',

Timto aktem byla de iure zrusena hranice, kterouptedstavovala tzv.lunarnf sfera - drive povazovana zaostry predel mezi tadem pozernskym a rademnebeskym. Rise sublunarnf byla oblasti hrnotneho,telesneho byti podro beneho promenlivosti, pomfjivosti

40

a nedokonalosti, vznikua zanlku. ruse nadlunarnfbylanaopak svetelnou oblasti stalosti, nemennosti a doko-nalosti, Novovekym sriatkem obe fise splynuly v abso-lutnim prostoru: lunarni predel mezi 'nahore' a 'dole'byl prolomen.

Symbolicky zazorriuje tuto kosmogonickou udalostzrodu novoveku ikonografie Nanebevzeti (Ass1l1npta):Maria, v tele zbavenem smrti a porusenf, smesfcempod nohama a s hlavou zdobenou hvezdami, stoupamezi nebestany co Nevesta Bozfho Syna. Je to motivapokalyptlcke zeny z dvanacte kapitoly Janova Zjevenf.Apokalyps isznaef doslova: odhaleni, odkryti. A vskutku:novoveky svet je svetem zjevnosti. Zeme jiz nenfzosobnena temnou Isidou, ptiroda prestava bytArtemidou efezskou - Velkou matkou bohu, cidokonce pi'fSernou podsvetnf bohynf, jei byvalanctfvana strfdave jako Selene, Hekate Ci Persefonea kouzlyvzwananarozcestfch jako zosobnenf lunarnfcha astralnfch vlivu. Byla povolana stat se Kralovnounebes. Ptirozenost novoveke skutecnostt je zcelaodhalena, ptiroda je obecne pfistupnou 'otevrenouknihou', svet smysloveho vnfmanf je prohlasen zaskutecny a latka, z nfz sestava, se menf v novovekou'hmotu' - univerzalnf substanci, ktera je jak telesnatak maternaticka, tedy zaroveri rnaterialnf i duchovnipovahy.

Zmytologickeho hlediska znamenal projekt Apollokonkretnf, telesn naplnenf (consummauo) novovekehoPosvatneho Siiatku, znehoz se zrodil nas modernfsvet, Vstupern pozemstanu na Mesic byla de facto

41


23/44

prolomena odveka hranice obou tiSi, se zrodemnovoveke kosmologle d e l eg e davno zrusemL Stalo setak podle zako nu newtoriovske fyziky, pomocipozemskych mechanismu dokonale vyhovujfcichpozadavkum mechaniky nebeske.

Triumfalnf dovrsenf novoveku se vsak zaroveii stalojeho zavrsernm: v dokonanf se ohlasilo skonanf -consummatum est! Nebot Zerne byla tehdy poprvespatfena z nebeske perspektivy telesnyma ocirna Iidf- a ne toliko duchovnfrn zrakem jejieh vedeckehonazoru. "Globalita se stala fyzickyrn zazitkem", pfsedoslova Palous a pokracuje:

"]e to sam svetajeho smysl,kteryjakozto ceIek sedostava do otazky .... Poprve pfed nam] vyvstalaotazka smyslujednech jedinych svetovych dejin,a to n iko liv jak o korrglomeratu strfpkujednotltvych kulturnfch spiritualit, odlisnychnavzajern povahou sve transcendence, nyortjako jednoho Iidskeho spolecenstvf." [Ill

Z nebeskeho stanoviste, k nemuz nam novovekykosmicky fad zjednal pifstup, se zjevil Iidsky svet vezcela nove perspektive. pfipomnel nam, ze nasezapadnf civilizace, vcetne sve vedy, je jen jednimz nescetnych zpusobu, jak clovek nachazf sve mfstov kosmu. Novoveky, vedecky obraz sveta (ktery jsmepovazovali za ten jediny spravny a definitivni, atak dokonale legalne zabezpeceny, az se zdalo, i.eneni tfeba 0nej pecovat a i.ejej stad toliko poznavat)se ukazuje byt jen jednou z fady kosmologii, z nichzkazda.jak jsme rekll, vyjadfuje jinyvztah Nebe a Zeme,

42

vztahuje se kjlne kosmogonicke udalosti, a pecujeo ni jinak a po svem,

S pocatkem svetoveku prestava byt proto kosmickajednota sveta obecne pfijfmanou, 'zakonitou' samo-zrejmostf a stava se opet ukolem. Na prvnf pohled byse zdalo, is: tento rikol je nesplnitelny: zadny 'meta-kosmologtcky' vzor jednoty nemuze existovat a nelzetake navrhnout zadny obecny postup, ktery by vsichntuznali, Vidyt' kazda kultura, kazdy svet se fidi jinYmradem a uznava odlisna kriterta spravnosti. To je'P2d-stata postmodernf situace, situace multikulturniho~vtta~'"vr;imcrktere"liledaVaclav Havel cestu keztracene Integrite pfi zachovanf - ba prave ve sluzbezach ovanf - prf n ci pu moderni demokracie,respektujidch svobodu, svebytnost a nezavislost, a tonejen pro jedince, ale i pro narody, spiritualitya kultury. Navic se zda vyloucene, ze by se zapadnf svet- pfes vsechen svlijpostmoderni relativismus a skepsi ,-zasad.ne_vzdal sveh~ n~vovekeho vedeckeho obrazu I isveta. jme, alternattvnt kosmologie, zalozene na Iruznych mytickych ci nabozenskychpostojich, mohoubyt zajiste uctyhodne a hodnotrie: a samozrejmepfiznavame pfece - byt'eiste akademicky - jedincurninarodum pravo se k nim hlasit a ndit se podle nieh,jenomze ... A zde, zda se, vsechna soucasna velkorysosta tolerance koncf: ty ostatni kosmologie jsou vecfnazoru a viry, zatfrnco jak my chapeme svet, je vecfvedeni a faktu, kterou nelze ani relativizovat, aniproblematizovat!

Havel vsak upozorriuje nazvlastnivec: postmodernf43


24/44

svet prece jiz na moderni kosmologii vubec nespocfvalVeda, ktera diky nf pred tremi sty lety vznikla, sarnazhruba pfed ti'iceti lety (tedy prave v heroicke eposekosmickych Ietu) dala vznik kosmologii nove,kosmologii Velkeho Tresku, Novovek tehdy skoncilskutecne - nikoliv jenom v nejakem obraznem,symbolickem smyslu, zjevnem tak nanejvys duchaplneobrazotvornosti fllosofu a basnfku.

Vzdyi ve svetle teto nove, evolucnf kosmologie sesvetovyporadek zcelapromenil: vesmirjiz nenivecnymsvetovy fadem, ani dokonale fungujicim mecha-nismem, nYbri dramatickym pffbehem, ktery zacalzhruba pred patnacti miliardami let! To jevsak naprosto jina kosmologie, nez ta, ktera v dosaieniMesice slavila swj triumf Je natolik odlisna od vsechpredchazejfcfch, ie ve srovnanf s ni se jevi povestna"kopemfkovska revoluce" jako drobna kosmetickauprava na stredovekem Ci antickem schematu,

Samotna veda - nejskve!ejsf zplozenkyne novovekua puvodne nejspolehlivejsf opora jeho kosmickehoradu - tento rad zrusila. As nim se postupne menfi sebepochopenf zapadnfho cloveka. Ani moderniclovek nepresral byt tou bytosti, ktera smysl sve exi-stence sparru]e v kosmickem radu. To je vlastni duvodstroke obliby 'nebeske tematiky': kosmicita clovekavysvetluje , prot jsou astronomie, astrofyzikaa kosmologie (nehlede k astrologii) tolik popularnfve srovnanf s ostatnimi vednfmi obory, jako trebageologie, meteorologte, botanika nebo medicina, jezby se zdaly pfirozene Ci prakticke zkusenosti daIeko

44

bliZsl. ,....,-Kdo nechape hluboky predel mezi tradicnia soucasnou kosmologif a vidi v soucasnych nazorechna vznik a vyvoj vesmiru jen prtrozenv vysle-dek postupncho vyvoje vedeck eho poznal1lskutecnosti, jehoz vyznam je predevstm odborny,a jakekoliv vyvozovanf dusledku pro smysl lidske exi-stence za neopodstatneny, pripomjna Capkova 'Sou-casnfka': v "

"Co Z e h'ka ten GaIilei? Ze se Zeme toCi kolemSlunce? Hm, toja marn vainejsi starosti!" [12JNuze - vse se promenilo od dob Giordana Bruna

a Keplera: octlijsme se ve zcela novem svete a VaclavHavel to chtel pfipomenout.

v eGoZivotjii nenf toliko okrajovym, vX;imeenymjevem

na jednom bezvyznamnern prasku, viffcfm neko-neenymi prostorami vesmiru, pozemske dent se uinejevi jako chvilkova epizoda kosmicke vecnosti,jakjsme tomu donedavna verili. Stiff Zivota, ktery sena Zemi objevil takrka na zacatku jejf existence, tedypred vice nez tremi mlliardami let, je soumeritelnes trvanfrn vesmfru: obnasf nezanedbatelnou castkosmlckeho vyvo]. Zivot nevznikl ei neuchytil se naZemi proto, ie k tomu na nasern kosmickem telesebylyshodou okolnostf vhodne podmfnky. Tuto shodu,tyto podmfnky siZivot sam utvarel, rozvijel a udrioval:btologicka evoluce je od geologickeho vyvoje 'ModrePlanety' neoddelitelnal

Bylo vsak treba kosmicke perspektivy, abychom sito uvedomtli, abychom se na vlastnf oci mohli

45


25/44

presvedcit, ze nase Zeme, tato na hvezdne nebe vzata,modrym rouchem okraslena Nevesta je skutecne -ne toliko metaforieky ci ikonograficky - zivou bytosti:tou, kterou staff ctili jako bohyni Zemi - Gaiu. To jepodstata tzv. 'Gaia-hypothesis' - teorie, ktera povazu]eZemi za superorganismus - zivou planetu!':",

Vlastnf kosmologie Velkeho Tfesku vzniklasnoube-nim fyzikyelemetamfch castic a astrofyztky, V plodnernsetkanf obou vednfch disciplin lze videt novou, intimniudalost kosmicke svatby, zalozene na sriatku nitrahmoty s nitrem hvezd - spojeni mikrosvetas megasvetern. Tfrnto novym vztahem jsou Zernea Vesmfr jeSte daleko tesrieji a hloubeji provazany,nez se do sud tusilo l K svernu uzasu musi vedcikonstatovat, ze kdyby byl vesmfr jen pranepatrneodlisnj', co do staff, velikosti, hodnoty konstanta podobne, pak byexistence bytjen jedine ziveplanetybyla vyloucena. Nebot alternativnfch moznostf zrodua ranneho vyvoje vesmiru nahodnymi kvantovymifluktuacemije teoreticky bezpocet, A presto se vesmfrvyvi]elprave tak, zeumoznil zivotaze dospel k existencicloveka, jehoz ocima mohl sam sebe spatrit, (Tytorivahy se opiraji 0tytez zakonitostl a teoretickepfedstavy jako sama kosmologie Velkeho Tresku.)

To je podstata tzv, antropicMlw pnncipu, dIe jehoz'silne verze' je takovy pozorovatel dokonce nutnyk samotne existenci Vesmiru! S antropickym principemjako by se soucasny clovek znovu rozpominal na svekosmicke postaveni a poslani'!".

Jako pozemska, smrtelna bytost je vsak clovek

soucastf a vysledkem zce1a jineho prfbehu, nez jsouvesmtrne dejiny. Vzesel z btologicke evoluce ptednecelym milonem let - v kosmickem merftku tedyzcela nedavno, Jde vskutku 0nahodu? Odpoved'evolucnf biologie je jednoznacne kladna:

"Pfijmeme-li toto poselstvi [vedy 0 naprostenahodnosti naseho vzniku], bude nutne, aby seclovek konecne probudil ze sveho tisfctletehosnu, aby odhalil svou naprostou samotu, svou ra-dikalnf cizost. Nynf'jiz vi, ze takjako cikan.je naokraji vesmfru, kde je mu tteba zit. Vesmiruhlucheho kjeho hudbe, lhostejneho kjehonadejfrn takjako kjeho utrpeni Ci zlocinum."

46

[15Jtika Jacques Monod, kIasik molekularnf biologie.Vjeho slovech se vsak dosud .ozyva svet novovekekosmologie, jejtrnz dusle dnym do mysl enfrna nejVYZ11amnejsibastou se tate disciplfna stala, Temerveskera soucasna biologie tkvi vjejim zajetf a dosudnechce nie slyset o tom, ze stary kosmickyfadje mrtev.Dokonce ani v ramci Gaia-hypotezy nema "syn clovekakde by hlavu slozil"; i v nf hraje clovek spfse rolivedlejSiho produktu nahody - ne-Il omylu cinebezpecneho cizopasnfka ...

'Antropicnost' vesmiru a rnacesska lhostejnost Gajivsak spolujaksi 'neStymuji' . Ze by najedne strane celyVesmfr uzpusobil sebe sama k tomu, aby zplodil zesveho luna Gaju, a ie by na druhe strane ponechalvznik sveho vyvoleneho svedka slepe nahode krvaveIoterie ptirodniho vybera, a tak srazil astronomicke

47


26/44

sk6re sve vlastnf nepravdepodobnosti zpet k virtualnfnule?

Vyskytuji se take znameni odlisnych uradku.Nejnovejsf geologicke vyzkumy naprfklad naznacujt,ze ledovych dob - glacialu - bylo mnohem vic, nezjsme se byli domnfvaIi; ledova doba se za poslednfhodva a pt"tl milionu let zda byt Gajinym normalnfmstavem, jen obcas prerusovanym kratkymi intervalyprechodneho otepleni - interglacialy, Ten poslednf,soucasny interglacial se vsak vyznacu]e mimoradnoustabilitou - pres deset tisfc let. Toto daleko nejdelsfpifznive obdobi zaminulych sto padesat tisfc letnastalov pravy cas- prave v dobe, kdyclovek dosahl takovehostupne biologickeho vyvo]e, ze mohl zahajit vyvo]kulturnf. Veskere dejiny lidskych civilizacise tak muselyvejft do tohoto jedinecneho, jakoby pro nas pri-praveneho 'veku Gaji'. [16J

Tento naznak je vsak zatfm ojedinely, coz Jenpodtrhuje, nakolik dejiny Vesmiru a dejiny Zemeneskonale presahujtlidskou historli. Clovek nenijejichucastnfkem: nehraje doslova zadnou roli ani v po-zemskem, a tim mene ve vesmfrnern dramatu. Jakovzdy pred tim, tak i v rame r soucasne kosmologie seClovekocita v silovern poli obou kosmickych mocnostijakoby mezi dvema nezmernymi mlynskymt kameny,ktere ho coChV11ihrozf rozdrtit. Ac nenijejich soucastf,oba neslucitelne pffbehy se navzajern potfebujfa potrebujf sveho vypravece, ktery drzf kIfc kjejichvzajemnosti. Na prahu svetoveku si clovek znovuuvedo muje prekerriost a nezajisteriost sveho

48

postavenf, zaroven vsak i sve kosmicke poslanf svedkaa rucitele Posvatneho Siiatku a subjektu kosmickepolarity. Timto poslanfrn prekracuje ('transcel1duje')clovek svou pozemskou - lidskou, ph1iS lidskou -existenci.

Teorie Gaia a antropickj prtncip, ktere Vaclav Ha-vel pripomnel, nejsou ovsem zadnymi vedeckymi hy-potezami a tim mene vedeckymi poznatky. Na druhestrane vsak nelze tvrdit - jak Cinijejich kritici - ienemaji s vedou nic spolecneho. Obe vize bylyformulovany vedeckym jazykem a obe se opfrajio solidnf fakta a obecne pnjfmane skutecnosti. Z nichse take zdaji vyplyvat - takrka nevyhnutelne a s na-tolik nutkavou a do oei bijici presvedcivostf, ze jsousvymi zastanci povazovany za pravoplatne vedecketeorie. A vskutku: jsou to "teorie": nikoliv vedecke,nytriteorie v pradavnem slova smyslu: recke theotia(lat. contemplatio) ozn acovalo mysterijni zfenfposvatnych her:Vyplyvani techto teorif z vedeckychpoznatku proto neni logtcke, nytri narativni-m}'tickeajejich presvedclvost nenf ractonalnf, nytrz arche-typalnf, anamnestlcka. r!' ;

To sarno byjeSte nebylo nic v}fiinecneho. Z hlubinmytickeho substratu se archetypy vynorujf neustale;casto byvaji zavadejicf c i dokonce nebezpecne. Nateorii Gaia a antropickem prtncipu je vsak pozoruhodnyjejich inspirativni vliv na stffzlive vedecke poznamajejlch heuristlcka plodnost: na zaklade kazdehoz obou mytu bylo totizmozno vyslovitfadu overitelnych

49


27/44

hypotez a bylo ucmeno mnoho objevu, na kterebychom jinak nepnpadli , vsnnnout si souvislosti , ktereby nam bjvaly zustaly skryty, pficemz sarna platnosttakovych poznatku je na obou mytech nezavisla.

Vskutku: jak Gaia tak antropickj princip jsou prostemyty ve vedeckem prevleku, A co jtneho jsme mohliocekavat? Vidyf jak Vesmfr, tak Zerne jsou jedinecnesvym speclftckym vyvojem, jsou svym vyvojem, svym!dejtnarni. Vobou prfpadech se totiz jedna 0skutecnedejiny; jak vyvo] Vesmfru, takveky Gaji ' pfedstavujidrama kontingentnich udalosn, to jest takovych, kterese mohly odehrat zcela jinak. Avsak 0jedinecnem -a tim mene 0nahodnem - neni mozna veda; desingularibus non estscientia.

Pfitom vsak zadna z obou historif se nejevi jakonesmyslna ci nepochopitelna, Obe pfedstavujiv jistemsmyslu jednotny de], maji - jak se rika - 'hlavua patu'. Zkratka: kazda pfedstavuje pffbeh, Prfbehnelze vysvetlit, jelikoz nelze odhlednout od jehocasovostt - tim by se vytratil jeho smysl. Prfbehuvsak lze porozumet pornoci vypraveni. A prestozevypravenf nenf racionalnf vy1dad, rna nicmene svapravidla, svlij fad, svou 'narativnf loglku'. A hlavne:potrebuje sve vypravece a posluchace, To znamena,i.e to musf byt dobry prfbeh.

Pffbeh Ci vypraveni se reeky zove mythos . Na iisvituzapadnfho evropskeho myslenf se l ogos (racionalnfvyklad) a mythos (vypravenf) spolu rozesly, To sarno, bylo dobre: jejich rozlisenf a rozchod vedl ke vzniku, pojmoveho myslenf - nejcennejsfho plodu zapadnf

50

civilizace. Od tech casu vsak rnezi nirni trval tragickyrozkol a spor. Logos svadel s mytern neustaly zapas.V podobe filosofie, teologie, metafysiky, matematikyci vedy se logos neustale pokousel svu.j pro tejsek,mythos vytlaclt a nahradit. Nebylo vposledku vyuzitoani spasne pfflezitost i, kterou poskytlo kresranstvt , jeiucinilo Logos telem a skutecnost phbehem stvorenfa spasy,

Pritom boj mezi mytern a Iogem byl marny; logos senemohl vymanit z mytickeho substratu, na nemz spo-dva, z nehoz vyrusta, od neji bere svu] smysl; tim menebyl s to redukovat mythos na jeho racionalnt jadro,Logos rna podobu vedenf - svou prukaznosn se hIiifpravde, mythos je naproti tomu blfzky pfirozenemumyslenf - svou presvedcivostf se blfzf zkusenostl. Pocele dejiny sveho zapolenf si oba zpusoby porozumenfnepfiznaly, ie se navzajem potfebuji a ie se nutnedopIiiuji.Jejich rozkol vyvrcholil v novoveku, kdy vedamytus zcela vytlacila ze zkusenosti a potlacila donevedomf; natolik, ze se nerozpoznan mohl vracet veve de ck em pfevleku v podob e n ebez.pe cnycha zrudnych ideologii.

Oha soucasne vedecke myty - antropickj pnncipa Gaia - davajf nadeji, ze bydnes, na prahu svetoveku,po dvou a pul tisfciletem 'schizmatu' , mohlo konecnedojitk jejieh smffenf. Logos a mythos , dove, v nepameti,kracejfcf pospolu, seposleze nejen rozdelily, ale poslezese k sobe obratilyzady a rozesly se kaidy najinou stra-nu; neustale se vzdalujfce jakoby obesly vekovity kruh(Prsten Navratu - den Ring der Wiederkunjt- receno

51


28/44

s Nietzschovym Zarathustrou) a stanulyopettvanv tvaf.A nejde 0ledajake myty: jeden se t.5'ka thana -Nebes a druhy Gaji - Zeme, nejstarsfch mocnosti,jej ichi ubeznfkem je clcwek. Poslanfm cloveka je nejenoba mytyvypravet, nYbri take jim rozumet a porozumetjejich neslucitelne vzajemnosti: uvedomit si nesou-meritelnost obou vypravenf a vydat z ni pocet. Takelogos a mythos se musf v cloveku setkat:, vzajemnerozpoznat a uznat - mohou se snoubit a kombinovat,nesmf vsak splyvat Ci se v nerozlisenosti zastupovat, hytjeden druhemu lacinou a pohodlnou nahrazkou. Jenesporrie, ie dnesnf postmodernf doba se ocita pravev tomto ncbezpecf: soucasne ocenenf mytu nesmf vestkjeho zamenovanf za vy1dad.

RuCite1ema garantemvsech techto rozdflui vzajem-nostije clovek sam.jedine tim rnuze zustat prav svemukosmickemu poslanf byt jednotou obou pffbehu,nebeskeho a pozemskeho, svedkem posvatne svatbyNebes a Zeme, svedornfm jejich vzajemne nesou-merttelnostt, a tak se stavat zivym resenfrn jejichlraclonalnfho vztahu, jehoz symbolem je znama 'kva-dratura kruhu', v nfz ctverec znazorriuje Zemi, kruhpak Nebesa;jako v rnandalach Vychodu. Clovek, kteryje sam odpovedf na vecnou otazku Sfingy, clovek-pozemsfan putujicf k nebeske vlast i, musf vystat napetfkosrnicke polari ty a dostat jejfrnu naroku,

Tato transcendence - kosmicke prekrocenfvlastniho pozemskeho zalozenf - je vnitfnfm smyslemvsech kultur a civilizaci, jejich spo lecnymjmenovatelem iklfcern k jejich ruznosti. Vsechny

52

kultury jso u projevern kosmicke trancendencecloveka,

V nf spatru]e Vaclav Havel nadejl pro soucasny,pluralitnf , chaoticky, postmodernf svet, jenz, jak rfka,

"tkvi hloubeji v lldskych srdcich a myslich, netpoliticke a svetove nazory, antipatie a sympatie."

,1.

Vrafme sevsak na zaver jeste k svatemu Prokopovi.Vsichm zname legendu 0jeho orbe pomod certa.Umelci i basnfci nam ho obvykle ptedstavuji, jak hozaprahl do pluhu. Podle puvodnf legendy se vsak cert,pote co zlornyslne polamal Prokopovi kolecko, sammusel stocit do kolecka a nas svetec jej pouiil co hnadsily; dobte poehopil, ze je moudrejsf a vyllOdnejsizivelnych chaotickych sil vhodne vyuzft, nei se marnepokouset je potlacit, vyloucit a znicit, Znal tajemstvf,ktere prorekl v Coethove Faustovi Mefistofeles:

"... Te sily dil jsem ja.jez, chtfc vidy pachat zIo,vzdy dobro vykOna."[17]

Pri rozboru ikonografie Nanebevzetf jsme sezmfnili 0Lune pod nohama svetlern oderieBohorodicky; pominuli jsme vsak druhy vyznamnyikonograftcky prvek - totiz hadaz'draka, ktery jejak symbolem dabla, tak i zivelnych, chaotickych,slepych a skrytych sil prfrody. V starozakonrnm'protoevangeliu' se 0hadovi tfka (dle tradicnfhoctenf), ie mu zena rozdrti hlavu, [srv. Gen.3.15].Take svaty Jitf - Georg ios , doslova: 'zemedelec'


29/44

.:.. ;::-t: : . ~ ' : . . ~

v ikonografii vyznacne marianske rysy.Patti k typickym- a osudnym -;- nedostatkurn Zapadu, ze si, na rozdflod vychodnf tradice, z draky nedovedl jinak poradit,nez jejich zabfjenim a vymycovanfm. Nezda se vsak, zeby se sarna Nanebevzata chystala plaza svfjejiciho sejipod nohama skutecne zabit, Z e by mu vskutku svymibosymi chodidly hodlala 'rozdrtit hlavu'. Zda se, zedrak-dabel je zvladn ut a podroben prave modneposkvmeneho, 'vecneho zenstvf" - tak jako Luna,jez ho spolecne s Marif vynasi k nebesum.Snad to vse poukazuje jeSte kjine promene vedenfna prahu svetoveku, souvisejicf s proudy kolem teoriechaosu. Ale to bybyl opetjtny pffbeh -vedle pnbehuZeme a prfbehu Nebes. Moina, ie jeste starsf, nebot

"Nejdrfve ze vseho tedy byl Chaos ..." [19]Vaclav Havel tento tf etf prfbeh postmodernf

kosmogonie nezmiiiuje, svatoprokopska symbolikanam jej vsak pfipornfna.

Energii chaosu, spoutanou kruhovou kauzalitoudo zpetnovazebneho samopohonu, stacf uz jen zlehkarfdit a usmernovat, netreba ji drzet nasihm a praskatbicem, Jde 0odlisnou technologii, nez je ta tradlcnf,novoveka, silacka, spolehajfcf na moe kvantity -velikosti, mnozstvi, intenzity a dopadu. Nas svetectak vystupuje co patron zcela jineho vztahu keskutecnosti, zalozeneho na kormldelnickem urnenf( techne kybemetikf) - kybernettcke techniky, jejiipfichod spolu s informatikou rovnez ohlasil konecnovoveku, Pro Prokopa nebyl dabel prekazkou,objektem, nybrz samovztaznym subjektem: byl

.. ,

. ,

54

stvorenfm ajakozto stvorenf byl dobry - alesporik obdelavanf pudy, [20]Legenda nicmene pfipomi'na, ie tato vlada nad

chaotickymi silami neni v dosahu lidskeho dumyslu.Neslo tedy, pifsne vzato,0zadnou 'technologii', njbrio zazrak, Take podle Havla pollttcky a soclalnf chaosdn esnfho postmodernfho sveta nelze odstranit"technicky ... vymyslenfm novych organizacnfch,politickych a diplomatickych Instrumentn" a 1'1'ka, zebyto bylo resent jeste "...novoveke" a "zejsme dnes illjinde." Svaty Prokop ukazu]e, ze lze pfimet energiisoucasneho chaosu, aby konala dobro. Toho jevsak mozno dosahnout - a to je poselstvi legendy -jen mod Bozt, K ni obraci Vaclav Havel pozornost,kdyz na zaver rfka;

"VDeklaraci nezavislosti pfijate pred dverna styosmnacti lety v tomto sale se pravf, ze Stvofiteldal cloveku pravo nasvobodu. Zda se, zesvobodumute clovek napinit jen tehdy, nezapomene-lina toho, kdo mu jf dal."

Novoveke dejlnyjsou vskutku dejinami zapomenutina Boha as Nim ina Vesmir, Zemi a Prfrodu.Skutecnost ztratila lidsky rozmer a clovek seji odcizil.Svetovek, navracejici cloveku kosmickou perspektivu,je ph1eiitosti k rozpomenuti.

55


30/44

PRiMLUVCEPOSTMODERNY

Ich Hebe Den, welcher die Zukunft tgen recht fe rt ig tund die Vergangenen erl6st: denn er will an denGegenwart lgen zuGrunde gehen. (Mi lu ji toho. jenzospravedlnu]e budoud a vykupuje minule, nebornapfftomnem chce zaniknout [:j itk zakladuj) FriedrichNietzsche [21J

~ Evropou obchazf strasidlo - strasidlopostmoderny, duch doby, Rada 'Never na duchy!' zdenepomaha, eim mene ve strasidlo verfme, tim vice seho bojime. Ducha nelze poprft - nutno jej osvobodit.Osvobodit od POyer a predsudku, budicfch stracha neduveru. Strasidla se iivf strachem - tak j akoVancuruv Barbucha'?",

Strasfcfho ducha je treba zneskodnit - 'exor-dzovat' , tojest doslova: odzasvetnit - vymanit z modOrku, mod podsvett, mod nabla. Dabel- diabolos -pak znacf tolik, co pomlouvac.

A vskutku: kolem postmoderny se sitf mnohopomluv. Postmodernlste pryodmftajf poznant, zavrhujfpravdu, vse je jim relativni, g. stejne pravdive jakonepravdive, prave a neprave, skutecne ineskutecne.Pravda je vecfnazoru, a ten je vysledkem presvedctvosttargumentu, nlkoliv overenf Ci dukazu. Nelze protorozltstt mezi skutecnosn a klamem, poznatkem a v y -

57


31/44

myslem, pravdou a Hi, dobrem a zlem. Takedovednosta nadani.kazen a umem.dokonalosta krasajakoby ztratily mfsto a prestiz: postmodema si libujev mfsenf nesourodych stylu - jejim typickym vyrazovymprosti'edkem je 'kolaz'. Zdurazriuje se ruznosta 'ruznice' - neslucitelnost ruznych zpusobu pojetf,popisu, vyjadfovanf - tzv, 'diskursu', klade se durazna neexistenei jakehokoliv spolecneho ramce - atudfz zasadnf nemoznost vzajernne shody, Takeoriginalita je po pfr ana: kazdj' vyklad je propostmodernu toliko vykladem jineho nezavaznehovykladu, vypravenf je vzdy prevypraventm jinehovymysleridho vypravem - a tak donekonecna, bezjakehokoliv zalozenf v nejakem puvodnfrn, realnemzakladu.

Jak patrno, do klevet a fam, ktere 0postmodernesiD; promita dabel-pornlouvac sebe sama. A pi'itomjsou vsechny nejak pravdive. Pomluvy se nezakladajfna Iii, n)1bri na nedorozumenf. Treba je rozptyllt:nedorozumenf prekoname srozumernm, pomluvypi'fmluvou. Nahrad'me po-mlouvanf po-rozumenfm:zahrrirne ducha nasi doby do nasi zkusenosti, ucliimesoucasnostsoucasn skutecnosti -skutecnosti stvorene,o niz virne, zeje dobra. Vymanit postmodernu z moeidabla vposledku znamena, zaradit ji do spolecnehoprfbehu dejin spasy. Uvidfrne, ze tam pravern nalezf.Nedorozumenf zacma liZ ujmena ajeho mnoho-

znacnosti, Ptedpona 'post-' chce zrejme naznacit, zepostmoderna je neco, co pfichazf po moderne; ani to,

58

jak uvidfrne, nenf zcela presne, Budiz, ale co to je -'moderna'? Ve svete, kde vyraz 'postmoderna' vznikl,se pod 'modernou' mini obvykle modernf doba -novovek. Postmoderna bytak bylajakymst 'chiliasmemnovoveku': skoncenf novovekeho sveta spolu sjehopredpoklady, zvykIostmi, idealy a hodnotami.Jednou z typickynovovekych hodnotje objektivita.

Ne jako kategorie prakticka a moralnr, nikolivobjektivita jako ctnost nestrannosti a spravedlnosti,n)1bri objektivita jako kategorie teoreticka, poznavaci:objektivita poznanf a pravdy. Z objektivity uclnilonejvyssi hodnotu presvecenf 0objektivni povaze byti-tedyobjektivitajakouniverzalniatributonto}ogickY'Objektivni' rovna se skutecne a obracene: veskeraskutecnost je pro novovek objektivnf realitou, g.'danosti' na cloveku nezavislou, presto vsak poz-natelnou, g. prfstupnou jak rozumu, tak zkusenosu.

K tomu bylo treba provest jist}'metafyzicky trik, nanemz spocfva vedecke myslenf. Descartes zjistil, ienektere zvlastnf0bsahy nasimysliCi l i 'ideje' sevyznacujftim, co nazval 'realitas objectioa', doslova: 'vecnapredmetnost '. Maji tu podivuhodnou vlastnost, zes nimi lze soubezne zachazet ijako s pi'edstavami,ijako s pojmy. To znamena, ie Ize tyto ideje vmyslernkombinovat a sestavovat jak pomocf prostoroveobrazotvornosti, tak pomocf loglckeho kalkulu, Obazpusoby zachazem lze na sebejednoznacne prevadet,nebot ideje s realitas objectiua neztracejf v techtooperacfch svou totoznost a vzajemnou odlisnost:

59

ziIstivaji darry


32/44

co vic: obvykle je lze i konkretne uskutecnit -modelovat. Pi'ikladem jsou pojmyz pfedstavystavebnicovych kousku, mechanickych soucastek, eiselapod.J e-liskutecnostsama objektivni realitou, pak 'byt'znamena existovat na zpusob ideji receneho typu.S jejich pomoci je veskera skutecnost V}jadfitelm'i, g.prfstupna 'Inzenyrskemu myslenf", Veda spocfva pravev dovednosti prevadet zkusenost na tento druh idejf,vyzdvihnouta ozvlastntttyjevy, sekterymi to lzeprovest- s tichym vyloucerum a poprenfrn ostatnfch.

Odtud novoveka duvera ve vedu. Ta se stavaurcujfcfm zdrojernjisteho, definitivnfho, bezpecneho,spolehliveho, obecne platneho a zavazneho vedem,Vedecke poznatky se v novoveku staly vzorema kritertem veskere pravdy.

Jinou typicky novovekou hodnotou je pokrok.Prave k teto hodnote sevztahuje oznacenf 'moderna':novovek sebe sarna chape zapokrokovou, tedymodernfdobu. My bychom i'ekli, ze novovek je dobou moder-nosti, epochou kultu pokroku.

Mezi obemahodnotami -objektivitoua pokrokemexistu]e jiste napetf, Zatim co objektivita klade durazna n ezavtslou danost skutecnostt, podtrhujepokrok prechodnost a promenlivost vsi danosti. Nenfv tom nutne rozpor. Zda sevsak, ze prave tentojernnyrozdfl bylhnad silou novovekeho dramatu: vsemodernfse prohlasovalo za pokrokove, a pi'itom chtelo bytdefinitivnf. Zde rna puvod i zrmnena dvojznacnost

60

obvyklezahrnovanai veda novoveka, tradicnf, poCfnajeBaconem a Galileim, v beine i'eci se vsak oznacenfm"moderni veda" mini predevsfm jejf nove podoby,jako teorie relativity, kvantova fysika, molekularnfgenetika, kybernetika apod. Jde prfznacne 0takovenauky, ktere se objevily necekane, nebo ktere seradikalne rozesly s tradid - tak jako mluvfrneo modernfrn umeni, hudbe, basnlctvf ci bydlenf.

V tomto uzsfrn vyznamu je 'modernf' opakem'tradicniho'. Moderna tradici odmfta jako zastaraloua pi'ekonanou - zkratka staram6dni. Avsak na rozdflod oznacenf 'modnf', ktere se vztahuje k dnesku a vio sve pomfjivosti a sti'fdavosti, oznacu]e pffvlas-tek 'modernf' - tak, jak jej bezne pouzfvame -neco odvazne pokrokoveho, avantgardnfho, neco, cochee predbehnout dobu. V jistem smyslu tedy jdeo relativnipojem: 'rnodernf umeni' dob nasich rodicuje dnes klasikou. Na druhe strane si vsak moderna \...dela na budoucnost pffmo narok. ;1

Zdalo byse, ze i 'postmoderna' je pojem relativni:je proste moderni dobou wei novoveku, za jehozprekonanf se povazu]e. Takto argumentujijeji kritlci,kterf ostatne 'postmodernismus' povaZuji za pouhoum6du.

jenomze: tak jednoduche to nenf, Pojem 'post-moderny' zahrnuje a slucuje oba vyznamy, Postmo-derna chee pi'ekonat novovek, nemini vsak bytmoderni: prohlasu]e 'modernost' za prekonanou

61

kategorii. Od 'moderny' se lisi mnohem radikllneji:


33/44

na budoucnost si narok nedela a pi'ftomnosti nicnepredepisu]e.

Dosud - g. v novovekem pojeti - melo slovo 'mo-dernf" zasadne kladne znamenko. Chtel-ll to nekdoproblematizovat, muse! tiei treba 'ptfliS modernt':a zaroveri zptesnit-skoro na omIuvu-zejde 0Cisteosobnipostoj: 'namne,namujvkusjetomocmoderni'.Modernost byla donedavna znarnkou pokrokovostia 'pokrokove' znarnerralo nejen 'lepSi', ale vubec'dobre' - a proto jedine a vy1ucne spravne, Vzdyekdo by odmftal to, co je dobre? VSe ostatrn pak bylonutne zpatecnicke, reakcnf, tmafske, brzdou pokroku."Po staru se ziti neda", bjvalo heslem dne. Tehdyzajiste ptivedla totalita pokrokovost ke karikatute _byla to vsak karikatura obecneho novovekeho etosu,"[en dal, jen dal!" volal v minulem stoleti moderrubasnfk nikoli z nejmensfch a v zadnem prfpade nebylsam.

Ptitom vsak, jak jsme tekli, byla modernost jakoI ptizn~~ p~kro~ov,?sti ch~p~n~ v ne~akem smyslu jakodeflnltlvnf: ted uz konecne vime, jak to je, jak se to, s tfrn ci onfrn rna, jakje to spravne, jak na tol Ne, zebychom na tom melt ptestat; vse modernf jakoztornodernf ukazovalo spravnym smerem - k necemu,o cern jsme se domnivali, ze nebude tfeba zasadnerevidovat, g. zpetne zproblematizovat. (Proto byl zatotality 'reviztontsmus' herezf - tedy vetSimhnchemnez zpatecnictvi.) S postupem casu vsak moderni

62

clovek ponekud zmoudrel: shledal, i.e sve 'rlefinltivy'a 'jistoty' rnusf stale casteji a zasadnej~ menit. Ito:. c~le prave modernf, bylo treba povazovat za nejisteJ ~ ~ d 'a ptedbdne, Stale vsak trv~l na t?m" ze ~se,mo .e,rn!jde dal -a to objektivne spravnym, zakomtymsmerem. Dodnes je revize minulych pravd a nauk -drive rovnez do kazanych a vedeckych - inter-pretovana jako dalSi pokrok, nikdy jako ustup,

Nakonec - po mnoha peripetiich, obcas komlc-kych , vetSinou vsak hruzue tr~agi~k~ch - byI~imoderni myslenf nuceno uznat, ze vyvoJneznamenavzdy jen dalsf postup spravnym smerem a ze dal~kocasteji ptedstavuje zasadnf obrat-~o~c~yl~u ~~sm~r~dosavadniho. pffznacne se v dnesnt vede test prave'zmeny paradigmatu' velke vaznostll Nezrtdkavsak vyvo] spociva v navratu k dtfve prekonanemu,vede k rehabilitacl davno odsouzencho. A nejen to,Ukazalo se, i.e modernost neni jednoznacny pojema tudiZ ipokrokovostje pojem relativnf. 'Jen dalI'?-Dobra] - lee kam a kudy? Moznych zpusobu,jak prekracovat soucasnc, je bezpocet. ~t~ry j: t:~spravny? Jestllejakyspravny?~ C~,to zn~me?a: ~pra;nY ?Ten, ktery se osvedcf? Osvedci se tim, ze prevladne.o tom, ktery smer vyvoje nakoriec prevladne,rozhoduji nejruznejsi okolnosti - mnohdy zaIezfpouzena nahode. Rozhodne vsak smer vyvoje nenf ptedemdan, 'objektivne urcen" nejakou skutecnou spravnosna pravdivosti, jakjsme si doriedavna mysleli, Tentodojern vznika jeri proto, ze kazde prekonanf

63

_ zememericky rnrav, nebo pojem 'bflych mist'dosavadnfho, tedy vse moderni, se pote, co prevladne,


34/44

v nasem poznanf.) S takovym poje tim prezfvai pfesvedceni, ze poznanf je jedno a ze se jeho cestynestepf do vzajemne se vylucujfdch poznatku, Totopfesvedcenf zustava dodnes ('.lankem novovekepravovemosti, nebofbezprostfedne plyne z pfedpokla-du objektivity. Proto: zpochybnuji-lt pokrok, zpochyb-iiu]i i samu 0bjektivi tu - druhou novovekou hodno tu.Tak jako dnve pfivlastek 'revizionistickf, tak je dodnes_ a zvlaste dnes - pffvlastek 'alternativnf' spojovans nejvetSfm zlem: pfedstava aIternativnfho poznanf {iplurality pravd vyvolava proto tak velke pohorsem, zezpochybi"n~e objektivitu.Napffklad v recenzi na novou knihu kosmologa-

autora znamych "Prvnfch tff min ut" StephenaWeinberga- "Sny0definitivni teorii"[23]se lze dorfst:

"Pokud jde 0pojetf realismu, zvracenarnyslenka,dnespohrfchu tolik rozsfrena, z.efyzikaInizakonyjsou nejak kulturne odvozenc, klade neslychanyduraz na roli lidskych pozorovatelu na svet,Weinberg mfsto toho zastava nazor, ktery podlemne sdili vetsina ostatnfch fyziku, ze vnejsf svetje skutecny a tudiZ jej lze objektivne popsatpojmy (ideas), jeZ jsou vnittne konsistentni(bezrozporne) .

Weinberg tak poskytuje nejjasnejsf argu-ment proti astrologii, telekinezi, kreacionismuajtnyrn radoby vedam, ktery jsern kdy cetl: 'To,co jejich zastancum chybi, je smysl pro spojitost

65

prohlasf za pokrokove, spravne, zakonite.A tak, na zaklade vlastnf zkusenosti, byia moderna

nucena se ptat po vlastnim smyslu modernosti _a tak polozit sebe samu do otazky, Nenf-li 'modern!'nutne Iepsfrn a tim mene tim 'nejlepsirn moznym",nenf-li pokrok postupem na prime ceste uutnosti,nybri je spfse pohybem v bludisti rozcestf ci dokoncerazenfrn cest houstinou moinosti, vznlka pochyQ_l!_Qst,zQ_9:_je__~odernost v U _ ~ ~ c :_ _! : c : > _ c i I ? : _ ' ? _ t 9 _ 1 : l _ : Proc b y ' m e l omodernf p r e v r . r a n o - i n a vytlacit dffvejsi, navykle,overene, vyzkousene> Proc by mel pokrok urcitymsmerem uzavfrat moznostl jine?

Co vsak je jeste zavai:nejsi: tytez pochybnostt sevztahuji i na pokrok vedeckyrVeda byla drfve charak-terizovana jako 'metodicke a systematicke poznavanjskutecnostl" - na rozdil od poznant iivelnehoa nahodileho. Tim se minilo, ie pokrok ve vedepfedstavuje jakesi postupne mapovani skutecnosu,ktere nic podstatneho neprehledne a nevynecha.Zda bude takova mapa skutecnostt konecna cinekon ecna, a to jak co do rozlohy, tak co dopodrobnosti, mohlo zustat otevfenou otazkou _'quaestio disputata '. (Zprvu se zdalo, ie porfzenf takoveuplne mapy je na dosah ruky, s postupem casuvsak prevladla spfse predstava neomezenych obzoru.)Sarno pojetf vedy jako jednoznacneho, spojltehoa bezrozporneho mapovam, jakym je mapovanfzemekoule, dosud prevlada, (Odtud mos geometricus

64

vedeckeho poznanf. Nerozumfme vsernu, ale cekajid na sve poznanf.


35/44

rozumime natolik, abychom vedel], ze v nasernsvete nenf mfsta (room) pro telekinezi neboastrologli.] akymyslitelnyfyzikalm signal z nasehomozku bymohina dalku pohybovat vzdalenymtpredmety a presto by neovliviioval vedeckepifstroje? Nemyslfm, ze vetsina tech, kdo verfvastrologii, se domnfva, ze jejich veda fungujetak.jak funguje, nazaklade gravitace C i nejakehojineho fyzikalnfho Cinitele; spfse povazujfastrologii za autonomnf vedu, s vlastnfmizakonitostrni, ktere nelze vylozit fyzikalne Ciji~lak. J~den z velkych plodu objevu strukturyvedeckeho vy1daduje, Z e ukazal, ze zadne takoveautonomnf vedy neexistujf. '" [2~1

'Realismem' je zde ovsem mfnena objektivita.Je topnznacne a vystizne vyjadrenf ortodoxie modernity,dusledne trvajicf na svych puvodnich ontologickychpredpokladech,

Avsak i jen letme ohIednutf se po minulosti cipoctive zamyslem nad konkretnf praxf vedeckehopoznanf snad nemuze nechat nikoho na pochybach,ze tak jako veskery pokrok, ipokrok vedecky spocfvave zkus,mem otevfranf novych moznostf a vyzadu]eosudova rozhodnuti. Nenf tomu jen proto, ze byvedanebyia dosti systematicka a rnetodicka (g . soustavnaa postupna), n-ybri proste proto, ze skutecnost neniobjektivni: nepfedstavuje zadnou usporadanou ciusporadatelnou a postupne probratelnou soustavu;nenf zadnym 'zde-a-nynf', neni cistou aktualitou

66

Prave toto presvedceruvyladrovalo Galileovo slavnepi'irovmhli pi'frody k otevrene knize[251, tedy kjiznapsanemu, hotovernu, uzavrenemu textu, ktery jeuspoi'adany, citelny, jednoznacny a definitivnf, cozznamena, is : ctenf nemenf znenf - l it te r a s c ri p ta man e t!Knihu lze nalistovat kdekoliv; cetba jednech pasazfrnozna pfedpoklada znalost useku jinych, opakjevsak vyloucen: nelze sipi'edstavit, ie bycetba kterekolivcasti Zpilsobila, ze by sejine pasaze staly nepnstupneCi uesrozurnitelne. Galileovo prtrovnanf rovn ezznamena, ie text skutecnosti je jednoznacny, uplnya bezrozporny. Dnes vime, ie takovy text z principuexistovat nemuze: vesmfr ne obsah ne veskerouinformaci 0sobe samem, Vystiineji nez 0'textuk lusteni' se dnes 0skutecnosti mluvi jako 0'jazykuk mluveni',

Minulost nepotvrzuje novoveky predpoklad, ze byvedecke poznanf melo globalni, konsistentnf a spojitycharakter, ktery garantuje skutecnost sarna. Ukazujese, ie kazda poznana pravda je vidy jen pravdou toho,co nam urnoiiiuje spatrit, a timvidy zakryva to ostatnf.Zkratka, ze se to s pokrokem vedeckeho poznanf rnastejne takjako s kaidymjinym pokrokem: take vedeckypokrok je kontingentnf, relativnf a osudovy,

Nem tudfz nahodou, ie dnesnjvseobecna neduveravpokrok se vztahuje rovnez na pokrok vedecky, To

vede ke ztrate duvery ve vedu vubec. Zklamanfnad pokrokem zplodilo nejen konservativismus, ale

67

I I tei relativismus a pluralismus. To vse jsou ptiznaky V tomto smyslu je kazda pravda 'relativnf' - to jest


36/44

I : soumraku novoveku, skonani moderniho veku.Rozpoznani mezf modernity je ovsem sarno

moderni zkusenosn - 'darem modernity' (don de lamodernite), jak to nazyva francouzsky filosof PaulRicoeur. Stavf nas vsak do zcela nove situace: situacepostmoderni (condition postmoderne). V perspektivetohoto ohIednuti, v zreadle sebepoznam, sinovovek uvedomuje svevlastnf hrantce. Timje vsak ipsofacto ptekracuje a prestava hyt novovekem: zkuscnostf,kterou 0sobe cinf, se moderna sarna m enfv postmodernu. Postmodernismus na tuto novousituaci pouze upozornu]e, zkouma ji a domysh,

Krestanska tradice oznacu]e podobne obracerna sebepoznanf slovem 'metanoia', cesky'pokant'. Vyrazmeta-nota bychom doslovne mohli prelozit nejak jako'po-zfetel' (anglicky after thought , nemecky Nachdenken )a vylozit jako 'dodatecne c i soucasne uvedomeni si',soubezne vedomf - tedy: s-vedonn. Postmodernismusby pak odpovfdal 'zpytovam svedomf modernf doby.V nem novoveky svet nahledl svou korrecnost, sveomezenf, svou hifsnost. Uvedornil si to, co moudrtvzdy vedeli, totii ie Iidskemu poznaru absolutnf vedenf~C::E!!~I1JSi,by!'by slo 0poznanf vedecke a objekdvili.Opet se ukazalo, ze kazda vnitrosvetska pravda jevztazenak urcitemuobzoru, a tenje zavislynastanovisti(situaci, vychodisku). Kazde poznant je cinnyrnvztahem k tomu, co poznava, ceho se ty'ka. 'Vztah' sepak Iatinsky rekne relalio - relace (srv. ang!. relation).

k necemuvztaienaa zavishlnakontextu. Take poznanfje relativni - je vztahem mezi pozriavajfctma poznavanym. Pismo uiiva tehoz slovesa 'poznat'(JADAH) i pro telesny styk: "poznal zenu" (srv. Cen3,7 a 4,1).Uvedomenf si vlastnich mezf, vlastni konecnosti

rna vest k promene to

neubauer, zdenek - primluvce postmoderny

Documents