krajánek 5/2016 (uae)
DESCRIPTION
ÂTRANSCRIPT
Redakce: Hana Katzourakisová, Jana Schulzová, Jiřina Klírová, Jitka Lores Zákoucká, Kateřina Balunová, Kateřina Zástěrová,
Lenka Kanellia, Lucie Jones, Marie Švédová, Mirka Čechovská, Nadia Müllerová, Radka Çelik, Soňa Klimešová,
Zuzana Doğan
Titulní strana: Magdaléna Sevinç Domalovánka: Marta Daeuble
Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Kateřina Zástěrová, Radka Çelik Jazyková korekce: Alena Palmer, Barbora
Aydın, Jiřina Klírová, Kristýna Vávrová, Lucie Yakut Odp. redaktorka: Barbora Aydın
Kontakt: [email protected]
http://sdruzenicssae.com/ www.facebook.com/casopiskrajanek
© Čeští krajané v Istanbulu
Ahoj krajánci!
„Máj, vyženeme kozy v háj.“ To se
povídalo za starých časů. Květen je
pátý měsíc gregoriánského kalendá-
ře v roce. Má 31 dní a už od 13. sto-
letí je v Čechách spojen s lidovými
oslavami, např. stavěním májek ne-
bo pálením čarodějnic. Jedná se o
velmi starý a dodnes živý lidový zvyk.
Noc z 30. dubna na 1. května byla
pokládána za magickou. Tuto noc se
lidé scházejí u zapálených ohňů a
slaví příchod jara.
Květen je považován také za měsíc
lásky. V přírodě všechno kvete a pučí
a lidem se najednou po zimě uleví.
Nejkrásnější procházky v přírodě jsou
v Čechách právě v tomto ročním ob-
dobí.
Prvního května je mezinárodní svá-
tek práce a druhou květnovou neděli
se slaví Svátek matek. Tak nezapo-
meňte maminkám k jejich svátku dát
pusinku a objetí. To je ten nejkrás-
nější dárek pro každou maminku,
když ví, že ji máte rádi. A pokud vám
zbude trocha času, můžete si v tom-
to čísle společně přečíst například
pověst Dívčí válka nebo nějaký další
zajímavý příběh. Pokud se budete
doma nudit, máme pro vás tip na
zajímavý výlet ke koním.
Pěkné počtení vám přeje
redakce Krajánka
OBSAH
Úvodník 2 Povolání 3 Výročí a významné dny 4 Čeští svatí a patroni 5 Pověsti 6–7 Zpívánky 8 Volnočasovky 9 Kam s dětmi v SAE 10–11 Domalovánka 12 Křížovka 13 Krajánkova knihovna 14–15 Čtení na pokračování 16–17 Hrátky s češtinou 18–19 České stopy 20 Putování za chutěmi 21 Krajánkovo tvoření 22–23 Informace o školní docházce 24
OBS
AH •
ÚVO
DN
ÍK /
2
3/ TÉMA
„Čím chceš být, až vyrosteš?“ Tuto otázku slýcháváte děti od
strýčků, tetiček a známých určitě často. U kluků tradičně
vedou hasiči, popeláři nebo policisté a u holek učitelky, ve-
terinářky nebo zpěvačky. V dnešní době se také toužíte stát
superhrdiny, fotbalisty, piloty, modelkami nebo herečkami.
Někdo má už jako malé dítě jasnou před-
stavu o tom, čím jednou bude. Učí se
a studuje, aby se vysněného povolání
jednoho dne dočkal. Někdo zase nemá
jasno do posledního okamžiku. Nemůže
se rozhodnout, přemýšlí, zkouší tohle
a onohle a mění práci každou chvilku.
Jiný se ke svému zaměstnání dostane
třeba náhodou a zcela nečekaně. Nebo
také zjistí, že ho vůbec nebaví být právní-
kem a že to „pravé ořechové“ je pro něj
Policie, Mia F., Brno
Povolání se mění, stejně jako svět kolem nás. Těžko se už dnes někdo stane peciválem (opravářem pecí a kamen), brabenářem (sběračem mravenčích kukel), ledovým mužem (ten vysekával led, který se použí-val místo ledničky), ponocným (nočním hlídačem obce) nebo lampá-řem (rozsvěcel a zhasínal pouliční osvětlení)...
práce v květinářství nebo u lvů v zoo.
Pokud člověk v životě najde takovou
práci, která mu přinese peníze na živo-
bytí, může být spokojený; zajistí sobě
a blízkým plný žaludek, střechu nad hla-
vou a možná i něco pro potěšení. Ale
pokud člověka to, co dělá, také baví
a naplňuje, je to v té práci ještě mnohem
lepší. Dospěláci tam tráví i třetinu živo-
ta! A být takovou spoustu času nespoko-
jený..., uznejte, děti, to musí být hrozné.
Ale nejlepší ze všeho je, když práce baví
a ještě ke všemu je prospěšná pro ostat-
ní, viďte? Za všechny uveďme třeba lé-
kaře, učitele, vědce, stavaře nebo země-
dělce.
Kdoví, možná vám, děti, květnový Krajá-
nek bude inspirací pro vaše budoucí po-
volání!
Článek připravila: Jana Schulzová
Záchranáři, Mia F., Brno
VÝRO
ČÍ A
VÝZ
NAM
NÉ
DN
Y /
4 4. května slavíme DEN HASIČŮ
Už jste se jiste ne kdy setkali
s č ervenobí ly m autem, jak ža žvuku
žna me sire ny „hor í ” jede s í lenou
ryčhlostí po me ste . Tak to jsou
hasič i, kter í byli pra ve povola ni
k ne jake ž ivot ohrož ují čí situači.
Pra ve vs em hasič u m, ať už se jedna
o profesiona ly nebo o dobrovolní ky,
je ve nova n tento den. Den, kdy
vžda va me hold vs em, kter í
poma hají pr i ža čhrane
ž ivota a boji s ohne m.
Den hasič u pr ipada na
4. kve tna, na den sva-
te ho Floria na, patro-
na vs ečh hasič u
a očhra nče lidí
pr ed pož a ry.
13. května 1717 se narodila
MARIE TEREZIE
Počha žela ž rodu
Habsburku . Byla
to vu beč jedina
ž ena-vla dkyne na č eske m tru nu.
Panovala v letečh 1740–1780. Za 40
let sve vla dy ží skala čelkem 20
ru žny čh titulu , ktere jí žajistily
velmi silne postavení meži
tehdejs í mi evropsky mi panovní ky.
Take žavedla spoustu reforem
(tj. žme n), jako napr í klad povinnou
s estiletou dočha žku pro čhlapče
a pro dí vky v tžv. trivia lní š kole, kde
se de ti uč ily č í st, psa t a poč í tat. Dí ky
Marii Terežii vlastne dnes musí me
vs ičhni do s koly! To asi ne kter í
ž va s nejste moč ra di, viďte?
15. května slavíme MEZINÁRODNÍ DEN RODINY
Co si, de ti, pr edstaví te, když se
r ekne rodina? Urč ite vas e rodič e –
ma ma a ta ta, vas i bra s kove
a sestr ič ky, tr eba i va s doma čí
mažlí č ek. Ano, pr esne tak: rodina
jsou vs ičhni ti, se ktery mi na m je
dobr e a ktere byčhom nevyme nili
ža nič na sve te ! Rodina na m da va
počit bežpeč í , jistoty a la sky.
A pra ve vs em
rodina m na
sve te je ve no-
va n tento
den.
26. května 1900 se narodil
VÍTĚZSLAV NEZVAL
Byl to č esky ba sní k, spisovatel
a pr ekladatel. Byl žakladatelem
poetišmu, tj. básní, ve kterýčh se
popisuje vs ední den a obyč ejne ve či.
Poetička je napr í klad jeho ba snička
sbí rka pro de ti Ve či, kve tiny,
žví r a tka a lide nebo Anič ka skr í tek
a Slame ny Hubert. Velmi žna ma je
jeho poetička a smutna
ba sen Manon Lesčaut.
Ne ktere jeho ba sne
byly take žhudebne ny.
Rubriku připravila: Soňa Klimešová
5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRON
I
Zdroje: wikipedia.org, catholica.cz, nase-rodina.cz Článek připravila: Mirka Čechovská
Kosma a Damián byla dvojčata, žijící už hodně dávno. Od dětství si četla encyklopedie a jiné naučné knihy a hraní si s míčem bylo pro ně na hony vzdálené. Zato vzájemné poslouchání srdí-ček a předepisování léků, to vám byla, panečku, zábava! Po vystudování vysoké školy, samozřejmě medicí-ny, se dali bratři do léčení. Chodili od nemocného k nemocnému, bo-hatému či chudé-mu, mladému či starému. Vždy si od svých pacientů nejdříve vyslechli, co je trápí, a pak teprve přišel čas na medicínu. Někdy také zjistili, že žád-ných pilulek není potřeba. Jako lék se častokrát osvědčilo pouhé naslouchá-ní nemocnému. Příběh o dvou zázračných lékařích se šířil dál a dál krajinou. Lidé se sjížděli z dalekých končin jen proto, aby se na ně Kosma a Damián podívali. Úžasem oněměli, když bratři při léčení prosili o pomoc a radu Boha a když si nako-nec za prohlídku nenaúčtovali ani korunu. Nové postupy obou sourozenců brzy zastínily ostatní lékaře. Na zázračné léčitelské metody bratrů doplatili ti,
kteří sice získali titul medicíny, ale jejich chování k pacientům a přemrš-těné honoráře byly nemyslitelné. Ti
brzy dali hlavy dohromady a společně kuli pikle proti Kosmovi a Damiánovi. Ce-lé zástupy se hrnuly do císařského paláce, aby zde císaři vypověděly, jaká křivda byla na nich spáchána. Císař lékaře vyslechnul a nechal dvoj-čata zajmout. Zavřel je do
mučírny a kolotoč mohl začít. Nejpr-ve přišel na řadu bič, ale po ranách ani stopy. Pak byli se zavázanýma rukama hozeni do vody, ale vyplavali jako by nic. To jsou finty, co? Císař už byl bezradný. Po hodinách dumání
nad tím, jak ty dva usmrtit, přišel mu na mysl dokonalý plán. „Setnu jim hlavy! Z toho už nevyváznou!“ A taky že nevyvázli. Kosma a Damián byli bratři, kteří své povolání vykonávali nejlépe, jak umě-li. Pomohli ale mnoha lidem a my si z nich můžeme vzít příklad - někdy totiž stačí pořádně naslouchat svému tělu a to vám samo poví, co mu chybí.
Po smrti proslulé kněžny Libuše
se vlády nad zemí ujal její manžel
Přemysl. To však ženy a dívky
z Libušiny družiny špatně nesly,
nespokojené se svou nyní již pod-
řadnou rolí a hlavně vysmívané
svými mužskými protějšky. Jed-
noho dne však pohár jejich trpěli-
vosti přetekl a ženy se rozhodly
s muži jednou provždy zúčtovat.
Do čela vzpurných a rozhněva-
ných žen se postavila Vlasta, jed-
na z nejvlivnějších a za života
kněžny nej-
důležitějších
představite-
lek ženské-
ho pokolení.
Své spolu-
bojovnice,
jak si nyní
říkaly, zača-
la tvrdě cvi-
čit v boji proti mužům. Dokonce
i hrad si dívky postavily a nazva-
ly ho Děvín. Stavbu umístily za
řeku Vltavu, a to o něco výše než
byl hrad Vyšehrad na protilehlém
břehu.
Muži se zpočátku ženám a jejich
bojovné náladě smáli, pohrdali
jimi a posílali je domů za dětmi
a domácími pracemi. Mnoho žen
se ale zřeklo svého dosavadního
života, nechtělo se jim už sloužit
mužům a vydaly se na cestu na
Děvín, do služby k Vlastě.
Vlasta si všímala odhodlání ostat-
ních žen a byla si brzy svou armá-
dou jistá, dokonce tak moc, že jed-
noho dne otevřeně vyhlásila válku
mužům, válku do úplného pora-
žení jedné
ze stran.
A začaly
útoky oz-
brojených
ženských
družin na
muže a na
jejich území,
žádný si již
nemohl být jistý svým postavením
ani životem. Většina mužů ale stá-
le nechápala vážnost situace. Až
jednou jim vládce Přemysl převy-
právěl svůj sen o válečném běsně-
ní žen, ve kterém zvítězily, a jemu
POVĚ
STI
/6
Podle sbírky Staré pověstí české podle Aloise Jiráska článek připravila: Jitka Lores Zákoucká
radná dívka volala o pomoc a Cti-
rad, který měl dobré srdce a neo-
dolal krásné panně, její lsti uvěřil,
dívku odpoutal a nechal se od ní
opít medovinou, kterou měla ve-
dle sebe. Zmámen Šárčinou krásou
a zdánlivou nevinností,
zatroubil na roh, který
mu podala a přivolal
tak na sebe krutou po-
mstu a zmar. Dívky a
ženy kolem ukryté vy-
razily do boje proti Cti-
radovi a jeho kamará-
dům a všechny pobily.
Tímto na sebe konečně
přivolaly hněv můžu
pod vládou Přemysla. Vyrazili,
plni hněvu a odhodlání, na Děvín,
aby potrestali zpupné ženy jednou
provždy. Vlasta chtěla vést své
kamarádky do boje a nadobro po-
razit mužské pokolení jednou pro-
vždy. Její spalující touha po po-
mstě a pyšná představa absolutní-
ho vítězství ji však zradila. Vlasta
vyjela vpřed jako splašená klisna
a ostatní dívky jí nemohly stačit.
Muži ji pod Děvínem obestoupili
a jednoduše zabili. Následně vzali
Děvín útokem a všechny ženy
v něm ztrestali smrtí, žádnou dív-
ku neušetřili, mstili se za své mrt-
vé druhy a za Ctirada.
7/ POVĚSTI
se zjevila bojovná dívka šlapající
po mrtvých mužích a pijící jejich
krev z číše. Přemyslova slova však
vyšla naprázdno, protože ostatní
jeho slov nedbali a stále si mysleli,
že až dojde k opravdové bitvě, tak
se ženy jednoduše ro-
zeběhnou jako houf
slepic a rády se
mužům poddají jako
dřív.
Jak se však tito pyšní
muži spletli... Ve slav-
né bitvě jich téměř třis-
ta dívky pobily, nikoho
neušetřily a naplánova-
ly si dokonce útok na
přeslavný Vyšehrad. Vlasta a její
bojovnice si začínaly být samy se-
bou jisté, obestřela je pýcha a mys-
lely si, že nyní jim mužský svět
a sami muži budou ležet u nohou
a nechají si vládnout od žen.
Poslední jejich krutou akcí bylo, že
pozabíjely družinu kolem vladyky
Ctirada a jeho samotného vpletly
do kola a umučily k smrti. Ctirad
byl statečný mladík, který Vlastě
zabil a zajal mnoho jejích spolubo-
jovnic, proto se mu chtěla vášnivá
a pomstychtivá vůdkyně dívčí vál-
ky pomstít. A tak vymyslela kru-
tou lest: půvabnou Šárku nechaly
ženy svázanou kousek od cesty,
kterou se ubíral Ctirad se svými
druhy k Pražskému hradu. Pro-
ZPÍV
ÁNKY
/8
ZPÍV
ÁNKY
/8
Písničku vybrala: Zuzana Doğan
Text: Zdeněk Svěrák, hudba: Jaroslav Uhlíř Youtube: https://www.youtube.com/watch?v=eB1cL4I5OZ8
G C G
1. Ač máj má rána chladná,
C G
Slávka, známá kráska z Kladna,
D
ta vstává na vlak ráda,
G
ta vstává na vlak ráda.
2. Jak vlak tak z Kladna chvátá,
nastává zastávka pátá,
tam pasák pásá stáda,
tam pasák pásá stáda.
C G
R: |: Nastává máj, nastává máj
D G G7
a Slávka na pasáka mává,
C G
vstává náš kraj, vstává náš kraj
D G
a mladá láska zašla k nám. :|
3. Jak svalnatá má záda
a jak stáda krav sám zvládá,
ta strakatá svá stáda,
ta strakatá svá stáda.
4. Tak láska v ňadra padá,
Slávka má pasáka ráda,
svá práva láska žádá,
svá práva láska žádá.
R: Nastává máj, nastává máj
a Slávka na pasáka mává,
vstává náš kraj, vstává náš kraj,
však pasák naspává flám.
Nastává máj, nastává máj
a Slávka na pasáka mává,
vstává náš kraj, vstává náš kraj,
však pasák naspává flám,
však pasák naspává flám,
však pasák naspává flám.
ŘÍKANKY PRO NEJMENŠÍ KRAJÁNKY Z knihy: Velké maličkosti, text: Vladimír Smetáček
POPELÁŘI
Popeláři, to jsou páni,
ti se vozí bez ustání,
těm, když vjedou do ulice,
patří všechny popelnice.
Staré hadry, staré věci
odvezou a spálí v peci.
JAZYKOLAMY Květo, kup poupě, je to
skvělá koupě.
Kdybys nebyl býval kýval, nebyl by se mýval hýbal.
Klotyldo, kloktej koktejl! Neklej a kloktej!
HÁDANKY
9/ VOLN
OČASO
VKY
Žije asi ponejvíce v řece
nebo na rybníce.
Vždycky bývá zelený,
pentličkami zdobený.
Ať je léto nebo sníh,
bydlí hlavně v jeskyních.
Hlav mívá vždy víc než
dost, proto není v zámku
host.
POŠTA
Píše paní psaní.
Píše jiné paní.
Je to její stará známá,
která bydlí za horama
v malém domku u lesa.
To je její adresa.
Má ji psanou na obálce.
Nezratí se v žádné dálce.
Známku na ně nalepili
a už psaní jede k cíli:
nejdřív autem, potom vlakem,
potom velkým náklaďákem,
vždyť je vede adresa
k paní v domku u lesa.
A už pošťák zvoní: Paní,
tady máte krásné psaní.
Há
da
nky
a ja
zyko
lam
y vy
bra
la: K
ate
řin
a B
alu
no
vá
beruška, vodník,. drak
Parádnice mezi brouky,
nejkrásnější z celé louky.
Červené šatičky s malými
puntíčky.
Na zvonku rosa, létá si bosa.
Pohoupá se na kvítečku,
hlídá totiž sedmou tečku.
Řík
an
ky v
ybra
la: Z
uza
na
Do
ğa
n
V měsíci květnu se vypravíme ke
koním. Zveme vás do Emirates
Equestrian Centre, které se na-
chází v poušti, nedaleko místa
Bab Al Shams resort, asi 40 mi-
nut jízdy autem za Dubají. Toto
centrum je domovem pro více než
80 koníků. Pokud nejste zku-
šení jezdci, nevadí, můžete se sem
přesto vypravit na půldenní výlet
a zažít příjemné odpoledne.
Od října do dubna tady téměř
každý víkend probíhají různé zá-
vody a šampionáty, zejména
v parkuru. Kalendář akcí, nalez-
nete na webových stránkách EEC.
Že nevíte, co je parkur? Parkuro-
vé skákání je jezdecký sport, ve
kterém se jezdec na koni snaží
buďto v co nejkratším čase a s co
nejmenším počtem chyb projet
trasu s překážkami, nebo se po-
kusí vejít do časového limitu či
hodnocení za styl. Za svůj vznik
vděčí parkur nejvíce důstojníkům
britské kavalerie, kteří skoky přes
různé překážky považovali za vy-
nikající trénink jak jezdce, tak
i koně. Parkur má úzkou souvis-
lost s drezurou, kůň musí být veli-
ce dobře přiježděn a musí důvěřo-
vat jezdci. Do roku 1945 byl par-
kur téměř výhradně vojenským
sportem
a některých
závodů se
směli účast-
nit pouze ar-
mádní jezdci.
Od roku 1974
závodí muži
společně se
KAM
S D
ĚTM
I V S
AE /
10
ženami. Je to opravdu nádher-
ná podívaná, koníci jsou krásně
osedlaní a jejich jezdci mají na
sobě při soutěžích krásné dre-
zurní uniformy.
V centru si můžete vyzkoušet
jízdu na ponících a projít
se po stájích, kde mají všichni
koníčci svůj domov.
Zajímavou aktivitou je možnost
vyzkoušet si stájový ma-
nagement. Prakticky se naučíte
postarat se o koníka, jak mu
připravit a vyčistit stáj a další čin-
nosti spojené s tím, aby byl koník
ve svém domově šťastný.
Že nemáte doma koně? To určitě
nevadí, pokud máte koníky rádi,
určitě si nechcete na vypůjčeném
koníkovi jen zajezdit, ale také se
o něj umět postarat. A to vše vám
v Emirates Equestrian Centre
ukáží a umožní.
Další úžasnou aktivitou, je mož-
nost vyjížďky na koníkovi do
pouště. Takové, jako ve sta-
rých indiánských povídkách. Po-
kud sem přijedete velmi brzy rá-
no, když vychází sluníčko, či ve-
čer, když zapadá, je tato zkuše-
nost dvojnásobně příjemná. Ta-
hle aktivita je pro pokročilejší
jezdce a je nutné, abyste uměli
ovládat jízdu na koni. Vyjíždí se
ve skupině se zkušenými jezdci
a instruktory, takže pokud vás
rodiče nechají trénovat jízdu na
koníkovi, určitě se vyjížďky do
pouště dočkáte.
Ve zdejší restauraci se můžete
osvěžit a občerstvit. Nabízejí celo-
denní menu – snídaně, něco leh-
kého přes den či večerní menu.
V centru můžete zažít opravdo-
vou emirátskou koníčkovou at-
mosféru.
Neočekávejte od tohoto místa nic
honosného, je to prostě krásné
arabské místo v poušti.
Doufáme, že se vám náš tip na
květnový výlet zalíbí.
Kontakt: www.emiratesequestriancentre.com/eec/
11/ KAM S D
ĚTMI V SAE
Článek a foto: Lucie Jones
DO
MAL
OVÁ
NKA
/12
Znáte pohádky?
1. Dlouhý, Široký a...
2. Koblížka snědla v pohádce chytrá...
3. Tři zlaté vlasy děda...
4. Čarodějnice létají na...
5. Hrnečku,...!
6. O perníkové...
7. Princezna se zlatými vlasy se jmenovala...
8. Sůl nad...
9. O... a slepičce
10. O šípkové...
11. Jelen se zlatými parohy žil v chaloupce se... pacholíčkem.
12. O červené…
13. Pták Ohnivák a liška...
S povoláním zdravotní sestry jste se určitě již někdy setka-ly. Zdravotní sestry pečují o nemocné, postižené nebo ne-mohoucí. V tajence dnešní křížovky se dozvíte, jak jinak se zdravotním sestrám říká.
Křížovku připravila: Hana Katzourakisová
13/ KŘÍŽOVKA
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
Brněnský výtvarník se původně vyučil zámečníkem. Pět let
opravoval stroje a později pracoval jako hasič. Posledních
dvanáct let se živí jako výtvarník. Má rád zarostlé zahrady,
pohled na hvězdné nebe, motýly a brouky, lidi s dobrým srd-
cem, vůni lesních jablek a borového lesa, toulání, oprýskané
zdi, indiány, Rychlé šípy, písničku Andělská, pouštění draka,
knihy Michala Ajvaze, zrezavělé klíče, stará kina, čistou vodu,
tajemství... a pokouší se to namalovat na plátno, anebo
o tom psát a kreslit knížky. Ocenění Magnesia Litera za knihy
Velké dobrodružství Pepíka Střechy a Listonoš vítr svědčí
o tom, že jeho „pokusy“ jsou velmi úspěšné.
KRAJ
ÁNKO
VA K
NIH
OVN
A /
14
Jak se stane, že se ze zámečníka stane hasič a z hasiče výtvarník? V mém případě se to stalo vlastně nějak samo, aniž bych to nějak plánoval. Malovat a kreslit se dá asi u každé profese. Záleží, na kolik vás to baví. Život je plný náhod a málokdy se vyvíjí, tak jak byste si naplánovali. Některé vaše knihy jsou vydávány ve velkém i kapesním vydání. Co vás vedlo k vy-tvoření stejných knih v různých velikostech? To byl nápad mého nakladatele. Ta menší vydání jsou vhodnější na cestování nebo jako dárky. Ta větší a dražší si asi kupují ti, kterým se moje kníž-ky opravdu moc líbí a chtějí je mít v knihovně. Za knihu Velké dobrodružství Pepíka Střechy jste dostal ocenění Magnesia Litera 2013. Co máte na knize nejraději a čím je zvláštní? Tu knížku jsem dělal 2 roky, to je dost dlouhá do-ba. Nejraději na ní mám to, že jsem ji vůbec doká-zal dodělat. Co je na ní zvláštní, to ať posoudí čtenář. Pavouk je vcelku neobvyklým hlavním hrdinou. Jak vás jeho postava napadla? Myslím, že mám rád pavouky od dětství. Asi v páté třídě jsem si koupil knihu „Život pavouka“ a mohl se tak dozvědět o těchto tvorech mnoho zajímavostí. Jak už to tak bývá, když o něčem ně-
15/ KRAJÁNKO
VA KNIH
OVN
A co víte, začne vás to spíše zajímat, než abyste se toho báli. Když jsem byl malý, měli jsme hodiny kukačky a babička mi říkala, že v nich bydlí pavouk. V dospělosti jsem si na to vzpomněl a měl jsem námět na dětskou knížku.
Máte rád záhady? Asi ano. Na některé chci přijít, na některé raději ne. Ztrácíte často klíče? V dětství jsem je občas ztratil. Teď už se mi to dlouho nestalo. Rychle zaklepat na dřevo.
V knize SKORO TUCET mělo být původně tucet, tedy dvanáct po-hádek. Poslední jste však nedopsal a raději změnil název knihy. Je těžké vymýšlet pohádky? Já je ani snad nevymýšlím. Jednou za čas přijdou samy. Jako něja-ký dárek. Přilétnou a usadí se mi v hlavě. Někdy jsou tam tak dlou-ho, že na ně zapomenu, jindy o nich začnu přemýšlet, vezmu papír a tužku, a když se všechno povede, je za pár měsíců na světě nová knížka.
Rozhovor připravila: Lenka Kanellia
ČTEN
Í NA
POKR
AČO
VÁN
Í /1
6
Za pár dní paní učitelka, maminka, Kiko, Eva a další děti spočítaly poskládané papírové motýly. A bylo jich opravdu přesně tisíc. Leželi na sobě ve dvou proutěných koších přikry-tých kostičkovaným ubrusem. Koše dětem půjčil strýc Juhi a pomohl jim je také odnést na louku do Podzámecké zahrady, kde je uložili do zahradní besídky pod platany. Zítra brzy po ránu se tu celá třída sejde a vypustí motýly ze stromů na louku. V noci pak Kiko líčila v kni-hovně svůj plán Františce. „To by bylo moc krásné, kdyby to fungovalo. Opravdu myslíš, že když se těch tisíc motýlů rozletí do světa, splní ti to přání, aby zlá kletba pominula? Myslíš, že nás to vysvobodí? Jé, Kiko, já bych byla nejšťastnější princezna na světě, kdybych už nemusela být duch!“ „Tak nám drž zítra palce, aby se nám to povedlo. Já se na to teď půjdu dobře vyspat, ahoj!“ mrkla na ni Kiko a zvedla palec pro štěstí. Františka se za ní ještě dlouho dívala, jak hopká po schodech dolů na zámecké nádvoří. Druhý den ráno Kiko vstala strašně brzy. Byla skoro ještě tma. Nevěděla, jestli náhodou není zrovna náměsíčná, nebo jestli jenom nemůže spát. Něco ji táhlo ven do zahrady. Navlékla si na sebe svůj tlus-tý žlutý svetr a vyklouzla tiše z postele. Venku se převalovala podivná ranní mlha a na lou-ce před zámkem stál… Lukáš Mařata. „Co tady děláš?“ zeptala se Kiko překvapeně Lukáše, nebo spíš rozevřela doširoka údivem oči, aby jí Lukáš rozuměl.
V pondělí Kiko vstala úplně sama ještě dřív než tatínek. Rychle si udělala kakao, snědla koblihu s marmeládou, srolovala si ten velikánský maminčin obrázek do podpaždí a vydala se do školy. Eva Zázvorková už na ni čekala před zámkem. Tázavě se podívala na roli papíru. Kiko ale celou cestu nic neříkala, bála se, že děti a paní učitelka nepochopí, o co je chce požádat. Věřila ale tomu, že maminčin obrázkový příběh bude vyprávět za ni. Když přišla paní učitelka do třídy, Kiko ji celá rozpačitá poprosila, jestli by dětem nemohla něco ukázat. „Proč ne, jistě, Kiko. Přijela tvoje maminka, viď, říkala mi to paní průvodkyně od vás ze zámku.“ „Ano, přijela,“ řekla Kiko česky a začervenala se. Pak před tabulí na zemi rozbalila ten dlouhatánský papír se svým nočním dobrodružstvím. Děti chodily všechny v řadě kolem papírového příběhu, prohlížely si ho, všelijak papír natáčely a nejvíc se divila paní učitelka. „To malovala moje maminka, ale zažila jsem to já v sobotu v noci,“ vysvětlo-vala jí Kiko. Nejvíc se ale děti podivily, když na posledním obrázku viděly sedět samy sebe v lavicích a pak taky v dětských pokojíčcích doma, jak pozorně skládají velkou hromadu papírových motýlů. Paní učitelka se rozesmála. Připadalo jí to celé úplně zvláštní, ale ten maminčin obrázek byl tak krásný a Kiko se na ni tak prosebně dívala, že pokývala hlavou, šla do sborovny a přinesla odtamtud každému alespoň deset velkých barevných papírů a všichni se dali do skládání. Až na Lukáše Mařatu.
Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander
Část šestnáctá
17/ ČTENÍ N
A POKRAČO
VÁNÍ
„No co by, nemoh sem spát, no,“ pokrčil rameny Lukáš. Nechtělo se mu té mrňavé Japonce vysvětlovat, že jeho tatínek přišel v noci zase opilý a až do rána se s maminkou dohadovali, on už nemohl usnout, a tak utekl z domu. Nikdo se ho neptal, kam jde, protože v tom rámusu, který jeho rodiče dělali, si ho nikdo nevší-mal. Za svítání došel až sem na louku. „Umíš lézt na stromy?“ ukázala Kiko bradou nahoru na vysoký platan. „No jasně, že jo!“ řekl hrdě Lukáš a jeho modré oči, které byly vždycky trochu smutné, se rozzářily, proto-že to byla pravda. Na stromy uměl lézt nej-líp ze všech kluků široko daleko. Taky se trochu styděl za to, že neskládal s ostatními origami, protože pořád tvrdil, že to je akor-át tak pro holky. Jenže Lukáš jenom opako-val, co vždycky slýchal doma od tatínka. Ten třeba říkával: „Umývání nádobí, to je práce pro ženské!“ Nebo taky: „Správnej chlap pije rum, sodovka je pro holky.“ Ale teď Lukáš na tatínka dočista zapomněl a byl rád, že může Kiko ukázat, co všechno na stromech dovede. Kiko došla k besídce a vzala z ní oba koše, které v Podzámce včera společně s dětmi připravili. Přivázala k jejich rukojetím provázky a jejich konce dala Lukášovi. Když vyšplhal do koruny platanu, skoro až na poslední větev, poho-dlně se usadil a šikovně vytáhl koše k sobě nahoru. Pak je opatrně upevnil ve větvích jako nějaká velká proutěná hnízda. Kiko se dívala za Lukášem vzhůru do větví platanu, a aby líp viděla, popošla ještě víc do středu louky. To ale neměla dělat! Zničehonic se totiž před ní vynořilo bludiště. Nebe po-temnělo a začal foukat silný vítr. Kiko se zdálo, že se tmavozelené keře v bludišti zlověstně vlní jako nějaké dlouhé vlasy nebo chaluhy v řece. Jejich vůně, vítr a po-divně nepříjemné ševelení táhlo Kiko dov-nitř. V dálce se ozvalo vlčí zavytí. Přejel jí mráz po zádech stejně jako tehdy v noci u altánku. Zapřela se patami o zem, pak si klekla a vší silou se držela trsů trávy. Neby-lo jí to ale nic platné, vítr sílil a vtahoval ji rovnou do bludiště. Mezitím přišly na louku
všechny děti s paní učitelkou a za nimi i ma-minka Kiko. Dali si sraz v Podzámce už brzy po ránu, kdy fouká svěží ranní větřík, aby motýli dobře létali. Lukáš na ně zavolal. Paní učitelka vzhlédla a uviděla ho sedět v koruně platanu i s koši plnými motýlů. Zamávala mu a zavolala na něj, že už může pouštět. Děti vytáhly z kapes připravená divadelní kukátka, která jim půjčil strýc Juhi, a Lukáš začal do vzduchu vyhazovat první papírové motýly. Klesali k zemi pomalounku a vítr je zase zve-dal a tancoval s nimi ve větvích stromů. Bylo to zvláštní, ale Kiko nikdo z nich neviděl. Klopýtala v trávě a vítr ji hnal pořád hlouběji do bludiště. Keře po ní chňapaly, jako by měly ruce, a Kiko se zdálo, že na ni dokonce výhružně cosi syčí v řeči keřů. „Ani zlatou nitku jako Františka nemám,“ zlobila se sama na sebe. A protože nemohla nic jiného dělat, postupovala pořád dál do středu bludiště. Vítr ji tlačil do zad jako nějaký obrovský silný fén. Když už byla úplně uvnitř, hučení větru pomalu ustávalo. Ale jakmile se sklonila k zemi, aby líp viděla na cestu, úplně se vy-děsila. Původně myslela, že je cestička vysy-paná drobným pichlavým štěrkem, ale teď s úděsem zjistila, že šlape po spoustě vyběle-ných kostřiček a kostí. Vykřikla hrůzou. Zdálo se jí, že před sebou vidí dlouhé chlupaté nohy, hřbet s lebkou, osm pavoučích očí a kdesi za nimi zažloutlé vlčí tesáky. „Tak dnes jsou asi síťáci s biskupem, pane jo,“ povzdechla si a dala se do běhu dál do blu-diště, protože jinudy by ji stejně ten zlý vítr nepustil. Keře se ale čím dál víc kroutily jako živé a větvičky ji bodaly ostrými trny do lýt-ek. Pod nohama jí křupaly pichlavé kosti a cestička zarůstala obrovskými kopřivami. Kiko se v běhu musela prodírat jejich žahavý-mi listy, které ji šlehaly po lýtkách. Měla strach, že se místo kopřivy třeba dotkne je-dovatého pavoučího hrotu, usne a pavouci ji sežerou. Zbude po ní jen stejně vysušená kostra, jako jsou ty, po nichž teď musí šlapat. Rozhrnovala vysoké kopřivy a ruce ji strašně pálily, že už je skoro ani necítila. Statečně ale pokračovala pořád dál. Pokračování příště
Rubriku připravila: Radka Çelik
Učte se česká slovíčka hrou! Poproste maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku, ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte, podlepte papírem a poté rozstříhejte v místech, kde jsou symboly nůžek.
Jak se domino hraje?
1. Kartičky domina se zamíchají a položí obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři kartičky. Zbytek kartiček se srovná na hromádku.
2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl, a pokud má další hráč slovo shodné s obrázkem na kartičce, může je přiložit. Shodný obrázek a slovo musí být vždy vedle sebe.
3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si vzít jednu z hromádky. V případě, že je na ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit.
4. Hráči se v tazích střídají. 5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všech-
ny své kartičky.
Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete hrát i sami se sebou.
HRÁ
TKY
S ČE
ŠTIN
OU
/18
oprava r s vadlena
uč itelka žubar ka
le kar žpe va k
kučhar
hasič
kominí k
voja k
19/ HRÁTKY S ČEŠTIN
OU
Domino připravily: Radka Çelik a Hana Katzourakisová
pos ťa k
malí r pokoju
r idič
poličista
kader niče
žední k
pekar
farma r
serví rka
prodavač ka
žve role kar
sportoveč
uklí žeč ka
sekreta r ka
ČESK
É ST
OPY
/20
Článek připravila: Kateřina Zástěrová
Alfons Mucha patří mezi nejvýznamnější osobnosti evropské secese. A víte, co to secese vlastně je? Jde o umělecký styl z 19. a 20. století. Za hlavní znak se považuje ornamentálnost, to znamená nějaká ozdoba nebo okrasa. Ornamenty mohou být třeba zvířátka, kytky a nebo nějaké předměty. A právě v tomto stylu vynikal jeden z nejvýznamnějších Čechů – Alfons Mucha. Narodil se v Ivančicích na Moravě 24. 7. 1860. Nejprve studoval gymnázium v Brně, později se hlásil na Akademii výtvarných umění, ale bohužel se na školu nedostal, a tak odešel do Víd-ně, kde se živil jako malíř deko-rací v divadlech. Později odešel do Francie, kde ho oslovila jed-na z nejslavnějších hereček, aby jí vytvořil plakát k předsta-vení Gismona.
Mucha se rychle proslavil, tvořil další a další plakáty. Mimo jiné začal navrhovat design před-mětů, tedy například to, jak bu-de vypadat obal od čokolády nebo šperky.
Velmi zajímavé je také to, že se stal autorem prvních česko-slovenských poštovních zná-mek a bankovek a spolupraco-val i s významnými architekty, s nimiž se spolupodílel i na vý-zdobě Obecního domu a do-stavbě Chrámu svatého Víta v Praze. Mucha byl za druhé světové války zatčen a nakonec zemřel na zápal plic 14. 7. 1939.
Alfons Mucha
Gratinovaná čekanka
Co budeme potřebovat na 4 porce:
4 čekanky
4 velké plátky šunky
100 ml sladké smetany
2 lžíce hladké mouky
strouhaný sýr
zeleninový bujón
máslo, sůl
muškátový oříšek
nové koření
Čekanku omyjeme, opatrně podélně přepůlíme a vyřízneme středy, které jsou hořké a zkazily by chuť jídla. Na lžíci másla čekanky opražíme a poté je do půlky zalijeme vodou. Přidáme kostku zeleninového bujónu a nové koření a na mírném ohni necháme če-kanky pod pokličkou asi 10 minut du-sit. Poté čekanky necháme okapat a vývar si schováme na další krok receptu. Nyní si připravíme bešamel. Na másle zlehka opražíme mouku a pak za stá-lého míchání metličkou přilijeme zchladlý vývar, chvilku necháme bub-lat a po vypnutí plotýnky přilijeme smetanu. Dochutíme muškátovým oříškem a solí. Čekanky zabalíme do plátků šunky a vložíme do zapékací misky, kterou jsme vylili trochou bešamelu. Zbylý bešamel přelijeme přes čekanky a vše posypeme nastrouhaným sýrem. V předehřáté troubě pečeme 30 minut při 220 °C a podáváme s čerstvým chlebem, s bramborovou kaší nebo s brambory vařenými v páře.
Chodíte s rodiči nakupovat?
Zkuste do nákupního ko-
šíku přihodit čekanku. Až se
vás zeptají, co s ní budete dělat,
překvapte je tímto receptem. Květnové číslo časopisu patří bel-
gickým chutím a gratinovaná čekanka, kterou se společně nyní
naučíme připravit, je jedním z tradičních belgických pokrmů.
21/ PUTO
VÁNÍ ZA CH
UTĚM
I
BON APETIT vám přeje autorka receptu Nadia Müllerová.
Foto: www.freeimages.com
Robot je stroj, který může samostatně pracovat a vykoná-
vat naše příkazy. Slovo „robot“ poprvé použil český spiso-
vatel Karel Čapek v roce 1920. Slovo se začalo zanedlouho
používat na celém světě.
KRAJ
ÁNKO
VO T
VOŘE
NÍ
/22
Společně s rodiči připravíme všechny
součásti pro sestavení robota. Najdeme
vhodné kovové a plastové předměty – mat-
ky, nepotřebné součástky nábytku nebo
elektrospotřebičů, prostě
vše, co dům dá a co už ne-
potřebujeme. Můžeme si
připravit také plastové oči
nebo bambulky, části hra-
BUDEME POTŘEBOVAT plechovky od potravin, prázdné a vymyté
(s ostrými hranami olepenými stříbrnou
pevnou lepicí páskou)
drobné kovové a plastové předměty nebo
součástky
obyčejné černé (feritové) magnety
tavná lepicí pistole nebo silnější univerzální
lepidlo
23/ KRAJÁNKO
VO TVO
ŘENÍ
Shromáždíme vše na jednom místě a rozvážíme, jak by měl náš robot
vypadat. Jaké speciální vlastnosti bude mít? Co potřebuje k tomu, aby
mohl fungovat? Jaký má zdroj energie, jak uchovává data? Pomocí ja-
kých senzorů vnímá svět? Ze součástek vybereme ty, které budeme po-
třebovat k jeho sestavení. A možná ještě pár navíc. Nezapomeňte, že
každý robot potřebuje komunikovat se svým okolím a s ostatními robo-
ty, proto potřebuje zařízení pro odesílání a přijímání kódovaných zpráv.
K tomu se hodí například kancelářské sponky.
Vybrané součástky rodiče připevní pomocí tavné pistole nebo silné-
ho lepidla k magnetům.
A nyní je vše připraveno k dokončení konstrukce našeho robota. Sou-
části s magnety připevníme na plechovku tak, jak jsme si to předem na-
plánovali. Když sestavíme robotů víc, mohou spolu komunikovat, hrát si
a je tak víc legrace.
Rubriku připravila: Marie Švédová
ček nebo cokoli, co najdeme v dětském pokojíčku. Pokud nenajdeme
vše potřebné doma, můžeme vyrazit do místního železářství nebo na
bleší trh.
Jak je to vlastně se zápisem do školy v České republice, pokud jste v současné době v zahraničí? Dnes pro vás máme základní informace o PLNĚNÍ POVINNÉ ŠKOLNÍ DOCHÁZKY V ZAHRANIČÍ.
MŠMT zveřejňuje základní informace o možnostech a podmínkách plnění povinné školní docházky v zahraničí. Informace jsou platné pro všechny žáky – občany ČR, bez ohledu na místo pobytu. Žák může plnit povinnou školní docházku ve škole mimo území České republiky nebo v Evropské škole působící na základě Úmluvy o statutu Evropských škol nebo formou individuální výuky v zahra-ničí. Žák, který plní povinnou školní docházku jedním z výše uvedených způsobů, je vždy zároveň žákem české školy, kde je zapsán k plnění povinné školní docházky (tzv. kmenová škola).
Před odjezdem do zahraničí je zákonný zástupce žáka povinen oznámit řediteli kmenové školy před-pokládanou dobu plnění povinné školní docházky v zahraničí, způsob plnění povinné školní docház-ky, adresu místa pobytu žáka a popřípadě i adresu příslušné zahraniční školy. Zákonný zástupce žáka je povinen přihlásit žáka do zahraniční školy nejpozději do dvou týdnů po příjezdu žáka do země po-bytu. Žák, který plní povinnou školní docházku v zahraničí, může na žádost zákonného zástupce ko-nat zkoušky z vybraných předmětů ve své kmenové škole. Výjimkou jsou Evropské školy, kdy žák zkoušky nekoná.
Pokud žák zkoušky koná, pak se konají z těchto předmětů: a) ve všech ročnících ze vzdělávacího obsahu vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura, stanovené-ho Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání (RVP ZV), b) ve 4. a 5. ročníku ze vzdělávacího obsahu vlastivědné povahy vztahujícího se k České republice vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět, stanoveného RVP ZV, c) v 6.–9. ročníku ze vzdělávacího obsahu vztahujícího se k České republice vzdělávacího oboru Děje-pis a Zeměpis, stanovených RVP ZV.
Žák, který plní povinnou školní docházku formou individuální výuky v zahraničí a koná zkoušky, je pak koná z každého předmětu uvedeného v příslušných ročnících školního vzdělávacího programu zkou-šející školy s výjimkou předmětů volitelných. Zkoušku lze konat za období nejméně jednoho pololetí školního roku, nejdéle však za období dvou školních roků. Konkrétní obsah a rozsah zkoušky stanoví ředitel zkoušející školy v souladu se školním vzdělávacím programem zkoušející školy. Se stanove-ným obsahem a rozsahem zkoušky seznámí ředitel zkoušející školy s dostatečným časovým předsti-hem zákonného zástupce žáka, nejpozději však při stanovení termínu zkoušky. Zkouška je komisio-nální. Komisi jmenuje ředitel zkoušející školy. Termín konání zkoušky dohodne ředitel zkoušející školy se zákonným zástupcem žáka tak, aby se zkouška uskutečnila nejpozději do dvou měsíců po skonče-ní období, za které se zkouška koná. Nedojde-li k dohodě mezi zákonným zástupcem žáka a ředite-lem zkoušející školy, stanoví termín zkoušky ředitel zkoušející školy. Není-li možné žáka ze závažných důvodů v dohodnutém termínu přezkoušet, stanoví ředitel zkoušející školy náhradní termín zkoušky tak, aby se zkouška uskutečnila nejpozději do čtyř měsíců po skončení období, za které se zkouška koná. Před konáním zkoušky předloží zákonný zástupce žáka řediteli zkoušející školy vysvědčení žáka za příslušný ročník zahraniční školy a jeho překlad do českého jazyka. V případě pochybností o správ-nosti překladu je ředitel zkoušející školy oprávněn požadovat předložení úředně ověřeného překla-du. V případě, že zákonný zástupce žáka má pochybnosti o správnosti výsledku zkoušky, může požá-dat o komisionální přezkoušení.
Žáka, na kterého se vztahuje povinná školní docházka a který nekonal zkoušky, zařazuje po návratu ze zahraničí ředitel kmenové školy do příslušného ročníku po zjištění úrovně jeho dosavadního vzdě-lání a znalosti vyučovacího jazyka.
Výše uvedené platí i v případě, že žák má kromě občanství ČR i občanství jiného státu.