krajánek 6/2016 (tr)
DESCRIPTION
ÂTRANSCRIPT
OBSAH
Úvodník 2 Svět pod vodou 3 Výročí a významné dny 4 Čeští svatí a patroni 5 Pověsti 6–7 Zpívánky 8 Volnočasovky 9 Kam s dětmi v Turecku 10–11 Domalovánka 12 Křížovka 13 Krajánkova knihovna 14–15 Čtení na pokračování 16–17 Hrátky s češtinou 18–19 České stopy 20 Putování za chutěmi 21 Krajánkovo tvoření 22–23 Sbíráme výkresy 24
Redakce:
Hana Katzourakisová, Ivana Kaçmaz, Jana Schulzová, Jitka Darchiashvilli, Jitka Lores Zákoucká, Kateřina Balunová, Kateřina Zástěrová, Lenka Kanellia, Marie Švédová, Mirka Čechovská, Monika Nožičková, Radka Çelik, Soňa Klimešová, Zuzana Doğan
Titulní strana: Magdaléna Sevinç Domalovánka: Marta Daeuble
Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Kateřina Zástěrová, Radka Çelik
Jazyková korekce: Alena Palmer, Barbora Aydın, Jiřina Klírová, Kristýna Vávrová, Lucie Yakut
Odpovědná redaktorka: Barbora Aydın
Kontakt: [email protected]
www.facebook.com/casopiskrajanek
© Čeští krajané v Istanbulu
Milé děti,
to to ubíhá! Květen za námi a červen
začal s plnou parádou. Taky máte čer-
ven tak rády? Poslední měsíc školy
a školky, samá vystoupení a výlety.
Kam vás paní učitelky a páni učitelé
vezmou? Do parku? Do zoo?
Celý rok jste se pilně učily a teď vás
čeká vysvědčení a sladká odměna
v podobě prázdnin.
Ale před prázdninami je tu pro vás
ještě jedno číslo Krajánka. Než se ztra-
títe v myšlenkách na pláž či na babič-
ku a dědečka v Česku, pojďte si pře-
číst, co jsme pro vás s celou redakcí
nachystali. Budeme hodně cestovat!
Vydáme se spolu pod hladinu moře.
Viděly jste někdy život pod vodou?
Potápěly jste se? Četly jste o tom
všem, co se pod vodou odehrává,
nějakou knížku?
Až prozkoumáte život pod vodou,
můžete se vrhnout na čtení o svatém
Janu Nepomukovi či pověsti
O Horymírovi a jeho koni Šemíkovi.
Kdo to vlastně Horymír byl a proč
z Vyšehradu skákal?
Dále se spolu vydáme na jedno téměř
utajené místo v Istanbulu, ochutnáme
španělské dobroty a zapátráme, kdo
že to vynalezl lodní šroub.
Povídání už bylo dost, jde se číst!
Pěkné čtení přeje
redakce časopisu
Krajánek
OBS
AH •
ÚVO
DN
ÍK /
2
3/ TÉMA
Lidé, stromy, domy, hluk aut, vzduch, modré nebe, pevná zem pod nohama, sníh, vítr, horko, zpěv ptáků, vůně. To je svět kolem nás, který známe a poznáváme. Což ale nahlédnout do jiného světa, kte-rý je sice také na Zemi, ale je úúúplně odlišný? Chcete, děti? Tak hurá do světa pod vodou!
Jak se žije pod hladinou, na to jsme se
chtěli zeptat vodníka či mořské panny,
jenže jsme je nezastihli. Ale o své do-
jmy se s námi podělil Pavel, jehož vel-
kým koníčkem je potápění.
Na podvodním světě ho fascinuje to,
že „do něj vlastně nepatříme, ale on
nás, pokud se v něm chováme ohledu-
plně, rád přijme“. Je to dobrodružství,
o němž mnozí sní od dětství. Pod vo-
dou Pavla nejvíc přitahuje
„rozmanitost nejpodivuhodnějších
rostlin a živočichů“ a také pocit při úpl-
ném vyvážení, který se podobá stavu
beztíže pro kosmonauty. Jééé, kdo by
to chtěl zažít?
Zásadní rozdíl mezi životem nad a pod
vodou vidí Pavel v tom, že pod hladi-
nou člověk dýchá jen za pomoci pří-
stroje. Také pohyb je ve vodě jiný. Ide-
ální je ve stavu vznášení se. K tomu má
potápěč zvláštní vestu, kterou přifuku-
je či vyfukuje. Dopředu se hýbe díky
ploutvím na
nohou. Plejtvák a murena: Filippo Rillosi, Piacenza
Také
zvuky
jsou pod
vodou
odlišné
a potápěči
se místo
mluvení dorozumívají mezinárodními
posunky.
Na otázku, zda se pod vodou bojí, nám
řekl, že k potápění nepatří strach ani
adrenalin. Je jen nutné respektovat
pravidla správného potápění
a přírodu!
A když se budete chtít dozvědět víc
o životě pod hladinou, skočte po kníž-
kách či přírodopisných filmech nebo
navštivte akvárium. Nejlepší je ale pří-
mo nakouknout pod vodu. Nemusíte
hned s přístrojem do hlubin, stačí zku-
sit trochu se ponořit se šnorchlem.
Kdoví, třeba vás to chytne a svět pod
vodou se stane i vašim koníčkem!
Článek připravila: Jana Schulzová
Ma
ttia
Ga
bri
el Ia
nn
on
e, L
egn
an
o
VÝRO
ČÍ A
VÝZ
NAM
NÉ
DN
Y /
4 8. června slaví me
MEZINÁRODNÍ DEN OCEÁNŮ
Tento Den byl
vyhla s en již v roce
1992, ale slaví se
teprve od roku
2009. Ma pr ipomí -
nat du lež itost
ocea nu a mor í pro
cely sve t, co
vs echno na m
ocea ny poskytují –
od kyslí ku, ktery dy cha me, pr es
jí dlo, le c iva a kra sy podmor ske ho
sve ta. Proto musí me mor e a oca ny
chra nit a nežnec is ťovat je.
19. června 1905
se narodil JIŘÍ VOSKOVEC
Byl c esky m
spisovatelem,
textar em a dra-
matikem. Tvor il
nerožluc nou hereckou dvojici
s Janem Werichem, žna mou take
jako V+W. Spolec ne s Jaroslavem
Jež kem pak pracovali na žac a tku
20. století v Osvobožene m divadle.
Hra l take v mnoha filmech.
20. června 1848
se narodil JOSEF VÁCLAV
MYSLBEK
Byl nejvy žnam-
ne js í m c esky m
sochar em pr elomu 19. a 20. století .
Vytva r el c eske ba jne hrdiny, ale
i skutec ne osobnosti c eske historie,
spolupracoval na vy ždobe
vy žnamny ch domu . Vrcholem
Myslbekovy tvorby je ježdecka
socha sv. Va clava, umí ste na na
praž ske m Va clavske m na me stí . Na
tomto dí le pracoval pr es tr icet let.
27. června slaví me SVĚTOVÝ DEN RYBÁŘSTVÍ
Rybolov je odchyt ryb ž tekoucí ch
vod, ježer, ž ume ly ch na drž í , jako
jsou pr ehrady c i rybní ky, nebo
odchyt pr í mo v mor í ch. V Č eske
republice ma rybar ení mnohaletou
tradici. Ryba r i se starají nejen
o pravidelny vy lov, ale take o pr i-
krmova ní ryb a kontrolu c istoty
vody, pr í padne její c is te ní . Vs echny
Svažy ryba r u c i ryba r ska sdruž ení
po cele m sve te slaví tento den, aby
upožornily na du lež itost žachova ní
sve tove ho
rybolovu
a hlavne
jeho
rožvoj.
Rubriku připravila: Soňa Klimešová
Jan Moscardino, Milán
Roman Daeuble, Lyon
Roman Daeuble, Lyon
5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRON
I
Milé děti, jmenuji se Jan Nepomuk Neumann, jsem patronem Čech a lidí, kteří svou práci vykonávají svědomitě a s úsměvem na tváři. Povyprávím vám příběh o mém dětství, cestě do daleké Ameriky a o dobrodružstvích, která jsem tam zažil. Bude to už nějaký ten pátek, co jsem se v obci Prachatice narodil Filipovi a Anežce. I přesto, že tatínek byl pů-vodem z Německa, s maminkou si vždy dobře rozuměl. Jak sami říkali, byl jsem dítkem šikovným a učenli-vým. Gymnázium jsem zvládl levou zadní a pozdější studium náboženství mi také problémy nečinilo. Jednou se mi dostal do rukou časopis, kde jsem si přečetl článek o amerických misi-ích. A bylo rozhodnuto! Od té chvíle jsem dělal vše pro to, abych se i já jednou do Ameriky podíval a do misií zapojil. Začal jsem se sám učit anglic-ky a kouzlu jazyků jsem propadl nato-lik, že ke konci života jsem jich ovládal hned osm. Když jsem úspěšně studia dokončil, pomýšlel jsem na kněžskou kariéru. Ale: „Kněží je u nás nadbytek,“ sdělil mi jeden farář. Protože mě v Čechách
už nic nedrželo, vyrazil jsem do Ameriky. Dopu-toval jsem až k Niagarským vodopádům, kde jsem měl jako kněz působit. Setkával jsem se s lidmi nejrůzněj-šího původu, kteří jako já při-cestovali do Ameriky splnit si své sny. Nešlo nevšimnout si, že pro ně byl počet škol, nemocnic a také kostelů nedo-statečný. Právě zakládání těchto insti-tucí se stalo mým celoživotním poslá-ním. Představte si, za osm let jsem vybudoval až osmdesát kostelů! Po smrti filadelfského biskupa se hle-dal jeho vhodný nástupce a volba padla na mě. Díky svému povýšení jsem odcestoval pracovně do Říma, kde jsem se setkal se samotným pa-pežem. Této cesty jsem využil také k návštěvě mého rodného kraje. Po týdnu stráveném s rodinou přišel čas vrátit se do Ameriky a pokračovat v tvrdé práci. Bylo mi čtyřicet devět let, kdy mě práce přemohla a zastavila mi srdce. Ale přiznám se, že ani teď se nemám tak špatně! Ležím si ve filadelfském kostelu a konečně poznávám, co je to dát si nohy nahoru a odpočívat.
Zdroje: wikipedia.cz, catholica.cz, radio.cz Článek připravila: Mirka Čechovská
Za vlády Křesomysla z rodu Pře-
myslovců se lidé více zabývali
dolováním vzácných kovů z hlu-
bin země. Vábení rychlého zbo-
hatnutí podléhaly celé vesnice,
lidé hromadně odcházeli a zane-
dbávali práci na polích, země le-
žela ladem a zvířata nikdo neob-
hospodařoval.
Místní vládci, kterým se v té době
říkalo vladykové, v čele s Hory-
mírem z Neumětel nesouhlasili
s tím, že půda začala upadat
a dobré mravy s ní. Tito nespoko-
jenci se vypravili za knížetem
Křesomyslem, aby mu vysvětlili
své obavy a požádali ho o nápra-
vu. Křesomysl,
oslněn zlatým
a stříbrným ko-
vem, vladyky
neposlechl.
Horníci a zlato-
kopové se do-
slechli o jejich
jednání a přísa-
hali pomstu
zejména Hory-
mírovi, stojícímu
v čele vladyků a žádajícím navrá-
cení starých pořádků. Jako divoká
smečka se vypravili k Neuměte-
lům, které Horymír spravoval.
Rozlícená cháska napadla Neumě-
tely, vypálila celou dědinu i s poli,
chlévy a domy. Co mohli, to od-
vezli a dobytek odvedli. Horymí-
rovi se mezitím podařilo uprch-
nout na věrném grošáku Šemíko-
vi. Poté se Horymír vrátil zpět do
své vesnice a svým nepřátelům
přísahal přísnou a krvavou
odplatu.
Během pár dní shromáždil své
věrné a vyrazili k Březovým do-
lům za krutou pomstou. Hornic-
POVĚ
STI
/6
svým jezdcem přímo k Neuměte-
lům.
Křesomysl a ostatní užasli nad tím
výkonem rovnajícím se zázraku
a uprosili knížete, aby Horymíra
nechal naživu. Křesomysl, zcela
užaslý nad Šemíkovým skokem, se
rozhodl prosby vyslyšet a neumě-
telského rebela osvobodil z trestu.
Dal ihned poslat za Horymírem,
aby se na Vyšehrad navrátil, že je
mu vše odpuštěno. Vladyka z Ne-
umětel se tedy vrátil zpět ke kní-
žeti, který mu osobně odpustil.
Co se stalo s věrným Šemíkem,
ptáte se? Kůň si skokem nesmírně
ublížil a svým zraněním nakonec
podlehl. Jeho pán, hořce litující
ztráty svého zvířecího přítele, ho
nechal slavně pohřbít před vraty
svého dvora.
Dodnes je prý v Neumětelích k
vidění místo, kamenem označené,
kde věrný kůň Šemík byl pohřben.
7/ POVĚSTI
kou osadu neumětelští lidé vypáli-
li, doly zavalili kameny, obyvatele
potrestali smrtí.
Horymír se pak na svém koni vy-
dal k Vyšehradu vstříc Křesomys-
lovi. Tomu se donesly zprávy
o řádění v Březových dolech, a tak
se rozhodl Horymíra potrestat,
navzdory protestům a žádostem
na jeho osvobození.
Horymír pokorně přijal svůj trest
a skromně požádal o splnění po-
sledního přání. Přál si naposledy
se projet na svém milovaném koni
Šemíkovi. Vězni odsouzenému
k trestu smrti bylo jeho přání spl-
něno a koně mu přivedli. Kůň se
svým jezdcem se několikrát otočil
na nádvoří Vyšehradu, jehož brá-
ny byly zavřené, aby nemohl vě-
zeň nikudy ujet. Grošák se po
chvilkovém tančení na nádvoří
rozběhl, mocně odrazil, přeskočil
hradby i obranný val a uháněl se
Po
dle
sb
írky
Sta
ré p
ově
stí č
eské
Alo
ise
Jirá
ska
p
řip
ravi
la: J
itka
Lo
res
Záko
uck
á
ZPÍV
ÁNKY
/8
ZPÍV
ÁNKY
/8
Písničku vybrala: Zuzana Doğan
G D G D G D G
Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře,
G D G D G D G
bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.
Ami Emi D G Ami Emi D
Za našich mladejch let bejval svět jako květ,
G D G D G D G
bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.
ŘÍKANKY
PRO NEJMENŠÍ
KRAJÁNKY
Plch zdrhl skrz drn, prv zhltl hrst zrn.
Ty Kadle, netykej Madle, Madla nemá tykadla!
JAZYKOLAMY
HÁDANKY
9/ VOLN
OČASO
VKY
Obouváš je na nožičky,
můžes s nimi do
vodičky.
Kaluže jim nevadí,
nestudí a nechladí.
Kamarádí s deštíkem,
pláštěnkou
a deštníkem.
Když je teplo, tak si
troufám,
po stupíncích vzhůru
stoupám.
Když je ale mráz a led,
pod nulu si vlezu hned.
Chráním ruce chráním,
před mrazem je bráním.
Kamarádka čepice,
nebojí se vánice.
Každý prstík ohřeju,
teplíčka mu dopřeju.
Jiří Žáček: AŽ
Až budu oheň, budu sálat,
až budu mustang, budu cválat,
až budu vítr, budu dout,
až budu loďka, budu plout,
až budu oko, budu koukat,
až budu kočka, budu mňoukat,
až budu voda, ztuhnu v led,
až budu orel, dám se v let.
Až budu ruka, budu hladit,
až budu hlava, budu radit,
až budu jabloň, rozkvetu,
až budu koště, zametu.
Až budu lampa, budu svítit,
až budu srdce, budu cítit,
až budu vlajka, budu vlát,
až budu člověk, budu rád.
Říkanku vybrala: Zuzana Doğan Hádanky a jazykolamy vybrala: Kateřina Balunová
gumáky, teploměr, rukavice
hned na konci Istiklal Caddesi a
na začátku uličky Galip Dede Cad-
desi No. 15, která vede dolů z ko-
pečka ke Galatské věži. Muzeum
se otvírá v 9 hodin.
Ten rozdíl mezi přeplněným cen-
trem a klidnou zahradou vás, milí
krajánci, ohromí. Kupte si klidně
poblíž nějaký dobrý börek, simit
nebo ayran a běžte posvačit do
zahrad muzea. Jelikož je trochu
KAM
S D
ĚTM
I V T
URE
CKU
/10
Milí krajánci, chtěli jsme vám říct,
že rodiče jsou někdy dost blázniví
tvorové. Tak třeba když jdou naku-
povat nebo se procházet na Istiklal
Caddesi. To si musí nejdřív dát
kávu, pak si maminka vzpomene,
že by se mohla podívat na nové
boty, mezitím tatínek dostane hlad
a musí si nutně koupit něco na
zub. A těch lidí! Z toho jde hlava
jednomu kolem. Ale je tady jedno
TAJNÉ řešení. Až zase jednou
budete s rodiči pobíhat po
Beyoglu a Istiklal Caddesi,
řekněte, že chcete do muzea.
A že je kousek, že si tam
všichni hezky odpočinete, po-
učíte se a naberete sil do dal-
ších bláznivin. Navrhněte, že
chcete do Galata Mevleviha-
nesi Müzesi, které se nachází
s veškerým zázemím, například
s kuchyní a hospicem, což je tako-
vé místo pro lidi, kteří jsou hodně
nemocní. Později zde byla zřízena
i modlitebna, kde mohli učenci
a dervišové rozjímat a přemýšlet.
Třeba nad tím, co se zrovna nauči-
li. Později, když zrušili modliteb-
nu, tady byla škola. A v současné
době je tady muzeum.
Dům je obklopen malou, ale členi-
tou zahradou s dřevěnými prvky.
Tady si můžete v klidu sednout
a sníst přinesenou svačinu nebo
konečně zout boty. Je zde taky ma-
lý hřbitov. V muzeu můžete vidět
například ukázku staré kuchyně
včetně nádobí a způsobů, jak se
kdysi vařilo, ukázku hudebních
nástrojů a hudební místnost, vý-
tvarné umění (obrázky, které vy-
padají jako mramor) a různé tech-
niky malby a kaligrafie, což je ta-
kový vznešený název pro psaní, ale
takové hezké, ozdobné. Muzeum je
úžasné také proto, že je velké tak
akorát, aby nadchlo maminku, ta-
tínka i vás, malé krajánky.
Tady najde maminka nebo tatínek více informací: http://www.galatamevlevihanesimuzesi. gov.tr/homepage.html.
11/ KAM S D
ĚTMI V TU
RECKU
schované, není v něm nikdy příliš
plno. Vstup stojí 10 lir pro dospě-
láky, krajánci a jiní kulihráškové
mají vstup zdarma. Každou neděli
tu můžete vidět vystoupení der-
višů, to jsou ti pánové, kteří mají
bílé šaty, stále se točí dokola a
když přestanou, můžou chodit rov-
ně! Vystoupení začíná vždy
v 17 hod. v rámci vstupného. Běžte
o trochu dřív, abyste si mohli po-
hodlně sednout. Představte si, že
v muzeu nabízí i židličky, abyste
mohli představení vychutnat
v pohodlí. To je panečku!
Dům, tedy místo, kde stojí, je
opravdu hodně staré. První zákla-
dy zde byly položeny už roku 1491.
Je to historicky první místo, kde se
mohli setkávat islámští učenci.
Tak to říkají stránky muzea. A bu-
de to asi pravda, protože místo má
neuvěřitelnou atmosféru dodnes.
Atmosféru
jako stvoře-
nou pro
rozjímání
a studium.
Na tomto
místě byla
kdysi dávno
ubytovna
pro derviše Článek a fotografie: Jitka Darchiashvilli
DO
MAL
OVÁ
NKA
/12
8. června slavíme Mezinárodní den oceánů. Největší oceán se jmenuje Tichý, ale někdy se mu také říká... Odpověď na-jdeš v tajence křížovky:
Křížovku připravila: Hana Katzourakisová
13/ KŘÍŽOVKA
Znáš české písničky?
1. Pec nám...
2. Jede, jede, poštovský...
3. Okolo Frýdku...
4. Ovčáci, čtveráci, vy jste naši...
5. Červená, modrá...
6. Kalamajka mik, mik, mik, oženil se...
7. Kočka leze dírou, pes...
6.
1. 2. 4. 7.
3. 5.
Vašík Kaçmaz, Istanbul
S pejskem u nohou píše pohádky, dobrodružné příběhy, zábav-
né a zajímavé knihy o české historii či památkách. Píše také
o tom, jaké to je, když doma chybí táta nebo když máte posti-
ženého sourozence.
Je rodačkou z Prahy. Tam také studovala na filmové a televizní
fakultě. Studia ji na čas zavála i do Francie na slavnou paříž-
skou univerzitu Sorbonnu.
V průběhu své velmi úspěšné kariéry spolupracovala snad se
všemi českými dětskými časopisy, ať už se jedná o Sluníčko,
Mateřídoušku, Ábíčko či dvě desítky jiných. Šest let byla redak-
torkou dětského rozhlasového vysílání.
K dětem a jejich vnímání světa má velmi blízko. Za více než sto knih, scénářů, rozhlaso-
vých seriálů, televizních pořadů a divadelních her získala dosud dvacetpět ocenění. Nej-
novější je Cena Albatrosu za významný přínos v oblasti literatury pro děti a mládež –
2016.
KRAJ
ÁNKO
VA K
NIH
OVN
A /
14
Knihy máte moc ráda, četla jste už od dětství. Která dětská kniha vám utkvěla v paměti? Děti z Bullerbynu (A. Lindgrenová), Holubí pošta (A. Ransome), Podivuhodné putování Nilse Holgerssona Švédskem (S. Lagerloffová). Studovala jste ve Francii, tatínek je Holanďan. Většina našich čtenářů je bilingvních. Mluvila jste i vy od malička dvěma jazyky? Ne, rodiče se brzy po mém narození rozešli, s otcem jsem mluvila francouzsky.
Letos si připomínáme 700. výročí narození Karla IV. Napsala jste pro děti o něm celou knihu. Co na něm máte nejraději? Asi snahu dělat něco pro druhé, ne jen pro sebe. O české historii a památkách byla i kniha Tajemný kůň aneb Cesta za českými pa-mátkami. Jezdíte ráda po památkách? Kde to máte nejraději? Za památkami jezdím celý život. Nejraději pobývám v Jižních Čechách. Ráda jezdím do Českého Krumlova a Tábora, to jsou
města, která skrývají mnohá tajemství. Stejně jako mramorová Chýnovská jeskyně, skrytá hluboko pod zemí.
Máte ráda českou historii? Co vás na ní přitahuje? Pravděpodobně ta houževnatost Čechů, snaha malého národa vyrovnat se světu a zvládnout všechna příkoří, pocházející od velkých států.
A co vaše „zlobivé“ knihy? Chystáte další díly? Myslím, že děti už se nazlobily dost… Byla jste sama zlobilka, když jste byla malá? Vzpomenete si na nějakou opravdu povedenou rošťárnu? Ano, nasadila jsem brýle učitelky vy-cpané sově. Ten příběh si děti mohou přečíst v mé knížce Sísa Kyselá. Já jsem vždycky chtěla spolužáky pobavit. Brýle a sova – to byl dů-vod k zasmání – jenže učitelka to viděla jinak. Řek-la, že jsem zlomyslná a že jsem ji chtěla zesměšnit. Trest byl pro mě ten nejhorší možný – maminka mi vzala rozečtenou knížku…
Blíží se léto a s ním i prázdniny. Kam se chystáte na dovolenou? Na chalupu v Jižních Čechách s celou rodinou a hlavně téměř dvouletou vnučkou. Co nového připravujete pro děti? Chystám knížku Příběhy o Rudolfovi II. a pro starší děti Lví kouzlo, o českém cestovateli Emilu Holubovi. V příštím roce uplyne 170 let od jeho narození. NEJOBLÍBENĚJŠÍ: Jídlo: pečená kuřecí křidýlka (a nenávidím špenát v jakékoliv podobě) Barva: černá Den v týdnu: sobota Roční obdodí: léto Vůně: jasmín Zvíře: pes
15/ KRAJÁNKO
VA KNIH
OVN
A
Rozhovor připravila: Lenka Kanellia
ČTEN
Í NA
POKR
AČO
VÁN
Í /1
6
Když Kiko vešla do začarovaného bludiště z dávných časů, ostatní na louce už ji ne-viděli. Když ale přicházeli, byly si mamin-ka i paní učitelka jisté, že Kiko stojí kou-sek od platanu, na který vylezl Lukáš. Jenže teď si najednou uvědomily, že zmi-zela. Obloha se mezitím zatáhla černými mraky a bouře se rychle blížila. Nad zám-kem s ohlušujícím rachotem zahřmělo. V mamince i v paní učitelce hrklo. Obě si pomyslely: „No nazdar!“ Eva Zázvorková si dala úlekem ruku na pusu. Jediný Lukáš Mařata, no ano, ten protivný Lukáš Mařa-ta, bleskově sešplhal se stromu dolů, pro-tože se mu zdálo, že kdesi v dálce zasle-chl slabounký výkřik a že je to Kiko. Kiko už byla téměř uprostřed bludiště. Strašně ji bolely nohy a byla k smrti unavená, ale když se ohlédla, viděla za sebou v živém plotě mihnout se šedou vlčí srst. Dala se zase do běhu. Z živého plotu kolem ces-tičky po ní sekly špinavé černé drápy. Kiko uskočila stranou a uslyšela těsně za sebou hrozivé zavrčení. Pak jí těsně u hlavy zacvakaly ostré vlčí tesáky jako dva nabroušené nože. Kiko se lekla, ale stačila uhnout. Utíkala jako o život, co jí bolavé nohy stačily. Konečně doběhla až do samého středu bludiště. Keře živého plotu tam byly vysázené do tvaru srdce a kvetly rudě. Kiko si vyčerpaně sedla na kostřičkovou cestičku. Keře a kopřivy ji okamžitě začaly celou zarůstat a Kiko
bylo jasné, že je v koncích. Už nebylo kam běžet. Už nemůžu dál čekat, pomys-lela si. Musím říct to přání… Třeba to papíroví motýli uslyší. Třeba se ještě za-chráním. A Kiko rychle zašeptala: Ať zmizí ta popletená kletba. Ať jsou Františka, její maminka a tatínek…, a taky ten biskup Zlobisko a jeho pavoučí stráže zase lidi a ne duši,“ odříkávala Kiko uprostřed bludiště, už úplně celá zarostlá kopřiva-mi. Jenže jak tak drmolila své přání, pří-mo nad ní se v živém plotě začalo míhat něco lesklého. Upřeně se na ni dívalo osm pavoučích očí. A dlouhá chlupatá noha s jedovatým hrotem se k ní pomalu přibližovala. Lukáš Mařata zatím utíkal na louku. Byl nejlepší v běhu na patnáct set metrů, a tak mu to šlo rychle. Nevěděl sice ještě, co má dělat, ale věděl, že si moc přeje stát se statečným princem a zachránit Kiko jako nějakou princeznu před všemi nebezpečími, která, jak tušil, na ni na louce číhají. Všude ale byla jen čerstvě posečená, voňavá tráva. Když se ale podíval nad sebe na nebe zatažené bouřkovými mraky, uviděl, jak na něm plachtí všech tisíc papírových motýlů. Připomínali mu hejno vzácných, pestro-barevných ptáků. A ti ptáci mu jako ba-revné šipky ukazovali cestu. Lukáš se podle nich rozběhl. Všelijak kličkoval, protože cesta se kroutila – vedla asi něja-kým bludištěm. Lukáš utíkal a cítil, jak ho
Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander
Část osmnáctá
17/ ČTENÍ N
A POKRAČO
VÁNÍ
Rubriku připravila: Radka Çelik
ně vyčerpaně Kiko. „No to teda ne, nikdo nás žrát nebude!“ dopálil se Lukáš. A protože chodil do zoologického krouž-ku, tak věděl, že na pavouky platí jedno-duchá věc – vytáhl z kapsy svých lacláčů baterku, kterou tam s nožem a sirkami vždycky měl pro případ, že by se dostal do nějakých nesnází. Namířil ostré světlo baterky přímo do osmi pavoučích očí. „Uáááá!“ zavyl tentokrát ne vlk, ale pa-vouk. A rozběhl se pryč z bludiště, co mu jeho dlouhé chlu- paté nohy stačily. „Oni totiž pavouci žijou v šeru a tmě a ze vše-ho nejvíc nesnáší světlo,“ řekl Lukáš. „Aha,“ vydechla Kiko vděčně. „Ty jsi ale statečný!“ dodala obdivně a hezky se na Lukáše usmála. Jenže za zády se jim ozvalo temné vlčí vrčení. Lukáš a Kiko se ohlédli a uviděli vlčího biskupa, jak se už už chystá ke skoku. „Rychle, potřebuje-me nějaký oheň,“ zašeptal trochu vydě-šeně Lukáš a mával před sebou bater-kou.
do lýtek švihají větvičky nějakých keřů, které ale neviděl. Taky se mu zdálo, že zaslechl vlčí vytí, a zahlédl nějaký zlověst-ný šedý stín. Ještě zrychlil. Už byl upro-střed louky, a tam motýlí šipky končily. Kiko ale pořád nikde. A Kiko zatím obrůs-tala živým plotem a kopřivami přímo uprostřed bludiště. V chřípí už už cítila smrdutý vlčí dech. Slyšela tiché hmyzí našlapování nočních pavouků, kteří si chystali své jedovaté hroty a napínali sítě. Byla v koncích. Zdálo se jí, že motýlí le-genda nefunguje, protože když své přání vyslovila, nic se nestalo. Vůbec nic. „Kdyby tady tak byl aspoň Lukáš Mařata,“ pomyslela si zoufale. Nevěděla, proč si vzpomněla zrovna na toho protivného posměváčka. Ale kde se vzal, tu se vzal, Lukáš stál před ní. „No konečně! Tady jsi!“ řekl jí a bylo zvláštní, že mu Kiko ro-zuměla, protože mluvil úplně stejnou řečí jako princezna Františka, asi to bylo tím zakletým bludištěm. „Tys bulila, co?“ Kiko věděla, že má určitě opuchlé oči od pláče a že je celá červená od kopřivových ští-panců a šlehanců a taky možná ještě kvůli něčemu úplně jinému… Lukáš totiž vypa-dal jako nějaký princ z pohádky. Díval se rozhodně a nebojácně rozhrnoval rukama to palčivé zelené vězení z keřů a kopřiv. Když se mu podařilo vyrvat poslední kopřivu, podal Kiko ruku, aby jí pomohl vstát. „Tak už nebreč,“ řekl jí tiše a podíval se na ni svýma hezký-ma modrýma očima. Kiko se po tváři kutálela slza. „Tobě se to řekne…, to, to přání… vůbec ne-funguje,“ popotahovala. „Šmarjáá, co to sakra je?“ zakři-čel najednou Lukáš, protože uvi-děl obrovského pavouka síťáka, jak na něho poulí svých osm očí a míří na něj jedovatým hrotem. „Chce nás sežrat,“ zašeptala úpl-
Konec vyprávění příště
Učte se česká slovíčka hrou! Poproste maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku, ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte, podlepte papírem a poté rozstříhejte v místech, kde jsou symboly nůžek.
Jak se domino hraje?
1. Kartičky domina se zamíchají a položí obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři kartičky. Zbytek kartiček se srovná na hromádku.
2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl, a pokud má další hráč slovo shodné s obrázkem na kartičce, může je přiložit. Shodný obrázek a slovo musí být vždy vedle sebe.
3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si vzít jednu z hromádky. V případě, že je na ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit.
4. Hráči se v tazích střídají. 5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všech-
ny své kartičky.
Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete hrát i sami se sebou.
HRÁ
TKY
S ČE
ŠTIN
OU
/18
mor ska
ž elva delfí n
velryba hve ždice
chobotnice krab
mrož
ž ralok
mure na
mor sky koní k
19/ HRÁTKY S ČEŠTIN
OU
Domino připravily: Radka Çelik a Hana Katzourakisová
u str ice
lachtan
tulen
se pie
rejnok
mor ska sasanka
ryba klaun
humr
medu ža
ryba
fugu
mor sky
jež ek
kora l
kreveta
modry bodlok
ČESK
É ST
OPY
/20
Článek připravila: Kateřina Zástěrová
Josef
Josef Ressel byl český vynálezce, lesník a konstruktér. Dnes se o něm můžete, milé děti, dočíst dokonce ve školních učebnicích, do historie totiž vstoupil jako vynálezce lodního šroubu, o kterém si řekneme za chvíli. Narodil se dne 29. června 1793 v Chrudimi, jeho otec Anton Hermann byl Němec a matka Marie Anna Češka. Josef měl ještě tři sourozence, staršího bratra a dvě mladší sestry. Do školy začal chodit v Chrudimi, a protože byl velmi nadaný žák, tak pokračoval ve studiu na gymnáziu v Linci a později na univerzitě ve Vídni, kde na závěr studia obdržel vynikající vysvědčení. Josefovo první zaměstnání bylo lesník, musel měřit lesy, vysušovat bažiny a stavět cesty. Když byl poslán na práci do přístavního města Terst, často přemýšlel nad tím, jak to udělat, aby lodě pluly rychleji, až vymyslel onen slavný lodní šroub. Víte vy
vůbec, k čemu takový šroub slouží? Je umístěný na spodní části lodi, tedy pod vodou, a díky rotaci – točení vytváří sílu, která loď pohání, a proto loď pluje rychleji. Až někdy na nějaké poplujete, schválně se ze zádě podívejte a vzpomeňte si na pana Ressela. Když Josef viděl, že nápad funguje, své pokusy vyzkoušel na lodi Civetta, která vyplula na moře vybavena parním strojem, který poháněl právě lodní šroub. Stalo se tak 4. srpna 1829. Technická závada na parním stroji však způsobila, že další plavby byly zakázány a Resslův patent byl zrušen. Lodní šroub ale není jediná věc, kterou Josef Ressel vynalezl! Mezi jeho vynálezy patří i lisovací válcový stroj, silniční lokomotiva s parním pohonem, přístroj k určování jakosti dřeva a celá řada různých technických
vylepšení, která používáme i dnes. Josef Ressel zemřel na inspekční cestě, zřejmě na malárii nebo tyfus, 9. října roku 1857 v Lublani.
Ressel
CROQUETAS/KROKETY
Milí krajánci, v červnovém Putování za chutěmi
budeme ochutnávat španělskou kuchyni. Když se
zeptáte dětí ve Španělsku, co jim nejvíce chutná, co mají nejví-
ce rády, většina vám odpoví, že to jsou těstoviny (nejčastěji asi
makaróny), pak pizza a krokety (croquetas).
A právě recept na krokety si dnes ukáže-
me. Uvidíte, že je velmi jednoduchý a že
celé rodině budou krokety strááášně moc
chutnat. A mají jednu velkou výhodu: mo-
hou se totiž (taky) snídat, obědvat i večeřet.
21/ PUTO
VÁNÍ ZA CH
UTĚM
I
Až krokety vychladnou, můžete se do nich pustit. DOBROU CHUŤ! ¡BUEN PROVECHO!
Příprava tzv. bešamelu:
Na velkou pánev dáme 2 lžíce oleje.
Olej necháme rozpálit a přidáme dvě
vrchovaté lžíce hladké mouky. Zmír-
níme oheň, přidáme sůl a mícháme
(POZOR: tuto část dělají dospělí,
nikoli děti!!!). Pak po troškách přilé-
váme mléko a stále mícháme. Dává-
me pozor, aby se nám netvořily
hrudky. Když je těsto dostatečně
husté, odstavíme jej z ohně a vmí-
cháme např. najemno nakrájené va-
jíčko natvrdo, tuňáka z konzervy
nebo nadrobno nakrájenou šunku.
Přísada může být jakákoliv, záleží
jen na vás, co máte rádi. Do bešame-
lu se totiž může vmíchat téměř vše.
Příprava kroket:
Nachystáme tzv. trojobal, to
znamená, že na jednom talíři
máme hladkou mouku, na dal-
ším rozšlehané vajíčko a na tře-
tím strouhanku. Ze ztuhlého
bešamelu začneme vytvářet kro-
kety: malé válečky, které v mou-
ce, vajíčku a strouhance obaluje-
me. Doporučujeme vám omastit
si prsty, aby se bešamel nelepil.
Krokety se tvarují také pomocí
dvou velkých lžic. Obalené kro-
kety pak smažíme na oleji jako
třeba bramborové hranolky. Až
jsou krokety dozlatova osmaže-
né, vytáhneme je a necháme od-
kapat přebytečný tuk. (Smažení,
krajánci, také přenechte dospělá-
kům!)
Ru
bri
ku p
řip
ravi
la: S
oň
a K
limeš
ová
Jedním z nejkrásnějších a nejzajímavějších mořských živo-
čichů je rozhodně medúza. Některé druhy medúz přímo hýří
barvami a jejich dlouhá vlnící se chapadla a zářivě barevné
tělo jsou pastvou pro oči. Největší medúzy mají chapadla
dlouhá až 37 metrů!
Kvůli žahavým buňkám však může být setkání s medúzou
při koupání hodně nepříjemným zážitkem. My si ale tento-
krát společně vyrobíme medúzu, se kterou se nám nic nepří-
jemného stát nemůže.
KRAJ
ÁNKO
VO T
VOŘE
NÍ
/22
BUDEME POTŘEBOVAT papírovou misku
vodovky a štětec
lepidlo (nebo izolepu)
provázek
nůžky
stuhu hadovku, organzovou stuhu a různé další laděné do podobných
barev (můžeme nahradit také dlouhými pruhy krepového papíru, běžnými
dárkovými stužkami atd.)
samolepící oči (pokud nemáme, můžeme je namalovat na kousek papíru)
Otočíme papírovou misku dnem nahoru a vodovkami ji pomalujeme.
Můžeme vybarvit obě strany misky. Aby byly barvy správně rozpité
a „vodové“, použijeme více vody. Pak necháme misku uschnout.
23/ KRAJÁNKO
VO TVO
ŘENÍ
Uprostřed misky uděláme nůžkami malou dírku a protáhneme prová-
zek k zavěšení. Pro větší stabilitu můžeme udělat dírky dvě, stejně vzdá-
lené od středu misky, a protáhnout provázek
oběma. Na provázku uděláme uzel.
Do misky potom nalepíme stužky. Stuhu
hadovku a tenčí stužky nalepíme ve větším
množství do středu misky.
Kolem okraje potom nalepíme široké
a průhledné stuhy z organzy.
Rubriku připravila: Marie Švédová
Nakonec medúze nalepíme oči.
Hotová medúza se bude urči-
tě skvěle vyjímat pověšená na
lampě v pokoji nebo kdekoli
jinde. Krásu mořského světa
tak můžeme mít i doma!
Použité obrázky: Mia, Brno - Jan Moscardino, Milán - Vašík Kaçmaz, Istanbul
Každý měsíc najdete v Krajánkovi několik doprovodných
kreseb vašich kamarádů krajánků z Istanbulu i odjinud.
A kdy najdeme v Krajánkovi obrázek od vás ostatních?
Určitě rádi malujete, tvoříte z modelíny, moduritu,
papíru nebo dřeva… Podělte se o své skvosty. Vylovte
složky s výkresy ze školy nebo školky, proberte poličky
s modely a vyfoťte nám je. Nebo raději poproste rodiče.
Foťte nejlépe za denního světla na jednobarevném
papíře (ideálně bílém) bez blesku. Fotografie můžete
poslat (nebo při velkých velikostech sdílet). Pro uvedení
jména, příp. bydliště prosíme rodiče o vyjádření
souhlasu se zveřejněním.
Sbíráme jakékoliv starší výtvory, ale ideální by bylo,
kdybychom měli i něco přímo pro Krajánka buď
inspirované postavičkou Krajánka, nebo články či tématy
na další měsíce: léto, prázdniny, škola, zdraví,
zazimování zvířátek a přírody, Vánoce…
Víme dobře, že se mezi vámi ukrývají opravdoví šikulové
a umělci! Tak se nestyďte a pochlubte se!
Adresa pro zaslání/sdílení fotografií: