„Havraspár včera a dnes…“

Kategorie I.

Michaela Mary Enigmatic

Poselství modrého záblesku

Bouře hřmí, září safírová záře,dva havrani rozmlouvají v dáli,o srdci Roweny, její dnešní víře.

Přikrývka mlhy však tajuplnost halí,kdo pravdy má a kdo tak praví…?

*Drobounké načernalé pírko upadá,pomalu a potichu poselství vznáší.Dovolte mu vnést se do ruky vaší,

pokud duší jste, co domněnek hledá.

*Sedmero věrných bratrů havraních,tentokráte, ač vždy historii tvořili,

sledovat vše budou stále zpovzdálí. Sevřete nyní pírko ošidné v dlaních,naslouchejte, co dva havrani, vám

poví.

- spočinou oba bratři za kapek bouře na tajemném stromě smyslů a společně hledají pravdy dohadů –

„Hoj bratře milý, Memorinusi, setkáváme se, leč nejsi stále spokojený s potomky

novodobými Havráspáru, však raději pověz mi, kdo pravdy má a kdo ne, když jde o

vzpomínky.“

„Zdráv buď, věrný Sanutinasi, však víš, co stále mám na srdci. Hm… Vzpomínka, magická to věc, co však jednou navždy

zmizí vzhůru do nebes a u studentů Havraspáru též.“

Ale bystrý Sanutinas ne a ne, však co dí, poví vám hned. „Možná máš pravdu, však také ne, vzpomínka nikdy nezmizí, je jako

malebný květ. Ač může se zdát, že zmizela, věř, že k nám je stále zlatou nití svázána. A k duším modré koleje také tak, někdy zdá

se, že více nežli k nám.“

„Pravda, zdá se být, ale co povíš mi k slzám Roweniným, nosí je ti dnešní?“

„To víš, že ano, Memorinusi, slzy tajemství jsou jim předávány a oni si jich dokonce

stále váží! Jedna jediná slza skrývá ponaučení, pokory i důvtipu, a pokud o ni

stojí a učí se, dostanou ji do vínku…“

„Stále překvapuješ mě, merlinužel, svou důvěřivostí, ale já stále hloubám a nevěřím… A ono zrcadlo moudrosti, mohou v něm vidět

odraz a co jejich sny?“

„Však víš, milý brachu, co jsem ti již říkával, tajemství tohoto artefaktu, pro každého jinak zpívá. Každý pohled do něho jest jiný, co vidíš tam ty, jiní neshledávají, je to velká záhada. Však věř, že sny, ta tajuplná věc, každého z nich naplňuje, vždyť odráží se v nich a

nachází naše myslánka nápaditosti, ale také, rowenužel, hříchy a bolesti. Pamatuj však, že neuvěřitelné jsou, ale zranit také dokážou.“

- obloha najednou ještě více setmí a obrovské hromobití oběma načechrá pírka –

„Pohleď mi do vystrašených očí, zářící Sanutinasi, sama Rowena nám právě z hvězd nejspíše dává za pravdu. Ale ještě na jednu věc se zeptat musím,

nežli svůj další verdikt vyřknu. Tuší, co jest poselství Havraspáru a jak musí kolej držet, vytahovat ze zoufalých

spárů?“

„Ach, že já za tohoto hrůzného počasí tuto otázku čekal… Avšak opět jen pouhou svou

domněnkou, kterou za pravdu považuji, odpovědět ti musím. A ty tušíš, jak. Poselství dávné zakladatelky a jak kolej má vypadat

dnes? Hm… Poselství stále oddalující zdá se dnes být, však věř, že není a dnešní

havraspárští to stále vědí a v sobě nosí. A víš kde? Přeci v safírovém svém srdci.

V něm skrývají lásku a oddanost a nepochybuj prosím, vždyť víš, jaký je

Havraspár stále skvost!“

– zaleskne se v jeho oku slza a zadumaně hledí -

„Kolej ač zdá se někdy jiná, navždy stejnou bude, ať už v heslu: „Učenost a ostrovtip

nic neslouží lidstvu líp!“ Hlavně však ve své podstatě, cítit se v koleji, v Havraspáru, jako doma. Když v ní nalezneš učenost a

ctnosti Roweny a svou vlastní podstatu, je to krásné, ale hlavní a nejúchvatnější, co se ti může povést, jest získat v ní přátele, kteří jsou pro nás rodinou a drží nás tam, kde to

nezvládneme sami… Tak co, souhlasíš, nebo mě zase příštích sto let, nenecháš

spát?“

- ale místo odpovědi jen mystický záblesk uprostřed tajemné noci přichází -

***Zablesklo se a bouře zvolna utekla,

do utichlého času zašeptávají jen hvězdy.Havrani jsou pryč, však domněnka zůstala,Havraspár včera a dnes jest jiný navždy,nebo hledíme na začátek nové cesty…?

*Každý jistě zastávat své si může, hrát,

kde končit by snad Havraspár minulý měl.Přišel by „nový“, však stejně by pořád zrál,stálý kruh cestu pírka uzavíral a krásně pěl.

*Poselství modrého záblesku držíme navždy a vnímat máme, dokud nevyhasnou hvězdy.