reportážerozhovoryz oddílůz historieosobnostiaktualityvýsledky

obsah

du

klas

po

rtčtvrtletníkArmádního sportovního centra DUKLA,Tělovýchovné jednoty Dukla Prahaa Unie armádních sportovních klubů České republiky

sportduklaobsah

Po jedenácti letech armádními mistry světaPo jedenácti letech armádními mistry světa

3/09

2626

22

Vracím se do života, i na vozíčkuVracím se do života, i na vozíčku

3 Editorial 4 Jediná atletická placka 6 Střelci rýžovali medaile 8 Návrat Dukly na výsluní10 Skok o dvě třídy14 Cyklisté s cennými kovy15 Na dráze i na silnici18 Veľké úspechy, záruka do budúcnosti22 Půl vteřiny od bronzové medaile23 Mohou za to Ninja želvy24 Poslední závod velkého veslaře25 Ledová královna v létě lámala rekordy28 Jubilanti armádního sportu28 Legendy 200928 Fotbalové menšiny28 Memoriál Karla Špatenky mezinárodně30 Kaleidoskop30 Kalendář akcí31 Sportovní výsledky31 Tucet otázek pro Květoslavu Gureckou32 Patřili jsme k nejlepším

Dukláci pod EverestemDukláci pod Everestem

ročník 4 / číslo 3 / 2009

VydavatelArmádní sportovní centrum DUKLAPod Juliskou 1, 160 44 Praha 6IČ: 60162694www.army.cz/sportwww.duklasport.cz

Adresa redakcePod Juliskou 1, 160 44 Praha 6Telefon: 973 203 811Fax: 224 310 910E-mail: redakceduklasport@seznam.cz

Šéfredaktorplk. Ing. Jaroslav Priščák, Ph.D.(telefon: 973 203 801)E-mail: priscakj@seznam.cz

Redakční radaPhDr. Karel Felt Ing. Pavel NekolaMgr. Ivana RoháčkováIng. Cyril SchejbalJitka SuchopárkováPaedDr. Arnošt Šulc

Grafická úprava a zlomAndrea Bělohlávková (PIC MO)

Korekce fotografiíAndrea Bělohlávková (PIC MO)

Jazyková úpravaMgr. Vlasta Kohoutová (PIC MO)

Tisková příprava a tiskVGHMÚř Dobruška

Evidenční číslo: MK ČR E 18249

Číslo 3 / 2009 vyšlo: 8. 10. 2009

V jednotkách ozbrojených silrozšiřuje ASC DUKLA a PIC MOPublikované materiály nelze rozšiřovatbez souhlasu vydavateleRedakcí nevyžádané materiály se nevracejíNEPRODEJNÉ

Foto na obálce: Ivana Roháčková

1212

Historické šampionáty Historické šampionáty pětibojařůpětibojařů

1616 2020

Hokejový elegánHokejový elegán

2 sportdukla 3sportdukla

editorial

3sportdukla

střelecký supertalent hlásí

„Vracím se do normálního života,“ hlásí s úsmě-vem a veselé oči mu jen hrají. „Nikdo vám neřekne, jestli se to podaří, ale já věřím a dělám všechno pro to, abych zase chodil. Šance je, i když mi lé-kaři neřekli, jak velká,“ odpoví na otázku, kterou čte v mých očích. Rodák z Krnova, kde vyrostl v líhni střeleckých talentů manželů Josefa a Zdeny Tobiáškových, byl ve sportu vždycky správný rváč. Zdravě sebevědomý, který nenáviděl porážky. To je vlastnost, která mu pomáhá i nyní.

Ve sbírce má 15 zlatých, pět stříbrných a čtyři bronzové medaile z evropských juniorských šampi-onátů ve střelbě na běžící terč, a to vzduchovkou i malorážkou. Z těch světových této věkové kate-gorie si přivezl pět zlatých, tři stříbrné a šest bron-zových. Ještě v juniorském věku se podílel na dvou zlatých a čtyřech bronzových z evropských seni-orských šampionátů jako nejmladší člen družstva. Je spoludržitel stále platného světového rekordu a v sedmnácti letech střílel na olympiádě v Aténách, kde skončil jako nejmladší účastník soutěže sedm-náctý. Od roku 2002 střílel za plzeňskou Duklu.

Zlaté rucemagistry Káfuňkové

„O tom už ne. Žiji současností a dívám se dopředu. Raduji se z každého úspěchu, sebemenšího pokroku

v rehabilitaci. Mám v motolské nemocnici báječ-nou fyzioterapeutku magistru Petru Káfuňkovou. Je z týmu docenta Pavla Koláře. Cvičíme denně ně-kolik hodin. Má zlaté ruce i srdce. Děláme pokroky. Moc jí děkuji,“ rozhovoří se o příjemnějších věcech. Chápu Tomášovu nechuť.

Co tedy o něm říkají tehdejší zprávy?

Ten příběh je víc než rok starý. Tomáš Caknakis trávil dovolenou s přáteli pod stany na Plzeňsku, poblíž zříceniny hradu Buben. V noci z 31. května na 1. června 2008 při noční vycházce podle tehdy uveřejněných informací najednou šlápl do prázdna a zřítil se ze srázu patnáct, možná dvacet metrů. Zpočátku se ve tmě kutálel, posledních asi pět me-trů následoval volný pád, zřejmě dopadl na nohy.

Kromě zdravotníků zasahovali i hasiči a horolez-ci. Přilétl i vrtulník, který místo osvětloval. Těžce zraněný mladík byl převezen do plzeňské fakultní nemocnice. Utrpěl mnohačetná zranění, zhmož-děniny, zlomeninu obratle hrudní páteře, pora-nění míchy a praskla mu plíce. V Plzni se okamžitě podrobil náročné operaci. Lékaři mu zachránili život. Po dvanácti dnech byl převezen na spinál-ní jednotku do Fakultní nemocnice v pražském

Motole. Tady také začala dlouhá cesta rehabilitace a následných operací.

Jeho největší oporou mu v nejtěžších chvílích byla, a stále je, rodina a přítelkyně. Maminka se sestrou se kvůli němu přestěhovaly z Krnova do Prahy. Na severu Moravy by takové podmín-ky pro rehabilitaci neměl. „Nemá smysl se bavit o tom, jak bylo těžké se s tím vyrovnat. Prostě jsem musel. Jiná varianta nebyla. Proto se dívám jen dopředu,“ praví.

Dukla na něj nezapomněla

Ale zpátky do čtvrtého podlaží ASC DUKLA. „Pracuji tady čtyři hodiny denně na referátu za-hraničních sportovních styků. Připravuji podklady pro cesty armádních sportovců. Po práci odjíždím na rehabilitaci do Motola. Jsem moc rád, že jsem tuhle práci dostal. Jsem tu mezi svými. Dukla je opravdu velká sportovní rodina. To není fráze, ale fakt, který si člověk v mojí situaci uvědomí o to silněji. Už tím jsem se vrátil do normálního živo-ta,“ říká spokojeně.

Když se z nemocničního lůžka mohl přesunout na invalidní vozík a ovládal horní polovinu těla, byl to obrovský pokrok. Co nejdříve se chtěl zapojit

do práce. Vrátit se do normálního života. Dopisem oslovil ředitele ASC DUKLA Jaroslava Priščáka. Podpořil ho i velitel plzeňských střelců Bohumír Pokorný. „Moc si téhle možnosti vážím. I jim patří velký dík. Je to fajn pocit, když víte, že se na vás nezapomnělo. A skvělé lidi jsem našel nejen tady. Pořizuji si speciální rehabilitační přístroj, který stojí přes čtyři sta tisíc korun. Pro mne je velice důležitý, ale byl by finančně nedostupný. Na jeho pořízení mi přispěly Nadace Romana Šebrleho, Bariéry, sociální odbor Města Krnova a Katka Emmons s rodinou.

Pořád svrbí dlaně…Svoje střelecké kolegy z Plzně bedlivě sleduje

a fandí jim. „Jsou šikovní. Pořád vozí medaile z vel-kých soutěží. Telefonuji si s nimi, hlavně s Mírou Janušem,“ usmívá se. Právě s legendou běžícího terče a Bedřichem Jonášem vybojoval první seni-orské medaile. Tvořili téměř neporazitelný tým. „Jenže běžící terč, poté co byl vyřazen z olympij-ského programu, skomírá. Škoda. Je to parádní střelecká disciplína a Češi jsou v ní absolutní svě-tová špička. Mrzí mě to. Když jsem kluky viděl stří-let v Plzni nebo sleduji jejich závody přes internet, hrozně mě svrbí dlaně,“ přízná.

Caknakis je multifunkční střelecký talent. Když to začalo s běžícím terčem vypadat bledě a do-konce se hovořilo o možnosti jeho zrušení, byl při-pravený přejít na brokovou disciplínu skeet. Ta mu také šla a umí vzít do ruky i libovolnou malorážku. Nabízí se otázka, že by mohl vozit medaile z mezi-národních střeleckých soutěží vozíčkářů.

„V žádném případě! Chtěl bych zkusit malorážku vleže. Tu bych mohl střílet už teď. Ne závodně, ale zkusit si to, zase mít pušku v ruce. Střílet se zdra-vými,“ prozradí. Ani v nejmenším v tom není stopa po degradaci handicapovaných střelců. Naopak cítí, že by to vůči nim nebylo regulérní. Cit v rukou má. Soupeři by byli v obrovské nevýhodě. Tomáš je

bojovník, vítězný typ. Asi by to byly závody o dru-hé a další místa. S vrozenou skromností ale tuhle variantu také odmítá.

Projíž�ky PrahouTomáš bydlí se svými nejbližšími v Tuchoměřicích na okraji Prahy. Jezdí upraveným autem. „Mám automat. Přijedu k autu, vozík hodím za sebe a frčím,“ směje se. Na zmíněnou malorážku zatím nemá čas. „Možná se to někomu nezdá, ale z Dukly jezdím do Motola, kde pokračuji dále v rehabilita-ci a pak jedu domů. To už je večer. Volného času opravdu moc není,“ pokrčí rameny. Navíc mi od no-vého školního roku přibudou starosti se studiem na vysoké škole.Když není s přítelkyní a nechce se mu koukat na televizi nebo na internet, rád poznává Prahu. „Já ji pořádně neznám. Projíždím se anebo se jedu s přáteli pobavit do centra. Pořád je co poznávat a mne to baví. Život je totiž strašně fajn,“ rozloučí se s optimismem, který by mohl rozdávat.|

Sport vrcholový znamená nejvyšší výkonnostní úroveň sportu. Přesa-huje volný čas, životní režim vrcho-lových sportovců se přizpůsobuje požadavkům sportu. Jejich činnost se tak stává určitým společenským závazkem, posláním a uplatněním, vrcholoví sportovci se stávají „pro-ducenty“ hodnot, jejichž „spotře-bitelem“ je veřejnost. Nároky na ří-zení vrcholového sportu (trénink, organizace aj.) většinou přesahují možnosti dobrovolného zajištění. Výrazná je jeho funkce propagační a agitační, působení na veřejnost v domácím prostředí (vzory), ale i reprezentace v zahraničí. To všech-no naplňují sportovci ASC DUKLA.Sport handicapovaných je sport zdravotně postižených. Aktivní pro-vozování přispívá ke kompenzaci zdravotních omezení, dodává jejich životu novou dimenzi, napomáhá společenské integraci, rozvoji vol-ních vlastností, posilování sebedů-věry a motivace, výchově k samo-statnosti, soběstačnosti. Organizuje se a provádí na všech úrovních – pro všechny, výkonnostní i vrcholo-vé. Člení se podle druhu postižení do řady kategorií. Za zaměstnance ASC DUKLA můžu říct, že si nesmírně vážíme i těchto sportovců.Tomáš Caknakis má etapu vrcholo-vého sportu za sebou a teď ho čeká etapa mnohem delší a mnohem těžší. Střelecký supertalent se vrací do života, i na vozíčku. Přejeme jemu, i všem ostatním li-dem s podobným osudem, ať se jim to povede.

Jaroslav Priščákšéfredaktor

do života,do života,i na vozíčkui na vozíčku

Než jsem vstoupil do jedné z kanceláří Armádního

sportovního centra DUKLA pod pražskou Juliskou, už byl u mne. Střelecký supertalent

dvaadvacetiletý Tomáš Caknakis. Loni přežil pád ze zříceniny hradu Buben

na Plzeňsku a byl nepohyblivý od hrudníku dolů. O rok později

už zbývá rozhýbat „jen“ nohy.

Text: Karel FeltFoto: archiv ASC DUKLA a Ivana Roháčková

VRACÍM SE VRACÍM SE

5sportdukla

Z oddílu atletiky ASC DUKLA bylo do české reprezentace nominováno osm atletů. Je to o jednoho méně než na úspěšném MS 2007 v Ósace. Těsně se nedostali tyčkař Michal Balner, půlkař Jakub Holuša a oštěpařka Jarmila Klimešová.

A jak armádní atleti na MS dopadli?

Barbora Špotáková – hod oštěpem, 66,42 m, 2. místo a stříbrná medaile, 31 startujícíchPetr Frydrych – hod oštěpem, 79,29 m, 10. místo, 47 startujících Roman Šebrle – desetiboj, 8266 bodů, 11. místo, 38 startujících Lukáš Melich – hod kladivem, 74,47 m, 14. místo, 34 startujícíchJan Kudlička – skok o tyči, 5,40 m, 26. místo, 33 startujících Romana Maláčová – skok o tyči, 4,10 m, 27. místo, 31 startujícíchVítězslav Veselý – hod oštěpem, 75,76 m, 28. místo, 47 startujícíchŠtěpán Wagner – skok do dálky, 7,68 m, 35. místo, 45 startujících

I přes zisk medaile Barbory Špotákové a pěkného 10. místa mladého Petra Frydrycha je vystoupení atletů Dukly Praha na MS neúspěšné. Limity pro účast na MS byly stanoveny, vyjma tyče žen, správně a u většiny našich atletů byly na hranici jejich osobních rekordů. Kdo tento výkon na MS předvedl, byl úspěšný. Úroveň špiček světové atletiky je velmi vysoká a my se v celém našem týmu musíme intenzivně snažit, abychom této úrovně dosahovali a byli úspěšní tak jako na MS 2007 v Ósace.|

4 sportdukla

atletikaatletika

Jak Ósaka 2007 a Peking 2008 vyšel Báře nejmíň na 120 %, tak letos to v Berlíně nebylo úplně podle přání, takže tentokrát to byla „až“ druhá skvělá varianta.

V roce 2007 byla jasnou favoritkou Christine Obergföllová, podobně i na OH, tam navíc přibyl ruský blesk z čistého nebe Mária Abakumová. Letos se zdálo vítězství v závodě roku relativně nejjistěj-ší. Vývoj sezony letos vypadal zhruba stejně, zku-šená Bára „pouze“ obhajovala. Ovšem atmosféra celého roku se v mnoha směrech dost lišila. Platilo to nejen pro Báru, která platila asi za největší fa-voritku. Světová akce po mnoha letech v relativní blízkosti ČR vyvolávala velká očekávání a touhu fa-noušků vidět své idoly přímo v akci. V našem přípa-dě tak Bára neočekávala na stadionu „jen“ přítele Lukáše Novotného, ale dlouho věděla mj. o velké partě ze Sýkořice a Jablonce. To by sám o sobě asi nebyl důvod se nějak stresovat, i když tradič-ně až příliš domácí Ostrava dávala v tomto lehké varování. Po OH ovšem přišlo více nového. Zájem o Báru se proti uplynulému roku zněkolikanásobil, což občas komplikovalo trénink. Problém nebyl ani tak v udržení objemu jako spíše v posunování ob-vyklých termínů důležitých soustředění tu dva dny dopředu, tu tři dny zpět. Také termínová listina se od předchozích let lišila.

První varování od Steffi Neriusové přišlo 7. čer-vence v Lausanne, kde Báru o metr porazila. 28. 7. v Monaku Steffi s Bárou sice celkem jasně prohrála, ale opět ukázala dobrou formu 31. 7. v Leverkusenu (66,52). Přes mizerný červenec Obergföllové a zvěsti o zdravotních problémech, ostatně kte-rý z oštěpařů je nemá, největšími soupeřkami pro mě zůstávala Obergföllová s Abakumovou. Byl jsem přesvědčen, že na vítězství bude potřebí hod nad 68 m a na to jsem Steffi při vší úctě nevěřil. Nakonec to kvalifikační hod Rusky jakoby potvr-zoval. Ve finále ale bylo všechno jinak. Ne že by se Bára nechala prvním (nejdelším) hodem Steffi rozhodit, v tento den na to nebylo hlavně technic-ky, jak ukázal poslední hod skoro do nebe. Druhé místo musela tentokrát Bára opravdu vybojovat, špatně začínající Abakumová prohrála jen těs-ně. Stejně jako tři roky zpátky v Göteborgu Bára na Steffi možná měla, ale opět největší Bářina rána příliš „do kopce“ tzv. nežrala metry.

Nakonec zavládla na stadionu velká spokojenost ze životního úspěchu sympatické hrdinky snaživé-ho pořadatelského města a ani my jsme to nebrali tragicky. Nakonec komu jinému, než dlouhodobě zářící oštěpařce, zatím bez světového titulu, by-chom to přáli více. Bára s kamarády to nakonec oslavila stejně jako vítězství.|

atletická plackaatletická plackaAtleti z více jak 200 zemí světa se sešli ke svému XII. mistrovství ve dnech 15. až 23. srpna 2009 na Olympijském stadionu v Berlíně. Česká výprava na atletickém mistrovství světa se v oštěpu žen dočkala první, a jak se později ukázalo i poslední medaile. Oštěpařka Barbora Špotáková po loňském triumfu na olympijských hrách v Pekingu obhajovala v Německu zlato z Ósaky, nakonec se ale musela spokojit se stříbrným stupínkem. Zlato získala domácí Steffi Neriusová, která se na berlínském šampionátu loučila se svou úspěšnou kariérou.

Text: Radomil Skoumal a Ivana RoháčkováFoto: Jaroslav Priščák, Radomil Skoumal a Ivana Roháčková

1/ Barbora Špotáková má zlato z olympiády i mistrovství světa a k tomu stříbro ze světového i evropského šampionátu.

2/ Oštěpař Petr Frydrych přehodil na ME do 22 let v Kaunasu o 53 centimetrů osmdesátimetrovou hranici a získal stříbrnou medaili.

3/ Jakub Holuša v běhu na 1500 metrů na ME do 22 let vybojoval bronz.

4/ Václav Zich a Lukáš Šťastný, dvojice ze stříbrné štafety 4 × 100 m z MEJ v Novém Sadu, která časem 39,57 s. vytvořila nový český juniorský rekord.

JEDINÁJEDINÁPohled na výsledek Barbory Špotákové očima trenéra Rudolfa Černého

Podle tréninkových ukazatelů opravdu forma byla na výkon 8600–8800 bodů. Roman to cítil, což ho asi znervózňovalo, ale na tom není nic špat-ného, spíše je to přirozené. V letech, kdy pravidel-ně sbíral medaile, měl při desetiboji vždy kousek a někdy i kus štěstí, které mu v Berlíně ani v jedné disciplíně nepřálo, ale jak sám Roman říká, „je po-třeba tomu štěstíčku jít naproti“ a to je ta vnitřní bojovnost i v momentě, když to nejde na 100 %. Nemyslím si, že příprava byla špatná. Když si tro-chu zakalkulujeme a podíváme se ne na výkon, kterého dosáhl, ale na který měl v tréninku, tak stačilo kouli hodit do výseče ve třetím pokusu a bylo to 15,80 m (v rozhazování hodil 15,90 m), a to nekomentuji běh na 400 metrů, kde to byla opravdu nešťastná volba technického delegáta, zařadit do prvního běhu jednoho z nejlépe skáka-jících desetibojařů ve výšce a hned je vteřina pryč (oproti letošnímu Götzisu i Kladnu). Tyč, ve které

na posledních trénincích neskočil méně než 480, měla být nejhůř 480 a spíše 500 cm. Po tyči se roz-plynula možnost bojovat o medaili, protože tady vznikla ztráta 60–120 bodů. V rozcvičování v oště-pu hodil ze čtyř kroků 64 m a to z celého rozběhu vždy 4–6 metrů přidá. Avšak v závodě bez motiva-ce a vyhecování, které je pouze v případě medai-le, bylo dalších 60–80 bodů pryč a u závěrečného běhu na 1500 metrů platí co u oštěpu, a to dvoj-násob. Pro získání medaile je v jeho schopnostech běžet mezi 4:33 až 4:35 a to je dalších 60–70 bodů. Po součtu tyto ztráty dělají 250–330 bodů což je výkon 8500–8580 bodů. Málokdo tedy může hovo-řit o tom, že příprava byla špatná. Ale pravdou je, že by mohla být ještě o kousek lepší. Po první čers-tvé analýze s Romanem a jeho trenérem Daliborem Kupkou jsme zatím jen rozebírali postřehy a finální koncepci jsme ještě nestanovili. Není konec sezony a Roman bude ještě závodit.|

Sledované bylo na šampionátu desetibojařské zápolení Romana Šebrleho, který obhajoval titul mis-

tra světa z Ósaky 2007. Redakce DuklaSport získala rozbor jednotlivých disciplín od jeho současného

manažera Roberta Změlíka.

Jaký je názor olympijského vítěze v desetiboji Roberta Změlíka na berlínský desetiboj Romana Šebrleho?

oa

h

cve

o l

h

cha je vyjma ento

my byli

1

2

3

4

atle

tika

mistrovství světa

6 sportdukla 7sportdukla

V

Střelci rýžovali medaile

sportovní střelbasportovní střelba

V červenci se v chorvatském Osijeku střílel ev-ropský šampionát kulových a brokových zbraní. Česká výprava získala devatenáct medailí, z nichž se na sedmnácti podíleli střelci Dukly. A získali i ty nejcennější, to znamená cenné kovy v individuál-ních olympijských disciplínách. V seniorské kate-gorii to platí především o stříbrné pistolářce Lence Maruškové a bronzovém skeetaři Janu Sychrovi.

Zlatý návrat JanušeV Osijeku se volil nový prezident Evropské stře-

lecké federace a stal se jím podle očekávání Rus Vladimír Lisin. Proč podle očekávání? Inu jako miliardář přinesl do střelby peníze na prémie za medaile. Oproti jiným sportům malé, ale pře-ce nějaké. Ale zpátky ke střelbě. Začněme nej-parádnější českou disciplínou – běžícím terčem. Miroslav Januš byl hodně nazlobený po zimním vzduchovkovém evropském šampionátu v Praze, který se mu nepovedl.

Malorážkový šampionát mu vyšel dokonale. V dis-ciplíně 30+30 ran dosáhl 590 bodů a o bod porazil Švéda Bergströma. „Byla to fuška, v tom vedru jsem měl propocený i kožený kabát, což se stává jen vý-jimečně, ale je to bomba. Skoro ve čtyřiceti válcuju dvacetileté mladíky,“ jásal Miroslav Januš, který tak pomohl i k bronzu družstvu. Bedřich Jonáš při-dal 581 bodů a skončil třináctý, o dvě příčky a dva body za ním pak byl věkem junior Josef Nikl.

Tahle trojice vystoupila na nejvyšší stupínek po smíšených bězích na 20+20 ran, když Nikl skončil těsně pod stupni vítězů za 391 bodů, osmý Jonáš nastřílel 389 a desátý Januš 387 bodů. Pro nejúspěšnějšího střelce historie to byla 111 me-daile z OH, MS, ME a SP.

Pistolářka Lenka Marušková uzavřela úspěš-nou sezonu stříbrem ve sportovní pistoli za 786,7 bodů (585+201,7). „Závod byl hodně náročný. Asi jsem to před šampionátem pře-hnala s tréninkem, takže jsem do Osijeku přije-la unavená. S trenérem Putnou jsme ale formu stihli vyladit v pravou chvíli. Přesto jsem s první částí, které říkáme mířená, nebyla bodově spo-kojená. Zato ta druhá, na figuru, byla parádní a 297 bodů je výborný výsledek. Ve finále, které nebylo nijak excelentní, protože umím i lepší, jsem se posunula z bronzové na stříbrnou příč-ku, takže v součtu se vzduchovkovým bronzem a dobrými výsledky ze Světového poháru za se-bou mám jednu z nejúspěšnějších sezon,“ libo-vala si Lenka Marušková.

Těhan umí všeV pistolových disciplínách jsou dukláci mistry.

Josef Fiala se podílel na zlatu družstva rychlo-palníků, když s 578 body skončil třináctý, ale jen dva body od finále. Velký talent ukázal junior

Tomáš Těhan, který ve sportovní pistoli vybojoval stříbro za 575 bodů a bronz v rychlopalbě za vý-sledek 762,2 (569+193,2), a to byl ještě devátý ve standardní pistoli nástřelem 553 bodů. Jindřich Dubový v libovolné pistoli nastřílel 535 bodů, což stačilo na 12. místo, a Martin Pecháček skon-čil osmnáctý s 525 body, ale oba výrazně přispěli ke stříbru družstva. A aby to nebylo líto juniorce Michaele Musilové, ta táhla ke stříbru družstvo ve sportovní pistoli, výkonem 563 bodů pak uzaví-rala elitní desítku.

Ani v puškách nevyšli dukláci naprázdno. Ve velko-rážní terčovnici na 300 m pomohl Milan Mach týmu ke zlatu na 60 ran vleže, ale v individuálním závodě s 589 body byl až 22. Junior Adam Hrabovský opět naznačil, že i v olympijských disciplínách se blýská na lepší časy. V libovolné malorážce 3×40 ran skon-čil druhý za 1254,1 (1158+96,1) a družstvo doslova dotáhl k bronzu. K němu přispěl i František Skalík s 1140 body, což stačilo na 22. příčku. Ke týmo-vé stříbrné medaili pomohla také Iva Růžičková ve sportovní malorážce 60 ran vleže a 591 bodů ji vyneslo až na čtvrté místo.

Sychra dvakrát na stupních

Skvěle si vedli také brokaři. Jan Sychra ve skeetu potvrdil skvělou letošní formu a vý-konem 147 (122+25) skončil třetí, sedmé místo za 121 bodů přidal Leoš Hlaváček a družstvo pře-devším díky této královéhradecké dvojici získalo zlato. „První den byl hrozný, na nové střelnici mi to vůbec nešlo. Do druhého jsem šel s tím, že nemám co ztratit, ale mohu ještě něco získat. Ve finále mě čistá pětadvacítka vytáhla až do rozstřelu o stříb-ro, ale v něm se mnou zřejmě paní Štěstěna ztratila trpělivost, ale ke zlatu družstva jsem bral s radostí i bronz,“ ohlédl se za šampionátem Jan Sychra.

Junioři Jakub Novota (15. za 112 b.) a Miloš Slavíček (29. – za 107 b.) se z Osijeku také vraceli s medailemi, bronz totiž získalo družstvo mla-dých skeetařů. Čas posledně jmenovaného však měl teprve přijít… V trapu medaili stejné hodno-ty, a také za soutěž družstev, pověsili na krk dal-šímu duklákovi, synovi slavného otce, Michalu Hojnému, který navíc ve finále za 133 b. (117+16) skončil pátý. Třetí dělá družstvo, to potvrdil s rov-nou stovkou bodů a 41. místem Tomáš Vébr.

Olympijský vítěz v trapu David Kostelecký skončil 17 za 116 bodů. „Nebylo to ono,“ přiznal Kostelecký. Robin Daněk měl na kontě o bod méně a byl 23., tak-že družstvo skončilo čtvrté o čtyři body.

Svět tleskal mladíčkovi Slavíčkovi

Skeetaři Miloši Slavíčkovi začátkem srpna na mi-strovství světa brokařů ve slovinském Mariboru

nebylo ještě šestnáct let, a přesto mu zatleskal celý svět. Získal totiž titul juniorského mistra svě-ta! „Byl to fantastický závod,“ říkal vzrušeně a při-znal, že mu dojde až později, co vlastně dokázal. Se 122 body a třemi čistými pětadvacítkami na zá-věr vyhrál o jeden bod, ale finiš měl z říše snů. Však je také nejmladším mistrem světa v historii této disciplíny. Jakub Novota tým podržel 115 body, což znamenalo bronz. Během tří týdnů druhý.

Janu Sychrovi se tentokrát nedařilo a se 117 body skončil třicátý sedmý. Zato Leoš Hlaváček řádil jako za mlada. Nejprve si v rozstřelu vybojoval finále a v něm skončil šestý celkovým výsledkem 145 b. (122+23). „Poprvé jsem střílel finále mis-trovství světa před třiadvaceti roky v Suhlu, teh-dy jsem byl o dvě příčky lepší, ale i tentokrát jsem spokojený, protože dostat se mezi šest nejlepších, když na finále má padesát borců, to je úspěch,“

říkal Leoš Hlaváček a bylo mu líto, že družstvo na medaili nedosáhlo.

Svoje první finále na MS střílel naopak David Kostelecký, i on se do něj dostal z rozstřelu a sou-čet 144 b. (122+22) mu vynesl krásné čtvrté místo, když k bronzu chyběl bod a ke zlatu dva. „Já jsem moc spokojený. První finále se počítá, dokonce tento výsledek považuji za nejlepší v těžké poo-lympijské sezoně. Po prvním dnu jsem měl na kontě čistých 75 bodů, jenže druhý den dolehl tlak a stří-lelo se na nových stavech, kde chybovali všichni. To není výmluva, ale fakt. Teď už přijde čas na sží-vání s novou zbraní,“ říkal po závodě Kostelecký. Robin Daněk skončil 13. nástřelem 121 b. Družstvo získalo bronz. První medaili na MS v trapu po dlou-hých třiadvaceti letech. Junioři se na starší kolegy dívali z mnohem nižších pater.

Na stříbrné vlněSeriál letních šampionátů uzavřelo

mistrovství světa v běžícím terči, který

hostila v závěru srpna finská Heinola. Trio plzeň-ské Dukly, Miroslav Januš, Bedřich Jonáš a věkem ještě junior Josef Nikl, startovalo jen díky fi-nanční podpoře armády.

Hned v úvodní disciplíně – vzduchové pušce na 20+20 ran mix, Januš znovu ukázal, že je extra-třídou i na deset metrů. Výkonem 387 bodů vybo-joval stříbro, když na vítězného Rusa Stěpanova mu chyběl jediný bod. „Udělal jsem jednu chybu v pomalých bězích, kdy jsem dal osmičku. Taková rána mrzí,“ přiznal Miroslav Januš. Nikl skončil devátý s 378 a Jonáš patnáctý s 371 body. V tý-mové soutěži skončilo Česko s 1136 body rovněž stříbrné. Ve vzduchovce na 30+30 ran, což je bý-valá olympijská disciplína, české trio vybojovalo další stříbro za 1715 bodů. Januš nastřílel 577, ale v rozstřelu o postup do „medailového soubo-je“ prohrál s Ukrajincem Prijašnikovem a skon-čil pátý. Nikl si udržel s 573 b. stejné umístění jako v první disciplíně a totéž platí o Jonášovi za 565 bodů.

Českým střelcům se tentokrát tolik nedařilo v malorážce na 50 m. V mixu 20+20 ran vybojo-vali bronz za 1158 bodů. V jednotlivcích byl opět nejlepší Januš s 390, Nikl skončil sedmý za 387 a Jonáš čtrnáctý s 381 body. Na závěr se střílelo na jediném stavu 30+30 ran a družstvu chyběly k bronzu tři body na Slováky, součet 1742 b. sta-čil jen na čtvrté místo. V jednotlivcích po pokaže-ných pomalých bězích se Januš dotáhl v rychlých na desáté místo ziskem 582 b., Jonáš naopak v rychlých bězích dobře rozjetý závod pokazil a stejný součet jako u Januše mu stačil na dva-náctou příčku. Nikl nastřílel o čtyři body méně a skončil čtrnáctý. „Získali jsme čtyři medaile, což je slušný výsledek. Kluci ale vědí, že zejména v malorážce to mělo být lepší,“ přiznal trenér Ján Kermiet. Januš svoji medailovou sbírku z OH, MS, ME a SP, mezi střelci největší na světě, zaokrouh-lil na 115 cenných kovů.|

Střelci rýžovali Střelci rýžovali medailemedaile

Z ME v Osijeku jich přivezli sedmnáct + z mistrovství světa brokařů v Mariboru tři + z mistrovství světa v běžícím terči v Heinole čtyři.

Česká sportovní střelba stojí a padá s reprezentanty plzeňské a královéhradecké Dukly. Během léta se představili na dvou světových a jednom evropském šampionátu a změnili je v rýžoviště cenných kovů, když si přivezli celkem 24 medailí: sedm zlatých– devět stříbrných – osm bronzových.

Text: Karel FeltFoto: Ivana Roháčková

1/ Skeetaři ASO Dukla Hradec Králové Miloš Slavíček, Jakub Novota, Leoš Hlaváček a Jan Sychra (zleva)

2/ Miroslav Januš3/ Michal Hojný4/ Novota a Slavíček, bronzoví z MEJ a MSJ5/ Leoš Hlaváček6/ Bedřich Jonáš

1

2

3

4

5

6

mis

trov

ství

Evr

opy

mistrovství světa

8 sportdukla 9sportdukla

motorismusmotorismus

Poprvé na pódiuLetos poprvé stál na stupních vítězů, dočkal

se také premiérového startu z pole position. „Jsem moc rád, že se mi povedlo prosadit se a pravidelně bodovat.“ Stabilně dojíždí mezi nejlepšími a patří do elitní desítky celkového pořadí. „Nejvíc mě těší právě konstantní výsledky i potvrzení skutečnos-ti, že když se všechno sejde, dokážu jet opravdu rychle,“ tvrdí Smrž, jenž zažil nejkrásnější chvíle v květnu, když dojel na pódium v Assenu.

„Hodně lidí si pak možná myslelo, že pojedu na bednu každý závod, ale já se to snažím brát re-álně. Nikdo nemá každodenní recept na úspěch.

Při ideální souhře všech faktorů se mohu na stupně vítězů dostat, jenže při velké vyrovnanosti star-tovního pole taky můžu dojet dvanáctý,“ říká čes-ký motocyklista, jehož závodní kombinézu zdobí logo Dukly.

Zvládl i tlak v BrněRodák z Českých Budějovic, který o sobě říká,

že nejraději má to závodní napětí a nesnáší pře-tvářku, si užil i domácí červencový závod v Brně, kam mu přišlo fandit 75 tisíc diváků. „Během zá-vodu není čas koukat po tribunách, ale viděl jsem vlajky a bylo cítit, že lidí dorazilo hodně.“

Náročné pro něj bylo doma udržet koncentraci. „Těch povinností kolem bylo tolik, že jsem se sko-ro nezastavil a vlastně si jen odskočil zazávodit. Jsem moc rád za velkou diváckou podporu a cítím, že mě lidi tady mají rádi, ale neměl jsem tu přece jen takový klid jako při závodech v cizině.“

Navíc Masarykův okruh přitom nepatří zrovna k jeho oblíbeným. „Obtížný je hlavně svou členi-tostí a stejným typem zatáček. Ještě horší než profilová náročnost tratě je pro mne doma vždy velké výsledkové očekávání, až letos se mi ten tlak podařilo unést. Vlastně se mi povedl zajet vůbec nejlepší výsledek kariéry v Brně. Před osmi lety jsem tam byl sice taky šestý ve stopětadvacítkách,

NÁVRAT DUKLY Motokrosař Falta či Mašita v enduru proslavili Duklu v motocyklovém sportu a na jejich úspěchy se snaží navázat v současnosti jediný zástupce Dukly ve světě motorů Jakub Smrž. „Jsem externím zaměstnancem Dukly, nemám ani uniformu, ale moc si vážím té podpory armádní značky. V rámci dobrých vztahů se mi podařilo dostat do tréninkové skupiny pana Janků, který vede výškaře. Dokonce jsem s nimi byl na soustředění na Lanzarote,“ vypráví šestadvacetiletý Smrž, který už třetím rokem jezdí světový šampionát superbiků.

jenže superbiky jsou kvalitou i početností konku-rence nejméně o dva stupně výš,“ uvažuje Smrž.

Superbiky jsou lepšíŠampionát silničních motocyklů ve třídách

do 125 i 250 ccm jezdil celkem deset let. „Superbiky mají nadupanější startovní pole a jejich závody jsou dramatičtější,“ tvrdí a neláká ho ani možnost přesunu do MotoGP. „Nemyslím, že by to pro mě byl krok dopředu. Seriál MotoGP má sice větší medi-ální propagaci, jenže nejsou tak vyrovnané a taky motocykly jsou daleko dražší. Superbiky jsou ur-čené produkčním čtyřtaktním vysokoobjemovým

strojům a já je jezdím na vlastní ducati za tři milio-ny korun, zatímco pronájem prototypu na MotoGP stojí desetkrát víc,“ líčí Smrž.

Celá letošní sezona pro něj byla bojem o angaž-má pro příští rok. „Zcela neskromně si myslím, že bych jako nejlepší soukromý jezdec třeba mohl dostat šanci v továrním superbikovém týmu. Něco je rozjednané, možná i odchod k jiné značce. Je tu i varianta privátní ducati, s lepším finančním i technickým zázemím,“ vypráví Smrž.

Celá rodina žije motocyklovým sportem, v katego-rii supersportů totiž závodí i Jakubův mladší bratr Matěj a oběma synům drží palce otec Martin Smrž, které děti od mala k motocyklovému sportu vedl.|

Text: Martin KézrFoto: archiv Jakuba Smrže a Jaroslav Priščák

na výsluní

Jaku

b Sm

ržsuperbiky

10 sportdukla 11sportdukla

Text: Karel FeltFoto: Ivana Roháčková

učedníci a mistřiučedníci a mistři

Kdy jsi začínal s brokovou střelbou a kdo tě k ní

přivedl?

V roce 1985 si mě na Střední lesnické škole v Trutnově vybral učitel myslivosti inženýr Mimra, který měl na starost tehdejší sportovní třídy.

Jak vypadal začátek tvé střelecké kariéry?

Byl těžký, asi jako každý začátek. Moc mi to nešlo, kolikrát to byl očistec. Pan Mimra, bývalý boxer, nás i mlátil. Po dvou letech se to obrá-tilo k lepšímu, když jsem se dostal do juniorské reprezentace.

Kdy a odkud jsi přišel do Dukly?

Až v lednu 1997. Moje cesta do Dukly byla slo-žitá. Na vojně jsem byl v Rudé hvězdě, ale neměl jsem výkonnost, tak jsem musel do práce. Dělal jsem například montéra v Elitexu, vychovatele v lesnické škole v Trutnově, prodával jsem zbraně a u toho střílel. Když mi to zase docela šlo, požádal jsem Duklu, zda by mě nevzali. Vyšlo to a jsem v ní dodnes.

medaile z evropských šampionátů. I tohle se těžko srovnává a vybírá, protože ke každému úspěchu vede trochu jiná cesta a každá medaile má svůj specifický příběh.

Jak ses vyrovnal s přechodem z kategorie juniorů

mezi seniory, který je pro téměř každého velmi

obtížný?

Obtížně, protože to chvíli trvá. Ve střelbě je pře-chod mezi seniory skokem o dvě třídy. V době, kdy jsem mezi ně přicházel, tu bylo skvělé trio Petr Málek, Bronislav Bechyňský, Leoš Hlaváček, kte-rý střílí dodnes, ti dva už trénují. Byl jsem vždyc-ky kousíček za nimi a musel jsem čekat, až jeden z nich skončí. Jako zkušení měli přednost. V repre-zentaci jsem se naplno chytil, až když Petr Málek skončil a začal trénovat.

Kde a kdy jsi získal první seniorskou medaili

z velkých závodů?

Ta první velká byla zlatá ze Světového poháru na Kypru v roce 1995, o pět let později jsem získal

stříbro z mistrovství Evropy. Jak už jsem řekl, mám i tituly mistra světa z týmových soutěží, první byl v roce 2001 z Káhiry.

Měl jsi někdy tak velkou krizi, že bys zvažoval ko-

nec kariéry?

A nejednou! Vždycky to přišlo po nevydařené olympiádě a ty jsem střílel už tři. Ale trvalo to jen pár týdnů. Když jsem se vyvztekal a naštvání opadlo, začal jsem přemýšlet racionálně a došel k závěru, že stejně už nic jiného neumím. A šel jsem do toho znovu. Ona přeci jenom nějaká spravedlnost existu-je, takže se znovu začalo dařit. Ve čtyřiceti už šetřím silami, nestřílím tolik závodů, protože regenerace, psychická i fyzická trvá déle. Ráno poctivě cvičím, abych rozhýbal záda, ale pořád mám motivaci. Tou největší je olympiáda v Londýně.

Jak se vyrovnáváš se závody, když se ti nedaří?

Snažím se to hodit za hlavu, jinak by mě to srá-želo ještě víc. Je to sport. Dám si oddech a jdu do toho znovu.

Určitě máš za ta léta svůj recept, jak se koncent-

rovat na závod, prozradíš ho?

Recept nemám, spíš zažité rituály. Před cestou si vyčistím flintu, nabalím náboje, kufr. I před závo-dem mám svůj režim či rytmus. Chodím na biofeed-back, kterým si srovnám hlavu, a moc mi to pomá-há. Před závodem si dám strečink a pár speciálních

cviků. Mezi položkami chodím a hýbu se, abych se udržel v provozní teplotě.

Při střelbě i mimo ni působíš velice klidně a vy-

rovnaně, je to tak i při závodech?

Dá se to tak říct, ale ten klid může být jen do ur-čité míry a já vím, kde ty mantinely mám. Střelba je dynamická disciplína, musím být rychlý, mít po-střeh, bleskově reagovat a těmhle vlastnostem by přílišný klid během závodu asi neprospěl. Hlídám si to, ale snažím se nepřipouštět si nadbytečnou nervozitu.

Na co bych se měl v mém věku nejvíc soustředit

a čeho se vyvarovat?

Jsi správný blázen do střílení, máš talent, ale měl by sis uvědomit, že někdy méně znamená více. Myslím tím velké tréninkové objemy, které odstří-líš. Možná by ti někdy pomohlo ubrat na počtu vy-střílených patron, trochu si odpočinout, aby přišla ještě větší chuť. Jsi mladý, teď to tolik nevnímáš. Nejdůležitější je, že máš brokovou střelbu rád a jsi ochoten jí hodně obětovat.

V čem je podle tebe skutečná síla družstva, když

vlastně každý střílíme za sebe a chceme jeden

druhého porazit?

Právě v tom, že střílíme každý za sebe a chceme porazit jeden druhého. Snažíme se být lepší než dva kolegové a hlavně nebýt za bambejška, tedy

ten třetí v družstvu. Nikdo vám to sice nevyčte, ale cítíte, že jste byl až třetí. Ale na druhou stranu se správně říká, že třetí dělá družstvo a jistí me-daili. Když se všem třem zadaří, pak se ta medaile většinou povede.

Jak vypadá tvůj standardní tréninkový den?

Vezmu ten průměrný, který u mne před devátou hodinou začíná biofeedbackem, pak střílím sto až sto padesát patron. Následuje posilovna, tenis nebo squash nebo jiná pohybová aktivita. Potom si dám pár bazénků a saunu. Den končím po páté odpoledne.

Střílel jsi na třech olympiádách, věříš ještě v zisk

olympijské medaile?

Kdybych v ní nevěřil, tak bych už nestřílel. Čtyřka je šťastné číslo, takže věřím, že se do Londýna do-stanu a tu medaili trefím.

Už jsi přemýšlel, co budeš nebo bys chtěl dělat,

až jednou skončíš?

Mockrát, ale nic konkrétního jsem nevymyslel. Určitě dosloužím léta v armádě a pak si vezmu půl roku volno. Potom se uvidí. Mám velký pozemek u frekventované silnice, takže někdy přemýšlím, jak by se dal využít. Možná na pěstování jahod nebo na benzinovou stanici anebo třeba na slu-neční elektrárnu. Opravdu nevím a teď se tím ještě netrápím.|

Skok o dvě třídySkok o dvě třídyMistr Jan Sychra je jedním z nejlepších střelců brokové disciplíny skeet na světě. Má celé sbírky medailí ze světových i evropských šampionátů. V královéhradecké Dukle má ale šikovné učedníky. Jedním z nich je Jakub Novota, který už také ví, jaké to je na velké soutěži stát na stupních vítězů. A tak si spolu povídali hlavně o tom, jak těžká je cesta vzhůru.

Jakub Novota se ptá mistra brokové disciplíny

skeet Jana Sychry.

Vizitka mistra:Jméno: Jan SychraNarozen: 21. března 1969Disciplína: skeetKlub: Dukla Hradec KrálovéOsobní trenér: Václav PatrmanRodinný stav: ženatý, manželka Eva, syn FilipMedaile z MS: 2 – 2 – 1Medaile z ME: 1 – 4 – 6

3× vítěz SPÚčast na OH: 1996 – 14. místo

2004 – 9. místo2008 – 16. místo

Co na sebe prozradil učeň Jakub Novota.

Narodil jsem se 6. listopadu 1990 v Praze. Střílím od patnácti let, skeetu se věnuji až od roku 2006, po při-jetí 1. ledna do Dukly Hradec Králové. Ke střelbě mě přivedl můj otec Lubor Novota, který střílel pro radost myslivecké soutěže. Dodnes je mým trenérem společ-ně s olympijským medailistou a mistrem světa Petrem Málkem. Střílí i moje nevlastní sestra Libuše Jahodová a jde jí to. Už začíná i mladší bratr Matěj. První závod jsem absolvoval v roce 2005 v Českých Budějovicích, ale trefil jsem jen 99 ze 125 terčů. Za svůj největší dosa-vadní úspěch považuji stříbro z MEJ v roce 2008 a bronz z roku 2009. Na SP v Mnichově jsem letos střílel mezi seniory mimo soutěž, ale výsledek 122 bodů ze 125 mož-ných je velmi pěkný a rozhodně bych se neztratil ani v hlavní kategorii. Můj střelecký vzor jsou Kypřan George Achilleos, Nor Tore Brovold nebo Vincent Hancock z USA, z českých střelců samozřejmě Honza Sychra a další.

Co pro tebe Dukla znamená?

Je to jeden z nejprestižnějších a nejlepších klubů v republice. Pro mne je čest za Duklu střílet, proto-že její dres, ať už to je jakýkoliv sport, oblékají jen ti nejlepší.

Jaké výsledky jsi měl v mém věku?

Tohle už se dneska nedá srovnávat, protože se ně ko likrát změnila pravidla. My jsme stříleli ješ-tě závody na dvě stě terčů, s úplně jinou gramáží broků. Nebyly tak těžké dvojstřely, jaké jsou dnes třeba na čtvrtém stanovišti. Opravdu nechci srov-návat, vymýšlel bych si.

Tvůj největší juniorský úspěch? A jaký výsledek po-

važuješ za vůbec svůj nejlepší za celou svou kariéru?

Úplně první bylo juniorské stříbro na mistrovství Evropy v roce 1988 a sedmé místo ve Světovém poháru, který jsem střílel mezi seniory. Tehdy chy-běl kousíček do finále. Seniorských úspěchů mám spoustu, včetně zlatých medailí družstva z mis-trovství světa. K nejcennějším patří individuální

sportovní střelba

ARMÁDNÍMI MISTRY SVĚTA

13sportdukla12 sportdukla

parašutismusparašutismus

Individuální akrobacie za volného pádu

Tato disciplína patří u parašutistů Dukly vždy k sil-nějším, zejména Libor Jiroušek a Jiří Gečnuk se řadí mezi absolutní světovou špičku. První seskok nevyšel Liboru Jirouškovi, zato Jirka Gečnuk podal patřičný výkon a hned od počátku se zařadil mezi tři nejlepší. Výborný výsledek předvedl Hynek Tábor a do před-posledního seskoku se držel v půli první desítky. Další kola nabrala již správný směr, chytil se Libor Jiroušek, ve výborných výsledcích pokračoval Jirka Gečnuk i Hynek Tábor. Nováčkovskou daň trochu pla-til Oldřich Šorf, ale jeho chvíle měla přijít v přesnosti a skupinové akrobacii. Standard odskákal Čestmír Zítka. Vynikající výsledky předvedl tým Francie, kde ve finále o deseti závodnících měl všech pět.

Výsledky:

1. místo: Valois (Francie)2. místo: Gečnuk (ČR)

3. místo: Maximov (Rusko)Umístění dalších českých reprezentantů: 5. mís-

to – Jiroušek, 16. místo – Tábor, 27. místo – Zítka, 37. místo – Šorf. Celkem se disciplíny zúčastni-lo 94 závodníků. Družstvo Dukly zde získalo pro kombinační hodnocení tři body za třetí nejlepší výsledek.

Skupinová akrobacieVelmi specifická disciplína, která nepatří do kla-

sického parašutismu a oproti civilnímu MS je v pro-gramu armádních MS navíc. Reprezentanti se jí věnují v přechodném období – podzim, zima a jaro, kdy využívají možností vzdušného tunelu. Letos se na přípravě podílel trenér mistrů světa Luc Verstrepen z Belgie. Disciplínu skáče čtyřčlenný tým, který doplňuje kameraman. Tým Dukly tvořili Libor Jiroušek, Oldřich Šorf, Hynek Tábor, Čestmír Zítka a kameru skákal velmi zkušený bývalý repre-zentant a součastný trenér Jan Wantula. V této disciplíně, která je vždy doménou specialistů (ská-čou jen ji), podal tým velmi dobrý výkon a skončil na výborném 7. místě z 26 družstev, když se před nimi umístila jen družstva specialistů nebo druž-stva, jejichž státy vlastní vzdušný tunel.

Po jedenácti letech

Slovenský Lučenec s letištěm Bolkovce se stal v historii již po šesté hostitelem mistrovství světa v parašutismu, tentokrát 34. MS CISM. Družstva 31 států světa se ve dnech 14. – 23. srpna 2009 sešla, aby změřila síly ve třech sportovních disciplínách – individuální akrobacii za volného pádu, skupinové akrobacii a „královské“ disciplíně klasického parašutismu – přesnosti přistání.

Text: Jiří ŠafandaFoto: ASO DUKLA parašutismu Prostějov

Zvítězil tým Belgie před Švýcarskem a Špa-nělskem.

Přesnost přistáníJde o nejprestižnější a nejsilnější disciplínu.

Dlouhodobě tým Dukly Prostějov patří spolu se Slovinskem, Ruskem, Francií, Itálií, Maďarskem a Německem k nejlepším na světě, což se od počát-ku jevilo i zde. Již od třetího kola z deseti obsadili čeští parašutisté první místo a drželi ho do před-posledního seskoku, kdy je dostihl tým Francie. Po osmi kolech skončila soutěž jednotlivců, kte-rá se taktéž vyvíjela velmi dobře. Po osmi kolech se o třetí místo dělili Libor Jiroušek, Hynek Tábor a Stephan Wiesner z Německa. Následoval rozskok, kdy štěstí nepřálo jak Liborovi, tak Hynkovi, kteří „dali“ po 1 cm, zatímco s 0 se stal Němec Wiesner držitelem bronzu, který poté doplnil i novým svě-tovým rekordem (pět nul v řadě).

Soutěž však pokračovala. Pořadatelé posunuli fi-nálový seskok na poledne, kdy za obrovského horka a úplného bezvětří nastalo patřičné drama. Rusové „dali“ 3 cm a s 41 cm celkem zůstávali bez medai-le, Slovince jen s 1 cm medaile nemohla minout. Francie hned prvním závodníkem „napsala“ 16 cm (nejhorší výsledek u družstva se škrtá) a následně připsala dalších 5 cm a byla už za Slovinskem. Poté začalo české finále – Libor Jiroušek – 0, Hynek Tábor – 1, Jirka Gečnuk – 1, následovala vytoužená a nejcennější – 0 Česti Zítky, který se celou dobu trápil. Následující 2 cm Oldy Šorfa už nemohly nic změnit. Parašutisté Dukly Prostějov se stali po 11 letech opět armádními mistry světa.

Umístění českých reprezentantů v soutěži druž-stev: 4. místo – Jiroušek a Tábor, 17. místo – Šorf, 21. místo – Gečnuk, 32. místo – Zítka. Celkem se disciplíny zúčastnilo 155 závodníků.

Výsledky – družstva:

1. místo: Česká republika (Dukla)

2. místo: Slovinsko3. místo: Francie

KombinaceKombinace je vyhlašována jak v jednotlivcích,

tak v družstvech u těch, kteří se účastní všech tří

disciplín. Dlouhodobě parašutisté Dukly Prostějov patří k medailistům, protože se řadí mezi několik málo států, které se odváží „jít“ do všech tří dis-ciplín, i když tentokrát se kombinace účastnilo ne-bývale mnoho družstev.

Výsledky – jednotlivci:

1. místo: Maximov (Rusko)2. místo: Jiroušek (ČR)

3. místo: Henaff (Francie)Umístění dalších českých reprezentantů: 6. mís-

to – Tábor, 7. místo – Gečnuk, 21. místo – Šorf, 26. místo – Zítka. Celkem se disciplíny zúčastnilo 94 závodníků.

Výsledky – družstva:

1. místo: Francie – 10 bodů2. místo: Česká republika (Dukla) – 11 bodů

3. místo: Rusko – 15 bodůCelkem se disciplíny zúčastnilo 31 družstev.|

LLučenec byl do loňského roku, kdy zde poprvé medailově uspěli, pro české parašutisty prokletým místem, kde se nedařilo. Toto místo je známo velmi těžkými podmínkami a kli-matické podmínky v průběhu mistrovství toto plně potvrdily – extrémní teploty překra-čující vysoko 30 °C, proměnlivý vítr od 0 do povolených 7 m/s a silné termické proudy udělaly z tohoto závodu jeden z nejtěžších v historii MS CISM.

Armádu České republiky reprezentovalo družstvo Dukly Prostějov ve složení prap. Jiří Gečnuk, prap. Libor Jiroušek, prap. Oldřich Šorf, rtm. Hynek Tábor a rtm. Čestmír Zítka.

Vlastní závod probíhal střídavě ve všech disciplínách najednou a byl od počátku velmi náročný.

ARMÁDNÍMI MISTRY SVĚTA

1/ Výprava na MS (chybí fotící Jan Wantula)2/ Tým skupinové akrobacie po doskoku,

vpředu kameraman prap. Wantula a prap. Libor Jiroušek

3/ Mistři světa v přesnosti přistání4/ Tým při skupinové akrobacii5/ Poslední seskok na MS – prap. Oldřich Šorf

1

2

3

4

5

15sportdukla

M

CYKLISTÉCYKLISTÉs cennými kovys cennými kovy

14 sportdukla

cyklistikacyklistika

Stříbro a bronz z dráhového juniorského mistrovství světa

Po šesti letech se vrátilo juniorské mistrovství svě-ta ve dnech 1. až 9. srpna 2009 do ruské metropole. V roce 2003 zde slavila česká juniorská cyklistika svůj druhý světový historický titul zásluhou Filipa Ditzela na pevný kilometr, který k němu navíc tehdy přidal ješ-tě světové stříbro ve scratchi. Olympijský okruh a velo-drom v moskevském Krylatskoje letos přinesl duklákům na mistrovství světa juniorů a juniorek na dráze a silni-

ci opět dvě medaile – stříbro a bronz. První medaili, stříbrnou, vybojovala Lucie

Záleská v dráhové disciplíně scratch, ve které loni získala titul evropské šampionky. Taktický závod na 333,33 m dlouhém oválu plný nervozity zvládla Záleská výtečně a po rozhodujícím úniku podlehla pouze Australance Cure v závěrečném fi-niši. O druhou českou radost se postarala Gabriela Slámová, která v omniu složeném z pěti různých disciplín skončila v konečném součtu na bronzo-vém stupni. Slámová získala 22 bodů stejně jako druhá Donato z Itálie. Vyhrála Australanka Dunn. Obě děvčata se spolu s Dagmar Labákovou posta-vila na start stíhacího závodu družstev, kde v no-vém českém rekordu žen 3:38,910 obsadila páté místo. Záleská s Labákovou absolvovaly také indi-viduální stíhačku, kde skončily v časech 2:29,431 a 2:34,215 na výtečné sedmé, resp. patnácté po-zici. Slámová v bodovačce vybojovala bod a ten jí stačil na konečné 15. místo.

Jan Kadúch se stejně jako na ME postavil na start stíhacího závodu jednotlivců, družstev a madi-sonu. Individuálně skončil v národním rekordu desátý v čase 3:24,454 a v družstvu s Michalem Mráčkem, Ondřejem Vendolským a Jakubem Filipem taktéž na desáté pozici časem 4:18,376.

Kadúch s Mráčkem v madisonu prošli hladce kvalifikací a finále absolvo-vali jako čtrnáctí.

Silniční časovka i závod s hromadným startem nepřinesly hodnot-né výsledky. V jízdě proti chronometru obsadila Záleská 26., Labáková 28. a Kadúch 35. místo, v silničním olympijském okruhu vinou defektu Slámová 21. pozici.|

Martina začala ve 12 letech basketbalem a atleti-kou. Cyklistice se začala věnovat v Klubu roudnic-kých cyklistů, pokračovala v Konice Hradec Králové, Rostexu Qantum Vyškov a v roce 2005 se stala člen-kou oddílu cyklistiky ASC DUKLA, kde společně s Ladou Kozlíkovou a Jarmilou Macha čovou měly vytvořit tým, který bude vozit medaile z vrcholných soutěží. Představa to byla určitě dobrá, její realiza-ce o něco horší. Samotnou ji mrzí, že naše ženy stí-hací závod družstev na dráze nejezdí, kde by byla šance uspět i na olympijských hrách.

Aby se mohla Martina Růžičková měřit s nejlepší-mi ve stíhacím závodě na dráze, musí být schopna úspěšně závodit na silnici. Snaha jejího trenéra Pavla Vršeckého i jí samotné je uspět v obou odvět-vích. Stejně tomu je i v letošním roce.

V lednu a v únoru směřovala svoji přípravu na Světové poháry na dráze v Číně a v Dánsku. Úspěšnost by jí zaručila účast na březnovém mi-strovství světa v polském Pruzskóvu. Trénink na tyto závody nebyl lehký. Potřebnou rychlost získávala na dráze v Motole a starty na dráze ve Vídni. Dosahované výsledky dávaly předpoklad k dobrým časům na vrcholných soutěžích. Opak byl ale pravdou. Martině se nepovedl start ve stíhacím závodě v Číně a ani výsledky z dánské Kodaně ne-byly nijak oslňující.

Na mistrovství světa může dle nominačního klíče mezinárodní cyklistické federace startovat 24 zá-vodnic, maximálně dvě z jedné země. V nominaci UCI se objevila na 24. místě. Český svaz cyklistiky Martinu na MS nenominoval kvůli dosaženým ča-sům, které nesplňovaly předpokládané umístění. Tato skutečnost se projevila i v jejím dalším působe-ní v ASC DUKLA. Vedení centra jí vyšlo vstříc a zatím může pokračovat ve své další sportovní přípravě.

Žádnému závodníkovi takové situace nepomohou k lepší výkonnosti. I když je Martina žena psychic-ky odolná a leccos ji nezlomí, přece jen neprožíva-la další přípravu v klidu. Ani otázka budoucnosti v ASC DUKLA jí nebyla lhostejná. Do další přípravy se tvrdě zakousla a dala si za cíl start na mistrov-ství světa na silnici.

Příprava začala soustředěními v Liberci, Harra-chově, závody na dráze v Praze-Motole a tréninkem na silnici v okolí Křivoklátu. V silničních závodech

startuje za rakouský klub Team Uniqa-ELK. Dle pra-videl UCI pro ženy jí ČSC umožňuje na významných etapových závodech start za tento klub.

Je Martina spokojena s letošními výsledky na silnici? Sama říká, že rakouský klub jí pomáhá v účasti na kvalitních silničních závodech v rámci Světového poháru za účasti nejlepších závodnic světa. Je to pro ni obrovský posun ve výkonnosti a v osahání závodních zkušeností, které na závo-dech v České republice nelze zatím získat.

Zúčastnila se závodů Světového poháru na sil-nici v Itálii, Kanadě, etapových závodů ve Francii a v Itálii. V domácím prostředí startovala na eta-povém závodě Grácie. V květnu vyhrála časovku v rámci rakouského poháru, z mistrovství ČR na sil-nici přivezla titul mistryně ze závodu jednotlivkyň a druhé místo z časovky. V prestižním mezinárod-ním etapovém závodě Tour de Femini v Krásné Lípě stála na bronzovém stupínku.

A co musí udělat ona a trenér, aby na MS byl vý-sledek lepší než 16. místo v časovce v roce 2007 ve Stuttgartu?

Soustředění koncem srpna ve švýcarském Luganu by mělo dodat vytrvalost, pobyt ve vysokohorském prostředí a trénink na tratích mistrovství světa. Potom bude následovat Světový pohár na silni-ci v Německu, jednorázové starty v bundeslize a v Rakousku. A nakonec vlastní mistrovství světa na silnici.

Pokud vše dobře dopadne, má Martina Růžičková ještě možnost kvalifikovat se na mistrovství Evropy na dráze v omniu v říjnu v belgickém Gentu. Úspěch na vrcholné soutěži by přinesl této závodnici možnost další přípravy v podmínkách ASC DUKLA a hlavně klid na duši.|

CYKLISTÉCYKLISTÉs cennými kovys cennými kovy NA DRÁZENA DRÁZE

i na

SILNICISILNICI

Sezona Martiny Růžičkové

Zeptáte-li se Martiny Růžičkové, jaká byla její letošní sezona, odpoví s úsměvem – uvidíme, ještě není všem dnům konec. Devětadvacetiletá cyklistka ASC DUKLA má pravdu. Vrchol sezony, mistrovství světa na silnici koncem září ve Švýcarsku, ji teprve čeká. Účast si již vybojovala, výsledek bude pro ni velmi důležitý.

Dráhové ME v Minsku přineslo dvě stříbrné medaile a pět českých rekordů

Letošní dráhové mistrovství Evropy kategorií juni-orů, juniorek, mužů a žen do 23 let uskutečněné v po-lovině července hostil zcela nový 250 metrů dlouhý velodrom v běloruském Minsku. První den soutěží přinesl páté místo pro trio Lucie Záleská, Dagmar Labáková a Gabriela Slámová, které ve stíhacím závodě juniorek na 3 km po chybě rozhodčích muselo opako-vat jízdu. I tak zlepšila děvčata český rekord žen na 3:40,349 min. Labáková se Slámovou se posta-vily na start pevných 500 m. Obě překonaly dosa-vadní český rekord juniorek (Labáková 38,038 s) a v konečném resumé skončily mezi ryzími sprin-terkami na 14., resp. 15. pozici. Stíhací závod na 2 km s pevným startem juniorek přinesl první medaili, a to stříbrnou, pro Lucii Záleskou. Ta si vybojovala finálovou účast časem 2:26,908 min. a ve finále jej dokázala vylepšit na 2:25,456 min., přičemž vylepšila dosavadní české maximum o plné tři sekundy, Lucie podlehla pouze Ukrajince Solovey a navázala tak na loňský bronz. Druhá česká zástupkyně Labáková skončila v osobním maximu 2:31,504 min. na výtečném sedmém místě. V bodovacím závodě jednotlivkyň starto-valy Slámová s Labákovou. V rychlém závodě dělil Gabrielu Slámovou od bronzové medaile jediný bod, když ji v posledním spurtu přespurtovala Britka Trott. Slámová skončila na nevděčné čtvrté pozici, Labáková pak patnáctá. Ve scratchi jsme měli hned trojí zastoupení, protože Záleská obha-jovala loňský titul. Závod se vyvíjel dobře, neboť juniorky výtečně spolupracovaly. O pořadí přece jen rozhodoval závěrečný finiš, jenž rozjížděla pro kolegyně Labáková. Slámová protnula pásku o pár centimetrů za Italkou Donato jako stříbrná a Záleská přidala 9. místo. Juniorky tedy přivezly z ME dvě stříbrné medaile a pět rekordů.

Stíhací závod juniorů na 3 km přinesl další posun českého maxima. Postaral se o to Jan Kadúch, který se s časem 3:24,758 min. umístil jako pátý těsně před branami finálových jízd. Roman Fürst skončil na 20. mís-tě. Stejní závodníci doplněni o Michala Mráčka a Jakuba Filipa starto-vali ve stíhacím závodě družstev na 4 km. Časem 4:22,872 min. skončili na velmi solidní sedmé příčce. V bodovacím závodě postoupil Michal Mráček z rozjížděk, když na konci závodu přidal okruh náskoku. Ve finále se třemi body obsadil 15. místo. V madisonu, bodovacím závodě dvojic, se mezi nejlepšími prosazovali ihned od počátku naši Kadúch s Mráčkem. Oba po výborné spolupráci dojeli jako pátí.

V kategorii mužů do 23 let skončil Vojtěch Hačecký těsně za stupni ví-tězů na čtvrtém místě v bodovacím závodě a Jan Dostál pak jedenáctý ve scratchi.|

Text: Jan KopačText: Jan KopačT t J K čText: Jan Kopač

Text a foto: Lukáš Thun

1/ Ve scratchi na ME vyjela Gabriela Slámová stříbro.2/ Stříbrná Lucie Záleská na juniorském MS3/ České družstvo juniorek, které během letošního

roku překonalo již 6× český rekord žen a juniorek.

1

2

3

dráh

ová

cykl

isti

ka

Text: Cyril SchejbalFoto: archiv Martiny Růžičkové

Text: Jan Kopač

16 sportdukla

M

moderní pětiboj

Mistrovství Evropy v německém Lipsku se konalo ve dnech 25. až 30. června 2009. Ta lento vaný pětibojař Ondřej Polívka, který na seniorském šampionátu startoval vůbec poprvé v individuální soutěži, ukončil své finálové představení vítězstvím v závěrečné kombinaci a stal se mistrem Evropy. Osmý skončil David Svoboda a třináctý Michal Michalík. Nejméně se dařilo Liboru Capalinimu, který se umístil až na 23. příčce. I tak v konečném součtu družstev mužů obsadil český tým ve složení Polívka, Svoboda a Capalini stříbrnou medaili.

Skvělé vystoupení na ME završili muži ziskem bronzu ve štafetách, kdy Martin Dvořák, Michal Sedlecký a Ondřej Polívka se na třetí příčku po-sunuli až v závěrečném kombi. Jednadvacetiletý Ondřej Polívka se s kompletní sbírkou medailí (zlatou z individuálu, stříbrnou z družstev a bron-zovou ze štafety) stal nejúspěšnějším pětibojařem mistrovství Evropy v Lipsku.

Ženy pětibojařky se poučily od mužů a den po je-jich zisku zlata a stříbra vybojovaly titul konti-nentálních šampionek v ženské štafetě. Trojice Lucie Grolichová, Natálie Dianová a Sylvie Černá vybojovala triumf české štafety a získala vysněné zlato. V soutěži jednotlivkyň dosáhla juniorská mistryně Evropy Natálie Dianová životního úspě-chu, když skončila devátá v soutěži žen na ME. Lucie Grolichová obsadila 14. místo, o devět míst horší byla třetí, nová členka ASC DUKLA Barbora Kodedová. V součtu soutěže družstev skončilo čes-ké trio těsně pod stupni vítězů na čtvrtém místě.

Ondřej Polívka světovou jedničkou

Český moderní pětibojař Ondřej Polívka se posu-nul díky vítězství na ME v Lipsku do čela oficiální-ho žebříčku Mezinárodní unie moderního pětiboje Pentathlon World Ranking. Po Liboru Capalinim,

který vedl světový žebříček v letech 2002–2003, resp. 2006–2007, je teprve druhým Čechem, jemuž se to po-dařilo. Ve věku 21 let a 104 dní je zároveň vůbec nej-mladší světovou pětibojařskou „jedničkou“ v historii.

Muži i ženy ve štafetě mistry světa

Z předchozích čtyř mistrovství světa přivezli čeští reprezentanti vždy medaili. Na MS 2005 ve Varšavě získali muži ve družstvech stříbro a bronz ve šta-fetě, na MS 2006 v Guatemala City muži v družstvu bronz, na MS 2007 v Berlíně muži v družstvech stříbro a ve štafetě bronz a na MS 2008 vybojoval David Svoboda stříbrnou medaili.

Mistrovství světa v moderním pětiboji proběhlo le-tos ve dnech 12.–17. srpna na stadionu Crystal Palace v Londýně. Do finále se z 96 startujících probojovali tři čeští závodníci a díky tomu vytvořili úplnou troji-ci do soutěže družstev stejně jako další tři státy.

Zlatým inkoustem letos zapsali své výsledky z evropského a světového mistrovství moderní pětibojaři. A nezůstali „jen“ u zlata. Z šampionátů přivezli celkem osm medailí – čtyři zlaté, tři stříbrné a jednu bronzovou. Obě mistrovství se stala nejúspěšnějšími v historii českého moderního pětiboje a Česká republika byla na těchto šampionátech nejlepší zemí v počtu získaných medailí.

Text a foto: Ivana Roháčková

mis

trov

ství

Evr

opy

Historické šampionáty pětibojařů

Historické Historické šampionáty šampionáty pětibojařůpětibojařů

17sportdukla

moderní pětiboj

Ačkoli vybíhal David Svoboda z jedenácté pozice v kombinované disciplíně, dobrou střelbou a úžas-ným závěrem v posledním kole běhu se probojo-val na druhé místo a obhájil tak stříbrnou příčku z minulého mistrovství světa. V soutěži družstev David Svoboda, Ondřej Polívka a Michal Michalík po celou dobu soutěže udržovali druhou pozici a tu nakonec uhájili.

Londýnské mistrovství světa vyvrcholilo posled-ní den zlatou double tečkou. V premiéře dvoučlen-ných štafet nejprve odpoledne vybojovali zlato Ondřej Polívka s Davidem Svobodou, večer stejný kov získaly Lucie Grolichová s Natálií Dianovou. Na centrálním stadionu rozhodli muži o triumfu v závěrečné kombi disciplíně – běhu se střelbou, kdy se ke zlatu posunuli ze 7. místa po parkúru. Ženy se v popředí držely od začátku. Zahájily čtvr-tým nejlepším šermem, po plavání i parkúru jim patřila už bronzová pozice. Svůj vynikající výkon završily v závěrečné střelbě s během.|

mistrovství světa

18 sportdukla 19sportdukla

P

slovenská Duklaslovenská Dukla

Počas svojej bohatej pretekárskej kariéry si za II. miesto vo Svetovom pohári chodcov pri-niesol domov striebornú medailu už v roku 1997, na Európskom pohári v roku 1998 bol členom druž-stva, ktoré získalo bronzové umiestnenie. Svoj osobný rekord v športovej chôdzi ustálil na 50 km trati časom 3:48,17 hod.

So štátnym znakom Slovenskej republiky na prsi-ach pretekal na troch olympijských hrách (Atény, Sydney, Peking), o chodecké športové pocty najvyššie bojoval na troch MS. Už na druhých v roku 2005 svojim celkovým 10. miestom zahlá-sil svoj prienik do absolútnej svetovej chodeckej špičky. Na ME v Göteborgu v roku 2006 skončil na ôsmom mieste, čím zlepšil svoje tabuľkové po-stavenie medzi európskymi chodcami z roku 2002 v Mníchove o tri priečky.

Od 1. júna 2009 ho minister obrany SR meno-val do funkcie riaditeľa Vojenského športového centra Dukla Banská Bystrica, v ktorej vystriedal Ľubomíra Roška.

V súčasnej dobe je moderné hovoriť o úspechoch je-

dinca. Keď vás minister obrany SR menoval k 1. júnu

tohto roku do funkcie riaditeľa VŠC Dukla B. Bys-

trica, vnímali ste to ako vlastný úspech, alebo máte

na prijatie funkcie iné, dôležitejšie argumenty?

Neprežíval som to veľmi emotívne. Pre mňa to znamená možnosť aktívne napomôcť športovcom dosahovať čo najlepšie výsledky.

Iste budete vo svojej funkcii využívať nielen bo-

haté pretekárske športové skúsenosti, poznatky

z tréningovej oblasti, ale aj svoje akademické

znalosti ako autor viacerých knižných publiká-

cií. Kto pozorne sleduje váš osobnostný rast, vie,

že ste v rokoch 2004–2008 ako aktívny pretekár

VŠC Dukla pracovali v komisii športovcov SOV,

známa je vaša aktívna účasť na III. fóre európ-

skych športovcov v Stuttgarte, kde ste sa zaobe-

rali otázkami duálnosti v športe. Čo vy na to?

Tých kníh som zatiaľ veľa nenapísal. Vyšli doposi-aľ dve, na ktorých som sa autorsky podieľal. Na ve-deckej monografii. Všetko o chôdzi (2006) som spolupracoval s vysokoškolským pedagógom, súpe-rom z chodeckých tratí Martinom Pupišom a svoje skúsenosti pretekára, ale aj trénera – konzultanta z oblasti športovej prípravy, aklimatizácie a výživy pre vybraných športovcov zo SR, Maďarska a Českej republiky chcem využiť pri písaní ďalšej. Tá druhá publikácia, ktorá už vyšla a som jej spoluautorom, má názov „Hypoxia ako súčasť športovej prípravy“. Ale vy asi narážate otázkou aj na môj záujem o vní-manie osobnostných vlastností ľudí, s ktorými som mal možnosť prísť do bližšieho kontaktu. Netajím, psychológia športovca, trénera, funkcionára a po-znatky sociológie ma zaujímali a zaujímajú podobne ako ďalšie potrebné veci spojené s vrcholovým a vý-konnostným športom. Tímovú prácu pritom pokla-dám za veľmi dôležitú a podstatnú súčasť nárastu hodnôt, kvality – ľudskej i športovej.

Byť vo funkcii riaditeľa VŠC Dukla pár dní a hneď

sa postaviť do čela organizačného výboru MS

v parašutizme pretekárov, ktorí píšu dejiny

CISMu, to je odvaha, záväzok a riziko. Ako to vní-

mate teraz po skončení MS?

Organizovanie 34. Vojenských MS CISM v pa-rašutizme bola veľká výzva a záväzok nielen pre mňa, ale aj pre celé VŠC. Nezľakol som sa tejto vý-zvy a podobne ako pri športovaní pred pretekom som sa na ňu dôsledne a maximálne zodpovedne

pripravoval. Predsedom organizačného výboru som sa stal už ako vedúci odboru riadenia a plánovania dva mesiace pred tým, ako som sa stal riaditeľom. Pripravili sme vydarené podujatie, zvládli sme ko-ordináciu všetkých zúčastnených zložiek a tímu vyše 140 ľudí, ktorí pri MS v parašutizme pomáhali v úlohe organizátorov. Som hrdý na tím z VŠC Dukla Banská Bystrica a myslím, že sme pripravení znovu organizovať podujatia podobného charakteru.

Iste vás potešili vo funkcii riaditeľa aj prvé svetové

úspechy pretekárov Dukly v štátnej reprezentácii.

Mám na mysli tentoraz atlétov Martinu Hrašnovú

a Mateja Tótha na MS v atletike v Berlíne.

Držím palce všetkých našim športovcom a re-prezentantom SR. Bronzová medaila Martiny Hrašnovej na MS v atletike je výborným výsledkom a som rád, že dokázala potvrdiť svoju vynikajúcu športovú výkonnosť. Obaja aj s Maťom Tóthom sú veľmi perspektívni, pracovití, húževnatí a skromní športovci. Sú vzormi pre svojich kolegov v repre-zentácii a veľmi obľúbení v kolektíve.

Vedieť a chcieť, to sú podľa mňa dva dôležité atri-

búty dosahovania špičkových úspechov. Čo ste

si vy pribalili so sebou príchodom ku kormidlu

VŠC Dukla. Prichádzate do funkcie vo veľmi zloži-

tom období. Osobne sa totiž domnievam, že nejde

o krízu ekonomickú, ale morálnu v spoločnosti.

Nielen našej, ale svetovej. Aké metódy práce, aké

postoje a postupy ste začali, resp. budete v riade-

ní tohto špičkového strediska vrcholového športu

SR forsírovať?

Ekonomicko-hospodárskej kríze aj podľa môj-ho názoru predchádzala a aj ju sprevádza zmena hodnôt v spoločnosti. Spoločnosť je konzumnej-šia. Myslím si však, že sa spoločnosť bude musieť vrátiť k hodnotám zdravia, prehodnotiť hodnoty a šport by mohol znovu v spoločnosti zvýšiť svoj význam. Je potrebné venovať sa mládeži, ponúkať spoločnosti vzory z oblasti športu. Poukazovať na športovcov mimoriadnych kvalít – pracovi-tých, húževnatých a úspešných. Už ako aktívny športovec som oceňoval počiny tých, ktorí začali v ASC DUKLA vydávať časopis DuklaSport, lebo bez úprimnej komunikácie neexistuje ani športo-vý progres. Obdobne sa to dotýka aj slovenského časopisu Svet športu s osobitným priestorom pre VŠC Dukla v ňom. Podľa mňa kvalitne robené pe-riodiká pomáhajú v živote a športe tomu, čo dnes veľmi potrebujeme – zvyšovať efektivitu a kvalitu práce na každom stupni svojej existencie.

Nosiť logo Dukla – to znie hrdo, je to visačka kva-

lity. Minulosť to jednoznačne potvrdila. Tá dávno

vzdialená i nedávna. Nastúpili ste do funkcie,

keď na Dukle prebiehal audit, ktorý objednalo

Ministerstvo obrany SR. Rozlúčili ste sa s nepo-

trebnými, možno i nepohodlnými, ostali len tí

špičkoví, kvalitní. Dá sa aj tak vnímať cieľ audi-

tu? Priniesol pre Duklu a spoločnosť osoh a pre

ľudí úžitok?

VŠC Dukla, to je 42ročná tradícia, veľké špor-tové úspechy, značka medzinárodného významu a záruka úspechov aj do budúcnosti. Na Slovensku zoskupuje najlepších individuálnych športovcov (až na pár výnimiek) a poskytuje v rámci možnos-tí na Slovensku najlepšie podmienky. Zároveň je tu množstvo kvalitných, vysoko kvalifikovaných a skúsených ľudí, dobré majetkové i keď zastarané materiálno-technické vybavenie vo viacerých loka-litách v rámci SR. Naši športovci – inštruktori špor-tu, profesionálni vojaci majú možnosť po skončení aktívnej športovej kariéry naďalej pôsobiť v OS SR a tým dosiahnuť lepšie sociálne ohodnotenie v spoločnosti. K prepúšťaniu došlo pred mojim ná-stupom do funkcie v rámci reorganizácie a s audi-tom to nesúviselo. Cieľom auditu je identifikovať rastový potenciál v slovenskom športe, nadviazať na existujúce skúsenosti a zaviesť nové moderné metódy riadenia procesov vo VŠC a aj vďaka nim posunúť hranice športových výkonov našich repre-zentantov. Zámerom je vybudovať moderné špor-tové centrum v Slovenskej republike, ktoré bude zodpovedať celosvetovo uznávaným parametrom a bude zárukou porovnateľných športových úspe-chov v medzinárodnom meradle. Audit sa ešte ne-skončil a preto nie je vhodné ho hodnotiť.

Dukla v Českej republike je staršou, prina-

jmenšom skúsenejšou ak nechcem na plné ústa

povedať aj úspešnejšou, vyzretejšou sestrou

VŠC Dukla Banská Bystrica. Tam podľa mojich

znalostí robí marketing vlastný fundovaný team

ľudí so srdcom a rokmi kutými pozitívnymi po-

stojmi k Dukle. U nás MO SR rodiaci sa marketing

zúžilo na dvoch ľudí. Mnohé aktivity objednalo

a zaplatilo u súkromnej agentúry. Už sa opaku-

jem, ak verejne znova uvádzam názor riaditeľa

pražského Inštitútu klinickej a experimentálnej

medicíny, špičkového pracoviska vzdelaných a vo

svete uznávaných odborníkov – profesora Pirka,

že dôležitou činnosťou armády je i podpora vr-

cholového športu. Počul som ho osobne, keď sa

prihováral k špičkovým osobnostiam svetového,

nielen športového diania a keď charakterizoval

osobne ten postoj slovkom „najzmysluplnejší“.

Ako vy osobne vnímate jeho vyjadrenie a aký je

váš pohľad na danú problematiku?

V predchádzajúcich odpovediach som naznačil, že môj vzťah k farbám a logu Dukly je srdcovou záležitosťou. Prežil som v Dukle ako jej aktív-ny pretekár takmer 20 rokov a presvedčil som sa o nesporných kvalitách tohto najúspešnejšieho

slovenského športového klubu. Spoluprácu s ASC DUKLA chceme aj v ďalších rokoch oboha-covať, neformálne prehlbovať, učiť sa navzájom. V zahraničí výsledky a metódy práce Dukly veľmi oceňujú, teší ma, ak sa takého ocenenia dostáva aj z domácich zdrojov. Dukla a ľudia, ktorí v nej pôsobili a pôsobia, si to zaslúžia. Ak pán, ktoré-ho ste menovali, zvýraznil „najzmysluplnejšie“ poslanie činnosti armády, sotva sa to dá vyvrátiť pravdivým protiargumentom. Radšej preto hľa-dajme a nachádzajme spoločne spôsoby, ako tú zmysluplnosť konkrétne deklarovať čo do kvality a výsledkov. Žijeme zložité obdobie a aj keď som vo funkcii riaditeľa VŠC Dukla veľmi krátko, den-ne sa presviedčam, aká náročná, zodpovedná, ale aj potrebná je sústavná starostlivosť a podpora športu s logom Dukly. Preto som si vysoko vážil a budem podporovať tých, ktorí prosperite, ná-ročnosti kvality práce na každom stupni v Dukle a Dukle pomáhali a pomáhajú. Nechcem menovať, aby som na niekoho nezabudol. Viesť žabomyšie vojny, to nikoho neozdobilo, tobôž nie armádu a jej šport. Konštrukcia a nie deštrukcia, to je spôsob práce, ktorý preferujem a budem prefe-rovať. Aj v oblasti športovej publicity. Na všetko sa dá pozerať z rôznych uhlov pohľadu, dôležitá je podľa mňa ľudská i spoločenská prosperita, výsledok práce. V našom prípade ten, ktorý zdobí nielen Duklu armády SR, ale aj štát prostredníc-tvom úspešných výsledkov štátnej reprezentácie. Neklamem, ak tvrdím, že práve podiel Dukly je na takých výsledkoch veľký.

Kde zaraďujete v športovej úspešnosti hrdosť

k dresu Dukla, národnú hrdosť, emócie, ale i mo-

tivačné prvky športovcov Dukly k armáde? Budete

tieto prvky využívať, resp. využívate ich v práci

strediska, ktoré riadite? Koľko vrcholových špor-

tovcov, realizačných tímov riadite?

Počas môjho dlhodobého aktívneho pôsobenia vo vrcholovom športe v úlohe pretekára bolo pre mňa cťou nosiť na drese štátny znak. Vždy som bol hrdý na to, že prostredníctvom športu môžem zvi-diteľňovať šport v krajine statočných, pracovitých ľudí. Zdôrazňujem to preto, lebo mi je vlastná ces-ta pozitívneho príkladu. Už som hovoril o tímovej práci. Vážim si špičkových športovcov a ich svetové úspechy, vážim si fair play, náročnú prácu trénerov, realizačných tímov. Hlavne do odmeňovania tré-nerov a športovcov sa snažím navrhnúť motivačné prvky. V Dukle máme 83 profesionálnych športovcov, 82 zmluvných športovcov – mládežníkov, celkom 30 trénerov a obslužné a servisné činnosti, diagnos-ticko-zdravotné zabezpečenie nevynímajúc. Tam pra-cuje ďalších 80 ľudí. Chce sa mi veriť, že vo VŠC Dukla budeme pracovať tak, aby bolo naše každoročné bi-lancovanie úspešnejšie než to predchádzajúce.|

VŠC Dukla– to je 42 ročná tradícia

VEĽKÉ ÚSPECHY,záruka do budúcnosti!záruka do budúcnosti!

PaedDr. Peter Korčok, Ph.D., je pedagóg so špecializáciou všeobecnovzdelávacích predmetov: telesná výchova – geografia. Narodil sa 12. apríla 1974 v Šahách, ale od narodenia žil a býval v Krupine, kde so športom začínal. Ako dieťa sa najskôr začal venovať stolnému tenisu, chodil plávať, skúsil športové potápanie, kondičné posilňovanie, ale od rannej mladosti mu srdiečko bilo aj pre atletiku. Prvé kilometre športovej chôdze absolvoval spolu s behom na stredné trate už vo svojich štrnástich rokoch. Zo začiatku obdivoval viacerých slovenských chodcov, postupne sám pretavoval svoje športové majstrovstvo v dominantnú chodeckú osobnosť na 50km trati, čo potvrdil 5krát ziskom titulu „Majster SR“, ale aj prienikom do svetovej chodeckej špičky.

Text: Jozef MazárFoto: archív Petera Korčoka

1/ Z prijatia úspešných športovcov po MS 2009 v atletike v Berlíne2/ V talianskych Dolomitoch3/ Po pretekoch GP v Krakove s kolegami a priateľmi

z reprezentácie Matejom Tóthom a Milošom Bátovským

1

2

3

slovenská Dukla

21sportdukla20 sportdukla

osobnostosobnost

ZačátkyPocházím z Havlíčkova Brodu, velké líhně ho-

kejových mistrů světa. Tenkrát tam byl hokej vel-mi populární, a i když jsme neměli zimní stadion, hrálo tam pár vynikajících hokejistů. Naší ikonou byl Venca Chytráček, který se dostal až do národ-ního mužstva. Rodiče měli pro bráchu Jardu a pro mne velké pochopení. K hokeji nás vedl otec, kte-rý věděl, že v těžké době padesátých let zůstal sport jednou z mála možností, jak vyjet do světa, maminka zase dohlížela na to, abychom prospívali ve škole. Kvůli tréninkům jsme sice museli vstávat třeba už v pět a to se nám samozřejmě moc nechtě-lo, ale otec byl nekompromisní.

V osmi letech si mě mezi žáky brodské Jiskry vy-bral trenér Jaroslav Tománek, jemuž jsme neřekli jinak než „táta“. Za Brod jsem pak hrál až do svých osmnácti, ale po maturitě jsem se dostal do Prahy na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. S bráchou jsme už měli vyjednáno, že bu-deme nastupovat za Spartu, kam nás zlanařil Vovka Zábrodský. Jenže Jardu, který byl tenkrát na vojně v Jihlavě, postihla těžká zranění nohy. Otec tedy

rozhodl, že se vrátím domů a budu hrát za Duklu, abych bráchovi pomohl. Mně se moc nechtělo, pro-tože už jsem na Spartě i trénoval, ale nakonec jsem studium přerušil a narukoval.

Dukla JihlavaDo Dukly jsem přišel v roce 1963. Měli jsme velmi

mladé mužstvo, hodně jsme trénovali a to bylo pro nás obrovské plus. Lidi, kteří Dukle nepřáli, tvrdívali, že k nám rukovali už hotoví hráči, ale bylo to přesně naopak. Až na výjimky přicházeli do Jihlavy nezku-šení kluci, kteří tu dostali pořádně zabrat a z nichž Dukla za dva roky vojny vychovala hotové hokejisty.

Ze sedmi mistrovských titulů byl nejhezčí asi ten první v sezoně 1966/1967, kdy se nám koneč-ně podařilo sesadit z trůnu tehdejšího suveréna československého hokeje, brněnskou Kometu. Pak následoval jeden titul za druhým, až se to pro ho-kejovou veřejnost stalo jakousi samozřejmostí. To je ale velká mýlka, protože obecně platí, že něco obhájit je vždycky těžší než to získat.

Z Dukly jsem chtěl odejít jedinkrát, v roce 1972. Po pražském mistrovství světa jsme si s bráchou

čekala na nás a pokaždé nám zamávala. Pak už jsme si s kluky říkali, kdoví, jestli tam zase bude, ale vždycky tam byla a mávala…

Druhý titul jsme suverénně získali o čtyři roky později v Katovicích, naopak ve Vídni v roce 1977 to bylo zamotané a o všem se rozhodlo až po-slední den šampionátu. A mezitím se ještě konal první ročník Kanadského poháru. Hlavní tahák pro domácí pořadatele byli pochopitelně Rusové, nás nebrali vůbec vážně. Když se novináři zeptali kanadského trenéra Scottyho Bowmana, co říká Čechům, odpověděl, že mají hezké dresy. O to víc pak byli překvapení, když jsme je ve skupině pora-zili 1:0, dostali se až do finále a ve druhém zápa-se jim až v prodloužení podlehli 4:5. Byl to skvěle organizovaný turnaj a na ničem se nešetřilo, třeba jsme letěli z Montrealu do Toronta pouze kvůli spo-lečnému obědu všech mužstev.

Po mistrovství světa ve Vídni jsem se podle pravi-dla, že odejít se má v nejlepším, rozhodl v nároďá-ku skončit. Nebylo to pro mě lehké, další mistrov-ství světa se konalo v Praze a trenér Karel Gut mě přesvědčoval, abych pokračoval, ale já toho už měl opravdu dost.

Německo a RakouskoV roce 1978 jsem skončil i v Dukle a zamířil

do tehdejšího západního Německa. Přestoupil jsem do klubu SB Rosenheim a musím říct, že jsem tam prožil nádherné dva roky. Byla tam výborná parta, a i když jsem byl už hodně unavený, vzpo-mínám na ty časy moc rád. Rok jsem pak hrál ještě ve Vídni za WAT Stadlau, protože jsem chtěl být blíž k domovu a víc s rodinou. Do Rakouska jsem se pak ještě vrátil v sezoně 1984/1985, kdy jsem působil jako hrající trenér v klubu EV Vídeň, a poté jsem svoji hráčskou kariéru definitivně ukončil.

Levé křídloHrával jsem na levém křídle, které mělo v systé-

mu československého hokeje kromě útočení za úkol i bránit. Byl to nápad trenérů Vladimíra Kostky a Jaroslava Pitnera, abychom ubránili rychlé ruské útočníky. Měli pro to i vhodné typy hráčů, kromě mne třeba Pepíka Černého, Bohouše Ebermanna nebo Pepíka Augustu. Každý útočník chce dávat góly, bránit ho moc nebaví, ale levé křídlo muselo mít určitou zodpovědnost a včas se vracet k vlastní bráně. Obránci s tím počítali, a když jsem se občas zapomněl vpředu, už na mě křičeli, abych jel zpát-ky, protože jsem měl krýt levou stranu, a oni se pak posouvali víc na střed a napravo.

Spoluhráči…V Jihlavě jsem toho nejvíc odehrál s bráchou

a s „dědkem“ Janem Klapáčem. Já měl za úkol brá-nění, a když jsme získali puk, rozjel jsem náš útok, rozehrál jsem na Jardu a to už mezitím „dědek“

našlápl, dostal od bráchy přihrávku a zakončoval. Takhle to mělo vypadat teoreticky, skutečnost byla samozřejmě někdy jiná.

V reprezentaci byli mými centry hlavně Venca Nedomanský a Ivan Hlinka. Každý byl trochu jiný, Venca vyložený střelec se skvělou ranou zápěstím, Ivan zase velmi konstruktivní hráč. Oba však byli velkými osobnostmi, třeba Venca byl vlastně tako-vá hvězda, jakou je dneska Jarda Jágr – kamkoliv jsme přijeli, tak ho hned obklopili novináři.

... protihráči…Já si pamatuji hlavně na Rusy, to byli úžasní

plejeři. Hokej, který tenkrát předváděla sovětská sborná, byl nejlepší, který jsem já kdy viděl. Začínal jsem, když ještě hráli Loktěv, Almětov, Alexandrov, Staršinov, Firsov, Davydov nebo Ragulin, pak při-šli Treťjak, Michajlov, Charlamov, Petrov, Malcev či Jakušev, a když jsem končil, už hrál i Fetisov. Rusové měli během turnajů tvrdý režim, to se nás málem báli i pozdravit, ale někteří z nich byli dobří a přátelští kluci. Třeba Jakušev nás vždy, když jsme přijeli do Moskvy na Pohár Izvestijí, vyzvedl v ho-telu a někam jsme spolu vyrazili.

… a trenéřiKdyž jsem přišel do Jihlavy, působil tam Jaroslav

Pitner, výborný trenér, který uměl dát tým dohro-mady a vynikal především jako kouč při zápasech. Později mu pomáhal Standa Neveselý, který se už tenkrát teoreticky zaobíral různými tréninkovými metodami a naše tréninky daleko víc propracoval.

V reprezentaci jsem začal pod Jiřím Antonem a po něm mě trénoval Vladimír Bouzek. Díky němu jsem začal hrát s dvacítkou na dresu, pro-tože po jednom utkání, které jsme prohráli, přišel do kabiny a donutil mě, abych si sundal dres s tři-náctkou, který jsem tenkrát nosil, prý je to smol-né číslo. Od té doby jsem měl dvacítku, protože byla jediná volná. Následovali Jaroslav Pitner a Vladimír Kostka a končil jsem za Karla Guta a Jána Staršího.

Učitelem a funkcionářem

Trenérem jsem se po skončení hráčské kariéry stát nechtěl. Moc jiných možností jsem sice ne-měl, ale naštěstí jsem vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykovy univerzity) v Brně, a tak jsem šel na základní školu učit tělocvik a zeměpis do spor-tovních tříd.

Po sametové revoluci jsem v Dukle působil v růz-ných manažerských funkcích a musím říct, že to nebyla moc šťastná doba. Ještě v roce 1991 jsme sice získali rekordní dvanáctý titul, ale to už jsem věděl, že v nových podmínkách nemůžeme dlouho existovat. Koncem roku 1992 udělalo ministerstvo z Dukly příspěvkovou organizaci a od té doby jsme hráli víceméně pořád o udržení. Mzdy hráčů v ji-ných klubech totiž rapidně rostly, zatímco my jsme byli pořád na tabulkových platech, takže nikdo v Jihlavě nechtěl hrát. Měli jsme rozpočet 20 mili-onů a jiné kluby pětkrát tolik. Sháněl jsem peníze,

kde se dalo, ale většinou marně. Když jsme se pak v sezoně 1996/1997 jen tak tak zachránili, skončil jsem, protože u sestupu jsem být nechtěl.

Současná DuklaKdyž Dukla v roce 1999 sestoupila a armáda ji po-

nechala jejímu osudu, ujalo se jí město. Nevím, zda je ideální, aby město vlastnilo profesionální hoke-jový klub, ale bez jeho pomoci by hokej v Jihlavě skončil úplně. Sponzoři se pro Duklu shánějí těžko, všichni si totiž zvykli, že platil stát, a nechtěli dát do klubu ani korunu.

Na hokej v Jihlavě nechodím. Nemůžu části jihlavských fanoušků zapomenout, že na Jardu a na mě řvali, ať táhneme. Informace o klubu ale mám. Myslím, že současné vedení Dukly je kvalit-ní, protože v čele klubu stojí Béďa Ščerban, velmi pracovitý kluk, a trénuje tam Pepík Augusta, který vedl mistry světa a vítěze ligy a má tedy zkušenos-tí víc než dost.

Volný časHokej už nehraji, jak člověk netrénuje, ztratí jis-

totu. Neprovozuji ani jiné sporty, pouze rád chodím a sem tam si zahraji golf. Rád ale manuálně pracuji, protože mám dům a zahradu a okolo toho je pořád co dělat. Ale zase ne že bych makal od rána do ve-čera, dopoledne si zajdeme s manželkou nebo s ka-marády na kafíčko a teprve odpoledne třeba něco natřu nebo posekám trávník.

RodinaMoje rodina je pro mne absolutní prioritou a jsem

na ni pyšný. Manželka byla zdravotní sestrou, ale především se vždy dobře starala o děti i o mě. Dcera vystudovala v USA vysokou školu, praco-vala za mořem i v Evropě a teď je doma v Čechách na mateřské dovolené. Syn hrával hokej, a to i ext-raligu za Duklu, ale měl to těžké. Jednak v patnác-ti prodělal žloutenku, což je pro sportovce velmi vážné onemocnění, a jednak, když přecházel z do-rostu do mužů, šla zrovna Dukla ke dnu, což je pro mladého hráče zlé. Samozřejmě i fanoušci mu jako synovi šéfa Dukly občas dali najevo svoji nevoli, tak šel radši do ciziny. Zkoušel to v USA, ve Finsku a v Německu, pak se zase vrátil do Čech. V součas-nosti již hokej nehraje, je zaměstnán v Praze u jed-né zahraniční firmy.

BratrS Jardou jsme trochu zvláštní bratrská dvojice.

Brácha je šéf, býval vůdcem v Dukle i v nároďáku. Sice jsme spolu hrávali v jednom útoku, ale větši-nou jsme se vídali jen na ledě. On měl svoje kama-rády, já taky svoje a ani na zájezdech jsme spolu vždycky nebydleli, a když už, tak jsme si řekli třeba jen ahoj nebo dobré ráno a to bylo vše. Že bychom spolu třeba rozebírali holky, to ne. Jarda je impul-zivní, hodně otevřený, otec mu říkával, po kom ty jsi, že musíš vždycky říct, co máš zrovna na jazyku, podívej se na bráchu, ten se na každého usměje a je to. Každý jsme prostě jiný, ale máme se rádi, respektujeme se a já na Jardu nedám dopustit.|

HokejovýHokejový

Jiří Holík je žijící legendou českého hokeje. Levý křídelní útočník, znamenitý a elegantní bruslař a vynikající celohřišťový hráč s perfektní obrannou činností nedávno oslavil pětašedesáté narozeniny. V průběhu své dlouhé a úspěšné kariéry odehrál za Duklu Jihlava patnáct sezon, získal s ní sedm mistrovských titulů a v 553 zápasech vstřelil 283 branek. V reprezentaci působil čtrnáct let a ve 319 utkáních, což je těžko překonatelný český rekord, zaznamenal 132 gólů. Zúčastnil se čtrnácti mistrovství světa, na nichž získal tři zlaté medaile, čtyř zimních olympijských her a Kanadského poháru. Setkání s jedním z nejlepších světových hokejistů 60. a 70. let bylo velmi příjemné a jeho vyprávění nadmíru zajímavé.

nanaTaTasasa

VNe

Text: Pavel NekolaFoto: archiv ASC DUKLA a Pavel Nekola

ELEGÁNELEGÁNřekli, že bychom to mohli zkusit jinde. Velký zájem měla právě Kometa, která se chtěla znovu vrátit na výsluní, a její tehdejší vedení nás přetahovalo do Brna. Jenže tenkrát to nebylo jednoduché, Dukla s naším odchodem nesouhlasila, a kdybychom trvali na svém, museli bychom osmnáct měsíců stát. Tak jsme to vzdali, rok a půl bez hokeje by nás zničil.

ReprezentaceNevím, čím jsem si to zasloužil, ale hned po mém

příchodu do Jihlavy si mě tehdejší trenér repre-zentace Jiří Anton vybral do národního mužstva. Mně bylo tehdy devatenáct a za Československo jsem pak hrál až do třiatřiceti. Během těch let jsme samozřejmě dosáhli řady úspěchů, především tří titulů mistrů světa. Zvlášť ten první v Praze v roce 1972 byl bouřlivě oslavován, protože jsme jej získali po dlouhých třiadvaceti letech. Fandila nám celá republika, pro lidi to tenkrát hodně znamena-lo. Vzpomínám si, že jsme tehdy často pendlovali mezi hotelem v Průhonicích a Sportovní halou v Holešovicích, a když jsme se vraceli po utkání, stávala na jednom rohu ve Vršovicích stará paní,

23sportdukla

největší úspěch. Samozřejmě trošku jsme zklama-ní, protože odstup na medaili byl malinký, ale zase máme motivaci do dalších sezon.

Jak dlouho spolu v tomto složení jezdíte?

Teď je to zhruba rok, loni v srpnu jsme do toho sedli poprvé. Sladění nám šlo dobře hned. Ondra Horský jezdil dřív jenom „debla“, ale protože sedí vepředu, sjíždět se nemusí. My tři jsme „čtyráka“ jezdili, a tak už jsme byli sjetí.

Čeká vás v letošní sezoně ještě nějaký závod?

Jsme na konci. Už nás čeká jen podzimní Velká cena Sparty. To je velmi prestižní závod a tam se představíme v netradičních kategoriích na C1, C2 mix a podobně.|

Juniorka Kumžáková mistryní Evropy Deblkajakářka Karolína Kumžáková, kano-

istka Dukly Praha, v sestavě s Janou Ježovou z KVS Praha získala senzační zlatou medaili v polovině srpna na mistrovství Evropy junio-rů v polské Poznani na trati 1000 m. Pouhých devět setin vteřiny za českými děvčaty dojely Rusky a bronz získaly Maďarky. Po zisku dvou stříbrných medailí v minulém roce tak Karolína Kumžáková dosáhla na vrchol v Evropě.

Z

od bronzové medaile

od bronzové medaile

22 sportdukla

karatekanoistika

Z minulého, předloňského šampionátu se vrátili rychlostní kanoisté poprvé po 21 letech bez me-daile, žádná z posádek se navíc nedokázala kvali-fikovat na olympijské hry do Pekingu. Bez medaile zůstala i čtyřkánoe, která na neolympijské dvou-stovce od roku 1994 nikdy nechyběla mezi třemi nejlepšími loděmi. Výrazným příslibem do bu-doucna byla nově sestavená posádka čtyřkajaku Dukly Praha a její výsledky letošní sezony nazna-čily, že by se mohla prodrat na mistrovství světa v rychlostní kanoistice v kanadském Dartmouthu ve dnech 13. – 16. srpna 2009 mezi špičku přede-vším na kilometrové trati.

Ondřej Horský, Jan Souček, Jan Andrlík a Jan Štěrba ve velkém finále mistrovství světa podali dobrý, bez-chybný výkon a dlouhou dobu to vypadalo na medai-li. V konci však nestačili na nápor slovenské posádky, která jela na druhé straně závodní dráhy poblíž prv-ních dvou lodí z Běloruska a Francie. Bronzové po-sádce z letošního mistrovství Evropy chybělo 516 ti-sícin sekundy k tomu, aby zopakovala své umístění z červnového šampionátu v Brandenburgu a obsadila konečné „bramborové“ místo.

Jak vidí své vystoupení posádka českého

čtyřkajaku?

Jsme spokojení, závody se docela vydařily i cel-kový dojem máme dobrý, tím že se nám podařilo opět se probojovat do první poloviny finále a ob-sadit celkově čtvrté místo. V podstatě je to náš

Jste mnohonásobným mistrem republiky i medai-

listou z mezinárodních soutěží v karate v různých

věkových kategoriích, mezi jednotlivci i v týmech

a dokonce i v různých federacích. Můžete shrnout

své dosažené úspěchy? Které z výsledků stavíte

nejvýše?

V evropské a světové organizaci karate WKF (World Karate Federation) jsem začal soutěžit v roce 2003 jako dorostenec. Své první medaile jsem získal o dva roky později, kdy se mi na junior-ském ME i na MS juniorů podařilo obsadit shodně třetí místo. V dalších letech se mi na juniorských šampionátech podařilo tento úspěch ještě několi-krát zopakovat. V roce 2007 jsem se rozhodl soutě-žit i v další organizaci karate – WKC (World Karate Confederation) v kategorii dospělých a hned při mém prvním startu na MS v této organizaci jsem obsadil opět bronzovou příčku. V roce 2008 jsem na ME WKC získal stříbro a na Světových hrách bojových umění v Bangkoku potom také zlatou me-daili. Naprosto spokojený jsem zatím s průběhem letošní sezony. Na ME WKF jsem získal bronzovou

medaili v týmech a obsadil páté místo v kategorii jednotlivců. Svou formu jsem navíc potvrdil v létě na MS WKC, kde jsem získal titul mistra světa.

Když se řekne karate, mnoho laiků si vybaví

některý z filmů asijské provenience, úder malí-

kovou hranou ruky či získávání různobarevných

pásků. Můžete nám stručně představit svou

sportovní disciplínu?

Karate se dělí na dvě disciplíny – kata a kumite. Kata je boj proti imaginárnímu soupeři, zatímco kumite je soubojem mezi dvěma bojovníky. Cvičení kata vzniklo z potřeby původních obyvatel ostro-va Okinawa bránit se holýma rukama proti ozbro-jeným útočníkům a jeho účelem bylo těžce zranit nebo zabít. Kata byla tedy prostředkem pro nacvi-čení jednotlivých úderů, které se dají použít v pra-xi. V dnešním pojetí sportovního karate se v kata klade důraz zejména na stabilitu jednotlivých postojů, na dynamiku jednotlivých úderů či kopů, na přesnost veškerých technik, na správný postup a obtížnost jednotlivých kata a množství dalších hledisek. Toto vše hodnotí rozhodčí, kteří prapor-kem označí vítěze jednotlivých kol.

Kdo nebo co vás ke karate přivedlo? Jak dlou-

ho se mu věnujete soutěžně? A jaké máte plány

a cíle do budoucnosti?

Vždycky, když se mě někdo ptá, tak si sám pro sebe říkám, jaká to byla náhoda, že jsem začal právě s karate. Byly to Želvy Ninja, které byly při mých za-čátcích televizním hitem. Já jsem chtěl být vždycky jako oni. Soutěžně se karate věnuji od roku 1998. Co plánuji do budoucnosti? Chci být v kata nejlepší v obou federacích. A to dlouhodobě.

Přestože jsou kata i některé další formy karate

nekontaktní, stále se jedná o bojové umění. Pral

jste se jako kluk, byl jste bojovník? Dokázal bys-

te se nyní v případě potřeby díky svému umění

ubránit a zpacifikovat útočníka?

Karate je jako kára o dvou kolech. V nižších věko-vých kategoriích je z pohledu sportovního karate

nevhodné soustředit se pouze na jednu disciplí-nu, protože vám na jedné straně (v kumite) chybí technika, která je potřebná pro kata, nebo bojový duch (v kata), který je zapotřebí v kumite. Tyto dvě disciplíny se prostě prolínají. Já jsem kumite cvičil do 18 let a vyhrál několik MČR v mládežnických ka-tegoriích a startoval i na ME. Konfliktům se vyhý-bám, ale věřím, že bych se ubránit dokázal.

Máte nějaký sportovní vzor nebo respektovanou

osobnost, třeba i z jiných odvětví?

Všichni, co něco dokázali ve svých odvětvích, zasluhují můj obdiv. Člověk svému sportu obětuje úplně všechno, často i vlastní zdraví, a přesto má chuť být pořád nejlepší a stále závodit a překoná-vat se. Kdybych měl jmenovat jednu osobu, tak je to Martina Sáblíková. Líbí se mi ten příběh, kdy začínala doma na trenažéru a přiblížila svůj, do té doby u nás neznámý sport, široké veřejnosti.

Co se vám vybaví, když se řekne Dukla?

Armádní oddíl, který sdružuje nejlepší české sportovce a pomáhá jim být nejlepší i v zahraničí.

Jaká byla vaše cesta do ASC DUKLA?

V roce 2005, po mém úspěšném vystoupení na MEJ a MSJ, jsem se rozhodl zažádat o přijetí do ASC DUKLA, ale abych byl upřímný, tak jsem ne-věřil, že by o mě mohla mít Dukla zájem. Naštěstí měla a jsem tomu jenom rád.

Co bychom ještě mohli říci závěrem?

Chtěl bych poděkovat ASC DUKLA za veškerou podporu, která mi pomáhá dosahovat sportov-ních úspěchů na domácím i mezinárodním poli. Spolupráci s ASC DUKLA si nemohu vynachválit.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí a nejen

sportovních úspěchů.|

PŮL VTEŘINYPŮL VTEŘINY Mohou za to

Velkého úspěchu dosáhli závodníci ASO DUKLA kanoistiky Praha na mistrovství světa v Kanadě v kategorii K4 muži 1000 m. Předchozí výsledky byly 8. místo na MS v USA a 6. místo na MS v Záhřebu. V letošní sezoně si čtyřkajak ve složení Ondřej Horský, Jan Souček, Jan Štěrba a Jan Andrlík vedl velmi dobře a ze čtyř velkých závodů získal 2. místo na SP v Račicích, 3. místo na ME v Brandenburgu a dvě 4. místa na SP v Poznani a na MS v Dartmouthu.

22 sportdukla

Text a foto: Ivana Roháčková

23sportdukla

Text: Jan KinkorFoto: Ivana Roháčková

kano

isti

ka

Tentokrát se vám prostřednictvím svých odpovědí blíže představí příslušník ASO DUKLA různé, Jakub Tesárek. Kuba se narodil 11. ledna 1987 a v současnosti žije v Praze, kde také studuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Karate, v němž Jakub reprezentuje Českou republiku, vyplňuje velkou část jeho života, neboť kromě vlastního soutěžení se věnuje také rozhodování na karatistických soutěžích či přípravě mládeže v mateřském oddíle Karate Tesy Shotokan.

NINJA ŽELVYNINJA ŽELVY

karate

25sportdukla 25sportdukla

N

24 sportdukla

rychlobrusleníveslování

Určitě nikdy na mistrovství světa neodjížděli naši veslaři tak rozhozeni jako v tomto roce. Ještě na tiskovce bylo vše o. k., ale těsně před odjezdem veslovod čtyřky bez kormidelníka Karel Neffe skončil v nemocnici s rozřezanou rukou. Tento a další vzniklé závažné problémy museli naši trenéři vyřešit přímo na místě v polské Poznani, kde se ve dnech od 23. do 30. srpna 2009 mistrovství světa ve veslování uskutečnilo.

Text: Filip KoudelaFoto: Silvia Němcová

LEDOVÁ KRÁLOVNALEDOVÁ KRÁLOVNAv létě lámala

rekordy

Na místo Neffeho zasedl do lodi Milan Doleček. Nově sestavená posádka si vedla skvěle a po-stoupila ze semifinálové jízdy do finále naprosto suverénně. Další naše želízko v ohni skifař Ondra Synek, se doslova protrápil rozjížďkou i opravou, když teprve v semifinále zajel skvělý závod, který naznačoval, že ve finále by to mohlo být dobré.

Dvojku s kormidelníkem už česká mužská repre-zentace dlouho na vrcholné soutěži nepostavila, ale v této sezoně to bylo jiné. Do lodi zasedla loučící se legenda českého veslování Václav Chalupa se zku-šeným Jakubem Makovičkou a loď kormidloval Olda Hejdušek. I oni postoupili bez problémů do finále.

Finálové jízdy byly velmi dramatické, naše čtyřka bez kormidelníka v sestavě Michal Horváth, Milan Bruncvík, Milan Doleček a Jan Gruber se tvrdě pro-kousávala startovním polem vpřed, když v závěru

1 a 3/ Dvojka s kormidelníkem2/ Skifař Ondřej Synek

2

1

Text: Karel FeltFoto: Jan Kinkor a Ivana Roháčková

to jako pozitivní zprávu, ale spíš je mi Claudie lidsky líto, protože dvouletý zákaz v sedmatřiceti letech, pokud nebude vyřízeno kladně její odvo-lání, znamená nejspíš konec hvězdné kariéry a na-víc se skvrnou,“ říkala docela smutně Sáblíková. „Bohužel doping se objevuje i v rychlobruslení a pochopitelně tomuto sportu škodí. Mohu zod-povědně prohlásit, že tohle nikdy nebyla a nebude naše cesta,“ dodal trenér Novák.

Ranní vstávání na Krétě

Léto ale mělo i své hezčí stránky. Deštivé poča-sí vyhnalo nejen Sáblíkovou, ale celý NowisTeam z Vysočiny na Krétu. S mořem se sice počítalo, ale přeci jenom bylo třeba přípravu trochu upravit. Jenže na krásném ostrově nastal druhý extrém. Zatímco doma se rychlobruslaři klepali zimou, na Krétě umírali vedrem. Zkušený kouč si ale umí poradit…

„První den pobytu jsme zkusili potrénovat do-poledne na kole na rovinkách i v kopcích. Bylo to skoro o infarkt. Brzy tu vyskočí teploty nad třicít-ku ve stínu, natož na rozpálené silnici. Proto jsem raději změnil denní režim. Mančaft jsem budil tak brzy, abychom mohli vyrazit na silnice už v půl sedmé a do osmi jsme ujeli co nejvíc. Následovala sprcha, snídaně a hurá k moři,“ popsal situaci tre-nér Petr Novák. Zázemí našli v restauraci, jejíž ma-jitel má českou manželku.

„Vzal jsem všechny, od kterých čekám, že budou bojovat o nominaci do olympijského Vancouveru. Poprvé v historii by na zimních hrách mohly star-tovat z naší země rychlobruslařské týmy, dokonce ženský i mužský. Pokud projdou kvalifikacemi. A tak jsme využívali maximálně výborných podmí-nek. Budeme potřebovat, aby síla slané vody po-držela jejich zdravíčko po celou olympijskou zimu. I v čase viróz, které určitě zase zahrozí,“ dodal. Trénink zpestřily oslavy svátků Karolíny Erbanové a Martiny Sáblíkové.

„Tuhle fázi přípravy mám velmi ráda. Moře mi-luju a makačka na kole je mnohem snesitelnější, když za ní je vidina pláže a koupání. Báječně jsem si odpočinula i psychicky, všechno ze mne spadlo. Já se nepotřebuji vyvalovat, odpočívám aktivně. My máme skvělou partu, takže se dobře snášejí jak tvrdé dávky, tak si užijeme i spoustu legrace,“ ří-kala spokojená Martina.

Hodně žhavé léto prožila ledová královna, rychlobruslařka Martina Sáblíková. Na jeho začátku byla maturita a na konci už zase tvrdá příprava na ledě. Vždyť start zimních olympijských her ve Vancouveru se blíží mílovými kroky. A do rozmarného léta se vešla i spousta dalších událostí, o nichž jsme si s rychlobruslařkou i trenérem Petrem Novákem povídali.

Naposledy byla na ledě 15. března. Po čtyřech měsících se na něj chystala do Berlína. Tím měla být odstartována hlavní část přípravy. A také byla. Předcházelo jí však pondělí rekordů, jak by šlo nazvat 20. červenec. Nejprve na nové rychlostní silnici R7 mezi Louny a Chomutovem ustanovila re-kord v letmém kilometru na speciálním kole Favorit „Queen of Ice“, tedy Ledová královna. Na dvě jízdy měla 60 minut, ale ty ani nevyužila. Z obou měření pak byl stanoven rekordní průměr, který má hodno-tu 46,28 km/h.

„Nikdy jsem nic takového nejela, ale byla to vý-zva, která se neodmítá. Ani jsem nepotřebovala celý hodinový limit. Odjela jsem první část a pak druhou, bez problémů. Posledních sto metrů ale bylo krutých. Příště budu rychlejší. Teď jsem vlast-ně mohla i třikrát upadnout a stejně bych vytvořila rekord, protože byl ustavující,“ vrátila se s úsmě-vem k rekordu.

Hned v úterý ráno Martina poprvé vstoupila na led. Zkoušela i novou kombinézu a rychlobrus-lařské boty. „Nože ne, ty mám skvělé. Teď už začalo to pravé přípravné období před olympiádou,“ říka-la s tím, že už jí led chyběl. Inu, ledová královna.

„Máme červenec a za šest měsíců začnou olym-pijské rychlobruslařské soutěže. Kromě Martiny Sáblíkové, Andrey Jirků a Karolíny Erbanové budou o účast v olympijském Vancouveru bojovat i muži Milan Sáblík, Pavel Kulma, Zdeněk Haselberger a nově bývalý desetibojař Marian Cienciala. Věřím, že se připravíme tak, abychom se z olympiády vra-celi s medailemi,“ slíbil trenér Petr Novák.|

„Důležité pro mne bylo ukončení studia na Gym-náziu v Novém Městě na Moravě. Konečně se mi to podařilo po sedmi letech, do nichž jsem měla vzhledem ke sportování rozložené studium. Mám nejen dokončené střední vzdělání, řečeno oficiální mluvou, ale především klid a vyčištěnou hlavu pro závodění. Stejně je na tom i kolegyně z družstva Andrea Jirků,“ libovala si Martina Sáblíková.

Šok z dopingu Pechsteinové

Stihla také odstartovat Seriál AEGON Večerní in-line bruslení městy ČR. „Projet se Prahou na bruslích, to je vždycky zážitek a příjemné oži-vení. V dalších městech už nepojedu, protože mám nabitý program. V olympijské přípravě nesmím nic podcenit,“ přiznala. „Musíme také vyloučit maxi-mum rizika zranění,“ dodal kouč Petr Novák. A tak byl omezen i tradiční start na domácím silničním cyklistickém šampionátu. Martina jela časovku vy-sloveně jako součást přípravy a skončila na solid-ním pátém místě.

Doslova šok nejen pro ni přišel z Německa. Legendární Claudia Pechsteinová, její velká sou-peřka a vzor, byla pozitivně testována na doping. Tím Sáblíkové ubyla jedna z největších soupeřek pro Vancouver. „Takhle to vůbec neberu! Neberu

rychlobruslení

o pouhou desetinu podlehla v boji o bronzovou medaili se Slovinskem.

Ondřej Synek po nevydařené sezoně byl velmi skeptický ke svým možným výsledkům na mistrov-ství světa, ale v poznaňském finále ukázal, že stále patří mezi absolutní světovou špičku, a zcela suve-rénně si dojel pro bronzovou medaili.

Vrcholem soutěže bylo vystoupení Václava Chalupy, který se tímto mistrovstvím světa loučil se svojí veslařskou kariérou. Od OH 1988 v Soulu nescházel na jediné vrcholné světové soutěži. A rozloučil se opravdu „chalupovsky“, stříbrnou medailí.

Václave, moc ti všichni děkujeme za vše, co jsi jako závodník pro české vrcholové veslování udě-lal, a přejeme ti do dalšího života mnoho zdraví a jen samé úspěchy.|

velkého veslařevelkého veslařePOSLEDNÍ ZÁVOD

26 sportdukla 27sportdukla

ze života TJze života TJ

Z deníku horolezce:Odlétali jsme z Prahy 12. října 2008, což je nej-

optimálnější termín pro trek k Everestu. Skončil už letní monzun s denními dešti a nastávalo asi dvou-měsíční období stálého počasí téměř beze srážek.

Už 13. října dopoledne nás čekal na letišti v Káthmandú (KTM) náš známý Šerpa, který nás po pasovém odbavení odvezl z letiště do hotelu ve městě. Vstupní vízum lze zakoupit po přistání na letišti za 40 USD na 30 dnů. Museli jsme rovněž nakoupit důležité součásti výbavy do hor, které jsme nemohli vzít do letadla z Evropy, např. plyno-vé bomby k vařičům.

Následující den 14. října jsme již v šest hodin ráno seděli v malém autobuse místní linky z KTM do Jiri. Čekalo nás nekonečných 10 hodin jízdy po zprvu asfaltových, později prašných silnicích přes sedla až do výšky 3000 m. Batohy nám umístil náš průvodce do ohrádky na střeše autobusu, což se nakonec ukázalo jako zásadní chyba. Nikdo nám totiž neřekl, že po celé 180 km dlouhé trase budou na střeše cestovat místní pasažéři, kteří měli do-statek času na to, aby nám dva batohy částečně vy-kradli. Zjistili jsme to až při skládání a už se vcelku nedalo nic dělat, jen dokoupit chybějící věci, bez kterých bychom se v horách neobešli.

Je středa 15. října a máme za sebou první noc v lodge (čti lodži) ve vesnici Jiri ve výšce 1900 m. Dnes začínáme, zatím plni síly, svou první denní dávku vysokohorských kilometrů. Lodge je určitá instituce, která si žádá bližší objasnění. Je to vět-šinou přízemní, občas i patrová budova postave-ná z kamenů, má okna i dveře, vedle vchodu bývá kuchyň a jídelna. Zde jsou stoly, lavice a hlavně plechová kamna, ve kterých se občas i topí. Ve výš-kách nad 3000 m zpravidla sušeným jačím trusem,

22. října nás čeká jen krátká aklimatizační túra do výšky přes 4000 m nad osadu Khumjung. Do od-poledne jsme zpět, touláme se po bazaru a doku-pujeme zbytek teplého vybavení do hor.

23. října máme druhou aklimatizační túru do Thame (3900 m), kde je známá gompa, malebný klášter vysoko ve svahu.

24. října ráno odcházíme z Namche kolem letiš-tě postaveného pro potřebu hotelu Everest View a klesáme k několika čajovnám v Sagnase, nazvané trekingovými vůdci „kšeftařovo rozcestí“. Je zde nepřeberný výběr tibetských suvenýrů vyrobených v KTM a smlouvání je zde naprosto nezbytné. Cesta dále klesá do malé osady Phunki, kde je několik modlitebních mlýnků poháněných vodou. Do kláš-tera v Tengboche (3860 m) je to odtud dvě hodiny stoupání. Klášter je usazen na mýtině obklopené trpasličími jedlemi a rododendrony. Výhled z to-hoto místa je považován za jeden z nejkrásnějších na světě. Chrámu dominuje 4 m vysoká pozlacená socha Buddhy. Když se představený kláštera do-věděl, že jsme z Prahy, dovolil nám fotografovat i uvnitř, kde je to zakázáno. Z Tengboche klesáme bahnitou cestou k řece Inja Khola, kterou přechá-zíme po ocelovém mostě v hrozivé výšce nad řekou. Stoupáme k nejvýše položené celoročně obývané osadě Pangboche (4000 m). Zdejší gompa je nejstar-ší v celém regionu.

25. října opouštíme Pangboche, cesta už vstupu-je do vysokohorské louky bez stromů. Sestoupíme k mostu přes řeku Khumbu Khola a zhruba za hodi-nu cesty jsme v Digboche (4350 m). Po ubytování v lodge vyrážíme v 15 hodin na aklimatizační túru k jezeru pod Ama Dablemem ve výšce 4700 m. Zatím nikdo z nás nemá příznaky horské nemoci.

26. října nás čeká velice dlouhá a náročná akli-matizační túra k jezeru Imja Tse (5050 m). Na ces-tě jsme osm hodin a k jezeru už nedorazil Petr se Simonou. Své vykonala únava a bolest hlavy.

27. října. Ráno je oblačné, mraky jsou velice níz-ko. Před sebou máme 600 m stoupání přes Pheriche a Duglhu do nejvýše položeného místa Lobuche na hranici 5000 m. Odtud už máme další den ata-kovat náš hlavní cíl vrchol Kala Pattaru. V Lobuche jsme již ve 12 hodin, lodge je proti jiným velmi malá a jsme rádi, že máme střechu nad hlavou.

28. října se budíme velmi brzy. Výška se bohužel podepsala pod zdravotní potíže Simony (bolest hlavy, nespavost). Dávám ji na starost našemu Šerpovi, musí rychle sestoupit dolů. Vyrážíme tedy jen ve čtyřech a kolem poledne stojíme na vrcholu Kala Pattaru ve výšce 5545 m. Vrchol Everestu je před námi jako na dlani, vytahujeme vlajku Dukly Praha a fotografujeme celé himálajské panoráma. Mnoho času však nezbývá, urychleně sestupu-jeme do lodge pro batohy a pokračujeme v cestě do Ozonglhy (4860 m).

29. října je krásné počasí. Ráno dorazila odpoči-nutá Simona a všichni stoupáme k sedlu Chola Pass (5368 m) nejdříve po sněhu, nahoře po ledovci. Za sedlem nás čeká dlouhý sestup k osadě Dragnak a nekonečný výstup po ledovci k jezeru Gokyo (4780 m), kde se ubytováváme v lodge. V cíli jsme v 16.30 hodin a byl to opravdu perný den.

30. října odpočíváme ráno déle, než je obvyk-lé. V 10 hodin začínáme stoupat na vrchol Gokyo Ri (5360 m), odkud je nádherný výhled na blízkou

Čo-Oju i vzdálenější Everest, Lhoce i Makalu. Po nezbytném fotografování sestupujeme v 15 ho-din do lodge a odpočíváme.

31. října ráno se opět dělíme na dvě skupiny. Simona se Šerpou se pokusí o přechod sedla Renjo Pass (5340 m), jako náplast za nezdolaný Kala Pat-tar. Ostatní sestupujeme údolím řeky do osady Dole (4250 m). Do rána napadlo pár centimetrů sněhu.

1. listopadu pokračujeme v sestupu z Dole přes Sagnasu do Namche Bazaru, kde máme zamluvenou lodge, známou už z výstupu. Při sestupu ožíváme, je tepleji a dobře se dýchá. Před 13 hodinou jsme v cíli a vrháme se pod teplou sprchu, kterou jsme neviděli už 14 dní. Simona se Šerpou přecházejí sedlo Renjo Pass a mají dobré počasí.

2. listopadu mají chlapi odpočinkový den. Touláme se v Namche po bazaru, nakupujeme suve-nýry. Navečer přišla Simona z Thamu. Při přechodu sedla neměla žádné problémy.

3. listopadu ráno odcházíme z Namche směr Phakding. Šerpa nám vyjednal na místním úřadě dekorování obřadní bílou stuhou khatag. Šerpové je nabízejí vysoce postaveným lámům, přátelům, hostům a bohům jako projev úcty. V Phakdingu jsme už ve 13 hodin, a protože nemáme nic jiného na práci, pijeme se Šerpy čang. Čang je místní pivo kvašené z rýže. Na chuť se raději neptejte.

4. listopadu se probouzíme do pošmourného rána. Po známé trase sestupujeme až do Chop-lungu, odtud opět stoupáme do Lukly (2840 m). Ze zdejšího letišťátka (startovací dráha má 300 m) máme zítra odlétat do KTM, ale je mlha a nelétá se. Vypadá to dost špatně.

5. listopadu – Lukla. Ráno leje jako z konve, je mlha a není vidět ani protější lodge. Opět se nelé-tá. V lodge se hromadí trekaři s letenkami a místy propuká hysterie – na odlet do KTM navazují další spoje do Evropy, USA, Austrálie atd.

6. listopadu – Lukla. Absolvujeme celodenní če-kání už na letišti. Ráno se mlha roztrhala a začíná se létat. Provoz je hustý, každých 10 minut startu-je letadlo pro 18 cestujících, většinou francouzské stroje. Přednost mají cestující s dnešními leten-kami, ostatní závisí na ostrých loktech. Nakonec až navečer odlétám s Petrem posledním letadlem do KTM. Ostatní poletí zítra ráno.

7. listopadu – Káthmandú. Po snídani jdu s Petrem do rakouské společnosti zabukovat leten-ky na odlet, dopoledne přilétá zbytek naší výpravy a rozcházíme se po nákupech suvenýrů.

8. listopadu – Káthmandú. Celá skupina od-chází pěšky k chrámu Swayanbhunáth, stojícímu 2 km od Thamelu vysoko nad městem. Je to hlavní chrám buddhistické víry s tradicí delší, než je sám buddhismus.

9. listopadu. Taxíkem odjíždíme na letiš-tě. V 9.30 hodin odlétáme z KTM a v pondělí 10. listopadu v 8.10 hodin dosedáme na letišti v Praze-Ruzyni.

Velká cesta dukláků k Everestu úspěšně skončila.|

pod Everestempod Everestem

V roce 2008 oslavil Klub českých turistů TJ Dukla Praha 20 let svého trvání. Toto jubileum se vysokohorští turisté rozhodli oslavit expedicí pod nejvyšší horu světa Everest. Výpravu tvořili Miroslav Šín, Zdeněk Sauer, Simona Šimková, Juraj Lelkeš a Petr Mlejnek. Třicetidenní pobyt v Himálaji by náročný nejen fyzicky, ale i finančně. Každý účastník nesl patnáctikilový batoh, ušel 230 km, překonal 14 350 m převýšení a do výpravy investoval cca 40 000 Kč. Nejvyšší dosažená výška byl vrchol Kala Pattar 5545 m.

Text: Miroslav ŠínFoto: Juraj Lelkeš a Zdeněk Sauer

protože dříví tam není a petrolej je drahý. Majitel lodge tam samozřejmě i bydlí a celá rodina zajiš-ťuje provoz. Ubytování v nižších výškách je vcelku levné, cca 50–100 nepálských rupií za noc, což je asi 15 až 25 Kč. Podmínkou ceny je to, že se stra-vujete v lodge, kde bydlíte. S rostoucí nadmořskou výškou stoupají i ceny, protože veškeré zásobování obstarávají jen nosiči nebo karavany mul a jaků. Na pokoji pro trekaře jsou pouze kavalce na pře-spání, někde je i skříňka na uložení věcí, hřebíkový věšák je už luxus.

V 10 hodin konečně vyrážíme do hor. Zdrželi jsme se nákupem odcizených věcí z batohů. Za prvním potokem stoupáme do kopce k osadě Mali Danda (2440 m), kde překonáváme první hřeben, a opět klesáme k řece o 600 m níže. Přecházíme první visu-tý most a opět strmě stoupáme k hřebenu do osady Deorali (2705 m). Dnes jsme šli ještě plni síly, překo-nali svůj určený denní limit, ale jdeme až do večera „nadoraz“. Celkové převýšení je 1450 m.

16. října ráno po snídani pokračujeme stále na východ, cesta prudce klesá po nekonečných ka-menných schodech do Bhandaru a dále do Kenye, kde v lodge u cesty obědváme. Čeká nás opět str-mé stoupání do Sete (2570 m), kde padáme úna-vou do první lodge. Za první dva dny jsme „ušet-řili“ jeden den, který se nám v závěru bude hodit. Odměnou nám byla vlažná sprcha.

17. října opouštíme Sete stále na východ. Jsme už v kraji Šerpů. Cesta stoupá lesem až 30 m vy-sokých rododendronů. Po poledni jsme v sedle Lamjura ve výšce 3530 m a prudce klesáme přes le-síky k nádherné šerpské vesnici Junbesi (2560 m). Zde je jedna z největších z celkem 28 Hillaryho škol, kam chodí z širokého okolí přes 300 žáků.

18. října vidíme poprvé na své cestě v osadě Khurtang vzdálený Everest. Vyššími se ale zdají být bližší Kantenga (6779 m) nebo Mera Peak (6654 m). Klesáme k řece do Ringma, kde se ubytováváme v pěkné lodge pod cestou. Společně s námi jde sku-pina čtyř Jablonečáků, kteří jsou pomalejší a kte-rým vždy v naší lodge rezervujeme pokoje.

19. října nás stále za dobrého počasí čeká kratší etapa do Bupsy, kam docházíme krátce po 14 hodi-ně, těsně před lijákem. Nocujeme konečně ve žluté lodge, kterou nám Jablonečáci slibovali už několik dní, protože tuto trasu jdou už potřetí.

20. října se naše cesta otáčí prudce na se-ver a podle velké řeky Dudh Kosi už míří přímo k Everestu. Z Bupsy stoupáme lesem obydleným opicemi (makakové) a znovu klesáme k říčce Pulyan Khola. Cesta byla vystřílena ve strmé skále a je místy nebezpečná. Do Chablungu (2700 m) do-cházíme v dobré formě před 16. hodinou.

21. října je naším cílem hlavní město šerpské oblasti Namche Bazar. Je slunečný den, horko a už se těšíme na první odpočinek. Do Namche (3440 m) docházíme v 15 hodin, náš Šerpa nám zajistil pěk-nou lodge s výhledem na okolní štíty v nejvýše po-ložené části městečka. Přepychem je teplá sprcha za 200 NRP.

DUKLÁCI1/ Gokyo Lake 4790m2/ Mirek Šín a Zdeněk Sauer na vrcholu Kala

Patthar 5545m.3/ Dukláci na vrcholu Gokyo Peak 5403m

v pozadí vrchol Mount Everestu. Zleva Mirek Šín, Simona Šimková, Zdeněk Sauer.

4/ Klášter v Tengboche 3860m5/ Jakové jsou tradiční přepravní prostředek.

1 2

3 4 5

28 sportdukla

armádního sportu

J

V

S

UNIASK ČR

Do čtyřicítky bývalých sportovců, trenérů a funkcionářů, kteří se v tomto roce dožili nebo dožijí významného životního jubilea, patří v tomto čtvrtletí devět jubilantů, jimž se sluší touto cestou za jejich významný podíl na úspěších armádní sportovní reprezen-tace poděkovat.

Vladimír BALŠÁNEK, nar. 7. července 1939, atletikaAtlet – vytrvalec, který v dresu Dukly působil devět let (1962 až 1971). Stal se 2× mistrem republiky v běhu na 10 000 m na dráze (1967) a na silnici (1964). Devětkrát reprezentoval v mezistátních utkáních.

Jaroslav JURKA, nar. 8. července 1949, šermNejlepší šermíř olomoucké Dukly v její historii. Účastník Her XXI. olympiády 1976 v Montrealu v šermu fleretem a kordem a Her XXII. olympiády 1980 v Moskvě ve stejných soutěžích, kde v kordu jednotlivců a družstev patřil mezi nejlepší (7., resp. 6. místo). Na MS 1985 v Barceloně dosáhl nejlepšího výsledku poválečného čs. šermu, když získal stříbrnou medaili.

Jiří HOLÍK, nar. 9. července 1944, lední hokejPerfektní bránící levé křídlo jihlavské Dukly a reprezentace 60. a 70. let minulého století. V dresu Dukly sehrál v letech 1963 až 1978 553 zápasů a vstřelil 283 gólů. Úspěšný byl i v reprezentaci, kde v 319 zápasech vstřelil 132 gólů. Spolu s Janem Klapáčem a bratrem Jaroslavem vytvořil jednu z nejlepších útočných řad světového hokeje. Stal se 7× mis-trem republiky (1967 až 1972 a 1974), 14× startoval na MS, kde stál 3× na stupni nejvyš-ším (1972, 1976, 1977), přičemž pouze jedenkrát nezískal medaili. Zúčastnil se čtyř ZOH, kde získal 2× stříbrnou (1968 a 1976) a 2× bronzovou (1964 a 1972) medaili. Po ukončení kariéry trénoval mládež jihlavské MODETY a v 90. letech byl ředitelem Dukly Jihlava.

Rudolf KOCEK, nar. 12. července 1929, fotbal Více než 20 let působil ve funkci předsedy FK Dukly Praha a významně se podílel na zisku 11 titulů mistrů republiky, které legendární pražská Dukla v 60., 70. a 80. letech minulé-ho století získala. V letech 1983 až 1990 byl předsedou čs. fotbalového svazu. Fotbalový funkcionář s perfektními odbornými znalostmi, respektem a autoritou.

Josef KOLÁŘ, nar. 14. července 1924, cyklistika, fotbalCyklista, kterému po ukončení kariéry učaroval fotbalový míč. V cyklistickém dresu ATK, ÚDA a Dukly závodil vedle takových velikánů čs. reprezentace, jako byli Cihlář, Fouček, Machek, Jursa a Křivka v letech 1952 až 1957. Stal se vedoucím pracovníkem odděle-ní mezinárodních sportovních styků, místopředsedou FK Dukla Praha a v letech 1983 až 1990 jeho předsedou.

František BROŽ, nar. 14. července 1929, atletikaAtlet – sprinter v ATK, ÚDA a Dukla v letech 1949 až 1957. Šestinásobný mistr republiky v běhu na 200 m, štafetě 4× 100 a 4× 200 metrů. Držitel nebo spoludržitel 17 čs. rekor-dů ve sprintech. Reprezentoval v 17 mezistátních utkáních. Účastník Her XVI. olympiády 1956 v Melbourne (6. místo ve štafetě 4× 100 m). V téže disciplíně 4. místo na ME 1954 v Bernu.

Jaroslav BRABEC, nar. 27. července 1949, atletikaAtlet – koulař, halový mistr Evropy z roku 1973, držitel bronzových medailí z HME 1972 a 1974. Třináctinásobný mistr republiky v hale i na dráze, držitel pěti českých rekordů ve vrhu koulí, nejlepší výkon 21,04 m z roku 1973. První český koulař, který překonal hra-nici 21 metrů. Reprezentoval ve 135 mezistátních utkáních a zúčastnil se Her XX. olym-piády 1972 v Mnichově (10. místo) a Her XXI. olympiády 1976 v Montrealu (11. mís-to). Od roku 1987 trenér vrhačů, mj. R. Machury, Fr. Vrbky, V. Mašky, P. Sedláčka, ale i R. Změlíka a J. Železného.

Vladimír HABER, nar. 26. srpna 1949, házenáV Dukle Praha jako voják v základní službě získal v roce 1970 titul mistra republiky. Byl členem stříbrného družstva z Her XX. olympiády 1972 v Mnichově. V letech 1992 až 1997 byl trenérem čs. reprezentace, v letech 2002 až 2006 trenérem Dukly Praha.

Jiří LUNDÁK, nar. 31. srpna 1939, veslováníV dresu Dukly Praha se podílel na zisku 4. místa na ME 1961 a 1963 na osmiveslici. Ve stej-né disciplíně se stal bronzovým medailistou na Hrách XVII. olympiády 1960 v Římě a Hrách XVIII. olympiády 1964 v Tokiu. Závodní kariéru ukončil v roce 1967.

Skvělou propagací fotbalu se stal II. ročník fotbalového turna-je internacionálů „Legendy 2009“, který po dvou letech hostil stadion Juliska. Volba dějiště turnaje, který je v České repub-lice ojedinělý, se ukázala jako prozíravá. Umožnila využít po-tencionál pracovníků, které, jak je v posledních letech zvykem, nabídla Unie armádních sportovních klubů ČR, Armádní spor-tovní centrum DUKLA a Fotbalový klub Dukla Praha.

V družstvech čtyř účastníků Bohemians 1905, FK Dukly, SK Slavia a AC Sparty Praha startovalo čtrnáct internacionálů starších čtyřiceti let. Bylo se věru na co dívat. Pro více než tisí-covku diváků bylo zážitkem vidět v akci Karola Dobiáše, Zdeňka Hrušku, Jaroslava Němce, Tibora Mičince v dresu „Bohemky“, olympijské vítěze z roku 1980 Jaroslava Netoličku, Luďka

krásného fotbalového zážitku. Účast více než tři-ceti zástupců sdělovacích prostředků, koncert Ústřední hudby AČR a vystoupení Vojenského umě-leckého souboru Ondráš rovněž přispělo ke zdaru turnaje. Můžeme se těšit na jeho III. ročník, který organizátoři za finanční podpory Euroevents plá-nují na červen 2011.|

Text: Arnošt ŠulcFoto: Ivana Roháčková a Cyril Schejbal

Legendy 2009

V době sílících projevů rasismu, xenofobie, neonacismu a extremismu nemá akce „Fotbalové menšiny“ v České re-publice obdoby. Turnaj, který již posedmé v jedenáctileté

Macelu, Františka Štambachera, Ladislava Vízka v ru-dožlutém dresu Dukly, Petera Herdu, Ivo Knoflíčka, Jiřího Jeslínka, Juraje Šimurky v červenobílém dresu Slavie, Františka Straku, Ivana Haška, Jana Bergera, Horsta Siegla v dresu Sparty. Téměř čtyřicet býva-lých čs. reprezentantů ukázalo, že s přibývajícím věkem neztratilo nic ze svého umění.

Přítomnost dalších fotbalových legend – Josefa Masopusta, Ivo Viktora, Antonína Panenky, letoš-ních trenérů reprezentace Petra Rady, Františka Straky a Ivana Haška, byla jen potvrzením výji-mečnosti turnaje. Vítězství obhájila AC Sparta, která ve finále na penalty porazila 5:3 Bohemians.

„Domácí“ internacionálové s nejvyšším věkovým průměrem skončili čtvrtí za SK Slavia.

Odhalení pamětní desky legendárnímu obránci Svatopluku Pluskalovi, vyhlášení Hvězdné XI. praž-ské Dukly, udělení Pamětních odznaků ASC DUKLA a ocenění internacionálů – jubilantů ze všech zúčastněných družstev byly pouze umocněním

Fotbalové menšinyporazili 3:2 bojovné Ukrajince. Pomyslný bronz zís-kali Ghaňané před nadšeně povykujícími Vietnamci.

Na posledním místě tentokráte skončilo družstvo Jemenců. Nejlepším střelcem turnaje se stal Jan Sakal (Ukrajinci) s 12 brankami, pouhé dvě branky ze hry dostal jeho spoluhráč Andrij Ražko, který byl vyhlášen nejlepším brankářem. Pohár Fair play pro nejslušnější družstvo turnaje získali Súdánci.

V turnaji startovalo 317 hráčů, na jeho organiza-ci se podílelo 65 pracovníků a devět rozhodčích. Připravit šatny, hřiště a občerstvení se podařilo díky organizátorům turnaje – Unii armádních spor-tovních klubů ČR, Armádnímu sportovnímu centru DUKLA a Fotbalovému klubu Dukla Praha. Skvělým

zážitkem pro účastníky a hosty turnaje byla vystou-pení pražských mažoretek a Posádkové hudby Tábor.

Přesto, že se turnaj netěší zájmu sdělovacích pro-středků a vyjma Senátu Parlamentu ČR ani pozor-nosti orgánů a institucí odpovídajících za problema-tiku menšin žijících v České republice, podařilo se jej ekonomicky zabezpečit výhradně díky sponzorům.

Turnaj opět potvrdil, že odlišný jazyk, barva pleti, národní tradice a náboženská víra nejsou překážkou setkání mezi lidmi při nejoblíbenější kolektivní hře – fotbalu, který se ve všech zemích světa hraje podle stejných pravidel.

V tom je bezesporu jeho velký přínos a bylo ctí jej na Julisce pořádat.|

historii proběhl v sobotu 27. června 2009 na praž-ské Julisce. Dvacet jedna družstev národnostních menšin žijících v České republice si dalo dostave-níčko při XI. ročníku turnaje národnostních men-šin v malé kopané. Záštitu nad ním převzala 1. mís-topředsedkyně Senátu Parlamentu ČR PaedDr. Alena Gajdůšková, která jej po celou dobu osobně s velkým zaujetím sledovala.

Ve čtyřech základních skupinách bylo sehráno 45 utkání, ve čtvrtfinále, semifinále a finále osm dalších. Bylo v nich vstřeleno 146 branek, uloženo 13 žlutých a dvě červené karty.

Vítězství z jubilejního X. ročníku po zásluze obhá-jili Súdánci, když ve finále při penaltovém rozstřelu

Již VI. ročník Memoriálu mjr. Ing. Karla Špatenky v malé kopa-né hostil 11. června 2009 severočeský Liberec. Pět družstev vojáků z povolání a občanských zaměstnanců, útvarů a zaří-zení AČR doplnilo tradičně družstvo sponzora Soukromého pivovaru Svijany a po čtyřech letech hosté z Armádného športovného klubu Dukla Trenčín.

V průběhu turnaje bylo sehráno 14 utkání, vstřeleno 88 bra-nek a startovalo v něm 68 hráčů.

Překvapivým vítězem se po zásluze stalo družstvo Armádního sportovního centra DUKLA před Libereckými che-miky a družstvem Volejbalového klubu Dukla Liberec. Čtvrtí skončili fotbalisté Letištní správy Pardubice, až na pátém

Memoriál Karla Špatenkymezinárodně

místě loňští vítězové Soukromý pivovar Svijany. Hosté z Trenčína skončili šestí, „Černý Petr“ zbyl tentokrát na dvojnásob-ného vítěze turnaje družstvo Ministerstva obrany. Nejlepší střelec turnaje Martin Kowalik (Svijany) zatížil konta soupeřů deseti brankami, nejlepší brankář turnaje Václav Straka (VÚ Liberec) pustil za svá záda šest branek.

Přestože poprvé od vzniku turnaje ne-byla na jeho zabezpečení poskytnuta ministerstvem obrany dotace, podařilo

se jeho organizátorům UNIASK ČR, ASC DUKLA a TJ Dukla Liberec zorganizo-vat jej na vysoké sportovní a společen-ské úrovni. Dík patří sponzoru turnaje Soukromému pivovaru Svijany a samo-zřejmě borcům z Trenčína, kteří mu do-dali mezinárodní punc.

Památku kamaráda a sportovce mjr. Ing. Karla Špatenky, který tragicky zahynul v roce 2002 při známé tragédii u jihočeských Nažidel, se všem aktérům turnaje opět podařilo důstojně uctít.|

29sportduklaVítězové Memoriálu K. Špatenky 2009 družstvo ASC DUKLA

Tucetotázek pro

GureckouGureckouKVĚTOSLAVUKVĚTOSLAVU

31sportdukla

pře

hle

d s

por

tovn

ích

výs

led

ků /

čer

ven

–srp

en 2

009

očekávané sportovní akceve IV. čtvrtletí 2009

30 sportdukla

kaleidoskop

Ve finském Lahti se od 28. července do 8. srpna uskutečnilo XVIII. mistrov-ství světa atletů veteránů. Fantastický výsledek předvedl v hodu oštěpem v kategorii mužů nad 80 let Pavel Jílek (nar. 6. ledna 1929), který zde zvítě-zil a stal se mistrem světa výkonem 33,12 m, přičemž třicetimetrovou hra-nici překonal třikrát. Pavel Jílek (zvaný Kartáč) začínal s atletikou v Sokole Hořice, od roku 1950–1958 byl jako oštěpař v ATK, ÚDA a Dukla Praha. Po roce v Dukle Lipník nad Bečvou se vrátil zpět do pražské Dukly, za kterou závodil až do roku 1971. Mistrem repub-liky se stal v roce 1953, 1955–57. Reprezentoval v pěti mezistát-ních utkáních, jeho osobní rekord z roku 1957 je 70,29 metrů. V letech 1964–1965 byl předsedou oddílu atletiky Dukla Praha a od roku 1995 je člen Sdružení veteránů ČAS. Na Duklu dochází stále, téměř den-ně ho potkáte v jídelně Dukly v do-provodu dalšího bývalého atleta a trenéra Aleše Poděbrada.

Oštěpař Pavel Jílek v osmdesáti mistrem světa

Vstvv kzilnicHov DažlikRenícz r19atje Naněpra t

Ov

Text

: Iva

na

Roh

áčko

váFo

to: a

rch

iv P

avla

Jíl

ka

a Iv

ana

Roh

áčko

vá

Na Mariánském náměs-tí ve své Rezidenci přijal 26. června 2009 primá-tor města Prahy Pavel Bém vítěznou sestavu 96. Primátorek – osmives-lici ASC DUKLA, která letos potřicáté bez přerušení primátorský závod vyhrá-la. Primátor Bém posádce (veslovod Karel Neffe, sedma Milan Bruncvík, šestka Michal Horváth, pětka Václav Chalupa, čtyřka Jakub Makovička, trojka David Jirka, dvojka Milan Doleček, háček Jan Gruber, kormidelník Oldřich Hejdušek) a jejímu trenérovi Petru Blechovi, šéftrenérovi ASO veslování Dukla Praha Filipu Koudelovi a řediteli ASC DUKLA plk. Jaroslavu Priščákovi poděkoval za reprezentaci města a celé republiky a popřál mnoho sportovních úspěchů na zářijovém mistrovství světa v Poznani. Při přátelském setkání předal primátor Bém veslařům dárek k 60. výročí armádního veslování – dort ve tvaru osmiveslice.

Posádka osmiveslice u primátora Béma

Atletika

3. 6. MZ – Štrasburg – Francie

ženy / oštěp – 1. Barbora Špotáková – 66,31 9. 6. MZ „Memoriál Josefa Odložila“

– Praha Juliska

muži / dálka – 3. Štěpán Wagner – 775ženy / oštěp – 1. Barbora Špotáková – 68,2317. 6. MZ „Zlatá tretra“ – Ostrava

muži / oštěp – 4. Petr Frydrych – 80,57 – limit pro MSženy / oštěp – 3. Barbora Špotáková – 65,9216. – 19. 7. ME 23 – Kaunas – Litva

muži / oštěp – 2. Petr Frydrych – 80,53muži / 1500m – 3. Jakub Holuša – 3:51,4623. – 24. 6. MZ „TNT Fortuna“ – Kladno

muži / desetiboj – 2. Roman Šebrle – 805823. – 26. 7. ME do 19 let – Novi Sad – Srbsko

junioři / 4× 100m – 2. Lukáš Šťastný, Václav Zich – 39,57 – český rekord juniorský – podíl 1/228. 7. MZ „Super Grand Prix“

– Monako

ženy / oštěp – 1. Barbora Špotáková – 65,37Cyklistika

9. – 12. 7. SP etapový závod „Tour

de femini“ – Krásná Lípa

ženy / celkově – 3. Martina Růžičková15. – 19. 7. ME a MEJ dráha – Minsk

– Bělorusko

muži 23 / 1 km p.s. – 4. Tomáš Bábek – 1:02,820muži 23 / bodovací – 4. Vojtěch Hačeckýmuži 23 / keirin – 4. Denis Špičkamuži 23 / sprint – 6. Denis Špičkajunioři / 3 km stíhací – 5. Jan Kadúch – 3:24,758 – český rekord juniorskýjunioři / dvojice – 5. Jan Kadúch, Michal Mráčekjuniorky / bodovací – 4. Gabriela Slámovájuniorky / 2 km stíhací – 2. Lucie Záleská – 2:25,456 – český rekord juniorskýjuniorky / scratch – 2. Gabriela Slámovájuniorky / 3 km družstev – 5. Lucie Záleská, Dagmar Labáková – 3:40,349 – český rekord sen. a jun.11. – 16. 8. MSJ dráha – Moskva – Rusko

juniorky / scratch – 2. Lucie Záleskájuniorky / omnium – 3. Gabriela SlámováKanoistika

25. – 28. 6. ME – Brandenburg – Německo

muži / čtyrkajak 1000 m – 3. Ondřej Horský, Jan Souček, Jan Andrlík, Jan Štěrbamuži / čtyřkanoe 1000 m – 5. Jakub Homolka, Petr Koudelka – podíl 1/2muži / deblkajak 500 m – 6. Ondřej Horský, Jan Štěrba14. – 19. 7. ME do 23 let a MEJ – Poznaň

– Polsko

muži / deblkajak 1000 m – 6. Pavel Davídek, Lukáš Trefilmuži / čtyřkanoe – 4. Martin Egermaier – podíl1/4muži / deblkanoe – 6. Jaroslav Radoň, Filip Dvořákženy / kajak 500 m – 6. Anna Adamováženy / kajak 1000 m – 4. Anna Adamovájuniorky / kajak 500 m – 5. Karolína Kumžáková

juniorky / deblkajak 1000 m – 1. Karolína Kumžáková – podíl1/2juniorky / čtyřkajak 500 m – 4. Karolína Kumžáková – podíl1/425. – 26. 7. ME maraton – Ostroda – Polsko

muži / deblkajak maraton – 3. Michael Odvárko – podíl 1/231. 7. – 2. 8. MSJ – Moskva – Rusko

juniorky / deblkajak 1000 m – 5. Karolína Kumžáková – podíl 1/2juniorky / čtyřkajak 500 m – 5. Karolína Kumžáková – podíl 1/4Parašutismus

6. – 13. 6. Světové letecké hry – Turín

– Itálie

muži / přesnost přistání – 3. Jindřich Vedmoch26. – 28. 6. SP – Bled – Slovinsko

muži / přesnost přistání – 1. Ivan Hovorka7. – 9. 8. SP na přesnost přistání – Belluno

– Itálie

muži / přesnost přistání – 1. Jindřich VedmochKarate

12. – 13. 6. MS WKC – Ft. Lauderdale – USA

muži / kata – 1. Jakub TesárekMotorismus

19. – 21. 6. seriál MS – San Marino

muži / superbike 1. závod – 4. Jakub Smržmuži / superbike 2. závod – 4. Jakub SmržSportovní gymnastika

5. – 6. 7. Světová univerziáda – Bělehrad

– Srbsko

ženy / přeskok – 4. Jana KomrskováSportovní střelba Hradec Králové

19. – 21. 6. SP – San Marino

muži / trap – 2. David Kostelecký – 121+23Veslování

10. – 12. 7. SP – Lucern – Švýcarsko

muži / čtyřka bez korm. LV – 3. Miroslav Vraštil, Jiří Kopáč, Jan Vetešník, Ondřej VetešníkVodní slalom

25. – 28. 6. ME ve sjezdu – Valtelina – Itálie

muži / kajak hlídky – 2. Kamil Mrůzek – podíl 1/3muži / kajak – sprint – 4. Kamil Mrůzekmuži / kajak – sprint hlídky – 5. Kamil Mrůzek – podíl 1/39. – 12. 7. SP – Augsburg – Německo

muži / deblkanoe – 3. Jaroslav Volf, Ondřej Štěpánekženy / kajak – 2. Štěpánka Hilgertová25. – 26. 7. ME 23 a MEJ – Liptovský Mikuláš

– Slovensko

muži 23 / deblkanoe hlídky – 3. Ondřej Karlovský, Jakub Jáně – podíl 1/3muži 23 / kajak hlídky – 5. Tomáš Maslaňák – podíl 1/3muži 23/ kanoe hlídky – 5. Michal Jáně – podíl 1/3ženy 23 / kajak hlídky – 3. Eva Ornstová, Miroslava Urbanová – podíl 2/3junioři / deblkanoe – 1. Marek Šindler, Jonáš Kašparjunioři / deblkanoe hlídky – 2. Marek Šindler, Jonáš Kašpar, Tomáš Macášek – podíl 1/2juniorky / kajak – 6. Pavlína Zástěrovájuniorky / kajak hlídky – 3. Pavlína Zástěrová – podíl 1/3

Cyklistika

MČR dráha – Motol 9. – 11. 10. Praha--Motol

ME dráha – omnium 16. – 18. 10. GentSP – dráha 30. 10. – 1. 11. ManchesterSP – dráha 20. – 22. 11. MelbourneSP – dráha 11. – 13. 12. Cali

Sportovní gymnastika

MS 12. – 18. 10. LondýnSP 13. – 15. 11. Stuttgart

Karate

SP 24. – 25. 10. Salzburg

Sportovní střelba broková

SP finále 30. – 31. 10. Peking

Sportovní lezení

SP 6. – 7. 11. BrnoSP 14. – 15. 11. Kranj

Lyžování – běh

SP 21. – 22. 11. BeitostölenSP 28. – 29. 11. KuusamoSP 5. – 6. 12. DüsseldorfSP 12. – 13. 12. DavosSP 19. – 20. 12. Rogla

– Slovinsko

Lyžování – skok

SP 27. – 28. 11. KuusamoSP 5. – 6. 12. TrondheimSP 12. – 13. 12. Harrachov

SP 19. – 20. 12. EngelbergSP 29. 12. Oberstdorf

Lyžování – severská kombinace

SP 28. – 29. 11. KuusamoSP 5. – 6. 12. TrondheimSP 12. – 13. 12. HarrachovSP 19. – 20. 12. Ramsau

Lyžování – alpské disciplíny

SP 24. – 25. 10. SöldenSP 14. – 15. 11. LeviSP 28. – 29. 11. Lake

LouiseSP 4. – 6. 12. Beaver

CreekSP 11. – 13. 12. Val

d’IsereSP 18. – 21. 12. Val Gardena,

Atta BadiaSP 29. 12. Bormio

Lyžování – akrobatické

SP 12. 12. SuomuSP 16. 12. MéribelSP 19. – 20. 12. ChangchunSP 21. – 22. 12. Innichen

Lyžování – snowboarding

SP 9. 10. LandgraafSP 4. – 5. 12. Saas FeeSP 6. 12. Limone

PiemonteSP 17. – 20. 12. Telluride

juKuPřehledy na této dvoustraně připravil: Petr Eliáš

1. Datum a místo narození:

14. prosince 1949 v Praze2. Dosažené vzdělání a povolání:

Vystudovala jsem klasické gymnázium, po maturitě v roce 1967 jsem krátce pracovala v bance a pak jsem se díky známému mých rodičů dosta-la k armádě, nejprve do ruzyňských kasáren a v roce 1972 na ministerstvo obrany. Zde jsem s výjimkou dvou let, kdy jsem byla zaměstnaná jako účetní v Oděvní tvorbě v Pardubicích, působila víc než tři desetiletí v ob-lasti personalistiky.3. Co vás přivedlo do ASC DUKLA?

Když v roce 2003 zrušili na ministerstvu moje místo, dostala jsem nabídku od ASC DUKLA, která mi tenkrát opravdu vytrhla trn z paty a byla pro mne velkým štěstím. Jak se říká, všechno špatné je pro něco dobré. Zůstala jsem i u své profese personalisty, na starost mám všechny vojáky z povo-lání a občanské zaměstnance věnující se zimním sportům.4. Jaký máte k Dukle vztah?

Samozřejmě velice vřelý, protože jsem v kolektivu mladých, krásných a úspěšných lidí, takže má duše mládne.5. Sportovala jste někdy?

Jsem sportovní antitalent a všichni moji známí mají z toho, že jsem za-městnanec Dukly, legraci. Milovala jsem ale horskou turistiku - nejraději jsem měla Tatry, navštívila jsem však všechny naše hory, a když se otevře-ly hranice, zajela jsem si i do Alp.6. Sledujete sport v médiích? Které odvětví je vám nejbližší?

Sleduji především výsledky sportovců Dukly, protože pan ředitel nás z nich na poradách zkouší. Ze sportovních odvětví provozovaných u nás mám ráda všechna, počínaje atletikou a konče střelbou.7. Setkáváte se osobně se sportovci ASC DUKLA? Komu nejvíce fandíte?

Je nádherné, že s nimi mohu být v kontaktu a že většinu z nich osobně znám. A úspěch přeji všem.8. Jaký byl v poslední době váš největší sportovní zážitek?

Loňská olympiáda v Pekingu, především zlaté medaile Davida Kosteleckého a Báry Špotákové, ale i sportovní tragédie Davida Svobody nebo Štěpánky Hilgertové.9. Jak hodnotíte podíl ASC DUKLA na úspěších českých sportovců a jak

vnímáte hlasy o jeho možném zrušení?

Skoro ve všech odvětvích získávají armádní sportovci pravidelně olym-pijské, světové a evropské medaile, což jednoznačně hovoří ve prospěch ASC DUKLA. Kdyby nebyla Dukla, tak by český sport určitě skomíral na úbytě. Její zrušení by tedy byla velká chyba, přece i v zahraničí armáda podporuje sport, tak proč měnit něco, co dobře funguje?10. Věnuje se sportu někdo z vaší rodiny?

Hrozně mě mrzí, že se můj manžel nedožil mého působení tady, protože byl veliký sportovní fanda a nadšený rekreační sportovec. Mě sport na-opak dříve moc nezajímal, toto téma jsme s manželem neměli společné, a teď, když bychom se o tom mohli spolu bavit, tu už není. Jinak jsme ale byli na jedné vlně, jeho smrt byla pro mne velká tragédie a dostala jsem se z toho především díky Dukle. Dcera nesportuje, ale vnučka má úspěchy v atletice a vnuk se věnuje judu a fotbalu.11. Vaše zájmy a koníčky:

Mám velkou zahradu, která je tudíž mým největším koníčkem. Taky si ráda kupuji knihy a hodně čtu.12. Vaše přání do budoucna a životní motto:

Chtěla bych být dlouho zdravá a čilá. Nechci jít do důchodu, protože v ten moment bych zestárla, takže bych chtěla umřít na Dukle. A moje celoži-votní motto zní: „Žij a nech žít.“|

Text: Pavel NekolaFoto: Petr Schejbal

DUKLASPORTEM / kresby Milan Kounovský

sm

ěje

me s

e s

32 sportdukla

Patřili jsmeK NEJLEPŠÍM

v armádním dresu

Patřili jsmeK NEJLEPŠÍM

Text: Karel FeltFoto: archiv Rudolfa Kocka

1/ Předseda Čs. fotbalového svazu Rudolf Kocek se zdraví s tehdejším prezidentem FIFA Joao Havelangem.

2/ Tři velké postavy historie fotbalové Dukly – zleva její předseda Rudolf Kocek, trenér Jaroslav Vejvoda a nejlepší fotbalista Evropy roku 1962 Josef Masopust

3/ Rudolf Kocek se současným předsedou Čs. fotbalového svazu Ivanem Haškem

Kdy jste vlastně přišel do Dukly?

Ta cesta nebyla jednoduchá. Hrával jsem fotbal ve Skřivanech u Nového Bydžova. V roce 1947 jsem odjel do pohraničí a angažoval jsem se v Sokole. Absolvoval jsem roční sportovní školu v tehdejším Tyršově ústavu a teprve pak jsem šel na vojnu. Jako podporučík jsem se stal tělovýchovným náčelníkem. V roce 1953 sháněli lidi pro oddíl sportovních repre-zentantů a také nás přesvědčovali, abychom zůsta-li na vojně. Já to přijal, dostal jsem poručíka a šel v dubnu 1953 do ÚDA k oddílu reprezentantů v Praze.

A hned jste šel k fotbalu?

Kdepak, to chvíli trvalo. Dostal jsem na starost leh-kou atletiku, box, lední hokej, volejbal. Poznal jsem spoustu báječných lidí, jako byl třeba Jula Torma. V oddíle reprezentace jsem se staral o vnější pro-pagaci. To obnášelo například vylepování plakátů na různé akce nebo jsem na ně zval amplionem z je-doucí „vétřiesky“. K fotbalu jsem se sice dostal ještě v roce 1953, ale začínal jsem jako hlasatel. Když pak v rámci boje proti Kultu osobnosti zrušili oddíl re-prezentantů a vyhnali z Prahy veslaře do Terezína, hokejisty do Jihlavy, boxery do Olomouce i další sportovní oddíly do různých koutů republiky, fotbal tu kupodivu zůstal, a já s ním. Dělal jsem i v disci-plinární komisi s legendárním Václavem Černým. Dukla byla kolektivním členem ČSTV, neměli jsme členské průkazy, což byl problém. Snažil jsem se to dát do pořádku. Pracoval jsem i v komisi mládeže. Podařilo se mi prosadit, aby armáda nebyla mimo a stala se členem sportovního hnutí. Vytvořili jsme fotbalový oddíl, zvolil se výbor a já se stal předse-dou v roce 1958. Když jsem pak odešel na minister-stvo obrany, stal jsem se vlastně dobrovolným funk-cionářem Dukly.

Nejslavnější éra fotbalové Dukly přišla v šedesá-

tých letech. Jak na ni vzpomínáte?

Krásně. Začalo to ještě za trenéra Karla Kolského. Jenže ten pak říkal, že z mužstva Pluskalů, Masopustů a dalších se už nic dostat nedá. Přivedl jsem Jaroslava Vejvodu a ten dokázal po doplnění duklácké mužstvo dostat na absolutní evropský vr-chol a čtyřikrát s ním vyhrál ligu. Hráli jsme Pohár

mistrů s Realem Madrid, Benfikou Lisabon, byli jsme v evropském žebříčku čtvrtí za Realem, Benfikou a Interem Milán. Vyhrávali jsme pravidelně slav-ný turnaj v New Yorku. V Dukle tehdy hráli Kouba, Šafránek, Čadek, Láďa Novák, Pluskal, Masopust, Brumovský, Vacenovský, Borovička, Kučera, Jelínek a další. Pak Vejvodu vyhodili a poslali ho po dohodě československého a polského ministra národní obra-ny k armádní Legii Varšava. S tou udělal také mistra. Já rezignoval a později jsme se vrátili spolu.

Druhým slavným obdobím byla sedmdesátá léta,

v nichž Dukla završila počet titulů na deset a opět

úspěšně brázdila Evropu.

Přesně tak. To bylo mužstvo, v němž hráli postup-ně Viktor, Samek, Karel Dvořák, Macela, Fiala, Rada, Rott, Pelc, Štambacher, Vízek, Nehoda, Gajdůšek, Bilský, Netolička, byli tu i Kozák nebo Barmoš, ale také Daněk či Luhový. Slavné bylo tažení Pohárem UEFA, kdy jsme vyřadili Vicenzu, Everton a skončili nešťastně s Herthou Berlín. To bylo moje asi největ-ší zklamání v Dukle. V tom období určitě.

Prý jste dostal každého hráče, na kterého jste si

ukázal?

To byl jeden z nesmyslných mýtů. Ano, když se v roce 1948 armádní sport zakládal, byla spous-ta fotbalistů do ATK v podstatě přesunuta i pro-ti své vůli. Celá desetiletí to lidé nemohli Dukle zapomenout. Mně se naopak podařilo prosadit, že pro naše hráče, vojáky z povolání, platil stejný přestupní řád a podmínky jako pro ostatní. A vojáci základní služby u nás byli na hostování. Zůstávali jen ti, kteří opravdu chtěli a se souhlasem mateř-ského klubu. Přicházeli k nám hráči z druhé ligy a nižších soutěží. Nehoda přišel ze Zlína v době, kdy byl ve druhé lize. Na Dukle pak vyrostli Vízek, Pelc, Gajdůšek a další. Jiní, jako například Samek nebo Kříž, byli naši odchovanci.

Nebyla chyba, že armáda pustila fotbal, když si

přitom některé oddíly nechala, a dnes je Dukla

pilířem státní reprezentace v mnoha sportech?

Myslím si, že ne, protože podmínky ve fotbale jsou specifické. Už na začátku devadesátých let, i když

jsem v Dukle už nebyl, jsem navrhoval na minister-stvu obrany založení akciové společnosti. Fotbal stojí na podnikání převážně soukromých subjektů. Nebylo přeci možné, aby tu byl klub, který bude stát na penězích ze státního rozpočtu. Tehdy to ale neprošlo. I to byl důvod dočasného pádu fotbalo-vé Dukly. Později bylo založeno občanské sdružení a po něm přišla akciová společnost.

Chodíte ještě na Duklu?

Chodím pravidelně. Jsou tu noví lidé, klub fun-guje, hlásí se k historii. Mám z toho radost a vá-žím si, že mne tu berou. Byly doby, kdy jsem tady nebyl vítaným hostem, myslím po revoluci. Hodně se na Dukle změnilo. A když se s novým vedením o něčem bavíme a nějaká moje myšlenka nebo ná-pad se líbí, tak ho realizují. Ale já už do ničeho ne-mluvím. Kdysi se říkalo: Neraď, není ti šedesát. Já teď říkám: Bylo ti osmdesát, tak už přestaň radit.

Co říkáte novému vedení fotbalu?

Fandím mu a především Ivanu Haškovi. Chápu i jeho rozhodnutí vést reprezentaci. V těžké situaci na sebe vzal obrovskou odpovědnost.|

Více než tři desetiletí byl Rudolf Kocek spojen s fotbalovou Duklou Praha. I když

je téměř dvacet let v důchodu, stále se o klub, který v šedesátých letech minulého

století byl čtvrtým nejlepším v Evropě, zajímá a pravidelně chodí na jeho zápasy.

Uznávaný i obávaný šéf stál v letech 1976 až 1983 v čele Českého fotbalového

svazu a v letech 1983 až 1990 vedl Československý fotbalový svaz. Čas ukázal,

že v mnohém předběhl svoji dobu v řízení sportovního klubu. Po odchodu

z velkého fotbalu vedl léta firmu Pragofotbal. Letos 12. července oslavil

osmdesátiny, takže bylo o čem si povídat a na co vzpomínat.

1

2

3

v ar

mád

ním

dre

su