toto představení podpořilo hlavní město praha.

dostoJevsKiJ o něŽnÉ

dal jsem jí podtitul „fantastická“, přestože ji pok-ládám za svrchovaně reálnou. Cosi je na ní však skutečně fantastické, totiž forma vyprávění. není to vlastně ani vyprávění, ani to nejsou zápisky. představte si muže, jemuž doma na stole leží, žena, která před několika hodinami spáchala sebevraždu skokem z okna. Je zcela zmaten a nedokáže udržet myšlenky pohromadě. Chodí po bytě a snaží se po-chopit smysl toho, co se stalo, „chce se soustředit“. přitom je to ale nenapravitelný hypochondr toho druhu, co se utíkají k samomluvě. přes zdánlivou důslednost si během vyprávění několikrát odporuje, i v logice, i v citech. ospravedlňuje se, všechnu vinu svádí na ni a zabíhá do vedlejších podrobností: je v tom zatvrzelost mysli i srdce i hluboký cit. poz-volna si skutečně celý případ ujasňuje a „daří se mu soustředit“. řetěz vybavovaných vzpomínek jej nakonec nevyhnutelně přivádí k pravdě a pravda nevyhnutelně zušlechťuje jeho mysl i srdce.

Jiní o něŽnÉ

téma sebevraždy dosahuje jakéhosi zbožštění v novele něžná (Krotkaja), otištěné v listopadovém deníku za rok 1876. ročník zahájila úva-ha o sebevraždě a totéž téma ho také uzavřelo. v sešitech, které něžnou předcházely, se píše o třech skutečných sebevraždách. první spáchala porodní asistentka pisarevová, údajně pro ztrátu životního smyslu a cíle. otrávila se Gercenova dcera. dosto-jevskij bije na poplach – k tomu vede ateistická vý-chova: duše zcela podvědomě snášela přímočarost a pudově prahla po něčem složitějším…“ třetí obětí je mladá švadlena, která vyskočila z okna třetího po-schodí; zanechala vzkaz, že neměla prostě z čeho žít. „… dopadla na zem s ikonou v ruce. ta ikona je podivný, v sebevraždách zatím nevídaný rys. Je to jakási plachá, pokorná sebevražda. nešlo tu zřejmě o žádný protest nebo výčitku: prostě už nemohla žít. Bůh jí to nedopřál – a tak se pomodlila a zemřela. některé věci, ať už napohled sebeprostší, člověku dlouho vrtají v hlavě a nemůže se jich zbavit, jako by je sám zavinil. ta plachá duše, která se zmar-nila, mi leží na srdci jako kámen. právě tato smrt mi připomněla sebevraždu dcery emigranta, o níž jsem se dozvěděl už v létě. ale stejně, jak rozdílné jsou to bytosti, jako z různých planet! a jak rozdílné smrti! Která z těch dvou duší asi trpěla víc, je-li vůbec vhodné a možné klást si tak zbytečnou otázku?“

Fjodor Michlajlovic Dostojevskij

Nezná(mít se v krvi)

překlad novely   Emanuel Fryntavýprava Agniezska Pátádramatizace, dramaturgie  Matěj Samec Produkce Andrea Machová,

partida o.s.režie   Pavel Khek

on  Adrian Jastrabanona  Diana Šoltýsoválukerja  Nina Divíšková

“Dovedeme-li  vedle  jiných  lidí  spát,  jest  to  darem a znamením důvěry, zrovna  tak: nedovedeme-li  se vedle někoho od srdce smát, není to v našem nebo v jeho  srdci  v pořádku,  některý z nás obou  je  vra-hem.”(Jakub deml)

PreMiéra 30. listoPaDu 2007v malém nosticově divadleNosticova 2, Praha1

naše poděkování patří: malému nosticovu divadlu, Jitce sedláčkové a Gábině pejchalové, Biance ištokové a petru stachovi.

dostoJevsKiJ o JinÝCh

Člověk je hádankou. Je třeba ji rozluštit, a i když ji budeš luštit po celý život, neříkej, že to byla ztráta času; zabývám se touto hádankou, neboť chci být člověkem (1839)

tam, kde není láska, není ani rozum (1849) Kdo má lid skutečně rád, komu se aspoň jednou

zachvělo srdce nad utrpením lidu, ten po-chopí a promine mu ten neproniknutelný nános bláta, v němž náš lid vězí, a dokáže v blátě najít nejvzácnější drahokamy. lidé nejsou přece samí lumpové, žijí mezi námi doslova světci, a ještě jací: sami svítí a nám osvětlují cestu!

lidé, lidé, to je to hlavní. lidi stojí víc než peníze.

vím, že jsem člověk nepraktický… při tolika běžných starostech… není ovšem čas a taky by to byla hloupost, co bude za takových deset let nebo koncem století… vpravdě činorodý člověk naší doby se řídí devizou aprés moi le déluge (po mě třeba po-topa). lidem zahálčivým a nepraktickým… lze snad odpustit, že se čas od času nechávají unášet sny o budoucnosti (1873)

lidé odmítají své proroky a zabíjejí je, avšak milu-

jí své mučedníky a ctí ty, které zabili. (1880)

Jiní o dostoJevsKěm

o genialitě dostojevského nemůže být sporu, v mohutnosti obrazotvorného nadání se mu vyrovná snad jen shakespeare. ale jako osobnost, jako „soudce světa a lidí“ bychom si ho velmi snadno představili jako středověkého inkvizotra.

(maxim Gorkij)

dostojevskij pouhým svým géniem a intuicí vytvořil celou galérii psychopatů, které popsal s přesností klinického pozorování. Uměleckými výboji daleko předstihl soudobou vědu. shakespeare, dante a dostojevskij tvoří zázračnou triádu předjímatelů nejmodernějších objevitelů z této sféry.

(psychopatolog dr. l´auger)

Já na dostojevském ze všeho nejvíc obdivuju tu odvahu dát natisknout na desku knihy F. m. dos-tojevskij – idiot. většina lidí by si radši pro román vymyslela jiný název.

( Jan Zábrana )

ˇˇˇ