ZROZENÍ,ŽIVOT A SMRT

Čhögjal Namkhai Norbu se narodil v roce 1938 ve vý-chodním Tibetu a prošel kompletním výcvikem inkar-novaného lamy. Je významným učencem a specialistouv oborech historie a kultury Tibetu a je považován za jed-noho z největších žijících mistrů dzogčhenu. Mnoho letžije na Západě a předává tuto nauku po celém světě.

V této jedinečné knize autor zevrubně pojednává o všechaspektech lidské existence. Text je určen těhotným ženám,lékařům, terapeutům, těm, kdo se chtějí v životě inspiro-vat pohledem tibetské medicíny na organismus a stravová-ní, i lidem, kteří si přejí znát detaily přirozených fyzickýcha psychických procesů souvisejících s umíráním.

Kniha naplňuje dvě potřeby, které jsou často vnímányjako oddělené a navzájem protikladné – na jedné straněpřirozený sklon člověka hledat zdraví a pohodu v každo-denním životě a na straně druhé ještě větší touhu poautentickém a nepodmíněném duchovním poznání, ježnám umožňuje hlubokým způsobem zvládnout proble-matiku zrození, života a smrti.

Čhögjal Namkhai Norbu

ČHÖGJAL NAMKHAI NORBU

Podle tibetské medicínya nauky dzogčhenu

ZR

OZ

EN

Í,Ž

IVO

TA

SMR

TČ

högj

al N

amkh

aiN

orbu

DharmaGaia 2015

Čhögjal Namkhai Norbu

ZROZENÍ, ŽIVOT

A SMRTPodle tibetské medicíny

a nauky dzogčhenu

Z tibetštiny přeložil a poznámkami opatřil Elio GuariscoAnglickou verzi přepracovala Nancy Simmonsová

Do češtiny přeložili Lukáš Chmelík a Jana ČeřenováIPC CZ – 806CZ14 – schváleno Mezinárodní překladatelskou skupinou Mezinárodní komunity dzogčhenu, kterou založil Čhögjal Namkhai Norbu

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Norbu, Namkhai Zrození, život a smrt : podle tibetské medicíny a nauky dzogčhenu / Čhögjal Namkhai Norbu ; [do češtiny přeložili Lukáš Chmelík a Jana Čeřenová]. – Praha : DharmaGaia, 2015. – 179 s.Název anglické verze: Birth, life and deathPřeloženo z anglické verze tibetského originálu

615.8(515) * 233–852.5Y * 612.64/.67 * 616–036.88 * 612.67 * 24–186 * 24– tibetské lékařství– dzogčhen– ontogeneze člověka – buddhistické pojetí– smrt – buddhistické pojetí– pojednání

615.8 – Fyzioterapie. Psychoterapie. Alternativní lékařství [14]

Copyright © by Shang Shung Institute, 2008Translation © by Lukáš Chmelík and Jana Čeřenová, 2015Czech edition © by DharmaGaia, 2015ISBN 978–80–7436–055–8

OBSAH

Předmluva 7Poděkování překladatelů do češtiny 11

ÚVOD DO PRINCIPŮ TIBETSKÉ MEDICÍNYPovaha šťáv a organických složek těla 15Druhy šťáv 17Organické složky 27

ZROZENÍPříčiny početí 31Plodné období 32Znaky těhotenství 33Jak se utváří plod v lůně 33Funkce elementů v plodu 35Sekundární příčiny pohlaví plodu 36Stadia nitroděložního rozvoje 38Podstata vývoje plodu 40Sedm konstitucí těla dítěte 40Strava a jednání těhotné ženy 43Sledování průběhu těhotenství 47Výpočet doby trvání těhotenství 48Znaky předpovídající mužské nebo ženské pohlaví plodu 48Známky blížícího se porodu 49Jak se připravit na porod 49

Jak pomáhat při porodu 51Jak se postarat o novorozeně 53

ŽIVOTŽivot ve zdraví 57Povaha tří bran člověka 57Povaha těla a udržování ho při životě 60Rozvoj metabolického tepla organických složek, které udržují život 60Povaha šťáv a organických složek 62Jak vznikají poruchy šťáv a organických složek 63Sekundární příčiny narušení šťáv a organických složek 65Specifické sekundární příčiny vzniku poruch 66Význam nahromadění, projevu a zklidnění 69Význam nedostatku, přemíry a konfliktu 75Jak se vypořádat s nedostatkem, přemírou a konfliktem 75Jak být v souladu s fázemi života 76Kontakt smyslů s objekty 76Jednání těla, hlasu a mysli 77Jak se hromadí, projevuje a odstraňuje nemoc jediné šťávy 79Jak se rozvine a vyčerpá nemoc dvou šťáv 81Jak se rozvine a vyčerpá nemoc tří šťáv současně 81Jak dochází ke kombinaci rozvoje a vyčerpání u nemocí tří šťáv současně 82Kritické nemoci 83Jak dodržovat správné každodenní jednání 85Nezdravé kombinace potravin 86Užitečné a škodlivé vlivy potravin 87Obiloviny a luštěniny 87Maso 89Oleje a tuky 92Zelenina 92

Ovoce 94Přísady a koření v pokrmech 95Nápoje 98Vhodná strava a doby jídel 103Požívání správného množství 104Aspekty správného jednání 105Vlastnosti a kvality chutí 111Povaha šesti chutí 112Osm kvalit 113Sedmnáct léčivých vlastností potravin 114Kontinuita správného bdělého vědomí přítomnosti 117Potřeba být méně sobečtí 122Potřeba osvobodit se od starostí 123Povaha snu 124Potřeba spokojenosti se svým životem 125Základní přirozenost mysli 127Přirozeně dokonalý prvotní potenciál 128Okamžitá přítomnost 131Princip prvotní úplné dokonalosti neboli ati dzogpa čhenpo 134

SMRTPovaha smrti 139Jistota smrti 139Nejistota okamžiku smrti 141Nejistota sekundárních příčin smrti 142Neužitečnost strachu ze smrti 143Okamžik smrti 143Přechodový stav mezi zrozením a smrtí 145Přechodový stav okamžiku smrti 148Přechodový stav dharmaty 155Vize moudrosti, která je osvobozením 159

Vize přirozené dokonalosti, která je konečným uskutečněním 161Přechodový stav existence 165

Rejstřík tibetských slov 171Vybraná česká bibliografie Čhögjala Namkhai Norbu 177Mezinárodní komunita dzogčhenu 178

9Předmluva

PŘEDMLUVA

Čhögjal Namkhai Norbu napsal text nazvaný v  italštině „Nascere e Vivere“[1] (v angličtině publikovaný jako „On Birth and Life“) při příležitosti Mezinárodního kongresu tibetské medicíny v Benátkách v Itálii v roce 1983. Tento text tvořil základ, k němuž – poháněn nově vyvstavšími po­třebami – přidal autor další čás o smrti a ještě rozšířil dvě předcházející kapitoly. Přepracovanou verzi knihy dokončil v listopadu 2001 v Tashigaru Norte (na ostrově Margarita ve Venezuele), jednom z  center Mezinárodní komunity dzogčhenu v Jižní Americe. V Úvodu do principů tibetské medicíny autor uvádí zá­kladní principy tradiční tibetské medicíny, které vedou čte­náře k pochopení témat, o nichž bude řeč později. V první části, Zrození, se dotýká řady souvisejících témat od pří­čin početí života v lůně až po to, jak by těhotná žena měla jednat. Druhá část, Život, začíná vysvětlením takzvaných „tří bran“ těla, hlasu a mysli a vysvětluje, jak zdravě žít. Objas­ňuje příčiny, které vedou k nerovnováze šťáv, což způsobuje onemocnění, dále pak vlastnosti potravin a nápojů, různé typy chování, jež je třeba zaujmout za různých okolností, apod. Tato témata, do značné míry převzatá z kontextu tra­

[1] V tib. Skye zhing ’thso la ’chi ba.

10 Předmluva

diční tibetské medicíny, jsou podána přístupně, byť vyčer­pávajícím způsobem. Po objasnění základních konceptů autor ve druhé části tohoto oddílu klade důraz na udržování neustálého prou­du bdělého vědomí přítomnosti ve všech oblastech života. Zdůrazňuje, že tento zásadní princip není pouze nepostra­datelnou vlastností praktikujících dzogčhenu, ale rovněž základem šťastného života a pevného zdraví. Podtrhuje potřebu umenšit sobectví a obavy a být spoko­jen se svým životem. Poté představuje systém dzogpa čhen-po tím, že rozlišuje mysl od její podstaty. Vysvětluje, že ta se v  dzogčhenové terminologii označuje jako „přirozeně dokonalý prvotní potenciál“.[2] Následně popisuje jeho tři kvality – prázdnou esenci, jasnou přirozenost a nepřerušený potenciál. V souladu se starobylými texty tohoto systému používá příkladu zrcadla a odrazů, které se v něm objevují. Čhögjal Namkhai Norbu popisuje stav okamžité pří tom­nosti,[3] jenž je základním principem nauky dzog čhe nu,[4]

[2] Tib. gzhi gnas lhun grub kyi thugs rje.[3] Tib. rig pa skad cig ma.[4] Ati dzogpa čhenpo neboli dzogčhen je podstatou buddhistických nauk. Historický Buddha ovšem dzogčhen přímo neučil a původ této nauky je zahalen rouškou dávné minulosti. Uvedení dzogčhenu v naší epoše se připisuje Garab Dordžemu (v skt. Prahévadžra), jenž pocházel ze země zvané Oddijána (severozápadně od Indie). Pojem dzogčhen, který znamená „úplná dokonalost“, představuje jak prvotní stav člověka, naši vrozenou, přirozenou dokonalost, tak i nauku, která nám umožňuje tento stav poznat. Dzogčhen není náboženským ani filozofickým systémem, ale spíše předáním poznání prvotního stavu je­dince, jež překračuje jakoukoliv rasovou, náboženskou nebo filozofickou identitu. Toto poznání se může zrodit v každém, bez ohledu na to, zda sa člověk věnuje náboženstvím, jako je hinduismus, křesťanství apod., nebo je­li materialista anebo nevěří vůbec v nic. Být praktikujícím dzogčhenu neznamená, že ve svém životě musíme cokoliv změnit, že se musíme stát

11Předmluva

a vysvětluje, že abychom k tomuto systému správně přistupo­vali a správně jej následovali, musíme překročit veškeré před­stavy o přijímání či odmítání své osobní situace. Část nazvaná Smrt pojednává o povaze procesu umírání a našem postoji k němu. Většina výkladu hovoří o čtyřech druzích přechodového stavu neboli barda: bardu mezi zro­zením a  smrtí, bardu okamžiku smrti, bardu dharmaty (skutečného stavu) a bardu existence. Pro každý přechodo­vý stav autor podává esenciální instrukce umožňující do­sáhnout osvobození. Kniha nám mistrovsky podaným, moudrým a soucitným způsobem pomáhá pochopit, že princip bdělého vědomí přítomnosti – týž princip, jenž je základem nauky a praxe dzogčhenu – musí řídit všechny okolnosti našeho života. První dvě části této knihy, Zrození a Život, již před mno­ha lety přeložil do italštiny Čhögjal Namkhai Norbu a En­rico dell’Angelo a vydal je Shang Shung Edizioni v italštině jako „Nascere e Vivere“ a v angličtině jako „On Birth and Life“. Toto přepracované a rozšířené vydání původního ti­betského textu přeložil do italštiny a poznámkami opatřil Elio Gua risco s  laskavou pomocí autora a  Adriana Cle­menteho a ve spolupráci s Fabianem Sandersem, Igorem Legatim a Mauriziem Mingottim. První anglický překlad z  velké části pořídil Andrew Lukianowicz a přepracoval jej Elio Guarisco. Toto nové an­glické vydání, které primárně vychází z nedávno pořízené­

přívrženci nějakého systému nebo že se musíme držet nějaké filozofie založené na omezených konceptech. V dzogčhenu nemá meditace žádný konkrétní objekt a úsilím mysli nevytváří umělé konstrukce. Dzogčhen nepředepisuje jednání založené na pravidlech, které je nutno dodržovat. Každý čin člověka by měl být řízen bdělostí.

12 Předmluva

ho italského překladu (2007), do konečné podoby upravila Nancy Simmonsová. Rádi bychom poděkovali Mezinárodnímu institu­tu Shang Shung pro tibetská studia (International Shang Shung Institute for Tibetan Studies), jenž v čele s Oliverem Leickem podporoval, povzbuzoval a  sponzoroval překlad této knihy.

Elio Guarisco

PODĚKOVÁNÍ PŘEKLADATELŮ DO ČEŠTINY

Ludovi Mianovskému děkujeme za pomoc při překladu knihy, Dr. Trinle Trogawovi za objasnění některých témat a Eliovi Guariscovi za zodpovězení mnoha otázek.

ÚVOD DO PRINCIPŮ

TIBETSKÉ MEDICÍNY

15Povaha šťáv a organických složek těla

POVAHA ŠŤÁV A ORGANICKÝCH SLOŽEK TĚLA

Základem neboli kořenem lékařské vědy je lidské tělo, kte­ré je třeba chápat jako seskupení šťáv (duwa) a organických složek (kham). Pokud si přejeme získat úplné poznání zá­kladní podstaty těla, je nezbytné zevrubně zkoumat, čím tyto šťávy a organické složky jsou, jaké jsou jejich druhy, charakteristické znaky, funkce a podmínky, jakož i vzájem­ný vztah mezi nimi. Tedy jak jejich prostřednictvím tělo vzniká, utváří se a po dosažení zralosti nadále žije, jaké jsou nepříznivé podmínky pro život, na základě jakých primár­ních a sekundárních příčin tyto podmínky povstávají a jaké jsou metody pro jejich překonání. „Základní podstata“ není řečnickou figurou, ale tvoří sa­motný základ konkrétního a skutečného stavu našeho těla, a  jako taková si zasluhuje pozornost každé lidské bytosti. Studiem povahy tělesných šťáv a organických složek v je­jich třech stadiích, tj.  stadiu počátečním, středním a  zá­věrečném, budeme schopni pochopit fungování našeho těla i toho, jak vyvstávají různé pro ně nepříznivé faktory. Poznáme­li je, budeme schopni najít metody, které nás od těchto nepříznivých vlivů přirozeně osvobodí. Takto obno­víme harmonii v těle i v životě. Obecně řečeno tibetský termín duwa, zde překládaný jako šťávy, znamená „soubor“ či „shromáždění“, ale v da­ném kontextu medicíny tento termín označuje základní

16 Úvod do principů tibetské medicíny

funkčnost, která má specifickou schopnost vytvářet, udr­žovat a ničit život a kterou charakterizují tři různé podsta­ty a funkce. Soubor neboli koexistence těchto tří aspektů v jednom člověku se nazývá duwa neboli šťávy. Tyto tři šťávy působí na vznik, udržování a zničení lid­ského těla, a tak tvoří základ každého jednotlivce, muže či ženy. Jsou to šťáva větru,[5] která má vlastnost pohybu ele­mentu vzduchu; šťáva žluči, jež má horkou, spalující kva­litu elementu ohně; a šťáva hlenu, která má pevné a stabil­ní vlastnosti elementu země a vlhkost a tekutost elementu vody. Tři elementy – vzduchu, ohně a vody – tvoří základ ne­boli oporu funkcí těchto tří šťáv. Ve vysvětlení vztahu ele­mentů ke šťávám se obecně uvádí, že šťáva větru odpovídá elementu vzduchu, šťáva žluči odpovídá elementu ohně a šťáva hlenu odpovídá elementu vody. V tradici tajné man-try[6] silou a působením tří elementů ohně, vzduchu a vody, tj. slabik ram, jam, kham,[7] lze odstranit zatemnění a očistit nečistoty, tedy spálit je ohněm, rozptýlit je větrem a smýt je vodou. V tomto specifickém kontextu můžeme jasně po­chopit povahu síly těchto tří elementů. Většina textů o tibetské medicíně hovoří o „narušujících šťávách“ a o „narušených organických složkách“, čímž je označují jako „to, co narušuje“ a „to, co je narušované“. Od chvíle, kdy tělo vzniká, utváří se a plně vyspívá, a po celou dobu jeho existence se šťávy se svými třemi poten­

[5] Šťáva větru (rlung), šťáva žluči (mkhris pa), šťáva hlenu (bad kan).[6] Tajná mantra (skt. guhjamantra, tib. gsang sngags) je synonymem pro vadžrajánu neboli tantrismus.[7] V tantrismu představuje slabika ram oheň, jam vzduch a kham vodu. V různých rituálech se odříkávají a vizualizují za účelem očisty obětin.

17Druhy šťáv

ciály a vlivem různých nepříznivých okolností mohou stát pro organismus rušivými faktory. Navíc jsou schopny fun­govat jako sekundární příčiny úplného zničení těla. Proto se tento konkrétní aspekt jejich potenciálu označuje jako „to, co ruší“. Avšak měli bychom pochopit, že tato definice neznamená, že šťávy ve své podstatě vždy působí na tělo rušivě.

DRUHY ŠŤÁV

Existují tři různé šťávy odlišné povahy a s různým poten­ciálem – vítr, žluč a hlen. Každá z nich má své vlastní roz­dělení, hlavní znaky a umístění v těle.

Pět druhů větruŠťáva větru má těchto pět různých aspektů nebo typů:�� vítr udržující život�� vzestupný vítr�� prostupující vítr�� oheň­doprovázející vítr�� sestupný­čisticí vítr

Pět druhů žlučiŠťáva žluči má těchto pět různých aspektů nebo typů:�� trávicí žluč�� žluč proměňující barvu�� uskutečňující žluč�� žluč působící na zrak�� žluč dodávající tělu zářivost

18 Úvod do principů tibetské medicíny

Pět druhů hlenuŠťáva hlenu má těchto pět různých aspektů nebo typů: 1. udržující hlen 2. slučující hlen 3. chuťový hlen 4. uspokojující hlen 5. spojující hlen

Šest hlavních charakteristických znaků šťávy větruHlavní charakteristické znaky šťávy větru tvoří těchto šest vlastností: 1. hrubost 2. lehkost 3. pohyblivost 4. subtilnost 5. chladnost 6. tvrdost

Hrubost znamená, že jeho povaha je drsná. Označuje to například drsný jazyk a kůži a pocit podráždění na kůži, i když se jen zlehka dotkne hebké látky. LeHkost znamená, že jejím povahových znakem je lehkost, a  značí také lehkost v  terapeutickém kontextu. Označuje například fyzickou a mentální lehkost nebo fakt, že nemoc se může zlepšit pouhou masáží nebo vdechová­ním dýmu.[8]

PoHybLivost označuje sklon ke změnám namísto setr­vávání na jednom místě – kupříkladu duševní rozrušenost, úzkostlivou potřebu se hýbat, širokou škálu nemocí, pře­

[8] V tib. dri gsur obecně znamená dým spáleného opraženého ječmene, který při vdechování harmonizuje narušenou šťávu větru.

19Druhy šťáv

souvající se bolesti a otoky, neustálé drastické změny pří­znaků a nestálý charakter pulzu. subtiLnost charakterizuje například zježení tělesného ochlupení a kůže, což je způsobeno větrem, který vstupuje póry kůže, dráždivý pocit za nehty a mezi zuby a znecitli­vění i mravenčení po celém těle. CHLadnost neznamená jenom chlad, ale i  to, že jeho povahou je nedostatek tepla. Příkladem je třesení se zimou, touha být v teple a chuť na teplá jídla a nápoje. tvrdost znamená nejen to, že je tvrdý, ale také to, že těžko dozrává. Jsou to například zatvrdlé zduřeniny, které proto jen stěží zhnisají. Dále obtížně léčitelné horečky a po­tíže s vyprazdňováním stolice, jež jsou způsobeny tvrdostí břicha.

Sedm hlavních charakteristických znaků šťávy žlučiHlavní charakteristiky šťávy žluči tvoří těchto sedm vlast­ností: 1. horkost 2. pronikavost 3. lehkost 4. zapáchavost 5. projímavost 6. vlhkost 7. mastnost

Horkost znamená, že její povaha je jako vroucí voda, a může tedy „spálit“ tělesný systém. Označuje například fy­zické strádání způsobené horkem a chuť na studená jídla a „chladné jednání.“[9]

[9] Upřednostňování chladných míst a lehkého oblečení atd.

20 Úvod do principů tibetské medicíny

Pronikavost označuje rychlost jejích funkcí. Příkladem je rychle propuknuvší horečka, otok, který snadno zhnisá, rychlý postup nemoci, jež může být náhle životu nebez­pečná. LeHkost nesouvisí ani tak s  váhou, jako s  „lehkostí“ v  kontextu léčby. Označuje kupříkladu silnou horečku, která nesouvisí s narušením jiných šťáv a kterou lze ihned utišit prostřednictvím čtyř chladných léků.[10]

ZaPáCHavost označuje nelibé pachy. Jsou to kupříkladu zápach potu, z úst, moči, výkalů nebo nemoci. Projímavost označuje vyprazdňování střev způsobené břišní řídkostí. Znakem tohoto stavu je průjem způsobený i sebemenší nevhodnou životosprávou nebo stravou. vLHkost znamená, že „není suchá“, tj. je mokré povahy. Označuje například řídké výkaly a řídký hlen. mastnost ani tak neoznačuje mastnou povahu jako to, že její vnější aspekt je mastný. Příkladem je mastnost tváře nebo pórů kůže.

Sedm hlavních charakteristických znaků šťávy hlenuHlavní charakteristické znaky šťávy hlenu tvoří těchto sedm vlastností: 1. studenost 2. těžkost 3. tupost 4. mastnost

[10] Čtyřmi ochlazujícími léky (chu bzhi), doslova „čtyřmi vodami“, jsou ochlazující strava (jako je lehká a nevýživná strava), jednání s chladný­mi charakteristickými znaky (kupříkladu pobývání na chladném místě), ochlazující léky (jako je kafr) a ochlazující vnější terapie (jako je pouštění žilou).

31Příčiny početí

PŘÍČINY POČETÍ

Hlavní příčinou početí bytosti v  lůně je spojení mužské spermie a ženského vajíčka. Ty se s přispěním sekundár­ních příčin, tedy díky přítomnosti jemných energií elemen­tů, mohou stát základem početí bytosti v lůně. Je nezbytné, aby hlavní příčiny početí, mužské semeno a ženské vajíčko, neměly žádné nedostatky a byly vhodné jako účinné příčiny početí. Je­li semeno nebo vajíčko poškozené vlivem šťávy větru, jsou sperma a menstruační krev temnější barvy a drsnější na dotek. Když jsou vadné vlivem šťávy žluči, jsou nažlout­lé a zapáchající. Mají­li vady vlivem šťávy hlenu, jsou šedé barvy, na dotek chladné a  lepkavé konzistence. Tyto typy semene a vajíčka nejsou vhodnými příčinami početí. Semeno, které je prosto zmíněných nedostatků, je bílé barvy, je svou povahou těžké a vyskytuje se v hojném množ­ství. Plodná menstruační krev má barvu rumělky, je jasná a stejnorodá. Tyto druhy spermatu a vajíčka jsou vhodnými příčinami početí. I když jsou semeno i vajíčko prosty nedostatků, nejsou­li přítomné energie pěti elementů, které jsou nápomocnými sekundárními příčinami, nemají sperma ani vajíčko dosta­tečnou sílu na početí. Když kupříkladu chybí podstata ener­gie elementu země, pak chybí příčina pevné konzistence embrya, kterou poskytuje element země. Podobně, schází­li podstata energie elementu vody, nemohou sperma a vajíčko

32 Zrození

splynout dohromady. Schází­li podstata energie elementu ohně, nemohou sperma a vajíčko dozrát. Schází­li podstata energie vzduchu, embryo se nemůže vyvíjet. Pokud schází podstata energie prostoru, embryo se nemůže zvětšovat.

PLODNÉ OBDOBÍ

Až do věku třinácti nebo čtrnácti let je ženské tělo ve fázi vývoje, takže kvůli procesu neustálého vyživování a růstu organických složek nemá vajíčko možnost se zformovat. Po padesátce, s fyzickým úpadkem sil, postupně přestáva­jí působit příčiny, které vytvářejí vajíčko, a žena již nemů­že menstruovat. Také během tvorby mléka v době kojení mnohé matky nemenstruují. Ženám, jež nepatří do těchto dvou kategorií, se vajíč­ko, které pochází z organických složek těla, tvoří v děloze každý měsíc. Prostřednictvím funkce sestupného­čisticího větru každý měsíc klesá k otvoru dělohy a poté s menstruací vytéká, což obvykle trvá přibližně tři až sedm dní. Vlivem sekundárních okolností, jako je fyzická slabost, občasná pří­lišná vyčerpanost nebo změny spojené s mentálním stavem či společenským prostředím, které některé ženy zažívají, je možné, že k menstruaci dochází nepravidelně a že se množ­ství menstruačního výtoku mění. V menstruačním období se děloha otevře a zůstane po dvanáct dní otevřená. Proto během této doby, i když má žena pohlavní styk, je její otěhotnění vysoce nepravděpo­dobné a potenciálně zdraví škodlivé. Hlavní období plod­nosti začíná devět dní po skončení menstruace a  trvá po dobu dvanácti dní. Po tomto období již děloha opět není receptivní a z toho důvodu obvykle k oplodnění nedochází.

43Strava a jednání těhotné ženy

SEDM MOŽNÝCH KONSTITUCÍ DĚTSKÉHO TĚLA

Povaha spermatu a vajíčka nebo povaha matčiny stravy a jednání Konstituce dítěte v lůně

vítr konstituce větru

žluč konstituce žluči

hlen konstituce hlenu

vítr­žluč dvojí konstituce

hlen­žluč dvojí konstituce

vítr­hlen dvojí konstituce

vítr­hlen­žluč trojí konstituce

STRAVA A JEDNÁNÍ TĚHOTNÉ ŽENY

Těhotná žena musí dbát v době těhotenství na dvě velmi důležité věci: stravu, kterou tvoří různé druhy pevné potra­vy, tekuté potravy a nápojů, a různé druhy jednání.

Strava těhotné ženyStručně řečeno, veškerou stravu tvoří tři druhy poživatin: pevná strava, tekutá strava a nápoje. Z pevných potravin by se těhotná žena měla vyhnout drůbeži. Konzumace drůbeže způsobuje ztuhlost pánevních kostí a během porodu se dě­loha může obtížněji otevírat. Navíc si musí dávat obzvláště pozor na těžko stravitelná jídla, jako je například nezralé ovoce – to je velmi důležité. Z nápojů by měla přestat pít jakékoliv opojné nápoje, především víno a  tvrdý alkohol, které škodí jejímu tělu, a které přejdou­li do esence orga­nických složek, mohou ublížit dítěti, jež nosí v lůně. Také by si měla dát pozor, aby nejedla nadměrné množ­ství jídla a nápojů, které vyvolávají narušení šťáv větru, žluči

44 Zrození

a hlenu, a především těch, jež v jejím těle převládají. Musí šikovně volit takovou stravu, která podle daných okolností posílí energii jejího větru, žluči a hlenu. Musí pečlivě dodržovat řádné denní doby stravování a vhodné množství přijímané stravy – to jsou dva zásadní faktory pro udržení zdraví. Dodržovat řádné denní doby jídel znamená jíst třikrát denně (ráno, v poledne a večer) podle toho, jak je zvyklá. Večer nesmí jíst příliš pozdě nebo konzumovat těžko stravitelné jídlo či jídlo, které okyseluje, jako například jogurt nebo sýr. Když pomyslně rozdělíme žaludek na čtvrtiny, jíst správ­né množství jídla znamená naplnit jeho dvě části jídlem, jednu část nápoji a zbylou část ponechat prázdnou. To je dozajista ta správná míra pro každodenní stravování.

Jednání těhotné ženyKaždodenní jednání vhodné pro těhotnou ženu tvoří ve stručnosti tři kategorie: jednání těla, jednání hlasu a jedná­ní mysli.

Jednání těla těhotné ženyCo se týče těla, těhotná žena by se měla vyhnout nebez­pečným a náročných činnostem, jako je velmi namáha­vá práce, skákání, běhání nebo koupání ve studené vodě. S uvolněným tělem by měla provádět jantrajógu[18] a dal­ší tělesná cvičení a ve volném čase chodit na procházky na příjemná úbočí kopců nebo k řece, do lesů nebo za­hrad. Nesmí naopak chodit na děsivá místa, jako jsou úte­sy, temná místa nebo oblasti obydlené divokými zvířaty.

[18] Jantrajóga (’phrul ’khor) je systém tibetské jógy, přinesený do Tibetu z Indie, který tvoří fyzické pohyby, dechová cvičení a metody soustředění.

45Strava a jednání těhotné ženy

Rovněž by se měla vyhýbat činnostem a zážitkům, které vyvolávají strach. Tělesný pohyb, který nevychází z  nezbytných potřeb, obvykle přispívá k naší fyzické pohodě a tělesnému zdraví. Domácí práce, práce v kanceláři a cestování do práce jsou zajisté prospěšné, ale nemohou nahradit procházky po za­hradě atd. Při pracovních činnostech mysl bez ustání za­kouší pocity radosti a bolesti, a tak tyto činnosti mohou být jen stěží tak prospěšné jako ty, jež vykonáváme v uvolně­ném tělesném a  duševním rozpoložení. Při procházkách v zahradě je naše mysl uvolněná a radostná a zároveň dý­cháme čistý, svěží vzduch. Z tohoto důvodu je tato činnost obzvlášť zdraví prospěšná. Od pátého měsíce těhotenství je velmi důležité, aby se těhotná žena vyhýbala pohlavnímu styku a svědomitě dba­la na to, aby břicho ničím nezatěžovala a nevystavovala ho úderům a nárazům. V případě nehod, při kterých dojde k nárazu nebo úderu do břicha či pádu na břicho, je důležité, aby ihned podstou­pila lékařskou prohlídku a aby několik dní uvolněně odpo­čívala. Pokud se zjistí, že vlivem neblahých okolností hrozí potrat dítěte, musí ležet s malým polštářkem pod hlavou a  s  lehce zvednutýma nohama. To je naprosto nezbytné. Měla by se snažit v noci pravidelně spát, a to ne méně než osm hodin.

Jednání hlasu těhotné ženyCo se týče jednání hlasu, těhotná žena by se neměla zapojo­vat do hádek a roztržek způsobených hněvem ani se družit s lidmi, kteří je líčí nebo vyvolávají. Ve společnosti dobrých a milých přátel by se měla oddávat příjemným rozhovo­rům, jež zklidňují mysl, a vyhýbat se jakýmkoli řečem, jež

46 Zrození

mohou vyvolat hněv, roztrpčenost, obavy či utrpení. Dále by měla setrvávat v uvolnění při poslechu klidné, příjemné a melodické hudby, kterou má ráda, například flétny, a stra­nit se bujaré společnosti a hlučného prostředí. Je­li kuřačka, měla by s kouřením okamžitě přestat. Také každý v jejím okolí, ať už je to manžel, příbuzní nebo přátelé, by měl re­spektovat její práva a nekouřit na místech, kde obvykle po­bývá a dýchá, a všemožnými způsoby se snažit, aby mohla dýchat čistý vzduch. Proč? Kvalita vzduchu, který matka dýchá, může být totiž pro dítě v lůně ještě důležitější než jídlo, které jí. Tělo dítěte se začíná formovat v počáteční fázi a dosahuje úplné zralosti skrze fázi utváření. Hlavní funkce tří fází – počátku, utváření a úplného vývinu – povstávají silou elementů a hlavní síla elementů je spojená s matčiným dechem. Proto je jisté, že nečistý vzduch, kontaminovaný cigaretovým kouřem a  dalšími nečistotami, které matka vdechuje, se z dlouhodobého hlediska stane sekundární pří­činou závažného poškození krve, masa a kostí dítěte a také dutých a plných orgánů, které se utvářejí ve vývojovém sta­diu plodu.

Jednání mysli těhotné ženyPo celou dobu těhotenství by žena měla dělat maximum pro to, aby se nedala strhnout utrpením, strachem, starost­mi a velkou zodpovědností. Měla by se ze všech sil a vše­možnými způsoby snažit, aby setrvávala v klidném, uvolně­ném a radostném stavu mysli či duševním rozpoložení. Její manžel, příbuzní a přátelé by jí měli pomoci zajistit všechny nezbytné podmínky, které potřebuje. Netřeba říkat, že to není jenom jejich závažná povinnost, ale také projev oprav­dové lásky a upřímného přátelství.

75Význam nedostatku, přemíry a konfliktu

VÝZNAM NEDOSTATKU, PŘEMÍRY A KONFLIKTU

Skutečný význam nedostatku, přemíry a konfliktu se dá vy­světlit následovně. V každé fázi lidského života jsou hlav­ními sekundárními příčinami, které mění nebo narušují přirozený stav šťáv a organických složek, a  způsobují tak nemoci, šťávy a organické složky samotné. Děje se tak teh­dy, když je jejich povaha pozměněna nedostatkem, přemí­rou a konfliktem. To se týká třech životních fázích – dětství, dospělosti a stáří –, povahy tří ročních období, funkcí šes­ti smyslů a každého jednání těla, hlasu a mysli, které není v souladu s přirozeností našich šťáv a organických složek. Tyto změny šťáv a organických složek se nazývají „nedosta­tek, přemíra a konflikt“.

JAK SE VYPOŘÁDAT S NEDOSTATKEM, PŘEMÍROU A KONFLIKTEM

Díky pochopení, že lidský život úzce souvisí s různými pře­chodovými fázemi, různými ročními obdobími, různými druhy jednání těla, hlasu a mysli, a tím, jakým způsobm se naše smysly vztahují k objektům, můžeme rozpoznat situa­ci nedostatku, přemíry a konfliktu každého z těchto fakto­rů. Na základě těchto znalostí můžeme pohotově zasáhnout posílením toho, co chybí, zmírněním toho, čeho přebývá, a navrácením všeho, co je v konfliktu, do normálního stavu.

76 Život

JAK BÝT V SOULADU S FÁZEMI ŽIVOTA

V dětství, ve fázi šťávy hlenu, je pouze málo sekundárních příčin, které podněcují poruchy žluči a větru. Následkem toho se v tomto období života vyskytuje jen málo problémů žluči a větru. Nicméně sekundární příčiny pro vznik žluči jsou četnější v dospělosti a příčiny pro vznik větru jsou čet­nější ve stáří. Z tohoto důvodu během těchto období všech­ny příčiny nemocí žluči a větru, které se nahromadily dříve v dětství, plně dozrají a jasně se projeví různé problémy. Stejně tak v dospělosti, v období šťávy žluči, se zřídka vy­skytují sekundární příčiny podněcující poruchy větru a hle­nu a následkem toho je v této životní fázi méně problémů větru a hlenu. Avšak sekundární příčiny vzniku narušení větru jsou četnější ve stáří a příčiny narušení větru a hlenu nahromaděné v dospělosti nevhodnou stravou nebo jedná­ním těla, hlasu a mysli ve stáří plně dozrávají. Z toho plyne, že bychom měli znát charakteristické znaky těchto tří ob­dobí lidského života, abychom s nimi byli v souladu.

KONTAKT SMYSLŮ S OBJEKTY

Lidské bytosti mají pět nebo šest smyslových orgánů. Jsou to oči, uši, nos, jazyk, tělo a mysl. Tyto smyslové orgány ne­ustále zakoušejí příslušné objekty. Smyslový orgán oko za­kouší krásné, ošklivé nebo neutrální tvary. Smyslový orgán ucho zakouší příjemné, nepříjemné nebo neutrální zvuky. Smyslový orgán jazyk zakouší dobré, špatné nebo neutrální chutě. Smyslový orgán nos zakouší příjemné, nepříjemné nebo neutrální pachy. Smyslový orgán tělo zakouší hlad­ké, drsné nebo neutrální dotekové vjemy. Smyslový orgán mysli rozlišuje a zakouší detaily věcí.

77Jednání těla, hlasu a mysli

Pokud ke kontaktu smyslů s jejich příšlušnými objekty nedochází správným způsobem a oproti přirozenému stavu je pro něj charakteristický nedostatek, přemíra nebo kon­flikt, může to zapříčinit vznik patologických onemocnění šťáv a organických složek. Například zakoušením nedostat­ku může být prodlévání v temné místnosti, kde oči nic ne­vidí, zakoušením přemíry může být upřené zírání na pří­jemný a přitažlivý tvar anebo zakoušením konfliktu může být použití orgánu oka nevhodným nebo nepřiměřeným způsobem, který neodpovídá povaze objektu, na který hle­díme.

JEDNÁNÍ TĚLA, HLASU A MYSLI

V každodenním životě vykonáváme branou těla různé čin­nosti, jako je například práce, branou hlasu mluvíme a dý­cháme a  branou mysli provádíme pozitivní a  negativní činy mysli, zajímáme se o věci a pociťujeme emoce. Pokud jsou tyto činnosti narušené nebo nepřiměřené, a v důsled­ku toho jsou v nedostatku, přemíře nebo konfliktu, stávají se sekundárními příčinami schopnými narušovat stav šťáv a organických složek a přispívat k přeměně svého přiroze­ného stavu v nemoc. Z tohoto důvodu dokonalé rozvinutí podmínek podporujících celkové zdraví a stabilitu přiroze­ného stavu šťáv a organických složek a včasné užití vhod­né léčby, tj. vhodné stravy, jednání, léků a vnějších terapií, proti konkrétnímu přítomnému škodlivému faktoru, nám umožňují zmírnit a pohotově odstranit všechny nepříznivé sekundární příčiny narušující šťávy a organické složky.

122 Život

POTŘEBA BÝT MÉNĚ SOBEČTÍ

Každá lidská bytost chce být stále šťastná a  vyhnout se utrpení. Dennodenně využíváme na dosažení tohoto cíle mnoho energie. Nechápeme však správně, co jsou primární a sekundární příčiny štěstí a utrpení, takže kromě toho, že neuskutečníme různé formy štěstí, po němž pochopitelně toužíme, vytváříme nechtěné utrpení a problémy, o které vůbec nestojíme. Ostatní lidé chtějí být právě tak šťastní jako my. Nechtějí zakoušet utrpení, právě tak jako i  my z něj hledáme úniku. Z tohoto hlediska jsme stejní, ale vli­vem sobectví jsme tak podmíněni silným lpěním, že je pro nás obtížné si jen uvědomit, že jsme sobečtí. Pokud jsme nešťastní nebo máme nějaké problémy, hledáme někoho, na koho bychom svalili vinu. I když jsme to my, kdo se zacho­val špatně, všemožně se snažíme prokázat, že jsme nevin­ní. Hledáme různé výmluvy a přímo nebo skrytě někoho obviňujeme. A tak vše, co děláme, ještě více posiluje naše sobectví. Tento sobecký postoj je zajisté jediným zdrojem všech našich konfliktů osobních, skupinových, rasových, náboženských a mezinárodních. Jak říká tradiční přísloví:

K tomu, abys viděl druhé, máš oči,ale k tomu, abys viděl sebe, potřebuješ zrcadlo.

Ještě předtím, než obviníme někoho jiného, musíme tedy trochu pozorovat svůj vlastní postoj. Tím naše zaryté sobec­tví povolí své sevření a my budeme schopni více respekto­vat dimenzi druhých a snáze navazovat kontakty s okolím. Také jasně pochopíme, že napětí vznikající z nahromadění velkého množství zbytečných starostí a větších či menších úzkostlivých obav o věci, kterým přikládáme velkou důle­

123Potřeba osvobodit se od starostí

žitost, si způsobujeme sami. Tímto způsobem stres zmizí a  rozpustí se do svého vlastního stavu. Dalším přínosem zmírnění vlastního sobectví je, že vytvoříme dokonalé pod­mínky pro to, aby se v nás zrodila autentická bódhičitta,[48] upřímné přání prospívat ostatním.

POTŘEBA OSVOBODIT SE OD STAROSTÍ

Lačníme po mnoha krásných věcech tohoto světa a lpíme na nich, a současně nás dráždí věci nepěkné, a ty odmítáme. Tento vnitřní dualismus plodí nejrůznější naděje, strachy a obavy, které jsou zcela zbytečné. Většinu svého života však jsme pod jejich vlivem. Svůj život trávíme tímto způsobem, v podmínkách, které nám přinášejí nekončící neštěstí a utr­pení těla, řeči a mysli. Pokud se tato trápení objeví, rovnou s nimi zápasíme, aniž bychom jakkoli brali v potaz primární a  sekundární příčiny, které je vytvořily. Netřeba říkat, že tento způsob jednání problémy neřeší, a že se naopak stává faktorem, díky němuž ještě narůstají, jako bychom přiklá­dali dřevo do ohně. Jakýkoliv vzniknuvší problém je výsledkem specifických minulých primárních a  sekundárních příčin, které jsou podmíněny dualismem. Ať už se tedy jakkoliv sveřepě po­týkáme s tímto výsledkem, nemůže to nikdy vést k vyřešení onoho problému. Proto je potřeba zachovávat bdělost a ne­ochvějnou jistotu ohledně toho, že primární a sekundární příčiny, které jsou základem všech problémů, tkví v silném dualismu, jenž je zakořeněn v naší mysli, a že je na nás, aby­chom na odstranění problému použili vhodnou metodu.

[48] Bódhičitta (byang chub sems) je jedním z pilířů mahájánového buddhis­mu. Je to záměr dosáhnout realizace pro dobro všech cítících bytostí.

124 Život

Dokud žijeme v tomto těle z masa a krve a jsme na něm závislí, všichni podléháme utrpení fyzické nemoci, narušení pěti elementů a vzniku emocí, jako je touha a hněv, v mysli. Pokud ale udržujeme nepřetržité bdělé vědomí přítomnosti toho, co je pravou podstatou těchto problémů, nebudeme jimi podmíněni a navíc se bez potíží osvobodíme jak od nich, tak i od velkých úzkostí, které z nich pramení. Je to stejné jako například ve snu, v němž zakoušíme neštěstí a utrpení a  tísní nás velký strach. Pocity těla, řeči a mysli, které v tu chvíli cítíme, jsou totožné s pocity, kte­ré skutečně zakoušíme během dne. Pokud je však náš sen řízen bdělým vědomím přítomnosti, pak jakmile si uvědo­míme, že sníme, strach se spontánně rozplyne do své vlast­ní podstaty, ač snové obrazy nezmizí. Neměli bychom si myslet: „Co mají život a sen společného? Sen tvoří iluzorní vize, které se objevují ve spánku, zatímco vize našeho lid­ského života je konkrétní, takže tyto dvě si nejsou vůbec podobné.“ Ve skutečnosti se povaha našeho života a povaha snů, které se nám ve spánku zdají, liší pouze svým trváním, ale ve své podstatě nejsou odlišné. To je také důvodem, proč vznikl systém cvičení různých praxí snění během noci – aby praktikující na cestě na základě rozpoznání povahy snu po­chopili základní neskutečnost všeho, co se v životě děje.

POVAHA SNU

Všechny možné formy utrpení, jako jsou nemoci, se kte­rými se v životě setkáváme a které souvisejí s naším tělem z masa a krve, zakoušíme v těle tvořeném hrubými elemen­ty. Ve snovém stavu se oči a další smyslové orgány hmot­ného těla spolu se smyslovými vědomími stáhnou dovnitř

141Nejistota okamžiku smrti

NEJISTOTA OKAMŽIKU SMRTI

Ačkoliv je jisté, že na konci života musíme zemřít, není vů­bec jisté, kdy se tak stane. Většina lidí si myslí, že „smrt“ nastane tehdy, až zestárnou, vyčerpá se jejich životní síla a organismus bude skomírat jako olejová lampa, v níž došel olej. V jisté chvíli pak ustane proud dechu. Mnozí si myslí, že smrt nastane pouze v  tuto chvíli. Není snad ani třeba říkat, že smrt ve stáří je přirozenou součástí existence, ale protože všechny lidské bytosti žijí v závislosti na vnějších okolnostech, nemáme žádnou záruku, že smrt nastane až poté, co zestárneme. Nepočítáme­li staré lidi, mnoho lid­ských bytostí zemře ještě v  lůně matky, mnoho mladých lidí umírá na nemoci a mnozí umírají v dospělosti vlivem nešťastných životních okolností. Například když jsem byl malý, jednou na podzim pozvali členové mé rodiny asi deset místních mladých lidí, aby pokosili na kopcích trávu, a já jsem šel s nimi. Večer pak shrabávali to, co přes den na sva­zích nakosili, a navršili stoh sena, kde si připravili místo na spaní. Té noci popíjeli po večeři pivo (čhang) a byli dlouho vzhůru, zpívali, tančili a bavili se. Nakonec jsme všichni na seně bezstarostně usnuli. Dalšího rána jedna mladá dívka nevstala, ale klidně, bez pohnutí dále spala. Po chvíli ji šli vzbudit, aby se nasnídala a šla pracovat, ale ona se neprobra­la. Při bližším ohledání zjistili, že již vychladla a byla mrt­vá. Ta dívka zemřela náhle, aniž by předtím měla nějakou nemoc nebo jiný problém. Sám jsem toho byl svědkem. Mladí lidé si mohou myslet: „Jsem ještě mladý, smrt je ještě daleko.“ Nicméně místo toho se musíme cvičit v neustálém uvědomění, že není jisté, kdy nastane okamžik smrti.

142 Smrt

NEJISTOTA SEKUNDÁRNÍCH PŘÍČIN[57] SMRTI

My, lidské bytosti, očekáváme, že v životě projdeme utr­pením zrození, stáří a nemoci, a myslíme si, že smrt přijde vlivem nějaké sekundární příčiny, jako je nemoc. Avšak příčiny vedoucí ke smrti jsou nepředvídatelné, náš život ve skutečnosti připomíná svíčku zapálenou na nechráněném místě. Na takovém otevřeném prostranství může z které­koliv strany, shora nebo zespodu, nečekaně zafoukat vítr. Když zavane, není jisté, zda svíčku nesfoukne. Podobně je i náš život obklopen nesčetnými sekundárními příčina­mi, souvisejícími s okolnostmi času a místa, které mohou vést k náhlé smrti. Nejsme­li tedy vedeni bdělostí a neu­vědomuje­li si okolnosti, ve kterých se nacházíme, bude pro nás, jak poplynou hodiny, dny, týdny, měsíce a roky, další život stále obtížnější.[58] Příčiny, které mohou vést ke smrti, jsou nesčetné. Mnoho lidí umírá při nehodě v práci, zatímco si vydělávají na své živobytí, jiní, kteří jsou otroky chtivosti a odporu, umírají ve válkách nebo jiných kon­fliktech, u jiných dochází k úmrtí kvůli chybnému jednání v důsledku nezvladatelné připoutanosti. Někteří umírají stiženi velkým utrpením a jiní jsou nespokojení se svým životem a spáchají sebevraždu. Nejdůležitější je pochopit, že nemusíme zemřít jenom stářím nebo kvůli vážné ne­moci, ale že během života můžeme narazit na celou řadu různých sekundárních příčin, jež mohou zapříčinit naši

[57] Primární příčiny (rgyu) se též překládají jako příčiny a sekundární příčiny (rkyan) jako okolnosti nebo dozrávající okolnosti. Podle učení vzájemné závislosti (rten ’brel) jevy vznikají dozráváním primárních příčin v okolnotech sekundárních příčin (pozn. překl.).[58] Život bude stále obtížnější, neboť vlivem toho, že nejsme bdělí, bu­deme narážet na více překážek, nemocí a nebezpečí předčasné smrti.

143Neužitečnost strachu ze smrti

smrt. Proto musíme dbát na to, abychom si to vnitřně ne­ustále živě uvědomovali.

NEUŽITEČNOST STRACHU ZE SMRTI

Strach ze smrti je patrným znakem toho, že si neuvědo­mujeme, co je pro lidskou existenci přirozené. Jsou lidé, kteří o smrti nechtějí ani slyšet. I když ji spatří na vlastní oči nebo se o smrti druhých lidí doslechnou, a především když umírá někdo z jejich přátel nebo příbuzných, nadále se tvrdošíjně drží představy, že smrt je samotné nikdy ne­postihne. Takto žijí a klamou sami sebe co nejdéle v naději, že se jim jednou podaří smrti uniknout. Popravdě řečeno, smrti nedokáže uniknout nikdo. Proto těmto lidem hrozí, že až budou nečekaně stiženi smrtelnou nemocí nebo váž­nou nehodou, zachvátí je mučivé pocity hrůzy. Od chvíle, kdy jsme se narodili, je smrt přirozenou sou­částí naší existence, a  proto není potřeba se jí bát nebo děsit. K tomu, abychom mohli přijmout svou situaci ta­kovou, jaká je, je potřeba, abychom pochopili, co se děje v okamžiku smrti a co nám v té chvíli může pomoci. Pou­ze to vědět však nestačí. Teď, kdy máme všechny přízni­vé podmínky, musíme se snažit, aby se toto poznání stalo něčím konkrétním.

OKAMŽIK SMRTI

Tři stadia smrti, přechodového stavu mezi smrtí a  zno­vuzrozením a  znovuzrození se podobají třem stavům spánku, snu a probuzení. Když v noci usneme, nejprve se smysly – zrak, sluch, čich, chuť, hmat a mysl – postupně

144 Smrt

stáhnou dovnitř, přičemž objekty smyslů, jako jsou krásné nebo ošklivé tvary, příjemné nebo nepříjemné zvuky, vůně nebo zápachy, lahodné nebo nepříjemné chutě, věci na do­tek hebké nebo drsné a dobré nebo špatné objekty mysli, zmizí z vjemového pole. V důsledku toho se také smyslo­vá vědomí – zrakové, sluchové, čichové, chuťové, hmatové a mentální – rozpustí dovnitř a my usneme. Po určité, různě trvající době od usnutí se probou­zí mentální vědomí, a zatímco tělo spí, toto vědomí, do­provázené zrakovým vědomím i ostatními vědomími, se manifestuje jako „mentální tělo“, jež zakouší snový stav. V daný čas se všechny dobré, špatné a neutrální sny, které se objevují na základě různých dočasných faktorů, označu­jí jako „stav snění“. Všechny tyto dobré, špatné a neutrál­ní vize, které během tohoto stavu zakoušíme, se nám jeví jako existující a reálné. Z tohoto důvodu zakouší mentální tělo všechny pocity štěstí a utrpení jako reálné. Když se ale ze spánku probudíme a začne vize dalšího dne, jasně chápeme, že vše, co se ve snu objevovalo, bylo neskutečné. Jen co se tedy probudíme, všechny pocity radosti a bolesti se také samy od sebe rozplynou. Nicméně jakmile se naše zrakové vědomí spolu s ostatními smyslovými vědomími opětovně spojí s našimi denními vizemi, s podporou jim odpovídajících orgánů začnou opět plynule fungovat. Tak­to uplyne další den, přičemž nepřetržitě zakoušíme všech­ny pocity radosti a bolesti spojené s naší konkrétní životní situací. Lze jasně poznat, že ve skutečném přirozeném stavu každého člověka tyto tři stavy nejsou jenom neurčitou pa­ralelou ke třem fázím smrti, přechodového stavu a zno­vuzrození, nýbrž velmi úzce s nimi souvisejí. Na zákla­dě těchto hlavních bodů vysvětluje proslulá Tibetská kniha

177Vybraná česká bibliografie Čhögjala Namkhai Norbu

V YBRANÁ ČESKÁ

BIBLIOGRAFIE ČHÖGJALA

NAMKHAI NORBU

Duhové tělo. Život a dosažení realizace Togdena Orgjen Tendzina.Praha: Maitrea, 2013.

Dzogčhen. Přirozeně dokonalý stav. Praha: DharmaGaia, 2002.Jantrajóga. Tibetská jóga pohybu. Praha: DharmaGaia, 2012.Jóga snu a praxe přirozeného světla. Praha: Avatar, 2001.Křišťál a cesta světla. Sútry, tantry a dzogčhen. Praha: DharmaGaia,

2004.Nauky prvotní moudrosti. Praha: DharmaGaia, 2005.Zrcadlo. Poučení o bdělém vědomí přítomnosti. Praha: DharmaGaia,

2002.

Další díla Čhögjala Namkhai Norbu naleznete na: www.shangshungpublications.org.

Čhögjal Namkhai Norbu

ZROZENÍ, ŽIVOT A SMRT

Podle tibetské medicíny a nauky dzogčhenuZ anglického originálu Birth, Life and Death. According to Tibetan Medicine and the Dzogchen Teaching (Shang Shung Institute, revised english edition, Arcidosso, Italy, 2008) přeložili Lukáš

Chmelík a Jana Čeřenová.Odpovědná redaktorka Daniela Kučmašová.

Sazba & typografie martin.tresnak@gmail.com.Tisk S­tisk Vimperk.

ISBN 978–80–7436–055–8

DharmaGaia, Uhelný trh 1, 110 00 Praha 1, www.dharmagaia.cz, dharmagaia@dharmagaia.cz,

tel. +420 608 242 993, +420 224 238 551

Distribuce: KOSMAS, Lublaňská 34, 120 00 Praha 2, tel./fax +420 222 510 749, 222 515 407

Distribuce v SR: Partner Technic,Námestie slobody 17, 811 06 Bratislava,

e­mail: info@partnertechnic.sk, www.partnertechnic.sk

ZROZENÍ,ŽIVOT A SMRT

Čhögjal Namkhai Norbu se narodil v roce 1938 ve vý-chodním Tibetu a prošel kompletním výcvikem inkar-novaného lamy. Je významným učencem a specialistouv oborech historie a kultury Tibetu a je považován za jed-noho z největších žijících mistrů dzogčhenu. Mnoho letžije na Západě a předává tuto nauku po celém světě.

V této jedinečné knize autor zevrubně pojednává o všechaspektech lidské existence. Text je určen těhotným ženám,lékařům, terapeutům, těm, kdo se chtějí v životě inspiro-vat pohledem tibetské medicíny na organismus a stravová-ní, i lidem, kteří si přejí znát detaily přirozených fyzickýcha psychických procesů souvisejících s umíráním.

Kniha naplňuje dvě potřeby, které jsou často vnímányjako oddělené a navzájem protikladné – na jedné straněpřirozený sklon člověka hledat zdraví a pohodu v každo-denním životě a na straně druhé ještě větší touhu poautentickém a nepodmíněném duchovním poznání, ježnám umožňuje hlubokým způsobem zvládnout proble-matiku zrození, života a smrti.

Čhögjal Namkhai Norbu

ČHÖGJAL NAMKHAI NORBU

Podle tibetské medicínya nauky dzogčhenu

ZR

OZ

EN

Í,Ž

IVO

TA

SMR

TČ

högj

al N

amkh

aiN

orbu