22. 22. evropa po vídeňském kongresu (1815 1848)
TRANSCRIPT
135
22. 22. Evropa po vídeňském kongresu
(1815–1848)
Na konci září 1814 se ve Vídni sešli zástupci téměř všech
evropských států, aby jednali o budoucím uspořádání kontinentu po
napoleonských válkách. Hlavním iniciátorem vídeňského kongresu
byl ministr zahraničních věcí a pozdější rakouský kancléř Klemens
Metternich (1773–1859), rozhodující vliv na podobu konečných
výsledků jednání měli zástupci čtyř zemí („výbor čtyř“) – vítězů
nad napoleonskou Francií – Rakouska, Ruska, Pruska a Velké
Británie.
Diplomatická jednání ve Vídni byla velmi složitá, každá ze
zúčastněných stran přišla na kongres s vlastní představou o
budoucím uspořádání Evropy. Sporů mezi velmocemi sdruženými
ve „výboru čtyř“ i nestabilní situace ve Francii po návratu
Bourbonů (Ludvík XVIII.) se pokusil využít sesazený císař
Napoleon I. a znovu se dostat k moci.
Útěk excísaře Napoleona I. z ostrova Elba se stal hlavní událostí nejen pro
účastníky vídeňského kongresu, ale i pro evropské veřejné mínění, které o něm
bylo informováno prostřednictvím tisku.
Přeložte s pomocí anglicko-českého slovníčku, o čem tehdy na své titulní
stránce psal list Le Monitor Universal (přeloženo z francouzštiny do angličtiny):
● 10 March: The Corsican ogre has just landed in Golfe-Juan
● 11 March: The tiger has arrived to Gap
● 12 March: The monster has slept in Grenoble
● 13 March: The tyran has crossed Lyon
● 18 March: The usurpator has been seen sixty leagues from Paris
● 19 March: Bonaparte strides along but he will never enter Paris
● 20 March: Napoléon will be tomorrow below our city walls
● 21 March: The Emperor has reached Fontainebleau
● 22 March: His Imperial and Royal Majesty entered yesterday His castle of
Tuileries among his lawful subjects.
Diskutujte ve skupině, jakou roli v informování o určitých událostech hrají i
dnes sdělovací prostředky, co všechno ovlivňuje to, jakým způsobem a o čem
informují atd.
Teprve až hrozba Napoleonova návratu do vrcholné politiky přimě-
la velmoci na vídeňském kongresu k urovnání vzájemných sporů a
společnému postupu proti „věčnému rušiteli klidu a míru“ v Evropě.
Krátce po definitivní porážce císaře Napoleona I. u Waterloo 9.
června 1815 se do Paříže vrátil Ludvík XVIII. (1814–1824), aby s
vítěznými mocnostmi uzavřel nový, pro Francii tentokráte
nevýhodný mír. Francie ztratila všechny své územní zisky z dob
Klemens Wenzel Johann Nepomuk Lothar kníže Metternich byl hlavní postavou
vídeňského kongresu, který se konal od 1. října 1814 až do 9. června 1815. Do roku 1848 patřil kníže Metternich k hlavním osobnostem evropské politiky. Svým diplomatickým nadáním zajistil Rakouskému císařství vlivné postavení v Evropě i přes řadu jeho porážek v napoleonských válkách. Nové uspořádání vztahů v Evropě po roce 1815 označované jako „vídeňský systém“ bývá někdy dokonce ne zcela přesně nazýváno „systémem Metternichovým“. Rakouský kancléř si sám svůj význam dobře uvědomoval, v jednom z dopisů tehdy napsal: „Svět veškerou tíhou spočívá na mých ramenou.“
► Proč byl pro pobyt
sesazeného císaře Napoleona I.
vybrán ostrov Svaté Heleny?
◄ Při setkání monarchů a diplomatů ve Vídni, jak ukazuje tato
dobová karikatura, nešlo jen o politická jednání. Pro účastníky kongresu se pořádala divadelní představení, lovy, výlety a především plesy (viz obr. nahoře – odtud pochází i označení „tančící kongres“). Který slavný hudební skladatel byl autorem tehdy populárních vídeňských valčíků?
136
napoleonských válek, musela vrátit umělecká díla svezená do Paříže
z celé Evropy a měla zaplatit vítězům 700 milionů franků válečných
reparací. Na podmínky uzavřeného míru pak dohlíželo 150 000
spojeneckých vojáků, kteří na pět let obsadili hlavní francouzské
pohraniční pevnosti.
Závěrečná dohoda účastníků vídeňského kongresu byla pode-
psána 9. června 1815, jejím hlavním cílem bylo především zajistit
návrat Napoleonem sesazených dynastií a v daných zemích
obnovit předrevoluční poměry. Kongres dále potvrdil vznik
několika nových států a množství územních změn, ke kterým došlo
ve prospěch vítězných států a které výrazně změnily politickou
mapu Německa a Apeninského poloostrova.
Vídeňský kongres zajistil návrat Bourbonů nejen do Francie, ale i na trůny ve
Španělsku či v Neapolském království, papeži byl vrácen církevní stát. Velmoci
rozhodly o nové mapě Evropy. Na území zaniklé Svaté říše římské národa
německého vznikl Německý spolek, původních více než 300 států nahradilo
volné sdružení 35 států a 4 svobodných měst. Hlavní roli v něm hrálo Rakousko,
které předsedalo jednání společného sněmu zasedajícímu ve Frankfurtu nad
Mohanem. Hlavní část Vévodství varšavského, které Napoleon I. vytvořil, bylo
personální unií spojeno s Ruskem jako Polské království. Rusko kromě Polska
připojilo ke svému území ještě Besarábii a Finsko (Švédsko bylo za jeho ztrátu
odškodněno ziskem Norska, odebranému poraženému Dánsku). Nizozemské
království, vytvořené jako určitá bariéra proti případné další rozpínavosti
Francie, zabíralo území dnešního Nizozemí, Belgie a Lucemburska. Rakousko
sice ztratilo své državy na Rýně a Rakouské Nizozemí, získalo však Lombardsko
a Benátsko v severní Itálii a oblast Dalmácie. V menších středoitalských státech
(v Parmě, Modeně a Toskánsku) navíc nově vládli příslušníci vedlejší větve
Habsburků. I Prusko se neobyčejně rozrostlo, zejména na západě v bohatém
Porýní, kde např. získalo území trevírského a kolínského arcibiskupství. Od
Saska dostalo Prusko nemalou část jeho území s 850 000 obyvateli, na východě
mu byla přiřčena menší část bývalého Velkovévodství varšavského (Poznaňsko,
Gdaňsk a Toruň), na severu někdejší švédské Pomořany. Velká Británie si
ponechala některé strategické námořní základy, které se jí podařilo obsadit v
průběhu napoleonských válek (např. Maltu, Jónské ostrovy, ostrov Helgoland v
Severním moři, Kapsko na jihu Afriky, Mauritius [maurícijus], Seychely [sejšeli]
a Cejlon v Indickém oceánu).
Ludvík XVIII. (1755–1824), bratr
popraveného Ludvíka XVI. a Karla X., se stal po abdikaci Napoleona I. francouzským králem. Restaurace Bourbonů vyvolávala v zemi obavy z pomsty a nároků emigrantů, kteří se vraceli do Francie. Přestože Ludvík XVIII. potvrdil majetkové změny v průběhu revoluce, ponechal v platnosti Napoleonův občanský zákoník a schválil novou ústavu, byl jeho režim od počátku neoblíbený. Toho využil excísař Napoleon I. a po útěku z Elby se bez problémů chopil ve Francii znovu moci. Proč po Ludvíku XVI. nastoupil
na francouzský trůn Ludvík
XVIII.?
◄ Evropa po vídeňském
kongresu
► Proč se také někdy říká
Polskému království,
existujícímu v 19. století,
„Kongresovka“?
►Kde leží historické území
označované jako Besarábie?
► Proč bylo Prusko odškodněno
právě na úkor Saska?
► Co bylo z hospodářského a
zejména vojenského hlediska
nevýhodou pruského území,
táhnoucího se od hranic Francie
až k hranicím Ruska?
137
Na návrh ruského cara Alexandra I. bylo ve Vídni přijato prohlá-
šení, nazvané Svatá aliance, k němuž vedle rakouského císaře
Františka I. a pruského krále Fridricha Viléma III. přistoupili v
dalších letech téměř všichni evropští monarchové. Panovníci Ruska,
Rakouska a Pruska se dohodli na vzájemné spolupráci, která měla
zabránit jak vzájemným konfliktům, tak šíření demokratických a
liberálních myšlenek i revolučních nálad. Přestože Svatou alianci
mnozí považovali slovy Metternicha „za zvučnou a prázdnou
listinu“, stala se po roce 1815 významným nástrojem k potlačování
svobodomyslných projevů v různých částech Evropy a udržení
statusu quo [kvó].
Členem Svaté aliance se po kongresu v Cáchách stala i Francie. Na tomto
kongresu bylo na podzim roku 1818 rozhodnuto o snížení předepsané válečné
náhrady ve výši 700 milionů franků na 265 milionů. Podpisem cášského
protokolu byla ukončena okupace Francie a Francouzské království se stalo
plnoprávným členem evropských zemí.
Svatá aliance ztělesňovala pro evropskou veřejnost návrat ke
starým feudálním pořádkům, které byly v rozporu s moderní
představou o svobodě člověka i národa. Proti znovu nastolené
absolutistické moci panovníka vzrůstal odpor v mnoha evropských
zemích. Vznikla řada tajných spikleneckých spolků, jejichž aktivity
časem přerostly v pokusy o revoluční změny poměrů. Po vzoru
americké a francouzské revoluce žádali obyvatelé těchto zemí
především o vydání ústavy a uzákonění občanských práv. Italové,
Němci, Poláci i balkánští Slované navíc usilovali o národní
sjednocení a vytvoření vlastního občanského státu. Řadě změn,
které tyto revoluce vyvolaly, nedokázala zabránit ani Svatá aliance
– např. pádu absolutistické monarchie ve Francii v roce 1830,
rozpadu Nizozemí a následnému vzniku Belgie, nebo osamostatnění
bývalých španělských kolonií a Brazílie v Latinské Americe
v průběhu 20. let 19. století.
Boj za nezávislost Střední a Jižní Ameriky probíhal ve dvou etapách, první
propukla v době, kdy Španělsko obsadila vojska císaře Napoleona I., pyrenejský
stát tím ztratil nad svými americkými koloniemi jakoukoliv kontrolu.
Svatá aliance a její zakladatelé –
zleva ruský car Alexandr I., rakouský císař František I. a pruský král Fridrich Vilém III. Zjistěte, které státy se ke Svaté alianci nepřipojily a proč.
Z pověření Svaté aliance zasáhlo
Rakousko na jaře 1821 proti
revolucím v Neapolsku a v severní
Itálii, v dubnu 1823 potlačila
Francie revoluční hnutí na Pyre-
nejském poloostrově (vzpoura
části důstojníků vyvolala revoluci
v Madridu, která donutila
španělského krále vydat ústavu).
► Vysvětlete, v jaké situaci byli
Němci a Italové po
napoleonských válkách.
Proč nelze v této době hovořit o
Německu a Itálii?
Simón Bolívar (1783–1830) byl
nejvýznamnější postavou boje Střední a Jižní Ameriky za nezávislost na Španělsku. Zjistěte, co všechno je po tomto politikovi a schopném generálovi pojmenováno, a to nejen v jeho rodné Venezuele.
◄ Latinská Amerika na počátku 19. století
138
Skutečně úspěšná však byla až druhá fáze národně osvobozeneckého boje
v letech 1815–1826, kdy se osvobodila většina latinskoamerických zemí. Zásluhu
na úspěchu povstání měl především zkušený generál Simón Bolívar, který v čele
povstaleckých oddílů a s finanční i diplomatickou podporou od Spojených států
amerických a Velké Británie dovedl boj za osvobození Latinské Ameriky do
vítězného konce. Koloniální nadvládu udrželi Španělé pouze nad ostrovy Kuba a
Portoriko. Nové státy ve Střední a Jižní Americe byly však hospodářsky a
politicky velmi slabé a moci se v nich ujaly většinou vojenské junty a místo
Španělska se začaly orientovat na hospodářskou spolupráci s USA.
První stát Latinské Ameriky, který se osamostatnil, byl původně
francouzskou kolonií. O který dnešní stát jde?
Co sledovaly USA a Velká Británie podporou vzbouřenců proti Španělsku?
Který italský národní hrdina získal v národně osvobozovacích bojích
v Latinské Americe cenné zkušenosti pro revoluční boj za sjednocení Itálie?
Které nové státy v Latinské Americe tehdy vznikly?
Řecké povstání Osmanská říše prožívala od konce 17. století postupný mocenský
úpadek, přesto však i nadále ovládala většinu Balkánského polo-
ostrova s pravoslavným obyvatelstvem, které se bránilo tureckému
útlaku častými povstáními. Hluboká krize, kterou procházela říše
osmanských sultánů, dávala naději národně osvobozeneckému hnutí
na úspěšný boj proti turecké nadvládě. Po neúspěšných povstáních
Srbů a Rumunů se k odporu roku 1821 odhodlali i Řekové.
Tlak evropské veřejnosti i tisku přiměl vlády Velké Británie,
Francie a Ruska, které navíc vystupovalo v mezinárodních vztazích
jako ochránce pravoslavných poddaných tureckého sultána, k vo-
jenské pomoci řeckým povstalcům. Společnými silami v roce 1827
porazily turecko-egyptské loďstvo u Navarina, ve stejné době se
Francouzi vylodili na Peloponésu a ruské jednotky úspěšně překro-
čily pohoří Balkán. Osmanská říše byla donucena podepsat v roce
1829 s Ruskem tzv. drinopolský mír, kterým se zavázala poskyt-
nout širokou autonomii nejen Řekům, ale i Srbům a obyvatelům
Valašska a Moldavska. Rusové mírem získali kontrolu nad dunaj-
skou deltou a téměř celým východním pobřežím Černého moře a
jeho obchodní lodě mohly volně proplouvat černomořskými úži-
nami.
Nezávislým státem se Řecko stalo v roce 1830, nové samostatné
království ale ještě nezahrnovalo všechna území obývaná Řeky.
Pomník lorda Byrona v Athénách
k uctění památky tohoto anglického básníka a bojovníka za řeckou svobodu. Ke kterému uměleckému směru patřil svou tvorbou i životem George Gordon Byron?
Triumfální oblouk v Petrohradě
postavený na památku ruského vítězství ve válce s Tureckem (1828–1829), které oslavovali i čeští vlastenci. Již v roce 1829 vydal František Ladislav Čelakov-ský svou slavnou sbírku Ohlasy písní ruských. Která báseň z této sbírky připomíná vítězství Rusů nad Turky?
► Kdo se stal prvním řeckým
králem a z jakého rodu
pocházel?
◄ Vraždění na ostrově Chiu (Eugène Delacroix [ežen
delakroa]) Řecké povstání za nezávislost bylo jedním z prvních příkladů v moderních dějinách, kdy se ukázala síla veřejného mínění v civilizovaném světě. Antické Řecko bylo kolébkou evropské civilizace, obyvatelé Evropy sledovali od počátku boj Řeků za svobodu s netajenými sympatiemi. Evropskou veřejnost pobouřili zprávy o krutostech Turků a masakrech civilního obyvatelstva. Mimořádný ohlas měly zejména události na ostrově Chiu z dubnu 1822, kde bylo Turky povražděno, či prodáno do otroctví 43 000 z celkového počtu 45 000 křesťanských obyvatel ostrova. Spisovatelé, novináři a někteří politici burcovali své vlády, aby povstalcům pomohly. Kromě finanční pomoci neváhali příznivci řecké svobody přispět i osobním nasazením. Mezi tisíci dobrovolníky byl i slavný anglický básník lord George Byron [džorč bajron], který v Řecku během povstání zemřel.
139
Povstání děkabristů Po napoleonských válkách i v Rusku rostla nespokojenost s car-
ským samoděržavím, které bylo vnímáno jako hlavní překážka po-
třebné modernizace země. Hlavními nositeli pokrokových myšlenek
a změn byli především mladí armádní důstojníci, kteří se v rámci
bojů s napoleonskou Francií dostali až do západní Evropy a mohli
tak srovnat tamní poměry s tuhým carským absolutismem v zaosta-
lém Rusku.
Tajné spolky ruské svobodomyslné šlechty v armádě se rozhodly
využít krátkého období bezvládí po smrti cara Alexandra I. (vládl
v letech 1801–1825) k zahájení vojenského povstání s cílem
modernizovat Rusko a přeměnit ho v konstituční monarchii. Proti
novému caru Mikuláši I. (vládl v letech 1825–1855) vyvolali
důstojníci petrohradské posádky povstání.
▲ Na Senátním náměstí v Petrohradě se 26. prosince (prosinec – rusky děkabr)
1825 shromáždily asi 3 000 vojáků, kteří odmítli složit přísahu věrnosti novému caru, pokud nepřistoupí na jimi požadované změny – především vydání ústavy. Povstání však bylo špatně zorganizováno a sami povstalci se neshodli na tom, čeho chtějí vlastně dosáhnout. Po krátkém vyjednávání poslal car proti váhajícím vzbouřencům vládní vojsko, které posíleno dělostřelectvem nad nimi snadno zvítězilo. Pět vůdců děkabristů bylo popraveno a mnoho dalších posláno do vyhnanství na Sibiř.
Odpovědí státní moci na neúspěšný pokus děkabristů o změnu si-
tuace v Rusku bylo upevnění samoděržaví, zostření cenzury a
nastolení tvrdého policejního režimu, který po roce 1830
omezoval i cestování Rusů do ciziny, a to i v případě studií na
zahraničních univerzitách.
V rámci Svaté aliance se Rusko velmi aktivně podílelo na
potlačování jakýchkoliv revolučních výbuchů, tvrdě zakročilo proti
polskému povstání z let 1831 a 1846, porazilo maďarskou revoluční
armádu v roce 1849 u Világose [világoše]. Svými současníky byl
proto ruský car Mikuláš I. označován jako „četník Evropy“.
Současně s vojenskými zásahy proti revolucím zahraniční politika
Ruska ve snaze posílit ruský vliv zejména na Balkáně podporovala
slovanské národy v boji s Osmanskou říší.
Červencová revoluce a její ohlas v Evropě Impuls k další revoluční vlně v Evropě přišel z Francie. Restau-
race bourbonské dynastie po napoleonských válkách byla spojena se
snahami o znovuzavedení absolutismu, které zesílily po nástupu
Karla X. (vládl v letech 1824–1830). Mladší bratr předchozího
krále Ludvíka XVIII. prosadil zákon o restituci majetku zabaveného
za revoluce, zakázal kritiku církve. Proti jeho nařízením z července
1830, jimiž zavedl cenzuru, omezil volební právo a rozpustil
Alexandr Sergejevič Puškin
(1799–1837) patřil spolu s dalšími ruskými spisovateli k velkým obdivovatelům a přátelům děkabristů. Jaké důsledky měl pro Puškina tento jeho postoj?
Frederic Chopin [frederyk šopén]
(1810–1849), hudební virtuos a skladatel, jeden z mnoha polských emigrantů, kteří v cizině proslavili svou neexistující vlast. Kteří další významní umělci a vědci 19. století měli polský původ?
► Čím zdůvodňoval ruský car
svou expanzivní balkánskou
politiku?
► Který český básník pomáhal
polským emigrantům utíkajícím
před pronásledováním po
porážce povstání v roce 1831?
140
parlament, Pařížané znovu povstali. Tzv. červencovou revolucí byl
Karel X. svržen, do čela země sněmovna zvolila „králem Francouzů
z boží milosti a vůle národa“ Ludvíka Filipa (vládl v letech 1830–
1848) z orleánské větve Bourbonů, který přísahal na novou ústavu a
zavázal se k jejímu dodržování. Svatá aliance proti definitivnímu
pádu Bourbonů ve Francii nezasáhla.
Červencová monarchie přinesla svobodnější atmosféru a příznivé
podmínky pro podnikání, politická moc však zůstala nadále jen v
rukou šlechty a úzké skupiny nejbohatších, zejména příslušníků
finanční a průmyslové buržoazie.
Červencová revoluce měla bezprostřední ohlas v sousedním Nizo-
zemském království, kde v Bruselu koncem srpna 1830 vypuklo
lidové povstání proti nizozemské nadvládě. Katolické obyvatelstvo
bývalého Rakouského Nizozemí, spojeného od vídeňského kon-
gresu s Nizozemskem, se cítilo nábožensky, politicky i jazykově
diskriminováno. Nizozemská vláda totiž upřednostňovala kalvínství
a snažila se prosadit ve francouzsky hovořících oblastech holand-
štinu jako jediný úřední jazyk. S podporou Velké Británie a Francie
se povstalcům podařilo dosáhnout odtržení a vytvoření vlastního
samostatného státu Belgie. Nová evropská konstituční monarchie
byla stejně jako Švýcarsko neutrálním státem. Ve druhé polovině
19. století se Belgie stala díky bohatým nalezištím uhlí a železné
rudy průmyslově vyspělou zemí s vlastním koloniálním panstvím.
Neúspěšně naproti tomu skončila povstání v některých italských
a německých státech a v Polském království, která byla vyvolána
zprávami o úspěšné revoluci ve Francii. Nekompromisním zákro-
kem rakouských a pruských vojsk v rámci Svaté aliance byla hnutí,
vedená tajnými spolky Mladá Itálie a Mladé Německo, usilujícími
o sjednocení svých zemí, potlačena. Stejný osud postihl i polské
povstání proti carovi Mikuláši I. Mnoho z polských povstalců, nad
nimiž na jaře 1831 zvítězily ruské jednotky, putovalo do sibiřského
vyhnanství. Polsko bylo zbaveno autonomie a kleslo na úroveň řa-
dové ruské gubernie, v níž navíc byla prováděna násilná rusifikace a
pronásledována katolická církev.
1. Jaké bylo uspořádání Evropy po vídeňském kongresu?
2. Co bylo cílem Svaté aliance a které země stály u jejího zrodu?
3. Jaké byly cíle a výsledky revolučních hnutí v jednotlivých
evropských zemích?
4. Kdo to byl Simón Bolívar a proč je dodnes v zemích Latinské
Ameriky tak populární?
gubernie – administrativní oblast
v Rusku
junta – vláda nastolená převratem
reparace – náhrada válečné škody
vyžadovaná na poraženém státu
rusifikace – porušťování, zavádění
ruštiny jako jediného úředního i
kulturního jazyka
status quo – současný stav, stav
v daném okamžiku
Jan Klíma – Simón Bolívar;
Zrození Latinské Ameriky Michal Rapport – Evropa 19.
století Jaroslav Šedivý – Děkabristé
Milan Švankmajer – Dějiny
Ruska
Bídníci [Les Misérables], režie:
Jean-Paul Le Chanois (1958), Bille
August (1998), Tom Hooper
(2012)
Tip na návštěvu divadla:
Claude-Michel Schönberg, Alain
Boublil – Les Misérables
◄ Svoboda vede lid na barikády
(Eugène Delacroix) K sílícím protestům liberálních poslanců vůči autoritářské politice Karla X. se 27. července 1830 v Paříži přidali i řemeslníci a dělníci, v ulicích opět vyrostly barikády. Boje trvaly tři dny a vyžádaly si více než tisíc obětí. Ke vzbouřeným Pařížanům se přidala i většina vládního vojska, s jehož pomocí byl dobyt i královský palác. Karel X. musel abdikovat a uprchnout z Francie. Pro zvídavé: Ve které zemi nalezl tento sesazený monarcha politický azyl?
141
23. Průmyslová revoluce
Na počátku 19. století byla Evropa ještě převážně zemědělská.
Mohutný rozmach vědy a techniky v 18. století ji přeměnil za
pouhých sto let v industriální společnost. Tuto změnu zapříčinil
kromě jiného i velký vzestup strojové velkovýroby zboží na úkor
tradiční ruční řemeslnické výroby. Zboží se již nevyrábělo pro pře-
dem určeného zákazníka podle jeho objednávky, ale bylo určeno
pro světový trh, v němž začaly hrát hlavní roli poptávka a nabídka.
Úspěch výrobce závisel na zájmu anonymního zákazníka a na
odvaze riskovat a přicházet na trh s něčím novým. Tržní hospo-
dářství se během 19. století stalo podstatou evropské ekonomiky.
Kromě organizace výroby se od základů změnil i životní styl Evro-
panů, krajina, v níž dosud žili, se výrazně proměnila. Tomuto
zásadnímu převratu říkáme průmyslová revoluce. Zcela logicky
započala tato převratná civilizační změna v tehdy nejvyspělejší
zemi světa – v Anglii, která se díky tomu často označuje jako
„kolébka průmyslové revoluce“.
Průmyslová revoluce odstartovala v Anglii již v poslední třetině
18. století, kontinentální Evropu zasáhla postupně až v období po
napoleonských válkách. Do poloviny 19. století byla všechna nej-
důležitější odvětví britského průmyslu plně mechanizovaná.
Předpoklady pro vznik průmyslové revoluce Na počátku 18. století se v Anglii vytvořil dostatek předpokladů
příznivých pro rozvoj průmyslu. Byl to volný finanční kapitál (pe-
níze), dostatek pracovních sil, zdroje potřebných nerostných su-
rovin, rozsáhlé trhy a v neposlední řadě rozvoj techniky.
Na rozdíl od kontinentální Evropy nebylo podnikání v ostrovním
království omezeno jen na střední vrstvy, podílela se na něm i aris-
tokracie. Anglická šlechta vlastnila rozsáhlé plochy zemědělské
půdy, z nichž jí plynuly nemalé zisky. Takto získaný finanční
kapitál mohla investovat do budování nových továren, vodních
kanálů a železnic. Ohrazování polí, tj. přeměna zemědělské půdy na
pastviny pro ovce, chované pro vlnu, připravila mnoho venkovanů o
obživu. Lidé z těchto oblastí byli nuceni hledat práci ve městech a
představovali potřebnou volnou pracovní sílu, nucenou těžce praco-
vat v nově vznikajících továrnách i za mizivou mzdu.
Podmínky pro přechod ke strojové velkovýrobě se nejdříve vytvo-
řily v textilní výrobě. Šlo o obor s dlouhou výrobní tradicí, který
měl navíc zajištěný stabilní odbyt a nevyžadoval žádné velké
vstupní investice – zavádění technických novinek zde bylo proto
nejjednodušší. Ve druhé polovině 18. století proběhla v Anglii
mechanizace textilní výroby zejména v souvislosti s dovozem
levné bavlny z amerických plantáží. Její zpracování vyžadovalo
nové technické postupy a vedlo k sestrojení nových textilních
strojů, kterými se zdokonalilo spřádání a tkaní – zrychlením procesu
výroby látek se výrazně zvýšil i celkový objem textilní produkce.
V roce 1733 vynalezl John Kay [džon kej] (1704–1780) mechanický „létající
člunek“, který zdvojnásobil výkon tkalce a utkaná látka mohla být navíc mnohem
širší. Vylepšený tkalcovský stav byl schopen zpracovat přízi od deseti až dvanácti
přadlen, pracujících s ručním kolovratem. Zvýšená spotřeba příze si vynutila
Pojem průmyslová revoluce jako
první použil francouzský
revolucionář Louis Auguste
Blanqui [luj ógist blanki] (1805–
1881), když přirovnal změny
v britském hospodářství i
společnosti k revolučním změnám,
které nastaly ve Francii po pádu
Bastily.
► Proč některé změny a období
označujeme jako revoluční?
Které podobné dramatické
změny z předchozích dějin
znáte?
Které nerostné suroviny jsou nutné
pro průmyslový rozvoj a v jaké
části Anglie se na počátku 19.
století těžily?
Chov ovcí byl od středověku
hlavním hospodářským oborem na anglickém venkově. Vlna se nejprve dovážela ke zpracování do Flander, později se vlněné látky vyráběly v místních textilních manufakturách. Které další suroviny se zpracovávaly v textilní výrobě?
„Létající člunek“ Johna Kaye
142
zlepšení techniky předení (výrobu příze a nití ze surové vlny či bavlny). První
vylepšený spřádací stroj s názvem „mule“ [mjúl], který vyráběl jemnou a
současně i pevnou přízi, zkonstruoval v roce 1779 Samuel Crompton [samjuel
kromptn] (1753–1827). Cromptonův spřádací stroj byl dvěstěkrát výkonnější než
starý kolovrat. Příze se vyráběla ve velkém, nyní však chyběli tkalci schopní tak
velké množství příze zpracovat. S touto situací si poradil Edmund Cartwright
[kártvrajt] (1743–1823), který v roce 1785 přišel s prvním prototypem
mechanického tkalcovského stavu – svůj vynález zdokonaloval téměř dalších
dvacet let. V tovární výrobě byl původně mechanický stav již poháněn parním
strojem (jeden textilní stroj mohl denně zpracovat až 2 000 vřeten příze).
Zjistěte, proč se Cromptonův vylepšený spřádací stroj jmenoval právě
„mule“ (tj. kříženec).
Vznik a průběh průmyslové revoluce Anglie jako první začala ve velkém využívat výsledky vědeckého
a především technického pokroku a zaváděla je do běžné praxe.
V řadě textilních továren se už na konci 18. století začal uplatňovat
zdokonalený parní stroj Jamese Watta, který pracoval rovno-
měrně, byl výkonnější a jeho provoz byl levnější než u jeho před-
chůdců. Bylo ho možno použít jako hnacího stroje, a to nejen
v textilních továrnách.
Nemalý podíl na úspěchu v podnikání měla i příslovečná britská
vytrvalost a houževnatost, vycházející z protestantské víry, která –
oproti katolickému odevzdání se do „vůle Boží“ – hlásala: „Přičiň
se, a Bůh ti pomůže.“
Další výhodou Velké Británie bylo její rozsáhlé koloniální pan-
ství, které anglickému průmyslu sloužilo jako zdroj levných
surovin a současně jako stálé odbytiště pro jeho výrobky. Po
válkách s Francií navíc neměla Velká Británie na světových mořích
žádnou konkurenci a ovládala světový obchod až do první světové
války.
Na počátku průmyslové revoluce byla poprvé v dějinách v celém
jednom odvětví lidské činnosti nahrazena ruční práce stroji a
domácká práce společnou prací ve velkých budovách – továrnách.
Obdobný převratný vývoj jako v textilnictví nastal vzápětí i
v dalších průmyslových odvětvích. Parní stroj umožnil výstavbu
továren prakticky kdekoliv, bez ohledu na dřívější závislost na
vodní síle. Práce na strojích se dala snadno naučit, nevyžadovala
velkou fyzickou sílu ani příliš velkou odbornou kvalifikaci.
V továrnách byly proto zaměstnávány jako levná pracovní síla
hlavně ženy a děti (nezřídka již od pěti let). Za práci trvající 12 i
více hodin denně dostávaly jen nepatrnou mzdu. Strojově vyráběné
látky byly proto levné a snadno prodejné, levná pracovní síla přiná-
šela majitelům továren velké zisky.
Jak ukazují obě dobové fotografie, byly děti zneužívány jako levná pracovní síla nejen k obsluze textilních strojů, ale např. i jako dětští horníci. Dětská práce byla
Jedna z prvních verzí mechanic-kého tkalcovského stavu Edmunda Cartwrighta z roku
1785
James Watt byl skotský mechanik,
fyzik-samouk a vynálezce, kterého proslavil zdokonalený parní stroj. O parním stroji se dozvěděl již ve svých 23 letech a po devítiletém úsilí se mu podařilo dosud známou konstrukci parního stroje výrazně vylepšit. První Wattův parní stroj z roku 1775 byl určen k pohonu dmychadla vysoké pece. Záhy se začaly parní stroje firmy Watt & Boulton [bultn] z továrny v Soho u Birminghamu [bermingemu] využívat v zatopených dolech k odčerpávání vody – použití nového stroje výrazně zlevnilo těžbu. Nové 19. století se stalo „stoletím páry“, zrodilo se ve znamení Wattova parního stroje, který se za dalších sto let v podstatných rysech nijak zásadně nezměnil. Na rodné Skotsko pamatoval Watt i ve své závěti, když značnou část svého jmění odkázal univerzitě v Glasgow [glásgou]. Kdo se před Jamesem Wattem podílel na vynálezu parního stroje? Která veličina v soustavě SI se označuje jako jeden watt (W)?
143
jako nehumánní tvrdě kritizována celou řadou myslitelů včetně autorů populárních
společenských románů, jako byl např. Charles Dickens. Dětská práce však není rozhodně otázkou minulosti, patří k hlavním problémům i v současnosti. I dnes podle statistik Mezinárodní organizace práce je především v zemích subsaharské Afriky či Asie zaměstnáno v zemědělství, nebo v továrnách na 218 milionů dětí, které tak ztrácejí možnost se vzdělávat a získat tak v budoucnosti lépe placené zaměstnání. V roce 2002 byl 12. červen vyhlášen jako Mezinárodní den boje proti dětské práci.
Tragédie dětských dělníků v Guangdongu
Podle čínského deníku Southern Metropolitan jsou děti posílány do práce rodiči:
ti jsou k tomu dohnáni tíživou finanční situací. V naději, že děti vydělají peníze,
které pomohou rodině přežít, svěřují své ratolesti předákům. V přítomnosti
reportéra Epoch Times se před budovou místního obchodu sešla asi stovka dětí
držících lavory, přikrývky atd., některým zřejmě nebylo ani 10 let. Vypadaly jako
zboží vystavené v supermarketu, jedna řada vedle druhé – na výběr.
Podle místního usedlíka pana Min Shaoa na místo dochází několik šéfů místních
podniků, kteří děti odvádějí. „... v listopadu a v prosinci tady naložili několik
náklaďáků plných dětí, prodaných, jako zelí na krámě...“ říká Min.
... Když v továrně není práce, předáci platí dětem pouze 10 yuanů (asi 23 Kč) na
den. Poté, co zaplatí nájemné, dětem zbývá jen 5 yuanů na jídlo. ... Aby co nejvíce
zvýšili své zisky, předáci nutí děti pracovat 12 až 16 hodin denně. Jsou často bity
a hubovány; do sytosti se najedí jen jednou za několik dní. Podle jednoho z
dětských nádeníků mohou být atraktivní dívky kdykoliv znásilněny a dobře
vypadající dívky bývají lákány, aby od „šéfů“ braly drogy; poté jsou posílány na
různá místa, kde jsou nuceny k prostituci.
Při každodenní bezvýchodné a namáhavé práci myslí děti často na útěk. Ale cesty
ven z města jsou pro ně uzavřeny, předáci jim vyhrožují smrtí a varují je, že na
útěk by mohly „těžce doplatit“. Desetiletý Amo říká, že pracuje už dva měsíce v
továrně na elektroniku v Dongguanu, 16 a půl hodiny denně (od 8:00 do 0:30)
„Jsem moc unavený, chci jít domů, všichni chceme jít domů, ale nemáme peníze
na autobus.“ (upraveno, www.velkaepocha.sk)
K výrobě výkonnějších textilních strojů a později i dopravních
prostředků bylo potřeba mnohonásobně zvýšit výrobu železa a
oceli. Stále se zvyšující se počet parních strojů potřeboval stále
větší množství uhlí, byly proto otevírány nové doly. V letech 1790–
1840 stoupla ve Velké Británii těžba uhlí čtyřnásobně, výroba
surového železa až dvacetinásobně.
V hutnictví se k tavbě železa začal místo dřevěného uhlí užívat
koks. Nové vysoké pece umožňovaly vyrábět železo ve velkém
množství a vysoké kvalitě. Značné oblibě se těšila zejména litina,
která se hodila nejen k výrobě strojů, ale i zbraní. Britskými děly
byly vyzbrojeny lodě téměř všech námořních států.
Všechny součástky parního stroje musely být vyrobeny z kovu, což vedlo k roz-
machu nového průmyslového oboru – strojírenství. Jednotlivé díly musely do
sebe přesně zapadat, k jejich výrobě bylo zapotřebí odpovídajících nástrojů.
Vedle prvních strojních vrtaček se již na konci 18. století začaly používat i první
moderní soustruhy.
Důsledky průmyslové revoluce Velká Británie svůj technologický náskok žárlivě střežila. Britské
úřady bránily vývozu nové techniky a odchodu vynálezců a kvalifi-
kovaných dělníků ze země přísnými zákazy a hrozbou tvrdých
trestů. Přesto se průmyslová revoluce do poloviny 19. století po-
stupně rozšířila i na evropskou pevninu a do zámoří – zejména do
Spojených států amerických. Rozmach tovární výroby nastal ve
Charles Dickens [čárls dykens] (1812–1870) Ve kterých románech zachytil tento slavný anglický spisovatel těžké pracovní i životní podmínky dětí? Najděte v jeho díle ukázku, na níž ukážete ostatním ve třídě, jaká byla situace dětí v 19. století ve viktoriánské Anglii.
Ironická kresba z roku 1912 poukazující na zneužívání dětí jako levné pracovní síly v továrnách, či v dolech.
Vyhledejte v denním tisku, či na internetu aktuální zprávy o problematice dětské práce ve světě. Diskutujte ve třídě o této problematice, o důvodech zneužívání dětí v daných regionech světa, jaká negativa to přináší, zda a jak by se dalo proti tomuto společenskému nešvaru bojovat atd.
V čem se koks liší od běžného uhlí
a jak se vyrábí litina?
Zjistěte, čeho se týká a v čem
spočívá technologie besemerování.
144
ve 20. letech 19. století nejdříve na území dnešní Belgie, záhy poté
následovala Francie, ve 40. letech Prusko a další středoevropské
státy včetně habsburské monarchie. Ostatní oblasti, zejména jihový-
chodní a východní Evropa, se ve vývoji opožďovaly.
Hospodářská vyspělost zemí se nejdříve měřila textilním průmys-
lem, později množstvím vytěženého uhlí a vyrobeného železa. Po-
dobně jako ve střední a jihozápadní Anglii vznikla na kontinentu
blízko zdrojů nerostných surovin nová průmyslová centra, např. v
okolí Paříže, v Porúří, v jižním Německu a ve Slezsku.
Parní stroj se stal postupně běžným pohonem nejen v průmyslu, ale
i v dopravě. K přepravování velkého množství surovin a zboží
musela být nově budována rozsáhlá dopravní síť, zvětšoval se počet
silnic, stavěných tak, aby snesly vyšší zatížení. Nejlacinější byla do-
prava po vodě, a proto v Anglii nastalo masové splavňování řek a
budování vodních průplavů. Do konce 18. století tu vzniklo více než
5000 kilometrů vodních kanálů. Kromě vodních cest se v Anglii
jako v první zemi na světě začalo s budováním železnic. O rozvoj
železniční dopravy se nejvíce zasloužil George Stephenson
[džordž stývnzn] (1781–1848), který roku 1814 podnikl první
zdárný pokus s parní lokomotivou a již o 11 let později otevřel
první veřejnou železniční trať pro dopravu osob na světě. Železnice
zrychlila a zlevnila dopravu a zvýšila množství dopravených su-
rovin a průmyslového zboží, a to i na velké vzdálenosti, a podpořila
tím konkurenci. Pokud bylo zboží místního výrobce příliš drahé,
umožnily nízké náklady na dopravu dovézt obdobné zboží i z větší
dálky. Díky tomu postupně vznikly na území jednotlivých států
celostátní trhy. Železniční doprava umožnila i větší pohyb
obyvatelstva, lidé se nyní mohli mnohem snadněji stěhovat za
prací, zrychlil se i přenos informací. Vzdálenost, která pěšky trvala
několik týdnů, dostavníkem několik dnů, se nyní díky železnici dala
urazit za několik hodin.
► Co bylo hlavní příčinou
zaostávání jihovýchodní a
východní Evropy za západní i
střední Evropou?
► Zjistěte s pomocí školního
atlasu světa, která současná
průmyslová centra vznikla
v některé z uhelných pánví.
Locomotion [lokomoušn]
První veřejná železnice pro osobní dopravu na světě byla otevřena 27. září 1825, měřila 12 kilometrů a spojovala města Stockton [stoktn] a Darlington [darlinktn]. První vlak byl osazen strojem nazvaným „Locomotion“, schopným utáhnout 33 vozů s nákladem o 90 tunách rychlostí 19 km/h. Jak by slovo „Locomotion“ znělo v českém překladu?
Socha k uctění George Stephensona, přezdívaného „otec železnic“, před nádražní budovou ve městě Chesterfield [čestrfíld].
◄ Rocket [roket] (česky „Raketa“) byla první
skutečně moderní lokomotivou. George Stephenson s touto první vysokorychlostní parní lokomotivou zvítězil roku 1829 v prestižním závodu lokomotiv v Rainhillu [rejnhilu]. Rocket, jejímž skutečným konstruktérem byl Stephensonův syn Robert, dosáhla rychlosti 46 km/h a byla vybavena celou řadou tehdy převratných prvků, které se pak uplatňovaly ve stavbě parních lokomotiv po celou dobu jejich výroby.
◄ Dokladem bouřlivého hospodářského rozmachu tohoto období byl rozvoj železnic, jež se stály symbolem 19. století. V roce 1830 bylo
v Evropě (především v Anglii), pouze 121 kilometrů kolejí, o 20 let později to bylo již 23 000 kilometrů, tedy takřka dvěstěkrát tolik. Do konce století se pak toto číslo ještě více než zdesateronásobilo. S výstavbou první parní železnice v habsburské monarchii, tzv. Severní dráhou císaře Ferdinanda, vedoucí z Vídně přes Moravu do Haliče, se započalo roku 1837. Už v roce 1839 přijel první parní vlak do Brna, o dva roky později do Olomouce. Zjistěte, kdy přijel první parní vlak do Prahy.
145
Téměř souběžně se železnicí se parní stroj uplatnil i v říční a ná-
mořní dopravě. Za vynálezce funkčních parolodí se považuje ame-
rický inženýr Robert Fulton [faltn] (1765–1815).
V první polovině 19. století byly parolodě používány spíše ve
vnitrozemské dopravě, na řekách, v Evropě i po Baltském a
Středozemním moři, v Severní Americe pak po Velkých
kanadských jezerech. Atlantik přeplul poprvé americký parník Sa-
vannah [savane] již v roce 1819, běžná námořní doprava však byla
mezi Evropou a Amerikou zahájena až v 60. letech 19. století.
Trvalé námořní spojení Evropy s Amerikou zahájilo masový přesun
obyvatelstva mezi oběma kontinenty.
Bouřlivý rozvoj dopravy vedl ke vzniku celosvětového hospo-
dářství. V mezinárodním obchodě hrála dominantní roli Velká
Británie, která měla před ostatními velký náskok, prosazovala proto
mezi státy volný obchod, tj. směnu zboží bez omezujících cel.
Velké průmyslové podniky a obchod potřebovaly ke svému
podnikání značné množství peněz – kapitál, který jim za výhodný
úrok nabízely vzájemně si konkurující bankovní domy.
Hromadným zaváděním strojů a vznikem továren ve městech se
změnilo i složení společnosti. Statisíce venkovských obyvatel
opouštělo své domovy a odcházelo za prací do měst a průmyslo-
vých oblastí. Vznikla nová početná společenská skupina továrních
dělníků – průmyslový proletariát. Hospodářský rozvoj a pokrok
vědy, hlavně medicíny, vedly k poklesu úmrtnosti, což způsobilo
od počátku 19. století zejména v západní Evropě nebývalý růst
počtu obyvatel. Města ve snaze pojmout nově příchozí, se musela
od základu změnit.
Stará, svým původem středověká města se začala rozšiřovat a modernizovat,
městské hradby byly zbořeny. Počet obyvatel měst se radikálně zvýšil, kolem
roku 1850 bylo v Evropě více než sto měst s více než 100 000 obyvateli. Nové
vnější podobě města odpovídala i změna životního stylu jeho obyvatel. Lidé
získali lepší přístup ke vzdělání a kultuře, ve městech byly zřízeny veřejně
přístupné parky, muzea a galerie, běžnou součástí života se stala návštěva divadla
nebo varieté. Nová doba si vynutila i jinou formu prodeje zboží – v mnoha
velkých městech se objevily první obchodní domy.
Proč měl parník Savannah (na obr.) při své první zaoceánské plavbě ještě i plachtoví?
► Jakou roli v rozvoji námořní
dopravy hrál vynález lodního
šroubu a kdo byl jeho autorem?
◄ Anglická krajina změnila v 18. století zcela svou tvář – v dosud
zemědělské oblasti byly hloubeny doly a budovány továrny. Města jako střediska průmyslu, obchodu a peněžnictví rostla někdy až závratně. Během průmyslové revoluce se kdysi bezvýznamná městečka zvětšila desetkrát i dvacetkrát. Typickým příkladem takto rychle rostoucí průmyslové aglomerace bylo anglické město Birmingham [bermingem] (obr. vlevo). Rychlý růst počtu obyvatel tohoto města dokumentuje graf (vpravo).
► Kdo byl ve starověkém Římě
označován jako „proletariát“?
► Co je to „urbanizace“?
◄ Clermont [klermont] – první kolesový parník Roberta
Fultona vyplul v roce 1807 se stovkou cestujících na palubě z New Yorku do Albany. Vzdálenost dlouhou téměř 250 kilometrů urazil za pouhých 32 hodin. Jakou průměrnou rychlostí se tato paroloď pohybovala?
146
Rostoucí počet městských obyvatel provázela velká řada sociálních problémů.
Zvětšovala se nejen města, ale i vystěhovalectví z Evropy.
Zásluhou přistěhovalectví stoupl např. počet obyvatel USA z 5
milionů na počátku 19. století na 23 milionů v roce 1850.
Se zvyšováním počtu obyvatel a vznikem lidnatých průmyslových
center rostly i nároky na výživu obyvatelstva. Zemědělská výroba
musela hledat způsoby, jak tyto nároky uspokojit. Postupnému zvy-
šování zemědělské produkce, kterému se také někdy říká
zemědělská revoluce, napomohlo zavedení nových
technologických postupů. Na místo trojpolního hospodářství se
v rostlinné výrobě prosadilo střídavé hospodaření, založené
na obměňování pěstovaných plodin a celoročním ustájení skotu.
Chlévský hnůj bylo možné využít k přihnojování a tím i k
zkvalitnění půdy. Pěstování pícnin a okopanin umožnilo zvýšit
počty stád hospodářského dobytka. Na základě poptávky průmyslu
se zemědělci začali orientovat také na technické plodiny.
Průmyslová revoluce umožnila sériovou výrobou zemědělských
strojů a zemědělského nářadí, které zejména na úrodnějších půdách
a na velkých plochách přinášely mnohem větší hektarové výnosy.
Ve vyspělých zemích se na rozvoji zemědělství podílely i vědecké
objevy v chemii a biologii, výrazně se zde uplatnila i řada
technických novinek, např. parní mlátička obilí.
Průmyslový rozmach v mnohém sice člověku usnadňoval život,
nelze ovšem pominout i negativní důsledky, které tyto překotné
změny přinášely. Ke stinným stránkám rozhodně patří vedle bezo-
hledného ničení krajiny a přírody především nelítostný přístup k
samotným lidem. Mnozí jedinci byli na cestě za prací vytrženi ze
svého původního, mnohdy idylického vesnického prostředí.
Dělníkům v továrnách byly k ničemu jejich řemeslné zručnosti. V
prvním období průmyslové revoluce takřka bezvýhradně platilo, že
vztahy mezi podnikateli a jejich zaměstnanci jsou věcí pouze jejich
svobodné dohody. Pracovní síla dělníků byla chápána jako každé
jiné zboží. Podnikatel usiloval o maximální zisk, který mu měl
umožnit další rozsáhlé investice do podnikání. V továrnách proto
převládaly nízké mzdy dělníků, dlouhá pracovní doba, byla
využívána levná ženská a dětská práce. Pracovní podmínky
dělníků byly velmi těžké, pracovali často 14 až 16 hodin denně šest
dní v týdnu, přesto jim mzdy někdy nestačily ani na holé přežití. Na
obživě rodiny se museli podílet všichni, včetně žen a dětí. Nemoc,
úraz či stáří znamenaly ztrátu zaměstnání a s tím i možnost
jakéhokoliv přijmu. Životní úroveň dělnických vrstev byla velmi
nízká, dělníci žili na okrajích měst v přeplněných dělnických
čtvrtích, často ve velmi špatných hygienických podmínkách a měli
jen malou šanci na důstojný život.
Dělníci si časem začali uvědomovat, že za jejich zoufalou životní
situaci nenesou odpovědnost stroje, ale především jejich
zaměstnavatelé. Stávkami a demonstracemi se pokoušeli
dosáhnout zvýšení mezd a zkrácení pracovní doby. Po řadě
neúspěšných živelných protestů se začali dělníci organizovat ke
společné a účinnější ochraně svých zájmů, tvořilo se odborové
hnutí. První samostatnou dělnickou organizaci založili v roce 1836
tzv. chartisté, kteří vypracovali petici – Chartu lidu – v níž na
Most přes řeku Severn u Coalbrookdalu [koulbrukdejlu].
První litinový most na světě byl dokončen v roce 1779, jeho mostní oblouk má rozpětí 30,5 metru, ocelové žebroví váží 378 tun.
► V čem spočívají výhody
střídavého hospodaření oproti
trojpolnímu systému obdělávání
půdy?
► Které technické plodiny se
začaly pěstovat pro průmysl?
Které plodiny využívá
průmyslová výroba
v současnosti?
Hnutí rozbíječů strojů
Stroje zaváděné do továren snižovaly potřebu pracovních sil. Dělníci, kteří vinou toho přicházeli o jakoukoliv, třeba sebehůř placenou práci, v zoufalství ničili stroje, v nichž viděli své úhlavní nepřátele. Hnutí rozbíječů strojů tzv. ludditů [laditů] vzniklo na přelomu 18. a 19. století v Anglii, v dalších letech se rozšířilo i do ostatních zemí Evropy.
Robert Owen [ouvn] (1771–1858),
jeden z nejvýznamnějších předsta-vitelů utopického socialismu. Od dětství těžce pracoval v obchodě jako příručí a již tehdy si umínil, že se stane jedním z kapitalistů a bude pro dělníky v továrnách
147
britském parlamentu požadovali např. zkrácení pracovní doby,
zajištění péče o nemocné a přestárlé, i zavedení všeobecného
volebního práva. Hnutí chartistů, jejichž požadavky britský
parlament jednoznačně odmítl, se stalo vzorem pro podobná
dělnická sdružení v celé Evropě. V roce 1864 vzniklo Mezinárodní
dělnické sdružení (tzv. I. internacionála), o jehož založení se
zasloužili dva filozofové – Karel Marx (1818–1883) a Fridrich
Engels [engls] (1820–1895). Heslem mezinárodního dělnického
hnutí bylo „Proletáři všech zemí, spojte se!“. Členové I.
internacionály založili ve druhé polovině 19. století první dělnické
(sociálně demokratické) politické strany.
V této době živelného a dravého kapitalismu se objevili lidé, kteří si špatné
postavení dělníků uvědomovali, upozorňovali na ně a usilovali o jeho změnu.
Mnozí z nich uvažovali o nutnosti vytvořit novou sociálně spravedlivou
společnost, kde budou lidé nejen svobodní a rovní si před zákonem, ale která
současně všem svým občanům zajistí právo na důstojný život.
Podle některých sociálních myslitelů nemělo v sociálně spravedlivé společnosti
existovat soukromé vlastnictví, lidé si měli být rovni a výsledky společné práce si
měli mezi sebou dělit rovným dílem. Své představy chtěli tito tzv. utopičtí
socialisté prosazovat dohodou s vládami svých zemí, příkladem, přesvědčováním
těch, co měli moc něco změnit – násilí odmítali, jejich sny však byly
neuskutečnitelné. Jinou cestu nápravy sociální nespravedlností prosazovali
marxisté (komunisté), kteří chtěli spravedlnost a rovnostářství ve společnosti
prosadit násilím, sociální revolucí – bojem proletariátu s buržoazií. Byli
přesvědčeni, že se společenský pokrok v dějinách lidstva prosazuje pouze třídním
bojem. Jejich program Komunistický manifest z roku 1848, který sepsali Karel
Marx a Fridrich Engels, vyzýval dělníky k násilnému převzetí politické moci,
což mělo umožnit změnu vlastnických vztahů – prosadit kolektivní vlastnictví
výrobních prostředků (zestátnit soukromý majetek – továrny, doly, banky a
velkostatky), odstranit vykořisťování a ukončit třídní boj mezi vládnoucími a
podřízenými společenskými skupinami.
Kdo napsal spis Utopia a o čem pojednává?
Co byste dnes označili za „utopii“?
Zjistěte, jaké představy o spravedlivém uspořádání společnosti měli další
„utopisté“ – Francouzi Charles Fourier [šárl furié] a Claude Henri de Saint-
Simon [klód ánri de sensimon] – a připravte si na toto téma referát, či
prezentaci.
V jaké zemi a kdy se komunistům – bolševikům – podařilo nastolit diktaturu
proletariátu a v praxi realizovat Marxovy myšlenky?
V čem je dodnes patrný odkaz dělnických sociálně demokratických stran
v současných levicových stranách s podobným názvem?
1. Proč je Anglie označována jako „kolébka průmyslové revoluce“ a
říká se jí „dílna světa“?
2. Jaké předpoklady měla Velká Británie pro vznik průmyslové
revoluce a přechod k industriální společnosti?
3. Jak lze vysvětlit následující citát?
„Lokomotiva udělala pro sjednocení člověčenstva víc než dosud
všichni filozofové, básníci, politikové a proroci od počátku světa.“
(H. T. Buckle)
4. K jakým změnám došlo ve společnosti a v krajině v důsledku
rozmachu průmyslové revoluce?
5. Kteří sociální myslitelé se zabývali otázkami vytvoření
spravedlivější a lépe fungující společnosti?
prosazovat lepší pracovní podmínky. Své předsevzetí splnil – jako jeden z nejbohatších továrníků v zemi věnoval část svého zisku na zlepšení životních podmínek dělníků. Pro své dělníky budoval školy, nemocnice i obytné domy. Ostatní podnikatelé i vláda proti jeho sociálním opatřením tvrdě zakročili. Owen odešel do USA, kde se ve své kolonii New Harmony [ňú harmony] – Nová harmonie pokoušel zavést nový způsob bezpeněžního hospoda-ření. Jeho pokus však skončil nezdarem.
aglomerace – seskupení sídel,
s jedním dominantním centrem,
vzájemně provázaných zástavbou,
ekonomickými a dopravními
vztahy
charta – soupis požadavků, pod
které se podepisovali jejich
přívrženci
industriální – též průmyslová
industrializace – přetvoření
krajiny v průmyslovou oblast
Ivo Kraus – Fyzikové ve službách
průmyslové revoluce
Ákoš Paulinyi – Průmyslová
revoluce
Výdobytky průmyslové revoluce
[What the Industrial Revolution
Did for Us] (TV seriál), režie:
Simon Baker (2003)
►ČD Muzeum Lužná u
Rakovníka ►Národní zemědělské muzeum
(v Praze, Čáslavi a na zámku
Kačina)
► Hornické muzeum Příbram
►Landek Park – hornické
muzeum (Ostrava)
► Hornický skanzen Důl
Mayrau ve Vinařicích u Kladna
►Hornické muzeum Jáchymov
148