zpr 2012 c - zcu.cz
TRANSCRIPT
!��&���"����� ���������$�&���"���� ��������� =%
����� ���� ������$��"�����������$��$��"�������
���" �������������� ���"�&� ��
!�(��$$����$�"�������� ���������$���""�� ��������� =% ����� ����""�$������"���������$�"���$����"
������������2�����$�������������.���'�"�� )������'������%
*�)P�, *-8O,
Centrum biologie, geověd a envigogiky, Fakulta pedagogická,
Západočeská univerzita v Plzni, Klatovská 51, 306 19 Plzeň
�������� ������ ������ �1������� $������ ����������
0����!������2�(��������3(������)����������
� ������ !�( �$$����$�" �� ��� ���������$ ��""�� ���������
=% ����� �� ������� "���������$ "���$����" � ��� ���.�� '�"�
'������% ��� �����(��> ��������� =% ����� �" $���� � ���
"����$� �� �����" �� ��$������ ���" $�����. ��� �����" ��:
������ � ��� �����" �� ������$ ���"��� �� ��� -@ ���$� ��
0������$� ��$������" 9S ��� �� ��� ���.�� '�"�%> ��������� =%
����� ��"� ���T����� �$$��" � ������� ��$�" �� "���� $���� �""�:
$����� (��� ��� "�����������$ ���" �� -@ ���$�> ��������� =%
����� ������ ��� ������ � ��� ��"� �M����� ����� �� ���
"����������� ��� ����$��� �� ������� $���� "����$�> ��������� =%
����� �" �""�$����� (��� � "���� ��� �"���� ������� ��
-@ ���$�> 0��:���� $��"�" (��� ������ "���������$ "���$����" ���
��( ��"� �� "��� ����� ��$������" �� ��� ���.�� '�"� �.>
9������+ '����+ P��������%> #��"� ���.���" ��� "������ ��
���������:�����. "�����������$ ���.���" � -@ ���$� ���
��������� =% ����� (�" �� ���������� ��"����� � ���"�
"���������$ $��"�"> 2$$����$� �� "�����������$ $��"�" ��
��������� =% ����� ���$��� ��.�:���.� �������� ��M����
�� ��� "�� "����> 9�� ��"�. �����$� �� ���"� ��""��" �����$���
���$���" ���� ��$�� "����" (��� "�����������: ����$�. ��.�:
�"�"�(����T�����$��������.����.�"�����������.���'�"�>
Problematická fosilie Berenicea (?) vetera, popsaná jakomechovka Prantlem (1940), byla kromě typové lokality naSvárovsku nalezena ve velmi hojném výskytu předevšímv opuštěném odklizu v Ejpovicích na počátku osmdesátýchlet 20. století (Mergl 1983). V Ejpovicích je dokonce nej-častější makrofosilií v okolí původního pobřežního klifu,datovaného do pozdního dapingu, nejvyšší části klabav-ského souvrství. Berenicea (?) vetera a další organismy vy-tvářející stromatolitické nárůsty na valounech a skaliscíchjsou zde dosud nejstarší známou asociací příbojové zónyv oblasti Barrandienu a jednou z nejstarších takových aso-ciací i ve světovém měřítku. Nové nálezy dokládají vyššítaxonomickou diverzitu, delší stratigrafické rozpětí a širšígeografické rozšíření této asociace fosilií v pražské pánvi,než bylo původně předpokládáno.
#�������.������������
Pro povlaky fosfatických problematik jsou používány ter-míny kolonie a zooecia, i když je biologická příslušnost or-ganismu Berenicea (?) vetera nejasná. Vyobrazený mate-riál je uložen v paleontologických sbírkách Západočeskéuniverzity v Plzni (pod čísly PCZCU 1851-1860).
��������� � ������ ��� ��������
Materiál: Desítky kolonií v různém způsobu zachování.Popis: Organismus vytváří jednovrstevné terčovité kolonie
souvisle povlékající pevný podklad. Kolonie jsou slože-né z desítek až stovek přibližně stejně velkých, nízkýchkapkovitých zooecií těsně přitištěných k pevnému pod-kladu. Velikost kolonií kolísá od 3 mm do několika cen-timetrů. Zooecia jsou asi 1 mm dlouhá a 0,4 mm široká,tvořená stejně širokými stěnami ohraničujícími okraje.Svrchní stěna zooecia nebyla mineralizována. Koloniemají primárně radiální uspořádání, většina nalezenýchkolonií je však protažena jedním směrem. Materiál stěnyzooecií je fosfatický.
Poznámky: Taxonomická příbuznost Berenicea (?) vetera ne-byla nikdy moderně revidována. Vzhledem k fosfatickémusložení stěn zooecií je příslušnost k mechovkám (Bryozoa)nepravděpodobná. Druh zřejmě patří do okruhu fosfatic-kých problematik společně s rody Marcusodictyon, Goch-tia a Palaeobotryllus, které bývají některými autory(Müller 1977, Lehnert et al. 1999) považována za fosilnízástupce sumek (Tunicata, Ascidiacea). Podrobný morfo-logický popis a diskuse o zoologické příbuznosti nejsoupředmětem této práce.
�+� �������� ��������� !�"� � �#�$�����%�� � ��&�����!�"� ���#������#�'&&(��)��*+�)�!�'&,(��-�+*+�*���)*+��*�
(12-33 Plzeň)
Kolonie Berenicea (?) vetera se v Ejpovicích vyskytujev několika morfologických formách. Nejrozšířenější jsoujednovrstevné povlékavé kolonie na valounech. U těchtokolonií bývá patrné počáteční radiální rozrůstání všemisměry (obr. 1C). Druhou morfologickou formou jsou více-vrstevné, navzájem se přerůstající kolonie, které vytvářejísilnější stromatolitické povlaky na valounech (obr. 1D).Třetí morfologickou formou jsou hlízkovité nárůsty s vnitř-ní stromatolitickou strukturou. Ve stavbě těchto hlízek sestřídají tenké, tmavě zbarvené paralelní laminy (zřejměvzniklé z mikrobiálního filmu, na který se zachycoval ma-teriál ze suspenze) se silnějšími, v průřezu zubatými fosfa-tickými lamelami, které reprezentují průřezy zooarií Bere-nicea (?) vetera. Stejné, tedy silnější fosfatické laminyreprezentující průřezy zooecii byly zjištěny i uvnitř stroma-tolitů přichycených ke skalnímu podkladu. Hlízky majízúženou bazální část, z čehož je patrné, že nárůsty se po-stupně zvětšovaly a docházelo i k náznakům hrubého vět-vení. Průměr hlízovitých útvarů kolísá mezi 5–10 mm a při-bližně odpovídá průměru větších jednovrstevných koloniíznámých z povrchu valounů. Pokud leží více hlízek na spo-lečném podkladu, bývají odděleny užší prohlubní.
Výskyt: Klabavské souvrství, svrchní část; Ejpovice, Kleš-těnice.
����������� ���������
Materiál: Dvě kolonie přichycené k povrchu stromatolitu.Popis: Drobné terčovité, mírně konvexní kolonie mají veli-
kost 2–2,5 mm. Jsou složeny z asi třiceti trubicovitýchzooecií. Zooecia mají kruhový až oválný průřez o prů-měru 0,1–0,2 mm, zachování je však velmi nepříznivé(obr. 2G).
Poznámky: Přítomnost zoarií na svrchním povlaku asi5–7 mm silného stromatolitického koberce přichycenéhona příbojem ohlazeném povrchu pobřežních skalisek jezcela unikátní. Mechovka se morfologií blíží dosud ne-popsaným mechovkám známým z poloh oolitických ruda tufitů v Ejpovicích.
/�"���� ��������� =% �����
��"�����������$��$�����"�C
Ejpovice. Berenicea vetera tvoří unilamelární kolonie napovrchu valounů uložených v prohlubních klifu a v rud-ních polohách (Mergl 1983). Organismus prokazatelněpreferoval ploché a větší, tedy na dně stabilnější valouny(Mergl 1983). Kromě povrchu valounů z poloh a čoček
���������� ���������������������������� ����������� � �+�
2��> ;> ��������� =% ����� �����+ ;LBE+ �� �.+ "��$�� ?"� ������"�&�� "����"��� �4-+ O% � ��� ���$�&�� "����"��� N%> �+ ' 4 �����
" �������� � ������ ������ "� "��?�������� ����$��+ 0������$�+ �)W)X ;IG;D )+ O 4 ����� "� ����� ���?������� �������� � ������ ����:
$��+ -@ ���$�+ �)W)X ;IGAD 1 4 ����� "� ����� ���"�����+ ���@�� "� ���C"��@�$��� ��������+ �)W)X ;IG<D - 4 ���.���� ������ �
���$�� "�����������+ -@ ���$�+ �)W)X ;IGBD N 4 ���� ������ � ���$�� "��& ���������& =���������% ���"�� � ������+ -@ ���$�+
�)W)X�;IGG>�1&����J"�?���@��;���>
oolitických ferolitů byl organismus Berenicea (?) veterav Ejpovicích zjištěn i na povrchu příbojem ohlazenýchskalisek břežního klifu, povrchu kapes vyplněných va-louny v prohlubních klifu a na povrchu i uvnitř silnějšíchstromatolitických koberců při úpatí ejpovického klifu(obr. 1E). Pozoruhodnou modifikací Berenicea (?) veterajsou hlízkovité útvary s vnitřní stromatolitickou struktu-rou (Mergl 1983, pl. 3, fig. 1). Exfoliované hlízkovitéútvary mají na povrchu strukturu odpovídající smyčkovi-tým zooeciím Berenicea (?) vetera. Je proto oprávněnépředpokládat, že takové struktury vznikaly součinnostímikrobiálních (cyanobakteriálních) povlaků, které se na-vzájem přerůstaly s enkrustujími koloniemi Berenicea (?)vetera.
Druh Berenicea vetera je znám z více výskytů v zatope-ném povrchovém odklizu v Ejpovicích. Autochtonní vý-skyt je znám z abradovaného povrchu pobřežního klifu.Alochtonní výskyt valounů s Berenicea je omezen na po-lohy oolitických rud tvořících heterofaciální vložky uvnitřsledu přeplavených tufů v nejvyšší části klabavského sou-vrství. Tyto několik centimetrů až 50 cm mocné polohy he-matitových rud obsahují vysoký podíl valounů silicitů a ba-zických vulkanitů, z nichž část (až desítky procent) nesezoaria Berenicea (?) vetera. Valouny s tímto organismembyly zjištěny i v rudní čočce s bohatou bentosní faunou ra-menonožců, křemitých hub, mechovek a gastropodů(Mergl 2004). Všechny nálezy Berenicea (?) vetera z Ejpo-vic pocházejí ze 3–5 m mocného vrstevního sledu klabav-ského souvrství pod bazální polohou rudy šáreckého sou-vrství. Nejmladší nálezy pocházejí z polohy rud, kteráje považována za bázi šáreckého souvrství (obr. 1F). Tatopoloha obsahuje hojné fosfatické hlízky a valouny silicitůobalené silnější hematitovou (? mikrobiální) krustou s pře-růstajícími se koloniemi Berenicea (?) vetera.
Stromatolitické povlaky s vnitřní granulózní strukturou(= polygonal crust; Mergl 1983) jsou nově známé z abrado-vaného povrchu ve východní části pobřežního klifu. Pů-vodní nálezy pocházely jen z odpadlých skalních bloků.Nový výskyt ukazuje, že tento typ stromatolitického povla-ku (kombinace mikrobiálního povlaku přerůstajícího orga-nismus podobný rodu Marcusodictyon) má preferenčnívýskyt na příbojem abradovaných, původně svislých ažpřevislých skalních stěnách.
Svárov. Historicky nejstarší nález Berenicea (?) veterapochází z blíže neznámé lokality a stratigrafické úrovně naSvárovsku (Prantl 1940). K původnímu nálezu nejsou žád-né bližší stratigrafické ani paleontologické údaje. Pravdě-podobně pochází z polohy rudy ze svrchní části klabavské-ho souvrství a má tedy srovnatelnou stratigrafickou úroveňs výskyty v Ejpovicích.
Komárov. Valoun s rozsáhlými koloniemi Bereniceavetera byl nalezen v oolitické hematitové rudě na haldě za-niklého dolu Stanislav u obce Kleštěnice na Komárovsku(viz obr. 1A, B). Dobře patrná jsou smyčkovitá zooecia.Doprovodná fauna na haldách s výskytem ramenonožcůCeldobolus complexus a Nocturnellia nocturna dokládásvrchní část klabavského souvrství.
Holoubkov. Hlízka s vnitřní strukturou podobnou hlíz-kám z Ejpovic (střídání tenkých tmavých lamin se silnějšími
fosfatickými lamelami) je známa z hnědofialových jílovi-tých břidlic klabavského souvrství z hald bývaléhodolu Ouzký u Holoubkova (obr. 2E, H). Přesná stratigra-fická úroveň nálezu není známá. Dobrovodnou faunu tvořídrobní lingulátní ramenonožci (rody Lingulella, Elkanisca,Dactylotreta, Acrotreta, Orbithele) a drepanostoidní kono-donti. Ze složení této fauny a ze známé pozice podobnéfauny ze zářezu dálnice u Svojkovic lze soudit, že polohas hlízkou pochází ze spodních poloh klabavského souvrství(flo nebo spodní daping). Ze stejných hald je znám výskytfosfatického problematika Marcusodictyon expectansMergl, 1984. Valouny s tímto problematikem pocházejíz nižší stratigrafické úrovně z báze třenického souvrství(tremadok). Marcusodictyon expectans také nikdy netvoříhlízovité útvary, ale pouze jednovrstevné nebo navzájemse přerůstající kolonie na povrchu větších valounů.
Borek. Tři úlomky stromatolitů byly nalezeny ve slepen-ci ve výchozech klabavského souvrství na Borku u Roky-can. Fragmenty mají strukturu složenou ze střídajících setenkých a silnějších zvlněných lamin, identickou se struk-turou hlízek z Ejpovic (obr. 2D, F). Přítomnost smyčkovi-tých zooecií Berenicea (?) vetera však nebyla jednoznačněprokázána. Přesná stratigrafická úroveň slepence není jed-noznačná vzhledem k místní geologické situaci. Dopro-vodná fauna tvořená drcenými lingulátními ramenonožcidokládá příslušnost ke klabavskému souvrství, nejspíšejeho spodní části (flo).
Skomelno. Nepříznivě zachovalé, ale hojné fosfatickéklasty se stromatolitickou stavbou jsou známy z pískovcůs hematitickým tmelem z hald lokality Na Solích u Sko-melna. Klasty jsou rekrystalované a silně zvětralé. Svouvelikostí a strukturou tyto fragmenty odpovídají hlízkámznámým z Ejpovic, Holoubkova a Borku (obr. 2A–C).Doprovodná fauna tvořená lingulátními ramenonožci rodůElkanisca, Leptembolon, Acrotreta a Ferrobolus dokládápříslušnost k třenickému souvrství (tremadok; Mergl2002).
Lhůta. Ve slepencích z báze klabavského souvrství naseverním svahu Spáleného vrchu u Lhůty jsou známé drob-né klasty se stromatolitickou stavbou. Doprovodná faunaje tvořena lingulátními ramenonožci rodu Acrotreta a El-kanisca. Výskyt byl zmíněn Merglem (1984). Předpoklá-dané stáří je pozdní tremadok nebo flo.
W���
Z nových nálezů stromatolitických struktur na Ejpovickua na dalších lokalitách v pražské pánvi lze učinit několikzávěrů.
1. Výskyt drobných stromatolitických struktur se da-tuje již od tremadoku (třenické souvrství) a pokračujeminimálně do nejvyššího (?) dapingu (báze šáreckéhosouvrství).
2. Podél sz. okraje pánve v tremadoku, flo a dapingu pro-kazatelně existovalo prostředí s příbojovou facií, na kteroubyly vázány organismy vytvářející stromatolitické struktu-ry. Toto prostředí bylo také osídlováno faunou charakteris-tickou převahou lingulátních ramenonožců.
�+� �������� ��������� !�"� � �#�$�����%�� � ��&�����!�"� ���#������#�'&&(��)��*+�)�!�'&,(��-�+*+�*���)*+��*�
���������� ���������������������������� ����������� � �+�
2��> A> 9�����������$�& ���"��+ ��������+ ����$�& "����"��� �4)%+ ��� ��� �� �.+ ������"�& "����"��� 14N+ P%> �4) 4 �C���� "���������:
��$���� ���"�� � ���$� ���"��+ 9������+ �)W)X ;IGF+ �)W)X ;IGH+ �)W)X ;IGID 1+ N 4 �C���� "�����������$���� ���"��+ '����+ �)W)X
;IGL+ �)W)X ;IF;D -+ P 4 �C��� "�����������$��� ������� � ������ @�@� ����� "��������+ P��������+ �)W)X ;IFE> O 4 ��� �"����� ��:
$�����+��� �.+��@������������"�&�"����"���+���������� ���$���"�����������+�-@ ���$�+��)W)X�;IGA>�1&����J"�?���@��;���>
3. Sled organismů na silnějším stromatolitickém ko-berci, který je přichycen k abradovanému skalnímu pod-kladu v Ejpovicích, umožňuje sestavit ekologickou suk-cesi organismů na břežních skaliscích. Po etapě tvorbymikrobiálních povlaků (sinice?) se více rozšířilo proble-matikum Berenicea (?) vetera a ojediněle k podkladumohla přisednout též larva trepostomátní mechovky, zekteré se vytvořila malá kolonie, čítající několik desítekzooidů. Tato sukcese je vysvětlitelná nepatrným pro-hloubením v pozdním dapingu, neboť růst mechovek popřichycení larvy by nemohl probíhat mimo stabilně po-nořené mořské prostředí.
Poděkování. Práce vznikla s podporou grantu GAČR205/09/1521.
����������
LEHNERT, O. – MILLER, J. F. – COCHRANE, K. (1999): Palaeobotryllusand friends: Cambro-Ordovician record of probable ascidian tunica-tes. – Acta Univ. Carol., Geol. 43, 1/2, 447–450.
MERGL, M. (1983): Rocky-bottom fauna of Ordovician age in Bohemia(Arenigian, Prague Basin, Barrandian area) . – Věst. Ústř. Úst. geol. 58,6, 333–348.
MERGL, M. (1984): Marcusodictyon, an encrusting bryozoan from theLower Ordovician (Tremadokian) of Bohemia. – Věst. Ústř. Úst. geol.59, 3, 171–172.
MERGL, M. (2002): Linguliformean and craniiformean brachiopods of theOrdovician (Třenice to Dobrotivá Formations) of the Barrandian, Bo-hemia. – Acta Mus. Nat. Pragae, Sér. B, Hist. Nat. 58, 1–2, 1–82.
MERGL, M. (2004): The earliest brachiopod-bryozoan dominated com-munity in the Ordovician of peri-Gondwana and its ancestors: a casestudy from the Klabava Formation (Arenigian) of the Barrandian, Bo-hemia. – J. Czech Geol. Soc. 49, (3, 4), 127–136.
MÜLLER, K. J. (1977): Palaeobotryllus from the Upper Cambrian of Ne-vada – a probable ascidian. – Lethaia 10, 107–118.
PRANTL, F. (1940): Nová mechovka z českého ordoviku. – Rozpr. Čes.Akad. Věd, Ř. mat. přír. Věd 49, 1–5.
�+� �������� ��������� !�"� � �#�$�����%�� � ��&�����!�"� ���#������#�'&&(��)��*+�)�!�'&,(��-�+*+�*���)*+��*�