západočeská univerzita v plzni - zcu.cz...3 kodex kanonického práva: Úřední znění textu a...

Západočeská univerzita v Plzni

Fakulta právnická

Diplomová práce

Církevní sňatky: minulost, budoucnost, perspektiva

Plzeň 2015 Tereza Jiroutová

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracovala samostatně, a že jsem

vyznačila prameny, z nichž jsem pro svou práci čerpala způsobem ve vědecké

práci obvyklým.

V Plzni dne

Obsah

Úvod ........................................................................................................................ 1

1. Sňatek jako pojem kanonického práva ............................................................ 4

1.1 Pojem manželství ...................................................................................... 5

1.2 Vznik manželství ...................................................................................... 6

1.2.1 Vady manželského souhlasu .................................................................. 6

1.3 Překážky vzniku a neplatnost manželství ................................................. 7

1.3.1 Zneplatňující překážky ........................................................................... 7

1.4 Právní následky uzavření manželství ........................................................ 8

1.5 Zánik manželství ....................................................................................... 9

1.6 Zplatnění manželství ............................................................................... 10

1.6.1. Zplatnění prosté ................................................................................... 10

1.6.2. Zplatnění v základu ............................................................................. 11

2. Nejstarší vývoj manželského práva ............................................................... 12

2.1 Soudní zákon pro laiky ........................................................................... 12

2.2 Výsady Boleslavovy ............................................................................... 13

2.3 Dekreta Břetislavova .............................................................................. 13

2.4 Tridentský koncil a jeho vliv na manželské právo ...................................... 14

3. Vývoj církevních sňatků v 18. a 19. Století .................................................. 16

3.1 Josefínské reformace v oblasti manželského práva ................................ 16

3.2 Všeobecný občanský zákoník ................................................................. 17

4. Manželské právo v AGBG ............................................................................ 20

4.1 Překážky manželství ............................................................................... 20

4.2 Ohlášky ................................................................................................... 21

4.3 Uzavření manželství ............................................................................... 22

4.4 Práva a povinnosti manželů .................................................................... 23

4.5 Rozluka a zánik manželství .................................................................... 24

5 Církevní sňatek ve 20. Století........................................................................ 26

5.1 Úprava manželství v letech 1918 – 1937 ................................................ 27

5.2 Manželské právo za Protektorátu Čechy a Morava ................................ 28

5.3 Církevní sňatky po roce 1950 ................................................................. 29

6 Úprava církevních sňatků od roku 1992 ........................................................ 32

6.1 Zákon o rodině a jeho novelizace ........................................................... 32

6.2 Znění zákona o rodině ................................................................................. 34

6.2.1 Uzavírání manželství ............................................................................ 34

6.2.2 Neplatnost a neexistence manželství .................................................... 35

6.2.3 Vztahy mezi manžely ........................................................................... 36

6.2.4 Zánik manželství smrtí, prohlášením manžela za mrtvého .................. 36

6.2.5 Rozvod.................................................................................................. 37

7 Zákon č. 89/2012 Sb. ..................................................................................... 39

7.1 Vznik manželství .................................................................................... 39

7.2 Překážky manželství ............................................................................... 40

7.3 Zdánlivé manželství ................................................................................ 40

7.4 Neplatné manželství ................................................................................ 41

7.5 Práva a povinnosti manželů .................................................................... 41

7.6 Zánik manželství ..................................................................................... 41

8 Perspektiva uzavírání církevních sňatků a jejich právní úpravy ................... 43

8.1 Právní jistota v uzavírání církevního sňatku ........................................... 43

8.2 Statistické údaje o sňatcích ..................................................................... 45

8.3 Tendence zavedení obligatorního sňatku civilního ................................ 46

8.4 Perspektiva církevních sňatků ................................................................ 46

Závěr ...................................................................................................................... 48

Cizojazyčné resumé ............................................................................................... 51

Seznam pramenů a použité literatury .................................................................... 53

Právní prameny.................................................................................................. 53

Seznam literatury ............................................................................................... 54

Internetové zdroje .............................................................................................. 54

Časopisecká literatura s internetovými zdroji ................................................... 55

1

Úvod

Manželství je základ státu, říká staré úsloví, a základem manželství je jeho

kanonický původ. Církevní sňatky byly po několik století zákonnou formou

uzavření manželské smlouvy, a ačkoliv se neustále vyvíjely, jak po stránce

kanonického práva, tak i v právu světském, jejich základ zůstával stále stejný.

Sňatek je spojením muže a ženy ve svazku, který je z pohledu církve

nerozlučný, slouží potřebám manželů a jeho účelem je zplození a výchova dětí

v duchu katolické církve. Křesťanská forma manželství ovlivnila vývoj sňatků a

jejich podobu v celé Evropě a z ní se rozšířila i na další kontinenty. Zavedla

princip monogamie, pouze od nerozlučnosti manželského svazku bylo

v moderním právu opuštěno.

Účelem této diplomové práce je kompilace historického vývoje církevních

sňatků, představení jejich současné podoby a v závěru práce pak vyhodnocení

perspektivy existence fakultativního uzavírání církevních sňatků.

Postupně v textu představím znění nejzajímavějších úprav manželského

práva, jako první jím bude úprava Kodexu kanonického práva ze roku 1983,

protože se jedná o významnou úpravu církevních sňatků, následovat pak budou

zákon č. 946/1811 Sb., zákon č 84/1963 Sb. a zákon č. 89/2012 Sb. Tyto tři

zákony jsou mezníky ve vývoji moderního manželského práva, které mají

všechny stejný základ a novější čerpá ze starších, jejich základem je právě

církevní úprava manželského práva, ze které všechny čerpají, jelikož kanonické

právo je základem práva Evropského.

V první části práce představím manželství v jeho kanonické úpravě podle

Kodexu kanonického práva z roku 1983. Uvedu nejen církevní sňatek jako pojem,

ale i formu jeho uzavírání, překážky a vady, způsoby zániku a zplatnění

manželství. Ačkoliv se jedná o moderní úpravu církevních sňatků, neodlišuje se

příliš od svých starších verzí v základu a proto je vhodným uvedením do

problematiky.

2

Další část práce reflektuje v několika kapitolách vývoj právní úpravy

církevních sňatků na českém území a to od nejranějšího vývoje. Počátky snahy o

upravení zákonem nacházíme již v Dekretech Břetislavových, kterým předcházely

Výsady Boleslavovy a ještě dříve na Velké Moravě zveřejněný Soudní zákon pro

laiky. Po těchto třech nejstarších úpravách představím také úpravu kanonickou,

která nebyla vydána z moci státu, ale papežské. Jedná se o dekret vydaný na

tridentském koncilu v roce 1563, který upravoval svátost manželství a stanovil

formu jeho uzavírání. Tridentská forma se pak stala základem další formulace

manželského práva nejen v kanonickém kontextu, ale i ve světském právu, proto

jsem se ho rozhodla zařadit do obsahu práce.

Následně se ve vývoji církevních sňatků přesunu do 18. století, které

přineslo významné snahy o reformaci manželského práva a uzavírání sňatků.

Představím první snahy Marie Terezie o úpravu občanského práva a následné

reformace Josefa II. Nejdůležitějším mezníkem je pak vydání Všeobecného

občanského zákoníku roku 1811. Toto dílo bylo významným právním pramenem,

ze kterého vycházely následně mnohá další právnická díla. V sňatečním právu je

silně inspirován kanonickou úpravou manželství, v mnohých dalších oblastech

pak vychází z práva římského. Rozhodla jsem se proto i blíže popsat, jakým

způsobem je v tomto zákoníku upraven církevní sňatek a manželské právo.

Další kapitola se zaměřuje na vývoj práva v období od roku 1918 do roku

1992. V tomto období nastaly pro církevní sňatky poměrně bouřlivé změny,

v roce 1919 byla zavedena absolutní náboženská svoboda pro uzavírání

manželství, bylo zrušeno přednostní uzavírání církevních sňatků pro katolíky,

zavedla se fakultativní volba formy sňatku. Toto období sňateční volnosti však

bylo ukončeno v průběhu nacistické okupace a obligatorních civilních sňatků pro

obyvatele protektorátu německého původu, kteří byli prohlášeni za německé státní

příslušníky. Následně roku 1950 bylo až do roku 1992 církevní manželství úplně

odstraněno.

Další vývoj církevních sňatků představím v kapitole páté, která zahrnuje

vývoj od roku 1992 po současný stav. V tomto období byla obnovena možnost

výběru mezi civilním a církevním sňatkem, tedy alternativní, nebo také nazývaná

jako fakultativní, forma uzavírání sňatků. K obnově této formy došlo zákonem č.

3

234/1992 Sb. Následnou novelizací zákona o rodině zákonem č. 91/1998 pak

docházelo k úpravám požadavků na uzavření církevního sňatku. Konečnou

úpravou k dnešnímu stavu se nakonec stal rekodifikovaný občanský zákoník

vydaný pod číslem 89/2012 Sb., který ačkoliv reflektuje ve svém znění z větší

části zákon č. 94/1963, přináší drobné změny a úpravy v manželském právu.

Závěrečnou část práce pak budu věnovat predikci vývoje a možné další

právní úpravy církevních sňatků v zákoně. Představím judikát, který se zabývá

otázkou, zda je možné požadovat dodržení manželského slibu po druhé osobě.

Zaměřím se na otázku, zda je vůbec potřeba mít alternativní možnost uzavírání

manželství, neboť i při návrhu nového občanského zákoníku byl pokus o

znovuzavedení obligatorní formy civilního sňatku. Pokusím se na tuto

problematiku nahlížet nejen z čistě právního, ale i ze sociálního a náboženského

pohledu, zároveň budu reflektovat možnost volby uzavření církevního sňatku i do

otázky náboženské svobody a lidských práv.

Celou práci budu primárně směřovat na katolickou formu uzavírání sňatků,

neboť je historicky nejdéle nejzajímavější a měla největší dopad na vývoj práva.

4

1. Sňatek jako pojem kanonického práva

Manželství je velmi starý institut, který byl po dlouhou dobu upravován

pouze právem katolické církve, až s příchodem absolutismu se začala vyvíjet jeho

civilní forma, která však byla stále ovlivňována dlouholetou katolickou tradicí.

JUDr. Ignác Antonín Hrdina se k přebírání kanonických zákonů do civilních

zmiňuje v jednom ze svých článků:,,Bez jakékoli nadsázky lze mluvit o recepci

kanonického práva sekulárním právem manželským, a to jak pokud jde o formu

uzavírání manželství, tak pokud jde o stanovení manželských překážek a

požadavků kladených zákonodárcem na kvalitu manželského souhlasu.“1

Manželství je v civilním i církevním právu definováno jako monogamní

svazek muže a ženy, který má za cíl prospěch manželů a zplození a výchovu dětí.

Je tedy přímo definováno, že manželský svazek mohou uzavřít pouze osoby

opačného pohlaví, nikoliv stejného, v takovou chvíli se v civilním právu hovoří o

registrovaném partnerství a v církevním právu není svazek osob stejného pohlaví

povolen vůbec.

Církevní sňatek je upravován v Kodexu kanonického práva (dále CIC)

z roku 1983. CIC je ucelený soubor kanonického práva. Předcházel mu CIC

z roku 1917, který byl prvním uceleným a výlučným zpracováním kanonického

práva latinské církve, který měl za účel sjednotit platné právo. CIC 1983 si však

kromě sjednocení platného práva zavdal v rekodifikaci kanonického práva, jež

spočívala v odstranění příliš tvrdých norem, posílení pravomoci biskupů,

zabezpečení osobního práva křesťanů, nové systematické uspořádání a dalších

úpravách předchozího Kodexu.2

CIC 1983 se dělí na sedm knih, všeobecné normy, boží lid, učitelský úřad

církve, posvěcující služba církve, majetek církve, církevní tresty a soudní a

mimosoudní řízení. Právě do knihy IV., která se zabývá posvěcující službou

církve, spadá i svátost manželství. Toto je uvedeno v části I. stati VII.

1 HRDINA, Ignác Antonín. Manželství v současném českém i kanonickém právu. Revue

církevního práva. Praha: Společnost pro církevní právo ve spolupráci s Českou křesťanskou

akademií, 2000, R 16(02/00), 91. ISSN 1211-1635. 2 HRDINA, Ignác Antonín. Kanonické právo: dějiny pramenů, teorie, platné právo. Plzeň:

Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. ISBN 978-80-7380-152-6. Str. 48

5

V následujících podkapitolách představím úpravu manželského svazku podle CIC,

která reflektuje staletí vývoje manželského práva a je potřeba ji představit, neboť

každá další úprava manželství, kterou budu zmiňovat v dalších částech práce,

vychází právě z kanonického základu a úpravy.

1.1 Pojem manželství

V CIC je manželství popsáno v kánonu 1055 §1 jako svazek, kterým muž

a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené

svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí a je

mezi pokřtěnými povýšeno Ježíšem Kristem na svátost.3 Manželství je tedy

svátostí, pokud je uzavřeno mezi pokřtěnými osobami. Jeho účelem je prospěch

manželů a zplození a výchova dětí. CIC dále stanoví, že vlastnostmi manželství

jsou jednota a nerozlučitelnost, jednotou je myšlena monogamnost svazku, tedy

není možno mít bigamií nebo polygamní manželství, nerozlučitelnost je pak

z důvodu svátosti sňatku a pravidla, že co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.

Jelikož je manželství nejen kanonickou, ale i právní institucí, jsou v CIC

uvedeny právní požadavky na osoby, které do svazku vstupují, těmito

podmínkami jsou, aby obě strany zákonně projevily souhlas se sňatkem, a tyto

osoby musí být právně způsobilé, manželství mohou uzavřít osoby, kterým to

zákon nezakazuje. V případě pochybnosti o platnosti sňatku je sňatek platný do té

doby, dokud se neprokáže opak. Platné manželství se dělí na pouze platné a platné

a dokonané, kdy pouze platným je takové, které je uzavřené mezi pokřtěnými

osobami, ale nebylo dokonáno pohlavním stykem po vzniku manželství, tedy

zákonitě platné a dokonané je takové, které bylo konzumováno pohlavním

stykem. Dále existuje manželství přirozené, je to manželství platné mezi

nepokřtěnými stranami, a konečně manželství domnělé, jež je neplatné, uzavřené

v dobré víře alespoň jednoho z partnerů, je takto nazývané až do doby, kdy se oba

partneři s jistotou dozvědí o jeho neplatnosti.4

3 Kodex kanonického práva: Úřední znění textu a překlad do češtiny : Latinsko-české vyd. s věc.

rejstř. 1. vyd. Praha: Zvon, 1994. ISBN 80-711-3082-6. Kán. 1055 4 HRDINA, Ignác Antonín. Kanonické právo: dějiny pramenů, teorie, platné právo. Plzeň:

Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. ISBN 978-80-7380-152-6. str. 238 - 239

6

1.2 Vznik manželství

Aby mohlo dojít ke vzniku manželství, je potřeba dodržet podmínky

stanovené zákonem. Již jsem dříve zmínila podmínky zmíněné v kán. 1057,

kterými je platný manželský souhlas udělený osobami právně způsobilými.

,,Zvláštní a výjimečná povaha této smlouvy vyžaduje, aby obě strany uzavíraly

manželství na základě svého vlastního rozhodnutí. Z tohoto důvodu manželský

souhlas musí být projeven pouze svobodnou vůlí stran. Manželský souhlas tedy

nemůže dát nikdo jiný. Ani rodiče, ani církev, ani stát nemají právo učinit takové

rozhodnutí místo nupturientů.4 Tento požadavek vyplývá rovněž z přirozeného

práva.“5 Dále je pak třeba, aby byla zachována zákonem stanovená forma a

neexistovaly překážky, které by činily manželství právně neplatným.6

1.2.1 Vady manželského souhlasu

Vadami manželského souhlasu jsou stiženi ti, kdo nemají dostatečné

užívání rozumu, trpí poruchou soudnosti, které mohou ovlivnit práva a povinnosti

manželské, a nedostatečná psychická schopnost převzít podstatné manželské

povinnosti.

Dalšími vadami jsou omyl, simulace manželského souhlasu a podmínka.

Omylem je myšlen omyl v osobě, tento se však vztahuje přímo na osobu jako

takovou, nikoliv na její vnitřní vlastnosti, pokud ty nezavdávají závažný důvod

k neplatnosti.

Druhým typem omylu je omyl co do jednoty, nerozlučitelnosti a svátostné

důstojnosti manželství, pokud byl tento omyl determinující k uzavření manželství,

pak činí manželský souhlas vadným.

5 PALLA, Jiří. Manželský souhlas v současném kanonickém právu. Revue církevního práva

[online]. Praha: Společnost pro církevní právo, 1999, R-13(2-99), 93-128 [cit. 2016-03-13]. ISSN

1211-1635. Dostupné z: http://spcp.prf.cuni.cz/13/RCP-13-2-99.pdf 6 HRDINA, Ignác Antonín. Kanonické právo: dějiny pramenů, teorie, platné právo. Plzeň:


7

Simulací manželského souhlasu je taková situace, kdy vnější konání

neodpovídá vnitřnímu cítění osoby, tedy pokud navenek projeví souhlas

s manželstvím, ale vnitřně toto neodpovídá.

Nakonec je vada podmínky, která, pokud je učiněna do budoucnosti, činí

manželství neplatným. Může však být učiněna podmínka do minulosti a

přítomnosti a ta potom musí být naplněna, aby manželství bylo platné.7

1.3 Překážky vzniku a neplatnost manželství

Manželské překážky jsou právními ustanoveními, která činí manželství

neplatným, pokud dojde k jejich skutkovému naplnění v době uzavírání

manželství u jedné či obou stran, které se chystají uzavřít společně manželský

svazek. Tyto překážky mohou být pouze takové, které jsou uvedené v CIC nebo

které za takové prohlásí papež, jakožto jediná autorita způsobilá prohlašovat, které

skutečnosti se stávají neplatnými překážkami. V CIC jsou rozlišovány překážky

božského práva, které jsou absolutně nedispenzovatelné, a překážky církevního

práva, které dispenzovat lze. V kán. 1076 je řečeno, že pokud místní obyčej

zavádí novou překážku nebo je v rozporu s existujícími, pak se odmítá,8 tedy se

k němu nepřihlíží. Překážky se dělí na veřejné, tedy takové, které mohou být

dokázány a tajné, všechny ostatní, které nejsou veřejné. Výčet překážek

manželství v CIC je taxativní.9

1.3.1 Zneplatňující překážky

Zneplatňující překážky jsou vypsány v CIC v kán. 1083- 1094. První

překážkou je věk osob vstupujících do manželství, kdy u mužů je sňatek povolen

po dovršení 16 let a u žen 14 let. Dále pak je překážkou neschopnost k souloži,

která ovšem musí být potvrzená, neboť pokud je pochybnost, není to důvodem

7 Kodex kanonického práva: Úřední znění textu a překlad do češtiny : Latinsko-české vyd. s věc.

rejstř. 1. vyd. Praha: Zvon, 1994. ISBN 80-711-3082-6. Kán. 1095-1102 8 Kodex kanonického práva: Úřední znění textu a překlad do češtiny : Latinsko-české vyd. s věc.

rejstř. 1. vyd. Praha: Zvon, 1994. ISBN 80-711-3082-6. Kán. 1076 9 HRDINA, Ignác Antonín. Kanonické právo: dějiny pramenů, teorie, platné právo. Plzeň:

Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. ISBN 9788073801526. Str. 243

8

neplatnosti manželství. Naopak neplodnost není na překážku, pokud o

neplodnosti, respektive její neexistenci, jedna strana druhé nelhala.

Podmínkou pro platné uzavření manželství je, aby neexistovalo manželství

již předešlé, stačí, aby bylo pouze platné, tedy nedokonané. Tato podmínka je

pochopitelná, neboť manželství může být pouze monogamní a tedy existence

jiného sňatku brání této premise.

Pokud některá z osob, které se chystají uzavřít manželství, složila slib

svátosti, nebo složila slib čistoty v řeholní společnosti, stává se sňatek neplatným,

neboť tato osoba nemá právo vstoupit do církevního sňatku.

Manželský souhlas má vady, pokud došlo k použití násilí či strachu jedné

ze stran, aby souhlasila, takovéto násilí může být způsobeno pohrůžkou, únosem,

pokud se některá ze stran nějakým způsobem podílela na úmrtí předchozího

manžela.

Další překážkou platnosti manželství je příbuzenství, švagrovství a

zákonného příbuzenství. Pro pokrevní příbuzné je neplatnost stanovena v přímé

pokrevní linii mezi všemi předky a potomky, legitimními i přirozenými, boční

linie je neplatná do čtvrtého stupně včetně. Zákonné příbuzenství se vztahuje na

příbuzenství vzniklé osvojením a zneplatňuje manželství v přímé linii a druhém

stupni linie boční. Švagrovství v přímé linii zneplatňuje manželství ve všech

stupních.10

1.4 Právní následky uzavření manželství

Sňatek je jako takový manželskou smlouvou a tedy z něj vyplývají právní

následky. Uzavřením manželské smlouvy vzniká svazek, jenž je povahy trvalé a

výlučné. Tento svazek zavazuje a zároveň dává manželům práva a povinnosti,

které jsou ve věcech manželských stejné pro obě strany. Nejdůležitějším z těchto

10

Kodex kanonického práva: Úřední znění textu a překlad do češtiny : Latinsko-české vyd. s věc.

rejstř. 1. vyd. Praha: Zvon, 1994. ISBN 80-711-3082-6. Kán. 1084-1094, kán. 1103

9

práv a povinností je starat se o řádnou výchovu dětí ve všech směrech, tedy

fyzickou, psychickou i náboženskou výchovu.

Dalším právním následkem uzavření manželské smlouvy je statut dětí,

tedy děti, jež byly počaty či narozeny za trvání manželství, platného i domnělého,

jsou označovány jako manželské děti. Otcovství je tedy automaticky přisuzováno

manželovi matky dítěte, pokud není nějakým způsobem dokázáno, že otcem není.

Aby dítě bylo považováno za manželské, je třeba, aby se narodilo nejdříve 180

dní ode dne uzavření manželství, nebo nejdéle 300 dní od ukončení manželství.

Pokud je dítě nemanželské, lze ho legitimovat uzavřením manželství

rodičů, které může být jak platné, tak i domnělé, nebo reskriptem Apoštolského

stolce. V okamžiku legitimace dítěte nabývá dítě stejného postavení jako dítě

manželské, pokud není stanoveno něco odlišného.11

1.5 Zánik manželství

Pokud dojde k zániku manželství, znamená to, že přestává existovat tento

právní vztah. V kanonickém právu jsou však přísně stanoveny podmínky zániku

manželství, neboť pokud dojde k dokonanému platnému manželskému svazku,

nelze ho rozloučit, jedinou možností jeho ukončení je úmrtí.

V případě nedokonaného manželství lze dosáhnout jeho zrušení, ale pouze

ze spravedlivého důvodu, v takovou chvíli je manželství rozděleno papežem na

popud jedné nebo obou stran. Toto manželství musí být nedokonáno, tedy

nesmělo být dovršeno manželský stykem a obě strany musí být pokřtěné, aby

mohlo dojít k zániku z papežské moci.

Pokud manželství uzavřeli dvě strany nepokřtěné a následně jedna z nich

přijala křest a byla opuštěna stranou druhou, pak může dojít ke zrušení na základě

pavlovského privilegia. Pokud by následně pokřtěná osoba chtěla uzavřít

manželství nové, musí být nejprve nepokřtěná strana dotázána místním ordinářem,

11


rejstř. 1. vyd. Praha: Zvon, 1994. ISBN 80-711-3082-6. Kán. 1134-1140

10

zda nechce podstoupit křest, nebo alespoň pokojně žít nadále s osobou pokřtěnou.

Po negativním vyjádření nepokřtěné strany pokřtěná osoba může uzavřít sňatek

s jinou katolickou stranou. Teprve uzavřením nového sňatku s pokřtěnou osobou

dochází k právní moci zániku předchozího manželství.12

1.6 Zplatnění manželství

V případě nulitního manželství, tedy manželství neplatného, je možnost

konvalidace svazku pokud pomine překážka, která bránila platnosti. V CIC jsou

dvě formy zplatnění, zplatnění prosté s obnovou manželského konsenzu a

zplatnění v základu, které se činí administrativní cestou.13

1.6.1. Zplatnění prosté

U zplatnění prostého záleží, z jakého důvodu je neplatné, aby bylo možné

jeho provedení. Neplatnost může být z důvodu zneplatňující překážky, pro vadu

manželského souhlasu nebo pro vadu formy. V případě zneplatňující překážky je

pro konvalidaci potřeba, aby došlo k pominutí této překážky, či aby byla překážka

dispenzována, dále aby alespoň jedna ze stran obnovila souhlas se zplatněním. Při

podání souhlasu se přihlíží k tomu, zda byla překážka veřejná nebo tajná. Pokud

byla veřejná, je nutno souhlas dát kanonickou formou, v případě tajné překážky

postačuje soukromý a tajný souhlas strany, která si je překážky vědoma,

v případě, že si překážky jsou vědomy obě strany, pak musí dát souhlas obě.

Pokud je manželství neplatné pro vadu souhlasu, je potřeba, aby byl souhlas

podán stranou, která tak neučinila. Opět se rozlišuje tajná a veřejná vada se

stejnými podmínkami její nápravy, jako tomu bylo u zneplatňující překážky.

V případě, že je vada ve formě, je zapotřebí, aby bylo manželství znovu uzavřeno

kanonickou formou.

12


rejstř. 1. vyd. Praha: Zvon, 1994. ISBN 80-711-3082-6. Kán. 1141 - 1146 13

HRDINA, Ignác Antonín. Kanonické právo: dějiny pramenů, teorie, platné právo. Plzeň:


11

1.6.2. Zplatnění v základu

Zplatnění v základu, sanací, je možné za podmínky, že nechybí souhlas

některé strany a že strany hodlají setrvat ve svazku. Sanace je tedy možná, pokud

je potřeba zplatnit vadu ve formě nebo pro překážku, která je buď dispenzována,

nebo pominula. Jelikož je sanace prováděna z administrativní moci, lze ji provést i

bez vědomí jedné, nebo obou stran svazku, za předpokladu, že je známo, že

souhlasí se setrváním v manželském svazku. Toto zplatnění uděluje Apoštolský

stolec, případně diecézní biskup.14

14


rejstř. 1. vyd. Praha: Zvon, 1994. ISBN 80-711-3082-6. Kán. 1156 - 1165

12

2. Nejstarší vývoj manželského práva

V následující kapitole se budu zabývat nejstaršími právními památkami,

které ovlivnily vývoj manželského práva na území českých zemí. Jako první

představím Soudní zákon pro laiky, který je nejstarší dochovanou právní

památkou u nás. Dále pak budu psát o Výsadách Boleslavových a na ně

navazujících a rozšiřujících Derkretech Břetislavových. Nakonec představím

legislativu Tridentského koncilu, který sice není českou právní památkou, ale

ovlivnil vývoj církevních sňatků a je ho tedy třeba uvést.

2.1 Soudní zákon pro laiky

V druhé polovině 9. století byl na území Velké Moravy vydán Soudní

zákon pro laiky, známý též jako Zákon sudnyj ljudem. Tato právní památka se

dochovala v opisech, přičemž nejstarší pochází ze 13. století. Jedná se o upravený

překlad byzantského zákoníku Ekloga, který byl pravděpodobně vydán roku 726.

Obsahem Soudního zákona jsou normy trestního, procesního a rodinného práva,

které jsou silně ovlivněny příchodem křesťanství a jeho zásad.15

Zákon se skládá

z 33 článků, které nemají logické uspořádání, a občas zde chybí úplná právní

úprava.16

Zákon upravuje manželské právo a řeší spory manželů, dále také upravuje

postup při nevěře. Článek 30a se zabývá nerozlučností manželství, neboť podle

Božích zákonů nelze oddělit manželské soužití, které Bůh spojil, ale přesto jsou

zde uváděny výjimky. Muž nebo žena budou odloučeni od druha, pokud bude

jeho jeden z nich usvědčen, že plánoval druha připravit o život, nebo pokud o

takovýchto úkladech věděl a druha neupozornil, nebo pokud onemocní

malomocností, či před manželským stykem onemocní závažnou chorobou. 17

Ačkoliv je v článku 30a uvedeno, že co Bůh spojil, člověk nerozlučuj, jsou

stanoveny v dřívějších článcích důvody rozluky manželství, v článku 13 je

15

VOJÁČEK, Ladislav, Karel SCHELLE a Vilém KNOLL. České právní dějiny. 2., upr. vyd.

Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-257-8. Str. 35 16

BÍLÝ, Jiří L. Právní dějiny na území České republiky: vysokoškolská učebnice. Praha: Linde

Praha, a. s., 2003. ISBN 80-7201-429-3. Str. 99 17

Zákon sudnyj ĺjudem. [online].[cit. 19.2.2016]. Dostupné z: http://docplayer.cz/277860-Zakon-

sudnyj-ljudem-soudni-zakonik-pro-lid-sepsan-kolem-roku-863-zakonik-z-velke-moravy-zakon-

sudnyj-ljudem.html

13

ustanovena zákonná monogamie, je zde nařízeno zapudit druhou manželku, a

v článku 12 jsou přikázány rozloučit sňatky mezi pokrevními příbuznými. Dále

pak v článku 7 je stanoveno, že kdo si vezme za manželku matku svého

kmotřence nebo dívku, jejíž je kmotrem, anebo pokud zhřeší s vdanou ženou,

bude manželství rozloučeno. Tento článek navíc poukazuje na rozdíl světského a

církevního trestu, jako světský k rozluce manželství přidává uřezání nosů, zatímco

církevní kromě rozluky žádá 15 let pokání. 18

2.2 Výsady Boleslavovy

Pravděpodobně prvním právním předpisem, který se týká manželského

práva, na českém území je Privilegium pražského biskupství. Jedná se o výsady

českého panovníka Boleslava II. vydané roku 992, jež byly určeny pražskému

biskupu Vojtěchovy.19

Obsahem Privilegia bylo udělení práva zakládání kostelů a

především pravomocí v manželských záležitostech. Kníže Boleslav II. tímto

dokumentem schvaloval křesťanské pojetí manželství podle předpisů kanonického

práva.20

Výsady Boleslavovy se nám dochovaly pouze v díle kronikáře Kosma.

2.3 Dekreta Břetislavova

,,První tedy můj příkaz k vám budiž nejopravdovější: vaše manželství, která až

dosud měli jste jako v nevěstinci a společná jako mezi zvířaty, nechť napříště řídí

se kanonickým řádem tak, aby manželka spokojila se s jedník mužem a muž jednou

ženou zákonitě před církví provdanou…“21

Další právní památkou, jež se nám dochovala v Kosmově Kronice, jsou

Dekreta Břetislavova. Jedná se o první českou ucelenou právní sbírku. Dekreta

byla vyhlášena knížetem Břetislavem II. v roce 1039 v polském Hnězdně nad

hrobem sv. Vojtěcha. Jde o soubor příkazů a zákazů, které se snaží prosadit

18

Zákon sudnyj ĺjudem. Dostupné z: http://docplayer.cz/277860-Zakon-sudnyj-ljudem-soudni-

zakonik-pro-lid-sepsan-kolem-roku-863-zakonik-z-velke-moravy-zakon-sudnyj-ljudem.html 19


Praha, a. s., 2003. ISBN 80-7201-429-3. Str. 102 20




Praha, a. s., 2003. ISBN 80-7201-429-3. Str 102

14

křesťanské zásady. Z rodinného práva byly upraveny vztahy mezi mužem a ženou

a zakládá povinnost manželství řídit se kanonickým právem. To znamená

zákonnost a nerozlučitelnost manželství spolu s předepsanou monogamií.22

Manželské spory měly být řešeny církevními soudy. Sankce za nedodržování

nařízení a příkazů pak byly jak světské tak i církevní. K prokázání viny bylo

využíváno ordálů, iracionálního důkazního prostředku, kterým se mělo boží vůli

dokázat, zda je osoba vina nebo nevina. Ordálů existovalo několikero druhů,

z těchto byly nejběžnější ordál vodou, železem a soubojem.23

2.4 Tridentský koncil a jeho vliv na manželské právo

V letech 1545 až 1563 byl ve třech etapách papežem Pavlem III. svolán

v pořadí 19. Všeobecný sněm, kterému se říká Tridentský koncil. Na jeho 24.

Sněmu bylo projednáváno manželství, jeho podstata a jeho forma uzavírání.

Utvoření manželského práva v kanonickém právu byl velice komplikovaný

proces, který kulminoval ve středověku. Dne 11. Listopadu 1563 sněm přijal

dekret o svátosti manželství vymezující svátost manželství. Na něj navazující

reformační dekret o manželství pak upravuje disciplínu manželství. V tomto

dekretu popsaná forma uzavírání manželství je známá jako ,,Tridentská forma“.

Tridentská forma uzavírání manželství zavádí povinné ohlášky, tedy oznámení

třikrát ve třikrát po sobě jdoucích svátečních dnech, že se strany chystají uzavřít

sňatek. Po tuto dobu mají všichni možnost oznámit překážky sňatku, o kterých

vědí, pokud tak neučiní, mohou se ohlašující vzít. Sňatek se musí konat před

farářem a před dvěma nebo třemi svědky, před nimi strany vysloví souhlas se

sňatkem a farář je oddá. Pokud nebude dodržena tato forma, sňatek se stává

neplatným. Tato forma sňatku se stala základem uzavírání monogamního

manželství.24

,, A ačkoli to s kanonickou formou uzavírání manželství přímo nesouvisí, je

třeba zmínit, že dekret "Tametsi" se v IX. hlavě velmi důrazně zasazuje o svobodu

22

KNOLL, Vilém, Petra SMRŽOVÁ a Alena ZBORNÍKOVÁ. Vybrané mezníky českých

právních dějin. 1. vydání. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2002. ISBN 80-86473-11-2. Str. 23 23

KNOLL, Vilém, Petra SMRŽOVÁ a Alena ZBORNÍKOVÁ. Vybrané mezníky českých

právních dějin. 1. vydání. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2002. ISBN 80-86473-11-2. Str.24 24

HRDINA, Ignác Antonín. Tridentský dekret Tametsi. Revue církevního práva. Praha:

Společnost pro církevní právo ve spolupráci s Českou křesťanskou akademií, 1998, R 11(3/1998),

233 - 237. ISSN 1211-1635.

15

manželského souhlasu, když veškeré světské vrchnosti jakéhokoli stupně pod

hrozbou samočinně nastupující klatby zakazuje jakékoli, ať přímé či nepřímé,

omezování této svobody u poddaných. V 16. století, kdy se dokonce prosadilo "ius

reformandi", jde o ustanovení mimořádného významu.“25

Pevné stanovení formy uzavírání manželství se stalo nejen významným

pro právní jistotu v oblasti manželského práva, ale také zakládala pevnou formu

monogamie. Z tohoto důvodu byla tato forma sňatku rozšířena do většiny

právních řádů kontinentální a angloamerické kultury.26

Ve svých počátcích se však Tridentium mělo problém prosadit a vznikala

kvůli němu spousta sporů. Tridentium nevešlo v obecnou platnost, za což mohlo

nejspíše špatné publikování, neuplynutí 30 dnů od řádné publikace, tím, že nebylo

recipováno a bylo zapomenuto, nebo že vázalo katolíky v oblastech

protestantských.27

25



233 - 237. ISSN 1211-1635. 26



233 - 237. ISSN 1211-1635. 27

KADLECOVÁ, Marta, Karel SCHELLE, Renata VESELÁ a Eduard VLČEK. Dějiny českého

soukromého práva. 1. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. ISBN 978-80-7380-041-3. Str. 128

16

3. Vývoj církevních sňatků v 18. a 19. Století

V polovině 18. století za vlády Marie Terezie dochází k prvnímu většímu

zásahu státu do manželských práv v podobě tereziánského nařízení o zasnoubení a

manželství osob nezletilých, které bylo vydáno 12. dubna 1753 a dále v nařízení o

zasnoubení a manželství vojenských důstojníků ze dne 8. května 1756.

Opravdovým zásahem do manželského práva se však stává teprve období vlády

Josefa II.28

Za vlády Marie Terezie je ještě započata práce na kodifikaci rakouského

občanského práva, která ovšem nebyla zcela úspěšná. Ačkoliv byl návrh zákoníku

roku 1766 dokončen, výsledek nebyl použitelný a práce na něm pokračovali i za

vlády Josefa II. První díl Všeobecného občanského zákoníku (dále ABGB) byl

vydán roku 1786 a obsahoval i již dříve vydaný manželský patent. ABGB byl pak

v konečné verzi vydán roku 1811.

3.1 Josefínské reformace v oblasti manželského práva

,,Ve starších obdobích dějin platila na území Českých zemí náboženská forma

uzavření sňatku, a to jak pro křesťany, tak pro židy. Záležitosti manželského práva

patřily do sféry práva náboženské obce manželů. Radikální obrat do této oblasti

pro dědičné země habsburské monarchie přinesl patent císaře Josefa II. č. 117 ze

16.1.1783. manželské právo sekularizoval, ponechal však ,,… církevní, reps.

Náboženskou formu uzavírání sňatků“29

Císař Josef II. se zasadil o velké změny v manželském právu, jako první

radikální zásah do věcí manželských lze považovat toleranční patent z roku 1781

a především patent manželský vydaný roku 1783.

28


soukromého práva. 1. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. ISBN 978-80-7380-041-3. Str. 133 29

HORÁK, Záboj. Alternativní forma uzavření manželství v Českých zemích ohrožena. Revue

církevního práva. Praha: Společnost pro církevní právo, 2006, R 33(1/06), 39-50. ISSN 1211-

1635. Str39 - 40

17

Tolerančním patentem byla umožněna činnost ostatních církví, především

evangelických, které do té doby nemohly veřejně fungovat. To tedy otevřelo cestu

i ke smíšeným manželstvím katolíků a evangelíků.

Manželský patent vydaný 16. ledna 1783 pod číslem 117 Sbírky zákonů

soudních manželských byl opravdovým průlomem v manželském právu.

Manželské spory, jež byly až do této doby v rukou církve, byly patentem

přeneseny na státní soudy.30

Důvodem tohoto bylo prohlášení manželství za

občanskou smlouvu s původem v zákoně. Formu manželské smlouvy však

ponechal v nepříliš změněné tridentské formě pro katolíky. Přesto však změny

přinášely pro církevní sňatky občasné problémy, neboť manželský patent

například vytvářel nové překážky manželství, které se zcela nekryly s překážkami

kanonickými, zároveň byl kanonický sňatek obligatorním, což vytvářelo problém

v okamžiku, kdy manželství splňovalo podmínky kanonického sňatku, nikoliv

však patentu a duchovní nevěděl, kterými nařízeními se řídit. Dalším problémem

bylo ne zcela přesné vymezení kompetencí státu a církve.31

3.2 Všeobecný občanský zákoník

Prvním dílem AGBG byl zákoník vydaný 1. listopadu 1786. Tento byl

výsledkem kodifikačních prací, které započaly za vlády Marie Terezie a

pokračovaly na příkaz císaře Josefa II. Zákoník se skládal z pěti částí, první dvě

části obsahovaly všeobecná ustanovení, zbývající části tvořily zákony upravující

vztahy rodičů a dětí, postavení sirotků a osob marnotratných. Součástí tohoto

prvního dílu AGBG byly i již dříve vydané patenty, např. již dříve zmiňovaný

toleranční patent a patent manželský. 32

Po dalších kodifikačních pracích a úpravách byl 1. 6. 1811 vyhlášen

císařský patent č. 946/1811 Sb.z.s. Obecný občanský zákonník rakouský.

Účinnost zákoník nabyl 1. ledna 1812. V českém jazyce se nazýval ,,Kniha

30


soukromého práva. 1. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. ISBN 978-80-7380-041-3. Str. 133 - 134 31


soukromého práva. 1. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. ISBN 978-80-7380-041-3. Str. 134 32

MALÝ, Karel. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vyd. Praha:

Linde, 2003. ISBN 80-7201-433-1. Str. 201

18

všeobecných zákonů městských“. ABGB je výborně zpracovaným dílem, které

přenáší základy římského práva do dobové úpravy, dále se pak inspiruje právem

kanonickým ve věcech manželských. Členění zákoníku je na úvod a následně tři

díly, které pojednávají o právech osob, práv k věcem a společných ustanoveních.

Právo manželské je řešeno v díle prvním kapitole druhé.

Podstatnou změnou pro sňatky katolíků bylo roku 1857 dočasné zrušení

ustanovení občanského zákoníku o manželských vztazích katolíků. Po tuto dobu o

věcech manželských opět rozhodovaly soudy církevní namísto světských. Konec

tohoto období přišel v roce 1868, kdy byla, kromě návratu k předchozímu stavu,

zavedena světský forma sňatku pro osoby, které duchovní odmítl oddat

z kanonických důvodů, které nebyly důvody občanského práva. Roku 1870 byla

zavedena světská forma uzavírání sňatků jako obligatorní pro osoby, které se

nehlásili k žádnému náboženství, které by stát uznával.33

Dočasné vrácení manželských věcí do rukou církve bylo výsledkem

uzavření Konkordátu s Apoštolským stolcem 18. května 1855, na které navázal

císařský patent č.185/1856 ř.z.. Tímto patentem se provádělo ustanovení

Konkordátu ve věcech manželských osob katolického vyznání. K jeho zrušení

došlo v roce 1868, jak jsem již dříve zmínila, kdy byl rámci tzv. květnových

zákonů vydán zákon č. 47/1868 ř.z. ze dne 25. 5. 1868. Tento zákon obnovil

nařízení týkající se katolických sňatků v druhé kapitole AGBG a upravil uzavírání

sňatků před světskými úřady. ,,Další z květnových zákonů, mezikonfesní zákon č.

49/1868 ř. z., umožnil vystoupení z církve bez přestoupení do jiné, tedy založil stav

bez vyznání. Zákon č. 51/1870 ř. z. o manželství osob, které nenáležejí k žádné

uznané církvi nebo náboženské společnosti, upevnil jejich právní poměry a

nařídil, aby správní orgány vedly jejich matrikové záznamy o narozeních, úmrtích

a také sňatcích. Matriky osob bez vyznání vedla okresní hejtmanství, jimž bylo

také svěřeno uzavírání manželství těchto osob.“34

33





1635.str 41

19

Po vypovězení konkordátu v roce 1870, kdy papež rozhodl o jeho

ukončení, neboť ho rakouský stát porušoval, se manželské právo vrací pro

většinové obyvatelstvo do stejného stavu, v jakém se nacházelo za vlády císaře

Josefa II. Další pokusy o úpravy AGBG nedopadly příliš úspěšně a končí třemi

novelizacemi na počátku 20. století.35

35



20

4. Manželské právo v AGBG

Již jsem dříve zmínila, že AGBG do určité míry recipuje kanonické právo

v oblasti manželství, toto je vidět již v prvním ustanovení týkajícím se práva

manželského. ,,Svazky rodinné zakládají se smlouvou manželskou. Ve smlouvě

manželské projevují dvě osoby rozdílného pohlaví podle zákona vůli svou, že

chtějí v nerozlučném obcování žíti, děti ploditi, je vychovávati a sobě obapolně

pomáhati.“36

Zde se odráží ustanovení z CIC, které považuje manželství za spojení

muže a ženy, tedy osob rozdílného pohlaví, které uzavírají svazek na celý život,

tedy nerozlučné spojení. Účelem obou sňatků je zplození a výchova dětí.

Zasnoubením stranám nevzniká žádný závazek, který by zadával nutnost

naplnění tohoto slibu, nelze totiž někoho nutit k přijetí manželství, pokud je mu to

proti vůli. Pouze z odmítnutí zasnoubení vyplývá, že strana, která nevypověděla

zásnuby, má právo na odškodnění, pokud jí zrušením zásnub vznikla dokazatelná

škoda.37

4.1 Překážky manželství

Zákon dále stanovuje podmínky pro uzavření sňatku. Aby bylo možno

sňatek uzavřít, je potřeba, aby neexistovala žádná překážka manželství, která je

uvedená v zákoně. Zuřivý, šílení, blbí a nedospělý, tak zákon vyjmenovává osoby,

které nemohou uzavřít platnou manželskou smlouvu.

Na překážku je také nedostatek věku a případně při zletilosti mohou

existovat důvody, proč zletilí nemůže uzavírat manželství. Tito pak musejí mít

souhlas k sňatku daný jejich otce, pokud je otec po smrti, nebo je nemůže

z nějakého důvodu zastupovat, potom potřebují souhlas soudu, že mohou uzavírat

manželskou smlouvu. Osoby nezletilé nemanželské pak potřebují souhlas

poručníka. Nezletilí cizinci mají soudem zřízeného zástupce, který podává souhlas

se sňatkem. V případě, že otec nebo opatrovník nepovolí sňatek, mohou se

nezletilí domáhat soudní pomoci.

36

Císařský patent č. 946/1811 Sb.z.s. Obecný občanský zákonník rakouský §44 37

Císařský patent č. 946/1811 Sb.z.s. Obecný občanský zákonník rakouský § 45- §46

21

ABGB zavádí podmínku dostatečných příjmů k uzavření manželství, dále

také fyzické zdraví a mravní způsobilost. Povolení souhlasu bylo vyžadováno i

v případě, že manželství chce uzavřít voják, ten potřeboval svolení svého pluku.

Do manželství nemohou vstupovat osoby odsouzené k nejtěžšímu trestu nebo

odsouzené k těžkému trestu s účinností ode dne odsouzení a po dobu trvání trestu

Neplatný je pak takový manželský souhlas, který byl dán pod použitím

násilí nebo strachu, případně u unesených osob, které v době zajetí souhlasili se

sňatkem. Manželství může být shledáno neplatným také tehdy, jestliže muž

shledá, že jeho manželka je těhotná s jiným mužem. Dále je důvodem zneplatnění

manželství impotence, pokud je trvalého charakteru a existovala již před

uzavřením svazku, v případě její přechodnosti nebo trvalého vzniku až v době

trvání manželství toto není překážkou a nelze požadovat zneplatnění.38

,,Muž oddán býti může v týž čas jen s jednou ženou a žena jen s jedním

mužem. Kdo již byl v manželství a chtěl by v ně vejíti opět, nechť řádně dokáže, že

svazek manželský byl rozloučen, to jest že úplně byl rozvázán.“39

Podle AGBG je

třeba dodržovat podmínku monogamie manželství. Na překážku uzavření

manželského sňatku je i existence příbuzenství v přímé linii a ve vedlejší do

čtvrtého stupně včetně, na překážku je i švagrovství. Do manželství nemohou také

vstupovat osoby, jež složily řeholní slib. Pokud se u osob prokáže cizoložství

před uzavřením manželství, potom ho již nemohou uzavřít. Překážkou je i pokud

se osoba pousila zabít nebo zabila manžela druhé, aby se mohli vzít. Pro církevní

sňatky je pak podstatné, že není povoleno, aby křesťané vcházeli do manželského

svazku s osobami, které nevyznávají křesťanství.40

4.2 Ohlášky

K platnosti sňatku je potřeba, aby byly učiněny ohlášky, které budou

učiněny tři neděle nebo sváteční dny po sobě v místech bydliště obou stran, které

38

Císařský patent č. 946/1811 Sb.z.s. Obecný občanský zákonník rakouský§48-60 39

Císařský patent č. 946/1811 Sb.z.s. Obecný občanský zákonník rakouský §62 40

Císařský patent č. 946/1811 Sb.z.s. Obecný občanský zákonník rakouský§ 62 - 66

22

hodlají vstoupit do svazku manželského. Pokud se jeden ze snoubenců nebo oba

dva déle než šest týdnů nezdržují v místě, kde jsou ohlášky konány, je zapotřebí,

aby byl akt ohlášek proveden v místě, kde se zdržovali anebo aby v místě ohlášek

šest týdnů ještě bydleli. Od učinění ohlášek do uzavření sňatku nesmí uplynout

doba delší než šest měsíců, jinak je potřeba ohlášky opakovat. Aby byly ohlášky a

následující manželství platné, postačuje, aby alespoň jednou došlo k ohlášce

v místě bydliště ženicha a nevěsty. Pokud bylo nějak pochybeno ve formě nebo

počtu ohlášek, nebrání to platnému uzavření sňatku, pouze se za to ukládá

přiměřený trest.

Povolení, že se přivoluje k sňatku, se dává v přítomnosti dvou svědků

v přítomnosti duchovního správce ženicha a nevěsty, případně před jeho

náměstkem. Toto prohlášení je možno učinit i skrze zplnomocněnou osobu, ta

však musí mít povolení zemského úřadu a nemůže jím být osoba, která se chystá

vejít do manželského svazku. Pokud by byl uzavřen sňatek bez plnomocenství,

stává se neplatným. V případě, že by plnomocník, který byl tímto pověřen, ještě

před sňatkem odmítl plnomocnit, manželství bude neplatné, ale na úkor

plnomocníka bude vyžadována náhrada škody vzniklé jeho odvoláním.

V případě, že snoubenci nemoho podat řádné osvědčení o učinění ohlášek,

nebo osoby, jež potřebují ke sňatku zvláštního povoletí, toto povolení nemají,

případně pokud není možné dokázal zletilost některého z snoubenců či vzejde jiná

překážka uzavření manželství, nesmí duchovní správce snoubence oddat, jinak mu

hrozí těžká pokuta. Pokud by snoubenci měli pocit, že jim bylo uškodněno

zamítnutím jejich oddání, mohou se obrátit se stížností na zemský úřad, případně

na úřad krajský v případě absence zemského úřadu.41

4.3 Uzavření manželství

Každé uzavřené manželství musí být zaneseno do knihy oddavků farním

správcem. V zápisu musí být jméno a příjmení manželů, věk, bydliště a jejich stav

a zda již někdy dříve byli v manželském svazku. Zároveň se zapisují jména,

příjmení a stav rodičů svědků. K zápisu samozřejmě patří datum uzavření sňatku a

41

Císařský patent č. 946/1811 Sb.z.s. Obecný občanský zákonník rakouský§69-§81

23

jméno oddávajícího. Nakonec budou pojmenovány listiny s náležitými

povoleními, která byla potřeba k uzavření sňatku. Pokud si snoubenci přejí

vstoupit do manželství v jiném místě, než pod kterou farnost spadají, i o tomto je

zanesen zápis do knihy oddavků.

Z důležitých důvodů mohou snoubenci na zemském úřadě žádat prominutí

překážek manželství, o kterých by jinak měl rozhodnout jiný úřad. Pokud jde o

prominutí překážky před uzavřením sňatku, musejí svým jménem o něj žádat,

pokud jsou již oddáni, mohou své jméno zatajit a žádat o prominutí skrze svého

duchovního správce. Tam kde nejsou zemské úřady, řeší krajský úřad promíjení

druhých a třetích ohlášek. V případě naléhavého důvodu lze prominout ohlášky

všechny tři, v případě nebezpečí úmrtí může ohlášky prominout i místní úřad,

kterému musí snoubenci odpřísáhnout, že nevědí o překážkách uzavření

manželství. Odpuštění všech ohlášek je i tehdy, pokud se jedná o osoby, o kterých

panoval všeobecný konsensus, že jsou manželé, ačkoliv to tak není.

Pomine-li překážka, které existovala v okamžiku vstupu snoubenců do

manželství, potom již není třeba opakovat vyhlášek a lze za přítomnosti dvou

svědků a duchovního správce je oddat. O tomto pak bude učiněn zápis do knihy

oddavků. 42

4.4 Práva a povinnosti manželů

V manželství jsou muž i žena vázáni právy a povinnostmi vycházejícími

z povahy manželství. Jsou stejnou měrou vázáni k manželským povinnostem,

věrnosti a slušnému zacházení. Muž je postaven do role hlavy rodiny a to mu

poskytuje právo řídit domácnost. To mu však přináší povinnost zajistit svou ženu

a zastupovat ji.

Manželka příjme jméno svého muže a spolu s ním i jeho stav. Následně se

manželovi přestěhuje a je povinna mu pomáhat s domácností. 43

42

Císařský patent č. 946/1811 Sb.z.s. Obecný občanský zákonník rakouský §82-§88 43

Císařský patent č. 946/1811 Sb.z.s. Obecný občanský zákonník rakouský§89-§92

24

4.5 Rozluka a zánik manželství

Manželství není možno rozvést, neboť je nerozlučné, ale v případě, že se

vyskytnou zneplatňující překážky, bude toto vyšetřováno z povinnosti úřadu

anebo na návrh osoby, která na tom má právní zájem. Pouze nevinná strana může

žádat od prohlášení manželské smlouvy za neplatnou. Pokud si však je strana

vědoma překážky manželství a přesto v něm setrvá, přijde o nárok žádat jeho

zneplatnění. Vyšetřování platnosti manželství náleží zemskému soudu okresu, kde

mají manželé trvalé bydliště. Pokud je možno odstranit překážku manželství, soud

tak učiní, není-li to možní, soud zkoumá platnost manželství.

Pokud někdo tvrdí, že překážka manželství existuje, je na něm důkazní

břemeno tohoto prohlášení. V případě, že tvrdí, že ne jeden z manželů neschopen

trvale plnit manželské povinnosti, je přizván znalec, lékař, nebo jiná autorita

schopná toto objektivně posoudit, pokud nelze nemohoucnost dokázat ani

vyvrátit, dostávají manželé rok na zkušenou a pokud po tu dobu bude

nemohoucnost trvat, manželství bude prohlášeno za neplatné. Manželství je

považováno za platné až do okamžiku, kdy je prokázán opak.

Jestliže se manželé shodnou na tom, že chtějí být rozvedeni, soud k tomu

přivolí. Nejprve však musí manželé faráři oznámit svůj úmysl příčiny rozvodu.

Farář je povinen jim připomenout manželský slib a následky jeho porušení. Takto

k nim farář třikrát zkusí přimluvit, pokud to bude bez účinku, vydá stranám

osvědčení, že na rozvodu trvají. Toto osvědčení je předáno řádnému soudu

manželů. Ten pak řeší rozdělení majetku a povoluje rozvod. O tom zapíše záznam

do soudního spisu. V případě nezletilého manžela o jeho jmění rozhoduje

poručník soudní nebo zákonný zástupce. Pokud je manželství přeci jen rozvedeno

ze závažných zákonných důvodů, lze ho opět spojit. Katolický svazek však

rozveden být nemůže, jediným možným zánikem je smrt jedné ze stran.

K nerozlučnosti postačuje, že jen jeden z nich je katolického vyznání.

Jestliže je jeden z manželů dlouho nezvěstný, lze ho prohlásit za mrtvého,

musejí však být okolnosti nevylučující, že je opravdu mrtvý, dokud toto není

prohlášeno, nelze rozloučit manželství. Aby se dokázala smrt manžela, je zřízen

kurátor, který se pokusí nezvěstného najít, vydá se edikt na celý rok a je třikrát

25

zveřejněn v novinách, vyzívá nepřítomného, aby se nahlásil, jinak že bude

prohlášen za mrtvého. Pokud se po tu dobu neobjeví ani neozve, je obnoveno

řízení o prohlášení za mrtvého a nezvěstný je prohlášen mrtvím.

Pokud je manželství prohlášeno za neplatné nebo je rozvedeno, zapíše se

tato skutečnost do knihy sňatků k zápisu o sňatku.44

Z předchozích ustanovení je zřetelné, že ABGB silně přejímá kanonickou

formu sňatku, jak jsem již dříve zmiňovala. Pro židy pak byla upravována

speciální nařízení v § 125 až §136.

44

Císařský patent č. 946/1811 Sb.z.s. Obecný občanský zákonník rakouský §93 - 122

26

5 Církevní sňatek ve 20. Století

Roku 1918 28. října vznikl Československý stát a společně s ním vznikly i

problémy spjaté s právem. Jako prevence vzniku stavu bezpráví po dobu, než se

vytvoří zákony nového státu, byl přijat tzv. ,,recepční zákon“ č. 11/1918 Sb. z. a

n., který byl původem zákonných rozporů. Problém spočíval v dualitě, která

přijetím recepčního zákona nastala, neboť na českou část státu se vztahovaly

zákony rakouský, zatímco na slovenském území zůstaly zákony uherské. Ačkoliv

byly snahy o co nejrychlejší vyřešení tohoto problému, nepovedlo se vydat

unifikovaný občanský zákoník pro celé území ani do roku 1938, kdy veškeré

snahy byly zmařeny Mnichovskou dohodou.45

Manželské právo bylo z důvodu recepčního zákona nutno poměrně rychle

upravit, neboť, tak jako i v jiných právních odvětvích, i zde panoval nesoulad

mezi českým a slovenským územím státu. Řešení bylo v přijetí zákona č.

320/1919 Sb., kterým se mění ustanovení občanského práva o obřadnostech

smlouvy manželské, o rozluce a o překážkách manželství.

V době Protektorátu Čechy a Morava došlo k zásahům do manželského

práva v podobě nařízení o použití německého práva na německé státní příslušníky

vydaného 20. července 1939 s účinností k 1. srpnu téhož roku. Další úpravou se

stalo recipování Norimberských zákonů pro všechny obyvatele. Roku 1942 vyšlo

vládní nařízení č. 85/1942, které ovlivňovalo manželské právo pro židovské

občany. Menšími změnami se pak stalo vládní nařízení o příslušnosti biskupů

římskokatolické církve z 26. června 1941 a nařízení o provedení a doplnění

manželského zákona a o sjednocení mezinárodního práva rodinného vydané 25.

října 1941.46

Velká rána pro uzavírání církevních sňatků přišla v roce 1950, kdy k 1.

lednu vešel v platnost zákon č. 265/1949 Sb. o právu rodinném, kterým byla

zavedena obligatorní forma sňatku, jíž byla forma civilní. Tento stav pak potvrdil

i zákon č. 94/1963 Sb. o rodině, který neumožňoval uzavírání církevních sňatků.

45

KUKLÍK, Jan. Czech law in historical contexts. 1st ed. Prague: Karolinum, 2015. ISBN 978-80-

246-2860-8. Str. 108 46


soukromého práva. 1. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. ISBN 978-80-7380-041-3. Str. 147-150

27

5.1 Úprava manželství v letech 1918 – 1937

V okamžiku vzniku Československého státu dochází k problému právního

dualismu přijetím zákona č. 11/1918 Sb. o zřízení samostatného státu

československého. Tento zákon v čl. 2 říká, že ,,veškeré dosavadní zemské a

říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti“47

, což v praxi znamenalo

kolizi práva uherského a rakouského, jak jsem již v předchozím textu zmiňovala.

Pro slovenské území to znamenalo obligatorní civilní sňatky, zatímco v tu samou

dobu byly pro české území sňatky církevní pro katolíky a civilní uzavírání

manželství pro osoby nenáležící k žádnému náboženství. Taktéž to přinášelo

možnost rozluky manželství pro část obyvatelstva, přičemž katolická manželství

z toho byla vyňata.

Změna předchozího stavu nastala v okamžiku přijetí novely manželského

zákona v podobě zákona č. 320/1919 Sb., kterým se mění ustanovení občanského

práva o obřadnostech smlouvy manželské, o rozluce a o překážkách manželství.

Zavádí se povinnost učinění vyhlášek a slavnostního přivolení k manželství pro

obě formy uzavírání sňatků, kterými jsou občanský sňatek a církevní. Vyhlášky

musí obsahovat jméno a příjmení obou snoubenců, rodné místo, stav a bydliště

společně s poznámkou, aby v případě, že někdo zná překážku uzavření sňatku,

nechť ji oznámí. V případě občanského sňatku jsou vyhlášky vyvěšeny na úřední

desce a oznámeny okresním nebo obecním úřadem, případně matrikářem. Aby

vyhláška byla platná, musí být zveřejněna alespoň pět dní a poté je šestiměsíční

lhůta k uzavření manželství. V případě církevních vyhlášek je kopírována

kanonická úprava, která vyžaduje provedení vyhlášek ve tři po sobě jdoucí svátky.

K platnosti manželství však postačuje pouze provedení jedné vyhlášky, zbylé dvě

je možno prominout. K samotnému oddání je pak potřeba zákonem povoleného

oddávajícího, kterým může být příslušný duchovní nebo pověřená úřední osoba, a

přítomnost dvou svědků. §12 pak výslovně povoluje smíšená manželství a sňatky

církevní osobám, které podstoupily sňatek občanský a chtějí se podrobit tomu

církevnímu.48

47

Zákon č. 11/1918 Sb. o zřízení samostatného státu československého. Čl. 2 48

Zákon č. 320/1919 Sb. kterým se mění ustanovení občanského práva o obřadnostech smlouvy

manželské, o rozluce a o překážkách manželství. §1 - 12

28

Velkou změnou bylo ustanovení §13 povolující manželskou rozluku ve

spojení s §25, kterým byly zrušeny překážky manželství osob, které přijaly

řeholní sliby nebo kněžství, byly rozdílného vyznání, osobám sešvagřeným a

osobám žijícím v hříchu cizoložství, neboť společně zrušují zákaz rozluky

katolických sňatků. Rozluky bylo možno se domáhat civilního soudu, pokud byla

z důvodů taxativně vymezených zákonem.49

V následujících letech byly pokusy o kodifikaci rodinného práva, ty však

nikdy nebyly dokončeny.

5.2 Manželské právo za Protektorátu Čechy a Morava

Po obsazení českých zemí nacisty a zřízení Protektorátu Čecha a Morava

přicházejí obyvatelé Čech o všechny demokratické svobody. Obyvatelstvo je

právně rozděleno do tří skupin, plnoprávné německé říšské občany, Čechy

s protektorátní příslušností a bezprávní občané, kteří se stali terčem rasistických

předpisů. Tímto rozčleněním obyvatelstva vznikalo několikeré právo, kdy každá

skupina byla jinak právně upravena.

Obyvatelé příslušící k německé národnosti byli prohlášeni Výnosem

Vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března za německé příslušníky a tímto se na

ně pak vztahovalo nařízení z 20. července 1939, kterým se na německé státní

příslušníky vztahovala účinnost německého práva. V případě manželského práva

to znamenalo, že muž, který byl německým státním příslušníkem, musel uzavřít

manželství před německým stavovským úředníkem, jinak manželství nepodléhalo

platnosti.50

V praxi to tedy znamenalo obligatorní civilní sňatek a znemožnění

případným katolíkům uzavírat sňatky církevní.

49

VALEŠ, Václav. Prvorepubliková novela manželského práva č. 320/1919 Sb. z. a n. Revue

církevního práva. Praha: Společnost pro církevní právo, 2010, R 45(1/10), str.100. ISSN 1211-

1635. 50


soukromého práva. 1. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. ISBN 978-80-7380-041-3. Str. 147-148

29

Dalším zásahem do manželských práv byla ustanovení norimberských

zákonů, které zakazovaly uzavírání sňatků osob árijského původu s těmi, kteří

tohoto původu nebyli.51

Církevní sňatky byly dotčeny v drobné míře vládním nařízením č.

292/1941 Sb. o příslušnosti biskupů římskokatolické církve při oddavkách. Toto

krátké nařízení povoluje vykonání oddavků biskupům příslušné diecése. Do té

doby byl k tomuto úkonu příslušný pouze farář církve římskokatolické. Sňatek

provedený biskupem je pak zanesen do knihy sňatků farního úřadu v místě

bydliště snoubenců.52

Nařízení o provedení a doplnění manželského zákona a o sjednocení

mezinárodního práva rodinného z 25. října 1941 měnilo dosavadní právní řád ve

věcech manželských. V první části je ustanovení o neplatnosti manželství pro

porušení formálních předpisů v Protektorátu Čechy a Morava, druhá část přináší

přeměnu rozvodu v rozluku, která se vztahovala nejen na německé státní

příslušníky, ale i na protektorátní státní příslušníky, kteří byli rozvedenými

manželi příslušníků německých. Třetí část zahrnovala mezinárodní právo rodinné

a upravoval uzavírání manželství, jeho účinky, rozluky a další oblasti rodinného

práva. Čtvrtá část pak upravovala procesní právo a pátá část upravovala uznávání

cizích rozhodnutí v manželských věcech.53

5.3 Církevní sňatky po roce 1950

,,Po převzetí moci komunistickou stranou 25. února 1948, která začala

likvidovat vedle svých politických odpůrců také právní stát, byl nejvyššími

stranickými místy schválen plán tzv. právnické dvouletky. Ministerstvo

spravedlnosti mělo za úkol vypracovat podle sovětského vzoru takové kodifikace

práva, které by odpovídaly ekonomickým vztahům a potřebám totalitního státu a

nahradily dosavadní „buržoasní právo“. První ukázkou marxisticko-leninské

51



Vládní nařízení č. 292/1941 Sb. o příslušnosti biskupů římskokatolické církve při oddavkách. 53



30

kodifikace byl zákon o právu rodinném ze dne 7. prosince 1949 č. 265/1949 Sb.,

který oddělil právní úpravu vztahů v rodině od občanského práva.“54

V letech 1945 – 1948, kdy byla demokracie limitovaná, zůstává ve větší

míře zachovaný konfesněprávní systém, který platil za první republiky.55

Změna

nastává 7. prosince 1949, kdy v platnost stupuje zákon č. 265/1949 Sb. o právu

rodinném. Přijetím tohoto zákona se na dlouhou dobu uzavírá kapitola několika

staletí církevních sňatků, neboť je jím zaveden obligatorní občanský sňatek.

Obnovení alternativní formy uzavírání manželství nastane až v roce 1992.

Společně s odebráním možnosti oddávání bylo církvi vzato i právo vést matriční

knihy, které nadále vést jsou pověřeny k tomu příslušné úřady.

Aby bylo zajištěno dodržování posloupnosti uzavírání sňatků a církevní

sňatek ve svém uzavření nepředcházel občanskému, byla v zákoně č. 86/1950 Sb.

zavedeno v hlavě páté §207 zavedena sankce za nedodržení zákona. ,,Kdo při

výkonu své duchovenské činnosti nebo podobné své náboženské funkce poruší, byť

i z nedbalosti, ustanovení zákona o právu rodinném, zejména tím, že vykoná

sňatkové obřady náboženské s osobami, které spolu neuzavřely manželství, bude

potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“56

Sankce se však vztahovala pouze

na duchovního, který by osoby oddal, nikoliv na ty, kteří by porušovali zákon tím,

že nejdříve přistoupí ke sňatku církevnímu. Tato sankce byla přenesena i do

trestního zákona č. 140/1961 Sb.

Uzavírání církevních sňatků však nebylo zcela zakázáno, zákon připouštěl

v §7, aby k církevnímu sňatku došlo, ale musel mu předcházet sňatek občanský.

Z takto uzavřeného církevního sňatku však nevyplývaly žádné právní účinky.57

Zákonem č. 94/1963 Sb. o rodině se bohužel pro církevní sňatky vůbec nic

nezměnilo, stále platila obligatorní občanská forma sňatku, která pouze 54



1635. Str. 42 55

TRETERA, Jiří Rajmund. Postavení církví a náboženských společností v právním řádu České

republiky. Revue církevního práva. Praha: Společnost pro církevní právo ve spolupráci s Českou

křesťanskou akademií, 1998, R 11(3/1998), 222. ISSN 1211-1635. 56

Zákon č. 86/1950 Sb. Trestní zákon §207 57

VALEŠ, Václav. Konfesní právo: průvodce studiem. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš

Čeněk, 2008. Vysokoškolské učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk). ISBN 978-80-

7380-135-9. Str. 180

31

umožňovala uzavření církevního sňatku až po provedení občanské formy. Ani

novela zákona o rodině vydaná pod číslem 132/1982 Sb. nijak neměnila stav

manželského práva a byl tak zachován stav předchozí úpravy.

32

6 Úprava církevních sňatků od roku 1992

Vývoj moderního stavu církevních sňatků nastává dnem 1. července 1992,

kdy nabytím účinnosti zákona č. 234/1992 Sb. vstupuje v platnost možnost

uzavírání církevního sňatku jako alternativní formy uzavírání manželství, tedy se

obnovuje stav uzavírání sňatků, který existoval za trvání první republiky.58

Jelikož kromě zavedení alternativní formy uzavírání sňatků zákon č.

234/1992 Sb. nic nového do zákona o rodině nepřinášel, byla novelizace zákonu o

rodině součástí návrhu novely občanského zákoníku, kterou vláda České

republiky uložila k vypracování v roce 1995 Ministerstvu spravedlnosti ČR.

Ačkoliv byl návrh dokončen, nebyl schválen. Po volbách v roce 1996 se pak nová

vláda rozhodla přepracovat novelizaci zákona o rodině jako samostatný zákon.59

Právě zákonem č. 91/1998 Sb. byl rozsáhle novelizován zákon o rodině

z roku 1963. Mimo jiné pak byla dotčena i úprava církevních sňatků a úkonů jim

předcházejících.

Konečnou úpravou k dnešnímu dni se stalo přijetí zákona č. 89/2012 Sb.,

občanský zákoník. Tento zákon nabyl účinnost k 1. lednu 2014 a zcela tak

nahradil předchozí zákon o rodině č. 94/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Přijetím občanského zákoníku se však v oblasti církevních sňatků příliš nezměnilo

až na několik drobných úprav a zpřesnění.

6.1 Zákon o rodině a jeho novelizace

Zákon o rodině z roku 1963 byl pro církevní sňatky pozitivně změněn

zákonem č.234/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o

rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. Tímto zákonem byla pro Českou a

Slovenskou Federativní Republiku zavedena alternativní možnost uzavírání

manželství formou církevního sňatku vedle do té doby trvající formy občanské.

58

VALEŠ, Václav a Alexandra BEJVANČICKÁ. České státní právo církevní 2: platná právní

úprava. Brno: Tribun EU s.r.o., 2015. ISBN 978-80-263-0908-6. Str. 63 59


církevního práva. Praha: Společnost pro církevní právo, 2006, R 33(1/06), str. 45. ISSN 1211-

1635.

33

Tato úprava zákona mění § 3 a §4 písmena a až c. V § 3 umožňuje

uzavření manželské smlouvy jak před orgánem státu, tak před orgánem

náboženské společnosti. § 4a popisuje uzavírání manželství církevní formou, která

musí být provedena před orgánem církve v podobě osoby vykonávající činnost

duchovního registrované církve nebo náboženské společnosti. Orgánu církve je

pak dána povinnost po vykonání sňatku bezodkladně doručit protokol o uzavření

manželství matričnímu orgánu, který je místně příslušný.60

Osoba vykonávající

činnost duchovního pak musí být součástí registrované církve nebo náboženské

společnosti podle zákona č. 308/1991 Sb. o svobodě náboženské víry a postavení

církví a náboženských společností.

V srpnu roku 1998 nabývá účinnosti zákon č. 91/1998 Sb. kterým se mění

a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o

změně a doplnění dalších zákonů. Tato novela, téže označovaná jako ,,velká

novela“ zákona o rodině zpřesňuje některé sporné části zákona o rodině.

Ustanovení § 10 říká, že pokud byl uzavřen občanský sňatek, nemají následné

náboženské obřady právní následky, naproti tomu pokud byl uzavřen církevní

sňatek, nelze následně uzavřít občanský sňatek. Tímto ustanovením je tedy

umožněno, aby osoby, které jsou již vázány sňatkem občanským, podstoupily i

sňatek církevní, ten ale nebude mít právních následků, tedy z toho vyplývá, že ani

nebude oddávající muset poskytnout matričnímu úřadu protokol o uzavření

manželství. Naproti tomu při primárním uzavření manželství církevního, kdy

dojde jak k církevnímu sňatku, tak k zápisu do matriky, již není třeba uzavřít

formu občanskou, její náležitosti jsou součástí církevní formy.61

Zákon č. 91/1998 Sb. také mění pojem ,,uzavření manželství před orgánem

církve“ na tradiční a výstižnější pojem ,,církevní sňatek“. Zpřesňuje dále pojem

,,osoba vykonávající činnost duchovního“ jako ,,osobu pověřenou oprávněnou

církví“. Netrvá již na vhodnosti místa oddání a dává volnost výběru kteréhokoliv

místa.62

60

Zákon č.234/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění

zákona č. 132/1982 Sb. 61

Zákon č. 94/1963 Sb. o rodině § 10(1) a (2) 62

HRDINA, Antonín. Církevní sňatek po novele zákona o rodině. Právník: Teoretický časopis pro

otázky státu a práva [online]. Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 1999, (03/1999), str. 261 [cit.

2016-03-03]. Dostupné z: http://casopispravnik.juristic.cz/e3/1990/1999/clanek/prstati/220573/

34

6.2 Znění zákona o rodině

Zákon o rodině se dělí na čtyři části, o manželství, o vztazích mezi rodiči a

dětmi, o výživném a závěrečná ustanovení. Dále se zaměřím na část první, o

manželství.

6.2.1 Uzavírání manželství

Manželství je trvalým společenstvím muže a ženy založeným zákonem

stanoveným způsobem, přičemž jeho hlavním účelem je založení rodiny a řádná

výchova dětí. Manželství se uzavírá souhlasným a úplným prohlášení muže a

ženy, kterým stvrzují, že spolu vstupují do manželství, učiněním před úřadem

pověřeným vést matriky, nebo úřadem, který plní tuto funkci, případně před

orgánem církve nebo náboženské společnosti, která je to oddávání zvláštním

zákonem pověřená. Toto prohlášení se koná před dvěma svědky slavnostní

formou.

Existují dva způsoby uzavření sňatku, občanský a církevní. Občanský je činěn

před starostou, místostarostou nebo pověřeným členem zastupitelstva obce,

městské části hlavního města Prahy, městských obvodů nebo městských částí

územně členěných statutárních měst, které jsou matričním úřadem. Církevní

sňatek pak vyžaduje prohlášení snoubenců před příslušným orgánem církve, a to

před osobou pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou společností. Pro

církevní sňatek je navíc zavedena nutnost, aby snoubenci předložili oddávajícímu

osvědčení vydané příslušným matričním úřadem o tom, že splnili všechny

požadavky zákona pro uzavření platného manželství. Toto osvědčení nesmí být

starší než tři měsíce. Po vykonání sňatku je pak orgán státem registrované církve,

nebo náboženské společnosti, před kterým došlo k uzavření manželství, povinen

do 3 pracovních dnů od uzavření sňatku doručit protokol o uzavření manželství

příslušnému matričnímu úřadu.

Snoubenci musí při sňatku předložit stanovené doklady a prohlásit, že jim

nejsou známi žádné okolnosti, které by bránili uzavření sňatku, že navzájem znají

svůj zdravotní stav a zvážili budoucí úpravu majetku, bydlení a zajištění rodiny.

35

V případě, že sňatek uzavírá osoba dříve oddaná, musí prokázat zánik manželství

nebo jeho neplatnost, aby nedocházelo k nedovolené polygamii.63

6.2.2 Neplatnost a neexistence manželství

,,Manželství je občanskou společností i církví považováno za svazek natolik

důležitý, že právní předpisy stanoví také (negativní formou) určité překážky, které

se nějakým způsobem vztahují k osobám snoubenců a které - nakolik trvají -

působí neplatnost manželství, pokud by navzdory takové překážce bylo uzavřeno.

Tím není nijak dotčeno přirozené právo na uzavření manželství; spíše je toto

právo normativně chráněno před eventuelním zneužitím.“64

Manželství nesmí být

uzavřeno osobou, která již setrvává v zákonném svazku manželském, nebo

obdobném. V takovou chvíli soud vypoví manželství i bez návrhu. Pokrevní a

osvojení příbuzní se nesmějí brát, platí to pro předky a potomky a mezi

sourozenci. Neplatnost manželství opět může soud vyslovit i bez podání návrhu.

K uzavření manželského svazku je potřeba dosažené zletilosti, ve výjimečných

případech však může soud hranici pro sňatek snížit na 16 let.pokud toto není

dodrženo, soud bez návrhu sňatek zruší, ovšem pokud mezitím nezletilý dosáhl

zletilosti, nebo manželka otěhotněla, manželství se stává platným. Pokud je osoba

zbavena způsobilosti k právním úkonům, nemůže uzavřít manželství, pokud je

však způsobilost pouze omezena, lze uzavřít manželství s přivolením soudu. Po

zániku manželství již nelze prohlásit ho za neplatné, výjimku tvoří manželství

mezi předky, potomky a sourozenci a osob již dříve ženatých. Totéž platí pro

případ sňatku osvojence a osvojitele nebo jeho příbuzných na základě osvojení.

Neplatnost manželství je na návrh některého z manželů vyslovena, pokud bylo

manželství uzavřeno v důsledku výhružky nebo omylu totožnosti či povahy

právního úkonu. Pokud je zahájeno řízení o neplatnosti, lze vyslovit neplatnost i

po úmrtí některého z manželů. Na manželství, které bylo prohlášeno za neplatné,

se pohlíží, jako by nebylo nikdy uzavřeno. Manželství vůbec nevzniká, pokud

bylo uzavřeno za použití fyzického násilí, s mladším 16 let nebo nebyly dodrženy

zákonem vypočtené podmínky.65

63

Zákon č. 94. 1963 Sb. o rodině §1-§6 64

HRDINA, Ignác Antonín. Manželství v současném českém i kanonickém právu. Revue


akademií, 2000, R 16(02/00), 91. ISSN 1211-1635. 65

Zákon č. 94. 1963 Sb. o rodině §11 - §17a

36

6.2.3 Vztahy mezi manžely

Manželům jsou zákonem ukládána stejná práva a povinnosti, kterými je spolu

žít, být si věrni, respektovat důstojnost toho druhého, pomáhat si, společně se

starat o děti a usilovat o vytvoření zdravého rodinného prostředí. Na uspokojení

potřeb rodiny se musejí podílet oba manželé podle svých schopností a

majetkových poměrů. Poskytování peněžních prostředků na provoz společné

domácnosti může být vyvažován úplně nebo z části péčí o děti a společnou

domácnost.

V okamžiku, kdy jeden z manželů neplní svojí povinnost se podílet na

společné domácnosti a hradit náklady na její provoz, může druhý manžel podat

návrh soudu, který ve věci rozhodne. O záležitostech týkajících se společné

domácnosti rozhodují manželé dohromady. Jeden druhého mohou zastupovat

v běžných záležitostech, pokud zákon nestanoví jinak. Při jednání jednoho

manžela v obstarávání běžných záležitostí jsou zavázáni oba společně a

nerozdílně, pokud se jeden z nich z jednání výslovně nevyloučil.66

6.2.4 Zánik manželství smrtí, prohlášením manžela za mrtvého

,, Jakkoli to zní paradoxně, smrt jednoho z manželů (popř. obou současně) je

“ideálním” způsobem zániku manželství, který s konečnou platností dotvrzuje, že

manželství bylo skutečně trva1ým společenstvím muže a ženy, jak to předpokládá

§ 1 odst. 1 zákona. V některých případech však smrt manžela nelze prokázat

předepsaným způsobem, tj. vydáním úmrtního listu, třebaže jeho smrt je bezpečně

prokázána jinak. V takových případech soud na návrh prohlásí manžela za

mrtvého a manželství zaniká dnem, kdy takové rozhodnutí nabude právní

moci.“67

V případě, že by byl manžel prohlášen za mrtvého, ale následně se

objevil a prohlášení za mrtvého by bylo zrušeno, zaniklé manželství by bylo

obnoveno. V případě, že by však v čase, kdy byl jeho manžel prohlášen za

66

Zákon č. 94. 1963 Sb. o rodině §18 - §21 67

HRDINA, Ignác Antonín. Manželství v současném českém i kanonickém právu. Revue


akademií, 2000, R 16(02/00), 91. ISSN 1211-1635.

37

mrtvého, uzavřel druhý z manželů nové manželství, návratem a zrušením

prohlášení za mrtvého se manželství zaniklé neobnoví.68

6.2.5 Rozvod

Na návrh kteréhokoliv z manželů může být manželství rozvedeno soudem,

jestli je jejich manželství hluboce a trvale rozvráceno a není žádné očekávatelné

řešení nápravy. Pokud mají manželé nezletilé děti, v jejichž zájmu rozvod není, a

jsou-li k tomu zvláštní důvody, nelze manželství rozvést.

Pokud trvalo manželství déle než jeden rok a manželé spolu minimálně šest

měsíců nežijí, soud nezjišťuje podmínky rozvratu, jestli se oba připojí k návrhu o

rozvod jejich manželství, a manželství rozvede. V případě, že s návrhem na

rozvod manžel nesouhlasí a pokud tento z manželů se nepodílel na rozvratu

manželství a mohla by mu vzniknout při rozvodu zvlášť závažná újma, soud

návrhu nevyhoví za předpokladu, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch

zachování manželského svazku. V případě, že spolu však manželé nežijí déle než

po tři roky, a za předpokladu, že jsou splněny zákonné podmínky, soud rozhodne

o rozvedení manželství.

Jestliže je potřeba upravit poměry nezletilých dětí po dobu rozvodu, je vydáno

rozhodnutí k této úpravě a dokud nenabude právní moci, manželství soud

nerozvede. Ve věcech rozvodů rodičů nezletilých dětí je vždy nejprve zohledněno

nezletilé dítě a jsou upraveny jeho poměry, práva a povinosti rodičů vůči němu,

svěření do výchovy a výše výživného a až poté se může manželství rozvést. Soud

vždy nejprve zhodnotí zájmy dítěte, než o čemkoliv rozhodne. Určí společnou

nebo střídavou péči, pokud mají o výchovu dítěte oba rodiče zájem. Rodiče se

také mohou společně dohodnout a úpravě péče o dítě, kterou předloží soudu ke

schválení.

V případě dohody o styku rodičů s dítětem není potřeba schválení soudem, ten

však může poměry upravit, pokud se mu zdá, že je to tak pro dítě lepší. Soud

může styk s rodiči i zcela zakázat nebo omezit. Může upravit dokonce kontakt

dítěte se sourozenci a prarodiči, vyžaduje-li to daná situace. V případě změny 68

Zákon č. 94. 1963 Sb. o rodině §22

38

poměrů může soud i bez návrhu upravovat a zasahovat do dohody rodičů a

rozhodnutí.

Manžel, který přejal příjmení druhého, má nárok během jednoho měsíce od

pravomocného rozhodnutí o rozvodu dodat matričnímu úřadu oznámení, že

přijímá své bývalé příjmení nebo upouští od používání příjmení společného.69

69

Zákon č. 94. 1963 Sb. o rodině §24- §29

39

7 Zákon č. 89/2012 Sb.

Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník je výsledkem mnohaleté snahy o

novelizaci a kodifikaci občanského práva. Navázal na snahy z roku 1995, které

mimo jiné usilovaly i o vtažení rodinného práva občanského zákoníku, čehož také

bylo dosaženo. Nepřinesl však příliš mnoho změn a novinek v manželském právu

oproti dřívějšku.

Manželství je ustanoveno v hlavě I. která se skládá z pěti dílů, všeobecná

ustanovení, vznik manželství, zdánlivé manželství a neplatnost manželství,

povinnosti a práva manželů a zánik manželství. §655 ustanovuje, že manželství je

svazkem trvalým, uzavírá jen muž se ženou a vzniká způsobem uvedeným

v zákoně. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, výchova dětí a

vzájemná pomoc a podpora. Podle tohoto ustanovení je manželství svazkem

monogamním uzavíraným mezi osobami opačného pohlaví, který vzniká za

zákonných podmínek. Celé toto ustanovení reflektuje základy manželství

postavení v CIC.

7.1 Vznik manželství

Vznik manželství je doprovázen projevením vůle osob vstupujících do

manželství při veřejném obřadu za přítomnosti dvou svědků. §657 poskytuje

fakultativní formy manželství v podobě občanského a církevního sňatku, které se

konají před příslušnými orgány. Občanský je uzavírán před orgánem veřejné moci

a církevní sňatek před orgánem církve nebo náboženské společnosti, která je

k tomu oprávněná. Aby církev nebo náboženská společnost směla oddávat, musí

být registrovaná podle zákona č. 3/2002 Sb. o církevních a náboženských

společnostech a musí požívat zvláštních práv podle §7 odstavce 1 písmene c.

Církvemi a náboženskými společnostmi, které mají zvláštní práva jsou Apoštolská

církev, Bratrská jednota baptistů, Církev adventistů sedmého dne, Církev bratrská,

Církev československá husitská, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů,

Církev řeckokatolická, Církev římskokatolická, Českobratrská církev evangelická,

Evangelická církev a. v. v ČR, Evangelická církev metodistická, Federace

židovských obcí v ČR, Jednota bratrská, Křesťanské sbory, Luterská evangelická

40

církev a. v. v ČR, Náboženská společnost českých unitářů, Náboženská společnost

Svědkové Jehovovi, Novoapoštolská církev, Pravoslavná církev v českých

zemích, Slezská církev evangelická a. v. a Starokatolická církev

v ČR.70

Manželství je uzavřeno po položení otázky oddávajícím, zda spolu chtějí

snoubenci vstoupit do manželství, a obdržení kladné odpovědi od obou osob.

Církevní sňatek se uzavírá na místě určeném vnitřními předpisy církve, občanský

je na místě určeném orgánem veřejné moci s přihlédnutím kvůli snoubencům.

Snoubenci se osvědčí doklady totožnosti, které předloží oddávajícímu. Při

církevním sňatku je potřeba, aby snoubenci spolu s doklady předložili také

osvědčení matričního úřadu, které nesmí být starší šesti měsíců, podle staré

úpravy to byli měsíce tři a došlo tak k prodloužení lhůty. Po uzavření církevního

sňatku pak oddávající do tří pracovních dnů od uzavření manželství doručí

matričnímu úřadu protokol o uzavření manželství. Pokud byl uzavřen sňatek

občanský, lze pak bez právních následků uzavřít církevní sňatek, opačný postup

však nelze a již jsem v této práci dříve zmiňovala, proč tomu tak je.

7.2 Překážky manželství

Manželství může uzavřít každý, komu v tom nebrání zákonná překážka,

kterými je nezletilost, omezená svéprávnost, osoba, která již je v manželském

svazku nebo ve svazku obdobném svazku manželskému, překážkou manželství je

příbuzenství, tedy nelze uzavírat sňatek mezi potomky, předky a sourozenci, ani

s osobami osvojenými. Manželství také nemůže uzavřít poručník s poručencem,

mezi dítětem a osobou, do jejíž péče bylo dítě svěřeno a ani mezi pěstounem a

svěřeným dítětem.71

7.3 Zdánlivé manželství

Manželství je zdánlivé, tedy nevznikne, pokud při uzavírání sňatku u

alespoň jedné z osob chybí projev vůle nebo jiné souvislosti a náležitosti zákonem

vyžadované ke vzniku manželství. U církevního sňatku patří mezi tyto náležitosti

70

Zákon č. 3/2002 Sb. o církevních a náboženských společnostech § 7 (1)c 71

Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník

41

přítomnost orgánu oprávněné církve. O neexistenci manželství soud rozhoduje i

bez návrhu.

7.4 Neplatné manželství

Manželství je neplatné tehdy, jestliže jeho vzniku bránila zákonná

překážka. Dokud ale není dokázán opak, je na manželství vždy pohlíženo jako na

platné. Již zaniklé manželství nelze prohlásit za neplatné, totéž platí, pokud došlo

k nápravě. Neplatnost nelze prohlásit, pokud bylo uzavřeno nezletilým nebo

osobou s omezenou svéprávností, pokud došlo k početí dítěte. Na návrh manžela

je soudem zneplatněno manželství vzniklé pod nátlakem k souhlasu. Bez návrhu

soud prohlásí za neplatné manželství polygamní, tedy takové, kdy již bylo dříve

manželství uzavřeno, nebo u pokrevního či osvojeneckého příbuzenství.72

7.5 Práva a povinnosti manželů

Práva a povinnosti nesou manželé stejné, , zároveň jsou si navzájem povini

projevovat úctu, věrnost, respektovali svou důstojnost, pomáhali si a podporovali

se a společně vytvářeli rodinné prostředí. Manželé mají právo vědět o příjmech

druhého, kde ten druhý pracuje, studuje a tak dále. Vždy je třeba brát ohled při

rozhodování věcí, které mohou ovlivnit rodinu, na druhého.

Záležitosti rodiny mohou obstarávat oba manželé, nebo pouze jeden z nich.

V běžných záležitostech konání jednoho zavazuje oba dva společně a nerozdílně,

pokud ale jeden z manželů vysloví předem svůj nesouhlas třetí osobě s právním

jednáním, není vázán. V ostatních záležitostech, než jsou běžné, jsou zavázáni

manželé společně a nerozdílně za předpokladu, že k tomu dá ten druhý souhlas.73

7.6 Zánik manželství

Zánik manželství je ze zákonných důvodů pouze. Manželství může být

rozvedeno v případě, že je soužití manželů hluboce a nenapravitelně rozvráceno.

72

Zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník 73


42

Aby mohlo být manželství rozvedeno, nesmí zasahovat do právního zájmu

nezletilého dítěte anebo manžela, který se nepodílel v závažné míře na rozvratu

manželství. Soud nejprve zjišťuje, zda je manželství opravdu nenapravitelně

rozvráceno a za jakého důvodu, teprve poté rozhoduje o rozvodu.

Při srovnání manželského práva podle občanského zákoníku a podle

kanonického práva je vidět, jak moc kanonická úprava ovlivnila vývoj

manželského práva ne území České republiky.74

74


43

8 Perspektiva uzavírání církevních sňatků a jejich právní úpravy

V následující kapitole se pokusím zhodnotit, zda alternativní možnost

uzavírání sňatků je do budoucna perspektivní možností, nebo zda by bylo lepší

zavést obligatorní formu manželství v podobě civilního sňatku

8.1 Právní jistota v uzavírání církevního sňatku

Dne 6. března 2013 byl ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení

o ústavní stížnosti směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž byl

potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jihlavě, kterým se rozvádí manželství

stěžovatele uzavřené před Římskokatolickou církví.

Stěžovatel namítal podjatost soudu a zkrácení na právu na spravedlivý

proces. Podjatost soudce stěžovatel argumentoval procesním postupem soudce a

jeho odůvodněním rozsudku. V rozsudku bylo jako důvod manželských neshod

uvedeno to, že se stěžovatel věnovat duchovním a církevním záležitostem, což prý

jako argumentace popírá svobodu vyznání a taková argumentace je protimyslná.

Okresní soud věděl, že stěžovatel uzavřel církevní sňatek a tedy by dle stěžovatele

měli být manželé vírou sbližováni, nikoliv rozdělováni. Stěžovatel pak tvrdí, že

z přirozeného práva vyplývá, že uzavřením manželství vzniká závazek, který není

možno jednostranně vypovědět. Stát je přirozeným právem vázán a měl by s ním

mít v souladu i své zákonodárství. Podle stěžovatele je z toho důvodu zákon č.

94/1963 Sb. o rodině zmatečný, protože Ústava České republiky respektuje

náboženskou volnost a zaručuje respektování církevních práv a předpisů.

V rozporu s tímto je tedy zákon o rodině, který v §4 odstavci 1 požaduje pouze

prohlášení o manželství, ačkoliv dle práva církevního se jedná o slib. Námitkou

rozporu se okresní soud nezabýval a odvolací krajský soud toto pochybení

nenapravil. Stěžovatel proto očekává naplnění manželského slibu ze strany

manželky.

Ústavní soud shledal tuto stížnost jako nepřípustnou. Uvedl, že stěžovatel

napadl stížností pravomocně skončené řízení.

44

Podle ústavního soudu stěžovatel napadl a zpochybnil ústavnost institutu

rozvodu, které se dle něj neslučuje s přirozeným právem a ústavně zaručenou

svobodou vyznání. Toto se však neslučuje s článkem 2 odstavcem 1 Listiny

základních práv a svobod, který tvrdí, že stát je založen na demokratických

hodnotách a nesmí být vázán ideologií ani náboženským vyznáním. Tedy Česká

republika akceptuje a toleruje náboženský pluralismus, a ani nediskriminuje ani

nezvýhodňuje některý náboženský směr. Stát je tedy oddělen od náboženského

vyznání. Podle článku 16 odstavce 1 Listiny základních práv a svobod může

každý projevovat svou víru a náboženství sám i ve skupině, soukromně i veřejně.

Tedy se jedná o osobní svobodu vyznání, do které třetí osoba nesmí zasahovat.

Česká republika tedy není vázána tím, aby její právní řád odpovídal

jakémukoliv náboženství, tedy institut rozvodu manželství není slučitelný

s náboženským vyznáním stěžovatele, proto kdo nesdílí jeho přesvědčení, nesmí

jím být vázán. Jestliže stěžovatel měl legitimní očekávání dodržení manželského

slibu, pak si měl být vědom zákonné úpravy a možnosti rozvodu manželství.75

Tato ústavní stížnost a argumentace ústavního soudu vznášejí otázku toho,

jaké vlastně existují právní jistoty v církevním právu. Bez zákonného podložení

mohou sotva existovat nějaké právní jistoty.

Listina základních práv a svobod poskytuje určité jistoty v článku 15 a 16.

,, Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má

právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.“76

Právní jistotou je náboženská svoboda, která znamená, že osoba může vyznávat

jakékoliv náboženství, ale je i měnit. ,,Každý má právo svobodně projevovat své

náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně,

bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.“77

v

dřívějším textu podle ústavního soudu znamená toto ustanovení, že nikdo třetí

nemůže zasahovat do osobního projevu víry, kterou může sdílet ve skupině nebo

sám se sebou. Jedinou právní jistotou je tedy v tomto ohledu svoboda vyznání a

75

Usnesení ústavního soudu Sp. zn./Č.j.: IV. ÚS 818/13-1 76

Usnesení č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod

jako součásti ústavního pořádku České republiky čl. 15 (1) 77

77


jako součásti ústavního pořádku České republiky čl. 16 (1)

45

jeho konání, stát však není vázán vnitřními předpisy žádné církve, naopak církve a

náboženské společnosti jsou povinny řídit se zákony státu.

8.2 Statistické údaje o sňatcích

Vyvozovat, zda má smysl vůbec církevní formu sňatků držet vedle

občanské, lze i podle statistických údajů o sňatcích. ,, V roce 2010 bylo uzavřeno

pouze 46,7 tisíce manželství, o 1,1 tisíce méně než v roce předchozím. Stejný počet

sňatků byl zaznamenán před dvěma sty lety, tehdy ovšem žila na území dnešní ČR

méně než polovina dnešních obyvatel. Pokles intenzity sňatečnosti je dlouhodobý

a navíc početně silné generace narozených v sedmdesátých letech již věk vyšší

sňatečnosti překročily“78

. Dlouhodobý trend úbytku sňatků může být problémem

nejen církevních sňatků, ale manželství vůbec. ,, Většina snoubenců v České

republice volí civilní obřad, pro církevní sňatek se rozhodne asi jen desetina párů.

Ročně se v ČR bere zhruba 52.000 párů, katolický obřad podstupuje kolem

6000 z nich. Právo oddávat snoubence mají i jiné křesťanské církve a také

židovské obce, u těch je ale počet sňatků ještě nižší. V případě Českobratrské

církve evangelické jde o zhruba dvě stovky párů ročně, židovských svateb se koná

pět až šest za rok. Vyplývá to ze statistik církví a Českého statistického úřadu

(ČSÚ).“79

Ačkoliv je čím dál menší počet sňatků, jak poukazují statistiky z roku

2010, v loňském roce, roce 2015 se naopak objevil skok ve statistice:,, Počet

sňatků uzavřených v roce 2015 byl o 2,6 tisíce vyšší než v roce 2014. Do

manželství vstoupilo 48,2 tisíce párů snoubenců, nejvíce za posledních sedm

let.“80

Ačkoliv je tendence uzavírání manželství spíše klesající, což znamená i

silně klesající počet církevních sňatků, kterých je uzavíráno podstatně méně než

sňatků občanských, nepovažovala bych to za důvod k úpravě formy uzavírání

78

Pohyb obyvatelstva - rok 2010: Sňatků i narozených dětí ubývá. In: Český statistický úřad

[online]. 2011 [cit. 2016-03-21]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/cri/pohyb-

obyvatelstva-rok-2010-q0or3nlzro 79

DENÍK. Církevní sňatek volí jen asi desetina snoubenců. In: Deník.cz [online]. 2010 [cit. 2016-

03-21]. Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/cirkevni-snatek-voli-jen-asi-

desetina20100727.html 80

Pohyb obyvatelstva - rok 2015: Vysoký počet zemřelých. In: Český statistický úřad [online].

2016 [cit. 2016-03-21]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/cri/pohyb-obyvatelstva-4-

ctvrtleti-2015

46

sňatku, není potřeba zavádět obligatorní občanský sňatek pouze z důvodu

klesajícího zájmu o sňatek jako takový a o sňatek církevní.

8.3 Tendence zavedení obligatorního sňatku civilního

V době, kdy byl připravován občanský zákoník č. 89/2012 Sb., vyšel

návrh jeho znění, ve kterém byla myšlenka zavedení obligatorního civilního

sňatku. Toto překvapivé rozhodnutí vyvolalo vlnu nevole mezi odbornou

veřejností, protože obligatorní civilní sňatek byl spíše spojován s dřívějším

totalitním režimem. Uznání právní účinnosti církevního sňatku spolu s civilním

bylo pro mnohé osoby symbolem svobody dosažené po roce 1989.

Alternativní forma uzavírání manželství může být považována za projev

neutrality státu ve věcech náboženských a svobody lidí konat či nekonat dle zásad

svého vyznání. Právě zavedení alternativního uzavírání sňatku církevní formou

lze považovat za naplnění článku 15 Listiny základních práv a svobod. Navíc tak

nedochází ke zbytečné šikaně občana, který by byl nucen podstoupit vícekrát ten

samý obřad uzavření sňatku, aby mohl projevit svou víru a podstoupit církevní

sňatek.

Většina členských států Evropské Unie také zastává názor, že alternativní

forma uzavírání manželství je tou správnou cestou a podle toho také vypadá jejich

právní úprava.81

8.4 Perspektiva církevních sňatků

Ačkoliv by se na jednu stranu daly chápat pokusy o znovuzavedení

obligatorní formy uzavírání manželství, přikláněla bych se raději k zachování

stávající duality volby při výběru formy sňatku.

81



1635.

47

To, co mluví pro obligatorní formu sňatku, je právní čistota, je snazší řídit

se méně variantami a lépe se pak takový zákon koriguje, navíc by se dalo říct, že

pokud stát je naprosto oddělený od církví a náboženství, měl by se nejspíše

oddělit i v tomto směru, neboť by se pak dalo namítat, že je stejně některým

církvím a náboženským společnostem nadržováno, neboť je jim umožněno

oddávat sňatky, zatímco ostatní, které nepožívají výhod registrovaných církví se

zvláštním oprávněním k uzavírání sňatků, jsou znevýhodněné.

Přesto bych se spíše klonila k zachování alternativní formě uzavírání

sňatků, protože tím jsou naplněna práva ukotvená v Listině základních práv a

svobod v § 15 a 16. Navíc, jak již bylo dříve zmíněno, nedochází k šikanování

věřících, kteří chtějí podstoupit církevní sňatek, který by v případě obligatorního

civilního sňatku museli absolvovat až po uskutečnění sňatku občanského.

V celkové současné úpravě a společnosti mi přijde perspektivní zachovat

alternativní formu uzavírání manželství.

48

Závěr

Náplní této diplomové práce byla kompilace historického vývoje

církevních sňatků až po současnou úpravu a následné zhodnocení tohoto vývoje a

jeho možný další postup.

V první kapitole jsem představila pojem církevního sňatku v kanonickém

právu tak, jak je ukotvený v CIC z roku 1983. Postupně jsem pak představila

způsoby uzavírání sňatku v kanonickém právu, podmínky kladené na osoby

vstupující do manželství v podobě věku a příčetnosti, dále pak překážky pro vznik

manželství a neplatnost uzavřeného sňatku. Nakonec jsem popsala způsoby

zániku a zplatnění manželství.

Druhá kapitola popisuje nejstarší právní vývoj manželského práva na

našem území, který byl započat přibližně v polovině 9.stolení vydáním Soudního

zákona pro laiky, který nám přináší první pohled na nejstarší kořeny církevní

úpravy sňatků a představuje v podobě právního dokumentu manželství jako

monogamní svazek muže a ženy, který je nerozlučitelný. Výsadami

Boleslavovými z roku 992 je pak kanonická forma uzavírání manželství schválena

vladařem a následně Dekreta Břetislavova v roce 1039 zavádějí církevní formu

uzavírání manželství jako zákonnou a vyžadovanou a vkládají do rukou církve

pravomoc v rozhodování manželských věcí. Poslední podkapitola pak představila

Tridentský koncil, na kterém se upevnila pravidla pro uzavírání manželství a

vznikla tak tridentská forma sňatku.

V následující kapitole jsem udělala skok o několik století a představila až

reformy absolutistické monarchie, které započaly snahou Marie Terezie o

kodifikaci práva. V jejích snahách pokračoval i císař Josef II., který postupně

vydával patenty, jež se nakonec staly součástí AGBG, který byl vydán roku 1811

a staly se výchozím bodem pro další zákoníky a reformy.

20. století bylo obdobím velkých změn v pojetí církevního sňatku. Během

První republiky, po té, co se nějakým způsobem vypořádala s právním dualismem,

byl církevní sňatek alternativní formou uzavírání manželského svazku. Ačkoliv

zákony o manželství ze základu vycházejí z kanonického pojetí sňatku, ovlivnily i

49

ona církevní sňatky v podobě uzákonění rozluky manželství pro katolíky. Snahy o

další úpravu manželského práva však byly zastaveny nacistickou okupací a

prohlášením Protektorátu Čechy a Morava. Zaváděním německých práv

německému obyvatelstvu a následné norimberské zákony byly krokem zpět ve

vývoji manželského práva. Veškeré snahy o nápravu po roce 1945 pak ztroskotaly

v roce 1950, kdy byla zavedena obligatorní občanská forma uzavírání manželství

a církevní sňatky se tak staly nepovolenými. Možnost jejich uzavření stále

existovala, ale byla až jako doplňková k již uzavřenému občanskému sňatku a

nevyplývaly z ní žádné právní následky.

Další kapitola popisuje návrat k alternativní formě uzavírání manželství

v podobě civilního a církevního sňatku. Nejprve v podobě novelizací zákona č.

94/1963 Sb., následně vydáním občanského zákoníku, který do sebe pojmul i

právo rodinné. Úpravu zákona č. 89/2012 Sb. jsem pak blíže rozepsala a

představila seznam registrovaných církví a náboženských společností, jež mají

zvláštní práva konat obřady uzavírající sňatek.

Poslední kapitola se zaměřuje na perspektivu církevního sňatku. Nejprve

jsem přetlumočila rozhodnutí ústavního soudu ve stížnosti na podjatost soudů a

nedodržení legálního očekávání stěžovatele, že pokud uzavřel církevní sňatek, pak

by tento měl být nerozlučitelný. Stížnosti nebylo vyhověno a soud dále

argumentoval tím, že Česká republika není vázána náboženskou vírou a že nelze

naplnit legální očekávání toho, že církevní manželství bude nerozlučitelné. Právní

jistotou ve v tomto ohledu pouze možnost svobodného vyznání víry a nikoliv její

vynutitelnost.

V další podkapitole je rozebráno, jak odborná veřejnost reagovala na návrh

zákona Občanský zákoník, který obsahoval zavedení obligatorní formy uzavírání

civilního sňatku. Tento návrh se nesetkal s přívětivým přijetím a byl přirovnáván

k návratu k totalistickému režimu. Církevní forma uzavírání sňatku koresponduje

s ustanoveními Listiny základních práv a svobod a nestaví občana před šikanozní

úpravu, která by ho nutila opakovat proces sňatku, aby mohl uzavřít manželství

podle své víry. Navíc množství států Evropské unie uznává alternativní formu

uzavírání sňatku, takže není důvod se v úpravě odlišovat.

50

Nakonec se zamýšlím nad tím, kterou formu uzavírání sňatků, zda

obligatorní, nebo alternativní. Z pohledu současného práva se pak přikláním

k zachování současné úpravy v existenci alternativní formy uzavírání

manželského svazku.

51

Cizojazyčné resumé

This thesis main topic is the holy matrimony, it's historical development,

present form and perspective as a law policy. The thesis is divided into several

chapters, first one discusses the subject of holy matrimony and the next chapters

follows historical developmet of marriage law from the second half of 9th century

up to the present. In last chapter I discuss the future of holy matrimony.

In the first part of the thesis I introduce the changes of cannonical law in

the form of CIC 1983, which is important document dealing with marriage of

catholics. Conditions that are stated in it reflects several hundreds years of

marriage law development and are base on christian faith.

Second part of thesis is concentrated on the oldest law relics, which is

„Zákon sudnyj ljudem“, „Výnosy Boleslavovy“ and „Dekreta Břetislavova“. Also

mentioned is the Council of Trent, which created Trident form of marriage, which

is the basis of present way of marriage.

Very important moment in the history of marriage was publishing of

AGBG in the year 1811 and antecedent reforms by Josef II., who based these on

the work of Marie Terezie in codification of civil law. Third part of the thesis

discuss changes contained in AGBG.

In next part I present the period after the year 1918, when the

Czechoslovakia was estabilished. In this period substential changes in holy

matrimony happened in the form of act no. 320/1919 Sb., which made it possible

to divorce catholic marriages and estabilished an alternative form of marriage, the

civil marriage and holy matrimony.

During the Protectorate of Bohemia a Moravia the obligatory civil

marriage has been estabilished for part of nation. Obligatory civil marriage was

also estabilished in 1950 for everyone. Only after the year 1992 the possibility of

choice between civil marriage and holy matrimony has been restored.

52

The next to last part discusses the period from 1992 to present and law

changes that affected holy matrimony.

In the last part I focus on perspective of keeping the holy matrimony as an

alternative form of marriage.

53

Seznam pramenů a použité literatury

Právní prameny

Kodex kanonického práva: Úřední znění textu a překlad do češtiny : Latinsko-

české vyd. s věc. rejstř. 1. vyd. Praha: Zvon, 1994. ISBN 80-711-3082-6.

Císařský patent č. 117/1783 Sb. z. s.

Císařský patent č. 946/1811 Sb.z.s. Obecný občanský zákonník rakouský

Císařský patent č. 195/1855 ř.z. kterým se vyhlašuje Konkordát uzavřený s

Apoštolským stolcem 18. 8. 1855

Císařský patent č. 185/1856 ř.z. kterým se provádí ustanovení Konkordátu ve

věcech manželských osob katolického vyznání

Zákon č. 47/1868 ř.z. jímžto se obnovují nařízení druhé kapitoly obecného

zákonníka občanského o manželském právě katolickém, přidává se moc soudní u

věcech manželských katolíků se týkajících k soudům světským a ustanovuje se,

kdy se může sňatek manželský předsevzíti před úřady světskými

Zákon č. 11/1918 Sb. o zřízení samostatného státu Československého

Zákon č. 320/1919 Sb., kterým se mění ustanovení občanského práva o

obřadnostech smlouvy manželské, o rozluce a o překážkách manželství.

Vládní nařízení č. 292/1941 Sb. o příslušnosti biskupů římskokatolické církve při

oddavkách.

Zákon č. 265/1949 Sb. o právu rodinném

Zákon č. 94/1963 Sb. o rodině

Zákon č. 86/1950 Sb. Trestní zákon

Zákon č. 140/1961 Sb. Trestní zákon

Zákon č. 132/1982 Sb. kterým se mění a doplňuje zákon o rodině

Zákon č. 234/1992 Sb. kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině,

ve znění zákona č. 132/1982 Sb.

Zákon č. 91/1998 Sb. kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině,

ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů


Zákon č. 308/1991 Sb. o svobodě náboženské víry a postavení církví a

náboženských společností

Zákon č. 3/2002 Sb. o církevních a náboženských společnostech

54

Usnesení ústavního soudu Sp. zn./Č.j.: IV. ÚS 818/13-1


jako součásti ústavního pořádku České republiky

Seznam literatury

VOJÁČEK, Ladislav, Karel SCHELLE a Vilém KNOLL. České právní dějiny. 2.,

upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-

7380-257-8.

BÍLÝ, Jiří L. Právní dějiny na území České republiky: vysokoškolská učebnice.

Praha: Linde Praha, a. s., 2003. ISBN 80-7201-429-3. Str. 99

KNOLL, Vilém, Petra SMRŽOVÁ a Alena ZBORNÍKOVÁ. Vybrané mezníky

českých právních dějin. 1. vydání. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2002. ISBN 80-

86473-11-2.

HRDINA, Ignác Antonín. Kanonické právo: dějiny pramenů, teorie, platné právo.

Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. ISBN 978-80-7380-152-

6.

KADLECOVÁ, Marta, Karel SCHELLE, Renata VESELÁ a Eduard VLČEK.

Dějiny českého soukromého práva. 1. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. ISBN 978-80-

7380-041-3.

MALÝ, Karel. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3.

přeprac. vyd. Praha: Linde, 2003. ISBN 80-7201-433-1.

KUKLÍK, Jan. Czech law in historical contexts. 1st ed. Prague: Karolinum, 2015.

ISBN 978-80-246-2860-8.

VALEŠ, Václav. Konfesní právo: průvodce studiem. Plzeň: Vydavatelství a

nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. Vysokoškolské učebnice (Vydavatelství a

nakladatelství Aleš Čeněk). ISBN 978-80-7380-135-9.

VALEŠ, Václav a Alexandra BEJVANČICKÁ. České státní právo církevní 2:

platná právní úprava. Brno: Tribun EU s.r.o., 2015. ISBN 978-80-263-0908-6.

Internetové zdroje

Zákon sudnyj ĺjudem. [online].[cit. 19.2.2016]. Dostupné z:

http://docplayer.cz/277860-Zakon-sudnyj-ljudem-soudni-zakonik-pro-lid-sepsan-

kolem-roku-863-zakonik-z-velke-moravy-zakon-sudnyj-ljudem.html

Pohyb obyvatelstva - rok 2015: Vysoký počet zemřelých. In: Český statistický

úřad [online]. 2016 [cit. 2016-03-21]. Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/cri/pohyb-obyvatelstva-4-ctvrtleti-2015

http://docplayer.cz/277860-Zakon-sudnyj-ljudem-soudni-zakonik-pro-lid-sepsan-kolem-roku-863-zakonik-z-velke-moravy-zakon-sudnyj-ljudem.html

http://docplayer.cz/277860-Zakon-sudnyj-ljudem-soudni-zakonik-pro-lid-sepsan-kolem-roku-863-zakonik-z-velke-moravy-zakon-sudnyj-ljudem.html

55

DENÍK. Církevní sňatek volí jen asi desetina snoubenců. In: Deník.cz [online].

2010 [cit. 2016-03-21]. Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/cirkevni-

snatek-voli-jen-asi-desetina20100727.html

Pohyb obyvatelstva - rok 2010: Sňatků i narozených dětí ubývá. In: Český

statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2016-03-21]. Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/cri/pohyb-obyvatelstva-rok-2010-q0or3nlzro

Časopisecká literatura s internetovými zdroji

HRDINA, Ignác Antonín. Manželství v současném českém i kanonickém právu.

Revue církevního práva. Praha: Společnost pro církevní právo ve spolupráci s

Českou křesťanskou akademií, 2000, R 16(02/00), 91. ISSN 1211-1635.

Dostupné z: http://spcp.prf.cuni.cz/15-20/16-hrdin.htm

HRDINA, Ignác Antonín. Tridentský dekret Tametsi. Revue církevního práva.

Praha: Společnost pro církevní právo ve spolupráci s Českou křesťanskou

akademií, 1998, R 11(3/1998), 233 - 237. ISSN 1211-1635. Dostupné z:

http://spcp.prf.cuni.cz/11/tri.htm

VALEŠ, Václav. Prvorepubliková novela manželského práva č. 320/1919 Sb. z. a

n. Revue církevního práva. Praha: Společnost pro církevní právo, 2010, R

45(1/10), str. 97-104. ISSN 1211-1635. Dostupné z: http://spcp.prf.cuni.cz/42-

56/45-cele.pdf

TRETERA, Jiří Rajmund. Postavení církví a náboženských společností v právním

řádu České republiky. Revue církevního práva. Praha: Společnost pro církevní

právo ve spolupráci s Českou křesťanskou akademií, 1998, R 11(3/1998), 219-

231. ISSN 1211-1635. Dostupné z: http://spcp.prf.cuni.cz/1-10/RCP-11-3-98.pdf

HORÁK, Záboj. Alternativní forma uzavření manželství v Českých zemích

ohrožena. Revue církevního práva. Praha: Společnost pro církevní právo, 2006, R

33(1/06), 39-50. ISSN 1211-1635. Dostupné z: http://spcp.prf.cuni.cz/30-41/33-

cele.pdf

HRDINA, Antonín. Církevní sňatek po novele zákona o rodině. Právník:

Teoretický časopis pro otázky státu a práva [online]. Praha: Ústav státu a práva

AV ČR, 1999, (03/1999), str. 261 [cit. 2016-03-03]. Dostupné z:

http://casopispravnik.juristic.cz/e3/1990/1999/clanek/prstati/220573/

PALLA, Jiří. Manželský souhlas v současném kanonickém právu. Revue

církevního práva [online]. Praha: Společnost pro církevní právo, 1999, R-13(2-

99), 93-128 [cit. 2016-03-13]. ISSN 1211-1635. Dostupné z:

http://spcp.prf.cuni.cz/13/RCP-13-2-99.pdf

http://www.denik.cz/z_domova/cirkevni-snatek-voli-jen-asi-desetina20100727.html

http://www.denik.cz/z_domova/cirkevni-snatek-voli-jen-asi-desetina20100727.html

http://spcp.prf.cuni.cz/42-56/45-cele.pdf


http://spcp.prf.cuni.cz/1-10/RCP-11-3-98.pdf



http://casopispravnik.juristic.cz/e3/1990/1999/clanek/prstati/220573/

západočeská univerzita v plzni - zcu.cz...3 kodex kanonického práva: Úřední znění textu a...

Documents