ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

VILÉMA, DĚKANA KAPITULY VYŠEHRADSKÉ,

ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

Přeložil Jos. Truhlář.

Vita) venerabilis Arnesti, primi archiepiscopi ecclesiePragensis.

Apparuit gratia dei saluatoris nostri diebus1stis noulssimis in seruo suo Arnesto, guem pa­ter misericordiarum et luminum“) tam largadulcedinis benediccione preuenit, ut esset coeta­neis Suis In speculum et posteris euidens inexemplum. Šicut enim huno sibi amabilem no­bisgue imitabilem reddidit, ita et mundo perconseguens ammirabilem dereliguit“), perfectiseciam virtutum prerogatiuis et meritis celebremet preclaro circa eum ostenso“) miraculo in­signiter demonstrauit illustrem. Ad hoc videlicetut gul sanctorum uestigia segul mundi concu­plscencia prohibente non possumus, buius sal­tim, gui noulter nos precessit, conuersacionemlaudabilem, honestos mores, benignitatem etpatienciam imitari pro viribus studeamus. Hlicenim guasi stella in medio nebule claris vitepariter*) et doctrine fulgoribus micans et supercommissum sibi gregem solerter inuigilans nonsolum hunc viam veritatis edocuit, sed et ab eoguibus partim involuebatur, errores et negligen­cias sollicitudine precedente repressit. Non hunc“)magnatium terror pro 1ustitia supprimenda con­cutere, non thezauri oblati corrumpere, sed necparentum aut affinium amor suam in hoc potuitconstanciam obtruncare. Maluit enim obtrectan­cium linguis culpa non subeunte redargui guam

Život ctihodného Arnošta, prvního arcibiskupa kostelaPražského.

Zjevila se milost boha spasitele před nedá­vnem ve sluze svém Arnoštovi, jejž otec mi­losrdenstvi a světla tak hojným požehnáním ob­dařil, že byl současníkům zrcadlem a potom­kům zářicím přikladem. Neboť jakož učinil jejsobě milého a nám následování hodna, takžopět zanechal jej světu na odiv; i oslavil jejcnostmi a zásluhami a vyznamenal zázrakem,který se při něm udál; za tím účelem, abychomnemohouce pro žádosti tohoto světa v šlépějíchsvatých kráčeti aspoň toho, který nás nedávnopředešel, chvalitebné obcování, počestné mravy,laskavost a trpělivost vedle sil svých hleděli ná­sledovati. Neboť on jako hvězda uprostřed mrakustkvělými paprsky života 1 učenosti zářil, a bdějebedlivě nad svěřeným sobě stádem nejen učil jekráčeti cestou pravdy, než chránil je též bludůa chyb, do nichž částečně upadávalo, s opatrnoubedlivosti. I nemohl jej strach před velmoži k po­rušení spravedlnosti přiměti ani podávané pokla­dy uplatiti, ale ani láska k příbuzným vytrvalostjeho v počínání tomto zviklati. Chtělť rač conevinný od pomlouvačných jazyků býti káránnež pro nedostatek spravedlnosti před soudnou

7) Ruk. univ. (1) má: Incipit vita v. A. p. arch. ecel, Prag. — ?) Hófler místo et lum. má numinum, —$) religuit má ruk. kap. Pražské (2). — *) Hótler extenso. — *) et par. 2. — S) hune et mag. 2.

388

ob defectumjusticie ante tribunal superni judicisdura propter hoc sentencia condempnari.

Pater ipsius Arnestus de Pardubycz miles,gui tunc castrum ) et provinciam (Glacensemex commissione regis Boemie obtinebat, huncin Glacensi oppido liberalibus tradidit studiisimbuendum, ubi dum sub etate tenera scolascum suis condiscipulis freguentaret, ymago b.Marie virginis sibi coram ea genua flectentedorsum auertit, guod guidem miraculum ipse,guam diu vixit, subticuit; sed in agone laboranspropria manu conscriptum ad edificacionem fide­lium publice reuelari mandauit; verum dumhunc in etate iam debita constitutum ad bono­res ecelesiasticos clemencia vellet diuimnaproue­here, primo ipsum decanum Pragensem consti­tuit et demum sede uacante ad episcopalisdignitatis apicem benignius eleuauit. Erat autemidem Arnestus vir longe stature venusta facieomnigue morum preditus honestate. A temporeouogue sui regiminis, sicut erat discretus silen­clo ita et vtilis mansit verbo “), vt nec tacendaproferre sed nec guidem uellet proferenda“) ta­cere. Solebat enim, guod sicut incauta locucioin errorem pertrahit, ita et indisoretum silen­cium hos, gui erudiri poterant, in errorem per­ducit.

Nempe cottidiana ipsius familia nunguamaudiuit ex ore eius“) uerbum iniguum aut do­losum procedere, duo aut inferre cuiguam velletiniuriam aut reprimere conaretur illatam. Auodsl guempiam ex sua familia verbo guantum­cumgue leui“) se offendisse persensit, mox pe­nitencia ductus ab €0 veniam uerbis humilibuspostulauit. Ex aduerso vero dum ei aliguis in­luriosum aliguid seu displicibile logueretur, moxdigitum ori supposuit et pronum ad inferendasvindictas animi tamguam verae humilitatis dis­cipulus effectualiter mitigauit, recurrens ad illudpropheticum: pone domine custodia mori meo “).Nimirum ad hoc, ut in anima sua virtutum possetstructura consurgere, studuit vir deo dileotus incorde suo vere humilitatis fundamentum locare.Gu licet in Bononiensi et Padwano studiis perguatuordecim annos continuos moram “) conti­

ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

stolici nejvyššího hrozným výrokem býti od­souzen.

Otec Arnošt z Pardubic, rytiř, který ten­krát držel hrad v okrsku Kladském svěřenýsobě od krále Českého, dal syna v městě Klad­sku vyučovati svobodným uměním. Když tuv mladistvém věku se spolužáky do škol cho­dil, obraz blahoslavené panny Marie, když bylpřed ní poklekl, od něho se odvrátil. O zázrakutomto, pokud žil, pomlčel; ale v poslední ho­dince rozkázal, aby vlastnoruční jeho o tomsepsání ku povzbuzení věřicích dáno bylo u ve­řejnost. Chtějic jej milost boži, když byl nále­žitého věku dosáhl, k hodnostem církevním po­výšiti, napřed ustanovila jej za děkana Praž­ského, konečně pak na uprázněnou stolici biskup­skou dobrotivě je) dosadila. I byl týž Arnoštmuž vysoké postavy, příjemného vzezření a zdo­bený mravy vesměs počestnými. Od nastoupenívlády duchovní jako byl šetrn v mlčení, takrád pomáhal slovem, i nechtěl vyjeviti, co lépebylo zamičeti, ani zamlčeti, co vyjeviti se mělo.Vědělť, že jako neopatrná řeč přivádí k poblou­zení, tak nevčasné mlčení svádi k chybám ty,které by bývalo lze poučit.

Lidé, kteří každého dne okolo něho byli,nikdy neslyšeli z úst jeho křivého neb Istivéhoslova, jimž by byl chtěl někomu křivdu učinitineb učiněnou sobě splatiti; kdykoli zpozoroval,že někomu z nich ublížil, ihned toho litovala pokorně za odpuštění prosil. Když pak jemuněkdo něco řekl, co bylo potupno aneb se munelibilo, kladl prst na ústa a co žák pravépokory ducha k odplatě náchylného výdatněkrotil, pamětliv výroku proroka: Ostřihej paneústa má 90. Aby v duši jeho vyvstati mohl stá­nek cnosti, hleděl muž bohu libý v srdci svémpoložiti základy pravé pokory. Ačkoli na učenív Bononii a Padue po čtrnáct let se zdržovala hodnosti licenciata došel, přec dobytými vě­domostmi, jak obyčejně se stává, srdce jeho ne­zpyšnělo, tak že ke každému prosebníku vedlepřirozené laskavosti své se choval. I míval chva­

1) castrum in provincia Glac. — *) in verbo 1. — S) Hófler proferencia. — +) suo 2. — *) Hofler gnanto—cumgue hoc.-— $) Ruk. 2. dokládá tu ještě: et hostium cireumstancie labiis meis.— *) morari Hofler.

ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

nuans licenciari promeruit, tamen cor eius, utplerumaue fit, acguisita sciencia non 1inflauit,guin omni se petenti beniuolum et elus auxi­lium invocanti se redderet innata pietate man­suetum. Ineratgue sibi mos et conswetudo lau­danda, ut guociens coram ipso diuina perageren­tur officia, ipse cum prelatis capellanis et clericistento coram ipso missali oficium misse perlegeretac demum horas ') de beata virgine ordinatis etmorosis accentibus ?) ruminaret, nec audebatbunc guispiam pro re guantumcungue graul,auamdiu missa legeretur, accedere seu cum ipsode negociis eciam arduis publice aut secreteconferre. ui tamen officio expleto publicamprocedens ad salam tam pauperibus guam diui­tibus audienciam prebuit, facti guogue circum­stanciis pensatis ad debitum ipsos sine interuallotemporis benignius expediuit. Auidguid autempropter absenciam propriam vel negoci guali­tatem per se ipsum expedire non potuit, id ipsuma prelatis sibi assistentibus cum omni celeritateterminare mandauit. Auid ultra? Ex fructu ar­bor cognoscitur et fructus ex arbore commen­datur. Precessit in radice diulna copla muneris,ut in ramušculo segueretur habundancia hone­statis. Tanta etenim deus excelsus in seruum “)suum ocondescensione respexit, ut sicut huncvidit de uirtute in virtutem proficere, sic et*“)commissam sibi ecelesiam ad laudem propriamet Boemici regni honorem voluit magnifice sub­limare. Procurante namagueserenissimo principed. Johanne, Boemie rege, et eius primogenitoKarolo Romanorum imperatore semper Augustoet Boemie rege a. d. MCCOXLIV Pragensis ec­clesia in metropolitanam erigitur et a subiecci­one Maguntinensis ecclesie, gua eidem tenebaturobnoxla, per sanctissimum in Christo patremd. Clementem, sacrosancte Romane ac uni­versalis ecelesie summum pontificem, absoluta,duas suffraganeas ecelesias, Olomucensem vide­licet et Luthomislensem, felici disposicione sor­titur, recepto guogue per eum pallo sibi abapostolica sede transmisso, in guo nomen etplenitudo archiepiscopalis dignitatis existit. Ju­ribus etiam et canonibus prescriptis racionali­busve*), gue pro lege habentur, consuetudinibus

389

litebný zvyk a obyčej, že, kdykoli u přítomno­

sti jeho služby boži se konaly, sám s preláty,kaplany a kleriky z otevřené před sebou knihymešní obřady přečital a potom hodinky k blaho­

slavené panně vedle předepsaného způsobu od­říkával; 1 nesměl nikdo, pokud mše trvala, za

příčinou jakkoli důležitou k němu přistoupiti

aneb v záležitostech třeba vážných veřejně neb

potají jej osloviti. Po ukončení obřadu chodiíval

do obecné sině soudní a tam jak chudým tak

bohatým slyšení uděloval, uváživ pak všechnyokolnosti věci, o kterou šlo, bez meškáni vše

laskavě vyřídil. Cokol ale buď pro nepřitom­

nost svou neb vedle povahy věci sám vyřiditi

nemohl, poručil prelátům, kteří byli u něho, aby

se všemožnou rychlosti vyřídili. Nač mnoho

slov? Podle ovoce poznáváme strom a podle

stromu ovoce: množství daru božího napředdostalo se kořeni, aby následovalo na větvi

hojnost poctivosti. SŠ tak velikou dobrotivostí

shledl vznešený bůh na nástroj svůj, že vida

jej prospivati cnostmi svěřenou jemu cirkev naoslavu jeho a poctu království Českého velko­

lepě povýšiti ráčil. Neboť k žádosti nejjasnějšího

knižete Jana, krále Českého, a prvorozence jehoKarla, cisaře Římského, vždy rozmnožovatele

říše, a krále Českého leta páně 1344 kostel

Pražský povýšen za metropolitní a zbaven pod­danství arcibiskupa Mohučského skrze JSv. Kle­

menta, svaté Římské obecné cirkve nejvyššího

biskupa, i poddání mu biskupové Olomůcký

a Litomyšlský co suffragani. I přijal Armošt

pallium od apoštolské stolice, jimž jmeno a plno­

mocenství důstojnosti arcibiskupské se značí.

Sebrav pak znova předepsaná práva kanonická

i rozumné obyčeje majíci platnost zákona a uvá­

živ, kterak rozdilní časové rozdilné rodí náhle­

dy, stanovy cirkve Mohučské, z nichž jednak

pro špatné užívání, jinak proto, že se k pomě­

1) nemá 2. — %) Hófler altentibus. — 3) Hofler instrumentum. — +) nemá 2. — *) racionabilibusve 1.

390

recollectis, attento nihilominus guia diuersitatemtemporum diuersitas seguitur animorum, sta­tutis Maguntinensis ecelesie, gue cum propterabusum tum eciam propter inconuenienciam mo­dicum aut nullum fructum afferebant suppressis,noua et vtilia statuta edidit, prouinciali propterhoc concilio celebrato, interserens statutis ipsisde iure canonico multa vtilia presbiteris guogueipsis ecclesias parochiales regentibus summe ne­cessaria, et hiis presertim, fuos interdum a stu­dii cura paupertas prohibet non voluntas. Ineratet huic viro talis iudici futuri memorla, ut guide talento sibi credito racionem districto 1udici

reddere tenebatur super commisso sibi grege,adeo sollicitas obseruare studeret excubias, utnunguam corpus sompno reficeret, nisi eum autviolentus sopor opprimeret aut languor insolitusvigilare per amplius prohiberet. Sciens guogue,guod humana natura sicut laboribus duris in­struitur, ita nihilominus per otia torpencia fa­tuatur, ad hoc ut mentem *)sollicitam cottidianisvirtutum incrementis instauret“) lectione hanccontinua refovebat habensgue in subterior *)veste saceulum ab utrogue latere dependentemcertos in eo libellos et memoralia deferebat etnunc in Curru pergens nunc eciam a Cesarisconsilio, guociens inibi minus utilia tractarentur,se abstrahens, tam ad suam guam aliorum edi­ficacionem in eisdem aut per se legit aut legiper alios verbis intelligibilibus procurauit. Num­guam hunc poterant“) a bono proseguendo ociadetestanda retrahere, guin instar pocius super­norum in scala Jacob aut ascendebat in deumaut descendebat ad proximum. Die autem adoccasum solis uergente dum hunc cubile con­suetum exciperet, sibi fecit vitas patrum autalium codicem edificatiuum tam diu legere, do­nec ipsum ingens sopor leceionem non sineretauscultare. Noverat enim de cujuslibet sermonelegentis elicere, guod anime prosit, sciens nonminoris esse prudencie de rudi guandogue spinaflorem decerpere guam fructum de*?) arborenobii manducare. Capto guogue sompno sedmodico, dum hune crederet cubicularius in lectosibl preparato recumbere, ipse mollem lectumdeclinans interdum in humo, interdum vero su­

«“

ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

rům nehodily, nepatrný vyplýval užitek nebodocela žádný, zastavil a vydal stanovy novéa užitečné na synodě provinciální za tim účelemodbývané; i pojal do stanov těchto z právakanonického mnoho užitečného a velmi potřeb­

ného kněžím, kteří osady farní spravují, zvláštětakovým, jimž oddávati se studiím nebrání vůle

ale chudoba. Muž tento tolik pamatoval na příští

soud, že maje vydati účet z vypůjčené hřivny

tak bdělý byl nad stádem sobě svěřeným, že

tělu svému nedopřál spánku, leda když náhlá

dřímota ho přepadla neb neobyčejná ochablost

bditi mu bránila. Věda pak, že přirozenost lid­ská jako těžkými pracemi se tuži, tak zahál­

kou ochabuje, aby čilý duch každého dne ve

cnostech prospival, neustále čísti se snažil;1 maje ve spodním šatu na obou stranách

kapsu, nosival v ni jisté knižky a památná se­psání, v nichž jednou, když cestoval, po druhé,když z rady císařské o malichernostech jedna­

jici se vzdálil, k svému a jiných povzbuzení

buď sám čítal neb jiným nahlas čitati kázal.Nikdy nemohla jej od dobrého snažení odvrátiti

proklatá zahálčivost, spíše jako nebešťané po

řebříku Jakubově buď vystupoval k pánu aneb

sestupoval k bližnímu. Když podvečer do obvyklé

ložnice se odebral, dával si životy svatých neb

z jiné knihy poučné tak dlouho přečitati, až mu

těžká ospalost nedovolovala vice čtení poslou­

chati. Umělť z jakéhokoli sepsání vybrati si, coduchu jeho prospivalo, věda, že nemenší jest

moudrost z jakéhokoli trní obyčejného utrhnoutikvitek než požiti ovoce ze vzácného stromu.

Když jej byl spánek, ale jen krátký, uchvátil

a sluha jeho myslil, že na připraveném lůžku

odpočivá, shledáno, že nikoli na měkkém loži,

nýbrž někdy na zemi někdy na hrubé pokryvce

leží. O půlnoci pak, kdy jini dleli v tvrdém

spánku, bedlivý tento pastýř, jehož překonati ne­

1) Hofler juventutem. — 7) Týž instaura lect.—“) Týž subsciente. — +) Namguam — poterant nemá 2. — *) ex 1.

ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

per vili repertus est matta cubare"). Media autemnocte dum aliorum oculi concepto grauantura sompno, iste pastor sollicitus, guem nec vin­cere aceidia nec frangere potuit torpens ignauia,proprio consurgens a lectulo secum manentesadvocat capellanos, cum guibus tam horas ca­nonicas guam et b. Virginis deuoto corde di­stincta guogue voce conpleuit. Postguam veroidem capellani fessa membra solitis adibantrefouere cubilibus, ipse in oracione pervigil etinvictus manebat et, si erat de mane missamcelebraturus, deuotas se dabat in lacrimas, uttune venas diuini susurrii furtiue susciperet,aguando sopor ceteros opprimebat“). Ad hocguogue maiora seminare studuit semina fletuum,ut maiores tandem fructus perciperet gaudiorum.Solitus eclam erat a promocionis sue temporeusgue ad obitus sui diem in guodam Llibellosingulos defectus suos spirituales propria manuconseribere, ut et eisdem deinceps virili menteresisteret et ea, gue fragilitate ipsum impellentecommiserat, per satisfactionem debitam emen­daret, in guo eciam consoripsit iniunctas sibipenitencias et consilia confessorum, Aderat eteius precordiis diuinitus indita *) guedam ad pau­peres +) misericordia liberalis, gue secum abinfancia crescens tanta cor illius benignitaterepleuerat, ut merito dici posset hanc cum ipsoex eodem nature utero processisse. Nimirumewangelii non surdus auditor omni se disposuitpetenti tribuere et si presertim, guem audiuitamorem diuimum feruencius allegare. Seciebatenim, guod diues elemosina suis amatoribushereditatem prebet inmarcescibilem et celestiscurie dignitatem. Sed negue hunc latuit mirandamisericordie uirtus, gue peccatorum omnium rubi­ginem purgat, fremencium viciorum incitamentamortificat et splendore celestis gracie tenebrosashominum mentes illustrat. Hanc igitur per effec­tum amplecti desiderans multos in Bononiensiet Padwano studiis pauperes tenuit clericos, gui­bus de libris singulisgue vite necessaris pro­uidebat, guos eciam in adipiscendis beneficisecclesiasticis propriis consanguineis preferebat,transiensgue per viam elemosynam pauperibus,guos obvios habuit, largitus est. Singulis eciam

391

mohly trpkosti ani zlomiti zmalatňujicí lenivost,z lůžka vstával a kaplany s nim ostávajicí svolá­val, s nimiž pak hodinky kanonické a blahoslave­

né panny s pobožným srdcem a povýšeným hla­

sem odřikával; když potom oni umdleným údůmve svých ložnicích hovět odcházeli, on bdival na

modlitbách nepřemožen spánkem; a měl-li ráno

sloužiti mši, dával se do skroušeného pláče, aby

potají přijal hojnost slova božího, kdy druzí spali.

I hleděl vysévati vice semena pláče, aby potomsklízel více ovoce radosti. Od povýšení svého

až do smrti své zapisoval do jisté knihy ne­

dostatky své duchovní vlastní rukou, aby potómmužně jim odporoval, a čeho z křehkosti se byl

dopustil, zadostučiněním napravil; v knize této

zaznamenával také uložená sobě pokáni a radyzpovědníků. Bylo mu také milosrdenství k chu­

dým od boha dáno, jež od mladosti s nim ro­

stoue srdce jeho takovou dobrotivosti naplnilo,že se skutečně říci mohlo, že s ním zároveň

se narodilo. Pilně poslušen evangelia každému

žadateli ochoten byl dáti, zvláště takovému,o kterém slyšel, že jej pevněji viže láska boží.

ědělt, že hojná almužna těm, kteří rádi ji dá­vají, přináší dědictví nehynoucí království ne­

beského. Znalť dobře podivnou moc milosrden­

ství, jež všelikých hříchů skvrny smývá, poku­šení svůdná umrtvuje a záři milosti nebeské

zatemnělé mysle lidské osvěcuje. Milosrdenství

tohoto jsa výdatně dbalý na učení v Bononii a Pa­

dově mnoho chudých kněží vydržoval, jimž dával

na knihy a potřeby života. Těmto potom uchá­

zejiícím se © výnosné hodnosti církevní dával

přednost před vlastními příbuznými. Jda cestou

uděloval almužnu chudým, které potkával; kaž­

dého pak dne dvanáct chudých živil a dával

jim po dvou malých penězích běžné mince

tehdejší. A přec ještě každého roku 70 stávek

hrubého sukna chudým rozdělil, aby vedle při­

1) oubire 2. — *) ocoupabat 2. — >) Hófler veridica. — *) Týž participes.04

D92

diebus duodecim pauperes pauit et eorum cui­lbet duos paruos denarios currentis pro tuncmonete donauit, et nichilominus singulis annisLXX stamina panni grisel Inter pauperes diui­debat, ut ad diuine legis imperium nudum ope­rire carnemgue suam neguaguam despectui vide­retur habere. Constat igitur in ipsius archanopectoris plantatam fuisse arborem miseracionis,culus dum fructus reficit animam, prebent exte­rius folia medicinam.

Certum est eciam hunc fuisse vestigiorumgloriosi pontificis, b. scilicet Nikolai, fidelem etsollicitum sectatorem. Sicut enim ille auro vir­ginum incestus, auro patris inopiam, auro utro­rumague detestabilem ademit infamiam, sic etiste fidelis seruus et prudens rem sub silenciotegens per duos presbiteros ad hoc specialiterdeputatos virgines pauperes dote competenti obla­ta matrimoniali disposuit federe copulari, ne pau­pertate premente in dedecus honoris virginel ad­mittere cogerentur publicos amatores. Similiteret e0s, guos natura nobiles et casus fecit sini­ster egenos, guigue, prout apparet ad oculum,non valent fodere et erubescunt verisimiliter men­dicare, ne ipsos aliena per furtum aut rapinaminsegu1 bona contingeret, competenti pecunia re­leuabat. Auibus eciam aut alus ad hoc ydoneisexpresse commisit, vt hospitalia infirmorum vi­sitare, defectus guogue inibi degencium elussumptibus debeant vtiliter reformare. In annoauogue MCOCCLXIIY,dum in regno Boemie ca­ristia magna seuiret in tantum, ut propter de­fectum victualium multos fames exhorrenda com­primeret, multas fecit elemosinas in pane pariteret frumentis, per guas ciuitatum et oppidorumincole ab iminentis sunt mortis periculo libe­rati"). Ad edificacionem guogue tam propriamguam eciam aliorum multos lbros soribi et deallenis partibus procurauit afferi, guos eciammonasteris et aliis piis locis 1uxta necessitatiseorum indigenciam tradidit et donauit. Aduertanthic desides clericorum sacerdotumgue rectores,uh nimirum, gui ad corrigendum subditorumexcessus deputati ceteris preeminent et incon­siderato silencio peccandi subditis licenciam pre­bent. Audiant inguam et prudenter intelligant,guantam hic presul sollicitudmem in correccione

ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

kázání božího nahého oděl a těla svého mi­

kterak nezanedbával. Zajisté tedy v útrobáchsrdce jeho vštípen byl strom milosrdenství, jehožovoce poskytuje duši okřání, vnější pak listiléku.

Než zajisté byl on též šlépěji slavnéhobiskupa, blahoslaveného Mikuláše, věrným a be­dlivým následovníkem. Jakož tento zlatem smil­nosti panen, nedostatku otce, hanbě pak obouzabránil: tak onen věrný a prozřetelný sluhase vší tajnosti skrze dva kněze k tomu zvláštěustanovené chudé panny náležitým věnem opa­třoval, aby se mohly vdáti a aemusely chudo­bou tísněny státi se nepočestnými nevěstkami.Podobně i ty, kteří byli rodem šlechtici, "aleneblahým osudem zehudli, a kteří jak patrnokopati nemohli a žebrati pravdě podobně sestyděli, aby nenapadlo jim krásti a loupiti, ná­ležitou částkou peněz podporoval. Těm a jinýmk tomu spůsobilým důtklivě rozkazoval, abynavštěvovali nemocnice a nedostatky těch, kteřítam byli, jeho nákladem užitečně opatřovali.Roku 1362, když byla v království Českémvelká drahota, tak že pro nedostatek potravinmnozí hladem hrozným umírali, mnoho rozdalalmužny chleba a obili; i byli takto obyvateléměst a městeček hrozícího nebezpečí smrti ochrá­nění. K vlastnímu a jiných poučení dával mnohoknih psáti a odjinud přinášeti, jež také klášte­rům a jiným zbožným mistům vedle potřebyrozdával. Kéž všímnou si toho nedbali správ­cové kněžstva, zvláště ti, kteří k potrestání ne­zbednosti podřízených ustanoveni a nad ostatnípovýšení nepředloženým mlčením podřizenýmpovolují hřešiti; kéž slyší, pravím, a dobře sivštípi, jak bedliv byl biskup tento v udržováníkázně kněžstva sobě svěřeného a jakou si dávalproto práci. Mezi mnohým a rozmanitým pře­mýšlením, jemuž z povinnosti pastýřské se od­dával, zvláště bleděl býti mravokárcem a strážcempravověrnosti, aby jednak spasitelným napomí­náním, přemlouváním a hrozbami, ba trestáním

1) liberate 2.

ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

cleri sibi commissi adhibuit et circa hoc studio­sis laboribus desudauit. Hic etenim inter cog1­tacionum varietates innumeras, guibus animumsuum cura offici pastoralis involuit, precipuecorrectoris et inguisitoris officium censuit exer­ceri "), ut videlicet alter eorum nunc salutaribusmonitis nunc perswasiohibus atgue minis, nunceciam penis inflictis cleri petulanciam et ipsiuserrores reprimeret, et alter hereticorum perfidiamet ipsorum doctrinam detestabilem realiter etefficaciter confutaret. Fuit enim bene agentibusper humilitatem consocius, contra delinguenciumvicia per justicie zelum erectus. Bonis se innullo pretulit et cum prauorum culpa subíuit,potestatem protinus sui prioratus agnouit.

Nimirum clerus illius temporis modice prohdolor legi subjacuit atague ideo se ipsum carnisvoluptatibus rigore deficiente subegit. Alius enimtabernam freguentans guadriformi cum biben­tibus colludebat in tessera, altus concubinis ad­herens et nec tonsuram seu coronam deferensturpi se ipsum polluit feditate, guorum tamenInsania sub ipsius regimine penitus congujeuit.Hic eciam iudicia peregrina, videlicet candentisferri et ague frigide, guibus Boemi usgue adipsius tempora utebantur, exerceri prohibuit eteadem totaliter baronum resistencia non ob­stante suppressit. Šimiliter et uagos homines,guos wlgus flagellatores appellat, guigue subouina pelle conscienciam norunt wlpinam ab­scondére, non solum a tali presumpcione com­pescuit, sed et a sue diocesis finibus eliminarecurauit. Vt autem pluribus modis negociatorhic ewangelicus luocris insisteret ac totum pre­sens tempus conflaret in meritum, non tampreesse voluit guam subesse, nec tam precipereguam parere, propter guod in monasterio ca­nonicorum regularium in Glatz, guod ipse denouo extruxit et tam redditibus sufficientibuslibris et ornatibus preciosis guam eciam picturisvariis adornauit, archiepiscopali dimisso fastigioeandem voluit regulam profiteri, ut eo liberiuspossit preconium transitorie laudis contempnere,tumentis iactancie fastum comprimere et fraudu­lente simulacionis mendacium confutare. Nimi­rum tempus sibi concessum ad meritum diuidere

393

rozpustilosti a chybám kněžstva bránil, jinaknevěru kacířů a proklaté jejich učení opravdua výdatně potlačoval. Pokorou svou přitelembyl těch, kteří dobře činili, proti neřestem chy­bujicích spavedlivě horlil; nad dobré nijak senevyvýšoval, vinu zlých potahoval k sobě, i znalhned moc úřadu svého.

Za onoho času totiž dbalo kněžstvo bohužel

pramálo zákona, i hovělo náruživostem těla, je­Jikož nedostávalo se přísnosti. Někteři chodilido hospod a hráli v kostky s pijáky, jiní žiliv konkubinatě a nenosice ani tonsury káleli sev ošklivé hanebnosti. Prostopášnost tato pod vlá­dou jeho vymizela úplně. Také soudy cizí, žha­vého totiž železa a studené vody, jichžto Če­chové až do času jeho užívali, zakázal a přesodpor šlechty potlačil docela. Podobně i tu­lákům, nazvaným od lidu mrskači, kteří podkoží ovčí umějí ukrývati mysl liščí, nejenbránil v takové opovážlivosti, nýbrž dal je zesvé diecése vyhnati úplně. Aby pak evange­lický dělník tento více získal a celý čas ži­vota zásluhami vyplnil, nechtěl býti pánem alesluhou, nechtěl poroučeti ale spiše poslouchati;protož vzdáti se chtěl hodnosti arcibiskupskéa vstoupiti do kláštera kanonické řehole v Klad­sku, který sám znova vystavěl, dostatečnýmipřijmy, knihami, drahými rouchy a rozličnýmimalbami opatřil; aby tím snáze mohl pomijejícislávy nedbati, pýchu v sobě potlačovati, Istivoulež přetvářky vymítati. Krátký čas sobě k dobrýmskutkům udělený rozdělil tak prozřetelně, že jedendil obětoval namáhavému zisku bližních, druhýtichému rozjímání; 1 stalo se, že vydav se nacestu, jakoby chtěl jiti do Říma, provázen jenjedním sluhou do toho kláštera přišel, ve světničcepak, kterou pro sebe byl zřídil, všemohoucímubohu a matce jeho Marii povinnou službu konal

L) exercere 2.64*

D04

sic prudenter didicerat, ut aliud proximorumlucris laboriosis impenderet, aliud contempla­cionis tranguillis processibus dedicaret. Sicguefactum est, ut arrepto itinere ad ipsum mona­sterium in comitiua vnius tantum familiaris per­ueniens segue Romam aditurus confingens incella, guam pro se ipso construxerat, omnipo­tenti deo et eius genitrici Marie pensum sueseruitutis exsolueret et ocoulte ac latenter ma­tutinali tempore solus ecelesias cireuiret. Etenimtanta preuenire hunc deus dignatus est gratia,ut mentem ipsius intrinsecus incendio dileceionisadureret et absintio *)compassionis impleret. Etlicet protunc, guibus in solitudmem aduolareposset, dispositas penňas haberet, a deo tamenerant nexibus preceptorum astricte, ut absgue1psorum permissione liberum non posset haberevolatum. Et ideo subscriptos Romanos pontifices,videlicet Clementem*),Innocencium sextum, Urba­num guintum siue modernum nunc per se nunceciam per legales et ydoneos nuncolos de dandasibi cedendi licencia humiliter reguisiuit. Guividentes hunc de culmine uelle pontificali de­scendere, nec causam guo ad hoc cognoscentessubesse, ipsum ab eius vinculo absoluere mini­me curauerunt. Videbant etenim, guod in 1psovigor deuocionis et fidei eciam Corpore senes­cente non periit, sed vergente deorsum condi­clone corporea fervor spiritus *) sublimiora con­scendit, non “) oportebat hunc in regiminis pasto­ralis labore persistere, creatori suo deincepscum Martha sollicita ministrare; in signum ta­men desiderii sui prefati coram ymaginibus deiet b. virginms Marie, guas m vitris et aliis colo­ratis picturis fieri procurabat, se ipsum deflexoin terram poplice archiepiscopala vero insigniaante pedes suos lacencia tamguam per ipsumabiecta et ob amorem dei procurabat dimissadepingi. Hic eciam monasteria in Saczka, inJaromir, in Rokyczano dicti ordinis de nouoerexit et sumptuose fundauit, hospitalia in BrodaBohemicali, in Przybramo et in Lybano constru­xit et munluit necessariis appendiis competenter.Hic reedificauit omnia castra sul archiepiscopa­tus, gue érant ex nimia *) vetustate collapsa et

ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

a potají z rána sám do chrámů chodil. Ráčilť

jej bůh obdařiti tak velikou milosti, že srdce

jeho žár lásky užíral a útrpnost naplňovala.Ačkoli měl křidla k zaletnutí na čas do samoty,

nicméně byla křídla tato od boha pouty při­

kázaní svázána, že nemohl bez dovolení jejich

volně létati. Následující po sobě papeže římské,V, dosud vlád­

po zákonitých

Klementa, Innocence VI Urbana

noucího, jednou sám podruhé

a spůsobilých poslech pokorně prosil za dovo­

lení, aby směl hodnosti své se vzdáti. Než tito

vidouce, kterak se stelice biskupské sestoupitichce beze vši příčiny, závazku jeho jej zbaviti

nijak nechtěli. Viděliť, že v něm, ano tělo stárlo,

svěží sily nábožnosti a víry neubývalo, nýbrž,ano scházelo tělo, horlivost ducha se zvýšovala;

i nebylo zapotřebí, aby tento muž v práci vlády

biskupské ustával a stvořiteli svému se starost­livou Martou přiště sloužil. Nic méně na zna­

mení nadřečené touhy své dával se na obrazech

boha a blahoslavené panny Marie, nákladem

jeho na skle neb jinak malovaných, v postavěklečícího malovati, any oznaky arcibiskupskéu nohou jeho ležely, jakoby jimi z lásky k bohu

povrhal. Týž založil také znova a bohatě nadalkláštery jmenovaného řádu v Sadské, v Jaroměři

a v Rokycanech, vystavěl a pětřebným příslu­

šenstvím opatřil špitály v Českém Brodě, v Pří­

brami a Libáni. Týž vystavěl znova všechny

tvrze svého arcibiskupství, které yelkým stářím

se sesuly, v Příbrami pak jednu novou. Městečka

kostela svého, totiž Český Brod, Týn Horšův

a Roudnici opevnil zděmi, mnoho rybníků,

zvláště vKyjí, Rokycanech, Týně Horšově, Pří­

brami, Řečici, Žerčicích a Chejnově s velkým

nákladem znova zřídil. Půl panství v Rož­

mitále získal stolu arcibiskupskému, dada pře­

mnohé přijmy ma živobyti osob duchovních.

1) absinteo 1, 2. — %) Klement VI byl papežem od r. 1342— 1352; Innocence VÍ od r. 1352—1362a Urban V od r. 1362—1370. — *) sp. in subl, 1. — +) místo non má 1 et ideo opot, — ?) Hofer eximia.

ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

in Przybramo de nouo unum castrum construxit.Oppida sue ecelesie, videlicet Brodam Boemica­lem, 'Thyn Horssow, et Rudnycz muris munlult,piscinas multas presertim Kyge villam, Roky­czanum, Tyn Horssowiense, Przibram, Rzeczitz,Zercycz et Úhynaw cum magnis expensis denouo exstruxit. Mediam baroniam in Rozentaldatis plurimis redditibus ad vitas ecelesiasticarumpersonarum archiepiscopali mensae acguisluit.Hic omnes libros Pragensis sacristie nimia ve­tustate consumptos ligari et meliorari, coralesvero libros, videlicet gradualia et antiphonariain multis voluminibus, pulecriora guam unguamin ecelesia visa fuerant, pro magnis pecuniisscribi fecit, aliosgue pro studio sacre scripturecondonauit et ipsam ecclesiam plurimis ornati­bus preciosissimis decorauit. Dedit eciam sueecelesie in mortis articulo pro structura ipsiusde proprio patrimonio mille marcas et vnamcapellam proximam ei, gue est in fronte chorinoul a fundamentis usgue ad perfeceionem suissumptibus extruxit et fenestris vitreis exornariprocurauit. Item dedit centum marcas pro pa­nibus altaristis Pragensis ecelesie, ut vna cumvicariis canonicorum percepcione panum gaude­rent, pro guibus empti sunt redditus perpetuiin talbus villis oc. (sic).

Hic in eadem Pragensi ecclesia lectoremin sacra theologia suis pecunis instituit, proguo emit certos redditus in villa Zlatnyk propePragam, ut canonici et ali clerici Pragensisecclesie amplius studeant verbi pabulo victuramm perpetuum mentem reficere, guam ventremmoriture carnis terreno pane saciare. Et guidplura? Comparauit namaue pauperibus clericisduodecimsexagenas reddituum in villa,... ut bisin anno habeant tunicas, et liberius ac seduliusin choro nocturnis et diurnis horis vacent indiuino officio.

Huc accedit, guod inter cetera carismatumdona, gue a largo datore Arnestus obtinuit,auadam speciali prerogatiua excrescere prome­ruit in diuicias lusticie obseruande. Hec guidemlusticia sicut priscis temporibus ob 1udicum igno­ranciam, gue plerumaue est innocentum calami­tas, guasi pedibus calcata subsiluit sic et subipsius felici regimine tam in consistorio publicoguam eciam priuatis iudiciis suas fimbrias dila­

.995

Všechny knihy sakristie Pražské stářím sešlédal svázati a opraviti, knihy pak chorální, totižgradualie a antifonarie ve mnoho svazcích, zavelké peníze psáti krásněji, než kdy bývalov chrámě vídáno; jiné daroval na učení-se písmusvatému ; chrám sám okrášlil přemnohými vzá­cnými rouchy. Dal také chrámu svému na smrtel­ném lůžku na vystavení jeho z vlastního jměnípo otei zděděného tisíc hřiven a jednu kaplinejbližší, která jest naproti novému choru, odzákladu svým nákladem vystavěl a okna sklyozdobil. Dále dal sto hřiven na výživu alta­ristům Pražského kostela, aby zároveň s vikářikanovníků brali výživu, za které koupeny jsoustálé přijmy v těchto vesnicích a t.d.

Při tomtéž kostele Pražském učitele boho­slovi za své peníze ustanovil, pro něhož koupiljisté přijmy ve vsi Zlatníku u Prahy, aby kano­vnici a jiní duchovní kostela Pražského spíšehleděli nesmrtelnou. duši svou chlebem slovanež chlebem pozemským smrtelné tělo nasyco­vati. Nač šiřiti reč? Chudým duchovním dva­náct kop přijmů zaopatřil ve vsi aby kaž­dého roku měli dva oděvy a volněji a pilnějiv noci i ve dne v choru se oddávali službě boží.

K tomu ještě mimo ostatní dary, jež odštědrého dárce z jakés obzvláštní prizně obdrželArnošt, stále rostlo bohatství jeho spravedlnosti.Spravedlnost tato jakož za starých dob pro ne­vědomost soudců, z které často neštěstí vyplývánevinným, téměř nohama šlapána jsouc umlkala,tak pod šťastnou vládou jeho jak na soudě obec­ném tak při soudech soukromých okřívala. Neboťstálý muž tento proti obojímu lici osudu vždy

996

tauit. Constans enim hic vir contra biformesfortune euentus vniformi mentis constancia pre­munitus in ludicio non contempsit pauperem,non oppressit viduam, personam diuitis non re­cepit, in omnibus operibus justiciam reseruault,verum ne celestis huius benediceionis vena, guetunc in Boemie regno scaturiit, infra breues ter­minos oceludatur, sic eam diuina prouidenciaderiuauit n ampnem, ut fluminis impetus caputorbis Romanam letificet ciuitatem. Spargitur incuria summi pontificis et cardinalium fama tantiviri omniumague tenet assertio neminem huic inGermania fore similem in conseruaudo legemexcelsi. Auanto autem fauore idem Romanuspontifex et eius cardinales ipsum prosecuti fue­rint, experienciam logui et conuenit me tacere.In legacionibus enim cesaris Romam transmis­sus et ibidem ab ipsis singulari honore suscep­tus commissa sibi negocia tam fideliter guameciam legaliter expediuit. Šepe hune Romanuspontifex in altum erigere et in maiori voluitdignitate locare. Sed gui commissam sibi ecele­slam dimittere diuino ipsum amore impellentedisposuit, ad maiores dignitates per eum asse­guendas minime anhelauit. Mortuo guogue Inno­centio hulus nominis papa sexto *) poscentibusipsius moribus átgue virtutibus per certos car­dinales fuit in summum pontificem nominatus,et fuisset indubitanter electus ab omnibus, sipromocionem suam non impedisset nacio aliena.Ouamguam autem de laude tanti viri multa perme adhuc possent interseri et presertim ea, gueego Wilhelmus decanus Wisschegradensis nonrelatione testium sed per me ipsum cunctacognoui, malo tamen a prosecucione vlteriorisfame sue manum simul ac stilum retrahereguam in elus et meum opprobrium linguas de­trahencium excitare. Nimirum scio, guod nullaest tam modesta felicitas, gue possit maligni­tatis dentes vitare. Alienis enim malis sicutsuis bonis detractores letantur, alienis 1acturissunt diuites, calamitatibus locupletes et fune­ribus immortales. Nunc igitur mens mea nubemeroris obducitur, finis guogue gaudu luctibusseguentibus occupatur. Gui1enim tam laudabilisviri famam simplicibus sed veridicis verbis et

ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

stejnou ducha vytrvalosti opásán na soudu ne­zavrhoval chudého, nepotlačoval vdovy, boha­tého si nevšímal, ve všech skutcích spravedlnostvykonával. Aby pak bohatý zdroj požehnánínebeského, jenž tenkrát v království Českémprýštil, v úzkých mezích uzavřen neostával, takjej prozřetelnost boží na veletok rozšířila, žeproudem jeho potěšena jest hlava světa, městoŘím. Roznesla se pověst o tak velkém muži nadvoře papežském a mezi kardinály, i tvrdilivšichni, že v Germanii nikdo není jemu podobenv zachovávání zákona božího. S jakou příznípapež římský a kardinálové jeho k němu sechovali, zkušenost svědčí, já pak mohu mlčeti.S poselstvím totiž od císaře do Říma vyslán byvpřijat jest od nich s obzvláštní poctou, i vyřidilsvěřené sobě záležitosti věrně a správně. Častochtěl jej papež povýšiti a větší důstojnost muuděliti; ale ten, který svěřenou sobě cirkevz lásky k bohu opustiti chtěl, nikterak nebažilpo vyšších hodnostech. Po smrti papeže Inno­cence toho jmeua šestého, any meavy a cnostijeho k tomu pobádaly, skrze jisté kardinály zanejvyššího biskupa byl ponavržen, i býval bybeze vší pochybnosti vyvolen ode všech, kdybypovýšení tomuto nebyla překážka cizi národnost.Ačkoli o chvále tak velkého muže mnoho bychmohl ještě vypravovati, zvláště to, co jsem jáVilém, děkan Vyšehradský, nikoli vypravovánímsvědků, nýbrž všechno sám poznal, přec chciraději s vypisováním dalši pověsti jeho ustati,než abych na jeho a svou hanbu utrhačné ja­zyky povzbudil. Vimť dobře, že neni tak skrov­ného štěstí, které by zubům zlomyslnosti ušlo.Neštěstí jiných tak jako štěstí vlastnímu těšíse utrhači, cizí pohromy činí je bohatými, cizínehody tučnými, cizí zkázou jsou nesmrtelnými.Nyní tedy duše má mlhou smutku se zahaluje,konec pak rodosti mé zaujímají nářky následu­jici. Vypravovav totiž o chvalné pověsti mužejednoduchými ale pravdivými slovy a s veseloumyslí nyni s bolestí přicházím k vypsání smrtijeho. Leta páně 1964 onen ctihodný otec zavyřízení důležitých vlastních a cirkve své zá­ležitosti odebral se k císaři v Budišíně tenkrát

se zdržujícímu, 1 přijat jest od něho a dvořanů

t) Papež Innocenc zemřel r. 1362, 12 září,

ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

hilari guidem mente transcurri, nunc ad referen­dam ipsius mortem fletu singultuoso perveni. Suba. d.igitur MCCCLXIVYiste venerabilis pater proexpediendis arduis suis et ecclesie sue negocilisad imperatorem pro tunc in Budyssin moramtrahentem proficiscitur et tam ab e0 guam aliiscure sďě magnatibus honorifice suscipitur etbenignius pertractatur. Die guogue sancto pen­thecosten facto sermone wlgari ad populumIpsiusgue festi sacris missarum celebratis so­lempniis mox febrium superueniencium atroci­tate grauatur, artubus guogue suis morbo in­ualescente detritis noua cumulatur debilitas, gueet proximam vocacionem ad dominum indicatet dissolucioni irreuocabili viam parat. Propterauod ab imperatore obtenta licencia et negocispropriis expeditis ad votum se iubet ad castrumRudnycz languidum deportari cumgue a Sulsinibi fuisset delatus, cepit paulatim corporis vir­tute destitui et languore ingruente grauius fati­gari. Egit enim circa eum diuina clemencia, utgui sanus dotatus fuerat meritis operum, infir­mus dotaretur meritis passionum. Facto igiturper eum, prout sibl ex concessione apostolicesedis lhcebat, prouido testamento, dum adhucin e0 racio natiua vigeret, multis familie sue im­pensis muneribus non sine magna deuocione cor­disgue contricione anima in dei manibus commen­data die ultima mensis Juni, gue fuit dies do­minica in festo commemorationis s. Pauli apostolihora guasi completoriu feliciter obdormiuit.

Transit autem iste venerandus antistes exhuius mundi naufragio anno pontificatus sui XXIIet in ecclesia parochiali s. Marie in Glacz, ingua dudum sepulturam elegerat, ubi eciam sibioloriose virgiis Marie ymago, prout superiustactum est, dorsum auerterat, ante maius altaresepultus, ad cutus reverenciam et honorem die­bus singulis in aurora missa solempnis cumantiphona Salve regina ipso procurante cantatur.Ouantus autem luctus hominum, guanta precipueob ipsius mortem lamenta fuerint clericorum,michi non expedit sed nec consultum apparetparticularibus debere verbis describere, nec ser­monem meum in hoc diucius protelare. Hoc so­lum pro conclusione inferenda sufficiat, guodillo irrevocabiliter sublato mater amaritudinismors nobis non ex alia causa pepercit, nisi ut

JIT

uctivě a laskavě. Na hod boží svatodušní měl

kázaní v řeči obecné k lidu a vvykonav potomvelké služby boží napaden jest prudkou zimicí,údy jeho horšením se nemoci umdlívaly, silubývalo. Tim blizké povolání jeho k pánu na­značeno, neodvratné smrti dráha otevřena. Protožobdržev od cisaře dovolení a vyřídiv podlepřání záležitosti vlastní dal se nemocen donestina hrad Roudnici. Tam počaly poznenáhla silyjeho tělesné ochabovati, těžké mdloby se do­stavovati. Milost boží byla s ním, tak že dobyvza doby zdraví zásluh skutky svými dobyljich ve své nemoci utrpením. Učiniv, jak muod apoštolské stolice dovoleno, pokud ještě roz­umu neztratil, prozřetelné pořízení a rozdavsvým mnoho darů s velikou nábožnosti a zkrou­šeností srdce poručil duši svou do rukou božich,a zesnul šťastně posledního dne měsíce červnav neděli v den památky svatého Pavla apoštolaokolo hodiny večerní.

Ctihodný tento arcibiskup vyšel z tohotosvěta roku biskupování svého 22; ve farnímpak chrámě svaté Marie v Kladsku, v němždávno hrob si byl vyvohl, kde též, jak svrchupodotčeno, obraz blahoslavené panny Marieod něho se odvrátil, před hlavním oltářem po­chován jest. K jeji poctě a oslavě zpívá sev jednotlivé dni zrána slavná mše s antifonou„Salve regina“, jak sám byl nařídil. Jak velkýbyl smutek lidu nad jeho smrti, jak velkézvláště nářky duchovních, nemohu a nemínímpodrobně vypisovoti a nemusím se 0 tom šířit.Tolik postačiž k závěrku podotknouti, že pojeho neodvolatelném odchodu matka trpkostismrt pro nic jiného nás neušetřila, než aby násnapřed krutěji rozsápala. Jen jediný dán nám

398

nos in antea crudelius laniaret; vnicum tamennobis huius egre separationis datum est ab altoremedium, ut gui corporalem nobis exhibere pre­senciam prohibitus est viuus, nobiscum tamenremanet jam defunctus. Discant igitur presulesad instar huius viri mores animi sub debitopacto componere, licium flammas extinguere ve­ramgue concordiam cum suis proximis efficaciterobseruare. Scriptum est enim: guisguis corpusaffligit et concordiam deserit, deum laudat intympano, sed non laudat in choro. Incassumguogue corpus atteritur, si inordinatis motibusdimissa mens vitis dissipatur. Super iracundiameorum neguaguam sol occidat, sed nec cum eisad inferendam vindictam duricia concepta se­nescat. Feruidam enim vindictam segui non po­test justicia temperata. Discant oracionibus sacrissincera deuocione insistere diuinisgue laudibusanimam iugiter occupare, justiciam in suo vigorenon habito ad personas respectu confoueant, sub­ditorum excessus Condicione ipsorum pensatarecorrigant et de facultatibus ecolesie suos con­sanguineos non extollant. Discant in pauperesChristi largas manus extendere sibigue per vir­tutem elemosyne thesauros in celesti patria con­oregare. Hec est enim illa peramabilis ') suffra­gatrix, gue velud fluentum fontis irrigui et pec­čcatorum inguinamenta detergit et estuanciumviciorum flammas extinguit. Discant in se ipsisvlclorum motus comprimere, ut possint subditislucis exempla monstrare. Tunc enim summuslocus bene regitur, dum 11s,gul preest, viciispocius guam fratribus dominatur.

Segwtur. miraculum doma Armesti, archu­episcopi Pragensis. Nouerint vniuersi presensscriptum lecturi aut audituri, guod ego Arne­stus, sancte Pragensis ecelesie archiepiscopusprimus, inter peccatores precipuus, non in noctesed in die, non in priuato seu in occulto, sedcum alis stans in manifesto, non amens autphantasians, sed sane racionis existens; non dor­miens, sed utigue vigilans, vidi infrascriptummiraculum terribile, et michi amarum ualde,guod per omnia fuit tale.

Cum essem in Glacz freguentans scolas apudparrochiam, guam regunt hospitaru s. Johannis

ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

po neblahém od něho odloučení lék od nejvyš­šiho, že on nemoha co živý s námi tělesněobcovati, přec co mrtvý s námi ostává. Kéžučí se tedy biskupové za přikladem tohotomuže mravy své náležitě zřizovati, žár hádekhasiti a pravou svornost s blížními svými sku­tkem zachovávati. Neboť psáno jest: kdokolitělo bije a svornost opouští, chválí boha přizvuku bubnů, ale nechválí v choru. Ubíjeno pakbývá tělo, kdy nezřizeným hnutim rozpustilýduch v neřestech rozplývá. Nad hněvem jejichkéž nikdy nezachází slunce, a nestárne s nimipojatá zatvrzelost pomsty; nebo vášnivou pomsty­chtivost nemůže následovati spravedlnost mírná.Kéž učí se na modlitbách svatých s čistou ná­božností setrvatt a chválou boží ducha stále

zabývati; kéž spravedlnost bez ohledu na osobupřisně zachovávají, neřesti podřízených podleokolností kárají a z majetku církevního pří­buzných neobohacují. Kéž uči se chudým Krt­stovým štědrou rukou dávati a sobě almužnoupoklady ve vlasti nebeské shromažďovati. Neboťtotoť jest ona přemilostná pomocnice, jež jakoproud zavlažujícího pramene špinu hříchů smýváa plameny bouřlivých neřesti shasiná. Kéž učíse v sobě samých hnuti nešlechetnosti potlačo­vati, aby mohli podřizeným ukázati přikladsvětla ; neboť tenkrát na nejvyšším místě dobřese vládne, když představený neřestem spíše nežbratřím vládne.

Následuje zázračnéviděnípana Arnošta, arci­biskupa Pražského. Nechť zvědí všichni, kdolist tento čísti neb poslouchati budou, že jáArnošt, svatého kostela Pražského první arci­biskup, břišník velký, nikoli v noci nýbrž vedne, nikoli v soukromí neb úkrytě nýbrž stojeS jinými na veřejném mistě, nikoli bez sebeneb ve blouznění nýbrž jsa zdravého rozumu,nikoli ve spánku nýbrž v stavu úplné bdělosti,uzřel jsem zázrak níže vypsaný, hrozný a mněvelmi trpký, který se udál celkem takto.

Když jsem byl v Kladsku chodě do školpři faře, kterou řídí špitálnici sv. Jana Jerusa­

1) preamab. 2.

ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

Iherosolimitani, ibidem una dierum, opinor sab­bato, cum interessem vesperis, stans inter aliosscolares et pueros usgue ad finem vesperaruminfra Magnificat, aut post vesperas immediate,cum cantabatur guedam antiphona, puto: Salveregina, sed gue fuerit precise non recordor: a0ci­dt autem guod inspexi ymaginem, gue ibidemerat super altari maiori beate Marie semper vir­gimnis; et statim sine aligua mora subito et ce­lerrime facies ymaginis venerabilis uirginis etmatris dei Marie valde indignanter et iracundese a me auertit, et vertit ad me posteriora fa­ciei, et partem dorsi. Auo facto ') territus valdeet immutatus et factus guasi amens et attonitusvalde — guod tamen multum non durauit —redii ad me aligualiter, horrescens valde videreilla posteriora faciei colli et dorsi, gue videban­tur mihi sordida, muscida et guasi lacerata,guem modum verbis proprie exprimere non pos­sum. Intuens illa tristis et amarus animo incepipetere b. uirginem, ut dignaretur mei misereriet wltum suum ad me conuertere. Me sic intristitia orante et in angustia, respexi ymaginemfilii, guem tenebat in sinu aut brachiis, volensvidere, si eciam facies ymaginis Ihesu Úristi sea me auertisset, guem“) a me auersum non vidi.Cecidit mihi ex hoc in cor aligualis consolacioet processi in oracione, de gua supra, ad b. vir­ginem gloriosam, ut wltum suum ad me con­uerteret. Cum sic orarem per morulam compe­tentem, lento modo et aliguantulum moroso,guasi non bene contenta de me wltum suumad me conuertit in eum statum, sicut videramante auersionem et indignacionem. (uo factogracias ipsi virgini gloriose cursorie egi, et“)cum aliis scolaribus completo cantu scolas in­traui de isto miraculo nulli dicens, propter ti­morem verecundie, ne tantus peccator appare­rem, guia me bonum simulabam extra, sedintra “) in cogitacionibus et operibus in oceultosceleratissimus ab illa hora usgue nunc. Tandemab illius miraculi vistone elapsis aliguot mensi­bus recessi de Glacz in Brumow a Glacz pertria milliaria distans, ibi mansi plurimo tem­pore, non recepta licencia nec facta reuerenciadicte ymagini et s. Marie. Postea in Pragam

399

lemšti, přihodilo se jednoho dne, tušim v sobotu,když jsem byl na nešporách stoje mezi jinýmižáky a hochy, na konci nešpor při „Magnificat“aneb právě po nešporách, když se zpívala jistáantifona, tuším „Salve regina“, ale do jista senepamatuju která, že pohledl jsem na obraz,který tam byl nad hlavním oltářem blahosla­vené Marie, neposkvrněné panny; a ihned náhlea velmi rychle odvrátila se tvář na obraze cti­hodné panny a matky boží Marie velmi mrzutěa hněvivě ode mně a bohorodička obrátila seke mně zády. I polekán velmi a změněn ostaljsem bez sebe jako hromem omráčený, nežnetrvalo to dlouho, přišel jsem poněkud k sobě,ale velice jsem se bál pozříti na onen rub po­stavy, který se mi zdál špinavý, mechem po­rostlý a roztrhaný jistým způsobem, který nejsems to náležitými slovy vyjádřiti. Divaje se na tosmutně a trpce jal jsem se v duchu prositiblahoslavenou pannu, aby ráčila smilovati senade mnou a tvář svou ke mně obrátiti. Kdyžjsem se tak ve smutku a úzkosti modlil, po­hledl jsem na syna, jejž držela na klině anebna rukou, chtěje viděti, odvrátila-li se také tvářobrazu Ježíše Krista ode mně; ale neviděl jsemji odvrácenu. I padla mi do srdce jakás útěcha,pokračoval jsem v modlitbě svrchu zmíněné k bla­hoslavené panně, aby tvář svou ke mně obrátila.Když jsem se takto modlil náležitou chvilku,pomálu a poněkud mrzutě, jakoby nebyla spo­kojena se mnou, tvář svou ke mně obracelav onu polohu, kterou jsem byl viděl před od­vrácením a rozhněváním. Potom poděkoval jsemzběžně blahoslavené panně Kristově; a když s ji­nými žáky po skončeném zpěvu do škol jsemvešel, nikomu jsem nehlesl © onom zázrakuboje se o dobrou pověst, abych se nezdál takvelký hříšnik, jelikož jsem se stavěl hodnýmvně, ale vnitř v myšlenkách a skrytých skutcichbyl jsem velký hříšník od oné doby až podnes.Když bylo konečně po vidění onoho zázrakuněkolik měsíců uplynulo, odebral jsem se z Klad­ska do Broumova, vzdáleného od Kladska třimile; tam zůstal jsem dlouhý čas; potom bezdovolení a neučiniv poklonu řečenému obrazua vněm sv. Marii šel jsem do Prahy. Později

1) nemá 2. — *) guam e me auersam 2. — *) nemá 2. — *) intra 1.65

400

lui, et postea transiui ad aligua loca studiorum,et demum curiam Romanam; et sic ante meampromocionem et post ad ordines et beneficia ec­clesiastica usgue nunc non curáaul ego lasciuuset leuis de tanto miraculo tremendo, id satisleuiter portans per multos annos. Hoc") intrame sepius reuoluens cogitaui, guod tantum mi­raculum per me celari esset periculosum, gulafidelium est magna edificacio et magnitudinispeccatorum meorum clara deteccio et mel canisfetidi digna omnibus hominibus detestacio, vo­bis et aliis duxi suprasoriptum terribile miracu­lum in hiis scriptis publicandum, vos per visceramisericordie del et per aspersionem sangulnisIhesu Christi domini nostri rogans et obsecransintercedi pro me ad ipsam dei genitricem Ma­riam, per guam in fide catholica sum solidatus,ut auertat indignacionem suam et sui Úlii a me,ipso prestante benedicto in secula seculorumAmen.

Et guia testante soriptura opera dei reue­lare et confiteri honorificum est, hortor et rogosupragesta et hic scripta, in ecclesia Pragensiet in omnibus alis ecelesiis conuentualibus, tamreligiosis guam secularibus, clero et populo fide­liter? publicari, ut cognoscant omnes luculentersanctam Mariam singularem protectricem et mi­seratricem peccatorum in fide titubancium etin operibus charitatis errancium et se eius cle­mencie deuocius recommendare. Damus insuperomnibus, gui presens scriptum“) legerint, audiue­rint, uel aliis retulerint, guadraginta dies indul­gencie. Scriptum per me Arnestum, sancte Pra­gensis ecelesie archiepiscopum, episcopum“) in­dignum, manibus meis sanguine peccatorumrepletis.

ŽIVOT ARNOŠTA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

odebral jsem se na některá mista na učení a kedvoru římskému; a tak ani před svým povýšenímani po dosažení posvěcení a úřadů církevníchaž podnes nestaral jsem se já prostopášný a leh­komyslný o tento tak velmi hrozný zázrak, majese k němu dosti lehkovážně po mnohá leta.Uvažuje toto často v duchu svém myslil jsem,že by bylo nebezpečno, abych tak velký zázrakzatajil, jelikož věřícím poskytne velké poučení,velikost hříchů mých jasně odkryje a zaslouženévšech lidi odřeknuti se mne co smrdutého psav sobě zavírá; 1 uzavřel jsem svrchu vypsanýhrozný zázrak vám všem timto listem sděliti,pro milosrdenství boži a zkrze proliti krve pánaJežiše Krista prose a zapřisahaje vás,abystebyli prostředníky za mne u boži panny Marie,skrze kterou ve víře katolické byl jsem utvrzen,aby odvrátila ode mně hněv svůj a syna svého;což sám dáti račiž požehnaný na věky včkůvamen.

A poněvadž, jak pismo svaté svědči, čestnojest objevovati a vyznávati skutky boži, napo­mínám a prosím vás, abyste událost svrchu vy­psanou v chrámě Pražském a ve všech chrámechjak klášterních tak světských duchovenstvu i liduvěrně ohlásili, aby všichni jasně poznali, kterakjest svatá Maria obzvláštní ochranitelkyně a sli­tovnice hříšníků, kteři ve viře kolisaji a ve skut­cích lásky bloudí, a milosti jeji tim nábožnějise poroučeli. K tomu udělujeme všem, kteři bu­dou zázrak tento čisti, slyšeti neb jiným vypra­vovati, 40 dní odpustků. Psáno ode mně Arno­šta, svatého kostela Pražského arcibiskupa, bi­skupa nehodného vlastní rukou, krví hříchů po­skvrněnou.

!) Hec 1. — ?) nemá 2. — *) miraculum 3. — +) nemá 3.

ŽIVOT JANA Z JENŠTBINA,ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

ŽIVOT JANA Z JENŠSTELNA,ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

Přeložil Jos. Truhlář.

Incipit prologus in vitam domini Joannis, Pragensis archi­episcopi tertii, post patriarchae Alexandrini.

Jesus Christus heri et hodie ipse et in sae­cula suorum curam agens electorum, 60s nondesinit innouare verbis vitalibus et exemplis. Undesingulis guibusgue aetatibus, temporibus et sta­tibus suae cultores vineae instituens, etiam circahoram undecimam, jam vix sole sanctitatis ut­cungue apparente, abundante iniguitate et re­frigescente charitate, adhuc praebet igniculumde suo camino charitatis, guo et tepentia cordaincalescant, et ad iter virtutum accedant, ab­jecto excusacionis velamine, guo jam corporumallegsata fragilitate, deficiente temporum aetate,ardua sanctorum facta ad imitandum impossi­bilia reputantur; ut temporibus nostris poen1­tenciae exempla almae matris ecclesiae praesu­libus, et etiam Christi fidelibus praemonstraredignatus est in reuerendissimo in Christo patreet domino, domino Joanne), Pragensi archiepi­scopo tertio, post patriarcha Alexandrino, guaead aedificationem fidelium breuiter, guantum po­tui vel oculis videre vel ex relatu ipsius et allo­rum secreto percipere, reuerendo in Christo patredomino Wolframo *), successore suo archiepisco­po, et honorabili viro domino Mathia *), prae­posito Rudnicensi, jubentibus, aliisgue petentibus,prout dignabitur diuina gratia elargiri, presenti

Počíná předmluva k životu pana Jana, třetího arcibiskupaPražského, potom patriarchy Alexandrijského.

Ježíš Kristus maje péči o své vyvolenévčera a dnes a na věky nepřestává obnovovatije slovy 1 přiklady života věčného. Proto na­jimaje v každém věku, čase a stavu dělnikyna vinici své ještě o jedenácté hodině, kdyžjiž slunce svatosti jedva všady svítí, nepravostipřibývá a láska mizí, poskytuje ohnička z krbulásky své, kterým lidé ztuhlá srdce. svá byzahřáli a na cestu cností se obrátili shodivšeroucho všeliké výmluvy, jakoby za přirozenékřehkosti těla a zvrhlosti věku vznešené skutkysvatých nebylo možná následovati vice. Tak zanašich časů ráčil ukázati příklady kajicnostibiskupům vznešené matky církve a všem Kristuvěrným velectihodným v Kristu otcem panemJanem, třetím arcibiskupem Pražským, potompatriarchou Alexandrijským ; které příklady, po­kud vlastníma očima mohl jsem shlednouti nebsoukromým sdělením od něho a jiných zvěděti,k vybidnutí ctihodného v Kristu otce pana Wolf­Tama, nástupce jeho v arcibiskupství, .a důstoj­ného muže pana Matěje, probošta Roudnického,a k žádosti jiných, pokud milost boží dáti ráčí,timto sepsáním potomstvu krátce oznamuju ; ne­chtěje také býti nehoden dobrodiní jmenovanéhootce, jenž z obzvláštní lásky ke mně, jakkoli

T) Jan z Jenšteina byl sym Pavla z Jenšteina, bratra arcibiskupa Jana Očka z Vlašími. — %) Wolfram bylarcibiskupem Pražským od r. 1396— 1402. — *) Matěj proboštoval v Roudnici od r. 1383-——1400, kteréhožtoléta dne 30. května zemřel.

10

A440

scripto posteris innotesco; ne etiam ingratus„memorati patris existam beneficiis, gui singulari-erga me, licet immeritum, affeotus amore, suisecreta cordis mihi indigno voluit aperire. (Auedum vel auditu percepi vel oculorum experiencia

"didici, mox ne fatigata et aliis occupata memoria"deperderet, consuetudinis mihi fuit per scriptummemoriae commendare, cum annotacione loci ettemporis secundum annos et dies computando,ut tempore suo adducerentur aliis ad exemplum.Ouamuis enim freguentissime me sibi adesseprocuraret, raro tamen eum adii tempore fer­uoris et ardentis penitentiae, guin in ejus ser­mone vel opere aliguid noui feruoris, aestus etaedificationis percipere potuissem. Reguisiui ni­hilominus hos, gui sibi etiam familiaritatis assi­duitate convixerant, ut de mihi cognitis certiorredderer, et de aliis, guae mihi praecognita velsl cognita mihi, labili memoriae minime occur­rebant, plenius informarer. Ommissis igitur annisluuentutis, guos heu! guasi perditos lugebat, etgeneris parentela, guamuis nobilis exstitit gene­re, sed virtute nobilior; cum nobilis sit ille,guem nobilitat sua virtus, solum conuersionissuae initia, et causae, poenitentiae exempla etpila exercitia narratorie proponentur, et ut haecconcipi planlus possint, per capitula distinguentur.

CapitulumDe causa, tempore et modo conuersionis

e1us L.Deemendationeeiuspostconuersionem— II.De satisfactione III.Dejeiunioetsatisfactioneipsiusieiunii© IV.De austeritate sua et afflictionibus guan­

tum ad tactum V.De vigilis eius VLDe eleemosynis et misericordiis suis VII.De indulgentiis per eum datis VIII.De orationis studio secundum triplicem

elus statum IX.De secundo modo orationis X.De tertio modo orationis et contempla­

tione elus et raptu deuotionis eius XLDe freguentatione sacramenti eucharistiae

et ejus efficacia salutari XII.De humilitate sua XIII.De aflectu eius erga religiosos et prae­

Cipue canonicos regulares XIV.

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

toho nezasluhujicímu, tajnou schránku srdce své­ho přede mnou nehodným otevříti ráčil. Kdy­koli jsem něčeho takového buď doslechl nebvlastníma očima doznal, aby z paměti mdléa jinými věcmi zaměstnané se nevytratilo, ihnedjsem si zapisovával připojiv místo a čas vedlelet a dni, aby časem svým i jiným uvedenobylo za příklad. Ačkoli mne pak velmi častok sobě volával, přec zřidka přicházel jsemk němu, kdy horlivé a vroucí kajicnosti seoddával, abych byl v řečích neb skutcíchjeho nějaké nové horlivosti, vroucnosti a po­vzbuzení nepoznal. Nicméně vyptával jsem setěch, kteří s ním stále pospolu žili, abych na­byl větší jistoty toho, co jsem věděl, a o jiném,co jsem předvídal, aneb co mi sice bylo po­vědomo, ale již jsem zapomněl, lépe se poučil.Pominuv tedy leta mládí jeho, jichž jakobyztracených želel, a příbuzenství, ač vznešenýbyl rodem, ale cností vznešenější, jelikož šlech­ticem jest, koho šlechti cnost vlastní, pouzeobrácení jeho počátky a příčiny, kajicnosti jehopříklady a nábožná cvičení vypravovati miním:;abych pak důkladněji o všem pojednal, rozdě­lím vypravování své na tyto kapitoly:

Kapitola

O příčině, čase a způsobě obrácení jeho I.

o polepšení jeho po obrácení II.o zadostučinění III.

o postu a zadostučinění skrze půst IV.o přísnosti jeho a mrskání těla V.

o bdění jeho VLo almužnách a milosrdenství jeho VII.o odpustcich od něho udělených VII.o horlivých modlitbách jeho vedle trojího

způsobu IX.o druhém způsobu modlitby X.o třetím způsobu modlitby, o rozjímáníjeho,ovytrženíjehoskrzenábožnost| XL.o častém přijímání svátosti oltářní a 0

spasitelném toho účinku XII.o jeho pokoře XIII.o lásce jeho k mnichům, zvláště kanovní­

kům řeholním XIV.

ŽIVOT JANA Z JENŠTEJNA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

CapitulumDe patientia elus in aduersis XV.De motibus et zelo illius XVI.

De tribus virtutibus theologicis et aliis XVILDe fama eius, gualiter fuit famosus, et

magnificentia operum eius XVIII.De resignatione archiepiscopatus, et con­

summatione et morte eius XIX.

De miraculis per eum aut circa eumfactis XX.

De causa, modo, tempore conuersionis elus.Capitulum I.

Deus igitur, gui non vult mortem peccato­ris, sed ut magis conuertatur et viuat, multi­moda dat citae conuersionis monimenta, blandisprouocans et alliciens, guibus dum minus pro­ficimus, miscet aduersa, guasi pie flagris casti­gans, ut dum in prosperitate deum non metui­mus, saltem attriti doloribus. redeamus. Annoitague dominicae incarnationis MCCOoctagesimo,dum generalis pestis nullam excludens conditio­nem nulligue deferens dignitati, sexui vel aetati,in diuersis prouinciis saeuissime baccharetur,reuerendum in Christo patrem ad lectum dolorisdeposuit, ita, ut iam de ipsius infirmitatis eua­stlone medici desperarent. Reuerendus itaguepater, dum tantae necessitatis constrictus artl­culo, hmc ingruentis mortis instantia, hinc ex­tremi 1udicis formidine, hinc conscientiae pun­gentis aculeis, hinc neglecti temporis et vaneconsumpti damnis irreparabilibus arctaretur, fa­milaegue chentela, guae sua sunt, perstrependoconguireret, sub tanti discriminis inuolucrumadest fidelis, sed ante parum curatus Jesus, ami­cus singularis, et oculis pietatis hunc prospec­tans, compunctionisgue gratia in larga lachri­marum flumina hunc resoluit, statimgue attollensoculos fidei ad singularia peccatorum refugia,Iesum scilicet et Mariam guasi a porta inferise sublatum comperiens veniam praecedentiumomnium factorum precabatur, emendam promit­tens, si se guouis modo contigisset ad poeniten­tim reseruari. Sicgue diuae Mariae meritis con­fisus et adiutus, stupentibus medicis conualescens,deo gratias referebat, suaegue sponsionis memor,et ne guid deterius sibi contingat, guaerit con­silia, gualiter hoc, guod promiserat, adimpleret,

44Ť.

Kapitola

o trpělivosti jeho v protivenstvich XV.o prohlivosti a horlivósti jeho XVIotřechcnostechjehoduchovníchajiných| XVII.o slavné pověsti a velkolepých dilech

jeho XVII.o vzdání se hodnosti arcibiskupské, 0 po­sledníchdnechživotaaosmrtijeho© XIX.o zázracích skrze něho nebo u něho

sběhlých XX.

O přičině, způsobu a času obrácení jeho.Kapitola I.

Bůh, který nechce smrti hříšníka, ale abyse obrátil a živ byl, rozmanité uděluje k rych­lémuobrácenípobídky,laskavostmi| svádějea lákaje, které nemají-li účinku, sesilá proti­venství káraje nás jaksi metlami, abychom ne­majíce bázně boží v štěstí svém aspoň sevřeníbolestmi k němu se obraceli. Leta od vtělení

syna božího 1380, když všeobecný mor nešetřežádného stavu, žádného důstojenství, pohlaví anivěku v rozličných zemích přeukrutně zuřil, takéctihodného v Kristu otce na lůžko bolesti uvrhl,tak že již zoufali lékařové nad vyváznutím jehoz této choroby. Když tedy ctihodný otec v takvelké úzkosti postaven, tu blížicí se smrtí, tuhrůzou posledního soudu, tu žihadlem hlodavé­ho svědomí, tu nenahraditelnou ztrátou zmaře­ného neb špatně vynaloženého času svírán byl,ana družina majetek jeho hřmotic shledávala,v této tak velké úzkosti stal se pomocnikemvěrný, ale krátce před tím málo povšimnutýJežiš, obzvláštní tento přítel, a pohledna naňokem lásky své a dada mu milost skroušenostik hojnému prolévání slzi jej povzbudil. Ihneddůvěrně zdvihl on oči své k obzvláštnimu úto­

čišti hříšníků, k Ježíši a Marii, a jakoby odbrány pekelné unešen za odpuštění všech pře­dešlých skutků svých prositi se jal slibuje po­lepšení, bude-li mu jakýmkoli způsobem popřánočasu k pokání. Takto důvěřuje v zásluhy svatéMarie a jimi podporován k podivení lékařů sepozdravil a děkoval bohu, a pamětliv slibu svého,aby ho nic horšího nepotkalo, vyhledával řady,kterak by slib svůj vyplnil, a čeho nemohl jsaještě sláb vykonati osobně, konal pisemně. Ihnedpsal bratřím v Roudnici, aby pamatujíce naň

10*

442

et guod nondum lassus poterat corpore peragere,egit seriptis. Seripsit namgue mox fratribus inRudnicz, ut sui memores suffragia sibi porrige­rent orationum in tempore opportuno. Nam dumpestilentia bacchante, ut praemisi, fratrum dicto­rum cimeterium pro sepultura plebis non sufficerecrederetur, scripseránt pro augendo cimeterio,ut unam domum ciuitatis concedere dignaretur.Offert cuncta, pollicetur plura, dummodo oratio­num suffragiis potiretur.

De emendatione eius post connersionem.Capitulum II.

Verum guia minus est conuerti, sl guiseadem resumens, guae planxerat, guasi canisper recidiuum ad vomitum reuertatur, hoc re­uerendus pater conuersationis sanctae studiumdiligenter exguirebat, ut et sponsloni suae satis­faceret, et hactenus vitae spiritualis incognitaealigua perciperet rudimenta, unde mox poeniten­tiae spatio accepto e lectulo doloris consurgens,impiger guaesiuit, unde et guomodo possit etpraeteritorum indulgentiam percipere et futuro­rum regulam actionum finetenus ordinare, ut,guia, guod iam factum fuerat, aliter fieri nonpoterat, saltem emendationis pallio, et seguen­tium probitate operum tegeretur. Inde ad mo­nasterium Rudnicense ') veniens in die sanctis­simae virginis Catharinae, ad guam singulariaestuabat affectu, primum coepit habitacula per­gujrere seruorum dei, abiiciens clientelam ludi­cram saecularium. In conuentu itague dictorumfratrum comedit, lectionem audiuit, legebaturguehomilia beati Gregorii de decem virginibus, exem­plumague Úrisarii, guod refert Gregorius, guodCrisarius fuit plenus et rebus et vitis, et adextrema veniens tetros spiritus vidit assistere,ut ad inferni claustra se raperent; ille aspectumeorum ferre non valens huc ilucgue vertebaturin lectulo, et constrictus nimis desperansgue seposse euadere clamabat inducias vel usgue mane,et sic de carne euulsus est; inducias, guas pe­tebat, non accepit. Exemplum hoc Crisarii re­uerendus pater accepit pro omine, et acsi prose lectum fuisset, demissis manibus et ab esu

ŽIVOT.JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

poskytli mu vhodného přispění modlitbami svými.Neboť když v zuřivosti moru, jak svrchu po­věděno, hřbitov jmenovaných bratří k pohřbeníobecného lidu zdál se nedostatečným, psali jemu,aby mna rozšíření hřbitova jeden dům městskýpostoupiti ráčil. Svolil tomu všemu, a ještě víceslibil, jen aby ziskal přispění modliteb.

0 polepšení jeho po obrácení. Kapitola II.

Ale poněvadž málo platno jest obrácení tako­vé, dopouští-li se kdo opět toho, čeho byl litoval,a jako pes k tomu, co byl vyvrhl, opět se vrací,vyhledával ctihodný otec s pilnou snahou svatéobcování, aby jednak slibu svému dostál, jinakponěkud se přiučil počátkům duchovního životaposud mu neznámého. Obdržev potom lhůtupokání z lůžka bolesti povstal a neunavně pře­mýšleti se jal, odkud a kterak dojíti odpuštěnískutků minulých, budouci pak jednání své vý­hodně uspořádati by mohl, aby jelikož neni lzezjinačiti, co se stalo, aspoň pláštěm polepšenía šlechetností skutků budoucích se přikryl. I při­šed do kláštera Roudnického v den svaté pannyKateřiny, k níž obzvláštní láskou se klonil, po­prvé prohližeti se jal příbytky sluh božich bezrozpustilé družiny světské. Ve sboru jmenova­ných bratří pojedl a poslechl přečitáni. Čtenabyla řeč blahoslaveného Řehoře o 10 pannácha příklad Krisaria, o němž vypravuje Řehoř.Týž Krisartus oplýval statky a neřestmi a v po­slední hodince uzřel pekelné duchy státi vedlesebe, aby uchvátili jej do pekla. Nemoha snestipohledu jejich házel sebou sem tam na loži,a vůzkosti velké zoufaje nad vyváznutim volalza pokoj aspoů do rána a takto skonal nedo­šed pokoje, za nějž žádal. Tento příklad Kri­saria přijal ctihodný otec za znamení, jakobyčten byl pro něho zvlášť, a svěsiv ruce a ne­chav jidla přemýšlel o ztrátě smrtelného životatohoto touže postarati se o sebe v čas a věda,že moudrý neodkládá na zítřek nevěda, co při­

7) Klášter Roudnický byl založen r. 1333 Janem III, biskupem Pražským; náleželať Roudnice ode dávnak zboží biskupství Pražského.

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

corporali suspensus, huius mortalitatis dispendiacogitabat, et sibi prouidere satagens in tempo­re, sciens non esse sapientis procrastinare 00r­uina ingluuie, nesciens guid crastina parere pos­sit dilatio. Mox facto prandio dominus a seruis,antistes a subditis non erubuit mendicare; namse sibi sufficere non aestimans pro communioneorationum et fraternitate humiliter supplicauit.In his exauditus, institit diu pro fratre sibiassignando pro confessore, et in spirituali exer­citio directore. Assignatus vero frater cum ma­gna difficultate vix unius diei spatio permanerepotuit cum eodem, sed magno imbre lacryma­rum reditum ad optatum sibi nidum vix obti­nuit. Inualuit tamen memorati pontificis instantia,guod ipse et eiusdem fratres monasterii aliisib1 succedentes ex obedientia secum pro tem­pore permanerent. Auibus ipse praesul guantumimpendit honoris, obedine curae affectus, diffi­cile est enarrare. A guibus vitae spiritualis ca­piens rudimenta procurabat eos suo lateri suis­gue obtutibus non deesse, ut saltem ex intuituguasi specularis, sul propositi reminiscens, excircumstantium strepitibus et emergentium tu­multibus causarum ad intentiones spiritualesmoneretur. Dum vero sibi vacare tempus poterat,aut lectioni sacrae insistebat, aut spiritualiumvirorum colloguia exguirebat, ex guorum collo­cutione ad contemtum mundi, et antiguarumsuarum consuetudinum vehementer mouebatur,in tantum, ut etiam poetarum nugas et maximeMaximum Valerium, ad guos ob sterilis latinitatiscolorem afficiebatur, dimitteret, et in lege do­mini inciperet 1ugiter meditari. Lectioni guogueet in cursu insistebat. Nam guocungue necesseel erat pergere, replebant currum libris proalus vasis, guibus antea utebatur. Prius nam­gue saecularibus negotus deditus in militaribuset curiensibus exercitiis nolebat esse ultimus,imo alios vincere conabatur. Etiam pontifexfactus Misnensis ') ecolesie, plus montes et ne­mora guam sacra ecolesiae limina excolebat.Non modice conuersioni elus et feruori famula­batur terribile factum anno domini 1382. Namarchiepiscopus Magdeburgensis et“ frater mar­chionis Misnensis dum in carnisprivio cum mu­

443

nese toto odkládání. Po jidle nestyděl se že­brati pán u sluh, představený u podřízených ;neboť domnivaje se, že sám sobě nepostačí,pokorně žádal za společné za sebe modlitbybratři. Vyslyšen byv v těchto. věcech dlouhoprosil, aby mu ustanoven byl jeden bratr zazpovědníka a ředitele duchovního jeho života.Ale ustanovený bratr stěží jeden den u něhovytrval, nýbrž s velkým pláčem prosil za do­volení, aby navrátiti se mohl k zamilovanémuhnizdu, i obdržel je. Přecezmohblonaléhání jme­novaného arcibiskupa, že týž a druzí bratřítéhož kláštera po něm z poslušnosti nějaký čass nim ostávali. Jakou poctivost jim prokazovalsám arcibiskup hledě jich poslouchati, těžko vy­pověděti. Uče se od nich základům duchovníhoživota hleděl je stále míti po své straně a předočima svýma, aby aspoň pohledem jakoby dozrcadla pamětliv předsevzetí svého při hřmotusvého okolí a pletkách vyskytujících se rozepřína úmysly duchovní upominán byl. Když mělkdy, buď svatému čtení se oddával, neb vý­hledával rozmluvýy s duchovními, kterými roz­mluvami k pohrdání světem a starými zvykysvými velmi byl pobádán, tak že docela zane­chal tretek básníků, zvláště Valeria Maxima,v nichž pro neplodnou krásu latiny si byl li­boval, i počal o zákonu páně pilně přemýšleti.Čtení pak také na cestách byl bedliv; neboťkdykoli někam mu bylo cestovati, naplňoval vůzknihami na místo jiných nádob, jež prvé brá­val s sebou. Prvé totiž oddán zaměstnání svět­

skému v záležitostech vojenských a dvorních ne­chtival býti poslední, naopak snažíval se předčitijiné. Stav se biskupem cirkve Míšenské vícehleděl vrchů a hájů než chrámů. Nemálo při­spěla k obrácení a horlivosti jeho strašná udá­lost roku 1382. Neboť když arcibiskup Magde­burský, bratr markrabí Míšenského, o masopustěse vznešenými ženštinami tance prováděl v těsnéma krátkém oděvu rytířském, náhle působenímďáblovým povstal pokřik, jakoby dům hořel,a když všickni k divokému útěku se měli, zpo­menutý arcibiskup veda tanec a jiný ještě, jenžv zadu tanec řídil, oba nešťastným pádem zlo­mili vaz a zemřel. Druzí pak na rozličných

1) L. 13753 arcibiskupem Pražským stal se I. 1379.

444

lieribus nobilibus choreas ageret in habitu mili­tari stricto et curto, subito diabolo concitanteclamor attollitur, guasi domus arderet, et cunctisfugere guaerentibus ipse memoratus archiepi­scopus choraula choream ducens et alius finemchoreae regens fractis ceruicibus ex casu misera­bili sunt defuncti. Alii vero in diuersis membrissunt diuersimode mutilati. Ouibus auditis paterreuerendus, de guo sermo agitur, genua Úflexit,gratias egit, guod similibus sibi similia minimeoceurrerunt. Exinde coepit se paulatim a tumultusaecularium abstrahere et cum confessore et ca­pellano religiose negotia conscientiae pertractare.

De satisfactione. Capitulum III.

Inde alacriter gradum iam amoris conscen­dens per vicos et plateas guaerens, guem dili­gebat, etiam guosgue plebeios inguirere nondedignatur, et non solum magistrorum,religio­sorum, magnorumgue guaerit consila; verumetiam eremitarum, suppliciumgue fratrum Mino­rum, feminaei etiam et deuoti sexus non ab­horret colloguia, undigue perguirens guomodoet de praeteritis satisfaceret et ad futura cautioret ad diuina aptior redderetur, adhibitogue cal­cari disciplinae carnem suam coegit spiritui de­seruire, currensgue in siti poenitentiae salutariset vehementis desiderii, post se religuit, gulpraeire videbantur, discipulos faciens, guos ma­gistros habere se primitus fatebatur. Nihil enimindignum reputabat, dummodo ad id, ad guodvehementer inhiabat, guouis modo attingere va­luisset. Verum aula satisfacere est peccatorumcausas excidere et suggestionibus e0rum aditumnon praebere, unde in poenitentia se mactanssatisfactioni studiose institit; partesgue complensomnes planae satisfactionis, corpus leiuni0, spi­ritum orationis studio, proximum eleemosynarumbeneficio excolere satagebat. Sed guia velutipotio amara facilius confert sanitati indigestoshumores remouendo, et sicut durior rastri den­tata acies noxiarum vepres herbarum pleniuseradicat; sic poenitentiae ardentioris assumptaausteritas peccatorum praeteritorum detergensreatus, remanentiumgue religuiarum peccati su­perfiua exstirpans, sanitatis post futurae affertantidotum salutare. Non frustra hic audiuit: poe­nitentiam agite; sed opere exercuit, ut patebit.

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

údech všelijak jsou zmrzačení. Toho zvěděv cti­hodný otec, o němž jednáme, poklekl a děkovalbohu, že při podobných příležitostech nic po­dobného nepotkalo jeho. Od té doby počal po­znenáhla hluku světského se vzdalovati a sezpovědníkem a kaplanem svým záležitosti svě­domi svého pilně pojednávati.

O zadostučinění. Kapitola III.

Od té doby postoupiv na stupeň lásky povsích a po ulicích vyhledával, koho miloval,i neměl za nedůstojno vyhledávati také některémuže z obecného lidu; nejen mistry, řeholníkya vznešené osoby bral na radu, nýbrž nevzpe­čoval se rozmlouvati ani s poustevníky a po­kornými minority, ba ani s nábožnými ženami,vyzvídaje odevšad, kterak za skutky minuléučinil by zadost a v budoucím počínání stalby se opatrnějším a k dílu božímu schopnějším ;1 užívaje pobídky kázně přinutil tělo své k po­slušenství ducha a pospíichaje pobádán žízníspasitelného pokání a prudké touhy předhonilty, kteří se zdáli býti před ním, čině svýmižáky ty, jež prvé za své učitele uznával. Nicneměl za sebe nedůstojno, mohl-li jakýmkolizpůsobem dosáhnouti toho, po čem velmi dychtil.Než poněvadž zadostučinění jest vymicení příčinhříchů a uzavření se před nástrahami jejich,obětuje se pokáním bedliv byl zadostučinění,i vykonávaje veškeré stránky úplného zadost­učinění tělo své postem krotiti, ducha pilnýmimodlitbami povznášeti, bližnímu pak hojné al­mužny udělovati hleděl. Ale jako hořký nápojvice prospívá zdraví odklizením nezáživné šťávy,a jako tvrdší ostří zubatého pluhu trní škodli­vých bylin úplněji vypleňuje: tak pojatá přísnost:vroucnějšího pokání smývajíc viny hříchů minu­lých a vypleňujíc zbytky jejich poskytuje spa­sitelný lék "budoucího zdravi. Neuslyšel on na­darmo: „čiňte pokáni“, nýbrž skutečně je činil,jakož se objeví.

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

De jeiunio et satisfactione eius ieiunii. Capitulum IV.

Et cum prima pars satisfactionis ieiuniumsit, guo non solum sterilis inedia, sed omnisabdicatio carnalis et temporalis voluptatis etrigor carnem atterens accipitur, secundum omni­um sensuum oblectamenta, dicendum est, guo­modo huic operi institit studiose. Et primo,guantum ad gustum, sic inedia attriuit suaesensualitatis vetustatem et inolitae consuetudinis,ut gui lautioribus delicatisgue cibis uti consue­uerat, lam sSciens,guia ad actionem spiritualiscertaminis non assurgitur, si non hostis dome­sticus prius, gulae videlicet noxius appetitus,intrinsecus edometur, cito post conuersionis suaeexordia ad carnalis ielunii exercitia se transtulitvitla compressurus, ut mentem ad diuina liberiuserigeret, post virtutum merita et praemia habi­turus. Nam guantumcungue reprehenderetur etimpediretur illis non obstantibus ter, post gua­ter in hebdomada corpus macerabat, videlicetsecunda, guarta, sexta et sabbato; secunda ferialacticinia sumens, ceteris diebus cibis guadra­gesimalibus utebatur. Insuper suae deuotionisjudicia erga leiunia ecclesiae ostendebat Aduen­tus. A vigilla namgue Omnium Sanctorum ieiu­nia inchoabat. Interdum vero a festo Lucaejeiunando cum Luca crucis mortificationem insuo corpore portauit. A septuagesima vero cumlugubri cantu ececlesiae etiam solenne ieiuniumguadragesimale praecedebat. A diebus vero roga­tionum ad festum pentecostes locum praeparatu­rus spiritui sancto se per inediam affligebat. A fes­to guogue Niuis ieiunio (usgue ad) gloriosissimaew1rginisMariae assumptionem, interdum vero tri­bus hebdomadis praecedebat, post eam erigendolberius spiritum transiturum. Četerisgue diebus,guibus non jeiunabat, duobus cibis satis parce,uno carnium, altero leguminum non de pretio­sloribus rarisgue rebus care emtis sed commu­nibus utebatur. Unde nec fasianos, nec perdices,noc cetera huiusnfodi; nec ieiunus lucios, pre­tioslores pisciumgue species sumebat; sed ute­batur guam maxime halecibus eliguatis tantum,guod saporem perdere videbantur: ne vel sic subpraetextu necessitatis insidiosa vulpecula, volu­ptas seilicet carnis, se ingerens noxie blandire­tur. Stupendumgue noui martyrii genus, inter

445

O postu a zadostučinění skrze půst. Kapitola IV.

Ana první čásť zadostučinění jest půst, jímžnerozumí se pouze neplodné nepožívání pokrmu,nýbrž zřeknutí se veškerých rozkoši tělesnýcha světských a všech smyslných choutek, jestnám vypravovati, kterak jemu pilně se oddával.A předně co do chuti nepožíváním pokrmu za­staralou smyslnost svou a zakořenělé zvyky takpotiral, že býv zvyklý požívati vybraná a chutnájidla a věda, že nepovstane k zápasu duchov­nímu, kdo prvé nepřítele domácího, totiž škod­livých choutek hrdla, v sobě nepokoří, ihnedod počátku obrácení svého k zachovávání těles­ného postu se obrátil chtěje potlačiti neřesti,aby ducha svého k věcem božím volněji mohlpozdvihnouti, a chtěje dojíti zásluhy a odplatycnosti. Neboť jakkoli mu bráněno, nedal si pře­kážeti, aby třikrát, potom čtyrykrát za týdense nepostil, totiž v ponděli, ve středu, v páteka v sobotu; v ponděli požíval mléčných jidel,v ostatní dny postních pokrmů. Obzvláštní svě­dectví o nábožnosti jeho co do postů církevníchpodával advent; neboť od svatvečera Všech ŠSva­tých počínal se postit, někdy pak ode svátkusv. Lukáše, s Lukášem umrtvení kříže natělesvém nosil. Od neděle devitníku s truchlivýmzpěvem církevním slavnostní půst čtyřiceti­denni předcházel. Ode dni prosebných až dosvatodušních, aby připravil stánek duchu sva­tému, zachovával půst. Ode dne Marie Sněžnéaž do Nanebevzeti, někdy o tři neděle napředse postil, aby tim volněji pozdvihnouti mohlducha svého. V ostatní dny, kdy se nepostil,požival velmi střídmě dvě jidla, jedno masité,druhé ze zeleniny, jidla to obyčejná, nikoli zevzácných a drahých věcí připravovaná. Protonejídal ani bažantů ani koroptví ani nic po­dobného; v postní dny pak ani štik ani žádnýchvzácnějších druhů ryb, nýbrž největším dílem sleďvodou namočenou tak, že až chuť ztratila; abyani takto pod zástěrou potřeby se ploužic liškaplna nástrah, myslím rozkoš tělesná, na škodujeho neobloudila. Podivu hodný způsob novéhomučenictví: mezi takovou hojnosti rozmanitýchvzácných jidel, jež družině své připravovati dá­val, zachovávaje přísný půst a pobízeje všechnys veselou tváří někdy jedva se jich dotýkal aneb

446 ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA,

tot diuersarum epularum larga solennia, guibusfamiliam procurari iniungebat, se dura inediaafficiens cunctosgue laeta facie exhortans, inter­dum solum contingens cibos vel etiam scindenspilo guodam dolo se ostentabat cum aliis man­ducare. Cumgue oculis oblata varietas ferculo­rum blandiretur, suauitas gustui, olfactui vaporinde consurgens, auditui prouocantium et ex­hortantium pluralitas, hic cuncta abiiciens guam­gue partitae sensualitatis illecebram castigault,nisi interdum multitudini arguentium, et discre­tionis virtutem persuadentibus, etiam propriaemtentioni interdum cogeretur cedere, suumgueasinum lautiori pabulo procurare. Čertas guoguevigilias sanctorum, praecipue diuae Mariae, adguam singulari deuotione ferebatur, in pane etagua vel cereuisia ieiunabat. Sed gula ex hoccolicae incommoda incurrebat, a confessoribussuis sibi iniungebatur, ut ab huiusmodi absti­nentis se temperaret. Auod si hoc facere opor­tebat, recompensare largis eleemosynis satagebat.©uo vero edulio magis saginaretur, facto pran­dio terminatogue esu ructuario propalabat. Nammox eructabat verbum bonum, guod de lectione,guae sibi legebatur, etiam non obstante inguie­tae multitudinis tumultu, praelatis vel magistrisvel aliis sibi assidentibus proponebat. Inde guo­gue suam edicens sententiam profundos concep­tus angusto ore proferre non valebat; sed exaliguibus guasi signis vix aligul perspicaciorisingenii, vel magistri, guid intenderet, capiebant.Demum expeditis causis emergentibus, vel com­missis aliis officialibus ad sibi optatae guietiscellulam arctam et breuem alacer conuolans,1bi, dum non euocaretur ad ingruentes causas,trium horarum spatio vigilanter persistebat le­gens, seribens, orans, gemens, ceterague cellaeofficia exercebat.

De austeritate sua et afflictionibus, guantum adtactum. Cap. V.

Ouantum vero ad tactum paulatim assue­tae mollitiei fluxa relinguens ad durioris vitaepropositum aspirabat. Nam delicatis camisiis etalus lineis successiue relictis, guibus ab ineunteaetate usus fuerat, lecti guogue episcopalis ab­10cta ambitione, primum in omnibus fratribus

ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

je lámaje a rozřezávaje nábožným jakýms pod­vodem stavěl se, jakoby jedl s druhými. Kdyžpak rozmanitost předložených pokrmů lichotilazraku, libeznost chuti, vystupující vůně čichu,množství lákajících a pobízejicích sluchu, ničehose nedotékal a vše za vnadidlo smyslnosti po­važoval; jen někdy k domluvám mnohých, kteřícnost slušnosti mu odporučovali, přinucen bylproti vlastnímu úmyslu jednati a osla svéholepší pici opatřovati. V předcházející dny svátkůjistých svatých, zvláště svaté Marie, kterou předevšemi ctil, postil se nepožívaje chleba, vody nebpiva. Než poněvadž z toho dostával obtíže, po­ručeno mu od zpovědníků, aby v takovémtozdržování se mírnil. Čeho takto musel se vzdáti,nahraditi hleděl hojnými almužnami. Aby jidlolépe šlo k duhu, čininal po obědě nesouvislévýpovědi. Pochytiltť brzy dobré slovo z toho,co mu bylo přečitáno, a nedávaje si překážetihřmotem nepokojného množství předkládal jeprelátům a mistrům nebo jiným, kteří u něhoseděli. Když potom také svůj úsudek měl po­dati, neuměl vyjadřovati se v promyšlené sou­vislosti, nýbrž podle některých znamení jenmálokteři důmyslnější nebo mistři chápali jehoúmysl. Vyřídiv potom běžné záležitosti nebosvěřiv je druhým úředníkům uchyloval se ráddo malé, úzké světničky k žádoucimu odpočin­ku; zde nevyrušován naléhavými záležitostmitři hodiny trávival čtením, psaním, modlením,vzdýcháním a jiným toho způsobu zaměstnánim.

O přísnosti jeho a mrskání těla. Kapitola V.

Co do pohodlí tělesného zanechávaje zne­náhla obvyklé choulostivosti k přisnějšímu životuse připravoval. Neboť odloživ jemné košile, jakoži lněné jednu po druhé, jež od prvního mládíbyl nosil, a zřeknuv se nádhery lůžka biskup­ského žádal ve všem býti roven bratřím ka­

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

se ordinis canonicorum regularium conformarecupiens, filtro et aliis exercitiis monasticis ute­batur. Deinde etiam filtro abjecto, aspero teotuscilicio, scamno terga premens solum bibliam velalum librum vel lapidem suo capiti more s.Jacob supponebat; asserens, guod si solum ca­pucium lapidi supponerem, non possem praemollitie obdormire. Sicgue praeteritarum noctiumnegligcentias et lasciuias, guas male libera reso­luta iuuentus vane perniciosegue consumpserat,virilis robur rigoris compensare duritia videba­tur. Porro guid intra tetrae noctis spatia age­ret, soli deo et sibi peruium est. Šignis tamenpraecedentibus et seguentibus utcungue prode­batur. Solebat nempe angustum locum ad ma­nendum sibi singulariter praeparare. Nam incastello Helfenburgensi '), ubi saepissime et gra­tissime morabatur, oratorium adeo arctissimumprocurauit, guod vix unus ad medium curuusosttum ingredi valuisset. Haec sala principis,haec aula pontificis, ubi solum locus pro specieguietis, et angulus pro verbere, et baculus seusedes pro sustentatione corporis ad verbera ha­bebatur. Verum in Rudnicz castro aliguid so­lemnitatis videtur praesul addidisse, solum unafenestra sibi asseribus pro totius suae habitatio­nis commodo clausa, ibigue summe memoranda,inferni claustra videlicet paradisigue palatia,Cartusiensium exercitia, amorisgue incentiua do­minicae passionis Insignia sibi depingi procura­uit. Lapidem vero grandem et asperum intusbabuit pro nocturno, ut creditur, et sedili. Auan­tis vero se guotidie affecerit verberibus, certitudonon est; solum aligualiter prodebat, guod exore suo dicere solebat, non valere adeo guaeuisverbera ut virgarum, nam experientia exercita­tos habens sensus nouerat de huiusmodi singuliscertius 1udicare. Flagella guogue cruenta et so­nus verberum auditus a secretariis non tacebant.Dum vero capellani forte non bene misericorsclementia sibi aliguod huiusmodi instrumentumfurtim abstraxisset, guaerebat diligenter guasirem multum arduam, suaegue intentioni periissealiguid necessarium causabatur. Parum refero,

447

nonické řehole, i počal nositi hrubý oděv vlně­ný a jinými zvyky mnichův se řiditi. Potomtaké toho zanechal, hrubou žiněnou košili oblé­kal, na lavici léhal, jen bibli neb jinou knihunebo dokonce kámen po způsobu sv. Jakuba podhlavu si dával řikávaje: „kdybych položil na ká­men jen kapuci, nemohl bych usnouti pro měkkostlůžka.“ Tak zdálo se, že za minulých nocí neřestia prostopášnosti, jichž bujné a rozpustilé mládísobě naškodu se bylo dopustilo, sila věku muž­ského trpce se kála. Čo činil za doby tmavénoci, jediný bůh ví a on sám; však přec z toho,co předcházelo a následovalo, vše vycházelo najevo. Připravovávalt sobě obzvláště rád úzkémísto k přebývání. Na hrádku Helfenburce, kdepřečasto a nejrač se zdržoval, tak malou modli­tebnici zřiditi si dal, že jeden člověk polo­sehnut stěží otvorem mohl vkročiti. To byla siňknižecí, to dvůr biskupský, kde se nenalezaloleda misto zdánlivého pokoje, kout na bičovánía hůl nebo lavice k udržení těla při ranách.Ale na hradě Roudnici zdálo se, jakoby arci­biskup přidal něco svátečního, totiž jedno okno,jež po celý čas přebývání jeho tyčemi bylozavřeno, tu pak vymalovati si dal pamětihod­nosti, totiž pekelný žalář a nádherný přibytekráje, živobytí mnichů kartůzských a za pobidkyk lásce znaky utrpení páně. Uvnitř pak mělvelký a ostrý kámen za lůžko noční, jak vě­řím, a za sedadlo. Jak velké rány si každéhodne dával, není jisto; než poněkud vyšlo najevo z toho, co říkával, že žádné rány tolikneboli jako rány metel; neboť zkušenost jehomajíc vycvičené city dovedla o takovýchto jednot­livostech podati bezpečný úsudek. Také zkrvá­cené metly a třeskot ran slyšený od tajemníkůmluvil hlasitě. Odnesl-li mu kdy kaplan z ne­místného slitování tajně nějaký takový nástroj,hledal jej bedlivě jako věc veledůležitou a stě­žoval si, že něco potřebného se mu ztratilo.Povím něco málo, z čeho souditi se dá o většimjeho cviku. Dostal-li, jakož se stává, mimovolněnoční tok, probudiv se vedle vrouciho předse­vzetí čistoty jal se tělo mrskati, sedm kajících

1) Hrad tento také vůbec Hrádek (Affenburg) zvaný ležel u Ouštěku u Ostrého (Neuland) v Litoměřickua ne jak Dobrovský ve vydání svém poznamenává, v Prachensku na Netolickém někdy panství, kdež arciť takébyl hrad Helfenburk, který však nikdy nebyl zbožím biskupů neb arcibiskupů Pražských.

11

448

ex guo coniectura amplioris exercitii habeatur.Dum enim sibi, ut assolet, nocturnalis fuxuspraeter voluntatem accidisset, euigilans ex ar­denti proposito castitatis assurgit ad verbera,septem psalmos poenitentiales dicebat, conti­nuato virgarum verbere se castigans, et unamsexagenam grossorum in eleemosynas pauperi­bus tribuebat. Hoc etiam anno iubilaei, annovidelicet MCCC nonagesimo cilicinis femoralibuscinotus eguester sanctorum apostolorum liminavisitauit. Ex aguodicebatur nodis, cilicinis carnemsuam grauiter attriuisse. Porro cilicinorum suo­Tum expertus sum asperitatem: in capite ieiunilde licentia sua femorale suum cilicinum as­sumpsi, et vix per prandium potui tolerare;tantague molestia urgebar, ut ne libuisset man­ducare. Retuli ad patrem, gui risit, abiicerepraecepit, e0 guod non omnia omnibus congru­unt. Solus ex usu sibi iam leuissimum fatebatur.Ut etiam terram sui corporis perpurgaret, spinissulcare dorsum non horruit, ut uberibus aptaseminibus a pungentium aculeorum sentibus pur­garetur. Auadam tamen cauta industria huius­modi spinas sibi procurabat. Nam cum iter age­ret, et corna haerentia spinis inspiceret, huius­modi frutices spinosos, guasi ob gratiam fructuumsibi praecidi et tribui impetrabat, fructusguealicui ex familiaribus largiendo, spinas sibi pronocturnali exercitio furabatur. Haec vero itaocculte in suis clausuris exercitia peragebat, utad nullius, nisi eo reuelante, potuisset notitiamperuenire. Nam huiusmodi spinarum, guibussaepe terebatur, afflictiones ipso reuelante co­gnou1 et dum sibi persuaderem, ut guasi ne­cessario iumento suae carni parceret, si nonvehementer rebellaret, respondit, guod si interpulcherrimas mulieres volutaretur, confidens indomino, magis se rubore putaret perfundi, guamex hoc aligua illecebra commoueri. Verum huiusrigoris exercitia, guia nocitura timebantur, cumaliter ab his cessare noluisset, a confessore suosub comminatione suspensionis a communionesibl sunt interdicta. Et sic cessauit factus obe­diens ad lectulum breuem et arctum consen­sit luxta oonsuetudinem monasticam superiusmemoratam.

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

žalmů při tom odřikávati, i dal jednu kopugrošů almužny chudým. Leta jubilejního 1390žiněným opaskem opásán na koni jel navštivitiprah svatých apoštolů; 1 rozedral prý tělo svéžíněnými uzly velice. Drsnost žiněného oděvujeho zkusil jsem sám; jednou v postě oblekljsem s povolením jeho opasek žiněný, i vydrželjsem v něm jedva přes oběd; tak nevolno mibylo, že mně ani nechutnalo jisti. Pověděl jsemto arcibiskupu; on se usmál i poručil, abychjej svlekl, že prý nehodi se všechno všem;jemu samu že návykem jest malinko nepohodlný.Aby také půdu těla svého vyčistil, nebál setrnim brázditi záda svá, aby schopna k přijetíhojného semena bodavými ostny byla učiněna.Takovéto trní opatřoval si s jakous opatrnoupili. Nebo kdykoli konaje cestu uzřel dřínkyviset na trní, dával si takové trnité větvičkyuřezat a darovat, ovoce pak dal někomu zesvé družiny, trní sl uschoval k cvičení noční­mu. Těmto cvičením oddával se v uzavřeném

pokojíku svém tak tajně, že nikdo se o nich ne­dověděl, leda by byl mu je vyjevil on sám.Nebo o mrskánítěla takovýmto trním, jemuž častose podroboval, já sám dověděl jsem se od něho;a když jsem mu domlouval, aby těla svého conezbytného břemene šetřil, ač není-li příliš bujno,odpověděl mně, že kdyby mezi nejkrásnějšímiženami se válel, spíše by studem zašel, nežby mu z toho vzešlo nějaké pokušení. Než kdyžse počali báti, že přísná tato cvičení zdravíjeho uškodí, a jinak nebylo lze odvrátiti jejod nich, zakázána jsou mu od zpovědníka jehos výhrůžkou, že nebude připuštěn k přijímání.I nechal jich a poslechl až na krátké a těsnélůžko, na němž, jak svrchu podotčeno, po zvykumnišském spával.

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA,

De vigiliis ejus. Cap. VI.

Fatigatis itague membris anhelantibus adguietem vix utcungue expausat, si tamen gulesdici debeat, cum nec ea mollitie, nec saltemcaloris necessarii alimonia refoueret. Circa festumAntoni, dum ob guaedam, guae sibi conscribilusserat, guasi pro nouitio erudiendo, cum lamperfecti exercitii attigisset culmina, in commodo,guod placuit sibi vocare Cartusiam, guod sibiin sua turri Pragae construxerat, secretum mihiinauditi exercitii aperuit, cur fuerit reumaticusostendendo. Interdum se enim tantis frigoribusafficiebat, guod toto corpore in lateribus paul­menti eliso, tempore hiemali, capite cum pedibusin circulum conuoluto vix flatu proprio ex oreemisso pectusculum utcungue calore fouebat,alis omnibus membris frigori exposltis, vix triumhorarum spatium per longissimas noctes sibitribuens ad guietem. Vigiliarum excubias cele­braturus scribebat, dictabat hymnos, prosas,libros, exinde deuotionis materias hauriendo.Dumgue reprehenderetur de scriptis suis, guasiofficii sul plura negligeret, respondebat, se de­uotionem habere non posse, nisi conceptus suosscripto exararet. Fertur etiam noctis temporede castro Rudnicz in montem Ripensem freguen­tasse, prout a guodam clerico dicitur deprehen­sus, somnumgue superaturus etiam in campossolitarius excurrebat. Somnus huic breuis etviolentus, subreptitius tamen et discontinuatus.Unius enim noctis spatio surgebat ter guaterguead orationis et aliorum spiritualium actuumexercitlum usitatum. Interdum etiam noctis breuefuit spattum, dum collocutio spiritualis in me­dium veniebat.

De eleemosynis et misericordiis suis. Cap. VII.

Jam nunc, guomodo se in usus pauperumeffudit per eleemosynarum semina, videamus.Nouerat venerabilis pater, guoniam gui parceseminat, parce et metet. Nec latuit eum, guamfoecundus est ager pauperum, cito reddens do­nantibus fructum. Via enim coeli pauper. Undesicut sibi durus et rigidus, ultra morem fitlargissimus. Ultra facultatem etiam ante con­uersionis suae initia in pauperum solatia selberaliter effundebat. Nam aguamuis debitorum

ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. 449

O bdění jeho. Kapitola VI.

Když umdlené údy po pokoji zatoužily, přáljim malinko odpočinku, ač možná-li nazvati toodpočinkem, když ani měkkého lůžka, ba aniokřání potřebným teplem jim nedopřál. Okolosvátku sv. Antonína, když jsem byl u něho zajistou věcí, kterou si byl dal napsati jakobypro cvičení začátečníka, kdežto ve cvičení tombyl již dokonalým mistrem, ve světnici, již ob­libil si nazývati kartuzí, kterou ve věži svév Praze si byl zařídil, ukázal mi tajné cvičištěneslýchaného způsobu 1 odhalil, odkud pocházíjeho pakostnice. Neboť zde ob čas trávival v ta­kové zimě, že položiv se celým tělem na podlahuza času zimního a skrčiv hlavu k nohoum v ko­

touč jedva vlastním dechem prsa svá poněkudzahříval, všecky ostatní údy pak zanechávalzimě, oddávaje se v předlouhých nocich sotva.tři hodiny odpočinuti. Chtěje oslaviti vigilie psá­val, skládával písně a prosu nalezaje v tomzdroje nábožnosti své. Kárali-li jej pro psaníjeho, jakoby takto zanedbával mnoho úřad svůj,říkával, že nemůže býti nábožný, než napiše-limyšlenky své. Chodival prý také v noci z hraduRoudnického na horu Říp, kde prý byl od jedno­ho duchovního dopaden, i vybihal samoten dopoli, aby přemohl spánek. Spánek jeho bylkrátký a tvrdý, přec však také plíživý a roz­tržitý. Neboť za jednu noc vstával třikrát a čtyři­krát k modlitbě a k vykonávání jiných skutkůduchovních. Někdy bývala k tomu také i nockrátka, ano rozmlouvání duchovní padlo upro­střed,

O almužnách a milosrdenství jeho. Kapitola VII.

Vizmež nyní, jaké almužny udílel chudým.Vědělť ctihodný otec, že kdo skrovně seje,skrovně sklízí; věděl, kterak úrodno jest polechudých přinášejic brzy ovoce dárcům. Jestiťchudý cesta vedoucí do nebe. Protož jako k soběsamu byl tvrdým a přísným, v tomto případěnad obyčej stal se štědrým. Ještě před obrácenímsvým býval štědrý k chudým vice, než sily jehostačily. Nebo ač skoro pořád oblehán byl věři­teli, přec dlužník tento nikdy nezanechával chu­

450

inuolutione fere semper teneretur obnoxius, ta­men nunguam occurrentem in via pauperem in­consolatum relinguebat, abundanter tribuens,cum tamen ipse non nimis abundaret. Úndesibi pergenti in via ultro pauperes et ex indu­stria occurrebant. Pastores et miserabiles per­sonas si aspexisset, etiam de longe misso nuntioeleemosynis solabatur. Unde ob hoc eleemosynaeelus a plerisgue culpabantur, ipse tamen ex hocnon minus alacer in eleemosynarum šemine exi­stebat, secretarium, camerarium ad consideran­dum pauperum statum et penurias transmittebat,pluresgue huius facti exploratores habuit, utintelligens super egenum et pauperem sciret,cul de patrimonio ocrucifixi per eleemosynamsubueniret. Nouerat enim non dominil potesta­tem, sed dispensationis officium exercere, noncuriensium multiplicare incurias nec fouere. In­tendens etiam, guomodo sacro apostolorum duo­denario numero Christus, tanta celsitudo, se adpedum abluendorum officium inclinauit; undeet ipse guogue in omnibus solemnitatum vigiliisXII pauperibus clanculo procuratis pedes ablue­bat. Et sicut Christus largus in munere se tra­didit in cibum, ipsius etiam sceleratissimi indenon abhorrens consortium ; sic et hic guorumpedes abluebat, e0s largius procurabat unicul­gue per XII grossos largiendo. Duos tamen in­cultiores et habitu et in vulneribus scabieguevillores pro mensa sua secum comesturos reser­uabat, eorumaue lotis vulneribus et osculatisabundantius reficiebat solus solius panis eduliosustentatus. Unde undigue eum turba inopumguasi patronum pauperum seguebatur. Nam inanno domini MCCCOXCdum propter indulgentiasanni 1ubilaei sanctorum apostolorum limina, visi­tasset, et ibi aliguantam moram exegisset, mul­titudo pauperum, terens hospittum suum praecaeteris praelatis, sui hospitii index fuit; dum­gue sibi eleemosyna danda non occurreret, men­dicabat, et ne pauper inconsolatus remaneret,1pse non erubuit mendicare. Duodecim guoguepauperes, clericos sex et sex laicos, ordinauit inRudnicz nutriri praeter alios, guos in suis ex­pensis per diuersa loca ex misericordia refoue­bat. Etiam certos studentes in suis sumptibussustentabat, dicebatgue metrum illud freguenter:non eloys bursam minuit, nec missa diaetam.

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

dého, kterého potkal, bez potěchy uděluje kaž­

dému hojně, ačkoli sám přiliš neoplýval. Protokudykoli šel, nadbíhali mu chudí mimoděk a na­schval. Spatřil-li pastuchy a bidáky, třeba z da­leka vysílal k nim posly s almužnou. Ačkoli

pro toto udílení almužen od přemnohých káránbýval, přec proto neochaboval v horlivosti rozsé­vání almužen; i vysílal tajemníka a komorníkazpytovat stav a potřeby chudých. Za tímže úče­

lem vydržoval ještě více lidi, aby vypátral, komuz nuzných a chudých z dědictví ukřižovaného

měl by uděliti podpory almužnou. Neumělť uka­

zovati moc svého panství, ale uměl vykonávatipovinnost shovívání; pohodlí dvořanů nezvětšo­val ani jim nepřál. Pamětliv, kterak Kristus,taková velebnost, dvanácti apoštolům nohy myl,o všech vigilich svátků dvanácti chudým tajnězavolaným sám nohy mýval. A jako Kristusštědrým se prokázal v udilení jidla, nehrozivse večeřeti ani S nejnešlechetnějším, tak i on

ty, kterým byl nohy umyl, štědřeji obdarovaldada jim po 12 groších. Dva pak, kteří byli

sprostější a oděv měli špatnější a tělo plno rana strupů, ponechával, aby s ním jedli při stole,

a vyýmyv jim rány a dav polibení hojněji je na­

sytil, sám pak nejedl než chleba. Proto chodilvšady za ním zástup chudých jako za svýmochrancem. Leta páně 1390 když pro odpustkyjubilejního roku navštívil prah apoštolů a v Římě

po nějaký čas přebýval, množství chudých na­vštěvujic obydlí jeho častěji než ostatních pre­

látů dobrým bylo ukazatelem jeho obydli; ne­

měl-li právě, co by dal almužnou, žebral sám,

1 nestyděl se za to, jen aby chudý nezůstalbez útěchy. Také na Roudnici dával živiti dva­

náct chudých, šest duchovních a šest lidi svět­

ských, mimo jiné, jimž na různých mistech na

útraty své milosrdenství prokazoval. Také jisté

studenty na své útraty vydržoval, i říkával často

známý verš: „Non eloys bursam minuit, nec

missa diaetam.“ Přemnoho nádob stříbrných,

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA,

Vasa guogue plurima argentea, guibus ad mini­sterlum mensae utebatur, vendidit, et in ususpauperum erogavit. Et dum sibi solum cochlearsuperesset argenteum, in vas proiecit, guo prae­benda colligitur, mandans, ne guis praesumatexcipere, sed illius esset pauperis, cůi fortuitoobuenisset. Pecunias guogue, guas in vestiumcultum prius expendere consueuerat, grosso prose et vili assumpto habitu, in pauperum vesti­enda corpora impendebat. Štamina enim pannipro pauperibus ad praecipuas festiuitates, prae­cipue dominicae resurrectionis, interdum vigintidistribuere procurabat. Eodem guogue temporepaschali interdum ad sexaginta sexagenas ex­pendi iubebat; cupiens, ut nullus pauperum intanta multitudine Pragensis ciuitatis inconsolatuslnagueretur; sed cuilibet occurrenti per grossumtribui ordinabat. Hospitale ') guogue circa pon­tem Pragensem visitabat, singulis infirmis lustra­tis et consolatis pro unoguogue grossum tribuerethesaurario iniungebat. Omnium guogue deuoto­rum fuit refugium singulare, non aspernatushabitus sgualorem, nec crinium incultam caesa­riem, nec rusticam moris grossitiem ; Guos Splri­tuales et deuotos prospiciebat, assidui colloguli,et mensae socios faciebat, multogue gratiostoremse talibus exhibebat, guam his, guos exteriorcultus venustabat. Imo ab illis se, ubi poterat,libentissime abstrahebat, istis inhaesurus. Grauisei erat clientelae tumultuosa pluralitas, guamsi declinare non poterat, saecularibus propositoaliguo solatio exteriori ipse ad interioria se col­ligens nitebatur in turba dei memoriam retinere.Tempore guogue ieiuni hospitalium et religionismendicantium et aliorum pauperum solabaturinopiam multitudine halecum distributa, et utad ieiunandum alacriores redderet, et sumptudato guasi in omnibus 1eiunaret. Erga animaliaetiam muta visceribus misericordiae affluebat.Nam dum caperentur lepusculi et auiculae, eossibi praesentari iubens, abire liberos permittebat.Ad eum enim pergentem in curru auicula guae­dam nisum fugiens, guasi ad tutorem suae vitaeconuolauit. Etiam dum in Helfenburg moramageret, guaedam auicula eo prandente de ne­more aduolans, per prandium sibi assistebat,

ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. 451

jichž užíváno při stole, prodal na potřeby chu­

dých; a jedinou lžíci střibrnou, která mu zbyla,hodil do nádoby, v níž se shromažďovalo, comělo býti uděleno chudým, i poručil, aby se

nikdo neopovážil ji vziti, nýbrž aby připadlatomu chudému, který by náhodou přišel. Peníze,

jež byl zvykl vydávati prvé na svůj oděv, vy­dával na ošacení chudých nose sám šat hrubýa laciný. Stavů sukna na znamenitější svátky,zvláště na vzkříšení páně, rozděliti dal chudýmněkdy dvacet. V týž čas velkonoční rozdal ně­

kdy až 60 kop (grošů) chtěje, aby žádný chudýv tak velkém množství obyvatelů Pražských ne­zůstal bez útěchy; každému, koho potkal, uděliti

dal groš. Navštěvoval špitál u Pražského mostu,každého nemocného prohledl a potěšil, a všem

skrze pokladnika dáti kázal po groši. Všech ná­božných byl obzvláštním útočištěm nepohrdaješpinavým šatem jejich ani neučesanými vlasyani sprostými mravy; S osobami duchovními

a nábožnými stále rozmlouval a k stolu svému

je brával, i měl se k nim mnohem přívětivěji

než k těm, které zdobila zevnější úprava; batěchto stranil se, jak mohl, a soněmi se zabý­val. Obtížno mu bylo hlučné množství družiny,

i nemohl-li se ji zbaviti, udělav lidem světskýmnějakou radost vnější sám vnitřnímu se oddával

rozjímání a ve víru Světa snažil se pamatovati

na boha. Času postního uděloval žebravým špi­tálnikům a řeholníkům a jiným chudým množstvíryb, aby bedlivost jejich v postu zvětšil a dav

jim jisti takřka se všemi se postil sám. Také

k němé tváři byl milosrdným. Nebo byli-li chy­

ceni mladi zajíci a ptáci, dal si je přinesti a pro­

pustil je na svobodu. Když jednou jel na voze,

přiletěl k němu ptáček uletší z hnízda jakoby

k ochranci svého života. Také když býval na

Helfenburku, přilétal k němu snídajícímu ptáček

z háje, zůstával u něho po celé snidaní poska­

1) Klášter Křižovníkův s červenou hvězdou.

452

nunc per mensam saliens, et nunc insidens co­ronae capitis, nunc manibus, gratum spectacu­lum exhibebat. Et post prandium accepta bene­dictione ad nemora reuolabat.

De indulgentiis per eum datis. Cap. VIII.

In his guogue, guae de laboribus ChristiIesu et sanctorum meritis sunt acgulisita, perindulgentias secundum facultatem suae auctori­tatis largissimus existebat. Dicebatgue freguen­tius: non debet esse parcus dispensator, ubilargus est dominus. Sicgue velut vidua mutuatisVasis a Vicinis ex superabundanti merito San­ctorum oleum misericordiae non desiturum libe­raliter transfundebat. Praeter enim partialeslargitiones locorum seu personarum dedit omni­bus flectentibus ad auditionem mellifluorum no­minum Iesu et Mariae in diuinis officiis omni­bus omnium horarum XL dierum indulgentiamperpetuo duraturam. Item de gualibet horarumper octavam in die visitationis XL dies. Itemde Magnificat cantico ipsius virginis XL dies.Item apponentibus vel apponenti collectam inmissa de beata virgine Maria totidem. Itemflectentibus et orantibus ante reseruatorium do­minici corporis, seu ad sonum campanellae, dumin missa eleuatur, vel ad infirmum deportatur,et dicentibus dominicam orationem XL dies. Iteminstituit in die XI millium virginum") in sua dloe­cesi pulsari mane ad Aue Maria anno dominiMCOCLXXX,XL dierum indulgentiam largiendo.

Je orationis studio secundum triplicem eius statum.Cap. IX.

Ouia vero oratio animae sanctae est praesl­dium, angelorum solatium, daemonum suppli­cum, deo gratum obseguium; secundum elusgradum triplicem se circa eam studuit exercere.Nam primo se sibi reddere, et se in se colligeresatagens vocali inhaesit orationis studio, et de­uotos libellos sanctorum patrum legebat; etpraecipue beatissimi Augustini poenitentiales se­ptem psalmos libentissime ruminabat. Psalteriaguogue guam plurima guam saeplus repetebat.Huiusmodi vero psalmodia cum assiduitate mi­nus sapuisset, falsa tribulationis condiri saepius

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

kuje brzy po stole, brzy na hlavu, brzy na rucemu sedaje a příjemnou zábavu mu poskytuje;po snidaní přijav požehnání odletával do lesa.

O odpustcích od něho udělených. Kapitola VIII.

Také v udileni toho, co smrti Krista Ježišea zásluhami svatých získáno jest, skrze odpustkyvedle moci důstojenství svého byl velmi štědrý.I řikával často: když pán jest štědrý, nesmibýti skoupý správce. Jako vdova ona dlužicse nádoby od sousedů, tak hojně přeléval onz přetekající nádoby zásluh svatých nehynoucíolej milosrdenství. Kromě štědrého podělení jed­notlivých mist neb osob udělil všem, kteři za­slechnuvše při všech jakýchkoli službách božíchsladká jmena Ježíš a Maria pokleknou, čtyřiceti­denni odpustky na věky. Dále na každou hodinkuv oktavě navštívení panny Marie 40 dni. Dále napiseň panny Marie „Magnificat“ 40 dní. Dále tolik­též všem, kteří přispějí na sbírku při mši k bla­hoslavené panně Marii. Dále 40 dní všem, kteřípokleknou a se pomodli před schránkou tělapáně, neb uslyševše zvonek buď na mši připozdvihování, neb kdy nešeno bývá k nemo­cnému, pomodlí se modlitbu páně. Dále usta­novil, aby na den 10 tisíc panen v diecési jehozvoněno bylo ráno k Zdrávas Maria leta páně1380, i udělil na to odpustky čtyřicetidenní.

O horlivých modlitbách jeho vedle trojiho způsobu.Kapitola IX.

Poněvadž modlitba jest svaté duše ochrana,anjelů útěcha, ďáblů potrestání, bohu libé po­slušenstvi, vedle trojího způsobu jejího se jíoddávával. Napřed hledě sobě samu se na­vrátiti a v sobě samu se sbírati horlivě trval

při modlitbě hlasité a čítal nábožné spisy otcůsvatých ; nejraději odřikával sedm kajících žalmůblahoslaveného Augustina. Žaltářů přemnoho pře­často opakovával. Když neustálým opakovánímtakovéto odzpěvování žalmů se mu znechutilo,často si přál, aby hořkosti zármutku učiněnymu byly chutnější. Říkávalť: „již mi nechutnaji

1) 21. října.

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

exoptabat. Solebat enim dicere: iam mihi psalmiminus sapiunt, confido, guod €0s mihi tribula­tione dominus dulcorabit, addebatgue: o! guamsuaue sapit tribulatis dicere: saluum me facdeus ete., exaudi, guoniam benigna est miserl­cordia tua ete. In tantum enim assiduus eratad orandum, ut nullus secularis capellanus adsecum orandum sufficeret. Unde suffragia mo­nachorum et religiosorum mendicabat, guaerenssemper aliguem religiosum habere capellanum,cum guo in itinere et in curru, guocungue per­geret freguentius psalteria ruminaret. Unde sae­plus in itinere a Rudnicz usgue Pragam supraomnes horas canonicas et cursum de dominicaet de passione, guem venerabilis Bonauenturafertur edidisse, integrum psalterium perorabat.Confessione sacrabili etiam omni vespere per­acta, cum tumulenta insania multorum se in­cauta resoluit laetitia, septem poenitentialumpsalmorum decursu, relicto capellano, exemploJesu Christi in agonia sanguinem sudantis inorationibus pernoctabat.

De secundo modo orationis. Cap. X.

Verum per successum temporis orationissecundum modum attingebat, guasi ab exterioriatrio et a pecorinis pellibus atrium interiusingrediens, ut pro formatis orationibus solusseiret formare orationes, rationes rerum, collo­guia deuotorum, eloguia doctorum perguirens,sicut apis in alvearium cordis rationum 1irre­fragabilium veritates congerebat. Unde pro psal­teris, guae olim ruminabat, aliguo psalmigraphiversu iniecto culuslibet litterati in sua praesentiaexistentis sententiam exguirebat. Unde factumest, ut apparet ex suis scriptis, bibliae non par­uam notitiam sine multorum lectione librorumacguisiuit, ut sciret de thesauro cordis noua etvetera allegare. In letaniis et processionibusdeuotus aderat. In stationibus ad terram geni­culabat, interdum et in luto. Pro deuotionisSuae exercitio capellanos procurauit, gui certashoras et missam certam guotidie decantarent.Non obstante hoc in praecipuis festiuitatibus,cum ob emergentes causas in sede sua Pragensiinteresse non valebat; tamen alibi circa colle­glatas ecelesias diuina peragebat, praecipue ta­men in monasterio Rudnicensi. Saepe decurrens

453

žalmy, důvěru mám v pána, že mi je zármu­tkem osladí;“ a přidával: „o jak příjemně chutnázarmouceným zvolati: spasiž mne, bože a t. d.,vyslyš mne, poněvadž dobrotivo jest milosrden­ství tvé a t. d.“ V modleni byl tak bedliv, žežádný světský kaplan nepostačil se s ním mo­dliti. Proto hledal pomoc u mnichů a řeholnikůžádaje vždy nějakého řeholníka míti za kapla­na, s nimž by mohl, kamkoli by šel neb sevezl, častěji odříkávati žalmy. Tak pomodlil sečasto na cestě z Roudnice do Prahy všeckyhodinky a tak zvaný Cursus de dominica etde passione, od ctihodného Bonaventury prývydaný, tudiž celý žaltář. Vykonav také zpověďkaždého večera, když nerozumné množství hlu­čic nerozvážnou radosti rozplývalo, a propustivpo skončení sedmi žalmů kajicích svého ka­plana za příkladem Ježíše Krista, jenž v úzkostikrví se potil, na modlitbách setrval po celounoc.

O druhém způsobu modlitby. Kapitola X.

Postupem času dospěl k druhému způsobumodlitby, a vkročil jakoby ze síně vnější dosině vnitřní, a aby na místě hotových modlitebsám se naučil modlitby skládati, pátraje popříčinách věcí, hledaje rozmluvy nábožných a vý­roky učených jako včela do oulu srdce svéhopravdy nezvratné snášel. Proto na místě žaltáře,který druhdy odříkával, prohodiv nějaký veršžalmisty tázával se kteréhokoli muže učeného,jenž právě u něho byl, co o něm smýšlí. Takstalo se, jak ze spisů jeho se jeví, že nemalouznalost bible si osvojil, aniž by byl mnoho knihpřečetl, a že uměl z pokladu srdce svého staréa nové uváděti. Litanii a průvodů nábožně seúčastnil; při zastaveních na zemi poklekl, někdyi do bláta. Pro zvýšení nábožnosti své ustanovilkaplany, kteří měli jisté hodinky a jistou mšikaždého dne zpívati. Nevadilo mu o většíchsvátcích, nemohl-li za nastalými příčinami býtiv Praze, sídle svém ; přec vykonával služby božív kollegiatních chrámech jinde, zvláště v klášteřeRoudnickém. Často sběbl sám s hradu na mšiblahoslavené panny a k ranním hodinkám dotče­ného kláštera, někdy zpíval s bratřími a účastnil

454 ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA,

solus de castro ad missam b. virginis et matn­tinas monasterii memorati, interdum cum frů­tribus concinebat et lectiones legebat, sanctaemeditationis et contemplationis ex concentu psal­morum et hymnorum incitamenta hauriebat. Postmatutinas modicum somni capiens in strato suonobili, assere tantummodo reclinatus. Contigitguogue guadam vice, ut per incuriam ministriasser, gui sibi pro guiete positus fuerat, haberetincussum clauum ferreum acutum: accepit prograto, nec guaerimoniam mens boni conscia pro­ponens, guousgue visum fuit per alios et notatum.

De tertio modo orandi et contemplatione eius, etraptu deuotionis eius. Cap. XI.

Sed guia omnis homo mendax, relicta hicpontifex turba hominum, sicut asino et puerisderelictis Abraham Isaac suum immolaturus, etguasi Moyses in interiora deserti inuitans gregem,immo pontifex more pontificis legalis, solus in­greditur in sancta non sine sanguine proprioin priori tabernaculo effuso, ut praemissum est.Porro guid egerit interiora velaminis ingressus,immo guomodo sursum actus sit, iam totumdiunum est, soli deo peruium est, sorutari est1impossibilenec effari. Tamen utcungue internaedulcedinis affectus seguentia signa, suspiria,crebrigue gemitus, sed et raptus in dominum,etiams1 tacere libuisset, suae deuotionis arcanaminime reticebant. In castro Rudnicz in stubella,guam sibi pro solitaria vita aspernatus tumul­tum praeparauerat, post prandium inter collo­guia diuina in die Conceptionis sanctae Mariae,magistro Matthaeo de Cracouia “) et me prae­sentibus, subito rapi incipiens, licentiam prae­bens vale dixit dicens: ite ad deum. MagistroMatthaeo abscendente remansi cum e0 solus, etvidi eum mirabiliter rapi in spiritu. ui ad serediens megue conspiciens rubore perfusus moxguasi de scandalo veniam petens iussit, ne cuie0 viuente reuelarem. Pluries guogue guam ma­xime infra diuina officia in excessum spiritusagebatur.

ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

se čítání a z prozpěvování žalmů a hymnů po­bidky k přemýšlení a rozjímání čerpal. Po ran­nich hodinkách maličko pospal na vzácném ložisvém, na pouhém trámu. I stalo se jednou, ženepozornosti sluhy v trámě za lůžko mu urče­ném nalezal se zaražen ostrý železný hřeb:biskup byl spokojen, ani si nepostěžoval, ažjini to uzřeli a pokárali.

O třetím způsobu modlitby, o rozjímání jeho, 0 vy­tržení jeho skrze nábožnost. Kapitola XI.

Než poněvadž všechno lidské jest pouhýklam, arcibiskup zanechav hluk světa, tak jakoAbraham osla a sluhy své zanechal chtěje obě­tovati syna svého Isáka, a jako Mojžíš na od­lehlejší misto poušti od stáda svého se odebral,tak arcibiskup po zvyku nejvyššího kněze sta­rého zákona sám vkročil do svatyně prolivv předsíní vlastní krev, jak svrchu pověděno.Co činil vešed za oponu uvnitř, kterak povzne­šen byl, vesměs jest dílo boží, samu bohu zná­mo, i není možná toho vypátrati ani vypověděti.Než přec o vnitřní blaženosti jeho následujícíznámky, vzdýchání, časté sténání svědčily; vý­tržení jeho k pánu, bylo-li by se jemu zalibilomlčeti, tajemné stránky nábožnosti jeho neuta­jly. Na hradě Roudnici ve světničce, kterou sibyl pro samotářský život pohrdaje hlukem za­řídil, po obědě mezi nábožnou rozmluvou v denpočetí sv. Marie, u mé a mistra Matouše z Kra­kova přítomnosti, náhle přišel u vytržení, i pro­pustiv nás rozloučil se s námi řka: „Jděte s bo­hem.“ Mistr Matouš odešel, já pak zůstal s nimsám i viděl jsem, kterak podivně duch jeho přišelu vytržení. Přišed k sobě a uzřev mne začervenalse, ihned, jakoby mně byl pohoršení dal, za od­puštění mne prosil i rozkazoval, abych nikomutoho nezjevil, pokud bude živ. Ostatně přišel víc­krát u vytržení, nejčastěji mezi službami božími.

7) Mistr Matěj z Krakova byl z přednějších bohoslovců XIV věku, který i více spisů obsahu náboženskéhosložil, Srovnej o tom Balbínův spis: Bohemia docta II, 284 a III, 106. Jmenovitě buďtež podotknuty: Dialogusde sumptione corporis Christi; Dialogus de crebra celebratione. Rationale divinorum operum; Dialogus patris:ctfili3 Dialogus de corpore Christi; De confessione et choreis; Dialogus de communione. V seznamu děkanů uni­versitních děje se o něm zmínka r. 1367, 1377, 1380.

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

De freguentatione sacramenti eucharistiae, eius effi­cacia salutari. Cap. XII.

Nec immerito in diuinis officiis et in diuinatransformabatur, guia eucharistiae inaestimabilesacramentum est omnis gratiae contentum, gra­tis datum a patre gratiarum gratissimo grati­iicandis filiis adoptionis, gratiam cumuláns supragratiam ipsum fontem et auctorem continensgratiarum. Ad hoc igitur venerabile sacramen­tum cito post conuersionis initia, tanto deuotio­nis ferebatur affectu, ut nullo modo praeter­mitteret, guin aut solus diuina perageret, autcommunicaret, percipiens eucharistiae sacramen­tum de manu coram se presbyteri celebrantis.In ipsa guogue sacrae communionis hora saepeper excessum rapiebatur, et prae stupore men­tis circa altare diutius persistebat. Saepe postalta suspiria in clamorem erumpebat, et inter­dum ab altari recedere non poterat ad sacri­stiam sacras vestes depositurus; sed in Rudniczmonasterio retro altare vix deduci poterat, coe­lesti sagina delibutus, memoriam dulcedinis Chri­stt corporis ructuando. In festo etiam 1ipsiuseucharistiae diuinae in memorato monasterioRudnicz in vesperis, in guo ipsum sacrosanctumsacramentum dominici corporis expositum sta­bat, thurificaturus in pontificalibus accessit, etmagno ardore accensus thurificationem non po­tuit nec vesperas perficere, sed praepositummonasterii oportuit terminare. Unde ob hoc iampublice diuina peragere formidabat; sed dumeum celebrare oportebat, capellano suo iniuuxit,ut si eum in excessu suo moram trahere con­timgeret, guasi a somno dulcissimae guietis €umper tractum libere excitaret. Et guamuis hulussacramenti dulcedinem nemo nouit, nisi gui hancaccipit; guantum praesentia affecerit huius sa­cramenti, absentia et carentia declarabat. Namcum confessoris seueritas ob euentum noctur­nalem sibi abstinentiam a sacramento iniunge­ret; obtemperabat guidem, sed totus deiectusvix ilhus diel terminum poterat praestolari, etse guasi poenis purgatorii affici asserebat. Necmirum, si hulus sacratissimae communionis emi­nentia dilgentius perpendatur. In e0 enim fontiomnium gratiarum lesu Christo, angelorum glo­riae, sanctorum copiae, passionibus et meritis

455

O častém přijímání svátosti oltářní a toho spasi­telných účincich. Kapitola XII.

Nikoli bez prospěchu býval při službáchbožích v božství pohroužen, jelikož neocenitelnásvátost oltářní jest obsahem vší milosti, darmodána od nejmilostivějšího otce milosti za útěchusynům za vlastní přijatým, hromadic milost namilost a obsahujíc zdroj a původce všech mi­losti. K této tedy velebné svátosti hned po svémobrácení s takovou nábožnosti se měl, že ni­kterak neopomíjel buď sám služby boží vyko­návati neb přijímati svátost oltářní z ruky knězeslužby boží vykonávajícího. Při tomto svatémpřijimání často býval u vytržení a déle dlívalzaražen před oltářem. Často hluboko vzdychnuvdo křiku se dal, a někdy nemohl ani od oltářeodejiti do sakristie, aby svlekl posvátný oděv;v Roudnickém klášteře stěží odveden byl zaoltář, maje nasycen chlebem nebeským na pa­měti sladkost těla Kristova. V den těla božího

ve zpomenutém klášteře Roudnickém při ne­šporách, ana tato nejsvětější svátost těla páněvystavena byla, předstoupil v rouše biskupském,aby kadidlo zapálil, ale velkou vroucnosti roz­žat nemohl obřad vykonati ani nešpory ukon­čiti, nýbrž musil to učiniti probošt kláštera.Proto již bál se konati veřejně služby boží;i musil-li tak, poroučel kaplanu svému, prodlí­val-li by kdy jsa u vytržení, aby jej jakobyz nejpříjemnějšího spánku škubnutiím vzbudil.Ačkoli sladkost svátosti této každý dobře zná,kdo ji přijímá, kterak potěšen byl jí, nejlépedokazoval, kdy bylo mu ji postrádati. Neboťkdyž přisný zpovědník pro poklesek noční muporučil, aby se svátosti této zdržel, poslechlsice, ale celý skormoucen sotva mohl dočkatikonce toho dne, i říkával, že mu jest, jakobybyl v mukách očisteových. To nebudiž námdivno, uvážime-li pilněji výbornost tohoto nej­světějšího přijímání. Neboť přijímající stává seúčastným zdroje všech milosti, Ježíše Krista,slávy anjelů, zástupu svatých, utrpení a zásluhcirkve a splývá s ní v jedno. Protož vzdychajetoužebnou dychtivosti rychle na cestě zpovědia jiných přípravných obřadů pokračoval, abydošel sladkého spojení se svým miláčkem vesvátosti; i trávě s ním sladké chvíle žádným

12

456

ecclesiae participat communicans et unitur. Undeanhelis suspiriis famescens, festinus in processuconfessionis et aliarum ceremonialum praepa­rationum procedebat, ut sui dilecti suauissimapraesentia in sacramento potiretur; dulcesguemoras nectens cum eodem, nullis negotis anteoficium patiebatur se implicari, sed continuanssua vota usgue horam prandii, guam freguenteretiam non ieiunaturus usgue meridiem přotrahe­bat. Saepe familiam suam, praecipue dum solita­riam ageret vitam in castro Helfenburg, iubebatprandere, ut ipse ieiunus a cibo corporali, an­gelorum et suum spiritualem cibum liberius ru­minaret. Ouid ad hoc carnis voluptatibus dediti,et guasi luto pharaonis occupati, ructantes ce­pas Aegypticae seruitutis dicturi sunt? gui tantibeneficii immemores, et huius communionis ex­pertes, guibuscungue negotiis, immo trusis et1ocis dediti, aut freguentare negligunt, aut aliosirrident, vel percipientes hoc praecipuum et sin­gulare donum ab eius memoria resihunt salu­tari; gui nec deo deferunt honorem, gul in hocsacramento singulariter honoratur et placatur,nec ecelesiae sanctae necesitates perpendunt,guae In senectam et senium jam vergens hocsacramento guasi baculo et pabulo sustentatur;nec officii sui et ordinis recolunt insignia, dumin perceptis officiis minime se exercent. Addoet hoc, guod cum peccata populi commendant,et multiplicium consumant praebendarum obla­g1a ex sudoribus et laboribus Iesu Christi, gui­bus plurimorum deo seruientium sustentareturcopia, animarumgue curam habentes minimamsolicitudinem de his gerentes, nec saltem hutusoblatione hostiae iis satagunt subuenire. Etiamreuerendus pater sanitatem corporis ex vi saora­menti saeplus experimentaliter percipiebat. Namanno domini 1390 post gratiam iubilaei a Ro­mana rediens curia grauiter infirmatus, ut ipsemih1 retulit, dolorem dissolutionis corporis etanimae persensit, et nullum dolorem huic doloricomparřari professus est, nec aliguo signo exte­riori posse aliguatenus declarari. Nam guamuismori haberet in desiderio, postguam mortis per­sensit cruciatum, mori timuit, et horripilare seex sola huius memoria asserebat. Dum ergo inmanibus fratris sul domini Pauli Pragae de­cumbens circa s. Apollinarem guasi moreretur,

,ŽIVOT JANA Z JENŠTEJNA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

zaměstnáním nedával se před službou boží vy­trhovati, nýbrž trvaje na modlitbách až do sní­daní velmi často bez jidla prodlel až do polo­dne. Často družinu svou, zvláště zůstávaje 0 Sa­motě na hradě Helfenburku, nechával snidat,aby sám zdržuje se potravy tělesné andělůa svou potravu duchovní volněji požil. Co tomuřeknou oddaní rozkošem tělesným a vězící takřkav bahně faraonově, kteří jedí bídnou potravuotroctví Egyptského? kteří nepamětlivi tak vel­kého dobrodiní a neznajíce důležitosti přijímánítohoto jakémukoli zaměstnání, ba dokonce da­rebnostem a žertům se oddávaji, buď ani k němunechodi, neb jiným proto se posmívají, nebpřijimajíce tento obzvláštní a znamenitý darspasitelné zpominky naň se vzdávají; kteří aninedávají čest bohu, jenž ve svátosti této ob­zvláště ctěn a usmířen bývá, ani, čeho potřeba,cirkvi svaté, jež sfárnouc již svátosti této uživáza podporu a potravu svou; ani oznaků povo­lání a řádu svého necti nečinice zadost přijatépovinnosti. K tomu ještě hříchy lidu odporuču­jice, dávky pohřební mnohonásobných prebendz potu a namáhání Ježíše Krista pojídajíce, jimižpřemnoho služebníků božích mohlo by vydržo­váno býti, ale o svěřené duše se nestarajíceani podáváním hostie jim nehledí pomáhati.Vaké uzdravení tělesného ctihodný otec půso­bením této svátosti častěji skutečně došel. Na­vrátiv se roku 1390 po milostivém letě z Římatěžce nemocen, jak sám mi pověděl, bolestnouochablost těla i duše pocítil, i přiznal se, žežádnou bolest nelze přirovnati bolesti.této aninikterak ji vypověděti. Neboť ač si přál umřiti,přec pocítiv muka smrti umřiíti se bál, i pra­vil, že pomyslil-li jen na to, hrůzou vlasy muvstávaly. Když tedy ležel v náručí bratra svéhopana Pavla v Praze v okoli sv. Apolináře, jakobyjiž měl umříti, a nábožně svaté přijímání oče­kával, kněz pak jmenem Petr příjmením Pruspro pláč obřad pomalu vykonával, sotva dočkatise mohl; ale jakmile přijal spasitelný chlebtěla páně, ihned požil náležitého léku uzdra­vení tělesného; čehož ostatně zkusil vícekrát.Také při rozličných záležitostech zkusil sílyvelebné svátosti. Nebo když mu hrozila smrť.a ohlášeno nepřátelství, vždy děkuje bohu zapřísluhy kaplana svého sloužíval mši k blaho­

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

et communionem sacram deuotissime praestola­retur, et presbyter nomine Petrus dictus PrussJachrymis insisteret moram in officio faciens, vixexpectare valuit, moxgue, ut salutarem hostiamdominici corporis percepit, etiam simul sanitatiscorporeae antidotum reportauit, guod etiam plu­rles est expertus. Etiam in diuersis negotis ve­nerabilis sacramenti virtutem experiebatur. Namcum sibi minae mortis intentabantur, et diffide­batur, gratias semper agens deo adorante ca­pellano missam legit de beata virgine Maria,et eo officiante negotia sua finem pacificum suntsortita. Úerto etiam numero, spatio temporisorationibus sanctis insistens, guasi pretioso aro­mate et guasi florum amoenitate mentis suaehabitaculum respergebat, ut ingressus dilectusjocundius repausaret. Nec leuiter auertebatura redolentia charitatis et memoria tanti doni.Ouod si aliguo casu orationibus non completisminus studiose dilecto lesu Christo inhaesisset,guasi tergum €e1praebens, ultionem sibi nondefuisse protinus fatebatur. Nam dum non com­pleto sibi consueto orationum sacrificio post com­munionem venerabilis sacramenti semel Perusilguemdam venientem tyrannum Curiosius pro­spectaret; post modicum eundem suarum reruminuasorem habuit, cuius aduentu vel modice peraspectum voluit oblectari Nam cum de illaciuitate recederet, per eumdem fuit cum suiscomitibus spoliatus. Item in castro Helfenburgpost resignationem sui officii, dum ob aduentummagistri Henrici') s. theologiae professoris, deordine Praedicatorum viri bene religiosi, incom­pleto orationum numero foras exire gestiret, ca­sum grandem fecit de ponte a turri noua, guamexstruxerat; mediusgue pendens deo opitulanteresilit, lignis per cubitosgue se retinens a casupraefato est praeseruatus, ne praeceps ruensfractis ceruicibus crepuisset.

De humilitate sua. Cap. XIII.

Restat de habitibus aliguarum virtutum di­cere, prout in eo extrinsece elucebant. Et primode fundamento aliarum, videlicet de humilitate,guam magister virtutum Christus dominus verbo

457

slavené panně Marii; i končívaly se takto zá­ležitosti jeho mírně. V jistý čas prodlívaje v ná­božných modlitbách takřka vzácnou libovůnía líbezným kvítím příbytek duše své naplňoval,aby milý příchozí přijemněji byl překvapen.I neodvracel se lehko od vůně lásky a upo­minky tak velkého daru. Lnul-li kdy náhodounevykonav modliteb méně bedlivě k milovanémuJežiši Kristu, odvracuje se takřka od něho,říkával, že ihned přicházival na něho trest.Nebo když jednou nevykonav po přijímání ob­vyklé modlitby v Perusiu jistého přicházejícíhopána bedlivě pozoroval, po krátkém čase ma­jetek mu odňal týž pán, na něhož jen krátkýmpodiváním chtěl se pobaviti. Jda totiž z onohoměsta oloupen jest od něho s průvodčimi svými.Dále na hradě Helfenburku po odevzdání úřadu,když za příčinou příchodu mistra Jindřicha,professora sv. bohosloví, člena řádu kazatelské­ho, muže velmi nábožného, nedokončiv modlitbyven vyjiti chtěl, upadl těžce s mostu od novévěže, kterou byl dal vystavěti; a vise již 8 po­lovice dolů s pomoci boži skočil nazpět za­chytiv se dřev u zábradlí; takto zachráněn jest,že po hlavě nespadl dolů a nezlámal vazu.

O jeho pokoře. Kapitola XIII.

Zbývá promluviti o některých cnostech, po­kud zevně na něm se stkvěly; a prvé 0 zá­kladu všech jiných, totiž o pokoře, jíž mistrceností Kristus pán slovem i příkladem svým

1) Dobrovský má za to, že mistr Jindřich, o němž se tu zmínka děje, jest táž osoba, o které jednáBalbin ve spise svém: Bohemia docta II, 173.

12"

458

suo docere dignatus est et exemplo. Hic enimerga deum nitebat humilitate singulari; necenim tantarum gratiarum abundantia repleretur,nisi apud deum solida humilitatis fundamentababuisset. Se enim nihili et homellum nomina­bat, sibigue in se vilescens, guantumcungue pro­ficeret et aliis mirabilis appareret, se sempermn seruitio dei deficere causabatur; guae estsanctorum virtus singularis se in profectu defi­cere et circa perfectionem agnoscere imperfectos.Et guia humiliatio ad humilitatem ordinatur,sicut lectio ad scientiam, studebat hic etiamreuerendus pater humiliationi extrinsecae, utguantum se humiliauerit coram hominibus, diffi­cile sit enarrare. Inter religiosos enim veniensse freguenter in terra locauit. Interdum seruiensmensis, cum extremis familiare colloguium ha­buit, nullumaue sibi seruitium patiebatur a pres­byteris exhiberi. Unde guocungue declinabat,suae humilitatis gestu et habitu etiam religioso­rum exercitata studia in admirationem concita­bat. Clanculo guogue accersito fratre, cuius mo­mtis se sperabat proficere, formam discipuli as­sumens, eum in excellentiori loco sedere iubebat,segue locans humilius in subsellio rusticano in­tentissima aure guasi ad pedes domini Iesuaedificationis eloguia expetebat. Confessori veroim tantum se subdiderat, ut auctoritatem superse concederet, ut si eum in aliguo leui factopontifici non congruo notaret, etiam coram cunc­tis per pilos trahere minime formidaret. Ab ob­trectantibus guogue capellanis veniam postula­bat. Dum etiam is super, cum guo familiariacolloguia habere consueuerat, ab e0 recessurusflecteret se, prostrauit ipse pater se coram in­digno famulo; nec surrexit, nisi memoratumfratrem ante surgere oporteret. Auantum veroad habitum exteriorem, se humiliter gerebat, utdurante feruore poenitentiae tunica grossa derudi griseo et communi panno contentus fuerit,subducta grosso pellicio, guo et cilicium tegeret,et ad orationum prostrationes habilis redderetur.Unde ex freguentia et consuetudine orandi incubitis tunica freguenter foraminosa exstitit etattrita. Praecisura guogue panni pro cinguloutebatur, nec expetebat tapetia tincta coloribus,ne praetiosae vestis fucata fila puluerulentia seintingerent, sed ubiuis locorum, guoniam domini

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

učiti ráčil. Stkvělť se obzvláštní pokorou k bohu;1 nebyl by anl hojnosti tak. velkých milostioplýval, neměl-li by byl pevných základů po­kory u boha. Sám sebe nazýval ničemníkema člověkem nepatrným a neváže sebe, jakkoliprospíval a jiným se jevil obdivu hodným, vždyčinil si výčitky, jakoby v službě boží ochabo­val; jestiť to obzvláštní cnost svatých, že, pro­spívaji-hi, říkají, že ochabují, a stávajíce sedokonalými uznávají svou nedokonalost. I po­něvadž poníženost vede k pokoře jako čteník vědění, oddával se horlivě tento ctihodnýotec také zevnější poniženosti, tak že, kterakse ponižil před lidmi, těžko jest vypovědět.Přišed mezi řeholníky často posadil se na zemi.Někdy přisluhoval k stolu, s nejposlednějšímidůvěrně rozmlouval, i nedovolii, aby mu slou­žili kněží. Proto kamkoli se uchýlil, pokorajeho i cvičeným řeholníkům vzbuzovala podi­vení. Zavolav potají bratra, z jehož napomínáníse nadál prospěchu, sám pak přijav tvářnostžáka kázal mu na místo vznešenější sednouti,sám pak posadiv se níže na obyčejnou židlinapnutým sluchem, jakoby u nohou pána Ježí­še, výroky učitelské očekával. Zpovědniku své­mu tolik se podrobil, že mu podstoupil takovouvládu nad sebou, že měl-li jej pro nějaký ne­patrný skutek arcibiskupu nepřislušný, kárati,že se neostýchal přede všemi za vlasy se dátitahat. "Také utrhačné kaplany prosil za odpu­štění. Když ten, s kterým důvěrně rozmlouvá­val, maje odejíti poklonil se, uvrhl se on sámpřed nehodným sluhou na zemi; i nepovstaldříve, až zpomenutý bratr napřed musel vstáti.Co do oděvu tak pokorně si počínal, že počas horlivého pokání hrubým šatem spodnímz obyčejného sukna se spokojil, oblekna podním hrubou kůži, aby jí žiněnku zakryl a snázemohl při modlitbách klečeti. Protož následkemčastého modlení býval šat jeho na kolenou dě­ravý a roztrhaný. Odstřižků sukna užíval zapás, 1 nežádal koberců barvených, aby drahýoděv se nezaprášil, nýbrž všady, poněvadž zemějest majetek páně, objímal zemi a shýbal sejen k modlitbě. Jeden jediný barevný plášť napočest hostů měl v zásobě. Ani slova pochval­

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA,

est terra, terram amplectens solotenus ad ora­tionis studia curuabatur. Unum solum sibi pal­hum coloratum propter honestatem hospitumreseruauit. Nullum verbum laudis de se dicisinebat, vilis non humilis cupiens reputari.

De affectu eius erga religiosos praecipue canonicosregulares. Cap. XIV.

Habitum etiam canonicorum regulariumferre voluit, et in hoc forte finetenus profiteri.Nam pro huius licentia obtinenda priorem Car­thusiae, dominum Albertum, cum aliis ad sedemapostolicam direxerat, sed papae Urbani VI ve­titus est consilio, ne amplius ex habitu regulariin se opprobria hominum prouocaret. In suistamen angustis et pressuris, maxime fratrumcanonicorum regularium solatio utebatur. Cumeis 61 malor Conuersatio et contubernium spe­ciale. Saepe ad eorum loca diuertens gratumhabebat refugium. Huius ordinis domum iusse­rat in suo erigi testamento, sancti guogue Ca­roli monasterium in Praga, guasi alter fundatormultum iuuit impensis et petitionibus concessispro eodem monasterio construendo. Dum verolatere voluit ob imminentes tempestates, eorumhabitu assumto se guasi capellanum alicuiuspraelati ordinis faciens, securus per mediumhosttium incedebat. Ad fratres guogue Carthu­slenses libentissime declinabat, et se in cellamore monachi Carthusiani recludens, solus omniasibi necessaria cellae officia ministrabat. Ad ho­rum ordinum fratres singulariter affectus, prae­latis memoratorum ordinum iniunxerat, ut ne­mini suos fratres sacris ordinibus dedicandosofferrent, nisl sibi, guia €e0s semper per se,guousgue publica agebat officia, consecrabat.Pro his guogue, et praecipue pro monasterioRudniczensi zelanter se opponebat, non sinensfratres seruientes deo per aliguem molestari.Eiusdem monasterii Rudniczensis fratres pro con­fortatione et solatio sibi adesse petiit in extremaunctione. Nam dum guidam Paulus) archidia­conus Pragensis ratione archidiaconatus memora­tum monasterium Rudniczense suae 1iurisdictionisubiugare voluisset, eo excommunicato, dum la­tas sententias non curasset, captiuauit eum, tota

ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. 459

ného o sobě netrpěl nechtěje býti pokorným,ale nepatrným.

O jeho příchylnosti k mnichům, zvláště řeholnímkanovnikům. Kapitola XIV.

Také nositi chtěl oděv řeholních kanovníků

a v řádu tom zůstávati do smrti. Aby obdrželk tomu povolení, poslal převora Kartůzskéhopana Alberta s jinými k stolici apoštolské, nežrozhodnutím papeže Urbana VI zabráněno mu,aby oděvem řeholním výčitky lidské ještě víceproti sobě nevzbudil. Však přec v úzkostecha tisních svých nejvice hledal útěchu u bratřikanovníků řeholních, S nimi nejčastěji obcovala bydlel, k nim často zavítal a u nich příjem­ného nacházel útulku. Klášter tohoto řádu vy­stavěti kázal ve své závěti, také klášter sv.Karla v Praze mnoho podporoval vlastními pe­nězi 1 povolením modliteb na vystavění téhožkláštera. Když pak skrýti se chtěl před hrozicimu bouři, oblekna oděv jejich na sebe a stavěse, jakoby byl kaplanem nějakého preláta téhožřádu bezpečně kráčel uprostřed nepřátel. Takék bratřím Karthůzským velmi rád se uchyloval,a zavřev se ve světničce jako mnich toho řádusám všecky potřeby si obstarával. Těchto řádůbratry obzvláště si oblíbiv poručil prelátům zmí­něných řádů, aby bratry své nikomusvětiti ne­dávali než jemu, i světil je, pokud veřejné ob­řady vykonával, vždy sám. Těchto, ale zvláštěkláštera Roudnického horlivě se zastával i ne­trpěl, aby kdo obtěžoval bratry sloužící bohu.Téhož kláštera Roudnického bratry požádal, abymu dodávali síly a útěchy při poslednim po­mazání. Když pak jistý Pavel arcijahen Praž­ský zmíněný klášter Roudnický právomocnostisvé podrobiti chtěl, vyobcoval jej, a když vý­roku toho“ nedbal, uvěznil; i stála při něm celáobec Pražská proti některým, kteří nadřečenéhoarcijahna chrániti se zdáli. Bylo-li mu kdyco jednati, neb naskytla-li se nějaká obtíž, ří­kával: „svatá Marie Roudnická pomůže mi.“Někdy polovici sboru k sobě zavolal, neb při­

1) Pavel z Janovic, dr. práv, arcijahen Pražský v I. 1379 — 1383.

460

Pragensi sibi ciuitate assistente ob guorumdamassistentiam, gui tueri praefatum archidiaconumvidebantur. Unde guando aliguid actionis velmolestiae oceurrebat, solebat dicere: sancta Ma­ria de Rudnicz me adiuuabit. Interdum mediampartem conuentus ad se euocabat, vel ipse interfratres veniens chorum fratrum ad mensam etunam scutellam ex solatio coarctabat, maximetempore iniunctionis, guo memorati fratres inmensa inuicem colloguuntur.

De patientia eius in aduersis. Cap. XV.

Sed guia humilitati collactanea virtus miti­tas est, mitis hic fuit et patiens in aduersis.Multis enim est tactus et laesus iniuriis. Post­guam se diuinis seruitiis mancipauit, aduersaetiam ex animo appetebat; sciens aduersitatistribulationem esse medicamentum, gua deusmedicus glorificatur, torpens excitatur, animusignorans eruditur, custoditur virtus et perficitur,purgatur poenitens, et innocens coronatur. Undedicebat freguentius: confido in domino, guodpro annis dissolutionis mihi dabit annos tribu­lationis, et pro diebus voluptatis dies aduersita­tis misericorditer elargietur. Et ut supra memini,pios sibi insipidos asserebat, nisi salsa tribula­tionis condirentur. Praeter enim 1infirmitates,guas a patre misericordiarum grate recipiebat,sed adhuc castigari reputans, ut erudiretur,produceretur; probaretur, a diuersis diuersa di­uersimode patiebatur: a deo, papa, rege, clero,populo, capellanis. Tamen, guia adhuc nota sunt,pluribus non oportet per singula explicare. Haeca deo flagella infirmitatis plurima patientissimetolerauit, cholicae incommoda praecipue, guotiessiccas abstinentias faciebat, in pane et aguavel cereuisia ieiunando, in guibus et deo gratiasstudebat agere, et post flagella vitam diligentiusemendare. Nam cum ab aegritudine guadamconualuisset, vitas patrum diligenter legit, sibi­gue conscribi aliguos gradus profeotuum pro­curauit. Venenosi venenosis guibusdam rebuseum mortificare nitebantur ; sed cujus tutor do­minus, super leonem et draconem securus ince­dit. Nam praemonebatur ab aliis eum diligen­tibus, et sic gratia dei cuncta pericula euadebat.Cum enim ad resignationem archiepiscopatusa gulibusdam urgeretur, venena eum percepisse

ŽIVOT JANA Z JENŠTELINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

šed sám mezi bratry k stolu a jedné číši naútěchu je přinutil, nejvice v čas přikázaný, kdyzminění bratří při stole spolu rozmlouvají.

O trpělivosti jeho v protivenstvích. Kapitola XV.

Než poněvadž s pokorou zároveň roste cnosttichosti, byl on tichý a trpělivý v protivenstvích.Mnohé se mu děly křivdy. Oddav se služběboží přál sil protivenství také sám věda, žesvízel protivenství jest lék, jimž bývá lékařbůh oslaven, duch ochablý povzbuzen, nevědo­mý poučen, cnost ostřihána a zdokonalena, ka­jící očištěn a nevinný korunován. Proto říkávalčasto: „důvěřuju v pána, že za leta prostopáš­nosti dá mi leta zkormoucenosti a za dni roz­

koše milosrdně mi uděli dni protivenství.“ Ja­kož pak svrchu jsem připomenul, nábožnost mělza nechutnou, není-li zadělána omáčkou zármut­ku. Kromě nemocí, jež od otce milosrdenstvívděčně přijímal považuje pokárání sobě za nutno,aby poučen, pozdvižen, utvrzen byl, od rozli­čných lidi rozličných protivenství rozličně za­kusil, od boha, papeže, krále, duchovenstva,lidu, kaplanů. Protivenství tato, jelikož posuddobře jsou známa, netřeba podrobně šíře vy­kládati. Metlu boží jevící se přemnohými ne­mocemi snášel velmi trpělivě, zvláště nepři­jemnosti průjmu, kdykoli se oddal suchémupostu požívaje pouze chleba s vodou neb pivem ;i děkovával za to horlivě bohu a bedlivěji hle­děl potom život svůj napraviti. Když povstalz jisté nemoci, četl pilně: životy svatých i dalsi sepsati nějaké stupně prospěchů. Traviči hle­děli jej jakýms jedem otráviti, ale koho opatrujepán, ten kráčí bezpečně mezi lvem a drakem.Neboť byv napřed napomenut od jiných, kteřijej milovali, ušel všemu nebezpečenství s milostíboží. Když pak od některých byl nucen, abyse vzdal arcibiskupství, ukázalo se, že byl otrá­ven. Neboť byv v zpomenuté záležitosti před­volán a nechtěje výslovně dáti svolení k smlouvě,

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

apparuit. Nam cum in causa memorata aduo­catus fuisset et tractatui consensum dare ex­presse noluisset, semper dicens: fiat voluntasdei; guaedam percepit sibi oblata, et media noctede Praga fugiens mox in castello suo totus ver­sus in rubedinem, pustulaegue erumpentes infacie et barba et in extremitatibus corporis, guidhauserit, indicabant. Demum circa annum do­mini 1387 post peracta officia in die annuntiati­onis in monasterio Rudniczensi ob excummuni­catlonis sententias propter decimas clam recessit,antra deserti cupiens penetrare, solius eremi­colae fretus ducatu; sed propter dissuetudinempedibus laborare non potuit. Unde ad turrimsuam Pragae multis incognitis in suis latibulismulto tempore perdurauit, ieiunans et moerens,suis peccatis imputans, et indignum se reputansaltaris ministerio ; poenaliter tamen a sacro com­munionis edulio abstinebat, dolens se minus lustepati, e0 guod tempore schismatis in facto ec­clesiae fidelis sit habitus et inuentus. Sic abiectusassimilatus filo dei, tempore passionis repetensofficia, guae in sede sua Pragensi facere con­sueuerat, solus sibi legit passionem, palmas 1ecit,guasi ante asellum et cetera, guae habituatamens consueuerat, sibi cum deo et in deo so­latia faciebat; se in cunctis humilians, radicemsul cordis deorsum mittens contritionisgue pro­fundum cupiens attingere, etiam in altum factu­rus fructum altitudinem diuinam apprehenderenitebatur. Inter tot tamen aduersa nihil eumplus afflixit, guam a venerabilis sacramenti com­munione abstinere, guam poenae purgatoriaecomparabat.

(Seribatur propositio contra regem cum articulis.)Finalisgue vis persecutionis in eum et suos effer­buit anno domini 1392 !) dum sui officiales prae­cipul tam in temporalibus guam in spiritualibusmiserabiliter sunt cruciati. Nam reuerendus do­minus Nicolaus Puchnik officialis, post electusarchiepiscopus Pragensis, faculis et ardentibuscandelis adustus, decanus Pragensis in capitepercussus, venerabilisgue Ioannes, pro tunc vi­Carius in spiritualibus, dei gratia martyr effectus,guia adustus, calcibus pressus, finaliter est sub­mersus, clarescentibusgue miraculis est ostensus,

4601

nýbrž říkaje pořád: „děj se vůle boži“ pojedlněco, co mu bylo předloženo; potom o půlnociutekl z Prahy, a brzy na hradě svém celý zčer­venal, i dokazovaly puchýře, které na tváři,mezi vousy, na nohou a rukou se mu vyrazily,co byl pojedl. Konečně okolo roku 1387 vyko­nav v klášteře Roudnickém služby boží v denzvěstování panny Marie za příčinou výrokuklatby pro desátky tajně odešel chtěje se skrýtiv jeskyních na poušti provázen jediným pou­stevnikem; ale nemohl pro neobvyklost chůze.Potom u věže své v Praze ve svých skrýšichmnobým neznámých po dlouhý čas přebývalpostě se a truchle, přičítaje to svým hřichůma maje se za nehodna přisluhovati u oltáře.Však přece z trestu zdržoval se sv. přijímánínařikaje, že nespravedlivě to trpi, jelikož začasu schismatu církevního věrným byl nalezen.V tomto opovržení podobaje se synu božímuv čas velkonoční odbýval obřady, jež druhdyv sidelním svém chrámě Pražském konával, i četlsám sobě pašije, házel palmy jakoby předoslici a tak dále, jak byl zvykl, nalezaje s bo­hem a v bohu útěchy. Ponižuje se ve všema spouště kořeny srdce svého dolů a hledě do­stoupiti hlubiny skroušenosti zároveň u vysokýstrom vyrosti a vznešenosti boži dosáhnouti sesnažil. Však přec mezi tolikem protivenství nicvice jej nebolelo, než že musel přijimání velebnésvátosti se zdržovati, což přirovnával trestuv očistci.

(Sem vepsáno budiž představení proti králi po článcích.)

Poslední bouře pronásledování proti němu a pří­vržencům jeho vypukla leta páně 19392, kdyžpřední hodnostáři jeho v záležitostech jak svět­ských tak duchovních ukrutně byli mučeni. Ne­boť ctihodný pan Mikuláš Puchník, official, po­zději zvolený arcibiskup Pražský, pochodněmia hořícími svícemi pálen, děkan Pražský dohlavy tlučen jest a ctihodný Jan, tehdejší vikářv záležitostech duchovních, milosti boží mučení­kem se stal, jelikož pálen, na patách sevřen,konečně utopen stkvělými zázraky se objevil,kterouž událost nedávnou a celé vlasti známoujakkoli: hodno by bylo zaznamenati a jindemyslím, že obširněji zaznamenánajest, tuto po­

1) Lépe 1393.

462

guod, guia recens est, et toti patriae notum,guamuis dignum sit memoria, et alibi credo, guodplenius sint notata, hic minime Inseruntur. Hactempestate is praesul, de guo sermo est, guae­rebatur ad mortem, si non mortis periculumdeuitasset. Et guamaguam ardenter sitiret mar­tyrium, ut saepe comperi ex secretis collogunis,nesoio guid humanum passus se morti subtraxit,et post sedi apostolicae consillum petiturus sepraesentauit. In die s. Adalberti Martyris etpontificis, guasi exul de patria exiit, post mul­tas diffidationes sibi factas et minas. Ex di­uersis rediens expensis profuturus sibi et deovacare gestiens, castellum Helfenburg incoluit.Ob debita papalis decimae citius persoluendaipse guidem gaudebat de vita solitaria, Diony­slum diligentissime et auidissime legens casusemergentes leuius perferebat.

De motibus et zelo illius. Cap. XVI.

Ouamuis autem viro huic inerat habituspatientiae et desiderium patiendi, tamen ad con­trarlos euentus tristabatur, et guasi impatientiaemotibus cogitatus per clamores et signa verbo­rum indigestorum erumpebat, guod dum culpa­retur in e0 a familiaritate sibi 1unctis, dicebat,se prorumpere guasi contra motus ipsius doloriset impatientiae irascendo. Officialibus tamen etfamiliae, consiliariis in hoc grauis fuit, guodvel ex inclinatione naturae, vel capitis exinani­tione, vel ex occupationis multiplicis distractioneeuenisse crediderim, guae solent etiam plas men­tes ad impatientiam prouocare. Aut certe altodei 1udicio, gui dilectis suis multarum virtutumtribuens insignia, circa aligua modica permittiteos ob sanctae humilitatis studium et exercitiumlaborare. Sic Helias post ardentis zeli constan­tiam Jezabelis minantis foeminae fugit praesen­tiam; sic Petrus fluctuantis maris calcans fasti­gla irruentis venti timet spiracula; sic Pauluspost tertii coeli secreta diabolicae colaphisationisstimulis perurgetur, ut humanae mentis miseraconditio, dum peruersa in se euincere non prae­valet, et guid ex se sit, utcungue agnoscat, etin his, guae fortiter agit, diuini esse munerisnon ignoret. Zelo etiam fidei et religionis, etecelesiasticae unionis non modico flagrabat ar­dore. Nam tempore schismatis fidelissimus san­

ŽIVOT JANA «Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

mijím. Tehdy arcibiskup, o němž jednáme, bylby býval k smrti odsouzen, kdyby byl nebez­pečenství smrti neušel. Ačkoli mučenictví vrou­cně si byl přával, jak často jsem slýchal přitajných rozmluvách s ním, z jakés lidské slabostitenkrát smrti se vyhnul; i odebral se potomk stolici apoštolské vyžádat si radu. V den sv.Vojtěcha mučeníka a biskupa jako psanec opustilvlasť, když mu bylo mnoho příkoří činěno a vy­hrožováno. Navrátiv se, aby se z rozličnýchvydání vyhojil a bohu bez- vytrhování mohlsloužiti, na hradě Helfenburku se usadil. Abymohl dluh papežského desátku rychleji zaplatiti,sám se těšil životu samotářskému ; i čítaje velmirád a pilně díla Dionysiova snáze snášel vysky­tujíci se nehody.

O prudkosti a horlivosti jeho. Kapitola XVI.

Ačkoli muž tento trpělivosti a tonhou poutrpení vynikal, přee při nemilých příhodáchse rozmrzel, a jakoby hnán prudkou netrpěl­vostí do křiku se dal a v neslušná slova vy­pukl. Kárali-li jej proto důvěrní jeho přátelé,říkával, že se rozkřikuje z hněvu na prudkostbolesti a netrpělivosti své. Hodnostářům a dru­žině a radám svým byl takto obtížným; 1 my­slím, že se to stávalo buď z přirozené povahýneb ochabnutí mozku neb z mnohonásobnéhozaměstnání, kteréž věci 1 nábožné lidi k ne­trpělivosti popouzejí. Nebo stávalo se to aspoňvelebným soudem boha, jenž uděluje milým svýmozdobu cností mnohých co do některých s pro­střednosti je nechává zápasiti, aby tím horlivějive svaté pokoře se cvičili. Tak Eliáš dokázavstálost vroucí horlivostí utekl před hrozbamiženy Jezabely; tak Petr chodiv po rozvlněnémmoři hrozi se vání prudkého větru; tak Paveluzřev tajnosti třetího nebe od ďábla poličkovatise dává; to všecko děje se, aby bidný člověknemoha překonati převrácenost svou, 00. jestsám sebou, poznal a v dobrých skutcích svýchdar boži shledával. Horlivostí u víře a nábo­ženství i touhou po jednotě cirkevní hořel ne­málo. Neboť v čas rozštěpení věren zůstal svatéřímské církvi a odštěpence podle možnosti z die­cese své vyháněl; tak Kunše děkana Vyšehrad­

ŽIVOT JANA Z JENŠTEJNA,

ctae Romanae ecelesiae exstitit, et schismaticospro posse a sua dioecesi effugauit; nam et Čun­ssonem *)Wissyegradensem et Hynconem *), Pra­gensem decanum schismaticos, Hynconem capti­uando, alterum inseguendo perturbauit. Propterguod non modicas molestias est perpessus. Huiusschismatis futuri habuit reuelatam visionem, etpraedixit futuram, et ad instantiam papae Ur­bani VI*) soripto tradidit, et in sua turri Pra­gae depingi ordinauit. Nam sibi mortis minaeincutiebantur, ad guam se desideranti animopraeparabat.

De tribus virtutibus theologicis et aliis.Cap. XVII.

Virtutibus etiam theologicis, guibus praeci­puus cultus diuinae religionis exercetur, fidevidelicet, spe et charitate, ipse mentis suae an­choram solidauit, ut in omnem euentum in hisstaret inconcussus; etsi in aliis guasi In maritentationum emergentium fluctibus agitari opor­teret, nullo modo tamen de salute voluit dubi­tare dicensgue: cur in his velim dubitare, guaedominus dignatus est sua pollicitatione solidare ?A iuramento se continere cupiens grossum unumdare proposuerat, guisguis eum vocabula 1iura­menti audisset nominare. Ad singularem guoguevireginem Mariam, omnium tutum refugium, sin­gulari deuotionis ferebatur affectu, ut molestetulisset, si guis ei aeguari in amore Mariae vir­ginis voluisset. Inde benedictum nomen dominiIesu et gloriosae virginis Mariae cum tanta re­uerentia audire consueuerat, ut si illa mellifluanomina sedens audisset, mox ob reuerentiamassurgeret; si vero stabat, biretum deponens decapite deuote oculos in coelum eleuabat. In ho­ris Vero Canonicis, nocturnis pariter et diurnis,memoranda nomina omni veneratione dignissima,dum ipse proferebat, vel prolata audiebat, etiamin campis genu flexo reuerentiam exhibebat. Adhoc etiam alios datis XL dierum indulgentiis in

ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO. 463

ského a Hynka děkana Pražského, prvního se­sazením, druhého zajetím potrestal. Proto bylomu snášeti nemalé nepříjemnosti. Budoucího roz­štěpení tohoto měl zjevení 1 předpověděl je,a k naléhání papeže Urbana VI sepsal, ve svépak věži v Praze vymalovati dal. Neboť již hro­zila mu smrť, na kterou s toužebností se při­pravoval.

O jeho třech cnostech božských a jiných.Kapitola XVII.

Také cnostmi božskými, v nichž hlavně zá­leži vyznávání náboženství božského, totiž vírou,nadějí a láskou kotvu ducha svého upevnil, abyproti všelikým příhodám ostal neporušen. Ačkoliv jiných věcech vyskytujícím se pokušením jakovlnami moře býval zmitán, přec o spasení svémpochybovati nechtěl říikávaje: „proč bych po­chybovati měl o tom, co ráčil pojistiti slibemsvým pán?“ Chtěje se zdržovati přísahání usta­novil, že dá každému groš, kdo od něho uslyšíslova přisahy. Také k panně Marii, jistému toútočišti všech, Inul s obzvláštní nábožnosti, takže by se byl mrzel, kdyby byl se mu chtělněkdo rovnati v lásce k Marii panně. Protožblahoslavené jmeno pána Ježíše a panny Maries takovou uctivosti slýchati zvykl, že uslyševsotva tato sladká slova sedě z přílišné ucti­vosti ihned vstával; stál-li právě, sňav birets hlavy nábožně oči k nebi pozdvihl. Při hodin­kách jak nočních tak denních paměti hodnájmena tato vši uctivosti hodná pronášel-li sámnebo jiné pronášet slyšel, třeba by byl na poli,poklekl. K tomu měl také jiné uděliv 40Odenníodpustky těm, kteří pokleknou uslyševši přihodinkách jmena tato. "Také hned na počátkusvého obrácení obrazy Krista, blahoslavené Ma­

1) Kuneš čili Konrád z Veselé nástupce Viléma děkana byl děkanem Vyšehradským v I. 1374—1379;r. 1377 byl poslán Karlem IV do Říma, když se jednalo o volbu syna jeho Václava za krále Rímského. Kdyžpak se přidržel Klementa VII proti Urbanovi VI, byl děkanství zbaven. — *) Hynek Kluk rodem z Klučova bylr. 1372 farářem ve Mšeně a od r. 1374-——1380 děkan, kteréžto hodnosti byl zbaven z tétéž příčiny jako Kuneš,děkan Vyšehradský. — *) Urban VI papežoval od r. 1378— 1389; proti němu byl za papeže zvolen v AviňoněKlement VII, jenž zemřel r. 1394.

13

464

horis omnibus canonicis ad auditum horum no­minum flectentibus prouocabat. Etiam cito postconuersionis primordia imaginibus Christi et Ma­riae venerandae et aliorum sanctorum tantamexhibebat reuerentiam, ut propter naturales ex­pulsiones et corporales necessitates ibi iacereformidaret, ubi crux vel imago sancti alicuiushabebatur.

De fama eius, et magnificentia operum eius.Cap. XVIII.

Pro huiusmodi ergo exercitiis ab uniuersismagnus acelamabatur, sanctus reputabatur, itaettlam, guod ordinis Carthusiensis XI priorestantae auidi famae hominem videre cuperent,et capitulo generali recedentes in Rudnicz eun­dem visitauere; et non modice aedificati et ho­norifice pertractati ad propria redierunt. Huiusmemoriale 1ussit in turri Rudnicz per picturamet scripturam diligentius annotari.

De imstitutione festi visitatioms.Accedit ad cumulum suae deuotionis et

famae, guod festum visitationis laetabundae vir­gimis Mariae procurauit institui et solemnitercelebrari. De guo primum cum guibusdam de­uotis tractans, et guibusdam etiam reuelationi­bus instigatus, tempore paschali in die s. Vitalisin dioecesi sua tenendum decreuerat cum tribuslectionibus. Demum apud Urbanum VI finaliterapud Bonifacium IX *) multiplicatis vicibus egit,et obtmuit per multiplicatas bullas confirmariet indulgentiis insigniri. Pro guo festo ipsemethymnos, orationes, officium missae composuit etdictauit. Et guamuis tunc magister reputatissi­mus Albertus“) impugnare festum conaretur,scripsit tamen contra eum, et multis, ut potuit,suas rationes rationibus elidebat. Finaliter sibiinfirmanti per praepositum Rudnicensem inti­mauit, ut a virginis Mariae derogatione guies­ceret, alioguin eiusdem virginis erga se indigna­tionem pertimescere oporteret; guod factum fuisseasseritur. Nam die assumtionis Mariae de hacluce subtractus, linguae suae eiectione horridum

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

rie a jiných svatých v takové uctivosti měl,že pro tělesné potřeby tam se bál ležet, kdekříž neb obraznějakého svatého se nalezal.

O pověsti jeho a velkoleposti děl. Kapitola XVIII.

Pro takovéto počínání ode všech za vel­kého byl vyhlašován, za svatého považován,tak že 11 převorů řádu Kartůzského dychtivitak velké pověsti člověka toho spatřiti si přáli,a vracejíce se z generální kapitoly v Roudnicijej navštívili; nemálo povzbuzeni a poctivě po­hostěni navrátili se domů. Památku toho dal

ve věži Roudnické malbou a nápisem bedlivězaznamenati.

O ustanovení svátku navštívení panny Marie.

Nábožnost a slávu svou dovršil tim, žesvátek navštívení blahoslavené panny Marieustanovil a slavně světiti rozkázal. Pojednavo tom prvé s některými muži nábožnými a ja­kýms zjevením k tomu pobádán nařídil, abysvěcen byl v diecési jeho v čas velkonoční naden sv. Vitalise s trojím čtením. Potom u pa­peže Urbana VI a konečně u Bonifacia IXmnohonásob o to vyjednával a mnohonásobnýmibullami obdržel toho potvrzení a udělením od­pustků vyznamenání. Pro tento svátek sám slo­žil a napsati kázal hymny, modlitby a službumešní. I ačkoli Vojtěch, mistr tenkrát nejzna­menitější, proti svátku tomu brojiti se jal, se­psal spis proti němu a mnohé důvody jeho,jak mohl, vyvrátil. Konečně nemocnému po pro­boštu Roudnickém vzkázal, aby rušení svátkupanny Marie nechal, jinak že musi se bátihněvu téětéž panny. I stalo prý se tak. Neboťna den nanebevzetí panny Marie z tohoto světasešel; i bylo hrozno podívání na mrtvolu jehos vyplazeným jazykem. Když potom ctihodný

1) Bonifac IX byl papežem od r. 1389—11404. —Časopis Musea král. Českého r. 1872.

2) Albertus Ranconis ab Ericeno zvaný, srovnej o něm

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

videntibus spectaculum praeferebat. Etiam in­super dum reuerendus pater ratione legationisMisnensis visitasset dioecesim, ubi primum epi­scopatus functus fuerat officio, ibl in choroa parte sinistra altaris summi in honorem s.Wenceslai ') et aliorum patronorum Boemiaeerexit altare, pulchrogue dotauit apparatu, etper ommnesprouincias suae legationis festum S.Wenceslai inclyti ducis Boemiae cum octauisinstituit celebrari. Anno domini 1385 MariaeNiuis memoriam synodaliter instituit; praesen­tationis guogue memoratae gloriosae virginmsMa­riae solus tenuit et teneri voluit. De compassioneetiam eiusdem b. virginis oficium recollegit. Dumvero ecclesiam Lutomisliensem visitasset, et ibimulta mirabilia fieri dicerentur ad memoriambeati Victorini martyris eiusdem martyris fes­tum in sua dioecesi Pragensi sub IX lectioni­bus instituit celebrari. Octauam guogue tenerimandauit virginis eximiae Catharinae. Hoc guo­gue insigne praeconium laudis, guod Pragensisecelesiae chorum ipse dedicauit “), dedicationemguogue ab antiguo inolitam et tentam in dieIeronymi, ipse transportauit in diem Remigii,ut venerandi Ieronymi doctoris memoria agere­tur. Corpus nihilominus memoratae ecclesiae ipse1ecto lapide primario fundauit*) cum inclyto prin­cipe Wenceslao. In ipsa vero dedicatione eun­dem regem Wenceslaum Romanorum et Boemiaeinuitauit. Šed dum regia maiestas hulus inuitataedeclinasset affectum, larga beneuolentia inuitan­tis in pauperum necessitates liberaliter se effu­dit. Nam pauperibus sexingentis inuitatis, pran­dium suum inopibus erogauit, Nec hoc modicehonori suo famulatur, guod iurisdictionem guo­gue in ecclesia Ratisponensi sibi iure legationissubiectae a. d. 1986, dominica Úantate“+) ipsesuscepit; ipstus Ratisponensis ecclesiae episcoplsententia s. Volfgangi impleta est, gui ferturintimasse sancto Wenceslao, dum postularet a seecelesiam Pragensem nuper erectam consecrari:fili, ecclesiam hanc video in conspectu dei essein metropolim sublimatam.

465

otec co legát navštívil diecési Míšenskou, kdežprvé byl biskupem, zřídil tam v choru po levéstraně hlavního oltáře ku cti sv. Václava a jinýchpatronů českých oltář a bohatě ozdobil, i nařídil,aby ve všech krajinách legace jeho svátek sv.Václava, slovutného vévody českého, i s oktavemslaven byl. Leta páně 1385 ustanovil na synoděpamátku panny Marie Sněžné; pak svátek obě­tování zpomenuté blahoslavené panny Marie svě­til sám. Také složil modlitby a obřad 0 spolu­utrpení tétéž blahoslavené panny. Navštíviv pakdiecési Litomyšelskou a uslyšev tam mnohozázračného o blahoslaveném mučeníku Viktorinunařídil světiti svátek téhož mučeníka s devate­

rým čtením ve své diecési Pražské. "Také oktávsv. panny Kateřiny slaviti kázal. Také to jestobzvláštní jeho sláva, že chor kostela Pražské­ho sám posvětil; posvěcení pak ode dávna ob­vyklé a odbývané na den sv. Jeronyma přeložilna den sv. Remigia, aby slavena byla památkactihodného učitele Jeronyma. Nicméně založiltaké se vznešeným knížetem Václavem loď zpo­menutého kostela položiv sám základní kámen.Při této slavnosti pozval téhož Václava, králeřímského a českého. Než když milost královskálaskavého pozvání tohoto nepřijala, vylila se hojněštědrá dobrotivost zvoucího na potřebné chudě.Sezvav totiž 600 chudých udělil oběd svůj nu­zným. Také to posloužilo mu k nemalé cti, žeprávomoecnosti v diecési Řezenské sobě právemlegace podrobené leta páně 1386 v neděli Can­tate sám se ujal. Tak vyplnil se výrok sv.Wolfganga, biskupa Řezenského, který prý řeklsv. Václavu žádajícímu, aby nedávno vystavenýkostel Pražský posvětil: „synu, kostel tentovidím před tváří boží na metropolitní pový­šený.“

1) Srovnej o tom list jeho, r. 1380, 26 března daný, Balb, Misc. Dec. I, lib. VI, 108. — ?) Stalo se tor. 1385, na den sv. Remigia (1. října), — *) 1392, 2. Jun. — *) 20. května.

466

De resignatione archiepiscopatus, et consummationeet morte eius. Cap. XIX.

In hoc guogue notabile suae resignationisreliguit memoriabile monitum. Nam anno domini1397 ') ob causas, guas seripsit in duobus li­bellis cuidam ciui Venetorum, et in epistolanobili domino de Rosenberg, cedens archiepis­copatui, venerabilem patrem Wolframum soro­rlum et successorem suum, litteris apostolicisprocuratis, per se in die visitationis *) gloriosaeet gloriosissimae et dulcissimae virginis Mariae,in festo a se instituto, promulgato et sua dili­gentia a sede apostolica confirmato, tertius guar­tum in sede primum archiepiscopum consecra­uit, et in eum flentibus flectibus guibusdamtanguam Aaron im Eleazarum suae dignitatisinsignia transportauit. De guo etam In suofinali testamento hoc memoriale dereliguit, intercetera ita ad papam secribens Bonifacium IX:„Zelo ductus misi petens, potius bene cedereguam male regere. Propter guod bis exulaueram ;et guia nec papa me iuuare potuit, destruereecclesiam nimirum formidabam, non propter per­secutiones, guas saepe affectabam, et iratummihi deum oredebam, guando vidi mihi mun­dum blandiri. Filio vero sororis cessi, guod protune alium sic aptum non inueni, et tyrannumintrudi timui: nec solum ad preces meas, sedetlam ad preces domini Wenceslai, regis Boemiae,et domini Ioannis ducis, fratris sui, petitiones.Et guidguid tamen in his excessi, peto mihi abomnibus indulgeri.“ Utinam nulli praecise, sedvoluntarie cedens parentelae, debitis ecelesiamnon inuolujsset et prouisionem minime regui­sisset. Intendebat tamen guasi am liber solita­riam et eremiticam vitam ducere in castello,guod sibi ex auctoritate apostolica prouisumfuerat, aut more s. Adalberti martyris alis con­uertendis gentibus praedicationi insistere. Auodtamen congrue efficere non poterat, voluit pere­grinari ut sancta Brigitta pro tune canonisata,guod verbum secretum ultimum ab eo habui,gui haec scripsi. Videns in guiete pericula mo­nitum hoc habuit se apostolicae sedi praesen­tare, et in guantum utilis reputaretur, diuinae

ŽIVOT JANA Z JENŠTEJNA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

O vzdání se arcibiskupství, posledních dnecha smrti jeho. Kapitola XIX.

Také vzdáním se důstojnosti arcibiskupskézanechal znamenitou a poučnou památku. Ne­boť leta páně 1397 za příčinami, jež vypsalve dvou knížkách jistému měšťanu Benátskémua v listu urozenému pánu z Rožmberka, vzdal sehodnosti arcibiskupské ; 1 posvětil ctihodného otceWolframa, sestřence a nástupce svého, opatřivna to list apoštolský, na den navštívení blaho­slavené panny Marie, ve svátek od něho usta­novený, vyhlášený a k nalehání jeho od stoliceapoštolské potvrzený, třeti arcibiskup čtvrtého,ale toho jmena prvního, a přenesl naň jakoAron na Eleazara oznaky svého důstojenství.O tom také v poslední své vůli tuto paměťzachoval píše mezi jiným papeži Bonifaciovi IXtakto: „Horlivostí pobádán poslal jsem žádajeraději slušně odstoupiti než špatně vládnouti.Proto dvakrát z vlasti jsem odešel; ale protožeani papež mi pomoci nemohl, bál jsem se velmipohromy církve; nikoli za příčinou pronásledo­vání, po němž často jsem toužil, domnívaje se,že bůh se na mne hněvá, viděl-li jsem světpochlebovati sobě. Však synu sestry své po­stoupil jsem důstojenství, poněvadž na ten časjiného tak schopného jsem nenalezl a poněvadžjsem se obával, aby ukrutník se nevetřel:; nežnestalo se to pouze k prosbám mým, nýbrž takék prosbám pana Václava, krále českého, a k žá­dostem pana Jana vévody, bratra jeho. Přecačli jsem v něčem při tom pochybil, žádám zaodpuštění všech.“ Kéž by byl žádnému skute­čnému příbuzenstvu neustupoval, nýbrž dobro­volnému, kéž by byl na cirkev závazky ne­uvaloval a zaopatření nevyhledával! Jako mužsvobodný zamýšlel samotářský a poustevnickýživot vésti na hradě, který mu povolením, apo­štolským postoupen byl, aneb za příkladem sv.Vojtěcha mučeníka oddati se kázaní na obrá­cení jiných národů. Toho však slušně vykonatinemoha chtěl do ciziny se odebrati jako svatáBrigitta toho času svatou prohlášena. Toto tajem­ství slyšel jsem naposled od něho já, kterýtoto pišu. Vida v pokoji nebezpečenství měl za

!) Má býti 1396. — ?) 2. července.

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

voluntati se totaliter recommittens, se laboribusofferre pro sancta ecclesia cogitabat, ibigue mo­ram trahens in patriarcham Alexandrinum ex­stitit sublimatus. In infirmitate ultima etiamconstitutus, dum per se diuina agere non vale­ret, pro se communicaturo. hostiam 1iussit appo­ni; ministro suo, gui hoc retulit, dicente sibi:pater, tamen bibistis post medium noctis infir­mitate cogente, respondit: guidguid sit de bibi­tione, venerabili sacramento carere non valeo.Sicgue in die corporis Christi a. d. 1400 *) cumtheologiae magistro Mauritio conferens de illoverbo: o guam suauis est domine spiritus, guae­rebat: an corpus Christi possit dici spiritus?diem clausit extremum, illud inaestimabile sa­cramentum habens pro viatico, guod habuit prosolatio, dum ageret in humanis.

De miraculis per eum aut circa eum factis.Cap. XX.

Mirificauit etiam dominus sanctum suummiraculorum pluribus insigniis. Nam de annodomini 1383 a guadam puella in vigilia natiui­tatis dominicae daemonia expulit in ecclesiaPragensi. Peractisgue missarum solenniis nonprandens in eodem die latino sermone praedi­cauit. Item dum suae legationis visitasset pro­uinciam, siccitate non modica terram adurente,ad guamcungue ciuitatem nocturnum habiturusdeclimnanit, cum pluuiae benedictione aduenit.Unde merito sibi acclamabatur: felicem vere,práeelecte praesul etc. In Tyn guogue Horssisconstituto, dum prae valida grandinum descensi­one omnes fruges concussae viderentur, capel­lanus suus Boysyeboha dictus in verba guasiblasphemiae et impatientiae prorupit, guem acri­ter redarguens graul nihilominus sibi iniunctapoenitentia eundem ad orandum monuit et seorationi sollicite dedit. Et cessante turbine om­nes archiepiscopales agri intacti reperti sunt,guamuis alibi per agros magni acerul cumulataegrandinis viderentur. Ferebatur guogue: annodomini 1383 circa festum Barnabae dum exmandato regis bona sua episcopalia inuadeban­tur, guidam laete etiam cum fistulatoribus bona

467

svou povinnost apoštolské stolici se představitia pokud by uznán byl za schopna, podávajese úplně do vůle boži pro svatou církev na­máhání podstoupiti zamýšlel; 1 zdržuje se tampovýšen jest za patriarchu Alexandrijského.V poslední nemoci své nemoha sám služby božívykonávati dal si podati hostii k přijímání.I řekl mu sluha jeho, který to vypravoval:„Vždyť pak pil jsi, otče, po půlnoci, ana cho­roba tě nutila“ Odpověděl mu arcibiskup:„Z piti ať pojde cokoli, bez velebné svátostibýti nemohu.“ Takto na den božího těla letapáně 1400 rozmlouvaje s mistrem bohosloví Mau­riciem o. onom místě: „o jak sladký jest, pane,duch“ tázal se ho, možná-li nazývati tělo Ki­stovo duchem. V tom skonal posilněn na cestuonou neocenitelnou svátosti, jež mu bývala útě­chou za živa.

O zázracích skrze něho neb okolo něho sběhlých.Kapitola XX.

Oslavil také pán svatého svého mnohýmiznamenitými zázraky. Neboť leta páně 1585přede dnem narození páně vypudil v chráměPražském z jedné dívky zlého ducha. Téhoždne vykonav slavnou mši, aniž by posnídal,kázal latinsky. Dále navštiviv kdys jednu die­cési legace své, kde nemalým suchem zeměbyla vypráhlá, do kteréhokoli města na noclehse uchýlil, všady přinášel požehnání deště. Protoprávem voláno naň: „šťasten, vyvolený arcibi­skupe“ atd. Když za pobytu jeho v HoršověTýně silným krupobitím všechno osení potlučenose zdálo, kaplan jeho jmenem Bojseboha v slovarouhání a netrpělivosti vypukl; i pokáral jejostře a uloživ mu za to přísné pokání k mo­dlitbě ho napomenul, a sám jal se horlivě mo­dliti. Když povětří přešlo, shledána jsou všechnapole arcibiskupská bez pohromy, ačkoli jindena polích veliké hromady krup viděti bylo.Také tento případ se vyprávěl. Když leta páně1383 okolo sv. Barnabáše na rozkaz krále statkyjeho arcibiskupské pleněny byly, dali se takéjistí lidé s těmi, kteří k tomu vybizeli, veseledo plenění statků v Kyjich. Když jeden z nichchystal se vystřelit z tak zvané pušky, roztrhla

1) 17. června.

408

in Kigen inuaserunt. Sed guidam, dum se prae­pararet ad iaciendum de instrumento, guod puss­ka dicitur, mox illa fracta et scissa lacere vo­lentis unam aurem amputauit, et seguenti diea praesentibus per mortis sublationem vulneri, etspoliis finem imposuit; animalia guogue, guaeabigebantur, ultra paruulum fuuium nullatenustransgredi voluerunt. Anno domini 1385 postofficium in die Assumtionis Pragae in ecolesiasua peractum, venit in Rudnicz, ubi ignis egres­sus plateam dictam Hassa') cum parte ciuitatisnouae miserabiliter concremauit. Ouod ubi ve­nerabilis pater vidit, lacrymas fudit, pro populoorauit, et campanas pulsari fecit pro instantipericulo, et ut ipse post et capellanus suusMathias retulerunt, mox ignis stetit, nec ultraetiam contiguas domos accendit. Sed ubi a pulsucessatum est, mox iterum ignis ut sagitta volansvicina accendebat, et iterum sonantibus campa­nis ignis a sul incendii impetu conguieuit. Adaguod ego aestimo merita pontificis fulsse nonminime suffragata. Etiam ab eo leuiter prolataverba et praeter intentionem per effeotum com­plebantur. Nam cum in Norimberga Bambergen­sis dioecesis cum familia moraretur, regem guo­gue Romanorum et Boemiae, culus erat cancel­larius, in castrum Rotenberg visitare voluisset,famosus doctor decretorum Kunsso*“)petit, utbenedictionem praeoraret familiae recessurus, gui100ose dixit: benedicat vos diabolus et maledi­cat deus; eodem doctore dicente: verba episco­palia non sunt iocaliter recipienda, non reuocatisverbis recessit. Post culus recessum seditio to­tis ciuitatis contra familiares suos orta est, etaliguibus vulneratis omnes enim in periculo fue­runt non modico constituti.

ŽIVOT JANA Z JENŠTEINA, ARCIBISKUPA PRAŽSKÉHO.

se tato a utrhla mu jedno ucho, načež druhéhodne zemřel; i byl.konec plenění. Také doby­tek, Který odháněli, přes maličkou říčku nikte­rak přejíti nechtěl. Když leta páně 1385 vy­konav na den nanebevzetií služby v chrámě svémPražském přišel do Roudnice, vyšel oheň a ztrá­vil ulici nazvanou Hasa s části nového města.Spatřiv to ctihodný otec, proléval slzy, za lidse modlil a zvomiti dal na poplach; a jak onsám potom a kaplan jeho Matěj vypravovali,ihned oheň se stavil a blízké domy dále ne­chytaly. Než když přestali zvonit, hned opětoheň letě jako šípka sousední domy zapaloval;jakmile pak znova zavzněly zvony, oheň v prud­kosti své ochabl. K tomu myslím nemálo po­máhaly zásluhy arcibiskupovy. Také lehkovážněa bez úmyslu pronešená jím slova skutečněse vyplnila. Neboť když v Bamberské diecésiv městě Norimberce -s družinou se zdržovala krále římského a českého, jehož kancléřembyl, na hradě Rotenburku navštiviti chtěl,žádal jej slavný doktor práv Kuneš, aby majeodejíti udělil družině napřed požehnání. I řeklon žertem: „Požehnej vás ďábel a lajiž vámbůh.“ Když pak podotkl týž doktor: „slovaarcibiskupská nelze miti za žert“, neodvolalslov těch a odešel. Po odchodu jeho strhlo sepovstání celého města proti družině jeho, ně­kteří jsou poranění, všichni pak v nemalémoctli se nebezpečenstvi.

1) Hasa jest část města Roudnice na levém břehu Labe v tak zvaném židovském městě. Na levé straněv stráni stojí hospoda se zahradou, která od pradávna jmenuje se Hasa, odkud pěkný výhled do Polabiny.O něco doleji odděluje se z ulice Židovské menší ulička k Židovicům, které se dosud říká „Malá Hasa“. —2) Kuneš z Třebovel. Kuneš z Třebovel byl kanovníkem od r. 1379, od téhož léta vikářem generálním arcibiskupa,od r. 1388 kustodem kapitoly Pražské, od r. 1408 skolastikem Olomúckým.

SEZNAM

Abazgové 32.Abiron 49.Adalbert, arcibiskup Děvínský, 236,

239, 268, 314, 316.Adilburka, matka sv. Vojtěcha, 231.Adrian, papež, 35.Afrika 26.Agarjané 1, 8, 11, 72.Agathon, papež, 49.Aibanský kardinál 413, 426.Albert, převor Kartúzský, 459.Albertus Rancoms ab Ericino, viz

Vojtěch.Alexandr, strom tak zvaný, 25, 54.Alexandrijský patriarcha 439, 467.dlpy 256, 327, 328.Altahy, klášter, 337—340.Amavrius, panovník Saracenský, 10.Anastasius, bibliotekářVatikánský, 35.Anatohus 41.Andromcus, apoštol Pannonie, 69.Angelar, učenník sv. Methoda, 78, 90.Anka, kajicí se nevěstka za času Mi­

liče, 420.Anomosové, kacíři, 82.Antomus 60.Aguila, překladatel starého zákon

do řečtiny, 15,Arabové 32.Arius 41.Armén 32.Arnošť z Pardubic, rytíř, otec Arno­

šta arcibiskupa, 388.Arnošt z Pardubic, arcibiskup Praž­

ský, 387—400, 404.Arsentus, biskup, 35, 60.Askrikus, opat kláštera Meziříčského,

231.Athény 286.Sv. Augustin 32, 191, 200.Avignon 411.Babylon 169.Bardas, ujec císaře Michala a pří­

znivec Fotije, 27.Basilius, císař Řecký, 70. — svatý,

247, 283.Bavory (Bavorská země) 185, 215.Benátky 31. B., ulice v Praze, 418,

466.Sv. Benedikt, zakladatel řádu téhož

jmena, 246, 258, 278, 287, 296,321, 329. B. vůdce Latinniků v klá­šteře sv. Bonifáce, 283. B. soudruhsv. Vojtěcha, 261. B. mnich v klá­šteře Kasinském, 182.

Bohemia, v. Čechy.Bohuš, soudruhsv. Vojtěcha, 232, 233.

JMEN OSOBNÍCH A MÍSTNÍCH.(Číslo znamená stranu.)

Bojseboha, kaplan arcibiskupa Janaz Jenšteina, 467.

Boleslav, bratr sv. Václava, 125, 126,128, 129, 131—135, 157, 158, 160,161, 186. Boleslav II, vévoda Ce­ský, 288, 289. B. vévoda a králPolský, 205, 206, 216, 234, 259,288, 292, 294, 310, 311, 312, 380.B. město, 173.

Bomifác IX, papež, 464.Sv.Bomface a Alexia kostel na Aven­

tinu 248, 279.Bononte 388, 391.Boris, kniže Bulharský, 78, 81.Bořivoj, kníže České, 106, 107, 111,

114, 115, 118, 120, 123, 144, 192,193, 209—204.

Brod Český 394.Broumov 399.Bruno, kněz kaple krále Otty III,

255, 327.Břetislav, vévoda Český, 343, 354, 358.Břetislav, kníže České, 365.Břevnov, klášter, 346.Budeč 125, 149, 188, 205.Budišín 396.Bulhaři, Bulharská země, Bulharsko,

70, 72, 74, 76, 92, 101, 191, 200.Cařihrad 4, 26, 41, 74, 88, 96, 100, 101.Casinský klášter, v. Kasinský.Celestýn, papež, 371.Celestýn 41.Sv. Cyril 1—107.Cyrus Alexandrinský 42.Čechy, Češi,Česká země, České krá­

lovství, 107, 113, 127, 155, 144,148, 157, 192, 195, 196, 202, 212,215, 3183, 330, 349, 368, 369, 372,374, 389, 392—394, 396, 427, 432.

Český les 340.Ceský Brod 349.So. Demetrius, patron Soluňský, 51.Dětleb, kanovník Pražský, 424.Dětřich, Miličův průvodce do Říma,

412, 413, 414.Děvín 237, 268, 276, 284, 314, 448.Dionysius Areopagita, mučenník, 280,

287.Drahomíra, manželka Vratislavova,

127, 128, 135, 144, 204.Dunaj 92, 272, 312.Dunajská země 51.Durans, biskup, 284.Kfesus 41.figypťané 32.Sv. Emram 130.

Bunommos, biskup Kyzický, 82.

Eutyches 41.Bloriacum (Fleury), ve Francii, 258,

287, 329.Filská zem, krajina v Krimu, 25, 54.Formosus, biskup, 35.Fotius, patriarcha Cařihradský, 4.Frankové, Franská země, 82, 83, 89,

90, 92, 189, 225, 254.Gallové 286.Gaudericus, biskup, 35.Gaudentius, bratr a průvodce sv. Voj­

těcha, 232, 242, 246, 249, 261—263, 296, 297, 308, 318, 328, 331.

Gdansko (Danzig) 260.Gelinge, klášter, 337, 338.Georgie 95.Germame 170, 235, 272, 313, 396.Godehard, opat, 837, 338, 340.Gorzad 78, 81, 85, 86, 88—90.Gothové 32.Gumon, vrah sv. Ludmily, 195. V.

Kovan.Hadrian, papež, 45, 65, 69, 78, 97,

103.Hally, město v Sasku, 312.z Hasenburka Vilém, děkan kapituly

Vyšehradské, 408.Helfenburk, v. Hrádek u Ouštěku.Helena, císařovna Byzant., 128.Henno, kněz, učitel sv. Vávlava, 183.Hersfeld, klášter, 337.Hildebald, biskup, 255.Hněvsa, vrah sv. Václava, 126, 132.Hnězdno 234, 292, 305—308, 311, 312.Hodyně, ves, 118.Hofarta, přechovatelka nevěstek, 418,

419.Honorius, biskup Římský, 42.Horšův Týn, v.'Týn Horšův.Hradec nad Vltavou čili Levý 193,

203.Hrádek u Ouštěku

457, 462.Bl. Hroznata 369—383.Hroznětín 380.Humi, v. Uhři.Hynek, děkan Pražský, 463.Chalcedon (Charcedon) 41.Cheb 380.Cherson, město na Krymu, 11, 25,

93, 100.Chorvaty 133.Chotěšov, Chotěšovice 369, 3%4, 3850.Chotouň (Chotůň) ves, 349, 361.Chýnov 394.Iberové 32.Idebald, biskup, 327.

447, 451, 456,