18. 1

1. 2

011

/ č. 4

6 / s

amo

stat

ně

nep

rod

ejn

é

Juwana Jenkins

Bluesová královna z Vinohrad

Pátek

OBSAH

Dobré zprávy:Osudové posedy

Rozhovor:Juwana Jenkins, bluesová královna z Vinohrad

Manželky premiérů:Olga Fierlingerová byla Francouzka. Její muž nás prodal Stalinovi.

Sonda:Nový Leonardo. Fantastický příběh obrazu ukrytého pod vrstvou přemaleb.

Téma:Prý naše děti špatně mluví? Odpovídá logopedka Dana Kutálková.

Reportáž:Svatá smrt alias Holčička s kosou. Modlí se k ní miliony lidí.

Auto:Ford Focus kombi.

Na cestě:Já a moje malá prsa; na okraj jedné konference

Písnička:Wanastowi Vjecy: Tak mi to teda nandey

Komerční příloha:Auto - trendy

+ Program TV na celý týdense sloupky osobností: Kačer • Franz • Bednářová • Bosák • Rynda • Štindl • Špátová

3P Á T E K L I D O V Ý C H N O V I N

Zní to příjemně, když takhle našinec občas uslyší vyprávět někoho, jako je americká zpěvačka Juwana Jenkins,

jak se do Prahy hned na první pohled zami-loval a nemohl si pomoct, zůstal v ní žít. Je milé poslouchat, jak tuto Američanku stále okouzlují barokní tvary a gotické věže měs-ta, jak prostě podlehla jejím sto až osm set let starým půvabům.

Našinec pak má příjemnou, povznášejí-cí potřebu podlehnout jim taky. Znovu. Na chvíli. Je zkrátka hezké vědět, že vedle po-litických a ekonomických uprchlíků máme i nějaké kulturní přistěhovalce. Je to hezké vědět hlavně proto, že jich je poslední do-bou po čertech málo.

To si našinec uvědomí, když Juwana Jen-kins zmíní, že hrála v pražském divadelním souboru anglofonních expatriotů BlackBox.

No jo, skutečně, takový soubor existo-val. A vedle něj ještě jeden, Misery Loves Company. Kulturních přistěhovalců z ang-licky mluvících zemí tu bylo ještě tak před patnácti lety tolik, že to stačilo na existenci dvou divadelních souborů s pravidelným programem v důstojných divadelních sá-lech (Misery, pokud vím, hrála v Celetné).

Vždycky jsem byl zvyklý vidět v kultur-ních přistěhovalcích měřítko kulturní při-tažlivosti daného místa. O Praze, která se úspěšně transformovala na provinční skan-

zen historické architektury s výčepem piva, se toho už napsalo dost. Je to samozřejmě pravda. Nejodvážnějšími tvůrci nové tváře Matky měst jsou dnes lobbisti prosazují-cí demolici budov na Václavském náměstí nebo budování gigantických tunelů s kach-líkovou výzdobou.

A stejně jako ostatní rezervace je i ta praž-ská památková atraktivním cílem pro ví-kendové turisty, ale poměrně nevhodným místem k tomu, aby se v ní člověk pokoušel usadit. Zvlášť když se ta rezervace přes den mění v pouťový stánek s kýčem.

Ale co s tím? Za to, kam Praha dospěla, může našinec úspěšně vinit ty, co ji vedou a vedli. Jenže těžko jim už může vyčítat, že město ztratilo kouzlo, které sem všechny ty anglofonní kulturní přistěhovalce na počát-ku devadesátých let přivedlo, kouzlo místa za právě spadlou železnou oponou, přitažli-vou kafkovskou zpustlost a lehkou anarchii státu, který právě znovu vzniká.

Ale hlavně si myslím, že našinců, kteří by si přáli, aby Praha byla místem kulturních přistěhovalců, je výrazná menšina. Bojím se, že většina z nás se do provinčnosti na první pohled zamilovala. A když se našinec trochu snaží, je to láska opětovaná.

Ondřej Formánekredaktor Pátku

Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí magazínu a zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři:

Veronika Bednářová, Honza Dědek, Ondřej Formánek, Alena Plavcová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Adresa:

AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s. r. o. Magazín je prodejný jen

s deníkem Lidové noviny.

Až donedávna všichni předpokládali, že se

dochovalo pouze čtrnáct pláten Leonarda da Vinci. Teď byl však

pod vrstvou přemaleb objeven Leonardův

Žehnající Kristus.

Více na str. 18.

6 ROzHOVOR

Bluesová královna z Prahy Juwana

Jenkins

12 MAnŽELKy PREMIéRů

Manželka zrádce Olga Fierlingerová

18 SOnDA

nový Leonardo: Fantastický příběh

obrazu

22 TéMA

Proč děti špatně mluví? Odpovídá

logopedka Dana Kutálková

28 REPORTáŽ

Miliony lidí se modlí ke Svaté Smrti

34 AUTO

Ford Focus kombi

35 nA CESTě

Já a moje malá prsa

36 PÍSnIČKA

Tak mi to teda nandey

39 AUTO TREnDy

Komerční příloha

Foto na titulu: Viktor Chlad

Kouzlo provinčnosti

editorial

22 P Á T E K L I D O V Ý C H N O V I N

téma

Podle Dany Kutálkové mnoho dětí vůbec nechápe, k čemu je mluvená řeč. Jsou zvyklé, že ukážou prstem – a rodiče hned pro požadovanou věc skočí.

23P Á T E K L I D O V Ý C H N O V I N

S logopedkou Danou Kutálkovou o lezení po stromech, módě dvojjazyčné výchovy a o tom, proč mluvíme čím dál hůře. 

Veronika Bednářová, foto Tomáš Krist

Proč děti špatně

mluví?O  problematice  oboru,  který  čas-

to  považujeme  za  úsměvný,  na-psala  klinická  logopedka  DANA 

KUTÁLKOVÁ  několik  knih.  Dvě  z  nich  – Budu správně mluvit a  Jak připravit dítě do 1. třídy – vyšly v posledních měsících. Jednoznačně  v  nich  dokazuje,  že  kvalita mluvy  úzce  souvisí  se  současným  život-ním stylem.  Tuší vaši klienti v téhle ordinaci, jak blíz-ko má logopedie k psychologii? Myslím, že představa o logopedii zůstá-vá už desítky let stejná. Lidé si znuděně říkají,  že  někam  půjdou,  dostanou  slo-víčka a banální cvičení, budou je opako-vat a nějak si vylepší třeba l. Nebo r a ř. Ale  to  je naprostý nesmysl. Když slyším termín  náprava  hlásek,  dostávám  kop-řivku.  Upravovat  hlásky  můžeme  až  ve chvíli, kdy je pacient na tuto logopedic-kou metodiku připraven. 

Například? Pokud dítě neumí kloktat, tak se zřejmě nenaučí hlásku k – a můžu na něj zkoušet metodiku horem dolem. Chybí mu totiž grunt. A tak je to se vším.

Jaký „grunt“ nám teď ještě schází? Příčiny špatné výslovnosti  jsou vícemé-ně stejné jako kdysi, ale objevují se i růz-né nové – především přetížení. Děti jsou od malička cíleně rozvíjené – a to je prá-vě špatně.

Protože kvůli tomu hůř mluví? Běžně se stává, že ke mně přijdou rodi-če  třeba  se  čtyřletým  dítětem.  Zjišťuji, že  málo  vnímá  sluchem,  má  slabou  pa-

měť. Zeptám se tedy,  jaký  je  jeho běžný týdenní rozvrh. Zjistím, že chodí na an-gličtinu, na golf nebo třeba třikrát týdně na hokej – podle toho, jaký sport se tatín-kovi zrovna líbí. Taky na kreslení, piano a zpěv. Takže když se spočítá, kolik času tráví  v  institucích,  má  delší  pracovní dobu než dospělý člověk. To není výjim-ka – běžně existují i kroužky pro půlroč-ní nebo roční nemluvňata. 

Je to jeden z důvodů, proč se v posled-ních dvaceti letech výslovnost v Česku zhoršila? Ano. Práce máme hodně, navíc musíme téměř  s  každým  pacientem  trávit  více času  než  dřív.  Je  nutné  dát  ho  nejdříve „do  pořádku“  –  vysvětlit  jeho  rodičům, že si s ním musejí povídat, dát mu šan-ci jen tak si hrát. Dřív děti běhaly venku, chodily  do  Sokola  a  lezly  po  stromech. Nebo si jednoduše dělaly, co chtěly. Což vůbec není špatně. Hlavním předpokla-dem  k  dobrému  mluvení  je  totiž  obrat-nost. Zjednodušeně řečeno, poruchy vý-slovnosti  často  souvisejí  s  nedostatkem pohybu.  

Před chvílí jste říkala, že děti chodí třikrát týdně na hokej...Ale to je něco úplně jiného. Chybí právě všestranný spontánní pohyb. A další no-vinka je ve sluchovém přetížení. Doma je puštěná  televize,  ale  nikdo  se  na  ni  ne-kouká,  pípají  počítačové  hry,  ale  nikdo je nevnímá, hraje rádio, ale také nenese žádnou  informaci.  Obklopuje  nás  nad-bytek  zvuků,  slov,  randál.  Těžko  mů-žeme chtít po dětech, aby rozlišily s a š, když  jim v permanentním šumu hlásky 

splývají. A pak do toho vstupuje nedosta-tek  hlavního  mluvního  vzoru.  S  dětmi si  dnes  málokdo  povídá,  nebo  naopak: Mluvíme tolik, že dětem bereme mluvní apetit. 

Co to je mluvní apetit? Ten  anglický  lord  z  vtipu,  který  poprvé promluvil až asi v osmi  letech, kdy pra-vil,  „ta  polévka  je  poněkud  přesolená“, a  svou  mlčenlivost  vysvětlil  tím,  že  do té  doby  nebyl  důvod  ke  stížnostem,  je vlastně realita. Docela častá. Dítě ukáže – a rodina skočí. Proto mnohé děti nedo-kážou  pochopit,  k  čemu  je  mluvená  řeč užitečná.

Ale porucha výslovnosti se, myslím, týká velké části populace. Kdy nastupuje lo-gopedie dospělých? Dospělé dostávám do ruky ve chvíli, kdy některá z komunikačních položek – mlu-vení, čtení nebo psaní – dostane zabrat vlivem  úrazu  nebo  nemoci.  Častí  jsou třeba  pacienti  po  mrtvici.  Můj  –  někdy těžký – úkol  je  intenzivně rozjet terapii, udržet  ji  v  chodu  a  nastartovat  proces zlepšení  ještě  předtím,  než  je  pacient propuštěn domů. Proto v nemocnici do-cházím  na  lůžková  oddělení  na  neuro-logii  i  jinam. Specializuji se ale i na do-spělé,  kterým  se  jednoduše  nepodařilo naučit  se  dobře  mluvit  v  dětství:  Když přijde  dospělý  a  chce  změnit  svoji  řeč, ať už tempo, výslovnost nebo plynulost, pracuje  se  s  ním  výborně,  protože  se chce sám zlepšit. 

Kdo byl vaším nejstarším pacientem? Když  pominu  právě  úrazy  a  nemoci, 

24 P Á T E K L I D O V Ý C H N O V I N

byla  to  osmašedesátiletá  paní,  která jednou  sama  zaklepala  na  mou  ordi-naci.  Ráčkovala  a  nesmírně  jí  to  vadi-lo,  jenže někde na logopedii  jí vždycky řekli, že už jí to nestojí za to. Pracovali jsme  spolu  intenzivně,  byla  pečlivá  – a  jednou  přišla  a  zářila.  Vyprávěla  mi, jak šla nakupovat do Drůbeže a tam po-prvé  v  životě  čistě  vyhrkla:  „Tři  kuřecí křídla!“  Ještě  v  tom  obchodě  se  začala smát a bylo jí jedno, že nikdo neví proč. Ř se naučila dřív než r, což je neobvyk-lé;  hlásku  r  měla  spojenou  s  různými, docela  velkými  traumaty.  Občas  se  to stává, že si mozek najde náhradní ces-tičku.

Myslíte si, že má na vady řeči nějaký vliv intelekt?Spíš  do  jisté  míry  souvisí  s  dědičností. Dědí se ale hlavně schopnosti – nadání 

pro  jazyk,  míra  obratnosti  a  tak  dále, méně už výslovnost samotná. 

A co je horší: r, ř, l, nebo sykavky? Nepříjemná věc jsou právě sykavky, pro-tože  v  mluveném  projevu  odvádějí  po-zornost od obsahu. Posluchač pak mívá tendenci  počítat,  kolikrát  přednášející syknul,  přestává  vnímat  obsah,  může se stát, že je to směšné. Tyhle vady se ale dají poměrně lehce odstranit, za tři mě-síce až půl roku. Horší je to s koktavostí, to je práce na léta.  

Viděla jste Královu řeč, oscarový snímek o koktajícím anglickém panovníkovi?Viděla. Krásný film. 

Je možné, že se král takhle naučil mlu-vit?Ty metody, které užíval jeho logoped, ne-

byly nepravděpodobné. I on musel krále nejdřív odblokovat psychicky. U vad řeči je nesmírně důležité přiznat si je otevře-ně, nebát se o nich mluvit před ostatní-mi. To je stejné jako s jinými handicapy. Když řeknete, „prostě koktám, no a co?“, je  to  lepší,  než  když  se  snažíte  problém zamaskovat a tváříte se, že se nic neděje. Protože stejně všichni slyší, že se děje. Je škoda, když to člověka léta trápí a nezku-sí to změnit.  

Je logopedická věda stejná v každém ja-zyce?Ve  fonetické  složce  samozřejmě  ne,  ale principy  rozvoje  řeči  jsou  v  podstatě mezinárodní.  Třeba  základy  naší  české logopedické  školy,  vytvořené  profeso-rem Milošem Sovákem, od nás po druhé světové válce převzali mimo jiné Švédo-vé  a  Holanďané.  Metodiky  se  ale  nutně Fo

to Č

TK

D.K.: ELIŠKA BALZEROVÁ má myslím ve svém projevu lehounký závan moravštiny a to jejímu už tak zajímavému hlasu dodává zvláštní šmrnc. Nikdy jsem ji sice neslyšela mluvit naživo, ale ve filmových a divadelních rolích je znát, že hlas ovládá se zvláštní grácií. Úplně jinak, ale taky nesmírně zajímavě pracuje s řečí třeba BARBORA HRZÁNOVÁ, je to vždycky zážitek.

Kdo mluví krásně?

D.K.: RADOVAN LUKAVSKÝ nám kdysi přednášel na logopedické konferenci, mluvil nádhernou češtinou. Učil tehdy na konzervatoři herce a vyprávěl nám historku o dívce, která se hodlala stát světovou herečkou. On jí naznačil, že by stálo za to, aby nejdříve něco udělala s artikulací. A ona odpověděla: „Ale to už bysem pak nebyla já!“ Podobně krásně recitoval i BORIS RÖSNER.

D.K.: MAREK EBEN – jeho čeština působí nenuceně a zároveň je taková malebná. Jsem přitom přesvědčená, že si svoje texty pečlivě připravuje, má je opravdu promyšlené. Je vidět, že má češtinu rád – a to je velmi příjemné. Ráda se dívám, když moderuje – na rozdíl třeba od Leoše Mareše...

25P Á T E K L I D O V Ý C H N O V I N

trochu  liší  –  ve  francouzštině  je  třeba daleko  větší  tlak  na  rozlišování  samo-hlásek, tam potřebují fonematický sluch na rozlišování hlásek ještě víc než v češ-tině.  Ale  prapříčiny  špatné  výslovnosti jsou mezinárodní, proto se řeší všude na světě. 

A proč se skoro žádný cizinec nenaučí ř?Ale  naučí.  Měla  jsem  kamarádku  Něm-ku,  o  které  jsem  dlouho  nevěděla,  že  je Němka. Uměla tak dobře česky, že jsem měla  pocit,  že  pochází  někde  z  morav-ského  pomezí.  Dá  to  hodně  práce,  ale natrénovat ř se pod dohledem odborní-ka dá, i když je to české unikum. 

Prý naučíte mluvit i autistu. To  je  teď  taková  moderní  diagnóza. Možností  je několik: Buď ke mně do or-dinace přijde nevycválaný rozmazlenec, který si dělá, co chce. Pak rodiče přijdou s  diagnózou  autismus,  protože  to  zní líp.  Takových  dětí  není  moc,  ale  jsou. Pak  jsou  to  nejčastěji  děti,  kde  se  uká-

že,  že  nejde  o  autismus,  ale  vývojovou poruchu  řeči,  percepční  dysfázii,  která má mnohotvárné příznaky, často autis-mus připomínající. S těmi je sice hodně práce,  ale  vyhlídky  jsou  většinou  velmi dobré.  A  teprve  potom  přijde  na  řadu čistý  autismus,  tedy  porucha  sociální-ho kontaktu, kdy děti žijí ve svém světě a zacházejí s jinými lidmi podobně jako s  předměty,  nemají  emocionální  vazby. S těmi je práce nejtěžší a neobejde se bez dalších odborníků.

Máte některé pacienty v péči i několik let?Jistě,  můj  rekord  je  myslím  patnáct  let – tomu pánovi bylo třicet tři, když jsme začínali,  a  skončili  jsme,  když  mu  bylo skoro  padesát.  U  těžkých  poruch  větši-nou pracujeme intenzivně několik měsí-ců, pak se intervaly postupně prodlužují a  později  přichází  fáze  postupného  od-poutávání. 

Co tady v ordinaci říkáte nejčastěji?

Aby  rodiče,  kteří  jsou  pod  obrovským komerčním tlakem „dát dětem to nejlep-ší“,  nezapomínali  na  důležitou  věc  –  že jejich potomek potřebuje úplně něco  ji-ného než počítač,  televizi a playstation. Potřebuje lidský kontakt, protože jedině tak  se  naučí  poznávat  verbální  i  never-bální  signály.  To  jsou  základní  lidské schopnosti, které, když se včas nenaučí, bude pak těžko dohánět. Měla jsem třeba v  ordinaci  jednoho  kluka,  kterého  jsem se ptala, co by si nejvíc přál: „Jít s tátou do  zoo,“  vypadlo  z  něj  bez  rozmyšlení. Protože do ordinace chodil s hlídačkou, volala jsem tatínkovi sama – a když jsem se k němu probojovala přes dvě sekretář-ky, opravdu mi slíbil, že se synem do zoo půjde.  Pak  jsem  se  po  čase  dozvěděla, že svůj slib nesplnil – neměl čas. To pak můžeme stokrát opakovat nějaká slovíč-ka a dělat dechová cvičení, ale základní vývoj už nedoženeme.

Z toho, co říkáte, vyplývá, že když dítě vyrůstá v harmonickém prostředí, nemě-

D.K.: PETR UHL – jeho nezaměnitelné r a ř přímo tahá za uši, ale patří to k němu. I kdyby mu někdo nabídl, že ho vady zbaví, měl by jej odmítnout (mimochodem i proto, že by nejspíš těžko snesl nutná cvičení…). Je to jednoduše jeho zvláštní znamení, není důvod se jej vzdávat.

Kdo ráčkuje a je to fajn?

D.K.: VÁCLAV HAVEL má omluvenku, neboť vada řeči je u něj tradicí, absence pořádného r a ř je asi rodinná charakteristika. Podobně mluví i jeho bratr, a pokud vím, mluvil tak i jeho strýc. Obsah řeči ale drobnou vadu výslovnosti víc než vyvažuje a dělá z ní typickou charakteristiku.

D.K.: JIŘÍ DIENSTBIER ráčkoval docela roztomile. Mluvil ale pomalu, takže mu bylo dobře rozumět. Podobně nenapodobitelně ráčkuje i KAREL SCHWARZENBERG. Navíc dokáže věci pojmenovat jasně a trefně. Peprné výrazy použije s noblesou a nepůsobí přitom nevkusně – to si může dovolit málokdo.

Chcete si to dočíst?

Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v:

Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice

PLNÁ VERZE

V TRAFICE

Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 533.

Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 60 Kč včetně DPH.

Chcete si přečíst víc?PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 60 KČ MĚSÍČNĚ

LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ