Úvod do prÁvnÍ - vŠpj/Úvod do právní teorie a...Účastníci řízení mohou jednat a...
TRANSCRIPT
VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA
ÚVOD DO PRÁVNÍ
TEORIE A PRAXE III.
STUDIJNÍ TEXT PRO PREZENČNÍ TYP STUDIA
JUDr. Alena Prchalová, Ph.D.
2014
Katedra sociální práce
2
Obsah:
SPRÁVNÍ PRÁVO ...................................................................................................... 5
1. Základní ustanovení o správním řízení ................................................................. 5
1.1. Správní řízení - obecně .................................................................................. 5
1.2. Příslušnost správních orgánů ......................................................................... 6
1.3. Doručování ..................................................................................................... 9
2. Průběh řízení v prvním stupni ............................................................................. 13
2.1. Účastníci řízení ............................................................................................ 13
2.1.1 Ustanovení opatrovníka ......................................................................... 14
2.2. Stádia správního řízení a postup před zahájením řízení ............................... 15
2.3. Zahájení správního řízení ............................................................................. 15
2.4. Zjišťování podkladů, zajištění průběhu a účelu řízení ................................. 16
2.4.1. Dokazování ......................................................................................... 16
2.4.2. Zajištění účelu a průběhu řízení ......................................................... 18
2.5. Přerušení správního řízení............................................................................ 20
2.6. Zastavení správního řízení ........................................................................... 21
3. Rozhodnutí ve věci ............................................................................................. 23
3.1. Rozhodnutí ................................................................................................... 23
3.2 Přezkoumání správních rozhodnutí.............................................................. 28
3.2.1. Řádné opravné prostředky .................................................................... 29
3.2.2. Mimořádné opravné prostředky ........................................................... 31
3.2.3. Přezkoumání rozhodnutí správních orgánů soudy ............................... 33
4. Správní exekuce .................................................................................................. 36
4.1. Úvodní pojmy .............................................................................................. 36
4.2 Exekuce na peněžitá plnění .......................................................................... 37
4.3 Exekuce na nepeněžitá plnění ...................................................................... 37
5. Stížnosti a opatření obecné povahy ..................................................................... 40
5.1. Stížnosti ........................................................................................................ 40
5.2 Opatření obecné povahy .............................................................................. 41
6. Správní delikty .................................................................................................... 44
6.1. Správní delikty obecně ................................................................................. 44
6.2. Přestupky ...................................................................................................... 45
3
TRESTNÍ PRÁVO ..................................................................................................... 50
7. Základní charakteristika trestního práva hmotného ............................................ 50
7.1. Systém trestního práva ................................................................................. 51
7.2. Prameny, funkce a zásady trestního práva ................................................... 52
7.3. Působnost trestního práva ............................................................................. 53
7.4. Trestné činy .................................................................................................. 53
7.5. Skutková podstat trestného činu ................................................................... 56
7.6. Trestání trestných činů ................................................................................. 62
7.7. Skutkové podstaty trestných činů – zvláštní část trestního zákona .............. 67
8. Trestní právo procesní – pojem, subjekty, dokazování .......................................... 76
8.1 Trestní řízení ................................................................................................ 76
8.2 Subjekty trestního řízení .............................................................................. 77
8.2.1. Obviněný ............................................................................................ 78
8.2.2. Obhájce ............................................................................................... 79
8.3 Zajištění osoby podezřelého a obviněného .................................................. 79
8.4 Soudní soustava ............................................................................................ 82
8.5 Dokazování .................................................................................................. 82
9. Stádia trestního řízení ............................................................................................. 87
9.1 Přípravné řízení ............................................................................................ 87
9.2 Předběžné projednání obžaloby ................................................................... 89
9.3 Hlavní líčení ................................................................................................. 89
9.4 Opravné řízení .............................................................................................. 94
9.5. Vykonávací řízení ........................................................................................ 97
4
5
SPRÁVNÍ PRÁVO
1. ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ O SPRÁVNÍM
ŘÍZENÍ
Cíl:
V této kapitole se seznámíte se základními zásadami činnosti správních orgánů,
s jejich příslušností v rámci správního řízení, dále jak se vedou jednotlivé
písemnosti, doručováním písemností a především počítání času, aby si každý
dokázal spočítat tzv. fikci doručení a lhůtu pro řádný opravný prostředek.
Klíčová slova:
Správní řízení, zásady, příslušnost, dožádání, spis, protokol, doručování,
veřejná vyhláška.
Průvodce studiem:
Předmětem této kapitoly je seznámit studenty se základními pojmy správního
práva se zaměřením na příslušnost správních orgánů, úkony správních orgánů
a doručování vč. počítání času.
Časová náročnost – každá podkapitola opory je počítána v rozsahu
2 – 3 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky.
1.1. SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ - OBECNĚ
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2006,
upravuje postup:
- orgánů moci výkonné
- orgánů územních samosprávných celků
- právnických a fyzických osob, jestliže vykonávají působnost v oblasti
veřejné správy
Správní právo je považováno za ucelené a jednotné odvětví českého práva.
Řadí se do práva veřejného. Správní právo je odvětví práva, jehož právní
normy upravují společenské vztahy vznikající v oblasti veřejné správy.
6
Správní řízení rozlišujeme: • obecné – zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, jako právní předpis
subsidiární – tzn. že se podle něj postupuje vždy, není-li zvláštními
přepisy stanoveno jinak
• zvláštní – je charakterizován velkým počtem právních předpisů
upravujících jak speciální procesní ustanovení, tak hmotné správně
právní vztahy (např. předpisy vodohospodářské, stavební, upravující
přestupky, o katastru nemovitostí aj.)
Prameny správního práva:
- normativní právní akty (např. zákony, vyhlášky, vládní nařízení)
- normativní smlouvy (např. mezinárodní smlouvy)
- soudní a správní precedenty (např. nálezy Ústavního soudu)
Zásady správního řízení:
1. zásada legality (zákonnosti)
2. zásada - princip proporcionality (přiměřenosti)
3. zákaz zneužití správního uvážení
4. zásada ochrany dobré víry a oprávněných zájmů
5. zásada souladu s veřejným zájmem
6. zásada preference smírného odstranění rozporů
7. zásada legitimního očekávání
8. zásada materiální pravdy
9. zásada procesní rovnosti a nestrannosti postupů správních orgánů
10. zásada veřejné správy jako služby
11. zásada spolupráce správních orgánů a souladnosti postupů
12. zásada rychlosti a hospodárnosti postupů (procesní ekonomie)
1.2. PŘÍSLUŠNOST SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ
A. VĚCNÁ PŘÍSLUŠNOST
Určuje typ či druh správního orgánu, který je oprávněn a povinen vést
v konkrétním případě správní řízení a vydat příslušné rozhodnutí. Tato
příslušnost je stanovena vždy zvláštním právním předpisem.
Správní orgány jsou příslušné jednat a rozhodovat pouze ve věcech, které jim
byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona. Touto příslušností jsou typově
stanoveny správní orgány, které mají provádět správní řízení v I. stupni,
z čehož lze zároveň odvodit, který orgán bude orgánem odvolacím.
B. FUNKČNÍ PŘÍSLUŠNOST
Tato příslušnost souvisí s vnitřní dělbou práce příslušného právního orgánu,
který provádí správní řízení.
7
C. MÍSTNÍ PŘÍSLUŠNOST
Místní příslušnost určuje, který z věcně příslušných správních orgánů je
oprávněn správní řízení provést.
Místní příslušnost je určena:
a) místem činnosti v řízeních týkajících se účastníka řízení
b) místem, kde se nachází nemovitost v řízeních týkajících se nemovitosti
c) místem podnikání v ostatních řízeních týkajících se podnikatelské
činnosti účastníka řízení
d) místem trvalého pobytu fyzické osoby v ostatních řízeních týkajících se
fyzické osoby
e) místem sídla právnické v ostatních řízeních týkajících se právnické
osoby
Pokud by bylo ve správním řízení učiněno podání u orgánu, který není v dané
věci věcně nebo místně příslušný, pak musí tento správní orgán podání
bezodkladně postoupit usnesením orgánu příslušnému a současně o tom
vyrozumět podatele.
Pokud by orgán, který není věcně příslušným, provedl správní řízení a vydal
příslušné rozhodnutí, pak by bylo toto rozhodnutí nicotné. Nicotnost zjišťuje
a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který
nicotné rozhodnutí vydal.
Současná právní úprava zná dva druhy nicotnosti:
a) nicotnost zjišťovaná a prohlašovaná nadřízeným správním orgánem -
z důvodů absolutní věcné nepříslušnosti,
b) nicotnost vyslovovaná soudem (z ostatních důvodů).
Pokud je místně příslušných více správních orgánů a nedohodnou-li se jinak,
provede řízení ten z nich, u něhož jako prvního byla podána žádost nebo který
učinil úkon z moci úřední jako první. V ostatních případech určí místní
příslušnost usnesením nejblíže společně nadřízený správní orgán.
DOŽÁDÁNÍ
Dožádání je institut, který slouží k usnadnění řízení tam, kde je hospodárnější
provést určitý úkon v řízení jiným než věcně a místně příslušným správním
orgánem. Příslušný správní orgán může usnesením dožádat podřízený nebo
nadřízený správní orgán nebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení
úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelnými náklady
nebo by úkon nemohl provést vůbec.
8
Dožádaný orgán provede úkon bez zbytečného odkladu nebo ve lhůtě 30 dnů
ode dne doručení dožádání. Tuto lhůtu může jemu nadřízený orgán na jeho
návrh prodloužit, a to o dobu nezbytně nutnou.
JEDNACÍ JAZYK
V řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v jazyce českém.
Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti předkládat i v jazyce slovenském.
• Písemnosti v cizím jazyce – předložit v originálním znění a v úředně
ověřeném překladu do jazyka českého
• Neslyšící osoby – správní orgán jim ustanoví tlumočníka do českého
znakového jazyka, příp. prostředníka, který se s ním dorozumí
• Osoba hluchoslepá – správní orgán ustanoví prostředníka, který je
schopen se s ní dorozumět
• Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, ve kterém se vede jednání, má právo
na tlumočníka
• Odlišná úprava je u příslušníků národnostní menšiny dlouhodobě
a trvale žijící na území České republiky – mohou jednat a podání činit
ve svém jazyce a náklady na tlumočení a překlad písemností nese
správní orgán.
SPIS, PROTOKOL
V každé věci se zakládá spis. Spis obsahuje veškeré písemnosti, které se dané
věci týkají např. podání, protokoly, rozhodnutí atd. Přílohou spisu jsou zejména
důkazní prostředky. Každý spis je označen spisovou značkou.
Nahlížet do spisu mohou účastníci řízení a ty osoby, které prokáží právní zájem
nebo jiný vážný důvod. Do spisu je možné nahlížet po celou dobu řízení a také
po nabytí právní moci rozhodnutí. Ze spisu je možné si pořizovat výpisy
a požadovat po správním orgánu zhotovení kopií spisu nebo jeho části.
O jednotlivých úkonech sepisují správní orgány protokol např.:
- o ústním jednání
- o ústním podání
- o výslechu svědka, znalce
- provedení důkazu listinou, ohledání
9
Každý protokol musí obsahovat zejména tyto náležitosti:
- místo, čas sepsání protokolu
- označení úkonů, které jsou předmětem zápisu
- identifikace přítomných osob
- označení správního orgánu sepisujícího protokol a osoby, která za něj
jedná vč. její funkce a služebního čísla
- vylíčení průběhu jednání
- zapsání námitek proti obsahu protokolu
- podpis účastníků řízení nebo uvedení důvodu odepření podpisu
1.3. DORUČOVÁNÍ
Doručování je důležitý institut pro komunikaci mezi účastníky řízení
a správním orgánem. Pro doručování písemností je důležité počítání času,
neboť s plynutím času spojuje právo některé závažné právní důsledky.
Zásady počítání běhu lhůty:
- den rozhodující pro běh lhůty (např. doručení rozhodnutí) se do lhůty
nezapočítává (to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin); lhůta se
začne počítat ode dne následujícího; pokud připadne poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, má se za to, že posledním dnem lhůty je
nejbližší pracovní den;
- lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně
a místně příslušného správního orgánu, anebo je-li v tento den podána
písemnost adresovaná tomuto správnímu orgánu držiteli poštovní
licence
Příklad
Dne 3. 8. 2013 bylo doručeno rozhodnutí. Lhůta pro odvolání je 15 dnů. Lhůta
začíná běžet od 4. 8. 2013, patnáctý den lhůty připadá na 18. 8. 2013, což je
sobota. V tomto případě se poslední den lhůty posouvá na nejbližší pracovní
den, tj. pondělí 20. 8. 2013. Tento den je možné podat odvolání na poště
k doručení – rozhoduje poštovní razítko. Pokud není odvolání podáno nejdéle
poslední den lhůty, pak je od následujícího dne, tj. od 21. 8. 2013 pravomocné
(nabývá právní moci).
Správní orgán může zvolit způsob doručení.
Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil, a to buď:
a) prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky
b) sám
c) prostřednictvím obecního úřadu či správního úřadu postaveného
na roveň obecnímu úřadu
10
d) prostřednictvím obecní policie nebo policejního orgánu příslušného
podle místa doručení
e) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb
Druhy doručování
A. Doručování prosté
U tohoto doručování není nutné, aby doručení písemnosti bylo potvrzenou
příjemcem. Tímto způsobem se doručují písemnosti, u kterých není nutný
písemný doklad stvrzující, že písemnost je doručena. Dále se toto doručování
použije tam, kde zákon nevyžaduje dodání písemnosti do vlastních rukou nebo
oprávněná úřední osoba nenařídí doručení do vlastních rukou.
B. Doručování doporučeně
Použije se u všech písemností, kde má být jejích převzetí potvrzeno příjemcem.
Převzetí písemnosti je tedy dokladováno, na dodejce je uvedeno datum převzetí
a identifikace osoby, která písemnost převzala. Tímto způsobem jsou
doručovány všechny písemnosti, u kterých zákon nevyžaduje dodání
do vlastních rukou nebo oprávněná úřední osoba nenařídí doručení do vlastních
rukou.
C. Doručování do vlastních rukou
Písemnost smí převzít pouze adresát uvedený na dodejce, který uvede datum
převzetí a vlastnoruční podpis. Tímto způsobem se doručují všechny
písemnosti, u kterých zákon vyžaduje dodání do vlastních rukou. Těmito
písemnostmi jsou především předvolání a rozhodnutí.
D. Doručování do datové schránky
Právnické osoby mají povinnost si zřídit datovou schránku. Písemnost, která
byla dodána do datové schránky, je doručena okamžikem, kdy se do datové
schránky přihlásí oprávněná osoba. Pokud tak neučiní ve lhůtě 10 dnů ode dne,
kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se za doručený
posledním dnem této lhůty (tzv. fikce doručení).
Fyzickým osobám, které nemají datovou schránku, je písemnost doručována
na:
- adresu pro doručování
- elektronickou adresu
- adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel,
na kterou jí mají být doručovány písemnosti
- adresu jejího trvalého pobytu
- adresu místa podnikání (ve věcech podnikání)
- případně kdekoli bude zastižena
11
Právnickým osobám je písemnost doručována:
- prostřednictvím datové schránky
- na adresu pro doručování
- elektronickou adresu
- na adresu jejího sídla nebo sídla její organizační složky, jíž se řízení
týká
- na adresu osob, které jsou oprávněny jednat za právnickou osobu před
soudem v případě, že na adrese sídla nebo organizační složky nebyl
nikdo zastižen (právnická osoba však nemůže žádat o prominutí
zmeškání úkonu a odvolávat se na to, že se na adrese jejího sídla či
sídla její organizační složky nikdo nezdržuje)
Fikce doručení
Písemnost je doručena dnem, kdy si adresát písemnost převezme. Pro případy,
že si adresát v určité době písemnost nepřevezme, případně si ji odmítne
převzít, zde existuje tzv. fikce doručení.
1. Pokud se nepodaří písemnost adresátovi doručit, pak ji orgán, který
písemnost doručuje, uloží a toto uložení vč. výzvy o vyzvednutí
písemnosti oznámí adresátovi. V případě, že si adresát tuto písemnost
nevyzvedl ve lhůtě 10 dnů od výzvy, pak se považuje tento desátý den
za den doručení, i když se adresát o obsahu písemnosti nedozvěděl.
Poté je písemnost buď vhozena do domovní schránky (pokud tuto
možnost správní orgán nevyloučil) nebo je vrácena zpět odesílateli.
Adresát může z vážných důvodů (např. dočasná nepřítomnost z důvodu
nemoci) požádat o určení neplatnosti doručení, neboť si písemnost
nemohl bez svého zavinění v úložní lhůtě vyzvednout. Prokázání
vážných důvodů je na straně adresáta.
2. V případě, že adresát je při doručování písemnosti zastižen, avšak
odmítne si písemnost převzít nebo neposkytne potřebnou součinnost při
doručení, pak se písemnost považuje za doručenou okamžikem, kdy
k neúspěšnému doručení došlo. O tomto právním následku musí být
adresát poučen.
3. V případech daných zákonem, je možné písemnost doručit veřejnou
vyhláškou, které se zveřejňuje na úřední desce. Formu veřejné vyhlášky
je možné použít v případech, kdy se jedná:
- o osobu neznámého pobytu nebo sídla
- o osobu, které se prokazatelně nedaří doručovat
- o osobu, která není správnímu orgánu známa
- pokud tak stanoví zákon (např. v řízení s velkým počtem
účastníků)
Veřejná vyhláška je zveřejněna na úřední desce po dobu 15 dnů.
Správní orgán má povinnost ji zveřejnit také způsobem umožňujícím
dálkový přístup. Na vyhlášce se označí den vyvěšení a den sejmutí.
12
Patnáctým dnem se písemnost považuje za doručenou, a to i v případě,
že si ji adresát skutečně nepřevzal a tudíž se neseznámil s jejím
obsahem. Některé zákony tuto formu doručení vylučují – např. zákon
o přestupcích.
Shrnutí
Stručné shrnutí kapitoly 1.
Základním zákonem správního řízení je zákon č. 500/2004 Sb. Samotné
správní řízení je založeno na základních zásadách, ze kterých musí správní
orgány vycházet. Důležitou roli při podání písemnosti na správní orgán hraje
i věcná, funkční a místní příslušnost těchto orgánů.
Správní orgán je povinen v každé věci založit spis a označit ho spisovou
značkou. Další důležitou věcí pro správní řízení je doručování písemností, příp.
doručení tzv. fikcí.
Otázky a úkoly k procvičení
1. Vyjmenujte prameny správního práva.
2. Jaké znáte základní zásady správního řízení?
3. Podle čeho se určuje místní příslušnost správních orgánů?
4. Co znamená, že je rozhodnutí „nicotné“?
5. V jakém jazyce vede správní orgán správní řízení a vyhotovuje
písemnosti a v jakém jazyce mohou jednat a předkládat písemnosti
účastníci řízení?
6. Vyjmenujte základní náležitosti protokolu.
7. Jaké znáte druhy doručování?
8. Co je to tzv. „fikce doručení“?
9. V jakých případech se doručuje veřejnou vyhláškou?
10. Jaké jsou zásady počítání běhu lhůty?
Σ
13
2. PRŮBĚH ŘÍZENÍ V PRVNÍM STUPNI
Cíl:
V této kapitole se seznámíte s účastníky řízení, dále s tím, jakým způsobem je
možné správní řízení zahájit, s průběhem správního vč. dokazování a přerušení
správního řízení, dále jakými způsoby je možné zajistit účel a průběh řízení
a ukončením správního řízení zastavením správního řízení nebo vydáním
rozhodnutí ve věci.
Klíčová slova:
Účastníci řízení, zahájení správního řízení, dokazování, předvolání,
předvedení, pořádková pokuta, přerušení a zastavení správního řízení.
Průvodce studiem:
Předmětem této kapitoly je seznámit studenty jakými způsoby je možné
správní řízení zahájit, jaké důkazní prostředky mohou předložit a dále jaké jsou
sankce v případě, že účastník řízení maří účel řízení. Dále se studenti naučí,
v jakých případech je možné správní řízení přerušit či zastavit a jak správní
řízení končí.
Časová náročnost – každá podkapitola opory je počítána v rozsahu cca
3 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky.
2.1. ÚČASTNÍCI ŘÍZENÍ
Jedním subjektem ve správním řízení je správní orgán, který správní řízení
vede a rozhoduje v něm, a druhým subjektem jsou účastníci řízení.
Účastníky řízení jsou v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby a v řízení
z moci úřední dotčené osoby, kterým má rozhodnutí správního orgánu založit,
změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo
povinnost mají anebo nemají.
Dále mohou být účastníky správního řízení další dotčené osoby, pokud mohou
být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech, a dále
osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon.
Za účastníka řízení se v pochybnostech považuje i ten, kdo tvrdí, že je
účastníkem řízení, dokud neprokáže opak. Tyto účastníky označujeme za tzv.
účastníky vedlejší. O tom, zda osoba je či není účastníkem řízení, vydá správní
14
orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo
rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí. Toto nebrání dalšímu
projednávání a rozhodnutí věci. Proti usnesení je možné podat odvolání.
Účastníkem řízení může být fyzická i právnická osoba nebo i subjekt veřejné
správy (např. obec v řízení o umístění stavby).
Účastníci řízení jsou oprávnění navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou
dobu řízení až do vydání rozhodnutí. Mají právo vyjádřit v řízení své
stanovisko. Před vydáním rozhodnutí ve věci jim musí být dána možnost
vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Účastník řízení nebo jeho zástupce je
povinen předložit na výzvu oprávněné úřední osoby průkaz totožnosti.
2.1.1 USTANOVENÍ OPATROVNÍKA
Pokud účastník řízení nemá procesní způsobilost, musí být zastupován
zákonným zástupcem nebo mu správní orgán ustanoví opatrovníka.
Správní orgán ustanoví opatrovníka:
a) účastníkovi, který nemá zákonného zástupce, nebo ho zákonný zástupce
nemůže zastupovat
b) osobě, které brání jiná právní překážka činit v řízení úkony
c) právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat, nebo
kterému lze doručovat
d) osobám neznámého pobytu, sídla a osobám, kterým se prokazatelně
nedaří doručovat
e) osobám, které nejsou známy
f) osobám zvlášť těžce zdravotně postiženým, s nimiž se nelze dorozumět
přes tlumočníka ani prostředníka
g) osobám stiženým přechodnou duševní poruchou, která jim brání
samostatně v řízení jednat, je-li to nezbytné k hájení jejich práv (správní
orgán rozhoduje na základě lékařského posudku)
h) účastníkům, kterým se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední
i) účastníkům, o nichž to stanoví zvláštní zákon
Nejde-li o účastníka, kterému má být v řízení uložena povinnost nebo odňato
právo, pak správní orgán opatrovníka neustanoví a doručuje veřejnou
vyhláškou.
Opatrovníka ustanovuje usnesením správní orgán a opatrovník je povinen hájit
zájmy opatrovance. Tato osoba (opatrovník) je povinna funkci opatrovníka
přijmout, pokud jí v tom nebrání závažné důvody.
Funkce opatrovníka zaniká, jakmile zastoupený začal být zastupován
zákonným zástupcem nebo nabyl procesní způsobilosti anebo pominuly
důvody, pro něž byl opatrovník ustanoven.
15
2.2. STÁDIA SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ A POSTUP PŘED
ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ
Ve správním řízení rozlišujeme tyto stádia:
1. zahájení správního řízení
2. zjišťování podkladů, zajištění průběhu a účelu řízení
3. vydání správního rozhodnutí
4. přezkoumání správního rozhodnutí
5. výkon správního rozhodnutí
Před zahájením správního řízení má správní orgán povinnost přijímat
podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Správní orgán je povinen
sdělit tomu, kdo podnět podal, do 30 dnů ode dne obdržení podnětu, zda řízení
zahájil nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední (ex offo),
případně že podnět postoupil jinému příslušnému správnímu orgánu.
Správní orgán řízení nezahájí a usnesením ho odloží, a to v případě, že:
a) vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí, nebo z něj nelze
jistit, kdo jej učinil, nebo
b) bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není věcně příslušný žádný
správní orgán.
2.3. ZAHÁJENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
Správní řízení je možné zahájit dvěma způsoby:
1. na návrh účastníka řízení
2. z moci úřední (ex offo)
K 1) Řízení je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, došel věcně
a místně příslušnému správnímu orgánu. Pokud je řízení zahájeno na návrh
účastníka řízení (např. žádost o přijetí na školu). Žádost musí obsahovat
náležitosti dané správním řádem – údaje o osobě, která činí podání, jaké věci se
týká a co navrhuje.
Nemá-li žádost předepsané náležitosti, pak správní orgán vyzve žadatele, aby
v přiměřené lhůtě odstranil nedostatky, a poučí jej o následcích neodstranění
nedostatků v této lhůtě. Zároveň může řízení přerušit.
Pro posouzení podání není rozhodující jeho forma, nýbrž obsah.
K 2) Řízení je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení
účastníkovi doručením oznámení (např. řízení o uložení pokuty). Oznámení
musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení,
funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.
16
Před zahájením řízení je správní orgán oprávněn požadovat vysvětlení
od každého, kdo by mohl přispět k objasnění skutečností odůvodňujících
především zahájení řízení z moci úřední a zjišťovat důkazy, je-li důvodná
obava, že by později nemohly být provedeny.
V případě zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže
věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu (zákaz
litispendence) jednou (překážka věci rozhodnuté – rei iudicatae).
2.4. ZJIŠŤOVÁNÍ PODKLADŮ, ZAJIŠTĚNÍ PRŮBĚHU
A ÚČELU ŘÍZENÍ
Podklady pro vydání rozhodnutí jsou zejména:
- návrhy účastníků
- důkazy
- skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti
- podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci
- skutečnosti obecně známé
Poklady opatřuje správní orgán. Účastníci řízení jsou povinni poskytovat
správnímu orgánu potřebnou součinnost. Správní orgán hodnotí důkazy podle
své úvahy a pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.
2.4.1. DOKAZOVÁNÍ
Správní orgán je povinen vyhledávat, provádět a zajišťovat důkazy a hodnotit
je dle svého uvážení.
K provedení dokazování lze užít všech důkazních prostředků, které jsou
vhodné ke zjištění stavu věci a neporušují zásadu legality. Pokud je důkaz
prováděn ústní formou, pak je o něm sepsán protokol, který se zakládá
do spisu.
Účastníci řízení jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní
orgán provede důkazy potřebné ke zjištění stavu věci.
Správní řád uvádí, které důkazy je možné v rámci správního řízení provést. Jde
však pouze o demonstrativní výčet důkazních prostředků, takže je možné
provést i další důkazy.
Důkazní prostředky, které uvádí správní řád, jsou:
- důkaz listinou
- důkaz ohledáním
- důkaz svědeckou výpovědí
- důkaz znaleckým posudkem
17
A. DŮKAZ LISTINOU
Listiny dělíme na soukromé a veřejné.
S listinou veřejnou je spojena vyvratitelné domněnka pravosti a správnosti
listiny.
Jedná se např. o listiny, které vydaly soudy ČR, státní orgány, orgány
územních samosprávných celků atd.
Pravost úředních razítek a podpisů na veřejných listinách vydaných orgány
cizích států musí být ověřena příslušnými orgány, pokud mezinárodní smlouva
nestanoví jinak.
V případě, že je pro zjištění věci důležitá jakákoliv listina, kterou nemá správní
orgán k dispozici, může vydat usnesení, na jehož základě je kdokoliv, kdo
a takovou listinu u sebe, povinnost přeložit ji správnímu orgánu.
Pokud to připouští zvláštní zákon, pak je možné předložení listiny nahradit
čestným prohlášením účastníka nebo svědeckou výpovědí.
Důkaz listinou se provede tak, že se při ústním jednání listina přečte nebo sdělí
její obsah. V ostatních případech se učiní záznam do spisu.
B. DŮKAZ OHLEDÁNÍM
Jedná se o prohlídku věci, a to jak movité, tak nemovité. Věc je předložena
správnímu orgánu, ale pokud tento postup není možný, pak je provedeno
ohledání na místě samém (hovoříme o tzv. místním šetření). Stejně jako
u důkazu listinou je každý, kdo má věc u sebe, která by přispěla ke zjištění
stavu věci, je povinen přeložit ji správnímu orgánu nebo strpět její ohledání na
místě. Správní orgán může k ohledání přizvat nestranné osoby. Správní orgán
o tom vydá usnesení.
C. DŮKAZ SVĚDECKOU VÝPOVĚDÍ
Správní orgán může kohokoliv, kdo není účastníkem řízení, vyslechnout jako
svědka. Předtím ho poučí o povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet.
Výpověď může odepřít jen ten, kdo by jí způsobil sobě nebo osobě blízké
nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt. Před samotnou svědeckou
výpovědí má správní orgán tzv. poučovací povinnost, kdy je povinen svědka
poučit o důvodech, pro které nesmí být vyslýchán, o právu odepřít výpověď,
o jeho povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích
nepravdivé nebo neúplné výpovědi. Pokud by svědek úmyslně podal
nepravdivou nebo neúplnou výpověď ve správním řízení nebo by úmyslně
uvedl nepravdivý údaj v čestném prohlášení u správního orgánu, pak by se
dopustil přestupku podle § 21 odst. 1 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, v platném znění, a mohla by mu být uložena pokuta až
do 10.000 Kč. Svědek je vyslýchán při ústním jednání, o čemž je sepsán
protokol. Správní orgán je povinen o tomto uvědomit všechny účastníky řízení
a ti jsou oprávněni během ústního jednání klást svědkovi otázky.
18
D. DŮKAZ ZNALECKÝM POSUDKEM
Ve výjimečných případech, kdy závisí rozhodnutí na posouzení skutečností,
k nimž je třeba odborných znalostí, které nemá ani správní orgán a ani nelze
posouzení těchto skutečností opatřit od jiného správního orgánu, pak ustanoví
správní orgán usnesením znalce. Tomuto znalci uloží, aby ve stanovené lhůtě
vypracoval písemný posudek, který správní orgán použije ve správním řízení
jako důkazní prostředek. Současně může správní orgán také znalce
vyslechnout.
Seznamy znalců jsou vedeny krajskými soudy.
2.4.2. ZAJIŠTĚNÍ ÚČELU A PRŮBĚHU ŘÍZENÍ
K tomu, aby správní orgán zajistil řádný průběh a účel správního řízení, slouží
řada institutů, které v případě nutnosti může využít.
Jedná se o tyto instituty:
- předvolání
- předvedení
- předběžné opatření
- pořádková pokuta
- vykázání z místa konání úkonu
- záruka za splnění povinnosti
A. PŘEDVOLÁNÍ
V případě, že je nutná k provedení úkonu ve správním řízení osobní účast
konkrétní osoby, pak správní orgán tuto osobu předvolá. Předvolání musí být
učiněno písemně a doručeno druhé straně do vlastních rukou s dostatečným,
zpravidla nejméně pětidenním předstihem.
Předvolání musí obsahovat kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má
dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se nedostaví. Pokud se
dotyčná osoba nemůže dostavit ze závažných v určenou dobu na dané místo,
pak je povinna bezodkladně se správnímu orgánu omluvit a uvést důvody
nedostavení se.
Správní orgán bude tohoto ustanovení využívat nejčastěji ve vztahu
k účastníkům řízení a svědků, ale může předvolat i kohokoliv jiného, je-li to
k provedení úkonu nezbytně nutné.
B. PŘEDVEDENÍ
Zajišťovacího institutu předvedení je možné použít v případě, že účastník
řízení či svědek byl správním orgánem řádně předvolán a na předvolání se bez
náležité omluvy nebo bez dostatečných důvodů nedostavil, může správní orgán
dotyčnou osobu nechat předvést.
19
O předvedení vydá správní orgán písemné usnesení, na jehož základě bude
příslušná osoba předvedena Policií ČR nebo jiným ozbrojeným sborem.
V řízení před orgány obcí zajišťuje předvedení i obecní policie.
C. PŘEDBĚŽNÉ OPATŘENÍ
Předběžné opatření slouží především k tomu, aby byly zatímně upraveny
poměry účastníků nebo pokud je obava, že by bylo ohroženo provedení
exekuce. Jedná se o rychlou a účinnou ochranu, aby nedošlo ke zmaření účelu
řízení ještě před vydáním rozhodnutí. Předběžným opatřením správní orgán
konkrétní osobě přikáže něco vykonat, něčeho se zdržet, něco strpět anebo
zajistí věc důležitou pro řízení či pozdější exekuci.
O předběžném opatření lze rozhodnout z moci úřední nebo na základě žádosti
účastníka řízení, a to formou rozhodnutí, proti kterému je možné podat
odvolání, které má však odkladný účinek. Pokud je rozhodováno o předběžné
otázce na základě žádosti účastníka řízení, pak musí být rozhodnuto do 10 dnů.
Vzhledem k tomu, že se jedná o institut dočasný, je předběžné opatření zrušeno
rozhodnutím bezodkladně poté, co pominul důvod, pro který bylo nařízeno.
Pokud toto správní orgán neučiní, pak pozbývá účinnosti dnem, kdy se
rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků.
D. POŘÁDKOVÁ POKUTA
Správní orgán může svým rozhodnutím uložit ve správním řízení jakékoli
fyzické osobě, která některým z taxativně vymezených způsobů naruší účel,
nebo průběh řízení, pořádkovou pokutu.
Např. se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu, navzdory
předchozímu napomenutí ruší pořádek, neuposlechne pokynu úřední osoby,
učiní hrubě urážlivé podání.
Jedná se o fakultativní užití, záleží na správním orgánu, zda se rozhodne
v případě naplnění skutkové podstaty, pokutu uložit či ne. Správní orgán může
formou autoremedury pravomocně uloženou pokutu snížit nebo prominout.
Pokutu je možné uložit až do výše 50.000 Kč, a to formou rozhodnutí, proti
kterému je možné podat odvolání, jenž má odkladný účinek.
Pořádkovou pokutu vybírá ten správní orgán, který ji uložil. Příjem
z pořádkových pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost
správního orgánu, který pokutu uložil.
E. VYKÁZÁNÍ Z MÍSTA KONÁNÍ ÚKONU
V případech, kdy dochází k rušení pořádku při ústním jednání nebo při
ohledání na místě, může správní orgán po předchozím upozornění toho, kdo
svým nepřístojným chováním tento stav způsobuje, vykázat z místa konání
úkonu.
Nelze však vykázat osobu, která má k prostoru, kde úkon probíhá (např.
ohledání nemovitosti), vlastnické nebo užívací právo.
20
O vykázání rozhoduje správní orgán usnesením, které se vyhlašuje ústně a je
ihned vykonatelné.
F. ZÁRUKA ZA SPLNĚNÍ POVINNOSTI
Správní orgán může na požádání účastníka přijmout nebo v případech
stanovených zvláštním zákonem účastníkovi uložit povinnost složit peněžitou
nebo nepeněžitou záruku za splnění povinnosti, která mu může být v řízení
uložena. Její výše či hodnota nesmí být v nápadném nepoměru k rozsahu
povinnosti, kterou zajišťuje.
Záruku správní orgán vrátí v případě, že uložená povinnost byla splněna nebo
v řízení nebyla uložena.
Pokud uložená povinnost nebyla ve stanovené lhůtě splněna, pak peněžitá
záruka propadá a u nepeněžité záruky rozhodne správní orgán o uspokojení
pohledávky jejím prodejem.
2.5. PŘERUŠENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
Správní řád obsahuje výčet důvodů, ve kterých správní orgán může svým
usnesením přerušit dříve zahájené probíhající správní řízení:
a) správní orgán vyzývá žadatele k odstranění nedostatků žádosti
b) správní orgán vyzývá účastníka řízení k zaplacení příslušného
správního poplatku, který je spojen s určitým úkonem v řízení
a s určením lhůty k jeho zaplacení
c) probíhá řízení o předběžné otázce nebo jsou v souvislosti s řešením
předběžné otázky činěny další správní úkony
d) ustanovuje-li se opatrovník procesně nezpůsobilému účastníkovi
e) stanoví-li tak zvláštní zákon
Tento institut má za následek stavění procesních lhůt. Lhůta pro vydání
rozhodnutí ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý důvod pro
přerušení správního řízení. Neskončí však dříve než 15 dnů ode dne, kdy
přerušení řízení skončilo.
V době přerušeného správního řízení správní orgán nenařizuje ústní jednání,
neprovádí dokazování ani nevydává rozhodnutí ve věci.
Řízení je správní orgán povinen přerušit v případě, kdy o to požádá žadatel.
Pokud je žadatelů více, pak je nutné mít jejich souhlas. Žadatel má na přerušení
správního řízení právní nárok.
Po dobu přerušení řízení je povinností správního orgánu monitorovat situaci
a v okamžiku, kdy zjistí, že odpadl důvod, pro který bylo řízení přerušeno,
nebo uplynula lhůta, kterou určil ve svém usnesení, v řízení pokračuje
a účastníky řízení o tom vhodným způsobem vyrozumí.
21
2.6. ZASTAVENÍ SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
Zastavení řízení na rozdíl od přerušení řízení vede k ukončení řízení ještě před
vydáním rozhodnutí ve věci samé.
Zákon stanoví taxativní výčet důvodů, kdy správní orgán svým usnesením
zastaví správní řízení. Rozlišuje důvody zastavení řízení o žádosti a důvody
zastavení řízení vedeného z moci úřední. Na rozdíl od institutu přerušení řízení,
kdy je ve většině případů na zvážení správního orgánu, zda řízení přeruší,
nepřipouští úprava zastavení řízení žádný prostor pro správní uvážení a pokud
nastane některý z důvodů, které stanovuje zákon, je povinností správního
orgánu řízení zastavit.
Důvody zastavení správního řízení:
a) zpětvzetí žádosti,
b) podání zjevně právně nepřípustné žádosti,
c) neodstranění podstatných vad žádosti ve lhůtě, kterou stanovil
správní orgán,
d) nezaplacení příslušného správního poplatku ve lhůtě, kterou stanovil
správní orgán,
e) situace, kdy se o téže žádosti vede řízení u jiného správního orgánu,
f) ve stanovených případech, smrt nebo zánik žadatele, zánik věci či
práva, kterého se řízení týká,
g) žádost se stala zjevně bezpředmětnou,
h) z dalších důvodů stanovených zákonem.
Ve všech těchto případech vydá správní orgán usnesení o zastavení řízení, jež
oznámí všem účastníkům řízení, kteří proti němu mohou podat odvolání.
Řízení vedené z moci úřední zastaví správní orgán usnesením, které se pouze
poznamená do spisu v případě, kdy o téže věci bylo zahájeno řízení u jiného
správního orgánu již před zahájením tohoto správního řízení nebo jestliže
odpadl důvod řízení, zejména jestliže účastník zemřel či zanikl, zanikla věc
nebo právo, jehož se řízení týká.
Shrnutí
Stručné shrnutí kapitoly 2.
Správní řízení se zahajuje na základě žádosti nebo z moci úřední (ex offo).
V případě, že účastník správního řízení nemá procesní způsobilost, pak musí
být zastoupení zákonným zástupcem nebo mu musí být ustanoven opatrovník.
Důležitou věcí v průběhu správního řízení je dokazování, a to např. listinou,
ohledáním, svědeckou výpovědí, znaleckým posudkem. Správní orgán může
použít k zajištění účelu a průběhu řízení např. předvolání či předvedení
konkrétní osoby, může uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000 Kč.
Správní řízení je možné z důvodů uvedených v zákoně přerušit nebo zastavit.
22
Otázky a úkoly k procvičení
1. Kdo může být účastníkem řízení?
2. V jakých případech správní orgán ustanoví opatrovníka?
3. Vyjmenujte stádia správního řízení.
4. Jaké jsou dva základní způsoby zahájení správního řízení?
5. Vyjmenujte důkazní prostředky dle správního řádu a jednotlivě je
popište.
6. Vyjmenujte instituty, pomocí kterých zajišťuje správní orgán účel
a průběh řízení, a popište je.
7. V jakých případech a jakou formou může a musí správní orgán správní
řízení přerušit?
8. Z jakých důvodů a jakou formou správní orgán správní řízení zastaví?
23
3. ROZHODNUTÍ VE VĚCI
Cíl:
V této kapitole se seznámíte jakou formou a v jakých lhůtách se vydává
rozhodnutí ve věci, kterým se ukončuje správní řízení. Dále jaké rozeznáváme
řádné a mimořádné opravné prostředky, včetně lhůt pro jejich podání,
a pochopíte pojmy právní moc a vykonatelnost rozhodnutí.
Klíčová slova:
Rozhodnutí, usnesení, příkaz, opravné prostředky, právní moc, vykonatelnost.
Průvodce studiem:
Předmětem této kapitoly je seznámit studenty s tím, jakým způsobem končí
správní řízení, v jakých lhůtách je správní orgán vydat rozhodnutí ve věci, jaký
je rozdíl mezi usnesením, rozhodnutím a příkazem. Dále se studenti naučí
spočítat si lhůtu pro podání řádných a mimořádných opravných prostředků
a nabytí právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí.
Časová náročnost – každá podkapitola opory je počítána v rozsahu
2 – 3 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky.
3.1. ROZHODNUTÍ
Rozlišujeme:
- správní rozhodnutí meritorní (ve věci – rozhodnutí, příkaz)
- správní rozhodnutí procesní (usnesení)
Rozhodnutí ve věci - je to rozhodnutí, kterým správní orgán zakládá, mění či
ruší práva a povinnosti účastníků nebo jím správní orgán autoritativně
prohlašuje, že konkrétně určený účastník taková práva či povinnosti má či
nikoli. Takovéto rozhodnutí ve věci může potom mít formu ROZHODNUTÍ
nebo PŘÍKAZU.
Naproti tomu USNESENÍ je druh rozhodnutí nově vytvořený pro případy, kdy
správní orgán rozhoduje o procesních otázkách. Rozhodnutí je tedy určeno jen
pro rozhodnutí ve věci a o procesních otázkách typu přerušení, zastavení,
vyloučení pro podjatost, změně příslušnosti, předvedení je rozhodováno
usnesením.
24
Rozhodnutí je jednostranným aktem vydaným ve správním řízení
vykonavatelem veřejné správy, které je v souladu s právními předpisy
a mezinárodními smlouvami.
Každé rozhodnutí musí mít formální a obsahové náležitosti.
Formální náležitostí rozhodnutí je jeho písemná forma - kromě výjimek
stanových zákonem. Ve výjimečných případech se rozhodnutí pouze vyhlásí
a do spisu se učiní záznam. Pokud o to účastník řízení požádá, pak se mu vydá
písemné potvrzení.
Pokud probíhá tzv. řízení na místě, pak se rozhodnutí sice vyhlašuje ústně, ale
dodatečně se doručí účastníkům řízení jeho písemné vyhotovení.
V těch případech, kdy správní orgán zcela vyhoví žádosti o přiznání práva,
jehož existence se osvědčuje dokladem (stanoveno zákonem), pak je možné
vydat místo písemného rozhodnutí pouze doklad.
K obsahovým náležitostem rozhodnutí patří:
1. výroková část,
2. odůvodnění,
3. poučení účastníků.
Výroková část
• Obsahuje jeden nebo více výroků. Ve výrokové části se uvede předmět
řízení, právní ustanovení, dle kterých bylo rozhodováno a účastníci
řízení. Dále lhůta ke splnění uložené povinnosti a vyloučení odkladného
účinku odvolání. Při ukládání sankce za správní delikt také popis
skutku, a to tak, aby ho nebylo možné zaměnit s jiným jednáním.
• Zvláštní právní předpisy mohou stanovit ještě další požadavky na obsah
výroku správního rozhodnutí.
Odůvodnění
• Uvedou se zde důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro
jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení
a jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením
k podkladům rozhodnutí.
Poučení účastníků
• Uvede se, zda je možné se proti rozhodnutí odvolat, v jaké lhůtě,
od kdy se lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje
a u kterého správního orgánu se podává.
• Pokud odvolání (rozklad) nemá odkladný účinek, musí být toto
v poučení uvedeno.
25
Pokud správní orgán uvede poučení účastníků nesprávné nebo neúplné, pak
toto nemůže být účastníkům na újmu. Běžná lhůta pro podání odvolání či
rozkladu je 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (pokud zvláštní zákon
nestanoví jinak), avšak v případě nesprávného či neúplného poučení lze řádný
opravný prostředek podat do 15 dnů ode dne oznámení opravného usnesení
(pokud bylo vydáno), nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení rozhodnutí.
Dále se v písemném vyhotovení rozhodnutí uvedou další formální náležitosti:
- označení „rozhodnutí“ nebo jiné označení stanovené zákonem (např.
„usnesení“, „příkaz“, „exekuční výzva“ apod.)
- označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal
- číslo jednací
- datum vyhotovení
- otisk úředního razítka
- jméno, příjmení, funkce, služební číslo a podpis oprávněné úřední
osoby
- jména a příjmení všech účastníků řízení
Lhůty pro vydávání rozhodnutí
Rozhodnutí je vydáno okamžikem, kdy:
1 správní orgán předal stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí
k doručení (nebo provedl jiný úkon k doručení). Toto se vyznačuje
na stejnopise rozhodnutí nebo zásilce slovy „Vypraveno dne:“,
2 ústním vyhlášením rozhodnutí, pokud se účastník vzdá nároku
na doručení jeho písemného vyhotovení,
3 vyvěšením veřejné vyhlášky na úřední desce,
4 poznamenáním usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenávají
do spisu.
Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí v těchto zákonem stanovených
lhůtách:
• bezodkladně,
• nelze-li vydat rozhodnutí bezodkladně, pak nejpozději do 30 dnů
od zahájení řízení,
• třicetidenní lhůtu lze prodloužit o dalších 30 dnů z důvodů některých
procesních průtahů např. nařízení ústního jednání, místní šetření,
předvolání, předvedení, doručování veřejnou vyhláškou nebo jde-li
o zvlášť složitý případ,
• v případě dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo doručování
do ciziny lze prodloužit lhůtu o dobu trvání těchto úkonů.
Nedodržení výše uvedených lhůt se nemůže dovolávat ten účastník, který je
způsobil.
26
Oznamování rozhodnutí účastníkům řízení:
1. doručením stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí do vlastních rukou
2. ústním vyhlášením
• Oznamuje-li správní orgán rozhodnutí ústním vyhlášením, je řádně
doručeno okamžikem ústního vyhlášení pouze v případech, že se
účastník vzdal nároku na doručení písemného vyhotovení. Jinak je
řádně oznámeno až okamžikem doručení tohoto písemného vyhotovení.
Ochrana před nečinností
V případě, že rozhodnutí není vydáno v zákonné lhůtě, pak nadřízený správní
orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, a to jakmile se o tom dozví.
Nadřízený správní orgán může:
- přikázat nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil
potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí,
- usnesením převezme věc a rozhodne namísto nečinného správního
orgánu,
- usnesením pověří jiný správní orgán vedením řízení,
- usnesením přiměřeně prodlouží zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí,
lze-li předpokládat, že správní orgán v této prodloužené lhůtě vydá
rozhodnutí ve věci a je-li to pro účastníky řízení výhodnější.
Ochranu jednotlivce před nečinností také poskytuje zákon č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, který upravuje tzv. žalobu proti nečinnosti správního
orgánu. Touto žalobou se může ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky,
které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho
ochraně proti nečinnosti správního orgánu, žalobou domáhat, aby soud uložil
správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.
Žalovaným je správní orgán, který má povinnost vydat příslušné rozhodnutí či
osvědčení.
Žalobu lze podat nejpozději do 1 roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce
domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro
vydání rozhodnutí nebo osvědčení a pokud taková lhůta stanovená není, tak
ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem
proti žalobci učiněn poslední úkon.
Žaloba musí kromě obecných náležitostí obsahovat:
- označení věci, v níž se žalobce ochrany proti nečinnosti domáhá,
- vylíčení rozhodujících skutečností,
- označení důkazů, jichž se žalobce dovolává,
- návrh výroku rozsudku.
Pokud je návrh důvodný, pak soud uloží rozsudkem správnímu orgánu
povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu.
27
Pokud žaloba není důvodná, pak ji soud zamítne.
Ve správním soudnictví rozhodují příslušné krajské soudy a Nejvyšší správní
soud.
Platnost, právní moc, účinnost a vykonatelnost rozhodnutí
A. Platnost rozhodnutí
Platnost znamená, že správní orgán již projevil svou vůli navenek a je tedy
svým správním rozhodnutím vázán. Často se spojuje pojem „platnost
rozhodnutí“ s termínem „vydání rozhodnutí“. Správní rozhodnutí bylo vydáno,
a tudíž je platné.
B. Právní moc rozhodnutí
Právní moc rozhodnutí znamená, že ho již nelze měnit prostřednictvím řádných
opravných prostředků. Poté je závazné pro účastníky řízení a pro všechny
správní orgány.
Usnesení, které se pouze poznamenává do spisu, nabývá právní moci již svým
poznamenáním do spisu.
Příkaz se svává pravomocným, pokud proti němu nebyl v zákonné lhůtě podán
odpor.
V případě vydání dokladu, nabývá správní rozhodnutí právní moci dnem
převzetí dokladu účastníkem.
C. Účinnost rozhodnutí
Správní rozhodnutí již vyvolává zamýšlené právní důsledky navenek.
D. Vykonatelnost rozhodnutí
V případě, že v rozhodnutí byla uložena lhůta pro plnění povinnosti, pak může
být v případě nesplnění povinnosti ve stanovené lhůtě tato povinnost vynucena
veřejnou mocí.
V případě, že správní rozhodnutí neukládá povinnost plnění, pak se rozumí
vykonatelností jeho účinnost.
Vykonatelnost rozhodnutí tedy nastává okamžikem,
- kdy se po jeho oznámení proti němu již nelze odvolat či podat rozklad a
- pokud byla v rozhodnutí stanovena lhůta k plnění a ta již uplynula.
Pokud je však v rozhodnutí vyloučen tzv. odkladný účinek odvolání či
rozkladu, pak se stává rozhodnutí vykonatelným již okamžikem svého
oznámení či uplynutím lhůty k plnění. V tomto případě je dříve vykonatelné
než pravomocné. Hovoříme o tzv. předběžně vykonatelném správním
rozhodnutí.
28
S výše uvedenými vlastnostmi rozhodnutí souvisí institut doložka právní moci
a doložka vykonatelnosti.
Správní orgán opatří doložkou právní moci a doložkou vykonatelnosti:
- písemné vyhotovení rozhodnutí, které zůstává součástí spisu. Toto učiní
správní orgán, který rozhodl v posledním stupni. Zároveň vyznačí den
vyhlášení tohoto rozhodnutí nebo den, kdy byla písemnost předána
k doručení,
- stejnopis rozhodnutí, který byl účastníku doručen, a to na požádání
tohoto účastníka.
NÁKLADY ŘÍZENÍ
Náklady řízení se rozumí zejména:
- hotové výdaje účastníků a jejich zástupců,
- správní poplatek,
- ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců,
- náklady důkazů,
- tlumočné,
- odměna za zastupování.
Rozhodnutí ve věci nákladů řízení může být ve výrokové části (jak další výrok)
jiného rozhodnutí nebo může být vydáno samostatným rozhodnutím.
Nárok na náhradu nákladů musí být u správního orgánu uplatněn do 8 dnů
poté, co vznikly, jinak nárok zaniká.
Povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží správní orgán
účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti (v případech
hodných zvláštního zřetele lze výši paušální částky snížit). Výši paušální
částky stanoví prováděcí právní předpis a náhradu nákladů vybírá správní
orgán, který je uložil.
3.2 PŘEZKOUMÁNÍ SPRÁVNÍCH ROZHODNUTÍ
Opravné prostředky dělíme na:
řádné
mimořádné
29
3.2.1. ŘÁDNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY
odvolání
rozklad
V případě, že rozhodnutí ještě nenabylo právní moci, je možné proti němu
podat v zákonné lhůtě řádný opravný prostředek.
A. ODVOLÁNÍ
Pro podání odvolání stanoví správní řád lhůta 15 dnů ode dne oznámení
rozhodnutí. Zvláštní právní předpisy mohou stanovit lhůtu jinou (zpravidla je
kratší).
Odvolání je možné podat několika způsoby:
- písemně,
- ústně do protokolu.
Odvolání se podává u správního orgánu, který správní rozhodnutí napadené
odvoláním vydal. Pokud je více účastníků řízení, pak je správní orgán
vyrozumí o podaném odvolání a současně je vyzve, aby se k obsahu podání
ve stanovené lhůtě vyjádřili, a dle potřeby doplní řízení provedením nově
navržených důkazů.
Dle příslušného ustanovení správního řádu lze k novým skutečnostem
a k návrhům na provedení nových důkazů přihlédnout jen tehdy, jestliže jde
o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve.
Odvolání může být:
1 včasné – bylo podáno v zákonné lhůtě,
2 nepřípustné – bylo podáno, ačkoliv se účastník řízení práva na odvolání
do protokolu vzdal,
3 opožděné – bylo podáno po uplynutí zákonné lhůty.
Avšak i nepřípustné či opožděné odvolání je orgán I. stupně povinen postoupit
odvolacímu orgánu, který zpravidla zjišťuje, zda nejsou dány důvody
z hlediska mimořádných opravných prostředků. Při podání odvolání
k instančně vyššímu orgánu existuje nejdříve možnost tzv. autoremedury. Je
to postup, kdy správní orgán první instance, který napadené rozhodnutí vydal,
může o odvolání rozhodnout sám. Může ho zrušit nebo změnit, pokud odvolání
v plném rozsahu vyhoví a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému
z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to týká, vyslovili souhlas. Proti
tomuto rozhodnutí lze podat odvolání.
30
V případě, že správní orgán nerozhodne formou autoremedury, je povinen
nejdéle do 30 dnů ode dne, kdy mu odvolání došlo, postoupit ho i s výsledky
doplněného řízení a se spisovým materiálem odvolacímu orgánu (správní orgán
II. stupně). V případě nepřípustného nebo opožděného odvolání předá spis
odvolacímu správnímu orgánu do 10 dnů. Pro vyřízení odvolání odvolacím
správním orgánem platí stejné lhůty jako pro vydání rozhodnutí v I. stupni.
Postup odvolacího správního orgánu
Pokud zákon nestanoví jinak, pak je odvolacím správním orgánem neblíže
nadřízený správní orgán.
Odvolací orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení u orgánu
I. stupně s právními předpisy, a to jen v rozsahu námitek uvedených
v odvolání, jinak je tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. Odvolací správní
orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele, ledaže
odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, anebo je
napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo jiným veřejným
zájmem.
Pokud odvolací správní orgán učiní závěr, že napadené rozhodnutí je v rozporu
s právními předpisy nebo že je nesprávné, pak:
napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví
napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí orgánu prvního
stupně k novému projednání a rozhodnutí; v odůvodnění rozhodnutí
vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je orgán I. stupně při
novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat
odvolání
napadené rozhodnutí nebo jeho část změní
odvolání vyhoví a sám rozhodne ve věci
Pokud nenastane důvod pro výše uvedený postup, pak odvolací správní orgán
odvolání zamítne a rozhodnutí orgánu prvního stupně potvrdí.
Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se nelze dále odvolat.
Rozhodnutí odvolacího správního orgánu je v právní moci, jestliže bylo
oznámeno všem odvolatelům a účastníkům řízení.
Pokud vzal odvolatel podané odvolání zpět, pak je řízení o odvolání zastaveno
dnem zpětvzetí odvolání.
B. ROZKLAD
Rozklad směřuje proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr,
státní tajemník ministerstva nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu
v prvním stupni. O rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního
správního úřadu. Návrh na rozhodnutí předkládá rozkladová komise sestavená
z odborníků teorie a praxe. Předsedu a ostatní členy rozkladové komise
jmenuje ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Rozkladová
komise má nejméně 5 členů.
31
Stejně jako odvolání se podává rozklad ve lhůtě do 15 dnů ode dne oznámení
rozhodnutí.
V řízení o rozkladu lze:
rozhodnutí zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu
a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže
s tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas,
rozklad zamítnout.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný žádný opravný prostředek.
3.2.2. MIMOŘÁDNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY
obnova řízení
přezkumné řízení
V případě, že rozhodnutí již nabylo právní moci, je možné ho napadnout
některým z mimořádných opravných prostředků.
A. OBNOVA ŘÍZENÍ
Obnovu řízení je možné zahájit na žádost účastníka nebo z moci úřední.
Důvody pro obnovu řízení na žádost účastníka:
a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly
v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu,
nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly
nepravdivými, nebo
b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí
vydaného v řízení, které má být obnoveno.
Další podmínkou pro obnovu řízení je, že tyto skutečnosti, důkazy nebo
rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem
rozhodování.
Návrh se podává u správního orgánu, který ve věci rozhodl v posledním stupni.
Lhůty pro obnovu řízení:
subjektivní - v délce tří měsíců, která běží ode dne, kdy se účastník
dozvěděl o důvodech obnovy,
objektivní - v délce tří let, která běží od právní moci rozhodnutí.
Po jejím uplynutí nelze návrh na obnovu řízení podat ani nelze obnovu
nařídit.
32
Řízení má 2 stadia:
1. řízení o povolení obnovy řízení, resp. nařízení obnovy řízení správním
orgánem, tj. obnovovací řízení,
2. nové řízení ve věci, tj. řízené obnovené.
Nejprve je vydáno rozhodnutí, kterým se obnova řízení na žádost povoluje
nebo zamítá. Proti tomuto rozhodnutí je možné podat odvolání.
V případě, že se obnova řízení na žádost povolí nebo z moci úřední nařídí, pak
probíhá nové řízení, ve které je vydáno nové rozhodnutí ve věci. Novým
rozhodnutím ve věci se původní rozhodnutí ruší. Protože nové rozhodnutí
ve věci je prvoinstančním rozhodnutím, lze se proti němu odvolat.
B. PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ
Jedná se spíše o dozorčí prostředek, na který není na rozdíl od obnovy řízení
právní nárok. Pokud podá účastník řízení podnět k přezkoumání správního
rozhodnutí, záleží zcela na úvaze správního orgánu, zda podnětu vyhoví
a přezkumné řízení zahájí.
Správní orgány přezkoumávají z moci úřední pravomocná rozhodnutí
v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu
s právními předpisy.
Také účastník řízení může dát podnět pro vedení přezkumného řízení, ale
pokud správní orgán neshledá důvody k jeho zahájení, sdělí tuto skutečnost
s uvedením důvodů do 30 dnů podateli.
Důvodem přezkoumání rozhodnutí je tedy jeho nezákonnost. Rozhodnutí
přezkoumává instančně nadřízený správní orgán správnímu orgánu, který
rozhodnutí vydal. I zde přichází v úvahu autoremedura.
Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat:
- nejdéle do 2 měsíce ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu
zahájení přezkumného řízení dozvěděl
- nejpozději do 1 roku od právní moci rozhodnutí ve věci
Výsledkem přezkumného řízení může být:
- změna rozhodnutí
- zrušení rozhodnutí
- zrušení rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu, jehož rozhodnutí
je přezkoumáváno
- zastavení řízení (usnesení se pouze poznamená do spisu)
Účinky rozhodnutí v přezkumném rozhodnutí:
- nastávají ode dne právní moci přezkoumávaného rozhodnutí (ex tunc)
- nastávají ode dne právní moci nového rozhodnutí (ex nunc)
33
Od jakého okamžiku nastanou účinky rozhodnutí, záleží na úvaze správního
orgánu, který toto rozhodnutí přezkoumává.
Proti rozhodnutí vydanému v přezkumném řízení lze podat odvolání, příp.
rozklad.
3.2.3. PŘEZKOUMÁNÍ ROZHODNUTÍ SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ
SOUDY
Zákon č. 150/2002 Sb., který nabyl účinnosti 1. 1. 2003, zavedl nový systém
správního soudnictví. Ve správním soudnictví rozhodují krajské soudy, a to
prostřednictvím tzv. specializovaných senátů a specializovaných samosoudců,
a dále v případech stanovených zákonem Nejvyšší správní soud se sídlem
v Brně.
Příslušnost krajských soudů
Místně příslušný je soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který
ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni.
Ve věcech důchodového pojištění a úrazového pojištění je k řízení příslušný
krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, popř., v jehož obvodu
se zdržuje.
Ochrany svých práv se žalobou proti správnímu orgánu nemůže domoci ten,
kdo ve správním řízení proti rozhodnutí správního orgánu nevyčerpal všechny
řádné opravné prostředky. Řízení u soudu se zahajuje podáním žaloby nebo
návrhu, a to do 2 měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno
doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem.
Pravomoc soudů
Soudy ve správním soudnictví rozhodují o:
a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem
moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož
i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim
bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických
a právnických osob v oblasti veřejné správy,
b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu,
c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu,
d) kompetenčních žalobách,
e) ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda,
f) ve věcech politických stran a politických hnutí,
g) zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem.
Proti rozhodnutí krajského soudu je přípustná kasační stížnost, o níž
rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost musí být podána do 2 týdnů
po doručení rozhodnutí. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. To neplatí,
34
má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího
správního soudu.
Z působnosti soudního řádu správního je vyloučeno soudní přezkoumávání
rozhodnutí správních orgánů ve věcech soukromého práva. Tyto případy jsou
řešeny v rámci tzv. obecného soudnictví a pamatuje na ně občanský soudní řád
v části páté.
Nejvyšší správní soud zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že se
usnáší na tzv. zásadních usneseních, na stanoviscích a dále, že rozhoduje
o kasačních stížnostech. V rámci správního soudnictví sleduje a vyhodnocuje
pravomocná rozhodnutí soudů.
Kromě přezkoumání správního rozhodnutí v rámci správního soudnictví je
možné také přezkoumat tato rozhodnutí v rámci ústavního soudnictví.
Jedná se o možnost podání ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí
správního orgánu, a to účastníkem takového řízení, když tento účastník tvrdí,
že takovým rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo
nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou.
Základním předpokladem ústavní stížnosti je, že účastník vyčerpal všechny
opravné prostředky, a to jak řádné, tak mimořádné, vyjma obnovy řízení. Tuto
stížnost lze podat do 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním
procesním prostředku, který zákon stěžovateli pro ochranu jeho práva
poskytuje. Stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen
advokátem. Ústavní soud rozhodne o ústavní stížnosti tzv. nálezem, a pokud
stěžovateli vyhoví, potom zruší rozhodnutí správního orgánu. Rozhodnutí
Ústavního soudu je konečné a není proti němu možný žádný další opravný
prostředek.
Shrnutí
Stručné shrnutí kapitoly 3.
Rozhodnutí je buď formou rozhodnutí ve věci, nebo procesní rozhodnutí
formou usnesení. Rozhodnutí má 3 náležitosti – výrok, odůvodnění a poučení
o opravném prostředku. Rozhodnutí musí být vydáno v zákonných lhůtách.
Vlastností rozhodnutí je právní moc, účinnost a jeho vykonatelnost. Proti
rozhodnutí je možné využít řádných (odvolání, rozklad) a mimořádných
(obnova řízení, přezkoumání rozhodnutí) opravných prostředků. Záleží na tom,
zda je či není rozhodnutí v právní moci. K podání těchto opravných prostředků
jsou zákonem stanovené lhůty.
Po vyčerpání opravných prostředků je možné využít institutu správního
soudnictví a rozhodnutí nechat přezkoumat příslušným soudem (krajským
soudem nebo Nejvyšším správním soudem).
Σ
35
Otázky a úkoly k procvičení
1. Jaké znáte druhy rozhodnutí?
2. Vyjmenujte náležitosti rozhodnutí.
3. Jaké jsou lhůty pro vydání rozhodnutí?
4. Uveďte rozdíl mezi vydáním a oznámením rozhodnutí.
5. Jaké jsou způsoby ochrany před nečinností správního orgánu?
6. Vysvětlete rozdíl mezi právní mocí a vykonatelností rozhodnutí.
7. Jaké znáte náklady řízení?
8. Vyjmenujte a popište řádné opravné prostředky.
9. Vyjmenujte a popište mimořádné opravné prostředky.
10. Jaká je pravomoc soudů v rámci správního soudnictví?
11. Za jakých podmínek a v jaké lhůtě je možné dát přezkoumat správní
rozhodnutí Ústavním soudem?
36
4. SPRÁVNÍ EXEKUCE
Cíl:
V této kapitole se seznámíte s právní úpravou exekuce ve správním řádu,
jakým způsobem je možné exekuci provést a co je to exekuční titul.
Klíčová slova:
Exekuce, exekuční titul, exekuční příkaz, peněžité a nepeněžité plnění, námitky
Průvodce studiem:
Předmětem této kapitoly je seznámit studenty s tím, jakým způsobem je možné
vymáhat plnění uložené rozhodnutím, kdo je k tomuto vymáhání oprávněn
a jaký opravný prostředek je možné podat proti usnesení exekučního správního
orgánu. Dále studenti pochopí, co je exekučním titulem.
Časová náročnost – každá podkapitola opory je počítána v rozsahu cca
2 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky.
4.1. ÚVODNÍ POJMY
Pokud správní orgán uložil v rámci správního řízení splnění povinnosti a tato
nebyla ve stanovené lhůtě dobrovolně splněna, pak může přistoupit k vymáhání
splnění uložené povinnosti, a to správní exekucí. Správní exekuce představuje
závěrečné stadium celého správního řízení.
Základní podmínkou pro správní exekuci je existence tzv. exekučního titulu.
Exekučním titulem může být:
vykonatelné správní rozhodnutí,
vykonatelný smír.
Exekučním správním orgánem je správní orgán, který je podle správního řádu
nebo zvláštního zákona oprávněn k exekuci.
Exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje (oprávněný subjekt):
správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který
schválil smír,
osoba oprávněná z exekučního titulu.
37
Tyto subjekty mohou o provedení exekuce požádat také soud nebo soudního
exekutora.
Povinný je ten, jemuž byla tzv. exekučním titulem uložena povinnost plnění
a on tuto povinnost v určené lhůtě dobrovolně nesplní.
Exekuce může být na peněžitá plnění či nepeněžitá plnění.
4.2 EXEKUCE NA PENĚŽITÁ PLNĚNÍ
Exekučním správním orgánem je:
- obecný správce daně místně příslušný podle zvláštního zákona (daňový
řád) nebo správní orgán, který sám vydal v prvním stupni nebo schválil
exekuční titul,
- obecní úřad nebo krajský úřad, je-li také správním orgánem, který sám
vydal v prvním stupni nebo schválil exekuční titul.
Správní řád však neobsahuje vlastní právní úpravu na správní exekuci
na peněžitá plnění. Pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se
uplatní postup pro správu daní.
Daňová exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu a lze ji provést
těmito způsoby:
srážkami ze mzdy,
přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb,
přikázáním jiné peněžité pohledávky,
postižením jiných majetkových práv,
prodejem movitých věci,
prodejem nemovitostí.
4.3 EXEKUCE NA NEPENĚŽITÁ PLNĚNÍ
Exekučním správním orgánem je:
- správní orgán, který sám vydal v prvním stupni nebo schválil exekuční
titul, je-li orgánem moci výkonné,
- obecní úřad nebo krajský úřad, pokud sám vydal v prvním stupni nebo
schválil exekuční titul,
- obecní úřad obce s rozšířenou působností, pokud jej o to požádá správní
orgán mající sídlo v jeho správním obvodu, který sám vydal v prvním
stupni nebo schválil exekuční titul.
38
Lhůty:
- exekuční správní orgán může exekuci nařídit nejpozději do 5 let
a provádět ji nejpozději do 10 let poté, co měla být povinnost splněna
dobrovolně. Po uplynutí lhůt nastává prekluze práva vymáhat
nepeněžité povinnosti.
Správní orgán zpravidla před nařízením exekuce vyzve povinného exekuční
výzvou k dodatečnému splnění nepeněžité povinnosti a určí náhradní lhůtu,
ve které má být splněna. Exekuční výzva má podobu usnesení a není možné se
proti ní odvolat. Je to poslední lhůta, ve které může povinný dobrovolně splnit
svoji povinnost. V případě, že se tak nestane, pak oprávněný přistoupí
k samotnému provedení exekuce.
Samotná správní exekuce se nařizuje exekučním příkazem, který je
usnesením, proti kterému se nelze odvolat.
Způsoby provedení exekuce:
náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění,
přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména
vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo
ukládáním donucovacích pokut.
Ze závažných důvodů může exekuční správní orgán usnesením odložit nebo
přerušit provedení exekuce.
Těmito důvody je zejména:
- požádá-li povinný o posečkání splnění povinnosti a lze-li z jeho
chování mít důvodně za to, že splní svoji povinnost nejpozději ve stejné
lhůtě, v jaké může být provedena exekuce a nehrozí-li, že účel exekuce
tím bude zmařen, nebo
- bez požádání, šetří-li se skutečnosti rozhodné pro zastavení exekuce.
Z důvodů uvedených ve správním řádu může také exekuční správní orgán
prováděnou exekuci na žádost nebo z moci úřední usnesením zastavit. Proti
tomuto usnesení není možné se odvolat.
Důvody k zastavení exekuce:
- po nařízení exekuce povinnost zanikla,
- po nařízení exekuce zaniklo právo provádět exekuci nebo byl zrušen
exekuční titul, který je podkladem pro exekuci,
- o zastavení exekuce požádal ten, na jehož žádost podle § 110 písm. b)
a c) byla exekuce nařízení,
- průběh exekuce ukazuje, že by její pokračování bylo spojeno
s mimořádnými nebo nepoměrnými obtížemi,
39
- se zjistí, že exekuce byla nařízena k vymožení neexistující povinnosti
nebo vůči neexistujícímu povinnému,
- provedení exekuce je nepřípustné, protože po jejím nařízení nastal jiný
důvod vyplývající ze zvláštního zákona nebo stavu věci, pro který nelze
exekuci provést.
Povinný je dále povinen zaplatit exekuční náklady. Tuto povinnost mu uloží
exekuční správní orgán rozhodnutím.
Náhrada exekučních nákladů spočívá v úhradě paušální částky ve výši
2.000 Kč a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění exekuce.
Exekuční náklady vybírá a jejich exekuci provádí podle zvláštního zákona
exekuční správní orgán, který jejich náhradu uložil.
Proti usnesením nebo jiným úkonům exekučního správního orgánu se sice
nelze odvolat, ale povinný nebo jiná osoba, které z tohoto úkonu vyplývá
povinnost, může podat námitky. Tyto námitky však již nemohou napadat
věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu. Možnost podat námitky
není omezena žádnou lhůtou, ale není možné je podat, pokud usnesení bylo již
vykonáno nebo jiný úkon již byl proveden. O námitkách rozhoduje exekuční
správní orgán. Proti rozhodnutí o námitkách se nelze odvolat.
Shrnutí
Stručné shrnutí kapitoly 4.
Pokud není splněna povinnost uložená v rozhodnutí, pak je možné si splnění
povinnosti vynutit. Výkon rozhodnutí se provádí formou exekuce, a to na
peněžité či nepeněžité plnění. Základní podmínkou je, že musí existovat tzv.
exekuční titul. Exekuční správní orgán uloží povinnému zaplatit náklady
exekuce. Exekuce je nařízena formou usnesení, proti kterému je možné podat
námitky.
Otázky a úkoly k procvičení
1. Vysvětlete pojem „exekuční titul“?
2. Vysvětlete rozdíl mezi „oprávněným“ a „povinným“.
3. Jakými způsoby lze provést exekuci na peněžitá plnění?
4. Jaká je lhůta k nařízení a provedení exekuce?
5. Jakými způsoby lze provést exekuci na nepeněžitá plnění?
6. Uveďte důvody k zastavení exekuce.
7. Co jsou to „exekuční náklady“?
8. Co je opravným prostředkem proti usnesení exekučního správního
orgánu?
40
5. STÍŽNOSTI A OPATŘENÍ OBECNÉ
POVAHY
Cíl:
V této kapitole zjistíte, v jakých případech a na koho můžete podat stížnost
podle správního řádu a dále se seznámíte s novým právním pojmem, a to je
opatření obecné povahy.
Klíčová slova:
Stížnost, opatření obecné povahy, veřejná vyhláška, námitky
Průvodce studiem:
Předmětem této kapitoly je seznámit studenty s tím, v jakých případech a na
koho mohou podat stížnost, v jaké lhůtě je příslušný správní orgán povinen
stížnost vyřídit a zda je povinen o způsobu vyřízení informovat stěžovatele.
Dále bude studentům vysvětlen pojem „opatření obecné povahy“, kdo toto
opatření vydává a jaké je možné uplatnit opravné prostředky proti tomuto
opatření.
Časová náročnost – každá podkapitola opory je počítána v rozsahu cca
2 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky.
5.1. STÍŽNOSTI
Stížnosti jsou upraveny v § 175 správního řádu.
Na správní orgány mají právo se obracet dotčené osoby se stížnostmi proti
nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu.
Stížnost je možné podat písemně nebo ústně. V případě podání ústní stížnosti,
kterou nelze vyřídit ihned, o ní sepíše správní orgán písemný záznam.
Stížnost se podává u toho správního orgánu, který vede řízení. Tento správní
orgán je povinen tuto stížnost prošetřit a může i případně vyslechnout
stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje a další osoby, které mohou
přispět k objasnění věci.
41
Lhůta k vyřízení stížnosti
Stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení správnímu
orgánu, který je příslušný k jejímu vyřízení. Stěžovatel musí být vyrozuměn
v této lhůtě o vyřízení stížnosti. Tuto zákonnou lhůtu lze překročit jen tehdy,
pokud v jejím průběhu nelze zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti.
Stížnost může být shledána:
- důvodnou
- částečně důvodnou
- nedůvodnou
Pokud byla stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, pak je
správní orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě.
O výsledku šetření stížnosti a opatřeních přijatých k nápravě učiní správní
orgán záznam do spisu, a pokud o to stěžovatel požádal, pak ho o výsledku
stížnosti vyrozumí.
Pokud by měl stěžovatel za to, že stížnost nebyla příslušným správním
orgánem řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní orgán, aby způsob
vyřízení stížnosti přešetřil.
5.2 OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY
Opatření obecné povahy je jednou z forem činnosti veřejné správy.
Opatřením obecné povahy se rozumí takový závazný právní akt orgánu veřejné
správy, který není právním předpisem, ani rozhodnutím. Takovýto akt v sobě
zahrnuje prvky obou těchto skupin. Opatření obecné povahy se bude vydávat
všude tam, kde zvláštní zákon ukládá vydat závazné opatření obecné
povahy.
Formou opatření obecné povahy se činí takové úkony jako např. uzavření
veřejných prostranství, opatření při krizových situacích, stanovení objížděk
v silniční dopravě, stanovení režimu řízení dopravního provozu
prostřednictvím dopravních značek, podle stavebního zákona - zásady
územního rozvoje, územní plán, vymezení zastavěného území, regulační plán,
územní opatření o stavební uzávěře, územní opatření o asanaci území atd.
Režim vydávání opatření obecné povahy
1 Řízení o vydání opatření obecné povahy se zahajuje z moci úřední.
Návrh opatření obecné povahy s odůvodněním správní orgán doručí
veřejnou vyhláškou, kterou vyvěsí na své úřední desce a na
úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů
se má opatření obecné povahy týkat, a vyzve dotčené osoby, aby
42
k návrhu podávaly připomínky nebo námitky. Návrh musí být
zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů.
2 Řízení o opatření obecné povahy je písemné, pokud zvláštní zákon
nestanoví nebo správní orgán neurčí, že je řízení spojeno s veřejným
projednáním návrhu. V tomto případě je správní orgán povinen oznámit
na své úřední desce nejméně 15 dnů před veřejným projednáním dobu
a místo konání.
Lhůtu k podání písemných připomínek k návrhu stanoví správní orgán.
Pokud se ovšem koná veřejné projednání návrhu, pak platí, že
připomínky je třeba uplatnit nejpozději při tomto projednání. Správní
orgán je povinen se těmito připomínkami zabývat a vypořádat se s nimi
v odůvodnění opatření obecné povahy.
Zvláštní režim platí pro vlastníky nemovitostí. Vlastníci dotčených
nemovitostí mohou podat proti návrhu písemné odůvodněné námitky ve
lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění.
3. Samotné opatření obecné povahy se vyhotovuje písemně a musí být
odůvodněno, dále musí obsahovat označení správního orgánu, který ho
vydal, datum vyhotovení, spisovou značku nebo číslo jednací, jméno,
příjmení, funkci a podpis příslušné oprávněné úřední osoby.
Opatření obecné povahy se oznamuje opět veřejnou vyhláškou. Ta se
zveřejní na úřední desce stejným způsobem, jako u návrhu na opatření
obecné povahy. Toto opatření pak nabývá účinnosti patnáctým dnem po
dni vyvěšení veřejné vyhlášky. Nejdříve může nabýt účinnosti dnem
vyvěšení.
Samotné opatření obecné povahy nemůže stanovit povinnosti, ale může
u povinností, které jsou stanoveny zákonem, určit jejich rozsah.
4. Pro opatření obecné povahy také platí zvláštní pravidla pro jeho
přezkoumání.
Jednou z možností jsou námitky, o nichž se rozhoduje v rámci
samotného opatření obecné povahy. Proti tomuto opatření nelze podat
odvolání ani rozklad.
V úvahu by mohla přicházet pouze obnova řízení nebo přezkumné
řízení. Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat až do 3 let
od účinnosti opatření.
Opatření obecné povahy je také přezkoumatelné ve správním
soudnictví.
43
Shrnutí
Stručné shrnutí kapitoly 5.
Je možné podat stížnost na nevhodné chování úředních osob nebo proti
postupu správního orgánu. Stížnost je možné podat ústně nebo písemně a musí
být příslušným správním orgánem vyřízena do 60 dnů od jejího doručení.
Zároveň musí být stěžovatel vyrozuměn o vyřízení stížnosti.
Jednou z forem činnosti veřejné správy je také opatření obecné povahy, které
není ani rozhodnutí ani právním předpisem. Zvláštní zákon ukládá, v kterých
případech je možné vydat toto opatření. Návrh opatření se doručuje veřejnou
vyhláškou, proti které je možné podat námitky nebo připomínky. Samotné
opatření se také vydává formou veřejné vyhlášky. Proti opatření obecné
povahy není možné podat odvolání, ale je možné využít např. obnovy řízení,
přezkumného řízení příp. jeho přezkoumání v rámci správního soudnictví.
Otázky a úkoly k procvičení
1. Proti čemu je možné podat stížnost v rámci správního řádu?
2. Jaká je lhůta k vyřízení stížnosti?
3. Jaký může být výsledek řešené stížnosti a kdo o něm bude informován?
4. Co rozumíte pod pojmem „opatření obecné povahy“?
5. Jakým způsobem se oznamuje návrh a poté již samotné opatření obecné
povahy?
6. Jaké znáte možnosti opravných prostředků proti opatření obecné
povahy.
44
6. SPRÁVNÍ DELIKTY
Cíl:
V této kapitole se seznámíte s tím, v jakých případech a kdo může spáchat
správní delikt a jaké sankce mohou být uloženy.
Klíčová slova:
Správní delikt, přestupky, sankce, napomenutí, pokuta, blokové řízení, příkazní
řízení
Průvodce studiem:
Předmětem této kapitoly je seznámit studenty s tím, že za protiprávní jednání
může být uložena příslušná sankce. Dále se studenti seznámí s druhy sankcí
a s lhůtami, ve kterých je možné sankce uložit, a pochopí rozdíl mezi správním
řízením, blokovým a příkazním řízením.
Časová náročnost – každá podkapitola opory je počítána v rozsahu
2 – 3 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky.
6.1. SPRÁVNÍ DELIKTY OBECNĚ
Správněprávní odpovědnost vzniká tehdy, když dojde k narušení
společenských vztahů chráněných správním právem. Za základ správněprávní
odpovědnosti je považováno protiprávní jednání subjektů správního práva.
Druhy správních delitků:
a) přestupky
b) jiné správní delikty fyzických osob postihované na základě zavinění
správní delikty pracovníků právnických osob
správní delikty fyzických osob, jejichž postih je vyňat ze zákona
o přestupcích
c) správní delikty právnických osob a fyzických osob postihované bez
ohledu na zavinění
sankcí je téměř vždy peněžitý trest, pokuta (např. s porušením
předepsaných povinností podle zákona o ochraně spotřebitele, při
nakládání s odpady apod.)
45
d) správní disciplinární delikty – jedná se o postih osob, které jsou
ve zvláštních právních vztazích k určité instituci a jsou vybaveny
zvláštními právy a povinnostmi, např. porušení zákona o služebním
poměru příslušníků Policie ČR
e) správní pořádkové delikty, spočívají v tom, že odpovědný subjekt
nesplní povinnost procesní, kterou mu ukládá právní předpis. Správní
orgán uložením sankce splnění příslušné povinnosti vynucuje. Jako
sankci lze uložit pořádkovou pokutu.
6.2. PŘESTUPKY
Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem
společnosti a je za přestupek výslovně označeno v zákoně č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, nebo v jiném zákoně.
Ke znakům, které charakterizují skutkové podstaty přestupků, patří:
a) objekt, což jsou společenské vztahy, proti kterým směřuje protiprávní
a společensky nebezpečné jednání,
b) objektivní stránka, která je určena protiprávním jednáním, jeho
škodlivým následkem a příčinným vztahem mezi jednáním
a následkem,
c) subjekt, kterým může být pouze fyzická osoba,
d) subjektivní stránka každého deliktu je představována zejména
zaviněním, přičemž k odpovědnosti za přestupek stačí zavinění
z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného
zavinění
Za přestupek není odpovědný, kdo v době jeho spáchání nedovršil patnáctý
rok svého věku.
Za přestupek není odpovědný, kdo pro duševní poruchu v době jeho spáchání
nemohl rozpoznat, že jde o porušení nebo ohrožení zájmu chráněného
zákonem, nebo nemohl ovládat své jednání. Odpovědnosti se však nezbavuje
ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, požitím alkoholu
nebo užitím jiné návykové látky.
Za porušení povinnosti uložené právnické osobě odpovídá podle tohoto zákona
ten, kdo za právnickou osobu jednal nebo měl jednat, a jde-li o jednání
na příkaz, ten kdo dal k jednání příkaz.
Přestupek mladistvého nelze projednat v příkazním řízení a nelze za něj
uložit zákaz pobytu.
Horní hranice pokuty se u mladistvých snižuje na polovinu, přičemž však
nesmí být vyšší než 2.000 Kč. V blokovém řízení nelze uložit mladistvému
pokutu vyšší než 500 Kč; pokutu až do výše 1.000 Kč lze uložit mladistvému,
46
pokud tento zákon nebo zvláštní zákon připouští v blokovém řízení uložit
pokutu vyšší než 1.000 Kč.
Zákaz činnosti lze mladistvému uložit nejdéle na dobu jednoho roku, nebránil-
li by výkon této sankce jeho přípravě na povolání.
Přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok; nelze jej též
projednat, popřípadě uloženou sankci nebo její zbytek vykonat, vztahuje-li se
na přestupek amnestie.
Řízení o přestupcích
Je zvláštním druhem správního řízení. Správní orgány se ve svém postupu musí
v prvé řadě řídit speciální procesní úpravou v zákoně o přestupcích a teprve
potom mohou podpůrně využít správní řád.
Obce si mohou pro projednávání přestupků zřídit komise.
V řízení o přestupku jsou účastníky řízení:
a) obviněný z přestupku,
b) poškozený, pokud jde o projednávání náhrady majetkové škody
způsobené přestupkem,
c) vlastník věci, která může být zabrána nebo byla zabrána, v části řízení
týkající se zabrání věci,
d) navrhovatel, na jehož návrh bylo zahájeno řízení o přestupku.
V řízení o přestupku je vydáno rozhodnutí ve věci (pokud není řízení
zastaveno), proti kterému je možné podat odvolání.
Rozhodnutí o přestupku je možné nechat přezkoumat soudem.
Sankce za přestupek
a) napomenutí - je nejmírnější sankcí a má morální povahu
b) pokuta - lze ji uložit samostatně nebo společně s jinou sankcí
s výjimkou napomenutí
c) zákaz činnosti - je sankcí omezující povahy, lze ho uložit
nejdéle na dva roky
d) propadnutí věci - lze uložit pokud věc náleží pachateli a za
podmínky, že tato věc byla přestupkem získána či nabyta za věc
přestupkem získanou
e) zákaz pobytu - lze uložit jen za přestupky uvedené ve zvláštní
části zákona o přestupcích nebo v jiném zákoně, a to na dobu
47
nejdéle tří měsíců za předpokladů uvedených v zákoně
o přestupcích
Dále je možné uložit ochranná opatření.
Ochrannými opatřeními jsou:
a) omezující opatření - spočívá v zákazu navštěvovat určená veřejně
přístupná místa a místnosti, v nichž se podávají alkoholické nápoje
nebo se konají veřejné tělovýchovné, sportovní nebo kulturní podniky,
b) zabrání věci - vlastníkem zabrané věci se stává stát.
Přestupek se projednává ve správním řízení, sankci za přestupek je však možné
uložit i v blokovém či příkazním řízení.
Blokové řízení
Přestupek lze projednat v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí
pouze domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit.
Proti uložení blokové pokuty se nelze odvolat.
V blokovém řízení lze uložit pokutu max. do výše 1.000 Kč, pokud jiný zákon
nepovoluje uložit pokutu vyšší.
Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, vydá se mu blok
na pokutu na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení pokuty,
o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty. Převzetí tohoto bloku
pachatel přestupku potvrdí.
Příkazní řízení
Příkaz o uložení napomenutí nebo pokuty, může správní orgán vydat bez
dalšího řízení, pokud toto nebylo vyřešeno v rámci blokového řízení.
Tento příkaz má stejné náležitosti jako rozhodnutí, oznamuje se vždy písemně,
obviněný může proti příkazu podat odpor do 15 dnů ode dne jeho doručení.
Přestupek mladistvého nelze projednat v příkazním řízení.
Po podání odporu se příkaz ruší a proběhne správní řízení s vydání rozhodnutí
a možností podání odvolání.
V příkazním řízení je možné uložit pokutu max. do výše 4.000 Kč.
Amnestii ve věcech přestupků uděluje vláda ČR usnesením, které vyhlašuje
ve Sbírce zákonů.
48
Shrnutí
Stručné shrnutí kapitoly 6.
Pokud dojde k narušení společenský vztahů chráněných správním právem, pak
vzniká správněprávní odpovědnost. Přestupky jsou upraveny v zákoně
č. 200/1990 Sb. Za přestupek není odpovědný ten, kdo v době jeho spáchání
nedovršil patnáctý rok svého věku. Přestupek je možné projednat v řízení
bokovém, správním nebo příkazním. Za přestupek je možné uložit napomenutí,
pokutu, zákaz činnosti, propadnutí věci, zákaz pobytu. Dále je možné uložit
ochranná opatření, tj. omezující opatření a zabrání věci.
Otázky a úkoly k procvičení
1. Jaké znáte druhy správních deliktů?
2. V jakých řízeních může být uložena příslušná sankce za přestupek?
3. Jaké znáte druhy sankcí za přestupek?
4. Jaký je rozdíl mezi správním řízením a příkazním řízením?
5. Jaký opravný prostředek je možný podat proti rozhodnutí v příkazním
řízení?
6. Jaká je lhůta k projednání přestupku?
7. Kdo není odpovědný za přestupek?
8. Kdo a jakým způsobem uděluje amnestii ve věcech přestupků?
Testové otázky
1. Na úřadě se jedná a písemnosti se vyhotovují v jazyce:
a) českém
b) českém i slovenském
c) jakémkoliv dle účastníka řízení
2. Adresát si odmítne převzít doručovanou písemnost. Písemnost je
doručena:
a) dnem, kdy k neúspěšnému doručení došlo
b) dnem vrácení písemnosti příslušnému správnímu úřadu
c) písemnost není doručena
3. O ustanovení opatrovníka správní orgán rozhoduje:
a) usnesením
b) obecně závaznou vyhláškou
c) nařízením
Σ
49
4. Správní řízení se zahajuje:
a) Pouze na návrh účastníka
b) Na návrh účastníka nebo z podnětu správního orgánu
c) Pouze z podnětu správního orgánu
5. Při přerušení správního řízení se vydává:
a) usnesení
b) rozhodnutí ve věci
c) příkaz
6. Zákonné náležitosti rozhodnutí jsou:
a) záhlaví, výrok a poučení
b) výrok, odůvodnění a poučení
c) datum, odůvodnění a podpis
7. Řádným opravným prostředkem je:
a) obnova řízení
b) odvolání
c) přezkumné řízení
8. Exekučním titulem není:
a) vykonatelné rozhodnutí
b) nepravomocné rozhodnutí
c) vykonatelný smír
9. Stížnost podle správního řádu je příslušný správní orgán povinen
vyřídit do:
a) 1 týdne od doručení stížnosti
b) 15 dnů od doručení stížnosti
c) 60 dnů od doručení stížnosti
10. Opatření obecné povahy se oznamuje:
a) zákonem
b) veřejnou vyhláškou
c) nařízením vlády
Doporučená literatura
Skulová, S. a kol. Správní právo – procesní část. 2. vyd. doplněné. Brno:
Tribun EU s. r. o., 2011. ISBN 978-80-210-5470-7.
Zákon č. 500/2004 Sb., o přestupcích, v platném znění.
Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění.
Zákon č. 200/2000 Sb., o přestupcích, v platném znění.
50
TRESTNÍ PRÁVO
7. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA
TRESTNÍHO PRÁVA HMOTNÉHO
Cíl:
Cílem této kapitoly je seznámení s rozdělením trestního práva, jeho postavení
v právním systému. Pro správné zařazení trestního práva v právním systému je
nezbytné provedení rozdělení práva na soukromé a veřejné.
Klíčová slova:
Právo soukromé, právo veřejné, odvětví práva, trestní právo hmotné, trestní
právo procesní, prameny trestního práva, trestný čin, skutková podstata
trestného činu, trest, zásady trestního práva.
Průvodce studiem:
Předmětem této kapitoly je seznámit studenty s tím, že co je to protiprávní –
trestný čin, jaké znaky má skutková podstata trestného činu a jaké tresty
mohou být za trestné činy uloženy. V závěru kapitoly se poté provedeno
rozdělení jednotlivých skutkových podstat a trestných činů tak jak je uvedeno
ve zvláštní části trestního zákona.
Časová náročnost kapitoly opory je počítána v rozsahu 4 – 5 hodin, a to dle
zájmu o studium dané problematiky.
Systém práva
Právní řád
Právo veřejné Právo soukromé
51
7.1. SYSTÉM TRESTNÍHO PRÁVA
Trestní právo je jedním ze základních odvětví veřejného práva. Trestní právo je
v demokratických státech pojímáno jako nejzazší prostředek (tzv. ultima ratio)
právní regulace a sociální kontroly společnosti. Použití prostředků trestního
práva (hmotného i procesního) totiž představuje nejzávažnější zásahy do práv
jednotlivce, a proto musí být používány pouze v případech, v nichž prostředky
jiných právních odvětví jsou nedostatečné nebo selhávají.
.
Trestní právo chrání práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob,
zájmy společnosti a státní zřízení České republiky.
Rozdělení trestního práva:
- trestní právo hmotné
- trestní právo procesní
Hmotněprávní trestní právo stanoví, co je trestným činem a jaký trest lze
za něj uložit.
Trestní právo procesní upravuje procedurální postup trestních orgánů
v trestních věcech.
Právo veřejné Ústavní právo
Právo životního prostředí
Trestní právo
Správní právo
Finanční právo
52
7.2. PRAMENY, FUNKCE A ZÁSADY TRESTNÍHO
PRÁVA
Základní prameny trestního práva
Ústava České republiky, ústavní zákon č. 1/1993 Sb.,
Listina základních práv a svobod, ústavní zákon č. 2/1993,
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád),
ve znění pozdějších předpisů.
Mezinárodní smlouvy.
Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy
a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon
o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů.
Trestní zákoník se dělí na:
- obecnou část, která upravuje podmínky trestní odpovědnosti a ukládání
sankcí a
- část zvláštní, která popisuje jednotlivé skutkové podstaty trestných
činů.
Funkce odvětví trestního práva
ochranná funkce - představuje vlastní ochranu společnosti před
kriminalitou, tj. ochranu společnosti před nebezpečnými činy fyzických
osob,
regulativní funkce – spočívá ve stanovení podmínek trestní
odpovědnosti, podmínek ukládání trestů a ochranných opatření
pachatelům trestných činů
preventivní funkce – znamená funkci předcházení trestné činnosti,
generálně a individuálně preventivní působení na pachatele,
represivní funkce – směřuje k ochrannému cíli výlučně individuálním
působením na pachatele, opírá se o donucovací formy, jak zabránit
v páchání trestné činnosti.
Zásady trestního práva
zásada zákonnosti – trestní právo vychází ze zákonné úpravy, (Ústava,
ústavní zákony, zákony a obecně závazné předpisy),
zákaz retroaktivity,
zásada humanismu – při ukládání sankcí se musí přihlížet i k lidské
důstojnosti a přiměřenosti trestu,
- zásada subsidiarity trestní represe,
zásada odpovědnosti za zavinění – trestní právo je založeno
na subjektivní odpovědnosti, tj. na zavinění,
zásada individuální odpovědnosti fyzických osob za spáchaný čin –
lze trestat pouze člověka jako jedince za vlastní jednání.
53
7.3. PŮSOBNOST TRESTNÍHO PRÁVA
Působnost v trestním právu
Působností trestněprávních norem rozumíme okruh společenských vztahů,
na které se právní normy vztahují, personální, časové a místní vymezení
podmínek, za kterých se uplatňují.
Druhy působností
- časová působnost – určuje, jaké znění zákona se použije při
posuzování trestnosti činu a ukládání trestu, s časovou
působností souvisí i zásada zákazu retroaktivního účinku
trestněprávní normy. Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá
dle zákona účinného v okamžik spáchání trestného činu. I zde
existuje výjimka z pravidla, kdy v případě existence nové právní
úpravy se bude posuzovat, zda nová právní úprava nebude pro
pachatele činu příznivější.
- místní působnost – vymezuje teritorium, na kterém normy
trestního práva působí a případy, které se zřetelem k místu
budou řešeny dle trestní normy ČR
obecná zásada - podle trestní normy ČR se posuzuje
trestnost činu, který byl spáchán na území ČR, přičemž
nezáleží na státní příslušnosti pachatele - může jim být
jak občan ČR, tak cizí státní příslušník nebo osoba bez
státní příslušnosti.
územím ČR se rozumí celé území uvnitř státních
hranic, vzdušný prostor nad státním územím a prostor
pod povrchem státního území.
- věcná působnost – vymezuje okruh společenských zájmů,
chráněných trestním právem, vymezuje okruh subjektů, na které
právní úprava dopadá, vymezuje okruh subjektů vyjmutých
z této úpravy.
7.4. TRESTNÉ ČINY
Jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze
za jejich spáchání uložit.
Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze
uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje
uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
54
Trestný čin
Základním pojmem trestního práva je trestný čin. Definice trestného činu je
uvedena v § 13 odst. 1 TZ a vymezuje trestný čin jako „protiprávní čin, který
trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém
zákoně“.
K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li
trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.
Z výše uvedeného vyplývá pro naplnění znaků trestného činu:
a) protiprávnost – tj. rozpor s právní normou v rámci právního řádu
b) další znaky uvedené v trestním zákoně, tj. formální znaky trestného
činu
Základem trestní odpovědnosti je tedy vlastní spáchání trestného činu, čímž
vzniká povinnost strpět sankce stanovené trestním zákonem. Trestným činem
podle trestního zákoníku je protiprávní čin, který trestní zákon označuje
za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Trestný čin
spáchaný mladistvým se nazývá proviněním.
Znaky uvedenými v trestním zákoně, popřípadě v jiném zákoně, jsou:
znaky skutkové podstaty trestného činu (objekt, objektivní stránka,
subjekt, subjektivní stránka, protiprávnost) a
stanovený věk a příčetnost.
Kategorie trestných deliktů (dle §14 TZ):
a) přečiny, kam řadíme všechny nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné
činy, u kterých je stanoven trest odnětí svobody s horní hranicí do pěti
let,
b) zločiny, jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona
přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž
trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby
nejméně deset let.
Trestné činy nejsou jediným druhem protispolečenských činů, protispolečenská
jednání můžeme rozdělit podle jejich závažnosti
a) trestné činy,
b) správní delikty fyzických osob,
c) občanskoprávní (civilněprávní) delikty
d) jiné společensky nežádoucí činy se škodlivými důsledky.
Trestní odpovědnost také dopadá na stádia trestné činnosti
přípravu zvlášť závažného zločinu,
pokus trestného činu,
spolupachatelství, nebo
účastenství na trestném činu ve formě organizátorství, návodu
a pomoci.
55
Ke vzniku trestní odpovědnosti vyžaduje trestní zákon naplnění všech znaků
skutkové podstaty trestného činu. Hovoříme o dokonání trestného činu.
Trestní zákoník však připouští trestní postih i v případě, že chybí jeden z těchto
znaků – následek. Jedná se o přípravu k trestnému činu a pokus o trestný čin.
Příprava je trestná podle trestní sazby stanovené na zvlášť závažný zločin,
k němuž směřovala, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného.
Zvláštním případem jsou trestné činy trvajících delší dobu:
1 pokračování v trestném činu (§ 116)
2 trestné činy hromadné (kolektivní)
3 trestné činy (§ 170)
Z hlediska trestního hmotného práva pro pokračování v trestné činnosti
a trestné činy hromadné a trvající platí, že tyto trestné činy mají být
posuzovány jako jeden skutek a jeden trestný čin.
Trestným činem není
čin, který sice naplňuje formální znaky některého trestného činu podle
trestního zákoníku, trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní
důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky
škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného
právního předpisu.
Některé takové případy jsou uvedeny v trestním zákoně:
- nutná obrana, tedy čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo
hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není
trestným činem; o nutnou obranu nejde, byla-li obrana zcela zjevně
nepřiměřená způsobu útoku,
- krajní nouze, tedy čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí
přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným
činem; o krajní nouzi nejde, jestliže bylo možno toto nebezpečí
za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě
stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten,
komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet,
- trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy,
o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem
dotčeny,
- trestný čin nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání
a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu,
vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce
společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem
chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného
výsledku dosáhnout jinak,
- oprávněné použití zbraně, tedy skutečnost, kdy někdo použije zbraně
v mezích stanovených jiným právním předpisem.
56
Trestně odpovědný není také
ten, kdo v době spáchání trestného činu nedovršil patnáctého roku věku,
Trestně odpovědný také není
ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání trestného činu nemohl
rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání.
7.5. SKUTKOVÁ PODSTAT TRESTNÉHO ČINU
Skutková podstata trestného činu
Skutková podstata trestného činu představuje souhrn objektivních
a subjektivních znaků (resp. skupin znaků, složek), které určují jednotlivé
druhy trestných činů a odlišují je tak navzájem. Význam vymezení skutkové
podstaty je v přesném vymezení podmínek trestní odpovědnosti, které je
provedeno specifikací znaků trestného činu.
Struktura a znaky skutkové podstaty trestného činu
objekt - chráněné zájmy (hodnoty) společnosti, proti nimž směřuje
trestný čin, majetek, zdraví, apod.,
objektivní stránka - způsob provedení činu a jeho následky (jednání,
následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem),
subjekt – pachatelem trestného činu, pokud ze zákona nevyplývá něco
jiného, může být kdokoli, kdo je trestně odpovědný,
subjektivní stránka - charakterizuje vnitřní, psychický vztah pachatele
k protiprávnímu jednání,
protiprávnost.
Objekt
subjekt Subjektivní
stránka
Objektivní
stránka
Protiprávnost
57
Trestným činem je čin protiprávní a společensky škodlivý, který odpovídá
znakům určité skutkové podstaty. Každý znak se zkoumá zvlášť. Pro podřazení
vykonaného skutku je proto naplnění všech zákonných znaků. V případě
absence i jediného z nich, nedochází tak k naplnění formální stránky trestného
činu a toto jednání nelze považovat za trestný čin.
Objekt trestného činu
Pro označení zájmů a hodnot chráněných trestním právem se užívá označení
„právní statek“. Objektem mohou být společenské vztahy (právní vztahy, např.
práva věcná), společenské zájmy a hodnoty, chráněné trestním zákonem.
Obecný objekt – souhrn nejdůležitějších zájmů, hodnot a vztahů, které chrání
trestní zákon.
Druhový objekt – vytvoření členění dle společných druhových rysů chráněných
zájmů. Jednotlivé druhové rysy pak vyjadřuje jejich členění do jednotlivých
hlav trestního zákona.
Individuální objekt – označuje jednotlivý zájem, je nezbytně znakem skutkové
podstaty každého trestného činu.
Některé trestné činy mají ještě hmotný předmět útoku (mimo objekt), kterým
mohou být lidé nebo věci. Pro právní kvalifikaci trestného činu pak je důležité
vymezení právě objektu trestného činu.
Objektivní stránka trestného činu
Objektivní stránky
Obligatorní znaky
Fakultativní znaky
Obligatorní znaky – znaky, které musí být v každé skutkové podstatě
trestného činu
jednání,
škodlivý následek trestného činu,
příčinný vztah mezi jednáním a škodlivým následkem.
Jednání – pojem ve smyslu trestního práva – projev vůle. Projevem vůle může
být vlastní jednání (konání), ale také nekonání (opomenutí). Trestněprávní
pojem jednání zahrnuje vůli pachatele. Pomíjí tak fyzickou stránku jednání.
Škodlivý následek – porušení nebo ohrožení hodnot (objektu trestného činu),
chráněných právem (trestním právem) Následky členíme na hlavní a vedlejší
(vznik následku spočívající v porušení práva nebo pouze následek spočívající
v ohrožení práva).
58
Následek
následek jako znak skutkové podstaty
těžší následek – závažnější (kvalifikovaná skutková podstata)
škodlivý následek
zvlášť těžký a těžko napravitelný následek.
U majetkových trestných činů je členění následku (škody)
škoda nikoli nepatrná
škoda nikoli malá
větší škoda
značná škoda
škoda velkého rozsahu.
Příčinná souvislost mezi jednáním a následkem
Příčinný vztah mezi jednáním a následkem je obligatorním znakem skutkové
podstaty. Příčinou je každý jev, bez něhož by jiný jev nebo situace nenastala
nebo by k ní nedošlo tak, jak k ní došlo. Tedy musí dojít k následku a musí
k němu dojít v návaznosti na jednání pachatele, na základě jednání pachatele
musí dojít ke vzniku následku. Oddělením těchto dvou pojmů a rozdělením
tohoto propojení by nemohlo dojít k naplnění podmínky trestnosti spáchaného
činu.
Fakultativní znaky objektivní stránky
Fakultativnost spočívá v tom, že tyto znaky nemusí mít všechny skutkové
podstaty trestných činů.
Fakultativním znakem může být
Místo spáchání trestného činu,
Hmotný předmět útoku,
Doba spáchání činu,
Prostředek ke spáchání trestného činu,
Způsob spáchání trestného činu.
Subjekt (pachatel) trestného činu
Pachatel trestného činu je trestně odpovědná osoba, která svým jednáním
naplnila všechny znaky trestného činu, bezprostředně spáchala trestný čin.
Za pachatele je považován i osoba, která se účastnila trestného činu, pachatel
přípravy nebo pokusu, jsou-li trestné, nebo spolupachatel.
59
Fyzická osoba může být pachatelem, jestliže v době spáchání trestného činu
byla
příčetná
dovršila 15. rok věku
je rozumově a mravně vyspělá, jde-li o mladistvého pachatele provinění
podmínky – příčetnost, fyzická osoba, starší patnácti let, musí být
splněny současně
Příčetnost znamená způsobilost fyzické osoby být pachatelem trestného činu,
pokud závisí na duševních schopnostech pachatele.
schopnost rozpoznávací - schopnost pachatele chápat význam svého
činu pro společnost, rozpoznat protiprávnost
schopnost ovládací - schopnost ovládat své jednání
Pachatel není pro nepříčetnost trestně odpovědný, kdo pro duševní poruchu
nemohl v době činu rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání.
Nepříčetnost fyzické osoby:
a) trpí duševní poruchou - tzv. biologické kritérium nepříčetnosti (duševní
poruchy vyplývajíc z duševní nemoci, hluboká porucha vědomí,
mentální retardace, těžká sociální porucha osobnosti nebo jiná těžká
duševní nebo sexuální odchylka),
b) je zbaven schopnosti rozpoznat protiprávnost činu nebo ovládnout své
jednání,
c) ztráta rozpoznávací nebo ovládací schopnosti je důsledkem duševní
poruchy,
d) duševní porucha a ztráta rozpoznávací nebo ovládací schopnosti
u postižené osoby jsou dány v době činu.
Zmenšená příčetnost
Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu měl podstatně sníženou
schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, je zmenšeně
příčetný (§ 27).
obě schopnosti jsou pouze výrazně, podstatně, zásadně oslabeny
není považována za polehčující okolnost
byl-li trestný čin spáchán ve stavu zmenšené příčetnosti, pachatel je
trestně odpovědný (odpovědnost za TČ spáchané pod vlivem alkoholu
nebo jiné návykové látky návykovou látkou je alkohol, omamné látky,
psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit
psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti
nebo sociální chování)
60
Věk pachatele
Trestní odpovědnost fyzické osoby začíná dnem, který následuje po dni
15. narozenin. Za osobu mladistvého se považuje osoba, která v době spáchání
trestného činu dovršila 15. a nepřekročila 18. rok svého věku.
Další věkové hranice významné v trestním právu:
osoba dovršila 12. rok a je mladší než 15 let
pokročilý lidský věk
tzv. relativní trestní odpovědnost
tzv. nepřímý pachatel, což znamená, že osoba úmyslně užije
ke spáchání svého trestného činu jinou osobu jako „živý nástroj“, která
není trestně odpovědná
Spolupachatelství
O spolupachatelství se jedná, když je trestný čin spáchán úmyslným společným
jednáním 2 či více osob. Každá z nich odpovídá jako by TČ spáchala sama
a spolupachatelé odpovídají za celý následek společného jednání bez ohledu,
např. na okolnost, jaké konkrétní dílčí zranění bylo způsobeno konkrétním
dílčím útokem toho kterého pachatele, jaké bez ohledu na okolnost, že byl
rozdíl v intenzitě jednání jednotlivých spolupachatelů.
Subjektivní stránka trestného činu
Patří sem zavinění, motiv, záměr pachatele nebo jeho cíl. Zavinění je vnitřní,
psychický vztah pachatele k poruše – k ohrožení objektu trestného činu
vyvolaný pachatelovým jednáním uvedeným v trestním zákoně.
Formy zavinění:
o zavinění úmyslné
o zavinění nedbalostní
Úmysl
nepřímý
přímý
61
Úmysl přímý - pachatel věděl, že způsobem uvedeným v trestním zákoně
poruší nebo ohrozí zájem chráněný trestním zákonem a chtěl takové porušení
nebo ohrožení způsobit.
Úmysl nepřímý - pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení
nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem a pro případ, že je způsobí,
s tím byl srozuměn.
Nedbalost vědomá - pachatel věděl, že může způsobem v trestním zákoně
uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, ale bez
přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí.
Nedbalost nevědomá - pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit či
ohrozit chráněný zájem, ačkoliv o tom vzhledem k okolnostem a ke svým
osobním poměrům vědět měl a mohl.
Motiv nebo pohnutka - představuje vnitřní podnět, který vedl pachatele
k vlastnímu rozhodnutí spáchat konkrétní trestný čin. Pohnutka nemusí být
v zákoně výslovně vyjádřena, ale dá se vyvodit. Při rozhodování o vině a trestu
je důležitá (např. spáchání trestného činu ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky je
přitěžující okolností).
Záměr - představuje činnost pachatele k dosažení určitého cíle, který si
stanovil.
Cíl znamená všechno, co chtěl pachatel svým jednáním vyvolat, čeho chtěl
dosáhnout a co je právně podstatné.
Trestní zákon připouští však trestní postih i v případě, že chybí následek. Jedná
se o přípravu k trestnému činu a pokus o spáchání trestného činu.
Nedbalost
vědomá
nevědomá
62
Příprava trestného činu je v trestním zákoně vymezená jako „jednání, které
záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu,
zejména v jeho organizování, opatřování prostředků.“
Pokus trestného činu je jednáním, které bezprostředně směřuje k dokonání
trestného činu, kterého se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, ale
k jeho dokonání nedošlo.
Třídění skutkových podstat trestných činů
- podle závažnosti
základní
kvalifikované
privilegované
- podle vyjádření v trestním předpisu
popisné
odkazovací
blanketní.
Trestní odpovědnost
Základem trestní odpovědnosti je spáchání trestného činu. Pouze v případě
spáchání trestného činu může být podezřelý obviněn a obviněný obžalován
z trestného činu a postaven před soud.
Trestní sankce lze ukládat pachateli trestného činu jen na základě trestního
zákona. Musí být přiměřené spáchanému trestnému činu (ukládat
s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobním,
rodinným a majetkovým poměrům pachatele).
7.6. TRESTÁNÍ TRESTNÝCH ČINŮ
Trestní sankce:
- tresty,
- ochranná opatření.
Tresty jsou ukládány pachatelům trestných činů na základě trestního zákona.
Trest ukládá soud.
Trestem rozumíme právní důsledek trestného činu. Trest za spáchaný trestný
čin je trestem soudním, pokud soud uzná vinu pachatele.
Ochranná opatření ukládá trestní soud pachateli trestného činu nebo činu
jinak trestnému, ochranná opatření směřují k ochraně společnosti. Je to trestní
sankce, která má především ochrannou funkci.
Druhy:
ochranné léčení, (jestliže pachatel spáchal trestný čin pod vlivem
návykové látky, ve stavu vyvolaném duševní poruchou, apod.),
63
zabezpečovací detence (pro pachatele, kteří spáchali pod vlivem
návykové látky zvlášť závažný zločin, apod.)
zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (představuje ochranné
opatření majetkové povahy, v případě, že věc je přímým nebo
nepřímým výnosem trestného činu, apod.)
ochranná výchova.
Účelem trestu v našem trestním zákoně je ochrana společnosti před pachateli
trestných činů, zabránění odsouzeným v dalším páchání trestné činnosti a jejich
výchova k tomu, aby nadále vedli řádný život a tak výchovně působit i na
ostatní členy společnosti. Výkonem trestu nesmí být ponížena lidská
důstojnost.
Druhy trestů
Jednou ze základních zásad trestního řízení je, že obžalovanému lze uložit jen
tresty uvedené v trestním zákoně. Výčet trestů v něm uvedených nelze žádným
způsobem rozšiřovat.
Trestání trestných činů vychází z ústavní zásady zakotvená v Listině
základních práv a svobod čl. 39 a § 52 trestního zákona „… jen zákon může
stanovit jaké jednání je trestným činem a jaký trest, případně i jiné újmy
na právech nebo majetku je možno za jeho spáchání uložit“.
Výčet trestů je obsažen v § 52 trestního zákona:
a) odnětí svobody,
b) domácí vězení,
c) obecně prospěšné práce,
d) propadnutí majetku,
e) peněžitý trest,
f) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,
g) zákaz činnosti,
h) zákaz pobytu,
i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce,
j) ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání,
k) ztrátu vojenské hodnosti,
l) vyhoštění.
Trestem odnětí svobody se rozumí, nestanoví-li trestní zákon jinak,
a) nepodmíněný trest odnětí svobody,
b) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody,
c) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem.
Zvláštním typem trestu odnětí svobody je výjimečný trest, čímž se rozumí
jednak trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let, jednak trest odnětí
svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za zvlášť závažný
zločin, u něhož to trestní zákon dovoluje.
64
Trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let může soud uložit pouze tehdy,
jestliže závažnost zvlášť závažného zločinu je velmi vysoká nebo možnost
nápravy pachatele je obzvláště ztížena.
Za jeden trestný čin lze uložit vedle sebe i více druhů trestů, jsou-li k tomu
splněný zákonem stanovené podmínky (lze tedy např. vedle sebe uložit trest
odnětí svobody a trest zákazu činnosti). Některé tresty však kombinovat nelze
(např. propadnutí majetku a peněžitý trest nebo obecně prospěšné práce
a odnětí svobody).
Pokud soud odsuzuje obžalovaného za spáchání více trestných činů, tresty se
nesčítají, ale trest se ukládá podle trestní sazby uvedené u nejpřísněji
postihovaného trestného činu. Ke skutečnosti, že se obžalovaný dopustil více
trestných činů, se přihlédne pouze jako k přitěžující okolnosti. Soud ale
v odůvodněných případech má možnost v případě vícečinného souběhu
několika trestných činů zvednout horní hranici nejpřísněji postižitelného
trestného činu o třetinu a trest uložit v rámci takto zvýšené trestní sazby.
Trest odnětí svobody
Je to trest, který je ukládán za spáchání trestného činu a který lze uložit
za kterýkoliv z trestných činů. Trestní sazba je zákonem stanovována
u každého trestného činu zvlášť. Byl-li obžalovaný během trestního stíhání
ve vazbě, doba ve vazbě strávená se mu započte do celkové výměry uloženého
trestu.
Odnětí svobody může být podmíněné či nepodmíněné.
Podmíněně lze odložit výkon trestu nepřevyšujícího tři roky, jestliže, vzhledem
k osobě pachatele a okolnostem trestného činu, lze předpokládat, že účelu
trestu bude dosaženo i bez výkonu trestu.
Výkon trestu lze takto podmíněně odložit na jeden rok až pět let
a obžalovanému lze na tuto dobu stanovit i některé omezující podmínky (např.
nahradit způsobenou škodu, zdržet se požívání alkoholu, atd.).
Považuje-li to soud za nutné, může nad obviněným vyslovit i dohled
probačního úředníka, který tak bude odsouzeného pravidelně kontrolovat.
Pokud ve zkušební době odsouzený nežije řádně a neplní uložené podmínky,
rozhodne soud, že odsouzený trest vykoná v příslušné věznici.
Nepodmíněný trest odnětí svobody odsouzený bezprostředně po právní moci
rozsudku musí vykonat v příslušné věznici.
Zákon zná celkem čtyři typy věznice podle přísnosti režimu.
65
Věznice:
- věznice s dohledem,
- věznice s dozorem,
- věznice s ostrahou,
- věznice se zvýšenou ostrahou.
O zařazení obžalovaného do konkrétního typu věznice rozhoduje soud.
Zánik trestnosti a trestu
Trestní zákoník upravuje důvody zániku trestní odpovědnosti. Jedná se
o okolnosti, které nastanou po spáchání trestného činu, ale dříve než je o něm
pravomocně rozhodnuto, a které způsobují jednou provždy zánik práva státu
na potrestání pachatele. Vůči pachateli tedy nemohou být vyvozovány
důsledky, které jinak vyplývají ze spáchání trestného činu.
Důvody
účinná lítost,
promlčení trestního stíhání.
zánik trestnosti přípravy,
zánik trestnosti pokusu,
zánik trestnosti účastenství,
smrt pachatele (upraveno pouze v trestním řádu),
milost prezidenta republiky.
Účinná lítost - Zánik trestnosti z důvodu účinné lítosti nastává pouze
u trestných činů uvedených v § 33 trestního zákoníku. V souladu s účelem
účinné lítosti jsou zde taxativně uvedeny trestné činy, jejichž škodlivé následky
jsou tak těžké, že jim je třeba zabránit i za cenu beztrestnosti pachatele.
Účinná lítost spočívá v tom, že
pachatel vlastní aktivní činností dobrovolně zamezí nebo
napraví škodlivý následek trestného činu, anebo
v době, kdy škodlivému následku činu může být ještě
zabráněno, učiní o trestném činu dobrovolné oznámení
1 státnímu zástupci,
2 policejnímu orgánu, nebo
3 voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo
náčelníku.
Promlčení trestního stíhání trestnost činu zaniká uplynutím doby stanovené
zákonem.
66
Důvody promlčení
hmotněprávní – tj. uplynutím času postupně slábne, až docela
zaniká potřeba trestu, nebezpečnost činu se zmenšuje, negativní
reakce společenského vědomí slábne, pachatele, který nespáchal
další čin lze považovat za napraveného, takže není třeba ukládat
trest,
procesní – tj. nastávají potíže s dokazováním, neboť uplynutí
času oslabuje sílu důkazů, důkazy pozbývají spolehlivosti nebo
je již není možné opatřit.
Promlčecí doba je odstupňována podle závažnosti trestného činu (rozhodující
je druh a výše sazby trestu) a činí:
3 roky,
5 let,
10 let,
15 let,
20 let,
některé nejzávažnější trestné činy se nepromlčují.
Promlčení výkonu trestu
Po uplynutí promlčecí doby nelze uložený trest vykonat. Promlčecí doba je
upravena podle druhu a výše uloženého trestu od 5 do 20 let. Promlčecí doba
začíná běžet
právní mocí rozsudku, nebo
při podmíněném odsouzení, právní mocí rozhodnutí, že se trest
vykoná.
Promlčení výkonu trestu nelze použít u ochranných opatření.
Zahlazení odsouzení
Soud zahladí odsouzení, pokud jsou splněny obě následující podmínky:
trest byl vykonán, prominut, anebo jeho výkon promlčen a
odsouzený vedl po výkonu, prominutí anebo promlčení jeho výkonu,
řádný život nepřetržitě nejméně po dobu stanovenou v zákoně.
Na odsouzeného se hledí, jako by nebyl odsouzen, zahlazené odsouzení se
neuvádí ve výpisu z evidence Rejstříku trestů. Zahlazené odsouzení se však
vykazuje v opise z evidence Rejstříku trestů.
67
7.7. SKUTKOVÉ PODSTATY TRESTNÝCH ČINŮ –
ZVLÁŠTNÍ ČÁST TRESTNÍHO ZÁKONA
Ustanovení zvláštní části trestního zákona konkretizují obecný pojem trestného
činu, vymezují jednotlivé skutkové podstaty a stanoví příslušné sankce
za jejich spáchání. Jednotlivé trestné činy jsou popsány svými typickými
znaky, kterými se navzájem odlišují.
Zvláštní část trestního zákona je rozčleněna na 13 hlav:
Hlava I. Trestné činy proti životu a zdraví
Ochrana života a zdraví patří k základním hodnotám chráněným trestním
právem. Trestní právo poskytuje ochranu proti úmyslným útokům proti životu
a zdraví i proti nedbalostnímu jednání ohrožujícímu nebo porušujícímu život
nebo zdraví.
Trestné činy proti životu - trestný čin vraždy,(euthanasie – usmrcení
na žádost není v našem právním řádu zakotvena), trestný čin zabití, trestný čin
vraždy novorozeného dítěte matkou, trestný čin usmrcení z nedbalosti, účast
na sebevraždě.
Trestné činy proti zdraví - těžké ublížení na zdraví, ublížení na zdraví,
ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky, těžké ublížení na zdraví
z nedbalosti, ublížení na zdraví z nedbalosti.
Trestné činy ohrožující život nebo zdraví - trestný čin mučení nebo jiné
nelidské zacházení, trestný čin neposkytnutí pomoci, neposkytnutí pomoci
řidičem dopravního prostředku, trestný čin šíření nakažlivé lidské nemoci,
šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti, ohrožení pohlavní nemocí,
ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty, ohrožování
zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti, trestný čin
rvačky.
Trestné činy proti těhotenství ženy - nedovolené přerušení těhotenství bez
souhlasu těhotné ženy, nedovolené přerušení těhotenství se souhlasem těhotné
ženy, pomoc těhotné ženě k umělému přerušení těhotenství, svádění těhotné
ženy k umělému přerušení těhotenství.
Trestné činy související s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi,
lidským embryem a lidským genomem – neoprávněné odebrání tkání
a orgánů, nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány, odběr tkáně, orgánu
a provedení transplantace za úplatu, Nedovolené nakládání s lidským embryem
a lidským genomem.
68
Hlava II. Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti,
soukromí a listovního tajemství
Trestněprávní ochrana nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí je zaručené
v čl. 7 – čl. 20 Listiny.
Trestné činy proti svobodě - obchodování s lidmi, svěření dítěte do moci
jiného (závazek vyplývající pro ČR z úmluvy o právech dítěte), zbavení osobní
svobody, omezování osobní svobody, zavlečení, loupež, braní rukojmí
(Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí), vydírání, trestný čin omezování
svobody vyznání, trestný čin útisku, porušování domovní svobody, porušování
svobody sdružování a shromažďování.
Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního
tajemství - neoprávněného nakládání s osobními údaji, poškození cizích práv,
porušení tajemství dopravovaných zpráv, porušení tajemství listin a jiných
dokumentů uchovávaných v soukromí, trestný čin pomluvy.
Hlava III. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti
V této hlavě jsou upraveny všechny sexuální trestné činy (s důrazem
na ochranu zejména žen a dětí), dále trestné činy proti lidské důstojnosti.
Trestné činy - znásilnění, sexuálního nátlaku, pohlavního zneužití, soulož
mezi příbuznými, kuplířství, prostituce ohrožující mravní vývoj dětí, šíření
pornografie, výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, zneužití dítěte
k výrobě pornografie, účast na pornografickém představení, navazování
nedovolených kontaktů s dítětem.
Hlava IV. Trestné činy proti rodině a dětem
Ochrana rodiny a dětí je upravena nyní nově v občanském zákoníku (zákon
č. 89/2012 Sb.) a vychází z Listiny základních práv a svobod a dalších
mezinárodních dokumentů a úmluv.
Trestné činy - dvojího manželství, opuštění dítěte nebo svěřené osoby,
zanedbání povinné výživy, týrání svěřené osoby, týrání osoby žijící
ve společném obydlí, únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou,
ohrožování výchovy dítěte, svádění k pohlavnímu styku, podávání alkoholu
dítěti.
Hlava V. Trestné činy proti majetku
Ochrana majetku je součástí ochrany osobnosti. Právo vlastnit patří mezi
základní lidská práva, proto trestní zákon poskytuje ochranu majetku bez
ohledu na druh a formu vlastnictví. Mimo vlastnictví jsou touto hlavou
chráněna i jiná majetková práva a nerušené držení a užívání věci.
Trestné činy - krádeže, zpronevěry, neoprávněného užívání cizí věci,
neoprávněný zásah do práva domu, bytu nebo nebytového prostoru, podvodu,
69
pojistného podvodu, úvěrového podvodu, dotačního podvodu, provozování
nepoctivých her a sázek, podílnictví, podílnictví z nedbalosti, legalizace
výnosů z trestné činnosti, legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti,
lichvy, zatajení věci, porušení povinnosti při správě cizího majetku, porušení
povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti, poškození věřitele,
zvýhodnění věřitele, způsobení úpadku, porušení povinnosti v insolvenčním
řízení, pletichy v insolvenčním řízení, porušení povinnosti učinit pravdivé
prohlášení o majetku, poškození cizí věci, zneužívání vlastnictví, neoprávněný
přístup k počítačovému systému a nosiči informací, opatření a přechovávání
přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat,
poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah
do vybavení počítače z nedbalosti.
Hlava VI. Trestné činy hospodářské
Jde o trestné činy, které jsou směrovány zejména proti hospodářské soustavě,
hospodářské kázni, ochraně měny. Objektem trestní úpravy je společenský
zájem na ochraně hospodářské soustavy založené na principech tržní
ekonomiky, tržně ekonomických vztahů a rovnosti všech forem a druhů
vlastnictví.
Trestné činy proti měně a platebním prostředkům - padělání
a pozměňování peněz, neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního
prostředku, udávání padělaných a pozměněných peněz, výroba a držení
padělatelského náčiní, neoprávněná výroba peněz, ohrožování oběhu
tuzemských peněz.
Trestné činy daňové, poplatkové a devizové - krácení daně, poplatku
a podobné povinné platby, neodvedení daně, pojistného na sociální
zabezpečení a podobné povinné platby, nesplnění oznamovací povinnosti
v daňovém řízení, porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech
k označení zboží, padělání a pozměnění předmětů k označení zboží pro daňové
účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti, padělání
a pozměňování známek, porušení zákazů v době nouzového stavu v devizovém
hospodářství.
Trestné činy proti závazným pravidlům tržní ekonomiky – porušení
předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, neoprávněné vydání cenného
papíru, manipulace s kurzem investičních nástrojů, neoprávněné podnikání,
neoprávněné provozování loterie a podobné sázkové hry, poškozování
spotřebitele, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, zneužití informace
a postavení v obchodním styku, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky,
při veřejné soutěži a veřejné dražbě, pletichy při zadání veřejné zakázky a při
veřejné soutěži, pletichy při veřejné dražbě, vystavení nepravdivého potvrzení
a zprávy, poškození finančních zájmů Evropských společenství, porušení
předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou, porušení předpisů o kontrole
70
vývozu zboží a technologií dvojího užití, porušení povinností při vývozu zboží
a technologií dvojího užití, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně
vývozu zboží a technologií dvojího užití, provedení zahraničního obchodu
s vojenským materiálem bez povolení nebo licence, porušení povinnosti
v souvislosti s vydáním povolení a licence pro zahraniční obchod s vojenským
materiálem, zkreslení údajů a nevedení podkladů ohledně zahraničního
obchodu s vojenským materiálem.
Trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu -
porušení práv k ochranné známce a jiným označením, porušení chráněných
průmyslových práv, porušení autorského práva, práv souvisejících s právem
autorským a práv k databázi, padělání a napodobení díla výtvarného umění.
Hlava VII. Trestné činy obecně nebezpečné
Jsou to taková společensky nežádoucí jednání, se kterými je spojeno nebezpečí
pro život nebo zdraví více lidí nebo nebezpečí škody velkého rozsahu na cizím
majetku (např. požár, povodeň, výbuch, …).
Trestné činy obecně ohrožující - obecné ohrožení, obecné ohrožení
z nedbalosti, ohrožení pod vlivem návykové látky, porušení povinnosti při
hrozivé tísni, poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení,
poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti,
poškození geodetického bodu, nedovoleného ozbrojování, vývoj, výroba
a držení zakázaných bojových prostředků, nedovolená výroba a držení
radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky, nedovolená výroba a držení
jaderného materiálu a zvláštního štěpného materiálu, nedovolená výroba a jiné
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, přechovávání
omamné a psychotropní látky a jedu, nedovolené pěstování rostlin obsahujících
omamnou nebo psychotropní látku, výroba a držení předmětu k nedovolené
výrobě omamné a psychotropní látky a jedu, šíření toxikomanie, výroba a jiné
nakládání s látkami s hormonálním účinkem.
Trestné činy ohrožující vzdušný dopravní prostředek, civilní plavidlo
a pevnou plošinu - získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem,
civilním plavidlem a pevnou plošinou, ohrožení bezpečnosti vzdušného
dopravního prostředku a civilního plavidla, zavlečení vzdušného dopravního
prostředku do ciziny.
Hlava VIII. Trestné činy proti životnímu prostředí
Tato úprava představuje zájem na ochraně životního prostředí jako základního
životního prostoru člověka a živočichů. Za životní prostředí považujeme
ovzduší, vodu, půdu, přírodu obecně. Zařazením těchto skutkových podstat
trestných činů plní Česká republika mezinárodní závazky.
71
Trestné činy – poškození a ohrožení životního prostředí, poškození a ohrožení
životního prostředí z nedbalosti, poškození vodního zdroje, poškození lesa,
neoprávněné vypuštění znečišťujících látek, neoprávněné nakládání s odpady,
neoprávněná výroba a jiné nakládání s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu,
neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě
rostoucími rostlinami, neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími
živočichy a planě rostoucími rostlinami z nedbalosti, poškození chráněných
částí přírody, týrání zvířat, zanedbání péče o zvíře z nedbalosti, pytláctví,
neoprávněná výroba, držení a jiné nakládání s léčivy a jinými látkami
ovlivňujícími užitkovost hospodářských zvířat, šíření nakažlivé nemoci zvířat,
šíření nakažlivé nemoci a škůdce užitkových rostlin.
Hlava IX. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní
organizaci
Tato ustanovení chrání především základy suverénního demokratického
právního státu, tj. jeho ústavní zřízení, bezpečnost a obranyschopnost.
V určitém rozsahu poskytuje ochranu i cizímu státu či mezinárodní organizaci.
Většinou se jedná o různorodé násilné útoky na následující zákonem chráněné
zájmy:
ústavní zřízení,
samostatnost,
územní celistvost,
bezpečnost a obranyschopnost
K dokonání těchto trestných činů se zásadně nevyžaduje poškození uvedených
zájmů. Pachatelem může být kdokoliv, kromě trestného činu vlastizrady,
kterého se může dopustit pouze občan České republiky. Všechny trestné činy
v tomto oddílu musí být spáchány úmyslně.
Trestné činy proti základům České republiky, cizího státu a mezinárodní
organizace - vlastizrada, rozvracení republiky, teror, sabotáž, zneužití
zastupování státu a mezinárodní organizace.
Trestné činnosti proti bezpečnosti České republiky, cizího státu
a mezinárodní organizace - vyzvědačství, ohrožení utajované informace,
ohrožení utajované informace z nedbalosti.
Trestné činy proti obraně státu - spolupráce s nepřítelem, válečná zrada,
služba v cizích ozbrojených silách, porušení osobní a věcné povinnosti pro
obranu státu.
Hlava X. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných
Tyto trestné činy chrání činnost státních orgánů a orgánů samosprávy, nerušené
a bezporuchové fungování a důsledné uplatňování zákonnosti. Z této úpravy
následně vychází také ochrana obecných zájmů, práv a svobod jednotlivců.
72
Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby
– násilí proti orgánu veřejné moci, vyhrožování s cílem působit na orgán
veřejné moci, násilí proti úřední osobě, vyhrožování s cílem působit na úřední
osobu, přisvojení pravomoci úřadu.
Trestné činy úředních osob – zneužití pravomoci úřední osoby, maření úkolu
úřední osoby z nedbalosti.
Trestné činy úplatkářství - přijetí úplatku, podplácení, nepřímé úplatkářství.
Jiná rušení činnosti orgánu veřejné moci – zasahování do nezávislosti
soudu, pohrdání soudem, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání,
osvobození vězně, násilné překročení státní hranice, organizování a umožnění
nedovoleného překročení státní hranice, napomáhání k neoprávněnému pobytu
na území republiky, neoprávněnému zaměstnávání cizinců, porušení předpisů
o mezinárodních letech, vzpoura vězňů, křivé obvinění, křivá výpověď
a nepravdivý znalecký posudek, křivé tlumočení, padělání a pozměňování
veřejné listiny, nedovolená výroba a držení pečetidla státní pečeti a úředního
razítka, padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu,
maření přípravy a průběhu voleb a referenda.
Trestné činy narušující soužití lidí - násilí proti skupině obyvatelů a proti
jednotlivci, nebezpečné vyhrožování, nebezpečné pronásledování, hanobení
národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, podněcování k nenávisti vůči
skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.
Jiná rušení veřejného pořádku - šíření poplašné zprávy, výtržnictví,
hanobení lidských ostatků, opilství.
Organizovaná zločinecká skupina - účast na organizované zločinecké
skupině.
Další formy - podněcování k trestnému činu, schvalování trestného činu,
nadržování, nepřekažení trestného činu, neoznámení trestného činu.
Hlava XI. Trestné činy proti branné povinnosti
Jde o trestné činy, které spočívají v porušení nebo nesplnění povinnosti a úkolů
při plnění zájmů státu na plnění odvodní povinnosti, nastoupení služby
v ozbrojených silách, apod.
Trestné činy – maření způsobilosti k službě, neplnění odvodní povinnosti,
obcházení branné povinnosti, nenastoupení služby v ozbrojených silách,
nenastoupení mimořádné služby v ozbrojených silách nenastoupení mimořádné
služby v ozbrojených silách z nedbalosti.
73
Hlava XII. Trestné činy vojenské
Ochrana vztahů, které plynou ze zvláštností úkolů a organizace ozbrojených
sil, ochrana armády, pořádku a kázně v ní stanovené. Postihují jen
nejzávažnější případy narušení vnitřních vztahů v ozbrojených silách
a bezpečnostních sborech, protože méně závažné činy, které nedosahují
potřebného stupně nebezpečnosti pro společnost, jsou řešeny v rámci kázeňské
pravomoci nadřízených orgánů. Trestných činů vojenských se proto mohou
dopustit pouze vojáci.
Vojákem podle trestního zákona rozumíme:
voják v činné službě,
osoba, která se povoláním k zvláštní službě stala příslušníkem
ozbrojených sil,
voják mimo činnou službu, je-li ve služebním stejnokroji, nebo
válečný zajatec.
Trestné činy proti vojenské podřízenosti a cti - neuposlechnutí rozkazu,
neuposlechnutí rozkazu z nedbalosti, zprotivení a donucení k porušení
vojenské povinnosti, urážka mezi vojáky, urážka mezi vojáky násilím nebo
pohrůžkou násilí, urážka vojáka stejné hodnosti násilím nebo pohrůžkou násilí,
násilí vůči nadřízenému, porušování práv a chráněných zájmů vojáků stejné
hodnosti, porušování práv a chráněných zájmů vojáků podřízených nebo s nižší
hodností.
Trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu - vyhýbání se výkonu
služby, vyhýbání se výkonu služby z nedbalosti, zběhnutí, svémocné
odloučení.
Trestné činy proti povinnostem strážní, dozorčí nebo jiné služby
– vyhýbání se výkonu strážní, dozorčí a jiné služby, porušování povinností
strážní služby, porušení povinnosti dozorčí nebo jiné služby, porušení
povinnosti služby při obraně vzdušného prostoru.
Trestné činy ohrožující bojeschopnost ozbrojených sil - ohrožování
morálního stavu vojáků, porušení služební povinnosti vojáka, zbabělost před
nepřítelem, nesplnění bojového úkolu, opuštění vojenského materiálu, vydání
vojáků a vojenského materiálu nepříteli.
Trestné činy proti služebním povinnostem příslušníků bezpečnostních
sborů – porušení služební povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru.
Hlava XIII. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy
Ustanovení této hlavy jsou provedením mezinárodních závazků České
republiky, tj. závazek stíhat jednání, které mezinárodní právo označuje jako
zločiny proti lidskosti, míru a válečné zločiny a závazky vyplývající z Úmluvy
proti mučení.
74
Trestné činy proti lidskosti - genocidium, útok proti lidskosti, apartheid
a diskriminace skupiny lidí, založení, podpora a propagace hnutí směřujícího
k potlačení práv a svobod člověka, projev sympatií k hnutí směřujícímu
k potlačení práv a svobod člověka, popírání, zpochybňování, schvalování
a ospravedlňování genocidia.
Trestné činy proti míru a válečné trestné činy - agrese, příprava útočné
války, podněcování útočné války, styky ohrožující mír, porušení
mezinárodních sankcí, používání zakázaného bojového prostředku
a nedovolené vedení boje, válečná krutost, perzekuce obyvatelstva, plenění
v prostoru válečných operací, zneužití mezinárodně uznávaných a státních
znaků, zneužití vlajky a příměří, ublížení parlamentáři.
Shrnutí
Stručné shrnutí kapitoly 7.
Trestní právo je jedním ze základních odvětví veřejného práva. Trestní právo je
v demokratických státech pojímáno jako nejzazší prostředek (tzv. ultima ratio)
právní regulace. Trestným činem je čin protiprávní a společensky škodlivý,
který odpovídá znakům určité skutkové podstaty. Skutková podstata trestného
činu představuje souhrn objektivních a subjektivních znaků (resp. skupin
znaků, složek), které určují jednotlivé druhy trestných činů a odlišují je tak
navzájem. Význam vymezení skutkové podstaty je v přesném vymezení
podmínek trestní odpovědnosti, které je provedeno specifikací znaků trestného
činu. Účelem trestu v našem trestním zákoně je ochrana společnosti před
pachateli trestných činů, zabránění odsouzeným v dalším páchání trestné
činnosti a jejich výchova k tomu, aby nadále vedli řádný život a tak výchovně
působit i na ostatní členy společnosti.
Otázky a úkoly k procvičení
1. Proveďte začlenění trestního práva do právního řádu a členění trestního
práva včetně jeho charakteristiky.
2. Co je to skutková podstat trestného činu, její znaky?
3. Co je to trestný čin?
4. Jaké znáte druhy trestů?
5. Co obsahuje zvláštní část trestního zákona?
Testové otázky
1. Mezi odvětví práva veřejného nepatří
a) Trestní právo
b) Právo finanční
c) Právo pracovní
Σ
75
2. Časová působnost trestního práva znamená
a) Použití práva ve znění platném v době spáchání trestného činu
b) Použití práva ve znění platném v době, kdy je trestný čin projednáván
před soudem
c) Použití práva ve znění, které si obviněný zvolí
3. Trestný čin
a) Jednání pachatele a vznik škody
b) Protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje
znaky uvedené v trestním zákoně
c) Každý čin, který je označen za trestný, orgány Policie ČR
4. Trestní delikty dělíme na
a) Přestupky a zločiny
b) Delikty a zločiny
c) Přečiny a zločiny
5. Trestní odpovědnost fyzické osoby začíná
a) Dosažením zletilosti
b) Dokončením školní docházky
c) Dosažením věku patnácti let
6. Důvodem zániku trestnosti je
a) Projev lítosti nad spáchaným trestným činem
b) Účinná lítost
c) Zaplacení pokuty
76
8. TRESTNÍ PRÁVO PROCESNÍ – POJEM,
SUBJEKTY, DOKAZOVÁNÍ
Cíl:
V této kapitole se dozvíte, co je předmětem a úkolem trestního řízení, jaké
subjekty se na trestním řízení podílejí a dále bude popsána soustava soudů,
jejich složení a působnost, vazba a důkazní prostředky.
Klíčová slova:
Trestní řízení, soudy, pravomoc a příslušnost, podezřelý, obviněný,
obžalovaný, odsouzený, poškozený, zúčastněná osoba, vazba, rekognice,
konfrontace.
Průvodce studiem:
Předmětem této kapitoly je seznámit studenty se základními pojmy z trestního
práva procesního se zaměřením na pravomoc a příslušnost soudů a subjekty
trestního řízení, zejména se zaměřením na obviněného a obhájce, na jejich
práva a povinnosti. Dále se studenti seznámí s tím, jakým způsobem je možné
zajistit podezřelého a obviněného se zaměřením na druhy vazby. Poté budou
popsány důkazní prostředky.
Časová náročnost – každá podkapitola opory je počítána v rozsahu
3 – 4 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky.
8.1 TRESTNÍ ŘÍZENÍ
Trestní řízení představuje zákonem upravený postup orgánů činných v trestním
řízení, popř. i jiných osob zúčastěných na trestním řízení, jehož úkolem je
zjistit, zda se trestný čin stal, zjistit pachatele a uložit mu podle zákona trest
nebo ochranné opatření. Dalším úkolem je pak působit k předcházení
a zamezování trestné činnosti. Úkolem trestního řízení je též zajistit, aby nikdo
nevinný nebyl trestně stíhán, či dokonce odsouzen.
V trestním řízení se promítá činnost osob zúčastněných na trestním řízení.
Jedná se např. o obviněného, obhájce, poškozeného, svědka, znalce či zájmové
77
sdružení občanů. Vztahy mezi těmito osobami a orgány činnými v trestním
řízení označujeme jako trestněprocesní.
Předmětem trestního řízení je zjištění skutku, rozhodnutí o něm a výkon tohoto
rozhodnutí.
Základním zákonem trestního řízení je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení
soudním (trestní řád), v platném znění. Protože tento zákon je účinný již přes
50 let, musel být několikrát novelizován.
8.2 SUBJEKTY TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
Subjekty trestního řízení jsou především státní orgány, fyzické a právnické
osoby, které mají a vykonávají vlastním jménem vliv na průběh trestního
řízení, a kterým zákon k prosazení tohoto vlivu poskytuje určitá procesní
práva, popř. jim ukládá určité povinnosti.
Subjekty trestního řízení jsou zejména:
1. orgány činné v trestním řízení – soud, státní zástupce, policejní orgán
(policejními orgány jsou např. útvary Policie České republiky, Generální
inspekce bezpečnostních sborů, pověřené orgány Vězeňské služby České
republiky, pověřené orgány Bezpečnostní informační služby, pověřené
orgány Vojenského zpravodajství atd. – řeší trestné činy spáchané vždy
v příslušném odvětví.
2. osoba, proti níž se ve trestní řízení – rozlišuje se dle stadia trestního
řízení, ve kterém se nachází – podezřelý (osoba, která byla zadržena
a zatím jí nebylo sděleno obvinění), obviněný (podezřelé osobě bylo
sděleno obvinění z konkrétního trestného činu), obžalovaný (po nařízení
hlavního líčení), odsouzený (byl vydání odsuzující rozsudek, který nabyl
právní moci).
3. obhájce – v trestním řízení může být obhájcem pouze advokát.
4. poškozený – ten, kterému bylo trestným činem ublíženo na zdraví,
způsobena majetková nebo nemajetková újma, ten, na jehož úkor se
pachatel trestným činem obohatil. Má nárok na náhradu škody, která mu
byla tímto trestným činem způsobena. Poškozený se může dát zastupovat
zmocněncem.
5. zúčastněná osoba – ten, jehož věc nebo jiná majetková hodnota byla
zabrána nebo podle návrhu má být zabrána. Má právo činit návrhy
a podávat opravné prostředky. Zúčastněná osoba se může dát zastupovat
zmocněncem.
78
6. pomocné osoby – zapisovatel, vyšší soudní úředník, probační úředník,
tlumočník.
Stranou v trestním řízení je ten, proti kterému se vede trestní řízení, zúčastněná
osoba, poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce. Strany jsou pak
oprávněny před soudem:
uplatňovat nebo podporovat obžalobu (státní zástupce, poškozený,
zúčastněná osoba),
proti obžalobě sebe nebo jiné se obhajovat (obviněný).
Je-li některý subjekt označen za stranu, pak má maximum práv:
právo nahlížet do spisů,
právo účastnit se na úkonech,
právo při těchto úkonech vystupovat a činit návrhy,
právo vyjádřit se k věci,
právo být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání,
podávat opravné prostředky.
8.2.1. OBVINĚNÝ
Osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání.
Práva obviněného:
vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu,
a k důkazům o nich,
není povinen vypovídat,
může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy
a podávat žádosti a opravné prostředky,
zvolit si obhájce a radit se s ním (nesmí se s ním však radit v průběhu
svého výslechu o tom, jak odpovědět na již položenou otázku),
ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody může mluvit se svým
obhájcem bez přítomnosti třetí osoby,
při nedostatku prostředků na obhajobu má nárok na obhajobu
bezplatnou nebo za sníženou odměnu,
být poučen o svých právech.
79
8.2.2. OBHÁJCE
Obhájcem může být jen advokát. Je zástupcem osoby, proti které se vede
trestní řízení.
Jeho úkolem je:
poskytovat obviněnému kvalifikovanou právní pomoc,
využívat k hájení jeho zájmů prostředky a způsoby obhajoby uvedené
v zákoně,
sledovat, aby byly v řízení náležitě a včas objasněny skutečnosti, které
obviněného zbavují viny nebo jeho vinu snižují,
činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné
prostředky,
nahlížet do spisů,
zúčastnit se vyšetřovacích úkonů.
Obhájce může být:
zvolený - obviněný pověří obhajobou jím zvoleného obhájce a udělí mu
plnou moc ke svému zastupování. Může si zvolit z advokátů toho,
o kterém se domnívá, že bude nejlépe hájit jeho zájmy. Obviněnému
může zvolit obhájce i jeho příbuzný v pokolení přímém, jeho
sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh a zúčastněná
osoba;
ustanovený - pokud si obviněný sám nezvolí obhájce a dle zákona ho
mít musí, pak je mu přidělen (ex offo). Náklady spojené s obhajobou
nese stát. V nejzávažnějších případech
uvedených v zákoně musí mít obviněný obhájce.
8.3 ZAJIŠTĚNÍ OSOBY PODEZŘELÉHO A OBVINĚNÉHO
Pro dosažení účelu trestního řízení je potřebná především přítomnost
obviněného (u výslechů, při hlavním líčení, výkonu rozhodnutí apod.). Ta se
zajišťuje předvoláním, předvedením, zadržením, příkazem k zatčení a vazbou.
Účast podezřelého se zajišťuje zadržením a možností žádat podání vysvětlení.
Předvolání je procesní úkon, kterým si orgán činný v trestním řízení obstarává
přítomnost obviněného k procesnímu úkonu. Děje se zpravidla písemnou
formou a doručí se obviněnému do vlastních rukou s upozorněním, že bude
předveden, nedostaví-li se bez dostatečné omluvy a dále že mu může být
uložena pořádková pokuta.
Předvedení – pokud se nedostaví obviněný, který byl řádně předvolán,
k výslechu bez dostatečné omluvy, pak může být předveden. Na následky
nedostavení se musí být v předvolání upozorněn. Výjimečně je možno předvést
80
obviněného i bez předchozího předvolání, jestliže je to nutné k úspěšnému
provedení trestního řízení, zejména když se skrývá nebo nemá stálé bydliště.
Pořádková pokuta – může být uložena tomu, kdo přes předchozí napomenutí
ruší řízení nebo kdo se k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu
chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo
nevyhoví výzvě, které mu byly dány dle zákona. Pořádková pokuta může být
uložena až do výše 50.000 Kč.
Zadržení – lze použít vůči obviněnému a vůči osobě podezřelé ze spáchání
trestného činu, a to v případě, že je zde dán některý z důvodů vazby.
Policejní orgán, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne
a o výslechu sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti
zadržení a uvede osobní údaje zadržené osoby, jakož i podstatné důvody
zadržení. Nepropustí-li policejní orgán zadrženou osobu na svobodu, předá
státnímu zástupci protokol o jejím výslechu se záznamem o sdělení obvinění
a další důkazní materiál tak, aby státní zástupce mohl popřípadě podat návrh
na vzetí zadržené osoby do vazby.
Zadržená osoba má obdobná práva jako obviněný. Má právo zvolit si obhájce
a radit se s ním již v průběhu zadržení, má právo požadovat, aby obhájce byl
přítomen již při jejím výslechu. Není-li obhájce ve lhůtě 48 hodin, tj. do doby
odevzdání zadržené osoby soudci dosažitelný, je možné provést výslech bez
jeho účasti. Nemá však právo nahlížet do spisu a právo žádat, aby jí byl
ustanoven obhájce, má však právo nevypovídat.
Je-li dostatečně odůvodněna obava zakládající některý z důvodů vazby a nelze-
li obviněného předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost při
výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce
a v řízení před soudem předseda senátu příkaz k zatčení obviněného.
Vazba
Vazba je procesní úkon, kterým se osoba obviněného zajišťuje pro účely
trestního řízení a výkonu trestu. Jejím účelem je též zabránit obviněnému, aby
mařil a ztěžoval provádění důkazů, vyhýbal se trestnímu řízení nebo trestu,
popřípadě zabránit dokonání trestného činu nebo novému trestnému činu.
Vazba má vždy jen zajišťovací funkci.
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyřizovat vazební věci přednostně
s největším urychlením. Obsahem vazby je omezení osobní svobody. O vazbě
rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
Ve výkonu vazby nesmí být ponižována lidská důstojnost obviněného a tento
81
nesmí být podrobován fyzickému ani psychickému nátlaku. Výkon vazby
zajišťuje vězeňská služba ve vazební věznici.
Vzít do vazby lze pouze osobu, které bylo sděleno obvinění.
Obviněný může být vzat do vazby, jestliže jsou zde skutečnosti, které
odůvodňují obavu:
a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu
stíhání nebo trestu, zejména nelze-li jeho totožnost ihned zjistit,
nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest (tzv. vazba
útěková),
b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo
spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností
závažných pro trestní stíhání (tzv. vazba koluzní),
c) že bude pokračovat v trestné činnosti, pro kterou je stíhán,
dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin,
který připravoval, nebo kterým hrozil (tzv. vazba předstižná).
A dále, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který
bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu
a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný.
Vazba v přípravném řízení a v řízení před soudem smí trvat jen nezbytně
nutnou dobu. Celková doba vazby v trestním řízení je daná zákonem.
Vazba pro obavu z útěku nebo pokračování v trestné činnosti může být
nahrazena:
a) zárukou zájmového sdružení občanů nebo důvěryhodné osoby schopné
příznivě ovlivňovat chování obviněného, že se obviněný na vyzvání
dostaví k soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, a že vždy
předem oznámí vzdálení se z místa pobytu,
b) písemným slibem obviněného, že povede řádný život, nedopustí se
další trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu zástupci
nebo policejnímu orgánu a splní povinnosti a dodrží omezení, které se
mu uloží,
c) dohledem probačního úředníka nad obviněným.
82
8.4 SOUDNÍ SOUSTAVA
Soudnictví v trestních věcech vykonávají:
1. okresní soudy (v Praze – obvodní soudy, v Brně –
městské soudy),
2. krajské soudy (v Praze – městské soudy),
3. vrchní soudy (Praha, Olomouc),
4. Nejvyšší soud (Brno).
Příslušnost soudů:
1. Věcná
- řízení v prvním stupni koná okresní soud, jestliže zákon nestanoví
něco jiného
- krajský soud koná řízení v prvním stupni o trestných činech, pokud
na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí
nejméně 5 let, nebo pokud za ně lze uložit výjimečný trest
a v dalších vyjmenovaných případech, např. o trestných činech
zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou, neoprávněného
odebrání tkání a orgánů, sabotáže, vyzvědačství, spolupráce
s nepřítelem, plenění v prostoru válečných operací atd.
2. Místní
- řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán,
- pokud není možné místo činu zjistit nebo pokud byl trestný čin
spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí,
pracuje nebo se zdržuje,
- jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České
republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu vyšel čin najevo.
8.5 DOKAZOVÁNÍ
V trestním řízení je nezbytné dokazovat zejména:
a. zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin,
b. zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek,
c. podstatné okolnosti, mající vliv na posouzení povahy a závažnosti činu,
d. podstatné okolnosti k posouzení osobních poměrů pachatele,
e. podstatné okolnosti umožňující stanovení následku, výše škody
způsobené trestným činem a bezdůvodného obohacení,
f. okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.
Dokazování se provádí ve všech stadiích trestního řízení.
83
V přípravném řízení je třeba provést neodkladné a neopakovatelné úkony.
Ve stadiu hlavního líčení leží hlavní těžiště dokazování. Zde se důkazy
provádějí, k návrhu stran i důkazy nové, které dosud provedeny nebyly, jestliže
to soud považuje za potřebné.
V odvolacím řízení je možno rovněž provádět dokazování výjimečně, pokud je
toho třeba, aby soud mohl o odvolání rozhodnout a pokud se tím nenahrazuje
činnost soudu prvního stupně.
Důkazní prostředky
Mezi důkazní prostředky patří:
výslech obviněného a obžalovaného, výslech svědka, výslech znalce
a znalecký posudek, ohledání osoby a věci, důkazy věcné a listinné, rekognice,
konfrontace, vyšetřovací pokus, rekonstrukce, prověrka na místě a další.
1. Výpověď obviněného
Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou
za vinu a k důkazům o nich. Není povinen vypovídat a k podání výpovědi
nesmí být žádným způsobem donucován. Zajistit přítomnost obviněného lze
předvoláním nebo předvedením. Obviněnému se vždy umožní, aby nejdříve
sám souvisle vylíčil skutečnosti, které jsou důležité z hlediska předmětu
obvinění. Poté jsou mu kladeny otázky.
2. Výslech svědka
Každý je povinen se dostavit na předvolání a vypovídat jako svědek o tom,
co je mu známo o trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých
pro trestní řízení.
Právo odepřít výpověď jako svědek má příbuzný obviněného v pokolení
přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh.
Svědek je oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil
nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém,
svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu nebo
jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem
pociťoval jako újmu vlastní.
Svědek má nárok na svědečné.
3. Znalecký posudek
Je-li k objasnění některých skutečností třeba odborných znalostí, pak si
vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže je
posouzení otázky složité, pak si přibere znalce v oboru, který v dané věci
84
vypracuje znalecký posudek. Zpravidla je vypracován písemně. Poté stačí,
aby se při výslechu na něj odvolal a stvrdil ho. Pokud nebyl vypracován
písemně, pak ho nadiktuje znalec při výslechu do protokolu.
Znalec má nárok na znalečné.
4. Ohledání
Ohledání se koná, pokud mají být přímým pozorováním objasněny
skutečnosti důležité pro trestní řízení. K ohledání se zpravidla přibere
znalec.
Druhy ohledání:
- prohlídka těla a jiné podobné úkony,
- prohlídka a pitva mrtvoly a její exhumace,
- vyšetření duševního stavu,
- ohledání věci.
5. Věcné a listinné důkazy
Mezi věcné důkazy patří předměty, kterými nebo na kterých byl trestný čin
spáchán, dále jiné předměty, které prokazují nebo vyvracejí dokazovanou
skutečnost, jakož i stopy trestného činu.
Listinnými důkazy jsou listiny, které svým obsahem prokazují nebo
vyvracejí trestněprávně dokazovanou skutečnost, vztahující se k trestnému
činu nebo k obviněnému.
6. Konfrontace
Cílem konfrontace je odstranit rozpory v předchozích výpovědích
obviněného a svědka nebo spoluobviněných.
Svědek může být postaven obviněnému nebo jinému svědkovi tváří v tvář.
Konfrontace se provádí zásadně jen v řízení před soudem. Utajovaný svědek
nemůže být konfrontován.
Nejdříve musí být každá z osob vyslechnuta, o její výpovědi musí být
sepsán protokol. Při konfrontaci se vyslýchaná osoba vyzve, aby druhé
osobě vypověděla v přímé řeči své tvrzení o okolnostech, v nichž výpovědi
konfrontovaných osob nesouhlasí. Osoby si mohou vzájemně klást otázky
jen se souhlasem vyslýchajícího.
7. Rekognice
Spočívá v tom, že podezřelý, obviněný nebo svědek znovu poznává a tím
ztotožňuje konkrétní osobu či věc. Podezřelý, obviněný nebo svědek, kteří
mají poznat osobu nebo věc se před rekognicí vyslechnou o okolnostech,
85
za nichž osobu nebo věc vnímali, a o znacích nebo zvláštnostech, podle
nichž by bylo možno osobu nebo věc poznat. Osoba nebo věc, která má být
poznána, jim nesmí být před rekognicí ukázána. Osoba je ukázána mezi
třemi dalšími osobami, které se výrazně neodlišují. Rekognici je možné
provést i podle fotografií. Má-li být poznána věc, ukáže se ve skupině věcí
pokud možno stejného druhu.
Po provedení rekognice se podezřelý, obviněný nebo svědek vyslechnou
znovu, je-li třeba odstranit rozpor mezi jejich výpovědí a výsledky
rekognice.
8. Vyšetřovací pokus
Je to prostředek, jímž se v uměle vytvořených nebo obměňovaných
podmínkách prověřují nebo upřesňují skutečnosti zjištěné v trestním řízení,
popřípadě zjištěny nové skutečnosti důležité pro trestní řízení.
K vyšetřovacímu pokusu se přistoupí jen tehdy, nelze-li účelu dosáhnout
jinak. K vyšetřovacímu pokusu musí být přibrána alespoň jedna na věci
nezúčastněná osoba.
9. Rekonstrukce
Jedná se o důkazní prostředek, má-li být obnovením situace a okolnosti,
za kterých byl trestný čin spáchán nebo které k němu mají podstatný vztah
prověřena výpověď podezřelého, obviněného, spoluobviněného,
poškozeného nebo svědka, jestliže jiné důkazy provedené v trestním řízení
nepostačují k objasnění věci.
10. Prověrka na místě
Koná se, je-li zapotřebí za osobní přítomnosti podezřelého, obviněného
nebo svědka doplnit nebo upřesnit údaje důležité pro trestní řízení, které se
vztahují k určitému místu.
86
Shrnutí
Stručné shrnutí kapitoly 8.
Základním zákonem pro trestní řízení je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním
řízení soudním.
Zákon stanoví, ve kterých případech musí mít obviněný obhájce a že pokud si
ho sám nezvolí, tak je mu ustanoven. U obviněného platí zásada presumpce
neviny, a to až do pravomocného odsuzujícího rozsudku. Ve všech stádiích
trestního řízení probíhá dokazování. Nejčastějšími důkazními prostředky jsou
výslech obviněného, svědků či listinné důkazy. Zvláštními způsoby dokazování
pak jsou konfrontace, rekognice, vyšetřovací pokus, rekonstrukce a prověrka
na místě.
Otázky a úkoly k procvičení
1. Vysvětlete pojem trestní řízení a co je jeho úkolem?
2. Vyjmenujte subjekty trestního řízení.
3. Jaká práva má obviněný?
4. Co je úkolem obhájce?
5. Jaké znáte druhy zajištění podezřelého a obviněného?
6. Vyjmenujte druhy vazby.
7. Vyjmenujte druhy soudů.
8. Popište věcnou a místní příslušnost soudů.
9. Vyjmenujte a popište důkazní prostředky.
87
9. STÁDIA TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
Cíl:
Tato kapitola se zabývá jednotlivými stadii trestního řízení a jejich popisem.
Klíčová slova:
Trestní řízení, soudy, pravomoc a příslušnost, podezřelý, obviněný,
obžalovaný, odsouzený, poškozený, zúčastněná osoba, vazba, rekognice,
konfrontace.
Průvodce studiem:
Předmětem této kapitoly je především seznámit studenty s jednotlivými stádii
trestního řízení tak, aby pochopili, jak následují za sebou a co je obsahem
jednotlivých stádií. Dále se naučí řádné a mimořádné opravné prostředky, které
jsou velmi důležitou součástí rozhodovacího procesu.
Časová náročnost – každá podkapitola opory je počítána v rozsahu
3 – 4 hodiny, a to dle zájmu o studium dané problematiky.
Platná právní úprava rozeznává následující stádia trestního řízení:
a. přípravné řízení,
b. předběžné projednání obžaloby,
c. hlavní líčení,
d. opravné řízení,
e. vykonávací řízení.
9.1 PŘÍPRAVNÉ ŘÍZENÍ
Přípravné řízení začíná sepsáním záznamů o zahájení úkonů trestního řízení
nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu
bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, pak se jím
rozumí úsek od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci
jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání anebo do rozhodnutí či vzniku
jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním
obžaloby.
88
Cílem přípravného řízení je prověřit podezření ze spáchání trestného činu
a opatřit podklad pro podání obžaloby, nebo není-li důvod pro podání
obžaloby, slouží jako podklad pro jiné rozhodnutí státního zástupce ve věci
samé.
Trestní stíhání se zahájí, nasvědčují-li prověřováním zjištěné a odůvodněné
skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn
závěr, že jej spáchala určitá osoba, pokud je skončeno prověřování
a objasňování a není důvod dočasného odložení trestního stíhání.
Existuje tedy důvod k zahájení trestního stíhání a je zde odůvodněný
předpoklad, že pachatel je znám.
Zahájit trestní stíhání může policejní orgán, případně státní zástupce. Zahajuje
se sdělením obvinění formou usnesení o zahájení trestního stíhání. Zahájení
trestního stíhání nastává okamžikem, kdy je opis usnesení o zahájení trestního
stíhání doručen obviněnému, a to vlastních rukou, dále státnímu zástupci
a obhájci.
Obsah usnesení o zahájení trestního stíhání:
a. popis skutku, ze kterého je osoba obviněna, aby nemohl být
zaměněn s jiným,
b. zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku
spatřován,
c. označení obviněného,
d. odůvodnění usnesení – zde je třeba přesně označit skutečnosti,
které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání.
Dále probíhá vyšetřování - vyhledání důkazů k objasnění skutku nutných
k rozhodnutí o vině, včetně pachatele a následku trestního činu.
Úkony, které policejní orgány učinily dle zákona před zahájením trestního
stíhání, již nemusejí opakovat. Dokazování se vždy musí týkat skutku, pro
který bylo sděleno obvinění.
Policejní orgán musí poskytnout obviněnému plnou možnost uplatnění jeho
práv, může připustit účast obviněného na vyšetřovacích úkonech, obhájce má
být přítomen při všech vyšetřovacích úkonech (pokud oznámí, že se chce
zúčastnit, musí mu být včas předem sdělen čas, místo, druh úkonu atd.).
Obviněný má možnost vyhledat, předložit nebo navrhnout provedení důkazu.
Dozor nad vyšetřováním vykonává státní zástupce. Obviněný a poškozený mají
právo kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly
odstraněny průtahy v přípravném řízení nebo závady v postupu policejních
orgánu.
89
9.2 PŘEDBĚŽNÉ PROJEDNÁNÍ OBŽALOBY
Předběžné projednání obžaloby je upraveno v hlavě dvanácté trestního řádu,
kde jsou uvedeny důvody tohoto projednání, způsob a rozhodnutí. Cílem
předběžného projednání obžaloby je, aby došlo k řádnému přezkoumání
obžaloby podle jejího obsahu za situace, kdy není možno na základě podané
obžaloby nařídit hlavní líčení. Toto stádium trestního řízení má mimo jiné
zabránit tomu, aby trestní věc nebyla projednávána před soudem za situace,
kdy obžaloba takové projednání neumožňuje, a to např. proto, že věc patří
do příslušnosti jiného soudu, že skutek, který je předmětem obžaloby, bude
třeba posuzovat podle jiného ustanovení trestního zákona, než podle kterého jej
posuzuje obžaloba atd.
Nejprve obžalobu podanou u soudu přezkoumá ji předseda senátu a podle
jejího obsahu a obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžné projednat
v zasedání senátu nebo zda může nařídit o ní hlavní líčení. Předběžné
projednání obžaloby se koná v neveřejném zasedání, přičemž soud přezkoumá
obžalobu ze všech hledisek, tedy zejména, je-li obžaloba opodstatněna a je-li
důkazní materiál, na něž se obžaloba odvolává, úplný.
Dospěje-li soud k závěru po předběžném projednání obžaloby, že obžaloba trpí
vadami, vrátí ji státnímu zástupci k odstranění těchto vad. Dále může soud
rozhodnout, že postoupí věc jinému orgánu (např. zjistí, že se nejedná o trestný
čin, ale o přestupek), trestní stíhání přeruší, zastaví atd.
9.3 HLAVNÍ LÍČENÍ
Hlavní líčení je jedním z nejdůležitějších stádií trestního řízení, neboť zde se
rozhoduje o vině a trestu obviněného.
V hlavním líčení vrcholí celé trestní řízení, předcházející stádia jsou vlastně jen
přípravou na soudní proces konaný ve formě hlavního líčení. Do stádia
hlavního líčení je soustředěno dokazování v trestním řízení, přičemž provádění
důkazů a jejich hodnocení je nejdůležitější součástí hlavního líčení. Hlavní
líčení je ovládáno principem veřejnosti (jen výjimečně může být veřejnost
vyloučena), což je základním předpokladem výchovného účinku hlavního
líčení a širokým uplatněním zásady ústnosti. Teprve podaná obžaloba, resp. její
žalobní návrh, vymezením skutku a osoby obviněného rozhodujícím způsobem
předurčuje průběh hlavního líčení a meze rozhodování soudu.
Hlavní líčení koná jak senát, tak samosoudce. Hlavní líčení se koná za stálé
přítomnosti všech členů senátu, zapisovatele a státního zástupce. Tyto osoby se
v průběhu konání hlavního líčení vůbec nemohou vzdálit z jednací síně.
90
Jestliže předseda senátu nechá doručit obžalobu, tak pak už nemůže
rozhodnout o nařízení předběžného projednání obžaloby.
Předseda senátu dá opis obžaloby doručit:
1. procesním stranám (obžalovanému, poškozenému, zúčastněné osobě),
kromě státního zástupce, který obžalobu k soudu podal a má ji tak již
k dispozici. Obžalovanému je nutno opis obžaloby doručit vždy
do vlastních rukou, přičemž náhradní doručení obžaloby není přípustné;
2. dalším osobám (obhájci obžalovaného, zákonnému zástupci
obžalovaného, orgánu pověřenému péčí o mládež v řízení proti
mladistvým).
Hlavní líčení řídí a dokazování provádí předseda senátu. Provedení
jednotlivého důkazu může uložit i státnímu zástupci. Osoby, které ruší
pořádek, může předseda senátu z jednací síně vykázat.
Hlavní líčení zahájí předseda senátu sdělením věci, která bude projednávána.
Poté zjistí přítomnost předvolaných osob a zjistí jejich totožnost. Státní
zástupce přednese obžalobu. Předseda senátu se dotáže poškozeného, zda
navrhuje, aby byla obžalovanému uložena povinnost k náhradě škody nebo
nemajetkové újmy v penězích.
Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyslechne předseda senátu
obžalovaného k obsahu obžaloby a případně i k uplatněnému nároku
na náhradu škody. Pak předseda senátu provede další důkazy – výslechy
svědků (musí dbát, aby nevyslechnutý svědek nebyl přítomen při výslechu
obžalovaného a jiných svědků), listinné důkazy, znalecký posudek atd. Státní
zástupce, obžalovaný, jeho obhájce a zákonný zástupce, zúčastněná osoba,
poškozený a jejich zmocněnci mohou se souhlasem předsedy senátu klást
vyslýchaným otázky. Po provedení všech důkazů zjistí předseda senátu, zda
strany nečiní návrhy na doplnění dokazování. Pokud není dalších důkazů, pak
prohlásí předseda senátu dokazování za skončené a udělí slovo k závěrečným
řečem. Nejprve hovoří státní zástupce, poté poškozený, zúčastněná osoba,
obhájce obžalovaného, příp. obžalovaný. Na závěr udělí předseda senátu
obžalovanému poslední slovo. Během tohoto projevu nesmějí být
obžalovanému ani soudem, ani nikým jiným kladeny otázky.
Pokud se v průběhu hlavního líčení objeví překážka, pro kterou nelze hlavní
líčení provést nebo v něm pokračovat, pak soud hlavní líčení odročí. Stanoví
den, kdy se bude konat další hlavní líčení, případně je hlavní líčení odročeno
na neurčito.
91
Rozhodnutí soudu v hlavním líčení
Soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Smí
přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení.
Věc může soud vrátit státnímu zástupci k došetření, může věc postoupit jinému
orgánu k rozhodnutí, trestní stíhání zastavit, trestní stíhání podmíněně zastavit
a schválit narovnání, přerušit trestní stíhání nebo rozhodnout rozsudkem, zda se
obžalovaný uznává vinným nebo zda se obžaloby zprošťuje.
Soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže:
1) nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obalovaný stíhán,
2) v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem,
3) nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný,
4) obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný,
5) trestnost činu zanikla.
Rozhodnutí soudu se vždy vyhlásí veřejně.
Formy rozhodnutí:
1) rozsudek
2) usnesení
3) trestní příkaz
1. ROZSUDEK
Je základním a nejčastějším způsobem meritorního rozhodnutí soudu
v hlavním líčení. Soud rozsudkem rozhodne, když neshledá důvod k učinění
jiných rozhodnutí v hlavním líčení. Zákon rozlišuje dva základní typy
rozsudku:
a. rozsudek odsuzující, tj. takový, kterým se obviněný uznává vinným,
přičemž není relevantní, zda je mu současně uložen trest či nikoliv.
Povahu odsuzujícího rozsudku má tak i rozsudek, kterým bylo upuštěno
od potrestání,
b. rozsudek zprošťující - soud obžalovaného zprostí obžaloby, jestliže na
základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem
a případně doplněných soudem
o nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný
stíhán (stačí, když jsou o existenci skutku pochybnosti),
o v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem - tento
zprošťující důvod se užije též v případech, kdy skutek je jiným
protiprávním činem (např. přestupkem), avšak příslušný správní
92
orgán by již nemohl jej projednat, a to zejména z důvodu jeho
promlčení,
o nebylo prokázáno, že žalovaný skutek spáchal obžalovaný - je
sice jisté, že se stal žalovaný skutek a že tento je trestným
činem, ale není jistota v tom, zda jeho pachatelem je právě
žalovaný,
o obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný - je
prokázáno, že se stal skutek, který spáchal obžalovaný, skutek
vykazuje znaky trestného činu až na to, že obžalovaný není
příčetný,
o zanikla trestnost činu - tento zprošťující důvod se uplatní např.
při zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost, v
případech účinné lítosti.
Náležitosti rozsudku:
úvodní část – státní znak, označení „rozsudek“, Jménem republiky,
označení soudu, jména a příjmení soudců, označení obžalovaného, den
a místo vyhlášení rozsudku
výrok – vlastní rozhodnutí soudu o vině či nevině, uložení trestu, skutek
musí být popsán přesně, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem,
příp. výrok o uložení ochranného opatření či náhradě škody
odůvodnění – popsány důkazy, o které se soud při svém rozhodování
opíral, proč nebylo vyhověno dalším navrhovaným důkazům, právní
úvaha, kterou se soud řídil při posuzování viny a ukládání výše trestu
poučení o opravném prostředku – o možnosti podat odvolání, příp.
dovolání, lhůta, do kdy je možné opravný prostředek podat a ke komu
2. USNESENÍ
Usnesení musí obsahovat:
označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde,
den a místo rozhodnutí,
výrok s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
odůvodnění (pokud zákon nestanoví něco jiného),
poučení o opravném prostředku (stížnost).
Usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která
k němu dala svým návrhem podnět. Dále se oznámí státnímu zástupci.
Toto se učiní buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba
usnesení oznámit nebo doručením opisu usnesení.
93
3. TRESTNÍ PŘÍKAZ
Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz,
jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
Trestním příkazem lze uložit:
trest odnětí svobody do 1 roku s podmíněným odkladem jeho výkonu,
domácí vězení do 1 roku,
trest obecně prospěšných prací,
trest zákazu činnosti do 5 let,
peněžitý trest,
trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,
vyhoštění do 5 let,
zákaz pobytu do 5 let,
trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
do 5 let.
Trestním příkazem nelze zprostit obžaloby a má povahu odsuzujícího
rozsudku.
Náležitosti trestního příkazu:
označení soudu, který trestní příkaz vydal,
den a místo vydání trestního příkazu,
označení obviněného,
výrok o vině a uloženém trestu,
výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo
o vydání bezdůvodného obohacení,
poučení o právu podat odpor.
Trestní příkaz se doručuje obviněnému, jeho obhájci, státnímu zástupci a příp.
poškozenému.
Trestní příkaz se nevyhlašuje, je vydán jen v písemném vyhotovení bez
nařízení jakéhokoli typu zasedání.
V případě podání odporu se trestní příkaz ruší a samosoudce nařídí hlavní
líčení.
94
Právní moc rozhodnutí
Rozhodnutí je v právní moci, pokud proti němu nelze podat řádný opravný
prostředek – opravný prostředek se nepřipouští, nebylo ve lhůtě podáno,
opravného prostředku se oprávněné osoby vzdaly nebo ho vzaly zpět, opravný
prostředek byl zamítnut.
U rozsudku je možné podat odvolání, u trestního příkazu odpor a u usnesení
stížnost.
Platí zásada ne bis in idem = nikdo nemůže být opětovně stíhán pro týž skutek,
pro nějž byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby, nebo o němž bylo
pravomocně rozhodnuto jiným meritorním rozhodnutím, jestliže rozhodnutí
nebylo v předepsaném řízení zrušeno.
Vykonatelnost rozhodnutí
Je to vlastnost rozhodnutí, která znamená, že obsah rozhodnutí je třeba splnit,
a nestane-li se tak dobrovolně, může být splnění rozhodnutí na povinném
vynuceno.
9.4 OPRAVNÉ ŘÍZENÍ
Oprávněné osoby se mohou domáhat přezkoumání určitého rozhodnutí
a dosáhnout zrušení rozhodnutí, nahrazení rozhodnutí novým nebo nového
projednání věci.
Druhy opravných prostředků:
1. Řádné opravné prostředky - směřují proti nepravomocnému rozhodnutí
a) stížnost – proti usnesení
b) odvolání – proti rozhodnutí
c) odpor – proti trestnímu příkazu
2. Mimořádné opravné prostředky - směřují proti pravomocnému rozhodnutí
(bez ohledu na to, zda bylo již vykonáno či ne)
a) dovolání
b) stížnost pro porušení zákona
c) obnova řízení
95
A. ODVOLÁNÍ
Předmětem odvolání může být každý nepravomocný rozsudek soudu
1. stupně.
Rozsudek může napadnout osoba oprávněná:
- pro nesprávnost některého jeho výroku,
- pro skutečnost, že některý z výroků nebyl učiněn,
- pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto
porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí
Odvolání může podat:
1. státní zástupce - jediná osoba, která může podat odvolání v neprospěch
obžalovaného,
2. obžalovaný,
3. zúčastněná osoba,
4. poškozený.
Ve prospěch obžalovaného mohou podat odvolání také příbuzní obžalovaného
v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner
a druh.
Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do 8 dnů
od doručení opisu rozsudku.
O odvolání proti rozsudku okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský soud
a o odvolání proti rozsudku krajského soudu jako soudu prvního stupně
rozhoduje nadřízený vrchní soud.
Způsoby rozhodnutí o podaném odvolání:
1. Odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné;
2. Odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a věc
předloží k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je společně
nadřízený soudu prvního stupně a soudu, jenž je podle něj příslušný;
věc postoupí jinému orgánu; trestní stíhání zastaví nebo přeruší;
3. Trestní stíhání zastaví;
4. Odvolací soud zruší napadený rozsudek a věc vrátí zpět soudu
I. stupně, ten věc opětovně projedná a rozhodne na podkladě
původní obžaloby v hlavním líčení (zrušení a vrácení nastává pouze
při velmi závažné vadě).
96
B. DOVOLÁNÍ
Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé,
jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Dovolání lze podat pouze z taxativně vymezených důvodů v § 265b
trestního řádu. Z jiných důvodů není dovolání přípustné. Pouze v případě
trestu odnětí svobody na doživotí lze podat odvolání i z jiných důvodů.
O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud.
Dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v I. stupni, a to do 2 měsíců
od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Lhůta je zachování,
i pokud bylo dovolání podáno v této lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu,
který rozhodl ve věci ve II. stupni.
V dovolání musí být kromě obecných náležitostí uvedeno:
- proti kterému rozhodnutí a kdo je činí
- který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá
- čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí
dovolacího soudu s odkazem na příslušné zákonné ustanovení
Rozhodnutí dovolacího soudu:
- dovolání odmítne
- dovolání zamítne
- zruší napadené rozhodnutí a vrátí ho soudu II. stupně k novému
projednání a rozhodnutí nebo sám ve věci rozhodne
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný.
C. STÍŽNOST PRO PORUŠENÍ ZÁKONA
Proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl
porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení,
může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení
zákona.
Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu není stížnost pro porušení zákona přípustná.
Ministr spravedlnosti je povinen ve stížnosti pro porušení zákona uvést, zda ji
podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona:
- zamítne,
- vysloví rozsudkem, že napadeným rozhodnutí nebo jeho částí nebo že
v řízení, jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon.
97
Pokud byl porušen zákon v neprospěch obviněného, pak Nejvyšší soud
napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší. Pokud je nutné po zrušení
rozhodnutí nebo jeho části učinit nové rozhodnutí, pak Nejvyšší soud přikáže
orgánu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal
a rozhodl.
Nejvyšší soud při zrušení napadeného rozhodnutí může také sám hned
rozhodnout ve věci.
Jestliže Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch
obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho
neprospěch.
D. OBNOVA ŘÍZENÍ
Obnovu řízení je možné podat proti pravomocnému rozhodnutí soudu.,
Obnovu řízení je možné podat pouze za podmínek (důvodů) stanovených
v § 278 trestního řádu
Obnova řízení se skládá ze 2 částí:
1. Řízení o návrhu na povolení obnovy (soud o něm rozhoduje
ve veřejném zasedání), proti rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy
je přípustná stížnost, pouze zkoumá, jsou-li zákonné podmínky pro
obnovu;
2. Řízení po povolení obnovy – v případě, že návrhu soud vyhoví,
napadené rozhodnutí zruší a koná se nové řízení ve věci.
O obnově řízení rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v 1. stupni.
9.5. VYKONÁVACÍ ŘÍZENÍ
Jedná se o výkon trestu odnětí svobody, výkon trestu domácího vězení, výkon
trestu obecně prospěšných prací, peněžitého trestu, propadnutí majetku, zákazu
činnosti, zákazu pobytu, vyhoštění, zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné
společenské akce. Dále také např. výkon ochranného léčení, zabezpečovací
detence či vymáhání pořádkové pokuty.
Rozhodnutí vykonává a výkon rozhodnutí zařizuje ten orgán, který rozhodnutí
učinil. V řízení před soudem rozhodnutí senátu vykonává nebo výkon
rozhodnutí zařizuje předseda senátu.
Cílem vykonávacího řízení je zajistit, aby soudní rozhodnutí bylo ze strany
povinných osob plněno. Např. je-li rozsudkem uložen trest odnětí svobody, tak
předseda senátu nařídí jeho výkon tím, že určí termín k nástupu výkonu trestu.
98
Milost
V určitém, konkrétním případě (konkrétní osoba), může prezident republiky
udělit milost, shledá-li žádost o milost dostatečně důvodnou, a to na základě
práva daného mu Ústavou. V tomto právu není nikomu odpovědný. Nejčastěji
se uděluje milost v případě těžké nemoci nebo stáří.
Abolice = nařízení, aby se trestní stíhání nezahajovalo, nebo se v již zahájeném
trestním stíhání nepokračovalo.
Agraciace = prominutí nebo zmírnění pravomocně uloženého trestu
(u mladistvého trestního opatření).
Rehabilitace = zahlazení odsouzení, ale i náhrada způsobené morální
a materiální újmy spojené s odsouzením.
Amnestie
Jedná se o kolektivní zmírňování a odpouštění trestů. Uděluje ji rovněž
prezident republiky. Vztahuje se vždy na trestné činy spáchané přede dnem
vyhlášení amnestie. Jedná se většinou o tresty s nižší mírou společenské
nebezpečnosti a trestné činy spáchané z nedbalosti.
Prezident se zde neobrací k jednomu určitému pachateli, ale vyjadřuje určité
pravidlo, podle kterého musí soudy přezkoumat, na koho se takové ustanovení
vztahuje a na koho nikoliv.
Amnestie bývá vyhlašována u příležitosti volby prezidenta, významného
státního svátku apod.
Shrnutí
Stručné shrnutí kapitoly 9.
V rámci trestního řízení rozlišujeme 5 stádií: přípravné řízení, předběžné
projednání obžaloby, hlavní líčení, opravné řízení a vykonávací řízení. Každé
stádium má svá pravidla a je pro trestní řízení významné. Důležitým prvkem je
zajišťování důkazů a jejich následné provedení před soudem.
Pro strany jsou také velmi důležité opravné prostředky. A to opravné
prostředky řádné, které směřují proti nepravomocnému rozhodnutí – stížnost,
odvolání, odpor, a opravné prostředky mimořádné, které směřují proti již
pravomocnému rozhodnutí – dovolání, stížnost pro porušení zákona, obnova
řízení.
Prezident republiky může udělit milost nebo amnestii.
Σ
99
Otázky a úkoly k procvičení
1. Vyjmenujte stádia trestního řízení.
2. Popište hlavní význam jednotlivých stádií trestního řízení.
3. Vyjmenujte opravné prostředky a určete, proti jakému rozhodnutí
směřují.
4. Jaká je lhůta pro podání odvolání a dovolání?
5. Kdo může podat odvolání?
6. Jakými způsoby může soud rozhodnout o odvolání?
7. K jakému soudu se podává dovolání?
8. Kdo je oprávněn podat stížnost pro porušení zákona?
9. Z jakých částí se skládá obnova řízení?
10. Co je cílem vykonávacího řízení?
11. Charakterizujete pojmy milost a amnestie.
Testové otázky
1. Obhájcem v trestním řízení může být:
a) jakákoliv osoba s právnickým vzděláním
b) pouze advokát
c) advokát nebo notář
2. Obviněným je:
a) osoba podezřelá
b) osoba zatčená
c) osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání
3. Pořádková pokuta může být dle trestního řádu uložena až do výše:
a) 50.000 Kč
b) 80.000 Kč
c) 100.000 Kč
4. Vrchní soud nemá sídlo:
a) v Praze
b) v Olomouci
c) v Brně
5. Stádiem trestního řízení není:
a) předběžné projednání obžaloby
b) vykonávací řízení
c) zadržovací řízení
100
6. Proti trestnímu příkazu je možné podat:
a) odvolání
b) odpor
c) dovolání
7. Mezi řádné opravné prostředky nepatří:
a) stížnost
b) dovolání
c) odpor
8. Mezi mimořádné opravné prostředky patří:
a) odvolání
b) stížnost pro porušení zákona
c) stížnost
9. Stížnost pro porušení zákona může podat:
a) ministr vnitra
b) předseda vlády ČR
c) ministra spravedlnosti
10. Milost uděluje:
a) předseda Poslanecké sněmovny ČR
b) předseda vlády ČR
c) prezident republiky
Doporučená literatura
JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo hmorné. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Leges
s.r.o., 2010. ISBN 978-80-87212-49-3.
JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges
s.r.o., 2010. ISBN 978-80-87212-30-1.
NETT, A., DRAŠTÍK, A., ZEZULOVÁ, J., FRIŠTÁK, M. Trestní právo
procesní. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005. ISBN 80-210-
3720-2.
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění.
Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, v platném znění.
101
Vysvětlivky k používaným symbolům
Cíle
Na začátku kapitol naleznete formulované cíle. Jejich
prostřednictvím získáte přehled o tom, co budete po
nastudování příslušného tématu umět, znát, co budete
schopni používat.
Průvodce studiem
Prostřednictvím průvodce vás autor provází textem,
předkládá důležité informace ke studiu a vložený
průvodce vás informuje o časovém prostoru vhodném
k efektivnímu studiu.
Část pro zájemce
Upozorňuje na rozšířené učivo nad základní a informuje
o možnosti jeho prohloubení.
Shrnutí kapitoly
Klíčové body pro opakování a signalizace
k opakovanému studiu částí, kterým nerozumíte.
Testy a otázky
Prověřte, do jaké míry jste učivo pochopili, zapamatovali
si podstatné informace a pojmy. Je to informace, zda jste
splnili v úvodu kapitol stanovené cíle. Věnujte jim
maximální pozornost!
Pojmy k zapamatování
Klíčové pojmy, které umíte vysvětlit, aplikovat, odborné
termíny, které bezpečně znáte a používáte. Vracejte se
k nim po prostudování následujících kapitol, jen
opakováním je fixujete v paměti.
Úkoly k zamyšlení
Prostor pro bilanci a aplikaci nabytých znalostí a
dovedností, pro seberealizaci, aktivitu a tvořivost. Často
bývá součástí zkoušky.
Příklad
Konkretizace problematiky v praxi, v realitě. Je inspirací
pro rozvedení poznatků na dalších praktických
aplikacích.
Literatura
Použitá literatura ve studijním materiálu, typy pro
doplnění a rozšíření základních poznatků nabytých
studiem opory.
Σ