vánoce s příchutí střelného prachu · 2017-03-27 · obsah s takovouto představou odcházeli...
TRANSCRIPT
12/2016 Musíme stanovit pravidla 2Rozhovor se státním tajemníkem MO Petrem Vančurou
Mise v bílém 14Vysláním polního chirurgického týmu do Iráku navážeme na sérii úspěšných operací českých vojenských zdravotníků
Táborská hlídka bronzová 36Patrola 42. mechanizovaného praporu se ve Walesu zúčastnila prestižního soutěžního cvičení Cambrian Patrol 2016
Vánoce s příchutí střelného prachu strana 1
obsah
S takovouto představou odcházeli i vojáci do první světové války. Vět-šina z nich se nechala doma slyšet,
že do švestek jsou zpátky. O to větší bylo jejich překvapení, když ty první válečné vá-noce roku 1914 je zastihly ještě v zákopech. Byla to výjimečná situace. O tom ostatně svědčí skutečnost, že od císaře Františka Josefa dostávali na podpoření morálky od-znak Vánoce v poli.Během samotných vánočních svátků si dá-
vali navzájem vlastnoručně vyrobená přání a drobné dárky. Na předprsních zákopů se
objevily svíčky a stromečky. Přímo na bojiš-ti se pořádaly mše, zpívaly se vánoční písně a koledy. Asi nejznámější je situace označo-vaná jako „vánoční zázrak“. Na několika mís-tech fronty vojáci v prosinci 1914 naprosto spontánně zastavili boje, aby se mohli setkat s protivníkem, popřát mu vánoční pohodu a v některých případech mu předat i dárky.Poslední druhoválečné vánoce trávili pří-
slušníci našich zahraničních jednotek přímo na frontě. Náš armádní sbor bojoval na vý-chodním Slovensku. V té době se již připra-vovala mohutná Jaselská ofenzíva. A tak ho ve dnech 19. až 22. prosince opustilo všech pět dělostřeleckých pluků. Ve vánočních bo-jích se tedy musel obejít bez těžkých zbraní.Příslušníci Československé samostatné obr-
něné brigády trávili vánoce roku 1944 obléhá-ním francouzského přístavu Dunkerque. Jed-ním z nich byl výsadkář a tankista Ján Bačik. „Měli jsme štědrovečerní večeři. Přes Štědrý den nepadl ani výstřel, byl naprostý klid. Němci nebyli daleko od nás. Najednou o půl-noci vyšla skupina Němců, zřejmě ti, co byli přímo v zákopech nebo snad nějaká jiná,
a zpívali německé koledy. Naši kluci přešli také do první linie a zpívali české koledy. Němci zpívali německy a naši česky. Nepadl jediný výstřel, nádherný klid. Připadalo mi, že to není fronta. Druhý den Němci stříleli jako blázni,“ vzpomínal na tyto události po letech.Zvláštní příchuť mají také Vánoce, které
tráví naši současní vojáci daleko od domo-va v zahraničních misích. Jak vzpomínají i po letech na tyto nejkrásnější svátky v roce, na to jsme se zeptali několika z nich…
1997 – Bosna, Hercegovina, nadporučice J. F.Živě si i po těch letech vybavuji tu zvlášt-ní atmosféru. Na misi jsem odjížděla těsně před Vánoci. To, co jsme vnímali asi všich-ni, bylo odloučení od rodiny, chyběli blízcí. Nebyla to ta „ladovská“ zima, a neměli jsme ani stromeček.
2007 – Afghánistán, plukovník R. B.Na základně jsme byli spolu s Brity a vá-noční svátky jsme trávili s nimi. Mají Štědrý den jinak než my a připravili pro nás i je-jich jídelníček. My jsme si na náš Štědrý den, tedy 24. prosince, ale nenechali ujít bramborový salát a řízek a místo ko-led jsme poslouchali písničky Tří sester. Z Kábulu k nám dorazil i náš český kaplan,
Asi málokteré vánoční svátky se dají přirovnat těm, které prožívají vojáci v zákopech. Kdysi bývalo zvykem, že vojenská tažení začínala bezprostředně po sklizni a s prvním sněhem také končila.
Vánoční svátky trávili daleko od domova nejen naši vojáci během první a druhé světové války, ale i současní veteráni
Vánoce s příchutí střelného prachu 1Vánoční svátky trávili daleko od domova nejen naši vojáci během první a druhé světové války, ale i současní veteráni
Musíme stanovit pravidla 2Rozhovor se státním tajemníkem MO Petrem Vančurou
Pozitivní změna 8V Boleticích se uskutečnilo výběrové řízení na místa v průzkumných týmech 4. brigády rychlého nasazení
Neexistuje univerzální řešení 10Příprava nových příslušníků právní služby AČR
Trénink duševního zdraví 12Standardní program psychologické přípravy pro armády všech zemí NATO
Mise v bílém 14Vysláním polního chirurgického týmu do Iráku navážeme na sérii úspěšných operací českých vojenských zdravotníků
Z deníku záložačky 16„Říkali nám, že bude hůř a nelhali.“
Nebezpečné viry aktivovaly Těchonín 18Centrum biologické ochrany v Těchoníně prověřilo specializovanou infekční nemocnici pro izolaci a léčbu pacientů s vysoce nakažlivou nemocí
Představujeme vojenské profese 20Starší kuchař
Životním obloukem do Střešovic 22Prof. MUDr. Jan Bartoníček měl prý v životě štěstí na učitele
Domino 24Podfinancování komplikuje situaci 26Zbrojní služba je dlouhodobě považována za klíčový prvek rozvoje resortu Ministerstva obrany
KUB a jeho náhradníci 28Připravuje se akviziční proces, jehož výsledkem by mělo být pořízení nového protiletadlového raketového systému středního dosahu
CZ Bren 2 30Nová útočná puška z České republiky se brzy zařadí do výzbroje AČR
Protiraketová obrana pokračuje i dalšími testy EKV 32Technika a výzbroj
Vyprošťovací automobil G-BKF 33Technika a výzbroj
Bitva o Mosul: M1 Abrams vs. Ruská střela Kornet 34Technika a výzbroj
Táborská hlídka bronzová 36Patrola 42. mechanizovaného praporu se ve Walesu zúčastnila prestižního soutěžního cvičení Cambrian Patrol 2016
Potápěči v českém moři 38Potápěči 15. ženijního pluku se zdokonalovali v zatopeném lomu Svobodné Heřmanice na Bruntálsku
Věřil, že to dokáže 40Za cenu vlastního života zachránil v Ostravě vojenský stíhací pilot major František Doležal v roce 1974 stovky lidí
Připomenutí historie 42Jízdárna ruzyňských kasáren, která se stala němým svědkem dějin, se dočká proměny
Unikát z aukce 44VHÚ získal do sbírky „dělníka vyloďovacích operací“
Seznamte se s vojenskými hodnostmi NATO 46Lotyšsko
Semlelo ho soukolí dějin 48Od narození druhoválečného veterána majora Jaromíra Nechanského uplynulo sto let
Vánoce
takže jsme měli i duchovní chvilku. Výho-dou oslav těch dvou Štědrých dnů bylo i to, že jsme dostali dárečky dvakrát… Ale všichni jsme vnímali samozřejmě to, že nemůžeme být s našimi rodinami a vě-děli jsme, že i oni myslí na nás.
1997 – Bosna, Hercegovina, podplukovník v z. V. B.Byl to velmi zvláštní pocit. Já jsem odjížděl do mise velmi krátce po Štědrém dnu. Vý-hodou tedy bylo, že Štědrý den jsem ještě strávil s rodinou, ale na Nový rok už jsem byl v misi. Bylo mi devětadvacet, děti jsme ještě neměli, tak jsem odjezd ještě moc neprožíval. Pamatuji si, že jsme přebírali úkoly, na velké slavení tam nebyl čas. Svátky přehlušily pra-covní povinnosti. Uvědomovali jsme si tam ale o to víc, že se musíme spolehnout sami na sebe. Byla to velmi zvláštní atmosféra s příchutí války, která prošla kolem.
2005 – Kosovo, nadporučík K. B.Rotovali jsme těsně před Vánoci. Pamatuji si, že jsme se snažili z tradičních zvyků za-chovat skoro všechno. Byli jsme na základ-ně spolu se Slováky a svátky jsme slavili dohromady. Pamatuji si na ozdobený stro-meček, z republiky jsme si dovezli cukro-ví, každý dostal balíček. Čeští kuchaři nám připravili bramborový salát s rybou, kapr
s příchutí střelného prachuRedakce A reportu vyhlašuje čtenářskou soutěž o nejlep-ší fotografii s vánoční tématikou. Každý ze zúčastněných může do soutěže přihlásit pouze jednu fotografii a za-slat ji v elektronické podobě společně se svojí adresou na redakční e-mail [email protected]. Uzávěrka sou-těže je 15. ledna 2017 (termín doručení fotografií). Vítěz soutěže obdrží outdoorový mobilní telefon Caterpillar CAT B25. Další zdařilé fotografie budou publikovány v na-šem časopise.
Fotografická soutěž
Vážení kolegové,čas Vánoc je dobou zastavení, která všem, i těm největším pesimistům, přináší naději. Vánoce jsou časem pohody a toho nejlepšího, co je v nás. Je to kouzelná doba nadějí a tajných přání. Všichni věříme, že v tom příštím roce se nám bude dařit lépe, že budeme zdraví, schopnější, chytřejší, šikovnější, že třeba shodíme nadby-tečná kila. Vojenská služba rozhodně není lehká. Člověk musí překonávat řadu nej-různějších překážek. Především v zahraničních misích se vojáci mnohdy setkávají s takovým utrpením, jaké si civilisté ani nedokáží představit. O to více si pak dokáží vážit vánoční pohody. Rádi bychom při této příležitosti poděkovali všem našim čtenářům za věrnost a přízeň. Držíme palce, ať se vám všechny vaše touhy splní. Svátky plné štědrosti, hojnosti, pohody, lásky a klidu, v novém roce hodně štěstí, zdraví, osobních a pracovních úspěchů přeje redakce A reportu.
to ale nebyl. Dokonce jsme zpívali i kole-dy. Jediné, co vneslo nostalgii do této jinak krásné chvíle, byla samozřejmě vzpomínka na rodinu.
2004 – Afghánistán, nadporučík M. H.Odlétali jsme v prosinci, proto si pama-tuji, že s rodinou jsme oslavili Štědrý den už v listopadu. Byla to zvláštní atmosféra. Jiné podnebí, úplné odlišná země. Ale lidi drželi pohromadě, nikdo nechtěl být sám. Určitě tam na každého padla tíseň a ale-spoň vzpomínkou zabrousil ke svým blíz-kým a rodinám. Stromeček jsme měli, kapr chyběl, ale zpívali jsme snad všechny vá-noční koledy. To bylo moc hezký. Jo, a taky si vzpomínám, že pod stromečkem byly dárky a losovalo se, který kdo dostane.
Text: Jana Deckerová, Vladimír Marek, foto: Vladimír Marek a archiv AR
2 A report 12/2016 3A report 12/2016
Kariérní řád konečně začíná fungovat. Jaký je to po-cit, být u zavádění něčeho, o čem se více než deseti-letí jen mluvilo a mnozí již pochybovali, zda to bude vůbec uvedeno v platnost?Víte, ozbrojené síly, již ze své podstaty, mají a vždy měly prvky kariérního řádu nastaveny. Ať již se jedná o hierarchii hod-ností, vztahy nadřízenosti a podřízenosti, resp. postavení vojáka podle stupně vele-ní. Abych ale nechodil do daleké minulosti. Stačí si připomenout jedno z ustanovení zá-kona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání,
které tam je od samého počátku, a podle něhož je voják služebně zařazován na slu-žební místo podle dosažené kvalifikace, doby výkonu služby v hodnosti a závěrů služebního hodnocení. Jak již to ale v životě bývá, praxe ukázala, že toto samo o sobě ještě tak úplně nestačí a je též potřeba vytvořit objektivní, spravedlivý a potřeby ozbrojených sil naplňující komplexní sys-tém řízení kariér. Jinými slovy, kromě toho, že víme, co chceme, musíme stanovit také pravidla, jak toho dosáhnout.
Souhlasím, že o kariérním řádu se dlou-ho mluvilo. Na druhou stranu, a teď bych nerad, aby to vypadalo jako výmluvy, při-pomeňme si také některé související sku-tečnosti. V roce 2004 skončila základní vojenská služba a ozbrojené síly se staly k 1. lednu 2005 plně profesionální složkou. Negativním dědictvím tohoto významné-ho okamžiku se ovšem stal fakt, že nejniž-ší hodností profesionálního vojáka, podle tehdy platné právní úpravy, byla hodnost rotný. A tu měli i vojáci-profesionálové v těch nejzákladnějších funkcích. Nejdříve tedy bylo nezbytné odstranit tuto anomálii. To se podařilo až k 1. říjnu 2010 přijetím zá-kona č. 272/2009 Sb., který, mimo jiné, nově zavedl hodnostní sbory mužstva a poddů-stojníků pro profesionály. Dnes se zdá doba
mezi rokem 2005 a 2009 jako nekonečně dlouhá, musíme si ale uvědomit, že tra-dičně byly tyto sbory obsazovány vojáky v základní službě a takto byly také vnímá-ny. Je tedy logické, že takové změny nebyly ze strany dotčených vojáků přijímány s vel-kým nadšením. Netvrdím, že by tato potře-ba byla vyloženě bojkotována, ale prostě ochota k její realizaci potřebovala, řekně-me, v uvozovkách uzrát. No a poté přišla krizová léta, kdy jsme místo potřebných náborů naopak museli vojáky propouštět. A v takovém prostředí je skutečně nereálné nový systém kariér spustit.A mé pocity? Jsou dvojího charakteru.
První je uspokojení a radost toho, že se po-dařilo skutečně vytvořit a legislativním procesem víceméně úspěšně provést nové právní základy, vytvářející podmínky pro za-hájení tak potřebného řízení kariéry vojá-ka – profesionála. Na druhé straně to jsou určité obavy a hlavně pocit odpovědnosti za to, aby se podařilo tyto základy úspěšně využít ke kvalitnímu procesu v oblasti řízení personálu ozbrojených sil.
Generál Petr Pavel před několika lety prohlásil, že kariérní řád, stejně jako další nepříliš populární věci, bude zpočátku bolet. Za dva tři roky si prý ale lidé již nedokáží představit, že by se bez něj obešli. Je tomu skutečně tak?Je v lidské přirozenosti, že každá změna je přijímána s obavami a zvláště pak, pokud, třeba jen ve svém počátku, má též negativ-ní dopady, byť na malou skupinu vojáků. Již jsem zmínil otázku zavedení hodnostních sborů mužstva a poddůstojníků, které ved-lo ke snížení hodností u vojáků v základních funkcích. Též zmíněná krize měla ve svých důsledcích negativní dopady mimo jiné v tom, že nedocházelo k potřebnému pohy-bu vojáků v hodnostech a v důsledku staré-ho platového sytému k nárůstu platů pouze v důsledku odsloužených let, tedy platové-ho stupně dané platové třídy, do které byl voják zařazen. Což se pak nezbytně muselo projevit při implementaci nového platové-ho řádu, kdy u malé skupiny vojáků došlo k poklesu platu. Je ovšem na místě podotk-nout, že se nejednalo o trvalý stav a bylo jen na tom kterém vojákovi, jak se jeho služba odrazí v jeho hodnocení a s tím, a podotý-kám zákonem určeným, zvýšením jeho platu.Mimochodem, ta zmíněná stagnace vo-
jáků ve funkci z důvodu v minulosti sníže-ných finančních prostředků rozpočtové ka-pitoly Ministerstva obrany je a bude značně komplikujícím faktorem pro náběh kariér-ního řádu.Ale všechny dosud úspěšně provedené
kroky, a to nejen co se týká změny právních předpisů a vnitřních předpisů, ale i sou-časný stav přípravy na zahájení pilotního projektu implementace nového kariérní-ho řádu, mne ale naplňují optimismem, že jsme vykročili správným směrem a po na-plnění plánovaných kroků bude nový stav skutečně vnímán vojáky jako stav přirozený.
Odstartoval kariérní řád masivnější zájem vojáků o doplnění vzdělání, potřebných kurzů či jazykových znalostí? (Jak moc přispívá ke zkvalitnění lidských zdrojů v armádě?)Tak to bych si ještě netroufl hodnotit, na to je příliš brzy. Nutno však dodat, že zájem vojáků o kariérové nebo jazykové vzdělává-ní byl i v minulosti velký. Jako problém spí-še vidím efektivitu využívání vzdělávacích kapacit resortu. Není žádným tajemstvím, že například jazykové kurzy jsou dlouho-době naplněny, ale jazykovou připravenost v resortu se nedaří podstatně zvýšit. I v této oblasti by ale změny v systému řízení kari-ér měly pomoci, protože mají vést priorit-ně k přípravě těch vojáků, u nichž se jejich zájem na kariérním růstu objektivně odrazí v jejich znalostech a dovednostech.Věřím, že z dlouhodobého hlediska se
ukáže jako významný impulz i nově zavede-ný kvalifikační příspěvek, na nějž získá ná-rok každý voják, který si na vlastní náklady a ve svém volném čase zvýší své vzdělání. Takových vojáků byla řada již v minulosti, a tento nový institut tak odstraní jistou for-mu diskriminace, kdy nový voják po přijetí do služebního poměru měl nárok na ná-borový příspěvek, ale stávající voják, který si vzdělání na své náklady zvýšil, neměl ná-rok na nic. Závěrem pro úplnost podotýkám, že se musí jednat o vzdělání využitelné z hle-diska potřeb ozbrojených sil a kvalifikační příspěvek lze přiznat až při zařazení vojáka na služební místo, pro které je stanoven vyšší stupeň vzdělání a voják tento vyšší stupeň dosáhl v průběhu služebního poměru, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání.
Dokážete již během počátečního období odlišit, které výhrady vojáků jsou jen reakcí na zavádění něčeho nového, neznámého a kterými je potřeba se skutečně zabývat a samotný kariérní řád tak cizelovat?Odlišit od sebe negativní dopady systému a pouze nahodilé problémy je bez dlou-hodobého pohledu velmi složité. Mohou se o tom vést vášnivé debaty, ale nikdo nemůže tvrdit, že pouze jeho pravda je ta správná. Po roce od účinnosti velké novely jsme oslovili téměř všechny stupně velení a řízení a požádali je o jejich názory. Skuteč-ně vážně jsme se zabývali obdrženými pod-něty a následně po dohodě s velením AČR i ostatních složek ozbrojených sil přistoupili k úpravě některých ustanovení jak právních, tak i vnitřních předpisů. To se ovšem týká obecně nové právní úpravy. Dopady, byť i ty možné negativní, nového kariérního řádu ještě nebylo možno vyhodnotit. Klíčo-vá bude zkušenost z již zmíněného pilotní-ho projektu, který bude spuštěn v prvním čtvrtletí příštího roku. A co si budeme po-vídat, cizelovat, jak říkáte, je nejen možné, ale i potřebné u každého systému.
V poslední době se opakovaně diskutuje o pro-blému vyplývajícím z toho, že služba vojáka není celoživotní záležitostí, ale na druhé straně se ar-gumentuje tím, že nemůže docházet k diskriminaci z důvodu věku. Běh s útočnou puškou v padesáti letech po bojišti ale asi není to pravé ořechové. Lze tento protiklad nějak vyřešit?Vůbec bych neviděl v této věci protiklad. Zákon jasně stanovuje, že služební poměr vojáka z povolání je služebním poměrem na dobu určitou. Při rozhodování, kte-rým vojákům prodloužit služební poměr, není jejich věk vůbec mezi hodnocenými oblastmi. Na tom nic nezmění ani nový ka-riérní řád.Na druhou stranu ale je potřeba si uvě-
domit, že ozbrojené síly nejsou tvořeny jen vojáky z povolání. Stále existují názory, zejména po zavedení profesionální armády, že obrana země je pouze její záležitostí. Ale tak tomu nikdy nebylo, není a nebude, a to nejen v České republice. Dovolím si připo-menout, jak ve svém úvodu konečně uvádí i zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obra-ny České republiky, že se jedná o souhrn povinností státních orgánů, územních sa-mosprávných celků, právnických i fyzických osob. A zejména v době ne příliš příznivé mezinárodní situace, ve které se nachází-me, není možné se spoléhat na to, že v pří-padě krize bude dost času na vycvičení občanů k obraně vlasti. Konečně nejen pro jejich vycvičení, ale jen pro jejich základní přípravu k obraně vlasti, zejména co se týká mladší generace. Proto byl také Minister-stvem obrany připraven projekt POKOS, tedy příprava občanů k obraně státu, který je již úspěšně realizován.Ale abych se vrátil k vojákům. Není pro-
stě možné, aby ozbrojené síly, vedle vojáků z povolání, nedisponovaly též vycvičenou
Státní tajemník MO Petr Vančura: Je v lidské přirozenosti, že každá změna je přijímána s obavami
Asi v málokteré oblasti resortu jsou v poslední době u zrodu tak dynamických změn, jako u struktury podřízené státnímu tajemníkovi. A právě z toho důvodu jsme ho požádali o následující rozhovor.
A faktaPetr Vančura se narodil 1. července 1974 v Českých Budějovicích. V letech 1996 až 2002 vystudoval obor ekono-mika a management na Vysoké vojen-ské škole pozemního vojska ve Vyško-vě. V období 2002 až 2009 postupně absolvoval na Právnické fakultě Uni-verzity Karlovy Praha základy práva pro pracovníky státní správy, legislati-vu a legislativní techniku a nový správ-ní řád.Od roku 1994 do roku 2000 působil ve funkcích zástupce vedoucího a ve-doucího oddělení zabezpečení zásob Hlavního úřadu vnitřní správy Vojen-ského finančního úřadu. Od roku 2004 až do roku 2006 byl ředitelem odboru platové a sociální politiky sekce per-sonální Ministerstva obrany. V letech 2006 až 2012 působil na pozici zástup-ce ředitele sekce − ředitel odboru pla-tové politiky a sociálního zabezpečení sekce personální Ministerstva obrany a od roku 2012 až do roku 2014 byl ře-ditelem sekce personální Ministerstva obrany. V polovině dubna roku 2015 se stal státním tajemníkem Minister-stva obrany.
Musíme stanovit pravidla
4 A report 12/2016 5A report 12/2016
zálohou. Ostatně proto také byl přijat zá-kon č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze, který se však netýká jen bývalých vojáků z povolání, ale též občanů, kteří sami mají zájem být k obraně vlasti vycvičeni i v době míru. Myslím, že uvedený zákon vytvořil da-leko příznivější podmínky nejen pro vlastní vojáky v záloze, ale i pro jejich zaměstna-vatele. Přesto základním zdrojem pro dopl-ňování záloh zůstanou bývalí vojáci z povo-lání. A to je jeden z hlavních důvodů, proč je služba vojáka z povolání koncipována jako služba na dobu určitou. Přičemž je potřeba si uvědomit, že se nejedná jen o vojáky v zá-kladních funkcích, ale ve všech dalších, ať již velitelských, nebo odborných. Takže cílem kariérního systému je nejen to, aby do vyš-ších pozic profesionální armády postupovali ti vhodnější, ale také, aby byl vytvořen sys-tém doplňování záloh vycvičeným a kvalit-ním personálem. Na to skutečně nesmíme zapomínat a musí si toho být vědom každý, kdo má o kariéru profesionálního vojáka zá-jem. Takže k vaší replice o běhu s útočnou puškou v padesáti letech po bojišti. Kariérní systém nic takového nevylučuje, nicméně by měl fungovat tak, aby část vojáků, a jak jsem již zmínil, nejen v základních funkcích, pokra-čovala v kariérním růstu jako voják z povo-lání, a část doplnila zálohy ozbrojených sil, kde konečně kariérní postup také není vy-loučen. Na těchto základech by jaksi při-rozeně mělo docházet i k obměně vojáků z hlediska pozic a věku.
V polovině příštího roku by mělo skončit imple-mentační období týkající se zákona o státní službě. Dá se již nyní říci, jak byl tento proces úspěšný?Nevím, jestli jsem právě ten, kdo by se měl zcela objektivně s touto otázkou vypořá-dat, neboť za daný proces osobně odpo-vídám. Takže, pokud dovolíte, vyjádřím se k danému období spíše z tohoto pohledu. Podle mého názoru drtivá většina úkolů,
souvisejících s implementací zákona o stát-ní službě v rámci přechodného období, již byla úspěšně splněna. Ať se jednalo o první systemizaci ministerstva a podřízených slu-žebních úřadů, přijetí nezbytných služebních předpisů, složení služebních slibů či pře-soutěžení vedoucího podřízeného služeb-ního úřadu, tj. ředitele Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, a náměstků pro řízení sekcí v záko-nem předpokládaném termínu, tj. do 30. 6. 2016. K přesoutěžení všech představených, tj. též ředitelů odborů a vedoucích oddělení, bylo provedeno nebo běží kolem 150 výbě-rových řízení a zbývá vyhlásit ještě asi 50 vý-běrových řízení. Jsem proto přesvědčen, že k zákonem předpokládanému termínu, tj. 30. 6. 2017, budou již všichni představe-ní jmenováni do funkcí na dobu neurčitou na základě jejich úspěchu v ukončeném výběrovém řízení. Na služební místa „ne--představených“ pak bylo vyhlášeno přes sto výběrových řízení. V řádných termínech proběhly a probíhají úřednické zkoušky v obou částech, tj. obecné a zvláštní. Urči-té, i když ne fatální problémy se ukázaly při prvním služebním hodnocení na počátku le-tošního roku, ale vzhledem ke zcela novému a ne zrovna jednoduchému systému hodno-cení si troufám tvrdit, že i tento úkol všichni představení úspěšně splnili.
Setkali jste se při implementaci s nějakými třecí-mi plochami, které by mohla odstranit případná novela?Vyloženě o třecích plochách bych hovořit nemohl, ale samozřejmě by se našlo mno-ho námětů, co je potřeba v zákoně doplnit či upřesnit. V současné době je v Poslanecké sněmovně senátní návrh novely, která řeší prodloužení pracovního poměru na dobu určitou zaměstnancům, kteří nesplňují ale-spoň střední vzdělání s maturitní zkouškou z 30. 6. 2017 do 31. 12. 2021. Uvidíme, zda
bude tato novela přijata a zda ještě nebude doplněna pozměňovacími návrhy poslanců. Osobně se domnívám, že případná rozsáh-lejší novela by měla být Ministerstvem vnitra navržena na základě důsledného vyhodno-cení praktických zkušeností i ostatních slu-žebních úřadů až po skončení dvouletého přechodného období. Obecně, což ovšem není řešitelné jednoduchým způsobem, je velice náročná a rozsáhlá administrativa související s výběrovým řízením a řízením ve věcech služebního poměru.
Je počet státních zaměstnanců v resortu konečný, anebo se do budoucna uvažuje o převodu ještě ně-kterých občanských zaměstnanců pod státní službu?Není a v budoucnu asi ani nikdy nebude, neboť nelze vyloučit změnu působnos-tí resortu Ministerstva obrany na základě nové právní úpravy, ani podstatné změny podmínek, za kterých byly předchozí sys-temizace schváleny, a z toho vyplývající po-třebnou úpravu počtu státních zaměstnan-ců. Zde již dnes mohu být více konkrétní. V souvislosti s vládou schválenou Koncepcí výstavby Armády České republiky a přije-tím zákona č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze, dochází k 1. 1. 2017 k navýšení počtu státních zaměstnanců o 34, a to ze-jména u krajských vojenských velitelství. Do budoucna pak s předpokládaným růs-tem rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany dojde především k navýšení počtu vojáků, jak z povolání, tak v zálohách, navýšení majetku či realizaci nových strategických projektů vyzbrojování. Což s sebou samo-zřejmě přinese potřebu navýšit též počet státních zaměstnanců. Ovšem může nastat i situace opačná, tedy že nějaká agenda či úkoly ubydou, a počty se naopak sníží.
Již to zde částečně zaznělo, ale v souvislosti s nove-lou zákona č. 221 o vojácích z povolání se objevila potřeba celé řady vyhlášek a nařízení. Podařilo se již tento legislativní proces dotáhnout do konce?Novela účinná od 1. července 2015 sku-tečně vyvolala potřebu vydání nebo úpra-vy řady prováděcích předpisů. Šlo nejen o aplikaci nových personálních nástrojů, jako je například doba rozhodná, ale také o provedení zásadní změny platového řádu vojáků. V průběhu loňského roku bylo při-praveno a postupně vydáno pět nových nařízení vlády a pět nových vyhlášek. Počet nových vnitřních předpisů nebo jejich úprav raději nepočítám. Jak jsem již uve-dl, po vyhodnocení dopadů novely jsme již přistoupili k návrhu úpravy některých z nich. Konkrétně jde o tři nařízení vlády – o stanovení seznamu činností pro jednotli-vé vojenské hodnosti, o služebních tarifech a o zvláštním příplatku vojáků z povolání a o stanovení seznamu speciálních odbor-ností a činností nezbytných pro plnění úko-lů ozbrojených sil a Vojenské policie a výše stabilizačního příspěvku. Prozatím se jeví, že se podaří splnit všechny kroky tak, aby nařízení nabyla účinnosti k 1. lednu 2017.
Také je potřeba upozornit, že některé změ-ny v systému řízení kariér mají být zavádě-ny postupně v budoucích letech, a k tomu potřebné vnitřní předpisy tak budou tepr-ve vydány. Fakticky tak jde o dlouhodobý proces, který musí také průběžně reago-vat na změny ve vnějším, ale i ve vnitřním armád ním prostředí.
Novela zákona přinesla kromě jiného i nový systém platů vojáků. Jak je na tom v současné době armáda na trhu práce, je dostatečně konkurenceschopná?Myslím, že odpovědí na tuto otázku dává sám počet uchazečů o přijetí do služebního poměru vojáka z povolání, který je stabilně vysoký již od jara loňského roku. Jsem velmi rád, že se daří plán náboru nejen naplňovat, ale dokonce jej i překračovat. V letošním roce tak nastoupilo do ozbrojených sil 2148 nových vojáků z povolání.
Pokud se ekonomice bude dařit a platy i nadále po-rostou, nemůže to ohrozit nábor nových vojáků?To samozřejmě dnes nemůže nikdo zodpo-vědně říci. Je skutečností, že zatím se plán náboru daří plnit a brzdou je spíše schop-nost ozbrojených sil absorbovat nový per-sonál. Pokud dojde k negativnímu vývoji, myslím tím v náš neprospěch, protože růst ekonomiky a platů je samozřejmě jev pozi-tivní, po poslední právní úpravě nám zákon umožňuje přijmout adekvátní opatření ze-jména pro nedostatkové specialisty změnou nařízení vlády o stanovení seznamu speci-álních odborností a činností nezbytných pro plnění úkolů ozbrojených sil a Vojenské policie a výše stabilizačního příspěvku.
Vojáci sloužící v Praze a dalších větších městech projevovali v souvislosti s novelou zákona č. 221 určitou nespokojenost s výší koeficientu navyšu-jícího služební příspěvek na bydlení. Plánuje se do budoucna jeho úprava?Dobrá otázka, ale složitá odpověď. Z hle-diska nákladů na bydlení je složité vytvořit
systém, který by sledoval tzv. cenovou mapu výše nájmů, které se neliší jen ve-likosti daného města, ale mnohdy znač-ně i např. z hlediska dostupnosti a kvali-ty veřejné dopravy. Takový systém by byl ve svém důsledku administrativně velice náročný a tedy i nepřiměřeně drahý. Je pro-to potřeba danou dávku skutečně vnímat ne jako kompenzaci, ale jako příspěvek. Já osobně pak považuji za důležitější jeho navyšování podle počtu členů rodiny. V neposlední řadě musíme také vycházet ze schválených zdrojů a změny výše dnes proto nepřipravujeme. V této souvislos-ti mám ale dvě příznivé zprávy. V legisla-tivním procesu je novela zákona o daních z příjmů, a pokud bude schválena, tak tento příspěvek bude od daně z příjmů a odvodů na sociální a zdravotní pojištění osvobozen. Toto osvobození by se mělo týkat již slu-žebního příspěvku na bydlení za měsíc le-den 2017, který je splatný 15. února 2017. Dále jsme připravili novelu zákona o vojá-cích z povolání, kterou se navrhuje upustit od krácení tohoto příspěvku v případě uží-vání jedné bytové jednotky více vojáky.
Od nového roku by se měl zvýšit příspěvek zaměst-navatele do FKSP. V této souvislosti se připravuje další doplněk kolektivní smlouvy, mohou se za-městnanci resortu těšit na nějaké nové benefity?Skutečně, počínaje rokem 2017 se vrací možnost zaměstnavatele převádět do FKSP prostředky až do výše 2 % zúčtovaného ob-jemu prostředků na platy. O způsobu využi-tí těchto prostředků však bude rozhodnuto při sestavování rozpočtu fondu na příští rok spolu s odborovými organizacemi.V současnosti probíhají závěrečná jed-
nání s odborovými organizacemi k uza-vření nikoli doplňku, ale nové Kolektivní smlouvy 2017. Co se týká FKSP, zabýváme se také situací, kdy čerpání prostředků pře-vedených jak do osobních účtů, tak do účtů útvarů zdaleka dlouhodobě nedosahuje
ani 50 % disponibilních prostředků. Upustili jsme proto od stanovení limitů pro jednot-livá plnění, pokud nevyplývají z příslušných právních předpisů. V praxi to znamená, že již nebudou stanovena omezení pro výši příspěvku třeba pro rekreaci, masáže či ná-kup vitaminů. Dalším opatřením, od které-ho si slibuji vyšší míru čerpání prostředků, je vytvoření účtů útvarů na úrovni nákla-dových středisek. Tím sledujeme flexibil-nější způsob rozhodování o využití fondu. Dále jsme vyšli vstříc požadavku odborů na spravedlivější příděly do osobních účtů zaměstnancům s kratší týdenní pracovní dobou. Těm bude od nového roku náležet příděl do osobního účtu v poměrné výši k jejich úvazku.
Vláda v listopadu schválila další novelu zákona č. 221? Co nejdůležitějšího se pro vojáky na jejím základě změní?Novelu zákona o vojácích z povolání sku-tečně předložila vláda Poslanecké sněmov-ně Parlamentu České republiky. Pokud bych ji měl jednoduše charakterizovat, tak bych ji označil za technickou. Jejím cílem je upra-vit parametry některých institutů tak, aby byly především administrativně méně ná-ročné a více mohly reagovat na specifické podmínky výkonu konkrétní služby vojáků. Nejvíce se vojáků dotkne úprava podmí-nek náhrady jízdních výdajů, která by měla výrazně zjednodušit zpracování podkladů pro výplatu, úprava některých podmínek nároků vznikajících ze služby v nepřetrži-tém vojenském nasazení a dále již zmíněné upuštění od krácení služebního příspěv-ku na bydlení při sdílení ubytování vojáky. Nyní novelu čeká projednání v obou ko-morách Parlamentu. Předpokládám, že její účinnost by mohla být k 1. červnu nebo 1. červenci 2017.
Text: Vladimír Marek, foto autor a Jana Deckerová
6 A report 12/2016 7A report 12/2016
Hlavním úkolem Vzdušných sil AČR bylo hájit teritoriální suverenitu part-nerské země. V letech 2009 a 2012
působili letci v Pobaltí a opakovaně za po-slední tři roky v Islandské republice. Bě-hem mise ASICIPPN (Airborne Sur veil lance and Interception to meet Capabilities Iceland’s Peacetime Pre par ed ness) drželi vojáci od 5. října do 1. listopadu 2016 ost-rou hotovost, 24 hodin denně, 7 dní v týd-nu. Nadřízené velitelství CAOC ( Combined Air Operations Centre) v německém Jede-nu stanovilo časovou normu pro aktiva-ci hotovosti. „Velké nároky byly klade-ny nejen na český personál na Islandu, ale i na ty, kteří zůstali na domovské zá-kladně v Čáslavi. Úkoly ostré hotovosti QRA (Quick Reaction Alert) musí být sto-procentně plně ny na obou místech záro-veň,“ vysvětlil velitel jednotky na Islandu podplukovník Jaroslav Tomaňa.
Letos poprvé rakety středního dosahuSpektrum operačních schopností se letos rozšířilo o historicky první „ostré“ nasaze-ní letounů JAS-39 s použitím raket střed-ního dosahu AIM-120 AMRAAM při stře-žení vzdušného prostoru nad Islandem. Zástupce velitele pro operace major Tomáš Merta vysvětlil, že rakety AMRAAM jsou běžnou součástí výzbroje států NATO, pro-to jsou ve výbavě také českých stíhaček.
Specifika letošní miseMise byla dlouhodobě plánovaná, což umož-nilo výběr personálu, který ještě na Islandu nepůsobil. Pro mnohé vojáky to byla vůbec první zkušenost s nasazením v zahraniční operaci. „Délka mise je kratší než je obvyklé,
což vyplývá z požadavků islandské strany,“ doplnil podplukovník Tomaňa a dodal: „Naše zkušenosti povedou k dalšímu zvýšení bojo-vých a operačních schopností 21. základny taktického letectva v Čáslavi.“ Ačkoliv je mise na Islandu „letecká“, její část tvoří také vojáci, kteří zajišťují strážní službu. To přiblížil jejich velitel nadporučík Gustav Stehlík. „Naši vo-jáci strážili stanovený prostor, ale i muniční sklad, kde byli ve službě celých 24 hodin. Jejich službu ztěžovalo především nehos-tinné islandské podzimní počasí, s častými vytrvalými přívalovými dešti a větrem o síle přes 50 km/hod.“
Útok na fregatu„Byli jsme osloveni, zda bychom nechtě-li participovat na cvičení, které se konalo na moři přibližně 80 km jihozápadně od Is-landu,“ popisuje zapojení českých Gripenů velitel českého kontingentu podplukovník Jaroslav Tomaňa. Primárním úkolem našich letců bylo provést simulované napadení fregaty Languedoc, která patří mezi nejno-vější plavidla francouzského námořnictva. Lodě této třídy jsou adekvátně vybavené proti napadení ze vzduchu a právě připra-venost jejich osádek mohly u Islandu pro-věřit české stroje JAS-39 Gripen. Naši piloti
si zase mohli procvičit manévry při nízkém letu nad mořem. „Gripeny mají nejnižší hra-nici letu nad mořem 30 metrů, ale protože nelétáme nad mořem tak často, zvolili jsme bezpečnější variantu s minimální výškou letu 100 metrů,“ vysvětluje jeden z účastní-cích se pilotů major Tomáš Merta. Dodává, že francouzské námořnictvo mělo přesně připravený scénář profilů jednotlivých letů tak, aby co nejlépe procvičilo schopnost obrany proti útoku ze vzduchu. Cvičení mělo poměrně široký záběr – od asisten-ce a evakuace osob z jednotlivých lodí vrtulníky a motorovými čluny, přes nácvik požárního poplachu až po součinnost námořnictva s letectvem. Například mladí dánští námořníci si vyzkoušeli poplach při napadení ze vzduchu a seznámili
Taktické letectvo opět zajistilo ochranu vzdušného prostoru nad ostrovem gejzírů a sopek
Stíhači z Čáslavi již potřetí působili od září do listopadu tohoto roku na základně Keflavík na Islandu. Úkolové uskupení Air Policing 2016 střežilo nepřetržitě vzdušný prostor Islandské republiky v rámci integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany států NATO NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defense System).
A faktaIsland sice není členem EU, ale již od roku 1949 je zakládajícím členem NATO. Jeho leteckou základnu Keflavík používá aliance především k ochraně arktického korido-ru a k tankování strategických bombardérů. Island nemá vlastní armádu. Keflavík je město s 10 200 obyvateli, ležící asi 50 km jihozápadně od Reykjavíku. Letiště, vy-budované americkou armádou během druhé světové války (do provozu uvedeno 24. 3. 1943, 45 000 amerických vojáků), spadá pod Reykjavík. Američané zde po vál-ce vybudovali jednu z největších základen NATO se spoustou radarových a moni-torovacích stanic GIUK (obranné linie Grónsko-Island-Velká Británie) a velitelství pro řízení radarových lodí a letounů COMBARFORLANT, ale i logistickou podporou strategických operací – letecké síly 551. křídla AEW&C tu měly početné stavy le-tadel Warning Star. Jde především letouny F-15 Eagle, C-130 Hercules (Military Air Transport Service), KC-135 Stratotanker, Lockheed EC-121 Warning Star či AWACS Boeing E-3. 15. března 2006 americký velvyslanec na Islandu oznámil, že Spojené státy se rozhodly podstatně omezit rozsah své přítomnosti na ostrově. 8. září 2006 opustil Island poslední důstojník, kapitán Mark S. Laughton. NATO poté Islandu na-bídlo, že bude střežit jeho vzdušný prostor podobně jako u pobaltských států.
Gripeny nad Islandem
AČR armádní generál Josef Bečvář vojáky na Islandu a ocenil jejich nasazení. „Vážím si práce, kterou jste ve prospěch ochrany vzdušného prostoru Islandské republiky vykonali. Již v minulosti jste prokázali své schopnosti hájit teritoriální suverenitu part-nerské země. Ke zdárnému plnění tohoto úkolu přispěla určitě i znalost místního pro-středí a vaše bohaté zkušenosti. Jste profe-sionálové na svém místě.“ Mezi vojáky zaví-tal i český velvyslanec pro Norsko a Island pan Milan Dufek, který vyzdvihl význam-ný příspěvek České republiky k ochraně Islandu a tím posílení vzájemných vztahů mezi oběma zeměmi.
Autor: kapitán Marek Maxim Švancara, Michal Voska
Foto: archiv Air Policing Island 2016, Jan Kouba
se s možnostmi zbraní na obranu proti vzdušným cílům. Přínos krátkého, ale velice „hutného“ cvičení vystihl velitel francouzské fregaty Languedoc. „Společný výcvik nám přinesl řadu výhod a pozitivně na nás zapů-sobily šikovné manévry vašich letadel, vaše schopnosti a profesionalita.“
Shrnující faktaV průběhu operace uskutečnili piloti 120 cvičných letů, většinu z nich v režimu „Tango Scramble“, což znamená nácvik aktivace ostré hotovosti v časové normě. Realizovali 133 letových hodin. I s přele-tem z ČR a zpět přinesla letošní mise na-šim stíhačům 170 letových hodin. Koncem října navštívil náčelník generálního štábu
8 A report 12/2016 9A report 12/2016
Série náročných přezkoušení z většiny druhů příprav si totiž vybírá vysokou daň v podobě nízké úspěšnosti ucha-
zečů. Navíc byl až donedávna i nepříliš velký zájem o toto výběrové řízení. Vojáci neměli dostatek sebedůvěry, případně jim chyběla potřebná praxe a dovednosti. Prá-vě tyto poznatky vedly k dílčím změnám v systému výběrového řízení.Ve srovnání s letošním březnovým termí-
nem výběrového řízení došlo v říjnu k ná-růstu počtu adeptů z 8 na 20.„Bylo to způsobeno opatřeními zpra-
vodajského oddělení brigády, které se za-sadilo o zrušení minimálního požadavku na délku služby adepta. Ten býval původ-ně dva roky. Méně nebo přesně dva roky
profesního růstu a ubrat zaměření na oblas-ti, které se lze doučit na výběrové jednotce. Během let se totiž změnila cílová skupina výběrových řízení, nyní míříme spíše na svo-bodníky a desátníky, kteří dozrají v prů-zkumných týmech,“ plánuje nadporučík Rostás. Výběrová řízení k elitním jednotkám jako je například 601. skss z Prostějova, jsou samozřejmě daleko náročnější, nicméně jsou vzorem a inspirací pro provádění výbě-ru průzkumníků 4. brn.Poprvé byla o vývoji výběrového řízení
informována veřejnost, a to prostřednic-tvím příspěvků na Facebooku. Rodiny, přá-telé a kolegové adeptů tak měli možnost sledovat, jak si jejich blízký vede, což řada z nich velmi ocenila. „Účastníci mají zaká-zány mobilní telefony a chytrá zařízení, takže jejich příbuzní o nich po celou dobu nic nevědí. Chtěli jsme tuto mezeru zaplnit
a zároveň ukázat, co všechno musí absol-vovat voják při výběrovém řízení, aby uspěl. Zatím je to v plánu i pro příště, opět v ještě lepší kvalitě přes oficiální stránku 42. me-chanizovaného praporu,“ vysvětluje otec myšlenky rotmistr Zdeněk Koza.„Doufáme, že výběrové řízení na jaře
bude mít opět alespoň stejně hojnou účast. Samozřejmě uvítáme motivované vojáky nejen z praporů naší brigády, přihlásit se může i příslušník jiného útvaru. Z toho dů-vodu se budeme snažit dostat k zájemcům o službu u průzkumných týmů naší brigá-dy maximum informací, aby se dokázali připravit. Celkově je to ale hlavně o fyzic-ké kondici a zbytek je jen v hlavě,“ uzavírá nadporučík Žárský.
Text: Roman Rostás, foto: Zdeněk Koza
V Boleticích se uskutečnilo výběrové řízení na místa v průzkumných týmech 4. brigády rychlého nasazení
V druhé polovině října se ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice uskutečnilo výběrové řízení k obsazení volných služebních míst v průzkumných týmech 4. brigády rychlého nasazení. Ty se totiž jako další výběrové jednotky především v důsledku náročnosti služby stále potýkají s nedostatkem vhodných uchazečů.
služby mělo tentokrát za sebou 12 adeptů, což je 60 % z celkového počtu. Čtyři z nich navíc nastoupili k útvarům až v letošním roce,“ vysvětluje řídící výběrového řízení a zároveň zástupce vedoucího výběrové komise nadporučík Roman Rostás.Dala by se tedy předpokládat nižší při-
pravenost vojáků, kteří nemají zkušenosti z jednotek. „Úspěšnost přijetí adeptů slou-žících dva roky a méně byla 66 % (8 z 12), zatímco u délesloužících 62,5 % (5 z 8). Podařilo se tak zařadit dostatek mladých, motivovaných vojáků se slušným fyzickým fondem a psychickou odolností. Nejvyšší počet bodů z hodnocených oblastí dosáhl služebně nejmladší, desátník z chrudim-ského 43. výsadkového praporu. Ten navíc
čerpal z čerstvé zkušenosti z výběrového řízení k samotnému praporu. Samozřejmě i ti zkušenější jsou přínosem pro průzkum-né týmy. Důležitý je celkově poměrně vy-soký počet úspěšných, který umožní těmto jednotkám doplnit skupiny a plnit úkoly v rámci zpravodajského zabezpečení pra-poru,“ dodává nadporučík Rostás.Hlavním důvodem pro změny v zaměře-
ní výběrového řízení je dostatek zkušených průzkumníků, kteří během existence prů-zkumných týmů (vytvořených v roce 2008) absolvovali řadu zahraničních bojových i nebojových operací. Průzkumné týmy je tak vhodné doplnit „mladou krví“, která se bude od zkušenějších kolegů učit. Záro-veň tak lze vojákům s prokázanou motivací a potenciálem umožnit lepší rozvoj, protože průzkumné týmy jsou většinou zařazovány do zahraničních operací přednostně a mají oproti ostatním jednotkám širší možnosti výcviku a větší samostatnost.„Na zpravodajském oddělení jsme vzali
v úvahu tato fakta a snažili jsme se hledat způsoby, jak na průzkumné týmy zařadit co největší počet vojáků, kteří budou náročné
úkoly zvládat na vysoké úrovni, a to se snad podařilo. Důležitá byla také podpora náčel-níka zpravodajského oddělení, který proces úpravy výběrového řízení umožnil,“ doplnil vedoucí výběrové komise nadporučík Jan Žárský.Účastníci absolvovali psychologické vy-
šetření, tělesné přezkoušení, jehož sou-částí bylo i vojenského lezení, přezkoušení ze zdravotnické přípravy, několik kratších přesunů, několik stovek kliků, dřepů a „an-gličáků“, dva noční přesuny po 25 km, střel-by, topografii, taktiku, obsluhu vysílačky, paměťový test, znalost cizích armád.Pořádající 42. mechanizovaný prapor
do vý běrového řízení zařadil i specialistu ISR (Intelligence, Surveillance, Reconnaissance), aby tak mohl otestovat vhodnost výběro-vého řízení pro obsazování míst na těchto zpravodajsko-průzkumných prvcích bo-jových rot. „V příštím roce bychom rádi provedli i první výběr vojáků určených pro obsazení těchto prvků, abychom na tyto atraktivní pozice dosadili výkonné a mo-tivované vojáky s potenciálem, schopné podpořit velitele čet a rot v oblasti zpra-vodajství,“ představuje další kroky praporu nadporučík Rostás.Výběrové řízení bylo náročné pro účast-
níky i pro instruktory. S adepty byli celou dobu nejméně dva instruktoři, kteří je sle-dovali, řídili a hodnotili. Poznatky instruk-torů zapisované k jednotlivým adeptům na přehledové tabuli pak byly dalším dů-ležitým vstupem pro celkové vyhodnocení vhodnosti adepta. „Dosáhnout na potřebný počet bodů není záruka úspěchu, nutné je také doporučení výběrové komise, která z velké míry vychází právě ze silných a sla-bých stránek zaznamenaných instruktory. V neposlední řadě je také důležité celko-vé stanovisko psychologů, kteří v letošním výběrovém řízení dostali více prostoru než v minulosti,“ uvedl nadporučík Žárský. Psychická odolnost jednotlivce, jeho cho-vání ve skupině a interakce je při práci průzkumníka také velice významná, proto se doba věnovaná zátěžovým testům a psy-chologickým vyšetřením zvýšila oproti mi-nulosti na dvojnásobek.„Hodně mě výběrka překvapila,“ přiznal
po ukončení jeden z úspěšných kandidátů z Tábora. „Sloužím už nějaký čas na první mechanizované rotě, kde je hodně času věnováno komplexním polním výcvikům. Často býváme několik dní v lese bez vý-razného zásobení, takže jsem si na tyto dny vzal jen pět sladkých tyčinek s vírou, že to dám. Už po prvním dni jsem věděl, že jsem udělal velkou chybu,“ připustil.Řídící štáb ze zpravodajské skupiny
42. mechanizovaného praporu v průběhu řízení rozebíral se zástupci zpravodajského oddělení brigády, psychology a instruktory ze všech praporů současnou náplň výběro-vého řízení. „Chceme to v příštím roce posu-nout ještě dále, položit důraz na psychickou a fyzickou zdatnost, motivaci a potenciál
Pozitivní změna
10 A report 12/2016 11A report 12/2016
První část odborné přípravy připravená příslušníky právního oddělení Inspek-torátu NGŠ byla zaměřena zejména
na právní a vnitřní předpisy, jejichž aplikace spadá do gesce činnosti právního poradce velitele útvaru. Byla vedena jak v teoretické, tak i praktické rovině. Účastníci byli sezná-meni se všemi náplněmi činností, se kte-rými se lze během služby setkat. Jednalo
se především o problematiku řešení škod na majetku státu včetně aktuálního vývoje v oblasti porušování rozpočtové kázně, ká-zeňského práva, úrazů, zadávání veřejných zakázek, kontrolní činnosti, petic a stížností a branné legislativy obecně.„Problematika této části odborné přípravy
odrážela aktuální potřeby velitelů. Systém řešení vztahů vyplývajících ze služebního
poměru vojáků z povolání se stává čím dál složitější, a to zejména v důsledku legislativ-ních změn. V posledních letech je totiž pří-slušníky právní služby AČR řešen enormní nápad správních řízení v oblasti platových náležitostí vojáků,“ upozorňuje pplk. Josef Mitko.Na druhou část odborné přípravy se no-
váčci právní služby přesunuli z Generálního štábu AČR do Olomouce, kde se pod zá-štitou Českého červeného kříže uskutečnil kurz základů mezinárodního humanitární-ho práva.
Přední britští odborníciPříprava vyvrcholila specializovaným kur-zem připraveným oddělením meziná-rodního práva SOPS MO ve spolupráci s Velvyslanectvím Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v Praze. Organizační a technickou podporu zajistil Inspek torát NGŠ a Agentura personalisti-ky AČR. Kurz byl veden předními britskými odborníky na právo ozbrojeného konfliktu plukovníkem Jimem Johnstonem a pod-plukovníkem Markem Dakersem. Oba mají bohaté zkušenosti s působením v zahranič-ních misích, ve strukturách NATO/SHAPE, ale i s lektorskou činností (International Institute of Humanitarian Law – San Remo nebo NATO School).Za českou stranu byl doplněn o právní
poradce z oddělení mezinárodního prá-va Sekce obranné politiky a strategie MO ČR Petru Ditrichovou a Jana Bendu. Kurz byl obsahově zaměřen na operační právo, tj. právo, které se uplatňuje při vedení vo-jenských operací (aplikaci práva ozbrojené-ho konfliktu, rules of engagement, targe-tingu, statusové záležitosti apod.).
Teoretická a praktická část„Kurz měl nejen teoretickou, ale i praktic-kou část. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a dostali určité modelové situace. Každá ze skupin navrhla řešení a pod vedením lek-torů jsme pak o něm diskutovali. Základní problematika pravidel nasazení síly byla dále doplněna o otázky mezinárodního trestního práva, individuální a velitelské odpovědnosti při vedení bojových operací atd. Zabývali jsme se například otázkou vy-bírání cílů v souladu s mezinárodním prá-vem s přihlédnutím na minimalizaci škod na civilních obětech. Dále pak zásahem proti vůdci teroristické skupiny, který se na-chází v zastavěné oblasti. Nebylo to o tom, že by existovalo nějaké univerzální nej-lepší řešení. Diskuse byla zaměřená na to, jak tyto záležitosti vnímat a jak o nich pře-mýšlet,“ vysvětluje jeden z účastníků kurzu nadporučík Lukáš Martiňák.„Zaměstnání nebylo o biflování něja-
kých pouček. Snažili jsme se spíše o to, aby účastníci přípravy nad těmito záležitostmi přemýšleli. Jejich situace při nasazení v za-hraničních operacích je podstatně složitější než v případě civilních právníků působících u nás v republice. Musí brát v úvahu celou řadu aspektů,“ vysvětluje Petra Ditrichová, „Pokud bych ale měla sestavit jakýsi struč-ný manuál právních poradců, tak primární je vždy znát právo. Vědět, co je v meziná-rodních úmluvách. Být proaktivní. Starat se o to, co se kde děje. Znát operační pro-středí. Nezavírat před ničím oči, neříkat zde končí mé kompetence.“
Pátá doména vedení operacíZávěr kurzu se zaměřil na budoucnost ky-bernetických konfliktů či vztahů nových bojových technologií a práva. Kybernetické operace jsou realitou současné doby. Probí-hají již delší dobu, jen jejich intenzita zatím nepřekročila práh „ozbrojeného konfliktu“, tj. práh aplikovatelnosti práva ozbrojeného konfliktu. Na aliančním summitu ve Varša-vě NATO uznalo kybernetický prostor jako pátou doménu pro vedení operací. Doplňu-je tak domény pozemní, námořní, vzdušné a kosmické. Právě tímto zařazením získal ky-bernetický prostor na důležitosti a významu pro budoucí operace. V současné době se tyto operace vedou pouze defenzivním způ-sobem. Důvodem je, že problematika kyber-netických operací nezná geografické hrani-ce. Navíc většinou neznáme, kdo je za těmi operacemi, kdo je na konci počítače.Právo ozbrojeného konfliktu se speci-
ficky nevěnuje této nové operační domé-ně. Tak jako u jiných prostředků a způsobů vedení boje neexistuje žádná mezinárodní specifická právní úmluva, která by regu-lovala vedení ozbrojených konfliktů tímto zbraňovým systémem. Proto je nezbytné
i v oblasti kybernetického prostoru aplikovat současný právní rámec práva ozbrojeného konfliktu a stanovená pravidla vhodně in-terpretovat. Oblast vedení kybernetických operací je složitá především v její technické části. Aby právní poradce mohl poskytnout odborné stanovisko, zda v situaci ozbroje-ného konfliktu je například možno provést útok skrze počítačový systém, tj. aby kyber-netický útok zasáhl pouze vojenský cíl, aby nedošlo k nerozlišujícímu útoku apod., musí nejdříve alespoň rámcově pochopit, jakým způsobem tyto počítačové systémy fungují.
Zatím jen dva manuályV Estonsku existuje centrum NATO pro
výzkum kybernetických hrozeb a ochra-nu proti nim (NATO Cyber Coopera-tive Development Centre of Excellence).
Jeho odborníci připravili odbornou studii tzv. Tallinn ský manuál 1.0, v němž popsali, jakým způsobem reagovat na kybernetické operace z pohledu práva ozbrojeného kon-fliktu. Jedná se o osobní stanoviska speci-alistů, kteří působili v tomto centru. Nejde tedy o žádný oficiální názor NATO, o žád-nou mezinárodní úmluvu, o žádný oficiální dokument, který by stanovil závazný způ-sob vedení kybernetických operací. Přesto je tento manuál velice významný. Připravili ho totiž význační odborníci na právo ozbro-jeného konfliktu, tj. jak akademičtí odborní-ci, tak lidé, kteří mají dlouholeté zkušenosti s působením v ozbrojených silách, s apli-kací práva ozbrojeného konfliktu a dále znalostí fungování počítačových systémů. Pro odborníky na právo ozbrojeného kon-fliktu tedy představuje určité vodítko, jakým způsobem tyto záležitosti interpretovat.V současné době připravilo talinské cent-
rum další manuál, tzv. Tallinnský manuál 2.0, v němž popsalo pravidla kybernetických operací, která je potřeba respektovat v době míru. První manuál tedy obsahuje výklad práva ozbrojeného konfliktu, jak by se apli-koval na kybernetické operace. A druhý je zaměřen na výklad současného mírové-ho práva na vedení kybernetických operací. I když oba manuály nejsou právně závazné dokumenty, a tudíž představují pouze od-borná stanoviska význačných expertů, řada států tato pravidla podrobně studuje a bere jako vodítko při stanovování národních po-zic v oblasti kybernetického prostoru.V této souvislosti je například zajíma-
vé, za jakých okolností je možné pohlížet na hackera jako na kombatanta, a kdy na-opak jako na osnovatele ryze kriminální činnosti. Aby se na někoho mohlo pohlížet jako na kombatanta, který má v případě za-jetí nárok na status válečného zajatce, musí předně mezi státy probíhat mezinárodní ozbrojený konflikt. Základní otázka tedy zní, zda je daná země, vůči níž jsou adreso-vány kybernetické útoky, v mezinárodním ozbrojeném konfliktu se zemí, ze které tyto kybernetické útoky pocházejí. Kromě toho je ale potřeba zjišťovat i to, kdo takový útok páchá. Terminologií práva ozbrojené-ho konfliktu hovoříme o „statusu“ osoby. V praxi složitě zodpověditelnou otázkou zůstává, zda se jedná o příslušníka pravi-delných ozbrojených sil, tj. kombatanta, a tudíž by jeho jednání bylo přičitatelné stá-tu, či nikoli a daná osoba jedná samostat-ně. Vzhledem k těmto složitostem v praxi se z pohledu států NATO zatím všechny kybernetické operace odehrávají na defen-zivní bázi. Státy se totiž bojí, že jakmile by přešly do ofenzivní fáze, tak vzniká problém přičitatelnosti. Jen těžko může někdo po-slat hackerský útok zpět, anebo začít ofen-zivní operace, když nevíme, kde to skončí. Největší problém kybernetických operací tedy je, že tato oblast nemá hranice.
Text a foto: Vladimír Marek
Neexistuje univerzální řešení
Příprava nových příslušníků právní služby AČR byla zaměřena na celou řadu aspektů včetně vztahů nových bojových technologií a práva
V průběhu roku 2016 získala AČR náborem osm nových příslušníků právní služby. Právnické fakulty našich vysokých škol poskytují tradičně kvalitní vzdělání v oboru právo a právní věda, ovšem výkon služby „právníka v uniformě“ je přece jen trochu odlišný od standardní praxe kolegů v civilní sféře. Z tohoto důvodu bylo potřeba zajistit kromě již absolvovaného základního vojenského výcviku i jejich odborné proškolení. To se uskutečnilo v říjnu a listopadu letošního roku.
A faktaKombatant je s výjimkou zdravotnic-kého a duchovního personálu každý příslušník pravidelných ozbrojených sil státu, jakož i příslušníci jiných ozbro-jených sil (například povstaleckých), které mají odpovědné velení. Komba-tanti se odlišují od civilního obyvatel-stva nošením uniformy či rozlišovacího znaku a otevřeným nošením zbraně. Kombatant je legálním cílem útoku. V případě zajetí má právo na status válečného zajatce. Kombatanti jsou oprávněni se účastnit nepřátelských akcí (tj. bojovat).
12 A report 12/2016 13A report 12/2016
Z hlediska jejího praktického provede-ní ovšem tradičně narážíme na obtíže při hledání kompromisu mezi srozu-
mitelností pro laiky (kterými v oblasti psy-chologie většina vojáků je) a zachováním potřebné odborné úrovně a zakotvením v teoretických rámcích (v nichž si naopak libují někteří psychologové). Nezvládnutí tohoto dilematu pak vede buď k tomu, že psychologická příprava postrádá odbor-né ukotvení a působí jako snůška obecně platných životních rad a moudrostí, které vyznívají natolik banálně, že nejsou brány vážně, nebo k tomu, že vojáci jsou zahlceni množstvím teorií, cizích slov a „psychořečí“, jimž nerozumí a které jsou stěží prakticky použitelné. Toto dilema se ovšem netýká pouze AČR, ale i jiných ozbrojených sborů či armád ostatních států NATO.
V letech 2009 až 2014 jsem se jako zá-stupce České republiky účastnil činnosti pracovní skupiny NATO RTO (Research and Technology Organisation) HFM RTG 203, která měla za úkol vyvinout na důkazech založený (evidence-based) program psy-chologické přípravy v základní přípra-vě, použitelný (s potřebou minimálních modifikací) ve všech armádách států NATO, s ambicí stát se v rámci NATO používaným standardem. Šlo o standardní aplikovaný výzkum, na jehož počátku byl výzkum efek-tivity psychologické přípravy v jednotlivých státech NATO, stanovení cílů psychologické přípravy a následně definice metod, jejichž efekt bude měřitelný.Výsledkem této práce je kompaktní, dob-
ře srozumitelný a snadno realizovatel-ný vzdělávací program o čtyřech na sebe
navazujících modulech, jehož efekt je dobře měřitelný a trvalý v čase. Psychologickou přípravu chápe jako proces, v němž si vojáci osvojují způsoby jak zvládat zátěž a udržet si svou duševní pohodu a duševní zdraví. Duševní zdraví pak není chápáno jako pros-tá absence nemoci či (psycho)patologických symptomů, ale jako stav duševní pohody a vyrovnanosti. Protože se pohybujeme v ar-mádním prostředí, kde jsou prostřednictvím výcviku cíleně rozvíjeny schopnosti a do-vednosti, i v námi navrhovaném programu chápeme duševní zdraví jako něco, co lze prostřednictvím tréninku zlepšit. V originále tedy nehovoříme o psychologické přípravě, ale o tréninku duševního zdraví (Mental He-alth Training). Pro účely tohoto tréninku tak bylo nakonec vybráno několik (psychologic-kých) dovedností, kterým je možné se snad-no naučit, osvojit si je a následně je využívat. Nutné ukotvení v teorii je realizováno po-mocí jednoduchých, snadno pochopitelných modelů, jež dobře ilustrují povahu psycho-logických termínů (např. stres jako výsledek situace, kdy nároky na člověka kladené jsou vyšší, než zdroje, které má k dispozici) dob-ře demonstrovatelných i v situaci polního
výcviku (princip rovnoramenných vah). Prakticky vůbec nejsou používány „tradiční“ psychologické pojmy a termíny (např. stres jako soubor neurohumorálních reakcí or-ganismu na neakceptovatelný poměr mezi reálnými nebo imaginárními osobními zku-šenostmi a očekáváními). Ač oboje znamená v praxi totéž, první zmíněné je srozumitelné a prakticky využitelné. Je tak např. snadné definovat další pojmy, jako je nuda, přetížení a rovnováha.V další fázi je prakticky vysvětlena spo-
jitost mezi myšlenkami, chováním a emo-cemi. Na praktických příkladech z vlastního života jsou vojáci schopni pochopit, že když věří, že se jim něco podaří, je pravděpodob-nější, že se jim to skutečně podaří. Že to, jak se v nějaké situaci zachováme, je závislé na tom, co si o ní myslíme. A že to, co si my-slíme, je možné často přehodnotit. Dále jsou vojáci seznámeni s tzv. kontinuem duševního zdraví, kdy různé stupně psychické pohody či nepohody jsou označeny barvami od zelené po červenou, podobně jako u otáčkoměru v autě. Je tak možné popisovat psychický stav bez pomoci slov, jež ho obvykle popisují, ale která jsou někdy ve vojenském prostředí obtížně použitelná. Voják tak nemusí říkat, že je smutný, úzkostný či že má pocit bez-naděje, ale prostě oznámí, že „je v oranžové“. A všichni kolem vědí, že se necítí dobře. Vý-hodou je, že stejný jazyk používají i instruk-toři. Voják jim tak může sdělit, že mu není nejlépe a přitom se nemusí cítit špatně navíc z toho, že by byl považován za slabého.V další fázi se pak vojáci zamýšlejí nad
tím, jak řešili psychickou nepohodu v ci-vilu, zjišťují, že mnoho z jimi používaných
způsobů zvládání zátěže je v armádě ne-použitelných. Učí se tedy, jak přijímat to, co nemohou měnit a ovlivňovat to, co ovliv-nit mohou. Jak situaci, nad níž zdánlivě ne-mají kontrolu, mohou vidět v jiném světle, z takového úhlu pohledu, kdy se už tolik nekontrolovatelnou být nezdá.Dále se učí, jak si stanovovat cíle, jak roz dě-
lit velký (a zdánlivě nedosažitelný) cíl na řadu menších a tím snáze splnitelných. To má své praktické využití v přípravě na řadu obtížných testů, jimiž musí v rámci základní přípravy projít a na něž se tak mohou lépe připravit.Učí se „vnitřní řeč“ – tedy způsob, jak
mohou sami sebe motivovat, jak mohou zpochybnit své obavy, jak mohou zachá-zet se svým myšlením, když mají dojem, že se jejich motivace dokončit základní přípravu zmenšuje. Díky tomu si uvědomí, že to, co se zdá být vnější realitou, je jen obraz reality, který nám podává naše mysl, přefiltrovaný přes naše očekávání a před-chozí zkušenosti. Například v situaci, kdy je voják konfrontován s neúspěchem, bude velký rozdíl, zda si pomyslí, že je neúspěš-ný celkově, nebo zda si dokáže říci něco ve smyslu, že šlo o jeden neúspěch v řadě úspěchů. Že když v sobě při náročném po-chodu najde sílu si říci, že dojde do cíle, pů-jde se mu snáz, než když se bude zabývat tím, jak už nemůže.Mezi další procvičované dovednosti pa-
tří např. taktické dýchání, což je aplikace dechových cviků jinak běžně používaných ke koncentraci, uklidnění či relaxaci.Předposlední modul je věnován otázkám
života ve skupině. Učí se, jak spolupraco-vat, jak je některé úkoly snadné splnit při
spolupráci s druhými, zatímco individuálně jsou nesplnitelné. Učí se, jak nabídnout po-moc ostatním a jak si o ni říct. Velká pozor-nost je také věnována tomu, co by ve sku-pině druhých lidí dělat neměli.A v poslední části se vojáci dozvídají, kde
všude mohou hledat pomoc, když už situ-aci nezvládají sami. Kdy jít za kolegy, kdy za velitelem, kdy vyhledat radu či intervenci psychologa a v jaké situaci už hledat po-moc v rámci vojenského zdravotnictví.Jednou věcí je ovšem výzkum a vývoj
takového systému a druhou věcí je praxe. Z vojenské nemocnice se ani ten sebelepší výukový systém do praktického využití nedo-stane. Ale díky skvělé spolupráci s psycholo-gy z Oddělení operační psychologie výuky a výcviku Odboru operační psychologie Agentury vojenského zdravotnictví a ocho-tě a pochopení velitelů všech stupňů a in-struktorů Centra základní přípravy Odboru přípravy do zahraničních operací a speciální přípravy Velitelství výcviku – Vojenské aka-demie ve Vyškově se v AČR podařilo tento teoretický program uvést v praktický život.V současné době se podle tohoto sys-
tému vyučuje psychologická příprava v rámci základní přípravy a je tak vytvo-řen prostor pro jeho další rozvoj a aplika-ce. Například pro výcvik před nasazením v misi. Navíc je potěšující vidět, že něko-likaletá práce a nemalé finanční náklady vynaložené na zahraniční služební cesty spojené s prací v mezinárodním týmu od-borníků nebyly ztraceny.
Text: pplk. Pavel Král, ilustrační foto: Vladimír Marek
Trénink duševního zdravíStandardní program psychologické přípravy pro armády všech zemí NATO
Psychologická příprava vojáka je jednou z klíčových složek jeho vojenského výcviku a během své služby se s ní každý voják setká hned několikrát. Hned na počátku, v průběhu základní přípravy, při přípravě na nasazení v misi, před návratem z mise, ale i v nejrůznějších speciálních kurzech.
14 A report 12/2016 15A report 12/2016
Po zahájení činnosti Leteckého poradní-ho týmu v Baládu v létě 2016 se jedná o další konkrétní aktivitu Ministerstva
obrany přímo v Iráku zaměřenou na pod-poru boje proti Daesh. Česká republika tak přispívá ke stabilizaci situace v regionu. Mezinárodní koalice tím mj. snižuje motiva-ci místního obyvatelstva k migraci a snižuje riziko pronikání islamistických bojovníků do Evropy.
Start v chorvatském KninuNaše armáda má mnohaletou tradici vysílá-ní vojenských polních nemocnic a zdravot-nických týmů do nestabilních oblastí. Když pomineme působení naší polní nemocnice v padesátých letech minulého století v Koreji, pak kořeny této činnosti sahají do roku 1994, kdy bylo rozhodnuto o posílení naše-ho kontingentu na území bývalé Jugoslávie
o dalších 480 osob. Kromě některých dalších jednotek se jednalo i o polní chirurgickou nemocnici. Ta byla zpočátku koncipována jako samostatné chirurgické zařízení, které tvořily dvě chirurgické brigády s anestezio-logy a středním zdravotnickým personálem s chirurgickou a ane ste ziolo gic kou erudicí. Vše doplňovala odsunová chirurgická jed-notka. Celkově se jednalo o 21 osob. Úkoly související se zdravotnickým zabezpečením začali čeští vojenští lékaři a zdravotní sestry s ostatním personálem plnit ihned po pře-sunu do chorvatského Kninu, který se usku-tečnil 14. března 1994.Na podzim roku 1995 se celé zařízení
přesunulo do chorvatského Záhřebu, kde střídalo polní nemocnici (M. A. S. H.) ame-rické armády.Personálně se polní chirurgický tým roz-
šířil na 31 osob a byla doplněna další od-sunová technika. V březnu 1996 se polní
chirurgická nemocnice stěhovala do Vý-chodní Slavonie, kde začala působit ve pro-spěch mírové mise OSN UNTAES. Převzetím tohoto úkolu došlo opět ke zvýšení počtu odborného personálu na celkem 40 osob a k navýšení techniky. Kromě vyjmenova-ných činností musela nemocnice kompletně zabezpečovat úkoly v systému MEDEVAC (Medical Evacuation – zdravotnická přepra-va a doprovod odsunovaných osob).
Pomoc uprchlíkům a postiženýmV roce 1999 bylo rozhodnuto o misi AFOR zaměřené na pomoc kosovským uprchlíkům v Albánii. Za Českou republiku se do ní za-pojila 6. polní nemocnice. Celkově se jedna-lo 89 osob, které doplňovalo 10 zdravotní-ků litevské armády. To zařízení poskytovalo péči nejen uprchlíkům, ale také příslušní-kům operace AFOR. Nemocnice zabezpe-čovala čtyřiadvacetihodinovou pohotovost a odbornou lékařskou pomoc dle standardu NATO, tzv. „Role 2“, v rozsahu specializova-né lékařské péče v oborech traumatologie, ORL, RDG, stomatologie, kardiologie a psy-chiatrie. Celkem měla 5 chirurgických týmů.Dne 17. srpna 1999 postihlo severozá-
padní část Turecka ničivé zemětřesení o síle 7,8 stupně Richterovy stupnice, s vysokými počty obětí na životech a raněných. Počet osob zbavených přístřeší se blížil jednomu milionu. Za této situace vyjely dne 23. srp-na 1999 z Kavaje do postiženého tureckého měst Gölcük mobilní týmy 6. polní nemoc-nice. Následně byla do této oblasti přemís-těna i hlavní část polní nemocnice. Působi-la zde až do stabilizace situace a převzetí úkolů místními silami, k čemuž došlo kon-cem října 1999. V průběhu mise na území Albánie a Turecka ošetřili čeští zdravotníci celkem 13 000 pacientů.
V Kábulu začínala nemocnicePo dvou a půl leté přestávce čekal pří-slušníky 6. polní nemocnice Afghánistán. Od března 2002 působil v Kábulu několik týdnů při britské 34. polní nemocnici náš chirurgický tým. V květnu 2002 jej nahradila 6. polní nemocnice. Zajišťovala zdravotnic-kou péči na úrovni Role 3 pro příslušníky spojeneckých sil ISAF a místní obyvatele.V polovině října 2002 vystřídali příslušní-
ky 6. polní nemocnice zdravotníci 11. polní nemocnice. Naše polní zdravotnické zaříze-ní bylo schopné poskytnout denně péči až 160 nemocným či raněným. Disponovalo pěti chirurgickými týmy, které prováděly až 50 zákroků denně. Její logistické zázemí muselo za čtyři měsíce činnosti vyproduko-vat 2 903 kubíků pitné vody, 215 280 kWh elektrické energie, zlikvidovat 2 010 kubíků tekutých odpadů a vyprat 12 000 kilogramů
prádla. Kromě zajišťování zdravotní péče čekal nemocnici v lednu 2003 i úkol likvida-ce základny, na které působila. Po návratu této polní nemocnice do republiky pokra-čoval v plnění úkolů mise jedenáctičlenný polní chirurgický tým, který byl až do dub-na 2003 součástí německé polní nemocnice.
V irácké BasřeDalším místem nasazení naší polní nemoc-nice, konkrétně 7., byla irácká Basra. Půso-bila zde ve dvou rotacích od dubna do kon-ce roku 2003. Tvořila ji nemocniční část, podpůrné jednotky, humanitární odřad, dvě roty vojenské policie a skupina pro ci-vilně-vojenskou spolupráci CIMIC. Součás-tí nemocnice bylo 129 kolových vozidel a 132 kontejnerů. Materiál nemocnice vážil téměř dva tisíce tun.Hlavním úkolem tohoto kontingentu bylo
poskytování zdravotní péče místnímu oby-vatelstvu, distribuce humanitární pomoci, úprava a rozvoz vody. Polní nemocnice měla 50 lůžek a 6 míst na jednotce intenzivní péče. Zároveň byly schopna pomoci až 300 paci-entům denně. Personál nemocnice předsta-vovalo kromě středních zdravotnických ká-drů sedmnáct lékařů, dva farmaceuti, jeden veterinář a jeden mikrobiolog.Podstatně menšího rozsahu bylo o dva
roky později nasazení našich zdravotní-ků v ze mě tře sením postiženém Pákistánu. Šestičlenný traumatologický tým zde půso-bil od 12. října 2005. Počátkem listopadu ho vystřídala třicetičlenná skupina vojenských zdravotníků. Tým plnil úlohy podle zdravot-nických odborností, a to v nizozemské polní
nemocnici ve městě Bagh, která se nachází asi 100 kilometrů východně od Islamabádu. V týmu byli zastoupeni chirurgové, epide-miolog, specialista ORL, lékař ARO, pediatr a veterinář.V roce 2007 se česká polní nemocnice
na téměř dva roky ještě vrátila do Afghá-nistánu. V pěti rotacích se na kábulském letišti vystřídaly desítky lékařů a stovky zdravotních sester. Jejím úkolem bylo po-skytování zdravotnického zabezpečení vo-jákům Severoatlantické aliance, kteří pů-sobili v prostoru kábulského letiště. Dále měla na starosti tranzit pacientů a udržení zdravotního stavu před strategickou eva-kuací. Vykonávala preventivní a veterinární péče v prostoru odpovědnosti. Podílela se také na výchově a vzdělávání zdravotnické-ho personálu afghánské armády a bezpeč-nostních sil. Pro případ hromadných ztrát zajišťovala i výjezdní týmy, a to do vzdále-nosti až 10 kilometrů v okruhu kábulského letiště. V souvislosti se zajištěním letecké záchranné služby MEDEVAC drželi naši zdravotníci základní pohotovostní pomoc M1 s časovým limitem pouhé tři minuty. Kromě toho se ještě držela služba M2 s po-hotovostí do osmi minut a pak také běžné služby na jednotlivých odděleních.I po návratu naší polní nemocnice
do vlasti se naše armáda podílela na zajiš-ťování zdravotní péče na kábulském letišti. Patnáctičlenný polní chirurgický tým působil nejdříve ve francouzské a později americké polní nemocnici dislokované v této lokalitě.
Text a foto: Vladimír Marek
Vysláním polního chirurgického týmu do Iráku navážeme na sérii úspěšných operací českých vojenských zdravotníků
Před nedávnem schválila vláda vyslání polního chirurgického týmu do Iráku. V této zemi by měl působit od prosince 2016 po dobu šesti měsíců. Tým tvoří sedmnáct zdravotníků, kteří budou začleněni do polní nemocnice amerického námořnictva dislokované 70 kilometrů jižně od Mosulu. Jeho úkolem bude léčit zraněné irácké a koaliční vojáky. Veškerý zdravotnický materiál, jakož i logistickou podporu nezbytnou pro jeho činnost, a to včetně jeho ochrany, zabezpečí americká strana.
Mise v bílém
1717Zaměřeno na aktivní zálohu 17
Opět Vás zdravím. Tento týden nezačal pro některé zrovna nejlíp, pro větši-nu z nás ale naštěstí ano. Začalo to
v pondělí ráno, přesunem na vzdálenější střelnici (cca 12 km). Tu vzdálenost instruk-toři během cesty tak nějak měnili, takže, kdo nekoukl do mapy, netušil... a do kopce…
a s „vakem na zmije“. Padla pádná poznám-ka: „Toho, kdo ty po... bágly vymyslel, bych zabil...“ měla i pokračování, které je nepub-likovatelné. Ano, i já jsem ten „slabší kus“, co odpadal, jak nás trefně nazval „silnější kus“. :) Začaly mne brnět a necitlivět nohy a ruce, pravá ruka úplně natekla a cit jsem
do ní dostala až po hodině na střelnici. Bágl mi větší část cesty nesli kluci, tímto jim ještě jednou moc děkuji. Vědí, že u mě mají minimálně pivo. Osobně to vidím na něco říznějšího. :)Dost mě to rozhodilo, protože, sice po ro-
vině, ale přesuny, i noční, jsem v rámci pří-pravy chodila i s třiceti kily, nejdelší 20 km s dvaceti na hrbu. Nechápu vůbec, že jsem byla „Out of Order“. A to už začíná šroto-vat v hlavě, a to nechcete. Naštěstí vás ne-nechají v klidu, tak to v tom kalupu hodíte za hlavu.Co se týká střeleb, nikdy jich nebude
dost. To vám řekne i instruktor ZERO. :) Pis-tole vz. 82 – říkám jí Mrcha zákeřná. To bude
ořech. V civilu jsem střílela jen z Gločka 19 a ten má delší hlaveň. Jak trefně podotkl instruktor, krom „pacenek“ je to částečně i délkou hlavně a poradil, kam mířit.Navečer nás odvezli na místo, kde jsme
měli budovat přístřešky a maskovat je. Při nalézání na Tatru jsem se fest třískla do kolena, ale dobrý. Přístřešek se nám po-vedl moc. Když se dají dohromady chlapi a ženský, ne vždy to musí skončit katastro-fou! V okolí jsme nastražili pasti z gumicu-ků a kamuflovali je zelení, kvůli případné noční návštěvě, která by mohla zcizit BRENy a ráno nám dát „KIRIS“. Zvažovali jsme spát s mazlíky (BREN) ve spacácích. Nakonec byl klid. Pro mě do tří do rána. Ozvalo se koleno a na nástupu už bylo jasný. Instruktor zavelel „ošetřovna“ a byla jsem jasná celá. Jak jsem ukecaná, došla mi řeč. Naštěstí už je to cajk, sem tam to cítím, ale zamotalo to šišku.Píšu to proto, ať se připravíte na to, že se-
díte s úlevama na baráku, vaše četa se vrací z přežití náročným přesunem, zmoklí, vyří-zení a vy si hačáte. Nepřeju vám to. Chtělo se mi bulet, že jsem nebyla s nima, i jsem se styděla. A naštvaná, že jsem přišla o spo-jovací, taktiku, maskování, odtah zraněného, přesun dle mapy na základě gridů.V noci po stráži u zbraní jsem nespala
a čučela na obrázek od neteře na zdi a rov-nala si to v hlavě. A pak spala hodinu, takže další den byl zajímavý. :) Nastal menší zlom v chování kolegů, s některými jsme se shod-li, že se začínají projevovat individuality, určité vlastnosti a ambice, co se má tmelit, se tmelí, a naopak. Psycholog pozorovatel by si tu přišel na své. :)Další poznatek je, že i se strhlými puchýři
se dá docela běhat. Pro mě to je pozitivní zjištění. Jen ten rozběh trvá, a pak zas není síla doběhnout četu. Tak jedu celý víkend na hemagelu a nejsem zdaleka jediná. Čert vem paty, jsou tu lidi, co řeší kotníky atd., to je mnohem horší a zásadnější. Fakt in-vestujte do dražších náplastí. Drží na noze a loupou se, až se rána hojí. Někdo na ně na-dává, mě a kolegyňce pomohly.Píšu dnes vážně, ale sranda je tu pořád.
Třeba, když si někdo nekvalitně naaranžu-je „Krtkův rýček“ do batohu a při povelech „vlevo a vpravo v bok“ likviduje bratry a se-stry ve zbrani. My ty hadí tance, jak všichni uhýbají, vidíme zezadu a stojí to za to. A čím větší únava, tím častější záchvaty smíchu. Ten některé přešel, při pohledu na rozvrh na příští týden... Překážková dráha. :)Co na mě zapůsobilo z posledních dvou
dnů nejvíc, byl nácvik loupání v šachov-nici při nástřelu z dvanácté, se samopaly vz. 58 a dvěma zásobníky po patnácti ná-bojích. I čtyři plné by byly málo a zde jsou VELICE na místě zkušenosti našich instruk-torů z misí. I při šetření municí (že nepálí-te dávky a shootíte po jedné ráně), odha-duju, že při cca patnácti vojácích bychom vydrželi 20 minut, možná ani to ne, pokud bychom se nestahovali rychleji. Byla jsem napomenuta kolegy, když jsem chtěla ještě
po třetí během hodiny ukázat postup lou-pání v šachovnici. Nebylo to pro mě, teo-rii znám od profesionálů už z dřívějška co se týká tohoto. Tušila jsem, kde se to sple-te a taky že ano. Ale napoprvé to nemůže být perfektní a díky často seknutým zbra-ním se pořád řvalo „závada“ a jednotka tak poznala, co minimálně může zkomplikovat situaci. To chce fakt drilovat donekonečna. A je na vše moc málo času.I na jídlo. Ještě chvíli a budeme to do sebe
bagrovat jako mariňáci v americkým filmu.Chci touto cestou všem z roty říct. „Obdi-
vuju vás a vážím si vás.“ I když vás neznám všechny.
Ještě jeden tip. Než sem půjdete, zkus-te se naučit dva články „Voják je zejména povinen“ a „Voják je povinen“. Budete mít ušetřenou spoustu času na učení jiných věcí a míň stresu, bo tyto „básně“ se velice špat-ně učí.Přeji hezký zbytek víkendu, a protože vím,
že to čtou i „naši“ a největší boj vede vždyc-ky člověk sám se sebou... Jedna krátká větič-ka – zazněla ve filmu „Na život a na smrt“ – operace Red Wings... „Never end the Fight“.Skuteční „frajtři“ se teď asi smějí. Ne.
Ti skuteční chápou... My s těmi boji teprve začínáme a kdo půjde dál, i k profi, tak ví, že budou těžší a těžší.
Zdraví vás jedna ženská.
„Říkali nám, že bude hůř a nelhali.“
V rámci šestitýdenního kurzu základní přípravy AZ, který právě proběhl ve Vyškově, vám přinášíme osobní zkušenosti jedné z účastnic kurzu. Pohled záložačky je unikátní tím, jak je náročné absolvovat kurz pro ženu a s čím se musí vypořádat. Jednotlivé části deníku vám přineseme i v dalších číslech A reportu.
Z deníku záložačky
18 A report 12/2016 19A report 12/2016
„Cvičení prověřilo aktivaci ne-mocnice a zároveň její uvedení do plného provozu,“ říká řídící
cvičení podplukovník Jan Kuryviál a do-dává, že záměrem bylo dosáhnout plných operačních schopností. „Personál nemoc-nice si téměř naostro vyzkoušel příjem pacientů, komplexní péči s následnou léčbou včetně odběrů nezbytných vzorků k laboratornímu vyšetření.“
Fiktivní ebolaCvičení maximálně simulovalo reálnou si-tuaci. Na jednotce intenzivní péče leží pa-cient s podezřením na nákazu virem Ebola. „Je ve vážném stavu a náš zdravotnický personál, který pracuje v ochranných po-můckách, poskytuje zdravotní péči, zajišťuje měření životních funkcí pacienta, podávání nezbytných léků, infuzí a dalších nezbytných
procedur,“ vysvětluje práci zdravotnického personálu podplukovník Aleš Rybka. „Další nezbytnou součástí je i hygienická péče nebo prevence proleženin.“
Bezpečnost na prvním místěZdravotnický personál za velmi přísných podmínek biologické bezpečnosti odebí-rá vzorky nutné pro laboratorní vyšetření, které podezření potvrdí nebo vyvrátí. Per-sonál pracuje v ochranných oblecích. Ne-zbytnou součástí v tomto prostředí je právě hygiena rukou. Obzvláště při práci s vyso-ce nebezpečnými patogeny, což je právě v tomto případě virus Eboly.
aktivovaly Těchonín
Ebola nebo SARS. Vysoce infekční choroby, které se mohou rychle šířit napříč státy, bez ohledu na rasu a pohlaví. Mohou potkat kohokoliv z nás. V podhůří Orlických hor v Těchoníně má Armáda ČR unikátní zařízení, které jako jedno z mála v Evropě dokáže s těmito vysoce infekčními chorobami bojovat.
„Při této práci je pro zdravotníky nezbyt-nou součástí dodržování tzv. bariérového přístupu, obzvláště v případě potvrzení nebezpečných patogenů, v tomto případě viru Eboly,“ zdůrazňuje Aleš Rybka. „Proto si zdravotníci po každém kontaktu s paci-entem mění svrchní rukavice a samozřej-mě dezinfikují jak svrchní, tak prostřední vrstvu.“V hermeticky uzavřené nemocnici se na-
chází i místnost, která je určena pro hema-tologické a biochemické vyšetření. „Protože výsledky vnitřního prostředí znalosti ohled-ně funkce ledvin, jater, srdečních funk-cí jsou nezbytné pro lékaře k rozhodnutí o pokračování léčby,“ zdůrazňuje podplu-kovník Rybka. „Součástí je i přístrojové vy-bavení pro vyšetření transfuzních příprav-ků, ale nacvičuje se například i doplňování transfuzních protokolů a dalších nezbyt-ných úkonů.“
Snídaně – oběd – večeřeZdravotnický personál podává pacientům stravu. I to se děje za přísných bezpečnost-ních podmínek. V určenou dobu se rozdě-lují snídaně, obědy a večeře. Je rozdělena i podle dietních omezení. „Strava je do-vážena v plastových miskách, které jsou zatavené folií, čímž se minimalizuje mani-pulace s talíři, kde existuje například riziko poranění,“ vysvětluje dále vojenský lékař Aleš Rybka. „Je nutné zdůraznit, že plastové obaly se po použití vyhodí a mohou se bez-pečně zlikvidovat.“Je nutné podotknout, že likvidace veške-
rého odpadu se řídí přísnými bezpečnost-ními podmínkami.
Základem je desinfekceStojíme před hermeticky uzavřenými kovo-vými dveřmi. Jejich otevření podléhá vyso-ce bezpečnostním podmínkám. Prochází tudy zdravotnický personál, když vchází a po skončení služby odchází z infekční části nemocnice. „Při výstupu z infekční části probíhá oplach 2% roztokem pers-terilu, který zajistí dekontaminaci oděvů,“ popisuje bezpečnostní situaci v nemocnici lékař. „V čisté části nyní probíhá oblékání nové směny do speciálních ochranných přetlakových oděvů, musí se zajistit insta-lace interkomu pro vnitřní komunikaci osob jednak mezi sebou, ale i s velínem. Násled-ně personál projde desinfekční sprchou do infekční části, kde pak zahajuje svoji směnu,“ dodává podplukovník Rybka.
V karanténě až sto osobPrověření schopností tohoto unikátního ar-mádního zařízení v případě krizové situace vyplývá z usnesení Bezpečnostní rady státu a Realizační dohody o součinnosti mezi Mi-nisterstvem zdravotnictví a Minis terstvem obrany k plnění úkolů pro zajištění karantény
osob a izolace a léčby pacientů s vysoce na-kažlivou nemocí nebo podezřením na ni. „Centrum biologické ochrany v Těchoníně by mohlo v případě krizové situace přijmout až sto osob do karantény,“ informuje plu-kovník Jan Kuryviál. „Na lůžkové oddělení specializované infekční nemocnice pak lze přijmout až 28 pacientů s příznaky vysoce nakažlivé nemoci, z čehož osmi pacientům je možno současně poskytnout lůžkovou intenzivní péči.“Na cvičení se podíleli jak příslušníci
Agentury vojenského zdravotnictví, tak Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha, Vojenské policie Olomouc a vojáci 31. pluku radiační, che-mické a biologické ochrany z Liberce.
Zneužití biologických zbraní je reálné„Nebezpečí šíření závažných vysoce na-kažlivých nemocí či zneužití biologických zbraní nemusí být v dnešním světě jen teo retickým scénářem,“ uvedl zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – náčel-ník štábu generálporučík František Male-nínský, který se s průběhem cvičení přímo v Těchoníně seznámil. „Proto je důležité, že i Armáda České republiky v této oblasti přispívá k většímu bezpečí našich obyvatel a na případné krizové situace je připravena.“
Text a foto: Jana Deckerová
Centrum biologické ochrany v Těchoníně prověřilo specializovanou infekční nemocnici pro izolaci a léčbu pacientů s vysoce nakažlivou nemocí
Nebezpečné viry
21Představujeme vojenské profese 21
„Kuchaři, připravující snídani, se pak při-pojí k těm, co už mezitím od rána připravují oběd, který musí být připraven na danou ho-dinu,“ říká četař Patrik Bebr. „Při obědě se pak už zase začíná s přípravou večeří. Den končí přípravou surovin na další den, jako třeba oloupání cibule nebo česneku a dalších su-rovin a nutná je pak krátká porada s rozděle-ním úkolů na příští den. Do postele se dostá-váme nejdříve kolem desáté večer.“
Jedničkou jsou špagetyPři sestavování jídelníčku se nelze vyhnout tomu, že se s výběrem jídel netrefí kuchaři každému do noty. „Někdo třeba nejí rajskou, někdo ji miluje, ale vyhovět všem opravdu nejde a jídlo se dělá jen jedno,“ konstatuje Patrik Bebr. „Jak známo, hlad je ale největší kuchař, takže buď to ten voják sní, nebo ne. To už je opravdu na něm, ale stravu odebrat musí. Jestli to nesní, nebo to dá kamarádovi, to už je na něm.“Ale kuchaři se snaží, aby v jídelníčku kaž-
dý voják našel něco, co mu chutná. „Nejoblí-benějším jídlem červených baretů jsou špa-gety,“ usmívá se Patrik. „Uvařit je v takovém množství, to už vyžaduje zkušenost. Nesmí být rozvařené ani tvrdé, ale to je o té zkuše-nosti, ke které musí každý kuchař dojít sám.
Kuchařina musí bavit„Každý by měl dělat práci, která ho baví, to je taková moje zásada,“ říká četař Patrik Bebr, starší kuchař u 4. brigády rychlého na-sazení. „Proto jsem chtěl u armády dělat to, co nejvíc umím. Snad to nebude znít jako kli-šé, ale pro mě je skutečně největší odměnou, když našim vojákům moje jídla chutnají.“Důležitá pro Patrika Bebra je i relaxace,
i když jak se přiznal, když dlouho nevaří, je nesvůj, a i doma vaří s radostí. Poslední dobou ale odpočívá a nabírá síly při sněž-ných závodech tažných psů. „Máme s man-želkou společného koníčka, ke kterému mě přivedla, takže v přírodě, na sněhu a se psy si čistím hlavu od těch armádních kotlů,“ směje se sympatický kuchař.
Text: Jana Deckerová, foto: autorka a kpt. Milan Němec
„Když jsem se vyučil kuchařem, za-čínal jsem v kuchyních restaura-cí a hospůdek,“ říká četař Patrik
Bebr. „Od mala mě však přitahovaly mas-káče a po armádě jsem vždycky pokukoval, a když jsem si k tomu přidal i nabízenou so-ciální jistotu, nebylo co řešit. A ani dneska, po deseti letech, svého rozhodnutí nelituji, velké kotle mě totiž vždycky lákaly.“
Z restaurace k bojové jednotcePři náboru do armády ho čekala zdravotní prohlídka, tělesné přezkoušení, psycholo-gické testy. „Při náboru jsem už na začátku uvedl, že bych chtěl dělat to, co umím a čím jsem se vyučil, tedy kuchaře,“ vzpomíná
Starší kuchařVelmi důležitou profesí v každé armádě – tu českou nevyjímaje – je vojenský kuchař. K tomu, aby každý voják byl v pohodě, zvládal náročný výcvik, ale třeba i bojové nasazení, nesmí mít zkrátka hlad. Ovšem nasytit například při takovém cvičení přes pět set, někdy tisícovku vojáků, dodržet všechny normy, zásady správné výživy a vařit převážně z čerstvých surovin, to už je pěkná fuška, u které by se i Zdeněk Pohlreich zapotil. Pětatřicetiletého četaře Patrika Bebra ze 4. brigády rychlého nasazení však jeho práce ve vojenské kuchyni baví, a to už téměř deset let.
Musíme si uvědomit, že v polních podmín-kách je vše mnohonásobně těžší. „Uvařit jíd-lo ve stacionární kuchyni umí každý, ale tady se prokáže schopnost jedince přizpůsobit se podmínkám, které si žádný běžný kuchař ne-umí představit ani v tom nejhorším snu,“ říká kuchař ze 4. brigády rychlého nasazení.Proto je i dnes za všechny rady a zkuše-
nosti, které mu jeho starší kolegové na za-čátku předali, vděčný a nováčkům je pře-dává dál.
Nadčasová kuchyň POKA IVOproti civilu je vaření pro vojáky možná jednodušší. Je totiž předem jasně daný po-čet porcí, které je nutné vydat, a to třikrát denně. „V restauraci vaříte jedno, čtyři, šest jídel, zkrátka jak kdo přijde,“ konstatuje Patrik Bebr. „Na cvičení musíte mít uvařeno jedno jídlo, ale třeba pro tři stovky vojá-ků najednou, a to od snídaně přes oběd až po večeři.Jídlo se během cvičení totiž připravuje
v polních kuchyních s názvem POKA III/I, jež jsou umístěny na podvozku vozidel Praga V3S a POKA IV na podvozku vozidla Tatra Armax, které je jediné svého druhu v české armádě. Obsluhu kuchyně tvoří vždy řidič, obsluha a dva kuchaři.Každá z těchto kuchyní je schopná sa-
mostatně pracovat a uvařit 150 jídel třikrát denně. POKA IV je vybavená samostatnou centrálou, která vyrábí elektřinu pro provoz kuchyně, nádrží na vodu, chladícími a mra-zícími lednicemi, dvěma vařícími pánvemi a konvektomatem. Tato vozidla jsou v sou-časné době u 4. brigády tou nejosvědčenější technikou v poli. „Musím přiznat, že POKA IV, na které pracuji, je technika oprav du nadča-sová a i v současné době stále splňuje vše, co potřebujeme k naší práci,“ potvrzuje četař Patrik Bebr. „ Všechno zařízení je v nerezu, je tam připojení na teplou vodu a hlavně kuchař je schopný tento druh kuchyně ob-sluhovat téměř sám. Na rozdíl od POKA III, kde je nutný sehraný tým lidí, kde každý má svůj úkol. Ale i na této starší kuchyni se uvaří kvalitně, jen je potřeba více lidí.“Sehranost party, která tvoří kuchařský
tým, je velmi důležitá. Jednotlivec nezmůže nic. Uvaří se potom rychle, kvalitně a dobře.
Jídlo pro 150 i 1000 vojákůPokud vyjíždí červené barety na několika-denní cvičení, polní kuchyně i se svými ku-chaři, řidiči a obsluhou najíždí na předem určené místo mezi prvními. „Na cvičení zajišťujeme vždy brigádu a velitelství, pak přidružené dvě jednotky, což jsou spojaři a provozní četa, a někdy také participující jednotky přidružené k velitelství,“ popisu-je četař Bebr situaci stravování při cviče-ní. „Naprosté minimum je zajištění stravy pro 150 vojáků, ale vařili jsme i pro tisíc vo-jáků, to bylo zatím naše maximum. To už ale nezajišťujeme jenom my s našimi dvěma auty, ale logisticky jsou zajištěny další polní kuchyně z jiných útvarů.“Pokud se zajišťuje strava pro tisícovku vo-
jáků, práce na jednotlivých polních kuchy-ních se rozděluje. „Znamená to, že kuchyň nepřipravuje celé jídlo, ale vždy jen jednu část a další zajišťují ty zbývající,“ pokračuje kuchař. „Ve finále se to spojí.“Jídelní lístek na připravované cvičení na-
vrhují kuchaři té jednotky, která cvičení řídí. A to už tak dva měsíce předem. Kuchaři navrhnou jídelníček na celou dobu cvičení, právo veta a schválení je na veliteli. „Podle daných norem pak musíme dané suroviny nanormovat, a to přesně na počet lidí,“ říká četař Bebr a dodává, že pak už se to musí jen objednat a skladník to pak vše má ve svém skladu, odkud potřebné suroviny vydává.
Jídlo bez éček „Když jsem u čtyřky začínal, pamatuji si, že se vařilo s různými umělými dochucova-dly, které třeba právě Zdeněk Pohlreich háže v každé kuchyni do koše,“ vzpomíná na vaře-ní u jednotky dnes starší kuchař Bebr. „Jsem moc rád, že se to změnilo i u nás, protože si zakládám na tom, aby se vařilo vždy z čerst-vých surovin, podle zdravých zásad, a mys-lím, že se to určitě vyplatí. Už jenom proto, že vojáci nebudou mít zažívací potíže, žád-né žaludeční problémy, mohou se pak plně soustředit na plnění daných úkolů.“Za těch deset let se kuchařina opravdu
posunula v tomto směru dopředu. „Jsem moc rád, že jsem k tomu mohl přispět, ří-dím se tím od začátku, vařím tak i doma, a myslím si, že zdraví máme opravdu jen jedno a zdravá strava by opravdu měla být u každého na prvním místě,“ konstatuje kuchař, kterého jeho práce opravdu baví. „A vojáci si to, myslím, zaslouží dvojnásob.“
Budíček v půl pátéNa cvičení kuchaři vstávají v půl páté a za-číná šrumec. Nastartuje se kuchyň, vyráží se za skladníkem, nosí se suroviny do lednic, připravuje se snídaně a dává se na výdejní místo. Dané úkoly se jednotlivým lidem roz-dělují už den předem, takže ráno už každý ví, co má dělat.
Patrik Bebr. „Bylo mi hned nabídnuto zařa-zení k 4. brigádě rychlého nasazení.“Po výcviku ve Vyškově nastoupil k určené
jednotce a jako poslední člen týmu doplnil družstvo kuchařů v provozní četě. Ostatní kuchaři už tam nějakou dobu působili, tak-že ho zasvětili do tajů vojenské kuchyně. „Kuchařina jako taková nebyla problém, ale musel jsem se podrobně seznámit s mobil-ní polní kuchyní, v níž se vaří jídla v poli,“ svěřuje se kuchař. „Byl to trochu šok, když přijdete z moderní kuchyně, kde je všechno v nerezu, a vidíte kuchyň v náklaďáku, který jede na naftu. Takže osahání si každého za-řízení, jak funguje, na co je potřeba dávat pozor, to bylo v začátcích hodně těžké. Ale také si vzpomínám, že kluci převzali hodně věcí i ode mne, takže jsem paradoxně pře-dal i jim něco ze své kuchařiny.“
Guláš pro 1000 vojáků80 kg hovězího masa12 l oleje40 kg cibule10 kg mouky1 kg česneku0,2 kg kmínu0,1 kg majoránky1,5 kg mleté papriky 0,1 kg pepře3 kg soli120 l vody
Lidé kolem nás 23
a mám na svou práci pozitivní ohlas od me-diků, že takhle je to pro ně zajímavé a navíc tam učím i v dalších ročnících. Baví mne to. Je to pro mne splátka toho, co jsem od Ana-tomického ústavu dostal a dostávám. Takhle to mohu vracet,“ podotkne profesor Barto-níček. Položí důraz na to, že když učí, musí si vše sám srovnat. „Ono to vždy vypadá jednoduše, přednášet. Najednou ale člověk zjistí, že to, co bylo naprosto jasné, není tak jednoduché. Musí o tom přemýšlet. Srovnat si to tak, aby to ta druhá strana pochopila, takže tím, že učíte, učíte především sebe,“ konstatuje profesor.
Jeho monografie věnovaná anatomii vel-kých kloubů se stala jednou ze základních učebnic při přípravě českých a slovenských ortopedů a traumatologů k atestacím.Je znám svou bohatou publikační akti-
vitou. Ostatně kromě uvedené učebnice o velkých kloubech a několika dalších mo-nografií (včetně kapitol ve třech význam-ných světových monografiích věnovaných zlomeninám proximálního femuru a zlo-meninám lopatky) má na svém kontě celou řadu odborných publikací.Uskutečnil na stovky odborných předná-
šek doma i v zahraničí.Samozřejmě, že medicína, která ho stále
baví, je na prvním místě, ale kromě ní má profesor Bartoníček i široké spektrum zá-jmů. Jeho celoživotním koníčkem je pře-devším literatura, následuje archeologie a cestování. Splnil se mu prý dětský sen, když mohl cestovat na Velikonoční ostrov v Tichomoří a do některých dalších vý-znamných světových archeologických lo-kalit. Považuje za štěstí, že se mohl podílet na zkoumání kosterních ostatků Karla IV.
Nejvýznamnější oceněníZahradníčkova cena operačních obo-rů za soubor prací věnovaných poranění kolenního kloubu za rok 1982 (společně s O. Čechem a A. Sosnou). Cena za nej-lepší práci publikovanou v Acta Chirurgiae Orthopaedicae et Traumatologiae Čecho-slovaca za rok 1989 (Enderovo hřebování u zlomenin proximálního konce femu-ru). Pamětní medaile Lékařské fakulty UK v Plzni – 1999. Pamětní medaile Úrazové nemocnice v Brně – 2005.
Text: Miroslav Šindelář,
foto: autor a archiv Jana Bartoníčka
Životním obloukem do Střešovic
Prof. MUDr. Jan Bartoníček měl prý v životě štěstí na učitele
Jan Bartoníček vyrůstal v rodině lé-kaře a zdravotní sestry. Odmala byl sportovcem, jak se říká, tělem i duší.
Hrával závodně kopanou, poté propadl horolezecké vášni. Jak sám zdůrazňuje, sport potřebuje, ale také moc dobře ví, jak dokáže bolet. Ostatně právě zranění me-nisku z kopané ho dovedlo do vojenské
„Prošel jsem snad všemi pražskými ne-mocnicemi, ale tady ve Střešovicích se cítím opravdu dobře. Víte, ona tato nemocnice vždy měla výbornou ochrannou značku a v povědomí odborníků i laiků je zapsána jako ta, která má nejen špičková pracoviště, ale také ty nejlepší lékaře,“ uvede profesor a vzápětí dodá, že zdejší devizou je ale také přístup sester k pacientům, jejich profesio-nalita, bez níž by střešovická vojenská ne-mocnice nebyla tím, čím dnes je.Potvrdí, že práce tady má ve spojitosti
s jeho oborem ještě jednu výhodu oproti ostatním zdravotnickým zařízením. Tou je fakt, že je určena především pro vojáky. Ti by měli vědět, že se na zdejší personál mohou stoprocentně spolehnout, že prá-vě tito lidé pro ně udělají vždy maximum možného.„Setkáváme se tady se specifickými zra-
něními, která jsou spojena s posláním vo-jáků, která souvisejí s jejich nasazením v za-hraničních misích. Mnohdy je to pro nás, lékaře, výzva, abychom napnuli své síly při operativním řešení problému, se kterým se setkáváme právě jen v takovýchto chví-lích, kdy nám přivezou poraněného vojáka z mise,“ přizná se profesor Bartoníček. Svěří se také, že je pro něj čest pomoci hrdinům 2. světové války, válečným veteránům, kte-rých si nesmírně váží.„Víte, on chtíc nechtíc, náš obor dostih-
ne s přibývajícím věkem každého z nás,“ řekne přednosta ortopedické kliniky a vy-práví historku o jednom ze svých posled-ních abiturientských setkání, kde se uká-zalo, že na něm byl tím nejžádanějším. To proto, že téměř každý z jeho účastníků měl potřebu řešit problémy s funkcí pohy-bového aparátu.
Pedagogická prácePři rozhovoru s profesorem velmi rychle po-chopím, že je jedním z těch odborníků, kteří jsou pohlceni svou prací a že ji berou jako poslání. Ostatně jeho profesní život lze prý shrnout do tří sloves: léčit, učit a bádat. Všechny tyto činnosti jsou spolu úzce pro-pojeny. Když se zmíním o jeho pedagogické práci, uvede, že začátky v jeho učitelování se datují do konce sedmdesátých let minu-lého století, kdy sám jako medik začal učit mediky. Od té doby s učením již nepřestal. Od roku 2009 má řádné přednášky anato-mie i pro mediky v 1. ročníku na 1. LF UK v Praze. Tuto možnost mu nabídl tehdejší přednosta Anatomického ústavu profesor Miloš Grim. Protože zná dobře jak anato-mii pohybového aparátu, tak i její praktické využití, mohl studentům nabídnout trochu jiný přístup než anatom teoretik. „Když jde-te přednášet jako člověk, který tu anatomii dělá, že víte k čemu je, tak to můžete říci trošičku s nadhledem. Říci tohle je důležité, tohle není důležité. Občas u toho ukážete nějaký ten krvavý obrázek, nějaký rentgen a musím říct, že to tam přednáším už šest let
nemocnice v pražských Střešovicích, aby se sem po dvou letech, kdy už byl studentem medicíny, vrátil.„Na Vánoce před čtyřiceti lety jsem musel
zůstat ve zdejší nemocnici. Měl jsem totiž za sebou čerstvou operaci menisku. Byly to jediné Vánoce, které jsem strávil mimo domov,“ svěřil se profesor Jan Bartoníček,
dnes uznávaný přední český ortoped a traumatolog, přednosta Kliniky ortopedie 1. lékařské fakulty UK a Ústřední vojenské nemocnice Praha.Měl prý v životě štěstí na své učite-
le, které potkal vždy ve správnou chví-li a na správném místě svého života. Rád také vzpomíná na lékaře, kteří si umějí najít čas na to, aby vysvětlili svému pacientovi, co ho čeká a jaké navrhují řešení jeho zdra-votního problému.Přizná, že pohled na práci lékařů z té dru-
hé strany, tedy z nemocničního lůžka, je ži-votní zkušeností k nezaplacení. Díky tomu se prý umí vžít do pocitů nemocného a po-dle toho k němu přistupuje.„Mě ještě v lokální anestézii operovali
meniskus, a to otevřeně. Takže, když dnes pacienti fňukají, že je bolí koleno, říkám si v duchu s nadsázkou, víte houby, co je to bolest. Bylo to v době, kdy by mne ani ve snu nenapadlo, že se do Střešovic jed-nou vrátím jako lékař a dokonce jako před-nosta kliniky,“ dodá profesor.
Začínal na BulovcePo absolvování Fakulty všeobecného lé-kařství UK v roce 1980 nastoupil doktor Bartoníček na Ortopedickou kliniku Ne-mocnice Na Bulovce. V roce 1992 byl jme-nován docentem, v roce 2004 pak řád-ným profesorem ortopedie. V letech 1993 až 2009 byl přednostou Ortopedicko-trau-matologické kliniky 3. lékařské fakulty UK.Už od 2. ročníku studia medicíny pra-
coval v Anatomickém ústavu 1. LF UK, kde mimo jiné dodnes přednáší. Klinické anato-mii pohybového aparátu se věnuje více než čtyři desítky let. Ve své bohaté praxi se za-býval nejrůznější problematikou – od dět-ské ortopedie, končetinové traumatologie, přes artroskopii až po traumatologii páteře. V posledních letech se ale věnuje přede-vším chirurgii nohy a hlezna, zlomeninám lopatky a osteotomiím kyčelního kloubu.
domino
Prezident Miloš Zeman v Ná-rodním památníku 2. světové války v Hrabyni ocenil práci vo-jáků udělením stuhy na prapor Krajského vojenského velitel-ství Ostrava. Ke slavnostnímu aktu nastoupily jednotky štábu Krajského vojenského velitel-ství Ostrava a aktivní zálohy KVV Ostrava, které prezident a vrchní velitel Ozbrojených sil ČR pozdravil v rámci tradiční-ho vojenského ceremoniálu.
První listopadový týden zorganizoval 153. ženijní prapor v Olomouci ve Vo-jenském výcvikovém prostoru Libavá vý-cvik pro specialisty řídících trhacích prací velkého rozsahu. Účastnili se jej nejen příslušníci 15. ženijního pluku, ale i vo-jáci ostatních útvarů Pozemních sil AČR předurčených pro plnění těchto specific-kých úkolů. Vojáci s ostrou ženijní muni-cí nacvičovali nejen ničení objektů, jako jsou budovy a mosty, ale též vytvoření výbušných a nevýbušných zátarasů nebo přípravu terénu k vybudování okopů.
V konferenčním sále Domu armády Pra-ha byly slavnostně vyhlášeny výsledky letošního ročníku armádní Běžecké ligy. V celkem devíti kolech, která se konala v Brně, Opavě, Jincích, Sedleci-Vícenicích u Náměště nad Oslavou, Staré Boleslavi, Bechyni, Lipníku nad Bečvou, Přáslavicích a naposledy pak přímo v den vyhlášení v Praze, se utkalo více než 524 armádních amatérských sportovců – vytrvalostních běžců z řad vojáků z povolání, občan-ských zaměstnanců resortu MO a studen-tů Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy v Moravské Třebové. Soutěžilo se jak v soutěži jednotlivců, tak letos i vůbec poprvé v soutěži družstev, v níž vítězný tým obdržel putovní pohár náčelníka Ge-nerálního štábu AČR.
V Centru zabezpečení materiálem tech-nického zabezpečení Štěpánov se usku-tečnilo odborné shromáždění vrchního praporčíka AČR. Účastnilo se ho 62 vrch-ních praporčíků ozbrojených sil ČR všech úrovní a bylo zaměřeno na aktuální změ-ny probíhající v české armádě a úskalí, se kterými se potýkají příslušníci mužstva, poddůstojnického a praporčického sboru ozbrojených sil ČR.
Zaujalo nás v poslední době
Resort obrany představil nové webové stránky. Jsou věnovány dětským skupinám a resortní-mu předškolnímu zařízení, kte-ré poskytují službu péče o děti předškolního věku. Informace jsou přístupné na adrese www.detskeskupiny.army.cz.
Ve věku 94 let zemřel brigádní generál v. v. Stanislav Hnělička. Uprchl z Pro-tektorátu, vstoupil do armády a účast-nil se bojů na Středním východě. Bojo-val u Tobrúku a v rámci Čs. samostatné obrněné brigády se v roce 1944 vylodil v Normandii a zapojil se do osvobo-zovacích akcí na západní straně peri-metru. Při největším československém útoku 28. října 1944 sám zajal celé družstvo německých vojáků. Generál Hnělička byl držitelem mnoha česko-slovenských i zahraničních vyzname-nání za své bojové zásluhy.
Majorka Miroslava Štenclová z velení Pozemních sil AČR se zúčastnila tradič-ního závodu Magic City Half Mrathon v Birminghamu ve státě Alabama v USA. Běžela 5 kilometrů v celkovém čase 29:41. Ve své věkové kategorii skonči-la na 2. místě z 32 závodníků, celkově se pak umístila na 119. místě z 803 běžců.
V listopadu letošního roku se uskuteč-nila mezinárodní konference Hazmat Protect 2016 a byla zastoupena od-borníky z výzkumu, ústavů vysokých škol i z praxe, zejména IZS ČR. Specia-listé v oboru ochrany proti CBRN lát-kám si na konferenci vyměňovali nové poznatky z oblasti detekce, dekonta-minace, protichemických prostředků ochrany jednotlivce, profylaxe bojo-vých chemických a biologických látek i hrozby šíření po teroristické akci.
Na chrudimském Resselově náměstí se uskutečnil slavnostní nástup příslušníků 6. strážní roty, která plnila své úkoly při zajištění bezpečnosti mezinárodní zá-kladny Bagrám v Afghánistánu. Téměř 170 vojáků z afghánské mise převzalo ocenění za příkladné splnění úkolů v za-hraniční operaci.
Student čtvrtého ročníku ženijní specializace na brněnské Univerzitě obrany rotný Tomáš Martinka jako člen českého reprezentačního týmu do 23 let získal dvě dílčí a celkovou zlatou medaili na mistrovství světa v raftin-gu, které se uskutečnilo na začátku listopa-du na umělém slalomovém kanále ve městě Al Ain ve Spojených arabských emirátech. Vítězství v disciplínách head to head a sla-lom a dvě bronzová umístění ve sprintu
a sjezdu se na-konec přetavila v nejcennější kov v celkovém hod-nocení šam pio-ná tu.
25
Armáda ČR, aktivní záloha a Univerzita obrany se propaguje novými spoty. Šes-tice krátkých klipů o délce 30 a 60 sekund vznikala v srpnu a září letošního roku. Pro resort obrany je vyrobila společnost A-news. Armáda díky vzrůstajícímu roz-počtu konečně po letech mohla obnovit nábor chybějících vojáků a zahájit velké modernizační projekty. Resort obrany se proto snaží i o větší propagaci armády v médiích nebo na sociálních sítích.
Náčelník Generálního štábu Armády ČR armádní generál Josef Bečvář se zú-častnil pravidelného zasedání Vojenské-ho výboru Evropské unie. To se konalo v belgickém Bruselu za přítomnosti ar-mádních představitelů všech zemí Unie. Hlavním diskuzním tématem byl plán implementace Globální strategie EU.
Posádka v Bechyni uspořádala týdenní kurz boje zblízka pro zásahovou jednot-ku Krajského ředitelství policie Ústec-kého kraje. Jednalo se již o druhou ta-kovou spolupráci se speciální policejní složkou. Vedoucí instruktor boje zblízka praporčík Daniel Kotlář ve spolupráci s instruktorem 2. stupně nadrotmistrem Karlem Háječkem koncipovali výcvik tak, aby se přizpůsobil aktuálním potřebám této speciální složky. Účelem speciálního kurzu bylo zdokonalení vybraných tech-nik, které tato jednotka může využít při plnění úkolů.Vítězkou ankety Atlet roku byla vyhláše-
na světová rekordmanka, dvojnásobná olympijská vítězka a letos bronzová oště-pařka z Ria Barbora Špotáková, která se s osmi triumfy stala historickou rekord-mankou. Atleti z Dukly Praha ovládli an-ketu, když dalších sedm se jich umístilo v TOP 10 jednotlivců a Jan Železný se stal atletickým trenérem roku.
Armáda vůbec poprvé přepravila spe-cializovaný lékařský tým i s unikátním vybavením pro cesty za ohroženým dítě-tem. Díky nasazení vrtulníku Mi-17 byli lékařští specialisté ve fakultní nemocnici v Ostravě-Porubě už za 80 minut, cesta sanitními vozy by trvala nejméně šest ho-din. Dohodu o spolupráci při zajišťování letecké záchranné služby tohoto druhu podepsali ministři obrany a zdravotnic-tví letos v únoru. Vrtulníky z 24. základny dopravního letectva tak vedle zajišťování přepravy orgánů a transplantačního týmu z IKEM pomáhají i nejmenším pacientům.
Na pražském Vítkově byl 11. listopadu přesně v 11 hodin oslaven Den válečných veteránů za přítomnosti ministra obrany Martina Stropnického, náčelníka Gene-rálního štábu AČR armádního generála Josefa Bečváře a řady dalších význam-ných hostů. Na Čestném dvoře Národní-ho památníku na Vítkově se uskutečnil slavnostní nástup vojáků Armády České republiky, kterého se spolu s představiteli státu zúčastnily významné osobnosti po-litického i společenského života.
26 A report 12/2016 27A report 12/2016
Zbrojní zabezpečení, které představuje komplexní zabezpečení zbraní a zbra-ňových systémů v celé délce jejich život-
ního cyklu, je v působnosti Agentury logistiky a v současné době je řízeno vrcholovým ma-jetkovým manažerem MU 2.2 resortu obra-ny pplk. Vojtěchem Vyroubalem. Na nižších stupních velení a řízení je zbrojní zabezpečení řízeno prostřednictvím majetkových orgánů.
Cílem a hlavním posláním služby je za-jištění životního cyklu ručních zbraní, ra-ketometů a odpalovacích zařízení, zbra-ňových systémů, systémů pro řízení palby, optických a zaměřovacích přístrojů, ale i letecké a protiletecké výzbroje, tanků, bo-jových vozidel pěchoty, obrněných trans-portérů a speciálních vozidel na pásovém podvozku. To vše včetně náhradních dílů
a speciálního vybavení pro údržbu a opravy zbraní a zbraňových systémů.Při pohledu do historie byla předchůdcem
současného systému zbrojního zabezpečení služba raketového a dělostřeleckého vyzbro-jování. Vstupem České republiky do NATO došlo ke zrušení jednotlivých služeb a je-jich nahrazení složkami logistiky, které však byly stále více orientovány na hospodaření
PodfinancováníZbrojní služba je dlouhodobě považována za klíčový prvek rozvoje resortu Ministerstva obrany
Zbrojní zabezpečení resortu MO není jen o dodávkách zbraní. Hlavním úkolem služby je zajistit bojeschopnost všech zbraní a zbraňových systémů. K tomu jsou potřeba nejenom náhradní díly, ale i nářadí, provozní kapaliny, munice a také dílenští specialisté. Pro splnění tohoto úkolu je třeba se v rámci logistického zabezpečení oprostit od čistě majetkového přístupu a chápat zbrojní zabezpečení opět jako službu v celém jejím rozsahu.
s majetkem, nikoliv na přímý výkon a zajiš-tění požadovaných služeb. Současnou po-dobu zbrojního zabezpečení dle zpracová-vané koncepce nahrazují dvě služby. Zbrojní služba, která je předmětem dnešního článku a muniční služba, jež vám bude představena v příštím vydání A-reportu.Zbraně a zbraňové systémy patří mezi
nejvýznamnější faktory ovlivňující schop-nosti armády. V podmínkách naší armády je zabezpečení bojeschopnosti zbraní kom-plikováno značnou morální a technickou zastaralostí způsobenou zejména dlouho-dobým podfinancováním. Přestože již ne-jsme v NATO nováčkem, je naše armáda stále vybavena zastaralou sovětskou tech-nikou, jejíž udržení v provozuschopném stavu je velice problematické především z důvodu nedostatku náhradních dílů, mož-ností jejich pořízení a to jak na podvozkové části, tak i zbraňové systémy. Tato technika i přes veškeré své modernizace již neod-povídá současným požadavkům a v pří-padě působení v koaličních uskupeních je obtížně kompatibilní. Stáří techniky se ne-gativně projevuje jak ve spolehlivosti, tak v hospodárnosti provozu. U nové techniky
se potýkáme s dlouhými zásobovacími lhůtami ze strany dodavatelů a velmi níz-kým stavem rezerv ve skladech Agentury logistiky zapříčiněným nedostatkem poža-dovaných zdrojů. Díky vysokému nasazení a úsilí jednotlivých odborných pracovníků na všech úrovních se však daří zajistit její připravenost k operačnímu nasazení.Zabezpečení udržitelnosti životního cyklu
je významně ovlivněno již v jeho přípravné fázi. Nejdůležitější je relevantní specifika-ce zbraní a zbraňových systémů ve vztahu k požadovaným cílům. Kritérií zohledňo-vaných při nákupu zbraní je nespočetné množství od plnění taktických požadavků, technických dat, kompatibility až po hospo-dárnost. Před přistoupením k modernizaci některého zbraňového systému je třeba dů-sledně porovnat nejen pořizovací náklady s aktuálním finančním limitem, ale i přida-nou hodnotu ve formě zvýšení operačních schopností. K tomu jsou odborníky zbrojní služby připravovány příslušné podklady, které jsou předkládány cestou majetkového hospodáře vrcholovému managementu re-sortu k rozhodnutí.V současnosti probíhá dokončení pro-
cesu přezbrojení na nové útočné pušky CZ 805 Bren včetně moderních optických přístrojů a pistole CZ 75 Phantom v rámci projektu Voják 21. století. Od roku 2010 se podařilo přezbrojit již většinu armády. Zapojení českého obranného průmyslu do přezbrojení ručních zbraní se ukázal jako správný směr, který mimo odstranění některých nedostatků u CZ 805 Bren vedl
i ke zdárnému vývoji nové generace útoč-ných pušek CZ 806 Bren 2, která je již před-mětem dodávek. Nyní je pozornost v ob-lasti přezbrojení zaměřena na malopočetní ruční zbraně jako jsou odstřelovací pušky, pušky pro přesnou střelbu, samopaly, ku-lomety, ruční protipancéřové granátomety apod. Cílem je dokončit přezbrojení AČR ručními a dalšími speciálními střelnými zbraněmi. Z důvodu zvyšování schopností AČR byl zahájen také proces obměny bo-jových a speciálních typů techniky. Jedná se o přezbrojení bojových vozidel pěcho-ty, modernizace samohybné kanónové houfnice vz. 77 DANA, stávajících RPG-7V, přenosných protitankových systémů PTRK 9P135 a protiletadlového systému KUB. Uvedené přezbrojení je samozřejmě dlou-hodobý strategický proces v gesci sekce rozvoje a plánování schopností MO.Při přezbrojení bude klíčovým úkolem
pro zbrojní službu naučit se novou techni-ku a výzbroj dokonale ovládat, provozovat, udržovat a opravovat. Proto je záměrem položit hlavní důraz na oblast přípravy per-sonálu, tedy vyškolení obsluh, zbrojířů jed-notek a opravárenských specialistů.Zbrojní služba je tak nedílnou součástí
logistického zabezpečení a má své nezpo-chybnitelné postavení a jedinečnou roli. V blízké budoucnosti bude realizován její další široký rozvoj a hlubší implementace do vojsk.
Text: pplk. Vojtěch Vyroubal, foto Vladimír Marek a archivkomplikuje
situaci
28 A report 12/2016 29A report 12/2016
„Díky přijatým opatřením se nám sice podařilo prakticky zastavit degradaci motorů raket, stárnou
nám ale agregáty, podvozky a další části kompletu. Za této situace by se nám mo-dernizace již nevyplatila,“ upozorňuje veli-tel 25. protiletadlového raketového pluku plk. gšt. Vladimír Barca.A právě z tohoto důvodu zorganizovala
sekce vyzbrojování a akvizic MO v listopa-du průmyslový den zaměřený na pořízení nového protiletadlového raketového sys-tému středního dosahu. O případnou akvi-zici spojenou s účastí na této akci projevilo zájem osm firem. Izraelská společnost IAI zde představila systém BARAK 8. Další iz-raelská firma Rafael nabídla v boji osvěd-čený prostředek SPYDER. Evropský koncern MBDA předvedl systémy MICA VL a novinku EMADS, která je v současné době zaváděna
co všechno v tomto případě přichází v úva-hu. Zhruba v polovině ledna by měla v re-sortu proběhnout interní konference, kde by se již posuzovaly výsledky průzkumu trhu. Rok 2017 by pak měl být naplněn in-tenzivní prací na tomto projektu,“ vysvětluje náměstek ministra obrany pro řízení sekce vyzbrojování a akvizic Daniel Koštoval.Samotná akvizice by měla být realizová-
na postupně v letech 2021 až 2025. Nový raketový systém by se měl pohybovat v mi-nimálně dvojnásobném dostřelu než kom-plet 2K12 KUB, takže jeho dosah by měl být padesát kilometrů a více. AČR počítá s pořízením čtyř baterií. To ale nevylučuje v budoucnu rozšíření této dodávky. Sou-částí smlouvy by s největší pravděpodob-ností měla být opce. I při čtyřech bateriích ale dojde k výraznému navýšení schopnos-tí. Současný systém umožňuje sledování čtyř cílů najednou, nové systémy jich jsou schopny sledovat dvacet a více. Systém by měl pracovat čtyřiadvacet hodin denně a sedm dnů v týdnu, a to za každého po-časí. Z toho vyplývá, že se s největší prav-děpodobností bude jednat o rakety navá-děné radarem. Požadována je rychlá doba rozvinutí a svinutí. Rakety by měly být kon-tejnerové, a to z důvodu vyšší životnosti.
KUBPřipravuje se akviziční proces, jehož výsledkem by mělo být pořízení nového protiletadlového raketového systému středního dosahu
Raketový komplet sovětské provenience 2K12 KUB, který má ve výzbroji naše armáda, sice v roce 2007 prošel částečnou modernizací, přesto se blíží konec jeho životnosti. Ten by měl nastat v letech 2021 až 2022. Vedení resortu již nepočítá s další modernizací dokonce ani částí tohoto kompletu. Ve hře je nyní jeho nahrazení zcela novým, moderním systémem.
Dalším předpokladem je umístění systému na podvozek Tatra 815, a to jak 4x4, 6x6, tak i 8x8. Bude záležet na tom, o jak velkou nástavbu se bude jednat. Tato podmínka je jak z důvodu zapojení domácího průmyslu do této zakázky, tak i z důvodu unifikace automobilové techniky naší armády.Nový systém by měl umožňovat zapo-
jení současných prostředků, jako jsou na-příklad komplety RBS, ale i radarové čidla krátkého dosahu ReVISOR. Do budoucna musí mít schopnosti kybernetické ochrany. Samozřejmostí by měla být implementace do našeho současného systému C2 stejně jako podpůrné prostředky v podobě nabí-jecích přepravníků či přepravníků s náhrad-ními díly. Určitý bonus by pak představoval pasivní či optoelektronický senzor.Pokud se týče raket, nespornou výho-
dou by byl opět z důvodu unifikace a ser-visních úspor systém vybavený raketami AMRAAM, které v současné době využívá naše letectvo. Další variantou jsou pak typy rakety, které by v budoucnu mohlo převzít i české letectvo. Naprostá většina předsta-vených systémů byla rovněž schopna spo-lupracovat s radary MADR, jež naše armáda v současné době v počtu osmi kusů zavádí do výzbroje.S takovouto výzbrojí by i po roce 2020
byl 25. protiletadlový raketový pluk scho-pen zabezpečit protivzdušnou obranu ob-jektů důležitých pro obranu státu a zároveň protivzdušnou obranu vojsk v poli, přede-vším brigádního úkolového uskupení.
SPYDER (Surface-to-air Python and DERby) je izra-elský mobilní protiletadlový raketový sys-tém krátkého až středního dosahu, vyvi-nutý společností Rafael Advanced Defense Systems ve spolupráci s Israel Aerospace Industries (IAI). Je schopný působit proti nízkoletícím cílům v podobě letounů, vrtul-níků, bezpilotních prostředků a přesně na-váděné munice. Zajišťuje protivzdušnou obranu stacionárních objektů i mobilních jednotek na bojišti. Systém může být insta-lován na podvozku nákladních automobilů. Výzbroj představují protiletadlové řízené střely země-vzduch Python-5 a Derby, které jsou prakticky shodné se střelami vzduch--vzduch stejného typu. Jsou nabízeny ve dvou provedeních, a to krátkého a střed-ního dosahu. Typická baterie se skládá z ústředního místa velení a řízení, šesti od-palovacích zařízení a zásobovacího vozidla.
BARAK 8BARAK 8 byl vyvinutý společnostmi Israel Aerospace Industries (IAI) a indickou Defence Research & Development. Je to protileta-dlový raketový komplet určený k obraně proti jakýmkoli typům vzdušné hrozby s ma-ximálním dosahem 70 km, podle posledních zpráv 90, respektive 100 km.
MICAStřely MICA vyvíjela od počátku osmde-sátých let minulého století francouzská společnost Matra jako univerzální vý-zbroj pro stíhací letouny Dassault Rafale a Mirage. Později byly střely MICA adap-továny i pro použití u armády a námořnic-tva. Systém VL MICA byl poprvé předsta-ven v roce 2000 na veletrhu v Singapuru. Varian ta VL MICA je protiletadlový raketový komplet krátkého dosahu, z nějž jsou střely odpalovány vertikálně. Interval mezi odpá-lením dvou střel jsou dvě vteřiny. Všechny prvky jsou umístěny na pětitunových ná-kladních vozidlech, což zaručuje vysokou pohyblivost systému.
IRIS-T SLByla vyvinuta německou firmou Diehel Defence ze střely IRIS-T vzduch-vzduch. Ná-sledně byla integrována do systému MEADS (Medium Extended Air Defense System). Ten sice využívá primárně amerických střel PAC-3 středního dosahu ze systému Patriot, ale nic nebránilo doplnění o střelu nižšího středního dosahu vlastní výroby. Změny se dotkly mimo jiné způsobu navádění. Před, při odpálení a během většiny letu se o něj stará pozemní radar a infračervená hlavice je aktivována až těsně před zása-hem cíle. Samotný protiletadlový systém MEADS se skládá ze tří součástí: taktické jednotky TOC (Tactical Operations Center), radaru a odpalovacího zařízení. Všechny součásti jsou přitom umístěny na mobilních podvozcích.
MEADSObranný raketový systému MEADS ( Medium Extended Air Defense System) vyvinuly americké firmy ve spolupráci s partnery z Itálie a Německa. Celkově na vývoj vyna-ložily 3,4 miliardy dolarů. Má zajistit kruho-vou obranu nejen před nepřátelskými balis-tickými raketami. Dokáže souběžně sestřelit víc než dva cíle. Protirakety, jejichž vývoj trval deset let, mají v budoucnu nahradit osvědčený systém Patriot. MEADS je podle výrobců levnější a jednodušší v obsluze.
NASAMSTento systém je společným produktem ame-rické firmy Raytheon a norské Kongsberg. Je určen k ničení všech typů vzdušných cílů – od stíhacích letadel, přes bitevní vrtulníky, drony, až po přesně naváděnou leteckou munici. Jedná se o univerzální platformu pro nejrůznější typy střel země-vzduch. Zá-kladní střelou země-vzduch je SL-AMRAAM, resp. nejnovější AMRAAM-ER (AMRAAM Extended Range). V obou případech se vy-chází ze známých leteckých střel vzduch--vzduch AIM-120 AMRAAM. Maximální dál-kový dosah SL-AMRAAM je 25 km a výškový
14 km. AMRAAM-ER je v podstatě upravená střela RIM-162 ESSM využívající radarovou naváděcí soustavu střel AIM-120. Její sério-vá výroba by měla být zahájena v roce 2019. Dálkový dosah má být o 50 % a výškový o 70 % větší.Součástí každého odpalovacího zařízení
NASAMS je šest střel, vozidlo s radarem AN/MPQ-64, vozidlo řízení palby a vozidlo pro elektro-optický průzkum (se senzorem MSP500) vzdušného prostoru.
Text: Vladimír Marek, foto: archiv AR
a jeho náhradnícido ozbrojených sil Velké Británie a Itálie. Německý Diehl uvedl nedávno dokončený systém IRIS-T SL. Konsorcium MEADS v čele se společností Lockheed Martin nabídl sys-tém MEADS, který v současné době soupeří s americkým kompletem Patriot o zavede-ní do německých ozbrojených sil. Norsko--americké konsorcium Kongsberg/Raytheon přišlo se systémem NASAMS, který již za-vedlo sedm zemí.
Smlouva v roce 2018„Dodávky v podobných případech trvají zhruba tři roky, což znamená, že kontrakt bychom měli podepisovat v roce 2018. Do konce letošního roku by měla být na sto-le kompletní zpráva o tom, co je všech-no na trhu. Právě průmyslový den nám umožnil získat konkrétnější přehled o tom,
31A report 12/2016 31A report 12/2016 TECHNIKA A VÝZBROJ30 A report 12/2016
CZ Bren 2 je útočná puška nové ge-nerace z řady služebních zbraní CZ. Byla navržena pro nejnáročnější
uživatele z řad speciálních a ozbrojených složek operujících kdekoliv ve světě. Dnes je Bren používán ozbrojenými a bezpeč-nostními složkami ve 42 zemích světa. Systém zbraně je založen na osvědčeném odběru prachových plynů z hlavně s mož-ností třístupňové regulace pístového me-chanismu. Zbraň je extrémně spolehlivá a odolná za všech podmínek a vyznačuje
se vysokou přesností a životností. Má níz-kou hmotnost a kompaktní rozměry pro rychlou a pohodlnou manipulaci. Ovládací prvky zbraně jsou oboustranné. Ergono-mie je detailně propracovaná, což zaručuje vynikající chování při střelbě. Použité ma-teriály na zbrani mají zvýšenou odolnost proti hoření, jsou nárazuvzdorné a vysoce odolné proti mechanickému poškození. Základní rozebrání a složení zbraně pro běžnou údržbu lze provést bez použití ja-kýchkoliv nástrojů.
V AČR od roku 2010Ministerstvo obrany ČR pro potřeby Armá-dy ČR objednalo v roce 2010 v prvním kole 7 937 pušek CZ 805 Bren za 1,2 miliardy Kč. Téměř všechny zbraně byly dodány s pů-vodní zásobníkovou šachtou a originálními průhlednými zásobníky. Původní zásobní-ková šachta CZ 805 Bren dokáže využívat jen originální zásobníky České zbrojovky, nebo zásobníky německé firmy Heckler & Koch (puška G36). Posledních 200 kusů první sé-rie získalo nové MC šachty pro STANAG zá-sobníky (do konce roku 2013). Se zásobní-kovou šachtou typu MC se počítá i u druhé várky 9 500 pušek CZ 805 Bren, které mají být dodány Armádě ČR do roku 2020. Cena druhé objednávky dosahuje 1,1 miliardy Kč.
Vylepšení na základě zkušeností Palebný mechanismus CZ Bren 2 využívá osvědčený způsob odběru plynů z hlav-ně. Pístový mechanismus má třístupňo-vou regulaci. Hlavním známým rozdílem oproti předchozí verzi je výrazný pokles hmotnosti. Zkrácená CZ 805 Bren A2 (hla-veň 280 mm) bez mířidel a zásobníku váží 3,39 kg. Hmotnost CZ 805 Bren A2 s plným zásobníkem a řemenem je 4,1 kg. Novější CZ Bren 2 (hlaveň 280 mm), bez zásobníku a kovových mířidel, má hmotnost 2,86 kg, s prázdným zásobníkem a kovovými mířidly 3,06 kg. U zkrácené verze (hlaveň 206 mm) to je 2,76 kg, resp. 2,99 kg. Rozdíl ve hmot-nosti CZ 805 a CZ Bren 2 tak dělá více než 0,5 kg. Rozměrově jsou obě zbraně podob-né a prakticky beze změny. Tělo zbraně je u CZ Bren 2 o 10 mm kratší. Výrazným
CZ Bren 2
Vývoj technologií i zbraňových systémů jde kupředu a týká se to i osobních zbraní. Zavedením první generace unifikovaného modulárního systému CZ Bren se zvýšila bojeschopnost jednotlivců i jednotek Armády ČR. Už v roce 2011 využívali útočné pušky CZ Bren vojáci v zahraniční operaci na území Afghánistánu. Zatížení zbraně v rozdílných klimatických podmínkách i bezprostřední reakce vojáků na její schopnosti vedly Českou zbrojovku k vylepšení jejích vlastností. Právě na základě zkušeností ze zahraničních operací a z výcviku vojáků vyvinula Česká zbrojovka druhou generaci moderní automatické útočné pušky – CZ Bren 2, označované též jako CZ 806.
krokem vpřed je i propracovaná pažba s er-gonomickou lícnicí a vyměnitelnou pryžo-vou botkou. Novinka dostala také novou teleskopickou pažbu. Díky ní si mohou vo-jáci nastavit délku zbraně třeba podle toho, jestli mají na sobě neprůstřelné vesty.
Zdvojené vypouštění závěruBren 2 rovněž opustila kontroverzní systém dvouranné dávky. Nyní přepínač umožňuje střelbu po jednotlivých ranách nebo au-tomaticky. Přepínač je oboustranný. Dal-ším důležitým prvkem je zdvojený ovladač vypouštění závěru. Vypouštění závěru lze ovládat mechanismem v lučíku (u zásob-níku) a nad lučíkem. Kolébkové vypouštění zásobníku je umístěno v dosahu ukazováčku na zásobníkové šachtě. Napínací páka je ne-závislá, při střelbě se tak na rozdíl od CZ 805 Bren nepohybuje. Páka umožňuje doražení závěru. Zbraně jsou do české armády do-dávány včetně příslušenství, které zahrnuje optické přístroje, taktické nože, přepravní obaly, soupravy nářadí pro zbrojíře a sady náhradních dílů. Dodáno bude i 800 kusů granátometu CZ 805 G1 včetně příslušenství.
Brigáda rychlého nasazeníO novou verzi se zajímají speciální jednotky států NATO a v několika zemích se již konalo
úspěšné testování. „Využití zbraně CZ 805 Bren A1/A2 pro potřeby AČR se odhaduje v horizontu dvaceti a více let. V návaznosti na potřeby aktivní zálohy a personální do-plnění útvarů bude pokračovat dovyzbro-jení české armády i v příštím roce,“ uvedl náčelník Generálního štábu Armády České republiky armádní generál Josef Bečvář. Nové zbraně budou podle Bečváře určeny především pro bojové jednotky, vybavena jimi bude hlavně 4. brigáda rychlého nasa-zení. Postupně by Breny všech modifikací měli dostat všichni vojáci včetně příslušníků aktivní zálohy.
Charakteristické vlastnosti
z Systém zbraně je založen na osvědče-ném odběru prachových plynů z hlavně
s možností třístupňové regulace pístové-ho mechanismu.
z Extrémní spolehlivost a odolnost zbraně za všech podmínek.
z Vysoká přesnost a životnost. z Nízká váha a kompaktní rozměry pro rych-lou a pohodlnou manipulaci se zbraní.
z Oboustranné ovládací prvky zbraně. z Detailně propracovaná ergonomie s vy-nikajícím chováním při střelbě.
z Použité materiály na zbrani jsou nehoř-lavé, případně mají zvýšenou odolnost proti hoření, jsou nárazuvzdorné a mají vysokou odolnost proti mechanickému poškození.
z Základní rozebrání a složení zbraně pro běžnou údržbu lze provést bez použití jakýchkoliv nástrojů.
Text: Michal Voska, foto: archiv CZUB
Nová útočná puška z České republiky se brzy zařadí do výzbroje AČRA fakta
CZ 805 BREN A2 vs. CZ BREN 2 (CZ BREN 806) CZ 805 BREN A2 CZ BREN 2Ráže 5,56 x 45 mm 5,56 x 45 mmDélka hlavně 280 mm 280 mmPočet drážek — 6Stoupání drážek — 178 mmHmotnost bez zásobníku a mířidel 3,39 kg 2,86 kgHmotnost s mířidly a prázdným zásobníkem — 3,09 kg
Délka se vztyčenou pažbou/sklopenou pažbou 780 mm/580 mm 750–798 mm/570 mm
Šířka se vztyčenou pažbou/sklopenou pažbou 112/77 mm 140/80 mmKapacita zásobníku 30 30Účinný dostřel 300 m 300 m
Kadence 760 ran/min 850 +− 100 ran/min
Životnost hlavně 20 000 ran 20 000 ranMateriál těla dural dural
A report 12/2016 33A report 12/2016 32 Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM A report 12/2016
Prostředek EKV se již nachází v ope-račním použití u amerického systému protiraketové obrany GMD (Ground-
-based Midcourse Defense system), kon-krétně je umístěn v hlavicích antiraket GBI (Ground Based Interceptor) startujících z podzemních sil na základnách Fort Greely na Aljašce a Vandenberg v Kalifornii. Přibliž-ně 1 400 mm dlouhý a 66 kg vážící EKV je opatřen kryptonem chlazeným multispekt-rálním senzorem, čtyřmi bočně umístěnými manévrovacími motory, inerciálním navigačním systémem a řídicí jednotkou, takže jeho autonomní naváděcí systém do-káže nalézt bojové hlavice nepřátelských balistických raket, rozlišit je od falešných cílů a následně se na jednu konkrétní hla-vici navést tak, aby ji zničil nebo vyřadil z činnosti pouze svou dopadovou energií. Firma Raytheon má dnes ve svém portfo-liu celkem tři koncové prostředky k niče-ní balistických raket. Kromě EKV se jedná o prostředek určený pro námořní rakety Standard Missile-3 (SM-3), přičemž tento zbraňový systém (s nejnovější řízenou stře-lou SM-3 Block IIA) pak bude tvořit i klíčový prvek amerického protiraketového systému v Evropě, určeného pro boj s balistickými
raketami nejen krátkého, ale i středního doletu (dosah 3 500 až 5 000 km). Třetím ničivým prostředkem od zmiňovaného vý-robce je vylepšený typ pro pozemní antira-kety GBI označovaný jako RKV (Redesigned Kill Vehicle), s lepšími vlastnostmi, vyšší spolehlivostí a nižší pořizovací cenou než EKV.Do současné doby provedly podle úda-
jů výrobce prostředky pro námořní rakety SM-3 a standardní EKV z raket GBI již více než 35 úspěšných zničení cvičných cílů mimo zemskou atmosféru. Raytheon ale od srpna roku 2015 pracuje ještě na čtvr-tém typu známém jako MOKV (Multi-Ob-ject Kill Vehicle), konstruovaném tak, aby jedna raketa GBI mohla nést větší počet MOKV a působit tak proti balistickým rake-tám nesoucím v bojové části větší množství samostatně manévrujících hlavic. Progra-mu MOKV se ale kromě Raytheonu účastní i konkurenční firmy Lockheed Martin a Bo-eing. Každá ze tří společností obdržela od agentury MDA po deseti milionech USD na zahájení vývojových prací.
Michal ZDOBINSKÝ Kresby a foto: Raytheon
Protiraketová obrana pokračuje i dalšími testy EKV
G-BKF (Geschütztes BergeKranFahrzeug, tedy obrněné vyprošťovací jeřábové vozidlo), vyvinuté pro potřeby Bundeswehru, je speci-álně navrženo tak, aby mohlo vyprošťovat a táhnout novou, nedávno do služby zařaze-nou generaci strojů. Jedná se zejména o ně-které těžké velitelské a štábní automobily, kolové obrněné transportéry a balisticky zo-dolněná logistická vozidla tzv. kategorie mul-tilift. Kromě toho mohou stroje G-BKF zabez-pečovat jejich základní opravy a využívat svůj jeřáb ke zdvihání břemen (např. při instalaci nebo snímání jednotlivých segmentů modu-lární balistické ochrany).Automobil G-BKF využívá podvozek řady
LTM se znakem náprav 8×8×8, tedy poho-nem i řízením všech kol (natáčení zadních náprav je volitelné a probíhá v závislosti na rychlosti vozidla a volbě jednoho z pěti programů řízení). Pohonnou jednotku tvo-ří dvanáctilitrový vznětový řadový šesti-válec D946TI o nejvyšším výkonu 400 kW při 1 900 ot/min a o maximálním točivém momentu 2 600 Nm. Automatické převo-dové ústrojí ZF TC-Tronic HD má celkem 14 rychlostních stupňů – 12 vpřed a dva vzad. Limitní rychlost na zpevněné komuni-kaci je 80 km/h. Vysokou průchodivost těž-kým terénem umožňují pneumatiky typu 445/95 R 25 174 F se systémem centrálního dohušťování, které jsou pro případ defektu nebo poškození střelbou či blízkou explozí navíc osazeny dojezdovými vložkami.Hlavní důraz byl kladen na zajištění vy-
soké míry bezpečnosti osádky, která sedí v kabině ze zdvojené pancéřové oceli. Stejně tak je zajištěna i budka obsluhy je-řábu, tentokrát ovšem zhotovená z kera-mických kompozitových materiálů. V obou případech výrobce nesděluje konkrétní údaje, pouze konstatuje, že ochranné prvky splňují normy NATO STANAG 4569 a AEP-55. Kabina řidiče byla také prodlou-žena o 250 mm, což vytvořilo odpovídající prostor pro montáž spojovacích prostřed-ků a uložení zbraní, munice a osobního
vybavení přepravovaných vojáků. Do ka-biny je možné v případě zájmu konco-vého zákazníka umístit i filtroventilační jednotku chránící osádku před účinky ra-diačního, chemického nebo biologického zamoření.Poškozenou či jinak nepojízdnou techni-
ku do hmotnosti až 16 t je možné odsouvat pomocí ramena s vlečnou vidlicí. Připojo-vání tažených vozidel se provádí prostřed-nictvím standardizovaných ok a speciálních adaptérů. Při manipulaci s přepravovaným nákladem asistuje osádce G-BKF pár navijá-ků Rotzler Treibmatik instalovaných v zadní části účelové nástavby – první TR 200 s taž-nou silou 200 kN a ocelovým lanem dlou-hým 75 m dokáže navíjet rychlostí 25 m/min; druhý TR 80 má 49metrové lano, výkon 80 kN a rychlost 27 m/min. Pokud obslu-ha navijáků použije převážený kladkostroj, síla tahu se zdvojnásobí. Kromě toho se dá menší z navijáků odmontovat a jeřábem přesunout před kabinu, kde se opět zapojí. Tím získá vozidlo G-BKF důležitou schop-nost sebevyproštění v případě zapadnutí. Obě zařízení se řídí z budky jeřábu nebo vý-nosným dálkovým ovládáním. Ke stabilizaci stroje během procesu vyprošťování slouží dvě výsuvné podpěry.
Rameno jeřábu je teleskopické v rozsahu 7–20,9 m. Tvoří ho tři výsuvné sekce s otoč-nou základnou a pouzdrem, ovládané systé-mem LICCON (LIebherr Computer CONtrol). Při délce 7 m lze zdvihat maximálně 22,8tu-nové břemeno a pokládat jej do vzdálenos-ti 4,5 m od vozidla. Pokud dojde k vysunutí ramene na délku 20,9 m, tak se tyto hodno-ty změní na 5 t nákladu a vzdálenost 18 m. Rameno se otočí v azimutu 360° během při-bližně 2,5 min, roztažení do plné délky zabe-re asi 50 s. Elevace z polohy –3° do 80° trvá zhruba 40 s. I když je možné používat jeřáb bez jakékoli předchozí přípravy, při zdvihání těžších nákladů se rovnováha udržuje vysu-nutím čtveřice podpěr.Do návrhu vozidla G-BKF se výraznou
měrou promítly zkušenosti Bundeswehru z nasazení v zahraničí, ale také snaha o co možná největší využití již existujících komponentů z civilního trhu. To samozřej-mě nejen snižuje cenu výsledného pro-duktu, ale především výrazným způsobem zlevňuje výcvik obsluh strojních zařízení i řidičů, což je dnes pro řadu armád důleži-tým, ne-li přímo klíčovým kritériem.
Dušan ROVENSKÝ, foto: Liebherr a Rheinmetall
Vyprošťovací automobil G-BKFLetošní výstava Eurosatory přinesla kromě řady novinek v oblasti bojových vozidel také několik zajímavostí v kategorii podpůrných a zabezpečovacích prostředků. A právě jednou z takových se stal vyprošťovací automobil G-BKF, vzniklý spoluprací firem Liebherr-Werk Ehingen GmbH a Rheinmetall.
Techniku do hmotnosti až 16 t lze ke stroji G-BKF připevnit pomocí ramena s vlečnou vidlicí dvěma způsoby – buď k přednímu tažnému oku…
…nebo uchycením za zadní kola.
Firma Raytheon spolu s americkou agenturou protiraketové obrany MDA uskutečnila v závěru ledna další test upraveného koncového prostředku EKV (Exoatmospheric Kill Vehicle), vyvinutého pro ničení balistických raket protivníka mimo zemskou atmosféru. Při této zatím poslední zkoušce se ověřovaly parametry naváděcího systému EKV při procesu zachycení a sledování cíle bez toho, aby EKV cíl zasáhl.
Umístění standardního prostředku EKV v hlavici antirakety GBI
Tři typy prostředků určených k ničení cílů vlastní kinetickou energií: EKV,
typ pro SM-3, a MOKV. Titulní kresba zachycuje prostředek RKV.
35A report 12/2016 35A report 12/2016 TECHNIKA A VÝZBROJ34 A report 12/2016
PTŘS KornetProtitanková řízená střela (PTŘS) Kornet vstoupila do výzbroje ruské armády v roce 1998. Střelu lze umístit na vozidla nebo odpalovat z přenositelných kompletů. Více než 35 000 střel Kornet se dostalo do vý-zbroje dvaceti zemí. Kornety najdeme ve výzbroji irácké armády, Íránu nebo Sý-rie. Střely využívají i teroristické organizace Hizballáh a Hamás – ty je pravděpodobně získaly ještě před válkou od syrské armády. Islámský stát mohl střely získat z vyrabova-ných skladů irácké nebo syrské armády, pří-padně na černém trhu se zbraněmi. Rusko dodalo syrské armádě v posledních letech například 1 000 střel Kornet.Dolet střely Kornet je 5 500 m, ve verzi
Kornet-EM až 8 000 m. V základní verzi je tan-demová hlavice schopná prorazit údajně
1 000 až 1 200 mm válcovaného homogen-ního pancíře RHAe (Rolled Homogeneous Armour equivalency). Případný reaktivní pancíř (ERA) tanku vyřadí z provozu men-ší nálož tandemové hlavice střely. Exportní verze Kornet-E probije až 1 200 mm RHAe.Kumulativní nálož střely Kornet probíjí
pancíř úzkým proudem horkého plazma-tu. Uvnitř tanku ale plazma ničí/zabíjí jen ve směru průniku. Pokud se členové posád-ky nenacházejí ve směru paprsku, vyváznou většinou jen s lehkým zraněním. Neplatí to však v případě, kdy plazma zasáhne mu-nici, palivo nebo hořlavou kapalinu hydrau-liky. Je například znám případ z roku 1997, kdy dva izraelské tanky do boků věže (v po-zici velitel) zasáhly PTŘS. Při útoku byl za-bit jeden tankista, ale celá posádka obou tanků, leč zraněná, přežila. Řidiči dokonce vyvázli bez zranění.
AbramsIrácké jednotky nakoupily od Spojených států 140 tanků M1A1 Abrams. Irácké tanky tedy nemají nejmodernější pancíř z ochu-zeného uranu – ten je dostupný až od verze M1A2.Tloušťka čelního pancíře korby tanků
Abrams dosahuje fyzicky 700 mm. Nejedná se však o hodnotu RHAe, ale o skutečnou tloušťku. Skutečná odolnost tanku Abrams vyjádřená pomocí referenční hodnoty RHAe je utajovaná. Balistickou ochranu kor-by zvyšuje i konstrukční uspořádání. Řidič tanku M1A2 Abrams se nachází v pololežící poloze uprostřed a vedle něj jsou palivové nádrže zvyšující balistickou odolnost tanku.Horní část trupu chrání pancéřová des-
ka o síle 50,8 mm. Horní bok korby chrání pancíř o tloušťce 70 mm, dolní a zadní část kryjící motorový prostor pancíř o tloušťce 20 mm. Dodatečnou a volitelnou ochranu boků zajišťují přídavné balistické modu-ly s reaktivním pancířem (ARAT I/II). Čelní pancíř věže (od verze M1A1) má tloušťku 900 až 960 mm a boky věže 370 až 400 mm.
Bitva o Mosul: Na konci října ruská média informovala o zničení iráckého tanku M1 Abrams ruskou raketou 9M133 Kornet. Avšak slova o „zničení“ tanku je třeba brát s rezervou – je klidně možné, že posádka přežila a tank byl opraven.
Je třeba si uvědomit, jak velkou roli hraje úhel zásahu tanku. Při zásahu bočního pan-cíře věže pod úhlem 30° od podélné osy tanku musí protitanková zbraň překonávat 740 mm pancíře. Odolnost tanku Abrams zvyšuje munice nacházející se mimo pro-stor posádky. Celkově 36 ks munice v tanku Abrams je uloženo ve dvou pancéřových boxech (2x18 ks munice) v zadní části věže. Munice je od prostoru posádky oddělená pancéřovou přepážkou, která se otevírá jen při nabíjení.Muniční prostor je pak z horní strany
kryt pouze panely (blowout panels), které slouží de facto jako přetlakový ventil při ex-plozi munice. Přepážka má větší odolnost než vrchní panely. Při zásahu munice tedy exploze prorazí slabší horní panely a jde bezpečně mimo prostor posádky. Hasicí systém tanku by měl také zajistit přežitelné prostředí v prostoru posádky.Podle Jaroslawa Wolskieho, polského od-
borníka na tankovou techniku, neexistuje protitanková zbraň, ať už kumulativní nebo podkaliberní, která pronikne nejsilnějším čelním pancířem M1A2 Abrams. To pla-tí však u amerických tanků, jejichž pancíř je vybaven ochuzeným uranem. Nejsilněj-ší částí předního pancíře údajně odolají i podkaliberním střelám z ruských 125mm tankových kanónů.V případě iráckých tanků M1A1 Abrams
(bez pancíře z ochuzeného uranu) je znám minimálně jeden případ, kdy čelní pancíř věže překonala ruská PTŘS Kornet.O celkové odolnosti tanku Abrams se dá
dozvědět ze vzorku 47 útoků na americ-ké tanky v Iráku mezi roky 2004 až 2008. I přes použití moderních zbraní, jako jsou střely s tandemovou hlavicí PG-7V nebo PG-29V, byl Abrams pouze ve 2 % přípa-dů zničen (resp. nevyplatilo ho se opravit) a v 15 % případů bylo nutné tank evakuovat odtahovým vozidlem. Ke zranění posádky, a to i v případech, kdy nedošlo k penetraci pancíře ( jeden z osádky se nacházel na-příklad v poklopu), došlo v 36 % případů. K těžkému zranění nebo smrti pak došlo při sedmi útocích (15 % případů).
VideoZ inkriminované události existuje video ukazující zásah tanku Abrams střelou Kornet do zadní části věže. Jako u každého tanku je zadní část věže jen slabě pancéřo-vaná, neboť největší riziko pro tank přichází z přední polosféry.Zásah prorazil zadní pancíř a zapálil
munici uloženou ve dvou boxech. Po vý-buchu pancíře správně odletěly speciální vrchní panely a munice začala následně explozivně hořet. Z videa není patrné, zda se exploze dostala až do prostoru posád-ky – pancéřová přepážka je navržená tak, že požáru munice odolá. Nicméně kumu-lativní paprsek střely mohl projít zadním pancířem, municí a propálit také přepážku dělící munici od prostoru posádky. V tom případě byl osud posádky tanku zpečetěn.Při zásahu do zadní části věže by byl z boje
vyřazen jakýkoliv tank, a to i při použití
starších PTŘS nebo dokonce RPG. Podob-ný zásah neustojí ani nový ruský tank T-14 Armata, který má munici uloženou ve stej-ném místě. Nicméně posádka tanku T-14 se-dící v přední pancéřové kapsli má v podob-né situaci rozhodně větší šanci na přežití.V každém případě se moderní PTŘS stá-
vají čím dál větší problém. Odpovědí na mo-derní PTŘS jsou především aktivní systémy ochranu tanků, jako je izraelský Trophy. Izraelský systém již mnohokrát ukázal své kvality v ostré akci, když zničil nejrůznější typy PTŘS i střely reaktivních granátometů. O zavedení systému Trophy pro své tanky uvažuje také americká armáda.Jedinou nevýhodou Trophy je velká
cena. Podle izraelských médií těžká verze Trophy (850 kg) pro tanky Merkava 4 stojí 300 000 dolarů.
Připravil Jan Grohmann, foto: US Army a Public domain
M1 Abrams vs. ruská střela Kornet
36 A report 12/2016 37A report 12/2016
Celý závod je koncipován jako 48hodi-nový intenzivní výcvik bez možnosti spánku, kdy úkolem patroly je pod
taktickým námětem plnit úkoly zaměřené na jednotlivé druhy vševojskových příprav. Náročnost této soutěže dokresluje počet odstoupivších týmů, který čítá bezmála po-lovinu z celé startovní listiny. Táborský tým
tentokrát vybojoval bronzovou medaili, tedy velice slušný výsledek.„Zaměřte se na navigaci v obtížném teré-
nu a trénujte s velkými batohy a adekvátní zátěží,“ tyto rady během přípravy na sou-těž jsme slyšeli od npor. Daniela P. rela-tivně často. Další pamětník předešlého závodu čet. Josef H. dodává: „Nebude to
lehký, hodně nachozených kilometrů, málo spánku a spousta fyzicky náročných úkolů. Hlavně neustále dodržujte hard routine, za všech okolností,“ dodává rtm. Marián Š. Tyto věty slyšíme ze všech stran od těch, kteří si cvičení již vyzkoušeli na vlastní kůži. Začíná na nás doléhat trochu nervozita, ale hlavně zvědavost, jak si náš tým letos povede.Je sedm hodin ráno místního času. Vý-
křiky povelů v angličtině občas přeruší ranní tichou oblohu. Česká patrola 42. me-chanizovaného praporu Svatováclavského z Tábora zahajuje jednu z nejtěžších vo-jenských soutěží na světě. „Stát“, „kontrola materiálu“, „přesuňte se tímto směrem“ to je výčet nejčastějších povelů, které slyší-me přeložené od našeho velitele. Tímto úvodem začíná naše účast na Cambrian
Patrola 42. mechanizovaného praporu se ve Walesu zúčastnila prestižního soutěžního cvičení Cambrian Patrol 2016
Cambrian Patrol je prestižní vojenské cvičení, kterého se účastní více než sto týmů z celého světa již od roku 1959 a které se odehrává v britském vojenském prostoru v oblasti cambrianských hor ve Walesu. Prostor, kde mimo jiné mají výběrové řízení i elitní jednotky SAS. Jedná se zároveň o soutěž, jejímž cílem je prověřit základní vojenské dovednosti, schopnost spolupráce v týmu, fyzickou a psychickou zdatnost a v případě zahraničních hlídek v neposlední řadě i anglický jazyk.
Patrol 2016. Po kontrole povinného mate-riálu, který se zbraní dohromady váží bez-mála padesát kilogramů, vyrážíme na další stanoviště, kde velitel obdrží bojový rozkaz velitele roty a následně nám vydává pokyny ke zpracování plastického stolu, tak aby mohl zplánovat vlastní operaci. Na vytvo-ření plastického stolu jsme se důsledně připravili již před soutěží. Veškeré pomůc-ky, které bychom mohli na jeho vytvoření použít, jsme si zabalili a vložili do velkého batohu. Je tu ale malý háček, po kontrole materiálu nám velký batoh sebrali, tudíž se musíme spolehnout na vlastní improviza-ci. To je ale věc, kterou český voják ovládá přímo mistrně. A na výsledném hodno-cení je to znát. V součtu s velice dobrým přednesem velitele patroly při vydání bojo-vého rozkazu sklízí náš plastický stůl úspěch a dostáváme za něj extra deset bodů navíc.To už je tady ale další úkol. Průzkum
nepřátelských pozic s cílem potvrdit jejich přítomnost v prostoru nasazení. Koukám na hodinky, které ukazují osm hodin. Již dvě hodiny je tma a my máme za sebou téměř deset kilometrů pěšího přesunu. Jediné, co je vidět, je obraz skrz noční vidění. Samotný pohled není moc povzbudivý, kopce s přík-rými svahy, vodní toky, které jsou co chvíli vylité mimo svoje koryto, kamenité cesty často zaplněné vodou tak, že člověk už ne-rozezná, jestli se stále jedná o cestu nebo potok. Travinami zarostlé louky, které se na první pohled zdají jako ideální místo pro přesun, ale realita je odlišná. Terén je natolik podmáčený, že po několika stovkách metrů v tomto terénu, kdy se co druhý krok noha zaboří po koleno do bahnité vody, je člo-věk vyčerpaný tak, že spílá sám sobě, zda byl dobrý nápad se dobrovolně přihlásit na toto vojenské mezinárodní cvičení. Sta-čí ale pohled na ostatní členy osmičlenné patroly, kteří neúnavně postupují vpřed a je jasné, že pokud má 42. mechanizovaný prapor po devíti letech opět dojít do cíle s nějakým oceněním, tak jedině s těmi, kte-ré má kolem sebe. Po průzkumu nepřátel-ských pozic je nutné zjištěné informace pře-dat nadřízenému, nicméně cesta k němu vede přes sedmdesáti pěti metrovou vodní překážku. Začíná svítat. Není čas, pokud má naše patrola využít zbytky tmy, je potřeba vydat rychle nejnutnější rozkazy, připravit materiál a sebe na vstup do vody a po jed-notlivých sekcích pod vzájemným krytím ledovou lázeň překonat. Svítání nás vítá již na druhém břehu, kde je potřeba se pře-vléci do suchého oděvu a vyrazit směrem k cíli. Po několika kilometrech se tak stane. To ale zdaleka není všechno. Zde je k dis-pozici přibližně hodina času na obnovu bo-jeschopnosti, zpracování hlášení z průzku-mu, obdržení dílčího rozkazu, naplánování dalšího postupu a po necelé hodině znova vyrazit za krásami britského království.Po dalších pěti kilometrech s třice-
ti pěti kilogramy na zádech se setkáváme s britským vojákem v oděvu proti zbraním
Zde velitel obdrží další rozkazy týkají-cí se přepadu budovy s následným zaje-tím hledaného teroristy. Jedná se o jednu z nejtěžších soutěží na světě. Její absolvo-vání pro většinu britských vojáků znamená služební postup v kariéře, takže na první po-hled zdánlivě jednoduchý úkol se po chvíli mění ve fyzicky velice náročnou zkoušku. Agent, který nás měl dovést na dohled k objektu, nás schválně vede tím nejhor-ším terénem, který k dané budově vede a navíc nám neustále utíká, tudíž musíme nasadit opravdu vysoké tempo, abychom mu všichni stačili. Vše se navíc odehrává již se simulačními zbraněmi a ochrannými pomůckami, které mimo jiné obsahují celo--obličejovou masku znesnadňující dýchání. Konečně jsme u objektu. Zde na nás čeká další agent, který nám předává informace o krycí palbě v náš prospěch. Proudy kulometných svítících střel letí-
cích několik metrů nad našimi hlavami, zá-blesky osvětlovacích raket na nočním nebi, výbuchy granátů vybuchujících pár metrů od nás, přerušované pouze hlasitými povely velitele během celé akce. Povedlo se, zaja-tec je v našich rukou a bez vlastních ztrát se vydáváme zpátky do výchozího bodu, kde předáváme zajatce zpravodajskému důstoj-níkovi k výslechu. Čeká nás poslední úkol, vytěžení z průběhu závodu na základně. Z posledních let jsme ponaučení a v pře-topené místnosti nevyužíváme připravená pohodlná křesla a celý proces absolvujeme ve stoje. Je to poslední test, zda i po tak ná-ročném výcviku jsme schopni zůstat vzhůru a neusnout. Závod je u konce. Jaká to úleva. Zvládli jsme to.Patrola byla složena z příslušníků prů-
zkumného týmu a skupiny odstřelovačů. Tedy toho nejlepšího, co Svatováclavský prapor má. V týmu měl dokonce pamětníka z minulé účasti, který posledně vybojoval stříbro. Nezbývá než zakončit jeho slovy: „Příště si přijedeme pro zlato!“
Text: npor. Lukáš Cimbůrek, foto: Zdeněk Koza
hromadného ničení a s plynovou maskou. Vydává nám instrukce k překonání konta-minovaného prostoru. Následuje samot-ný přesun, reakce na zamoření a odchod z nebezpečného prostoru. Naštěstí se jed-ná pouze o cvičení a po vlastní dekontami-naci můžeme pokračovat v plnění úkolu, nutno říci již bez adekvátní ochrany proti otravným látkám, většině se totiž igelitové pláštěnky a návleky na nohy vinou taktické výstroje roztrhaly.Nasedáme do britských obrněných vozů
Foxhound, které nás odvážejí neznámo kam. Vozidlo je nesmírně přetopené, ale kýžené-ho alespoň několikaminutového spánku se nedočkáme, řidič je asi bývalý automo-bilový závodník a tak myšlenky na spánek vystřídají myšlenky na to, kde je k dispo-zici ve vozidle nejbližší sáček na zvracení. Po dojezdu nám jsou vydány další úkoly, dojde k rychlému přeplánování a vyrážíme opět na cestu. Stmívá se, proto nasazuje-me přístroje nočního vidění, abychom si vychutnali kopcovitou krajinu i v noci. Další zastávka je na statku z předminulého sto-letí, kde pomocí počítačové techniky velitel a zástupce patroly navádí dělostřeleckou palbu. Cíl je zničen a tak můžou se zbytkem týmu vyrazit na další stanoviště. Tempo se stupňuje a s ním i počet zastávek s dalšími disciplínami. Dostáváme se na místo havá-rie vrtulníku se třemi raněnými. Hlavní bo-jový medik patroly se ujímá své role, třídí raněné a organizuje jejich ošetření. Velitel patroly mezitím organizuje zabezpečení prostoru a následně vyžádání MEDEVACU, tedy leteckého transportu raněných k další-mu ošetření. Zde je potřeba zmínit, že jako figuranti jsou využiti vojenští veteráni po-sledních válečných konfliktů a tak si téměř každý ošetřující vyzkouší nasadit škrtidlo na opravdový pahýl zkrvavené ruky nebo nohy. Po vyřešení situace dostáváme nové instrukce a přesunujeme se na další bod vzdálený asi tři kilometry.
bronzováTáborská hlídka
38 A report 12/2016 39A report 12/2016
V tomto oboru je potřeba se neustále zdokonalovat. Platí zde přímá úměra. Čím více odpotápěných hodin, tím
více zkušeností a větší spolehlivost. Méně zkušený potápěč se o sebe bojí a potřebuje nad sebou dohled.
Fyzička na prvním místě„Při potápění v noci nebo při ztížené vidi-telnosti pracuje psychika na plné obrátky,“ vysvětluje praporčík Strejc a dodává, že vý-znamnou roli hraje i dobrá fyzická kondice. Činnost pod vodou, kdy teplota vody dosa-huje 4°C, je velmi náročná. „Člověk na sobě musí pracovat i v tomto směru. Potápěč-ské práce jsou především dřina. Výcvik trvá tři týdny, ponory probíhají každý den, a k tomu je potřeba si udržovat kondičku,“ dodává praporčík.Pravidelné cvičení potápěčů se odehrává
několikrát ročně a tentokrát se jej pod ve-dením potápěčského zkušebního komisaře praporčíka Michala Strejce účastnili potápěči obou ženijních praporů 15. ženijního pluku.
vodní překážky, kde zabezpečují záchran-né a vyprošťovací práce nebo průzkumné práce pod vodou,“ pokračuje praporčík. „Ale mohou je využít i při živelných pohro-mách, jako tomu bylo například v roce 1997 na Moravě a 2002 v Čechách.“
Nic se nesmí podcenitKaždému ponoru předchází celá řada opat-ření, od poučení o bezpečnosti, přes sezná-mení se s úkoly dne, pomoci kolegů při oblé-kání až po zdravotní zabezpečení. To má zde na starosti nadrotmistryně Radka Koukalová z praporního obvaziště 151. ženijního pra-poru Bechyně, která prošla speciálním kur-zem hyperbarického minima.„Před každým ponorem všichni cvičící
projdou kontrolou zdravotního stavu, kdy měříme krevní tlak, puls a zjišťujeme, zda se cítí ten den jít do vody,“ vysvětluje nadrot-mistryně Koukalová. „Nepřípustné je i malé nachlazení nebo rýma, protože zanesené dutiny by mohly poškodit ušní bubínky. Barotrauma nepostihuje pouze ušní bubín-ky, ale poškozuje i další tkáně a orgány, což je způsobené rozdílem tlaků mezi tělesný-mi dutinami a okolním prostředím,“ dodá-vá Koukalová, která je na břehu přítomna po celou dobu. Přihlíží každému vynoření, kdy jí potápěči poklepem rukou na hlavu dávají signál, že je vše OK.
Text a foto: kpt. Jana Sedláčková
v českém moři
Potápěči 15. ženijního pluku se zdokonalovali v zatopeném lomu Svobodné Heřmanice na Bruntálsku
Výcvik je pro vojenské potápěče 15. ženijního pluku velmi důležitý. Za rok by měl být každý z nich alespoň deset hodin pod hladinou. Ti, kteří toto minimum nesplní, nemohou pak být využiti při složitějších úkolech, jako je potápění v noci, pod ledem, v tekoucí vodě nebo v kalné vodě, kde je viditelnost sotva pár centimetrů.
Kontaktní osoba pro zájemceo.z. Ing. Drahomír Kavecký
(personalista)alc.: 973 401 105, mobil: 702 009 385
e-mail: [email protected], [email protected]
Motivační dopis o zařazení do výběru s profesním životopisem, kartou pro výběr a služebním hodnocením 2015 (2016) (výstup ISSP) doručte elektronicky kontaktní osobě nejpozději do 28. února 2017. Žádost musí obsahovat telefonní kontakt.
Předpokládaný nástup na SM 1.4.2017 nebo dle dohody.
Služební místa nepodléhají výběru osobdle směrnice NGŠ čj. 430-1/2015-2230 ze dne 30.6.2015. Do výběru se mohou hlásit i zájemci, kteří splňují podmínky pro jmenování do stanovené hodnosti.
CIMIC / PSYOPSCIMIC / PSYOPSVelitel 103. centra CIMIC/PSYOPS nabízí tato volná systemizovaná místa:
specialista (v hodnosti nadrotmistra) u střediska PSYOPS
Požadavek:Znalost AJ SLP 2222, předpoklad pro získání OFO na stupeň “Tajné”, pokročilé znalosti v počítačových programech balíčku ADOBE a SONY, základy malování (výhodou jsou dovednosti v rámci výtvarného směru).
mladší specialista (v hodnosti rotmistra) u střediska PSYOPSPožadavek:Praxe u vojsk minimálně 2 roky, znalost AJ SLP 2222, znalost jiných jazyků výhodou, předpoklad pro získání OFO na stupeň “Tajné”.
náčelník pracoviště KIS(v hodnosti nadrotmistra) Požadavek:Praxe u vojsk minimálně 2 roky, znalost AJ SLP 2121, předpoklad pro získání OFO na stupeň “Tajné”
Službu u jediného výsadkového praporu AČR v kolektivu výsadkářů motivovaných jako ty. Zahraniční nasazení v místech jako Afghánistán a Mali. Atraktivní výcvik, a to včetně výsadkového se všemi příplatky a výhodami s ním spojenými. V případě zájmu zašli přihlášku do 11. ledna na [email protected] Další info na FB, Wiki a YouTube: „43. výsadkový prapor Chrudim“
VYHLAŠUJE
Výroční tělesné přezkoušení AČR
Uplavat 300 m Překážkové dráhy Běhy a pochody se zátěží Psychotesty
Účastníci výběrového řízení musí mít předpoklad získat v ÚVN lékařské vysvědčení: „A, schopen jako výsadkář“
Procvičovali nejrůznější úkony a činnosti, které potřebují pro svou práci. „Do lomu Svobodné Heřmanice se jezdíme potápět často, je to takové české moře,“ konstatu-je praporčík Strejc. „Díky velké vodní plo-še, viditelnosti na deset metrů a hloubce, která místy dosahuje až třiceti šesti metrů, zde máme pro potápění ideální podmínky.“
Příprava na boj i živelné pohromyPrůzkum dna vodního toku, vyhledávací činnost, úprava terénu, vyzvedávání a pře-prava materiálu pomocí zvedacích vaků, montážní práce s využitím různého nářadí. To vše procvičují potápěči v rámci výcviku a upevňují tak své návyky potřebné při po-tápěčských pracích. Cvičné ponory probí-hají ve dne i v noci, kdy si cvičící musí pora-dit s nulovou viditelností.„Získané dovednosti pak potápěči využijí
v bojové činnosti, například při zabezpečení plaveb bojových vozidel nebo přeprav přes
Potápěči
40 A report 12/2016 na telefonní linceA reportu
Svůj MIG-21PF odlepil od země v půl sedmé večer a s efektním „ohonem“ forsáže zaplul do nízkých mraků. Jeho
úkolem byl nácvik přepadů na další stroj, který byl již před ním. Po obdržení konkrét-ního kurzu a výšky začalo jeho navádění na simulovaného protivníka. V tmavé a ob-lačné noci byl naveden k cíli až do okamži-ku, kdy získal kontakt na obrazovce radio-lokátoru skryté v černém tubusu na palubní desce přímo před ním. Pilot zachytil stroj letící před ním, soustředil se na provedení zteče, zmáčknutí bojového tlačítka odpalu a také včasné provedení odvalu, aby nedo-šlo ke srážce s cílem. Zadaný úkol úspěšně splnil, nastal čas k návratu na letiště. Bylo krátce před 19. hodinou. Povolení k přiblí-žení na přistání obdržel obratem.
Z motoru vyšlehly plamenyPři otáčení na nový kurz ho na palubní des-ce upoutalo červené varovné tablo, které nevěštilo nic dobrého. Pilot rychle projíž-dí všechny přístroje a jeho pohled upoutá budík teploty výstupních plynů, jehož hod-noty začínají stoupat. Požár motoru. Z mo-toru vyrazily plameny. Hlavní příčinou byla technická závada, což prokázala i pozdější expertíza vraku letounu.
Major František Doležal okamžitě hlásí problémy. V tu chvíli se nachází přímo nad Ostravou ve výšce 1 000 metrů. Dostává okamžitý rozkaz – „Proveď katapultáž!“. Pilot v kabině Migu-21 si je však vědom, že pod ním jsou stovky nic netušících lidí, které by mohl ohrozit. Jedná impulzivně, ale s jasným úmyslem – pokusit se vyvést „jednadvacítku“ mimo obydlenou oblast. Vypíná radiostanici, v kabině zůstává sám. Sám se svým svědomím. Pere se s řízením, otáčky motoru padají, letoun ztrácí výšku. Má však jasný cíl – dostat stíhačku co nejdál k Mošnovu. Podaří se mu to. Poslední vy-soký panelák na sídlišti v Ostravě-Zábřehu přelétává „péefka“ ve výšce třiceti metrů.
Katapultoval se, výška byla smrtelnáKdyž major Doležal už neviděl žádná světla pod sebou, pudově zatáhnul za katapultáž-ní madla jeho sedačky. V tuto chvíli byl le-toun asi kolem 70 metrů nad zemí. K tomu, aby katapultáž byla reálná, potřeboval však potřebnou výšku 200 až 300 metrů.„Jednadvacítka“ skončila pět set metrů
od posledních domů. Pilot dopadl poblíž vraku, byl však na místě mrtev. Nedaleko tohoto místa vznikl na památku pomník, který jeho statečný čin připomíná.
V každém pilotovi je kus hrdiny„Pro mě jako pro kluka byly přelety letou-nů naprosto běžnou součástí,“ vzpomíná brigádní generál Jiří Verner. „Tatínek sloužil na letišti v Mošnově, sídlil tam stíhací pluk a na tento okamžik, i když mi bylo teprve čtrnáct, si velmi dobře pamatuji. Určitě jsem vnímal hrdinství toho pilota, který se vy-střelil až v okamžiku, kdy navedl letoun do bezpečné vzdálenosti. Pak už ale neměl výšku, což asi určitě věděl. Vždycky když za-hyne pilot, je to velmi emotivní. Piloti to ale mají asi takto nastaveni všichni. Nemyslím, si, že by se někdo vystřelil bezohledně, za-chránil si tím vlastní život, a přitom věděl, že je nad obydleným prostorem. To je asi v pi-lotech pořád, to se nemění. Vezme to prostě na sebe. Ale nemyslím si, že major Doležal přemýšlel o smrti, to určitě ne. Do poslední chvíle věřil, že to dokáže, i když se stále nižší výškou v skrytu musel tušit, že šance bude malá. Jsem rád, že se jeho hrdinství opět připomnělo, že tady může být jeho dcera. Piloti si tyto tragédie připomínají a nezapomínají na ně, protože mnohé věci se opakují, a z těchto situací je vždy možnost se poučit a dalším může zachránit život,“ dodává generál Verner.
Piloti nezapomínajíPři slavnostním ceremoniálu udělil náměstek ministra obrany Antonín Rada pamětní me-daile armádního generála i. md. a leteckého maršála Karla Janouška osobnostem, kteří se významně zapsali do historie vojenské-ho letectví. Ocenění převzali plukovník v. v. Jaroslav Blinka, brigádní generál v. v. Emil Boček, plukovník v. v. Pavel Budinský, Pavel Holý, podplukovník v. v. Pavel Kvasnica, plu-kovník v z. Jiří Mikulenka, plukovník gšt. v. v. Miloslav Neuberg, plukovník v. v. Jan Novák, plukovník v. v. Jiří Procházka, Jiří Rajlich, plu-kovník v. v. Pavel Švec a Stanislav Vystavěl. Mezi oceněné patří i major František Doležal, za kterého medaili převzala jeho dcera Lenka Sidunová.„Jsem moc ráda, že si na tento okamžik
i po mnoha letech někdo vzpomněl,“ říká Lenka Sidunová. „I když mi v té době bylo patnáct let, pro naši rodinu to nebylo jed-noduché. Proto si tohoto ocenění moc vážím.“
Text a foto: Jana Deckerová
Věřil, že to dokážeZa cenu vlastního života zachránil v Ostravě vojenský stíhací pilot major František Doležal v roce 1974 stovky lidí
Byla to běžná noční letová akce. Major František Doležal byl zkušený vojenský pilot 1. třídy, zástupce velitele 3. letky 8. stíhacího leteckého pluku z Mošnova. Jeho let však skončil 12. listopadu 1974 smrtelnou tragédií.
Nová čerpací stanice je umístěna na místě demolované radiodílny a její poloha zohledňuje umístě-
ní plánovaného parku techniky. V areálu skladu je umístěna budova zázemí čerpací stanice a budova skladu s nakládací ram-pou o rozměru 26,6 × 48,2 m. Mezi těmi-to dvěma objekty je zastřešený prostor pro tankování pohonných hmot se dvěma modulovými výdejními stojany na benzín
Sklad PHMNová čerpací stanice posouvá možnosti obslužnosti a údržby
Výstavba nového skladu automobilních pohonných hmot a maziv na letecké základně Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou, jehož součástí je hala ošetřování automobilní techniky vč. automobilních cisteren a nová čerpací stanice pohonných hmot.
a naftu a dále manipulační plocha. Tři pod-zemní nádrže pohonných hmot (pro naftu a benzín), každá o velkosti 50m3, jsou pod zatravněnou plochou vedle skladů. K se-verní stěně objektu skladů jsou přisazeny nádrže pro odčerpané provozní kapaliny. Dvě nádrže jsou o objemu 750 l a jedna o objemu 2 000 l. K objektu je připojena hala ošetřování cisternové techniky o rozměru 45,5 × 24,5 m. Hala ošetřování techniky má
Mgr. Lenka Marečkováhlavní inspektorka ochrany lidských práv MO
Každoročně slavíme 10. prosinec jako Me-zinárodní den lidských práv. Jaký je jeho vý-znam a hlavní poselství?Tento den se vztahuje k přijetí Všeobecné
deklarace lidských práv Valným shromáždě-ním OSN v r. 1948. Den lidských práv slavíme od roku 1950, kdy byl ustaven na plenárním
zasedání Valného shromáždění OSN. Připo-mínáme si jím přijetí Všeobecné deklarace lidských práv i význam lidských práv a svo-bod pro každý demokratický právní řád.Tato první ucelená formulace základních
práv a svobod je poučením z nelidskosti a hrůz 2. světové války. V pozadí jejího přijetí stálo přání, tehdy sdílené všemi zúčastněný-mi stranami, aby k podobným konfliktům, utrpení a nelidskosti už nedocházelo. A také, že takto formulovaná základní práva a svo-bo dy, za předpokladu plného respektu k nim při tvorbě i aplikaci právních norem, jsou základy fungování práva. Jde o základ kaž-dého moderního demokratického právního státu, ale i samotného právního řádu, celého právního systému, a předpoklad koexistence ve společnosti i ve světě. Základem je úcta k člověku i respekt k našim odlišnostem a je-dinečnosti. Ochrana života, zdraví i osobnosti a jejího rozvoje. Nikoli paraziticky, ale v míru.Pokud tyto základní principy nerespektu-
jeme nebo vykládáme účelově nebo odtr-ženě od jejich významu a smyslu, který do-staly už při své počáteční formulaci, dochází k bezpráví, nespravedlnostem, nepředvída-telnosti a chaosu.Lidská práva zakotvená v Ústavě předsta-
vují hodnoty demokracie a právního státu.
Respekt vůči nim odlišuje demokracie od to-talitárních států, diktatur, formálních demo-kracií. Toto je hlavní poselství Mezinárodního dne lidských práv: uvědomovat si podsta-tu lidskosti, kterou vyjadřují a oživují, a bez nichž by samotná struktura a dělba moci mohla být neživotným, neživotaschopným mechanismem, a od níž odvíjí svou legitimitu i každý demokratický právní stát.Pro ozbrojené síly je ochrana lidských
práv a respekt vůči nim tímto imperativem dvojnásob. Nejen kvůli úctě k zákonům, kte-rá stojí na prvním místě mezi povinnostmi každého vojáka, ale i vzhledem k vyme-zení pojmu obrany, za jejímž účelem byly ozbrojené síly zřízeny. Podle ústavního zá-kona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, patří mezi základní povinnosti státu, vedle zajištění svrchovanosti a územ-ní celistvosti České republiky, mj. i ochra-na jejích demokratických základů. Podle § 2 zák. č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, je obranou státu souhrn opatření k zajištění svrchovanosti, územní celistvosti, ale mj. opět i principů demokracie a právního státu. Za ty je nut-no považovat především hodnotový systém základních práv a svobod, z nichž demokra-tický právní řád vyrůstá.
41
dvě průjezdná stání pro ošetřování techniky a jedno neprůjezdné. V hale je umístěn pě-titunový mostový jeřáb. V nástavbě objektu skladů jsou umístěny lehké sklady, kance-lář, denní místnost, sociální zázemí, šatny, technická místnost a místnost pro umístění kompresoru.
Text: Ernest Pršala, foto: autor
42 A report 12/2016 43
Záznamy historiků podávají svědectví o tom, že po masových demonstracích spojených s pohřbem zavražděného studenta Jana Opletala zde bylo 17. listopadu 1939 bez soudu zastře-
leno devět studentských funkcionářů. „Popraveni tu později byli také mnozí důstojníci z řad domácí odbojové organizace Obrana národa jako například generál Bílý či podplukovník Balabán, a tak lze ve výčtu jmen významných osobností i neméně odvážných a obětavých řadových členů odboje pokračovat,“ vysvětluje vý-znam tohoto pietního místa 1. zástupce náčelníka Generálního štábu generálporučík Jiří Baloun. Celkem tu totiž jen v období od 28. září 1941 do 19. ledna 1942 nalezlo smrt 247 osob.
Úprava pietního místaJsou to právě vojáci, kteří ve spolupráci s VHÚ usilují o přemě-nu nejvýznamnějších částí bývalé jízdárny na důstojný památník. Pochopitelně součinnost tomu poskytují i další subjekty resortu Ministerstva obrany jako například Sekce ekonomická a majetko-vá s Agenturou hospodaření s nemovitým majetkem. „Na základě zpracované studie a uzavřené smlouvy dojde nyní ke zpracování projektové dokumentace,“ upřesnil aktuální kroky generál Baloun a dodal: „Na celou rekonstrukci a úpravy těchto prostor je v armád-ním rozpočtovém plánu vyčleněno cca 8,5 milionu Kč.“ V rámci toho se počítá s úpravou pietních míst v částech, kde obvodové zdi jízdárny dosud nesou stopy kulek. Dále bude předělen prostor jízdárny, čímž vznikne prostor pro instalaci stálé expozice připomí-nající tehdejší události a upraveny budou také prostory původního přístavku, v nichž vznikne nezbytné zázemí.
Zahájení v roce 2017Tyto prostory rovněž projdou rekonstrukcí a budou například osa-zeny replikami původních dveří a oken, které se v důsledku poz-dějších stavebních úprav objektu nedochovaly. „Samotné stavební práce spojené s plánovanou úpravou a rekonstrukcí prostor by měly být zahájeny v průběhu roku 2017 tak, abychom mohli již na pod-zim toho samého roku objekt představit v nové podobě,“ dopl-nil generál Baloun. „Ačkoliv je objekt bývalé jízdárny uvnitř areálu kasáren, počítáme s tím, že kromě vojáků bude možné, po před-chozím dohovoru, prohlídky tohoto památného místa zabezpečit i pro civilní skupiny zájemců,“ shrnul další záměry na využití prostor pověřený ředitel Agentury komunikačních a informačních systémů plukovník František Ridzák, do jehož gesce v současnosti areál ru-zyňských kasáren náleží.
Text a foto: plk. Jan Šulc, Michal Voska
Připomenutí historieJízdárna ruzyňských kasáren, která se stala němým svědkem dějin, se dočká proměny
V areálu ruzyňských kasáren stojí po dlouhé roky tak trochu stranou pozornosti široké veřejnosti němý svědek smutných kapitol naší historie – budova bývalé jízdárny prvorepublikových dělostřeleckých kasáren, kterou nacisté během let okupace proměnili na popraviště. Před jejími zdmi zemřelo v době protektorátu kulkou popravčí čety několik stovek českých vlastenců.
43
Vyzkoušej svůj postřehRozdíly: Chybějící vojáci v pozadí (2x), noha, přidán stejný voják
Bouchá to jak u Verdunu. Právě toto úsloví bylo u nás ještě nedávno velice rozšířené. Přes-tože se do jedné z nevětších bitev první světové války u francouzského města Verdun naši vojáci nezapojili, ovlivnil název tohoto města i v Československu několik generací. O ne-obyčejné krvavosti bitvy o Verdun svědčí mimo jiné skutečnost, že byla označována za ver-dunský mlýnek na maso. Za pouhých deset měsíců na poměrně malém území totiž zahy-nulo sedm set tisíc vojáků.O útoku v oblasti Verdunu začal německý generální štáb uvažovat koncem roku 1915.
Byl to naprosto neočekávaný návrh. Pevnostní systém v této oblasti byl totiž Francouzi považován za nedobytný. A právě v důsledku toho se rozhodli stáhnout od Verdunu znač-nou část sil a z některých pevností dokonce demontovat dělostřeleckou výzbroj. Jakmile německá špionáž zjistila tuto skutečnost, navrhl náčelník německého generálního štábu Erich von Falkenhayn úder právě zde. Sliboval si od toho výrazné zkrácení fronty a v dů-sledku toho i úsporu vojenských sil. Samotný útok začal ve čtyři hodiny ráno 21. února. Jen dělostřelecká příprava trvala více než sedm hodin. Přesto ale Němci postupovali vpřed jen pomalu a za cenu velkých ztrát. Větší problémy na francouzské straně ale vznikly v oka-mžiku, kdy jim začala docházet munice a další zásoby. Postupně, především na pravém křídle, ztratili některé pozice, mezi kterými byla i pevnost Douaumont.A právě z ní se stal symbol této bitvy. Zatímco Francie byla její ztrátou otřesena, německý
tisk velebil toto vítězství. Obranou Verdunu byl pověřen generál Phillipe Pétain, který oka-mžitě přijal nezbytná opatření. Začal maraton nekonečných bitev. Vítězství v této oblasti se začalo klonit na stranu Francouzů až na podzim 1916. Koncem října francouzské jednot-ky dobyly zpět pevnosti Douaumont a Vaux. Poslední ofenzíva skončila 1. prosince 1916. Francouzi při ní získali zpět pevnosti Louvemont a Bezonvaux. V současné době tedy uply-nulo rovných sto let od skončení bitvy u Verdunu.
Připravil: Michal Voska a Vladimír Marek, foto: VHÚ
Naleznete na historické fotografii z první světové války z fronty u Verdunu v Tyrolsku čtyři rozdíly?
recenze
A faktaJízdárna ruzyňských kasáren byla jedním z hlavních nacistic-kých popravišť v Praze. Kromě devíti studentů tu po nástupu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha u jed-né ze zdí četa postřílela i elitní armádní důstojníky. Nacisté tady zavraždili i členy odbojové organizace Obrana národa. V ní působil i otec současného předsedy Slovanského výboru Jan Mynář.
Bohatě vypravená publikace Karel Janou-šek. Jediný československý maršál z pera renomovaného vojenského a leteckého historika Jiřího Rajlicha pojednává o dra-matických životních osudech armádního generála in memoriam RNDr. Karla Janouš-ka (1893–1971), jenž byl za 2. světové války nejvyšším představitelem československé-ho letectva ve Velké Británii.Svou oslnivou vojenskou dráhu jediného
Čechoslováka, který kdy získal maršálskou hodnost (Air Marshal britského královské-ho letectva), zahájil za 1. světové války jako neznámý pěšák rakousko-uherské armády a skončil ji o třiatřicet let později jako uvěz-něný a degradovaný divizní generál armá-dy československé. Krátce po únorovém převratu byl nejprve přeložen do výslužby a později jej Státní bezpečnost vyprovokova-la k pokusu o emigraci, při kterém jej zatkla. V následném vykonstruovaném procesu byl odsouzen nejprve k 19 letům žaláře, později na doživotí. Byl degradován na vojína a při-šel o akademický titul a vyznamenání. Pro-puštěn byl při amnestii v roce 1960. V roce 1968 byl zcela rehabilitován, avšak hodnost a vyznamenání mu navráceny nebyly.Zákopy italské a ruské fronty, boje legio-
nářů na sibiřské magistrále, budování prvo-republikové československé armády a letec-tva, hrdinná epopej československých letců ve Francii a Velké Británii, ale i mocenské boje v osvobozené vlasti a nakonec i žaláře poúnorového Československa, to vše a mno-ho dalšího tvoří kulisy, v nichž se odehrál nevšední příběh československého generála a britského leteckého maršála.
Počet stran: 448, vydalo Nakladatelství JOTA
Text: Michal Voska, foto: Nakladatelství JOTA
Karel Janoušek Jediný československý maršálJiří Ra jlich
44 A report 12/2016 45A report 12/2016
Rušené muzeum mělo mezi svými ex-ponáty také dva americké obojživel-né pásové vyloďovací transportéry
LVT 4 z období 2. světové války. A jeden z nich Vojenský historický ústav Praha na-konec zakoupil. „Vojenský historický ústav získal do sbírky dnes již velmi vzácné vo-zidlo, které se podílelo na řadě zlomových operací 2. světové války a stalo se doslova symbolem vyloďovacích operací 2. světové války a počátku studené války,“ říká ředi-tel Odboru muzeí Vojenského historické-ho ústavu Praha plukovník Mgr. Michal Burian a pokračuje: „V případě LVT jde o vozidlo, které bylo zcela typické pro ti-chomořské bojiště, ale které se rovněž po-dílelo na řadě operací v Evropě, zejména
vojáků (někdy se uvádí 30) nebo 4 000 kg nákladu. Poháněl jej letecký vzduchem chla-zený hvězdicový sedmiválec Continental o výkonu 250 k (stejný byl používán v tan-cích Stuart). Na silnici dosahoval rychlos-ti 32 km/h, na vodě 12 km/h. Zajímavá je i otázka ceny, za níž se VHÚ podařilo tento exponát pořídit. Mezi draženými položkami byla celá řada předmětů, které by mohly sbírky VHÚ významným způsobem doplnit a obohatit. „Měli jsme zájem o zhruba pět nebo šest exponátů, ceny mnoha položek dražby se však bohužel vyšplhaly zcela mimo možnosti českého muzea – a v řadě případů ale i mimo jakoukoliv reálnou hodnotu na-bízených historických předmětů,“ vysvětluje plukovník Michal Burian. „To pouze potvrdilo trend z posledních let, kdy se řada ‚sběrate-lů‘ především ze zemí bývalého Sovětského svazu pokouší uložit peníze doslova do če-hokoliv. I přesto slavil nakonec VHÚ úspěch a podařilo se mu vydražit předmět, o který od počátku usiloval. A nejen že podařilo, ale dá se říci, že se jednalo o nejvýhodnější ná-kup v rámci celé dražby. První vozidlo LVT
Vojenský historický ústav se poprvé ve své historii zúčastnil zahraniční dražby celé sbírky rušeného francouzského Tankového muzea v Normandii (Normandy Tank Museum) v městečku Catz. Tvrdý boj v podobě konkurenčních muzeí a soukromých sběratelů přinesl zisk v podobě legendárního vyloďovacího transportéru LVT 4.
na přechodu přes řeku Rýn, který umožnil rychlý postup jednotek americké a britské armády do Německa. Sbírka těžké bojové techniky VHÚ tak byla významným způso-bem obohacena o zástupce techniky, která se v ní dosud vůbec nenacházela a která představuje jeden z mezníků ve vývoji vo-jenské techniky první poloviny 20. století. LVT stálo na počátku konstrukce speciali-zovaných vozidel pro obojživelné operace, která jsou vyvíjena dodnes.“
Výhodný nákupKonkrétní typ získaného transportéru LVT 4 přezdívaný Water Buffalo (Vodní buvol) byl schopen přepravit až 24 plně vyzbrojených
se vydražilo za 68 000 euro. VHÚ se však podařilo vydražit druhý kus za 30 000 euro, což je nejen výrazně méně než první kus, ale ještě o 10 000 euro méně, než byla spodní předpokládaná hranice dražební společnosti a tedy i spodní mez znaleckého posudku.“
LVT 4Co se vlastně skrývá pod zkratkou LVT 4 – Landing Vehicle Tracket?Tento vyloďovací transportér je typic-
kým představitelem vývoje specializované techniky pro obojživelné operace v letech 2. světové války. Pro operace, které patřily mezi zlomové okamžiky války, byly vyvíje-ny obojživelné transportéry schopné pře-pravovat mužstvo, menší vozidla či zbra-ně a zásoby. Základem transportérů LVT bylo civilní záchranné obojživelné vozidlo Alligator, vyvinuté Donaldem Roeblin-gem již v roce 1935. O dva roky později se o modifikovaný typ začala zajímat ame-rická námořní pěchota. V roce 1940 vznikl ve spolupráci Donalda Roeblinga a americ-kého námořnictva prototyp vojenské verze. První LVT 1 byl dodán v létě 1941. Dodávka prvních 200 vozidel byla objednána u firmy Food Machinery Corporation (FMC), která se do té doby zabývala především výrobou postřikovačů na insekticidy a dalšího vyba-vení pro farmáře.Poprvé byly LVT bojově nasazeny při jed-
né z přelomových operací války v Tichomoří, bojích na Guadalcanalu v srpnu 1942 až úno-ru 1943. Vývoj transportéru se od té doby nezastavil až do konce války a pokračoval i několik let po ní. Kromě Spojených států amerických používaly LVT i armády Velké Británie a Austrálie. Po operaci na Guadalca-nalu, kde byly LVT použity především k záso-bování amerických jednotek, došlo poprvé k jejich využití při útočné operaci přímo při vylodění na atolu Tarawa v listopadu 1943. Typ LVT 4 byl poprvé použit při vylodění na Saipanu v Mariánském souostroví v červ-nu 1944, zásadní roli pak sehrál i při vylodění na ostrově Iwodžima v únoru 1945.
Převoz do LešanPo vydražení transportéru ve Francii byl exponát převezen do České republiky, re-spektive do Vojenského technického mu-zea Lešany, které je součástí Vojenského historického ústavu Praha. Náročnou pře-pravu vozidla o šířce 3,3 m zajistil 14. pluk logistické podpory z Pardubic, který během jízdy zároveň musel dodržet striktní pravi-dla přepravování takového typu materiálu v zemích, kterými projížděl. Celkově par-dubičtí logistici najeli 3 341 km. Vzhledem k tomu, že transportér byl zakoupen ve vel-mi dobrém stavu, bude na něm přes zimu provedena jen základní údržba. Veřejnosti by se měl představit na jaře příštího roku, a to v rámci zahájení další muzejní sezóny ve Vojenském technickém muzeu Lešany.
Text: Andrej Halada, Michal Voska, foto: VHÚ
Unikát z aukceVHÚ získal do sbírky „dělníka vyloďovacích operací“
Používán i v IndočíněTransportéry LVT byly použity i při vylodě-ní v Severní Africe v listopadu 1942. Britská armáda obdržela prvních 200 LVT v závěru roku 1943 k nácviku připravovaných oboj-živelných operací na evropském bojišti. Použity byly v rámci vyloďovacích operací v Normandii, ale zejména při bojích o pří-stav Antverpy a při násilném překročení řeky Rýn, které bylo rozhodující pro rychlé ukončení války na západní frontě. Nasaze-ny byly například i při překročení řeky Labe. Několik LVT 4 bylo v rámci smlouvy o půjč-ce a pronájmu dodáno i do Sovětského svazu. Rudá armáda je použila při útoku přes řeky Odru a Dunaj. Po 2. světové válce byly některé modifikace LVT použity ještě v Korejské válce, například při vylodění v Inčchonu, a francouzská armáda je použí-vala při válce v Indočíně a při Suezské krizi.
47A report 12/2016
Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje: jméno a příjmení, datum narození (NE rodné číslo!), údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ, anebo osobu mimo
resort, adresu bydliště.V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále: číslo VÚ či VZ a město posádky, číslo RFO, který je vyplácí.V případě osoby mimo resort: číslo účtu, na který má být poslán honorář, název a číslo banky, na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního
lístku k tomuto účtu.Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.
informace pro autory
redakční rada
Jan Pejšek, plk. Jan Šulc, Vladimír Lukovský, Olga Haladová
manuál profesionálního vojáka
Lotyšsko (oficiální název Lotyšská republika) – anglicky Latvia – je prostřední ze tří pobaltských republik. Na jihu hraničí s Litvou (délka hranic 453 km), na jihovýchodě s Běloruskem (141 km), na východě s Ruskem (217 km) a na severu s Estonskem (267 km).
Předkové Lotyšů osídlili území již ve druhém tisíciletí před naším letopočtem. V 10. až 13. století vznikaly na území dnešního Lotyšska nezávislé státy. Ve druhé polovině 19. století má počátek lotyšské národní hnutí. Již v této době byla však velká část Lotyšska připojena k Rusku. K plnému ovládnutí došlo po říjnové revoluci v roce 1917. Směřování Lotyšska k úplné samostatnosti a nezávislosti na Sovětském svazu bylo v průběhu 20. století velice složité a trnité. Lotyšsko poprvé vyhlásilo nezávislost na Rusku již 30. listopadu 1918. Po vypuknutí druhé světové války však bylo okupováno a posléze anektováno Sovětským svazem. Dnešní nezávislý stát vznikl až v roce 1990, kdy Lotyšsko vyhlásilo nezávislost na SSSR.Lotyšsko je svou rozlohou 64 100 kilometrů čtverečních téměř totožné se sousední Litvou, žije zde však méně obyvatel –
2 400 000. Přibližně 58,8 procenta obyvatel Lotyšska jsou etničtí Lotyši. Významná je zde ruská menšina – téměř 28,7 procenta obyvatel, kromě nich zde ještě žijí další národnostní menšiny – Bělorusové, Ukrajinci, Poláci a Litevci.Lotyšsko je parlamentní republika. Hlavním městem je Riga, kde sídlí prezident, vláda a parlament. Lotyšsko je od roku 2004 čle-
nem Severoatlantické aliance a také členem Evropské unie. V roce 2004 se v Rize konal summit Severoatlantické aliance. Lotyšsko má od roku 2007 plně profesionální armádu. Lotyšské národní ozbrojené síly v počtu více než šesti tisíc osob tvoří pozemní síly, námořní síly, vzdušné síly a Národní garda. Základem pozemních sil je pozemní brigáda skládající se ze dvou pěchotních praporů a podpůrného praporu. Hlavní výzbroj představuje 123 britských pásových vozidel CVR. Lotyšské národní síly disponují i zbraněmi švédského, českého a sovětského původu. Pravidelné síly doplňuje a podporuje 12 000 vycvičených příslušníků Národní gardy.
Lotyšsko
OR1 OR2 OR3 OR4 OR5 OR6 OR7 OR8 OR9BEZ
OZNAČENÍ
Private
BEZ OZNAČENÍ
Private Lance Corporal Corporal Sergeant
Senior Sergeant
Staff Sergeant
Sergeant Major
Command Sergeant Major
OF1 OF2 OF3 OF4 OF5 OF6 OF7 OF8 OF9 OF10
LieutenantFirst
Lieutenant Captain MajorLieutenant Colonel Colonel
BrigadierGeneral
Major General
Lieutenant General No Rank No Rank
OR1 OR2 OR3 OR4 OR5 OR6 OR7 OR8 OR9BEZ
OZNAČENÍ
Seaman
BEZ OZNAČENÍ
Seaman Able
Seaman Corporal Petty OfficerSenior
Petty OfficerStaff
Petty OfficerChief
Petty OfficerCommand ChiefPetty Officer
OF1 OF2 OF3 OF4 OF5 OF6 OF7 OF8 OF9 OF10
LieutenantJunior Grade
LieutenantSenior Grade
LieutenantCommander
CommanderJunior Grade
CommanderSenior Grade Captain
Rear Admiral Lower Grade Rear Admiral Vice Admiral No Rank No Rank
OR1 OR2 OR3 OR4 OR5 OR6 OR7 OR8 OR9BEZ
OZNAČENÍ
Private
BEZ OZNAČENÍ
PrivateLance Corporal Corporal Sergeant
Senior Sergeant
Staff Sergeant
Sergeant Major
CommandSergeant Major
OF1 OF2 OF3 OF4 OF5 OF6 OF7 OF8 OF9 OF10
LieutenantFirst
Lieutenant Captain MajorLieutenant Colonel Colonel
Brigadier General
Major General
Lieutenant General No Rank No Rank
Vladimír Marek (šéfredaktor) telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected]
Jana Deckerová (redaktorka) mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected]
Michal Voska (redaktor) telefon: 973 215 868 mobil: 724 850 598 e-mail: [email protected]
Libora Schulzová (grafička) telefon: 973 215 595
kontakty do redakce
Interní komunikační portálwww.ikp.army.cz
V příštím čísle se podíváme na další zajímavosti z provozu portálu
Vydává MO ČROdbor komunikaceTychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694www.army.czRedakceRooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553, 973 215 786Fax: 973 215 933E-mail: [email protected]Šéfredaktor: Vladimír MarekGrafická úprava: Libora SchulzováJazyková korektura: Tomáš XaverV jednotkách ozbrojených sil rozšiřujeVHÚ Praha – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: Profi-tisk group s.r.o.Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 6. 12. 2016Toto číslo vyšlo dne: 12. 12. 2016Ilustrace na titulní straně: Max Švabinský
K tomu, abyste mohli na svém mobilním telefonu či tabletu číst QR kódy, musí mít vaše zařízení fotoaparát a nainstalovanou čtečku čárových kódů. Pro prohlížení QR kódů s webovou ad-resou je nutné mít aktivované datové připojení k internetu (buď jako mobilní data, nebo připojení přes Wi-Fi).Načtení QR kódu je opravdu velmi snadné... Spustit aplikaci čtečka QR kódů ve vašem smartphonu. Zaměřit na obrázek QR kódu a počkat, než jej čtečka zaostří
a naskenuje. Zvolit akci, kterou vám čtečka nabídne. Např. když se jedná o webovou adresu,
nabídne vám otevření webu v internetovém prohlížeči vašeho mobilu.
Aktuální číslo A reportu ve formátu PDF naleznete po načtení QR kódu na obálce.Multimediální obsah článku naleznete po načtení QR kódu u článku.
Na portále se opakovaně objevují dotazy k čerpání náhradního volna nebo volna za nepře-tržitý vojenský výcvik a nepřetržité vojenské nasazení. Tazatelé tato volna často zaměňují. V článku se budeme zabývat jedním z dotazů na uvedené téma.
Dotaz:Dobrý den.
Mám dotaz týkající se intenzivního vojenského výcviku konaného v sobotu a v neděli. Ja-kým způsobem se pracuje s volnem za službu konanou při tomto výcviku? Dle zákona je zřejmé, že se celá doba intenzivního vojenského výcviku (tedy včetně nadřízeným stanovené přiměřené doby na jídlo a odpočinek) zahrnuje do základní týdenní doby služby. Jde mi spíše o správný způsob čerpání volna za službu konanou při intenzivním vojenském výcviku. Vzni-ká vůbec nárok na volno za intenzivní vojenský výcvik v sobotu a neděli? Pokud ano, je nutné rozložit jeho čerpání do několika týdnů, nebo si voják toto volno může vybrat ve velitelem stanoveném termínu?
Pokud se volno za intenzivní vojenský výcvik zahrnuje do základní týdenní doby služby, jak se postupuje v případě, že na intenzivní výcvik v sobotu a neděli navazuje např. služební cesta, kurz nebo další plnění neodkladných služebních úkolů a na jakou maximální dobu lze čerpání tohoto volna rozvrhnout?
Děkuji
Odpověď:Doba výkonu služby při intenzivním vojenském výcviku se zahrnuje do základní týdenní doby služby (§ 31 odst. 2 zákona o vojácích z povolání). Základní týdenní doba služby činí 40 hodin (§ 25 odst. 1 zákona o vojácích z povolání). Pokud nebyla překročena základní tý-denní doba služby, tak žádné náhradní volno za intenzivní vojenský výcvik vojákovi nenále-ží. Není k tomu důvod, a to ani v případě, že intenzivní vojenský výcvik probíhal např. v so-botu a neděli. Pokud došlo, v důležitém zájmu služby, k překročení 40 hodin služby v tomto týdnu, tedy ke službě nad základní týdenní dobu služby a vznikl vojákovi „ přesčas“, řeší se stejně, jako jakýkoliv jiný „přesčas“, a to buď započtením této doby do fondu 300 hodin anebo při jeho „naplnění“ poskytnutím náhradního volna vojákovi podle pravidel stano-vených v § 29 odst. 4 a 5 zákona o vojácích z povolání. Pozor však na situaci, kdy bude in-tenzivní vojenský výcvik probíhat v den státního svátku. V tom případě by vojákovi náleželo za službu vykonanou ve svátek náhradní volno.
Na co však musí být brán při intenzivním vojenském výcviku zřetel, je to, že po jeho ukon-čení nelze zkrátit nepřetržitý odpočinek před nástupem do následující služby, a to ani s vy-užitím ustanovení § 29 zákona o vojácích z povolání (služba konaná nad základní týdenní dobu služby). Tzn., že ihned po ukončení intenzivního vojenského výcviku musí být vojáko-vi poskytnut nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 11 hodin do doby zahájení následující služby.
Redakce IKP
Semlelo ho soukolí dějin
Od narození druhoválečného veterána majora Jaromíra Nechanského uplynulo sto let
Jaromír Nechanský se narodil 4. 12. 1916 v Praze v rodině poštovního úředníka. Vystudoval reálné gymnázium a Vojen-
skou akademii v Hranicích. Jako čerstvý poručík nastoupil v roce 1937 k dragoun-skému pluku 2 v Olomouci. Později sloužil u jednotek útočné vozby. V prosinci 1939 odešel balkánskou cestou do Francie. Bojů na francouzské frontě se ale neúčastnil. Po evakuaci do Velké Británie se pokou-šel dostat k letectvu, ale pro krátkozrakost ho odmítli. Nakonec se začal připravovat na plnění zvláštních úkolů v Protektorátu. Jeho služební hodnocení byla plná superla-tivů. Svědomitý, pilný, ukázněný, s hlubokým smyslem pro odpovědnost. Nadaný, bystrý. Hovořil německy, francouzsky a anglicky.
Vedoucí vojenské sekce ČNRStal se velitelem skupiny Platinum-Pewter, která byla vysazena v noci ze 16. na 17. úno-ra 1945 poblíž Nasavrk. Po seskoku navá-zala kontakt s odbojovou organizací Rada tří. Protože bylo potřeba zajistit spojení mezi Prahou, která se připravovala na po-vstání a Londýnem, vydal se do metro-pole 23. dubna 1945 společně s radistou Jaroslavem Klemešem. Kapitán Nechanský působil během Pražského povstání přímo na velitelství Bartoš jako vedoucí vojenské
sekce České národní rady (ČNR). Jedním z jeho prvních úkolů bylo zajistit v okolí Prahy shoz zbraní určených pro připravo-vané povstání. Za tímto účelem se poda-řilo vytipovat tři plochy. A to poblíž Lužce u Loděnic, Kostelce nad Černými lesy a Chýňavy na Kladensku. První dodávka byla přislíbena na 3. května s tím, že se počátek povstání předpokládal 7. května. Dodávka se ale neuskutečnila. Navíc povstání vypuk-lo živelně již 5. května v poledne. Jaromír Nechanský se den nato znovu pokusil zajis-tit zbraně pro bojující povstalce. Sérií depe-ší dojednával místa přímo ve vnitřní Praze, kde měla být shozena. Jednalo se o Arbeso-vo náměstí, Štefánikova kasárna na Smícho-vě a Karlovo náměstí. Základna v Itálii mu však odpověděla, že se shoz nebude moci uskutečnit z důvodu nepříznivého poča-sí. Následující den ho ale zajistí Angličané, a to čtyřiadvaceti letouny, které budou do-provázeny spojeneckými stíhačkami. Oka-mžitě se začalo s vytyčováním a přípravou stanovených ploch. Ani k tomuto shozu ale nedošlo. Podle některých zdrojů byly zbraně naloženy do deseti těžkých čtyřmotorových amerických letounů Fortress, které v noci ze 7. na 8. května odstartovaly. Nad Alpami ale jejich posádky dostihl rozkaz, že se mají okamžitě vrátit. V té době totiž již vstoupi-lo v platnost příměří, navíc Rudá armáda striktně trvala na dodržení demarkační linie a zahájila již pražskou operaci.
Nepřítelem Sovětského svazuKapitán Nechanský se 8. května podílel na jednání s představiteli německé armá-dy o příměří. A právě zde začaly jeho po-válečné problémy. V té době byli povstalci již v zoufalé situaci. Nejenže se ocitli na-prosto bez pomoci, ale poté, co dorazila zpráva, že Prahu bude osvobozovat Rudá armáda, se dala na ústup i Ruská osvoboze-necká armáda, tedy Vlasovci.Krátce po skončení války velení Rudé
armá dy obvinilo Jaromíra Nechanského a další představitele velitelství Bartoš z toho, že tímto příměřím umožnili ústup půlmilio-nové německé armádě za americkou demar-kační čáru. Žádalo jejich přísné potrestání.V samotném závěru povstání odjel ještě
kapitán jako styčný důstojník ČNR vstříc americkým jednotkám. To už ale do Prahy dorazily první sovětské tanky.Okamžitě po skončení druhé světové války
byl kapitán Nechanský přidělen na 2. odděle-ní hlavního štábu. Zde se také dočkal pový-šení do hodnosti štábního kapitána. Nakonec se mu podařilo ustát i sovětský požadavek na okamžité penzionování. A to i přesto, že byl společně s generálem Kutlvašrem pro-hlášen za nepřítele SSSR. Z náčelníka štábu tankové brigády v Hodoníně se ale stal ve-litelem roty. Nějaký čas dělal i instruktora
historievýsadkářů v Milovicích. Nemůže být nej-menšího sporu o tom, že všechny tyto ne-gativní tlaky nesl třicetiletý štábní kapitán velice těžce.
Spolupráce s ReicinemPočátek spolupráce Nechanského s Reici-novým Obranným zpravodajstvím (OBZ) se datuje do května 1946. S britskou tajnou službou spolupracoval Nechanský v souvis-losti s plněním svého úkolu v Protektorátu již za války. Večer 8. května 1945 se dostal v obležené Praze do kontaktu s americ-kými zpravodajskými důstojníky Taubem a Fodorem. V těchto kontaktech pokračoval i po válce. A právě to nejspíš vedlo Bedřicha Reicina k tomu, že ho požádal o mnohem aktivnější spolupráci. Nechanský na to kývl.Na podzim 1947 se Nechanský konečně
dočkal povýšení na majora a zároveň na-stoupil ke studiu na Vysokou školu válečnou v Praze. Vypadalo to, že vše se k dobrému obrací. Třicátého března se oženil s dcerou předsedy sociální demokracie a ministrem Bohumilem Laušmanem Olgou. V té době již ale projevoval nepřátelský postoj vůči ko-munistickému režimu.Společně se svým přítelem z války Vele-
slavem Wahlem se začal stýkat s americký-mi diplomaty. Ze začátku měly tyto schůzky spíše diplomatický charakter. Pak se ale oba zavázali k aktivní spolupráci.Nechanský s Wahlem začali budovat
svou vlastní odbojovou organizaci, nazvali ji Holub – Slavík. Tvořily ji tři odbojové skupi-ny – Jihlava (s centrem v tomto městě), Sever (v Litvínově) a Jih (Písek). Orientovali se vý-hradně na zpravodajskou činnost. Měli vy-školeny čtyři radisty, po Američanech žádali dodání vysílaček, jejichž prostřednictvím by mohli předávat informace. Nechanský se rozhodl, že i nadále bude formálně spo-lupracovat s OBZ, zásadním způsobem ale změní obsah zpráv.V září 1948 Nechanský informoval Ameri-
čany o své dřívější spolupráci s OBZ. Požá-dal je o fiktivní a zavádějí informace, které by mohl předávat Reicinovi.V tomto okamžiku se ale něco změnilo.
Američané se stali viditelně zdrženlivější-mi, reakce na všechny otázky a požadavky donekonečna odkládali. Koncem roku 1948 vzájemná spolupráce téměř ustala.Nad odbojovou organizací se začaly sta-
hovat mraky. Jako první zachytila STB jisté stopy o protistátní činnosti u vedoucího skupiny Jihlava Josefa Smolína. Utajené vyšetřování spojené se sledováním začalo přinášet potřebné důkazy. Zpočátku nená-padná akce bezpečnosti pojmenovaná Han-za nabrala záhy obřích rozměrů. Počet osob zatčených později z podezření ze špionáže narostl až na sedmašedesát.Nechanskému se koncem roku 1948 poda-
řilo s největší pravděpodobností na základě
přímluvy svého tchána a jeho vlivných zná-mých dosáhnout přeložení do Prahy. Stal se vyučujícím profesorem na Vysoké škole vá-lečné. To bylo ale také všechno.OBZ o Nechanského ztratila zájem poté,
co jí přestal dodávat zajímavé informace. Počátkem září 1949 byl zatčen jejími pří-slušníky. Na základě Nechanského výpově-di byla zatčena řada jeho spolupracovníků včetně Veleslava Wahna. Našly se zbraně, rozmnožovací přístroje, vysílačky. Jaromír Nechanský byl 22. dubna 1950 uznán vin-ným zločinem velezrady a vyzvědačství a za to byl odsouzen k trestu smrti, konfis-kaci veškerého majetku, degradaci a ztrátě čestných odznaků a vyznamenání. Poprava byla vykonána 16. června 1950 na Pankráci krátce po půl šesté ráno.
Lidské osudy nebývají pouze černé, anebo bílé. I ty největší hrdiny občas zahalí temný stín. Obzvlášť, pokud se museli potýkat s problémy, které jim nastražil složitý společenský vývoj a komplikovaná politická situace třicátých a čtyřicátých let minulého století. A právě podobný osud potkal majora Jaromíra Nechanského, od jehož narození uplynulo v těchto dnech sto let.
Kapitán Nechanský s generálem Kutlvašrem
čekají po skončení povstání na přílet československé
vlády na Kbelském letišti.
Fotografie Jaromíra Nechanského na partyzánském průkazu.
Jaromír Nechanský vypovídá před soudem.