VELIKONOČNÍ NOVINY

Má ještě i v dnešní době příběh Ježíše co říci? Odpověď na tuto otázku lze jen velmi těžko nastudovat, lépe je zkusit si ji osobně prožít spolu s těmi, kteří Ježíšovo vzkříšení během Velikonoc na mnoha místech a velmi různým způsobem slaví. Inspirací a klíčem k pochopení nám může být právě osoba Ježíše.

Ježíš z Nazareta se narodil nejspíše v roce 7 či 6 před naším letopočtem. Dětství prožil v Nazaretě, malé galilejské obci, čítající tehdy 100-150 obyvatel. Veřejně začal působit přibližně od března roku 28 v městečku Kafarnaum, ležícím na pobřeží Tiberijského jezera. Ježíšovo působení skončilo přibližně po dvou letech jeho popravou římskými vojáky 7. dubna roku 30 našeho letopočtu, v předvečer židovského svátku Pesach.

Kdo to byl Ježíš? Kniha německého mnicha Anselma Grüna „50x Ježíš“, z níž čerpáme zdroje pro tento článek, přibližuje učitele z Nazaretu v padesáti různých úhlech pohledu. Hned ten první líčí Ježíše jako Žida. Ježíš podle křesťanských spisů zůstal židovství věrný celý život a je bez svého židovského pozadí nepochopitelný. Význam Ježíšova židovství ostatně uznávají i mnozí Židé – v knize „100 nejvlivnějších Židů všech dob“ židovského hudebního skladatele Michaela Shapira získal Ježíš „čestné“ druhé místo hned za Mojžíšem.

Další obrazy v knize líčí Ježíše jako muže, který se dokázal rozzlobit, ale uměl i plakat, milovníka přírody, ale také častého návštěvníka hostin. Podle toho, co se o Ježíšovi dochovalo, to byl brilantní vypravěč, oblíbený ve společnosti, který měl přátele mezi muži, ženami i dětmi (což v té době nebylo zrovna běžné), který však také občas prožíval chvíle depresí a osamělosti, kdy mu nerozuměli ani nejbližší přátelé.

Co Ježíš učil? Ježíšovo učení se stalo základem nesčetného množství knih a zásadním způsobem ovlivnilo životy mnoha milionů, či spíše miliard lidí v průběhu posledních skoro dvou tisíc let. Přitom ho však lze vyjádřit poměrně stručně – Ježíš učil jedinečné lásce k Bohu a k druhému člověku, dokonce i k nepříteli. Právě láska k nepřátelům je tím jedinečným, co Ježíše odlišuje od všech ostatních náboženských učitelů. Ježíš ji nejen učil, ale i žil, dokonce i na kříži se ještě modlil za odpuštění těm, kdo ho ukřižovali.

Mikuláš Vymětal, farář v Horních Počernicích

Co vám přijde na Velikonocích zajímavého? Co pro vás znamenají?

Osobně nejsem moc typem na pravidelné svátky. Mám je rád, ale je zvláštní, jak jsme si z nich udělali spíše oslavy pro děti. Tím pádem mají tendenci, spolu s Vánoci, infantilnět. A to je škoda. U větších svátků mě vždy zarazí ta směs pohanské a křesťanské symboliky - nic proti tomu, ale zajímavé je sledovat ty rozpaky, které nás dospělé provázejí. Velikonoce jsou o vzkříšení, o nespravedlivém odpuštění. Máme štěstí, že Bůh je nespravedlivý, pozitivně nespravedlivý - v náš prospěch, že je na straně „má dáti“ On. Té milosti nelze rozumět, nechápu to. Ale fantastické to tedy je!

Veřejnost vás vnímá jako kreativního ekonoma. Které další obory jsou vám blízké?

Mám rád filosofii, teologii, teoretickou fyziku, sociologii, fascinuje mne psychologie, antropologie, mám rád literaturu a filmy - ze všeho toho čerpám, ač pochopitelně hranice mé zvídavosti jsou mnohem širší než moje expertíza. Jestli mě něco baví, tak to kombinovat s ekonomií. Baví mě totiž mýty pradávné i současné. To, že žijeme v post-ideologické době, je jedna z největších blbostí, které o sobě současná doba může tvrdit. Naopak, nejčistší a nejúspěšnější ideologie je taková, kterou není vidět. Primární role cenzury je být neviditelná, tedy jakoby cenzorovat sama sebe. No a já chci vidět svého cenzora.

ROZHOVOR S TOMÁŠEM SEDLÁČKEM NEJEN O VELIKONOCÍCH

Zpravodaj Celonárodního

čtení Bible 2012

foto: Česká televize

NEVINNÝ UMUČEN!OPRAVDU DOBRÁ ZPRÁVA?!

pokračování na str. 2

V poslední době jste se zapojil i do projektu etické výchovy. Jak vnímáte Českou republiku z pohledu etiky? Jaká je situace, co nám chybí?

Přijde mi důležité vyučovat a mluvit o tom, co k čemu vede. Což neznamená, že tomu rozumíme. Gravitaci taky skoro nikdo (ani ze špičkových expertů) pořádně nerozumí, a přesto ji učíme všude. Neexistuje morální neutralita, jakési ateistické limbo, které je bezhodnotové. To je hloupost. A tvářit se tak, je ještě hloupější. Každý má nějakou svou etiku, pojďme se o tom bavit a připravovat lidi na situace v životě, kdy je potřeba jednat rychle. Etika je s námi při stovkách rozhodnutí denně.

Jsou podle vás biblické hodnoty v souladu s pružnou a výkonnou ekonomikou státu nebo s fungováním rodiny?

Nemyslím. Každý věk má být svůj a k ničemu se nevracet. O to se pokoušeli farizeové za dob Ježíše. Ani vlastně nevím, co termín biblické hodnoty znamená. Kamenování za hříchy? Zvláštní, jaký jsme si my, křesťané, udělali vlastní výběr zákonů. Už dávno nemluvíme o svěcení soboty, a je to přece jedno z deseti

přikázání! Zato máme plná ústa sexuálních pouček. Homosexualita se v bibli řeší jen na několika málo místech, na rozdíl od sabatu, který se řeší v Nové i Staré smlouvě tisícekrát. My jsme si svévolně vybrali důležitá a méně důležitá pravidla, cedíme komára a polykáme velblouda. Bůh nad tím mávl rukou a odpouští vše. Stále nám to přijde neuvěřitelné. To je jediná křesťanská hodnota. A k té se ani tak nevracíme my, jako se ona vrací k nám.

Jak vnímáte akci Celonárodní čtení Bible?

Bible je úžasná sbírka knih, bez které nelze porozumět většině světových filmů. Třeba Matrixu, který je biblických odkazů plný. Nebo hudbě. U2 v textech tak obratně skloňují biblické odkazy, že ten, kdo je nemá promyšlené do hloubky, je nemůže pochopit. Jenže z Matrixu jsme si vzali jen akční scény a z U2 jen „tada-dada-da“. Bývá mi z toho smutno.

Jaký je váš osobní vztah k Bibli?

Bible je jako moře, ve kterém se žádné nemluvně neutopí a žádný učenec nenalezne dno. Já jsem někde mezi topením a hledáním dna. A když najdu dno, shledávám, že zespodu někdo klepe.

Najdete v Bibli nějakou osobu, která je vám blízká?

Paradoxně mám nejraději knihu Job. Žalmy moc rád nemám, jen některé. Ta Davidova psychologická rozháranost mně občas drásá nervy - jednou se proti němu spikne celý svět, podruhé by to zas všem nejraději natřel… Nevím. Mám rád první a druhou knihu Mojžíšovu. Příběh o Josefovi mě vždy inspiruje a dojme, ať jej čtu třeba posté. Mám rád Daniela, miluji Kazatele. Z Nové smlouvy mi přijde Ježíš jako stále nedoceněná postava, fascinuje mě Jan, Pilát, Jidáš a jako zvláštní Petr a Pavel. Ale odpověď na otázku, která postava v Bibli je mi blízká, je správná jen jedna: Ten, který nemá jméno.

Proč by se měli lidé zajímat o Bibli?

Protože Bůh se zajímá o ně, o nás. On je s námi. Není proti nám.

Máte nějaké motto, rčení nebo oblíbený verš?

Mé motto je nemít žádné motto.

Jménem redakce Velikonočních novin děkujeme za rozhovor.

Prvním národem v dějinách, který pravděpodobně začal praktikovat křižování, byli Peršané. Tento způsob popravy měl pravděpodobně náboženský smysl. Původně byl odsouzený zavěšen, přivázán řemeny nebo přibit hřeby na strom či kůl. Často byl kůl zahrocen a odsouzený byl na něj naražen a jím probodnut: bylo to „naražení na kůl“. Tělo odsouzeného se nedotýkalo země, která byla zasvěcena perskému bohu Ormuzdovi, a ta proto nebyla znesvěcena.

Alexander Veliký uvedl tyto praktiky do Egypta a Kartága a Římané je objevili a naučili se je od Kartaginců a tuto formu trestu smrti dále „zdokonalili“ použitím „opravdového“ kříže. Kartaginští trestali ukřižováním své generály a důstojníky, kteří byli poraženi ve válce anebo vystupovali jako příliš nezávislí. Nejčastěji se však křižování používalo jako prostředku k porobení odbojných měst či k přinucení obklíčených měst ke kapitulaci, k podmanění vzpurných oddílů či vzdorujících provincií.

V řecko–římském světě bylo ukřižování trestem pro vzbouřence a lupiče, ale bylo také typickým trestem otroků. Ukřižování se vyznačovalo právě významným sepětím s otroctvím. Důvodem byla skutečnost, že vzpoury otroků představovaly pro republikánský a císařský Řím veliké nebezpečí. Římská civilizace spočívala na otroctví. Otroci pracovali na rozlehlých panstvích a vykonávali veškerou manuální práci. Pro Řím by ztráta, nebo jen pouhé snížení počtu otroků znamenalo zkázu.

Ukřižování tedy bylo pro otroky strašlivým napomenutím, aby se nepokoušeli vymanit z otroctví. Otrok, podle římského smýšlení, nebyl totiž člověkem, ale „věcí“, s níž mohl majitel nakládat jak uznal za vhodné. Obava ze vzpour otroků vedla ve 2. století př. Kr. k přehnanému vykonávání ukřižování. Například po definitivním poražení Spartaka, který v roce 73 př. Kr. zorganizoval povstání otroků proti Římu, nechal vítězný Crassus pověsit na kříže 6 000 zajatců podél Via Appia, mezi Capuou a Římem (podle MUDr. Petra Engela).

UKŘIŽOVÁNÍ historický pohled

2 I VELIKONOČNÍ NOVINY

Andrea Mantegna - Ukřižování (vytvořeno 1457-60), Musée National du Louvre (Paříž, Francie)

Rozhovor s Tomášem Sedláčkem - pokračování ze str. 1

Hokus pokusJežíšova poslední večeře s jeho učedníky má kromě té, kterou známe z  Bible, i svou zkomolenou podobu, kdy texty evangelií, které o ní pojednávaly, byly považovány za zázračné samy o sobě a používány při magických obřadech. Kouzelnická formule „hokus pokus“ je zkomolená věta z latinského „hoc est corpus meum“, tedy „toto je mé tělo“, kterou použil Ježíš pro velikonoční chléb.

Jidášský groš a polibekJežíše za peníze zradil jeho učedník Jidáš. Aby si ho při zatýkání v noci s někým nepopletli, dohodl se s ostatními, že ho označí políbením (polibek v té době patřil k důvěrnému pozdravu i mezi muži). Jidášův čin byl zřejmě zbrklý - rychle ho zalitoval, peníze chtěl vrátit a nakonec si vzal život. Sousloví Jidášský groš a Jidášský polibek ovšem dodnes označují nejvíce zavrženíhodný skutek – zradu přítele ze zištných důvodů. Jidáš za svou službu ovšem nedostal jen jeden groš, nýbrž třicet stříbrných, což v té době byla na trhu cena otroka.

Mýt si nad někým ruce, dostat se do toho jako Pilát do krédaPilát si před davem symbolicky umyl ruce se slovy „já nejsem vinen krví tohoto člověka“. Dějiny ovšem Pilátovi vinu přiřkly, stal se symbolem slabocha, který přes to, že má moc, nedokáže nést odpovědnost. Pilát se podle křesťanského vyznání víry - „kréda“ stal tím, kdo za Ježíšovu smrt nesl největší odpovědnost – a na jeho

památku se užívají hned dvě úsloví. „Dostat se někam jako Pilát do kréda“ znamená být na základě jedné, zdánlivě drobné chyby navěky znemožněn (slovem credo - „věřím“ - začíná v latině vyznání víry) a „mýt si nad někým ruce“ znamená ze zbabělosti druhému nepomoci.

Šimon z Kyrény, Veroničina rouška a AhasverOdsouzenci si nesli část svého kříže sami na popraviště. Ježíš však byl předchozím mučením tak oslaben, že sám kříž nést nedokázal, a tak vojáci k jeho nesení donutili náhodného kolemjdoucího – židovského poutníka Šimona z Kyrény.Podle starých legend se Ježíš na své cestě na popraviště – Golgotu – setkal ještě s dvěma dalšími lidmi: s Ahasverem, který ho poháněl, aby šel rychleji, a je za to potrestán tím, že nikdy nezemře a jako „věčný Žid“ bude stále chodit světem, a s Veronikou, která naopak ze soucitu podala Ježíšovi šátek k otření tváře. Do šátku se díky prachu, potu a krvi otiskl Ježíšův obličej, který se tak stal jeho legendární „pravou podobiznou“. Právě z tohoto označení ostatně nejspíše vzniklo i jméno naší hrdinky – verus je latinsky „pravý“, ikona „obraz“ a společně vytváří jméno „Veronika“.

Houby s octemTěsně před ukřižováním nabízeli Ježíšovi k pití víno smíšené s myrhou – snad to mělo být anestetikum, které by způsobilo, že by lépe snášel bolest. On to

však odmítl. Ukřižovanému Ježíši dávali pít ocet tím způsobem, že do něj namočili houbu a na prutu mu ji vrazili do úst. Spojením těchto dvou příběhů zřejmě vzniklo pořekadlo „houby s octem“, znamenající zásadní odmítnutí.

Pro pět ran Kristových, pro pět ran do hlavy, Kristovy rány, být stigmatizovánJežíš byl ukřižován na pahorku Golgota spolu se dvěma vzbouřenci. Ukřižovaný byl přibit za ruce a nohy, navíc mu římský voják probodl bok kopím, aby se přesvědčil, že je skutečně mrtev. Ježíš měl tedy v těle pět velkých ran. Ve středověku někteří křesťané meditovali nad těmito ranami tak intenzivně, až se jim samy dělaly na těle – např. Františkovi z Asissi.Tyto nově vzniklé rány se označují jako stigmata – a odtud pochází také pojem „být stigmatizován“, tedy neoddělitelně spojen s nějakou událostí. „Pro pět ran Kristových“ bylo nejprve zvolání, vyjadřující velké duševní pohnutí. Protože se však rozšířilo i mimo náboženskou oblast, a tak se stalo rouhavým, bylo nahrazeno zvoláním „pro pět ran do hlavy“, aby tak nebylo nepatřičně připomínáno Kristovo jméno.

Častokrát používáme biblické obraty, slovní spojení či historické odkazy, aniž bychom si to uvědomovali. Přitom to nemá nic společného s tím, zda jsme věřící, či nikoli.

CITUJEME BIBLI, I KDYŽ O TOM NEVÍME

Poslední Ježíšovy okamžiky jsou popisovány jako obzvláště bolestivé a ponižující. Ježíš na kříži visel nahý, vojáci i zástupy civilistů se mu během celé doby vysmívali a vojáci hráli kostky o jeho obleče-ní. Ukřižovaný se také částečně dusil, a tak se z kří-že dalo mluvit jen krátce; delší promluvy musely být obzvláště obtížné a bolestivé. Ježíš řekl z kříže jen sedm vět, které však dobře vyjadřovaly vnitřní zápas, který prožíval – a vešly do dějin náboženství i kultury, byly například mnohokrát zhudebněny.

„Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“ je modlit-bou za ty, kdo ho ukřižovali. „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji“ Ježíš odpověděl spoluukřižo-vanému, který ho prosil o přímluvu.

Jedna z vět na kříži je v Novém zákoně doložena i ve fonetickém hebrejsko-aramejském přepisu: „Eli, Eli, lama sabachtani“ znamená „Bože můj, Bože

můj, proč jsi mě opustil“. Je to začátek žalmu 22, který se Ježíš modlil zřejmě ve chvíli nejhlubšího okamžiku svého smrtelného zápasu, kdy se cítil opuštěn lidmi i Bohem. „Otče, do tvých rukou ode-vzdávám svého ducha“ bylo poslední Ježíšovou větou, vyjadřující, že svůj psychický zápas nakonec vyhrál.

Janovo evangelium, které se od ostatních tří v No-vém zákoně poněkud liší, stejný příběh popisuje jinými větami, tak krátkými, že si je z kříže dokáže-me dobře představit. Ježíš se při nich soustředil na své nejbližší. Svěřil svou matku Marii svému nej-milejšímu učedníkovi větami: „Ženo, hle tvůj syn“ a „Hle, tvá matka“, své utrpení vyjádřil jediným slovem „žízním“ a jeho poslední větou bylo zřejmě aramej-sky opět jen jedno slovo – česky zní „dokonáno jest“.

MUDr. RADIM UZEL O BIBLISPOUSTA BIBLICKÝCH PŘÍBĚHŮ URČITĚ STOJÍ ZA TODomnívám se, že nás ateistický světový názor neoprav-ňuje k biblické negramotnosti. Bez znalosti základních biblických příběhů nikdo nepochopí klasickou literatu-ru, výtvarné umění ani známá hudební díla. A někdy ani muzikály. Třeba Líza Doolittlová zpívá v muzikálu My Fair Lady o tom, že chce po králi „hlavu Henryho Higginse“.Náboženské vzdělance hned napadne: Jde o paralelu s uťatou hlavou svatého Jana Křtitele, která se ocitla na podnosu? Ta hlava je i v městském znaku lázní Teplice. Ale Jana Křtitele už skoro nikdo nezná. Na internetu má jen 81 tisíc odkazů. Herec Jan Kraus, který následuje v abecedě hned po něm, jich dosáhl více než třikrát tolik.Mladým lidem vyprávíme o antických bájích a také o se-xuálních úchylkách olympských bohů. Určitě by stálo za to, přiblížit jim rovněž něco z Bible… spousta biblických příběhů určitě stojí za to. Jsou zajímavé, kuriózní a plné necenzurovaného života. Třeba ten o Máří Magdaléně, napravené prostitutce, která se nakonec stala svatou…

(Právo / Novinky.cz, redakčně kráceno)

Ježíš řekl z kříže jen sedm vět, které však dobře vyjadřovaly vnitřní zápas, který prožíval

– a vešly do dějin náboženství i kultury, byly mnohokrát zhudebněny, například

skladatelem Josephem Haydnem.

JOSEPH HAYDN Posledních sedm slov

Vykupitelových na kříži7

VELIKONOČNÍ NOVINY I 3

Chcete se dozvědět o poselství Velikonoc více?Navštivte o Velikonocích bohoslužby v nejbližším kostele. V centru Prahy pro-běhne například v katolickém kostele Panny Marie Sněžné (Jungmannovo náměstí) křížová cesta na Velký pátek od 15.00, bohoslužba od 16.00, sobotní noční bohoslužba (vigilie) od 20.00, nedělní mše od 9.00, 10.15, 11.30 a od 18.00, v evangelickém kostele Martina ve zdi (Martinská ul. 8) na Velký pátek od 19.30 čtení pašijí, noční bohoslužba v sobotu od 21.00 v češtině a v neděli od 5.00 ráno německy, odpolední „alternativní“ bohoslužba od 15.00 a večerní bohoslužba pro mládež v neděli od 19.30.

Bohoslužby Bratrské jednoty baptistů Vinohrady (Vinohradská 68, 130 00 Praha 3). 6.4. Velký pátek 19:00. 8.4. Neděle vzkříšení 7:30 Riegerovy Sady v místě s výhledem na Prahu a 9:30 ve sboru.

Bohoslužby v Řepích - BJB Pochodeň Praha (Na Moklině 32, 163 00 Praha 17 - Řepy) 6.4. Velký Pátek 18:30 (Téma: Velký Pátek); bohoslužba navazuje na Celonárodní čtení Bible 2012 v Řepích 7.4. Bílá sobota 18:30 (Téma: Radikální oběť); bohoslužba navazuje na Celonárodní čtení Bible 2012 v Řepích 8.4. Neděle vzkříšení 17:00 (Téma: Vzkříšení)

Církev bratrská (Soukenická 15, Praha) Velký pátek 6. 4. v 18:30. Při večerní velkopáteční bohoslužbě s eucharis-tí poslouží kazatel Pavel Černý. Na velikonoční neděli 8. 4. v 10 h se koná bohoslužba společně s Mezinárodním sborem CB. Slovem poslouží kazatelé John Waldrop a Pavel Černý. Zpívat bude gospelový soubor Gospel Limited.

Církev bratrská (Aula hotelu Krystal, José Martího 2, Praha 6 – Veleslavín) Pátek 6. dubna 2012 v 18:30 (bohoslužba s Večeří Páně) Neděle 8. dubna 2012 v 10:00.

Další Velikonoční shromáždění:Velký pátek  6.4.2012

Shromáždění Křesťanské-ho společenství Praha 18:00 Na Žertvách 23, Praha 8

Neděle 8.4.2012

Praha 2 9:30 ZŠ TGM, Ortenovo náměstí, Praha 7

Praha 4 10:00 Dům služeb, Vodnická 531/44, Praha 4,

Praha 8 10:00 Na Žertvách 23, Praha 8

Praha 9 10:00 KD Kyje, Šimanovská 47, Praha 9, (Slavnost vzkříšení ve spolupráci s Církví bratrskou Rajská Zahrada)

Praha - Nové Butovice 15:30 Komunitní centrum v Nových Butovicích (stanice metra Hůrka)

Praha 2 10:00 Římská 20, Praha 2 - budova Fitzwilliam Business

Praha 4 10:00 KC Novodvorská, Novodvorská 1013/151

Praha 8 15:00 Na Žertvách 23, Praha 8

Pondělí  9.4. 2012

Večer chval od 17:00 , Na Žertvách 23, Praha 8, velký sál

VELIKONOČNÍ NOVINY 2012Vydal Nadační fond Bible21

Kontaktní adresa:P.O.Box 6 Dětmarovice, 735 71

info@bible21.cztel.: 724 925 735

Redakce: Mikuláš Vymětal, Stanislav Klecandr, Lubomír Kendra, Alexandr Flek, Lukáš Hradil, Vladimír Ochman

www.biblion.czwww.ctenibible.cz

SLOVO AUTORA:K mému údivu věnuje v posledních deseti-letích široká veřejnost stále větší pozornost historické osobě Ježíše Krista. Každým rokem se před Velikonocemi objeví v médiích řada hlavních článků a programů, které se osobou Ježíše zabývají…

…Nanci Hellmichová vylíčila v USA Today, že „dva badatelé podrobili analýze množství po-travy a velikost talířů na dvaapadesáti nejzná-mějších obrazech Poslední večeře a zjistili, že během uplynulého tisíciletí velikost porcí na obrazech dramaticky vzrostla.“ Populární tisk se o Ježíši hojně vyjadřuje.

SKUTEČNÝ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHPokud chceme tento život prozkoumat, poznat, jestli Ježíš skutečně žil, zemřel a vstal z mrtvých, zjistit, zda velikonoční příběh obsahuje aspoň „špetku historie“ nebo snad dokonce klíč k dějinám, je zapotřebí obrátit se k evangeliím, historickým dokladům, které o Ježíši vyprávějí. Jsou pojmenována podle svých autorů – Matouše, Marka, Lukáše a Jana.

…Autorka románů Riceová ztratila víru na vy-soké škole. Když ale začala číst práce předních biblických učenců, zjistila, že:

Celá ta věc s Ježíšem, který není žádný Bůh, v Jeruzalémě se ocitl náhodou, načež nějak

došlo k tomu, že ho kdosi ukřižoval, on sám nemá se založením křesťanství nic společného a kdyby se to dozvěděl, zhrozil by se – celý ten obrázek, jenž se vznášel v liberálních kruzích, které jsem jako ateistka třicet let pravidelně navštěvovala – to se nenaplnilo.

MARKOVO EVANGELIUMZdálo se mi, že nejlepší způsob, jak pro potře-by této knihy prozkoumat Ježíšův život, není udělat průzkum všech evangelií, ale prostu-dovat jedno souvislé vyprávění – takové, které se úmyslně zaměřuje na Ježíšova slova a činy (zvláště na činy). To mě přivedlo k Markovu evangeliu…

…Možná znáte nádraží King‘s Cross v Londý-ně, proslavené z knih o Harrym Potterovi. Tato dvě slova (česky: Králův kříž) shrnují Ježíšův život natolik výstižně, že jsem neodolal a vy-půjčil si je pro název této knihy.

Markovo evangelium se vyznačuje ještě jedním rysem, díky kterému je pro naše po-třeby ideální. Marek nám předkládá vyprá-vění o Ježíšově životě ve dvou symetrických dějstvích. První pojednává o Ježíšově identi-tě – Ježíš je Králem nade vším (1.-8. kapitola Marka), druhé pak o smyslu jeho smrti na kříži (9.-16. kapitola).

TIMOTHY KELLER Autor bestselleru Proč Bůh?

KRÁLŮV KŘÍŽ ŽIVOT JEŽÍŠE A PŘÍBĚH SVĚTA Dr. Timothy Keller, presbyteriánský pastor na Manhattanu a podle žebříčku New York Times jeden z nej-úspěšnějších současných autorů literatury faktu, předkládá čtenářům překvapivě svěží pohled na Ježíše Krista, v jehož příběhu vidí klíč ke smyslu našeho života i světa.

Příběh nejvlivnější postavy lidské historie byl během tisíciletí vyprávěn už nesčetněkrát. Má smysl zabývat se jím i dnes?Autor bestselleru Proč Bůh a myslitel označený časopisem Newsweek za „C. S. Lewise 21. století“ vnímá Ježíše jako paradoxního hrdinu: přišel sice jako král, ale bylo mu dáno nést těžší břemeno než komukoli jinému. V knize Králův kříž Keller zkoumá příběh Kristova života, jak je zaznamenán v Evangeliu podle Marka, a odhaluje jeho historický, kosmický i osobní význam pro každého z nás. Tak jako ostatní Kellerovy knihy i tato je určena všem přemýšlivým čtenářům – věřícím, duchovně hledajícím i skeptikům.

BIBLE, PŘEKLAD 21. STOLETÍpřináší nadčasové poselství Knihy knih v současné, čtivé češtině. Zároveň se co nejpřesněji drží hebrejského, aramejského a řeckého originálu. Od svého prvního vydání v r. 2009 si překlad získal mimořádnou popularitu a s téměř 100 000 prodanými výtisky se stal výrazným bestsellerem českého knižního trhu.

Bez kříže se křesťané proměňují v křižáky.Život bez Krista je kříž. Život s Kristem je Kristův kříž.Ježíš byl ukřižován jako rouhač. Kříž je znamením Boží lásky a zároveň znamením nenávisti světa.Nejsi to ty, kdo nese kříž, kříž nese tebe.Kříž je kotva zaklesnutá v Božím srdci, takže naše loď neztroskotá.Kříž je ukazatel vzhůru, uprostřed bludiště tohoto světa.Kříž je místo, na kterém byla s Božím srdcem probodena i naše nenávist a vzpoura.Na kříži byl přibit Život, ale popravena byla Smrt.Kříž je věšák, na který Bůh pověsil naše prokletí a my svou samospravedlivost.Kříž je Boží maják, který nás orientuje v temnotách.Kříž zrušil propast mezi námi a Bohem a hradby mezi námi

Jára Cimrman odpovídal na otázku zda věří v Boha: „Jsem tak zarytý ateista, že se bojím, že mě za to Bůh potrestá.“

4 I VELIKONOČNÍ NOVINY

... k zamyšlení