Ústavní právo ČR

23.11.2013

Základní pojmy a prameny

Od roku 1990 ZMĚNA:Ústavní právo přestalo být disciplínou převážně ideologickou a politickou, ale stalo se aplikovatelným oborem platného práva.

Ústavní právoje právním odvětvím veřejného práva, které se zabývá ústavou a vykládá ji 

PŘEDMĚT

FORMÁLNĚ POJATÁ ÚSTAVA 

Ústava

MATERIÁLNĚ POJATÁ ÚSTAVA 

FORMÁLNĚ POJATÁ ÚSTAVA

• zákon, který je takto označený a obsahuje soubor norem nejvyšší právní síly (např. Ústava ČR);

• může být však označen i jako ústavní zákon, ústavní listina, konstituce atd.

MATERIÁLNĚ POJATÁ ÚSTAVA

• kritériem je, jakou matérii předpisy upravují – OBSAH

• z hlediska obsahu právních norem se ústavou rozumí  úprava základních vztahů ve státě

• forma státu a vlády, • název, postavení, kompetence a vzájemné vztahy

nejvyšších orgánů státu, • vnitřní uspořádání, • politický režim či práva a povinnosti občanů; • zpravidla obsahuje i název státu

Ústava je také základním řádem, podle něhož se tvoří • státní vůle a uplatňuje se

státní moc, • stanovuje

pravidla pro tvorbu a vydávání zákonů a jiných právních předpisů a pro jejich vynucování státní mocí.

DRUHY ÚSTAV

• Podle formy• psaná • nepsaná

• Podle způsobu přijetí• oktrojovaná• revoluční• dohodnutá

• Podle jejího dodržování• reálná• fiktivní

• Podle způsobu změny• flexibilní• rigidní

• Podle charakteru státu• demokratické• autokratické

Prameny ÚP

• obecné právní principy , hodnotová učení - myšlenkové koncepce, doktríny, politické ideje

• zákony, ústavní zákony, mimořádné zákony • soudcovské právo (precedenty) - obsahující autentické interpretace ústavy justičních

autorit• prováděcí zákony ústavy - např. volební zákony• nálezy ÚS• jednací řády Parlamentu• mezinárodní a vnitrostátní smlouvy (uzavírají je např. autonomní oblasti Španělska)• multilaterální pakty o lidských právech (např. pakty OSN, Evropská úmluva o

lidských právech)• ústavněprávní obyčeje - třeba ve Velké Británii; např. král musí souhlasit se zákonem,

který schválily obě komory• sbírka náboženských pravidel - především v islámském právu: šaría• právo ES/EU - platí pro členské státy

Prameny ÚP ČR

• ústavní zákony, které podle čl. 112. odst. 1 Ústavy ČR tvoří ústavní pořádek: Ústava ČR, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992.

• mezinárodní smlouvy,• akty referenda • rozhodnutí Ústavního soudu • zákony, které se týkají úpravy činnosti ústavních orgánů,.• zákony, jejichž vydání Ústava předpokládá (volební zákony, jednací řády

atd.)• rozhodnutí prezidenta republiky 

Ústavní pořádek

• pozitivně vymezuje čl. 112 Ústavy:• Článek 112

(1) Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992.

(2) Zrušují se dosavadní Ústava, ústavní zákon o československé federaci, ústavní zákony, které je měnily a doplňovaly, a ústavní zákon České národní rady č. 67/1990 Sb., o státních symbolech České republiky.

(3) Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti této Ústavy mají sílu zákona.

Vymezeníústavního pořádku

• Ústava - 1/1993 Sb. - přijata 16.12.1992, účinná od 1.1.1993

• Listina základních práv a svobod - 2/1993 Sb. - přijata dříve Federálním shromážděním v lednu 1991, uvozovací ústavní zákon k Listině č. 23/1991 se stal běžným zákonem na základě odst. 3 čl. 112 Ústavy• na ústavní úrovni není označena za ústavní zákon - její ústavní

síla dovozena ze skutečnosti, že je zařazena do ústavního pořádku (již čl. 3 Ú)

• po 31.12.1992 však nemá nadústavní postavení (i výklad a užití ústavních zákonů muselo být v souladu s Listinou)

Vymezeníústavního pořádku

ústavní zákony přijaté podle této Ústavy - z počátku dvě interpretace: ú.z. předvídané Ústavou (úprava názvu vyšších územních samosprávných celků - naplněn, o státním referendu - nenaplněn, o prozatimním Senátu - nikdy nebude naplněn) či přijaté procedurou podle Ústavy• 347/1997 Sb. o zřízení vyšších územně samosprávných celků a

o změně Ústavy - výčet 13 krajů + hl.m. Praha• 69/1998 Sb. o zkrácení volebního období PSP• 110/1998 Sb. o bezpečnosti ČR• 162/1998 Sb. kterým se mění Listina (čl 8 LZPS- zadržení z 24

hodin na 48)

Vymezeníústavního pořádku

• 300/2000 Sb. kterým se mění Ústava a ú.z. o bezpečnosti ČR (související se vstupem do NATO, určité pravomoci svěřené vládě)

• 176/2001 Sb. o změně ú.z. o zřízení vyšších samosprávných celků (přejmenování 4 krajů)

• 395/2001 Sb. o změně Ústavy (euronovela - čl. 10 a) )• 448/2001 Sb. o změně Ústavy (novým hlavním cílem ČNB je péče o cenovou

stabilitu)• 515/2002 Sb. o referendu o přistoupení ČR k EU a o změně Ústavy (ad hoc

referendum, které by se dalo zopakovat nejdříve po dvou letech)• 319/2009 Sb. o změně Ústavy (možnost seberozpuštění PSP - čl 35 odst. 2

Ústavy)• 135/2011 Sb. o změně ú.z. o zřízení vyšších samosprávných celků

(přejmenování na Kraj Vysočina)• 71/2012 Sb. kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České

republiky (přímá volba prezidenta)

Vymezení ústavního pořádku

• ústavní zákony upravující státní hranice - pouze změna, ne její vytyčení - proto nebylo potřeba ústavního zákonu v roce 1993, jelikož šlo pouze o generální vytyčení státních hranic, potřeba jej bylo až v roce 1997 při změně hranic• 102/1930 Sb. o úpravě st. hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem• 205/1936 Sb. o úpravě st. hranic s Německem• 62/1958 Sb. o konečném vytyčení st. hranic s Polskem• ú.z. ČNR č. 30/1974 Sb. a ú.z. č. 66/1974 Sb. o změně st. hranic s

Rakouskem (ve federaci byly přijímány ústavní zákony o změně hranic jak každou republikou, tak federálně)

• 121/1981 Sb. (ČNR) a 37/1982 Sb. o změnách st. hranic s Německem• 43/1988 Sb. (ČNR) a 169/1988 Sb. o změnách st. hranic na hraničních

vodních tocích s Polskem• 74/1997 Sb. o změnách st. hranic se Slovenskem (Židlochovická smlouva)• 76/2004 Sb. o dílčí změně st. hranic s Rakouskem (malá území na

Vitorazsku, Valticku atp.)• 633/2004 Sb. o dílčí změně st. hranic s Německem

Vymezení ústavního pořádku

• ústavní zákony ČNR přijaté po 6. červnu 1992• 4/1993 Sb. o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR

(pojistka přijata 15.12.1992, kdyby nebyla schválena ústava - obsahovala recepci právního řádu ČSFR) - pokud by Ústava přijata nebyla, řídila by se nezávislá ČR příslušnými ustanoveními federálních ústavních předpisů, zejména ustanoveními o postavení ČNR a vlády ČR

• 29/1993 Sb. o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR (převod soudců a prokurátorů)

• svým obsahem i pojetím by oba ústavní zákony patřily do ustanovení přechodných a závěrečných Ústavy, pro svoji délku (a politické důvody) to však bylo nemožné

ústavní zákon o bezpečnosti ČR - 110/1998 Sb.• zvláštní nástroj k překonávání krizových situací a umožnění

efektivního fungování státu během nich• dovoluje ukládat osobám mimořádné povinnosti a omezovat

jejich určitá práva a svobody• stanovuje základní ústavní povinnost státu: „Zajištění

svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot“

• nouzový stav - v případě živelné pohromy, havárie či jiného značného ohrožení životů, zdraví, majetku nebo vnitřního pořádku a bezpečnosti

- doposud vyhlášen dvakrát: v r. 2002 kvůli povodním a v roce 2007 kvůli orkánu Kyrill

• stav ohrožení státu - v případě bezprostředního ohrožení svrchovanosti států, územní celistvosti nebo jeho demokratickcýh základů

Historický vývoj

1. Ústavní listina rakouského císařství Verfassungsurkunde des österreichischen Kaiserstaates

- vydaná 25. dubna 1848, nikdy nenabyla účinnost.- zákon č. 49/1848- je první ústava v moderním smyslu, která byla přijata na

území monarchie- Tzv. Dubnova, resp. Pillersdorfova ústava- Českým zemím přiznávala pouze autonomii v jinak unitárním

státě. České země tak byly redukovány na pouhé provincie,- neplatila pro Uhry, Chorvatsko a království lombardsko-

benátské. - Její text inspirovaný zejména belgickou ústavou z roku 1831,

vznikal pod záštitou ministra vnitra Franze Xavera von Pillersdorf.

Reflektovala na: - požadavky revoluce v otázce svobod a práv – nelze však

hovořit o úpravě lidskoprávní problematiky;

- zaváděla princip ústnosti a veřejnosti pro jednání před soudem;

- byla založena odpovědnost vlády parlamentu, který byl pojat jako dvoukomorový. Členové horní komory měly být ustavováni jmenováním, členové dolní komory volbou;

- dělnictvo, služebníci a sociálněpotřební měli být zbaveni volebního práva, což se stalo rozbuškou dalších revolučních událostí ve Vídni

Principy Dubnove ústavy

Dělba mocí- císař - plná výkonná moc- zákonodárnou moc měl vykonávat spolu s Říšským sněmem a - soudní moc měla být úplně nezávislá. 

Lidská práva- mimo základních osobních práv jako rovnost před zákonem, - svobodu vyznání a svědomí, - osobní svobodu, - svobodnou volbu živnosti, - ochrana před nezákonným zatčením, - svoboda tisku a projevu, - listovní tajemství, - petiční právo, - svoboda vystěhování, - ochrana soudců před přesídlením či propuštěním, - veřejná a ústní justice a zavedení porotních soudů.

Volební právo

Volební právo nebylo v této ústavě dále řešené a bylo proto ustanovené provizorním volebním řádem do Senátu z 8. května 1848.

Omezovalo se pouze - na prince jmenované členy Senátu - a další dále doživotně jmenované členy Senátu,

celkově 200 osob, přičemž u velkomajitelů půdy bylo za kritérium jejich volitelnosti považováno daňové zatížení.

Každý člen Poslanecké sněmovny zastupoval 50.000 mužů starších 24 let, kteří nejméně 6 měsíců bydleli ve volebním okrsku, a to podle dělícího klíče

(např. Čechy měly 90 poslanců, Dolní Rakousy 37, Tyrolsko 17, Galicie 96, Salcbursko 4 apod.),

přičemž dělníci za denní nebo týdenní plat, služebníci a osoby sociálně podporované státem nebyly volebně oprávněny.

2. Kroměřížská ústava (také kroměřížský návrh ústavy)

- označuje návrh ústavy vypracovaný na ústavodárném kroměřížském sněmu pro Rakouské císařství,

- Ústava rozeznala suverenitu lidu - Ústava počítala s federalistickým uspořádáním státu,- Zákonodárnou moc měl mít dvoukomorový říšský a

jednotlivé zemské sněmy. - Volební právo mělo být omezeno pouze daňovým

censem.- uznával právo národů na sebeurčení národů a prvně

popsal možnost soužití Čechů a Slováků v jednom státě.

3. Březnová či Stadionova ústava 

- je oktrojovaná ústava vydaná císařem Františkem Josefem I. v Olomouci roku 1849 po revoluci v Rakouském císařství, která se odehrála v předchozím roce

- Ústava však nikdy nenabyla účinnosti a formálně byla 31. prosince 1851 zrušena Silvestrovskými patenty.

- Některé její principy (zejména rovnost před zákonem, zrušení poddanství, zásady občanského práva či obecní samospráva) však zůstaly i po jejímzrušení v platnosti.

Princípy Stadionove ústavy

- Centralistická (zrušením dosavadního českého státu, vytvořením jednotného občanství, jednotného právního řádu

- dědičná monarchie v čele s císařem- zákonodárná moc příslušela dvoukomorovému říšskému

sněmu (dolní komora je volená, horní jmenovaná císařem) a císaři.

- ustanovuje nezávislost soudů a rovnost před zákonem- k ústavě byla vydána i listina základních občanských

práv, jež však mohla být pozastavena vládou. Ústava také zaváděla obecní samosprávu.

Obsah Stadionove ústavy:

Ačkoli ústava nikdy účinnosti nenabyla, některé zásady v ní obsažené přetrvaly i po jejím zrušení. Silvestrovské patenty totiž potvrdily rovnost před zákonem, zrušení poddanství a občanská práva. • Říše: území Rakouského císařství (§ 1) jakožto suverénní

 stát (§ 2), jehož hlavním městem byla určena Vídeň (§ 3).

Ústava zajišťovala jednotlivým korunním zemím určitou míru suverenity (§ 4) a rovná práva všem národům v říši (§ 5).

• Císař: Koruna říše i každé země měla být dědičná v habsbursko-lotrinské dynastii (§ 9), panovník měl být korunován jako císař Rakouský (§ 12) a při korunovaci měl přísahat na ústavu (§ 13).

Císař měl být • „posvátný, neporučený a neodpovědný“ (§ 14), • vrchním velitelem ozbrojených sil (§ 15), • měl mít pravomoc vyhlašovat válku a uzavírat mír (§ 16) a • měl rozhodovat v záležitostechdiplomacie (§ 17)• právo vyhlašovat zákony, přičemž měly být kontrasignovány

 odpovědným ministrem (§ 18), • a také právo jmenovat a propouštět ministry a další úředníky, • propůjčovat šlechtictví, řády a vyznamenání (§ 19)• právo udělovat amnestii (§ 21) a • jménem císařovým měly být také vydávány mince (§ 22).

• Občanské právo:• jednotné občanské právo v celé říši (§ 23) a • rovnost občanů z různých korunních zemí ve věci

občanského práva (§ 24)• svoboda stěhování v rámci státu a svobodu vystěhování z

říše (§ 25), • dále rušila jakékoli formy poddanství (§ 26), • vyhlašovala rovnost občanů před zákonem (§ 27) a • rovné možnosti v přístupu k veřejným úřadům a státním

službám (§ 28)• určovala pravidla soukromého vlastnictví (§ 29), • každému občanu bylo povoleno nabývat nemovitých

statků, • vykonávat všechna legální povolání (§ 30) • a svobodně svůj majetek v rámci říše

stěhovat (§ 31)• možnost vyplacení se z poddanských povinností (§ 32).

• Obecní samospráva: ústava zakotvila územní samosprávu.

• Zemské záležitosti : •  pravomoci v oblasti vzdělání, • veřejných staveb, • dobročinných ústavů • a v oblasti zemských financí.

• Říšské záležitosti : • záležitosti týkající se císařského domu a korunních záležitostí, • mezinárodních záležitostí, • poměru státu k církvi, • vysokého školství, • vojenství, • říšského hospodářství, • živnostenských a tržních záležitostí, • dopravní infrastruktury, • vnitřní bezpečnosti říše a všechny záležitosti, které nespadaly

do kompetence zemí (§ 37).

• Legislativa: Ústava ve své sedmé části přiřkla moc zákonodárnou ve věcech říšských císaři ve spojení s říšským sněmem a ve věcech zemských císaři ve spojení se sněmy zemskými (§ 37).

• Základní práva: K březnové ústavě byl připojen výčet základních práv•  náboženská svoboda (§ 1), • svoboda vykonávání náboženských obřadů legálními církvemi a 

náboženskými společnostmi (§ 2), • svoboda vědy a vyučování (§ 3), • právo na vzdělání (§ 4), • svoboda projevu (cenzura tisku byla zakázána, nicméně po „zlém

užívání tisku“ mohl být vydán represivní zákon) (§ 5), • petiční právo (§ 6), • shromažďovacía spolčovací právo (§ 7), • osobní svoboda (§ 8), • dále tento výčet ošetřoval podmínky držení ve vyšetřovací vazbě

 (§ 9), • domovní právo (§ 10), • listovní tajemství (§ 11).

Silvestrovské patenty (1851) Po potlačení revoluce však došlo prostřednictvím kabinetních listů k obnovení absolutismu. 31. prosince 1851 jsou přijaty tři silvestrovské patenty, které ruší březnovou ústavu, katalog občanských práv a upravují státní organizaci a činnost soudů.[8] Silvestrovské patenty ale potvrzují zrušení poddanství a rovnost občanů před zákonem.[9]

 Toto období bylo spojeno se jménem ministra vnitra Alexandra Bacha, který nahradil politická práva právy ekonomickými. 

Říjnový diplom (1860) V r. 1859 je Bach v důsledku neúspěchů jeho neoabsolutismu a vojenských porážek v Itálii odvolán z funkce. 20. října 1860 slibuje panovník František Josef I. prostřednictví Říjnového diplomu znovuzavedení parlamentarismu. Realizace konkrétních kroků je svěřena baronu Schmerlingovi.

Únorová ústava (1861) K návratu k parlamentarismu došlo v únoru 1861, kdy byla vydána „Únorová nebo též Schmerlingova ústava“, která jako jediná z ústav v dobách habsburské monarchie neupravovala občanská práva.  

Prosincová ústava (1867) Tvořilo ji 7 zákonů, vymezujících zákonodárnou pravomoc říšské rady, zahrnujících katalog základních práv občana, zřízení říšského soudu, nezávislost soudů, postavení císaře a vyrovnávací zákon. Platila do přijetí recepčního zákona (11/1918 Sb.). 

V roce 1873 bylo zavedeno přímé volební právo do říšské rady. 

Významným se stal rok 1907 kdy bylo zavedeno všeobecné, tajné, rovné a přímé hlasovací právo.

Aktivní od 24 let a pasivní od 30 let.

Z hlasování však byly ještě až do roku 1918 vyloučeny ženy.

Moderní ústavnost

východiská

• přelom 80. a 90. let – zhroucení systému „reálného“ socialismu v čele se SSSR , konec vlády totalitních režimů ve střední a východní Evropě ⇒snaha formulovat zásady nového hodnotového systému, zásady právního státu

• nové mocenské uspořádání – potřeba legitimity svobodné a otevřené ⇒volby do parlamentů (nové strany a hnutí, ale i dříve existující, třeba s novým názvem a novými tvářemi)

• bouřlivý společenský pohyb, nutnost úpravy právních řádů, zpočátku především rychlá úprava politických práv (volební zákony, právo sdružovací, právo zakládat politické strany atd.)

• u nás (a ve většině ostatních států) zůstáva dosavadní ústavní úprava v platnosti, poměrně rychle se ale mění její obsah, dochází k novelizacím, záskává se tím čas pro přijetí nové ústavy

Vznik Ústavy ČR

• první verze návrhu Ústavy vypracován už v roce 1991 komisí expertů,

• v roce 1992 vládní návrh Ústavy v podobě Pracovního materiálu• 27.8.1992 – dohoda ODS (Klaus) a HZDS (Hnutí za demokratické

Slovensko - Mečiar), že k 1.1.1993 vzniknou dva samostatné státy ČR a SR

• Jedním ze základních úkolů – předložit České národní radě návrh Ústavy ČR

• práce na textu Ústavy – 2 komise• vládní komise – zřízena 10.7.1992 (předseda komise V.Klaus)• dočasná komise předsednictva ČNR pro přípravu Ústavy ČR

Historická podminenost moderních ústav

• ústavy, jak je chápeme dnes, musíme dát do souvislosti s pojmem „moderního státu“• první takovou byla ústava Virginie z roku 1776 (spolu s

Deklarací práv člověka na štěstí, svobodu, ochranu před tyranií)• Deklarace práv člověka a občana z roku 1789 – „společnost, ve

které není zajištěna záruka práv ani vytyčena dělba moci, nemá vůbec ústavu“

• v protikladu k absolutismu vzniká nový typ společnosti – občanská společnost, moderní stát získává nové poslání – vystupovat jako představitel obecného blaha, zajišťovat civilizovaný chod společnosti měl by být neutrální a ústavy by to měly zajistit⇒

Koncepce Ústavy ČR

• teoretická východiska Ústavy ČR – • liberální stát, • demokratické principy, • dělba moci, • parlamentní systém

• Ústava a Listina tvoří dohromady nejdůležitější součásti Ústavního pořádku ČR

• inspirace především koncepcí Ústavní listiny z r.1920

Forma

Vnitřní forma Ústavy ČR• uspořádání prvků obsahu ústavy mezi sebou • je tvořena vazbami prvků ústavního obsahu bez ohledu

na to, kde se v ústavě nacházejí (Ústava, Listina, další ústavní zákony), struktura ústavy je tak tvořena• ústavními normami• ústavními instituty• ústavním systémem

Forma – nádpis

Vnější forma Ústavy ČR• spočívá ve vyjádření ústavního obsahu navenek

1. nadpis Ústavy• forma právního předpisu• ta je vysloveně předepsána, musí být označena jako ústavní zákon

podle čl.9 odst. 1 Ústavy• sem patří i orgán, kterým byl akt přijat – zde ČNR

• evidenční číslo ročníku Sbírky zákonů a čísla v rámci tohoto ročníku• č. 1/1993 Sb.• stejně to funguje i u běžných zákonů

• název (titul) právního předpisu

Forma - systematika

• Preambule - prohlášení• Základní ustanovení (čl. 1-14)• Moc zákonodárná (čl. 16-53)• Moc výkonná – prezident (čl. 53-66) a vláda (čl. 67-80)• Moc soudní (čl. 81-96) – Ústavní soud (čl.83-89), soudy (čl.

90-96)• NKÚ (čl. 97)• ČNB (čl. 98)• Územní samospráva (čl. 99-105)• Přechodná a závěrečná ustanovení (čl. 106-113)

Forma - další náležitostí

• Právní síla• Ústavodárna procedúra• Jazyk a délka ústavy

Funkce ústavy

• je právně normativní zajištění:• legitimace k výkonu státní moci • reprezentace • integrace • kontroly výkonu moci ve státě a společnosti • stabilizace, nadřazenosti a relativní neměnnosti určitého právního

řádu, pravidel, organizace a vztahů ve státě a společnosti• další funkce:• funkce politická • funkce ideologická • funkce kulturní 

Obsah ústavy

• 3 okruhy:• organizace státu, jeho práva a pravidla činnosti (zejména

nejvyšších) státních orgánů, popřípadě těch subjektů, které stát plněním svých funkcí pověřil

• vztah státu a společnosti (postavení jedince, vztah k jiným státům)

• cíle státu a hodnoty, na kterých mají být založeny jeho organizace, právo a činnost státu a jeho vztahy s jednotlivci

Státni symboly

• čl. 14 Ústavy:• (1) Státními symboly České republiky jsou velký a

malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky,státní pečeť a státní hymna.

• (2) Státní symboly a jejich používání upraví zákon.• tj. zákon ČNR č. 3/1993 Sb., ze dne 17. 12. 1992, o

státních symbolech České republiky

Velký státní znak

• Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. 1) Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí.

Malý státní znak

Malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí.

Státní barvyStátní vlajka

• Státní barvy jsou bílá, červená, modrá v uvedeném pořadí.

• Státní vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3.

Vlajka prezidenta republiky

• Vlajka prezidenta republiky je bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním je bílý (stříbrný) nápis PRAVDA VÍTĚZÍ na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi.

Státní pečeť

• Státní pečeť tvoří velký státní znak podložený lipovými ratolestmi po stranách, kolem něhož je opis „ČESKÁ REPUBLIKA“. Pečetidlo státní pečeti uchovává prezident republiky.

Státní hymna

• Státní hymnu tvoří první sloka písně Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla „Kde domov můj“.

Dělba moci - horizontální

• čl. 2: 

(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

Dělba moci - horizontální

• Moc zákonodárná - hlava druhá• Je tvořena Senátem a Poslaneckou sněmovnou.

• Moc výkonná - hlava třetí• Zahrnuje Prezidenta, vládu a její orgány a státní

zastupitelství• Moc soudní - hlava čtvrtá• Ústavní soud, soustava soudů

• Nejvyšší kontrolní úřad - hlava pátá (Moc kontrolní)• Česká národní banka - hlava šestá (Moc bankovní)

Vertikální dělba moci

• Vertikální dělba moci (decentralizace moci)• čl. 11

Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.

Vertikální dělba moci

• A) Decentralizace moci se uplatňuje v rámci systému dvoustupňové územní samosprávy:• Krajská samospráva• Obecní samospráva

• B) Vertikální dělba moci ve zvláštním smyslu vyplývá jednak z přijetí mezinárodních právních závazků

• C) Ústavodárná moc• Z hlediska vertikální dělby moci má zvláštní povahu, je svým

způsobem nejvyšší mocí ve státě. Je to moc konstitujicí (pouvoir constituant) nadřazená moci již ustavené (pouvoir constitué).

• Disponuje jí parlament jako celek.

KONEC