univerzita palackÉho v olomouci - theses · 2014. 4. 23. · univerzita palackÉho v olomouci...
TRANSCRIPT
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
PEDAGOGICKÁ FAKULTA
Katedra primární a preprimární pedagogiky
Diplomová práce
Vendula Kremlová
Specifika romského etnika a jejich využití v běžných základních
školách
Olomouc 2014 vedoucí práce: Mgr. Alena Vavrdová, P.hd.
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen
uvedených pramenů literatury a internetových zdrojů.
V Čehovicích dne Vlastnoruční podpis
…………………………......... ………………………….........
Poděkování
Děkuji Mgr. Aleně Vavrdové, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce, cenné
náměty a připomínky, za ochotu a čas, který mi věnovala při konzultacích v průběhu psaní
diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala romské charitě v Kojetíně, díky nimž jsem
mohla realizovat své výzkumné šetření a ráda bych poděkovala i rodině a přátelům za
podporu, během psaní této práce.
OBSAH
Úvod ........................................................................................................................................... 5
I TEORETICKÁ ČÁST……………………………………………..…………………………7
1 Romové ............................................................................................................................... 8
1.1 Rom, Cikán, Gypsy a jiné pojmy ................................................................................. 8
1.2 Romové v České republice .......................................................................................... 9
1.3 Charakteristika Romů ................................................................................................ 10
1.3.1 Způsob života ................................................................................................... 10
1.3.2 Romský jazyk ................................................................................................... 11
1.3.3 Pojetí školy ....................................................................................................... 13
2 Historie Romů ................................................................................................................... 15
2.1 Historie Romů v Čechách a na Moravě do roku 1938 ............................................... 15
2.2 Romové za války a poválečném období .................................................................... 17
2.3 Současná situace Romů v České republice………………………………………..20
3 Romská kultura ................................................................................................................. 21
3.1 Charakteristika romské kultury……………………………………………………...21
3.2 Způsob obživy, řemesla a bydlení ............................................................................. 21
3.2.1 Způsob obživy, řemesla .................................................................................... 21
3.2.2 Bydlení ............................................................................................................... 23
3.3 Romské tradice a zvyky ............................................................................................. 24
3.4 Romská rodina ........................................................................................................... 28
3.4.1 Postavení členů rodiny .......................................................................................... 28
3.4.2 Romská výchova ................................................................................................... 29
3.5 Náboženství ............................................................................................................... 30
3.6 Romská hudba ............................................................................................................ 32
3.6.1 Festivaly romské hudby………………………………………………………….34
3.7 Romský tanec ............................................................................................................. 35
3.8 Romská literatura ....................................................................................................... 36
3.8.1 Romská pohádka – paramisi ............................................................................. 37
II EMPIRICKÁ ČÁST………………………………………………………………………..39
4 Metodologie……………………………………………………………..………………….40
4.1 Výzkumný problém……………………………………………………………………40
4.2 Cíl výzkumného šetření…………………………………………………………..……40
4.3 Metody výzkumu………………………………………………………………………41
4.4 Hypotézy……………………………………………………………………...………..41
4.5 Charakteristika výzkumného vzorku………………………………………………….41
4.6 Charakteristika místa výzkumného šetření………………………………………...…..42
5 Vlastní šetření a analýza výsledků šetření……………………………………………….…43
5.1 Průběh šetření a interpretace výsledků - žáci…………………………………………..43
5.2 Průběh šetření a interpretace výsledků - učitelé…………………………………….….60
5.3 Shrnutí výsledků……………………………………………………………………….71
6 Porovnání výsledků…………………………………………………………………………73
6.1 Ověření hypotéz………………………………………………………………………..76
6.2 Shrnutí……………………………………………………………………………….…77
ZÁVĚR……………………………………………………………………………………….79
SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY……………………………………81
SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ…………………………………………………...84
SEZNAM ZKRATEK ………………………………………………………………………..86
SEZNAM PŘÍLOH………………………………………………………………………...…87
ANOTACE
5
Úvod
Nad tématem diplomové práce „Specifika romského etnika a jejich využití v běžných
základních školách“, jsem dlouho přemýšlela. Vždy se mi líbila romská hudba, tanec, ale také
romské pohádky, které jsem jako dítě četla. Rozhodla jsem se tedy zpracovat tuto tematiku a
také nahlédnout do romské kultury jako celku. Znalost romských tradic je v naší majoritní
společnosti minimální, proto bych touto prací chtěla více přiblížit neromským obyvatelům
informace nejen o romské kultuře, jejich tradicích a životě, ale také přiblížit život Romů
v minulosti až po současnost. Všechny národnosti na světě mají své specifické rysy, tradice a
hodnoty, jež se s posunem doby do jisté míry mění. Málo lidí z majority má přehled o tom,
jak Romové kdysi žili, jaká byla a je filozofie jejich života. Pro většinu Čechů jsou Romové
jakýmisi „parazity“ , kteří pouze zneužívají sociálního systému státu, jinak také nazýváni jako
„kriminálníci“. Češi neskrývají své předsudky a otevřenou nenávist vůči Romům, a proto je
romská skupina v České republice víceméně segregována.
Východiskem diplomové práce je také to, že v běžných základních školách by
zapojení romské kultury a využívání jejich prvků do výuky pomohlo vztahy mezi romskými a
neromskými dětmi utužit. Neromské děti by měly možnost nahlédnout do života Romů,
seznámit se s jejich kulturou, a tím by měly možnost pochopení pro romské etnikum, protože
v každé společnosti existují jisté rozdíly a v dnešní multikulturní společnosti je nezbytná
integrace minoritních společností do té majoritní. Nejde tedy o úplnou asimilaci romství,
ztrátu kulturních znaků tohoto etnika, ale o přirozené začlenění do většinové společnosti bez
ztráty vlastní kultury a identity. Cílem diplomové práce je zjistit názory romských žáků a
jejich učitelů na romskou kulturu; jejich názory jsou potom porovnány. Diplomová práce se
skládá ze dvou hlavních částí: teoretické a empirické.
V první části teoretické části diplomové práce jsou objasněny pojmy Cikán, Rom,
Gypsy a jiné pojmy a dále jsou zde zpracovány charakteristické rysy romské komunity.
V druhé kapitole se zabýváme historií Romů, krátce popíšeme jejich původ a kočovný život,
příchod do Evropy a Českých zemí až po současnou situaci Romů u nás. V kapitole třetí se
seznámíme s romskou kulturou, blíže si přiblížíme jejich tradice a zvyky, romskou rodinu a
romský folklór. Z romského folkloru se seznámíme s částí hudební, včetně tance a částí
literární, konkrétně pohádky. Cílem teoretické části je seznámit se s charakteristikou
romského etnika, historickým vývojem Romů, jejich kulturou a zvyky.
Empirická část se zabývá výzkumným šetřením, jehož cílem je zjistit názory romských
žáků z běžných základních škol na jejich kulturní život v domácím, ale i školském prostředí a
6
dále získat informace od učitelů, kteří na těchto školách vyučují. Od učitelů se snažíme
dozvědět zda-li vědí o tom, jak romské děti tráví svůj volný čas, jaký žijí kulturní život a
jestli využívají prvků romské kultury při výuce.
Důvodem zpracování diplomové práce je zájem o romskou minoritní společnost,
zejména z pohledu romské kultury. Romská hudba, tanec, pohádky a jiné kulturní složky jsou
celosvětově oblíbené a je to něco, čím se může romské etnikum pyšnit a ostatní obohacovat.
7
I TEORETICKÁ ČÁST
8
1 Romové
1.1 Rom, Cikán, Gypsy a jejich vymezení
V Indii byli Romové nazýváni majoritní společností jako Domové. Po opuštění Indie se první
hláska d diferencovala a změnila v Arménii na hlásku l (Lomové), v Syrii v d (Domové) a
v Evropě v r (Romové). Označení Rom bylo až do 20. století pouze antonymum, kterým
Romové nazývali sami sebe. V dubnu roku 1971 účastníci mezinárodního kongresu Romů
v Orpingtonu u Londýna deklarovali endo-etnonymum Rom jako oficiální název příslušníků
romského etnika a s tím byla zároveň i přijata romská hymna, vlajka, ustanoven mezinárodní
den Romů (8. dubna) a hlavně byl vysloven požadavek pro nahrazení výrazů Cikán, Gypsy a
podobně jednotným označením Rom.
Davidová charakterizovala označení Rom takto: „Termín Rom je souhrnným
označením několika etnických skupin, které mají společný původ, společné kulturní rysy a
osobité charakteristiky“ (Davidová, 1995, s. 15).
Do roku 1971 se tedy Romové nazývali Romy jen mezi sebou. Ostatní na jejich cestě
Evropou je označovali různými exo-etnonymy. Vžily se tyto názvy: Cigan (bulharsky),
Ciganin (srbsky), Tsigan (rumunsky), Czigányok (maďarsky), Cigán (slovensky), Cikán
(česky), Zigeuner (německy a holandsky), Cingar (starofrancouzsky), Zingaro (italsky),
Cygan (polsky a rusky) a jiné (Nečas, 2002). Tyto názvy se v majoritní společnosti, ale i mezi
Romy samotnými používají dodnes. Původ názvu Cikán sahá až do 9. století v Byzanci, kdy
ve zprávě ze svaté hory Athos psali o „Atsinganech“, kteří byli dříve označováni jako
„Athinganoi“ (Davidová, 1995). Řecké slovo Athingani v překladu znamená „nedotknutelní“.
Nejnovější výzkumy tvrdí, že takto se těmto lidem říkalo právě proto, že se neustále
oddělovali od jiných skupin obyvatelstva. Právě z tohoto pojmenování pravděpodobně vznikl
název Cikán.
Dalším exo-etnonymem pro Romy u nás je známé slovo Gypsy. Gypsy má rovněž
původ v Byzanci. Angličané používají název Gypsy jako exo-etnonymum pro název Rom.
Anglické Gypsy je rovněž příbuzné španělskému Gitanos a francouzskému Gitan. Tyto názvy
jsou odvozeny od názvu Aiguptos/Aiguptissa (Egypťan / Egypťanka), které mají svůj původ
později než Athingani, kolem 13. století. Proč Byzantinci říkali Romům Egypťani? Existuje
několik možných odpovědí na tuto otázku. Možná jim byli podobní, možná proto, že některé
skupiny Romů přicházeli do Byzance přes Egypt nebo proto, že Romové žili na území
Byzance, které se říkalo Malý Egypt (Původ názvů Rom – Cikán [online]).
9
1.2 Romové v České republice
Nejpočetnější skupinou v České republice jsou “Slovenští Romové”, kteří tvoří přibližně 75-
85 % z celkového počtu Romů u nás. Mezi slovenskými Romy existují značné rozdíly.
Horváthová to popisuje takto: “V rámci této skupiny najdeme životní ztroskotance závislé na
alkoholu a drogách spočívající na společenském dně, stejně jako mistry ve svém oboru,
spisovatele, učitele, vědce i umělce“ (Horváthová, 2002, s. 63).
Další výraznou komunitu tvoři olašští Romové s asi 10 %. Olašští Romové se dále dělí
na další skupiny. U nás se v minulosti objevovaly skupiny dvě: Lovárové – konští handlíři a
Kalderaši – výrobci kotlů. V současnosti u náš žijí jen potomci někdejších Lovárů. Olašští
Romové si sami říkají vlašika Rom a právě tato skupina Romů byla nejvíce postižena
zákazem kočování v roce 1958. Stejně jako dříve, i dnes je olašská komunita uzavřená vůči
svému okolí. “Nekamarádí” se ani s ostatními Romy, pro které mají opovrživý název
Rumungre.”Olaši” jsou sebevědomí a velmi hluční. Olašské ženy nosí dlouhé barevné sukně a
pihu krásy, muži jsou ověšeni zlatem. Dříve však olašští Romové patřily mezi nejchudší
vrstvy. Dnes jsou mezi Romy nejbohatší. Od jiných Romů se také liší tím, že si zachovávají
svůj vlastní dialekt romštiny a celou řadu pevných zvyků a zásad. Například rovnost mezi
pohlavími v této komunitě neexistuje. Obživu pro rodinu zajišťují zásadně ženy. A to tak, že
kradou a různě kšeftují. Další zajímavostí této skupiny je tzv. (takzvané) vlastní soudnictví.
Veškeré prohřešky založené na rodových zásadách se řeší uvnitř jejich komunity na zasedání
zvaném krisi. Na těchto zasedáních předsedá olašský král a řada vážených mužů. Mnohdy se
jejich nevyřízené účty nebo nezaplacené dluhy řeší únosem dcery. U svateb je brán ohled
hlavně na peníze a zároveň se traduje, že nevěsta je ceněna podle toho, jak rychlé má prsty
(Olašští Romové [online]).
Zbývajících 10 – 15 % tvoří skupina maďarských Romů. Téměř bezvýznamně se na
tomto čísle podílejí zbytky původních českých Romů a němečtí Sintové. U nás žijící Sintové
mají jádro své komunity v Německu. Mezi Romy jsou až propastné rozdíly v důsledku dále
probíhajícího začleňování do společnosti a procesu asimilace. Horváthová to komentovala
takto: „Neměli bychom tedy hovořit o Romech u nás jako o jednolité skupině obyvatel
vyznačující se stejnými znaky“ (Horváthová, 2002, s. 65)
10
1.3 Charakteristika Romů
1.3.1 Způsob života
Charakteristické znaky tradičního sociálního systému Romů lze vymezit několika ústředními
body. Hlavním jádrem romské kultury a romského společenství je rodina. Vědět, kdo jsem
„já“, znamená pro jedince tradiční romské kultury znát své místo v rodině. Každý člen rodiny
má své místo a úlohu. Individualita zde není chápána jako nezávislost každého jedince, ale jde
o jistou pozici v rodině. Jedinec není od své rodiny oddělitelný, v romských rodinách převládá
kolektivní individualita. Jak tvrdí Hübschmannová: Famel´ija paš famel´ijate/ příbuzní musí
držet pospolu (Hübschmannová, 2002, s. 31). Jedinec v tradiční romské rodině nabývá na
„důležitosti“ a vlastní identity teprve jako součást své rodiny. Být sám je v tradiční romské
rodině prokletím. Největším trestem pro Roma je jeho vyhnání z rodiny, neboť tím ztrácí
veškeré sociální a lidské jistoty. Veškeré rozhodování je společné, romská rodina společně
sdílí absolutně všechno. Od obydlí přes oblečení, jídlo až po fyzickou práci či peníze.
Zjednodušeně řečeno můžeme o romském životu říct, že rodina pro Romy znamená opravdu
téměř vše. Typická romská rodina se řídí principem vnitrorodinné ekonomie. Ta je na jedné
straně výhodná, zejména v případě nouze, ale na druhou stranu je pro ně takovou pastí,
znemožňující jim vymanit se z nevýhodné ekonomické situace a hlavně znemožňující
integraci do majoritní společnosti. Lze tedy říci, že největší potíží Romů v dnešní společnosti
je jejich kultura, zároveň je ale nutno podotknout, že pokud by vymizelo tradiční pojetí
romské kultury, zmizelo by i její největší specifikum jako například folklor, nebo jazyk
(Budilová, 2009).
V poslední době se tradiční životní cyklus Romů mění. Pokud však zůstává, tak
nejvíce ve východoslovenských romských osadách. Romská rodina mívala větší význam než
rodina „gádžovská“ (bílá), mluví-li o rodině Češi, většinou mají na mysli svého partnera, děti,
rodiče a sourozence. Známe samozřejmě i své další příbuzné, ale ty už spíše považujeme za
vzdálenější příbuzné. Romové však považují za své příbuzné úplně všechny. V dnešní době
vztahy mezi členy těchto velkorodin slábnou. Silnější jsou snad olašské velkorodiny. Do jisté
míry se dnes zachovává u Romů to, že se vždycky mohou spolehnout na příbuzné a nikdo
nezůstává opuštěn. Příkladem může být minimum Romů v domově důchodců. (Říčan, 1998)
Romové, kteří k nám migrovali ze Slovenska (toto přesídlení je popsáno v následující
kapitole), bydleli obvykle v různých chatrčích nebo v ghettech uvnitř či na okraji slovenských
měst. Po přesídlení do českých zemí se způsob bydlení daleko změnil. Novodobý způsob
11
bydlení těchto Romů byl – a někde i dosud je plný těžkostí, protože Romové přišli do zcela
jiného prostředí a podmínek, na něž nebyli doposud zvyklí. Nyní obývají v naprosté většině
gádžovské byty. Jedná se ovšem o byty nižších kategorií a mnohem menší, než by jejich velké
rodiny potřebovaly.
V současné době slábne specifická sociální romská kultura, charakteristická silnými
rodinnými pouty, klany a autonomními komunitami. Mnoho romských dětí se nachází
v dětských domovech, což naprosto odporuje tradičnímu pojetí rodiny. Romové neuvažují o
dopadech v případech, že mají a budou mít velké počty dětí, které vedou k nezvládání
výchovy, záškoláctví apod. ( a podobně). Nelze však mluvit hromadně o všech matkách -
Romkách . Dnes již i mladé Romky uvažují o vzdělání, bydlení a teprve potom o rodině.
1.3.2 Romský jazyk
Romaňi čhib – romský jazyk je klíčový pro charakteristiku romského etnika. Romština patří
k indoevropským jazykům, přesněji novoindických. Romský jazyk zároveň odkazuje na část
světa, odkud Romové pocházejí. Jazykovědné studie dokázaly těsný vztah Romštiny
s hindštinou, se kterou má romština společnou zejména slovní zásobu. Slova byla přejímaná i
z jazyků zemí, kudy Romové procházeli a další slova jsou přejatá ze zemí, ve kterých
Romové žili a žijí. Většina Romů v České republice romsky rozumí a mluví, ale při
komunikaci s Čechy uplatňují češtinu. Romové si češtinu osvojili relativně za krátkou dobu,
ale jde o češtinu „romskou“. Jde o romský etnolekt češtiny. Hübschmannová popisuje
etnolekt takto: „Etnolekt je neustálená forma ne-vlastního jazyka, který bilingvní populace
užívá jako druhý. Romský etnolekt češtiny je tedy česká fonetika poznamenaná romskou
výslovností, jsou to romské gramatické modely a sémantická pole romských slov vyjadřované
českými výrazovými prostředky“(2002, s. 71). Romština se na území České republiky dělí na
řadu příbuzných dialektů. Jsou to dialekty: slovenský, maďarský, olašský a sintský.
Nejrozšířenější je slovenská romština, přesněji řečeno „východoslovenský dialekt“, kterou
mluví bezmála 80 procent Romů nejen na Slovensku, ale také v Čechách a na Moravě.
Romský jazyk a romistiku lze v současné době studovat na Univerzitě Karlově v Praze a na
Univerzitě v Pardubicích. Zároveň se přednáší romský jazyk a romistika na univerzitách
v Praze, Olomouci, Brně a v Ústí nad Labem (Davidová, 1995). Ministerstvo školství,
mládeže a tělovýchovy ČR uvažuje o zavedení romštiny na základních a středních školách
jako volitelný předmět.
12
Romský jazyk se v minulosti i dnes předává hlavně ústním podáním, tedy komunikací,
od rodičů dětem, v rodině. Výuka romštiny neprobíhá systematicky, ale děti se všemu
potřebnému učily tím, že se účastní veškerého denního života dospělých. V typicky českých
rodinách jazyková výchova probíhá tak, že matka na dítě stále mluví, v romských rodinách
matka mluví s ostatními příbuznými a na dítě promluví jen tehdy, když dítě nebo matka dítěti
něco chce (Říčan, 1998). V romských rodinách rodiče dětem často vyprávěli různé příběhy ze
života. Tyto příběhy patří do slovesného útvaru romsky zvaný paramisa – pohádky. Z těchto
pohádek se děti učily životní moudra dospělých a především etické normy skupiny. Většinou
byl v každé rodině jeden nebo více Romů, který byl obdařen vypravěčským talentem
(Horváthová, 1998). „Říkalo se mu paramisaris – vypravěč pohádek“ (Horváthová, 1998,
str.29).
Psané slovo vstoupilo do romského jazyka až později, když se Romové podrobili
povinné školní docházce. Do té doby byli téměř všichni Romové negramotní. Přesto si
pomocí lidové slovesnosti předávali veškeré vědomosti a poznatky z generace na generaci. Se
stoupající gramotností a těsným kontaktem v majoritní kulturou se postupně začaly objevovat
snahy vzdělaných Romů o psanou podobu slova a o vlastní literaturu. Nesmírné zásluhy
v tomto procesu má Milena Hübschamnnová, která podmínila k tvorbě řadu nadaných
romských autorů a vypravěčů. Jména jako Elena Lacková, Margita Reiznerová, Andrej Giňa,
František Demeter, Josef Horváth, Tera Fabiánová aj. (a jiné) patří do té skupiny Romů, kteří
stáli u základů romské literatury v Čechách a na Slovensku.
O Mileně Hübschamnnové můžeme dnes hovořit jako o průkopnici a zakladatelce
české romistiky. Byla autorkou několika knih, řady článků o Romech, spoluautorkou
Romsko-českého, česko-romského slovníku a také zakladatelkou časopisu Romano Džaniben.
Hübschamnnové byla za její činnost udělena celá řada ocenění. Jak se píše v článku Houdka:
„Milena Hübschmannová byla celé řadě Romů sestrou, matkou a především upřímnou
přítelkyní. S její smrtí mnohým z nich odešel člověk, který byl pro jejich počínání hnacím
motorem, který jim dával naději a pozitivní energii, pomáhal jim a do značné míry je
ochraňoval“ (Milena Hübschmannová [online]). Když Hübschmannová v jednom rozhovoru
odpovídala na otázku jak se dostala k Romům, odpověděla takto: „Dostala jsem se k Romům
ohromně klikatou cestou a vlastně jednoduchou cestou zároveň přes Indii, protože Romové
pocházejí z Indie a já jsem studovala indologii. A pak jsem slyšela na stavbě mladých
budovatelů socialismu partu Romů v montérkách a já slyšela indická slova. Např. "mám
13
černé vlasy" se řekne romsky a hindsky skoro stejně. Mě obrovsky fascinovalo, že nacházím
Indii tady u nás v Ostravě, v Praze, v Libni. Tak jsem se začala učit“ (Horké téma [online]).
1.3.3 Pojetí školy
Když bychom porovnali neromské dítě s romským, neromské dítě obvykle žije v nukleární
rodině, což znamená, že žije s rodiči a sourozenci, kdežto romské vyrůstá se spoustou
příbuzných. Rozdíl je v tom, že české dítě v takové rodině není vedeno k samostatnosti,
nemusí se nad ničím zamýšlet a o něčem samo rozhodovat. Naopak romské děti jsou vedeny
k samostatnosti již od útlého věku. Již od tří let se umí samy oblékat a svlékat. Tyto děti
v podstatě neznají žádnou izolaci, musí se od matek brzy odpoutat a učit se samostatnosti
kvůli vysoké porodnosti. Dalším rozdílem může být i to, že v romské rodině běžně nenajdeme
knížky ani kreslící potřeby. To má za následek mimo jiné nedostatečně vyvinutou jemnou
motoriku a také nezvládnutí kulturních a hygienických návyků.
Romské děti jsou ve škole špatně soustředěné, udrží jen krátce pozornost, chybí jim motivace
k učení, potažmo absence z radosti z řešení úkolů (Kaleja 2009).
Romský žák je ve škole pojímán jako žák se sociálním znevýhodněním. Sociální
znevýhodnění je definováno § 16 (vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními
vzdělávacími potřebami) zákona 561/2004, tedy školského zákona o předškolním, středním,
vyšším odborném a jiném vzdělávání. Jsou zde vymezeny tři kategorie speciálních
vzdělávacích potřeb: osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním či
sociálním znevýhodněním. Sociálním znevýhodněním je pro účely tohoto zákona rodinné
prostředí s nízkým socioekonomickým statusem, nařízená ústavní či ochranná výchova,
postavení azylanta či uprchlíka ( Sbírka zákonů ČR [online]).
U vzdělávání romských žáků to začíná již u zápisu, kdy se učitelé musí pokusit budovat vztah
s rodinou. Komunikace by měla být především příjemná, pozitivní. Učitel chválí žáky a cení
snahu rodičů. Nezbytné výtky sdělíme rodičům opatrně. Obvykle jednáme především
s matkami, které děti vychovávají více, ale pokud jde o vážné rozhodování je třeba
respektovat romského otce, protože romské matky jsou silně podřízeny mužům, kteří jsou
autoritou v rodině.
Při nástupu do školy tyto děti řeší hned několik handicapů. Říčan (1998) ve své knize uvádí
tyto: Nevyhovující bydlení a životospráva romské rodiny. Děti žijí v nepříliš vhodných
podmínkách, mají nepravidelnou stravu a spánek. Velmi málo romských dětí prochází
14
mateřskou školou a výchova zpravidla není taková, aby připravila dítě na školní práci. Jak již
bylo zmíněno výše, děti se zřídka kdy setkávají s knihami, hračkami, tužkou, papírem aj. (a
jiné). Dalším velkým problémem pro romské děti je jazyková bariéra. Nynější generace Romů
již romsky téměř neumí, neumí však ani česky.
Romské děti se liší i tím, že jsou živější, temperamentnější, vykřikují a je větší
problém tyto žáky ukáznit. Mají také problém s udržením pozornosti, potřebují častěji
přestávky. Během výuky jim vyhovuje výuka formou dramatizace a hraní rolí.
V prvních ročnících základní školy bývají romské děti vůči učiteli milé, přítulné, poddajné a
rády se učí. Zhruba v pátém ročníku často dochází ke zlomu u dětí. Zhorší se jim prospěch,
žáci jsou vzdorovití a ztrácí zájem o školu. Může to být nastupující pubertou, ale jistou roli
nese i to, že v romské komunitě je dítě již dříve přibíráno k činnostem dospělých. Vyjma
toho, že učivo se stává pro žáky náročnější a je vnímáno jako zbytečné. Absolvováním
základní nebo zvláštní školy (v 80 procentech) školská kariéra Roma obyčejně končí.
Pokud romský žák pokračuje studiem učebního oboru nebo střední školy jeho
komunita se studiem obvykle nesouhlasí, nepodporuje ho. Tímto přístupem jsou pověstní
zvláště olašští Romové.
Potřebám romských dětí do jisté míry odpovídají i snahy o reformu naší školy. Má v ní
být méně pamětního učení, které dělá romským žákům problém, více prostoru pro
spontánnost a tvoření, větší respekt k individualitě dítěte. Učitel těchto dětí by měl být
vybaven velkou dávkou kreativnosti, tolerance a především láskou k dětem.
15
2 Historie Romů
O původu Romů kolují odlišné představy. Většina dostupných historických materiálů pochází
od majority, tudíž Romové jsou zobrazeni negativně. V polovině 18. století bylo na základě
jazykového srovnávacího studia prokázáno, že Romové pocházejí z indického subkontinentu.
Časové údaje a důvody, které vedly Romské skupiny k odchodu z této oblasti, se z pohledů
badatelů a studií různí. Například Davidová (1965) a Horváthová (1964) uvádějí, že Romové
byli vyhnáni vyššími stavy nebo vlivem územní expanze sousedních říší a států Arabů či
Mongolů. Naopak historik Daniel (1994) tvrdí, že důvody byly spíše sociální.
Mezi samostatná etnika patřili z původních obyvatel i Domové, kteří žijí v Indii i
v současnosti a patří k nejrozšířenějším kastám v severní Indii. Domové jsou považováni za
nejbližší příbuzné Romů. Domové, podobně jako Romové se živí hudbou, kovářstvím,
výrobou košů, či někteří z nich jsou artisté. „V evropských podmínkách došlo ke změně
skupinového názvu Dom na vlastní etnický název Rom. Slovo Rom je z hlediska
etymologického velmi staré, podstatně starší než pojmenování Cikán. Navíc jméno Rom
používali ke svému označení Romové sami.“
Migrace Romů do Evropy probíhaly pravděpodobně ve dvou vlnách – a to ve třetím až
pátém století a devátém až desátém století. Před příchodem do Evropy došlo při jejich
pohybech k mnoha zastávkám. První zastávkou byla perská říše na území dnešního státu Írán.
Významnou zastávku před samotným rozšířením Romů po Evropě byla Byzantská říše. Ještě
před samotným příchodem došlo k rozdělení postupujících Romů do dvou skupin. Jedna
skupina mířila na Pyrenejský poloostrov a druhý proud mířil právě do Byzancie, odkud došlo
k jejich následnému rozšíření do východní, střední a západní Evropy.
2.1 Historie Romů v Čechách a na Moravě do roku 1938
Do střední Evropy se Romové dostávají ve 13. století n. l. Za první písemné zmínky o
Romech v českých zemích se považují hned tři dokumenty. Někteří badatelé se domnívají, že
první zmínky přináší roku 1242 „Dalimilova kronika“, kapitola „O Kartasiech pohanských“
uváděla, že do Českého království přišlo 500 tatarských zvědů. Ti nosili vysoké čepice,
přiléhavé kalhoty a přes ně krátké kabátce. Když prosili o chléb, říkali „Kartas boh“. Podle
toho dostali jméno Kartasové. Další zmínka o Romech v českých zemích je uváděna v
„Popravčí knize pánů z Rožmberka“, ve které se uvádí zápis o výslechu nějakého lapky
Vachka, který uvedl jména a charakteristiky členů své tlupy. Patřil k nim také „Cikán, črný,
16
Ondřejóv pacholek“. Za třetí zmínku o příchodu Romů je považována zpráva ze Starých
letopisů českých („Stáří letopisné čeští“) uváděná k roku 1416: Dle jistých okolností lze
ovšem tvrdit, že rok 1417 je rokem, o kterém s jistotou víme, že Romové již byli na našem
území. Z roku 1417 máme jejich přítomnost potvrzenou ze Znojma a o rok později i z Chebu.
Po tomto roce však zprávy o Romech na našem území mizí a to přibližně na šest desetiletí.
V průběhu 15. století, obsadila osmanská říše Balkánský poloostrov a zároveň došlo
k masivní migraci Romů do celé Evropy. Bezproblémový pohyb jim zajišťovaly nejrůznější
ochranné listy, zejména jejich padělky, které jim zajišťovaly nejen volný pohyb, ale i
materiální podporu na jejich cestách. Roku 1423 vystavil Zikmund Lucemburský ochranný
list pro romského vévodu Ladislava. Ochranný list vyzýval poddané, aby Romům poskytovali
všemožnou pomoc na jejich cestách. Známky odstupu a odmítání romských kočovníků se
začaly objevovat už několik desítek let po jejich příchodu. Usnesení říšských sněmů z let
1497, 1498 a 1500 obviňovala Romy z vyzvědačství ve prospěch Turků. Mezitím se v českém
prostředí začaly šířit pověsti o vyzvědačských a škůdcovských službách Romů. R. 1545 vydal
Ferdinand I. první mandát, který ukládá vypovídat kočovné Romy z Českého království.
Leopold I. v roce 1688 vypověděl Romy z území království a v roce 1697 je prohlásil
za psance. Ve stejné politice pokračoval i Josef I, který v roce 1706 nařídil rozmístění
výstražných tabulí s nápisy „s vyobrazením Romů, kteří neuposlechnou zákazu a hranice
přestoupí: oběšení muži, mrskané ženy a děti.“
Později došlo ke zpřísnění postihu pro místní obyvatele, protože Romům stále poskytovali
pomoc nebo úkryt. K dalšímu zpřísnění došlo za vlády Karla VI. (1711 – 1740), který
reskriptem z roku 1717 zopakoval nařízení svých předchůdců. Dekretem z roku 1721 císař
nařídil, že Romové měli pod ztrátou hrdla zakázáno vstupovat do země a volně se tu
pohybovat. Toto nařízení platilo také pro ženy.
Mezi lety 1694 – 1763 díky moravským feudálům docházelo na jejich panstvích
k usazování romských skupin. Panstvo na Moravě „poskytovalo rodinám některých kovářů
povolení k pobytu“, za to v Uhrách se usazovali rodiny nadaných hudebníků.
Období vlády Marie Terezie a Josefa II. znamenalo řízený pokus o asimilaci a násilné
usazení Romů. Marie Terezie nahradila doposud fungující represi asimilačními pokusy.
Tolerovala některé romské rodiny výměnou za četná omezení. Josef II., syn Marie Terezie
pokračoval v její politice. Kladl důraz na povinnou školní docházku pro romské děti, jejich
vyučení, povinnou návštěvu bohoslužeb a zlepšení hygienických pravidel. Později došlo ke
17
státem řízenému rozmístění rodin, které zde dosud nebyly usazeny, jednalo se převážně o
moravské Romy.
V 19. století se měnily situace na jednotlivých území. Na Moravě docházelo
k velkému rozšíření Romů. Romové se začali věnovat i jiným zdrojům obživy než tradičním
romským řemeslům. V českých zemích převažovala populace bez stálého bydliště. Ve
slovenských oblastech byla situace podobná jako na Moravě – většina obyvatel byla trvale
usazena a živila se tradičními řemesly. V tomto období bylo významným momentem
rakousko-uherské vyrovnání, v nichž docházelo k vydávání protiromských vládních nařízení,
zdůrazňující, že Romové jako celek terorizují ostatní občany a ohrožují jejich majetek a
bezpečí. Historik Ctibor Nečas o tomto období tvrdí: „nařízení nepřispívala ke zlepšení
situace kočovných a potulných, ani usedlých a usazujících se Romů…“ a „celému tomuto
etniku vykazovala místo na samém okraji společnosti.“ Diskriminace Romů ze strany
majoritní společnosti způsobovala, že Romové byli před první světovou válkou negramotní a
bránila jim k motivaci ve vzdělávání.
V roce 1918 došlo k vyhlášení samostatné Československé republiky a Romové byli oficiálně
uznáni za svébytnou národní menšinu. „Po dlouhých přípravách a jednání byl vládní návrh
vyhlášen Národním shromážděním jako zákon č. 117 Sb. o potulných cikánech ze dne 15.
července 1927.“ Zákon se týkal romských kočovníků a tuláků žijících po cikánsku. Hlavním
těžištěm měla být řádně vedená evidence romského obyvatelstva. Tímto soupisem bylo
zjištěno 36 tisíc kočovných a potulných Cikánů, kterým byly vydány legitimace. Postupem
času tyto legitimace získávali i ostatní Romové.
2.2 Romové za války a poválečném období
Od druhé poloviny třicátých let došlo ke zvýšenému přesunu Romů z německých zemí
do českých a moravských zemí, protože v Německu se dostala k moci nacistická strana v čele
s Hitlerem a Romové po boku židovského obyvatelstva se stali úhlavními nepřáteli. V roce
1939 pod nacistickou vládou došlo k zániku Československé republiky a byl vytvořen
Protektorát Čechy a Morava. 30. listopadu 1939 protektorátní ministerstvo nařídilo Romům se
nejpozději do dvou měsíců trvale usadit a zanechat kočovného života. Na území protektorátu
došlo v roce 1940 k otevření dvou pracovních táborů. V Čechách se nacházel u obce Lety
v okresu Písek, na Moravě pak v Hodoníně u Kunštátu. Do těchto pracovních táborů
protektorátní vláda začala zařazovat také romské obyvatelstvo.
18
Z českého a moravského protektorátního území byly během roku 1942 a 1943
vypraveny transporty do koncentračních táborů v Auschwitz, Buchenwald a později do tábora
v Osvětimi. Z tohoto tábora byl převezen neurčený počet Romů do dalších německých
koncentračních táborů. Dle dochovaných materiálů se odhaduje, že cikánský tábor v Osvětimi
- Březince byl konečnou zastávkou pro 6 500 – 7 000 Romů. V tomto táboru se zároveň
dělaly pokusy na vězních pod vedením doktora Mengeleho, z celkem 23 tisíc vězněných
zemřelo 20 078 v důsledku hladovění, přepracování, pokusech, otravy plynem aj.
Po roce 1945 byla oblast Čech a Moravy téměř bez Romů. Jana Horváthová (2002) se k tomu
ve své knize vyjádřila takto: „Jednotlivci z řad Romů vracející se z koncentračních táborů se
postupně roztrousili mezi ostatním obyvatelstvem, se kterým posléze splynuli. Romové
přicházející od konce války ze Slovenska byli příliš odlišní od relativně integrované skupiny
českých Romů. Jejich zvyky, způsob odívání i života byl v mnohém dán životem v izolovaných
osadách na okrajích slovenských obcí,…, které samo o sobě bylo na hony vzdáleno realitě
českých a moravských více či méně průmyslových aglomerací. Tak se po válce setkávali lidé z
nejrůznějších kulturních prostředí a učili se spolu žít, což obecně přinášelo jisté sociální
konflikty a napětí.“ Soužití majoritní společnosti a romské minority dostalo zcela nový
rozměr, který určovala oficiální komunistická doktrína.
Během čtyřiceti poválečných let se v hojném množství stěhovala velká část Romů ze
Slovenska do Čech. Stěhovali se zejména kvůli touze po lepším životě, protože na Slovensku
nastala situace, kdy se Romové chtěli vymanit z bídného prostředí izolovaných romských
osad, které neslibovaly o mnoho lepší život než vedly předchozí generace Romů. Romské
osady byly izolovány od nejbližších měst a vesnic. Nevedly k nim žádné cesty. Dále
postrádali pitnou vodu, kanalizaci a také jim chyběla elektřina. Čechy tak pro ně byly jasný a
vysněný cíl. Mohli si zde získat stálejší, i když pomocnou a těžkou práci, lepší bydlení i
dokonalejší občanské vybavení s určitou komunální hygienou a různými možnostmi
společenského využití. Romové se usazovali především v Mostě, později v Českém
Krumlově, Ostravě a jejím okolím.
Po únoru 1948 Romům zaručila ústava, že se stali rovnoprávnými členy společnosti,
ale nadále zůstal v platnosti zákon o potulných cikánech a to až do roku 1950. Po nástupu
komunistů proběhlo jisté formování státní politiky vůči romskému obyvatelstvu. Bylo řečeno,
že zaostalý způsob života cikánů způsobily předcházející vykořisťovatelské systémy a v rámci
budování „nové“ společnosti se Romové sami od sebe změní. Romové tak nadšeně přijali tyto
19
ideologické principy i způsob života určený komunistickou majoritou.“ Romové odnepaměti
soběstační a na společnosti nezávislí v této době začínají poprvé využívat nové nabídky,
vyplývající z překonávání izolace a těsnějšího, ale bohužel i násilného zapojení do
společnosti. Využívají např. možnosti odkládat děti do dětských domovů, ženy sklouzávají k
obstarávání prostředků k obživě tradici se vymykající prostitucí. Důsledkem vykořeněnosti
Romů a dalekosáhlých sociálních změn v jejich komunitách je patrně i páchání některých
dříve u Romů nevídaných kriminálních deliktů (Horváthová, 2002).“
V šedesátých letech byla realizována likvidace nežádoucích romských soustředění a následný
rozptyl jejich obyvatel. Nedařilo se však propojit likvidaci romských osad s rozptylem a
důsledkem toho byla rozsáhlá migrace Romů ze Slovenska na naše území. Ve větších městech
začala vznikat „sídliště“ podobná ghettům (Chánov u Mostu, sídliště Černé město u Rimavské
Soboty apod.). Koncem šedesátých let vznikla první – a jediná romská organizace, Svaz
Cikánů-Romů (SCR), ten měl obrovský význam pro povznesení romské kultury. V průběhu
sedmdesátých let tak vznikaly nové lidové soubory, pro něž SCR opakovaně pořádal soutěže
z různých uměleckých oborů. SCR rovněž pořádal veřejné besedy, plesy a jiné kulturní akce.
Vůbec první romský historik Bartoloměj Daniel připravil výstavu romských kovářských
výrobků. V procesu postupného vyrovnávání české majoritní společnosti se měl nadále klást
největší důraz na rozvoj vzdělanosti.
Během 50. – 70. let se začal upravovat i romský jídelníček. Začaly se objevovat první
smažené a pečené pokrmy, stejně tak i sladké moučníky. Do té doby ženy připravovaly jen
„chudé pokrmy“. Mnohé romské domácnosti tak žily a hospodařily ze dne na den. Kolem
termínu výplat a sociálních podpor bylo a někde i stále je situováno několik „tučných dnů“ a
zbývající dny jsou „chudé“. V několika dnech se tak slaví a užívá, v ostatních dnech se živoří.
Zde se vysvětluje jejich tradiční chápání života.
V dubnu 1973 byla činnost Svazu Cikánů-Romů ukončena. Romové se opět stávali
pasivními objekty státní politiky. V roce 1978 signatáři Charty 77 znovu nastolili otázku
uznání práva Romů na svébytnost a účast při řešení problémů svých spoluobčanů.
V osmdesátých letech se ujala rozvoje kultury Romů nová generace, která dosáhla
značného ohlasu i u neromské veřejnosti. Avšak jak uvádí kniha Martina Kalejy a Jana
Kneipa – Mluvme o Romech „Romové byli pasivními objekty státních zásahů, po celou dobu
existence totalitárního režimu měli jen minimální šance rozhodovat o svém osudu.“
20
2.3 Současná situace Romů v České republice
V první polovině 90. let již Romové představují jednu z nejpočetnějších menšin, která žije na
území České republiky. Jejich etnikum se značí specifickým jazykem, slovesností a
kulturními tradicemi. Roku 1991 byl zahájen provoz Muzea romské kultury a od roku 2000
sídlí v Brně. V říjnu roku 1991 Univerzita Karlova otvírá pětileté magisterské studium
romistiky. Do oboru romské skladby a interpretace můžeme zařadit I. Bittovou, původně
herečku divadla Husa na provázku. Její sestra I. Kelarová se věnuje hudbě experimentální.
Nejproslulejším romským výtvarníkem je R. Dzurko. Jeho samotné výstavy probíhaly již
devětkrát v Praze. V první polovině devadesátých let je dále vyvíjen romský tisk a Milena
Hübschmannová vydává romsko-český a česko-romský slovník. Roku 1992 Univerzita J. E.
Purkyně zakládá Ústav pro studium romské kultury a roku 1993 vznikají politické strany
Romský demokratický kongres a Romský národní kongres. Od roku 1994 vychází čtvrtletník
Romano džaniben , jehož šéfredaktorkou se stala Milena Hübschmannová.
V roce 1997 byla zahájena výuka na Sociálně-právní akademii v Praze, jejíž uchazeči
mohou získat kvalifikaci romský asistent, poradce či absolvent středoškolského studia
s maturitou.
Roku 1999 byl poprvé uspořádán v Praze první světový romský festival Khamoro,
během kterého probíhají přehlídky romské hudby a jiné kulturní a společenské akce
s romskou tematikou. Pro velký úspěch se tento festival každý rok opakuje, a to přibližně na
přelomu května a června.
A dnes? Romové tvoří v České republice menšinu. Názory na jejich způsob života a
život tady jsou různé. Romové mají nízkou úroveň vzdělanosti, nezaměstnanosti, nízkou
životní úroveň a špatnou bytovou situaci. Většina z nich je závislých na podporách, jejich
laxní přístup k dodržování zákonů a obecně přijímaných norem nás vyvádí neustále z míry,
avšak co jim můžeme závidět a mohli bychom se od nich přiučit je jejich chuť žít, užít si
přítomnosti. Nepotřebují k životu drahé dovolené ani budovat kariéru. Stačí jim být obklopeni
láskou a rodinou. Romové v našem světě být musí tak jako všichni ostatní a obě strany musí
rovným dílem usilovat o zlepšení respektu jednoho k druhému. Jak řekla Horváthová:
„Romové jsou jako chybějící kamínek do mozaiky“.
21
3 Romská kultura
3.1 Charakteristika romské kultury
Romové a jejich styl života je dlouhodobě zakořeněný způsob chování, kterým se více či
méně odlišují od majoritní společnosti. Na jedné straně bývá Romům vytýkáno jejich tzv.
nekulturní chování a na straně druhé je to právě romská kultura, o kterou má majorita největší
zájem. V životě Romů se odráží množství jejich tradic a zvyklostí, které byly po staletí
dodržovány. Bohužel, počet takových rodin stále klesá. Tradice Romů sahají až daleko do
jejich minulosti, protože se týkají způsobu jejich života. O Romech se tvrdí, a to právem, že
mají v krvi rytmus, a proto jsou tak skvělí hudebníci a tanečníci. Zároveň nikoho nepřekvapí,
pokud Rom umí krásně malovat, umí vyřezávat ze dřeva či modelovat z hlíny. Mezi
charakteristické tradice patřily a stále patří jejich bydlení, stravování, oblékání, rodinné a
společenské vztahy, lidové náboženství, volba povolání a již výše zmíněný vztah k hudbě a
jinému umění.
3.2 Způsob obživy, řemesla a bydlení
3.2.1 Způsob obživy, řemesla
V současnosti si většina lidí z majoritní společnosti o Romech myslí, že nejsou schopni se
sami uživit a že neovládají žádné řemeslo. U mnoha lidí přetrvává názor, že Romové dříve
pouze kradli, žebrali, vykládali z karet různě podváděli. Je pravda, že někteří Romové tyto
formy obživy opravdu užívaly, jednalo se zejména ženy, někdy i děti, ovšem jen jako
přídavnou formu obživy. Muži se věnovali řemeslné práci, která ovšem ne vždy vydělala
dostatečně na krytí základních výdajů, zejména stravování. Avšak hlavní část Romů tvořili
dříve řemeslníci nebo hudebníci. Mezi typická, tradiční romská řemesla patřila a patří
kovářství, kotlářství, řetězářství a zvonařství.
Kotlářství bylo provozováno převážně olašskými Romy. Ještě v prvním poválečném
období tyto skupiny vyráběli měděné kotle, talíře, pánve a další výrobky. Později je vyráběli
hliníku. Po šedesátých letech, kdy se Romové museli usadit se počet kotlářů zmenšil.
Dalším typickým řemeslem je kovářství, které je bezesporu nejtypičtějším řemeslem,
kterým se Romové poctivě živili. Romští kováři měli přenosné dílny. Dílnu tvořila malá
kovadlina, železná tyč s nákovou, zaraženou do země. Romský kovář tedy nepracoval ve
stoje, ale vsedě či vkleče a další částí dílny bych měch, který si kováři vyráběli sami z beraní
22
nebo kozí kůže. V některých zemích je romské kovářské řemeslo stále v provozu, ale v naších
zemích tento způsob výdělku zanikl již po druhé světové válce.
Zvonkařství patřilo donedávna k tradičním romských řemeslům. Zvonkaři odlévali
zvonky a zvony z bronzu. Odlévané zvonce umí vyrábět jen málo zvonkařů, protože postup
jejich výroby je velmi starý. Rozsáhlejší je výroba zvonů z mosazi nebo hrubšího plechu.
V našich zemích zvonařství zaniklo přibližně v šedesátých letech.
Korytářství provozují Romové po staletí stále stejnou technikou a výrobním
postupem. V našich zemích se korytáři věnují tomuto řemeslu jen výjimečně, a to na
objednávku, s výjimkou drobných výrobků, které mají vždy v zásobě na prodej. To už je ale
záležitostí žen.
Výroba košťat byla a i dnes je spíše takovým doplňkovým způsobem obživy. Tímto
řemeslem se zabývají především staří muži, ale v poslední době i mladší Romové, kteří přišli
o práci. Košťata jsou vyráběna z vrbového proutí.
Romové přírodní materiály využívali i při výrobě valků. V tomto případě využívali
hlínu, z níž vyráběli právě valky (nepálené cihly). Tato výroba je dodnes velmi rozšířená.
Romové nejdříve začali s výrobou pouze pro svojí potřebu, pro stavbu jednoduchých obydlí,
později pak někteří přešli na výrobu ve „velkém“ na prodej. Do současnosti se výroba valků
dochovala jen pro stavbu vlastních domů.
Romové vyráběli i hudební nástroje. Mezi jejich nejdávnější výrobky patří drumla –
malý jednoduchý, kovový nástroj. Skládá ze z kovového rámku ve tvaru podkovy
s vzpružinkou, uváděnou do pohybu hráčovým prstem brnkáním. V současnosti pracuje
několik romských výrobců hudebních nástrojů i v našich zemích.
Dalším řemeslem Romů bylo koňské handlířství, které bylo rozšířeno zejména na Slovensku,
u skupiny Lovarů. Jednalo se o prodej koní, s nimiž před prodejem prováděli různé léčitelské
a omlazovací praktiky, aby je mohli prodat za několikanásobek ceny. I zkušení znalci koní si
od nich zakoupili nekvalitního koně a později oklamaný kupec nemohl koně vrátit, protože
romskou skupinu už nedostihl. Byla už na další cestě.
Překupnictví je záležitostí nejen minulosti, ale i dnešní doby. Zabývají se jím
převážně ženy a mládež. Dříve skupovali staré šaty, peří či jiné věci a dnes obchodují romské
ženy převážně s textilem, avšak neobcházejí už domácnosti, ale mají buď malé pouliční
krámky, nebo obstarávají a prodávají levné, obvykle kazové zboží ve velkém.
Speciální skupinu tvoří hudebníci. Společně s romskými kováři byli po několik staletí
nejrozšířenější a nejvíce váženou skupinou mezi tradičně usedlými Romy. Ačkoli se počty
romských hudebníků snížily, jsou stále vyhledáváni a respektováni. Neobyčejný talent Romů
23
je všeobecně znám. Ve skupině romských hudebníků je však velká rozdílnost, vycházející
z jejich odlišných hudebních schopností, stylu hry a místa, kde či komu hrají. Liší se
muzikanti vesničtí a městští. Profese hudebníků vyžaduje speciální znalosti, které získávají
získáváním zkušeností z generace na generaci. Mezi romskými muzikanty je i řada těch , kteří
se stali hudebními osobnostmi a často přesáhli i hranice (Davidová, 1999, 1995).
3.2.2 Bydlení
V minulosti během kočovného života Romové žili v přenosných stanech a různých obytných
vozech. Jednalo se buď o jednoduché vozy, kryté plachtou či rohožemi, nebo v maringotkách
různých typů. Způsob bydlení Romů tradičně usedlých byl a je poněkud různorodější. Pro
většinu slovenských a maďarských Romů , bylo donedávna převažujícím typem bydlení
v tzv. cikánských osadách. Jde vlastně o taková „ghetta“, ve kterých Romové žijí „mezi
svými“ , mají možnost zde bezpečně žít a nacházet mezi ostatními oporu. Je zde jisté
seskupení domků, kde bydlí pohromadě alespoň několik romských rodin. Ve většině těchto
osad byly a jsou základním typem obydlí domky - kher, koliba, dříve i zemnice a
polozemnice, které byly vybudovány obvykle do svažitého terénu, do něhož byl vyhlouben
prostor délky zhruba dva metry. Boky této jámy byly zaplněny větvemi a dřevěná kostra
doma byla pokryta proutím a slámou až k zemi. U polozemnice nesahala střecha až k zemi,
ale byla na nízké zídce.
Stále typičtějším bydlením je kher, koliba. Jedná se o malý jednoprostorový domek,
který si Romové v osadách staví sami, obvykle bez základu. Materiál ke stavbám těchto domů
odpovídá možnostem daného místa a zde dostupných materiálů. Interiér těchto domů bývá
skromný. Malá místnost s podlahou z udusané hlíny, jediným kusem nábytku je širší postel na
níž spí rodiče a nejmenší děti. Ostatní spí na dekách na zemi (Davidová, 1995).
V současné době Romové v naprosté většině obývají gádžovské byty nižších kategorií.
Tento způsob žití je pro Romy překážkou jejich tradičního způsobu života, ale i tak se život
domácnosti soustřeďuje do jedné velké obytné místnosti, tak jak je to u Romů zvykem.
Bavíme-li se obydlení, je potřeba zmínit i vybydlování. Jde o radikální devastaci bytu či
domu, která je pro Romy typická. Romové za opravdu krátkou dobu dokážou zničit byt
natolik, že je nutná generální oprava nebo demolice. Někdy má vybydlování komerční
charakter, kdy Romové prodají vše co se dá prodat, jindy jde o pouhé vandalství.
Jsou i četné případy, kdy romské rodiny prodají nebo smění byt a zvolí si život
bezdomovců, přičemž přeplňují byty příbuzných a známých (Říčan, 1998).
24
3.3 Romské tradice a zvyky
V této podkapitole se budeme věnovat tradičním romským tradicím, zvykům a rituálům.
Rozsáhlost romských tradic je velká, proto se v této části diplomové práce pokusíme popsat,
dle našeho názoru, ty nejdůležitější a nejzajímavější tradice a rituály. Jak jsme uvedli již výše,
jedná se o velmi starý národ, který si své tradiční zvyky uchovává po dlouhá staletí, ačkoli
v posledních letech snaha udržovat tyto zvyky klesá.
Námluvy
Před svatbou je u Romů nezbytné uskutečnit námluvy, neboli mangavipen. Rodiče se zde,
mnohdy za účasti kmotrů domluvili na podmínkách společného života mladých lidí. Spojení
těchto párů provedl buď otec ženicha, kmotr, anebo vážený muž z daného společenství. Tento
muž vyprosil dceru od rodičů a provedl samotný obřad. Svázal snoubencům překřížená
zápěstí červeným šátkem a do dlaní jim nalije symbolicky červené víno, dnes však častěji
pálenku, kterou z dlaní pár vypije. Od této chvíle je mladý pár romským společenstvím
považován za manžele, kteří spolu mohou žít a plodit děti.
Existují i takové případy, kdy si syn nebo dcera vybrali partnera , s kterým rodiče
nesouhlasí. Mladí tuto situaci řešili nejčastěji útěkem k nějaké vzdálenější rodině. Tady žili až
do té doby, než si pro ně rodiče nepřijeli. I v tomto případě se po návratu pořádal mangavipen,
ale nebylo to již pravidlem, protože mladý pár byl po tomto útěku akceptován jako manželé a
mnohdy byla mladá žena již těhotná.
U olašských skupin Romů se dodnes setkáváme s ještě zastaralejšími způsoby
uzavírání manželství. Otec ženicha s otcem nevěsty si domluví jistou podobu smlouvy –
jedná se o koupi nevěsty. V dnešní době záleží především na tom, kdo má kolik peněz, aby
mohl za nevěstu zaplatit. Kritéria pro hodnocení nevěsty jsou rozličná. Velkou váhu má
postavení rodiny, věk nevěsty, její vzhled, panenství, zda také umí tančit a zpívat. U této
skupiny Romů je také zásnubním zvykem únos nevěsty, v případě, že rodiče sňatek odmítají.
Chlapec dívku s jejím souhlasem unese a poté začne vyjednávání mezi rodiči. Pokud se
rodiny nedohodnou, celá záležitost se mlže dostat až k romskému soudu, jak jsem již uvedla
v jiné kapitole.
Svatba
Svatba úřední, občanská, neboli církevní, říkejme tomu jakkoliv se často uzavírala až po
několika letech, hlavně z důvodů pokřtění dětí a také z důvodů finančních, protože romská
svatba díky své velkoleposti bývá finančně náročná, a i proto bývá často i několik let
25
odkládána. Do tohoto obřadu převzali Romové i prvky z majoritní společnosti. Mezi ty
nejvíce používané patří zejména vybírání peněz pro manžele. Tento zvyk má především u
olašských Romů daný řád, kde jsou přesně dána pravidla pro výši částky, kterou musí určitá
osoba dle stupně postavení v rodině darovat. K dalším převzatým zvykům řadíme
vyměňování prstenů, které je pro ně však bezpředmětné a tak se často jedná o prsteny půjčené
jen pro účel obřadu. Dalším zvykem je přenášení nevěsty přes práh a zametání střepů.
Po svatbě odchází dívka nejčastěji do rodiny manžela, kde se dostává do výchovy
tchyně a stará se o domácnost.
Většinou až po narození dítěte se tato nová rodina odstěhuje a založí svoji domácnost.
Těhotenství a narození dítěte
Když byla žena těhotná měla jistá privilegia např. musela dostat k jídlu cokoliv, na co má
chuť, a to nejen doma, ale po celé romské osadě. Avšak těhotná žena také musí dodržovat
několik přísných zákazů a příkazů, kterými se musí řídit. Řada zákazů vycházela hlavně
z magie – těhotná žena se nesmí dívat na nic škaredého, aby dítě bylo hezké a nemělo
ošklivou tvář, nesmí chodit na pohřeb, aby dítě nebylo smutné, naopak by měla zpívat, aby
dítě bylo veselé, při pohledu do ohně se nesměla dotknout svého těla, protože by jí na tom
místě zůstala skvrna atd.
Po narození dítěte se magie přenesla na dítě. Důležitým rituálem byla první koupel, do
které se vkládaly peníze ( u Olachů zlato), aby dítě bylo bohaté. Dalším zvykem bylo
podržení dítětem chvíli nad ohněm pro jeho očistný účinek a první komu dítě bylo ukázáno
byl otec, aby dítě přijal za své.
Budoucnost dítěte se určovala například podle jejich dne narození a denní doby. Za
štěstí se považovalo i to, když se v rodině narodilo dítě se světlejší pletí, naopak
novorozencům s ještě tmavší pletí než je v komunitě běžné byla předpovídána špatná
budoucnost a těžký život.
Křtiny
Křtiny neboli kirvipen patří u Romů spolu s pohřbem k těm nejdůležitějším ceremoniálům.
Koná se stejně tak jako u Neromů vždy v kostele, avšak v křesťanském prostředí to bývá
někdy problém, protože Romové vyžadují pouze samotný křest bez příprav v podobě
katecheze. Romové křtiny nechtějí oddalovat kvůli pověrám. Romové věří, že dokud dítě není
pokřtěné, mají nad ním moc škodlivé síly. Tyto síly jsou zosobňovány čarodějnicí
„bosorkou“. Ta se stane členem rodiny a dítě může vyměnit za něco zlého.
26
Specifické postavení u křtu má kmotr nebo kmotra (kirvo/kirvi), který se stává
důležitým příbuzným. Kmotr je povinen koupit dítěti výbavičku, zaplatit část hostiny a koupit
alkohol. Kmotr dává dítěti „križmo“ – předmět, který zůstává kmotřenci po celý jeho život.
Romové si za druhé kmotry brali často gádže, protože to byla záruka, že rodina neumře hlady,
pokud se dostane do potíží.
Při křtu dítěti bylo dáno oficiální jméno – to, které bylo zapsáno do matriky a cikánské
jméno – „aver nav“ „anav“, kterým byl a je jedinec nazýván celý život. Později byla tímto
jménem spíše přezdívka vycházející z jeho fyzických či psychických vlastností.
Pohřeb
O tom, že je pohřeb pro Romy velmi důležitý se v majoritě ví ze všech zvyků nejvíce.
V souvislosti s úmrtím si Romové dodnes udržují co nejvíce tradičních zvyků. Romové věří,
že pro umírajícího přichází někdo z již dříve zesnulých členů rodiny a stejně tak věří i tomu,
že mrtvý může škodit živým až do jejich pohřbu, někdy i po něm. Mrtvý se prý vrací
například proto, aby si s někým vyřídil nevyřízené účty, někdo mrtvému zůstal dlužen, ublížil
mu, je mu smutno po rodině, matka se vrací za dítětem, manžel za ženou a žena za mužem.
Právě se proto do rakve vkládají mrtvému různé předměty. Tato informace je všeobecně
známá i v majoritní společnosti. Do rakve se vkládají především mrtvého oblíbené a potřebné
předměty, aby mrtvý neměl důvod se vracet. Vkládají se např. fajfky, cigarety, láhev
alkoholu, různé šperky – prsteny, náušnice, hodinky, dále se vkládají osobní věci či hudební
nástroj, peníze, karty, a pokud byl nebožtík věřící, tak i svaté obrázky, růženec a modlitební
knížku.
Protože se Romové bojí návratu zesnulého, dodnes dodržují vartování. Vartování
obvykle trvá tři dny a noci, až do pohřbu. Vartování v noci je výsadou mužů a jde o příležitost
k tomu zavzpomínat na mrtvého, vyprávět historky z jeho života, strašidelné příběhy,
anekdoty, pohádky, ale také se hrají karty a popíjí alkohol. Nikdo se ale nesmí opít, nesmí se
ťukat skleničkami, tančit ani zpívat. Smutek dodržuje rodina celý rok, vdova a dcery mrtvého
si dříve nechávaly ostříhat vlasy (Olaši to dodržují dodnes), ženská část rodiny chodí
v černém a nesmí se chodit nikam bavit. Zesnulý je do rakve oděn v novém, pozůstalí tak
chtějí dát najevo, že jim na nebožtíkovi stále záleží. Zajímavé je i to, že mrtvý je sice pohřben
s botami, ale nemá je nasazeny na nohou, protože by mohl chodit strašit.
Na pohřeb se sjíždí celá rodina, ale i kamarádi a známí. Je běžné, že se na pohřeb sjede
i 500 lidí. O pohřeb se starají vzdálenější příbuzní, protože blízká rodina truchlí. To není u
Čechů zvykem. Pohřby Romů bývají různě nákladné, ale honosné jsou pohřby zejména u
27
olašských Romů. Jasně lze ale o pohřbech Romů říci, že pohřby bývají ve velkém stylu,
příbuzní na takových událostech opravdu nešetří.
Vánoce
Vzhledem k tomu, že Vánoce patří ke svátkům náboženským, Romové je slaví na celém světě
odlišně podle toho, k jakému náboženství se hlásí. Čeští a slovenští Romové nazývají Vánoce
Karačoňa a v jejich oslavách se mísí prvky převzaté od majoritní společnosti s vlastními
romskými tradicemi.
Mezi tradice, kterými se liší romské Vánoce od těch českých, patří odpuštění a
usmíření. Právě ve vánoční čas byl čas právě na posílení mezilidských vztahů.Dalším
odlišným znakem je vzpomínání na zesnulé příbuzné. Romové dávají duchům mrtvých na
okno nebo do koutů pokoje jídlo a s mrtvými si také povídali a vzpomínali na ně.
Během adventu se Romové připravují na Vánoce podobně jako lidé z majoritní
společnosti. Ženy uklízejí, dříve také bílily stěny a podlahu potíraly žlutým jílem. V době
adventu také Romové sháněli jídlo na vánoční svátky, hudebníci nacvičovali, co budou hrát
sedlákům o Štědrém večeru pod okny, a romští chlapci se učili vinšovat.
V romštině se pro Štědrý den používá termín Vel´ija. V průběhu dne se Romové tak
jako Češi postí. Přísnost půstu je však různá. Štědrovečerní večeři má na starost matka, které
pomáhají dcery. Stromeček naopak zdobí synové. Před večeří otec pronese proslov, přípitek a
požehnání a poté zavzpomínají na mrtvé. Na tradiční tabuli dříve nechyběly fazole se
švestkami, zelí, brambory, šátečky plněné vařenými brambory a buchtičky posypané mákem a
polité mlékem.
Den po Štědrém dnu nastává vánoční hodování, při kterých se Romové schází. Na
těchto hostinách si Romové opět přejí štěstí a zpívají staré romské písně.
V současnosti již Vánoce nejsou tím, čím bývaly v minulosti. Stále ale zůstávají
svátkem, kdy se schází celá rodina, vzpomíná se a slaví.
Velikonoce
Velikonoce, romsky řečeno Patradži patří k nejvýznamnějším svátkům, které Romové slaví.
Do období 60. – 70. let minulého století Romové dbali na dodržování tradic a zvyků, ke
kterým patřila soudržnost, přátelství a vyjadřování úcty. Samozřejmostí bylo sjíždění
příbuzných z celé republiky, aby spolu mohli tento svátek oslavit.
Na velikonočním stole nesmělo chybět maso, zejména to pečené a připravovala se také
nadívaná kuřata. Vařila se také silná hovězí polévka s haluškami a samozřejmě i nezbytná
28
goja a holubky. Pečivo se podobalo tomu vánočnímu – záviny plněné mákem a tvarohem
(šinga) a mazance. Pilo se víno, pivo a tvrdý alkohol.
Na Boží hod v každé domácnosti probíhaly pilné přípravy na Velikonoční pondělí. Pro
koledníky měla každá hospodyně připraveny kraslice. Na Velikonoce Romové dávali za okna
šunku, uzené a buchty, aby se pochlubili ostatním. Samozřejmě, že ani na Velikonoce
nezapomínali na zesnulé. Těm dávali na hrob barvená vejce.
3.4 Romská rodina
Úvod této kapitoly vystihují slova Říčana: „Romové mají pozoruhodný zvyk: Otec rozkrájí
jablko na tolik kusů, kolik je účastníků společného stolu, načež každý sní svůj díl. Tento zvyk
krásně vyjadřuje tradiční romský smysl pro rodinnou pospolitost“ (1998, s. 46). Již v první
kapitole jsme si nastínili typickou romskou rodinu. V této části diplomové práce se více
zaměříme na konkrétní rysy romské rodiny a tradice v minulosti a současnosti.
3.4.1 Postavení členů rodiny
Už víme, že tradiční romská rodina je velká, v odborných textech je nazývána jako
„velkorodina – familija“. Romské rodiny jsou typicky patriarchální, to znamená, že
v takovéto rodině má výrazné dominantní postavení otec. Ten rozhoduje o klíčových věcech ,
např. zastupuje svoji rodinu na veřejnosti a zodpovídá za její chování, hlavně potom za
chování své ženy a dcer do doby, než odejdou z domu se svým mužem. Potom zodpovědnost
přechází na manžela. Otec rodiny zároveň rozhoduje i o výběru partnera pro své děti. Žena má
v rodině postavení podřízené i přesto, že dříve obstarávala každodenní obživu rodiny, mnohdy
i vydělávala peníze. Žena je povinna projevovat pokoru ke svému muži, ke které byla svojí
rodinou vedena již od malička v mnoha situacích a při různých příležitostech. I dnes můžeme
mnohdy vidět, že žena chodí na veřejnosti několik kroků za svým mužem. Postavení ženy
v romské komunitě bylo ceněno podle její plodnosti. Pro Romy jsou totiž děti jejich
bohatstvím. Pokud romský pár nemohl mít děti, muž měl právo ženu opustit, protože
neplodnost bývala dávána za vinu vždy ženě. V romské rodině se od ženy – matky očekává
to, že obstará a vychová děti. Vztah matky k dětem je velmi emocionální, láskyplný a plný
něhy. Demeter tento stav popsal takto: „Dítě nikdy není samo a cítí, že je milované“ (1993, s.
113). Romské dítě není drezírováno, není pod tlakem vysokých nároků jako gádžovské děti.
Romské děti se učí samočinně tím, co vidí u ostatních. Děti nikdo také nenutí učit se něčemu,
29
co jim není od Boha dáno. Vztah mezi matkou a dítětem je vřelý nejen během jejich dětství,
ale i v jejich dospělosti, když už mají svoje rodiny. Dříve a často i dnes je naprosto běžné, že
potomci hledají radu,pomoc a útěchu právě u matky. To dosvědčují i přísloví např. „když
zemře otec, pláče duše, když zemře matka, pláče srdce“ nebo „sto manželek, matka jenom
jedna“ (Lázníčková, 1999, s. 54).
3.4.2 Romská výchova
Dalo by se říci, že romská výchova se liší od neromské poměrně hodně. Především romské
dětství je mnohem kratší než to neromské (české). Je to dáno i biologicky, protože romské
děti mají pubertu dříve. Nejde ani tak o anatomicko-fyziologické sexuální dozrávání, ale spíše
o jeho uspíšení – v souladu s romskou tradicí – zahájením sexuálního života. Dalším velkým
rozdílem je dřívější zapojování romských dětí do aktivit dospělých. Romské děti se odmalička
zúčastňují rozhovorů dospělých.
Tradiční romská rodina se mění v důsledku proměn životního stylu. V současné době
je problémem zvyšující se podíl romských dětí v dětských domovech. Dnes se romské matky
vzdávají svých dětí nápadně snadněji než dříve, nechají dítě třeba rovnou v porodnici.
Osazenstvo dětských domovů je z 60 % romské. Při umístění dětí do dětských domovů rodiče
během krátké doby ztratí zájem o dítě. Jednak si pořídí další dítě a jednak při návštěvách
zjistí, že jejich dítě ztratilo romství.
Co se týče výchovy, v minulosti chlapci od malička pomáhali jejich otcům při práci,
dívky se učily s matkou pečovat o domácnost. Děvčata se zároveň musela starat o své mladší
sourozence, neboť při tak velkém počtu dětí matka nemohla zastávat veškerou práci o
domácnost a starost o děti. Pokud neměl zrovna otec práci, každodenní starost o shánění jídla
pro rodinu spočívala jen na matce. Matka se o výchovu chlapců starala pouze do jejich pěti,
maximálně šesti let, protože potom se jejich výchovy ujímal otec. Chlapci pomáhali svým
otcům při práci, ten jim však nic nevysvětlovat, učili se pozorováním, tak jak je to u Romů
běžné. Co se týkalo trestů, tak otec trestal syny, matka zase dcery. Avšak ve většině případů
nešlo o tresty fyzické, protože u romských rodin není, víceméně nebylo zvykem fyzicky
trestat své děti.
V dnešní době existuje spousta způsobů, jimiž romská rodina selhává ve výchově
svých dětí. Ten, kdo pracuje s těmito dětmi, dobře ví, že je téměř pravidlem, že ani zdaleka
30
nemají životní úroveň, kterou mají mít. Děti žijí v nehygienických podmínkách, jí nevhodnou
stravu, nemají vyhovující školní potřeby a klidné místo na přípravu do školy, mají
nedostatečnou nebo špatnou péči během nemoci a nemají ani vhodné podmínky pro správný
duchovní, sociální a mravní vývoj. Rodiče mladým Romům zpřístupňují alkohol a cigarety,
mohou sledovat televizní pořady určené pro dospělé atd. Finanční prostředky, které jim
poskytuje stát bývají využívány zcela jinak, než je jim určeno a zneužívání dávek se kalkuluje
již během plození dětí. Nejednou jsou tyto děti naváděny ke krádežím, při nichž jim jejich
rodiče dělají „zeď“. Rodiče posílají krást své děti, protože v jejich věku nejsou krádeže
trestné. Co se týče mladých Romek – někdy ještě dětí – tvoří velké procento mezi
prostitutkami, přičemž na získané peníze často čeká právě rodina. I zde můžeme vidět jasný
rozpad tradic romské výchovy. Dříve otec střežil své dcery , a kdyby dovolil, aby provozovaly
prostituci – čekal by ho ten nejtěžší trest – byl by vyhnán z komunity. Prostituce bývala
v minulosti u Romů považována za nečistou a nepřípustnou. Již podle zprávy P. Bratinky (ze
dne 29. 10. 1997) se odhadovalo, že 20 až 30 % ekonomicky aktivní romské populace získává
prostředky k obživě nelegálně, lze tedy hovořit o prostituci, překupnictví a jiných
majetkových trestných činnostech. Dalším závažným selháním bývá, že romští rodiče
neposílají své děti do školy, a tím jim nezajišťují pravidelnou školní docházku a děti
vychovává ulice (Prokešová 2010, s. 107-111, Říčan 1998, s. 68-69).
3.5 Náboženství
O náboženském cítění Romů panují tři různé názory, které přejali i někteří badatelé. První
z nich předpokládá, že Romové nejsou věřící, druhý je pokládá za vyznavače přírodních sil a
duchů a poslední tvrdí, že vycházejí hlavně z vnějších projevů, a to takových, že jsou
skálopevní křesťané, nejčastěji katolíci. Většina odborníků se shodne ale na tom, že Romové
se oficiálně hlásí a vždy hlásili k té církvi, která v prostředí, kde žijí, převažuje.
V evropských podmínkách jde tedy o křesťanství katolického vyznání. Přesto však většina
romské komunity převzala křesťanskou doktrínu za pomocí specifických romských úprav.
Například ve Francii se během poutě neputuje za svatým Floriánem nebo Mikulášem,
patronem dětí, ale vynáší se svatá Sára, první svatá Romka, která údajně sloužila u tet Ježíše
Krista. V Bulharsku zase putují Romové proto, aby si nejenom uctili a vyprosili náklonnost
svatých, ale také aby na dvoře kláštera zapálili u letitého stromu svíčku a naklonili si tak
ducha přírody.
31
Přestože se většina českých Romů hlásí k římsko-katolické církvi, až na pár výjimek
není nijak známa jejich angažovanost. Nedělních bohoslužeb se účastní jen tehdy, pokud
nejsou příliš pozdě a žena stihne uvařit, dále slaví první svaté přijímání i církevní sňatek,
protože bez něj většina farářů odmítá křtít jejich děti. Tímto většinou jejich aktivity končí.
V romštině se Bůh nazývá „O Del“, O Devel nebo O Dil. Romové pevně věří v určitou
vyšší sílu, která člověka přesahuje, o tom svědčí i množství neosobních vazeb v romštině.
Představují si Boha jako velikého a dobrého ducha, ale na druhé straně mnozí vnímají Boha
jako původce hněvu, trestu či pomsty. Představa Boha je vždy závislá na vzdělání a sociálním
statusu jednotlivce. Romové v hovoru mluví o Bohu nejčastěji ve zdrobnělinách ( o Deloro –
božíček) nebo používají přívlastky (baro Del – velký Bůh, sovnakuno Deloro – zlatý Božíček
aj.) Romové od Boha očekávají pomoc. Není nutné chodit do kostela a Bůh je stále přítomen
v každém člověku, v jeho srdci. Boha Romové popisují i ve svých pohádkách.
Vzhledem k tomu, že většina Romů je věřících, touží po uctívání vlastního božstva.
Zatím jediná jejich svatá je již výše zmíněná svatá Kali Sára – Černá Sára. Sáru oslavují
Romové již více než jedno století, a to několika způsoby. Jak již bylo uvedeno, sjíždějí se do
francouzského městečka „Les Saintes-Maries-de-la-Mer“. Do tohoto města přicházejí chudí i
bohatí, slavní i neznámí, z Východu i Západu, aby uctili památku „Svaté Sáry“.
Historické prameny hovoří o dvojí existenci Sáry, jedné církve katolické a druhé
romské. Ta první byla služebná tří Marií: Marie-Salomé, Marie-Jacobé a Marie-Madeleine,
jež byly vyhoštěny ze Svaté země. Sára jim dělala doprovod a poté se společně vylodily
v městečku, spíše vesnici „Les Saintes-Maries-de-la-Mer. Tento výklad se traduje od doby
vlády krále Reného (1448). Katolická Sára neměla právo kanonizace a tak zůstává v kryptě,
neboť z kostela ji vypověděli. Romská Sára údajně žila na břehu řeky Rhôny se svým
kmenem a ujala se tří Marií po jejich vylodění. Sára jim zachránila život a ony se jí odvděčily
tak, že jí pokřtily.
Sára prý měla přezdívku Egypťanka a údajně pocházela z jejich lidu, dokonce byla
vládkyní kmene a lze ji tak ztotožnit s Černou Pannou. Káli, jméno, které jí Romové vybrali,
znamená v romštině spojení významu slov černá a Romka.
Romové mají pro uctění Sáry v La Saintes vlastní rituál. První rituálem je přikládání
rukou z jejich šatů. Poté lidé vedle ní zavěšují věci, které přinesly: kapesníky, šátky, hedvábné
32
spodní prádlo. Nakonec se dotýkají Sáry těmi předměty, které patří zmizelým nebo
nemocným lidem, a doufají, že Sára pomůže zmizelé najít a nemocné vyléčí.
Druhá část každoroční poutě spočívá v symbolickém ponoření Sáry do moře. Procesí a
moře spojuje Sáru se všemi kulty velkých bohyň plodnosti – kouzlo ponoření totiž vyvolávalo
déšť nebo jej alespoň vyvolávat mělo.
24. a 25. května jsou v kostele před Káli Sárou křtěny také děti. V tyto dny také
přijíždějí páry z celého světa, aby si řekly své ano před Sárou. Poté, až přijde čas, naloží muži
Sáru na vůz tažený koňmi a nekonečný průvod se vydá ulicemi k moři. Nejprve vjíždí do
moře kočár se Sárou a v okamžiku, kdy se lem jejích šatů dotkne moře, vrhají se do něj
všichni ostatní. Věří totiž tomu, že jim voda, kterou právě samotná Sára posvětila, přinese
zdraví a štěstí (Davidová 1995, s. 123-135, Raichová 1999, s. 65-67, Prokešová 2010, s. 53-
55).
3.6 Romská hudba
Romská hudba je v majoritní společnosti známá více než cokoli jiného. Zeptáme-li se Romů,
kdo mezi nimi umí zpívat, často si vyslechneme odpověď „My umíme zpívat všichni“. Název
„cikánská muzika“ označuje dokonce i sestavu s příznačným repertoárem, v níž ani nemusí
žádný Rom hrát.
Když se řekne romská hudba, napadne nás hned několik otázek – například „Co
budeme nazývat romskou hudbou“? Romskou hudbu můžeme chápat jako hudbu, kterou
Romové provozují jako jedno ze svých tradičních zaměstnání a na straně druhé jí můžeme
brát jako „vlastní“ hudba Romů, oblast tedy ta, kterou provozují sami pro sebe. Dalo by se ale
říci, že o povaze romské kultury vypovídá spíše oblast druhá. Romové si tuto hudbu opravdu
rádi zpívají, tančí při ní, hrají a zároveň učí svoje děti a vnoučata této hudbě. Davidová říká,
že: „Romská hudba je hudba Romů pro Romy“ (1999, s.59). Další otázka, která se nabízí,
může znít „Jaká je romská hudba“? Nebudeme se zabývat hudbou mimoevropskou, ale pouze
romskou hudbou v Evropě. Hudební projevy se rozrůznily do čtyř oblastí: ruské, balkánské,
španělské a maďarské.
V Rusku se hrály romské romance, zpívané příznačným způsobem, v němž se střídá
sólista a dvouhlasý smíšený sbor za doprovodu kytary nebo akordeonu. Na Balkáně, v Řecku,
Makedonii, Bulharsku i v Kosovu je hudba silně ovlivněna lidovou tradicí Předního východu.
33
Obvykle je základem hobojovitý nástroj, který se jmenuje zurna a velký dvoublanný buben.
V poslední době zurnu vystřídal klarinet nebo tárogató, což je kovová obdoba klarinetu. Navíc
se romské kapely přeměnily v soubory žesťových nástrojů, vlastně se z nich stala taková
obdoba naší „dechovky“. O romské hudbě ve Španělsku si můžeme říct, že romská hudba se
podílela na vzniku španělského flamenca. Z Maďarského folkloru byl převzat folklor
slovenský, s nímž se setkáváme na našem území a na Slovensku. První skupinou jsou písně
k poslechu. Ty jsou pomalé, bez pevného metra. Druhou skupinu tvoří písně taneční, rychlé,
rytmické, v sudém metru. Nejpodstatnějším rysem romských lidových písní je variabilita.
Odlišná je podoba slok, provedení od provedení, což znamená, že tutéž píseň zpívá každý
zpěvák jinak. Po stránce obsahové jsou tradiční písně čistou lidovou poezií, v níž se obrací
radost i bolest a všechny životní hodnoty, které do nich její tvůrci vkládají. Častými slovy
v textech jsou: černá, jakožto symbol smutku a žalu, země je dalším slovem.
Dnes je mezi Romy rozšířená píseň „Čhajori romani“, po přidání strofy „Andr-oda
taboris…“ se stala po válce jakousi „romskou hymnou v našich zemích.
Olašští Romové zpívají hlavně písně epické. Jejich texty popisují skutečný život
Romů, spojený dříve s kočováním a nějakými událostmi. Specifická je i tvorba nových textů,
v nichž Romové vyjadřují své pocity a postavení. U tanečních písní jsou texty jednodušší,
krátké a mnohdy se opakující melodie. U usedlých Romů to jsou známé čardáše, u olašských
Romů „čapáše“, doprovázené rytmickými zvuky a hekáním lidských hlasů, podupáváním,
klepáním na různé předměty a luskáním prstů.
Romská hudba je velkým bohatstvím Romů. Jejich muzikálnost a schopnost skládat
písně přetrvává a dále se rozvíjí v tvorbě nové mladé generace. V současnosti v hudebním
průmyslu u nás pracuje mnoho mladých, nadaných romských zpěváků, kteří se proslavili díky
mnoha hudebním soutěžím. Patří mezi ně například: Vlasta Horváth, vítěz druhé řady
Superstar, Radek „Gipsy“ Banga ze skupiny Gipsy.cz, Jan Bendig, Monika Bagárová a další.
Ačkoli se v dnešní době již pomaličku vytrácí tradičnost romské hudby, stále však přetrvává
romská muzikálnost a láska Romů k hudbě.
34
3.6.1 Festivaly romské hudby
Nejen v Česku, ale i po celém světě jsou pořádány festivaly pro odlišné skupiny lidí.
Romských festivalů je nepřeberné množství a my si uvedeme několik festivalů, které jsou
pořádány na území České republiky i mimo jí.
Khamoro znamená v romštině „sluníčko“ a je to festival, o kterém by se dalo říci, že je to
vůbec největší romský festival na celém světě. V Praze se tento festival koná od roku 1999.
Tento festival pravidelně nabízí jedinečné koncerty romských kapel z celého světa, různé
výstavy, taneční workshopy, filmové projekty, ale i odborné semináře a konference. U nás
festival ročně navštěvuje přibližně 8500 lidí z Čech i zahraničí. Festival se v Praze koná
jedenkrát ročně, a to vždy poslední týden v květnu. Tuto velkolepou akci už navštívilo více
než 100 hudebních skupin z různých zemí a tato akce je oceňována a zároveň podporována
řadou významných osobností.
Romská píseň, tak se nazývá mezinárodní festival romských písní a tanců, se sídlem ve
Valašském Meziříčí. Tvůrci tohoto projektu tvrdí, že prioritním posláním této akce je bourat
bariéry mezi majoritní společností a Romy. Hlavním cílem festivalu je prezentování a
zachování tradic romské kultury. Podněcuje mladé romské lidi k tomu, aby neopouštěli
tradiční romské hodnoty a romskou kulturu. K tomuto cíli přispívá i účast významných
osobností naší země, kteří svým jednáním dávají najevo úctu k romské národnostní menšině.
Romský hudební festival v Lysé nad Labem byl poprvé uspořádán roku 2000 a měl velký
úspěch. Festival se vždy koná v zahradách lyského zámku a představuje vždy romské kapely a
taneční soubory. Romský hudební festival pořádá Sdružení romských občanů v Lysé nad
Labem.
RomFest je dalším z „velkých“ festivalů v České republice. První ročník se konal roku 1990
v Mariánském údolí v Brně-Líšni. Tehdy se festivalu zúčastnilo 45 československých a
několik zahraničních umělců. Účast Ne-Romů v publika byla tehdy minimální. Festival se
dalších letech šířil po celé zemi a těší se velké návštěvnosti a oblibě. Mezi města, ve kterých
se tento festival koná patří: Strážnice, Břeclav, Karviná, nově také Praha aj..
35
Romská píseň je festival v Rožnově pod Radhoštěm. Pořádá jej Demokratická aliance Romů
ČR. Vystupují zde nejen romské taneční, hudební a pěvecké soubory z České republiky a
jiných zemí. Mimo hudbu, tance a zpěv se mohou návštěvníci seznámit s romskými řemesly,
ochutnat jídlo romské kuchyně a podívat se na výtvarné práce romských dětí.
Romských festivalů je nepřeberné množství nejen u nás, ale po celém světě. Dále bychom
mohly zmínit například romský festival Womad, Bašavipen, Gypsy Fest, Respect atd..
3.7 Romský tanec
Romský tanec, který je podle našeho názoru stejným fenoménem jako romská hudba nebo
literatura, zůstává prozatím bohužel hodně opomíjen. V české literatuře najdeme minimum
informací věnující se právě romskému tanci, přitom ve většině knihách o Romech je zmíněna
právě hudba, se kterou tanec úzce souvisí. Je všeobecně známo, že Romové jsou opravdu
skvělí tanečníci a právě tento druh zábavy je velmi baví.
Caitlyn Schwartz je tanečnicí a instruktorkou romského tance ve Velké Británii. Ve
svém článku o romském tanci uvedla, že tomuto tanci lidé lidově říkají „gypsy dance“. Ve
svém článku zároveň částečně odpovídá na otázku: Proč je romský tanec tolik opomíjen?
Caitlyn tvrdí, že tento tanec není dostatečně elegantní pro ostatní obyvatele a je příliš
vášnivý, nekontrolovatelný, tak jako samotní Romové (Gypsy dance [online]).
Tanec u Romů hraje i důležitou sociální roli, je vlastně takovým osobitým
prostředkem neverbální komunikace, posiluje skupinovou soudržnost a mezilidské kontakty.
Romský tanec se tančí individuálně i skupinově. Pro tanec Romů je typická spontánnost,
živost, procítěnost, cit pro rytmus a radost z pohybu. Tento tanec zvýrazňuje lidskou
(romskou) radost ze života, hrdost, vášeň, oheň, temperament, ale i smutek. Nedá se říci, že
existují přesná pravidla pro romský tanec, protože cikánské tance mapují putování Romů po
celém světě. „Gypsy dance“ se tančí na hudbu indickou, maďarskou, balkánskou, ruskou či
španělskou. Existuje slovenský romský taneční styl, španělský, ale také styl jiných zemí. Je to
podobné jako s romským jazykem. Základ je jen jeden, ale má mnoho dialektů.
Tanec „dnešních“ Romů se značně liší od tance např. na počátku 20. století. Na
tradiční romskou hudbu děti tančí již velice zřídka, dávají přednost rom-popu. Podobně jak se
liší romská hudba jednotlivých skupin Romů, tak lze od sebe odlišit tance např. olašských
Romů a slovenských Romů. Každý z těchto stylů má své charakteristické vlastnosti a sami
36
Romové je od sebe rozeznají. Romský tanec se neustále vyvíjí, vstřebává v sobě současné
vlivy. Nezanedbatelný vliv na dnešní podobu tance má i moderní romská hudba, tedy již
zmíněný rom-pop. Rom-pop je charakteristický rychlejším tempem, než bylo dříve zvykem.
Jde vlastně o spojení tradičního romského tance a na první poslech moderní hudby, kdy se na
moderní rom-pop tancují tradiční kroky.
Co se týče oblíbenosti romských tanců, k nejoblíbenějším u nás patří čardáše, které
jsou charakteristické veselými, svižnými kroky na slovenské a maďarské melodie. Čardáš
bývá často doprovázený pro Romy typickým tleskáním nebo luskáním, případně
rytmizovanými pokřiky. Dalšími typy jsou Balkán – cikánské tance na balkánské písně,
Turecké tance, především tradiční Karsilama, která se tančí na 9/8 rytmus nebo také tanec na
zemi. Tanec se šálem, využívající taneční doplněk – šál. Mystický tanec se svíčkami, se
svými kořeny v Indii a další indický tanec z indického Rajasthanu, který se tančí
v autentickém folklorním oděvu.
Tanečník, choreograf a pedagog Pétia Iourtchenko popisuje romsky tanec takto: Pro
mě je romský tanec řeč, jazyk. Je to dialog, v němž k publiku promlouvají mé nohy. A já
prosím Boha, aby se tanci chtělo učit víc Romů. Třicet tři let tančím a chci, aby se naše mladá
generace, naše děti, dozvěděly víc. Ať se zeptají a nestydí se. A já jim budu vyprávět tak, jako
mně vyprávěl můj tatínek, můj dědeček. To je romský život (2010 [online].
3.8 Romská literatura
Romská literatura je poměrně mladá. Ve světě začala vznikat ve dvacátých letech 20. století a
na našem území spatřila světlo světa v letech sedmdesátých. Na našem území do té doby
neexistovala ani jedna romsky psaná kniha, a tak se romským autorům stal vzorem romský
folklor a lidová slovesnost. Romská literatura tedy vznikla z přechodem od orální tvorby.
Velký význam pro rozvoj romské literatury na našem území má Milena Hübschmannová,
která intenzivně spolupracovala s romskou elitou již od padesátých let 20. století. Úplně
první romské texty u nás se objevily ve zpravodaji Romano ľil (Romský list), jež vydával
Svaz Cikánů-Romů a byl vydáván od roku 1970. Na popud činitelky tohoto svazu
Hübschmannové, se kolem časopisu nashromáždila celá řada spisovatelů a básníků, a ti dnes
považujeme za nejstarší generaci romských autorů u nás. Mluvit můžeme například o: Andreji
Giňovi, Andreji Peštovi, Iloně Lackové, Vojtovi Fabiánovi, Františkovi Demeterovi,
Bartoloměji Davidovi aj. (Scheinostová, 2006). Milena Hübschmannová je žena, která měla
37
opravdu velký vliv na rozvoj romské literatury u nás. Byla to právě ona, kdo přiměl Teru
Fabiánovou, jednu z nejvýznamnějších básnířek, zapsat své verše, které předtím pronášela jen
tak, při vaření kávy, na papír. Stojí také za objevením mezinárodně úspěšné knihy Eleny
Lackové – Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou (Milena Hübschmannová [online]). Velká
exploze romské literatury nastala však až po roce 1989. V roce 1990 začal být vydáván
měsíčník Lačho lav (Dobré slovo), Amaro lav (Naše slovo). Ke konci téhož roku vzniklo
první romské nakladatelství Romaňi čhib, kde vyšlo šest sešitů romské prózy, z toho tři sešity
byly bilingvní, protože obsahovaly i český překlad.
Blíže si přiblížíme žánr, který je pro dětskou literaturu nepostradatelný a pro děti
zároveň nejzajímavější, popíšeme romskou pohádku, zvanou paramisi.
3.8.1 Romská pohádka – paramisi
Pohádka je nejustálenější prozaický útvar ve folklorní slovesnosti Romů. Paramisa vychází ze
starých zkušeností lidí, vycházející z historie, mýtů a odráží duši celého jejich národa.
Romové si myslí, že umění vyprávět pohádky je dar od Boha. „Koho Pán Bůh miloval, tomu
vložil do úst krásná slova, moudrá slova pohádek“ (Prokešová, 2010, s.47).
V romském jazyce se používá pro výraz pohádka slovo převzaté z řečtiny paramisi,
v množném čísle potom paramisa. Mezi Romy se rozeznávají dva druhy pohádek: vitejzika
paramisa – dlouhé hrdinské příběhy a pherasune paramisa – krátké žertovné příběhy.
Vitejzika paramisa (hrdinské pohádky) se dále ještě mohou označovat bare paramisa –
dlouhé příběhy. Tyto dlouhé příběhy obsahují kouzelné prvky, kdy nějaký romský hrdina
zápasí s pohádkovými bytostmi a zlými silami. Pohádka může trvat několik hodin,někdy i
třeba několik dní a během vyprávění se vystřídá i několik vypravěčů. Pherasune paramisa (
žertovné příběhy) mají také druhý název, a to charne paramisa – krátké příběhy. V charne
paramisa hlavní hrdina poráží svého protivníka obvykle svým důvtipem, když přechytračí
některého ze svých běžných protivníků: zástupců světa bohatých (sedláka, faráře či hraběte).
Tyto žertovné příběhy mají ještě podžánr džungle paramisa (sprosté pohádky) neboli
„dekameronské“ anekdoty, při jejichž vyprávění posílají dospělí děti za dveře, aby příběhy
neslyšely.
38
Ještě na počátku osmdesátých let 20. století bylo vždy vyprávění pohádek nesmírně
důležitou a oblíbenou kulturní událostí. Vyprávění pohádek měli na starost především muži,
žena jako vypravěčka přednášela pohádky spíše v užším rodinném kruhu. Romové-vypravěči
museli být schopni nejen vyprávět celé hodiny, ale museli mít bujnou fantazii, museli umět
používat barvité metafory, vkládat do příběhu svůj důvtip apod.. Pohádka proto nebyla nikdy
stejná. Motivy i děj bývaly pestré.
Nejčastěji byly pohádky vyprávěny během velkých vypravěčských sešlostí, které se
konaly i několikrát týdně, ale také na velkých rodinných akcích, při vartování mrtvého atd..
Počet posluchačů nebyl nikdy stálý, byl závislý hlavně na prostoru, ve kterém se pohádky
vyprávěly. V teplém počasí venku, v zimě v jednom z největších domů. Během vyprávění se
nepilo ani nejedlo a posluchači nesměli nijak vypravěče přerušovat a rušit.
Rozdíl mezi českou a romskou pohádkou je ten, že česká pohádka začíná většinou
větami typu: „Za devatero horami, za devatero řekami, žil před mnoha lety starý král a
královna.“ Pohádka je tedy místně, někdy i časově vymezena. U romské pohádky je nezvyklé
používat tyto věty. Romská pohádka je příběh, který je v okamžiku vyprávění přítomen, je
teď a tady, je prožíván. Krásné je pohádky nejen poslouchat, ale také pohádky číst. Bohužel
dnes už se v Čechách ani na Slovensku pohádky téměř nevypráví. Avšak existují romští autoři
jako Andrej Giňa, Vladislav Haluška, František Demetr, Helena Demeterová, Magda
Hoffmannová, a také zesnulý Elemír Baláž nebo Šani Dzurko, se často často vracejí k
pohádkám, které slyšeli na dávných sešlostech, tyto pohádky reprodukují a dávají jim
písemnou podobu a tak otevírají cestu přirozenému vývoji od slovesné folklorní tvorby
k psané literatuře (Prokešová 2010).
V teoretické části jsme zpracovali téma romského etnika v kontextu s typickými rysy této
národnosti, jejich historii a současný život, a především pak kulturní složky Romů.
V návaznosti na teoretickou část zpracováváme část empirickou, ve které chceme ukázat, že
romská kultura je neoddělitelnou součástí života Romů. Hlavním cílem je zjistit názory
romských žáků běžných základních škol na jejich kulturní život v domácím, ale i školském
prostředí a dále získat informace od učitelů, kteří na těchto školách vyučují.
39
II EMPIRICKÁ ČÁST
40
4 Metodologie
V empirické části diplomové práce se zaměříme na výzkum specifik romského etnika a jejich
využití v běžných základních školách. Ke zkoumání použijeme kvantitativní a částečně i
kvalitativní výzkum.
4.1 Výzkumný problém
Tato diplomová práce se zabývá romskou kulturou a využíváním prvků romské kultury
v běžných základních školách. Stále je aktuální problematika Romů v České republice.
Majoritní společnost považuje romskou komunitu u nás za problémovou a Romové často
bývají nazýváni „parazity“, kteří nejsou v naší zemi příliš vítáni. Romské etnikum se cítí tedy
často diskriminováno, ale na druhou stranu nedávají možnost většinovému obyvatelstvu
nabídnout šanci se integrovat. Východiskem by mohlo být zapojení romské kultury do
běžných základních škol a její využití při výuce právě proto, aby se vztahy mezi Romy a
českými žáky tímto způsobem částečně utužily. Romská hudba, tanec, pohádky a jiné kulturní
složky jsou celosvětově oblíbené a je to něco, čím se může romské etnikum pyšnit. Neustále
jsou bráni jako problémové etnikum a majoritou jsou převážně odsuzováni. Tímto způsobem
bych chtěla přispět k tomu, aby romské děti ve spolupráci s učiteli ukázali českým žákům, že
i oni jsou etnikem, které má i své kladné stránky a tímto způsobem integrovat Romy do
majority. Dalším problémem může být také neznalost učitelů, která je spojována s romskou
kulturou a trávením volného času romských žáků. Názory romských žáků a jejich učitelů na
romskou kulturu se mohou značně lišit, a proto je tato otázka součástí výzkumu v empirické
části.
4.2 Cíl výzkumného šetření
Cílem výzkumného šetření je zjistit, jaký názor mají romští žáci na jejich kulturní život
v domácím, ale i ve školském prostředí. Zjistíme, jak romské děti tráví svůj volný čas a zda-li
využívají typické prvky romské kultury i ve svém osobním životě. Dalším cílem bude zjistit,
jak jsou učitelé těchto žáků obeznámeni s romskou kulturou, zda se zajímají o kulturní život
romských žáků a zda vkládají do výuky prvky romské kultury. Hlavním cílem tohoto
41
výzkumného šetření je srovnání názorů na romskou kulturu a její využití ze strany žáka a
učitele.
4. 3 Metody výzkumu
S ohledem na povahu informací, které byly stěžejní pro provedení výzkumu, jsme zvolili
smíšený výzkum, který je kombinací kvantitativního a kvalitativního výzkumu. Bylo užito
techniky dotazníku (viz příloha č. 1, 2 ), který jsme sami sestavili a byl anonymní. Byly
sestaveny dvě verze dotazníku. Dotazník pro žáky obsahuje celkem 15 otázek, z nichž 12 je
otázek uzavřených, 2 polouzavřené a poslední otázka je otevřená. Dotazník pro učitele
obsahuje celkem 9 otázek, z nichž je 6 uzavřených a 3 otázky polozavřené. Dotazník jsme
osobně distribuovali, proto také návratnost činila 100 %. Dalším důležitým aspektem tohoto
výzkumu je získávání informací od respondentů v jejich přirozeném prostředí. Pro tyto účely
jsme použili kvalitativní výzkum. Kvalitativní výzkum nebyl proveden podrobně, ale je brán
pouze jako doplňující k výzkumu kvantitativnímu. Pro účely získání informací jsem použila
metodu pozorování a metodu rozhovoru.
4.4 Hypotézy
Hypotéza H1: Názory romských žáků na romskou kulturu jsou odlišné od názorů jejich
učitelů.
Hypotéza H2: Učitelé se zajímají o to, zda jejich romští žáci umí hrát na hudební nástroj nebo
neumí.
Hypotéza H3: Učitelé neví, zda jejich romští žáci mluví romsky nebo česky.
4.5 Charakteristika výzkumného vzorku
Výzkum proběhl na třech běžných základních školách v okrese Prostějov. V našem případě
byli respondenty romští žáci 4. a 5. Tříd a jejich učitelé. Výzkumu se zúčastnilo celkem 39
žáků, z toho 18 dívek a 21 chlapců 5 učitelů s různou délkou praxe i mírou zkušeností s dětmi.
42
4.6 Charakteristika místa výzkumného šetření
Výzkumné šetření probíhalo na třech běžných základních školách v okrese Prostějov.
Konkrétní názvy a místa škol zůstanou z důvodu anonymity nezveřejněna. O všech školách,
ve kterých byl proveden výzkum lze říci, že je zde zvýšený výskyt dětí hlásící se k romskému
etniku. Každá škola má i přípravnou třídu a nezbytností v těchto školách je i asistent
pedagoga. Ve škole č.1 je zaměstnaných 6 asistentů pedagoga, ve škole č. 2 jsou zaměstnaní 4
a ve škole č. 3 pracují 2 asistenti pedagoga.
Protože jsme se snažili získat nejen fakta a čísla, ale i pocity, prožitky a názory
respondentů, ke kvantitativnímu výzkumu jsme použili i výzkum kvalitativní. Navštívili jsme
Charitu Kojetín, kde jsme měli možnost setkat se přímo s romskými dětmi v jejich
přirozeném prostředí a dále možnost pozorování a rozhovoru. Ředitelka a tým vychovatelů
nám poskytli mnoho časopisů, brožur a jiných tiskovin, které bychom v knihovnách sháněli
celkem obtížně. Také nám dovolili nahlédnout do různých zpráv o charitě, dětech a podobně.
Velmi podnětné pro práci byly také konzultace tematiky romské rodiny, kultury a trávení
volného času s lidmi z charity.
Celý kolektiv charity nám zároveň vypomáhal při shánění škol s romskými dětmi,
které by byly ochotny zúčastnit se výzkumu. Při shánění respondentů jsme řešili velký
problém, protože z 15 zkontaktovaných škol přijalo naši návštěvu pouze 5 škol. Z těchto 5
škol nebyla ani jedna škola ochotna spolupracovat na tomto výzkumu a to ani po zaslíbení
naprosté anonymity. Při rozhovoru se zástupkyní ředitele jedné z těchto škol vznikla
myšlenka navštívit romskou charitu, které jsme opravdu vděční, protože kdybychom neměli
možnost romskou charitu navštívit, pravděpodobně bychom nebyli schopni důkladně
zpracovat výzkum.
Sehnat respondenty bylo opravdu velmi obtížné a obáváme se, že bez jejich pomoci,
která vznikla na základě jejich důvěry k nám, bychom školy s těmito žáky jen těžko sehnali.
Před přímým kontaktem s žáky jsme se nejprve snažili seznámit ředitele školy se
zaměřením práce a získat od nich základní informace o dětech. Na každou třídu jsme si
vymezili 1 hodinu času. Nejprve jsme žákům vysvětlili, jakým způsobem dotazníky mají
vyplňovat, ujasnili jsme jim některé nejasné pojmy a otázky. Poté jsme nechali žáky pracovat.
43
5 Vlastní šetření a analýza výsledků šetření
Výsledky samotného výzkumného šetření jsme pro větší přehlednost zobrazili v podobě
srovnávacích tabulek a grafů. Pod každou tabulkou nebo grafem se nachází komentář ke
každé otázce. Nejprve zpracujeme výsledky dotazníků pro žáky, poté dotazníků pro
učitele a na závěr porovnáme výsledky těchto dvou skupin.
5. 1 Průběh šetření a interpretace výsledků - žáci
Otázka č. 1: Chodíš rád/a do školy?
Odpověď Počet
Ano 26 67 %
Ne 7 18 %
Někdy 6 15 %
Tab. č. 1
Graf č. 1
67%
18%
15%
Chodíš rád/a do školy?
Ano
Ne
Někdy
44
Z odpovědí žáků vyplývá, že 26 žáků z celkového počtu 39 (67 % ) romských žáků chodí do
školy rádo; 18% (7 žáků) nerado chodí do školy a zbylých 15 % (6 žáků) chodí do školy rádo
jen někdy.
Otázka č. 2: Je pro tebe vzdělání důležité?
Odpověď Počet
Ano 29 74 %
Ne 10 26 %
Tab. č. 2
Graf č. 2
Z uvedené tabulky a grafu je zřejmé, že pro většinu žáků, tedy 74 % (29) je vzdělání důležité.
Pouhých 26 % (10) žáků si myslí, že škola je pro ně nedůležitá.
74%
26%
Je pro tebe vzdělání důležité?
Ano
Ne
45
Otázka č. 3: Proč?
Další otázka vycházela z otázky č. 2: Je pro tebe vzdělání důležité? Zde žáci mohli uvést
důvod , proč školu rádi/neradi navštěvují. Otázka byla otevřená, žáci si mohli vytvořit vlastní
odpověď. Důvodem pro začlenění této otázky do dotazníku byl ten, abych věděla, jaký je pro
jednotlivce důvod k jejich odpovědi na předešlou otázku. Odpovědi žáků byly různorodé. Pro
bližší představu vyzdvihneme odpovědi, které byly nejčastější.
Ukázka kladných odpovědí:
Abych se naučil/a
Chci mít jednodušší život
Je to zábava
Kvůli práci v budoucnosti
„Papír“ navíc
Ukázka záporných odpovědí:
Nepotřebuji vzdělání
Je to nuda
Stejně není práce
Ztráta času
Otázka č.4: Považuješ školu za zábavnou?
Odpověď Počet
Ano 18 46 %
Ne 8 21 %
Někdy 13 33 %
Tab. č. 3
46
Graf č. 3
Na otázku, jestli žáci považují školu za zábavnou,uvedlo 18 žáků (46 %), že školu za
zábavnou považují. 13 žáků (33 %) uvedlo, že škola je baví jen někdy a zbylých 8 žáků (21
%) tvrdí, že škola pro ně není zábavná. Můžeme tedy říct, že téměř polovina těchto žáků mají
školu rádi, někteří jen někdy a jen minimum žáků škola nebaví. Lze předpokládat, že žáci,
kteří na tuto otázku odpověděli ne, odpověděli stejně i na otázku č. 2.
Otázka č. 5: Zajímá se tvoje paní učitelka o romskou kulturu?
Odpověď Počet
Ano 14 36 %
Ne 12 31 %
Někdy 13 33 %
Tab. č. 4
46%
21%
33%
Považuješ školu za zábavnou?
Ano
Ne
Někdy
47
Graf č. 4
Z odpovědí žáků vyplývá, že 14 (36 %) žáků se domnívá, že jejich učitel/ka se zajímá o
romskou kulturu, 12 (31 %) žáků si myslí, že učitel/ka nemá žádný zájem a zbylých 13 (33 %)
žáků tvrdí, že učitel/ka se někdy zajímá a jindy ne. U této otázky byly odpovědi poměrně
těsné, nelze tedy potvrdit větší četnost nějaké odpovědi nad jinou.
Otázka č. 6: Jak moc využíváte prvků romské kultury ve škole?
Odpověď Počet
Občas 18 46 %
Hodně 14 36 %
Vůbec 7 18 %
Tab. č. 5
36%
31%
33%
Zajímá se tvoje paní učitelka o romskou kulturu?
Ano
Ne
Někdy
48
Graf č. 5
Téměř polovina žáků, tedy 18 (46 %) žáků tvrdí, že občas ve škole využívají prvků z romské
kultury i ve škole. 14 (36 %) žáků tvrdí, že těchto prvků využívají hodně často a pouhých 7
(18 %) žáků si myslí, že vůbec.
Otázka č. 7: Čtete si někdy také romské pohádky?
Odpověď Počet
Občas 16 41 %
Hodně 15 38%
Vůbec 8 21 %
Tab. č. 6
46%
36%
18%
Jak moc využíváte prvků romské kultury ve škole?
Občas
Hodně
Vůbec
49
Graf č. 6
16 (41 %) žáků uvádí, že romské pohádky si ve škole občas čtou, 15 (38 %) žáků tvrdí, že
tento typ pohádek si čtou ve škole často a 8 (21 %) žáků odpovědělo na tuto otázku, že si
pohádky nečtou vůbec. Předpokládáme, že tyto odlišnosti v odpovědích jsou způsobeny
odlišnými učiteli v jednotlivých třídách a školách.
Otázka č. 8: Vědí tvoji spolužáci o romské kultuře?
Odpověď Počet
Trochu 18 46 %
Hodně 17 44%
Vůbec 4 10 %
Tab. č. 7
41%
38%
21%
Čtete si někdy také romské pohádky?
Občas
Hodně
Vůbec
50
Graf č. 7
Žáci ze 46 % (18 žáků) uvedli, že se domnívají, že ostatní, tedy neromští spolužáci ví alespoň
něco (trochu) o jejich kultuře. 44 % (17 žáků) nebo-li o jednoho žáka méně tvrdí, že spolužáci
toho ví hodně a pouhých 10 % (4 žáci) uvedlo, že spolužáci se o romskou kulturu nezajímají
a neví o ní nic. Zde by se dalo zapřemýšlet nad tím, jestli žáci správně pochopili, co si mají
přesně představit pojem romská kultura. Ačkoliv jsme se snažili na začátku dotazníku tyto
pojmy objasnit, je možné, že romští žáci si pod touto otázkou představují „romský život“ jako
celek.
Otázka č. 9: Věnuješ se romským zvykům ve volném čase?
Odpověď Počet
Ano 21 54 %
Ne 4 10%
Někdy 14 36 %
Tab. č. 8
46%
44%
10%
Vědí tvoji spolužáci o romské kultuře?
Trochu
Hodně
Vůbec
51
Graf č. 8
54 % žáků (21) , tedy více než polovina žáků uvedla, že se ve volném čase věnuje romským
zvykům nebo aktivitám spojených s romstvím. 36 % (14) žáků se těmto aktivitám věnuje jen
někdy a pouhých 10 % (4) žáků se romským zvykům ve volném čase nevěnuje vůbec. Podle
množství kladných odpovědí můžeme usoudit, že i v dnešní době se romské děti věnují
typickým romským zvykům.
Otázka č. 10: Hraješ ve volném čase na nějaký hudební nástroj?
Odpověď Počet
Ano 24 62%
Ne 15 38%
Tab. č. 9
54%
10%
36%
Věnuješ se romským zvykům ve volném čase?
Ano
Ne
Někdy
52
Graf č. 9
24 (62 %) žáků ze zkoumaných 39 žáků na otázku odpověděli:Ano a 15 žáků (38 %)
odpovědělo: Ne. Tato otázka částečně navazuje na otázku č. 9 Věnuješ se romským zvykům
ve volném čase? Z uvedeného vyplývá, že 24 žáků hraje na nějaký hudební nástroj
(minimálně jeden) a tím tedy pozvrzujeme odpověď na otázku č. 9, protože žáci se věnují
typicky romským aktivitám, mezi které patří právě hra na hudební nástroj.
Žáci, kteří na otázku odpověděli kladně byli vyzváni k tomu, aby napsali, na který hudební
nástroj hrají. Z 24 žáků, kteří se baví hrou na hudební nástroj 11 žáků uvedlo, že hrají na
elektronické klávesy nebo klavír, 3 žáci hrají na housle, 3 žáci hrají na bicí a ve stejném počtu
hrají i na saxofon. Dále byly zmíněny hudební nástroje typu: flétna, klarinet, basa. Někteří
z těchto žáků hrají dokonce na vícero hudebních nástrojů.
Odpověď Počet
Klávesy, klavír 11 46 %
Housle 3 12%
62%
38%
Hraješ ve volném čase na nějaký hudební nástroj?
Ano
Ne
53
Bicí 3 12 %
Saxofon 3 13%
Jiné 4 17 %
Tab. č. 10
Graf č. 10
Otázka č. 11: Trávíte společný čas s rodinou zpěvem romských písní nebo romským tancem?
Odpověď Počet
Trochu 20 51 %
Hodně 17 44%
Vůbec 2 5 %
Tab. č. 11
46%
12%
12%
13%
17%
Který hudební nástroj?
Klávesy, klavír
Housle
Bicí
Saxofon
Jiné
54
Graf č. 11
U otázky č. 11 nás zajímalo, zda romské děti tráví společný čas s rodinou zpěvem romských
písní nebo romským tancem. Z výsledků výzkumného šetření je patrné, že dotazovaní žáci
vybrali odpověď ano v 51 %, hodně ve výši 44 % a vůbec pouhých 5 %. Závěrem k této
otázce lze říci, že romské děti rády tráví svůj volný čas s rodinou zpěvem romských písní a
romským tancem, tedy romskou muzikou, která je pro romské etnikum typickým znakem.
Otázka č. 12: Mluvíte doma romsky?
Odpověď Počet
Ano 24 62 %
Ne 2 5%
Někdy 13 33 %
Tab. č. 12
51% 44%
5%
Trávíte společný čas s rodinou zpěvem romských písní nebo romským tancem?
Trochu
Hodně
Vůbec
55
Graf č. 12
Z odpovědí žáků vyplývá, že 62 % (24) žáků mluví doma v romském jazyce. 33 % (13) žáků
mluví doma romsky jen někdy a 5 % (2) žáci doma nemluví romsky vůbec. Odpovědi žáků
potvrzují, že v romských rodinách je romský jazyk stále aktuální a používá se pro běžnou
komunikaci.
Otázka č. 13: Je pro tebe důležité umět mluvit romsky?
Odpověď Počet
Důležité 15 38 %
Hodně důležité 14 36%
Nedůležité 10 26%
Tab. č. 13
62%
5%
33%
Mluvíte doma romsky?
Ano
Ne
Někdy
56
Graf č. 13
Z předchozí otázky jsme zjistily, že většina žáků doma mluví romsky. U otázky č. 13 nás
zajímalo, zda je pro žáky důležité umět mluvit romsky, protže většina žáků takto ve svém
domácím prostředí komunikuje. 15 (38 %) žáků odpovědělo, že je to pro ně důležité, 14 (36
%) žáků odpovědělo hodně důležité a pro 10 (26 %) žáků je to nedůležité. U této otázky nelze
přesně říci, zda je romština pro romské děti důležitá nebo zda se romský jazyk udržuje
v rodinách jen kvůli tradicím a starším generacím. Ve většině případů, ale bylo uvedeno, že je
to pro žáky více či méně důležité.
Otázka č. 14: Jak je pro tebe tvoje rodina důležitá?
Odpověď Počet
Nejdůležitější na světě 24 62%
Důležitá 11 28%
Nedůležitá 4 10%
Tab. č. 14
38%
36%
26%
Je pro tebe důležité umět mluvit romsky?
Důležité
Hodně důležité
Nedůležité
57
Graf č. 14
Dotazovaní žáci z 62% (24) žáků odpověděli, že rodina je pro ně nejdůležitější na světě, 28 %
(11) žáků uvedlo, že je pro ně rodina důležitá a 10 % (4) žáci odpověděli, že rodina je pro ně
nedůležitá. Většina žáků na otázku odpověděla kladně a můžeme tedy potvrdit, že tradiční
pojetí romské rodiny, tedy důležitost rodiny je pro Romy stále aktuální.
Otázka č. 15: Zajímá se tvoje rodina o tvůj školní prospěch a tvé pocity ze školního
prostředí?
Odpověď Počet
Hodně 26 67%
Vůbec 7 18%
Trochu 6 15%
Tab. č. 15
62%
28%
10%
Jak je pro tebe tvoje rodina důležitá?
Nejdůležitější na světě
Důležitá
Nedůležitá
58
Graf č. 15
U otázky č. 15 nás zajímalo, zda se rodina romských žáků zajímá o jejich školní prospěch a
jejich pocity ze školního prostředí. Z výsledků je zřejmé, že 67 % (26) žáků z dotazovaných
celkem 39 žáků odpovědělo na otázku odpovědí hodně, 18 % (7) uvedlo odpověď vůbec a 15
% (6) uvedlo, že se rodina zajímá trochu.
Otázka č. 16: Čím chceš být v dospělosti?
Otázka č. 16 byla otevřená a žáci měli možnost vyjádřit slovy, jak si představují jejich
budoucnost. Odpovědi byly hodně rozmanité. Daly by se roztřídit do několika oborů: státní
zaměstnanci, umělci, dělníci, nezaměstnaní, na mateřské dovolené. Níže si uvedeme několik
vybraných odpovědí žáků.
Státní zaměstnanci:
Policajt
Učitel/ka
Sociální pracovník
Vychovatel/ka
Prezident
Umělci:
Zpěvák/čka
Tanečník/nice
67%
18%
15%
Zajímá se tvoje rodina o tvůj školní prospěch a tvé pocity ze školního prostředí?
Hodně
Vůbec
Trochu
59
Fotbalista
Hráč v Las Vegas
Dělníci:
Automechanik
Kuchař/ka
Nezaměstnaní:
Na podpoře
Ničím
Chci mít hodně dětí
Odpověď Počet
Státní zaměstnanec 8 20%
Umělec 8 21%
Dělník 15 38%
Nezaměstnaný 8 20%
Tab. č. 16
Graf č. 16
20%
21%
38%
21%
Čím chceš být v dospělosti?
Státní zaměstnanec
Umělec
Dělník
Nezaměstnaný
60
Otázka č. 17: Pohlaví
Odpověď Počet
Chlapec 20 54%
Dívka 17 46%
Tab. č. 17
Graf č. 17
Na otázku č. 17 žáci odpovídali na otázku jakého jsou pohlaví. Po odpovědi respondentů na
otázku jsme zjistili, že z celkového počtu zkoumaných romských 39 žáků je 20 žáků chlapci a
17 žáků dívky.
5.2 Průběh šetření a interpretace výsledků – učitelé
Otázka č. 1: Zajímáte se o kulturu romských žáků?
54%
46%
Pohlaví
Chlapec
Dívka
61
Odpověď Počet
Ano 4 80 %
Ne 0 0 %
Trochu 1 20 %
Tab. č. 18
Graf č. 18
Z odpovědí respondentůvyplývá, že z celkového počtu 5 učitelů, kteří vyučují romské žáky se
zajímají o kulturu romských žáků 4 učitelé, 1 učitel se zajímá trochu a ani jeden z respondentů
neuvedl, že se nezajímá vůbec.
Otázka č. 2: Zajímá Vás romská kultura jako celek nebo jen některý prvek romské kultury?
Otázka č. 2 navazuje na otázku č.1 „Zajímáte se o romskou kulturu?“. Učitelé, kteří
odpověděli na otázku ano či trochu odpovídají na otázku č.2.
60%
40%
Zajímáte se o kulturu romských žáků?
Ano
Ne
62
Odpověď Počet
Celek 4 80 %
Určitý prvek 1 20 %
Tab. č. 19
Graf č. 19
U otázky č. 2 nám odpovědi vyšly procentuálně stejně (80 %, 20 %), jako u otázky č.1.
Z dotazovaných učitelů 4 učitelé (80 %) odpověděli na otázku, že je zajímá kultura jako celek.
Lze tedy říci, že většina z dotazovaných se zajímá o romskou kulturu celkově a pouze 1
respondent uvedl, že se zajímá o konkrétní část této kultury. Uvedl, že se zajímá hlavně o
rodinné vztahy v romské komunitě a jejich hudbu.
Otázka č. 3: Víte, jaké mají Vaši romští žáci rodinné vztahy?
Odpověď Počet
Ano 2 40 %
Ne 0 0 %
80%
20%
Zajímá Vás romská kultura jako celek nebo jen některý prvek romské kultury?
Celek
Určitý prvek
63
Trochu 3 60 %
Tab. č. 20
Graf č. 20
Z odpovědí učitelů vyplývá, že 2 (40 %) učitelé ví, jaké mají jejich žáci rodinné vztahy a 3
(60 %) učiteléuvedli, že s tím, jaké mají jejich žáci rodinné vztahy jsou seznámeni jen trochu.
Ani jeden učitel neodpověděl na otázku „ne“. Je tedy zřejmé, že učitelé se zajímají o to, jak se
jejich žáci cítí v rodinném prostředí a jaký žijí rodinný život.
Otázka č. 4: Snažíte se získávat informace o romské kultuře?
Odpověď Počet
Ano 3 60 %
Ne 0 0 %
Trochu 2 40 %
Tab. č. 21
40%
0%
60%
Víte, jaké mají Vaši romští žáci rodinné vztahy?
Ano
Ne
Trochu
64
Graf č. 21
Z 60 % (3) odpovědí respondentů vyplynulo, že se snaží získávat informace o romské kultuře.
40 % (2) z respondentů uvedlo, že se snaží trochu. Ani jeden z učitelů neuvedl, že se nezajímá
vůbec. Je tedy pozitivní, že v učitelích romských žáků přetrvává pocit, že tento postoj je
správný a je nejen pro ně, ale i pro jejich žáky důležitý.
Otázka č. 5: Víte, jak tráví volný čas romské děti?
Odpověď Počet
Ano 4 80 %
Ne 1 20 %
Tab. č. 22
60%
0%
40%
Snažíte se získávat informace o romské kultuře?
Ano
Ne
Trochu
65
Graf. č. 22
Z 80 % (4) zkoumaných respondentů na otázku č. 5 odpovědělo ano. Znamená to, že tito
učitelé ví nebo alespoň si myslí, že ví jak tráví volný čas romské děti. 20 % (1) respondentů
uvedlo, že neví jak tráví volný čas. Z uvedeného vyplývá, že většina z učitelů, kteří mají ve
třídě romské žáky se zajímají o jejich volnočasové aktivity.
Na otázku č. 5 navazuje otázka č. 6, na kterou měli učitelé odpovědět, pokud na
předchozí otázku uvedli odpověď ano. Otázka zněla „Jak tráví volný čas?“. Odpovědi byly
různé, někteří učitelé uvedli několik možných způsobů trávení volného času těchto žáků.
Výpis odpovědí:
Na ulici, venku
Počítač
Romská charita
Odpověď Počet
Na ulici, venku 3 50 %
Počítač 1 17 %
Romská charita 2 33 %
Tab. č. 23
80%
20%
Víte, jak tráví volný čas romské děti?
Ano
Ne
66
Graf. č. 23
Nejvíce učitelů se domnívá, že romské děti tráví většinu svého volného času venku, touláním
se po ulicích. Někteří z těchto učitelů uvedli i tu možnost, že žáci chodí do romské charity,
která se nachází v Kojetíně. V této charitě je nahlášených téměř 90 romských dětí, ale
pravidelně jich dochází přibližně 20 a dalších 20 dětí chodí méně pravidelně a zbylých 50 dětí
se v charitě vyskytuje převážně v zimních obdobích roku (venku je jim zima, v jejich
obydlích většinou nemají tepelné zdroje). Některý z respondentů uvedl, že si myslí, že romské
děti tráví svůj volný čas u počítače. Těžko říct, zda-li je tento výrok pravdivý, protože nevíme,
který z Romů má počítač doma, ale pravděpodobnější je, že takovýchto romských dětí moc
není.
Otázka č. 6: Víte, jestli Vaši romští žáci hrají na nějaký hudební nástroj?
Odpověď Počet
Ano 3 60 %
Ne 2 40 %
Tab. č. 24
50%
17%
33%
Trávení volného času
Na ulici, venku
Počítač
Romská charita
67
Graf č. 24
Více než polovina ze zkoumaných respondentů, tedy 60 % (3) na otázku odpovědělo, že ví o
tom, že jejich romští žáci hrají či nehrají na hudební nástroj. 40 % (2) respondentů na otázku
odpovědělo, že to neví. Z odpovědí respondentů vyplývá, že učitelé mají zájem zjišťovat, zda
se romské děti vyvíjí v hudebních dovednostech.
Na otázku č. 6 navazuje otázka č. 7, na kterou odpovídali jen ti respondenti, kteří na
otázku č. 6 odpověděli ano. Učitelé uvedli několik hudebních nástrojů, na které jejich žáci
hrají. Některý z respondentů uvedl i dva hudební nástroje a jiný z učitelů uvedl pouze jeden.
Otázka č. 7: Který hudební nástroj?
Odpověď Počet
Klávesy 2 33 %
Harmonika 2 33 %
Housle 1 17 %
Bicí 1 17 %
Tab. č. 25
60%
40%
Víte, jestli Vaši romští žáci hrají na nějaký hudební nástroj?
Ano
Ne
68
Graf č. 25
Z odpovědí 3 zkoumaných respondentů jsme zjistily, že některé děti hrají na dva hudební
nástroje a některé děti pouze na jeden hudební nástroj. Mezi nejvíce oblíbený hudební nástroj,
na který žáci hrají byly uvedeny klávesy, které byly zmíněny dvakrát, a také harmonika, která
byla zmíněna ve stejném počtu. Housle a bicí jsou nástroje, o kterých bylo řečeno pouze
jednou. Z výsledků můžeme vyvodit takové výsledky, že romské děti dávají ve výběru
hudebních nástrojů přednost elektronickým klávesám a harmonice.
Otázka č. 8: mluví Vaši romští žáci mezi sebou romsky?
Odpověď Počet
Ano 3 60 %
Ne 1 20 %
Někdy 1 20 %
Tab. č. 26
33%
33%
17%
17%
Který hudební nástroj?
Klávesy
Harmonika
Housle
Bicí
69
Graf č. 26
60 % (3) respondentů uvedlo, že jejich romští žáci mezi sebou komunikují v romském jazyce.
20 % (1) tvrdí, že nemluví a zbylých 20 % (1) uvádí, že romsky mezi sebou mluví jen občas.
Volba odpovědí poukazuje na skutečnost, že i přesto, že romský jazyk začíná být pomaličku
vytrácen z romské společnosti kvůli přijetí k majoritě, stále jím komunikuje dostatek i
mladých lidí, což je pozitivní pro udržení romské tradice romského jazyka.
Otázka č.9: Víte, jestli Vaši romští žáci mluví doma romsky?
Odpověď Počet
Ano 3 60 %
Ne 0 0 %
Nevím 2 40 %
Tab. č. 27
60% 20%
20%
Mluví Vaši romští žáci mezi sebou romsky?
Ano
Ne
Někdy
70
Graf č. 27
Na otázku, zda učitelé ví, jestli romští žáci mluví nejen ve školském prostředí, ale i doma
romsky odpovědělo 60 % (3) ze zkoumaných respondentů ano. 40 % (2) na otázku
odpovědělo, že to neví a 0 % (0) odpovědělo ne. Podle četnosti odpovědí lze tedy usoudit, že
romské děti komunikují i ve svém přirozeném prostředí romsky. Potvrzuje nám to fakt, že
romský jazyk se z romského etnika ještě úplně nevytrácí, tak jak nám již naznačila předchozí
otázka.
Otázka č. 10: Chtěl/a byste být více informovaná o romské kultuře?
Odpověď Počet
Ano 3 60 %
Ne 2 40 %
Tab. č. 28
60%
0%
40%
Víte, jestli Vaši romští žáci mluví doma romsky?
Ano
Ne
Nevím
71
Graf č. 28
3 (60 %) respondenti na otázku, zda by chtěli být více informováni o romské kultuře uvedlo,
že ano. Tito učitelé mají zájem být informováni o aspektech romského etnika a rádi by
rozšířili své znalosti o kultuře romů. 2 (40 %) učitelé odpověděli, že zájem nemají. U těchto
dvou učitelů přetrvává pravděpodobně pocit, že nemají zájem o ciz, konkrétně romskou
kulturu a přijde jim to zbytečné, možná nezajímavé. Tito učitelé, kteří nemají zájem se
bohužel nemohou dále posouvat ve vzdělávání romských žáků, protože nezískají schopnost
vcítit se do života Romů a jejich stylu života. Respondenti, kteří na otázku odpověděli ano, by
rádi využili možnosti se dozvědět něco více o romské kultuře, a tím by rádi posunuli své
hranice ve znalostech o tomto etniku.
5.3 Shrnutí výsledků
Výzkum potvrdil, že škola je pro romské žáky důležitá, protože v ní vidí lepší budoucnost pro
sebe a svoji rodinu. Při návštěvě romské charity v Kojetíně jsme se žáků ptali ještě osobně,
abychom si ověřili názor na danou věc osobně a žáci, kteří navštěvují charitu jsou
přesvědčeni, že škola jim buduje možnosti pro lepší život. Měli jsme možnost se setkat se
dvěma dívkami, které již do romské charity nechodí, protože mají více než 18 let a tato
charita je určena právě pro děti do tohoto věku. Obě dívky studují. Své vzdělání nezakončily
na základní škole, ale měly chuť a píli vzdělávat se dál. Jedna dívka studuje učební obor a
druhá dívka dokonce maturitní. Obě se shodly na tom, že za tím stojí právě romská charita,
60%
40%
Chtěl/a byste být více informovaná o romské kultuře?
Ano
Ne
72
která jim dávala motivaci a dobré důvody k tomu, proč se dál vzdělávat. Nutno podotknout,
že jedna z těchto dívek pochází dokonce přímo z romského ghetta, kde podmínky pro studium
nejsou nijak přesvědčivé, ale tím, že měla možnost navštěvovat tyto prostory to dokázala.
Ostatní děti jsou stejně tak motivované jako tyto dvě dívky. V romské charitě je klubovna, ve
které se žáci učí hrát na hudební nástroje a dle slov vychovatelů je o to velký zájem. To nám
potvrzuje i tu část výzkumu, ve které jsme zjišťovali, zda žáci věnují nějaký čas hudbě. Co se
týče romského jazyka, v prostrorách charity jsme neslyšeli jedinou konverzaci v romštině.
Avšak když jsme se dětí ptali, jestli doma mluví romsky, říkali, že ano. Třebaže oni sami
nechtějí, protože jim to přijde zbytečné, když se stejně dorozumí všude česky tak doma
romsky mluví, protože tak komunikují starší generace mezi sebou. Na otázku, zda je pro ně
jejich rodina důležitá nám bylo řečeno, že samozřejmě, že ano. Rodina je pro ně vždy na
prvním místě. V charitě bylo jednoduché rozpoznat romskou „multirodinu“. Rodina pro ně
nejsou jen ti nejbližší příbuzní, ale všichni blízcí kolem. Tu lásku, kterou si mezi sebou dávali
na jevo za celé odpoledne jsme u Neromů snad ještě nikdy neviděli. Takže ano, pro Romy je
rodina vždy na prvním místě.
Co se týče shrnutí výsledků u učitelů, nelze přesně potvrdit, jak učitelé přistupují
k Romům, konkrétně k romské kultuře a tradicím Romů. Někteří učitelé se o jejich specifika
zajímají, zajímají je životy romských dětí, jejich kulturní a rodinný život a mají chuť se dále
vzdělávat a informovat o tomto etniku. Na stranu druhou jsou tu i učitelé, kteří sice romské
žáky vyučují, ale působí spíše dojmem, že nemají žádný zájem dozvědět se více informací o
romských dětech a o jejich životě.
73
6 Porovnání výsledků
V této kapitole porovnáme výsledky výzkumného šetření mezi zkoumanými žáky s výsledky
jejich učitelů. Tato srovnání pro větší přehlednost zrealizujeme pomocí tabulek,
procentuálním vyjádřením a uvedeme komentář.
ZÁJEM O ROMSKOU KULTURU
Učitelé Žáci
Zajímáte se o kulturu romských žáků? Zajímá se tvoje paní učitelka o romskou
kulturu?
Ano Ne Někdy Ano Ne Někdy
4
80 %
0
0 %
1
20 %
14
36 %
12
31 %
13
33 %
Tab. č. 29
V tabulce jsou zahrnuty odpovědi žáků a jejich učitelů. U otázky, kterou jsme kladli učitelům,
zda se zajímají o kulturu romských žáků bylo z 80 % odpovězeno na otázku ano. Sami
Romové tvrdí, že jejich učitelé se zajímají o tuto kulturu z 36 %. Jinými slovy se z větší části
odpovědi shodují. Odpověď ne použilo 0 % učitelů, ale 31 % žáků tvrdí, že se učitelé
nezajímají. Zde se odpovědi neshodují. U odpovědi někdy odpovědělo 20 % učitelů a 33 %
žáků. Zde je potvrzeno přibližně stejné procento odpovědí. Závěrem tedy je, že největší
četností u obou skupin respondentů byla odpověď ano, u odpovědi někdy byla četnost
obdobná a nejméně shodných odpovědí bylo u odpovědi ne.
JAK TRÁVÍ VOLNÝ ČAS ROMSKÉ DĚTI
74
Učitelé Žáci
Víte, jestli Vaši romští žáci hrají na nějaký
hudební nástroj?
Věnuješ se romským zvykům ve volném
čase?
Ano Ne Ano Ne Někdy
3
60 %
2
40 %
21
54 %
4
10 %
14
36 %
Tab. č. 30
JAK TRÁVÍ VOLNÝ ČAS ROMSKÉ DĚTI
Učitelé Žáci
Který hudební nástroj?
Který hudební nástroj?
Klavír,
klávesy
Housle Bicí Harmonik
-a
Klávesy,
klavír
Housle Bicí Saxofo
-n
Jiné
33 %
17 %
17 %
33 %
46 %
12 %
12 %
13 %
17 %
Tab. č. 31
Při porovnání otázek jak tráví volný čas romské děti jsme zjistily, že 60 % učitelů je
seznámeno s tím, zda jejich žáci hrají na nějaký hudební nástroj. A 40 % učitelů na otázku
odpovědělo, že neví. Pozitivní je to, že více než polovina učitelů se o to zajímá. S touto
otázkou blízce souvisí otázka pro romské děti, jestli se věnují romským zvykům ve volném
čase. Více než polovina, tedy 54 % žáků uvedlo, že se romským zvykům věnuje, tedy i hře na
hudební nástroje. Na otázku odpovědělo 10 % ne. U těchto žáků je pravděpodobné, že na
žádný hudební nástroj nehrají a 36 % žáků odpovědělo na otázku někdy. Zde nemůžeme
vyloučit ani potvrdit souvislost s hrou na hudební nástroje. Více než polovina učitelů tedy
75
uvedla, že se zajímají o muzikálnosti jejich dětí a souběžně s tím více než polovina žáků
uvedla, že se věnuje romským zvykům, do kterých patří i hudba.
Další částí porovnávání byla konkretizace hudebních nástrojů, na které romští žáci
hrají. Učitelé uvedli ve svých odpovědích tyto nástroje: klavír nebo klávesy z 33 %,
harmoniku z 33 %, housle a bicí ze 17 %. Žáci ve svých odpovědích uvedli tyto nástroje:
Klávesy nebo klavír z 46 %, housle a bicí z 12 %, saxofon z 13 % a jiné hudební nástroje ze
17 %. Z uvedených odpovědí obou skupin respondentů lze potvrdit, že učitelé těchto žáků
mají víceméně přehled o tom, na jaké hudební nástroje hrají jejich žáci, protože seznam
hudebních nástrojů se shoduje.
ROMSKÝ JAZYK
Učitelé Žáci
Víte, jestli Vaši romští žáci mluví doma
romsky?
Mluvíte doma romsky?
Ano mluví Ne nemluví Nevím Ano Ne Někdy
3
60 %
0
0 %
2
40 %
24
62 %
2
5 %
13
33 %
Tab. č. 32
U tabulky č. 32 porovnáváme dvě otázky týkající se romského jazyka. Učitelů jsme se ptali,
jestli ví, zda jejich romští žáci mluví ve svém přirozeném prostředí, tedy doma v romském
jazyce. Žáci odpovídali na otázku jestli mluví doma romsky. Učitelé na otázku odpověděli
z 60 % ano. Více než polovina tvrdí, že romské děti mluví doma romsky. Z žáků na tuto
otázku odpovědí ano odpovědělo 62 %. Zde je tedy informovanost učitelů o romském jazyce
jejich žáků vysoká. Odpověď nevím uvedlo 40 % učitelů. Pouhých 5 % žáků odpovědělo, že
romsky doma nemluví a 13 %, že romsky mluví doma jen někdy. V tomto případě se
potvrzuje ze strany učitelů převážně zájem o romské žáky, protože z většiny ví, že žáci
romsky doma mluví, což nám i dokazují odpovědí žáků, kteří odpovídali převážně ano.
76
6.1 Ověření hypotéz
Hypotéza H1: Zájem romských žáků o romskou kulturu je odlišný od názorů jejich
učitelů.
Pokud posoudíme odpovědi obou skupin respondentů, dozvíme se, že obě strany se shodují na
učitelovu zájmu o romskou kulturu.
Četnosti vyjadřující zájem učitelů o romskou kulturu jejich romských žáků s názorem
těchto žáků jsou stejné. Mezi úrovní odlišných názorů žáků a učitelů není velká závislost. To
znamená, že hypotéza je vyvrácena, protože míra zájmu je stejná u obou skupin.
Hypotéza vyvrácena.
Hypotéza H2: Učitelé se zajímají o to, zda jejich romští žáci umí hrát na hudební
nástroj nebo neumí.
Cílem této hypotézy bylo zjistit, zda je u učitelů dostatečný zájem o kulturu romských žáků,
konkrétně zda-li se orientují v tom, že jejich romští žáci hrají či nehrají na nějaký hudební
nástroj.
Nedostatečná znalost kulturních složek romského etnika a jejich využívání v běžném
romském životě je pro učitele romského žáka negativním aspektem těchto učitelů. Pokud se
učitel o romské etnikum zajímá, stává se pro romského žáka přítelem a romské dítě je
schopno takového učitele považovat za svůj vzor a tolerovat jej.
Obě skupiny respondentů se shodli i ve výběru odpovědí, týkající se hudebních
nástrojů. Učitelé dokázali, že jejich zájem o muzikálnost jejich žáků je vysoký. Shoda ve
výběru hudebních nástrojů, byla téměř stoprocentní. Četnosti odpovědí jsou stejné. Hypotéza
je potvrzena.
Hypotéza potvrzena.
Hypotéza H3: Učitelé neví, zda jejich romští žáci mluví romsky nebo česky.
77
Jedním z probíraných témat romského etnika je jejich romský jazyk a jeho využití. Literatura
uvádí, že brzy tento jazyk vymizí, a že jím mluví čím dál tím méně Romů. Cílem hypotézy
číslo 3 bylo zjistit znalost učitelů o romštině jejich žáků. Zda romsky mluví či ne.
Četnosti vyjadřující úroveň informovanosti učitelů o romském jazyce jejich žáků je
stejná. To znamená, že učitelé a jejich žáci se shodují v odpovědích na otázku. To znamená,
že hypotéza je vyvrácena, protože informovanost učitelů je vysoká.
Hypotéza vyvrácena.
6.2 Shrnutí
Romská kultura mě vždycky zajímala a líbily se mi jisté konkrétní prvky této kultury. Po
návštěvě několika společenských událostech Romů a prostudování literatury jsem se rozhodla
zpracovat toto téma. Spojit předmět mého studia, který je pro mě neméně důležitý, tedy děti
na prvním stupni a romskou kulturu. Původně byly sestaveny 3 druhy dotazníků. Pro romské
žáky, neromské žáky a učitele těchto žáků. Z důvodů neumožnění rozšíření těchto dotazníků
do škol jsem musela dotazníky přepracovat a zrušit skupinu neromských žáků. Chvíle
zoufalství, kdy jsme netušily, zda se bude moci vůbec výzkum uskutečnit se díky jedné
úžasné dámě změnily a výzkum byl připraven k jeho dokončení. Úkolem výzkumu bylo
zjistit, zda romští žáci využívají prvků romské kultury ve škole a jak tráví svůj volný čas. Ze
strany druhé jsme zkoumali jejich učitele, konkrétně jejich zájem a informovanost právě o
romské kultuře. Na základě vypracovaných dotazníků jsme zpracovali daný závěr. Součástí
výzkumu byla i snaha o zapojení do romského etnika, bližší poznání této komunity a
nahlédnutí do jejich životů. Díky romské charitě v Kojetíně se nám tato představa stala
reálnou. V charitě jsem strávila s dětmi několik různých dnů. Měla jsem možnost poznat
jejich temperament, nadšení pro umění, muzikálnost, jejich cit pro rytmus, který dokázaly
využít při hře na hudební nástroje či při tanci. Jejich multirodinný přístup a přátelské přijetí
mé osobnosti do jejich skupiny. Součástí výzkumu byla také návštěva kina, konkrétně
dokumentárního filmu „Všechny moje děti“, který divákům přibližuje život Romů ve
slovenských ghettech. Všechny tyto součásti mého výzkumu byly pro mě přínosem.
Po zpracování získaných dotazníků bylo nutné potvrdit nebo vyvrátit předem
stanovené hypotézy. K vyhodnocování bylo použito porovnávání pomocí tabulek. U první
hypotézy byl první předpoklad mylný. Zájem učitelů byl stejný jak u žáků, tak u jejich
78
učitelů. Hypotéza byla tedy vyvrácena. Druhá hypotéza byla potvrzena, protože učitelé mají
zájem o to, zda jejich žáci hrají na hudební nástroje. Hypotéza číslo 3 byla vyvrácena, protože
bylo prokázáno, že učitelé jsou dostatečně informovaní o romském jazyce jejich žáků a jejich
použití v domácím prostředí. Hodnocení považujeme za objektivní i přes poměrně nízké
procento naprosté shody v hodnocení. Objektivní hodnocení považuji i na základě již výše
zmíněného zapojení do romské komunity, kde jsem si mohla četnost a správnost odpovědí
ověřit osobně.
79
ZÁVĚR
Romské etnikum je skupina obyvatel žijící po celém světě. V českých zemích není příliš
vítána. Tak jako každé etnikum i to romské má své jisté zákonitosti a principy. Na první
stupeň běžných základních škol dochází i žáci tohoto etnika. Na prvním stupni škola a
především učitel poskytuje žákovi základ, který je pro něj důležitým aspektem ke snadnější
cestě životem. Učitel musí být schopen předat své informace dál všem žákům. U romských
žáků může být problém zaujmout tohoto žáka učivem, ale tím, že učitelé budou ke všem svým
romským žákům přistupovat stejně jako k těm jiným, romské děti získají pocit rovnoprávnosti
a chuti do práce. Je důležité nezapomínat na jejich tradiční hodnoty a způsob života. Tento
učitel by měl mít chuť nahlédnout do romské kultury, projevit zájem o její zajímavosti a
zvláštnosti a tyto získané dovednosti a vědomosti poté využívat během výuky ve škole.
Diplomová práce otevírala téma romské kultury, konkrétně romských tradic a zvyků, hodnoty
Romů, jejich historii a současný život. Hlavní akcent byl brán především na charakteristické
rysy romského etnika a s tím spojené kulturní zvláštnosti tohoto etnika. Práce byla rozdělena
na dvě části: teoretickou a empirickou. Úvodní dvě kapitoly teoretické části nás seznamovaly
s charakteristikami romského etnika, jejich historii a dělení. Třetí kapitola uváděla hlavní část
a pro nás nejpodstatnější část diplomové práce, a to romskou kulturu. V této kapitole jsme se
pokusily co nejvíce přiblížit romský způsob života, jejich tradiční hodnoty, zvyky a
samozřejmě také jejich hudbu, tanec a literaturu. Čtvrtá kapitola uváděla empirickou část
diplomové práce a zároveň zpracovávala jeden z dílčích výzkumů a závěrečná kapitola se
zabývá konkrétním výzkumným šetřením a zpracováním získaných dat.
Na základě našeho výzkumu jsme dospěli k jistým závěrům, které jsme spíše
nepředpokládali. U žáků byl zjištěn poměrně vysoký zájem o studium, který však mnohdy
nebývá rodinou podporován. Potvrdila se jejich touha návratnosti ke kořenům a udržením
tradic, které dávají najevo svojí muzikálností, způsobu užití romského jazyka a také jejich
láska k rodině. Zpracovávala jsem data z běžných základních škol, nemohu tedy potvrdit
shodnost těchto hodnot s romskými žáky ze škol speciálních, kde jsou romské děti více
problémové. Závěry z odpovědí dotazovaných učitelů jsou takové, že většina z respondentů
má chuť se nějakým způsobem zasvětit do romského života a zajímá se o pocity a životy
těchto žáků.
I přes problémy, které mě provázely celou dobu během zpracování výzkumu jsem
opravdu ráda za to, že jsem si vybrala právě toto téma a měla jsem možnost ho zpracovat.
80
Doufám, že tato diplomová práce bude podnětem pro učitele, aby se zamysleli nad
výukou svých romských žáků, ale třeba i podnětem pro vytvoření další diplomové práce, kde
by mohlo být toto téma dále rozšířeno.
81
SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY
DAVIDOVÁ, Eva, 1995. Kdo Romové opravdu jsou? – Ko amen sam?. In: Cesty domů –
Romano drom 1945-1990. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s.15. ISBN 80-7067-
533-8.
DAVIDOVÁ, Eva, 1995. Lidové náboženství – Víra a pověry. In: Cesty domů – Romano
drom 1945-1990. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s.123-135. ISBN 80-7067-
533-8.
DAVIDOVÁ, Eva, 1995. Tradiční řemesla a způsoby obživy. In: Cesty domů – Romano drom
1945-1990. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s.15. ISBN 80-7067-533-8.
DAVIDOVÁ, Eva, 1999. Hudba a písňový folklor. In: Kolektiv autorů Muzea romské
kultury. Romové – O Roma : Tradice a současnost – Angoder the akának. Brno: Moravské
zemské muzeum/SVAN, Muzeum romské kultury, s. 59. ISBN 80-902476-1-X
DAVIDOVÁ, Eva, 1999. Ke způsobu bydlení, obživy a odívání. In: Kolektiv autorů Muzea
romské kultury. Romové – O Roma : Tradice a současnost – Angoder the akának. Brno:
Moravské zemské muzeum/SVAN, Muzeum romské kultury, s. 46-51. ISBN 80-902476-1-X
DEMETER, Gejza, 2002. Gejza Demeter. In: HÜBSCHMANNOVÁ, Milena. Šaj pes
dovakeras – Můžeme se domluvit. 4. nezměněné vydání. Olomouc: Univerzita Palackého
v Olomouci, s. 117. ISBN 80-244-0496-6.
HÜBSCHMANNOVÁ ,Milena, 2002. Kdo jsou slovenští Romové. In: Šaj pes dovakeras –
Můžeme se domluvit. 4. nezměněné vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s.
31. ISBN 80-244-0496-6.
CHRÁSKA, Miroslav, 2007. Metody pedagogického výzkumu. Základy kvantitativního
výzkumu. 1. vydání. Praha: Grada. S. 272. ISBN 978-80-247-1369-4
JAKOUBEK, Marek, 2009. Romská kultura – jedna z výrazných determinant chudoby a
ekonomického neúspěchů Romů. In: KALEJA, Martin, KNEJP, Jan (eds.). Mluvme o Romech
82
– Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, s. 78 – 86. ISBN 978-
80-7368-708-3
KALEJA, Martin. KNEJP, Jan. (eds.), 2009. Exurz do historie Romů na území českých a
slovenských zemí do roku 1945. In: Mluvme o Romech – Aven vakeras pal o Roma. Ostrava:
Ostravská univerzita v Ostravě, s. 33. ISBN 978-80-7368-708-3.
KALEJA, Martin. KNEJP, Jan. (eds.), 2009. Exurz do historie Romů na území českých a
slovenských zemí do roku 1945. In: Mluvme o Romech – Aven vakeras pal o Roma. Ostrava:
Ostravská univerzita v Ostravě, s. 26. ISBN 978-80-7368-708-3.
KALEJA, Martin. KNEJP, Jan. (eds.), 2009. Exurz do historie Romů na území českých a
slovenských zemí do roku 1945. In: Mluvme o Romech – Aven vakeras pal o Roma. Ostrava:
Ostravská univerzita v Ostravě, s. 26. ISBN 978-80-7368-708-3.
KALEJA, Martin. KNEJP, Jan. (eds.), 2009. Exurz do historie Romů na území českých a
slovenských zemí do roku 1945. In: Mluvme o Romech – Aven vakeras pal o Roma. Ostrava:
Ostravská univerzita v Ostravě, s. 199. ISBN 978-80-7368-708-3.
KOLEKTIV AUTORŮ MUZEA ROMSKÉ KULTURY, 1999. Romové – O Roma : Tradice
a současnost – Angoder the akának. Brno: Moravské zemské muzeum/SVAN, Muzeum
romské kultury, s. 46-51. ISBN 80-902476-1-X.
LÁZNIČKOVÁ, Ilona, 1999. Tradiční rodinné vztahy, obřady a obyčeje. In: KOLEKTIV
AUTORŮ MUZEA ROMSKÉ KULTURY, 1999. Romové – O Roma : Tradice a současnost
– Angoder the akának. Brno: Moravské zemské muzeum/SVAN, Muzeum romské kultury, s.
54. ISBN 80-902476-1-X.
NEČAS, Ctibor, 2002. Pravlast, exodus, jména. In: Romové v České republice včera a dnes.
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 13. ISBN 80-244-0497-4.
NEČAS, Ctibor, 2002. Romové v České republice včera a dnes. Olomouc: Univerzita
Palackého v Olomouci, s. 129. ISBN 80-244-0497-4.
83
PAVELČÍKOVÁ, Nina. Historie Romů v českých zemích v letech 1945-1989. In: KALEJA,
Martin. KNEJP, Jan. Mluvme o Romech – Aven vakeras pal o Roma. Ostrava: Ostravská
univerzita v Ostravě, s. 49. ISBN 978-80-7368-708-3.
PROKEŠOVÁ, Miriam, 2010. Romové, otázky a hledání odpovědí. 1. vyd. Ostrava: Repronis.
102 s. ISBN 978-80-7329-249-2.
PROKEŠOVÁ, Miriam, 2010. Romové, otázky a hledání odpovědí. 1. vyd. Ostrava: Repronis.
s.47. ISBN 978-80-7329-249-2.
RAICHOVÁ, Irena, 1999. Romové a náboženství. In: Kolektiv autorů Muzea romské kultury.
Romové – O Roma : Tradice a současnost – Angoder the akának. Brno: Moravské zemské
muzeum/SVAN, Muzeum romské kultury, s. 65-67. ISBN 80-902476-1-X
ŘÍČAN, Pavel, 1998. Romové v České Republice: Zpráva o stavu jednoho národa. In: S Romy
žít budeme – jde o to jak. 2. vydání. Praha: Portál, s.r.o.,s. 46-48. ISBN 80-7178-410-9.
ŘÍČAN, Pavel, 1998. Romové v České Republice: Zpráva o stavu jednoho národa. In: S Romy
žít budeme – jde o to jak. 2. vydání. Praha: Portál, s.r.o.,s. 46. ISBN 80-7178-410-9.
ŘÍČAN, Pavel, 1998. Romské dítě v české škole: Zpráva o stavu jednoho národa. In: S Romy
žít budeme – jde o to jak. 2. vydání. Praha: Portál, s.r.o., s. 113-120. ISBN 80-7178-410-9.
ŘÍČAN, Pavel, 1998. Způsob bydlení a obživy. In: S Romy žít budeme – jde o to jak. 2.
vydání. Praha: Portál, s.r.o.,s. 37-38. ISBN 80-7178-410-9.
84
SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ
ANDRŠOVÁ, Kateřina, 2010. Iourtchenko: Tanec je řeč, v níž k publiku promlouvají mé
nohy. Romano voďi [online]. Praha. [cit. 7.3.2014]. Dostupné z:
http://www.romea.cz/cz/zpravy/iourtchenko-tanec-je-rec-v-niz-k-publiku-promlouvaji-me-
nohy
Člověk v tísni, společnost při ČT, 2002. Původ názvů Rom – Cikán [online]. Pedagogická
fakulta [cit. 2014-01-23]. Dostupné z:
http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b02romove/17.pdf
DOPITOVÁ, Simona, 2004. Tradice. In: Phil.muni.cz [online]. Brno. [cit. 9.2.2014].
Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/~dopitova/op-romtrad.html
HORVÁTHOVÁ, Jana, 2002. . Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny [cit.
2014-01-23]. s. 83. Dostupné z: http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/d01kapitoly.pdf
HORVÁTHOVÁ, Jana, 2002. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny [cit.
2014-01-23]. s. 81
HORVÁTHOVÁ, Jana, 2002. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny [cit.
2014-01-23]. s. 50
HORVÁTHOVÁ, Jana, 2002. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny [cit.
2014-01-23]. s. 52
HORVÁTHOVÁ, Jana, 2002. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny [cit.
2014-01-23]. s. 7
HORVÁTHOVÁ, Jana, 2002. Kapitoly z dějin Romů [online]. Praha: Lidové noviny [cit.
2014-01-23]. s. 63.
85
HOUDEK, Lukáš, 2012. Milena Hübschmannová - Žena s velkou tolerancí a respektem ke
každému člověku. In: Romea.cz [online]. ČR: ROMEA, 7.9.2012 [cit. 29.1.2014]. Dostupné
z: http://www.romea.cz/cz/osobnosti/milena-hubschmannova-zena-s-velkou-toleranci-a-
respektem-ke-kazdemu-cloveku
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2004 [online]. Praha : Ministerstvo vnitra. [cit.
2014-01-31]. Dostupné z: http://aplikace.msmt.cz/Predpisy1/sb190-04.pdf
POLÁKOVÁ, Alena, JANÍČKOVÁ, Alžběta a VRÁBELOVÁ, Marie, 2003. Romistka
Milena Hübschmannová. In: Romove.radio.cz [online]. 17.1.2003 [cit. 29.1.2014]. Dostupné
z: http://romove.radio.cz/cz/clanek/18406#2
ROMBASE, 2002. Paramisi. Rombase. Romani [online]. Praha: Rombase [cit. 11.3.2014].
Dostupné z: http://romani.uni-graz.at/rombase/
SCHWARTZ, Caitlyn. Gypsy dance. In: Gildedserpent [online]. [cit. 7.3.2014]. Dostupné z:
http://www.gildedserpent.com/art36/CaitlynGypsy.htm
STRNADOVÁ, Tereza a KOMÁRKOVÁ, Pavla, 2009. Olašští Romové mají svůj uzavřený
svět. Patří do něho i rvačky a únosy.In: Idnes.cz [online]. Brno: idnes, 27.2.2009 [cit. 2014-
01-23]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/olassti-romove-maji-svuj-uzavreny-svet-patri-do-
neho-i-rvacky-a-unosy-1kz-/brno-zpravy.aspx?c=A090227_1147720_brno_taj
86
SEZNAM ZKRATEK
tzv. takzvané/ý
apod. a podobně
aj. a jiné
s. strana
tab. tabulka
č. číslo
87
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1: Dotazník pro učitele
Příloha č. 2: Dotazník pro žáky
Příloha č. 3: Fotografie z romské charit
PŘÍLOHA Č. 1
Milé paní učitelky/ páni učitelé,
tento dotazník je sestaven tak, aby pomohl prověřit Vaše povědomí o romské kultuře. Dotazník je
anonymní. U každé otázky vyberte prosím jednu odpověď nebo doplňte.
Děkuji Vám za Váš čas a spolupráci.
1) Zajímáte se o kulturu romských žáků?
a) Ano
b) Ne
c) Trochu
2) (Pokud jste odpověděli na otázku č.1 ano či trochu)
Zajímá Vás romská kultura jako celek nebo jen některý prvek romské kultury?
a) Celek
b) Určitý prvek
Jaký?.............................................
3) Víte, jaké mají Vaši romští žáci rodinné vztahy?
a) Ano
b) Ne
c) Trochu
4) Snažíte se získávat informace o romské kultuře?
1) Ano
2) Ne
3) Trochu
5) Víte, jak tráví volný čas romské děti?
a) Ano
Jak?...................................................
b) Ne
c) Trochu
Jak?.........................................................
6) Víte, jestli Vaši romští žáci hrají na nějaký hudební nástroj?
a) Ano
Který nástroj?.....................................................................
b) Ne
c) Vím jen o někom
Který nástroj?……..……………………………………………………………
7) Mluví Vaši romští žáci mezi sebou romsky?
a) Ano
b) Ne
c) Někdy
8) Víte, jestli Vaši romští žáci mluví doma romsky?
a) Ano mluví
b) Ne nemluví
c) Nevím
9) Chtěl/a byste být více informovaná o romské kultuře?
a) Ano
b) Ne
c) Nevím
PŘÍLOHA Č. 2:
Milí žáci,
tento dotazník je sestaven tak, aby pomohl prověřit Vaše povědomí o romské kultuře. Dalším cílem
je znát Vaše názory ohledně kulturních složek romské komunity. Tento dotazník je anonymní. Vždy
vyberte a zatrhněte jednu odpověď, nebo odpověď ještě doplňte.
Děkuji za Váš čas a spolupráci.
1) Chodíš rád/a do školy?
a) Ano
b) Ne
c) Někdy
2) Je pro tebe vzdělání důležité?
a) Ano – proč? …………………………………………………………………………………………………………………..
b) Ne – proč? …………………………………………………………………………………………………………………….
3) Považuješ školu za zábavnou?
a) Ano
b) Ne
c) Někdy
4) Zajímá se tvoje paní učitelka o romskou kulturu?
d) Ano
e) Ne
f) Někdy
5) Jak moc využíváte prvků romské kultury ve škole?
a) Hodně
b) Občas
c) Vůbec
6) Čtete si někdy také romské pohádky?
a) Hodně
b) Občas
c) Vůbec
7) Vědí tvoji spolužáci o romské kultuře?
a) Hodně
b) Trochu
c) Vůbec
8) Věnuješ se romským zvykům ve volném čase?
a) ano
b) ne
c) někdy
9) Hraješ ve volném čase na nějaký hudební nástroj?
a) Ano
Který?...................................................................
b) Ne
10) Trávíte společný čas s rodinou zpěvem romských písní nebo romským tancem?
a) Hodně
b) Trochu
c) Vůbec
11) Mluvíte doma romsky?
a) Ano
b) Ne
c) Někdy
12) Je pro tebe důležité umět mluvit romsky?
a) Hodně důležité
b) Důležité
c) Nedůležité
13) Jak je pro tebe tvoje rodina důležitá?
a) Nejdůležitější na světě
b) Důležitá
c) Nedůležitá
14) Zajímá se tvoje rodina o tvůj školní prospěch a tvé pocity ze školního prostředí?
a) Hodně
b) Trochu
c) Vůbec
15) Čím chceš být v dospělosti?
……………………………………………………………………………………………………………………………………………
Zatrhni:
Jsem: dívka - chlapec
PŘÍLOHA Č. 3:
ANOTACE
Jméno a příjmení: Vendula Kremlová
Katedra: Katedra primární a preprimární pedagogiky
Vedoucí práce: Mgr. Alena Vavrdová, Ph.D.
Rok obhajoby: 2014
Název práce: Specifika romského etnika a jejich využití v běžných
základních školách
Název v angličtině: Specifics of the Roma ethnicity and its use in ordinary primary
schools.
Anotace práce: Diplomová práce pojednává o problematice romské komunity,
především se zabývá romskou kulturou. Práce je dělena na
část teoretickou a empirickou. Teoretická část stručně popisuje
charakteristiky romského obyvatelstva, jejich původ a historii
a romskou kulturu. Empirická část je zaměřena na výzkumné
šetření, jehož cílem bylo zjistit zda se učitelé zajímají o
romskou kulturu a život romských žáků a zároveň zjistit
informace o kulturním životě romských žáků. Tato data byla
posléze porovnána.
Klíčová slova: Romové, charakteristika Romů, dítě, kultura, historie Romů
Anotace v angličtině: This thesis deals with the problems of the Roma community
and especially with the Roma culture. The work is divided into
theoretical and empirical part. The theoretical section briefly
describes the characteristics of the Roma population, their
origin and history of Roma culture. The empirical part focuses
on the research with objective to determine whether teachers
are interested in the Roma culture and life of Roma pupils and
also to find information about the cultural life of Roma pupils.
These data are then compared.
Klíčová slova v angličtině: Roma, characteristics of Roma ethnicity, child, culture, history
of Roma etnicity
Přílohy vázané v práci: Příloha č. 1: Dotazník pro učitele
Příloha č. 2: Dotazník pro žáky
Příloha č. 3: Fotky z návštěvy romské charity
Rozsah práce: 87
Jazyk práce: Český jazyk