univerzita palackÉho v olomouci - theses · 2011. 6. 17. · univerzita palackÉho v olomouci...
TRANSCRIPT
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
Ústav pedagogiky a sociálních studií
Petra Jílková VI. ročník – kombinované studium
Obor: pedagogika – správní činnost
PROFESNÍ ORIENTACE ŢÁKŮ POSLEDNÍCH ROČNÍKŮ ZDRAVOTNICKÝCH ŠKOL
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: Mgr. Jitka Nábělková,PhD.
OLOMOUC 2011
- 2 -
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Profesní orientace žáků
posledních ročníků zdravotnických škol vypracovala samostatně a
pouţila jen literaturu a prameny uvedené v seznamu, který je součástí
diplomové práce.
V Olomouci dne ……………………………….. vlastnoruční podpis
- 3 -
Poděkování:
Děkuji Mgr. Jitce Nábělkové, PhD., vedoucí diplomové práce, za
odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi poskytovala při
vypracování této diplomové práce.
- 4 -
OBSAH
ÚVOD………………………………………..…………….……………………….. 7
TEORETICKÁ ČÁST
1 KLÍČOVÉ POJMY ………………………………………..……………….. 10
1.1 Profesní orientace …………………………………………………….. 10
1.2 Volba povolání ………………………………………..……………….. 12
1.3 Výchova k volbě povolání ………………………… ……………….. 13
2 CHARAKTERISTIKA CÍLOVÉ SKUPINY ………………………………15
2.1 Období adolescence a její psychologické zvláštnosti jako přípravné
stádium z hlediska ţivotního uplatnění ……………………………..15
2.2 Charakteristika vývojových změn osobnosti v období dospívání... 23
2.3 Ţivotní plány a realita dnešních adolescentů ……………………… 25
3 PROFESNÍ PŘÍPRAVA ADOLESCENTŮ …………………………….. 28
3.1 Profesní příprava v české vzdělávací soustavě ………………….. 28
3.2 Postoje adolescentů k profesní přípravě …………………………. .31
3.3 Činitelé ovlivňující volbu studijního oboru ………………………….34
4 MOTIVACE ADOLESCENTŮ K VÝBĚRU PROFESNÍ DRÁHY ….. 36
4.1 Činitelé motivace pomáhající při výběru profesní dráhy
adolescentů ………………………………………………….………. 36
4.2 Motivace profesionálního vývoje a volby povolání – profesně
kariérní motivace ……………………………………………………. 38
4.3 Příznivé a nepříznivé faktory podílející se na volbě povolání
středoškolského ţáka ……………………………………………….41
5 PROFESNĚ KARIÉRNÍ VÝVOJ ČLOVĚKA ………….………………. 45
5.1 Podstata profesní orientace ……………………………………….. 45
5.2 Historie profesní orientace …………………………………………. 46
- 5 -
5.3 Volba povolání ……………………………………………………. 48
5.3.1 Profesně orientační zralost …………………………………. 48
5.3.2 Profesně kariérová kompetentnost ………………………… 49
5.3.3 Profesně kariérová informovanost …………………………. 51
5.3.4 Profesně kariérové schopnosti ……………………………. 52
5.3.5 Zdravotní stav ……………………………………………….. 53
5.3.6 Profesně rozhodovací způsobilost mladistvých ……………54
5.4 Činitelé profesní orientace …………..…………………..……… 55
5.4.1 Rodina ………………………………………………………… 55
5.4.2 Třídní učitel ……………..……………………………………. 55
5.4.3 Výchovný poradce – kariérový poradce ……………..……. 56
5.4.4 Informační a poradenské středisko pro volbu povolání při
úřadu práce ……………………………………………..……. 58
6 PORADENSKÝ SYSTÉM V ČR ………………………………….…….. 60
6.1 Kariérové poradenství .………………….……………….…… 60
6.2 Podstata poradenství pro volbu povolání …………………… 62
7 HLAVNÍ PRINCIPY ZMĚN VE VZDĚLÁVÁNÍ ZDRAVOTNICKÝCH
PRACOVNÍKŮ „ NELÉKAŘŮ“ PO VSTUPU ČR DO EU ……..…… 64
7.1 Profesní orientace v systému zdravotnického vzdělávání ….….. 64
7.2 Klíčové problémy volby povolání ve zdravotnických oborech. …. 66
7.2.1 Vlivy působící na volbu povolání …………………………….…. 66
7.2.2 Nedostatky volby povolání ZA ……………………………….…. 68
7.3 Charakteristika studijního oboru zdravotnický asistent…….……. 69
- 6 -
EMPIRICKÁ ČÁST
8 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ …………………………………..……………………… 73
8.1 Cíl výzkumu a formulace hypotéz ………………………. ………… 73
8.2 Metodologie …………………………………………………………… 74
8.3 Charakteristika výzkumného vzorku …………… ………………….. 75
9 ZPRACOVÁNÍ EMPIRICKÝCH DAT …… ……….…..……………………. 79
9.1 Vyhodnocení dat prvního dotazníkového šetření …………………. 79
9.2 Vyhodnocení dat druhého dotazníkového šetření …………………89
9.3 Testování hypotéz ……………………………………………………. 90
9.3.1 Testování hypotézy 1 ……………………………………… 91
9.3.2 Testování hypotézy 2 ……………………………………… 92
9.3.3 Testování hypotézy 3 ……………………………………… 93
10 VÝSLEDKY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍÍ …………………………………… 94
10.1 Interpretace zjištěných dat výsledků prvního dotazníkového
šetření ………………………………………………………………….. 94
10.2 Interpretace zjištěných dat výsledků druhého dotazníkového
šetření …………………………………………………………………. 97
ZÁVĚR ………………………………………………………………………… 99
SEZNAM POUŢITÉ LITETRATURY ……………………………………. 102
SEZNAM ZKRATEK ………………………………………….……………. 108
SEZNAM GRAFŮ ………………………………………………………….. 109
SEZNAM TABULEK ………………………………………….……………. 110
SEZNAM PŘÍLOH …………………………………………….……………. 111
- 7 -
Téma diplomové práce jsem volila z důvodu mé několikaleté praxe
učitelky odborných předmětů na střední zdravotnické škole. Problémy se
kterými se dnešní zdravotnictví potýká můţe ve velké míře ovlivňovat
rozhodování ţáků posledních ročníků středních zdravotnických škol v
jejich další profesní orientaci.
V dnešní moderní individualizované společnosti je vzdělávání jedním
z klíčových faktorů, který prostřednictvím vykonávané profese a úrovně
finančního ohodnocení určuje sociální status jednotlivce. V České republice je
podstatným momentem, který ovlivňuje následující postavení na trhu práce
i moţnost pokračovat v terciárním vzdělávání, zejména to, zda absolvent získal
vzdělání ukončené maturitní zkouškou.
Výběr střední školy představuje jednu ze zásadních křiţovatek vzdělávací
dráhy. Toto rozhodnutí výrazně ovlivňuje moţnost pokračovat v terciárním
vzdělávání, má vliv na uplatnění na trhu práce, budoucí profesní dráze i celkové
společenském statusu. Tato volba můţe ovlivnit celý ţivot mladého člověka.
Z tohoto důvodu je důleţité, aby volba typu středního vzdělávání a následně
volba dalšího studia byla co nejvíce v souladu se studijními schopnostmi ţáka
a jeho zájmy. Volba povolání je jedním z nejdůleţitějších úkolů dospívání.1
Za jeden ze základních činitelů ovlivňující profesní orientaci řadíme také
motivaci, která se především v dospívání výrazně rozvíjí. Pochopení
problematiky motivace v průběhu dospívání umoţňuje hlouběji poznat příčiny
chování a jednání mladých lidí.
Hlavním cílem diplomové práce je zjistit příznivé a nepříznivé faktory,
které se podílejí na volbě povolání středoškolského ţáka. Dále určit, jaké
činitele motivace k volbě povolání podpořit, aby v rozhodující fázi výběru
profesní dráhy byly ţákům nápomocny.
Zmíněný cíl lze charakterizovat v rovině teoretické a empirické.
Dílčími cíli teoretické části diplomové jsou:
Vysvětlit pojmy profesní orientace, volba povolání, výchova k volbě
povolání, motivace.
1 Srov. TRLÍKOVÁ, J.,VOJTĚCH, J., ÚLOVCOVÁ, H. Rozhodování žáků při volbě vzdělávací cesty a
úspěšnost na trhu práce. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2008, s. 8.
- 8 -
Popsat a vysvětlit období adolescence z hlediska problematiky
motivace profesního vývoje a volby povolání.
Nastínit vliv vnitřních a vnější faktorů ovlivňující volbu středoškolského
studia a povolání ţáka (výchovně-poradenský systém v ČR, činitelé profesní
orientace).
Seznámit se změnami vzdělávání nelékařů po vstupu ČR do EU a přijetí
zákona č. 96/2004 Sb.
Dílčími cíli části empirické jsou
Specifikovat faktory, které ovlivnily rozhodnutí studovat na střední
zdravotnické škole, včetně vlivu rodiny, širšího sociálního okolí
Určit faktory podílející se na další volbě profesní orientace po ukončení
střední zdravotnické školy
Ilustrovat skutečný stav nástupu absolventů střední zdravotnické školy na
trh práce v kategorii zdravotnických pracovníků, a kompetencích k výkonu
povolání oboru zdravotnický asistent.
Stěţejní částí diplomové práce je empirické šetření zaměřené na zjištění
nedostatků ve volbě střední školy a to v oblasti motivace ţáků k výběru střední
zdravotnické školy, angaţovanost samotného ţáka při tomto výběru, zjistit
nepříznivé faktory ovlivňující volbu povolání, a skutečný přehled o vstupu
absolventů na trh práce či k dalšímu studiu.
Hlavní metodou bude dotazníkové šetření, které bude probíhat ve dvou
etapách. V první etapě výzkumného šetření budou respondenty ţáci 4. ročníku
střední zdravotnické školy, oboru zdravotnický asistent. Druhá etapa výzkumu
bude zaměřena na absolventy střední zdravotnické školy oboru zdravotnický
asistent.
V diplomové práci se střídají dva pohledy a to: pedagogicko-profesní, kde
bude diplomová práce zjišťovat a ověřovat zda nynější koncepce oboru
zdravotnický asistent dostatečně připravuje ţáky pro poptávku na pracovním
trhu a pohled pedagogicko–poradenský, zda informace poskytované úřady
práce, kariérními poradci, třídními učiteli a učiteli nepatří mezi faktory ovlivňující
- 9 -
současný stav – nedostatek zdravotnických asistentů a sester
v českých nemocnicích.
Přínos diplomové práce spatřujeme především v poskytnutých
informacích. V nynější situaci povaţujeme za důleţité zmapovat faktory, které
ovlivňují rozhodnutí o volbě povolání, včetně vlivu rodiny, širšího sociálního
okolí a střední školy. Zjistit spokojenost absolventů s volbou vzdělávací cesty
a dosaţenou úrovní vzdělání, vymezit hlavní důvody nespokojenosti. Tyto
informace jsou velice potřebné především pro další práci pracoviště
výchovného poradenství a kariérního poradenství, který vyuţije získaná data
k rozšíření kariérového poradenství jiţ pro ţáky druhých ročníků zdravotnické
školy oboru zdravotnický asistent. Dále pro vedení školy SZŠ Jaselská, Brno
kde jiţ od roku 2004 jsou výchovní poradci součástí vedení školy. Vedení školy
upraví a pouţije kariérní poradenství pro ţáky 2.,3. a 4. ročníků v projektu VIP
kariéra2. Získané poznatky budou pouţity ve Fakultní nemocnici U Svaté Anny,
Brno, Pekařská, kde ţáci SZŠ praktikují.
2 VIP kariéra-projekt vznikl v roce 2005 na pomoc ţákům i učitelům a protoţe: Ţákům ZŠ i SŠ chyběly
informace, které nutně potřebují nejen při výběru vhodného oboru a školy, ale také pro řešení problémů
spojených se špatným prospěchem. Učitelé postrádali informační zázemí a pociťovali nedostatek
metodických i didaktických pomůcek pro výuku Výchovy k volbě povolání a Úvodu do světa práce.
Projekt VIP Kariéra zahrnoval: vytvoření školních poradenských pracovišť na stovce škol, vytvoření
Informačního systému o uplatnění absolventů škol na trhu práce na stránkách www.infoabsolvent.cz,
vzdělávání učitelů věnujících se výchovnému a kariérovému poradenství.
- 10 -
1 Klíčové pojmy
V práci se budeme zabývat pojmy, jako je profesní orientace, volba
povolání a výchova k volbě povolání. V jednotlivých definicích panuje velký
nesoulad, vládne tu značná různorodost a také rozdílné chápání, které je
způsobeno především odlišností teoretických východisek jednotlivých autorů
a různými metodologickými přístupy k provádění empirických výzkumů.
1.1 Profesní orientace
Hlavním obsahem profesní orientace podle Průchy , Walterové a Mareše
je „utváření a rozvíjení reálného profesionálního cíle a perspektivy mladého
člověka a vlastností a schopností významných pro proces volby povolání, jeho
vykonávání a rekvalifikace“.3 Tento úkol plní výchovné poradenství pro ţáky
základních, středních a speciálních škol. Výchovné poradenství v ČR zajišťují
zařízení školských poradenských sluţeb, jejichţ fungování stanovuje vyhláška
MŠMT ČR č. 75/2005 Sb. Tato zařízení jsou určena nejen ţákům základních,
středních, speciálních škol, ale i vyšších odborných škol, dále rodičům,
zákonným zástupcům, školám a školským zařízením.4
Podle Friedmanna je termín profesní orientace (carer education) chápán
jako dlouhodobý proces začleňování mladých lidí do světa práce. Termín je tu
odvozen od slova profese. Jak sám Friedmann uvádí, je moţno se setkat
i s názvem profesionální orientace, jenţ je odvozen od slova profesionál, ale
taktéţ je moţno chápat uváděný termín jako volbu k výchově povolání (vacation
education). Sám autor se přiklání k názoru, ţe jde o proces dlouhodobý,
pedagogický, který se musí stát nedílnou součástí kaţdé pedagogické činnosti.5
Jako součást celkového výchovného působení společnosti na člověka
a jako nástroj záměrného usměrňování profesionálního vývoje je podle
Klímové profesní vývoj člověka něčím jedinečným stejně jako vývoj osobnosti.6
3 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 222. 4 Srov. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 347. 5 Srov. FRIEDMANN, Z. Didaktika technické výchovy. Brno : MU, 2001, s .91. 6 Srov. KLÍMOVÁ, M. Aktuální otázky profesionálního vývoje a profesionální orientace žáků
gymnázií. Praha : UK, 1987, s. 8.
- 11 -
Jako chybné povaţuje Kysučan vnímání profesionální orientace
pouze jako jednotlivé etapy profesionální orientace. „Za profesní orientaci byl
považován nábor, výběr či rozhodnutí pro povolání ke konci školní docházky.
Profesní orientace má však nevyhnutelně soustavný, aktivní, formující
charakter. Rozhodně je třeba za jedině správné považovat takové pojetí
profesionální orientace, které by u žáka vytvářelo k určité profesi kladný vztah,
a to na základě předcházejícího, komplexního, všestranného a dlouhodobého
poznání všech předpokladů osobnosti žáka z hlediska společenské potřeby“ .7
Profesionální orientace sama o sobě představuje neobyčejně rozsáhlý,
relativně samostatný společensko-edukativní jev. Její jádro tvoří dle Střelce tři
formální úkoly:
diagnostika profesního vývoje vychovávaných,
profesionální informování vychovávaných,
formování profesních zájmů, potřeb, postojů, motivů a způsobilosti
pro samostatné řešení profesně orientačních ţivotních dilemat
a voleb.
Úplný výčet všech obsahových prvků dnešní profesní orientace je velmi
rozsáhlý. K profesionální orientaci je třeba přistupovat tak, ţe představuje
mnohostranné spojení rozmanitých školních i mimoškolních aktivit včetně
sociálně ekonomického prostředí společnosti. Jde o výraz celoosobnostního
formování lidí prostřednictvím práce a pro práci.8
Ze zmíněných definic pojmu profesní orientace a v souladu s výzkumným
šetřením chápeme profesní orientaci jako neobyčejně sloţitý a řadou okolností
podmíněný společenský jev. Jako proces utváření a rozvíjení reálného
profesionálního cíle, rozvoje vlastností a schopností mladého člověka tak, aby
byl schopen uskutečnit jednak volbu povolání ale i toto povolání vykonávat.9
7 KYSUČAN, J. Kapitoly z teoretických základů sociální pedagogiky. Olomouc : UP, 1996, s. 48. 8 Srov. STŘELEC, S. Kapitoly z teorie výchovy I. Brno : Paido, 1998, s. 107. 9 Srov. PRŮCHA,J., WALTEROVÁ, E.,MAREŠ,J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 222.
- 12 -
1.2 Volba povolání
V pedagogickém slovníku nacházíme definici pojmu volba povolání. Je tu
označen jako rozhodování o volbě studia nebo přípravy na povolání, celkově
profesní dráhu člověka. 10
Definice tohoto pojmu poukazuje na dvě moţnosti. Volba povolání je
posuzována jako volba povolání, jako rozhodovací proces ţáka o určitém typu
školy, studiu, oboru. Jedinec má o konkrétní druh zájem. Druhou moţnost
můţeme spatřit v dlouhodobém výchovném procesu. Chápání ve smyslu všech
rozhodnutí, která jedinec udělá v kterékoliv etapě ţivota. Bývá chápána jako
součást dlouhodobého výchovného procesu.11
Nejvýstiţněji definuje pojem volba povolání ve svojí práci Pugnerová.
Jedná se o proces, ve kterém člověk zvaţuje na základě různých kritérií další
postup ve své profesní kariéře a na jehoţ konci dospívá k nějakému rozhodnutí.
Pugnerová hovoří o dvou kritériích:
„První kritérium zahrnuje zájmy jedince, představy, šance, povahové,
intelektové, tělesné, zdravotní rysy a znaky, ale i hranice omezení rozhodujícího
subjektu“.
„Druhým kritériem jsou pak charakteristické znaky povolání – pracovní
činnosti, pracovní objekty, pracovní prostředky, pracovní prostředí, poptávka na
trhu práce“.
„Vlastní rozhodování je potom konfrontací obou skupin kritérií a hledáním
styčného bodu nebo přijatelného řešení mezi nimi.“ 12
Na závěr lze říci, ţe ať jsou rozhodnutí dobrá či špatná, utvářejí celoţivotní
proces profesní orientace.
10 Srov. PRŮCHA, J,WALTEROVÁ, E.,MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 340. 11 Srov. HŘEBÍČEK, L. Profesionální orientace mládeže. Praha : SPN, 1984, s. 13. 12 PUGNEROVÁ, M. Profesionální orientace. Olomouc : UP, 2006, s. 10.
- 13 -
1.3 Výchova k volbě povolání
„Výchova k volbě povolání je součástí všeobecného vzdělávání, zahrnuje
přípravu na svět práce, postupnou profesionální orientaci, pomoc při volbě
profesní dráhy. Rozšiřuje obecně pracovní kompetence a předprofesní
dovednosti, seznamuje s pracovním trhem, povinnostmi a právy pracujících,
vztahy na pracovišti, mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, poskytuje vhled do
charakteristických rysů a typů zaměstnání, seznamuje se socioekonomickým
statusem profesí“. 13
Mezi klíčové kompetence absolventa oboru zdravotnický asistent,
vycházející z Rámcového vzdělávacího programu (dále jen RVP) pro střední
odborné školy patří i klíčové kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikání.
Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni úspěšně budovat svoji
profesní kariéru a byli připraveni zvládat podnikatelské činnosti, tzn. ţe
absolventi by měli:
„mít odpovědný postoj k vlastní profesní kariéře, být připraveni
přizpůsobovat se měnícím se pracovním podmínkám a celoživotně se
vzdělávat,
mít přehled o možnostech uplatnění na trhu práce v daném oboru,
o požadavcích na výkon odborné kvalifikace a o základních pracovně-právních
vztazích,
mít přehled o zdrojích informací a poradenských službách týkajících se
vzdělávání na trhu práce,
jednat aktivně při hledání zaměstnání, vhodně komunikovat
s potenciálními zaměstnavateli, prezentovat sebe a svoji odbornost,
rozumět podstatě a principům podnikání, mít představu o právních,
ekonomických, administrativních, osobnostních a etických aspektech
soukromého podnikání.“14
13 PRŮCHA, J.,WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 346. 14Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání 53-41-M/01 Zdravotnický asistent. s.9[online]
[cit.2010-29-10]. Dostupné na
www:http://zpd.nuov.cz/RVP_kategorie_ML/RPV_5341M01_Zdravotnicky_asistent.pdf.
- 14 -
Tyto jednotlivé kompetence jsou dále zpracovány do školních
vzdělávacích programů.
- 15 -
Charakteristika cílové skupiny
2.1 Období adolescence a její psychologické zvláštnosti
Termín adolescence je odvozen od latinského slovesa adolescere,
coţ znamená dorůstat, dospívat, mohutnět. Jde o termín označující určitou
fázi ţivota. Atkinson hovoří o období zhruba 12-20 let.15 Macek pak rozlišuje
ranou, střední a pozdní adolescenci.16 Langmaier rozděluje dospívání na
fáze prepuberty, puberty a adolescenci, časově v období od 15-ti do 20-ti aţ
22 let.17
Adolescence v české terminologii mládí je většinou datována od 15-ti
do 20-ti let aţ 22 let. Časově vyplňuje adolescence především druhé
desetiletí ţivota. V daném pojetí se setkáváme se čtyřmi pojetími
adolescence:
1. Tradiční pedagogicko-psychologické pojetí vychází ze
starších prací, a adolescencí rozumí období mezi
ukončením puberty (pubescence) a nástupem ranné
dospělosti mezi 14. a 20. rokem věku.
2. V současnosti se v naší psychologii prosazuje anglosaské
pojetí (př. Macek), které vypouští pubertu a rozlišuje ranou
adolescenci (10-13 let), střední adolescenci (14-16 let)
a pozdní adolescenci (17-20let). Věková periodizace je
rámcová, neboť u dívek nastupují změny poněkud dříve neţ
u chlapců.
3. Pediatrický přístup kombinuje dva předchozí. Pouţívá širší
označení adolescence pro celé věkové období dospívání,
zatímco výrazem puberta označuje pouze formálně
podmíněný proces fyzického zrání a růstového vývoje.
15 Srov. ATKINSON, R. Psychologie. Praha : Portál, 2003, s. 99. 16 Srov. MACEK, P. Adolescence. Praha : Portál, 1999, s. 12. 17 Srov. LANGMEIER, J.,KREJČOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha : Galén, 2007, s. 368.
- 16 -
4. V pedagogickém a sociologickém pojetí se jedinci
v období adolescence téţ označují jako mládeţ.18
Ţivotní etapa mezi dětstvím a dospělostí se nazývá mládím nebo obdobím
mládeţe. Jednotlivci procházející touto fází ţivota jsou pokládáni za členy
sociální skupiny zvané mládeţ. Mládeţ je tedy sociokulturním jevem.19 „Mládež
tvoří jedinci sociálně nezralí a připravující se na roli dospělých.
Charakteristickými podmínkami proto jsou: příprava na výkon profese,
profesionální adaptace a osvojování profese, postavení ve společnosti
s postupným přebíráním společenských rolí, přijetí hodnotového systému, přijetí
společenských norem a osvojování společenských mechanizmů.“ 20
Pedagogický slovník k pojmu mládeţ uvádí: „Sociální skupina tvořená
lidmi ve věku přibližně od 15 do 25 let, kteří již ve společnosti neplní role dětí,
avšak společnost jim ještě nepřiznává role dospělých. Má charakteristický
způsob chování a myšlení, jiný systém vzorů, norem a hodnot. Každá generace
mládeže reprodukuje některé kulturní hodnoty dané společnosti, jiná odmítá
a vytváří hodnoty nové. Proto vzniká v průběhu socializace mládeže určité
napětí, vyvolané její větší schopností prosazovat nové věci, ale menší ochotu
společnosti tyto změny připustit. Z hlediska pedagogického je účast mládeže na
vzdělávání a dalším vzdělávání důležitým faktorem rozvoj lidských zdrojů,
vzdělanosti a ekonomického potenciálu zemí. Proto je jedním ze sledovaných
indikátorů vzdělávání.“ 21
Věkové rozmezí adolescence a mládeţe se však liší, především období
dospívání rozšiřuje dvěma směry. Zkracuje se doba dětství a oddaluje se
nástup do plné dospělosti.22
18 Srov. PRŮCHA, J.,WALTEROVÁ, E.,MAREŚ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 12. 19 Srov. ONDREJKOVIČ, P. Negatívne stránky individualizácie mládaže. Bratislava : Pedagogická
fakulta UK, 1997, s. 102. 20 SAK, P. Sociální vývoj mládeže. Praha : SPN, 1985, s. 9. 21 PRŮCHA, J.,WALTEROVÁ, E.,MAREŚ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 12. 22 Srov. LANGMEIER, J. Vývojová psychologie pro dětské lékaře. Praha : Avicenum, 1991, s. 288. 22 Srov. ONDREJKOVIČ, P. Negatívne stránky individualizácie mládeže. Bratislava : Pedagogická
fakulta UK, 1997, s. 12.
- 17 -
Za širší rozmezí se povaţuje rozpětí jeţ uvádí P. Ondrejkovič, kdy
se za konec dospívání povaţuje zapojení jedince do stálého pracovního
procesu a uzavření manţelství. Mluví o tzv.“pluralizaci“ věku mládeţe.23
Dle Krause se pak v poslední době hovoří o fenoménu „postadolescence“
jako nově vznikající ţivotní etapě. „Asi od poloviny dvacátého století se objevuje
trend směřující k prodloužení školní docházky. Expanze vzdělávání má za
následek prodloužení období dospívání a vytvoření nového prostoru pro
existenci mládeže. Věková hranice postadolescence je 20-30 let. Fázi lze
popsat také jako obrannou reakci mladých lidí při stále obtížnějším chápání
současného světa. Typickým znakem je odklad sociálních rolí
a experimentování s nimi namísto jejich zodpovědného přijímání“.24
Období adolescence je poměrně dlouhé a sloţité. Představuje proces při
kterém se jednoznačně závislý jedinec mění na relativně nezávislého jedince
s plnou zodpovědností. Je povaţováno za kritické vývojové období jak ve
vývoji člověka, který toto období proţívá tak pro jeho nejbliţší okolí.Je obdobím
ustalování tělesného a duševního vývoje, posledním stupněm na cestě
k dospělosti. Na jeho konci má být mladý člověk schopen samostatně myslet
a odpovědně jednat, aktivně se účastnit společenské práce, být zralým
k zaloţení rodiny a být připraven na výkon určitého zvoleného povolání.
Úlohou výchovy obecně je v tomto období pomoci mladým lidem úspěšně
se začlenit do ţivota. Podmínkou je dokonalé poznání osobnosti mladého
člověka, která je základním předpokladem konkrétního působení a cílevědomé
výchovy. Působení na ţáky v období adolescence je mimořádně náročná
a citlivý záleţitost.25
Příchodem ţáka do školy je v převáţné většině profesionální orientace jiţ
daná. Úkolem výchovně-vzdělávací práce je rozvíjení rozumových schopností,
obecných rysů morálky, kladných vlastností osobnosti. Nejdůleţitější však je
soustavné rozvíjení kladného vztahu ke zvolené profesi, který je třeba stále
prohlubovat a posilovat v aktivní poznávací činnosti, úzce spjaté se zvolenou
profesí, usměrňování a navozování takové hodnotové orientace, kde hledisko
23 Srov. ONDREJKOVIČ, P. Negatívne stránky individualizácie mládeže. Bratislava : UK, 1997, s. 12. 24 KRAUS, B. Mládež v postmoderní společnost. Hradec Králové : Gaudeamus, 2000, s. 10. 25 Srov. Další rozvoj středoškolské výchovně vzdělávací soustavy. Praha : SPN, 1976, s. 112.
- 18 -
společenské pak převaţuje nad zájmem osobním a soustavné a citlivé
formování osobnosti a prohlubování psychologické připravenosti k práci.
Důleţitost těchto uvedených úkolů ve výchovně vzdělávací práci pedagogů
zdravotnické školy je třeba vyzvednout o to víc, o kolik se okruh osob a faktorů
v působení na ţáky rozšiřuje, zejména ve třetím a čtvrtém ročníku studia, kdy
výuka probíhá z 50% v praxi , a na ţáky působí mnoho dalších faktorů.
V procesu socializace je role ţáků významná pro předávání a osvojování
sociálních zkušeností. Zde opět vstupuje do popředí důleţitost a vedoucí role
pedagoga, který učí ţáky nejen základům věd, vědomostem a dovednostem,
ale i sociálnímu chování.
Z hlediska optimálního prostředí pro rozvoj sociálních poznatků
v adolescenci je nejvhodnější smíšená společnost chlapců a děvčat. V tomto
ohledu jsou ţáci zdravotnických škol poněkud handicapováni. Povolání
zdravotnického asistenta, dříve zdravotní sestry je vlivem tradic povoláním,
v němţ vládne feminizace.
Hlavní formou aktivity mládeţe v adolescenci je učení. Z hlediska
mentálních schopností mají adolescenti nejlepší předpoklady pro studium,
i kdyţ role prospěchu ve škole ztrácí výrazně svůj význam v praktické činnosti
po absolvování školy, kdy nastupuje jiný druh hodnocení. Přesto lze povaţovat
vztah ţáka ke studiu za určitý odraz vztahu ke zvolené profesi.26
Pro zpracování této diplomové práce je nutné objasnit ještě další
psychologické pojmy a to pojem adaptace, postoje, sociální role, sociální učení,
motivace.
Pojem adaptace je důleţitý nejen v psychologii ale i v jiných vědách,
ačkoliv změny, které pojem adaptace vyjadřují se odehrávají především
v oblasti psychiky. Adaptace – neboli přizpůsobení je povaţována za obecnou
funkci psychiky, zabezpečující přizpůsobení se organizmu ţivotním podmínkám
z hlediska uspokojení potřeb. Přizpůsobení se novým podmínkám sociálního
prostředí se označuje jako sociální adaptace nebo termínem adjustace.27
26 Srov. TAXOVÁ, J. Vrstevnické vztahy v adolescenci. Praha : UK, 1972, s. 36. 27 Srov. GILLERNOVÁ, I. Slovník základních pojmů z psychologie. Praha : Fortuna, 2000, s. 7.
- 19 -
V pedagogickém slovníku pro pojem adjustace: „Obecně
vpravování se do něčeho. Termín užší než adaptace. Naznačuje aktivitu
člověka při zvládání nových sociálních situací, snahu pozměnit své chování tak,
aby obstál při nástupu do nové školy, do nového pracovního prostředí, do
nového zaměstnání“.28
Behaviorismus vidí v přizpůsobování jednostrannou adaptaci individua
podmínkám prostředí. V psychologii se proces adaptace studuje jako proces
individuálního přizpůsobování v němţ je zahrnuto především osvojení si
kulturních návyků, orientace v hodnotovém systému a systémů symbolů té
které kultury. Adaptace předpokládá realistické hodnocení skutečnosti.
Adaptovaný můţe být jen člověk citově zralý, realista s dobrou volní kontrolou.
Adaptace také předpokládá kontrolu afektů, celkovou integraci osobnosti, zřetel
k moţnostem a schopnostem přiměřené stanovení osobních cílů.29
Adaptaci je vţdy nutno chápat dynamicky – jde o aktivní vztah
k podmínkám existence, v rámci uspokojování individuálních potřeb v němţ se
uplatňuje ohled na jiné jedince a společnost. Součástí adaptace je únik
z nepříjemných situací jako jsou autoritářství, jednotvárnost, nedostatečné
uspokojení, chybějící uznání, dluhy, citové konflikty, neuznání kompetence
a další. Psychologickou podstatou adaptace je identifikace člověka se
společenskou rolí. Opakem adaptace je maladaptace – nepřizpůsobení.
Příznaky nepřizpůsobení jsou různé konflikty jedince s jeho sociálním okolím,
nebo společností vůbec.30
V přípravě mladého člověka pro výkon určitého povolání se rovněţ
významně uplatňuje proces socializace.
„Socializace je celoživotní proces, v jehož průběhu si jedinec osvojuje
specificky lidské formy chování, jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu
a začleňuje se tak do společnosti“.31
28 PRŮCHA, J.,WALTEROVÁ, E.,MAREŚ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 12. 29 Srov. NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha : Academia, 1995, s. 288. 30 Srov. HYHLÍK, F.,NAKONEČNÝ, M. Malá encyklopedie současné psychologie. Praha : SPN, 1973,
s. 7. 31 PRŮCHA, J.,WALTEROVÁ, E.,MAREŚ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 267.
- 20 -
„Socializace je souhrn vzájemné interakce mezi společností
a jedincem, v nichž společnost působí na jedince tak, aby v sobě svým učením
vytvořil psychologické předpoklady nezbytné k participaci ve společnosti
současně jako člen společnosti i jako samostatný jedinec schopný řídit své
jednání a zodpovídat za ně“. Jedinec si osvojuje jednotlivé druhy a formy
společenských mechanizmů, přímé způsoby jednání, postoje a rysy
odpovídající poţadavkům společnosti.32
Kaţdý jedinec zaujímá v rámci určitého společenského systému dočasné
či trvalejší pozice, které jsou výrazem jeho společenské funkce. Jako pozice
trvalejšího rázu je chápán status sociálním postavením, které má jedinec nebo
skupina ve vertikální sociální hierarchii. Odlišné sociální statusy jsou dány
úrovní vzdělání, kvalifikovaností, bohatstvím, mocenskou pozicí aj. Status
přisuzuje jedinci určitá práva a povinnosti i určitou prestiţ. Ta vyjadřuje určité
zhodnocení statusu. Jde o zařazení člena skupiny do skupinové hierarchie
z hlediska jeho pozice ve skupině.33
Člověk se svým společenským rolím učí, a to jak v průběhu cílevědomé
výchovy, tak v průběhu získávání sociálních zkušeností. Role postupuje
všechny sloţky osobnosti, jsou s ní spojeny nejen určité formy chování, ale
i určitý jeho výraz, emoce a snahy. Motivem pro osvojování určitých rolí můţe
být jejich společenská hodnota. V současné společnosti není role zdravotníka
dostatečně morálně ani finančně společností oceněna.
Společenské role se utvářejí v průběhu sociálního učení. Za sociální učení
se v psychologii označuje takové učení, při kterém si jedinec ve styku s druhým
člověkem nebo skupinou osvojuje určité způsoby sociálního chování. Sociální
učení má význam nejen pro formování vnějších způsobů chování, ale také pro
formování morálních zásad a postojů, rysů osobnosti a zejména charakteru.
Obecné zákony učení se v sociálním učení specifikují dílčími formami –
zpevňováním, napodobováním a identifikací. Při sociálním učení zpevňováním
působí sociální odměňování jako je pochvala a uznání, nebo trest projevem
nesouhlasu, zamítnutí, společenským odstupem.
32 GILLERNOVÁ, I. Slovník základních pojmů z psychologie. Praha : Fortuna, 2000, s. 64. 33 Srov. PRŮCHA, J.,WALTEROVÁ, E.,MAREŚ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 272.
- 21 -
Sociální učení napodobením je hlavním způsobem učení ve
společnostech na niţším vývojovém stupni, ale i v průmyslově a kulturně
vyspělé společnosti má své místo. Uplatňuje se především při osvojování
způsobů chování, ve vztazích k druhým lidem.
Identifikace – ztotoţnění s osobou, ke které má jedinec kladný vztah. Při
identifikaci dochází především k zvnitřnění vnějších společenských norem
a zásad. Učení identifikací je důleţité jak z hlediska sebevýchovy, tak rozvíjí
aktivity osobnosti. Identifikační procesy mají rovněţ velký význam pro
osvojování nových sociálních zvyků, postojů, ale zejména celých řetězců
odpovědí – především sociálních rolí. Sociální učení umoţňuje člověku opírat
se o minulou zkušenost uchovanou ve strukturách, které mají tendenci
vyvolávat a řídit naše chování.34
Nejuţívanějším pojmem v oblasti získaných motivačních dispozic je
postoj. Postoj je na zkušenosti zaloţená tendence chovat se určitým způsobem
vůči objektům, jevům, situacím a lidem. Postoj je získáván na základě
spontánního učení v rodině a jejich sociálních prostředcích. Postoje souvisejí
s hodnotovými systémy a jsou tudíţ závislé na kulturních, etnických
a vzdělanostních faktorech.35
Psychologové ale nejsou za jedno v tom, co pojem postoje vyjadřuje.
Pojetí postoje jako hodnotícího vztahu nacházíme u A. H. Eaglyové a
S. Chaikenové: „Postoj je mentální a neutrální stav pohotovosti, strukturovaný
zkušeností, který má řídící a dynamický vliv na reakce individua vůči všem
objevům a situacím“.36
„Postoj je tendence odpovídat pozitivně nebo negativně na určité osoby ,
předměty či situace. Z hlediska subjektivní významnosti se rozlišují pojmy
centrální a okrajové. Centrálními postoji jsou ty, které se týkají významných
objektů (rodič, zaměstnání), okrajové jsou méně významné ( zahraniční politika
Indie). Lze rozeznávat složky postoje kognitivní kdy má subjekt o objektu
postoje určité informace, emocionální, kdy subjekt vůči subjektu postoje něco
34 Srov.GILLERNOVÁ, I. Slovník základních pojmů z psychologie. Praha : Fortuna, 2000, s. 68. 35 Srov. PRŮCHA, J.,WALTEROVÁ, E.,MAREŚ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 210. 36 NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha : Academia, 2009, s. 234.
- 22 -
pociťuje a konativní, kdy subjekt má sklon se vůči objektu postoje
určitým způsobem chovat.“37
Postoje jsou důleţitým ukazatelem sociálních vztahů člověka. Jejich
vlastnosti závisí na hodnotách, na jejich osobním významu, kulturní aprobaci
společenské skupiny, k níţ se jedinec řadí. Při vzniku a utváření postojů se
uplatňují principy sociálního učení. Závaţným činitelem ve vzniku nebo
přetrvání postoje je sociální zkušenost z přímého sociálního kontaktu
a emocionální vlivy. „Postoje se vytvářejí a vyvíjejí abychom rozuměli svému
prostředí, chránili pocit vlastní hodnoty, přizpůsobili se komplexnímu světu
a mohli vyjádřit své základní hodnoty“.38
Ke struktuře osobnosti patří i funkční prvky, které určují směr a intenzitu
jejího chování.Označením pro všechny podněty, které vedou k určitému
chování je motivace. V psychologické literatuře jde o pojem velmi široký
a obecně zahrnuje pojmy jako chtění, snaţení, tendence, přání, očekávání, tlak,
zájem, tenze, ţádost, účel, cíl….
Lze tedy říci, ţe se jedná o systém vnitřních a vnějších faktorů, které
spouštějí lidské jednání, zaměřují toto jednání určitým směrem, udrţují jej
v chodu, dávají mu energii, řídí jeho průběh i způsob dosahování výsledků,
vytvářejí hodnocení vlastního jednání a proţívání. Studium motivace má velký
význam pro pochopení osobnosti člověka. Kaţdý jedinec má stálý soubor
motivů, který je uspořádán hierarchicky a označuje se jako motivační systém
osobnosti. Ten se vytváří během ţivota jedince. Chování a jednání druhých lidí
nelze pochopit bez zřetele na jejich motivaci. Jde zejména o problémy vztahů
lidí k jejich základním činnostem, zejména práci, výchovy a formování
osobnosti, problémy vztahů s jinými lidmi.39
Pojem potřeba popisuje slovník základních pojmů z psychologie jako
základní druh motivace. Běţně se chápe jako určitá fyziologická podmínka
nebo pojem pro označení určitého zdroje motivační síly. Kaţdá potřeba má svůj
předmět, je potřebou něčeho a vyznačuje se cykličností. Nejčastější způsob
dělení na primární - základní nebo biologické a sekundární – druhotné, sociální
37 NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha : Academia, 2009, s. 236. 38 NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha : Academia, 2009, s. 237. 39 Srov. HRABAL, V. Psychologické otázky motivace ve škole. Praha : SPN, 1984, s. 17.
- 23 -
potřeby. K primárním řadíme potřebu jídla, pití, tepla, kyslíku, spánku,
sexu. K sekundárním potřebám řadíme potřebu sociálního kontaktu, poznávání,
prestiţe, potřebu ţivotního stylu . K nejznámější klasifikaci patří hierarchická
koncepce potřeb podle A.H. Maslowa, kdy uspokojení potřeby niţší vede
k uspokojení potřeby stojící hierarchicky výše. Za základní potřeby povaţuje
tato klasifikace fyziologické potřeby, následuje potřeba bezpečí, potřeba
sounáleţitosti a lásky, potřeba uznání a potřeba seberealizace. 40
Zvolením studia na zdravotnické škole na podkladě různých motivů
vstupuje ţák do nové sociální role a během studia usiluje o dosaţení určitého
společenského postavení – statusu. Představa prestiţe zdravotnického
povolání je často během studia ovlivňována různými faktory. Utváření vztahů ke
zvolenému povolání probíhá v řadě činností a zejména v procesu sociálního
učení ve všech jeho dílčích formách. A právě zde, v přímých sociálních
zkušenostech, jsou kromě klasických slovních metod působení velké moţnosti
k ţádoucímu utváření postojů a způsobů chování zejména v situacích, které
ţáci proţívají v průběhu praktické výuky. Tato výuka probíhá ve 3. a 4. ročníku
představuje 50 – 60% celkového počtu vyučovacích hodin.
Osobnost zdravotnického asistenta se utváří a zraje v procesu
dlouhodobého vývoje. Začíná jiţ v době rozhodování pro volbu povolání.
Proces formování zejména utváření kladného vztahu ke zvolené profesi je
vysoce aktuální. Vyţaduje zkvalitnění výchovné práce a výchovného vedení ve
všech odvětvích, zejména však v praktické činnosti, kde se na výuce podílejí
i pracovníci zdravotnických zařízení.
2.2 Charakteristika vývojových změn osobnosti v dospívání
Adolescenti představují specifickou skupinu, o níţ se začíná ve větší míře
hovořit aţ v souvislosti s rozvojem společnosti, kdy rostoucí náročnost výroby
vyţaduje větší sociální a časový prostor pro vzdělávání mladých lidí a získání
odborné kvalifikace.
Tuto část populace tvoří jedinci, kteří jiţ nejsou dětmi, ale ještě nejsou
zařazeni v pracovní a společenské sféře. V tomto ţivotním období se připravují
40 Srov. GILLERNOVÁ, I. Slovník základních pojmů z psychologie. Praha : Fortuna, 2000, s. 43.
- 24 -
na budoucí povolání, získávají konkrétní vědomosti, dovednosti a
zároveň se seznamují s novými společenskými rolemi. Taktéţ si osvojují
znalost společenských mechanizmů a hodnotových systémů. 41
„Adolescence je charakterizována dokončováním fyzických změn
organizmu započatých v pubertě, přípravou na převzetí rolí dospělého,
odpoutáváním od primární rodiny, hledáním nové hodnotové orientace, nových
autorit a přípravou na budoucí povolání.“42
V ţivotě člověka se vyskytují určité uzlové body, které jsou pro další vývoj
jedince rozhodující. Jeden z těchto uzlových bodů je ukončení základní
povinné docházky. Průcha pak hovoří o “startu do nového životního cyklu“.43
V zásadě se dnes podle B. Krause objevují tři kategorie adolescentů:
1. ti, kteří studují a učí se,
2. ti, kteří nechtějí studovat,
3. ti, kteří nebyli přijati na jinou školu.
Právě dle B. Krause poslední dvě kategorie představují ohroţenou část
populace.44
Dalším uzlovým bodem je ukončení středního vzdělání. Tito mladí lidé se
musí rozhodnout na jakou další profesní dráhu se vydají. Mají moţnosti výběru
dalšího studia na vyšší odborné škole (dále jen VOŠ), vysoké škole (dále jen
VŠ) nebo vstoupit na trh práce.
Národní program rozvoje vzdělávání popisuje měnící se mládeţ vlivem
sociologických, hospodářských a kulturních podmínek v nich mládeţ ţije.
K těmto změnám dochází také proměnou společnosti, změnou chování
jednotlivců i společnosti, vztahy ve společnosti a podmínkami na trhu práce.
Uvádí tři základní charakteristiky mládeţe na přelomu tisíciletí. Doba mládí se
prodluţuje. Jako první zjištění uvádí fakt o prodluţování doby mládí vlivem
nejen demografickým, ale i vlivem hospodářských faktorů, jako je
nezaměstnanost. Do jednotlivých ţivotních etap vstupují mladí lidé později, neţ
41 Srov. PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2001, s. 366. 42 JANDOUREK, J. Sociologický slovník. Praha : Portál, 2001, s. 13. 43 PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2001, s. 363. 44 Srov. KRAUS, B. Středoškolská mládež a její svět na přelomu století. Brno : Paido, 2006, s. 61.
- 25 -
tomu bylo u minulých generací. Druhým uvedeným zjištěním je fakt o
tom, ţe ţivot neprobíhá přímočaře. Člověk dnes můţe být studentem a
současně se starat o rodinu, pracovat, nebo bydlet u rodičů a práci si shánět.
Častěji tak mění své postavení. Třetím zjištěním byla ztráta kolektivního
modelu, který je nahrazován individuálnějšími formami.45
Dospělost vyţaduje zásadní změnu v dosavadní ţivotní orientaci – od
převaţujícího receptivního zaměření k aktivnímu, produktivnímu přístupu. Celý
tento proces je pak nazýván sociálním zráním. Jeho sloţitost plyne z faktu, ţe
mládeţ přichází do reality, kterou sama nevytvořila, k jejímţ hodnotám
přistupuje z venku. Vývojové změny probíhají pod tlakem měnící se pozice
a rolí, vedou k postupné proměně objektu společenské péče ve společenský
subjekt. V tomto procesu se mění chování i vědomí v souladu s měnícím se
postavením ve společnosti, utváří se základní motivační struktury a hodnotové
orientace.
Dalším z charakteristických rysů dnešní mládeţe je prodlouţení délky
studia. To dává podnět pro vznik postadolescenčního období, jeţ se dle
Dobsona ve světě stává masovým jevem. Jde o novou fázi mezi mládím
a dospělostí vyznačující se ekonomickou závislostí na rodičích a samostatností
v ostatních oblastech ţivota. Jde o typické období vysokoškolských studentů.
Základem tohoto období je, ţe většina mládeţe zůstává doma. Domov tak plní
podpůrnou funkci. 46
2.3 Ţivotní plány a realita dnešních adolescentů
Pokud chceme charakterizovat současnou populaci adolescentů musíme ji
vnímat v dimenzích doby a společenských poměrů v nichţ tato generace
vyrůstá. „Mládež nemá jiné názory, jiné pohledy na život a na svět než ten,
který je obklopuje“.47
45 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, EAOEA.Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2008/2009.
[online] [cit.2008-29-05] Eurydice, 2009, s. 108. Dostupné na www.
http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_reports/CZ_CS.pdf 46 Srov. DOBSON, J. Být sám sebou. Praha : Návrat domů, 1994, s. 111 . 47 Srov. KRAUS, B. Středoškolská mládež a její svět na přelomu století. Brno : Paido, 2006, s. 13.
- 26 -
Současná středoškolská mládeţ se nachází na rozdíl od
předcházejících ve zcela nových společenských podmínkách. Setkává se tak
s nároky na trhu práce, tak i s poţadavky vyplývající ze vstupu ČR do EU.
Většina si uvědomuje, ţe tento systém je velice otevřený, ale přináší i řadu rizik.
Je tu reálná hrozba nezaměstnanosti, nutnost se přizpůsobit měnícím se
podmínkám pracovního trhu. Mladí lidé si toto riziko uvědomují. Přibliţně 40%
učňů a 48% ţáků SOŠ se obává problémů při hledání svého prvního
zaměstnání.48
Pořadí hodnotových orientací adolescentů bývá následující: spokojené
manţelství, uplatnění a úspěch v práci včetně dobrého přijímání
spolupracovníky, rozsah a hloubka vzdělání, zajímavá práce, zdraví, přátelství,
láska, domov, schopnost přijímání kladných a záporných stránek ţivota, dobro
a poctivost.
Pořadí se liší i podle profesního zaměření mládeţe. Adolescent ví co se
mu líbí, nelíbí a proč, co vyvolává jeho radost, potěšení, nesouhlas či odpor, má
stabilizovanou strukturu cílů, postojů a hodnot. Přesto jeho reakce se mohou
zdát dospělým nepochopitelné.49
Jak tedy dnešní středoškolská mládeţ přemýšlí o svém ţivotě? Tyto
odpovědi podává sociální analýza mládeţe Východočeského kraje probíhající
v letech 2000- 2003. Z výsledků této studie vyplývá, ţe jasnou představu o svojí
budoucnosti má 53% respondentů, 13% uvedlo jen mlhavě a 31% nemá
ţádnou představu o své budoucnosti. Celkový počet respondentů byl 377 ţáků.
V dalších šetřeních této studie se prokázalo, ţe o své budoucnosti daleko více
přemýšlí a kladou si dlouhodobé cíle starší adolescenti tj. 17 a více let.50
Pohled mladých lidí do budoucna nám můţe dát i výsledek slovenského
výzkumu realizovaného v roce 2000 – 2003. Podle tohoto výzkumu se větší
část mládeţe dívá na budoucí ţivot realisticky. V roce 2000 to bylo 52%
dotázaných respondentů v roce 2003 57% dotázaných respondentů. 61,8 %
48 Srov. PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2001, s. 371. 49 Srov. ČAČKA, O. Přehled psychologie obecné, dospívání a pracovní výkonnost. Brno : MU PDF,
1995, s. 48. 50 Srov. KRAUS, B. Středoškolská mládež a její svět na přelomu století. Brno : Paido, 2006, s. 26.
- 27 -
respondentů mělo obavy z nezaměstnanosti a 80% respondentů
odpovědělo, ţe má obavy ohledně odpovídajícího uplatnění. 51
Existuje rozpor mezi poţadavky praxe a všichni naši ţáci chtějí dosáhnout
co nejvyšší vzdělání, aby se uplatnili na trhu práce a dostali za práci přiměřenou
finanční odměnu. Praxe jim však nabízí jen méně kvalifikovanou práci pod
dohledem za nepoměrně malé finanční ohodnocení.
51 Srov. BIELIKOVÁ, M. Pohled mladých ludí na budúcnsť a život v EU. In Mládeţ a společnost,
2004, č. 2, s. 58-66.
- 28 -
3 Profesní příprava adolescentů
3.1 Profesní příprava v české vzdělávací soustavě
Pro mládeţ ve věkovém období adolescence je jednou ze základních
charakteristik a náplní většiny pokračování i institucionalizovaném vzdělávání
po ukončení povinné školní docházky.
Systém vzdělávání v ČR vychází ze školského zákona
a vymezuje proces postupného získávání kvalifikace v jednotlivých stupních
školní soustavy. Základním pilířem je rozdělení vzdělávání ve třech oblastech
na primární – základní, sekundární – střední a terciální – další vzdělávání.
Sekundární vzdělávání se děje na třech typech škol. Rozděluje se na niţší
sekundární vzdělávání, které se uskutečňuje v niţších ročnících víceletých
gymnázií. Vyšší sekundární vzdělávání je vzdělávání na střední škole, tzv.
střední vzdělávání. Vyšší sekundární vzdělávání můţe být všeobecné nebo
odborné, poskytují je střední školy a konzervatoře. V mezinárodní klasifikaci
vzdělávání (dále jen ISCED) instituce stupně 3.
Střední školství v ČR představují tři typy škol. Tvoří ji gymnázia, střední
odborné školy a střední odborná učiliště. Mezi střední odborné školy se řadí
právě školy zdravotnické. Pro studium na těchto školách je třeba mít ukončenou
povinnou školní docházku, nyní 9 tříd ZŠ.
Úspěšným ukončením příslušného vzdělávacího programu na střední
škole se dosahuje těchto stupňů vzdělání:
a) střední vzdělání
b) střední vzdělání s výučním listem
c) střední vzdělání s maturitní zkouškou
Střední vzdělání s výučním listem získá ţák úspěšným ukončením
vzdělávacího programu v délce 2 aţ 3 let při denní formě studia nebo
úspěšným ukončením vzdělávacího programu zkráceného studia. Obory tohoto
vzdělávání jsou odborné a jsou zaměřeny především na praxi. Absolventi
dosahují úrovně ISCED 3C. Toto vzdělání získá necelých 30% populace
středních škol.
- 29 -
Všeobecné obory vzdělávání obsahují asi pětinu populace
středních škol. Obor čtyřletých gymnázií poskytují pouze sekundární
vzdělávání. Obory šestiletých a osmiletých gymnázií se člení na vyšší stupeň
(poslední čtyři ročníky, vyšší sekundární vzdělávání) a niţší stupeň (první dva
ročníky šestiletého, nebo čtyři ročníky osmiletého gymnázia). Niţší stupeň
odpovídá úrovni ISCED 2A, ţáci zde plní povinnou školní docházku.52
Střední vzdělání s maturitní zkouškou získá ţák úspěšným ukončením
vzdělávacího programu v délce 4 let při denní formě vzdělávání, ukončením
vzdělávacího programu víceletého gymnázia, nástavbového studia anebo
zkráceného studia. Absolventi dosahují úrovně ISCED 3A, mohou tedy
pokračovat ve studiu na vysoké škole nebo na vyšší odborné škole. Toto
vzdělání získá zhruba 70% absolventů středních škol. Obory mohou být
odborné nebo všeobecné. Studium v odborných maturitních oborech absolvuje
zhruba polovina celé populace středních škol. 53
Střední školy mohou také organizovat postsekundární vzdělávání, které
vede k dosaţení některých ze stupňů středního vzdělání.
Nástavbová studia, dosahuje se v něm středního vzdělání
s maturitní zkouškou. Je určeno pro uchazeče, kteří získali střední
vzdělání s výučním listem v příbuzném oboru vzdělání v délce 3 let
při denní formě vzdělávání. Vzdělávání v nástavbovém studiu trvá
při denní formě vzdělávání 2 roky.
Zkrácené studium pro získání středního vzdělání s maturitní
zkouškou je určeno pro uchazeče, kteří jiţ získali střední vzdělání
s maturitní zkouškou a chtějí si doplnit vzdělání v jiném oboru. Toto
studium trvá při denní formě vzdělávání 1 aţ 2 roky.
Zkrácené studium pro získání středního vzdělání s výučním listem.
Je určeno pro posluchače, kteří získali střední vzdělání s maturitní
52 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, EAOEA.Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2008/2009.
[online] [cit.2008-29-05] Eurydice, 2009, s. 108 Dostupné na www.
http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_reports/CZ_CS.pdf . 53 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, EAOEA.Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2008/2009.
[online] [cit.2008-29-05] Eurydice, 2009, s. 108 Dostupné na www.
http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_reports/CZ_CS.pdf.
- 30 -
zkouškou. Toto studium trvá při denní formě vzdělávání
1 – 1,5 roku. 54
Oblast středního školství upravuje školský zákon z roku 2004.
Stanoví podmínky, ze jakých se vzdělávání a výchova uskutečňuje,
vymezuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při
vzdělávání a stanoví působnost orgánů vykonávající státní správu
a samosprávu ve školství. Podrobnosti studia na středních školách
je dána vyhláškou.55
Vzdělávání v oborech středních škol se uskutečňuje podle učebních
dokumentů vytvořených zvlášť pro kaţdý obor vzdělávání. Státem
poţadovanou úroveň vzdělávání stanovuje Standard školského odborného
vzdělávání, platný od 1.1.1998, který je určen pro všechny obory odborného
středoškolského vzdělávání.
Školský zákon z roku 2004 přináší novou koncepci kurikulárních
dokumentů, které jsou vytvářeny na dvou úrovních. Státní úrovní jsou rámcové
vzdělávací programy a školní, kam patří školní vzdělávací programy.
Poţadavky dané Standardem jsou vymezovány diferencovaně pro dosahování
stupně vzdělání – střední vzdělání s maturitní zkouškou ISCED 3A a střední
vzdělání s výučním listem či středním vzděláním ISCED 3.
Standard vymezuje tři sloţky vzdělávání. Sloţka všeobecného vzdělávání
je sloţena z šesti oblastí a to oblasti jazykové, společenskovědní, matematické,
přírodovědné, esteticko-výchovné a tělesné kultury. Standard také určuje
vzdělávací cíle a obsahové okruhy, specifikuje výchovné a vzdělávací cíle.
Součástí učebních dokumentů oborů jsou profil absolventa, charakteristika
vzdělávacího programu, učební plány a osnovy jednotlivých předmětů- Učební
dokumenty vzniklé po roce 1998, jiţ musí plně respektovat tento Standard.
54 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, EAOEA.Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2008/2009.
[online] [cit.2008-29-05] Eurydice, 2009, s. 109 Dostupné na www.
http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_reports/CZ_CS.pdf. 55 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, EAOEA.Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2008/2009.
[online] [cit.2008-29-05] Eurydice, 2009, s. 114 Dostupné na www.
http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_reports/CZ_CS.pdf .
- 31 -
Standard přesně vymezuje, ţe sloţka všeobecného vzdělání musí
mít podíl alespoň 45% v oborech s maturitní zkouškou a 30% v ostatních
oborech. Musí mít zařazeny všechny oblasti všeobecného vzdělávání a počet
týdenních hodin se musí pohybovat mezi 28 – 33. Jednotlivé školy mohou
provádět úpravy aţ do výše 10% celkového týdenního počtu vyučovacích
hodin. Ţádný předmět však nesmí zrušit ani překročit celkový týdenní počet
hodin stanovený učebním plánem. Současná studia v oborech středního
vzdělání s maturitní zkouškou mají kromě teoretických vyučovacích hodin ještě i
hodiny odborné praxe.56
Na základě rámcového vzdělávacího programu škola vytváří školní
vzdělávací program. Odpovědnost za jeho vytvoření a realizaci nese ředitel
školy. Tyto dokumenty jsou veřejně přístupné a škola je můţe vytvořit zvlášť pro
jednotlivé formy vzdělávání. Zvlášť se zpracovává školní vzdělávací program
pro nástavbové a zkrácené studium. Školní vzdělávací program obsahuje: profil
absolventa, charakteristiku vzdělávacího programu, učební plán a přehled
rozpracování obsahu vzdělávání, učební osnovy či vzdělávací moduly. 57
Od roku 2009/2010 se na Střední zdravotnické škole Brno Jaselská, kde
probíhá výzkumné šetření mé diplomové práce, učí podle školního
vzdělávacího programu vytvořeného pracovníky školy.
Úspěšným sloţením maturitní zkoušky ţáci získají střední vzdělání
s maturitní zkouškou ISCED 3A. Dokladem o dosaţeném vzdělání je
vysvědčení o maturitní zkoušce.
3.2 Postoje adolescentů k profesní přípravě
Studium na střední škole a zahájení profesní přípravy je významnou
součástí ţivota adolescentů. Je třeba znát odpověď na otázky jaký postoj
56 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, EAOEA.Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2008/2009.
[online] [cit.2008-29-05] Eurydice, 2009, s. 133 Dostupné na www.
http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_reports/CZ_CS.pdf . 57 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, EAOEA.Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2008/2009.
[online] [cit.2008-29-05] Eurydice, 2009, s. 136 Dostupné na www.
http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_reports/CZ_CS.pdf .
- 32 -
adolescent k profesní přípravě zaujímá, jak tento výběr souvisí
s celkovým osobnostním rozvojem, potřebou neustálého vzdělávání se i po
ukončení vzdělávací cesty, jak nahlíţejí na svoji volbu profesní perspektivy
a v neposlední řadě jak posuzují svoje směřování k budoucí profesi?
Studie, která proběhla v roce 2003 hledala odpovědi na otázku prostojů
mládeţe k profesnímu vzdělávání. „Smyslem výzkumu Přístup mladých lidí ke
vzdělávání a jejich profesní uplatnění bylo přinést informace k problematice
vztahu mezi absolvovanou vzdělávací cestou a další profesní kariérou,
k hodnocení přínosu vzdělávací dráhy a přípravy ve škole pro vstup a uplatnění
vzdělání na trh práce, k situaci mladých lidí na trhu práce a problémům jejich
pracovního uplatnění, k jejich adaptabilitě na měnící se podmínky trhu práce a
k jejich flexibilitě a ochotě přistoupit ke změně své původní kvalifikace cestou
dalšího vzdělávání“.58
Národní ústav odborného vzdělávání vyhodnotil svůj výzkum na 2497
respondentech. Otázkám jaké postoje zaujímají mladí lidé procházející profesní
přípravou ve studijním nebo učňovském oboru ke své profesní přípravě, k volbě
studovaného oboru a jeho souvislosti s profesním očekáváním a postoje
k celoţivotnímu vzdělávání bylo cílem druhé studie z roku 1999 – 2004. Tato
studie vznikla v rámci výzkumného programu Ministerstva školství. V této studii
bylo distribuování 530 dotazníků a ke zpracování bylo odevzdáno 472
dotazníků. K otázce postoje mládeţe k profesní perspektivě byl důleţitý zdroj
údaje o vyhraněnosti profesní perspektivy respondentů právě ve věku který je
charakteristický hledáním sebe sama, ale uţ mají v této době za sebou
rozhodnutí o profesní perspektivě v souvislosti s volbou studijního nebo
učňovského oboru. Výsledkem bylo zjištění, ţe třetina respondentů, kteří jiţ
procházejí konkrétní profesní přípravou nemají jasno jakou profesi chtějí
vykonávat.59
Zájem o dosaţení vyšší vzdělaností úrovně je jednou ze základních
charakteristik dnešní společnosti a typické pro dnešní mládeţ. Potvrzením je
výsledek studie, kdy si necelá třetina respondentů se základním vzděláním
58 ÚLOVCOVÁ, H. Přístup mladých lidí ke vzdělávání a jejich profesní uplatnění. Praha : NUOV, 2003,
s. 5. 59Srov. KRAUS, B. Středoškolská mládež a její svět na přelomu tisíciletí. Brno : Paido, 2006, s. 34.
- 33 -
a vyučených přála, aby jejich dítě dosáhlo středního vzdělání a ostatní
mají představu o dosaţení terciálního vzdělání u svých dětí.60
Na základě tohoto zjištění je moţné předpokládat snahy dosáhnout
vyššího vzdělání u dnešních adolescentů. Dá se také předpokládat, ţe
adolescenti budou subjektivně vnímat vysoké vzdělání jako faktor úspěchu,
který můţe ovlivnit úspěšnost člověka. Zjištěním však bylo, ţe vzdělání mezi
faktory podmiňující úspěch nepatří. Hodnocení faktorů úspěšnosti bylo
následující. Na prvním místě byl faktor být ctiţádostivý, na druhém místě být
schopen usilovně pracovat. Pouze u vysokoškolsky vzdělaných se objevuje
faktor mít sám vysoké vzdělání . U ostatních vzdělanostních úrovních najdeme
vzdělání aţ na pátém místě.61
V otázce vlivu rodičů na volbu vzdělávací cesty preferuje přechod do
maturitního studia u vysokoškolsky vzdělaných rodičů 90%, u rodičů
s maturitním vzděláním 70%, ale i děti rodičů se základním vzděláním směřují
k vyššímu vzdělání.62
„Volba učebního oboru po základní škole a maturitních studijních
vzdělávacích programů souvisí s řadou důvodů. Ve 23% se chtějí vyučit, v 11%
předpokládají dobré uplatnění a v 6% předpokládají dobrý výdělek. Ovlivnění,
že žák nemá předpoklady k maturitní úrovni přípravy je ve20%, neúspěšnost při
přijímacích zkouškách v 10%. Jiný důvod uvedlo 0,5% žáků“.63
Proč tedy ţák volí maturitní vzdělání? 67% uvedlo, ţe chce mít vzdělání
ukončené maturitní zkouškou, 40% kvůli oboru, který chtěl studovat, ve 38% to
bylo přání rodičů, v 31% s oborem se najde dobře pracovní uplatnění, 24%
uvádí jako důvod chtít pokračovat v terciálním vzdělávání, v 18% to bylo
doporučení učitelů na základní škole, 15% vzor v rodině, 14% uvádí blízkost
60 Srov. ÚLOVCOVÁ, H. Přístup mladých lidí ke vzdělávání a jejich profesní uplatnění. Praha : NUOV,
2003, s. 12. 61 Srov. ÚLOVCOVÁ, H. Přístup mladých lidí ke vzdělávání a jejich profesní uplatnění. Praha : NUOV,
2003, s. 13. 62 Srov. ÚLOVCOVÁ, H. Přístup mladých lidí ke vzdělávání a jejich profesní uplatnění. Praha : NUOV,
2003, s. 20. 63 Srov. ÚLOVCOVÁ, H. Přístup mladých lidí ke vzdělávání a jejich profesní uplatnění. Praha : NUOV,
2003, s. 22.
- 34 -
bydliště, 11% školu studovali kamarádi, 10% v tomto oboru budou
vydělávat hodně peněz, ve 4% doporučení poradny, 3% uvedli jiný důvod.64
Jaká je tedy spokojenost s volbou vzdělávací cesty lze usuzovat na
základě vyjádření respondentů a jejich chování v případě moţnosti opakovat
volbu své vzdělávací dráhy. Více neţ polovina respondentů uvedla, ţe by volila
stejný typ vzdělávání. Důvody volby jiného oboru byly různé. Minimální výskyt
nespokojenosti s volbou vzdělávací cesty byl ve skupině zdravotnictví.
Absolventi uvádějí, ţe jim škola poskytla široké základní poznatky a dala
dobrou moţnost specializace. Soulad mezi studovanou profesí, přípravou
a profesí, kterou chtějí v budoucnu vykonávat uvedli absolventi oboru
Všeobecné sestry.65
Jedním z dalších postojů adolescentů můţe být i ovlivnění rodiči. Většina
středoškoláků si však vybírá obor především na základě svého zájmu. Motivace
ţáků při výběru se liší podle nabídky jednotlivých oborů a motivací je také
následné uplatnění na trhu práce. 66
Většina adolescentů má, dle zprávy Národního ústavu odborného
vzdělávání (dále jen NUOV), jiţ v průběhu vzdělávání představu o tom, zda po
jeho ukončení bude hledat práci odpovídající oboru vzdělání či zda bude volit
práci jinou. Z výsledků vyplývá v 80% zájem o práci odpovídající oboru
vzdělávání a 20% zájem o jakoukoliv práci.67
Růst významu vzdělávání je jedním z nejvýraznějších trendů, které ve
vzdělávání v současné době probíhají. Zároveň roste s úrovní vzdělání
i pozitivní přístup k potřebě dalšího vzdělávání.
3.3 Činitelé ovlivňující volbu studijního oboru
Volba studijního oboru není jednorázovou záleţitostí a jedná se o velice
váţné a zásadní rozhodnutí v ţivotě člověka. Na volbě studijního oboru se
64 Srov. ÚLOVCOVÁ, H. Přístup mladých lidí ke vzdělávání a jejich profesní uplatnění. Praha : NUOV,
2003, s. 22. 65 Srov. KRAUS, B. Středoškolská mládež a její svět na přelomu tisíciletí. Brno : Paido, 2006, s. 36. 66 Srov. PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2009, s. 367. 67 Srov. ÚLOVCOVÁ, H. Přístup mladých lidí ke vzdělávání a jejich profesní uplatnění. Praha : NUOV,
2003, s. 32.
- 35 -
nepodílí pouze jeden činitel, ale hned několik na sebe vzájemně
propojených činitelů vnitřních i vnějších.
Z výzkumů vyplývá pořadí vnějších a vnitřních činitelů ovlivňujících volbu
povolání. Mezi vnější činitele pro volbu povolání řadíme: rodiče, masové
komunikační prostředky, školu, přátele, známé a příbuzné, poradenské instituce
a jiná zařízení.
„Vnitřní činitelé této motivace vedle schopností a zájmů souvisí
i s osobními nároky na uplatnění, náhledem, prestiže profese, rodinnou tradici,
očekávanou perspektivou, blízkostí domu aj. V motivaci volby povolání
zpravidla nehraje roli jeden činitel, ale vždy jejich mnohočetné propojení.
Profesní příprava je jedním ze základních životních úkolů a povinností
dospívání. Hodně závisí i na odborné a lidské úrovni pedagogů, jak bude
úspěšná“.68
Výběr střední školy představuje jeden ze základních pilířů vzdělávací
dráhy. Výběr střední školy výrazně ovlivňuje další výběr terciálního vzdělávání
a má vliv na uplatnění na trhu práce, budoucí profesní dráhu a celkový
společenský status. Proto má být výběr studijního oboru v souladu se studijními
schopnostmi ţáka a jeho zájmy. Zvolená studijní dráha je ovlivněna ještě celou
řadou činitelů. Svoji úlohu tu hraje rodinné prostředí a sociální prostředí.
Konečný výběr můţe být ovlivněn i některými omezujícími faktory, jako je
konkrétní nabídka oborů v blízkosti bydliště nebo nabídka a poptávka některých
typů škol.
V poslední době stále více ovlivňuje volbu povolání ne zájem o profesi ale
perspektiva alespoň nějakého uplatnění. Ţák se nedostane na jiný náročnější
typ školy, vybírá školu podle moţnosti nekonání přijímací zkoušky.
Po střetu s realitou nastává deziluze a protoţe jim společnost dává prostor
studovat do 30-ti let, nic jim nebrání dvakrát aţ třikrát vyzkoušet metodou
pokus-omyl a nakonec se ocitnou jako nezaměstnaní. Z tohoto můţe plynout i
nezájem o učení, nezájem o zvolenou profesi.
68 Srov. ČAČKA, O. Přehled psychologie obecné, dospívání a pracovní výkonnost. Brno : MU PDF,
1995, s. 54.
- 36 -
4 Motivace adolescentů k výběru profesní dráhy
Objasnění motivačních procesů a struktury profesionálního vývoje a volby
povolání není snadné. Jde o sloţky zdravotní a pedagogicko-psychologický
problém. Podle Klímové tvoří profesionální vývoj kaţdého jedince konkrétní
a jedinečný proces, který probíhá v určité společnosti ve které adolescent ţije.
Celý tento proces je ovlivněn celou řadou navzájem působících činitelů.69
4.1 Činitelé motivace pomáhající při výběru profesní dráhy
adolescentů
Dle J.Taxové je motivačním činitelem a nositelem veškeré aktivity vlastní
já. V dospívání se stává já ústředním motivačním činitelem a na něj pak
navazují další motivační procesy.
Rychlý tělesný a duševní růst v adolescenci vyvolává potřebu adolescentů
poznat sám sebe a vyznat se v sobě samém. Rozvíjí se potřeba sebeuplatnění
směřující nejen do přítomnosti ale i budoucnosti. Ona pak motivuje tvorbu
ţivotních plánů a cílů. Motivačně se k ní připojuje snaha o další sebevzdělávání
a sebevýchovu. Tyto motivy pomáhají adolescentům k dosaţení osobní integrity
a stability. Společně pak vedou k dosaţení vhodného společenského uplatnění.
Formování vlastního sebepojetí souvisí s motivační působivostí potřeby
samostatnosti a nezávislosti. K průběhu osamostatňování patří i vývoj
emocionální nezávislosti a citové emancipace. Potřeba afiliace doprovází
kaţdého jedince, od narození do smrti. Ke změnám dochází pouze v jejich
formách, způsobu plnění a síly úrovně uspokojení. I adolescent potřebuje mít
jistotu rodinného zázemí, jistotu kam se vracet, mít domov.
Významnou motivační oblast tvoří mezilidské styky a interakce. Jde
o činitele determinanční i motivační. Jako důleţitý motivační činitel označujeme
vrstevnické vztahy. Vrstevnická skupina umoţňuje svým členům pociťovat
osobní nezávislost na dospělých lidech a dává jim pocit opory a ochrany,
umoţňuje dospívajícímu zkoušet různé sociální role. Ve vrstevnické skupině si
69 Srov. KLÍMOVÁ, M. Aktuální otázky profesionálního vývoje a profesní orientace žáků gymnázií.
Praha : UK, 1987, s. 8.
- 37 -
lze ověřit své schopnosti, učí se organizovat a podřizovat se, získávají
tu sociální zkušenost. Značný význam vedle vztahů ve vrstevnické skupině jsou
vztahy přátelské. Snaha mít přátele je ţivotní nutností, nezbytností, motivačně
podporovaná potřebami intimního sblíţení, účasti a porozumění. Podobnou
motivaci jako vztahy přátelské mají v adolescenci vztahy milostné.
Mezi motivace společenského uplatnění v tomto vývojovém období spadá
perspektivní orientace. Vyplývá z potřeby plánovat vlastní budoucnost, stanovit
si cíle. Dospívající se neučí pouze pro školu ale pro ţivot, úkoly nejsou jen pro
známky ale postupně nachází jejich smysl a praktické uplatnění. 70
Výběr profesní dráhy je určován vzájemným propojením objektivních
a subjektivních činitelů, ovlivňující proces profesionální orientace, následně pak
proces výkonu povolání. Za subjektivní podmínky povaţujeme předpoklady
a závěry kaţdého jedince, objektivními podmínkami pak je potřeba trhu práce.
J. Taxová určuje faktory celospolečenské, skupinové a individuální. Mezi
celospolečenské řadí: typ sociálně ekonomické formace a politický systém,
ekonomickou a technickou úroveň , strukturou profesí a jejich změny, potřebou
pracovníků a jejich odměňování, celkovou kulturní úroveň společnosti,
společenskou prestiţ jednotlivých typů povolání, postoje lidí k práci, výchovně-
vzdělávací systém a školskou politiku včetně úrovně poradenských institucí.
Mezi skupinové faktory lze zařadit příslušnost daného jedince ke společenské
třídě, společenské skupině, obci, rodině, školní a pracovní zařazení, vliv
sociálního a výchovného prostředí ve kterém jedinec ţije.71
Mezi faktory individuální povahy J. Taxová řadí: vlastnosti člověka,
zdravotní stav, fyzická způsobilost, úroveň vývoje psychiky jedince, obecné
a speciální schopnosti, vědomosti, dovednosti, zájmy, potřeby a způsoby jejich
uspokojování, postoje, hodnotový systém, sebepojetí a ţivotní cíle.
U středoškoláků je nejvýznamnějším činitelem potřeba seberealizace
a prestiţe, uplatnit vlastní předpoklady, vlohy a schopnosti. Dalším činitelem,
který působí jako motivační je perspektiva studovaného oboru a poptávka po
absolventech určitého oboru. Méně často jsou u středoškoláků preferováni
70 Srov. TAXOVÁ, J. Pedagogicko-psychologické zvláštnosti dospívání. Praha : SPN, 1987, s. 138. 71 Srov. TAXOVÁ, J. Pedagogicko-psychologické zvláštnosti dospívání. Praha : SPN, 1987, s. 138.
- 38 -
činitelé jako je přání rodiny, vyšší výdělek, popularita oboru, rada
odborníků nebo volná místa ve škole. Mezi silné motivační činitele lze zařadit
aspirační úroveň, která znamená poměr mezi tím co jedinec chce a čeho
skutečně dosahuje nebo souhrn všech očekávání a přesvědčení o vlastní
kvantitě i kvalitě současné i budoucí výkonnosti a aktivitě. Profesionální
aspirace vycházejí z touhy po společenském uplatnění a společenském
vzestupu. Jde o míru odvahy jedince vytýčit si přitaţlivý a reálný cíl
v profesionální orientaci a profesionálním vývoji. Hlavním prostředkem
k dosaţení profesionálních cílů je aspirace vzdělání, které však mají daleko
všestrannější vyuţití a uplatnění.
4.2 Motivace profesionálního vývoje a volby povolání –
profesně kariérní motivace
Motivace – z latinského slova moveo – hýbat, v psychologii je motivace
spojena s otázkou, proč se člověk chová právě tímto způsobem, co o k tomu
vede, co svým chováním sleduje, čeho chce dosáhnout. V psychologické
literatuře se jedná o velmi široký pojem a obecně zahrnuje pojmy jako je chtění,
touha, tendence, přání, očekávání, tlak, zájem, tenze, ţádost, účel, cíl.72
Jako motiv je označování určitý vnitřní činitel, který určuje směr a intenzitu
chování a jako dispozice k jejímu vzniku. Motivační dispozice se stává motivem
na podkladě součinnosti vnitřního stavu a vnějšího podmětu. Motivační
dispozice jsou částečně vrozené a částečně získané. K základním druhům
motivace patří potřeby, hodnotové orientace, zájmy, postoje a ideály. 73
Studium motivace má ústřední význam pro pochopení osobnosti člověka.
Kaţdý jedinec má relativně stálý soubor motivů, který je uspořádán hierarchicky
a označuje se jako motivační systém osobnosti. Ten se vytváří během ţivota
člověka. Jak uvádí L. Hřebíček profesně kariérní motivy, jako důvody volby
povolání a výkonu jisté práce mají několik typických charakteristik. Pramení
jednak z podnětů vnitřních, z osobnosti člověka a podnětů vnějších, jedince
obklopující. V podmínkách profesní kariéry lze odpovídající motivy členit na:
72 Srov. GILLERNOVÁ, I. Slovník základních pojmů z psychologie. Praha : Fortuna, 2000, s. 31. 73 Srov. GILLERNOVÁ, I. Slovník základních pojmů z psychologie. Praha : Fortuna, 2000, s. 31.
- 39 -
a) Motivy vnitřní – primární, jako výrazy vnitřní potřeby pro
pracovní seberealizace.
b) Motivy vnější – sekundární, jako zvnitřnění, přijetí informací, vlivů
z okolí člověka.
Motivy mají svoji intenzitu. Velkou intenzitu svého vlivu na jedince mají
právě motivy vnitřní. Dále mají svoji trvalost v čase. Některé motivy
přetrvávají u jedinců prokazatelně od časného mládí aţ do pozdního údobí
ţivota.74
Motivace dnešních adolescentů je zcela nepochybně ovlivněna dnešní
dobou české společnosti.
Za rozhodující motiv v profesní orientaci mládeţe je rozhodujícím motivem
obsah profesí a zájem o jejich vykonávání. Kumulování profesních zájmů
je kaţdoročně sledováno poradenskými státními institucemi. Z jejich
dokladů vyplývají určité obecné tendence mezi něţ patří:
výrazné disproporce mezi profesními zájmy
podstatně menší zájem středoškoláků a zvláště dívek o technické
a přírodovědné a ekonomické obory ve srovnání s humanitními
výrazné disproporce v zájmu o povolání v rámci jednotlivých resortů
národního hospodářství, hluboký nezájem o profese ve
strojírenství, elektroprůmyslu a zemědělství
výrazné disproporce mezi společenskou potřebou a zájmem
o dělnická i vysoce kvalifikovaná povolání
časté změny v orientaci profesních zájmů i na poslední chvíli, jak
u ţáků základních škol tak i škol středních
Právě z těchto důvodů se pro velkou část ţáků posledních ročníků
základních a středních škol stává fáze profesně kariérního rozhodování
dramatická. 75
74 Srov. HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérového poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002
s. 30. 75 Srov. HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 31.
- 40 -
Dalším motivem je motiv související s mírou sebehodnocení
a sebekoncepce jedinců. Jedná se o jednu ze základních okolností formování
příslušného přesvědčení. Základem motivu je přesvědčení o tom, ţe zamýšlené
povolání odpovídá schopnostem a nadání ţáka.76
Významným motivem je přesvědčení, ţe zvolené povolání ţákovi umoţní
další zvyšování kvalifikace a posléze i pokračující kariérní růst. Jak uvádí L.
Hřebíček: „Možnost dalšího vzdělávání je výrazem modernizace
a demokratičnosti naší současné školské soustavy a systému celoživotního
vzdělávání“.77
Často uváděnými motivy, které se objevují jsou motivy, které rozhodování
ţáků ovlivňují z vnějšku. Prosazují se jimi vlivy rodičů, známých, příbuzných,
kamarádů.
Rodiče a sociální zázemí působí na volbu oboru a typu školy přímo
i nepřímo. Přibliţně 60-70% ţáků bere při svém rozhodování v úvahu
doporučení rodičů. Z výsledků, které uvádí A. Veselský vyplývá skutečnost , ţe
vstup ţáka do učňovského oboru nebo maturitního oboru, je ovlivněn nejen
studijními předpoklady, ale i rodinným zázemím a mírou motivace. U ţáků
středních odborných škol uvedlo 67% ţáků, ţe si přáli studovat v daném oboru,
12% uvedlo nepřálo a 21% uvedlo lhostejný přístup ke studiu zvolené odborné
školy.78
Výsledky některých dalších šetření ukazují na fakt, ţe významná část
středoškoláků je se svou studijní volbou nespokojena a vzdělávají se ve
studijních oborech na školách o něţ nemají zájem nebo které neodpovídají
jejich studijním schopnostem a předpokladům.
35% by si svůj studijní obor jiţ podruhé nezvolila
18% uvádí rozčarování z platových a pracovních podmínek a obtíţí
při hledání zaměstnání
v prvním roce studia by si učební obor bez maturity opět zvolila
nadpoloviční většina učňů 43% z nich by raději volilo maturitní obor
76 Srov. HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 34. 77 HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 34. 78 Srov. PRŮCHA, J.Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2009, s. 368.
- 41 -
10% ţáků z maturitních oborů by volilo učňovský obor
5 - 7% by dalo přednost studiu na gymnáziu
15% ţáků gymnázií by dalo přednost studiu na střední odborné
škole s maturitou
Dlouhodobé výzkumy, které sledují přechod absolventů do praxe ukazují,
ţe nespokojenost vyučených s absolvovaný typem školy a studijním oborem se
po setkání s praxí ještě zvyšuje. Šest let po ukončení studia by si stejný obor
a stejný typ školy zvolilo asi 42% vyučených absolventů. V kategorii absolventů
maturitních oborů středních odborných škol by si s odstupem tří let zvolilo stejný
typ studia téměř 90% a stejný obor a typ studia 66% z nich.79
Z hlediska stavu motivace dnešních adolescentů se zdá, ţe hladinu
diferenciace motivů zvláště motivů vnitřních, lze povaţovat za váţný nedostatek
celého profesně kariérního vývoje dnešní populace.
Profesně kariérní motivy se utvářejí a přetvářejí na základě systémových
vlivů, které prolínají celou oblast profesního růstu adolescentů.
4.3 Příznivé a nepříznivé faktory podílející se na volbě
povolání středoškolského ţáka
Při uskutečnění zodpovědné volby povolání, musí ţáci posoudit celou
řadu faktorů. Podstatou kariérového rozhodování je soulad mezi osobností ţáka
a světem práce.
Aby ţáci byli schopni určitého zodpovědného rozhodnutí, musí dosáhnout
určitého stupně sebepoznání. Měli by poznat strukturu své osobnosti, posoudit
vlastní vědomosti, dovednosti, schopnosti, charakter, temperament, aspirace,
postoje, motivaci, hodnoty a zájmy. Vybavit ţáky kompetencemi, které jim
sebepoznání umoţní je jedním ze vzdělávacích cílů tématických okruhů
Rámcových vzdělávacích programů Svět práce a Člověk jako jedinec. Kromě
sebepoznání se musí ţáci naučit stanovovat si perspektivní ţivotní cíle,
plánovat jejich dosaţení, řešit problémy, získat orientaci v informacích
79 Srov. PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2009, s. 369.
- 42 -
důleţitých pro volbu povolání. Sebepoznání umoţňuje jedinci poznat
osobní potenciál a následně porovnat vlastní pracovní dispozice s nároky na
výkon zvoleného vzdělávání. Samotné sebepoznání je rozvíjejícím se
procesem. Pro správnou volbu povolání je důleţitý i celkový rozvoj osobnosti
člověka. Podle I. Pavelkové je jedním z důleţitých faktorů podílejícím se na
nezávislé profesní orientaci dostatečně rozvinutá perspektivní orientace
jedince.80
Nesprávná volba povolání vede často k nespokojenosti, která se pak
přenáší do dalších oblastí ţivota člověka. Volba povolání znamená vstup do
světa dospělých a jak z hlediska společenského, tak osobního je důleţitá, aby
bylo toto rozhodnutí správné.
Příliš časná volba povolání je jedním z nepříznivých faktorů volby
povolání. Čím je ţák mladší, tím je nesnadnější se pro daný typ povolání
rozhodnout a je těţké odhadnout, zda má ţák skutečné předpoklady pro
úspěch v určitém povolání. Překáţkou správné volby dle R. Kohoutka mohou
být i jiné okolnosti jako jsou:
atraktivnost toho, co je vzdálené, tajemné a neznámé,
iluze o výhodnosti určité práce,
touha po rychlém materiálním zabezpečení,
přesvědčení, ţe lze dosáhnout všeho, jen kdyţ se těţce pracuje,
tendence zvolit si co nejlehčí povolání vzhledem k případným
tělesným nebo zdravotním nedostatkům
tendence kompenzovat svůj případný tělesný defekt volbou aţ příliš
obtíţného povolání,
snaha co nejdříve získat ekonomickou nezávislost.
Riziko nesprávné volby zvyšuje fakt, ţe: “Většina lidí se začíná připravovat
na budoucí povolání v počátcích dospívání, kdy je člověk zmítám množstvím
duševních hnutí a citů, které jsou často v rozporu a o nichž mladiství sám neví,
80 Srov. PAVELKOVÁ, I. Perspektivní orientace jako činitel rozvoje osobnosti. Praha : Academia,
1990, s. 42.
- 43 -
jak dalece patří k jádru jeho osobnosti. Zde je také kořen časté
zájmové inverze mladých lidí i častých inverzí jejich postojů k okolí“.81
Mladiství si mají volit povolání kdyţ jsou pro volbu zralí. R. Kouhoutek
definuje zralost jako stupeň rozvoje osobnosti:
kdy je člověk schopen zvolit si sám s ohledem na své osobní
moţnosti,
který zaručuje alespoň minimální úspěch v odborném výcviku,
kdy je ambice člověka přizpůsobit se svému povolání stálá.
Nezralost je tedy jednou z hlavních příčin lability směru i intenzity zájmu
o určité povolání.
Jak ukazují výzkumy Národního ústavu odborného školství,
nezanedbatelnou úlohu při volbě studijní dráhy hraje rodinné a sociální
prostředí. Konečný výběr pak můţe být ovlivněn některými omezujícími vlivy
jako je konkrétní nabídka oborů v místě bydliště, převisem nabídky nad
poptávkou u některých typů škol.
Faktory ovlivňující volbu středoškolského ţáka vycházejí ze studie
Národního ústavu odborného vzdělávání z roku 2008.
Byly vytipovány následující faktory rodinné zázemí, vliv rodičů, vliv širší
rodiny, vzor v někom jiném, zájem o obor, moţnost pracovního uplatnění,
perspektiva práce, prestiţ zvoleného povolání, dostatek míst v regionu,
moţnost přípravy pro studium na vysoké škole, informační broţury a jiné
materiály. Jako nepříznivé faktory jsou často uváděny dojíţdění, horší
prospěch, neúspěch u přijímacího řízení, finanční nákladnost studia, obavy
z nepřijetí na vybranou školu.
Z. Mikšová ve svém článku Uplatnění zdravotnických pracovníků na trhu
práce upozorňuje na specifické faktory trhu práce vztahující se k ovlivnění
rozhodování zdravotnického asistenta. Jako negativní faktory tu uvádí na
prvním místě negativní image profese zdravotnického asistenta, za druhý
81 KOUHOUTEK, R. Volba a výběr povolání a studia . [online] [cit.2008-01-11] . Dostupné na
WWW:http://rudolfkohoutek.blog.cz/0901/psychologie-volby-a-vyběru-povolani-a-studia online.
- 44 -
negativní faktor označuje přístup zaměstnavatelů, v tomto případě
zdravotnických institucí a jejich nedůsledné uplatňování systému péče podle
kompetencí. Za problematické označuje i vymezení zdravotnického asistenta
jako pracovníka pod odborným dohledem jak uvádí Zákon č.96/2004,Sb. I toto
označení pod odborným dohledem lze zařadit do negativních faktorů ovlivňující
volbu středoškolského ţáka konkrétně na středních zdravotnických školách.82
Na závěr lze konstatovat, ţe volba typu vzdělání je ovlivněna více faktory,
kromě prospěchu, vlastních ambicí a studijního zájmu hraje velkou roli rodina,
sociální okolí a faktory trhu práce.
Je třeba podstatně více rozvíjet kariérové poradenství na školách, věnovat
pozornost nejenom dětem s výchovnými a vzdělávacími problémy, ale zaměřit
se na ty, jejichţ ambice neodpovídají studijním moţnostem. Pozornost je třeba
věnovat i výběru konkrétního oboru, moţnostem dalšího vzdělávání či
doplňování vydělávání v průběhu ţivota, aby byla moţnost si flexibilně doplnit
kvalifikaci na základě získané praxe.
82 Srov. MIKŠOVÁ, Z. Uplatnění zdravotnických asistentů na trhu práce. In Florence, 2009, roč. V,
č.1, s. 12.
- 45 -
5 Profesně kariérní vývoj člověka
5.1 Podstata profesní orientace
Výběr vzdělávací dráhy a následného pracovního uplatnění je velmi
důleţitým a významným mezníkem v ţivotě kaţdého člověka. „Utváření
způsobilosti lidí pro racionální orientaci ve světě práce, pro zaujímání
příslušných pracovně profesních rolí a uskutečňování úspěšných životních
profesních kariér – to byly vždy velmi složité individuální problémy. Před těmito
problémy stály od věků generace mladých lidí. Za větší či menší podpory ze
strany dospělých tito jedinci poznávaly požadavky trhu práce a současně si
zkusmo prověřovali své šance na uplatnění se v něm. S jistou mírou svobody
volili povolání, resp. pracovní místa a rozvíjeli své životní pracovní osudy“.83
V dnešní společnosti vzniklo mnoho různorodých institucí a aktivit s cílem
podpořit všechny lidi, především mladistvé v jejich přesné profesní orientaci
a úspěšném uplatnění ve světě práce.
Ne vţdy je snadné skloubit zájmy, sklony, přání, dovednosti, psychické
a fyzické schopnosti s předpoklady a poţadavky, jeţ klade určité povolání.
Výběr profese není chvilkovým rozumovým řešením ale vystupuje vţdy jako
výsledek dlouhodobého procesu sebeučení člověka ve světě profesí,
neoddělitelného od rozvoje osobnosti jako celku jak uvádí Isabela Pavelková.84
V knize Marty Klímové se setkáme s pojmy profesionální vývoj
a profesionální orientace. Termínu profesionální vývoj dle autorky “užíváme ve
vědeckých pracích k označení komplexního procesu postupného vyrovnávání
se člověka s úkoly, které před něho staví společnost při přípravě k budoucí
profesionální činnosti a při jejím vykonávání….“. Profesionální vývoj je součástí
celkového vývoje osobnosti. Začíná v ranném věku naivními představami o tom,
čím bude, aţ vyroste, a končí odchodem do důchodu.85
83 HŘEBÍČEK, L. Teorie kariérového vývoje a kariérního poradenství. Brno : CDV MU,2001, s. 1. 84 Srov. PAVELKOVÁ, I. Perspektivní orientace jako činitel rozvoje osobnosti. Praha : Academia, 1990,
s. 42. 85 KLÍMOVÁ, M. Aktuální otázky profesionálního vývoje a profesionální orientace žáků gymnázií.
Praha : UK, 1987, s. 6.
- 46 -
Dle Klímové od termínu profesní vývoj odlišujeme termín
profesionální dráha. Označujeme jím „objektivní průběh konkrétně vykonávané
profesionální činnosti během života každého člověka“. Pokud hovoříme o
profesní dráze jde o historii v pracovní činnosti člověka vztahující se k jeho
povolání v průběhu ţivota. Jde o objektivní fakta, která můţeme zaznamenat
v časovém postupu do ţivotopisu člověka. Dále dle Klímové předchází
profesionální dráze dráha školní. Ta je tvořena všemi absolvovanými školami
v průběhu ţivota daného jedince. „Profesní vývoj člověka je stejně jako celkový
vývoj osobnosti ve své konkrétní podobě procesem jedinečným“. Jde o
výsledek vzájemného dialektického působení celospolečenských, skupinových
a individuálních faktorů. „Jedním z faktorů záměrného usměrňování
profesionálního vývoje člověka je jeho profesionální orientace, kterou chápeme
jako součet celkového výchovného působení společnosti na člověka“.86
5.2 Historie profesní orientace
Profesní orientace představuje neobyčejně sloţitý a řadou okolností
podmíněný společenský jev. Tento stav je spojen s historií ţivota a práce lidské
společnosti. Z počátku se prakticky uskutečňuje v rámci rodin, kde se synové
v procesu rodinné pracovní výchovy zaměřovali a připravovali pro činnosti,
které konali jejich otcové, a dcery pro úkoly, jeţ vykonávaly ţeny. Tento
jednoznačně určený primitivní způsob orientace a přípravy na určité druhy prací
přetrvává daleko do středověku. Týká se nemajetných, otroků
a nevolníků a je radikálně oddělen od formy výchovy k duševním pracem a do
celé výchovy a vzdělávání vládnoucích vrstev.87
Rozvoj řemeslné středověké výroby však záhy začíná vyţadovat, aby
rodinný způsob výchovy k fyzické práci byl nahrazen jinými, společností
organizovanými formami pracovní výchovy a přípravy na volbu povolání.
Samostatní zbohatlí řemeslníci přijímají do učení vhodné mladé pracovníky –
učně. Vynikají cechovní školy, v nichţ pracovní výchova směřuje k nabytí
rozličných profesí. Postupem doby, velmi pomalu, začíná se mládeţi otevírat
86 KLÍMOVÁ, M. Aktuální otázky profesionálního vývoje a profesionální orientace žáků gymnázií.
Praha : UK, 1987, s. 7. 87 Srov. Hřebíček, L. Profesionální orientace mládeže. Praha : SPN, 1984,s. 5.
- 47 -
prostor pro určitý, byť velmi omezený výběr povolání. Rozhodující roli
při tomto výběru má nadále rodina. Jejím prostřednictvím se při volbě povolání
zásadně prosazují existující sociálně ekonomické podmínky ţivota jednotlivých
vrstev společnosti. Profesionální zájmy a předpoklady jednotlivých dětí mohou
být respektovány a uspokojovány pouze u vrstev majetných. 88
Za období vzniku profesionální orientace mládeţe můţeme povaţovat
aţ druhou polovinu 19. století. V této době se v důsledku objektivních
ekonomických zákonitostí urychluje vývoj kapitalistického výrobního způsobu
a celé společnosti. Velkou měrou se rozvíjí výroba, obchod, sluţby,
administrativa a státní aparát. Je zapotřebí stále většího mnoţství vhodných
a dostatečně připravených pracovníků.89
K dalšímu rozvoji profesionální orientace dochází v období mezi
oběma světovými válkami. V této době se rozšiřuje všeobecné školní
vzdělání, systém výchovy pro dělnická a další povolání. Na školách se
v elementárních formách organizuje pracovní výchova ţáků. Do procesu
profesionální orientace více vstupují učitelé. Rozvoj zaznamenává i soustava
poradenských a dalších diagnostických zařízení. Po druhé světové válce
pod vlivem vědeckotechnické revoluce je poţadováno, aby se volba povolání
stala výsledkem déletrvajícího procesu profesionální orientace, který je
logicky spojen s hlubokým všeobecným vzděláním u většiny ţáků.90
„Profesionální orientace mládeže v československých podmínkách
prošla od svého vzniku historicky členitým vývojem. Tento vývoj byl zcela
bezprostředně ovlivněn okolnostmi typickými pro rozvoj celé naší společnosti
i celé výchovy.“ 91
88 Srov. Hřebíček, L. Profesionální orientace mládeže. Praha : SPN, 1984, s. 6. 89 Srov. Hřebíček, L. Profesionální orientace mládeže. Praha : SPN, 1984, s. 6. 90 Srov. Hřebíček, L. Profesionální orientace mládeže. Praha : SPN, 1984, s. 9. 91 Hřebíček, L. Profesionální orientace mládeže. Praha : SPN, 1984, s. 13 .
- 48 -
5.3 Volba povolání
Volba povolání je stále více frekventovaným pojmem. Můţe být chápán
a jako rozhodnutí ţáka na konci základní školy o studiu určitého učebního či
studijního oboru. Druhou moţností je chápat volbu povolání ve smyslu všech
rozhodování od prvotního výběru školy aţ po výběr jakéhokoliv zaměstnání
v kterémkoliv věku. Po 2. světové válce pojem volba povolání „začíná být
chápán jako součást dlouhodobého výchovného procesu“.92
Zaměňování pojmů je běţné i u odborníků. Povolání - to, k čemu je člověk
povolán. Zaměstnání – místo, na jakém pracovišti, u jakého zaměstnavatele,
v jaké funkci člověk své povolání vykonává. Mezinárodní klasifikace povolání
ISCO 88 ( písmeno O ve zkratce ISCO je podle slova occupation - povolání)
dostala v roce 1991 v modifikované české verzi zkratku KZAM – klasifikace
zaměstnání. Jako nejvýstiţnější pro volbu povolání se jeví určitý proces, ve
kterém člověk zvaţuje na základě různých moţností další postup ve své
profesní kariéře a na jehoţ konci dojde k rozhodnutí. „ Lze se domnívat, že čím
dynamičtěji se vyvíjí společnost a její ekonomika, tím více takových rozhodnutí
člověk v životě provádí. Jednotlivá rozhodnutí o volbě povolání utvářejí
celoživotní proces profesní orientace“.93
5.3.1 Profesně orientační zralost
Důležitým termínem, kterým je třeba se nyní zabývat je označení
vztahující se k volbě povolání, a to zralost pro volbu povolání nebo profesně
orientační zralost. Většinou se těmito termíny myslí komplexní lidská
schopnost pro zvládnutí rolí právě na kariérní cestě člověka. Tato schopnost
je považována za stále se vyvíjející, nikdy definitivně nekončící, jak uvádí
Hřebíček.94
Š. Vendel popisuje pojem kariérní zralost jako centrální pojmem
přístupu k volbě povolání zahrnující poznání úrovně jedince při plnění
92 HŘEBÍČEK, L. Profesionální orientace mládeže. Praha : SPN, 1984, s. 13. 93 STRÁDAL, J., NOUZOVÁ, J. Příprava žáků na profesní orientaci. Praha : Sociologické
nakladatelství, 1995, s. 2. 94 HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : MU, 2002, s. 2.
- 49 -
vývojových úloh týkající se právě volby povolání. Kariérní zralost
poukazuje na připravenost jedince uskutečňovat informované a věku
přiměřené kariérní rozhodnutí. Kariérní zralost se zvyšuje především
v adolescenci. „Nezralost se pak projevuje nerozhodností i při další volbě
studia. Kariérní zralost je v podstatě měřítkem připravenosti uskutečnit volbu
povolání na základě postojů ke kariérnímu rozhodování a vědomostí o
něm“.95
A právě s ohledem na tato fakta je třeba mladým lidem podat
pomocnou ruku ve formě dostatečného mnoţství informací o školách, typech
studia a povoláních s případným vyuţitím specializovaných institucí systému
poradenství v ČR.
5.3.2 Profesně kariérová kompetentnost
Dalším důleţitým termínem je profesní kariérová kompetentnost, kterou
Hřebíček popisuje jako komplexní způsobilost. „Je to potenciální míra
připravenosti člověka pro zvládání úloh, rolí, problémů, jež se mnohonásobně
vyskytují v interakci člověk a svět práce. Profesně kariérová kompetentnost je
výrazem, který zastřešuje poměrně značný soubor dílčích lidských potencialit,
které mají více či méně bezprostřední anebo zprostředkovaný smysl při
rozvíjení lidské profesní kariéry“.96 Za základní lidské potenciality povaţujeme
tyto okolnosti:
profesně kariérní informovanost – profesně kariérní vědomí,
profesně kariérní schopnosti,
profesně kariérní motivace,
zdravotní stav profesně rozhodovací,
profesně rozhodovací schopnosti.
Proces profesně kariérní kompetentnosti má dynamický charakter, který
se vyvíjí v závislosti na čase, kdy je psychologické zrání mladistvých
mimořádně rychlé ale také rozdílné. Další závislost je v moţnostech, jeţ pro
95 VENDEL, Š. Kariérní poradenství. Praha : Grada, 2008, s. 20. 96 HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 4.
- 50 -
jedince vytváří bliţší či vzdálenější sociální okolí. Je třeba brát v úvahu
materiální situaci rodin mladistvých, pohlaví, místo bydliště, typ školy, sociální
původ, vzdělání rodičů a jejich odpovídající aspirace vzhledem k dětem, míru
individuální profesně orientační aktivity jednotlivých mladistvých.97
Je zcela jasné, ţe profesní vývoj mladistvých vyţaduje podporu jak
kvalifikovaných osob a institucí, kam spadá především škola, tak v nemalé míře
především podpora rodiny, která hraje velice důleţitou roli.
Vývojová charakteristika profesně kariérní cesty ţáků a studentů ZŠ a SŠ
můţeme shrnout do následujících znaků. Podle obecné shody názorů ţivotní
cesta celých populací začíná jiţ v předškolním věku ţivota. Celé populace
začínají v tomto věku objevovat svět práce. Toto vše je moţné vidět právě
v odehrávajících se tvořivých hrách, jako je hra na školu, na učitele atd. Právě
v tomto věku sbírají informace, identifikují se s různými profesními rolemi
a jejich aktéry. Je to fáze fantazijní volby povolání. Je to předhistorie vlastních
profesně kariérních cest dětí. 98 Jde o fázi 4–10 let. Následující fáze profesně
kariérového vývoje pokrývá věk 11–15 let, označuje se výrazem fáze pokusné
volby povolání. Pubescentům se v tomto vývojovém stádiu otevírají jejich
způsobilosti pro abstraktní poznávání, získávání zkušeností s okolním světem.
V této době můţeme mluvit o diferencovaném rozvoji profesně orientačních
zájmů. Děje se tak v závislosti na individualitě jedince, pohlaví, vlivu sociálního
prostředí a socioekonomické situaci rodiny. Dochází k rozvoji všeobecných
i specifických schopností mladistvých. Jako příklad uvádíme technicko
pracovní, pohybové, estetické schopnosti. Následující fáze pokrývá období
16–19 let. Časově probíhá právě v době studia na středních školách. V této fázi
pokračuje proces masivního informování, rozvoje všeobecných a specifických
schopností mladistvých, pokračuje tu také diferenciace profesních zájmů.
Zásadním způsobem se utváří hodnotová orientace, profesní sebevědomí
a profesní identifikace. Děje se tak v širokém rámci celoosobnostního zrání
a sociální sebekoncepce adolescentů. Zásadní úlohu tu hraje proces
adolescentního psychobiologického zrání jedinců. Zcela nezbytný je tu právě
středoškolské vzdělávání a patřičně profesně orientovaná zájmová činnost.
97 Srov. HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 5. 98 Srov. HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 6.
- 51 -
Původní způsobilost pro volbu povolání pokus – omyl se tu přetváří
v reálnou, racionální způsobilost. Teprve ve fázi postadolescence, resp.
v průběhu rané dospělosti, vrstva mladistvých je ve všeobecnosti schopna vzít
samostatně do rukou svou profesní kariéru a činit v jejím rámci racionálně
uspokojivá rozhodnutí. Jednotlivě jde o druhou směrovou profesně kariérní
volbu. V jejím rámci končící adolescenti středních škol rozhodují buď o dalším
pokračování svého profesního vzdělávání anebo o způsobu vstupu do profesně
pracovní praxe.99 Jak sám Hřebíček uvádí je velice důleţité právě v tomto
vývojovém stádiu profesně kariérní vývoj podporovat. Dalšími fázemi ve vývoji
profesní cesty jsou budování a konsolidace profesně pracovního účinkování
v zaměstnáních zahrnující období 25–44 let, profesně kariérového udrţování
45–64 let a profesně kariérového ústupu a poklesu od 65 let.100
5.3.3 Profesně kariérová informovanost
Někdy se uţívá názvu profesně kariérní informatika nebo profesně kariérní
vědomí člověka. Je důleţité pro uspokojivý profesní vývoj. Člověk pro tento
růst potřebuje právě informace, které jsou základem interakce mezi člověkem
a světem práce. „Jsou základním prostředkem profesního sebeutváření jedince.
Jsou prvořadou komponentou utváření lidské profesně kariérní kompetentnosti.
Míra profesní informovanosti je jedním z kritérií hodnocení této
kompetentnosti“.101
Tyto kompetence mají být v souladu s celkovým procesem psychického
zrání a sociálního učení a zvnitřňovány jsou na základě aktivní poznávací
a konativní činnosti jedinců. Jednotlivé skupiny informací lze zařadit jako
všeobecné informace týkající se základních oblastí lidského vědomí, odborné
informace, které se týkají profesní způsobilosti a specifické profesionálně
poradenské informace nahrazující oba předchozí a uzavírající proces profesní
orientace na školách.
Cílem profesionální orientace ţáků středních odborných škol je
upevňování vztahu ţáků ke zvolenému studijnímu oboru a jejich příprava
99 Srov. HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 9. 100 Srov. HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 9. 101 HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérového poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 12.
- 52 -
k volbě konkrétního povolání. Mezi hlavní sloţky profesionální
orientace ţáků středních odborných škol patří průběţné a soustavné
poskytování informací o konkrétních moţnostech a podmínkách jejich
profesionálního uplatnění, o pracovněprávních otázkách, finančním i sociálním
zabezpečení, o moţnostech dalšího studia a zvyšování si kvalifikace.
Soustavné komplexní sledování a hodnocení jejich vývoje po dobu studia na
střední odborné škole se stálým pohledem k vlastnostem, které jsou nezbytně
nutné pro úspěšné dokončení studia. Důleţité je sledování podmínek pro
rozvíjení vlastností ţáků potřebných pro úspěšné dokončení zvoleného oboru a
výkon budoucího povolání, a to jak v předmětech teoretických, tak i praktických,
včetně výchovy mimo vyučování týkající se rozvoje jejich profesionálních zájmů
a schopností. V neposlední řadě je to poskytování poradenské činnosti ţákům
středních odborných škol.102
5.3.4 Profesně kariérové schopnosti
„Schopnost je psychická vlastnost, která se utváří učením a je
předpokladem k vykonávání nějaké činnosti. Souvisí zejména s vlohami
a dovednostmi. Vloha představuje biologický, vrozený předpoklad pro utváření
schopnosti, které vrozené nejsou. Pro rozvoj schopností je pak nejdůležitější
samotná činnost člověka. Dovednost je speciálnější předpoklad k realizaci
činností než schopnost, několik dovedností souvisí s jednou určitou schopností
a určitá schopnost se projevuje v řadě dovedností. Schopnosti se utvářejí
a rozvíjejí pomaleji než dovednosti.“ 103
Pedagogický slovník uvádí o schopnosti: „Jde o individuální potenciál
člověka pro provádění určité činnosti v budoucnu. Je to možnost podmíněná do
jisté míry vrozenými předpoklady, která se může rozvinout v závislosti na tom,
do jakého sociálního prostředí je člověk začleněn, jak kvalitní výchovy se mu
dostane, co on sám pro rozvoj svých schopností udělá.“104
102 Srov. KLÍMOVÁ, M. Aktuální otázky profesionálního vývoje a profesionální orientace žáků gymnázií.
Praha : UK, 1987, s. 12. 103 GILLEROVÁ, I. Slovník základních pojmů z psychologie. Praha : Fortuna, 2000, s. 63. 104 PRŮCHA, J. WALTEROVÁ, E. MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 262.
- 53 -
Za stěţejní schopnosti jsou povaţovány dle Hřebíčka: “Především
schopnosti intelektové, schopnosti jazykové, logické, matematicko-logické,
prostorově představové, paměťové, konvergentiního a divergentího myšlení,
dále schopnosti pohybové, technicko pracovní, hudební a další esteticko-
umělecké“. 105
Je zcela jasné, ţe pokud nebude mít jedinec zcela rovnou šanci pro svůj
intelektový růst, nerozvinou se schopnosti optimálně, případně daleko
zaostanou za svými objektivně danými moţnostmi.
5.3.5 Zdravotní stav
„Světová zdravotnická organizace (World Health Organization, WHO)
definuje zdraví jako stav úplného tělesného, duševního a sociálního blaha nebo
také stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody. Nejde tedy jen o absenci
nemoci nebo vady. Můžeme říci, že zdraví je takový stav, který umožňuje
člověku uspokojovat všechny jeho tělesné, duševní a společenské potřeby, tedy
funkce biologické, psychické a sociální“.106 Můţeme tedy říci, ţe jde o stav, na
jehoţ základě člověk optimálně prochází ţivotem včetně rolí a zájmů související
s jeho ţivotní profesní kariérou.
Lidské zdraví je základem k rozvíjení profesně kariérní kompetentnosti a
konkrétní profesní kariéry. Sníţená zdravotní schopnost můţe mít negativní
důsledek v právě zvolené profesi, ale i v celé řadě profesních odvětví. Lidské
zdraví je podmíněno řadou faktorů, počínaje dědičností, stravou, pohybovým
reţimem, pracovním reţimem, ţivotním stylem, ţivotním prostředím i zdravotní
péčí. Zdravotní handicap můţe být i důvodem v omezení profesně kariérního
rozhodnutí ţáka jak v první tak v druhé směrové volbě povolání.107
I u studijního oboru Zdravotnický asistent je ţák povinen doloţit
k materiálům přijímacího řízení potvrzení zdravotní způsobilosti pro výkon
povolání vydané na základě lékařské prohlídky. Lékařský posudek vydává
105 HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 22. 106 STREJČKOVÁ, A. Veřejné zdravotnictví a výchova ke zdraví. Praha : Fortuna, 2007, s. 50. 107 Srov.HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 39.
- 54 -
registrující praktický lékař, a není - li, jiný praktický lékař. Tuto povinnost
ukládá Zákon č.96/2004 Sb. ze dne 4. února 2004.
5.3.6 Profesně rozhodovací způsobilost mladistvých
Jde o schopnost, která je v průběhu studijní i pracovní kariéry hodně
vyuţívána. Ţáci jsou jí vystaveni v průběhu první i druhé směrové volby, pak
následují rozhodnutí v třetí volbě v závěru vysokoškolského studia a mnoho
dalších rozhodnutí na celoţivotní kariérní cestě. Někteří jedinci se rozhodují
velice rychle, někdy říkáme aţ zbrkle, jiní potřebují čas pro svoje rozhodnutí
a další skupinu tvoří jedinci, kteří se sami od sebe nerozhodnou ani po
dlouhém čase. Tito jedinci pak nechávají činit příslušná rozhodnutí jiné. Tím kdo
rozhodne za takového jedince, mohou být rodiče, kamarád, učitel.
„Proces utváření profesně rozhodovací schopnosti vychází z její podstaty:
je to potenciální stav člověka konat včasná, situaci odpovídající,všech
podmínek znalá, racionální rozhodnutí. V nich jedinec konfrontuje své profesní
zájmy a předpoklady na jedné straně s možnostmi, s profesními omezeními
a pracovními příležitostmi na straně druhé. Úroveň poznání a zhodnocení obou
uvedených stránek volebních dilemat, míra motivace a profesně kariérní
aktivity, rozhodují o pohotovosti a kvalitě příslušného rozhodnutí.
Profesně rozhodovací způsobilost je významnou součástí celkové kariérní
kompetentnosti člověka. Má řadu jistých kvalitativních znaků. Především se
prosazuje prostřednictvím dvou posloupných kroků – rozhodovacích fází, které
v rozhodovacím procesu na sebe navazují:
Fáze anticipace ( předjímání ): jedinci v ní zkoumají alternativy řešení, a to
za využití všech informací, které mají pohotově k dispozici, pokud se objasní
vše pro i proti, a hlavně se ujasní převládající tendence, nastoluje se reálná
situace pro volbu řešení.
Fáze realizace rozhodnutí a přizpůsobení se rozhodnutí: jedinec činí
rozhodnutí, vyjevuje je potřebným způsobem a přijímá podmínky, opatření,
která jsou s rozhodnutím spjata.
- 55 -
Evidentním znakem profesně rozhodovací schopnosti
a uskutečňování profesních voleb je její závislost na věkovém a profesně
orientačním zrání mladistvých.“ U většiny rozhodujících se jedinců se bude tato
schopnost rozvíjet v návaznosti na dalších potencialitách jako je profesní
informovanost, všeobecné a speciální schopnosti, motivaci a zkušenostech
z profesně pracovních činností. 108
5.4 Činitelé profesní orientace
Činiteli profesní orientace jsou osoby a instituce, které se podílejí na
profesní orientaci ţáků. Velký význam mezi těmito činiteli má rodina, třídní
učitel, výchovný poradce a pedagogicko-psychologická poradna.
5.4.1 Rodina
Rodina hraje důleţitou roli i v dospělosti kaţdého člověka. Důleţitým
faktorem pro rozvoj ţáka je kvalita výchovného prostředí a ta je určena:
osobností otce a matky, jejich vzájemnými vztahy, citovými vazbami,
rozumovou a kulturní úrovní, celkovým počtem dětí v rodině a jejich zdravotním
stavem, vzájemnými vztahy mezi sourozenci, tím kde rodina ţije, bydlí,
ekonomickým zajištěním rodiny, typem vedení výchovy. 109
„Rodina je informátorem o profesích, vystupuje jako programátor profese,
může se projevit v nastolování cílů a plánů žáka, ve způsobu života. Je důležité
aby škola zapojila rodiče do spolupráce v profesní orientaci žáka. Rodina
nepředurčuje profesi žáků, ale uchovává a pěstuje určité hodnoty, postoje, které
ovlivňují profesní orientaci žáků“.110
5.4.2 Třídní učitel
Následující definici třídního učitele uvádí pedagogický slovník: „Učitel,
který organizačně řídí a výchovně vede kolektiv žáků ve třídě. Koordinuje
108 HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDVMU, 2002, s. 43. 109 Srov. KYSUČAN, J. Kapitoly z teoretických základů sociální pedagogiky. Olomouc : UP, 1996, s. 65. 110 KUBĚNOVÁ, B. Profesní orientace a profesní uplatnění žáků praktické školy. [Diplomová práce].
Brno : Pedagogická fakulta, 2006, s. 44.
- 56 -
výchovnou a vzdělávací činnost všech vyučujících ve třídě
a spolupráci s rodiči. Vede pedagogickou dokumentaci a provádí
administrativní činnosti ve své třídě.“111
Třídní učitel je charakterizován jako pedagogický pracovník, který je
pověřen ředitelem školy k výkonu své funkce a zajišťuje specifické úkoly
vyplývající z tohoto pověření, které je v přímé pravomoci ředitele školy. Dá se
říci, ţe třídní učitel je jeden z hlavních článků systému profesionální orientace
ţáků. Velmi úzce spolupracuje s výchovným poradcem školy, je hlavním
činitelem při diagnostikování ţáků.
5.4.3 Výchovný poradce – kariérový poradce
Škola je poskytovatelem poradenských sluţeb v rozsahu odpovídajícímu
počtu a potřebám ţáků školy. Jednou z těchto potřeb je i kariérové poradenství.
Na této činnosti se podílí výchovný poradce. Výchovný proradce pomáhá
ţákům v řešení problémů a s rozhodováním. Jeho činnost je diagnostická
a výchovná, proto by se měl vyznačovat důvěryhodností a sympatií. Tyto kvality
by měly být patrné ve všech jeho rozhovorech, které mezi ţákem a výchovným
poradcem probíhají. Činnost výchovného poradce je dána Vyhláškou MŠMT
č. 72/2005 Sb. O poskytování poradenských sluţeb na školách a školských
poradenských zařízeních. Mezi standardní činnosti výchovného poradce patří:
„Činnosti poradenské:
Kariérové poradenství a poradenská pomoc při rozhodování o další
vzdělávací a profesní cestě žáků, tj. zejména:
koordinace mezi hlavními oblastmi kariérového poradenství –
kariérovým vzděláváním a diagnosticko-poradenskými činnostmi
zaměřenými k volbě vzdělávací cesty žáka,
základní skupinová šetření k volbě povolání, administraci,
zpracování a interpretaci zájmových dotazníků v rámci vlastní
odborné kompetence a analýzy preference v oblasti volby povolání,
111 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník, Praha : Portál, 2009, s. 317.
- 57 -
individuální šetření k volbě povolání a individuální
poradenství v této oblasti (spolupráce s třídním učitelem),
spolupráce se školními poradenskými centy a středisky výchovné
péče při zajišťování poradenských služeb přesahujících
kompetence školy,
zajišťování skupinových návštěv žáků školy v informačních
poradenských střediscích úřadů práce a poskytování informací
žákům a zákonným zástupcům o možnostech individuálního využití
informačních služeb těchto středisek,
vyhledávání a orientační šetření žáků, jejichž vývoj a vzdělávání
vyžadující zvláštní pozornost a příprava návrhů na další péči
o tyto žáky,
zajišťování nebo zprostředkování diagnostiky speciálních
vzdělávacích potřeb (vstupní i průběžné) a činnosti pro žáky se
speciálními vzdělávacími potřebami,
příprava podmínek pro integraci žáků se zdravotním postižením ve
škole, koordinace poskytování poradenských služeb těmto žákům
školou s školskými poradenskými zařízeními a koordinace
vzdělávacích opatření u těchto žáků,
poskytování služeb kariérového poradenství žákům/cizincům se
zřetelem k jejich speciálním vzdělávacím potřebám.
Další činností výchovného poradce jsou metodické a informační činnosti,
ke kterým patří:
zprostředkování nových metod pedagogické diagnostiky
a intervence,
metodická pomoc pedagogickým pracovníkům školy v otázkách
kariérového rozhodování žáků, integrace, individuálních
vzdělávacích plánů, práce s nadanými žáky,
- 58 -
předávání odborných informací z oblasti kariérového
poradenství a péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami
pedagogickým pracovníkům školy,
poskytování informací o činnosti školy, školských a dalších
poradenských zařízeních v regionu, o jejich zaměření,
kompetencích a o možnostech využívání jejich služeb žáky a jejich
zákonnými zástupci, shromažďování odborných zpráv a informací
o žácích v poradenské péči dalších poradenských zařízení a jejich
zajištění v souladu s předpisy o ochraně osobních údajů,
vedení písemných záznamů umožňujících doložit rozsah a obsah
výchovného poradce, navržená a realizovaná opatření.“112
Podle Š. Vendela je důleţité aby ten, který poskytuje poradenské sluţby
v oblasti kariérního poradenství byl dostatečně vzdělaný v oblasti teorií
volby povolání, nutností je znalost kariérních informací obsaţená v
broţurách, a knihách. Vzhledem k tomu, ţe velkou součástí práce
kariérového poradenství je především diagnostika, měl by mít poradce
kvalifikaci pro diagnostikování.113
5.4.4 Informační a poradenské středisko pro volbu povolání
při úřadu práce
Informační a poradenská střediska (dále jen IPS) pro volbu povolání
vznikla při všech úřadech práce v České republice. Orientují se na dospělé,
dospívající mládeţ a ve spolupráci se školami se podílejí na výběru školy či
profese, dávají přehled o nabídce pracovních míst měst v příslušném
regionu.114
Tato centra jsou významným nástrojem implementace státní politiky
zaměstnanosti. Jejich úkolem je umoţnit klientům, zejména ţákům základních a
112 Vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb. O poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských
zařízeních. 113 Srov. VENDEL, Š. Kariérní poradenství. Praha : Grada, 2008, s. 96. 114 Srov. VÍTKOVÁ, M. Otázky speciálně pedagogického poradenství. Brno : MU, 2004, s. 202.
- 59 -
středních škol, vyuţívat samostatně maximum informací, které potřebují
pro svá rozhodování týkající se vzdělávací cesty a volby povolání.
V IPS jsou klientům k dispozici různé tištěné materiály, počítačové
programy i videoklipy jednotlivých profesí. Některé informace lze nalézt na
nástěnkách v prostorech úřadu práce. Většina informačních zdrojů IPS je
určena pro samostatné pouţívání, ale je moţné poţádat o pomoc poradce.
Poradce můţe klienta v získávání informací provázet, můţe mu nabídnout
i provedení zájmových a osobnostních testů pro zjištění studijní orientace nebo
ve vztahu k nárokům určité profese.
IPS spolupracují s výchovnými poradci a učiteli vzdělávacích oblastí
výchovy k volbě povolání nebo úvodu do světa práce spádových škol. Od
pracovníků IPS často klienti očekávají informace o nabídce jednotlivých typů
škol, studijních oborech, průběhu přijímacího řízení, povoláních, moţnostech
uplatnění na trhu práce, sluţbách úřadu práce, moţnostech dalšího vzdělávání
a rekvalifikaci, moţnostech dalšího studia v zahraničí.
Systém poradenství k volbě povolání se buduje více neţ 10 let a IPS jsou
velmi dobře vybavena jak po metodické, tak po technické stránce. Přínos IPS
pro mládeţ volící povolání a příslušné vzdělávací cesty je pozitivně hodnocen
nejen pro komplexní vybavení, ale i proto, ţe poradenství, informace o
profesích a povoláních, jejich nárocích a potřebách a o reálné situaci na trhu
práce podávají lidé se zkušenostmi, kteří mají přímou vazbu na praxi a jsou
přímo u zdrojů potřebných a aktuálních informací. Poradenskou činnost IPS
vykonávají pracovníci většinou vysokoškolsky vzdělaní a speciálně vyškolení.
Nabídky bezplatných sluţeb a moţnosti vyuţití informačních médií v IPS jsou a
na regionálních výstavách škol.115
115 Informační střediska při úřadech práce. Dostupné na :
WWW:http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/poradstrediska.
- 60 -
6 Poradenský systém v ČR
6.1 Kariérové poradenství
Plánování další vzdělávací a kariérní dráhy nepodléhá ţádným
pravidlům a není soubor pravidel podle kterého je moţné se řídit. „Rozhodnout
se pro správnou profesi je totiž uměním svého druhu“. Kdyby takový návod
existoval, neexistovala by řada lidí, kteří se profesnímu poradenství věnují .116
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD
Organisacion for Economic Cooperation and Development)117 definuje
kariérové poradenství jako systém poradenských sluţeb jejichţ cílem je
pomáhat jednotlivcům jakéhokoliv věku při rozhodování v otázkách vzdělávání,
profesní přípravy, volby zaměstnání a rozvoji kariéry v kterékoliv fázi ţivota.
O své budoucí přípravě na povolání se můţe ţák poradit v rodině, ve
škole a u profesionálů. V rodině jsou těmito rádci především rodiče, ve škole
výchovný poradce nebo se můţe obrátit na odborníky v pedagogicko-
psychologické poradně, psychologa na úřadu práce, případně na pracovníka,
který povolání vykonává.
Pod kariérové poradenství lze zahrnout individuální i skupinové
poradenství zaměřené na volbu vzdělávání a profesní dráhy, volbu prvního
zaměstnání a návrat do pracovního procesu. Kariérové poradenství slouţí
jednak jedincům, kteří na trh práce ještě nenastoupili ale také uchazečům
o zaměstnání ale i zaměstnaným, kteří chtějí svoji kariérní cestu změnit.
Z tohoto důvodu je také kariérní poradenství označováno jako nástroj
pomáhající eliminovat rizika nesprávných rozhodnutí a je povaţováno za nástroj
prevence nezaměstnanosti.
Marta Klímová uvádí, ţe koncem 19. století se otázka volby povolání
stála v hospodářsky vyspělých zemích Evropy a v USA závaţným
společenským problémem. Rychlý rozvoj a růst průmyslu a další společenské
116 MEZERA, A. Pro jaké povolání se hodím?.Brno : Computer Press, 2008, s. 69. 117 OECD Organisation for Economic kooperation end Development – Organizace pro hospodářskou
spolupráci a rozvoj. Mezivládní organizaci 31 nejrozvinutějších ekonomických států na světě. OECD
vznikla v roce 1961 (zakládací dokument byl podepsán 14. prosince 1960) transformací Organizace
pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC).
- 61 -
faktory vyvolaly specializace pracovních činností a vznik nových
povolání. Vznikla potřeba vytvoření poradenských sluţeb, které by mladým
lidem poskytovaly především potřebné informace. K prvním průkopníkům
organizovaného poradenství patřili především učitelé.118
Doleţal uvádí, ţe v Československu byla v období mezi dvěma
světovými válkami vytvořena organizace poraden pro volbu povolání jako
součást úřadu práce. Po odborné stránce měly naše poradny vysokou úroveň.
Činnost těchto poraden se opírala o tehdy se rozvíjející odvětví
psychologických věd. V roce 1940 byl zaloţen v Praze Ústav lidské práce,
který se vedle poradenství pro volbu povolání zabýval studiem učňovského
výcviku, psychologií i fyziologií práce. K dalšímu rozvoji profesního poradenství
dochází aţ po druhé světové válce. Koncem 50. let byla v České republice na
školách zřizována funkce poradce pro volbu povolání. Tuto funkci zastával
pověřený učitel – výchovný poradce. V pozdějších letech byly zřizovány
pedagogicko-psychologické poradny. V devadesátých letech minulého století
začínají působit při úřadech práce Informační a poradenská střediska pro volbu
povolání.119
V rámci poskytování sluţeb kariérového poradenství se vyskytuje školský
poradenský systém a poradenský systém v resortu práce a sociálních věcí.
Pouţívají stejné metody a techniky práce, rozdíly jsou spíše v míře konkrétnosti
a zaměření.
„Kariérní nebo také profesní poradenství je odborná pomoc a činnost,
která se vykonává během života člověka ve sféře práce, zaměstnání, povolání.
Je aplikovaný oborem psychologie. Nachází uplatnění ve školství i na úřadech
práce a jinde. Zatímco orientace je vedením sociálním, vedením ve vzdělávání
a vedením při výběru povolání, poradenství je osobnější a osobnostně
akceptované, uskutečňované výchovnými poradci, školními psychology,
pracovníky úřadů práce, ale také lékaři a jinými odborníky“.120
118 KLÍMOVÁ, M. Teorie a praxe výchovného poradenství 1. vyd. Praha : SPN, 1987, s. 15. 119 DOLEŢAL, J. Poradny pro volbu povolání nebo výchova k povolání. In.Výchovný poradce 1964, č.1,
s. 4. 120 VENDEL, Š. Kariérní poradenství. Praha : Grada, 2008, s. 50.
- 62 -
Tyto popsané poradenské sluţby poskytuje řada kvalifikovaných
pracovníků v oblasti činnosti spadající pod Ministerstvo školství a Ministerstvo
práce a sociálních věcí.
6.2 Podstata poradenství pro volbu povolání
Poradenství pro volbu povolání představuje institucionalizovaný systém
poradenských sluţeb, jejichţ cílem je pomáhat jednotlivcům při rozhodování
o profesní a vzdělávací orientaci od prvotního výběru středního vzdělání aţ po
výběr zaměstnání či povolání v kterémkoliv věku. Zvlášť důleţitý význam má
výběr středoškolského vzdělání po ukončení základní školy, které zásadním
způsobem ovlivňuje další profesní orientaci člověka. J.Taxová říká, ţe: “Děti
a jejich rodiče si mohou být nejisti a mohou hledat potvrzení a podporu svých
představ v poradenské instituci“.121 Kaţdá další volba je pak touto volbou
výrazně ovlivněna. Ţák provádí volbu v době, kdy na ni ještě není zralý
a potřebuje nejvíce pomoci. Právě z tohoto důvodu je třeba sladit působení
škol, pedagogicko-psychologických poraden, IPS ÚP a dalších institucí v oblasti
poradenství tak, aby byl vytvořen komplexní, komplementární a efektivní
systém, sluţeb kariérního poradenství.122
Zajištění těchto sluţeb je zaměřeno na ţáky, rodiče, učitele
a pracovníky odborných poradenských pracovišť ke kterým řadíme
pedagogicko-psychologické poradny, informační a poradenská střediska při
úřadech práce, úřady práce, speciální pedagogická centra.
Kariérní poradenství má v rámci EU velkou podporu a řadí se mezi
důleţité sluţby. Existují tři institucionální skupiny poskytující tyto sluţby :
instituce resortu práce
a sociálních věcí, instituce resortu školství, soukromé instituce. Problematika
kariérního poradenství se týká jak oblasti profesní tak vzdělávací. V kariérním
121 TAXOVÁ, J. Pedagogicko psychologické zvláštnosti dospívání. Praha : PSN, 1987, s. 142. 122 HLAĎO, P. Svět práce a volba povolání. Brno: Pedagogická fakulta MU, 2009, s. 28.
- 63 -
poradenství je stále ve větší míře vyuţíván internet coţ umoţňuje
přístup k informacím široké veřejnosti .123
Podstatou poradenství pro volbu povolání je podat co nejdříve a co
nejvíce informací, aby byli vybaveni takovými kompetencemi, aby uměli vyuţít
příleţitosti, které je v ţivotě čekají. Podstatou není rozhodnout za daného
jedince jakou cestu si zvolí, ale postupně vést klienta k uvědomění si svých
silných a slabých stránek a tím i moţností na trhu práce . Takto se stává klient
stále více kompetentní, aby nakonec provedl své rozhodnutí sám i kdyţ na
základě poradenském pomoci.124
123 Srov. PRŮCHA.J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2009, s. 625. 124 Srov. NVF – NISP a MPSV. Poradenství pro volbu povolání a zaměstnávání na úřadech práce v české
republice. Praha, 2005, s. 13.
- 64 -
7 Hlavní principy změn ve vzdělávání
zdravotnických pracovníků „nelékařů“ po
vstupu ČR do EU
7.1 Profesní orientace v systému zdravotnického
školství
Vzdělávání zdravotnických pracovníků v oboru ošetřovatelství se zásadně
změnilo po vstupu ČR do EU a po přijetí zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách
získávání a uznávání způsobnosti k výkonu činností souvisejících
s poskytováním zdravotní péče.
Pracovníci ve zdravotnictví byli rozděleni na zdravotnické pracovníky
a jiné zdravotnické pracovníky. K těmto změnám vedl především rozvoj
lékařských věd i potřeby zdravotnické praxe, které vyţadovaly zřízení nových
specializovaných oborů a bylo nutné vyřešit postavení těchto absolventů
a umoţnit jim prohlubování dosaţené odborné způsobilosti podle potřeb
zdravotnické praxe.125
Nová koncepce vychází z Koncepce ošetřovatelství České republiky
z roku 1998. respektuje doporučení Organizace národů, Světové zdravotnické
organizace, směrnic EU, doporučení Evropské komise, Mezinárodní organizace
práce, Mezinárodní rady sester a Mezinárodní rady porodních asistentek. Tyto
dokumenty určují další vývoj a směr ošetřovatelství a porodní asistence 21.
století.126
Ošetřovatelskou péči podle uvedené koncepce zajišťují zdravotničtí
pracovníci (všeobecná sestra a porodní asistentka) a zdravotničtí pracovníci
způsobilí k výkonu povolání pod odborným dohledem (zdravotnický asistent).
Činnosti jednotlivých kategorií jsou dány právním předpisem.
125 Srov. KOHOUTOVÁ, I. Legislativní úprava zdravotnického vzdělávání. In Sestra, 2005,
roč. 15, č. 11, s. 14. 126 Srov. SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ ORGANIZACE. OBLASTNÍ ÚŘADOVNA PRO EVROPU.
Zdravotní sestry a porodní asistentky ve službách zdraví. [online] [cit.2000-01-25]. Dostupné na
WWW : http://www.lfhk.cuni.cz/soclekapps/osetr/asp/browsw/browse.asp?a=2D=42.
- 65 -
Jak uvádí D. Jarošová existuje pouze jedna úroveň sester. Jen
pracovník, který získá kvalifikaci předepsaným způsobem, můţe být označen
titulem sestra. Ostatní pracovníci jsou označováni jako zdravotnický asistent.127
V roce 2004 došlo v našem zdravotnickém školství k zásadní změně. Od
školního roku 2004/2005 jiţ na středních zdravotnických školách nenajdeme
obor všeobecná sestra, došlo k přejmenování oboru na zdravotnického
asistenta. Kompletní reforma v nelékařských zdravotnických profesích započala
vstupem ČR do Evropské unie. Tato reforma na samém konci vytváří zcela
novou oborovou nabídku, a to na středních, vyšších i vysokých školách. Za
nejviditelnější změnu můţeme povaţovat právě zrod zdravotnického asistenta.
Maturitní obor studia všeobecná sestra zůstává na úrovni vyššího stupně
vzdělávání ve formě nově otevřených oborů bakalářského studia. Proč k této
změně vlastně došlo? Co bylo důvodem, kdyţ příprava zdravotnických
pracovníků u nás byla na tak špičkové úrovni? „Problém zdravotnické přípravy
byl v tom, že v některých ohledech začala předbíhat zdravotnickou praxi.
Přibývalo například pracovníků, kteří přicházeli s vyšším vzděláním, aniž by
s tím počítal třeba katalog prací a systém funkčních zařazení.“ 128
Impuls ke změně přišel z Evropské unie. Všeobecná sestra a porodní
asistentka byly zařazeny do sféry redukovaných oborů, pro které platí
jednoznačná a jednotná kritéria přípravy. Z pohledu Evropy to, co sestřičkám
chybělo, byl věk – byly příliš mladé, kdyţ začínaly a končily svá studia.
V zemích EU se zdravotnické obory otevírají pro dospělejší zájemce, kteří jiţ
absolvovali středoškolské vydělání. Těmito dvěma obory naše povinnost vůči
EU skončila. Ministerstvo zdravotnictví však této situace vyuţilo a za podpory
částí profesních organizací a vysokých škol připravilo takový zákon o
nelékařských povoláních, který prakticky všechny dosavadní středoškolské
profese přesunulo minimálně do vyššího studia a téměř všechny obory vyššího
studia do studia vysokoškolského. V této situaci by však zcela zanikly střední
zdravotnické školy. „Z tohoto důvodu se také v tomto zákoně objevily další
127 Srov. JAROŠOVÁ, D. Organizace studia ošetřovatelství. Ostrava : Ostravská Univerzita, 2006, s. 4. 128 Srov. HUSNÍK, P. Místo sestřiček usedli do lavic asistenti. In. Učitelské noviny. 2004, roč.107, č. 33,
- 66 -
obory jako náhražka nebo spíše záchranné lano.“129 Typickým
příkladem se stal právě zdravotnický asistent.
7.2 Klíčové problémy volby povolání ve zdravotnických
oborech
„V červenci 2008 ukončili studium první zdravotničtí asistenti a nastala
situace, které se dnes mnozí diví – absolventi nenastupují do praxe a mnohdy o
ně zdravotnická praxe ani nemá zájem“.130 Takto popsala situaci v roce 2009 ve
svém článku Z. Mikšová.
7.2.1 Vlivy působící na volbu povolání
Na volbu povolání oboru Zdravotnický asistent působí celá řada vlivů, lépe
řečeno faktorů. Tyto faktory leze rozlišit na vnější a vnitřní. Mezi vnější faktory
řadíme: sociální prostředí, kde ZA ţije a zařízením kde pracuje, prestiţ profese,
profesionální morálku a vzdělání – úroveň školy. Chování asistenta ovlivňují
dva základní dokumenty – Práva pacientů a Etický kodex sester.
Mezi hlavní společenské faktory, které přímo působí na volbu povolání
patří prodlouţení průměrné délky vzdělávání. V současné době se délka studia
značně prodlouţila. Základní docházka v délce 9 let, SZŠ v délce 4 roky, VOŠ
v délce 3 roky a VŠ bakalářské studium 3 roky. Aby byla sestra sestrou musí
v současné době studovat po ukončení základní docházky minimálně 7 let nebo
také 10 – 12 let.Toto prodlouţení přípravy vzniklo přesunem přípravy oboru
všeobecná sestra na vysoké školy.131
Dalším společenským faktorem je demografický vývoj počtu ţáků.
V roce 1995 odcházelo ze škol kolem 150 tisíc mladých lidí, v roce 2006 to bylo
přibliţně 100 tisíc, v roce 2015 se předpokládá počet 75 tisíc absolventů
129 HUSNÍK, P. Místo sestřiček usedli do lavic asistenti. In. Učitelské noviny, 2004, roč. 107, č. 33. 130 MIKŠOVÁ, Z. Uplatnění zdravotnických asistentů na trhu práce. In Florence, 2009, roč. V,
č. 1, s. 12. 131 Srov. MIKŠOVÁ, Z. Uplatnění zdravotnických asistentů na trhu práce. In Florence, 2009, roč. V,
č. 1, s. 12.
- 67 -
středních škol. Počet absolventů se v roce 2004 pohyboval okolo 4100
a v roce 2008 klesl na 3900.132
Dle Z. Mikšové mezi zásadní vlivy působící na volbu povolání patří faktory
trhu práce, kam můţeme zařadit: negativní image profese, rozdílný přístup
zdravotnických institucí k výše zmiňovanému absolventovi oboru zdravotnický
asistent a nedůsledné uplatňování systému péče podle kompetencí ve
zdravotnických zařízeních v ČR.133
K negativní image profese zdravotnického asistenta vedlo především
nepochopení systému vzdělávání jak v oblasti zdravotnického školství, tak
v samotném provozu kde pracuje víc jak 2/3 sester, které získaly kvalifikaci
absolvováním středoškolského studia a stejné kompetence očekávají i od
nových absolventů. 134
Ošetřovatelské povolání představuje dlouhou a náročnou cestu
profesionálního a osobního zrání. K posílení vlastní image je proto nutné podle
E. Zacharové nutné pracovat nejen na sobě, ale také se snaţit vytvářet
harmonické prostředí zaloţené na týmové spolupráci. Za důleţité se povaţují
změny v rámci přípravy na budoucí povolání jiţ na střední zdravotnické škole.
„Učitel svým pozitivním vlivem vytváří prostředí, které podporuje rozvoj
osobnosti mladého člověka s kladným vztahem k ošetřovatelství. Správně
položený a dále rozvíjený vztah k profesi s perspektivou dalšího rozvoje oboru,
ale i každého jednotlivce pomáhá vytvořit vysoké mínění o formování úrovně
ošetřovatelské péče“.135
Angaţovanost zdravotnických institucí k problematice začlenění
zdravotnického asistenta se začíná v posledním roce měnit. Tyto instituce
zaujímaly spíše roli pasivních čekatelů a uţivatelů absolventů vzdělávacího
systému. Vzhledem k nedostatku ošetřovatelského personálu jiţ řada
zdravotnických institucí změnila názor a dnes jiţ ví, ţe se bez kategorie
zdravotnických pracovníků – Zdravotnický asistent neobejdou. Začlenění
132 Srov. KOUCKÝ, J., KOVAŘOVIC, J. Nová rizika a nové příležitosti. Praha : UK, 2007, s. 29. 133 Srov. MIKŠOVÁ, Z. Uplatnění zdravotnických asistentů na trhu práce. In Florence, 2009, roč. V,
č. 1, s. 12. 134 Srov. MIKŠOVÁ, Z. Uplatnění zdravotnických asistentů na trhu práce. In Florence, 2009, roč. V,
č. 1, s. 12. 135 ZACHAROVÁ, E., GULÁŠOVÁ, I. Profesní image sester. In Zdravotnické noviny, 2010, roč.
59, č. 18, s. 25.
- 68 -
absolventa do týmu s jasně vymezenými kompetencemi jednotlivých
pracovníků ošetřovatelského týmu a odpovědnosti za ně by mělo vést
k zajištění poţadované kvality, ale také efektivnímu vyhledávání finančních
prostředků.136
Jako problematické je vymezení zdravotnického asistenta jako pracovníka
pracujícího pod odborným dohledem. Zdravotnický asistent pracuje
samostatně, provádí výkony, ke kterým má kompetence a nese plnou
odpovědnost a jejich standardní provedení. Práce pod odborným dohledem
nezbavuje pracovníka individuální zodpovědnosti za vlastní práci a neznamená,
ţe zdravotnický asistent pracuje, jako lepší „oška s maturitou“, jak se praxe
mylně domnívala. Ve 3. a 4. ročníku probíhá praktický výuka ze 60 – 70% ve
zdravotnických zařízeních, kde se ţáci denně střetávají s s praktickým
nepochopením vzdělávacích záměrů a kompetencí k výkonu jednotlivých
ošetřovatelských funkcí. Tato rozdílnost a nejednotnost teorie a praxe bude
pravděpodobně jedním z významných faktorů ovlivňujících další uplatnění
zdravotnických asistentů v praxi.
V nemalé míře se mezi faktory řadí i finančního ohodnocení této náročné
práce. Naplnění představy o finančním ocenění by mohlo být jedním
z motivačních faktorů pro zajištění dostatečného mnoţství pracovníků
ošetřovatelství ve zdravotnické praxi.137
7.2.2 Nedostatky volby povolání
Mezi nedostatky volby povolání zdravotnického můţeme řadit samotné
riziko adolescence. Jde o období vývojové krize – hledání identity. J. Taxová
označuje volbu povolání za první nejzávaţnější problém adolescence.138
Závaţným nedostatkem volby povolání je nízká připravenost pro toto
rozhodnutí, malá informovanost ţáků o tomto povolání, neznalost školského
systému a moţností další volby studia. Mezi nedostatky můţeme zařadit
136 Srov. MIKŠOVÁ, Z. Uplatnění zdravotnických asistentů na trhu práce. In Florence, 2009, roč. V,
č. 1, s. 12. 137 Srov. MIKŠOVÁ, Z. Uplatnění zdravotnických asistentů na trhu práce. In Florence, 2009, roč. V,
č. 1, s. 12. 138 Srov. TAXOVÁ, J. Pedagogicko-psychologické zvláštnosti dospívání. Praha : SPN, 1987, s. 70.
- 69 -
i nedostatečný stupeň sebepoznání - přehled o vlastních schopnostech,
o nadání, způsobilosti, fyzických a psychických předpokladech, krátkodobou
perspektivní orientaci a nejasné představy dospívajících o vlastní
budoucnosti.139
7.3 Charakteristika studijního oboru zdravotnický
asistent
Vzdělávací program připravuje ţáky pro práci středních zdravotnických
pracovníků, kteří budou poskytovat ošetřovatelskou péči v rámci
ošetřovatelského procesu, a to pod odborným dohledem nebo přímým vedením
všeobecné sestry, popřípadě lékaře či porodní asistentky. Vzdělání se tedy
zaměřuje zejména na zvládnutí ošetřovatelských výkonů a postupů a na
vytvoření ţádoucích profesních postojů, návyků a dalších kvalit zdravotnického
pracovníka. Absolvent je připraven k výkonu práce středního zdravotnického
pracovníka pod odborným dohledem. Vzdělávací obor zdravotnický asistent lze
realizovat v několika formách vzdělávání. Jako 4roky vzdělávání v denní formě
vzdělávání, 1–2 roky ve zkrácené formě studia pro absolventy oborů vzdělání
ukončených maturitní zkouškou, 2 roky v denní formě nástavbového studia pro
absolventy oborů vzdělání ukončených závěrečnou zkouškou s výučním listem.
Dosaţeným stupněm vzdělání je pak střední vzdělání s maturitní zkouškou.140
Výsledkem vzdělání je osvojení dovedností potřebných k seberegulaci
a sebehodnocení pro zvládání pracovních a ţivotních situací, schopnosti
sledování odborných informací a umění efektivně s těmito informacemi
pracovat, coţ vede k schopnosti uplatnění se na trhu práce a především se
k aktivnímu rozhodnutí o své profesní kariéře.
Příprava na aktivní uplatnění na trhu práce je nedílnou součástí
vzdělávání ţáků. Pojetí a způsob realizace této přípravy jsou dány metodickým
139 Srov. HLAĎO, P. Svět práce a volba povolání. Brno : MU, 2008, s. 5 . 140 Srov.Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání 53-41-M/01 Zdravotnický asistent, s. 12
[online] [cit.2010-29-10]. Dostupné na
www:http://zpd.nuov.cz/RVP_kategorie_ML/RPV_5341M01_Zdravotnicky_asistent.pdf.
.
- 70 -
pokynem k zařazení učiva Úvod do světa práce, který vydalo
Ministerstvo školství v návaznosti na usnesení vlády ČR ze dne 3. dubna 2000
k „Opatření ke zvýšení zaměstnanosti absolventů škol.“ V tomto usnesení je
stanoveno: „Zařadit do vzdělávacích programů všech středních škol obsah
předmětu Úvod do světa práce, sloužící k rozvoji osobnostních předpokladů pro
orientaci a flexibilitu na trhu práce“. 141
Důleţitou roli tu hrají klíčové kompetence. Jedná se o soubor schopností,
znalostí a s nimi souvisejících postojů a hodnot, které jsou obecně přenositelné
a uplatnitelné. Umoţňují absolventům pruţněji reagovat na vývoj v oboru a na
trh práce. Klíčové kompetence se prolínají celým odborným vzděláváním, na
jejich vytváření se podílejí všechny vyučovací předměty. Mezi klíčové
kompetence spadají kompetence k učení, kdy jde především o schopnosti učit
se, vyhodnocovat dosaţené výsledky a reálně si stanovit cíle dalšího
vzdělávání. Kompetence k řešení problémů směřuje absolventy ke schopnosti
samostatně řešit běţné a pracovní problémy. Schopnost vyjádřit se jak
písemně, tak ústně v různých ţivotních i pracovních situacích spadá do
komunikativní kompetence. Personální a sociální kompetence pak směřuje
vzdělávání k připravenosti absolventa stanovit si na základě sebepoznání
přiměřené cíle osobního rozvoje jak v oblasti pracovní tak i osobní. Spadá sem
i péče o sebe, spolupráce s ostatními a tím vytváření vhodných mezilidských
vztahů. Je třeba upozornit i na kompetence občanské a kulturní, matematické,
kompetence k práci s informacemi a vyuţívání prostředků informačních
a komunikačních technologií.
Vzhledem k tématu této práce je třeba věnovat se kompetencím
k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám. Tyto kompetence směřují
vzdělání ke schopnosti absolventů vyuţít svých osobnostních a pracovních
předpokladů pro úspěšné uplatnění se na trhu práce, pro budování a rozvoj své
profesní kariéry a s tím související potřebu celoţivotního vzdělávání.
„Absolventi by měli:
141 Usnesení vlády ČR [online] [cit.2000-03-04] Dostupné na WWW:
http://www.vláda.cz/cz/clenove-
vlády/historie-minulych-vlad/tiskova-konference-po-schuzi-vlády-cr-3--4--2000-998/.
- 71 -
mít odpovědný postoj k vlastní profesní budoucnosti, a tedy i
vzdělávání, uvědomit si význam celoživotního učení a být připraveni
přizpůsobovat se měnícím se pracovním podmínkám,
mít přehled o možnosti uplatnění na trhu práce v daném oboru,
cílevědomě a zodpovědně rozhodovat o svojí budoucí profesní a vzdělávací
dráze,
mít reálnou představu o pracovních, platových a jiných podmínkách
v oboru a požadavcích zaměstnavatelů na pracovníky a umět se srovnávat se
svými představami a předpoklady,
umět získat a vyhodnocovat informace o pracovních i vzdělávacích
příležitostech, využívat poradenských a zprostředkovatelských služeb jak
v oblasti světa práce, tak vzdělávání,
vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, prezentovat svůj
odborný potenciál a své profesní cíle,
znát obecná práva zaměstnavatelů a pracovníků,
rozumět podstatě a principům podnikání, mít představu o právních,
ekonomických, administrativních osobnostních a etických aspektech
soukromého podnikání, dokázat vyhledávat a posuzovat podnikatelské
příležitosti v souladu s realitou tržního prostředí , svými předpoklady a dalšími
možnostmi.“142
Po ukončení studia a úspěšném vykonání maturitní zkoušky je absolvent
připraven k výkonu práce středního zdravotnického pracovníka pod odborným
dohledem. Podílí se na preventivní, diagnostické, neodkladné, léčebné,
rehabilitační a dispenzární péči v rozsahu své odborné způsobilosti stanovené
vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR. Absolvent se uplatní ve
zdravotnických zařízeních lůţkového i ambulantního typu a v domácí
ošetřovatelské péči. Uplatní se v zařízeních sociální péče, a to zejména
v léčebnách dlouhodobě nemocných, v ústavech sociální péče, ve stacionářích
142 Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání 53-41-M/01 Zdravotnický asistent, s. 9 [online]
[cit.2010-29-10]. Dostupné na
www:http://zpd.nuov.cz/RVP_kategorie_ML/RPV_5341M01_Zdravotnicky_asistent.pdf.
- 72 -
pro osoby s tělesným postiţením, zařízeních geriatrické péče a
zařízeních hospicové péče.143
Jak bylo jiţ dříve zmíněno, mezi nepříznivé faktory ovlivňující volbu
povolání patří u oboru zdravotnický asistent vymezení zdravotnického asistenta
jako zdravotnického pracovníka pracujícího pod odborným dohledem dle
Zákona č. 96/2004 Sb.
Na podzim roku 2009 předloţila vláda poslanecké sněmovně ke schválení
novelizaci tohoto zákon. Vzhledem k politické situaci, který v našem státě
nastala se však poslanecká sněmovna touto novelizací nezabývala.
Ke změnám dochází aţ v letošním roce 2011. Nyní čekáme na platnost
novely Zákona č. 96/2004 Sb od které se v první její části očekává, ţe činnosti
jako je sebeobsluţná činnost a uspokojování potřeb pacientů/klientů bude moci
zdravotnický asistent vykonávat bez odborného dohledu. Tato první část novely
neřeší pouze výkon pod odborným dohledem, ale i některé změny ve výkonu
povolání, změny výkladu výkonu zdravotnického povolání, změny vztahující se
k registraci a změny v celoţivotním vzdělávání. K těmto změnám vede nutnost
zefektivnění zdravotnictví, kdy se mění základním způsobem postavení sester a
ostatních nelékařských zdravotnických pracovníků, kam patří právě
zdravotnický asistent v systému zdravotnictví. Jak uvedl ministr zdravotnictví
Leoš Hegr je navýšení kompetencí sester a ostatních nelékařů jedinou
moţností zefektivnění dnešního zdravotnictví.144
Novela Zákona č. 96/2004 Sb. byla projednána 1. února 2011
Poslaneckou sněmovnou ČR kde byla schválena. 8.4.2011 Prezident podepsal
novelu tohoto zákona a dnem 22. dubna 2011 vstoupil v platnost a nabyl
účinnosti zákon č. 105/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb, o
podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských
zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním
zdravotní péče. Schválením této novely bylo započato řešení celé šíře
problematiky ošetřovatelství v ČR.
143 Srov. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání 53-41-M/01 Zdravotnický asistent, s. 12
[online] [cit.2010-29-10].. Dostupné na
www:http://zpd.nuov.cz/RVP_kategorie_ML/RPV_5341M01_Zdravotnicky_asistent.pdf. 144 ŠKUBOVÁ, J. Čas před fórem delegátů piluje program. In Florence, 2011, roč.VII, č. 3, s. 49.
- 73 -
EMPIRICKÁ ČÁST DIPLOMOVÉ PRÁCE
8 Výzkumné šetření
8.1 Cíl výzkumu a formulace hypotéz
Hlavním cílem výzkumného šetření bylo zjistit angaţovanost samotného
ţáka a rodiny při výběru studijního oboru, určit nepříznivé faktory ovlivňující
volbu středoškolského ţáka a zjistit skutečný počet absolventů, kteří po
absolvování školy šli dál studovat a kteří skutečně nastoupili do pracovního
procesu.
Na základě získaných informací a prostudování odborné literatury jsme
v diplomové práci určili základní výzkumné problémy.
Které faktory ovlivnily rozhodnutí ţáka studovat obor zdravotnický asistent
na střední zdravotnické škole?
Které nepříznivé faktory nejvíce ovlivňují další setrvání absolventa ve
zdravotnickém povolání?
Jaký je skutečný stav vstupu absolventů do pracovního procesu ?
Pro dosaţení cíle výzkumu se stanoví hypotézy. Dle Chrásky jsou tři
základní poţadavky na jejich správnou formulaci:
„Hypotéza je tvrzení, které je vyjádřeno oznamovací větou.
Hypotéza musí vyjadřovat vztah mezi dvěma proměnnými (pokud se
nejedná o vyjádření vztahů, není možno hovořit o hypotéze). Proto musí být
hypotéza vždy formulována jako tvrzení o rozdílech, vztazích nebo následcích.
Hypotézu musí být možno empiricky ověřovat. Proměnné, které
v hypotéze vystupují, musí být měřitelné (byť jen na základě kategorizace).“145
Pro naše výzkumné šetření jsme si stanovili následující hypotézy:
1. Větší počet ţáků si vybralo studijní obor zdravotnický asistent na
základě svého osobního zájmu, neţ na základě přání rodičů.
145 CHRÁSKA, M. Úvod do výzkumu v pedagogice. Olomouc : Univerzita Palackého, 2006, s. 10.
- 74 -
2. Za nepříznivý faktor ovlivňující volbu povolání většina ţáků
označuje negativní image profese ZA a povaţuje tento důvod za významnější
neţ nízké platové ohodnocení.
3. Větší počet absolventů pokračuje v dalším vzdělávání a minimum
vstupuje na trh práce.
Zmíněné hypotézy budou ověřeny metodou Chi2 na hladině významnosti
0,05.
8.2 Metodologie
K získání potřebných údajů byla zvolena metoda nestandardizovaného
dotazníku.
Byly vytvořeny dva dotazníky s cílem získat co největší počet odpovědí.
První dotazník (viz. příloha č.1) je rozdělen do úvodu a čtyř částí s 38 otázkami
a je doplněn úvodním dopisem, s ţádostí o spolupráci při provádění výzkumu
a s ţádostí o pravdivé odpovědi na níţe uvedené otázky, zároveň zjišťuje
ochotu respondentů spolupracovat na výzkumu i po absolvování střední
zdravotnické školy.
První skupina otázek č.1–7 nazvaná pracovně „motiv“ zjišťuje, co bylo
motivem pro volbu zdravotnického povolání a kdo nejvíce tuto volbu ovlivnil.
Druhá skupina otázek č.8–15 nazvaná pracovně „výběr“ zjišťuje, které
faktory konkrétně ovlivnily výběr studia na střední zdravotnické škole v oboru
zdravotnický asistent.
Třetí skupina otázek č.16-26 nazvaná pracovně „průběh studia“ se
zaměřuje na průběh studia a utváření vztahu ke zvolenému studiu a povolání.
Čtvrtá skupina otázek č.27-38 nazvaná pracovně „budoucnost“ se
zaměřuje na zjištění, zda pro respondenty byla volba zdravotnického povolání,
konkrétně volba oboru zdravotnický asistent správná, jak jsou v tomto oboru
spokojeni a jaké mají plány do budoucna.
Tento dotazník byl ověřen na deseti náhodně vybraných ţácích 4. ročníku
a po úpravě a upřesnění některých otázek byl zadán osobně, postupně ve
všech čtyřech třídách maturitních ročníků.
- 75 -
V květnu 2009 bylo distribuováno celkem 100 dotazníků č.1. Po
zpracování a vyřazení nesprávně vyplněných a nehodnotitelných jich zůstalo
78, návratnost činila 78%.
Druhý dotazník (viz. příloha č.2) obsahoval 17 otevřených otázek,
a zaměřil se na zjištění, do jaké míry se absolventům oboru zdravotnický
asistent podařilo naplnit své další studijní záměry, nebo nastoupili do
pracovního poměru ve své profesi zdravotnického asistenta v některém ze
zdravotnických zařízení. Zjišťoval skutečnou situaci v profesní kariéře v říjnu
2009.
Tento druhý dotazník byl zadán elektronicky všem absolventům, kteří
souhlasili s pouţitím údajů a slíbili spolupráci i po absolvování školy.
Druhý dotazník byl odeslán elektronicky 75 respondentům, ke zpracování
se vrátilo 70 řádně vyplněných dotazníků, návratnost činila 93%.
8.3 Charakteristika výzkumného vzorku
Pro výzkumné šetření byl zvolen záměrný výběr. Jak popisuje M. Chráska
„ .o výběru jistého prvku rozhoduje úsudek výzkumníka“.146
Základní, záměrný soubor pro výzkum tvoří ţáci 4. ročníku Střední
zdravotnické školy v Brně, Jaselské ulici obor zdravotnický asistent v období
těsně před maturitními zkouškami (květen 2009) a následně absolventi tohoto
oboru, maturitního ročníku 2009 (říjen 2009). Jednalo se o ţáky, kteří byly
ochotni spolupracovat a po schválení celého výzkumu ředitelkou školy se
tohoto výzkumu účastnili. Skupinu respondentů tvoří 78 adolescentů ve věku 18
–22 let u kterých se předpokládá alespoň základní ujasněnost profesní dráhy
a ţivotních cílů nebo dalších studijních záměrů.
Věk dotázaných respondentů muţského a ţenského pohlaví se pohyboval
od 18 do 22 let. Graf 1 znázorňuje věkové rozloţení respondentů zkoumaného
vzorku.
146 CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha : Grada, 2007, s. 22.
- 76 -
15
51 1
56
18 19 20 21 22
Věk
Graf 1: Věkové rozloţení respondentů
Celou skupinu respondentů lze vývojově zařadit do období adolescence,
jak popisuje anglosaské pojetí u nás zastoupené Mackem147, nebo dle Krause
postadolescence. „Expanze vzdělávání má za následek prodloužené období
dospívání a vytvoření nového prostoru pro existenci mládeže. Věková hranice
postadolescence je 20-30let“.148
Následující tabulka ilustruje celkový počet respondentů. Vzorek tvoří 74
dívek a 4 chlapci. Z tabulky č.1 je patrné, ţe největší zastoupení tvoří
respondenti ţenského pohlaví, coţ odpovídá přetrvávající feminizaci tohoto
povolání.
Tabulka 1: Celkový počet respondentů
Pohlaví Věk Suma
Muţ Ţena 18 19 20 21 22
4A 3 20 3 20 23
4B 1 22 2 19 2 23
4C 18 5 9 2 1 1 18
4D 14 5 8 1 14
Suma 4 74 15 56 5 1 1 78
Jak se zmiňujeme v teoretické části práce, rozhodujícím faktorem při volbě
ţáka je jeho věk. Co se týče věku, podle teoretického předpokladu by se
kariérní zralost měla věkem postupně zvyšovat. Většina výzkumů potvrdila růst
kariérní zralosti v adolescenci. Jak uvádí Š. Vendel: „Kariérní zralost je
147 PRŮCHA, J.,WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 12. 148 KRAUS, B. Středoškolská mládež a její svět na přelomu tisíciletí. Brno : Paido, 2006, s. 10.
- 77 -
podstatně měřítkem připravenosti uskutečnit volbu povolání na základě
postojů ke kariérovému rozhodování a vědomosti o něm“.149
Data pro níţe uvedený graf byla získána z úvodních otázek prvního
dotazníku.
Je všeobecně známo, ţe vzdělání rodičů a zejména matky ve velké míře
ovlivňuje vzdělání a volbu povolání potomků, proto je zjišťován tento údaj u
našich respondentů. Vypovídá o vzdělání rodičů respondentů, které odpovídá
současné vzdělanostní úrovni v naší republice.
Graf 2: Vzdělání rodičů
Vzdělání rodičů bylo v rámci dotazníku rozděleno na vzdělání otce
a matky respondenta. Základní vzdělání bylo potvrzeno u 4 matek, 34 matek
našich respondentů má střední odborné vzdělání bez maturity, 35 matek
absolvovalo střední školu s maturitou a 5 matek má vysokoškolské vzdělání.
Vzdělání otců našich respondentů je podobné. Základní vzdělání bylo
potvrzeno u 2 otců, 37 má střední odborné vzdělání bez maturity, 29 má střední
vzdělání s maturitou a 7 otců má vysokoškolské vzdělání.
Z výsledků výzkumů, které uvádí A. Veselský vyplývá, ţe sociální
a rodinné zázemí ţáků v maturitních a nematuritních oborech se liší. Rodiny
ţáků v maturitních oborech jsou lépe vybaveny informační technikou i kulturními
149 VENDEL, Š. Kariérové poradenství. Praha : Grada, 2008, s. 20.
0
5
10
15
20
25
30
35
40
základní vyučen maturita VŠ
Matka
Otec
- 78 -
předměty, rodiče mají v průměru vyšší vzdělání a sociální status,
zároveň ve svých dětech podporují vyšší studijní ambice.150
Typické je, ţe těţiště matek leţí ve vzdělanostní úrovni s maturitním
vzděláním a u otců je těţiště ve vyučení. Pro Českou republiku je typický velmi
malý podíl osob se základním vzděláním nebo bez vzdělání. Vzdělanostní
struktura je tak silně zastoupena tzv. středním stupněm vzdělání jak popisuje ve
svojí práci Šimek a Tvrdý.151
150 PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2009,s. 368. 151 ŠIMEK, M.,TVRDÝ, L. Rozdíly ve vzdělanostní struktuře se zaměřením na Českou republiku.
[online ] [ cit.2005-29-05]. Dostupné na WWW:
http://knowledge.vsb.cz/sborniky/2005_Simek_Tvrdy_rozdily.pdf.
- 79 -
9 Zpracování empirických dat
Získaná data byla zpracována, analyzována a kumulována do tabulek
a grafů, které prezentují výsledky dotazníkového šetření. Všechny údaje byly
zpracovány graficky v podobě grafů. Ke zpracování bylo pouţito počítačového
programu Excel.
9.1 Vyhodnocení dat prvního dotazníkového šetření
Nejprve byla vyhodnocena data prvního dotazníkového šetření z května
2009.
Data z dotazníků byla přepsána do tabulkového procesoru a následně
v něm byla získaná data vyhodnocena.
Grafy jsou zpracovány v absolutních počtech kladných odpovědí z důvodu
základního počtu respondentů a proto, ţe tak mají větší vypovídající hodnotu.
Čtenář si dokáţe lépe určit relevantnost tohoto výsledku.
Výzkumu se zúčastnilo celkem 78 respondentů z původních 100. 22
dotazníků bylo vyřazeno pro nepřesnosti a jejich nehodnotitelnost.
První etapa výzkumu se zaměřila na zjištění motivu výběru zdravotnického
povolání, zjištění faktorů které k tomuto rozhodnutí vedly, průběh studia a zda
povaţují svoji volbu za správnou.
V tabulce č.2 jsou vyjádřeny kladné a záporné odpovědi na první skupinu
otázek č.1- 6, včetně otázky 13, která se týká nekonání přijímacích zkoušek na
Střední zdravotnické škole ( dále jen SZŠ).
Nejčastějším důvodem k výběru zdravotnického povolání a studia na
střední zdravotnické škole potvrdilo osobní přání a vlastní rozhodnutí celkem 56
Tabulka 2: Vlivy na rozhodnutí studovat obor ZA
1 2 3 4 5 6 13
ano 23 3 8 56 13
Ne 55 75 78 78 69 22 23
nevím 1 55
- 80 -
respondentů tj. 72%, druhým nejčastějším důvodem bylo přání rodičů
23 tj. 29%,13 tj. 36% respondentů uvedlo jako motiv výběru nekonání
přijímacích zkoušek, ovlivnění přáteli uvedlo 8 tj. 10% respondentů a 3 tj. 4%
respondentů uvedlo ovlivnění jiným příbuzným.
Vyhodnocením otázky č.7 se potvrdily údaje z otázek 1-6. Tyto odpovědi
se shodovaly. 56 respondentů uvedlo, ţe rozhodnutí bylo jen jejich vlastní. Jako
důvody rozhodnutí uvedli ve 13 případech nekonání přijímacích zkoušek, 2
respondenti potvrdili svoje ovlivnění televizním seriálem, z dalších rozhodnutí
to byla pomoc lidem, péče o děti, záchrana ţivotů aj.
Tabulka 3: Informace ovlivňující výběr povolání ZA
8 9 10 11 12
ano 51 42 7 34 24
ne 27 36 71 44 54
nevím
Na otázku zda byli respondenti na základní škole zapojeni do testování
studijních předpokladů odpovědělo 51 tj 65% respondentů ano a 27 tj. 35%
respondentů, ţe ne. Tabulka 3, otázka č.8.
Jen 42 tj. 54% respondentů se dozvědělo konkrétní výsledky testování.
Otázka č.9.
Zda a jak ovlivnil výsledek testování jejich rozhodování a volbu povolání
pouze 7 respondentů tj. 9% odpovědělo ţe ano, a zbývajících 71 tj. 91%
respondentů odpovědělo, ţe testování nemělo na jejich volbu povolání ţádný
vliv. Viz. Tabulka 3, otázka č.10.
Na otázku č.11 zda měli respondenti konkrétní představu o studiu na SZŠ
odpovědělo 34 tj. 44% respondentů ţe ano, a 44 respondentů tj. 56% konkrétní
představu o obsahu studia neměla.
Otázka č.12 v dotaznících zjišťovala konkrétní představu o náplni práce
zdravotnického asistenta. Pouze 24 tj. 31% respondentů udává, ţe tuto
představu měla, zbývajících 54 respondentů tj. 69% neměla ţádnou
konkrétnější představu o budoucí pracovní náplni zdravotnického asistenta.
- 81 -
Následující tabulka ilustruje motivaci ţáka ke studiu
zdravotnického oboru Zdravotnický asistent a shrnuje data z otázek č. 14,15 a
16.
Tabulka 4: Motivace ke studiu oboru ZA
14 15a 15b 15c 16
ano 15 5 11 38 68
ne 63 73 67 40 10
nevím
Otázka č.14: Výběr zdravotnické profese ovlivnilo zdravotnické povolání
rodičů u 15 respondentů, tj. 19% u ostatních 63 respondentů tj. 81% to výběr
jejich budoucí profese neovlivnilo.
Otázka č.15: Výběr povolání by měla ovlivnit cílená informační kampaň
profesních poradců, na úřadech práce, základních školách nebo informačních
kampaň samotných středních škol. Na otázku, zda volbu povolání ovlivnila tato
kampaň na úřadech práce odpovědělo 5 respondentů tj. 6% ano, u zbývajících
73 respondentů tj. 94% se informační kampaň vůbec nedotkla. Informační
kampaň na základní škole uvedlo 11 tj. 14% respondentů, u zbývajících 67 tj.
86% respondentů neměla na výběr povolání vliv.
Otázka č.15: O něco lepší výsledek má informační kampaň samotné
střední zdravotnické školy. 38 tj.36% ovlivnila u ostatních 40 tj. 64% udává, ţe
neměla na volbu zdravotnického povolání vliv.
Otázky č. 16,17 a 18 zjišťují motiv k volbě povolání zdravotnického
asistenta a utváření vztahu ke studiu a k povolání.
Otázka č.16: K výběru povolání zdravotnického asistenta vedla „touha
pomáhat lidem“ uvedlo 68 respondentů, tj. 87% , 10 tj. 13% respondentů tuto
touhu k volbě povolání neuvedla.
Za předmět, který povaţují při studiu za nejpřínosnější označují
respondenti Ošetřovatelství, celkem 65 zmínek, druhým nejpřínosnějším
předmětem je Psychologie a komunikace, pouze 17 respondentů uvádí předmět
Ošetřování nemocných tj. teoreticko-praktický předmět vyučovaný ve
zdravotnických zařízeních, z dalších je to pak První pomoc, Somatologie,
- 82 -
Vnitřní lékařství, Český jazyk, Angličtina, Základy veřejného
zdravotnictví, Občanská nauka, Ekonomika a Chemie. Viz. tabulka 10, příloha
č.3.
Který z vyučovacích předmětů povaţujete za zbytečný, nezajímavý
a nudný – za takový předmět označilo 31 respondentů Ekonomiku, 18
Matematiku, 8 Fyziku, 6 Dějepis, 5 Základy veřejného zdravotnictví, 4 Tělesnou
výchovu a 2 respondenti uvedli Informační a komunikační technologie. Viz.
tabulka 11, příloha č.4
Otázky č. 19,23,24 a 25 se zabývaly zjišťováním znalosti ekonomických vlivů na
zdravotnická povolání a se spokojeností s dosaţením stupněm ekonomické
nezávislosti po maturitě.
Tabulka uvádí přehled odpovědi na jednotlivé otázky č. 19, 23, 24 a 25.
Otázka č.19 zjišťovala představu o finančním ohodnocení zdravotnického
povolání. Pouze 18 respondentů uvedlo, ţe takovou konkrétní představu mělo
tj.23%, zbývajících 47 respondentů ţádnou představu nemělo a 13 respondentů
odpovědělo na otázku nevím.
Tabulka 5: Ekonomické vlivy
19 23 24 25
Ano 18 6 70 4
Ne 47 59 8 74
Nevím 13 13
0
10
20
30
40
50
60
70
80
19 23 24 25
Graf 3: Četnost kladných odpovědí na otázky zjišťující ekonomické vlivy
- 83 -
V otázce č.23 o spokojenosti s dosaţenou ekonomickou
nezávislostí uvádí 6 respondentů tj. 8% spokojenost a 59 tj. 75% respondentů
projevilo nespokojenost.
Znalost výše nástupního platu zdravotnického asistenta uvedlo 70 tj. 90%
respondentů.
Současně si 74 tj. 95% respondentů uvědomuje, ţe jim tento plat
nezaručuje ani základní ţivotní standard.
Tuto skutečnost by mohla alespoň částečně vyváţit morální
a společenské ocenění povolání zdravotnického asistenta. Většina respondentů
tj. 69% získala negativní proţitky a postoje při praktickém vyučování na různých
pracovištích nemocnic, 24 respondentů tj. 31% získalo tyto postoje mezi
vrstevníky či známými. Ve zdravotnické škole nezískal tyto negativní proţitky
ţádný respondent. Viz. tabulka 6
Tabulka 6 předkládá přehled kladných a záporných odpovědí na otázky č.
20, 21 a 26.
Otázka č. 20 zjišťovala zda respondenti získali během studia na SZŠ
konkrétní představu o náplni práce zdravotnického asistenta. Téměř všichni tuto
představu získali 73 respondentů tj.75%, pouze 5 respondentů tj. 25% tuto
představu nezískalo.
Otázky č.21 a 22 zjišťovaly, zda se liší původní představa o náplni práce
zdravotnického asistenta s představou nynější. 67 respondentů tj. 86% udává,
ţe se liší, 11 respondentů tj. 14% udává, ţe se jejich představa o pracovní
náplni neliší.
V doplňujících volných odpovědích pak vyjadřovali respondenti konkrétní
rozdíly. Obecnou odpověď „ve všem“ uvedlo 6 respondentů, další početně silné
Tabulka 6: Představy o náplni práce ZA
20 21 26
ano 73 67 54
ne 5 11 24
nevím
- 84 -
odpovědi měly následující charakter a jsou interpretovány v textu tak jak
byly uvedeny v dotazníku.
„ve všem“
„myslela jsem , že budu sestra“
„dávají nám menší kompetence, to jsem nevěděla“
„podceňování a ponižování ze strany sester“
„v náplni práce, možnosti uplatnění“
„dřív jsem to viděla jednoduše, teď vidím jak strašně je to náročné“
„strašná odpovědnost, psychická zátěž, neustálá potřeba se vzdělávat
a výsledek?“
„málo odborných výkonů“
„v kompetencích a ocenění práce“
„původně jsem myslela, že budeme mít nějakou úctu, že chceme tuto
práci vykonávat ale v praxi se k nám vesměs chovají jako k odpadu, také když
jsem mezi kamarády řekla co chci dělat, smáli se mi“
„myslela jsem si, že ta práce bude mnohem lehčí a zatím je to dřina, málo
oceněná a neuznaná“
„domnívala jsem se, že budu sestra, nevěděla jsem, že změna názvu na
Zdravotnický asistent znamená v pracovní náplni něco jiného, něco jako
pomocník, je to pro mne velké zklamání“
„liší se ve všem a těžce, ukončit tuto školu maturitní zkouškou a výsledek
je, že v praxi je ze mne nula, to je pro mne velké zklamání“
„žádá se obrovská odpovědnost a výsledek, velké zklamání“
„jsem velice zklamaná, tak vysoké požadavky na odpovědnost, nízký plat
a ještě podléhat dohledu někomu, kdo má stejné vzdělání, akorát měl větší
štěstí a ukončil studium dříve“
„krutá realita zmařila všechny mé představy“.
- 85 -
V tabulce 9 vidíme přehled odpovědí na otázky č. 27, 28, 29 a 33.
Jde
o otázky vztahující se k problematice dalšího studia po vykonání maturitní
zkoušky.
Otázka č. 27 zjišťovala zda mají respondenti dostatek informací
o moţnostech dalšího studia. 71 tj. 91% respondentů uvedlo, ţe ano, pouze 7
tj. 9% respondentů povaţuje informace za nedostačující.
Otázka č. 28 zjišťuje, zda budou respondenti pokračovat ve studiu ve
zvoleném oboru, nebo oboru, který bude souviset se zdravotnictvím. 46
respondentů tj. 59% odpovědělo, ţe ano 25 tj. 32% odpovědělo ne a 7
respondentů tj. 9% neví.
28 tj. 36% respondentů uvedlo, ţe zaměří svoje studium jiným směrem, 48
tj. 61% respondentů neuvaţuje o změně zdravotnického oboru, 2 tj. 3%
odpověděli, ţe neví, Tato fakta zjišťovala otázka č. 29.
Tabulka 7 představuje faktory, které respondenti uvádějí jako důvody
zcela změnit studijní obor. Tyto faktory zjišťovala otázka č.30
Tabulka 8: Faktory, které změnily představu o náplni práce ZA
Vlivy počet
odpovědí
práce pod dohledem 56
kompetence 51
postavení 28
plat 13
náplň práce 13
Tabulka 7: Otázky vztahující se k pomaturitnímu studiu
27 28 29 33
ano 71 46 28 71
ne 7 25 48 7
nevím 7 2
- 86 -
náročnost práce 8
vše 6
nutnost dalšího studia 4
nedostatek času 2
velká zodpovědnost 1
Pro názornější představu hodnocení faktorů předkládáme graf 4
Graf 4: Faktory, které změnily představu o náplni práce ZA
Co nejvíce utvrzuje respondenty v myšlence opustit obor, zjišťovala otázka
č.31. V tabulce 8 jsou seřazeny odpovědi respondentů podle počtu odpovědí.
Tabulka 9 předkládá faktory utvrzující ţáky k myšlence odejít ze
zdravotnického povolání
Tabulka 9: Faktory vedoucí k rozhodnutí odejít ze zdravotnického povolání
Vliv počet
odpovědí
Sníţená prestiţ povolání 73
společností nedoceněné postavení 73
nesamostatnost a omezování kompetencí 72
velká psychická zátěţ 34
velká zodpovědnost 24
moc práce 21
0
10
20
30
40
50
60
práce pod
dohledem
kompetence postavení plat náplň práce vše ostatní
- 87 -
nízké platové ohodnocení 5
Nejčastější odpovědí byla sníţená prestiţ povolání, kterou uvedlo 73 tj.
94% respondentů. Druhou nejčastější odpovědí bylo společností nedoceněné
postavení práce zdravotnického asistenta, kterou uvedlo 73 tj. 94%
respondentů. Za třetí nejčastější příčinu odchodu z profese označilo 72 tj. 92%
respondentů nesamostatnost a omezování kompetencí ZA. Velká psychická
zátěţ byla uváděna na 4 místě, uvedlo ji 34 tj. 44% respondentů a následovala
velká zodpovědnost, kterou uvedlo 24 tj.31% respondentů. 21 tj.17%
respondentů uvádí jako důvod odchodu ze zdravotnického povolání moc práce
a pouze 5 tj. 6% respondentů uvádí jako důvod změny platové ohodnocení.
Jako názornější se nám jeví graf 5.
Graf 5: Faktory vedoucí k rozhodnutí odejít ze zdravotnického povolání
Otázka č. 32 zjišťuje, kde byly získány informace o dalších moţnostech
studia.
Pro lepší přehlednost jsou zdroje prezentovány v příloze č.5, tabulka 12 .
Nejvíce respondentů uvedlo za hlavní zdroj informací média a to v 62%,
45 tj. 58% respondentů uvedlo, ţe nejvíce informací získaly z letáků různých
škol, dále pak byly oceňovány 35 tj. 40% respondenty veletrhy škol, 30 tj. 38%
respondentů uvedlo jako zdroj dny otevřených dveří. 33 tj. 42% respondentů
označilo jako zdroj informací třídního učitele, přátele a známé uvedlo 29 tj. 37%
respondentů, spoluţáky uvedlo 25 tj. 31% respondentů. Pro 21 tj. 27%
respondentů byl důleţitým zdrojem časopis, 16 tj. 21% respondentů uvádí
0
10
20
30
40
50
60
70
80
pres
tiţ
postav
ení
nesa
mos
tatn
ost
psyc
hick
á zá
těţ
zodp
ovědno
st
moc
prá
ce
plat
- 88 -
rodiče, 12 tj. 15% přednášky a exkurze. Výchovného poradce jako zdroj
informací uvedli z celkového počtu 78 respondentů pouze 2 respondenti tj. 3%.
Otázka č. 33 zjišťuje zda se respondenti přihlásili k dalšímu studiu. Jak
uvádí Tabulka 9, většina respondentů odpověděla, ţe ano celkem 71 tj. 91%,
odpověď ne uvedlo jen 7 tj. 9% respondentů.
Otázka č.35 - 48 respondentů tj. 62% uvádí, ţe volba zdravotnického
povolání byla pro ně správná , 30 tj. 38% respondentů uvádí opak.
Na otázku č.36 odpovídá 30 respondentů, ţe volba nebyla správná,
nechtějí pokračovat ve studiu ve zdravotnickém oboru a ani nechtějí vykonávat
povolání zdravotnického asistenta. Své rozhodnutí doplňují volnými odpověďmi
kdy si poprvé uvědomili tuto skutečnost. Většina odpovídá, ţe hlavně při
praktickém vyučování v nemocnici, kdy k negativnímu rozhodnutí přispělo
chování sester (poniţování a podceňování). Tato odpověď koresponduje
s otázkou č.26, viz. tabulka 6 Představy o náplni práce ZA. Z volných odpovědí
uvádím jen některé, např:
„studovala jsem na SZŠ kvůli rodičům, ale teď už jsem plnoletá, tak si chci
dělat to co chci sama“,
„když mi sestrami na oddělení bylo důrazně připomenuto, co vlastně
obnáší, být zdravotnický asistent“,
„chtěl jsem být záchranářem a přitom jsem nemusel absolvovat jakousi
předvýchovu v léčebnách dlouhodobě nemocných a domovech důchodců, je to
už 2. zklamání v mém životě“.
Otázka č. 37 zjišťovala ochotu nastoupit po maturitě do zaměstnání jako
zdravotnický asistent. Další otázka č.38 zjišťovala, na jakém oddělení by chtěly
pracovat pokud absolvují jako zdravotničtí asistenti. 13 respondentů
odpovědělo, ţe by chtěli pracovat jako zdravotničtí asistenti ve zdravotnických
zařízeních. Z těchto zařízení uvedli 3 respondenti moţnost pracovat
v soukromé ambulanci, chirurgické oddělení uvedlo 7 respondentů a 3
respondenti uvedli jednotku intenzivní péče interního oddělení. Viz . příloha č.7,
graf 7.
- 89 -
9.2 Vyhodnocení dat druhého dotazníkového šetření
Ve druhé fáze výzkumu s týkala vyhodnocení dat druhého dotazníku, který
byl distribuován jiţ absolventům oboru zdravotnický asistent, kteří konaly
maturitní zkoušku v jarním termínu 2009.
Strukturou druhého dotazníku činilo 17 otevřených otázek týkajících se
skutečného stavu jiţ zvolené profesní dráze absolventů oboru Zdravotnický
asistent.
Dotazník byl distribuován elektronickou poštou celkem 75 respondentům,
kteří souhlasili se svojí účastí e výzkumu a jiţ v první fázi dotazníkového šetření
poskytli svoje elektronické adresy. Ke zpracování se vrátilo 70 dotazníků,
návratnost činila 93%.
Otázka č. 1 ověřovala kolik studentů bylo přijato ke studiu na vysokou
školu a kolik z nich bude tuto vysokou školu studovat. Otázka č.2 ověřovala
Univerzitu, ot. č. 3 fakultu a ot. č. 4 ověřovala studovaný obor.
Ke studiu na vysoké škole bylo z původně 34 respondentů přihlášených
ke studiu přijato 12 respondentů, kteří se rozhodli studovat. V 7 případech byla
zastoupena Masarykova Univerzita v Brně fakulta lékařská, obor Všeobecná
sestra, Všeobecné lékařství, Výţiva a Fyzioterapie, ve 2 případech fakulta
pedagogická obor Speciální pedagogika. 2 respondenti uvedli studium na
Univerzitě Palackého v Olomouci, fakulta zdravotních věd, obor Všeobecná
sestra. V 1 případě byla uvedena Mendelova Univerzita v Brně, zemědělská
a lesnická fakulta obor Zootechnik.
Obor všeobecná sestra uvedlo 5 respondentů, obor Fyzioterapie uvedli 2
respondenti, obor Všeobecné lékařství uvadl 1 respondent,obor Výţiva 1
respondent, obor Speciální-pedagogika uvedli 2 respondenti a obor Zootechnik
uvedl 1 respondent.
Otázka č. 5 ověřovala přijetí ke studiu na vyšší odbornou školu. O přijetí
na VOŠ a studiu na této škole uvedlo 45 respondentů ano. Z prvního
dotazníkového šetření vyplynulo, ţe zájem o studium na VOŠ mělo 44
respondentů. Tento nesoulad pravděpodobně pramení z pozdějšího rozhodnutí
jednoho z respondentů ke studiu na VOŠ. Viz. příloha č. 6, tabulka 13.
- 90 -
Otázka č. 6 se dotazovala na kterou VOŠ se respondent hlásil,
otázka č. 7 určuje přihlášený obor. Z výsledků vyplývá, ţe na vyšší
zdravotnickou školu obor všeobecná sestra bylo přijato 28 respondentů, obor
nutriční asistent 4 respondenti, farmakologický asistent uvedlo 7 respondentů a
obor záchranář uvedli 3 respondenti. Na vyšší odbornou školu sociální práce
byli přijati 3 respondenti. Viz. příloha č. 6, tabulka 13.
Otázka č.8 ověřovala kolik respondentů se rozhodlo ke studiu na jazykové
škole. Toto studium nepotvrdil ţádný z respondentů,stejně tak jako ţádný
z respondentů nepotvrdil registraci na úřadu práce ot. č. 9, či studium
v zahraničí ot. č. 10.
Otázka č.11 ověřovala nástup zdravotnických asistentů na trh práce ve
zdravotnických zařízeních. Pracovat jako zdravotnický asistent se rozhodlo 6
respondentů. viz příloha č. 6, tabulka 13 .
2 respondenti pracují ve Fakultní nemocnici Praha Motol na
kardiochirurgickém oddělení, 2 respondenti pracují ve Fakultní nemocnici Brno
Bohunice na hematoonkologické klinice. 2 respondenti uvedli jako místo výkonu
svojí práce Fakultní nemocnici U Svaté Anny v Brně - 1 respondent na interní
klinice a 1 respondent na chirurgické klinice. K určení pracoviště se vztahovala
otázka č. 12 a 13.
Otázka č. 14,15 a 16 se zabývala prací mimo obor. Práci mimo
zdravotnický obor uvedli 4 respondenti, kteří pracují v pracovních pozicích
pokladní, recepční, operátor výroby a masér mimo obor zdravotnictví. Viz.
příloha č. 6 , tabulka 13.
9.2 Testování hypotéz
K ověřování hypotéz byl zvolen Test dobré shody152. Jedná se
o asymptotický test, který vyhodnocuje náhodnou veličinu s multinomickým
rozdělením srovnáním jejího rozdělení s rozdělením chí kvadrát. Test se
provádí následovně:
152 Pearsonův χ2 test.
- 91 -
Obor hodnot náhodné veličiny rozdělíme na navzájem se
nepřekrývající části.
Kaţdé této části přiřadíme očekávanou pravděpodobnost, s jakou můţe
náhodná veličina nabýt hodnoty právě z této části.
Na základě očekávaných a pozorovaných pravděpodobností poté určíme
testovou statistiku χ2 pomocí vzorce:
k
i i
ii
E
EX
1
2
2 ,
kde Xi je pozorovaná četnost výskytu náhodné veličiny v i-té části oboru
hodnot a Ei je četnost očekávaná na základě nulové hypotézy.
Tato testová statistika se následně srovná s tabelovanou kritickou
hodnotou příslušející zvolené hladině významnosti a počtu stupňů volnosti.153
Je-li vyšší, zamítáme na této hladině významnosti nulovou hypotézu H0.
9.3.1 Testování hypotézy č.1
H1 VĚTŠÍ počet ţáků si vybralo studijní obor ZA na základě svého
osobního zájmu neţ na základě přání rodičů.
H0: Stejné mnoţství ţáků si vybírá studijní obor ZA na základě svého
osobního zájmu, jako podle přání svých rodičů.
HA: Více ţáků si vybírá studijní obor ZA na základě svého osobního
zájmu, neţ na základě přání rodičů.
Pouţijeme otázky 1 a 6, a to pouze hodnoty ano. Předpokládáme, ţe ANO
odpoví polovina respondentů.
Ot 1: 23
Ot 6: 56
Předp
oklad: 39
153 Tabulku kritických hodnot Pearsonova rozdělení.
- 92 -
Chi2:
14,
0
Kritická hodnota pro jeden stupeň volnosti a hladinu významnosti 0.05 je
3.84, naše výsledná testová statistika je vyšší, tedy na této hladině zamítáme
nulovou hypotézu H0. Potvrzujeme hypotézu, ţe větší počet ţáků si vybralo
studijní obor ZA na základě svého osobního zájmu neţ na základě přání rodičů.
9.3.2 Testování hypotézy č.2
H2 Za nepříznivý faktor ovlivňující volbu povolání většina ţáků označuje
negativní image profese ZA, a povaţuje tento důvod za významnější neţ nízké
platové ohodnocení.
H0: Negativní image profese ZA a nízké platové ohodnocení jsou stejně
významné faktory při volbě povolání studentů.
HA: Více ţáků povaţuje za silnější negativní vliv při výběru profese image
ZA, neţ nízké platové ohodnocení.
Vyuţíváme odpovědí na otázku 31. Předpokládáme, ţe stejné mnoţství
respondentů uvede plat, jako image profese ZA.
Pouţijeme otázky 1 a 6, a to pouze hodnoty ano. Předpokládáme, ţe ANO
odpoví polovina respondentů.
Plat: 5
Image
: 73
Předp
oklad: 39
Chi2:
59,
3
- 93 -
Kritická hodnota pro jeden stupeň volnosti a hladinu významnosti
0.05 je 3.84, naše výsledná testová statistika je vyšší, tedy na této hladině
zamítáme nulovou hypotézu H0 a přijímáme alternativní za nepříznivý faktor
ovlivňující volbu povolání většina ţáků označuje negativní image profese ZA, a
povaţuje tento důvod za významnější neţ nízké platové ohodnocení.
Testování hypotézy č.3
H3 Větší počet absolventů pokračuje v dalším vzdělávání a minimum
vstupuje na trh práce.
H0: Mnoţství absolventů vstupujících na trh práce je stejné jako mnoţství
těch, kteří pokračují ve studiu.
HA: Je více absolventů, kteří pokračují ve vzdělávání, neţ těch kteří
vstupují na trh práce.
Vyuţíváme odpovědi z druhého dotazníků, které reflektují realitu.
Předpokládáme, ţe kdo neuvedl nic, je také na trhu práce.
Studují
:
57
Celke
m:
70
Předpo
klad:
35
Chi2: 27,
7
Kritická hodnota pro jeden stupeň volnosti a hladinu významnosti 0.05 je
3.84, naše výsledná testová statistika je vyšší, tedy na této hladině zamítáme
nulovou hypotézu H0 a přijímáme alternativní větší počet ţáků si vybralo studijní
obor ZA na základě svého osobního zájmu neţ na základě přání rodičů.
- 94 -
10 Výsledky výzkumného šetření
10.1. Interpretace zjištěných dat výsledků prvního
dotazníkového šetření
Volbu zdravotnického povolání u většiny respondentů nejvíce ovlivnilo
vlastní rozhodnutí, dá se říci, ţe je k tomuto rozhodnutí vedla jakási velmi
z idealizovaná a nekonkrétní touha pomáhat lidem. Volbu zdravotnického
povolání další části respondentů ovlivnili rodiče ale také vrstevníci, spoluţáci
a kamarádi. Nemalou část respondentů při výběru ovlivnil i fakt nekonání
přijímacích zkoušek na střední zdravotnickou školu.
Další výsledek svědčí o malém významu a respektování výsledků
testování studijních předpokladů na základních školách. 46% respondentů
uvádí, ţe se vůbec nedozvědělo výsledky a 91% respondentů odpovědělo, ţe
toto testování nemělo na jejich volbu naprosto ţádný vliv.
44% respondentů mělo dobrou představu o obsahu studia oboru
zdravotnický asistent na střední zdravotnické škole a 56% tuto konkrétní
představu o obsahu studia nemělo.
Zcela však selhala konkrétní představy o povolání zdravotnického
asistenta. Pouze 24 respondentů tj. 31% uvedlo, ţe představu mělo, ostatních
54 tj. 69% respondentů nemělo. Toto zjištění vyplývá zřejmě z velmi malé
a nedostatečné informovanosti jak výchovných poradců na základních školách,
úřadech práce tak i laické veřejnosti o závaţných změnách v koncepci
vzdělávání ve zdravotnictví a z toho vyplývajících kompetencí jednotlivých
- 95 -
kategorií zdravotnických pracovníků. Většina respondentů se
domnívala, ţe se změnil jen název oboru Všeobecná sestra na Zdravotnický
asistent. Toto dokládám v příloze č. 9 a 10, obsahující dokument
z Informačního
a poradenského střediska pro volbu povolání při úřadu práce, který byl
předkládán ţákům základních škol při výběru jejich další profesní dráhy. Zcela
zaráţející je tak zjištěná skutečnost, ţe informační kampaň profesních poradců
na základních školách a úřadech práce podle výsledku výzkumu zcela selhaly.
Obsah 4letého studia oboru a utváření vztahu ke zdravotnickému povolání
na střední zdravotnické škole respondenti oceňují velmi kladně.
Za nejpřínosnější povaţují teoreticko praktický předmět Ošetřovatelství
a teoreticko praktickou výuku v přirozených podmínkách zdravotnických
zařízeních – Ošetřování nemocných. Přesto, ţe praktická výuka probíhá na
smluvně sjednaných pracovištích „školních stanicích“, kde by měli mít
pracovníci vysoké morální kvality, nedaří se zabránit střetům s „krutou realitou“
jak respondenti nazývají své negativní proţitky. Vliv těchto pracovišť na
utváření vztahu k profesi je nesporný, ve 3. a 4. ročníku zde probíhá aţ 60%
výuky .
Dalším nejvíce oblíbeným předmětem je Psychologie a komunikace,
respondenti povaţují tyto vědomosti a dovednosti za uţitečné a dokáţí je dobře
vyuţívat i v praxi.
Za nejvíce neoblíbený, zbytečný a nudný předmět povaţují respondenti ,
ostatně jiţ tradičně na středních zdravotnických školách Ekonomiku,
Matematiku, Fyziku či Dějepis. Tyto předměty v oboru tvoří jádro všeobecného
společenského vzdělávacího základu a jsou potřebné i v samotném oboru.
Studenti se slabšími studijními předpoklady v nich mívají problémy a z toho
zřejmě pramení jejich neoblíbenost.
Ve dvou případech označili respondenti za zbytečný předmět Informační
a komunikační technologie a domnívají se, ţe technický pokrok by měl ve
zdravotnickém povolání vést spíše k odstraňování těţké a namáhavé práce.
Konkrétní představu o finančním ohodnocení povolání Zdravotnického
asistenta mělo jen 18 tj. 23% respondentů. Tato skutečnost příliš nepřekvapuje,
- 96 -
v souladu s dnešním trendem ve společnosti - podporování
prodluţování doby studia a finanční závislosti na rodičích. Nic je nenutí i kdyţ
uţ jsou plnoletí, ţivit se sami a tudíţ se nezajímají do určité doby ani o finanční
efekt zvoleného profesního zaměření.
Konkrétní představu o pracovní náplni zdravotnického asistenta získali
respondenti v průběhu studia, hlavně při praktickém vyučování. Pro většinu
respondentů bylo toto poznání zklamáním. Jak uţ bylo uvedeno dříve, většina
z nich se domnívala, ţe po absolvování studia budou mít kompetence
zdravotní sestry. Všechny jejich naděje pak smetlo ustanovení v Zákoně
č.69/2004 Sb. o práci pod odborným dohledem. Protoţe není nadále jasný
a jednotný výklad o kompetencích, zdravotnická praxe si vytvořila výklad svůj.
Nekoncepčnost celého zdravotnictví (od roku 1990 mělo zdravotnictví 17
ministrů, viz. příloha č.8), které je v současné době v hluboké krizi sebou nese
nekoncepčnost vzdělávání zdravotnických profesí a neodpovídá ani potřebám
zdravotnické praxe.
Jako závaţná se jeví také ztráta společenské prestiţe zdravotnického
povolání a neodpovídající velmi nízké finanční ohodnocení. U všech
respondentů se projevila totální nespokojenost s výší platu. Sami respondenti
komentují, ţe tento plat jim nezaručuje ani základní ţivotní standard.
Jeví se tedy jako chvályhodná snaha zajistit si lepší ţivotní podmínky
dalším studiem a zvýšením kvalifikace v oboru nebo zajistit si lepší ţivotní
podmínky mimo obor. Čtyřleté studium na střední zdravotnické škole jim
poskytuje uţitečné a v jiných oborech uplatnitelné vzdělání. Většina
respondentů také podvědomě tuší, ţe lepší ţivotní podmínky jim zajistí co
nejdelší studium a co nejlepší kvalifikace v oboru. V ošetřovatelství však tato
přímá úměra neplatí. Současné zdravotnictví není schopno kvalitně ohodnotit
ani práci vysokoškolsky vzdělaných a celoţivotně dále vzdělávaných lékařů.
Lze si tedy snadno spočítat za jako dlouho by se mohlo počítat s kvalitním
ohodnocením vysokoškolsky vzdělaných zdravotních sester. Proto respondenti
s lepšími studijními výsledky zcela reálně uvaţují o vysokoškolském studiu ale
i v jiném oboru.
- 97 -
Většina respondentů také nevěří oficiálně podaným informacím o
dalších moţnostech studia. Na otázku kde získávají informace odpovědělo
nejvíce respondentů, ţe hlavním zdrojem informací jsou média, letáky škol,
veletrhy škol, dny otevřených dveří, přátelé a známí, dále spoluţáci, časopisy,
rodiče. Zcela propadli výchovní poradci, nebo oficiální přednášky a exkurze.
Na závěr byli respondenti tázáni, kdy by chtěli v případě, ţe by zůstali ve
zdravotnictví pracovat. Z odpovědí vyplývá, ţe ani ti, kteří by eventuelně zůstali
ve zdravotnictví nechtějí vykonávat neatraktivní, těţkou a neoceňovanou práci .
Ani jeden z respondentů neuvedl ochotu pracovat v zařízeních dlouhodobé
péče nebo domově důchodců.
Ještě v roce 2003 se ve výzkumu Úlovcové154 výskyt nespokojenosti
s volbou ve skupině zdravotnictví nevyskytl. Všichni absolventi uváděli, ţe jim
škola poskytla široké základní poznatky a zároveň dala moţnost specializace.
Všichni velmi ocenili soulad mezi volbou profese, přípravou na ni a další
profesní dráhou, kterou chtěli vykonávat. Současné absolventy velmi poškodilo
neuváţené vměstnání čtyřletého studia do systému evropské vzdělávací
soustavy.
10.2 Interpretace zjištěných dat výsledků druhého dotazníkového šetření
Z vyhodnocení výsledků druhého dotazníkového šetření jasně vyplývá, ţe
největší počet absolventů studuje na vyšší odborné škole a to 45 respondentů
z dotazovaných 70, tj. 64%.
Na vysoké škole studuje 12 respondentů z dotazovaných 70, tj. 17%
respondentů.
Na jazykové škole ani na úřadu práce není veden ţádný z oslovených
respondentů.
154 Srov. ÚLOVCOVÁ, H. Přístup mladých lidí ke vzdělávání a jejich profesní uplatnění. Praha : NUOV,
2003.
- 98 -
Pro vstup na trh práce se rozhodlo celkově 11 respondentů. Pro
práci ve zdravotnictví v oboru zdravotnický asistent se rozhodlo 7 ze 70
respondentů, tj. 10%, kteří pracují v různých zdravotnických zařízeních.
Mimo obor zdravotnictví pracují 4 respondenti ze 70 tj. 6% respondentů.
Následující graf porovnává výsledky výhledu a reálného zaměření
respondentů.
Graf 6: Srovnání výhledu a reálného zaměstnání studentů
Pro větší názornost tento graf porovnává odpovědi respondentů ještě
během studia a následně po ukončení studia na SZŠ. Nepatrný rozdíl je vidět
v grafu VOŠ, kdy záměr studovat na VOŠ během studia projevilo 45
respondentů a skutečný nástup ke studiu na VOŠ potvrdilo 46 respondentů,
zájem o studium na VŠ během studia projevilo 34 respondentů, reálně studuje
12 respondentů. Pracovat v oboru chtělo 13 respondentů a skutečný nástup do
zaměstnání v oboru ZA potvrdilo 7 respondentů. Práci mimo obor potvrdili 4
respondenti. (viz. příloha č.7).
0
10
20
30
40
50
VO Š VŠ Práce v oboru Práce m im o obor
reá lně za stud ia
- 99 -
Závěr
Jak bylo řečeno v úvodu diplomové práce je výběr vzdělávací dráhy
jedním ze zásadních rozhodnutí v ţivotě kaţdého člověka. Volba střední školy
ovlivňuje výběr další profesní dráhy, má vliv na uplatnění na trhu práce
a společenském statusu jedince.
Cílem diplomové práce bylo získat potřebné informace o faktorech
podílejících se na volbě vzdělávací cesty absolventů střední odborné školy. Na
základě výzkumného šetření se podařilo určit faktory podílející se na volbě
vzdělávací cesty středoškolského ţáka a jsou prezentovány v empirické části
diplomové práce.
Závěry této práce se vztahují pouze ke sledovanému vzorku respondentů.
Některé důleţité skutečnosti by však mohly být vyuţity v dalších obsáhlejších
výzkumech například při přepracování vzdělávacího programu ve zdravotnictví,
ale mohly by poslouţit i k nové koncepci vzdělávací soustavy v ČR.
První hypotéza měla ověřit zda si větší počet ţáků vybralo studium na
zdravotnické oboru Zdravotní asistent na základě svého osobního zájmu neţ na
základě přání rodičů. Testováním první hypotézy můţeme konstatovat, ţe
hypotézy byla potvrzena.
Úkolem druhé hypotézy bylo objasnit, ţe za negativní faktor ovlivňující
volbu povolání označuje ţák negativní image zdravotnické profese
a upřednostňuje tento faktor před faktorem nízkého platového ohodnocení.
Testováním byla druhá hypotéza potvrzena.
Třetí hypotéza měla objasnit zda větší počet absolventů pokračuje
v dalším vzdělávání a minimum vstupuje na trh práce. Testováním třetí
hypotéza se potvrdila pravdivost této hypotézy.
Na podzim roku 2009 předloţila vláda poslanecké sněmově ke schválení
novelizaci zákona č. 96/2004 Sb. a vzhledem k politické situaci, která v našem
státě nastala, se však poslanecká sněmovna touto novelizací nezabývala.
Ke změnám a ochotě řešit současnou situaci došlo aţ v lednu 2011.
Zdravotnictví je v hluboké krizi, lékaři stávkují za lepší platy, nastala nutnost
vypracování krizového plánu, jak zajistit nejnutnější péči o obyvatelstvo.
- 100 -
Ke dni 6. ledna 2011 byla oznámena ministrem zdravotnictví
tzv.“malá novela“ Zákona č.96/2004 Sb. S obsahem této novely by měly nastat
změny ve výkladu výkonu zdravotnického povolání, změny týkající se
„registrace“sester a změny v celoţivotním systému vzdělávání zdravotnických
pracovníků.
Změny ve výkonu zdravotnického povolání by se doufejme měly týkat i
pracovní náplně Zdravotnického asistenta, kdy výkony spojené se
samoobsluţnou činností a uspokojování potřeb pacientů/klientů bude moci
zdravotnický asistent vykonávat bez odborného dohledu. Jakou reálnou změnu
situace v praxi skutečně přinese ukáţe budoucnost. S velkou novelou zákona
a přehodnocení kvalifikačního vzdělávání, včetně přehodnocení podmínek
celoţivotního specializačního vzdělávání se počítá aţ v roce 2012.
Absolventi se vlastně chovají odpovědně nenastupují-li do práce, ale dále
studují a chtějí dosáhnout co nejvyšší kvalifikace ve zvoleném zdravotnickém
oboru. A neodpovědně k vlastní budoucnosti. Pokud nenastoupí do práce ve
vystudovaném oboru zdravotnický asistent, ale hledají lepší, příjemnější,
atraktivnější lépe společensky oceněnou a zaplacenou práci ke které je studium
na střední zdravotnické škole dobře připravilo.
Přínos diplomové práce spatřujeme především v poskytnutých
informacích. V nynější situaci je důleţité zmapovat faktory, které ovlivnily
rozhodnutí o volbě povolání, včetně vlivu rodiny, širšího sociálního okolí i
střední školy.
Diplomová práce přinesla také odpověď na otázku, zda informace
poskytovaní úřady práce, výchovnými poradci, třídnímu učiteli a učiteli nepatří
mezi faktory ovlivňující nynější stav. Dle výsledů šetření se potvrdilo, ţe
nedostatečná a nesprávná informovanost je jedním z faktorů, které se na tomto
stavu podílejí.
Informace by mohly být vyuţity pro zlepšení informační práce IPS
a v základních školách a materiálem k širším výzkumům vztahující se k nové
koncepci zdravotnického vzdělávání v naší školské soustavě, která by lépe
souzněla se vzdělávací soustavou evropskou.
- 101 -
Výsledky budou dále vyuţity výchovným a kariérovým poradcem
na Střední zdravotnické škole v Brně, kde výzkumné šetření probíhalo. Vyuţití
vidíme v oblasti náboru ţáků ze základních škol pro studium na této škole. Další
vyuţití výsledků této práce bude v rozšíření sluţeb kariérového poradenství
v rámci projektu VIP kariéra taktéţ na zmíněné škole. Výsledky budou také
pouţity při jednání se zdravotnickými zařízeními města Brna, kde probíhá výuka
teoreticko praktických předmětů. Taktéţ budou výsledky pouţity pro pracoviště
na kterých jiţ tato výuka probíhá, vzhledem k tomu, ţe jak z výsledků práce
vyplívá i přístup zdravotnických zařízení je jedním z faktorů, který se ve velké
míře podílí na volbě další profesní dráhy ţáků.
Negativní faktory jako je sníţená prestiţ povolání v 94%, společností
nedoceněné povolání v 94%, nesamostatnost a omezování kompetencí v 92%
jsou pro společnost alarmující faktory je třeba se jim věnovat. Veškeré
připravované změny týkající se novelizace zákona č. 96/2004 Sb. by měly vést
k odstranění těchto negativních faktorů, protoţe kaţdý z nás bude pomoc
ošetřovatelského personálu dříve či později potřebovat.
- 102 -
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY
Literatura :
1. ATKINSON, R. Psychologie. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-640-3.
2. ČAČKA, O. Přehled psychologie obecné, dospívání a pracovní
výkonnost. Brno : PDF MU, 1995. ISBN 80-210-0904-7.
3. ČAČKA, O. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících
s faktory optimalizace. Brno, Masarykova Univerzita, 2000. ISBN
80-72-39-060-0.
4. Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy.
Praha : SPN, 1976.
5. DOBSON, J. Být sám sebou. Praha : Návrat domů, 1994. ISBN 80-
85495-32-5.
6. EVROPSKÁ KOMISE. Bílá Kniha. Nový podnět pro evropskou mládež.
Praha : MŠMT, 2002. ISBN 80-86033-74-0.
7. FILIPCOVÁ, B. Člověk, práce, volný čas. Praha : 1966
8. FRIEDMANN, Z. Didaktika technické výchovy. Brno : MU, 2001. ISBN
80-210-2641-3.
9. GILLERNOVÁ, I a kol. Slovník základních pojmů z psychologie.
Praha : Fortuna, 2000. ISBN 80-7168-683-2.
10. HLAĎO, P. Svět práce a volba povolání. Brno : MU PDF, 2009.
11. HOLOUŠOVÁ, D., KROBOTOVÁ, M. Diplomové a závěrečné práce.
Olomouc : UP PDF. ISBN 80-244-1237-3.
12. HRABAL, V. Psychologické otázky motivace ve škole. Praha : SPN,
1984.
13. HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérového poradenství na ZŠ a SŠ.
Brno : Centrum pro další vzdělávání MU, 2002.
14. HŘEBÍČEK, L. Profesionální orientace mládeže. Praha : SPN, 1984.
- 103 -
15. HŘEBÍČEK, L. Teorie kariérního poradenství. Brno : Centrum
pro další vzdělávání MU, 2009.
16. HYHLÍK, F.,NAKONEČNÝ,M. Malá encyklopedie současné
psychologie. Praha : SPN, 1973.
17. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha : Grada, 2007.
ISBN 978-80-247-1369-4.
18. JANDOUREK, J. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2001. ISBN:
80-7178-535-0.
19. JAROŠOVÁ,D. Organizace studia ošetřovatelství. Ostrava : Ostravská
Univerzita, ZSF, 2006.
20. KLÍMOVÁ, M. Aktuální otázky profesionálního vývoje a profesní
orientace žáků gymnázií. Praha : UK, 1987.
21. KLÍMOVÁ, M. Teorie a praxe výchovného poradenství. Praha: SPN,
1987.
22. KRAUS,B. K současným problémům mládeže. Praha : Horizont, 1990.
ISBN: 80-7012-027-4.
23. KRAUS,B. Středoškolská mládež a její svět na přelomu tisíciletí.
Brno : Paido, 2006. ISBN: 80-7315-125-1.
24. KRAUS, B., POLÁKOVÁ, V. Prostředí- člověk- výchova. Brno : Paido,
2001. ISBN: 80-7315-004-2.
25. KUBĚNOVÁ, B. Profesní orientace a profesní uplatnění žáků praktické
školy. Diplomová práce. Brno : MU PDF,2006.
26. KYSUČAN, J. Kapitoly z teoretických základů sociální pedagogiky.
Olomouc : UP, 1996. ISBN: 80-7067-677-9.
27. LANGMEIER, J. Vývojová psychologie pro dětské lékaře. Praha :
Avicenum, 1991. ISBN 80-201-00987.
28. LANGMEIER, J.,KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie.
Praha : Grada, 2006. ISBN 80-247-1284-9.
29. MACEK, P. Adolescence. Praha : Portál, 2003, ISBN 80-7178-747-7.
- 104 -
30. MEZERA, A. Pro jaké povolání se hodím. Brno : Computer
Press, 2008. ISBN: 978-80-251-2395-9.
31. NVF-NISP a MPSV. Poradenství pro volbu povolání a zaměstnávání
na úřadech v české republice. Praha : VVF, 2005. ISBN 80-86728-25-
0.
32. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Poradenství pro volbu povolání a
zaměstnávání na úřadech práce v české republice.
Praha : MPSV,2005. ISBN 80-86728-25-0.
33. NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha : Academia, 1995.
ISBN 80-200-0628-1.
34. ONDREJKOVIĆ, P.Negatívne stránky individualizácie
mládeže. Bratislava : PDF UK, 1997. ISBN 80-88868-17-3.
35. PAVELKOVÁ, I. Pedagogika volného času. Praha : Portál, 1999.
ISBN 80-7178-195-5.
36. PAVELKOVÁ, I. Perspektivní orientace jako činitel rozvoje osobnosti.
Praha : Academia, 1990. ISBN 80-200-0055-0.
37. PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2009.
ISBN 978-80-7367-546-2.
38. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník.
Praha : Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-647-6.
39. PUGNEROVÁ, M. Profesionální orientace. Olomouc : UP, 2006. ISBN
80-244-1198-9.
40. SAK, P. Sociální vývoj mládeže. Praha : SPN, 1985 .
41. SAK, P., SAKOVÁ, K. Mládež na křižovatce. Praha : Svoboda Servis,
2004. ISBN 80-86320-33-2.
42. STRÁDAL, L. NOUZOVÁ, J. Příprava žáků na profesní orientaci.
Praha : Sociologické nakladatelství, 1995. ISBN 80-85850-20-6.
43. STREJČKOVÁ, A. Veřejné zdravotnictví a výchova ke zdraví.
Praha : Fortuna, 2007. ISBN 978-80-7168-943-0.
- 105 -
44. STŘELEC, S. Kapitoly z teorie výchovy I. Brno : Paido, 1998.
ISBN 80-85931-61-3.
45. TAXOVÁ, J. Pedagogicko-psychologické zvláštnosti dospívání.
Praha : SNP, 1987.
46. TAXOVÁ, J. Vrstevnické vztahy v adolescenci. Praha : UK, 1972.
47. ÚLOVCOVÁ, H. Přístup mladých lidí ke vzdělávání a jejich profesní
uplatnění. Praha : NUOV, 2003. LS026.
48. VENDEL, Š. Kariérní poradenství. Praha : Grada, 2008.
ISBN 80-7067-677-9.
49. VÍTKOVÁ, M. Otázky speciálně pedagogického poradenství.
Brno : MU, 2004. ISBN 80-86633-23-3.
50. Vyhláška MŠMT č. 74/2005 Sb. O poskytování poradenských služeb
ve školách a školských zařízeních.
Časopisy a sborníky :
51. BIELIKOVÁ, M. Pohled mladých ľudí na budúcnosť a život v EU. In
Mládež a spoločnosť, 2004, č. 2. ISSN 1335-1109.
52. DOLEŢAL, J. Poradny pro volbu povolání nebo výchova k povolání. In
Výchovný poradce, 1964, č.1.
53. HUSŇÍK, P. Místo sestřiček usedají do lavic asistenti. In Učitelské
noviny, 2007, č. 33. ISSN
54. KRAUS, B. Jakými problémy žije současné středoškolská mládež. In
slovník příspěvků z VI. Konference České asociace pedagogického
výzkumu 2. a 3. července 1998. České Budějovice: Pedagogická
fakulta, 1998
55. KRAUS, B. Mládež v postmoderní společnosti. In. Socialia 99. Mládež
v postmoderní době. Sborník příspěvků z mezinárodní konference
konané v Hradci Králové 12. a 13. října 1999. Hradec Králové:
Gaudeamus, 2000.
- 106 -
56. KOUHOUTOVÁ, I. Legislativní úprava zdravotnického
povolání. In Sestra, 2005, roč. 15, č. 11. ISSN 1210-0404.
57. MIKŠOVÁ, Z. Uplatnění zdravotnických asistentů na trhu práce. In
Florence, 2009,roč. V, č. 1. ISSN 0044-1996.
58. ŠKUBOVÁ, J. ČAS před fórem delegátů piluje program. In Florence,
2011, roč. VII, č. 2. ISSN 1801-464X.
59. VOJTĚCH, J. Uplatnění absolventů zdravotnických škol. In
Zdravotnické noviny, 2009, roč. 58, č.50. ISSN 0044-1996.
60. ZACHACHAROVÁ, E., GULÁŠOVÁ, I. Profesní image sester. In
Zdravotnické noviny, 2010, roč. 59,č. 18. ISSN 0044-1996.
Internetové zdroje :
61. EVROPSKÁ KOMISE, EAOEA. Organizace vzdělávání soustavy
České republiky 2008/2009. Eurydice, 2009. [cit.2010-20-11].
Dostupné na WWW : http://eacea.ec.
europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_
reports/cz_cs.pdf .
62. Informační střediska při úřadech práce. Dostupné na:
www.http://www.portal.mpsv.cz/cz/obcane/poradstrediska.
63. KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. Bílá kniha evropské
komise. Nový podnět pro evropskou mládež. [cit.2011 -20-01].
Dostupné na WWW : http://www.msmt.cz/mladez/informace-o-bile-
knize-evropske-komise-o-mladezi
64. KOUHOUTEK, R. Volba a výběr povolání a studia . [online]
[cit.2008-01-11]Dostupné na
:WWW :http://rudolfkohoutek.blog.cz/0901/psychologie-volby-a-vyběru-
povolani-a-studia online.
65. KOUCKÝ, J., KOVAŘOVIC, J. Nová rizika a nové příležitosti. [cit.2011-
02-01]. Dostupné na WWW :
- 107 -
http://www.skav.cz/admin/upload/fck/file/virtualni%20knihovna/r
izika_prilezitosti_svp.pdf
66. Rámcový vzdělávací program. (RVP ML). [cit.2010 -29-10]. Dostupné
na WWW: http://www.
Zpd.nuov.cz/RVP_kategorie_ML/RVP_5341M01_Zdravotnicky_asisten
t.pdf
67. SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ ORGANIZACE. OBLASTNÍ ÚŘADOVNA
PRO EVROPU. Zdravotní sestry a porodní asistentky ve službách
zdraví. [cit.2000-25-01]. Dostupné na WWW:
http://www.lfhk.cuni.cz/soclekapps/osetr/asp/browse/browse.asp?a=2&
d=42
68. ŠIMEK, M,. TVRDÝ, L. Rozdíly ve vzdělanostní struktuře se
zaměřením na Českou republiku. [online] [cit.2005-29-05]. Dostupné
na WWW : http://knowlesdge.vsb.cz/sborniky/2005 Simek_ Tvrdy_
rozdily.pdf
69. TRLÍKOVÁ, J., VOJTĚCH, J., ÚLOVCOVÁ, H. Rozhodování žáků při
volbě vzdělávací cesty a úspěšnost vstupu na trh práce. [cit.2011-05-
01]. Dostupné na WWW :
http://www.nuov.cz/uploads/Mssetreniabsazam08final_prowww.pdf
70. USNESENI VLÁDY ČR. [online] [cit.2000-03-04]. Dortupmé na
WWW : http://www.vláda.cz/cz/clenove-vlády/historie-minulych-
vlad/tiskova-konference-po-schuzi-vlády-cr-3--4--2000-998/.
- 108 -
SEZNAM ZKRATEK
ČR Česká republika
EU Evropská unie
IPS při ÚP Informační a poradenské středisko při úřadu práce
ISCED Mezinárodní klasifikace vzdělávání
ISCO Mezinárodní klasifikace povolání
KAZAM Klasifikace zaměstnání
MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí
MŠMT ČR Ministerstvo školství,mládeţe a tělovýchovy České republiky
NISP Národní informační středisko pro poradenství
NUOV Národní ústav odborného vzdělávání
NVF Národní vzdělávací fond
OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
RVP Rámcové vzdělávací programy
SZŠ Střední zdravotnická škola
USA Spojené státy americké
VIP kariéra Projekt na pomoc ţákům i učitelům
VOŠ Vyšší odborná škola
VŠ Vysoká škola
WHO Světová zdravotnická organizace
ZA Zdravotnický asistent
ZŠ Základní škola
- 109 -
SEZNAM GRAFŮ
Graf 1: Věkové rozloţení respondentů
Graf 2: Vzdělání rodičů
Graf 3: Četnost kladných odpovědí na otázky zjišťující ekonomické vlivy
Graf 4: Faktory, které změnily představu o náplni práce ZA
Graf 5: Faktory vedoucí k rozhodnutí odejít ze zdravotnického povolání
- 110 -
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1: Informace o respondentech
Tabulka 2: Vlivy na rozhodnutí studovat obor ZA
Tabulka 3: Informace ovlivňující výběr povolání ZA
Tabulka 4: Motivace ke studiu oboru ZA
Tabulka 5: Ekonomické vlivy
Tabulka 6: Představy o náplni práce ZA
Tabulka 7: Otázky vztahující se k pomaturitnímu studiu
Tabulka 8: Faktory, které změnily představu o náplni práce ZA
Tabulka 9: Faktory vedoucí k rozhodnutí odejít ze zdravotnického povolání
- 111 -
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č.1 Dotazník pro SZŠ
Příloha č.2 Dotazník pro absolventy
Příloha č. 3 Tabulka 10 Nejuţitečnější předměty z pohledu respondenta
Příloha č. 4 Tabulka 11 Nejméně uţitečné předměty z pohledu
respondenta
Příloha č. 5 Tabulka 12 Zdroje informací o moţnostech dalšího studia
Příloha č.6 Tabulka 13 Srovnání výhledu a reálného zaměstnání studentů
Příloha č.7 Graf 7 Srovnání výhledu a reálného zaměstnání studentů
Příloha č.8 Přehled ministrů zdravotnictví
Příloha č.9 Materiál IPS Zdravotní sestra
Příloha č.10 Materiál IPS Zdravotnický asistent
- 112 -
Příloha č.1 Dotazník pro SZŠ Dotazník pro SZŠ
Tento dotazník slouţí k získání dat ve vědeckých výzkumech. Děkujeme předem za čas
a pozornost, které vyplňování budete věnovat. Odpovídejte zakříţkováním číslovky ve sloupci.
Základní údaje:
Třída:………….. Kód dotazníku:………
Věk:……………. Název školy:……………………………….
Pohlaví chlapec: ANO – NE dívka: ANO – NE
Jaké vzdělání má:
Vaše matka:
1 základní
2 odborné učiliště, Střední odborná škola bez maturity
3 střední škola s maturitou
4 vysoká škola
Váš otec:
1 základní
2 odborné učiliště, Střední odborná škola bez maturity
3 střední škola s maturitou
4 vysoká škola
Studijní průměr na posledním vysvědčení:………………………………
Váţení maturanti,
Dovolte abych Vás touto cestou poţádala o vyplnění následujícího dotazníku. Téma
výzkumného šetření je „ Profesní orientace ţáků posledních ročníků zdravotnických škol“.
Dotazník má několik částí. První máte právě teď před sebou, odpovídejte pravdivě na
následující otázky.
Druhá část výzkumného šetření proběhne na podzim roku 2009 a opět bychom Vás rádi
oslovili. Proto abychom Vás mohli znovu kontaktovat prosím o Vaše následující sdělení.
Jsem ochoten – ochotna na podzim roku 2009 odpovědět na další otázky sloužící
k získání dat ve vědeckém výzkumu. ANO – NE .
Jak Vás mohu kontaktovat? Vyplňte následující údaje.
e-mail adresa:……………………………………………………………………………………….
- 113 -
telefonní číslo:………………………………………………………………………………………
poštovní adresa:……………………………………………………………………………………
Děkuji za spolupráci Petra Jílková
I. MOTIV
Co bylo motivem. Důvodem výběru studia střední zdravotnické školy?
1. Bylo to přání mých rodičů: ANO – NE – NEUMÍM SE VYJÁDŘIT
2. Bylo to přání mých prarodičů: ANO – NE – NEUMÍM SE VYJÁDŘIT
3. Doporučení jiného dospělého ( pokud ano, prosím
popište):…………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………
4. Jiné doporučení ( pokud ano, prosím
popište):…………………………………………………………………………………………
5. Rozhodnutí ovlivnili moji přátelé, kamarádi: ANO – NE – NEUMÍM SE VYJÁDŘIT
6. Bylo to pouze moje rozhodnutí : ANO – NE – NEUMÍM SE VYJÁDŘIT
7. Pokud to bylo moje rozhodnutí, proč jsem se takto
rozhodl/a?………………………………………………………………………………………
…………………………………………………………………………………………………..
II. VÝBĚR
8. Účastnil/a jsem se v 9. třídě ZŠ testů studijních předpokladů pro volbu povolání:
ANO – NE – NEUMÍM SE VYJÁDŘIT
9. Dozvěděl/a jste se konkrétní výsledky pro jaké povolání máte předpoklady?
ANO – NE
10. Ovlivnil tento výsledek vaše rozhodnutí?
ANO – NE
11. Měl/a jste konkrétní představu o studiu na SZŠ?
ANO – NE
12. Měl/a jste konkrétní představu o povolání zdravotnického asistenta?
ANO – NE
13. Studium na SZŠ jste si vybral/a z důvodu nekonání přijímacích zkoušek?
ANO – NE
- 114 -
14. Výběr školy ovlivnila zdravotnická profese mých rodičů, příbuzných?
ANO – NE
15. Výběr studia na SZŠ ovlivnila informační kampaň o náplni práce zdravotnického
asistenta konaného v/na:
Úřadu práce: ANO – NE
Základní škola: ANO – NE
Veletrh středních škol: ANO – NE
III. PRŮBĚH STUDIA
16. Vedla Vás k volbě povolání zdravotnického asistenta touha pomáhat lidem?
ANO – NE
17. Který z vyučovacích předmětů v průběhu studia povaţujete za nejpřínosnější?
(doplňte):……………………………………………………………………………………….
18. Který z vyučovacích předmětů povaţujete za zbytečný, nezajímavý, nebavil Vás?
(doplňte):………………………………………………………………………………………
19. Měl/a jste představu o hmotném prospěchu zdravotnického povolání?
ANO – NE – NEUMÍM SE VYJÁDŘIT
20. Získal/a jste během studia konkrétní představu o pracovní náplni ZA?
ANO – NE
21. Liší se nynější představa od představy na počátku studia?
ANO – NE
22. Pokud se liší, v čem?
(doplňte):………………………………………………………………………………………
23. Jste spokojen s dosaţenou ekonomickou nezávislostí?
ANO – NE – NEUMÍM SE VYJÁDŘIT
24. Víte, jaký je nástupní plat ZA?
ANO – NE
25. Domníváte se, ţe by Vám nástupní plat zaručil dostatečný ţivotní standard?
ANO – NE
26. Negativní proţitky, postoje k tomuto povolání jsem získala během výuky na
jednotlivých pracovištích nemocnic:
ANO – NE – NEUMÍM SE VYJÁDŘIT
- 115 -
IV. BUDOUCNOST
27. Máte dostatek informací o moţnostech dalšího studia po maturitě?
ANO – NE – NEUMÍM SE VYJÁDŘIT
28. Budete studovat obory související se zdravotnictvím?
ANO – NE – NEUMÍM SE VYJÁDŘIT
29. Raději zaměřím studium jiným směrem.
ANO – NE
30. Jestliţe chcete zcela změnit obor, proč? (
doplňte):………………………………………………………………………………………
……………
31. Co Vás nejvíce utvrzuje v myšlence odejít ze zdravotnického povolání?
A, nízké platové ohodnocení : ANO – NE
B, moc práce: ANO – NE
C, velká zodpovědnost: ANO – NE
D, velká psychická zátěţ: ANO – NE
E, sníţená prestiţ povolání: ANO – NE
F, společností nedocenění postavení: ANO – NE
G, nesamostatnost a omezování kompetencí při výkonech: ANO – NE
Jiné: ( doplňte):……………………………………………………………………………
32. Kde jste získal/a informace o dalších moţnostech studia? (zatrhněte vyhovující)
Časopis
Média – TV, rozhlas, kniha, elektronická pošta, filmové dílo, internet)
Informační letáky škol
Rodiče
Dny otevřených dveří na VOŠ, VŠ
Přednášky a exkurze
Doporučení přátel, známých
Veletrhy škol
Spoluţáci
Výchovný poradce školy
- 116 -
Třídní učitel
33. Přihlásil/a jste se k dalšímu studiu?
ANO – NE
34. Uveďte název školy, který jste si vybral/a k dalšímu
studiu:…………………………………………………………………………………………
……………
35. Byla volba povolání ZA pro Vás správná?
ANO – NE
36. Pokud ne, uveďte okamţik, kdy jste si tuto skutečnost
uvědomil/a………………………………………………………………………………………
………….
37. 37. Chci pracovat ve zdravotnickém zařízení a po maturitě nastoupím do zaměstnání
jako ZA.
ANO – NE
38. Jmenujte zdravotnické pracoviště, kde chcete
pracovat…………………………………………………………………………………………
- 117 -
Příloha č.2 Dotazník pro absolventy
Dotazník pro absolventy SZŠ
Dotazník slouţí k získání dat ve vědeckých výzkumech. Děkujeme předem za čas a
pozornost, které vyplňování budete věnovat. Odpovídejte označením vhodné odpovědi.
Základní údaje: chlapec – dívka ( nehodící škrtněte)
Váţený absolvente, dovolte abych touto cestou poţádala o vyplnění následujícího
dotazníku. Téma výzkumného šetření je “ Profesní orientace ţáků posledních ročníků
zdravotnických škol“. Jedná se o druhou část výzkumného šetření, první jste vyplňoval/a ještě
jako student čtvrtého ročnímu studia SZŠ.
Děkuji za spolupráci.
Petra Jílková
Označte vyhovující odpověď, doplňte !
1. Byl/a jsem přijata ke studium na VŠ a budu studovat? ANO – NE
2. Univerzita ( doplňte):
4. Fakulta ( doplňte):
5. Obor ( doplňte):
6. Byl(a jsem přijata ke studiu na VOŠ a budu studovat? ANO – NE
7. Název školy ( doplňte):
8. Obor: ( doplňte)………………………………….
9. Nyní budu studovat pouze na jazykové škole? ANO – NE
10. Jsem vedena na Úřadu práce ? ANO – NE
11. Nyní budu studovat v zahraničí? ANO – NE
12. Pracuji jako ZA? ANO – NE
13. Pracoviště ( doplňte):
14. Oddělení ( doplňte):
15. Pracuji mimo obor? ANO – NE
16. Kde ( doplňte):
17. Pracovní zařazení ( doplňte):
18. Jiné ( doplňte pokud nevyhovují předchozí).
- 118 -
Příloha č.3 Tabulka 10: Nejužitečnější předměty z pohledu respondenta
Název předmětu počet zmínek
Ošetřovatelství 65
Psychologie a komunikace 27
Ošetřování nemocných 17
První pomoc 10
Somatologie 7
Vnitřní lékařství 5
Český jazyk 5
Angličtina 4
Základy veřejného zdravotnictví 3
Občanská nauka 3
Ekonomie 3
Chemie 1
- 119 -
Příloha č.4
Tabulka 11: Nejméně užitečné předměty z pohledu
respondentů
název předmětu počet zmínek
Ekonomie 31
Matematika 18
Fyzika 8
Dějepis 6
Základy veřejného zdravotnictví 5
Tělesná výchova 4
Informatika 2
- 120 -
Příloha č.5 Tabulka 12: Zdroje informací o možnostech dalšího studia.
zdroj informací počet zmínek
média 48
letáky škol 45
veletrh škol 35
třídní učitel 30
dny otevřených dveří 33
přátelé a známí 29
spoluţáci 25
časopisy 21
rodiče 16
přednášky a exkurze 12
výchovný poradce 2
- 121 -
Příloha č.6
Tabulka 13: Srovnání výhledu a reálného zaměstnání studentů
VOŠ VŠ Práce v oboru Práce mimo
obor
Reálně 45 12 6 4
za studia 44 34 13
- 122 -
Příloha č.7
Graf 7: Srovnání výhledu a reálného zaměstnání studentů
0
10
20
30
40
50
VOŠ VŠ Práce v oboru Práce mimo obor
reálně za studia
- 123 -
Příloha č.8
Přehled ministrů zdravotnictví v rámci nezávislé republiky
1. Petr Lom od 1. ledna do 22. června1993
2. Luděk Rubáš od 23.června do 10.října 1995
3. Jan Stránský od 10.října 1995 do 2. ledna 1998
4. Zuzana Roithová od 2. ledna 1998 do 22. července 1998
5. Ivan David od 22.července 1998 od 9. prosince 1999
6. Bohumil Fišer od 9. února 2000 do 15. července 2002
7. Marie Součková od 15.července 2002 do 14. dubna 2004
8. Jozef Kubinyi od 14. dubna 2004 do 12. října 2005
9. Milada Emerová od 4.srpna 2004 do 12. října 2005
10. David Rath od 4. listopadu 2005 do 4. září 2006
11. Tomáš Jůlínek od 4. září 2006 do 23. ledna 2009
12. Daniela Filipiová od 23. ledna 2009 do 8. května 2009
13. Dana Jurásková od 8. května 2009 do 13. července 2010
14. Leoš Heger od 13. července 2010 dosud
- 124 -
Příloha č.9
- 125 -
- 126 -
Příloha č.10
- 127 -
- 128 -
ANOTACE
Jméno a příjmení: Petra Jílková
Katedra: Ústav pedagogiky a sociálních studií
Vedoucí práce: Mgr. Jitka Nábělková, PhD.
Rok obhajoby: 2011
Název práce:
Profesní orientace ţáků posledních ročníků zdravotnických škol
Název v angličtině:
Career foucus of medical college graduates
Anotace práce:
Diplomová práce se zabývá problematikou profesní orientace
ţáků posledních ročníků zdravotnických škol.
První část přináší charakteristiku cílové skupiny adolescentů,
zabývá se pojmy profesní orientace, volba povolání a výchova k
volbě povolání.
Stěţejní částí diplomové práce je empirické šetření zaměřené na
zjištění nedostatků ve volbě střední školy v oblasti motivace
ţáků k výběru zdravotnické školy, angaţovanost samotného
ţáka při tomto výběru.
Cílem je určit nepříznivé faktory, které ovlivňují volbu
povolání a dát skutečný přehled o nástupu absolventů na trh
práce či k dalšímu studiu.
Klíčová slova:
Profesní orientace, volba povolání, výchova k volbě povolání..
- 129 -
Anotace v angličtině:
This diploma thesis deals with the issue of career foucus of
medical college graduates.
The opening part describes the characteristics of the target
group adolescents, and it deals with the concepts of career
focus, career choice and career education. The essential part
of the diploma thesis is (empirical) research that aims to
identify deficiencies accompanying the college choice, with
respect to motivating students to choose a medical college,
and involvement of students in this choice.
The objective is to determine negative factors affecting the
career choice and to give a real picture of graduates joining
the employment market or pursuing some further education.
Klíčová slova
v angličtině:
Career focus, career choice and career education
Přílohy vázané
v práci:
Příloha č. 1 Dotazník pro SZŠ
Příloha č. 2 Dotazník pro absolventy SZŠ
Příloha č. 3 Tabulka 10 Nejuţitečnější předměty z pohledu
respondenta
Příloha č. 4 Tabulka 11 Nejméně uţitečné předměty
z pohledu respondenta
Příloha č. 5 Tabulka 12 Zdroje informací o moţnostech
dalšího studia
Příloha č. 6 Tabulka 13 Srovnání výhledu a reálného
zaměstnání studentů
Příloha č. 7 Graf 7 Srovnání výhledu a reálného zaměstnání
studentů
Příloha č.8 Přehled ministrů zdravotnictví
Příloha č.9 Materiál IPS Zdravotní sestra
Příloha č. 10 Materiál IPS Zdravotnický asistent
Rozsah práce: 127 stran (včetně příloh)
Jazyk práce: český
- 130 -