univerzita palackého v olomouci · 2008. 8. 18. · univerzita palackého v olomouci...
TRANSCRIPT
Univerzita Palackého v Olomouci
Přírodovědecká fakulta
Katedra rozvojových studií
Mezinárodní rozvojová studia
Eva Bazgierová
Migrace ze států Zakavkazska do Ruska a její
dopady na region
Bakalářská práce
Vedoucí práce: RNDr. Marián Halás, Ph.D
Olomouc 2008
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a veškeré pouţité zdroje
jsem uvedla v seznamu literatury.
Olomouc, 15. Srpna 2008 ……………………..
podpis
Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce RNDr. Mariánu Halásovi za
vstřícný přístup, cenné rady, doporučení a připomínky, které mi pomohly při vypracování této
práce. Mé poděkování patří i Mgr. Ladislavu Vrátnému za jeho pomoc s překladem z ruštiny.
Vysoká škola: Univerzita Palackého Fakulta: Přírodovědecká
Katedra: Geografie Školní rok: 2006/07
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
student
Eva BAZGIEROVÁ
Název práce:
Migrace ze států Zakavkazska do Ruska a její dopady na region
Migration from Caucasus states to Russia and its impact for region
Zásady pro vypracování:
Cílem bakalářské práce je hodnocení vývoje situace v státech Zakavkazska po rozpadu SSSR s detailnějším zaměřením na časoprostorový vývoj migrací (příp. pracovních migrací) z Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie (podle dostupnosti dat) do Ruska a jejich dopadů na demografický a socioekonomický vývoj regionu.
Struktura práce:
1. Úvod 2. Teoretický vstup, metodika a zhodnocení literatury 3. Definice regionu, základní FG a SEG charakteristika 4. Vývoj situace v Arménii, Ázerbájdžánu a Gruzii po Rozpadu SSSR 5. Migrace ze států Zakavkazska do Ruska a její vliv na národnostní strukturu
regionu 6. Migrace ze států Zakavkazska do Ruska a její vliv na ekonomickou situaci
regionu 7. Shrnutí (v angličtině)
Bakalářská práce bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách:
studium literatury k dané tématice rešerše relevantních zdrojů literatury (demografie, migrace, geografie Zakavkazska) sběr a analýza statistických dat (národní statistické úřady) konstrukce tabulkových, grafických a mapových příloh analýza získaných výsledků (časová, prostorová) shrnutí dosavadního vývoje migrace a její dopadů
Rozsah grafických prací: cca 3-5 tabulek, 3-5 grafů, 2-3 mapy
Rozsah průvodní zprávy: cca 40 stran základního textu + práce včetně všech příloh v elektronické podobě
Seznam odborné literatury:
ATABAKI, T., MEHENDALE, S. 2005. Central Asia and the Caucasus: Transnationalism and Diaspora. Abingdon : Routledge.
BAAR. V. 2002. Národy na prahu 21. století Emancipace nebo nacionalismus? (část věnovaná Zakavkazsku). Ostrava : Nakladatelství Tilia.
BAAR. V. 2005. Decentralizační a dezintegrační procesy v Ruské federaci v 90. letech minulého století. Ostrava : Ostravská univerzita.
Atlasy světa, geografické lexikony, lexikony zemí (států světa) apod.
Internetové stránky národních statistických úřadů (Arménie, Ázerbajdžán, Gruzie, Rusko)
Další literatura bude doplněna v průběhu řešení.
Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Marián Halás, Ph.D.
Datum zadání bakalářské práce: 18. 06. 2007
Termín odevzdání bakalářské práce: ne dříve než 9 měsíců od zadání
vedoucí katedry vedoucí bakalářské práce
5
Obsah Seznam pouţitých zkratek .......................................................................................................... 7
1. ÚVOD .................................................................................................................................... 9
2. CÍLE PRÁCE A METODOLOGIE ..................................................................................... 11
2.1. Cíle práce ...................................................................................................................... 11
2.2. Metodologie .................................................................................................................. 11
3. Charakteristika oblasti .......................................................................................................... 13
3.1. Vymezení názvu oblasti ................................................................................................ 13
3.2. Poloha oblasti ................................................................................................................ 13
3.3. Základní fyzicko-geografická charakteristika ............................................................... 14
3.4. Socioekonomická charakteristika .................................................................................. 17
3.4.1. Obyvatelstvo .......................................................................................................... 17
3.4.2. Celková hospodářská situace ................................................................................. 19
3.4.3. Arménie .................................................................................................................. 20
3.4.4. Ázerbájdţán ............................................................................................................ 22
3.4.5. Gruzie ..................................................................................................................... 23
3.4.6. Socioekonomické problémy ................................................................................... 24
4. POLITICKÝ VÝVOJ PO ROCE 1991 ................................................................................ 26
4.1. Vývoj po roce 1991 v Arménii ...................................................................................... 27
4.2. Vývoj po roce 1991 v Ázerbájdţánu ............................................................................. 28
4.3. Gruzie ............................................................................................................................ 30
4.4. Vnější aktéři na Jiţním Kavkaze ................................................................................... 31
6
4.4.1. Rusko ...................................................................................................................... 31
4.4.2. Spojené státy americké ........................................................................................... 32
4.4.3. Evropská unie a Rada Evropy ................................................................................ 33
4.4.4. OSN a OSCE .......................................................................................................... 34
4.5. Vliv Islámu .................................................................................................................... 34
4.5.1. Írán ......................................................................................................................... 34
5. MIGRACE ZE STÁTŮ ZAKAVKAZKA DO RUSKA ..................................................... 35
5.1. Příčiny migrace ............................................................................................................. 35
5.2. Rusko jako cílová země ................................................................................................ 38
6. MIGRACE ZE STÁTŮ ZAKAVKAZKA A JEJÍ DOPADY NA DEMOGRAFICKOU
SITUACI STÁTŮ – NA PŘÍKLADU ARMÉNIE .................................................................. 41
6.1. Dopady na demografickou situaci Arménie .................................................................. 41
6.2. Dopady na ekonomickou situaci Arménie .................................................................... 44
6.2.1. Přínosy .................................................................................................................... 44
6.2.2. Negativní dopady ................................................................................................... 45
6.3. Úloha remitend .............................................................................................................. 46
7. POSTAVENÍ MIGRANTŮ V RUSKÉ FEDERACI .......................................................... 48
8. Závěr .................................................................................................................................... 49
9. Anotace/Summary ................................................................................................................ 51
10. Pouţitá literatura a zdroje ................................................................................................... 52
7
Seznam použitých zkratek
BTC Ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan
CUG Občanská unie Gruzie (Citizens Union of Georgia)
CE Council of Europe (Rada Evropy)
EBRD European Bank for Reconstruction and Development (Evropská banka pro
obnovu a rozvoj)
EC European Commission
EU European Union
IMF International Monetary Fund
IOM International Organization for Migration ( Mezinárodní organizace pro
migraci
OA Oficial Aid (Oficiální pomoc)
ODA Oficial Development Aid (Oficiální rozvojová pomoc)
OSCE Organization for Security and Cooperation for Europe (Organizace pro
bezpečnost a spolupráci Evropy)
OECD Organization for Economic Cooperation and Development (Organizace pro
hospodářskou spolupráci a rozvoj)
OSN Organizace spojených národů
SNS Společenství nezávislých států
SALW Small arms and light weapons
SOCAR Státní těţařská společnost Ázerbájdţánské republiky
SIDA Sweden International Development Cooperation Agency (Švédská rozvojová
agentura)
UNDP United Nation Development Program (Rozvojový program OSN)
USAID United Stated Agency for International Development (Agentura rozvojové
pomoci USA)
8
WB World Bank (Světová Banka)
WTO World Trade Organization (Světová obchodní organizace)
9
1. ÚVOD
Majestátné pohoří Kavkazu, které dalo své jméno celé této oblasti, bylo Řeky povaţováno za
konec světa, na kterém podle pověsti nechal Zeus přivázat Prométhea, který zde proţíval po
staletí muka. Po tisíciletí byla tato oblast ale hlavně „mostem“, trţištěm i překladištěm
drahého zboţí a vědomostí, místem setkávání, střetávání a mísení kultur. Zejména na
Hedvábné stezce1, která tudy vedla a tvořila důleţitý faktor při rozvoji starověkých civilizací.
K vybrání tématu bakalářské práce mě vedl především dlouhodobý zájem o tuto oblast. Vţdy
mě fascinovalo, jak na tak malé území můţe docházet ke střetům tolika kultur, etnik a
náboţenství a jak zde dochází k neustálému vývoji a dění. Přestoţe oblast Zakavkazska patří
ke strategickým regionům, není jí věnováno tolik studií a literatury.
Jedním z nejváţnějších problémů, které trápí tři malé státy pod Kavkazem při budování nové
státnosti, je odliv obyvatelstva z tohoto regionu. Problém ztráty obyvatelstva v důsledku
migrace je všeobecný problém všech tří zemí Jiţního Kavkazu.
Migrace má vliv na absolutně všechny sféry ţivota v zemích Kavkazu. Jak v negativním tak
v pozitivním směru. Migrace mění strukturu a počet obyvatelstva, ovlivňuje ekonomiku,
politickou situaci a společenský ţivot. V kaţdém případě nemá tento problém pouze
akademický nebo historický rozměr. To, jestli probíhá i nadále strmá migrace nebo se jiţ
stabilizovala, jakým způsobem se adaptují migranti a adaptují-li se vůbec, je-li moţný masový
návrat atd., má jednoznačně význam pro další rozvoj těchto zemí.2
1 Starověká trasa vedoucí Jiţní Asií, ve své hlavní větvi spojující čínské město Xi´an s Malou Asií a
Středozemním mořem. Její celková délka po moři a po souši činí asi 8000 km.
2 Iskandarian, 2004: 5
10
Migrační procesy, které probíhají na území bývalého SSSR, jsou pro mnohé části světa
analogické, např. migrační procesy v Africe, Jiţní Asii, Turecku i v některých zemích EU.
Migrační tendence na území SNS mají svoje specifické rysy a jsou dostatečně zajímavé jako
fenomén, jako něco nového, co prozatím není zdaleka tak zkoumáno a podrobně popsáno.
V zemích Jiţního Kavkazu a v Rusku existuje ohromné mnoţství nejasností a předsudků
spojených s migrací. Ty jsou pak uváděny ve společenské diskusi, v masových sdělovacích
prostředcích, často i v oficiálních dokumentech. Přitom reálné rozměry, parametry a
dynamika migračních trendů jsou sledovány velmi slabě.
11
2. CÍLE PRÁCE A METODOLOGIE
2.1. Cíle práce
Cílem bakalářské práce je analyzovat a zhodnotit situaci odlivu obyvatel z jihokavkazských
republik do Ruské federace po roce 1991, její příčiny a dopady na tento region. Tento
fenomén je ve zdejší oblasti velmi silný a ovlivňuje rozvoj těchto zemí a zasahuje všechny
sféry společnosti. Je to region nesmírně pestrý a sloţitý po všech stránkách, tudíţ se zaměřuji
jen na některé oblasti charakteristiky. Snaţím se podat základní charakteristiku regionu spíše
z hlediska socioekonomického a popsat současný politický vývoj a situaci. Kavkaz je oblastí
značného strategického významu, o čemţ svědčí narůstající zájem politických aktérů o něj.
V současné době je Kavkaz střetem různých vlivů a mnoha zájmů a vývoj v tomto regionu
bude v budoucnu určitě zajímavý a hodně komplikovaný.
2.2. Metodologie
Při zpracování práce byla pouţita rešeršně-kompilační metoda, která spočívá ve vyhledávání,
shromaţďování, třídění a zpracovávání dat a informací. Data a informace byly získávány
zejména z internetových zdrojů, odborných publikací a knih, z nichţ převáţná část je
v elektronické podobě, a odborných časopisů. Byly vyuţívány licencované databáze přístupné
přes univerzitní sítě UPONET, nejčastěji JSTOR. Dále jsem vyuţívala výroční zprávy
významných mezinárodních organizací a jejich agentur, v tomto případě zejména IOM,
OECD, WB, OSN, UNDP. K získání informací o oblasti Jiţního Kavkazu byly nejvhodnější
studie vědeckých institutů jako je Central Asie-Caucasus Institut and Silk Road Studies
Program Joint Center, jenţ vydává řadu odborných publikací.
Při psaní této práce se vyskytlo několik věcí limitujících práci. Jedná se hlavně o problém
dostupnosti spolehlivých a relevantních dat. Přestoţe statistické úřady v různých regionech na
Kavkaze pracují s podobnými metodami (přinejmenším do rozpadu Sovětského svazu), jejich
data se z hlediska komplexnosti a kompatibility liší. Zatímco pro Rusko existují víceméně
12
jednotná data, pro státy Jiţního Kavkazu jsou údaje za určitá období často nedostačující nebo
neexistují vůbec. Toto platí především pro Gruzii, kde získat relevantní data je značný
problém. To je způsobeno také zasaţením jednotlivých států četnými konflikty, které tuto
oblast postihují. Data týkající se autonomních oblastí ve státech Zakavkazska (např.
Abcházie, Jiţní Osetie, Náhorní Karabach) prakticky neexistují. Pokud jsou informace
dostupné, nelze říci, do jaké míry jsou spolehlivé.
Při fyzicko-geografické charakteristice států Jiţního Kavkazu je oblast popisována jako
součást jednoho geografického celku, Kavkazu. Zejména proto, ţe odborné studie z hlediska
fyzicko-geografického se zabývají Kavkazem jako jednotným komplexem. Většina publikací
je napsána v rámci popisu fyzické geografie SSSR. Jedna z nejnovějších publikací zabývající
se přímo Kavkazem je „Caucasus Environmental Outlook“ z roku 2002, která je výsledkem
společné práce expertů ze všech třech zemí Jiţního Kavkazu a Ruska. Popis socioekonomické
sféry a vývoje politické situace je jiţ zaměřen jen na státy Jiţního Kavkazu – tedy Gruzii,
Arménii a Ázerbájdţán. Stejně tak i obecné trendy migrace jsou analyzovány pro oblast
Jiţního Kavkazu. Konkrétní demografické a ekonomické dopady ukazuji poté na příkladu
jedné ze tří jihokavkazských republik – Arménie, která má nejvíce přístupných informací a
dat týkající se migrace do Ruské federace. Na závěr se snaţím nastínit situaci těchto
emigrantů v Ruské federaci a postoj zdejší populace k přistěhovalcům. V současné době totiţ
můţeme vnímat narůstající extremismus a xenofobii v Ruské federaci zejména mezi mladou
populací.
13
3. Charakteristika oblasti
Kavkaz tvoří šíji mezi Evropou a Asií, kudy často procházely migrující národy a nezřídka se
zde také usazovaly. Vystřídaly se zde přílivy Římanů, Byzanťanů, Arabů, Turků a Peršanů.
V tomto regionu se v minulosti stýkaly hranice tří velkých mocností Ruska, Turecka a Persie,
z nichţ se kaţdá snaţila získat nadvládu nad celým regionem. Soupeření o vliv nad touto
oblastí přetrvává dodnes a Kavkaz se tak stal prostorem boje vlivu velkých mocností. Nejen
Ruska, Turecka či Iránu, ale v poslední době stále intenzivněji i USA a Číny.
3.1. Vymezení názvu oblasti
Během éry SSSR nazývali odborníci zabývajícími se státy Gruzie, Arménie a Ázerbájdţánu
tuto oblast jako oblast Zakavkazska, protoţe leţí za Velkým Kavkazem. Avšak po rozpadu
Sovětského svazu se vynořilo jiné geografické chápání lokalizace těchto zemí. Proto většina
vědeckých a politických publikací začala uţívat termín Jiţní Kavkaz, zahrnující teritorium
těchto tří nezávislých států. Název „Zakavkazsko“ se uţívá nyní jen ve smyslu fyzicko-
geografickém, jehoţ hranice jsou na hřebeni Velkého Kavkazu. V tomto ohledu pak část
Ruské federace (pobřeţí Černého moře) leţí v oblasti Zakavkazska a region severní Gruzie a
severovýchodního Ázerbájdţánu patří k oblasti Severního Kavkazu.3
3.2. Poloha oblasti
Oblast Kavkazu leţí mezi Kumo-manyčskou depresí na severu a Turecko-Íránskou hranicí na
jihu. Ze západu je Kavkaz ohraničen Černým a Azovským mořem, na východě mořem
Kaspickým. Pohoří Kavkaz tvoří spojovací článek mezi alpínským a himálajským systémem.
3 Caucasus Environment Outlook, UNEP 2002
14
Celková plocha Kavkazu je asi 440 000 km2.4 Z toho území Jiţního Kavkazu, tj. republiky
Arménie, Ázerbájdţánu a Gruzie zaujímá rozlohu necelých 190 000 km2.5
Problém lokalizace Kavkazu, zda leţí v Evropě nebo Asii, je stále nevyřešenou otázkou a
vedou se o tom neustále diskuze. Odpověď na tuto otázku úzce souvisí i s vyřešením sporu
kudy vedou přesně hranice mezi Evropou a Asií. Existuje několik řešení a pohledů6. Řešení
této otázky však není cílem této práce, proto se touto záleţitostí nebudu podrobněji zabývat.
Statistické i jiné druhy informací týkající se Kavkazu jsou obvykle uváděny v termínech jeho
politických a administrativních hranic. V tomto ohledu jsou tradičně rozděleny na tři státy
Jiţního Kavkazu, tj. Arménii, Ázerbájdţán a Gruzii a autonomní republiky nebo kraje
Severního Kavkazu v rámci Ruské federace.
3.3. Základní fyzicko-geografická charakteristika
Převáţnou část kavkazského území tvoří mladý alpínský orogén, většinou s horským reliéfem.
Rovin a níţin je podstatně méně, ovšem i ony souvisí s třetihorní orogenesí. Výjimkou je část
Předkavkazska, která leţí na mladé Skytské tabuli.7 Přestoţe je Kavkaz povaţován za horský
region, jeho průměrná nadmořská výška je o 268 m menší neţ světový průměr.8 Pokud ovšem
bereme v úvahu jen oblast Velkého a Malého Kavkazu přesahuje tato oblast světový průměr o
638 m.
Na severu mezi Černým a Kaspickým mořem se nachází sníţeniny a na jihu navazující horský
systém Arménské vysočiny, který vyplňuje části území Turecka, Íránu a Iráku. Páteří Velkého
Kavkazu je jeho Hlavní hřbet, který se rozpíná od Tamanského poloostrova u Černého moře
aţ k poloostrovu Apšeron u Kaspického moře. Směr hřbetu vede ze severozápadu
k jihovýchodu a jeho délka je 1500 km. Jeho nejvyšší bod Mt. Elbrus (5 642 m.n.m) je
4 Votýpka, 1982: 72
5 Národní statistické úřady jednotlivých států
6 Viz. Caucasus Enviromennt Outlook 2002, kde se touto otázkou zabývá několik odborníků a specialistů.
7 Votýpka, 1982: 72
8 Světová průměrná nadmořská výška je 840m.
15
lokalizován v centrální části. Pásmo Kavkazu vzniklo zhruba před 25 miliony lety vzájemným
tlakem euroasijské a arabské tektonické desky. Dodnes oblast suţují častá zemětřesení a je
oblastí mnohých geodynamických procesů. Jedno z nejničivějších zemětřesení proběhlo
v roce 1988, které zcela zničilo arménské město Spitak a zahynulo při něm 25 000 lidí.
Značné ekonomické poškození způsobilo zemětřesení v roce 1991 v Sachkhere.
Rozmanitost kavkazské přírody a reliéfu vedla k vytvoření několika odlišných fyzicko-
geografických oblastí. Jejich počet se podle různých autorů a odborníků liší. Obecně se ale
dělí na hlavní čtyři fyzicko-geografické oblasti, které samotné se dělí na řadu menších celků.
Jsou to: Předkavkazí, Velký Kavkaz, Zakavkazské roviny, Zakavkazské horské systémy9.
Státy Jiţního Kavkazu tvoří hlavně dvě fyzicko-geografické oblasti: Zakavkazské roviny a
Zakavkazské horské systémy.
Oblast Zakavkazských rovin představuje mezihorskou depresi, která byla do miocénu
mořským průlivem. Kdyţ se v miocénu vytvořil Lichský (Suramský) hřbet, rozdělil průliv na
záliv Černého moře a záliv Kaspiku. Zakavkazské roviny se dále dělí na několik podoblastí
s rozdílným klimatem, faunou i flórou.10
Zakavkazské horské systémy zahrnují středohorský Malý Kavkaz a vulkanickou Arménskou
vysočinu. Malý Kavkaz se zvedá nad zakavkazskými depresemi. Od Velkého Kavkazu se
značně odlišuje. Chybí mu především horská “páteř“(podélný Hlavní hřbet) a nedosahuje ani
svou nejvyšší horou hranice 4000 m. Horský ledovcový reliéf se vyskytuje pouze v náznacích.
Klima Malého Kavkazu je teplejší neţ Velkého Kavkazu, coţ je dáno jiţnější polohou, menší
nadmořskou výškou a chybějícími ledovcovými poli na vrcholech. Zvlášť mírné a vlhké
klima se projevuje na západním i východním okraji systému. Zde jsou úbočí hor ještě
zasaţena vlivem vlhkých subtropů, coţ se projevuje i na vegetaci, představované většinou
listnatými lesy. Vlastní velké řeky Malý Kavkaz nemá. Z okrajových hřbetů, sklánějících se
k Černému a Kaspickému moři zde směřuje mnoţství horských potoků.
9 Votýpka, 1982: 72.
10 např. Rionská níţina, Kurinská proláklina, Iorská plošina, Talyšské hory,…
16
Arménská vysočina (Armjanskoje Nagorje) jako celek patří k jednomu z největších
vulkanických systémů Přední Asie. Tato náhorní plošina leţí na vnitřní zóně alpínské
geosynklinální oblasti. Lávové potoky zaplnily nerovnosti starých údolí a vytvořily mocné
lávové příkrovy v podobě rozlehlých vulkanických plošin. K nejvyššímu místu Arménské
vysočiny patří stratovulkán Aragac. Náhorní plošina má i řadu jezer, z nichţ největší je Sevan.
Jedna z hlavních specifik Kavkazu je jeho výšková krajinná rozmanitost. Tímto ukazatelem,
Kavkaz zaujímá jedny z nejvyšších hodnot ve světě. Nalezneme zde široké spektrum typů
krajin, od subtropických aţ po glaciální, od níţinatých aţ po vysokohorské, od suchých aţ po
vlhké. Asi 40% krajinných typů nacházející se na Kavkaze zaujímají ve světě pouhých 0,5%.
V rámci klimatu, je Kavkaz přechodem mezi subtropickým klimatem k podnebí mírného
pásu. Hranice mezi těmito podnebími vede přes hlavní hřbet Kavkazu. Také vegetační kryt se
odvíjí od typu klimatu. Průměrně je Kavkaz chladnější neţ oblast kdekoli ve světě se stejnou
zeměpisnou šířkou. Na zdejší oblast působí silná sibiřská anticyklóna a výsledkem je
pronikání studeného arktického vzduchu na Kavkaz. V létě jsou celkové teplotní hodnoty
blízké hodnotám v oblastech se střední zeměpisnou šířkou. Oblast Zakavkazska má
kontinentální podnebí, kde jsou teploty ještě o 3 aţ 5 stupňů vyšší. Průměrně je tato oblast
sušší neţ globální průměr, s ročním úhrnem sráţek dosahující 400 mm. Pouze oblast Kolchidy
a Velkého a Malého Kavkazu je mnohem vlhčí.
Co se týče biologické rozmanitosti, není tak velká jako v tropických zemích, ale zaujímá
přední místo mezi regiony se stejnou zeměpisnou šířkou. Kavkaz je charakteristický vysokým
počtem endemitů: téměř ¼ všech druhů jsou endemité. Velká biologická rozmanitost vychází
ze spojení mezi subtropickým a mírným podnebím a je ovlivněna jak mírným oceánským
vzduchem Atlantiku, tak i suchým kontinentálním vzduchem Euroasie. Celkově je Kavkaz
oblastí s relativně čistým ţivotním prostředím a jen několika horkými skvrnami tzv. hot spots.
Přírodní prostředí Kavkazu je hodně ovlivněné přítomnými ropovody ve zdejší krajině. Boj o
přístup ke zdejšímu přírodnímu bohatství značně ovlivňuje politickou situaci v kavkazských
republikách.
17
3.4. Socioekonomická charakteristika
Kavkaz má význam jako klíčový transportní koridor. Je to nejkratší cesta z oblasti Blízkého
východu a Střední Asie do Evropy. Také transportní linie z Ruska do Turecka nebo Iránu jdou
přes Kavkaz. Nicméně vyuţívání těchto transitních koridorů je komplikované kvůli četným
politickým a etnickým konfliktům a špatné prostupnosti terénu. Během éry Sovětského svazu
republiky, autonomní oblasti a provincie („kraj“) byly rozděleny do administrativních
distriktů („rajónů“). V roce 1989 na Kavkaze samotném existovalo 390 administrativních
distriktů. Ty přetrvaly do dnešní doby ve všech státech Zakavkazska kromě Arménie.
Namísto 29 distriktů byly vytvořeny regiony.
Oblast Jiţního Kavkazu byla a je odedávna místem střetu mnoha kultur a mocností a cenným
polem na geopolitické šachovnici. Rozpad Sovětského svazu otevřel tuto oblast znovu
okolnímu světu. Bylo zahájeno nové soupeření vnějších mocností, které ovlivňuje
vnitropolitické dění v republikách a vzájemné vztahy. Jde hlavně o získání vlivu nad ropným
bohatstvím v Kaspické pánvi a o cesty, kterými je dopravit dál.
Etnická a náboţenská fragmentizace, snadný přístup k ropnému bohatství a k realizaci plánů,
kde a jak stavět nové energovody, vedly ke vzniku různých konfliktů uvnitř států. Jsou to
oblasti obtíţně definovatelného napětí, které je buď příčinou, nebo důsledkem migrací, které
jsou formou existence v této oblasti téměř od nepaměti.11
3.4.1. Obyvatelstvo
Specifický rys Kavkazu je jeho vysoká etnicko-kulturní různorodost. Je to region nesmírně
pestrý jak po jazykové tak i náboţenské stránce. Oblast Kavkazu představuje v dnešní době
jednu z nejvýbušnějších oblastí na světě. Existuje zde velké mnoţství etnik a těmi jsou nejen
Gruzínci, Arméni a Ázerbájdţánci, ale i dalších asi padesát etnik, včetně všudypřítomné ruské
menšiny. Stojí za povšimnutí, ţe mnoho ekonomických a socio-kulturních aspektů Kavkazu
jsou stejné nebo podobné jak pro jeho severní tak i pro jiţní část.
Velký vliv na současnou situaci v oblasti Jiţního Kavkazu mělo v minulosti národnostní a
náboţenské sloţení sousedních mocností: Osmanské říše, Persie a Ruska. Ţije zde mnoho
11
Mezinárodní politika 12/2007: 3
18
etnických skupin, které vyznávají různá náboţenství a mají své specifické kulturní tradice.
Hlavní jazykové skupiny v této oblasti jsou Indoevropská, Altajská a Kavkazská. Ty mají
samozřejmě kaţdá několik větví, které se dále dělí a existuje zde také velké mnoţství
dialektů. Velmi častým jevem je, ţe vesnice leţící blízko sebe si navzájem nerozumějí, a
jejich obyvatelé mohou komunikovat mezi sebou pouze v ruštině
Mezi pravé kavkazské národy v jazykovém pojetí patří jen některé z nich. Hlavními a
nejpočetnějšími z nich jsou Gruzíni. Jejich stát zde v různých podobách existoval jiţ před
mnoha staletími. Další skupinu tvoří Čečeni, Inguši, Čerkesové a řada etnik ruského
Dagestánu, kteří ţijí na severních svazích a v podhůřích Kavkazu. Ostatní „kavkazské“
národy do této oblasti v minulosti migrovaly.12
Patří sem zejména Arméni, kteří se řadí do
indoevropské jazykové skupiny. Ke stejné skupině patří Kurdové, kteří obývají rozsáhlé
oblasti na rozhraní Turecka, Íránu a Iráku, s menšími enklávami v Sýrii a v kavkazských
republikách, Osetové, kteří ţijí na severní i jiţní straně Malého Kavkazu a málo početní
Tátové. Ti vyznávají převáţně judaismus. Mezi další zmiňovanou jazykovou skupinu,
Altajskou, patří Ázerbájdţánci neboli Azerové, kteří ţijí na území dnešního nezávislého
Ázerbájdţánu, ale také na severu Íránu, kde tvoří menšinu dvakrát početnější neţ v samotném
Ázerbájdţánu. Mezi Černým a Kaspickým mořem existují ještě další turkické národy a to
Balkarové, Karačajci, Kalmykové a Nogajci.
Důleţitým faktorem ovlivňující vývoj a strukturu na Jiţním Kavkazu je náboţenství. Po
staletí zde ţijí v blízkém spojení Islám a Křesťanství, které se navzájem střetávají a propojují.
Mají velký vliv na utvářející politické procesy a prostředí. Křesťanství zde bylo silně
zakořeněno jiţ na počátku 4. století n. l. Roku 301 přijala Arménie křesťanství jako oficiální
státní náboţenství jako vůbec první národ na světě. Arméni vytvořili vlastní monofyzickou
arménskou církev. Silnou křesťanskou základnu zformulovali i Gruzíni, kteří podobně jako
Arméni vybudovali také vlastní církev. Jejich církev patří do konglomerátu autokefálních13
pravoslavných církví.14
Islám se do zdejších oblastí dostal uţ v 8. století s první arabskou
invazí. K výraznější islamizaci došlo zejména mezi severokavkazskými národy, k čemuţ
12
Baar,2002: 238
13 Samostatná, nezávislá tj. řízená vlastním nejvyšším představitelem, prvním z biskupů.
14 Arménská k nim oficiálně nepatří, ale má k nim velmi blízko.
19
přispělo zejména násilné ruské pronikání ze severu v období 16. aţ 19. století. Následkem
bojů Rusů proti zdejším národům řada z nich přešla právě na islám. Genocida, jiţ se Rusové
na zdejších obyvatelích dopustili, zůstává zapsána v paměti malých národů a dodnes provází a
ovlivňuje vztahy k Rusům.15
Naopak křesťanští Gruzíni a Arméni viděli v Rusku nadějnou
protiváhu proti Osmanské říši, proto dobytí oblasti Zakavkazska nebyl pro Rusko takový
problém jako u oblasti severokavkazské.
V Ázerbájdţánu byli dříve nejpočetnější etnickou menšinou Rusové a Arméni, tzn. křesťané.
Nyní jejich místo zaujali Lezgové a Talyši, kteří jsou muslimského vyznání. V roce 1989
tvořili Azerové 83% obyvatel Ázerbájdţánu, muslimové byli zastoupeni 87%, 12,5% byli
zastoupeni křesťané a 0,5% ţidé. Dnes je 97% obyvatelstva Ázerbájdţánu muslimského
vyznání. Tímto způsobem se Ázerbájdţán stal z hlediska náboţenství mnohem více
homogenním. Z kulturního hlediska jsou Talyšové a Lezgové daleko bliţší Azerům neţ
dřívější Arméni, Rusové a Ţidé. Analogický obraz můţeme spatřit v Arménii. V roce 1989
zde ţilo 6% Azerů, avšak poté, co většina opustila republiku během konfliktu o Náhorní
Karabach, nezbyli v zemi ţádní muslimové. Jediná nekřesťanská menšina v Arménii,
Kurdové (Jezidové), mají specifické tradiční náboţenské vyznání. Jsou ovšem nezvykle
adaptováni na kulturní prostředí a tvoří nejméně 2 % obyvatelstva. Takovým způsobem se
Arménie stala v podstatě monokulturní zemí. Celkově se v oblasti Kavkazu sníţil dramaticky
počet Rusů.16
3.4.2. Celková hospodářská situace
Období první poloviny 90. let bylo poznamenáno hlubokým a dlouhotrvajícím úpadkem
hospodářství, které váţně postihlo průmysl a celkovou socioekonomickou situaci všech tří
států. Ztráta tradičních obchodních vazeb a exportních trhů z dřívějších zemí SSSR byl jeden
z hlavních faktorů, který zapříčinil prudké sníţení exportu o 70 aţ 90 % a pokles růstu HDP.
K celkovému ekonomickému kolapsu přispěla řada konfliktů, které se získáním suverenity
rozpoutaly, a následný masový odliv obyvatel a tedy i potřebné pracovní síly. Státy Jiţního
Kavkazu procházely sloţitým obdobím přechodu z centrálně plánované ekonomiky na trţní.
15
Baar, 2005:42 - 48
16 Iskandarian, 2004: 5
20
Byly nuceny zavést řadu ekonomických reforem, včetně privatizace, měnové reformy a nové
fiskální politiky. Ţivotní úroveň obyvatel se propadla na jednu z nejniţších na světě a došlo
k prudkému nárůstu chudoby. Krom toho všeho provázela tuto oblast značná geopolitická
nestabilita, která přetrvává dodnes. Spolu s uznanými teritoriálními jednotkami zde existují i
jednotky neuznané, které však samy sebe povaţují za nezávislé státy. Přetrvávající ozbrojené
konflikty představují pro tyto země závaţný problém. Politické konflikty mají váţné
ekonomické, zdravotní a environmentální důsledky. Mezi mnoha zmiňme konflikt o Náhorní
Karabach mezi Arménií a Ázerbájdţánem a separatistické tendence Jiţní Osetie a Abcházie
v Gruzii.
Od 2. poloviny 90. let se ekonomická i politická situace začala do jisté míry stabilizovat a
jednotlivé státy začaly vykazovat pomalý růst HDP. Všechny tři státy disponují vzdělanou
pracovní silou17
se silnou podnikatelskou tradicí. Podle kategorie Světové banky patří
v současné době jihokavkazské státy do skupiny s niţšími středními příjmy.18
Tabulka 1:Ukazatele životní úrovně19
Státy jižního Kavkazu Hrubý národní produkt
na hlavu (GDP)
Podíl osob žijících pod hranicí
chudoby (méně než 2 USD/ den)
v %
Ázerbájdžán 2585, 9 9
Gruzie 1765,8 16
Arménie 1234 49
3.4.3. Arménie
V roce 1994 Arménská vláda zahájila ambiciózní program na liberalizaci ekonomiky
financovaný Mezinárodním měnovým fondem (MMF). Po rozsáhlých reformách začala země
17
Míra gramotnosti dosahuje ve všech třech státech téměř 100%.
18 WB, 2008
19 Tabulka vypracována na základě dat: IMF World Economic Outlook Database 2006 a UN Population
Reference Bureau, 2005
21
od roku 1995 ekonomicky růst. Arménii se podařilo do jisté míry sníţit míru chudoby a
modernizovat průmyslový sektor. Vlivem privatizace přešlo zemědělství z velkých
zemědělsko-průmyslových komplexů na farmy malých rozměrů. V roce 1995 byl zahájen
opět provoz jednoho ze dvou reaktorů jaderné elektrárny v Metsamoru, i přes protesty a
výhrady ze zahraničí, které vyvíjejí tlak na vládu, aby elektrárnu uzavřela, kvůli jejím nízkým
bezpečnostním standardům. Tato elektrárna ovšem poskytuje 40% energie státu.
Arménie se snaţí rozvíjet flexibilní a mnohostranně orientované hospodářství, zejména kvůli
izolaci mezi jejími sousedy Tureckem a Ázerbájdţánem. Nová odvětví jako jsou
zpracovávání vzácného kamene a šperků, informační a komunikační technologie, a turistický
ruch začali doplňovat tradiční odvětví jako je zemědělství20
. Začaly se také vyrábět a dodávat
obráběcí stroje, textilie, a jiné manufakturní zboţí do sousedních zemí výměnou za nerostné
suroviny a energii.
Arménie má velmi blízké ekonomické vazby s Ruskem, které přetrvaly z dob SSSR, hlavně v
oblasti energetického sektoru. Vzhledem k izolaci Arménie21
, je spolupráce s Ruskem
jediným přístupem k potřebným surovinám a energii. V roce 2009 má být dokončena stavba
plynovodu vedoucí z Íránu do Arménie. Arménie má určité zásoby rud jako je zlato, bauxit a
měď.
Špatná obchodní bilance byla kompenzována částečně zahraniční pomocí, přílivy peněz od
příbuzných pracujících v zahraničí tzv. remitendy a přímé zahraniční investice. Arménie
vstoupila do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2003.
Hlavními obchodními partnery jsou EU, Rusko, Izrael, Írán a USA. Dováţejí hlavně ropu a
zemní plyn, tabákové výrobky a potraviny. Ekonomický růst Arménie je podporován
mezinárodními institucemi, jako jsou MMF, Světová Banka a Evropská banka pro obnovu a
rozvoj (EBRD). K rozvoji napomáhá i bilaterální rozvojová spolupráce, kdy jí ostatní státy
20
Armenian Foreign Ministry
21 Arménie má uzavřené hranice jak s Ázerbájdţánem v důsledku konfliktu o Náhorní Karabach, tak s Tureckem,
které odmítá uznat genocidu arménského obyvatelstva v roce 1915. Navíc nový ropovod BTC jde mimo území
Arménie, čímţ její izolaci znásobuje.
22
poskytují výhodné půjčky a granty, coţ pomáhá hlavně zlepšit infrastrukturu a budovat
příznivé ekonomické prostředí.
Přestoţe ekonomika v posledních letech roste, míra nezaměstnanosti zůstává vysoká. Vláda
bude muset provést další reformy, aby zlepšila hospodářskou konkurenceschopnost a nadále
sniţovat chudobu a nezaměstnanost. Překáţkou zůstává korupce, která je zde velmi rozšířena.
3.4.4. Ázerbájdžán
V období od nezávislosti Ázerbájdţánu do roku 1994 kleslo HDP kaţdý rok o 13 aţ 20 %.
Stát byl na pokraji celkového hospodářského zhroucení. Mezi léty 1996 aţ 2000 však začala
země ekonomicky pomalu růst a HDP se zvýšilo celkově o 39 %.
Došlo ke stabilizaci hospodářství. Úspěšného nastartování ekonomického růstu bylo dosaţeno
zejména pomocí ropného průmyslu a privatizací některých podniků. Ropa je hlavním
bohatstvím země a je vedoucím odvětvím ekonomiky Ázerbájdţánu. Největší událostí
v období transformace bylo podepsání tzv. „Kontraktu Století“ v září 1995 s významnými 11
zahraničními společnostmi a Státní těţařské společnosti Ázerbájdţánské republiky
(SOCAR).22
V roce 1999 na summitu OSCE v Istanbulu došlo k podepsání smlouvy mezi
Tureckem, Gruzií a Ázerbájdţánem o zahájení stavby hlavního exportního ropovodu Baku-
Tbilisi-Ceyhan (BTC).
Ázerbájdţán je bohatý také na zemní plyn a disponuje úrodnou zemědělskou půdou, která je
však v důsledku těţby ropy znečišťována. Ropa a zemní plyn přispívají přibliţně 1/3 na HDP,
zatímco zemědělství asi 9%. Přesto zemědělství zůstává hlavní obţivou pro téměř polovinu
obyvatel Ázerbájdţánu. 23
V posledních pěti letech vykazuje hospodářství Ázerbájdţánu významný růst, průměrně aţ
12% ročně. Děje se to zejména díky ropě. Rozvoj neropného sektoru a vytvoření různorodého
průmyslu je důleţitý pro vytváření pracovních míst a pro dosaţení dlouhodobého růstu.
Existují zde značné rozdíly mezi jednotlivými regiony státu. Přístup ke sluţbám je na venkově
značně omezen, coţ je příčinou rostoucí urbanizace, tedy migrace z venkova do měst.
22
WB, Country Brief, 2007
23 WB, Country Brief, 2007
23
3.4.5. Gruzie
V době Sovětského svazu byla Gruzie jednou z významných exportérů zemědělských a
energeticky náročných produktů do Sovětského svazu. Byla také významnou turistickou
destinací. Po získání nezávislosti v 1991 stejně v jako v Arménii a Ázerbájdţánu došlo
k ekonomickému kolapsu. U Gruzie to bylo znásobeno etnickými konflikty. Export se sníţil o
90%, coţ je jeden z největších ekonomických propadů z celého bývalého SSSR.
Gruzie je má značné zásoby nerostných zdrojů. Leţí na tzv. Hedvábné stezce mezi Evropou a
Asií a tvoří průchod pro zboţí zasílané přes Kavkaz. Gruzie má také velký turistický
potenciál. Můţe nabídnout pláţe podél Černého moře, hory a bohatou kulturní historii. Díky
úrodné půdě a příznivému klimatu lze pěstovat a vyváţet různorodé plodiny, jako jsou ovoce
a zelenina, oříšky, čaj, chovat dobytek a mléčné produkty. Obzvláště významné je víno,
v jehoţ pěstování má Gruzie dlouhou tradici.
V roce 2005 začal fungovat ropovod BTC, který přináší do státní pokladny potřebné finance.
Dalším projektem, který by měl spojit kavkazský region s okolním světem, tedy hlavně se
západem, je vybudování ţelezniční tratě Baku-Tbilisi-Achalkhalaki-Kars, která má být
následně napojena na vnitrostátní tureckou ţelezniční trať.
Graf 1: Roční růst HDP v %
24
3.4.6. Socioekonomické problémy
Socioekonomická situace na Jiţním Kavkaze je podle různých ukazatelů stále špatná. I přes
četné reformy a ekonomický růst v jednotlivých zemích v posledních letech je dětská
úmrtnost, míra chudoby a HDP na hlavu přibliţně třikrát horší neţ odpovídající indikátory
v pobaltských státech, donedávna sousedních zemí SSSR.24
Zpráva UNDP o lidském rozvoji
z roku 2006 poukazuje, ţe státy ještě stále nedosáhly úrovně sociálního blahobytu a zdravotní
péče v době Sovětského svazu.25
I přesto, ţe jednotlivé státy neustále bohatnou, obzvláště
Ázerbájdţán díky velkým ziskům z ropy a nově otevřeného ropovodu BTC, celkové zlepšení
sociální situace je pomalé. Hlavně díky napjaté politické situaci a konfliktům. Poměry
v malých státech vyústily do formy rodinné klanové politiky a ekonomických monopolů a
kartelů, které podkopávají volný obchod a soutěţivost.
Postavení států sráţí rozšiřující se organizovaný zločin. Vůdci těchto skupin často zasedají
v parlamentu nebo představují významnou lokální sílu. I přes určité slibné pokusy bojovat
s korupcí a organizovaným zločinem naráţí vlády na značné potíţe, zejména v pohraničních
oblastech. Jiţní Kavkaz leţí na tzv. jiţní drogové stezce ze Střední Asie a pašování přes
zkorumpované úředníky na hranicích je velmi snadné. Mnoho obyvatel vůbec neplatí daně,
ale platí úplatky, coţ je usnadněno vzájemnou tradicí loajality v rodině a v regionech. Míra
kriminality však od 90. let poklesla a podle odborníků je nepravděpodobné, ţe by se dostala
znovu na stejnou úroveň.26
Problémem je také rozšíření a dostupnost malých a lehkých zbraní (SALW – Small arms and
light weapons). Podle ruských expertů zůstalo po rozpadu Sovětského svazu v regionu kolem
260 000 kusů SALW a více neţ 17 000 nákladních vozů munice. S rozpuštěním nevládních
militantních jednotek v 90. letech většina zbraní lidem zůstala.
24
Waal, Matveeva, 2007: 2
25 Arménie zaujímá 83. místo, Gruzie 100. místo a Ázerbájdţán 101. místo
26 Waal, Matveeva, 2007: 2
25
Nejzaostalejší je situace ve zdravotnictví. Výdaje vlád na zdravotnictví jsou shodné s výdaji
na zdravotnictví ve státech subsaharské Afriky. Zejména zdravotnická zařízení mimo hlavní
města jsou zanedbávána a v kritickém stavu. Vybavení je nedostačující, budovy se rozpadají a
platy zdravotníků a lékařů jsou velmi nízké. Na zdravotnictví je poskytována zahraniční
finanční pomoc, avšak jde většinou o pomoc nepřímou. Peníze byly často investovány do
fondů na četné reformy zdravotní péče a na privatizaci zdravotnictví, přitom základní sluţby
zůstaly naprosto nedostačující.
Novým problémem vynořujícím se na povrch je rychle rostoucí počet HIV pozitivních lidí.
Situace začíná být v některých oblastech závaţná. Počet HIV pozitivních lidí je sice podle
odhadů v současné době 20krát niţší neţ v Rusku a na Ukrajině, ale je to dáno
nedostačujícími údaji, které odráţí konzervativní postoj společnosti k takovému tématu,
nedostatek vládní činnosti v této záleţitosti a nedostatek veřejného povědomí. Migrace z a do
Ruska zejména mladých muţů za prací napomáhá HIV rozšiřovat.
Sedmnáct let poté co Arménie, Gruzie, Ázerbájdţán získali nezávislost, je moc stále
koncentrována v rukou jen několika lidí. Existují zde velké regionální rozdíly ve všech třech
státech. V hlavních městech se koncentruje většina obyvatel, administrativy, moc a zdroje.
Menšiny, jako jsou Arméni a Ázerbájdţánci v Gruzii nebo Lezgové, Kurdové a Talyšové
v Ázerbájdţánu, mají jen slabé zastoupení ve veřejné sféře a trpí nedostatkem příleţitostí ke
vzdělání a nedostatečnou infrastrukturou. Zůstávají pak pouze poddajnou a nespokojenou
silou uvnitř společnosti. Právě tyto nespokojené vrstvy jsou nejsnadnějším terčem
fundamentalistických islámských hnutí, které např. v Ázerbájdţánu nabírají na síle.
Migrace, zejména do Ruska, je závaţným problémem. Téměř čtvrtina obyvatel z 15 milionů
lidí ţijící v oblasti Jiţního Kavkazu migrovalo za prací mimo svou zemi. Arménie, nejmenší
z nich, trpí největší odlivem. V roce 2004 UNDP odhadovalo, ţe kolem 900 milionů dolarů
ročně neboli 30% HDP Arménie přichází do země ve formě remitend. Zemědělství je
zdevastováno migrací, míra porodnosti je nízká a region pokračuje ve zpomalování růstu a
zaostávání za jeho sousedy.
26
4. POLITICKÝ VÝVOJ PO ROCE 1991
Rok 1991 byl rokem drastických změn v celé oblasti bývalého Sovětského Svazu. Během
tohoto období se Sovětský svaz rozpadl a vznikly tři nezávislé státy – Arménie, Gruzie a
Ázerbájdţán27
. Severní část Kavkazu zůstala součástí Ruské federace. Přelom 80. a 90. let byl
poznamenán řadou konfliktů, které poznamenaly vývoj v jednotlivých kavkazských
republikách. Od získání nezávislosti čelily všechny tři státy mnohým výzvám a problémům,
stejně jako ostatní státy bývalého Sovětského bloku v přechodu svých ekonomik z centrálně
plánovaných na trţní. Došlo k velkému ekonomickému propadu a deformaci, poškození
v sociálních sluţbách a infrastruktuře a prudkému nárůstu chudoby. Tradiční ekonomické
vazby byly přerušeny a ze strany Ruska byly ekonomicky bojkotovány. Země zahájily proces
transformace ekonomik z centrálně plánované na trţní ekonomiku. Proces transformace
probíhal však velmi pomalu a neobratně.
Všechny tři republiky Jiţního Kavkazu se pokoušely o zavedení demokratického systému, coţ
se jim podařilo relativně při prvních svobodných volbách v období mezi rokem 1990 aţ 1992.
Od té doby pod tlakem ozbrojených konfliktů, ekonomického úpadku a z důvodu
nezkušenosti s mnohostrannou politikou v jednotlivých republikách postupně rostla opět
autoritativní moc. Tento proces byl vítán většinou společnosti, kteří po počáteční euforii
z nezávislosti a demokracie, postupně viděli demokracií jako příčinu ekonomického úpadku a
špatné politické situace. Pořádek a stabilita se staly pro většinu obyvatel prioritou, a jak se
ukázalo, autoritativní způsob vlády je v tomto ohledu mnohem spolehlivější a schopnější.
Autoritativní vláda se snaţila získat plnou moc nad jednotlivými státy stejným způsobem,
jakým získali moc představitelé států Střední Asie, ale to se ve zdejších oblastech nepodařilo.
Vliv na to mělo i členství jihokavkazských republik v Radě Evropy a otevření regionu
vnějšímu okolí. V polovině 90. let nespokojenost s autoritativními vládami rostla.
Ekonomický propad byl stále větší, korupce se rozrostla do všech sfér a míra chudoby se
zvyšovala. Korupce zasahuje téměř všechny sféry společenského ţivota v kavkazských
27
Ázerbájdţán získal nezávislost 18. října 1991, Arménie 21. Září 1991, Gruzie 9. dubna 1991
27
státech. Je zapříčiněna jak nízkými platy a neadekvátními tresty za ni, tak celkovými
nedostatky v legislativě.
Proces politických a ekonomických reforem probíhá pomalu a je zatíţen rozšířenou
byrokracií. Státy se jen pozvolna zotavují z rozpadu Sovětského svazu, ekonomického
propadu, válek a různorodých období politického chaosu.
Gruzie získala členství v Radě Evropy v roce 1999, Arménie a Ázerbájdţán o dva roky
později. Všechny tři státy jsou nyní účastníci Evropské Konvence o lidských právech28
, která
poskytuje jednotlivým osobám právo vyţadovat odpovědné jednání svých vlád za jejich
kroky. Mezinárodní organizace a finanční instituce aktivně podporují reformní procesy
v tomto regionu, financují a řídí program rozvojové pomoci.29
4.1. Vývoj po roce 1991 v Arménii
Prvním prezidentem nezávislé Arménie byl zvolen vůdce Arménského Národního Hnutí
Levon Ter Petrosjan. Vedl Arménii ve válce s Ázerbájdţánem o Náhorní Karabach, ve které
de facto zajistil jeho anexi. Ústava, přijatá v roce 1995, ustanovuje prezidentovi silnou
pravomoc, která je omezena parlamentní většinou, podle francouzského modelu. Ve volbách
v roce 1996 byl Prezident Ter Petrosjan opět zvolen prezidentem. Tyto volby byly označeny
jako neregulérní a zmanipulované, přesto Ter Petrosjan ve funkci setrval. O rok později byl
vyzván skupinou Minsku OBSE30
, aby naléhavě řešil otázku sporu o Náhorní Karabach a jeho
budoucí status. Přijal smířlivý návrh skupiny, který představoval staţení arménských
vojenských jednotek z okupovaného území, obnovení ekonomických a obchodních vazeb
mezi Arménií, Ázerbájdţánem a Tureckem. Rozhodnutí o statusu Náhorního Karabachu mělo
být odloţeno. Prezident tento návrh přijal, čímţ způsobil nespokojenost a bouře
v nacionalistickém křídle své vlády, vedené premiérem Robertem Kočarjanem, dřívějším
28
Přijata členskými státy Rady Evropy v roce 1950 s úmyslem chránit lidská práva a základní svobody.
29 SIDA, 2002
30 Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, skupina Minsku byla zaloţena v roce 1992 na Konferenci o
Bezpečnosti a spolupráci v Evropě, aby posílila mírové jednání mezi Arménií a Ázerbájdţánem o Náhorní
Karabach.
28
prezidentem neuznané Republiky Náhorní Karabach a zastáncem tvrdé linie. Vytvořil koalici
spolu s ministrem obrany a ministrem pro národní bezpečnost a donutili prezidenta Ter
Petrosjana k rezignaci v únoru 1998. Ihned na to byl novým prezidentem zvolen dosavadní
premiér Kočarjan. Politická stabilita ovšem nevydrţela dlouho. V říjnu 1999 byli zastřeleni
představitelé vládnoucí parlamentní strany Miasnutiun („Jednota“) a šest dalších členů
neznámými střelci, kteří vpadli do budovy parlamentu. Motivy jsou dodnes neobjasněny.
Politická hierarchie byla narušena a Arménie se ocitla v politickém chaosu. Byla vznesena
obvinění proti prezidentu Kočarjanovi za ovlivňování vyšetřování Státního zástupce. Podařilo
se mu však přiklonit na svou stranu většinu hlasů v parlamentu a opět tak posílit svou moc.
Vláda postupně utvrzovala svou moc a zakázala vysílání nezávislého a populárního kanálu
„A1+“. Veřejnost a opozice na to zareagovaly masivními protesty v ulicích a poţadovaly
rezignaci prezidenta. Bohuţel neúspěšně. Prezident ve funkci přetrval i se svou „elitou“ celé
následující volební období, přestoţe podpora veřejnosti byla slabá a socioekonomické
nespokojenosti narůstaly. V únoru letošního roku proběhly prezidentské volby. Ve hře byli tři
kandidáti. Dosavadní prezident Kočarjan, exprezident Levon Ter Petrosjan, který se znovu
ucházel o post prezidenta, a třetí kandidát Serţ Sarkisjan. Ten nakonec volby vyhrál a od
dubna 2008 je novým prezidentem Arménie.
4.2. Vývoj po roce 1991 v Ázerbájdžánu
Kdyţ Ázerbájdţán deklaroval svou nezávislost, představitelé země usilovali o vytvoření
rozvinuté sekulární demokracie s trţní ekonomikou. Antikomunistická lidová fronta usilující
o nezávislost Ázerbájdţánu, převzala moc v květnu 1992 a přinutila tehdejšího
komunistického vůdce Ayaz Mutalibova k rezignaci. V červnu toho roku se konaly
nejdemokratičtější volby v historii nezávislého Ázerbájdţánu. Zvítězil v nich předseda Lidové
fronty Abulzaf Elchibey a stal se prezidentem. Po svém zvolení započal radikální reformy se
snahou o zavedení demokracie po vzoru Turecka. Bohuţel, reformy se nepodařily v důsledku
špatného hospodaření, korupce, těţkým ztrátám ve válce o Náhorní Karabach a celkovému
ekonomickému propadu. Po následném armádním povstání v roce 1993 upadl Ázerbájdţán do
politického a ekonomického zmatku a 20% území státu získala Arménie. Tím se samozřejmě
posílila separatistická hnutí menšin v zemi, Lezgů na severu a Talyšů na jihu, kteří ohroţovali
rozvrácení země ještě více. Prezident Elchibey předal moc dřívějšímu komunistickému
29
představiteli Ázerbájdţánu a členovi politbyra Gejdarovi Alijevovi. Nový prezident zaujal
pragmatický přístup jak v domácí tak i zahraniční politice s úmyslem zavést pořádek a získat
stabilitu. Jeho úsilí bylo úspěšné. Podařilo se mu zničit separatistické tendence obou menšin a
ujednat příměří s Arménií v roce 1994. Dále nalákal zahraniční investory do těţebního
sektoru. S jeho nástupem se začala ekonomika pomalu obnovovat a růst, zároveň se ustálila
politická situace a tak vláda nastartovala četné strukturální reformy.
Tento úspěch má však druhou stranu mince. Alijev posílil svou prezidentskou moc a omezil
demokracii a svobodu slova. Ázerbájdţán přijal novou ústavu v roce 1995. I přes určité
zlepšení v legislativě, ve všech dosavadních volbách (parlamentní v roce 1995 a 2000,
komunální 1999) byla favoritem prezidentská strana Nový Ázerbájdţán (Yeni Azerbaycan
Partiyasi , YAP), jejíţ členové byli zastoupeni ve všech volbách na všech úrovních. V roce
2000 se však ukázala síla opozice, která podle pozorovatelů získala většinu hlasů. Oficiální
výsledky nicméně nechaly hlavní opoziční stranu mimo parlament.31
Navzdory tomu, byl
Ázerbájdţán přijat v následujícím roce spolu s Arménií do Rady Evropy. Po výměně moci
v rámci rodinného klanu se stal v roce 2003 nástupcem nemocného charismatického
prezidenta Gejdara Alijeva jeho syn Ilham Alijev.32
V současné době je Ázerbájdţán stále
v přechodném stádiu od autoritativního reţimu k úplné demokracii. Funguje zde asi 40
politických stran. Úspěšný rozvoj demokratických institucí a zajištění hladkého průběhu
k fungující demokracii patří mezi hlavní výzvy, kterým Ázerbájdţán čelí. Vládnoucí třída,
která splynula kolem prezidenta Alijeva, vyuţívá ropné bohatství k udrţení svého vlivu i po
další období. Přestoţe můţe podplatit většinu odpůrců, čelí výzvám rivalů uvnitř vlastní
vládnoucí vrstvy a objevují se tak nové zdroje opoziční síly, poháněné sociálními nerovnostmi
způsobené ropným bohatstvím a posílené národní vášní ve sporu o Náhorní Karabach.
Důleţitou roli začíná hrát také radikalizující se islám, jehoţ vliv neustále roste. Aktivity
islámských fundamentálních hnutí jsou podporovány a financovány Íránem, jenţ se tak snaţí
ovlivňovat vnitropolitickou a zahraničněpolitickou situaci země.
31
SIDA, 2002
32 Mezinárodní politika 12/2007: 12-13
30
4.3. Gruzie
Největší pokrok v budování demokratického systému udělala ze všech tří jihokavkazských
republik Gruzie. Ta vyhlásila nezávislost jako jedna z prvních států bývalého SSSR, uţ
v dubnu 1991. Prvním gruzínským prezidentem po pádu Sovětského svazu byl Zviad
Gamsachurdia, jeden z předních představitelů gruzínské opozice v sovětském období. Jeho
popularita však byla narušena výstředním stylem vládnutí33
, který odradil většinu dřívějších
spojenců34
. V roce 1989 začal konflikt s Jiţní Osetií, který zhoršil celkovou situaci ve státě a
polovojenská junta donutila prezidenta Gamsakhurdia k odchodu do exilu. Tento převrat
zbrzdil vstup Gruzie do Organizace spojených národů (OSN). Junta postavila do čela
„Státního Výboru“ bývalého komunistického vůdce a sovětského ministra zahraničních věcí
Eduarda Ševardnadzeho. Zvládl postupně obnovit určitou stabilitu země a vybudovat státní
suverenitu Gruzie a její mezinárodní stanovisko. Po válce v Abcházii čelil i rozsáhlému
armádnímu povstání, které si vynucovalo, aby prezident ustoupil Ruskému tlaku a dovolil
postavení ruských vojenských základen v Gruzii a na hranicích s Tureckem rozestavění ruské
pohraniční stráţe. Ševardnadze přistoupil na dohodu s Rusy a za jeho vlády Gruzie vstoupila
do SNS, kterému se doposud bránila. V obou prezidentských volbách v roce 1995 a 2000 byl
s obrovskou převahou opět zvolen prezidentem. Stejně tak i jeho strana, Občanská unie
Gruzie (Citizens Union of Georgia – CUG), vyhrála největším počtem získaných křesel ve
vládě v obou parlamentních volbách v roce 1995 a 1999. Mezinárodní pozorovatelé soudí, ţe
volby byly v mnoha případech neregulérní. V posledních několika letech popularita
prezidenta klesla na nejniţší moţnou úroveň, coţ bylo zapříčiněno špatnou ekonomickou i
sociální situací a rozsáhlou korupcí. I přes pokusy o sesazení setrvával Ševardnadze i nadále
v čele států zejména díky podpoře několika ministrů vládního kabinetu, kteří zabezpečovali
jeho moc. Po zmanipulovaných parlamentních volbách došlo k povstání v listopadu 2003
v čele s opozičním vůdcem Micheilem Saakašvilim. Proběhla tzv. Revoluce Růţí, pokojné
mírové povstání, které ukončilo, s malou přestávkou, téměř třicet let trvající působení
Eduarda Ševardnadzeho v čele Gruzie35
. Micheil Saakašvili byl poté 4. ledna 2004 zvolen
33
uráţel opozici a své oponenty nechal zatýkat
34 V těchto letech byla Gruzie v mezinárodní izolaci jak ze strany Ruska, tak Západu.
35 Mezinárodní politika 12/2007: 7- 9
31
v mimořádných volbách, kdy získal 90% hlasů, prezidentem. Hlavním cílem byla
hospodářská obnova země a reintegrace separačních území. V prvních 18 měsících se nová
vláda zaměřila na vymícení korupce, stabilizování ekonomiky a snaţila se vnést pořádek do
fiskálního managementu. Vláda také započala rozsáhlé reformy vzdělávacího systému,
omezila byrokracii v podnikání a začala se zaměřovat na dlouholeté problémy v energetickém
sektoru36
. Gruzii nyní vládne mladá privilegovaná vrstva v čele s prezidentem Saakašvilim,
která je orientována prozápadně a silně nacionálně.
4.4. Vnější aktéři na Jižním Kavkaze
Jiţní Kavkaz není souvislý region stejným způsobem, jako jsou například Pobaltské státy.
Nemá téměř ţádné vzájemné vazby a ţádnou regionální integrační instituci. Křehkost
jednotlivých státních institucí a nejednotnost vyplývající z konfliktů zvětšuje úlohu
neformálních aktéru, silných sousedních států a mezinárodních organizací v regionu.37
Vnější
vztahy států jsou určovány jejich polohou na strategické křiţovatce vklíněné mezi tři
regionální mocnosti. Stejně tak jsou ovlivňovány i jejich vztahy navzájem. Tato síť vztahů
představuje rozdílné vnímání hrozeb a příleţitostí, určuje rozdílné orientace v zahraniční
politice jednotlivých států.
4.4.1. Rusko
Rusko zůstává nejsilnějším hráčem v poli Jiţního Kavkazu. Jeho účinnou zbraní je vyuţívání
politiky víz, dodávek plynu a hrozby ekonomického embarga. Ze všech tří států jsou
nejnapjatější vztahy s Gruzií. Moskva podporuje separatistické jednotky v Abcházii a Jiţní
Osetii a má pevné zájmy udrţet tyto dva konflikty nevyřešené, aby je mohla vyuţívat na
udrţení vlivu na Gruzii a mít tak stálou kontrolu nad celým územím. Rusko-gruzínské
ekonomické spory a diplomatické rozepře mají negativní dopady nejen na Gruzii samotnou
ale i na stabilitu regionu jako celku.
36
WB, Country Brief, 2007
37 Waal, Matveeva, 2007: 5 - 6
32
Arménie byla naopak blízký spojenec Ruské federace. Prakticky neměla jinou moţnost
vzhledem k její izolaci a nedostatku energie a surovin a je tedy na dodávkách z Ruska závislá.
Ruské společnosti vykupují značné mnoţství odvětví Arménského hospodářství, včetně
elektrické sítě. Rusko v Arménii udrţuje svou vojenskou základnu v Gyumri, která má být
ovšem uzavřena do roku 2020. Arménie se však také snaţí prohlubovat svoje vztahy
s Evropou. Vztahy s Ázerbájdţánem různě kolísají, ovšem pod současným ázerbájdţánským
prezidentem Alijevem se značně zlepšily.
Všechny tři státy mají obrovskou skupinu svých obyvatel, kteří emigrují a nacházejí se
zejména na území Ruské federace, odkud posílají do svých domovů značnou část peněz, ale
také často trpí xenofobií ruské společnosti a předsudky vůči kavkazskému obyvatelstvu.
Oslabení dřívější dominantní role Ruska má za důsledek stále menší moţnost čelit prozápadní
orientaci zakavkazských států. Největším problémem Ruska v budoucnosti je demografický
vývoj. Rusko je vedle Ukrajiny jedinou zemí na světě s dlouhodobým přirozeným úbytkem
populace.38
Do jisté míry lze tento úbytek kompenzovat imigrací ze sousedních zemí.
4.4.2. Spojené státy americké
Návštěva Gruzie prezidentem George W. Bushe v roce 2005 byla důkazem rostoucího zájmu
USA v regionu Jiţního Kavkazu. USA je největším bilaterálním donorem v této oblasti a
poskytovatelem velkých investic. V rámci nového programu „US Millenium Challenge
initiative“39
ve formě pětiletého grantu, bylo poskytnuto 295 milionů dolarů Gruzii a 236
milionů Arménii. Ázerbájdţán pak obdrţel jiný druh investicí prostřednictvím ropných
společností, jako jsou například Exxon a BP-Amoco.
Americká politika vůči této oblasti není jasně definována a je řízená několika konkurenčními
zájmy: pohled, ţe Ázerbájdţán a Gruzie jsou klíčovými spojenci ve válce proti terorismu,
význam BTC ropovodu jako zdroj „energetické bezpečnosti“ vedoucí mimo Blízký východ a
ideologická podpora pro Gruzii, která je vnímaná jako demokratický spojenec proti Rusku.
38
Baar, 2005: 212
39 Jde o program, který v roce 2002 uvedl Bush jako nový návrh pro zahraniční pomoc USA. Je řízen
„Millenium Challenge Corporation“ (MCC) a poskytuje pomoc a spolupráci rozvojovým zemí skrze proces
výběrového řízení.
33
Navíc Kongres Spojených států zajišťuje vysokou úroveň USAID40
pro Arménii a Náhorní
Karabach, vlivem významných arménských lobbistů v USA. Spojené státy také hájí zájmy
Gruzie v případě otázky statusu Abcházie a Jiţní Osetie a krize s Ruskem.
4.4.3. Evropská unie a Rada Evropy
Evropská unie (EU) projevuje svůj zájem v regionu Jiţního Kavkazu od doby, kdy došlo
k rozšíření EU o státy z východní Evropy. Poskytuje poměrně velkou část rozvojové
pomoci,41
která je i přesto niţší neţ rozvojová pomoc USA. Evropská Unie není také v této
oblasti vnímána tak dobře jako USA.
Evropská komise (EK) vyčlenila 4 miliony Eur na projekt realizovaný mírovými jednotkami
pod mandátem OSN a UNDP, který bude probíhat ve východní části Abcházie, stejně tak i
v regionu západní Gruzie Zugdidi.
EU rozšiřuje svůj vliv na Kavkaze jen velmi pomalu. V roce 2004 byly jihokavkazské státy
začleněny do Evropské politiky sousedství. Členství však nepřineslo nějaké bliţší spojení a
větší zájem EU. Ţádná z jihokavkazských republik není zařazena do fronty mezi státy čekající
na připojení k EU, jako např. Chorvatsko či Turecko. Zvláštní reprezentativní úřad EU42
pro
Jiţní Kavkaz má omezený mandát a malý rozpočet a můţe hrát pouze roli příspěvkovou.
Oproti tomu bilaterální vztahy mezi členskými zeměmi EU a státy Jiţního Kavkazu jsou
daleko intenzivnější a lépe určené.
Velký význam má pro tyto země Členství v Radě Evropy (Council of Europe), instituci, která
má významný vliv na utváření demokratických procesů v jednotlivých státech.43
40
Oficiální rozvojová pomoc USA
41 Mezi léty 1992 aţ 2003 darovala 1 mld. USD
42 Mandát nového zvláštního výboru pro Jiţní Kavkaz. V čele je Peter Semneby, jmenovaný v roce 2006.
43 Přiměly státy Jiţního Kavkazu ke zrušení trestu smrti, zavedli transparentnější volby, zlepšili ochranu menšin,
atd.
34
4.4.4. OSN a OSCE
Dvě hlavní multilaterální organizace v regionu Jiţního Kavkazu jsou Organizace spojených
národů (OSN), která vede dozor nad řešením konfliktu v Abcházii a Organizace pro
Bezpečnost a Spolupráci v Evropě (OBSE), která pracuje v Jiţní Osetii a Náhorním
Karabachu. V případě obou organizací je jejich role na tomto poli spíše umírněná v porovnání
s jejich angaţovaností na Balkáně.
4.5. Vliv Islámu
Ázerbájdţán byl označen Spojenými státy jako klíčový spojenec v jihokavkazské oblasti,
a to nejen z důvodu jeho ropného bohatství, ale protoţe je to prozatím nejpřátelštější
muslimský stát v širší oblasti Středního Východu. Menšiny v Ázerbájdţánu jsou náchylné
k radikálnější formě islámu. Asi 200 tisíc příslušníku menšiny Lezgů, vyznávající sunnitský
islám a ţijící v severní části státu, mají silné spojenecké vazby s přibliţně 400 tisíci etnicky
příbuzné menšiny v Dagestánu. V Dagestánu funguje nejradikálnější forma islámu ze všech
regionů Severního Kavkazu v Rusku. V jiţní části Ázerbájdţánu šíitští Talyšové udrţují zase
pevné vazby s Íránem. Vzestup politického Islámu v Ázerbájdţánu, prozatím umírněného, je
zapříčiněn rostoucí sociální nespokojeností a nerovností rozdělení ropného bohatství. Tomuto
rostoucímu fenoménu je potřeba věnovat více sociologických výzkumů.
4.5.1. Írán
Írán je v oblasti Jiţního Kavkazu angaţován nejméně ze všech tří jeho velkých sousedů. Má
dobré vztahy s Arménii a napjaté s Ázerbájdţánem. Ázerbájdţánci tvoří odhadem jednu
čtvrtinu populace v Iránu a obě země jsou v rozporu kvůli právům ázerbájdţánské menšiny
v Iránu, stejně tak kvůli právům na těţbu ropy v Kaspickém moři. Potenciální hrozbu
představuje zejména Ázerbájdţánská menšina, u které se čas od času objevují tendence
připojení k Ázerbájdţánu.
35
5. MIGRACE ZE STÁTŮ ZAKAVKAZKA DO RUSKA
Rozpad Sovětského svazu podstatně změnil povahu migračních toků v celé této oblasti.
Dřívější vnitřní migrace v rámci jednoho státu náhle získala povahu migrace mezinárodní.
Migrace se stala významnou součástí této oblasti nejen v době transformačních procesů, ale i
po jejich dokončení. Vymezení nových hranic států se však ukázalo jako proces značně
obtíţný a zdlouhavý.44
Ani několik let po rozpadu SSSR nejsou hranice jednotlivých států
jasně definované a chybí jakékoli hraniční přechody. Hranice jsou tak stále i několik let
rozpadu SSSR zcela prostupné.
V rámci Sovětského svazu byly pohyby obyvatel přísně kontrolovány a migrační toky
byly v podstatě určovány vládou. Migrace za hranice státu byla zakázána. Není tedy divu, ţe
se vznikem nových států a uvolnění hranic, vypukla obrovská vlna stěhování a počet migrantů
na světě se zdvojnásobil.45
Jen obyvatel ruské národnosti, kteří po rozpadu SSSR zůstali
mimo svou „rodnou zem“ je odhadován přes 25 milionů.46
5.1. Příčiny migrace
Vlna migrace, která započala krátce po vyhlášení nezávislosti, byla výsledkem zejména
závaţné ekonomické krize a politického chaosu, do kterého se země dostaly.
V počáteční fázi, tj. v první polovině 90. let dominovaly jako hlavní příčiny odchodu obyvatel
faktory politické a etnické.47
Diskriminační politiky nových států vůči menšinám, nevyřešené
územní a etnické spory, které vedly k ozbrojeným konfliktům, to vše vedlo k migraci
44
Zhukava, 2006
45 IOM
46 http://www.migrationinformation.org/Profiles/display.cfm?ID=62
47 Korobkov, Palei, 2007
36
vynucené, která měla za následek vzniku velkého mnoţství uprchlíků a vnitřně přesídlených
osob. Jen následkem konfliktu o Náhorní Karabach, bylo nuceno opustit své domovy téměř
milion a půl obyvatel, kteří mají status uprchlíka nebo vnitřně přesídlených osob.48
V letech 1993 – 1995 nabrala migrace nový rozměr a rostl význam socioekonomických
faktorů migrace. Bylo to v důsledku období největšího ekonomického propadu států,
značného sníţení platů, kolapsu energetických dodávek a prudkého zhoršení ţivotních
podmínek. Odhaduje se, ţe v tomto období v rámci celého postsovětského prostoru ročně
odešlo ze svých domovů milion aţ milion a půl lidí.49
Emigrace pokračovala v menší míře i
po obnovení ekonomického růstu a energetických dodávkách mezi léty 1994 a 1995. Tento
emigrační boom byl také výsledkem prakticky úplné eliminace migračních omezení a
překáţek po získání nezávislosti.50
Období etnicky podloţené migrace, jejíţ vrchol připadá na počátek 90. let, byl v podstatě
ukončen uprostřed tohoto desetiletí. Vojenská situace se stabilizovala, výměna obyvatelstva
byla zakončena, migrace získala jinou motivační základnu, rozměry a částečně i smysl.51
Nová migrační vlna byla ze značné míry motivována ekonomickými důvody. Její původní
příčina byla v hospodářském kolapsu kavkazských republik, který byl společným rysem všech
postsovětských republik. Závaţné důsledky mělo přerušení hospodářských vztahů, krach
direktivní ekonomiky sovětského typu, dále chybějící financování vojenskoprůmyslového
komplexu a také další řada pro kaţdou ze zemí specifických příčin masové nezaměstnanosti
v zemích Jiţního Kavkazu. Největší mírou k tomu přispěly následky zdejších konfliktů
v podobě blokád a energetických krizí. Příspěvky nezaměstnaným nebo důchody byly pak
několikrát niţší neţ existenční minimum.52
48
Cornell., 1999
49 Shetvtsova, 1992: 241 - 257
50 Armenia 2020, 2003: 6
51 Iskandarian, 2004: 5
52 Iskandarian, 2004: 5
37
Odhady odborníků na přesný počet lidí, kteří opustili území států Jiţního Kavkazu v období
od roku 1989 do roku 2001 se liší a jen stěţí lze zjistit jejich pravý počet. V zahraničí jsou
buď přijímáni jako uprchlíci ţádající o azyl nebo usilující o občanství daného států, coţ byla
jedna z moţností jak uniknout chudobě. Nejrozšířenější je počet nelegálních pracovních
migrantů, který můţe být i třikrát vyšší neţ uvádějí oficiální úřady. Je to způsobeno snadnou
dostupností přechodu přes hranice jednotlivých států.
Během období po rozpadu SSSR se tedy povaha migračních toků v oblasti postsovětských
republik měnila od migrace nucené, jakoţto výsledek silných politických a ekonomických
tlaků, jako byly vojenské konflikty, sociální propady, diskriminace etnických menšin,
ekonomické krize, aţ k migraci dobrovolné, motivované ekonomickými faktory. Ty postupně
etnické a politické faktory nahrazovaly.53
Podle průzkumů hlavní motivem k odchodu za
hranice jsou socioekonomické rozdíly mezi jednotlivými státy. Proto lidé odcházejí za prací,
za lepší ekonomickou a sociální situací, aby si tak zajistili určitou stabilitu. I přes výrazný
nárůst migrace ekonomické, je stále jeden z deseti migrantů z Arménie či Ázerbájdţánu
uprchlík, protoţe byl nucen odejít nedobrovolně. Z Gruzie je to celkem 6% všech
emigrantů.54
Tabulka 2: Počet pracujících migrantů v zahraničí
Odhady počtu pracujících v zahraničí (v tis.), rok 2000
Stát
Celkový počet
migrantů pracujících v
zahraničí
Počet migrantů
pracujících v Rusku
Arménie 800 - 900 650
Ázerbájdžán 600 - 700 550 - 650
Gruzie 250 - 300 200
53
Ivakhnyuk, 2006: 2-3
54 Korobkov, 2007
38
Migrace je komplexní sloţitý jev skládající se z několika faktorů a motivací. Základní faktory
ovlivňující mezinárodní migraci se dělí na tzv.“push“ a „pull“ faktory. Špatné ekonomické
podmínky, demografický tlak a nezaměstnanost jsou „tradičními“ „push“ faktory, tedy takové
faktory, které nutí obyvatelé opustit své domovy a odejít do zahraničí. Naopak mezi obvyklé
„pull“ faktory jsou uváděny vyšší platy a poptávka po pracovní síle, sjednocení s rodinou a
celková lepší ţivotní úroveň.
5.2. Rusko jako cílová země
Základní vektor postsovětské migrace ze zemí Zakavkazska směřuje do Ruska. Přestoţe
masová migrace je výsledkem rozpadu SSSR, tento samotný jev, jako i mnohé jiné problémy
postsovětských zemí, má své kořeny jiţ v době Sovětského svazu. Rozpad SSSR, přeměna
Jiţního Kavkazu na pole etnicko-politických konfliktů, deportací, blokád, etnických čistek,
tento proces migračního proudu do Ruska silně zintenzivnil.
Hlavní důvody, proč lidé si lidé z jihokavkazských republik vybírají jako cílovou zemi
Ruskou federaci, jsou následující:
- historické vazby;
- geografická blízkost;
- „otevřené“ hranice, tj. bezvízový styk mezi jednotlivými zeměmi;55
- společná dopravní infrastruktura;
- psychologické aspekty (neexistující jazyková bariéra, dřívější společné území).
Pracovní migranti směřovali především do Ruska ze zcela pochopitelných příčin. Byla to
znalost jazyka, přítomnost etnických krajanů, velká šance najít práci v ruské ekonomice, která
neutrpěla takový krach, jako ekonomiky zemí původu migrantů. Nakonec neméně váţným
důvodem bylo i to, ţe do Ruska bylo snadnější se legálně dostat, i proto, ţe Rusko nebylo
odtrţeno vízovými bariérami pro občany bývalého SSSR.
55
Výjimkou je Gruzie. Ta má vůči Rusku vízovou povinnost
39
Mnozí odborníci ve svých výzkumech velmi rozdílně vyhodnocují počty přistěhovalců
z jihokavkazských republik v Rusku. Jejich přesný počet je velmi sloţité zjistit zejména
z nedostatku relevantních metod sčítání a evidence, rozsáhlou nelegální migrací v důsledku
relativně snadného přechodu hranic a rozšířenou sezónní migrací. V kaţdém případě však jde
o miliony lidí.
Příliv značného počtu migrantů má velký vliv na mnoho procesů probíhající v ruské
společnosti. Růst xenofobie, radikalizace nacionální rétoriky v tisku i v digitálních
prostředcích masové komunikace, rozvoj různých neonacistických hnutí ve velkých městech a
podobně - to vše všechno je katalyzováno příchodem migrantů. Na druhé straně však migranti
v ruském hospodářství v mnohých regionech zaplňují místa na trhu práce, která nechtějí
obsazovat místní obyvatelé, čímţ značně pomáhají k rozvoji ekonomiky státu.
Příliv migrantů do Ruské federace bude s největší pravděpodobností pokračovat i
v následujících létech, nezávisle na Ruské migrační politice a stanovených kvótách, na
zákonodárných a byrokratických bariérách. Je to způsobeno objektivními předpoklady a
potřebami samotného Ruska. Rusko je ve fázi přirozeného úbytku obyvatelstva, zvláště pak
v produktivním věku. To je nepřehlédnutelný faktor, díky němuţ se Rusko stává zemí
přijímající přistěhovalce. V současné době zaujímá druhé místo na světě v počtu příchozích
obyvatel do země po USA.56
Úbytek obyvatel je tedy do značné míry kompenzován přílivem
migrantů. Začínající oţivení ruské ekonomiky se jiţ nyní střetlo s rostoucím deficitem
pracovní síly. Z toho vyplývá, ţe imigrace do Ruska, a zejména dočasná pracovní imigrace, to
je nevyhnutelný, dlouhodobý a neustále rostoucí trend.
Ruská migrační politika i obyvatelstvo Ruska však nebyli připraveni na takový příliv
migrantů a demografického vývoje. O tom svědčí, za prvé, mimořádné rozměry masové
nelegální migrace, častokrát mnohanásobně překračující oficiálně zaregistrovaný migrační
příliv do RF, coţ je do značné míry následkem nedostačující migrační politiky, a za druhé,
růst extremismu a xenofobie, jak na vládní úrovni, tak i v prostředí místního, přijímajícího
obyvatelstva. Uţ v roce 1991 v důsledku konfliktu Náhorní Karabach přišlo do Ruska kolem
710 tisíc uprchlíků z Arménie a Ázerbájdţánu. Následný vývoj počtu příchozích do Ruska je
uveden v tabulce.
56
WB, Migration full report, 2006
40
Tabulka 3: Celkový objem migrace do Ruska (v tis.)57
Rok
Celkový objem migrace do Ruska v tis.
Celkový počet
příchozích
Z toho:
Státy SNS Arménie
2004 119,2 110,3 3,1
2003 129,2 119,6 5,1
2002 184,6 177,3 6,8
2001 193,5 186,2 5,8
2000 359,3 350,3 15,9
1997 597,7 582,8 19,1
57
Tabulka vytvořena na základě dat: Státní federální statistický úřad Ruska
41
6. MIGRACE ZE STÁTŮ ZAKAVKAZKA A JEJÍ DOPADY
NA DEMOGRAFICKOU SITUACI STÁTŮ – NA
PŘÍKLADU ARMÉNIE
Nejčastější cílovou zemí států Jiţního Kavkazu je Rusko. Směřuje sem aţ 70% všech
migrantů.58
Masová migrace z Arménie začala se získáním její nezávislosti a pokračuje
dodnes, ačkoli ne jiţ v tak rozsáhlém počtu jako v devadesátých letech. Na přelomu
osmdesátých a devadesátých let byly důvody pro migraci různorodé. Postupem času začaly
být toky více soustředěné. Výzkumy a přehledy vedené během určitého období ukazují, ţe
v migračních procesech za poslední léta dominují ekonomické motivy. Dvě třetiny emigrantů
se shodují, ţe hlavní důvod pro emigraci je spojen s problematikou nezaměstnanosti v zemi,
jako je nedostatek pracovních míst, obzvláště pak míst kvalifikovaných a nízká úroveň
platů.59
6.1. Dopady na demografickou situaci Arménie
Povaha a rozměr migrace má negativní vliv na demografickou rovnováhu země. S ohledem
na budoucnost můţe tento vývoj dále zbrzdit ekonomický rozvoj země. Migrace velkého
počtu obyvatel jako v případě Arménie můţe mít dramatické dopady na společenský a osobní
ţivot obyvatel, včetně nerovnováhy pohlaví, jelikoţ zemi opouštějí převáţně muţi.
V důsledku toho vznikají problémy v manţelství a v rodinách. Vznikají demografické
nerovnováhy a nevyrovnaná věková struktura, protoţe roste počet dětí a obyvatel
v důchodovém věku, zatímco obyvatel v produktivním věku ubývá. To působí na udrţitelnost
systému sociálního zabezpečení a sluţeb.
58
Armenie 2020, 2003
59 EU, Policy Brief, 2007
42
Problémem pro Arménii je její nepříznivá demografická předpověď, stárnutí populace, pokles
porodnosti a sňatečnosti. Negativní dopady pokračující úbytku obyvatel, budou v budoucnosti
mnohem větší, neţ se nyní zdá.
Podle dat Arménského leteckého úřadu byl počet migrantů v 90. letech kolem 600 000.
Přehled pohybu obyvatelstva od roku 1989 aţ 2001 je prezentován v tabulce 3 a je
vypracována na základě informací poskytnutých Státní leteckým úřadem Arménie.
Tabulka 4: Roční vývoj migrace60
Rok Odjíždějící (v tis.) Příjíždějící (v tis.) Migrační saldo
1989 87,7 101,6 13,9
1990 54,1 90,2 36,1
1991 50,2 71,2 21
1992 865,5 636,9 -228,6
1993 831 689,9 -141,1
1994 597,8 470 -127,8
1995 507 469,5 -37,5
1996 517,4 469,9 -20,5
1997 504,9 473,6 -31,3
1998 439,7 415,5 -24,4
1999 318,6 311,4 -7
2000 318,4 292,7 -25,7
2001 403,9 380,2 -23,7
Celkem 5 492, 2 4 899, 4 -596,6
Je třeba zdůraznit, ţe informace o pohybu migrantů na kontrolních stanovištích jinde neţ na
letištích, například na autobusových nebo ţelezničních transferech začaly být shromaţdovány
a pozorovány teprve od roku 2000. Podle jejich záznamů, byl taktéţ počet odchozích větší neţ
počet příchozích do země.61
60
Tabulka je vypracována na základě dat: Aviation Authorities of the Republic of Armenia
61 Armenie 2020, 2003
43
Celkový počet migrantů v roce 2001 je tedy minimálně o 50 000 lidí více, nebo dokonce
dvakrát tak větší neţ je uvedeno. Ve srovnání s údaji o sčítání lidu, podle, kterých aktuální
počet62
obyvatel Arménie v roce 2001 byl 3 002 000, kdeţto údaje Národního statistického
úřadu Arménie pro rok 2001 jsou 3800 000. Z toho můţeme usoudit, ţe celkový počet
emigrantů byl téměř 800 tisíc, představuje 26,6% populace v roce 2001.
Převáţnou část těchto emigrantů tvoří muţi, kteří představují 66,4% z celku, kdeţto ţeny
přibliţně 33,6%. Tento poměr je vyváţený v delším horizontu a je prakticky shodný s údaji
z roku 2000, 1999 a 1998. Věková skladba mezi muţi i ţenami se liší, ale obecně tvoří
největší podíl migrantů osoby v produktivním věku (18 aţ 65 let), asi 75 %, 20% má méně
neţ 18 let a pouze 5% je starších 65 let. Úroveň vzdělání emigrantů je celkově vyšší neţ
průměr v republice – podle výzkumu z roku 2001 mělo vyšší nebo pomaturitní vzdělání asi
34% všech migrantů, přičemţ průměr v Arménii je 29%.63
V Rusku se nalézá největší arménská diaspora na světě. Podle odhadů čítá aţ dva a půl
milionů lidí. Dalším z prvků charakteristických pro migraci do Ruska je, ţe 50% všech
migrujících odchází s tím, ţe se zase vrátí. Čili jde o migraci dočasnou. Jejich hlavním cílem
je najít si práci a podporovat tak rodinu ţijící v Arménii. Tuto část migrace tvoří převáţně
muţi. Naopak lidé, kteří migrují do Evropy nebo USA odchází s úmyslem usídlit se zde na
trvalo a začít nový ţivot. Berou sebou obvykle celou rodinu. Ekonomicky motivovaná
emigrace do USA je cílem zejména ţen, které nalézají pak nekvalifikované pomocné práce
jako uklízečky, nebo pokojské. (tab. Důvodů migrace str.8). Z tabulky je jasné, ţe hlavní
důvody pro emigraci jsou ekonomické. Jako je nedostatek práce, malé ohodnocení a platy,
málo moţnosti vydělat dost peněz na zajištění spokojených ţivotních podmínek. To jsou
hlavní příčiny jak u muţů (87,6%) tak u ţen (63,4%). U mladých muţů převaţuje ještě jeden
hlavní důvod a to je snaha vyhnout se povinné vojenské sluţbě. U ţen všech věkových
kategorií je to pak nedostatek příleţitostí, diskriminace a moţnost seberealizace.
62
takový počet, který představuje počet lidí v dané chvíli v určité oblasti.
63 Výzkum je veden od února 2001 do února 2002.
44
6.2. Dopady na ekonomickou situaci Arménie
Migrace je komplexní fenomén a neměla by být posuzována jen z jednoho úhlu pohledu. Má
své přínosy i zápory. Národní statistický úřad Arménie uvedl průzkum nejčastějších příčin
stěhování. Jsou prezentovány v tabulce
Tabulka 5: Hlavní důvody emigrace z Arménie64
Důvody odchodu
Věková skladba Celkem
18 -
19
20 -
49
přes
50 Muži Ženy
Nedostatek pracovních příležitostí 11,1 55,6 53,3 58 34,3
Nedostatek odborných pracovišť - 5 5,9 5,4 3 Nedostatek možnosti zajistit uspokojivou životní
úroveň 3,3 30,1 26,3 29,6 29,1 Nestabilní sociální, morální a psychologické
prostředí - 1 3,3 1,1 3
Nestabilní geopolitická situace 1,1 0,6 - 0,2 3
nedostatek příležitostí k rozvoji 33,3 5,2 4,2 3,5 20,1
obtíže spojené s podnikáním - 1 3 1,4 -
Jiné 51,2 1,5 4 0,8 7,5
6.2.1. Přínosy
Arméni jsou v zahraničí vesměs úspěšní podnikatelé a tvoří významnou pracovní sílu, takţe
emigrace je obvykle pravým nástrojem k tomu, aby zlepšili svou materiální situaci a vydělali
peníze. Pro specialisty a odborníky, hlavně v oboru hi-tech, můţe emigrace poskytnout velkou
kariérní příleţitost, neţ by kdy měli ve své zemi. Pozitivní vliv má emigrace také na
obyvatelstvo v mateřské zemi a to v tom smyslu, ţe je vytvářena menší poptávka na trhu
práce. To můţe být pro zemi s vysokou mírou nezaměstnanosti, jako je Arménie, nástrojem
k vyřešení tohoto problému.
64
Tabulka vypracována na základě dat: Národní statistický úřad Arménie, 2001
45
Mnohem významnější však je, ţe migrace je důleţitým zdrojem příjmů pro mateřskou zemi,
hlavně zásluhou to transferů peněz a investicím ze zahraničí. Podle výsledků výzkumu
„Integrated Living Conditions Survey“, který uvedl Národní statistický úřad Arménie v letech
1998 aţ 1999 a dále pak v roce 2001, remitendy ze zahraničí, z nichţ většina je zasílána
příbuznými, kteří opustili zemi v posledních 15 letech, představovaly 10,45% z celkových
příjmů obyvatel v roce 1999 a v roce 2001 dokonce 17,4%. To představuje sumu asi 122
milionů dolarů pro rok 1998 aţ 1999 a 236 milionů dolarů pro rok 2001. Také velká část
přímých zahraničních investic jsou poskytovány obyvateli diaspory ze zahraničí. Celkový
průměr zahraničních investic je kolem 50 milionů dolarů, z čehoţ polovinu tvoří peníze
z diaspory.65
Únik pracovních sil můţe zřetelně zajistit úlevu od nezaměstnanosti a chudoby. Například,
práce v zahraničí, obzvláště v Ruské federaci je jedním ze způsobů ţivobytí a důleţitým
vyrovnávacím mechanismem pro mnoho rodin ve Střední Asii a na Jiţním Kavkaze.66
Nicméně existují určité hranice těchto příspěvků.
Za předpokladu, ţe povaha migrace je dočasná, navracející se migranti mohou sebou přinést
nové vědomosti a postoje, které podpoří lokální rozvoj. Přínosem můţe být i v tom směru, ţe
mladí lidé vidí šanci a vyhlídky na uplatnění u jiných obyvatel, jsou motivování se vzdělávat
a specializovat se v určitých oborech. Tím mohou rozvinout nová odvětví v domácím
průmyslu a posílit tak ekonomický rozvoj.67
6.2.2. Negativní dopady
Negativních dopadů odlivu obyvatel je celá řada. V důsledku vzdělanostní struktury
emigrantů (34% z nich má vyšší nebo vysokoškolské vzdělání) dochází k úniku
specializovaných lidí, kteří odchází za kariérou. Jako hlavní důvody uvádějí nedostatek
příleţitostí rozvoje a nesrovnatelně niţší platové ohodnocení. Emigrace vytváří závaţný
problém úniku mozků tzv. brain drain. Mezi rokem 1989 a 2001 opustilo zemi aţ 300 tisíc
65
Armenie 2020, 2003
66 ADB 2008, Technical Assistent Report
67 Mezinárodní politika 06/2008: 8 - 10
46
s vyšším či vysokoškolským vzděláním. Migrace kvalifikované pracovní síly negativně
dopadá hlavně na slabé ekonomiky států se slabými institucemi. Stát nese náklady na vzdělání
těchto migrantů, zatímco přijímající země získá všechny přínosy. Od získání nezávislosti do
roku 1997 ztratila Arménie 1/3 všech odborníků a specialistů převáţně ve vědě a
strojírenství.68
Země tak trpí nedostatkem kvalifikované pracovní síly, coţ brzdí její další
moţný rozvoj. Bohuţel bliţší výzkumy zabývající se problémem odlivu mozků a jeho dopadu
na rozvoj země zatím nebyly uskutečněny.
Na druhou stranu, globalizace světového hospodářství, dramatický nárůst vyuţívání
informačních a komunikačních technologií, stejně tak i rozvoj znalosti ekonomiky
v rozvinutém světě směřuje k omezení tohoto fenoménu v určitých oblastech ekonomických
aktivit, jako jsou informační technologie, softwarové inţenýrství a výzkum věd. Ty pomocí
technologií umoţňují pracovat v místě svého bydliště, aniţ by museli emigrovat a odjíţdět za
prací. Nedávný rozvoj průmyslu počítačového softwaru v Arménii je dobrým příkladem
tohoto trendu.
6.3. Úloha remitend
Peníze vydělané přistěhovalci v zahraničí a zasílané svým rodinám či komunitám do mateřské
země, tzv. remitendy, tvoří nejpřímější vazbu mezi migrací a rozvojem v zemích původu
migrantů. Celková hodnota oficiálních objemu peněz plynoucích do rozvojových zemí je za
rok 2006 asi 206 miliard USD, coţ značně převyšuje hodnotu Oficiální rozvojové pomoci.69
Avšak podle mnohých odborníků mohou celkové hodnoty peněz být aţ dvakrát vyšší.
Remitendy jsou důleţitým zdrojem zahraničních příjmů, poskytují hodnotnou podporu
k vyrovnání bilance platebních účtů a napomáhají tak rozvoji. V některých případech
překonávají celkový objem přímých zahraničních investic a jsou zdrojem nezbytné zahraniční
měny. Na úrovni domácností je všeobecně uznáváno, ţe transfery peněz mohou přispívat
k redukci chudoby. V četných diskuzích o ekonomickém růstu a rozvoji méně rozvinutých
68
Armenie 2020, 2003
69 Ta činila v roce 2006 56 mld. USD
47
zemí získávají převody peněz ze zahraničí stále větší popularitu. Role remitend se stala
středem zájmu mnoha posledních studií a to po celém světě, nejen v oblasti Kavkazu.70
V Arménii bývají transfery peněz často primárním zdrojem pro financování malých projektů.
Mnoho jedinců otevírají své obchody a začínají s malým podnikáním na základě peněz, které
obdrţely od svých příbuzných ze zahraničí.
Samozřejmě i přes pozitiva, které remitendy poskytují, existují zde určité rizika. Jedním
z největších je pravděpodobně vytvoření závislosti na finančních transferech ze zahraničí, coţ
podkopává motivaci usilovat o lepší práci, vzdělání nebo motivaci pracovat vůbec.
Tabulka 6: Objem a podíl remitend v hospodářství jednotlivých států71
Objem a podíl remitend v hospodářství států, r. 2003, v milionech USD
Stát Celkový objem
remitend
Přímé zahraniční
investice
Objem exportu
zboží a služeb
ODA a
OA
Arménie 850 121 678 293
Ázerbájdžán 700 2 352 2 167 349
Gruzie 275 334 477 313
Podíl na HDP v %
Arménie 30,8 4,4 24,6 12,4
Ázerbájdžán 9,5 32 29,5 5,7
Gruzie 6,9 8,4 12 9,2
70
AIPRG, 2006
71 Tabulka vypracována na základě dat: IMF a WB
48
7. POSTAVENÍ MIGRANTŮ V RUSKÉ FEDERACI
Migranti ze států Jiţního Kavkazu jen velmi zřídka pracují na místech vyţadujících vysokou
profesionální přípravu nebo v podnicích s vysoce kvalitními technologiemi. Nedominují na
odborných ani vedoucích pozicích. Nejčastěji je práce migrantů vyuţívána v oborech
s celkově zaostalou technologií. Migranti stejně jako dříve obsazují taková pracovní místa,
která se původnímu obyvatelstvu jeví jako nezajímavá, neprestiţní a jako méně hodnocená.
Jen těţko můţeme předpokládat v nejbliţší době výrazné změny v tomto trendu.
Je zcela nemoţné přehlédnout, ţe zejména v posledních létech zesílily v Rusku alarmující
vyjádření na všech moţných úrovních státní správy i v masových sdělovacích prostředcích o
cizoetnické imigraci – čínské, vietnamské, tadţické, ale zejména kavkazské. Zvýšil se i počet
ostrých reakcí ze strany místního obyvatelstva, napadání mladými lidmi právě této migrační
skupiny, některá dokonce se smrtelnými následky. Mezi oběťmi takového násilí byli
především příslušníci kavkazských národů.
Právě kavkazští migranti představují v migračním přítoku do Ruska etnickou skupinu, která
ponejvíce budí negativní postoje přijímající společnosti a tak vznikl v polovině 90. let
fenomén „kavkazofobie“. Ruské obyvatelstvo vidí na příjezdu migrantů něco negativního.. Ve
výčtu námitek k migrantům můţeme najít téměř celý seznam vţitých stereotypů existujících
v ruské společnosti na všech úrovních, včetně státní moci.
Na prvním místě v těchto stereotypech je obraz migranta-zločince. Tento obraz je aktivně
vytvářen a šířen do společenského vědomí zejména díky prohlášením vedoucích státních
činitelů, policií a prostřednictvím masově sdělovacích prostředků.
49
8. Závěr
Bakalářská práce se zabývá migračními trendy po roce 1991 ve státech Jiţního Kavkazu
(Arménie, Gruzie, Ázerbájdţán). Rozebírá příčiny a důsledky obrovského odlivu obyvatel
této oblasti a snaţí se zhodnotit jaké dopady má emigrace na celkovou socioekonomickou
situaci. Dále popisuje politický vývoj a hospodářství po rozpadu SSSR a postavení nově
nezávislých států v mezinárodním společenství.
Problematickým faktorem této práce bylo získání spolehlivých dat a zpracování odhadů, které
se mezi jednotlivými studii lišily. Přestoţe se oficiální statistické úřady jihokavkazských
republik snaţí podávat kaţdoroční přehled dat týkajících se obyvatelstva, na důsledky
emigrace a skutečný počet lidí, kteří opustí ročně stát, se zaměřuje jen minimálně. Ani jedna
vláda se masovým odlivem vlastního obyvatelstva nezabývá a chybí jakékoli odborné studie
či vládní agentury na řešení tohoto problému. V kaţdé ze tří zemí působí pobočky
významných mezinárodní organizací a institucí, jako je OSN, Mezinárodní organizace pro
migraci nebo Světová banka. Ty se zabývají migrací hlouběji a zaměřují se na ni jako jeden ze
skutečně závaţných problémů jihokavkazských republik. Nejpřínosnějšími v tomto směru
byly ovšem studie vědeckých pracovníků a odborníků z těchto zemí z nevládních organizací a
univerzitních institutů, které analyzovaly odliv obyvatel hlouběji a rozebíraly i otázku
migrace nelegální a pobyt nelegálních migrantů v Ruské federaci. Nejvíce takových to studií
bylo vypracováno pro Arménii, která také trpí největším odlivem obyvatelstva do Ruské
federace.
Rusko je cílovou zemí pro 75% všech migrantů z Jiţního Kavkazu. Důvody, proč lidé směřují
právě sem, jsou hlavně relativní geografická blízkost, společné kulturní i historické vazby,
chybějící jazyková bariéra i snadná moţnost vstupu do země, jelikoţ chybí vízová povinnost,
větší příleţitost získat práci a také špatná demografická situace Ruska, kde dochází
k demografickému úbytku.
Jako motivy k odchodu ze země jsou nejčastěji uváděny nízká ţivotní úroveň, vysoká
nezaměstnanost, nedostatek příleţitostí k rozvoji, chybějící odborná pracoviště a v neposlední
50
řadě nestabilní geopolitická situace. Právě špatná politická situace a četné ozbrojené konflikty
přinutily k odchodu velké mnoţství lidí v první polovině 90. let. Byly to hlavně konflikty
Gruzie se separatistickými oblastmi Jiţní Osetie a Abcházie a dále válka mezi Arménií a
Ázerbájdţánem o Náhorní Karabach. Jen v důsledku této války opustilo své domovy aţ
milion a půl obyvatel obou zemí a staly se uprchlíky nebo vnitřně přesídlenými osobami.
Druhým nejčastějším důvodem k odchodu ihned po získání nezávislosti bylo navrácení se do
své „vlasti“. S rozpadem SSSR se ocitlo bezmála 25 milionů obyvatel ruské národnosti mimo
svůj „domov“. Tato vlna migrace trvala jen krátce, přibliţně mezi léty 1991 – 1993. Od 2.
poloviny 90. let začala růst emigrace motivována ekonomickými příčinami. Její objem
postupně narůstal a dnes je ekonomická migrace charakteristickým rysem této oblasti. I přesto
kaţdý desátý obyvatel Arménie či Ázerbájdţánu je nucen odejít ze své země nedobrovolně a
tudíţ získává status uprchlíka. V Gruzii je to téměř 6%.
Převáţnou část pracovních emigrantů tvoří muţi. Ti pracují v Rusku na nekvalifikovaných
pracovních místech, jako pomocná síla ve stavebnictví a zastaralých odvětvích. Jen málokdy
dostanou příleţitost pracovat na odborných pracovištích či ve svém vystudovaném oboru.
Odchod muţů sebou nese negativní demografické dopady na společenskou situaci. Nese
sebou nevyváţený poměr muţů a ţen, narůstají problémy v manţelství, dochází k poklesu
porodnosti. V posledních letech navíc přináší závaţný problém a to je narůstající počet HIV
nakaţených. Ti většinou do země přiváţí právě migranti pracující v Rusku. Přesný počet
těchto lidí samozřejmě není znám, ale pokud se vláda touto otázkou růstu HIV nebude
zabývat, můţe dojít k nekontrolovatelnému šíření, coţ bude mít váţné důsledky na rozvoj
země.
V poslední kapitole v této práci je zmíněna otázka postavení migrantů v Ruské federaci a
zejména fenomén xenofobie vůči kavkazským přistěhovalcům. V Rusku nabývá extremistická
hnutí na síle a roste počet smrtelných útoků na přistěhovalce.
Napjatá situace na Kavkaze nedávno propukla ve válku v Gruzii. Tato situace značně zasáhne
do celkové situace ve všech Jihokavkazských republikách.
51
9. Anotace/Summary
Cílem této práce je popsat a zhodnotit vývoj ve státech Jiţního Kavkazu (Gruzie, Arménie a
Ázerbájdţán) po rozpadu Sovětského Svazu. Snaţí se podat ucelený obraz současné situace
v těchto zemích, obzvláště z hlediska politického, sociálního a ekonomického rozvoje. Práce
obecně popisuje problémy, které tyto státy postihují a zaměřuje se detailněji na problém
hlavní a to je odliv obyvatel. Zabývá se hlavním migračním proudem ze států Jiţního
Kavkazu do Ruska a zkoumá důvody a motivace této masové emigrace. Hlavním cílem je
zhodnotit důsledky této migrace na demografickou situaci a dopad na hospodářství
jednotlivých zemí.
Klíčová slova: emigrace, státy Jiţního Kavkazu, ekonomický rozvoj, situace
Summary
The main goal of this thesis is to describe and evaluate development of the states of South
Caucasus (Georgia, Armenia and Azerbaijan) after break up of Soviet Union. Thesis attempts
to briefly characterize current situation in the mentioned countries, especially from the point
of view of political, social and economical progress. It is also generally describing the main
problems affecting these states and is focusing on the most significant problem – the
population outflow. Important migration flow from South Caucasus to Russia and the reasons
and motivation for this mass emigration are examined and analyzed as well. The principal
objective is to evaluate consequences of this migration on the demographic and economical
situation of the countries of South Caucasus.
Key words: emigration, countries of the South Caucasus, economic development, situation
52
10. Použitá literatura a zdroje
Monografie a odborné časopisy:
BAAR, Vladimír. Decentralizační a dezintegrační procesy v Ruské federaci v 90. Letech
minulého století. 1.vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005. 231 s. ISBN 80-7368-141-2.
BAAR, Vladimír. Národy na prahu 21. století – Emancipace nebo nacionalismus? 2.vyd.
Ostravská univerzita (Ostrava): Tilia, Šenov, 2002. 415 s. ISBN 80-86101-66-5
ISKANDARIAN, A. Ed., Caucasus-Russia: Legal and Illegal Migrations. (rusky) CMI,
Yerevan, 2004. s 160. ISBN 99930-78-37-9
SKOKAN, Ladislav. Rusko. Geografický přehled. 1.vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E.
Purkyně, 2005. 215 s. ISBN 80-7044-647-1
VOTÝPKA, Karel. Fyzická geografie SSSR – II. Regionální fyzicko-geografický přehled.
1.vyd. Praha: Státní Pedagogické nakladatelství, 1982. 215 s. ISBN 17-192-81.
Elektronické zdroje:
ANDRIENKO,Yuri; GURIEV, Sergei. Center for Economic and Financial Research at New
Economic School. Understanding Migration in Russia. November 2005, No 23. [cit.
2008/03/19] Dostpuné na: <www.cefir.ru/download.php?id=216>
Asian Development Bank. Remittances and Poverty in Central Asia and South Caucasus.
Technical Assistance Report. Poverty Reduction Cooperation Fund, April 2008. Project
Number: 40038. [cit. 2008/03/15] Dostupné na:
<www.adb.org/Documents/TARs/REG/40038-REG-TAR.pdf >
BADURASHIVILI, Irina. Illegal migrants from Georgia: labor market experiences and
remittance behavior. Georgian Centre of Population Research, Tbilisi. [cit.2008/03/15]
Dostupné na:
<iussp2005.princeton.edu/download.aspx?submissionId=51259>
53
Cornel Caspian Consulting. The South Caucasus: A regional overview and conflict
assessment. SIDA 2002, Regional Overview. [cit. 2008/03/19] Dostupné na:
<www.cornellcaspian.com/sida/sida-cfl-2.html>
CORNELL, Svante E., STARR, Frederick S. The Caucasus:A Challenge for Europe. ©
Central Asia-Caucasus Institute & Silk Road Studies Program, 2006. ISBN: 91-85473-16-2
[cit.2008/01/21] Dostupné na:
<www.silkroadstudies.org/new/docs/Silkroadpapers/0606Caucasus.pdf>
Department for International Development. Central Asia and the South Caucasus: Strategy
Paper. October 2000. [cit.2008/01/18] Dostupné na:
<www.dfid.gov.uk/Pubs/files/casiacaucasus-csp.pdf>
GEVORKYAN, Aleksandr V., et al. Armenian International Policy Research Group.
Economics of Labor migration from Armoenia: a Conseptual study, January 2006, working
paper No. 06/05. [cit. 2008/03/19] Dostupné
na:<pdc.ceu.hu/archive/00003150/01/economics_of_labor_migration_from_Armenia.pdf>
Environment program GIS. Caucasus Environment Outlook, 2002. New media Tbilisi. ISBN-
99928-803-2-5. [cit. 2008/03/19] Dostupné na:
<www.earthwatch.unep.net/product/publication/ceo/ceo%20intr.pdf>
FOERSTER, Robert F. Armenia Economica. Reviewed Work(s):The American Economic
Review, Vol. 9, No. 4. Str. 798-799. [cit.2008/03/12] Dostupné na:
<http://links.jstor.org/sici?sici=00028282%28191912%299%3A4%3C798%3AAE%3E2.0.C
O%3B2-D>
International Center for Human Development. Regulation of Labor Migration is Urgent.
European Commission, 2007. Policy Brief. [cit. 2008/03/19] Dostupné
na:<www.ichd.org/files/pdf/34-Migration1.pdf>
IVAKHNYUK, Irina. Migration in the CIS region: Common Problems and Mutual Benefits.
Department of Economic and Social Affairs. United Nations Secretariat, Turin 28-30 June
2006. [cit.2008/03/10] Dostupné na:
<www.un.org/esa/population/migration/turin/Symposium_Turin_files/P10_SYMP_Ivakhniou
k.pdf >
KOROBKOV, Andrei V., PALEI Lev V. Migrant Remittances in the CIS: The Financial and
the Socio-Economic Impact. Paper prepared for presentation at the International Studies
Association 48th
annual meeting, Chicago, March 2007[cit.2008/05/13] Dostupné na:
<www.allacademic.com/meta/p180462_index.html >
54
KRASSINETS, Eugene. Informal Network on foreign labour in Central and Eastern Europe.
Illegal migration and employment in Russia, November 1998, ILO Luxemburg Cooperation:
Project RER/97/MO2/LUX. [cit. 2008/03/19] Dostupné
na:<pdc.ceu.hu/archive/00003150/01/economics_of_labor_migration_from_Armenia.pdf>
Labor Migration Services, IOM, December 2004. Contemporary Economic Impact of
Migration An introductory Note. [cit. 2008/03/19] Dostupné na:
<www.colomboprocess.org/.../Contemporary%20Economic%20Impact%20of%20Migration_
An%20introductory%20Note.pdf>
LYNCH, Dov. Separatist States and Post-Soviet Conflicts. International Affairs, 2002 Vol.
78, No.4. s. 831-848 . Blackwell Publishing on behalf of the Royal Institute of International
Affairs Stable. [2008/05/13]Dostupné na: <http://www.jstor.org/stable/3095759>
MATVEEVA, Anna; WAAL, Thomas de. International Peace Academy. Central Asia and the
Caucasus: A vulnerable Crescent. Coping with the Crisis. February 2007. Working Paper
Series. [cit. 2008/03/19] Dostupné na: <www.reliefweb.int/rw/RWB.NSF/db900SID/KHII-
6ZR48L?OpenDocument>
MUKHERJEE, Amitava. UNDP Armenia. Voices of the Poor. PRSP Review of Armenia,
2007. [cit. 2008/03/13] Dostupne na: <http://www.undp.am/?page=2007Publications>
RYBAKOVSKY, Leonid, RYAZANTSEV, Sergey. United Nations Expert Group meeting on
International migration and Development. International Migration in the Russian Federation.
Department of Economic and Social Affairs. United Nations Secretariat, New York, 6-8 July
2005. [cit. 2008/03/19] Dostupné na:
<www.un.org/esa/population/meetings/ittmigdev2005/P11_Rybakovsky&Ryazantsev.pdf>
SHEVTSOVA, Lilia. Post-Soviet Emigration Today and Tomorrow. International Migration
Review, 1992. Vol. 26, No. 2, s. 241-257. [cit.2008/03/12] Dostupné na:
<http://links.jstor.org/sici?sici=01979183%28199222%2926%3A2%3C241%3APETAT%3E
2.0.CO%3B2-7>
© UNESCO 2005. HIV and AIDS in the Caucasus Region:A Socio-Cultural Approach.
[cit.2008/01/21] Dostupné na: <portal.unesco.org/culture/en/ev.php-
URL_ID=27169&URL_DO=DO_TOPIC&URL_SECTION=201.html>
World Bank. Overview of Migration trends in Europe and Central Asia, 1990-2004.
[cit.2008/03/15] Dostupné na: <www.worldbank.org/eca/migration>
YEGHIAZARYAN, Armen. How to reverse Emigration?, 2003, Armenia 2020. [cit.
2008/03/19] Dostupné na:
<www.ameria.am/downloads/Research_How%20to%20reverse%20emigration.pdf >
55
ZHUKAVA, Nadzeya. Florence School on Euro-Mediterranean Migration and Development.
The Russian Federation: New Immigration Pole in Eurasia. European University Institute,
September 2006. [cit. 2008/03/15] Dostupné na:
<www.iue.it/RSCAS/research/SchoolOnEuroMedMigration/2006pdfs/Paper%20Zhukava.pdf
>
ZUBIASHVILI, Tamaz, TUKHASHVILI, Miriam. Institute of Demography and Sociological
Studies, Tbilisi. The impact of Migration in Georgia. [cit. 2008/03/19] Dostupné na:
<ourworld.compuserve.com/HOMEPAGES/USAZERB/225.htm>
International Labor Migration. Subregional Office for Eastern Europe and Central Asia.
Dostupné na: <http://www.mfa.gov.ge/index.php?lang_id=ENG&sec_id=39>
International Organization for Migration. South Caucasus. Dostupné na:
<http://www.iom.int/jahia/Jahia/pid/692>
Národní statistický úřad Arménie. Dostupné na: <http://www.armstat.am/en/>
Národní statistický úřad Ázerbájdţánu. Dostupné na: <http://www.azstat.org/indexen.php>
Národní statistický úřad Gruzie. Dostupné na: <http://www.statistics.ge/index.php?plang=1>
Ministerstvo zahraničních věcí Republiky Arménie. Dostupné na:
<www.armeniaforeignministry.com>
Ministerstvo zahraničních věcí Ázerbájdţánu. Dostupné na:
<http://www.mfa.gov.az/eng/azer/general.shtml>
Ministerstvo zahraničních věcí Gruzie. Dostupné na:
<http://www.mfa.gov.ge/index.php?lang_id=ENG&sec_id=39>
The World Bank. Europe and Central Asia. Armenia. Dostupné na:
<http://www.worldbank.org.am>
The World Bank Group. Europe and Central Asia. Azerbaijan. Dostupné na:
<http://www.worldbank.org.az>
The World Bank Group. Europe and Central Asia.Georgia. Dostupné na:
<http://www.worldbank.org.ge>