U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 5 4 4 9

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

TOM ROBBINS Parfém bláznivého tance

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 5 4 4 9

ARGO

Parfém bláznivého

tance

TOM ROBBINS

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 5 4 4 9

Z a n g l i Č t i n y p Ř e l o ž i l To m á š H r á c h

© Argo, 2008, 2015Copyright © 1984 by Tom Robbins

Published by arrangement with Bantam Books, a division of Random House LLC

All rights reserved.Translation © Tomáš Hrách, dědicové, 2008

Cover illustration © Maťo Mišík, 2008

ISBN 978-80-257-1442-3 (váz.)ISBN 978-80-257-1468-3 (e-kniha)

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 5 4 4 9

Věnováno Donně a Vodní hudbě– a všem těm, kterým jsem pořád

ještě neodpověděl na dopisy

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 5 4 4 9

Autor by rád vyjádřil vděčnost své agentce a přítelkyni Phoebe Larmoreové, svému neohroženému redaktorovi Alanovi Rintzlerovi, Laren Elizabeth Stoverové, která mu posílala taje

voňavkářského průmyslu ukryté v obálkách se šmouhami od rtěnky, a Jessice Maxwellové, jejíž předek kdysi vlastnil

parfumérii v New Orleansu, kterou s ním vyměnila za mušli.

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 5 4 4 9

Základním problémem lidstva byla od nepaměti potřeba dodat lidskému životu duchovní rozměr, posunout jej na jakousi zvláštní úroveň nesmrtelnosti, vysoko nad všechny cykly života a smrti, které jsou pro všechny ostatní organismy charakteristické.

– Ernest Becker

Dějiny civilizace jsou dějinami lidských snah o osvobození ode všeho, co je hrubé, drsné a krátké. Každému kroku tohoto směřování za vytříbenějším životním stylem odpovídal určitý pokrok ve výrobě parfémů.

– Eric Maple

Zuřivý, tak zuřivý odpor proti soumraku.– Dylan Thomas

(A) vždycky se snaž vonět co nejpříjemněji.– Lynda Barryová

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

/11

Nabídka dne

Červená řepa je ze všech zelenin nejvášnivější. Ředkvička je mož-ná horečnatější, avšak její žár plane chladným plamenem úzkosti, a nikoli vášně. Rajčata jsou sice dostatečně bujará, ale zase se vy-značují jistou lehkomyslností. Řepa je smrtelně vážná.

Slovanské národy získaly své tělesné vlastnosti díky brambo-rám, svůj doutnající neklid od ředkviček a svou vážnost z čer ve-né řepy.

Červená řepa je melancholická zelenina, vždy připravená trpět. V takovém tuřínu se krve nedořežete…

Červená řepa je vrah, který se vrací na místo činu. Červená ře-pa naznačuje, co se stane, když třešeň dorazí mrkev. Červená řepa je dávným předkem podzimního měsíce, vousatého, pohř beného a dokonale zkamenělého; tmavě zelených plachet měsíční loďky prošitých žilkami elementárního plazmatu; provázku od draka, jenž kdysi spojoval Zemi s Měsícem, aby se nakonec změnil v za-blácený fousek zoufale hledající rubíny.

Červená řepa byla Rasputinovou oblíbenou zeleninou. Mohli jste mu to poznat na očích.

V Evropě se běžně pěstuje velká odrůda červené řepy nazýva-ná Mangelwurzel. Možná se v Rasputinovi projevuje zrovna Man-gelwurzel. Každopádně se Mangelwurzel vyskytuje ve Wagnerově hudbě, i když o řepných lánech hovoří jméno úplně jiného skla-datele, B––.

Zajisté, existují i bílé řepy, ze kterých místo krve prýští sladká vodička, ale nás zajímá jen červená řepa, ta, která rudne a natéká jako hemoroid, jako nevyléčitelné městky. (Vlastně jedna možnost léčby existuje: požádat nějakého hrnčíře, aby vám udělal keramic-kou prdel. Když na ní zrovna nebudete sedět, můžete ji používat jako misku na boršč.)

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 5 4 4 9

/12

Staré ukrajinské přísloví praví: „Příběh, který začíná řepou, končí ďáblem.“

Nezbývá nám než to risknout.

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 5 4 4 9

/13

Seattle

Priscilla bydlela v garsonce, které se říkalo „ateliér“. Říkalo se jí tak proto, že umění má mít šmrnc a domácí mají zájem na tom, přesvědčit nás, že umělci rádi spí tam, kde pracují. Skuteční umělci ovšem v garsonkách, kterým se říká „ateliér“, skoro nikdy nebydlí. Především tam není dost místa a světlo nestojí za nic. V takových garsonkách bydlí úředníci. Archiváři, pokladníci, zapisovatelé, stu-denti, postarší vdovy a svobodné servírky jako Priscilla.

Dům, v němž se tato garsonka neprávem honosila uměleckým titulem, byl postaven za Velké krize. Seattle byl plný takových budov, jejichž cihly se leskly v dešti na hustě obydlených svazích mezi Washingtonovým jezerem a Elliottovým zálivem. Z archi- tektonického hlediska jeho hladké průčelí a rovné linie připo-mínaly šaty, které si Eleanor Rooseveltová vzala na inaugurační ples, zatímco vnitřní stěny věrně reprodukovaly odstín hrachové kaše rozdávané ve stovkách chudinských vývařoven. V průběhu let bydlelo v domě tolik lidí, že dům sám začal žít svým vlastním životem. Záchodové mísy kloktaly jako italský tenor s ústy plný-mi hypermanganu a ledničky za nocí vydávaly zvuky podobné pa-soucím se buvolům.

Většina starších garsoniér – především těch v cihlových domech z dob Rooseveltova Nového údělu – byla prodchnuta vůněmi stej-ně typickými jako barvy a zvuky, vůněmi získanými za celé genera-ce pečených lososů a vařené brokolice, ovšem v tomto ohledu byl Priscillin byt výjimkou. Páchl po chemikáliích – spíše vonných než smrdutých – a právě tento pach se jí vrhl jako věrný psík v ústre-ty, sotva jedné ospalé půlnoci vstoupila do dveří.

Jakmile rozsvítila, shodila z nohou číšnické střevíce s nízkými podpatky. Neprodleně poté přistoupila k ukopnutí palce o no-hu stolu. Stůl, u něhož právě sedělo několik vdov zabraných do

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 5 4 4 9

/14

partie kanasty, se křečovitě otřásl, až se kádinky plné chemických roztoků s cinkáním rozhoupaly. Naštěstí se vylilo jen pár kapek jejich obsahu.

Priscilla přistála na gauči, který byl zároveň jejím ložem, a jala se masírovat nohy, přičemž zvláštní pozornost věnovala postiže-nému palci. „Sakra,“ pronesla. „To jsem ale nešika. Ani nemám nárok žít v tomhle světě. Měli by mě poslat na nějakou tu plane-tu, kde není žádná přitažlivost.“

Téhož večera v restauraci upustila podnos plný koktejlů.Nohy v punčochách měla zarudlé jako čerstvě narozené myš-

ky. Skoro se zdálo, že z nich stoupá pára. Myšina. Třela si nohy, dokud ji nepřestaly bolet, a pak si promnula oči. S ospalým po-vzdechem se překulila na gauč, kde ji zaskočila sprška stříbrných mincí. Spropitné za celý večer se jí vyvalilo z kapes a rozkutálelo se jí po těle, po gauči a po podlaze. Zadívala se na jeden pěťák, jak víří na zemi. „Tak tomuhle se říká roztočená infl ační spirála?“ zeptala se v duchu. „Lehni, potvoro!“

Znovu si povzdechla, vstala a posbírala peníze. Do peněženky si nacpala pár zmuchlaných bankovek a mince vysypala do zaprá-šeného akvária na prádelníku. Akvárium už téměř přetékalo. „Zít-ra si otevřu účet v bance,“ slíbila si. Nebylo to poprvé.

Svlékla si číšnický stejnokroj – modré námořnické šaty s červe-nobílým lemováním – a hodila ho do kouta. Jenom v punčochá-čích a podprsence přistoupila k umývadlu a umyla si hlavu. Byla na to sice dost unavená, ale vlasy jí tolik páchly přepáleným tukem a cigaretovým kouřem, že skoro přehlušovaly vlastní pach bytu, a něco takového nemohla jen tak tolerovat. Láhev šam pónu po-strádala uzávěr. Priscilla si už ani nevzpomínala, kdy ho – stejně jako víčko od zubní pasty – viděla naposledy. „Přísahala bych, že když jsem ten šampón kupovala, ještě tam byl,“ řekla si.

Na mýdle našla přilepené krátké kudrnaté chloupky. Když je uviděla, trhla sebou; připomněly jí něco, co se jí přihodilo v práci. Přestávky obvykle trávila společně s Ricki. Zamykaly se v umývár-ně pro zaměstnance, kde si mohly zakouřit trošku marjánky ne-bo šňupnout koksu – cokoliv, jen když je to na chvíli zbavilo tíhy podnosů. Ricki jí při tom pokaždé činila nemravné návrhy. Ně-kdy se dokonce Priscilly dotýkala rukama. Priscillu to však nijak neuráželo. Ricki byla mezi zaměstnanci restaurace jedna z mála,

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 5 4 4 9

/15

která občas četla i něco náročnějšího než jídelní lístky. Navíc by-la docela hezká, jak už bývají ženské, které pů sobí takovým vlh-kým dojmem a pod nosem jim raší téměř nepostřehnutelný kní-rek. Snad ty Rickiny návrhy Priscillu dokonce trošku vzrušovaly. Obvykle je odmítala takovým způsobem, že se obě rozesmály. Když však toho večera Ricki ošetřovala Priscille zadní stranu ste-hen dlouhými a stále smělejšími tahy pod záminkou, že zarovná-vá nějaký hrbolek, který se jí udělal pod punčochami, Priscilla na ni vyštěkla a praštila ji přes ruku. Na konci směny se jí omluvi-la. „Jsem akorát utahaná,“ sdělila Ricki. „Prostě úplně hotová.“ Ricki prohlásila, že je to v pořádku, ovšem řekla to tónem, který nenechal nikoho na pochybách, že jejich přátelství utrpělo zásah pod čarou ponoru. Priscilla nad tím rozjímala, zatímco vytrháva-la zbytky svého ochlupení z mýdla.

Jednou z funkcí zrcadla v koupelně je zjišťovat, co se šustne v bahně lidské duše. Priscilla pohlédla na svůj „seismograf“ a to, co spatřila, se jí vůbec nelíbilo. Byla bílá jako vatový tampón a stejně jako on se mohla každou chvíli rozmotat. Hodila mýdlo do umýva-dla a přinutila svůj odraz, aby se usmál. Namydleným prstem za-tlačila na trojhrannou špičku svého nosu, který připomínal opra-žené kukuřičné zrnko. Zamrkala nejdříve jedním a potom druhým okem. Obě oči byly stejně obrovské a měly stejnou barvu fi alek, ale levé mrkalo bez problémů, zatímco pravé vyžadovalo zvýšené úsilí spojené s vrásněním pleti. Zatahala se za vlhké vlasy hrající podzimními barvami, jako by se chápala záchranné brzdy. „Jsi po-řád holka jako lusk,“ ujistila se. „Lusk je sice zelenej a hrbolatej, ale kdo jsem já, abych pochybovala o moudrosti věků?“ Našpuli-la svá žvýkačková ústa, až ji jejich zdůrazněná smyslnost donuti-la přenést pozornost od nafi alovělých kruhů pod očima. „Možná už to není úplně ono, ale na odpis ještě nejsem. Není divu, že mi Ricki nedokáže odolat. Ona je taky jenom člověk.“

Opřela si čelo o zaneřáděný okraj umývadla a zčistajasna se rozplakala. Plakala tak dlouho, až žár jejích slzí a rychlost jejich proudění dokonale zastínily nejasný důvod jejich vzniku. Když pak jedna vzpomínka za druhou začaly ztrácet na ostrosti a uka-zovalo se, že únava i samota jsou rozpustné ve slané vodě, zavře-la s téměř slyšitelným odhodláním kohoutek slzovodu. Vysmrka-la se do utěrky (toaletní papír jí došel už před týdnem), pohodila

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 5 4 4 9

/16

slepenými vlasy, navlékla si přes prádlo laboratorní plášť a vstou-pila do obývacího pokoje, ložnice a laboratoře v jednom, kde me-zi hořáky, kádinkami a bublajícími skleněnými trubičkami hodla-la s nezvyklou pílí pracovat až do rána.

Byla to taková obyčejná noc v životě geniální servírky Priscilly. Od ostatních nocí se lišila jen jednou věcí: asi tak kolem páté ho-diny ranní (nevěděla to přesně; zastavily se jí hodiny a nedostala se k tomu, aby je znova natáhla) se ozvalo tiché zaklepání na dve-ře. Protože čtvrť Capitol Hill, kde bydlela, byla známa svou vyso-kou zločinností a protože nijak netoužila po tom, aby ji od práce vytrhovala Ricki nebo nějaký chlap, s kterým se kdysi z nouze vy-spala a zapomněla na něj, rozhodla se, že nepůjde otevřít. Ovšem za svítání, těsně předtím, než ulehla ke svému navyklému a zce-la nedostatečnému šestihodinovému spánku, Priscilla pootevřela dveře, aby zjistila, zda noční návštěvník nezanechal nějaký vzkaz. Ke svému překvapení nalezla na prahu opuštěné cosi, v čem po pečlivé prohlídce poznala červenou řepu.

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

/17

New Orleans

„Kolikpak máme hodin, V’lu?“„Čeho?“„Hodin. Kolikpak máme hodin?“„No přece dvoje, pani. Ty stojací a ty na zdi v –.“„V’lu!“ zvolala Madame Devalierová. Když Madame Devali-

erová zvedla hlas, bylo to, jako když Diamantový Jim zvedá uh-lák s pohrabáčem. Dokonce i termiti v základech domu nastraži-li sluch. „Kolik je hodin?“

„Tři, pani.“Madame Devalierová se nevěřícně popadla za svá převislá pr-

sa. „Tři hodiny ráno!“„Tři hodiny v noci, pani. Přece vědi, že tady v New Orleansu

ráno nejni, dokavád nevyjde slunce.“ V’lu se zasmála. Její smích připomínal cinkot dětského xylofonu. „A vobčas, ’dyž sou uragá-nový kapky, tak nejni ráno celej den.“

„Máš pravdu jako obvykle, chérie. Ale nemluvme o uragáno-vých kapkách. V tomto obchodě se neprodává nic než parfémy. A jaké parfémy! Tři hodiny rá– v noci! Z té vůně se mi tak točí hlava, že jsem ztratila pojem o čase.“ Podívala se do kádě, kde se louhovaly okvětní plátky. Scéna v kádi připomínala vodní balet Esther Williamsové natáčený v zátokách samotného pekla. „Sil-nější jasmín jsem ještě necítila. Motá se mi z něj hlava, V’lu. Od toho Jamajčana budeme nakupovat.“

Služebná s čokoládovou pletí přikývla. „Vo tom negrovi z vost-rovů si poudá celá Čtvrť, pani. Prodává kytky, zpívá písničky a vo-kolo hlavy mu porád bzučej ty včely…“

„To je nanejvýš neobvyklé,“ souhlasila Madame Devalierová. „Někdy mu kolem hlavy vytvářejí svatozář, jindy to zase vypadá, jako by měl rohy. Nosí ty včely jako korunu, jako živoucí korunu.“

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 5 4 4 9