8 3/2015

Organizace, zdravotnická zařízení či jiné instituce podílející se na pře-pravě infekčních látek nemají mnohdy ani ponětí o existenci dohody ADR, natož pak o povinnosti ustanovit bezpečnostního poradce a pro-školit zaměstnance jako osoby podílející se na přepravě.

vrzení „my nic nevozíme“ ne-znamená, že nejsou součástí přepravního řetězce a nemu-sí plnit povinnosti předepsa-

né dohodou ADR, platným Zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a pokud se jedná o odpady, pak také Zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, případně další legislativou vycházející z konkrétní situace. Pojem přeprava totiž nezahrnu-je pouze vlastní fyzický přesun (dopra-vu), ale i operace související s přepravou, jako je klasifikace, balení, vystavování dokumentace, nakládku, vykládku apod. - tedy celý logistický řetězec od odeslání nebezpečné věci až po její příjem. Poža-davky dohody ADR se tedy vztahují nejen na dopravce, ale také na příjemce a ode-sílatele.

Přepravní doklad ADR musíobsahovat povinné údaje

V případě infekčních odpadů se ode-sílatel (původce odpadu) předáním nebezpečného nákladu specializova-né odpadové firmě nezbaví svých po-vinností. Odpadové firmy nemají zájem plnit povinnosti odesílatele. Zpravidla plní zejména požadavky zákona o od-padech a dle ADR pak povinnosti do-pravce. Důležitou roli v této problema-tice hraje, kdo je v přepravním dokladu uveden jako odesílatel. I když odpadová firma sama vystaví potřebné doklady (přepravní doklad, dodací list, náklad-ní list), většinou uvede jako odesílatele nebezpečné látky právě původce od-padu, od kterého náklad přepravuje. Tento původce se pak nezbaví plnění povinností odesílatele. V tomto případě vyvstává další pro-blém týkající se dokladů. Mnohé firmy předpokládají, že je dostačující vystave-ní evidenčního listu nebezpečného od-padu - takzvané ELNO. Ovšem pokud

Při klasifikaci je nutnákonzultace s odborníky

Nejen pro správný zápis do přepravního dokladu, ale rovněž pro balení, značení a celkové zacházení s infekčními látka-mi - odpady, je důležitá správná klasifi-kace. Zřejmě nejčastěji se setkáváme s odpady, jejichž katalogové číslo je 18 01 03 a 18 02 02. Jedná se o odpady, na je-jichž sběr a odstraňování jsou kladeny zvláštní požadavky s ohledem na pre-venci infekce. Bývají zařazeny pod UN 3291 Odpad klinický nespecifikovaný, J.N. nebo Odpad (bio)medicínský, J.N. nebo Odpad medicínský regulovaný, J.N., obsahují-li původce nemocí typu B nebo jde o odpady s malou pravděpo-dobností infekce. Pro závažnější původ-ce nemocí – typu A, by musel být odpad zařazen pod UN 2814 Látka infekční, nebezpečná pro lidi, nebo UN 2900 Látka infekční, nebezpečná pro zvířata. Klasifikace tedy není vždy úplně jed-

doklad neobsahuje údaje předepsané dohodou ADR, není již přeprava v sou-ladu s platnými předpisy, neboť i z po-hledu zákona o odpadech jsou právnické a fyzické osoby zúčastněné na přepravě odpadů povinny zabezpečit přepravu v souladu s požadavky stanovenými ve zvláštních právních předpisech – to zna-mená v zákoně o silniční dopravě (pře-devším §23) a dohodě ADR. Přepravní doklad ADR nemá pře-depsanou formu, ale musí obsahovat povinné údaje, které dle 5.4.1.1.1 ADR jsou již předepsány: UN číslo, oficiální pojmenování, čísla vzorů bezpečnost-ních značek, obalová skupina (je-li definována), kód omezení pro tune-ly. Uvedené údaje musí jít za sebou přesně v tomto pořadí. Dále musí být v přepravním dokladu uveden počet a popis kusů (je-li to aplikovatelné), celkové množství každé položky, jmé-no a adresa odesílatele a jméno a ad-resa příjemce.

Dohoda ADR se týkácelého logistického řetězce

T

TÉMA MĚSÍCE

93/2015

noduchá, proto je vhodné konzultovat situaci jak s odpadovým hospodářem, tak s bezpečnostním poradcem ADR. Odpadoví hospodáři se často mylně domnívají, že zařazení látky pod ka-talogové číslo odpadu je pro přepravu dostačující.

Pro většinu organizací jsouproblémem náklady za obal

Neméně komplikované je také zajiš-ťování vyhovujících obalů pro přepra-vu, především jedná-li se o přepravu v kusové podobě. Každá nebezpečná věc (až na určité výjimky), tedy i nebezpečný infekční odpad, musí být pro kusovou přepravu zabalena v certifikovaném obalu opatřeném UN kódem dle části 6 ADR. Tento kód se skládá z alfanume-rické řady definující vlastnosti a údaje o certifikovaném (odzkoušeném) obalu určeném pro přepravu nebezpečných věcí. Pro přepravu nebezpečných látek jsou předepsané certifikované obaly v pokynech pro balení dle části 4 ADR. Na zvolený obal je pak samozřejmě nutné umístit mimo jiné bezpečnostní značku (v případě infekčních látek se jedná o značku č. 6.2) a konkrétní UN číslo. V případě přepravy UN 3291 je rovněž nutno řídit se zvláštním ustano-vením pro přepravu kusů V1 dle 7.2.4 ADR: „Kusy musí být přepravovány v uzavřených vozidlech nebo vozidlech s plachtou, nebo v uzavřených kontejne-rech nebo kontejnerech s plachtou“. U většiny společností a hlavně pří-spěvkových organizací samozřejmě nastává problém s náklady na obaly. Nechtějí pořizovat drahé certifikova-né obaly, když se jedná „jen“ o odpady. Řešením by v případě UN 3291 moh-la být přeprava ve volně loženém sta-vu, ovšem za podmínky respektování

b) tuhé vnější obaly: sudy, bedny, kanys-try.

Přičemž nejmenší vnější rozměr nesmí být menší než 100 mm a dále musí být splněny dodatečné požadavky uvedeny v tomto pokynu P620.

Pokud nechceme ani u výše uvedené-ho UN 3291 využívat volně loženou pře-pravu, musíme postupovat podle pokynu P621 (bližší specifikace v dohodě ADR):

1. Za podmínky, že je v obalu dostateč-né množství absorpčního materiálu k pohlcení celého množství kapaliny přítomné v obalu a že obal sám má schopnost udržet kapaliny:

Sudy, bedny, kanystry.

2. Pro kusy obsahující větší množství kapaliny:

Sudy, kanystry, kompozitní obaly.

Obaly musí vyhovovat požadavkům na úrovni parametrů obalové skupiny II pro tuhé látky i pro kapaliny. Dodateč-ným požadavkem u tohoto pokynu je, že obaly určené pro ostré nebo špičaté předměty, jako jsou skleněné střepy a jehly, musí být odolné proti propíchnutí a musí udržet kapaliny za zkušebních podmínek kapitoly 6.1. Na závěr bych ráda upozornila na skutečnost, že problematika přeprav všech nebezpečných věcí je záležitostí složitou, takže je důležité ji řešit kom-plexně a za pomoci odborníků – bez-pečnostních poradců ADR. Článek pou-ze nastiňuje, na co všechno je potřebné se zaměřit. ▪

Radka Bílková,DEKRA CZ

Foto: archiv a DEKRA CZ

zvláštního ustanovení VC3 (dříve VV11) dle 7.3.3 ADR 2015, kdy: „Přeprava ve vol-ně loženém stavu je dovole-na ve speciálně vybavených vozidlech nebo kontejnerech podle norem stanovených příslušným orgánem země původu. V případě, že země původu není smluvní stranou ADR, stanovené podmínky musí být uznány přísluš-ným orgánem prvního státu smluvní strany ADR, do ně-hož se zásilka dostane“. Při volně ložené přepravě musí být označena dopravní jednotka velký-mi bezpečnostními značkami a oranžo-vými tabulkami s čísly. U tohoto druhu přepravy NELZE využít podlimitního množství. Přeprava ve volně loženém stavu však není možná u infekčních látek UN 2814 a UN 2900, kdy je možno využít pouze kusové přepravy a dodržet pokyn pro balení P620. V tomto případě jsou za dodržení zvláštních ustanovení pro balení dle 4.1.8 ADR a splnění předpi-sů kapitoly 6.3 ADR dovoleny tyto obaly (bližší specifikace v dohodě ADR):

a) vnitřní obaly, které se skládají z: • jedné nebo více nepropustných pri-

márních nádob; • nepropustného sekundárního obalu; • s výjimkou tuhých infekčních látek

- absorpčního materiálu v dostateč-ném množství pro pohlcení celého vnitřního obsahu vloženého mezi primární nádobu(y) a sekundární obal; pokud je více primárních nádob uloženo v jednom sekundárním oba-lu, musí být buď jednotlivě zabaleny, nebo odděleny tak, aby se předešlo jejich vzájemnému dotyku;

Pracovnice nemocnice třídí nebezpečný odpad.

Obaly představují poměrně drahou položku. Balení musí být označeno podle ADR.

TÉMA MĚSÍCE