temne hlubiny stesti

katalog_temne_hlubiny_stesti_2013.indd 1 30.04.13 15:51

TEMNÉ HLUBINY ŠTĚSTÍAleš Brázdil, Jan Gemrot, Martin Kámen, Ondřej Oliva, Róbert Palúch, David Saudek, Pavel Vašíček

Pro výstavní projekt, který jsem nazvala „Temné hlubiny štěstí“, jsem oslovila sedm významných představitelů současné umělecké scény. Aleš Brázdil, Jan Gemrot, David Saudek a Pavel Vašíček reprezentují individuálně rozrůzněné malířské přístupy, sahající od hyperrealistické a realistické tvorby až k expresivnímu, baroki-zujícímu výrazu či konceptuálněji zaměřené linii. Martin Kámen, ze zastoupených umělců nejvíce názorově postmoderní, zpra-covává své náměty jako aranžované fotografie. Sochy a instalace prezentují Ondřej Oliva a Róbert Palúch. Při přípravě tématu pro tuto výstavu jsem záměrně nezvolila konflikt politický nebo aktuálně společenský, ale v protikladu k trendům jsem se rozhodla pro motiv v pravdě existencionální. Projekt „Temné hlubiny štěstí“ reflektuje věčnou rovnováhu sil ve vesmíru. Zrcadlí fakt, že oba extrémy jednoho děje se nalézají ve stejném bodě v časoprostoru. Zánik je současně růstem, okamžik štěstí je zároveň momentem hrůzy. Tento přírodní i filozofický, snad jediný všeobecně platný princip, představuje jednu z mož-ných cest k pochopení vlastní existence. Přijetím takového po-znání se stáváme samostatnou entitou anebo, snad lidově řečeno, dospělým jedincem. Schopnost prožívat štěstí je spjata se schop-ností snášet jeho ztrátu a s ní spojenou bolest, což ve své jednotě vyjadřuje hlubiny lidské osobnosti. „Každý člověk chce být šťastný, ale aby se šťastným stal, je třeba, aby nejprve věděl, co štěstí je.“ J. J. Rousseau (1712-1778)

Je příznačné, že jen málo pojmů z oblasti etiky je v běžném jazyce tak frekventovaných jako termín „štěstí“. Odborná literatura se mu naproti tomu až do nedávna v podstatě vyhýbala. Jednu z prvních psychologických prací o štěstí a šťastných lidech předsta-vuje studie Warnera Wilsona z roku 1967. Ten „typicky šťastného člověka“ charakterizoval jako „mladého, zdravého, s dobrým vzděláním, dobře finančně ohodnoceného, družného, optimistic-kého, bezstarostného, žijícího v partnerském svazku, s vysokou sebeúctou, přiměřenými aspiracemi, různou mírou inteligence a bez ohledu na pohlaví“ (tudíž běžně dané objektivní podmínky). V novém miléniu se etablovala „věda o štěstí“ („science of happi-ness“), avšak zkoumá se spíše „well-being“, psychický stav pohody či sociální stav blahobytu. Jako zdroje osobní pohody bývají uváděny faktory demografické a socioekonomické, osobnostní dispozice (genetické předurčení), sociální vztahy a shoda mezi osobním očekáváním a skutečností. Protože štěstí závisí i na vněj-ších okolnostech, může se stát reálně nedosažitelným. Tato vazba vnáší do problematiky štěstí prvky tragična. „Kdo mluví o štěstí, má často smutné oči.“ Louis Aragon (1897-1982)V posledních letech se vědci soustředili na otázku „více blahoby-tu, avšak nikoli více štěstí“, neboť ačkoli se v posledním půlstoletí mnohonásobně zlepšily životní podmínky, lidé se šťastnějšími nestali. Přímo úměrně k tomu, jak v hyperkonzumní společnosti trh stále lépe uspokojuje osobní potřeby, vzrůstá nespokojenost jedince se sebou samým. Gilles Lipovetsky příznačně hovoří o „paradoxním štěstí“. Dnešní člověk ve svrchované míře konzu-muje k oslnivosti dovedený spektákl o štěstí celebrit. Tradiční


logiku zastírání nahrazuje ostentativní předvádění výjimečných podmínek a následného štěstí. Avšak za „třpytivou“ podívanou se otevírají nedozírné propasti… „Kultura štěstí“, v důsledku zvýšených nároků na to, jaký být a jak se jevit, zneužívá stav hypermobilizace a stresu. Pod dominantou „despotické radosti“ triumfuje nespokojenost a frustrace z absence euforických pro-žitků. Právě proto projevuje veřejnost velký zájem o zprávy, jak se u obdivovaných osobností štěstí zvrhne. Jak o přihlížení neštěstí pravil již Lucretius, v tu chvíli je potěšující sledovat, jakých trýzní jsme sami ušetřeni. Štěstí jako společenský ideál se začalo prosazovat již na počátku 20. století, ale v hierarchii hodnot a ve společenských normách mu bylo přiřknuto až druhé místo, podrobeno vyššímu řádu morálky a povinnosti. Ve druhé polovině 20. století rozložila lo-gika masové spotřeby mravoučná kázání a ustavila kulturu, v níž štěstí vítězí nad morálním kodexem. „Štěstí anebo nic“. Z mého pohledu, je-li štěstí stavem, kdy naše potřeby jsou beze zbytku naplněny, patří mezi ně zajisté i morální zadostiučinění.Toto filozofování bych zakončila slovy: „Štěstí nepochází z veli-kosti života, ale z jeho malých a osvěžujících věcí, které se musí pěstovat a vyhledávat... Ostatně - štěstí nemusí být ničím veselým a blaženým, jsem si skoro jist, že štěstí mohou být velká a tragická jako umělecká díla.“ Karel Čapek (1890-1938)

Aleš Brázdil představuje soubor obrazů „Bez názvu“, v němž se oproti trochu ironickému titulu projevuje silná literární inspirace. Ve srovnání s jeho předchozí, méně „popisnou“ tvorbou, je vy-stavený cyklus krokem, kdy se jeho téměř nekomentované obrazy

váží s překvapivou mírou upřímnosti k hlavním inspiračním zdrojům jeho umělecké práce.

Jan Gemrot vystavuje cyklus uvedený mottem „Pravdu nebo mír?“, v němž rezonuje tématika existenciální i sexuální. Zvláště bych chtěla upozornit na plátno „V ponorce“, kde autor fascinují-cím způsobem spojuje obraz „z námořnického manuálu“ s ležící postavou, jako v rakvi. Existuje mnoho odkazů vztahujících se k potopení ponorky na dno jako symbolu osamění a zmaru. Přes-to toto dílo spíše uklidňuje jistou hravostí a vytříbeným vkusem, se kterým autor propojil chmurnou inspiraci a své velmi svěží vidění světa.

Martin Kámen pojmenoval svůj nový, sofistikovně komponovaný soubor fotografiií „Black as Sin“. Neotřelým a svižným pohledem v něm zacílil na symboliku smrtelných hříchů, kterým podléhají jednotlivé typy osobností dle esoterické tradice enneagramu. Vnímám tento cyklus jako téměř podvědomou inspiraci „alejí“ hříchů na zámku Kuks, kterou jsme před několika lety společně obdivovali.

Ondřej Oliva prezentuje cyklus „(An)organic“, vystihující věčný souboj organické a anorganické hmoty. V jeho dílech se mistr-ně snoubí technicistní dokonalost s tektonikou živých forem. Nejnovější objekty „Tvor muž“, „Tvor žena“ jsou pravděpodobně v jeho práci nejkonceptuálnější. Dokonalost sochařského tvaru se v jednom místě transformuje do pohledu do „útrob“ a ladnost a krása se mění v nebezpečí, až zkázu.


Aleš Brázdil / Shoot (Chris Burden), olej, plátno, 40 x 40 cm, 2013

Róbert Palúch ztvárňuje v souboru objektů „Balance“ s velkou mírou invence protiklady pohybu a klidu, struktury a chaosu, a zejména onoho vratkého bodu rovnováhy mezi nimi. Svými monumentálními realizacemi, které přesahují do mnohovýzna-movosti, prokazuje neobyčejnou citlivost a schopnost protínat schémata. V nové realizaci „Sebereflexe“ opouští materiál kartáčů a vytváří typicky symbolický objekt, balancující mezi 80. léty a „historizujícím slohem“.

David Saudek uvádí premiéru cyklu „Rány těla, rány mysli“, v němž originálním způsobem srovnává nesrovnatelné – posti-žení ducha a fyzična. Jako ve své předchozí tvorbě komponuje své obrazy ze sociálně-demografických sond. Tyto výsledky zjednodušuje a převádí na symboly, tedy vlastně na určitý druh univerzální řeči. Další vystavená plátna jsou „glosami protikladů“, k čemuž poukazují ironicky citované symboly.

Pavel Vašíček nazval svou sérii obrazů podle ústředního díla „S vědomím v bezvědomí“, které vypovídá o stavu vědomí člověka v dnešní době. Autor se zde přiklání k daleko surreálnější formě s důrazem na existencionální motiv. Po delší době můžeme na jeho plátnech vidět reálné tváře a také si snadněji jednotlivé symboly odvozovat. Sami posoudíte, že to je příjemnou změnou a přínosem.

Rea Michalová


Aleš Brázdil / Děvka, olej, plátno, 170 x 130 cm, 2013 Bez názvu (Alergie), olej, plátno, 50x 60 cm, 2013


Jan Gemrot / Milostný trojúhelník, olej, plátno, 100 x 120 cm, 2013


Jan Gemrot / V ponorce, olej, plátno, 100 x 150 cm, 2013


Martin Kámen / Black as Sin VII, fotografie, 60 x 45 cm, 2013


Martin Kámen / Zátiší s papayou, fotografie, 120 x 80 cm, 2012


Ondřej Oliva / Tvor muž, nerez ocel, epoxid, 80 x 12 x 8 cm, 2013


Ondřej Oliva / Aggressive Stance, ocel, polyester, 275 x 75 x 75 cm, 2011


Róbert Palúch / Sebereflexe, křeslo, lipové dřevo, 95 x 65 x 75 cm, 2013 Trůn, košťata, dřevo, 210 x 65 x 75 cm, 2012


Róbert Palúch / Lapač, košťata, kov,160 x 145 x 100 cm, 2012


David Saudek / Rány těla, rány mysli IV a V, kombinovaná technika, plátno, 2 x 30 x 100 cm, 2013


David Saudek / Marilyn (Jesus Christ), kom. technika, plátno, 80 x 60 cm, 2012 Anděl na horách, kom. technika, plátno, 70 x 50 cm, 2012


Pavel Vašíček / S vědomím v bezvědomí, olej, plátno, 130 x 160 cm, 2013


Pavel Vašíček / Princezna, olej, plátno, 170 x 140 cm, 2013 Mezi skrýšemi, olej, plátno, 170 x 140 cm, 2013


temne hlubiny stesti

Documents