romantismus - masaryk university€¦ · základní rysy romantismu převaha citu, individuálnosti...
TRANSCRIPT
Romantismus
historické mezníky
1820 Liberální revoluce (ústavodárné kortesy) 1822 ústava konstituční monarchie (Jan VI.),
absolutisté (konzervativci) x liberálové nezávislost Brazílie od 1823 pokusy o převrat (vilafrancada, abrilada) 1826 Charta (Pedro) 1828 návrat k absolutismu (Miguel) 1832 – 1834 obč. válka, umírněný liberalismus 1836 setembrismo, 1838 ústava (1822 + 1826) 1842 Costa Cabral: vojenský převrat, návrat k Chartě,
centralizace 1851 Obroda (Regeneração): rotační stabilita 2 stran fontismo (Fontes Pereira de Melo): modernizace
klasicismus x romantismus
„zdraví“ x „nemoc“ (Goethe)
rozum cit, emoce, afekt
řád, vyváženost, uměřenost rozkolísanost, rozpolcenost, chaos
umělost přirozený básn. jazyk, hov. výrazy, lidovost
objektivita, pravidla subjektivita, originalita, génius, imaginace
dělení žánrů proplétání žánrů, fragmentarizace
tragédie, komedie drama
antická mytologie křesťanství, nár. mytologie, idealizace
středověku
příroda veselá, jasná, smutná, temná, dynamická, bouřlivá,
statická, jarní podzimní
locus amoenus locus horrendus
den, realita noc, sen
základní rysy romantismu
převaha citu, individuálnosti a obraznosti nad rozumem a obecninou
láska je nejvyšším dobrem, proto si romantik může dovolit všechny rozkoše, extáze, snění, melancholii, zoufalství apod.; uvolnění citových zábran, bez spol. konvencí (každá láska, je-li upřímná, je i nevinná)
příroda (poušť, samota – hory, hvozdy, moře, hrady apod.) zájem o cestování, daleké kraje, exotiku a dobrodružství (hrdiny
jsou mnohdy vyděděnci – banditi, korzáři, divoši atd.); couleur locale
zájem o (národní) dějiny (couleur historique), folklór společenský zápas o svobodu, liberalismus (aplikovaný na všechny
stránky lidské existence) romantický hrdina (často buřič, rozpolcený jedinec), romantická
hrdinka (andělská x ďábelská)
důležité aspekty port. romantismu
1) historicismus (středověk, hledání nár. identity, vlastenectví)
2) individualismus (kult vlastního já, pojetí geniálního básníka)
oblíbené žánry: román, hist. drama, lyrická a lyrickoepická báseň, folhetim
port. romantismus je spjat s liberální revolucí a vlastenectvím
počátek:
1) 1825 Garrett: Camões – báseň psaná a vyd. v exilu (port. romantismus je importovaný a opožděný), neměla přímý ohlas v Portugalsku
2) 1836 Herculano: Hlas prorokův, O Panorama (1837 – 1868)
generace
1. Romantismo dos vintistas: Almeida Garrett, Alexandre Herculano
2. Romantismo da Regeneração: Camilo Castelo Branco, Júlio Dinis
3. Romantismo social: Antero de Quental, Eça de Queirós (počáteční fáze)
hlavní díla
Poezie: milostná (Almeida Garrett: Spadané listí [Folhas Caídas, 1853], sociální a náboženská (Alexandre Herculano: Harfa věřícího [A Harpa do Crente, 1838], filozofická a metafyzická (Antero de Quental: Sonety [Sonetos, 1866])
Historický román a povídka: Herculano: Presbyter Eurich (Eurico, o Presbítero, 1844),Cisterciácký mnich (O Monge de Cister, 1848), Šašek (o Bobo, 1878), Lendas e Narrativas (1851); Garrett: Podloubí v Anenské ulici (Arco de Sant´Ana, 1845); Castelo Branco: Ţid (O Judeu, 1866)
Román ze současnosti: Guilherme Centazzi: Coimberský student (Estudante de Coimbra, 1840 – 41), Garrett: Cesty po mé zemi (Viagens na Minha Terra, 1846), Castelo Branco: Zhoubná láska (Amor de Perdição, 1863)
Historiografie: Herculano: Dějiny Portugalska (História de Portugal, 1846 – 1853)
Drama: Garrett: Mnich Luís de Sousa (Frei Luís de Sousa, 1850)
Almeida Garrett (1799 – 1854)
studia v Coimbře (první lit. pokusy – tragédie, poéma Venušin portrét [Retrato de Vénus, 1821]; zájem o kult. a polit. otázky)
přívrženec lib. hnutí – dvojí exil (Anglie, Francie, 1824, 1828), dobrovolník v obč. válce (1832-34)
diplomacie (1836) , poslanec, zákonodárce
zájem o kult. osvětu (plán na založení nár. divadla –
postavení budovy, založení div. školy, obohacení repertoáru)
Teatro de D. Maria II
Garrett novinář
•založil listy O Português Constitucional, A Regeneração, O Toucador •řídil list O Cronista •redigoval list O Português
Almeida Garrett: poezie
1. rané období: Lyrika Jana Nejmenšího (Lírica de João Mínimo, 1829)
2. období přechodu: první romantické skladby – lyrickoepické básně Camões (1825) a D. Branca (1826)
3. období zralého romantismu: sbírky Květy bez plodů (Flores sem Fruto, 1845), Spadané listí (Folhas Caídas, 1853)
rané období
různé inspirační zdroje – autoři ant. a klas., ale také preromant. a romant.; Horatius + Byron atd. – G. nevidí rozdíl mezi rom. a klas., ale mezi rom.+klas. a barokem
převládají polit. témata (otázka svobody), ale objevují se i prerom. témata (oslava samoty, smrti atd.)
styl rétorický, nevyrovnaný (latinismy)
v předmluvě oslavuje nár. kulturu a autentičnost jako zákl. kriteria uměl. tvorby
období přechodu
Camões (1825)
klasické: struktura Lusovců (10 zpěvů), četné parafráze Lusovců
romantické: C. zobrazen jako romantický, byronský nár. hrdina, liberál, nepochopený a vyhnaný ze země; není zde ant. mytologie,
vzývání „saudade“
předmluva: nová poetika, která nepřebírá žádné vzory, ale řídí se vlastním citem vědomý odklon od klasicismu a nápodoby lit.
vzorů a příklon k romantismu – tvůrčí imaginaci a citu
D. Branca (1826)
první port. báseň se středověkou tematikou a folklorními prvky (postavy víl, čarodějů, kostlivců apod.)
období zralé tvorby
Folhas Caídas (1853)
konfesijní lyrika; téma vášně a tělesné touhy
předmluva: nové pojetí básníka – nadprůměrné bytosti, blázna toužícího po ideálu, nekonečnu a
nesmrtelnosti
Almeida Garrett a ženy (Luísa Midosi, Adelaide Pastor, vikomtka da Luz)
próza a divadlo
Próza:
Podloubí v Anenské ulici (Arco de Sant´Ana, 1845, 1851): středověk (vláda Pedra I.), vzpoura měšťanů proti portskému biskupovi (v čele Vasco s Gertrudou); odkazy k současnosti (Pedro IV., cabralismus), symbolika (staré a nové Portugalsko)
Cesty po mé zemi (Viagens na Minha Terra, 1846, Revista Universal Lisbonense): hybridní žánr (cestopis, úvaha, fejeton, milostná novela)
Drama:
Mnich Luís de Sousa (Frei Luís de Sousa, 1850): historické psychologické drama, na motivy skutečné hist. události (Manuel de Sousa Coutinho, D. Madalena de Vilhena); téma vlastenectví, fatality, šebestiánství; možné autobiograf. prvky
Historická próza 19. století: základní pracovní termíny
historický román
gotický/černý román
metafikce
palimpsest
metalepse
základní studijní literatura
Mocná, Peterka a kol: Encyklopedie literárních ţánrů, Praha – Litomyšl, Paseka, 2004
A. Nunning (ed.): Lexikon teorie literatury a kultury, Brno, Host, 2006
http://pedroalmeidavieira.com/?p/785/3088/
historický román
románová fikce o minulosti, již autor sám neprožil (Avrom Fleishman: 40 – 60 let)
časté zobrazení zlomových období dějinného vývoje (střet dvou kultur apod.; v port. lit. např. keltiberské kmeny x římská říše, vizigótská říše x arabská říše, arabská říše x středověká křesťanská říše)
jazyk a pohled autorovy přítomnosti – aktualizace
typy aktualizace: mimetický (evokuje minulost v její barvitosti, důl. pravděpodobnost), projekční (minulost slouží pro expozici morálních a ideových problémů autorovy současnosti), atraktivizační (kostýmní)
retrospektivní román (přechodný útvar mezi románem ze současnosti a historickým románem, minulost je součástí autorovy osobní i obecně společenské paměti)
vedle sebe stojí události a postavy historické a smyšlené (A. Fleishman), historické postavy si zachovávají jisté vlastnosti, které čtenář rozpoznává - efekt reálna; převažuje ale logika fikce, většinou vševědoucí vypravěč, který zdůrazňuje odstup od hist. děje, zdůrazňuje pravdivost („nalezený rukopis“) a obrací se na čtenáře
gotický/černý román
gotický (původ v Anglii, 2. pol. 18. stol), černý (fr. varianta)
vychází z napínavého příběhu s tajemstvím, který se odehrává v hrůzyplném prostředí
oblíbené prvky: zlověstný prostor (stará sídla – gotické hrady, kláštery, opatství, osamělé stavby), téma zločinu, viny a msty, schematické postavy (dobro x zlo, opozitní dvojice – např. andělská a ďábelská žena, pravý syn a bastard, záhadný původ postav, oblíbená postava démonického – mnohdy zvrhlého – šlechtice či mnicha, jeptiška propadlá pokušení apod.)
další termíny
METAFIKCE sebereflexivní výpovědi a prvky vyprávění, které se nezaměřují na obsahovou
stránku jako zdánlivou skutečnost, ale naopak umožňují recipientovi uvědomit si textualitu a fiktivnost
působí s racionální distancí – narušení iluze
PALIMPSEST pojem z vědy o rukopisech označující znovupopsání předchozí pův. text se vymaže a je viditelný jen ve fragmentech vztah 2 hist. odlišných textů (pozdější – dobře čitelný, původní – potlačený) hypertextualita (G. Genette): hypertext (nový) a hypotext (starý)
METALEPSE termín: G. Genette (analepse, prolepse atd.) označení pro střídání narativních rovin (2 světů: tím, v němž se vypráví, a tím, o
němž se vypráví) narušení iluze často formou vyprávěcích odboček (digrese)
Podloubí v Anenské ulici: žánrové polohy
1) historický román (odkazy na dějinné a legendární události, děj ze 14. století)
2) román ze současnosti (narážky na 19. století) 3) gotický román (vliv V. Huga: prostor, tajemné
prostředí, postava padoucha, který unese krásnou ženu; postava čarodějnice; rovněž parodie: metatextové poznámky)
4) milostná novela směřující k idyle (neproblematický vztah hrdinů směřující k sňatku)
5) sociální román (kritika společnosti, měšťáctví, degradace liberalismu)
6) drama (odkazy na divadlo, pathos, anagnorisis) 7) autobiografie (narážky na vlastní život)
Podloubí v Anenské ulici
Mnich Luís de Sousa
teoretické úvahy (Filozofické dějiny portugalského divadla: 1. principy hrůzy a lítosti – katarze, 2. aktualizace – národní povaha díla – místní zvyky apod., historický charakter: konkrétní čas a prostor)
programový text: Královské konzervatoři (chvála hry Castro: střídmost, organičnost, pravidlo tří jednot; snaží se smířit principy klasického divadla a romantického dramatu – „tragédia dramática“ a „drama trágico“)
Mnich Luís de Sousa: drama historické (portugalské téma, dimenze politická a
vlastenecká - Manuel) drama tragické (síla osudu) drama psychologické (Madalena, Maria, Telmo) dimenze mytická (šebestiánství)
Cesty po mé zemi
dílo začalo být vydáváno na pokračování (folhetim) v čas. Revista Universal Lisbonense (1843), celé vydáno r. 1846 (i zvlášť ve dvou svazcích)
kniha koncipována jako cesta vypravěče z Lisabonu do Santarému (1843, skutečná událost) – plán cestopisu, reportáže, fejetonu
od 10. kapitoly sentimentální novela (História da menina dos rouxinóis) – příběh je vyprávěn v santarémském údolí
oba plány (cestopis + novela) se nadále střídají a od 43. kapitoly se prolínají
Čas: cesta (17.-22.7.1843), novela (1832-1834, s analepsí do r. 1830) Postavy: Carlos (liberál), Joaninha (Carlosova sestřenice),
Georgina (Carlosova přítelkyně), mnich Dinis (otec Carlose: anagnorisis)
Cesty po mé zemi
Cesty po mé zemi
kritický pohled na dějiny port. liberalismu (Carlos „umírá“ symbolicky – jeho mravní podstata, čistá idealistická láska, stává se cynikem, skeptikem a povrchním materialistou
nové prvky:
1. postava Carlose – rozporuplný hrdina, sám sebe označuje za hrůzného, nemravného, monstrózního, což mu činí potěšení, protože se cítí „jiný“
2. jazyk, styl - zdá se hovorový, ve skutečnosti propracovaný, neologismy a cizí slova (desapontar, fashionável, lady, flartar…)
Alexandre Herculano (1810 – 1877)
stud. obchodní akademii a kurz diplomacie
stejně jako AG stoupenec lib. hnutí – exil (1831, Anglie, Francie), aktivní účast v obč. válce
působil v portské knihovně – 1836 odchází, později jmenován ředitelem král. knihoven
1836, 1837: Hlas prorokův
novinářská a osvětová činnost (zal. O Panorama, O País, O Português)
1867 odchod do ústraní
Alexandre Herculano: dílo
Poezie: Harfa věřícího (A Harpa do Crente, 1838):
meditativní; tematika spol. a náboženská téma exilu, stesku po vlasti, křesťanství
Historické romány a povídky (pův. vydávané čas.): Presbyter Eurich (Eurico, o Presbítero, 1844) Cisterciácký mnich (O Monge de Cister, 1848) Šašek (o Bobo, 1878) Legendy a vyprávění (Lendas e Narrativas, 1851, č. Černý biskup a jiné příběhy)
Historiografie: Dějiny Portugalska (História de Portugal, 1846 – 1853) Dějiny vzniku a zavedení inkvizice v Portugalsku (História da origem e
estabelecimento da inquisição em Portugal, 1854 – 59)
Polemická a teoretická díla: Já a duchovenstvo (Eu e o clero, 1850)
Camilo Castelo Branco (1825 – 1890)
v mládí bouřlivý, dobrodružný život (mj. vztah s vdanou ženou - A. Plácidovou – vězení)
frustrující stáří (slepota, finanční potíže aj.) – život ukončil vlastní rukou
dílo rozsáhlé, různorodé kvality
zájem o lit. polemické otázky – odraz v díle
Camilo Castelo Branco: dílo
„novela camiliana“: vývoj
1. vliv fr. černého románu a ang. got. románu: Kletba (Anátema, 1851), Tajnosti Lisabonu (Os Mistérios de Lisboa, 1854), Černá kniha pátera Dinise (O Livro Negro de Padre Dinis, 1855)
2. vliv moderního fr. románu (Balzac), prvky realismu v romantickém příběhu: Zhoubná láska (Amor de Perdição, 1863), Spásná láska (Amor de Salvação, 1864); historické příběhy: Ţid (O Judeu, 1866)
3. realismus: Srdce, hlava, ţaludek (Coração, cabeça, estômago, 1862); venkovská regionální próza: Novely z Minha (Novelas do Minho, 1875 – 77)
4. parodie naturalismu: Eusébio Macário (1879), Chátra (A Corja, 1880)
5. naturalismus: Brazilka z Prazins (Brasileira de Prazins, 1883)
Júlio Dinis (1839 – 1871)
romány (vliv ang. románu; idealizace – venkovská idyla, měšťanské ctnosti, harmonie v lidských vztazích; důraz na psych. vylíčení lidských typů – důl. kategorie postavy)
Anglická rodina (Uma Família Inglesa, 1868): z prostředí Porta, výjevy ze života ang. obchodní buržoazie
ultraromantická poezie: základní rysy
mezi lety 1844 a 1855: množství lit. časopisů zaměřených na ultraromantickou poezii: O Trovador, O Novo Trovador, A Lira da Mocidade, O Bardo atd.
zdůraznění rom. rysů již existujících v poezii A. Garretta a A. Herculana, nicméně odklon od funkce společenské a občanské
náměty (často již konvenční a stereotypní) : středověk, nešťastná láska, samota, melancholie, stesk, idylický venkov, hrůzné motivy
styl: dekorativní, rým, melodičnost, básně určeny k přednesu v salonech; oblíbená balada, xácara (typ lidové romance, zpívané za doprovodu kytar) a solau (melancholická píseň připomínající trobadorské romance)
ultraromantická poezie: hlavní autoři
António Feliciano de Castilho (1800 – 1875): od r. 1842 řídil časopis Revista Universal Lisbonense, v tvorbě 3 fáze: 1) do r. 1836: klasicistní poetika, 2) od r. 1836: romantismus (A noite do Castelo, Os ciúmes do Bardo), zuřivé vášně, fantasmagorické vize, melodramatismus, 3) překlady (antičtí autoři)
João de Lemos (1819 – 1890): Cancioneiro (3 svazky), sentimentální, melancholické básně (A Lua de Londres – téma stesku exulanta po vlasti), odkaz na folklor, klíčová slova: amar, flor, céu, coração
Soares de Passos (1826 – 1860): pesimistický pohled na pozemský život, motivy lásky, mlhy, noci, záhrobí apod., bohatá obraznost, hudebnost, divadelnost (O Noivado do Sepulcro)
stranou
João de Deus (1830 – 1896)
staví se proti ultraromantické poezii, uznává tradici (trobadorská lyrika, lidová poezie, Camões)
jednoduchá poezie blízká lid. formám, idealizovaný obraz ženy a lásky
klíčová slova: flor, ave, pérola, estrela, lua, céu, fonte, nuvem
Flores do Campo (1868), Ramo de Flores (1869)