TENNESSEE WILLIAMS

TRAMVAJ DO STANICE TOUHAzáskok

© překlad Ester Žantovská

inscenace Ivan Rajmontúprava textu Kryštof Pavelka

1

PRVNÍ OBRAZ

Exteriér dvoupatrového rohového domu v neworleanské ulici Elysejská pole, která leží mezi řekou a místní železniční tratí. V domě, o kterém je řeč, jsou dva byty, po jednom v každém patře. K oběma vchodům vedou zaprášené schody. Na schodech před domem sedí žena. Jmenuje Eunice a bydlí v horním patře.

(Zpoza rohu se vynoří Stanley Kowalski a Mitch. Jsou oblečeni v pracovním. Stanley si nese dres na bowling a krvavý balíček od řezníka.)(Mitch i Stanley se zastaví pod schody.)

STANLEY (Huláká.) Heej! Stello, kočko!

(Na odpočívadle v prvním patře se objeví Stella. Je jí kolem pětadvaceti a působí velice jemným dojmem. Na první pohled je jasné, že pochází ze značně odlišného prostředí než její manžel.)

STELLA (mírně) Co na mě tak hulákáš. Ahoj Mitchi.

STANLEY Chytej!

STELLA Co?

STANLEY Maso!

(Stanley jí hodí balíček. Stella vykřikne na znamení nesouhlasu, ale balíček chytí. Pak se zajíkavě zasměje. Stanley s Mitchem se vracejí, odkud přišli.)

STELLA (Volá na Stanleyho.) Stanley! Kam jdeš?

STANLEY Na bowling!

STELLA Můžu se jít dívat?

STANLEY Jo, pojď. (Odejde.)

STELLA Jsem tam hned.

EUNICE Hele, co to po tobě asi mrsknul, co? (Vstane ze schodů a rozesměje se naplno.)

STELLA Ale kuš, přestaň! (Odejde.)

EUNICE Prej maso! Vyřiď Stevovi, ať si koupí párek v rohliku, poněváč tadyuž na něj fakt nic nezbylo. (směje se)

STELLA Čau, Eunice!

2

(Eunice se svíjí v záchvatu smíchu. Na rohu se objeví Blanche s kufrem. Pohlédne na útržek papíru, poté na dům, poté zpátky na papírek a zase na dům. Z jejího výrazu je patrné, že nevěří svým očím.)

EUNICE (konečně) Copak, slečno? Hledáte něco?

BLANCHE Řekli mi, ať jedu tramvají do stanice Touha a pak přesednu a jedu šest stanic směrem na Hřbitovy – a vystoupím na Elysejských polích!

EUNICE Tak to ste tu správně.

BLANCHE Tohle jsou Elysejská pole?

EUNICE Jo, jo, přímo tady.

BLANCHE Pravděpodobně mi špatně rozuměli, když jsem jim říkala číslo domu.

EUNICE No a jaký potřebujete?

(Blanche se unaveně podívá na papírek.)

BLANCHE Šest set třicet dva.

EUNICE Tak to ste ho právě našla.

BLANCHE (nechápavě) Hledám svou sestru, Stellu DuBois. Tedy – paní Kowalskou.

EUNICE Ty tady bydlej, no. – Ale zrovna jste ji propásla.

BLANCHE Tohle – tady – tady ona bydlí?

EUNICE Jo, tady dole a já tady nahoře.

BLANCHE Aha. A Stella teda – někam šla?

EUNICE Všimla ste si po cestě tý bowlingový herny? Hned tady za rohem...

BLANCHE Ne – nejspíš ne.

EUNICE No, tak tam teď zrovna je. Dívá se, jak manžel hraje. (Odmlčí se.) Nechcete si tu nechat kufr a jít se po ní povohlídnout?

BLANCHE Ne.

EUNICE Stella vás nečekala?

BLANCHE Ne. Tedy ne dnes.

EUNICE Víte co, tak si udělejte pohodlí, než se vrátěj.

3

(Blanche pomalu následuje Eunice do dolního bytu. Interiér se rozsvítí a ulice se skryje ve tmě. V bytě jsou dva pokoje, jejichž funkce nejsou příliš jasně určené. Vstupní pokoj slouží převážně jako kuchyně, ale stojí tu i rozkládací lehátko, na kterém bude spát Blanche. Z druhého pokoje, tedy z ložnice, vedou úzké dveře do koupelny.)

EUNICE Teď je tu trochu binec, ale když je uklizíno, tak je to roztomilej byteček. Takže vy ste Stelly ségra?

BLANCHE Ano. (Chce se jí zbavit.)

EUNICE Myslím, že říkala, že ste učitelka.

BLANCHE Hm...ano?

EUNICE Ukázala mi fotku toho vašeho rodnýho sídla..

BLANCHE Myslíte Belle Reve?

EUNICE No, takovej velkej barák s bílejma sloupama, jak ňákej palác nebo něco... Ty jo, to musí bejt děsná fuška starat se vo takovej barák!

BLANCHE Moc se omlouvám, ale sotva se držím na nohou...Ráda bych byla chvíli sama.

EUNICE (uraženě) Jo ták, tak to nebudu překážet.

BLANCHE Nechtěla jsem vás urazit, já jen že –

EUNICE Skočím do herny a trochu ji popoženu. (Odejde.)

(Blanche se posadí na židli. Chvíli strnule sedí poté se začne pomalu rozhlížet kolem sebe. Někde venku zamňouká kočka. Blanche vyděšeně zalapá po dechu. Najednou si všimne něčeho v pootevřené spíži. Rychle vstane, přejde ke spíži a vyndá láhev whisky. Nalije si panáka a obrátí ho do sebe. Opatrně vrátí láhev na místo a opláchne sklenici ve dřezu. Poté se opět posadí ke stolu.Zpoza rohu přichází rychlým krokem Stella rozsvítí a vběhne do dveří dolního bytu.)

STELLA (Nadšeně vykřikne.) Blanche! (Chvíli se na sebe dívají.)

BLANCHE Stello, ježíši Stello! Tak ukaž, ať se na tebe podívám. Ale to ne, to ne, no tak, Stello, ty si mě teď moc neprohlížej, počkej, až se osprchuju a trochu si odpočinu. A zhasni to velké světlo! Myslela jsem, že snad nikdy nepřijdeš, že mě tu necháš samotnou v téhle hrůze! Ale co to povídám? To jsem nechtěla. Chtěla jsem být milá a říct – Máš to tu moc pěkné a tak – Chachacha! Kočičko moje! Tak mi taky něco řekni!

STELLA Tak mě taky pusť ke slovu!

BLANCHE Tak dobře, teď je řada na tobě. Já se zatím podívám, jestli tady nemáte něco k pití. Á, přihořívá, přihořívá!

4

STELLA Blanche, posaď se, já nám naleju. Nevím, jestli to máme s čím namíchat. Možná, že je v lednici kola. Podívej se po ní, zlato, já zatím –

BLANCHE Já kolu ne, Stellinko, na to jsem dneska moc nervózní! A kde to – kde je –

STELLA Stanley? Hraje bowling! To je taková jeho vášeň. Dneska mají turnaj – jé, našla jsem sodovku!

BLANCHE Mně jenom vodu, lásko, na spláchnutí. A ty už se prosím tě posaď a vysvětli mi, co to má jako znamenat! Co tady vůbec děláš – v takovémhle prostředí?

STELLA No tak, Blanche –

BLANCHE Nečekej, že se budu přetvařovat, řeknu ti to upřímně a na rovinu, i když se ti to asi nebude líbit! Nikdy, ani v tom nejhorším snu by mě nenapadlo – To by uměl přesně vystihnout jenom Poe! Jenom mistr Edgar Allan Poe! Tam venku je pravděpodobně jeden z těch jeho chmurných, bažinatých hvozdů! (Zasměje se.)

STELLA To je železniční trať, zlato.

BLANCHE Ne, teď vážně. Proč jsi mi nic neřekla? Proč jsi mi nenapsala, nedala mi vědět nebo něco?

STELLA (Opatrně, nalévá si pití.) A co že jsem ti měla dát vědět?

BLANCHE No co, přece v jakých podmínkách tu musíš žít!

STELLA Nedramatizuješ to trochu? Mně to vůbec nepřipadá tak hrozný.

BLANCHE To mi můžeš rovnou začít tvrdit, že – promiň. Změníme téma!

STELLA (trochu suše) Díky.

BLANCHE Mám už na světě jen tebe, Stello, a ty vůbec nemáš radost, že mě vidíš!

STELLA (upřímně) Ale, Blanche, vždyť víš, že to není pravda.

BLANCHE Není? – Zapomněla jsem, že toho moc nenamluvíš.

STELLA Nikdy jsi mi nedala moc příležitostí! Tak jsem si prostě zvykla mlčet, když jsem s tebou.

BLANCHE Ani ses mě nezeptala, jak se mi podařilo uvolnit se ze školy, když ještě neskončilo druhé pololetí.

STELLA No, předpokládala jsem, že pokud mi to budeš chtít říct, tak s tím přijdeš sama.

BLANCHE Myslela sis, že mě vyhodili?

5

STELLA Ne, ale – myslela jsem, žes – žes možná dala výpověď...

BLANCHE Všechno to, čím jsem musela projít, mě hrozně vyčerpalo. Ředitel školy mi navrhl, abych si vzala volno. (Rychle se napije.) Ježíš, to nádherně hřeje! To mi dělá hrozně dobře!

STELLA Nedáš si ještě?

BLANCHE Ne ne, jeden je až až!

STELLA Určitě?

BLANCHE Ještě jsi mi neřekla, jak vypadám.

STELLA Vypadáš skvěle.

BLANCHE Á, milosrdná lež, no ty mám nejradši! Prosím tě! Takovou trosku svět neviděl! Ale zato ty jsi trochu přibrala, ukaž se – no jo, úplná baculka! Ale hrozně ti to sluší!

STELLA No tak, Blanche –

BLANCHE: Ale ano, sluší, jinak bych to neříkala! Postav se! Jenom si musíš trošku hlídat boky. Podle mě bys měla zvýraznit ty svoje jemné rysy a nechat se ostříhat nakrátko. Chodí ti sem vůbec někdo uklízet?

STELLA No...ne. Na dva pokoje se to –

BLANCHE Cože? Slyšela jsem dobře? Dva pokoje!?

STELLA No tenhle a – (Stydí se.)

BLANCHE Ten druhý? (Blanche se pronikavě zasměje. Nastane trapné ticho.) Jsi tak klidná a se vším smířená nebo co? Ještě si dám posledního malinkatýho panáčka na dobrou noc...Tak a dost... A už tu láhev odnes, ať mě to nesvádí. (Vstane.) A teď si prohlídni mou postavu! (Otáčí se.) Víš, že jsem za posledních deset let nepřibrala ani gram? Vážím stejně jako to léto, co jsi odešla z Belle Reve. To léto, kdy umřel táta a ty jsi nás opustila...

STELLA (trochu unaveně) Vypadáš naprosto úžasně, Blanche!

BLANCHE Po tom všem, čím jsem si musela projít? A to ti mám jako věřit? Ale stejně jsi miláček. Takže tu jsou jen – dva pokoje?

STELLA A koupelna.

BLANCHE Takže koupelnu máte! (Nervózně se zasmějí.) Jenom nevím, kam mě tady uložíte.

6

STELLA Uložíme tě sem.

BLANCHE Co je to za postel – taková ta sklápěcí věc, že? (Sedne si na lehátko.)

STELLA Bude to pohodlné?

BLANCHE (pochybovačně) Je to skvělé, zlato. Měkké postele stejně nemusím. Jenom ještě, že mezi těmi pokoji nejsou dveře a Stanley – nepolezeme si trochu do soukromí?

STELLA Hele, Stanley je Polák...

BLANCHE No jo vlasně... (Znovu se nervózně zasmějí.) Přivezla jsem si i nějaké lepší věci, abych měla co na sebe, až mě vezmeš mezi ty své úžasné přátelé.

STELLA Já se obávám, že ti bohužel moc úžasní připadat nebudou.

BLANCHE Tak mi je popiš!

STELLA Jsou to všechno Stanleyho kamarádi.

BLANCHE Poláci?

STELLA Ne, taková namíchaná parta.

BLANCHE No, v každém případě jsem si přivezla i něco lepšího na sebe a taky to budu nosit. Asi doufáš, že řeknu, že půjdu bydlet do hotelu, ale já nepůjdu bydlet do hotelu. Chci být blízko u tebe, já teď někoho hrozně potřebuju, chápeš, nemůžu být sama!

STELLA No, jsi nějaká nervózní nebo přetažená nebo co.

BLANCHE Myslíš, že se budu Stanleymu líbit nebo mě bude brát jen jako příbuznou na návštěvě? To bych nesnesla.

STELLA Budete spolu vycházet dobře, jen ho nesmíš – no – srovnávat s klukama, se kterýma jsme chodily doma.

BLANCHE To je tak – jiný?

STELLA Jo. Úplně jiný živočišný druh.

BLANCHE Jak to myslíš? A jaký teda je?

STELLA To se nedá, popsat někoho, do koho jsi zamilovaná

BLANCHE Jak to vzal, když jsi mu oznámila, že přijedu?

7

STELLA No, Stanley to ještě neví.

BLANCHE (vyděšeně) Tys mu to neřekla?

STELLA Když on je tak často pryč.

BLANCHE Jakože cestuje?

STELLA No, jo, z práce ho pořád někam posílaj.

BLANCHE To je dobře – nebo ne?

STELLA (napůl pro sebe) Mně stačí, když je pryč jen přes noc, a už je mi příšerně smutno...

BLANCHE To snad ne, Stello!

STELLA A když je pryč celý týden, tak se můžu úplně zbláznit!

BLANCHE Kriste pane!

STELLA A pak když se vrátí, tak mu brečím v náručí jako malá holka...(Zamyšleně se usměje.)

BLANCHE Tak tomu se asi říká láska...(Stella vzhlédne, celá rozzářená.) Stello –

STELLA Copak?

BLANCHE (nejistě a uspěchaně) Snažím se tě pochopit. Takže doufám, že ty taky budeš mít pochopení pro to, co ti teď řeknu.

STELLA Co se stalo? (Zatváří se znepokojeně.)

BLANCHE Já vím, že mi to budeš vyčítat, Stello, určitě mi to budeš vyčítat – ale než s tím začneš – uvědom si, že to tys odešla. Já tam zůstala a bojovala! Ty jsi odjela a starala se sama o sebe! To já zůstala v Belle Reve a snažila se to všechno pro rodinu udržet. Nechci ti nic vyčítat, ale celé to břímě jsem nakonec musela nést já!

STELLA Blanche, to nejlepší co jsem mohla udělat, bylo odejít a postarat se o sebe.

BLANCHE Já vím, já vím. Ale tys opustila Belle Reve, ne já! Já zůstala a bojovala a potila krev, až jsem málem vypustila duši!

STELLA Co myslíš tím „potila krev“? Co to je za -

BLANCHE Já to věděla. Věděla jsem, že se k tomu budeš stavět takhle!

STELLA Ale – k čem? No tak!

8

BLANCHE (pomalu) Přišli jsme o Belle Reve.

STELLA Ale jak to? Co se stalo?

BLANCHE (Vyskočí) Tak ty se mě ptáš, jak to! Že se nestydíš!

STELLA No tak, Blanche!

BLANCHE Že se nestydíš, jen tak si tu sedět a obviňovat mě!

STELLA Blanche!

BLANCHE To já musela snášet všechny rány osudu! Všechna ta úmrtí! Ta nekonečná procesí na hřbitov! Otec, matka! A vzápětí Margaret, ježíši kriste, to byla strašná smrt! Byla tak nafouklá, že se jim nevešla do rakve! Museli ji spálit jak hromadu hnoje! Ty sis jezdila domů akorát na pohřby, Stello. A pohřby jsou ve srovnání se smrtí příjemná záležitost. Pohřby jsou tiché a klidné, ale s umíráním je to jiné. Někdy jenom tak sípají a někdy chroptí a někdy dokonce křičí a prosí tě: „Nenech mě odejít“. Jako kdybys je mohla zadržet! Tobě se o něčem takovém ani nezdálo, ale já to viděla na vlastní oči! Já u toho byla! A ty si tu teď sedíš a vyčítáš mi pohledem, že mi ten dům proklouzl mezi prsty! Jak si sakra představuješ, že se zaplatily všechny ty nemoci a úmrtí? Smrt je drahá záležitost! Takže takhle mi to proklouzlo mezi prsty! Kdo z nich nám odkázal nějaké jmění? Kdo z nich nám nechal aspoň něco málo na pojistku? A já se svým směšným platem ze školy! Klidně si mě obviňuj! Ale kdes byla ty? V posteli s tím svým Polákem!

STELLA (Vyskočí.) Už toho nech, Blanche! To by snad stačilo! (Zamíří ven.)

BLANCHE Kam jdeš?

STELLA Jdu si do koupelny opláchnout obličej.

BLANCHE Ty brečíš?!

STELLA A ty se divíš?

(Stella jde do koupelny. Zvenku se ozývají mužské hlasy. Stanley, Steve a Mitch přicházejí ke schodům do bytu.)

STEVE Ty vole, já znám podobnej... Jak je ňáká lady a její sluha a vyjedou si na koně, ne, a lady na tom sedí jak na trakaři a za první strouhou už se válí po zemi, sukně lítaj, ne vole, a vona rychle vyskočí a říká tomu sluhovi: „Doufám, že jste si všiml mé duchapřítomnosti!“ A von na to: „No to teda všimnul, ale u nás se tomu vodjakživa řikalo prdel.“ (Všichni vybuchnou smíchy.)

STEVE Dáme zejtra poker?

STANLEY No jasně – u Mitche.

9

MITCH U mě to nejde. Máma je furt nemocná! (Odchází.)

STANLEY (Volá na něj) Tak fajn, vole, budeme hrát u mě...ale pití přinesete vy!

EUNICE (Volá seshora) Hele, už to tam dole rozpusťte! Udělala jsem horu špaget, tak kdyby sis chtěl po mně vylízat talíř, tak pojď nahoru!

STEVE (Jde nahoru.) Říkal sem ti, že hrajeme, dokonce sem ti i volal. (k mužům) Vemte lahváče, jo?

(Muži se ještě chvíli smějí a loučí, pak Stanley rozrazí dveře do kuchyně a vejde.)

BLANCHE (Bezděčně couvne před jeho upřeným pohledem.) Vy musíte být Stanley. Já jsem Blanche.

STANLEY Stelly ségra, jo?

BLANCHE Mhm.

STANLEY Nazdar. Kde je ta moje?

BLANCHE V koupelně.

STANLEY Aha. Sem nevěděl, že přijedete. Odkud ste, Blanche?

BLANCHE No, já přece – bydlím v Laurelu. (Stanley přejde ke spíži a vyndá láhev whisky.)

STANLEY No jasně, sem blbej. Jasně že v Laurelu. To neni můj rajón, no. (Podrží láhev proti světlu a kontroluje, kolik ubylo.) Co takhle panáka?

BLANCHE Ne ne, já skoro nepiju.

STANLEY Jó, to znám, lidi, který skoro nepijou, ale zato sou permanentně nalitý.

BLANCHE (nesměle) Ha ha.

STANLEY Kurňa, všechno se to na mě lepí. Nebude vám vadit, když si trochu vodložím? (Začne si svlékat košili.)

BLANCHE Ale ne, vůbec ne.

STANLEY Jo, jo, hodit se do pohody, to je moje heslo.

BLANCHE I moje... Ono to není jen tak, pořád se snažit vypadat svěží. Nestačila jsem se ani opláchnout a přepudrovat si obličej a už jste tady!

STANLEY Vono se děsně rychle nastydne, když se člověk nesvlíkne z těch propocenejch hadrů, hlavně po sportu. Ten bowling je děsná makačka! Vy ste učitelka, ne?

1

BLANCHE No, ano.

STANLEY A co učíte?

BLANCHE Angličtinu.

STANLEY Hm, angličtina mi teda nikdy moc nešla. Jak dlouho tu hodláte zůstat, Blanche?

BLANCHE Já – já ještě nevím.

STANLEY To budete bivakovat u nás nebo kde?

BLANCHE No, myslela jsem, že bych tu zůstala, kdyby vám to nevadilo.

STANLEY Jo, v pohodě.

BLANCHE Mě to cestování hrozně vyčerpává.

STANLEY Tak si voražte, žádná křeč.Stello? Nespláchla ses tam náhodou? (Zašklebí se na Blanche. Ta se neúspěšně pokusí úsměv opětovat. Nastane ticho.) Mám dojem, že jsem na vás trochu nekultivovanej. Vy už ste byla vdaná, ne? (Z dálky sem zazní motiv polky.)

BLANCHE Ano, ale už je to dávno, byla jsem hrozně mladá.

STANLEY Stella vo vás hodně mluvila. Tam se něco stalo, ne?

BLANCH Zemřel. (Posadí se.) Ježíšmarijá, mně je špatně – asi budu zvracet! (Hlava se jí sveze na složené paže.)

DRUHÝ OBRAZ

Je šest hodin odpoledne následujícího dne. Blanche se koupe. Stella se obléká. Na Stellině posteli jsou rozložené Blanchiny květované šaty. Stanley vejde do kuchyně.

STANLEY No ty vole, to je nářez, máš rande nebo co?

STELLA Jé, Stane! (Vyskočí a políbí ho, což Stanley blahosklonně přijme.) Beru Blanche na večeři a pak do kina, když tu budete dneska hrát poker.

STANLEY A co moje večeře?

STELLA Nechala jsem ti něco studenýho v lednici.

11

STANLEY No to je fakt bomba!

STELLA Chci jen zůstat s Blanche někde venku, než to rozpustíte. Nevím, jak by to vzala.

STANLEY A kde vůbec je?

STELLA Naložila se do horký vany, že ji to prý uklidňuje. Je příšerně rozrušená.

STANLEY A z čeho, prosím tě?

STELLA Měla to teď hrozně těžký.

STANLEY Co jako?

STELLA Protože jsme přišli o Belle Reve!

STANLEY Vo ten barák na venkově, jo?

STELLA Jo.... Museli jsme se ho vzdát či co. (Nastane pauza, Stanleypřemýšlí. Stella se převléká.) Až vejde dovnitř, řekni jí něco jako...že jí to sluší. Jo, a nezmiňuj se o miminku. Ještě jsem jí nic neřekla. Počkám s tím, než se trochu uklidní. A snaž se ji pochopit, Stane, a buď na ni hodnej. Ona netušila, že to u nás bude tak malý. Trošku jsem to v dopisech přibarvovala, víš?

STANLEY No, a dál?

STELLA A pochval jí šaty a řekni jí, že vypadá skvěle. Je to pro ni hrozně důležitý, taková její slabost, no!

STANLEY Jo, to je mi jasný. Ale teď se vraťme k tomu baráku, o kterej jste tak záhadně přišli.

STELLA Jo – no jo...

STANLEY Vo co jako de? Co takhle ňáký podrobnosti?

STELLA Nejlepší bude o tom moc nemluvit, dokud se Blanche trochu nezotaví.

STANLEY Aha, jo ták... Sestru Blanche nyní bohužel nemůžeme zatěžovat obchodními záležitostmi!

STELLA Viděls, jak včera vypadala!

STANLEY Jo, to sem viděl... A teď se mrkneme na kupní smlouvu, ne...

1

STELLA Já o ničem takovém nevím.

STANLEY Vona ti jako neukázala žádný papíry nebo kupní smlouvy nebo něco?

STELLA Ono se to zřejmě neprodalo.

STANLEY A co se s tím teda do hajzlu stalo? To to věnovala na charitu?

STELLA Ššš! Vždyť tě uslyší.

STANLEY To je mi fakt u prdele. Chci vidět ty smlouvy!

STELLA Žádný smlouvy neexistujou, pochop to, Blanche mi nic neukázala. A mě nějaký papíry nezajímaj.

STANLEY Slyšela si někdy vo napoleonským zákoníku?

STELLA Ne, o napoleonském zákoníku jsem neslyšela a i kdyby, tak nevím, co to má –

STANLEY Tak já ti teda, kočičko, pár věcí vobjasním. V Louisianě platí takzvanej napoleonskej zákoník, podle kterýho co patří manželce, patří taky manželovi a vobráceně. Počkám, až se vymaceruje v tý horký vaně, a pak se jí zeptám, jestli vo tom napoleonským zákoníku čirou náhodou něco neví vona. Mně se totiž zdá, že tě vošidili, kočičko, a když vošiděj tebe, tak podle napoleonskýho zákoníku vošiděj i mě. A to já dost špatně snáším.

STELLA Nevím, co se stalo s Belle Reve, ale jsi opravdu směšnej, jestli si myslíš, že by někdo z naší rodiny chtěl úmyslně ošidit někoho jiného.

STANLEY Tak kde sou ty prachy, když se ten barák prodal?

STELLA Neprodal se – přišli jsme o něj, chápeš?

(Stanley vtrhne do ložnice a Stella ho následuje. Stanley otevře kufr, který stojí ve středu pokoje, a vyhází z něj plnou náruč šatů.)

STANLEY Podívej se na to! Podívej se na to a do prdele trochu přemejšlej! Myslíš, že si tohle všechno koupila z učitelskýho platu, jo?

STELLA Nech toho!

STANLEY Podívej se – toho peří nebo co to je a těch kožešin! V tom se tu hodlá promenádovat, jo? A co je tohle? Šaty z pravýho zlata, jestli se nemejlím. A tohle! No, co je tohle? Že by liška? (Foukne do kožešin.) No jasně, pravá liška, to má snad sto metrů, ne? Kde máš něco podobnýho ty? Mám známýho, kterej do těchhle věcí dělá. Pozvu ho sem, ať udělá vodhady. Vsadím se, že tohle všechno má cenu tisíců dolarů! Kde máš něco takovýho?

1

(Stanley hodí všechny kožešiny na pohovku. Pak z postranní kapsy kufru vytáhne hrst šperků.)

A copak to máme tady? Ty vole, to je jak pirátská truhla pokladů!

STELLA Prosím tě, Stanley.

STANLEY No hele, perly! Šňůry perel! Ty vole, náramky z pravýho zlata! No to snad ne, diamanty! A korunka pro naši císařovnu!

STELLA Prostě normální bižu!

STANLEY Děláš si srandu? Znám jednoho týpka z klenotnictví. Řeknu mu, ať přijde a udělá vodhady. Tohle je to vaše sídlo, nebo aspoň co z něj zbylo!

STELLA Chováš se jako úplnej kretén. A koukej zavřít ten kufr, než vyjde z koupelny!

(Stanley do kufru kopne, takže se zpola zavře. Pak se posadí na stůl v kuchyni.)

STANLEY U Kowalskejch maj zřejmě na jistý věci jinej názor než u DuBoisů.

STELLA (rozzlobeně) No to teda díkybohu mají! Já jdu ven. (Popadne svůj bílý klobouček a rukavice a přejde k domovním dveřím.) A ty pojď se mnou, než se Blanche oblékne.

STANLEY Vodkdy tady poroučíš?

STELLA To tu chceš zůstat a urážet ji?

STANLEY To si teda piš, že tu zůstanu.

(Stella vyjde před dům. Blanche se vynoří z koupelny v červeném saténovém županu.)

BLANCHE Ahoj Stanley! Už jsem hotová, A cítím se jako úplně nový člověk!

(Stanley si zapálí cigaretu.)

STANLEY To je dobře.

BLANCHE Omluv mě, jenom si obleču ty nové šaty!

STANLEY Jasně, Blanche.

(Blanche zatáhne závěs mezi oběma pokoji.)

BLANCHE Prý tu dneska bude mejdánek a budou se hrát karty – a dámy zjevně nejsou vítány.

STANLEY (zlověstně) No neříkej!

1

(Blanche vyklouzne z županu a natáhne si květované šaty.)

BLANCHE Kde je Stella?

STANLEY Venku před domem.

BLANCHE Ještě minutku... prokázal bys mi malou laskavost?

STANLEY Copak by to mělo být?

BLANCHE Pomoci se zipem! Můžeš!

(Stanley odhrne závěs a nasupeně vejde.)

Jak vypadám?

STANLEY De to.

BLANCHE Vřelé díky! Tak ty knoflíčky prosím!

STANLEY S tím ti nepomůžu.

BLANCHE Můžu si šluknout?

STANLEY Vem si klidně svojí.

BLANCHE Teda! Díky!... Vypadá to, že jsem měla v kufru bombu.

STANLEY Pomáhali jsme ti se Stellou vybalovat.

BLANCHE To jste to teda vzali důkladně.

STANLEY Si musela pročesat všechny pařížský butiky, ne?

BLANCHE Chacha. To víš, šatičky, to je moje vášeň!

STANLEY Co to stojí, takovýhle kožešiny?

BLANCHE To je dárek od jednoho ctitele!

STANLEY No to tě teda musel hodně uctívat.

BLANCHE Já jsem měla v mládí hodně ctitelů. Ale prohlídni si mě teď! (Rozzářeně se na něj usměje.) Dokážeš si představit, že mě kdysi považovali za krasavici?

STANLEY Furt eště nevypadáš zle.

BLANCHE Čekala jsem poklonu, Stanley.

1

STANLEY Na to kašlu.

BLANCH Na co?

STANLEY Prostě nechválím ženskejm jejich vzhled. Neznám ženskou, která by sama nevěděla, jestli je hezká nebo ne. A některý si fanděj víc, než by měly. Kdysi sem chodil s jednou, která to na mě taky zkoušela: „No nejsem úžasná?“ Tak jsem jí vodpověděl, že ani ne.

BLANCHE A románek tím skončil?

STANLEY Ne, akorát tím skončila ta konverzace. Ne všichni chlapi ulítávaj na těchhle hollywoodskejch modelkách.

BLANCHE A ty k nim samozřejmě patříš.

STANLEY Přesně tak.

BLANCHE Jsi zkrátka prostý, přímý a poctivý muž, i když jak se zdá trošku primitivní. Aby tě žena zaujala, musela by –

STANLEY (pomalu) Vyložit...karty na stůl.

BLANCHE (Usmívá se.) Jo – jo – karty na stůl...No, podle mě člověk v životě pořád před něčím utíká. Všechno je tak nejasné a zmatené! Proto mám ráda umělce, kteří používají výrazné, intenzivní barvy, prostě ty primární. Nemám ráda růžovou a krémovou a nikdy-

STANLEY (Zařve.) Kurva, nech už těch keců!

STELLA (Volá od schodů.) Stanley! Pojď okamžitě ven a nech Blanche, ať se oblékne!

BLANCHE Já už jsem hotová, zlato.

STELLA Tak teda pojď ven ty.

STANLEY My eště chvíli pokecáme, co Blanche?

BLANCHE (vesele) Udělej pro mě něco, Stellinko. Skoč mi pro jednu kolu s ledem!

STELLA (nejistě) No tak jo. (Zajde za roh.)

BLANCHE Ta chudinka malá poslouchala, co si povídáme, a mám takový dojem, že ti nerozumí tak dobře jako já... Tak tedy, pane Kowalski, přistupme rovnou k věci. Jsem připravena odpovědět na všechno. Nemám co skrývat. Takže o co jde?

STANLEY Tak aby bylo jasno, v Louisianě existuje takzvanej napoleonskej zákoník,

1

podle kterýho všechno, co patří mý ženě, je taky moje – a vobráceně.

BLANCHE No ne, to je jak u soudu - ty teda umíš pouštět hrůzu!

(Nastříká se voňavkou a pak šibalsky navoní i Stanleyho. Ten jí voňavku vytrhne z ruky a práskne s ní na stůl. Blanche zakloní hlavu a zasměje se.)

STANLEY Ty vole! Kdybych nevěděl, že seš sestra mojí ženy, tak bych si moh’ možná něco myslet!

BLANCHE Jako co třeba?

STANLEY Nedělej blbou. Víš moc dobře, vo čem mluvím! Kde sou ty papíry?

BLANCHE Papíry?

STANLEY Jo, papíry. To, na co se píše!

BLANCHE Aha, papíry, no jistě, papíry. Chacha! Už chápu, přání k svátku a tak...já mám takových papírů!

STANLEY Mluvím vo právnickejch dokumentech, co se týkaj toho vašeho sídla.

BLANCHE Jo, nějaké dokumenty od toho byly.

STANLEY Tím jako myslíš, že už nejsou?

BLANCHE Někde asi jsou.

STANLEY V tvým kufru teda nejsou.

BLANCHE Všechno, co mám, je v tomhle kufru.

STANLEY No tak vo co de, tak se po nich podíváme, ne?

(Přejde ke kufru, neurvale ho otevře a začne ho prohledávat.)

BLANCHE Ježíši, ty jsi ale trdlo, co si proboha myslíš? Co sis to vymyslel za detektivku? Myslíš, že chci s něčím utéct, že bych snad chtěla nějak podvést svou sestru? – Ukaž, já to udělám, bude to rychlejší a jednodušší... (Blanche přejde ke kufru a vyndá z něj krabici.Otevře ji.)

STANLEY Co je to tam vespod? (Ukáže na svazek papírů.)

BLANCHE To jsou milostné dopisy... (Stanley jí je vytrhne z ruky. Blanche zlostně): Okamžitě mi je vrať!

STANLEY Až si je prohlídnu!

BLANCHE Opovaž se! Stačí, že se jich jenom dotýkáš!

1

STANLEY S tím na mě nechoď!

(Stanley serve gumičku a začne si dopisy prohlížet. Blanche mu je vytrhne a dopisy se rozletí po podlaze.)

BLANCHE Teď je budu muset spálit, když jsi je měl v ruce!

STANLEY (Udiveně na ni zírá.) Co je to do prdele za dopisy?

BLANCHE (Na kolenou, sbírá dopisy.) Básničky od jednoho kluka, který už nežije. Zranila jsem ho tak, jak ty bys chtěl zranit mě, jenže tobě se to nepodaří. Prostě mi je vrať!

STANLEY Jaks to myslela, že je budeš muset spálit?

BLANCHE To mi trochu ujelo, promiň. Znáš to, každý má něco tak – osobního – že nesnese, aby se toho ostatní jenom dotkli.( Posadí se, nasadí si brýle a systematicky prohlíží štos papírů z krabice.)Ambler & Ambler. Hmmmm... Crabtree... A zase Ambler & Ambler.

STANLEY Co je Ambler & Ambler?

BLANCHE Firma, která poskytla půjčku na Belle Reve.

STANLEY Takže sem měl pravdu, nezaplatili ste hypotéku!

BLANCHE Ano, tak nějak to asi bylo.

STANLEY Žádný asi! Co ty vostatní papíry?

(Blanche mu podá celou krabici. Stanley si ji vezme ke stolu a začne papíry prohlížet.)

BLANCHE (Vezme velkou obálku, která obsahuje další listiny.) Za ty stovky let se nashromáždily tisíce všelijakých papírů a smluv a všechny dokumentují, jak naši dědečkové a otec a strýci a bratři celou Belle Reve jednoduše prosmilnili. (Sundá si brýle a unaveně se zasměje.) Nakonec zůstal jen ten dům a asi dvacet akrů půdy i se hřbitovem, kam se už kromě nás dvou odebrala celá rodina. (Vysype obsah obálky na stůl.) Tady to máš, smlouvy, dokumenty, všechno! Tímto ti je odkazuji! Všechno si to nech, pečlivě to prostuduj, klidně se to nauč nazpaměť! Myslím, že je naprosto výstižné, že z Belle Reve nakonec zbyl jen štos starých papírů v těch tvých velkých a schopných prackách!

STANLEY Jeden můj známej je právník, všechno to důkladně projde.

BLANCHE Kup mu k tomu krabičku aspirinů.

STANLEY (Trochu se zastydí.) Víš co, mně de jen vo to, že se jako manžel musím podle napoleonskýho zákoníku zajímat vo Stellin majetek, zvlášť teď, když čeká

1

dítě.

BLANCHE Cože, Stella? Stella bude mít miminko? (zasněně) To jsem nevěděla, že čeká miminko!

(Blanche vstane a přejde k domovním dveřím. Za rohem se objeví Stella s taškou z obchodu.

Stello, Stello. To je úžasné! Ty budeš mít dítě! (Blanche sestru obejme)Všechno je v pořádku, už jsme si to vyříkali.

STELLA Mrzí mě, jestli se k tobě choval nějak...

BLANCHE No, na zdvořilosti si sice nepotrpí, ale možná, že to právě teď potřebujeme...víš? Aby se ta jeho krev smísila s naší. Tak kudy, Stello?

(Odcházejí.)

TŘETÍ OBRAZ

Noční partie pokeru.(Text tučně kurzívou = improvizace)

STANLEY Kolik?

PABLO Jednu.

STEVE Dej mi dvě.

PABLO Mitchi?

MITCH Pas.

PABLO Mně jednu.

MITCH Někdo panáka?

1

STANLEY Jo, jo.

PABLO Nechcete někdo skočit k Číňanům pro něco pořádnýho k jídlu?

STANLEY Já prohrávám a von myslí na žrádlo! Sázky! Kdo rozdává? Sundej to z toho stolu, Mitchi. Když se hraje poker, tak maj bejt na stole jen karty, prachy a whiska. (Prudce se zvedne a smete ze stolu slupky od melounu.)

MITCH Nepřeháníš to trochu náhodou?

STANLEY Tak kolik?

STEVE Tři.

STANLEY Mně jednu.

MITCH Zase pas. Hele, já za chvíli asi pudu.

STANLEY Do prdele, drž hubu.

MITCH Máma je nemocná, pochop to. Nikdy si nejde lehnout, dokud nepřijdu.

STANLEY Ty vole, tak s ní rovnou zůstaň doma, ne!

MITCH Vona chce, abych takhle někam chodil, tak dycky du, ale nikdy si to neužiju. Porád jen myslím na to, jak jí asi je.

STANLEY Proboha! Tak di domů a neser!

PABLO Co máš?

STEVE Pikovou fleš.

MITCH Když vy ste všichni ženatý. Já zůstanu sám, až máma umře! – No nic, du na záchod.

STANLEY Ale rychle se vrať, dostaneš dudlík, abys měl taky co cumlat!

MITCH Hele, di do háje. (Projde ložnicí do koupelny. Za rohem se objeví sestry.)

BLANCHE Jak vypadám?

STELLA Nádherně, Blanche.

BLANCHE Hmm, ale je mi hrozný horko a jsem šíleně utahaná. Počkej chvilku, ještě se přepudruju, než otevřeš.

(Stella otevře a vejdou dovnitř.)

STELLA No teda! Koukám, že tady je ještě zábava v plném proudu!

2

STANLEY Kde ste byly?STELLA Zašly jsme s Blanche do kina. Blanche, tohle je pan Gonzales a pan Hubbel.

BLANCHE Prosím vás, nevstávejte.

STANLEY Buď v klidu, nikdo vstávat nebude.

STELLA Jak dlouho ještě hodláte hrát?

STANLEY Asi tak dokud neskončíme.

BLANCHE Poker je naprosto úžasná hra! Můžu vám do toho trochu kecat?

STANLEY Ne, to fakt nemůžeš. Ženský, proč si nejdete povídat s Eunice?

STELLA Protože je skoro půl třetí. (Blanche jde do ložnice a částečně za sebou zatáhne závěs.) Nemohli byste dát poslední kolo? (Vrzne židle. Stanley Stellu hlasitě plácne po stehně.)

STELLA (rozzlobeně) Tohle fakt není vtipný, Stanley. (Muži se zasmějí. Stella jde do ložnice.)

STELLA To mě tak rozčiluje, když tohle dělá před lidmi.

BLANCHE Já se asi vykoupu.

STELLA Už zase?

BLANCHE Jsem taková celá rozhašená. Je v koupelně volno?

STELLA Nevím.

(Blanche zaklepe. Dveře do koupelny se otevřou a vyjde Mitch. Utírá si ruce do ručníku.)

BLANCHE Jé – dobrý večer!

MITCH Dobrý večer. (Dívá se na ni.)

STANLEY Do prdele!

STELLA Blanche, tohle je Harold Mitchell. Moje sestra Blanche DuBois.

MITCH (Je neobratně zdvořilý.) Těší mě.– Omluvte mě.

(Pomalu se vrátí do kuchyně, ohlíží se za Blanche a stydlivě pokašlává.)

BLANCHE Tak ten z té partičky rozhodně vyčnívá...

STELLA To jo.

2

BLANCHE Že je takový citlivější...?

STELLA Má nemocnou matku, víš...

BLANCHE Je ženatý?

STELLA Ne, to ne.

BLANCHE Takže je to děvkař?

STELLA Prosím tě Blanche! (Blanche se zasměje.) Pracuje se Stanleym v továrně.

BLANCHE Nějaká lepší práce?

STELLA To ani ne. Z téhle party to někam dotáhne akorát Stanley.

BLANCHE Proč zrovna Stanley?

STELLA Tak se na něj podívej.

BLANCHE To snad ani nemusím, už jsem ho viděla.

STELLA Tak to bys měla vědět, co tím myslím.

(Blanche si svlékne blůzu a postaví se do pruhu světla, který padá do pokoje skrz závěs. Na sobě má jen růžovou hedvábnou podprsenku a bílou sukni. Od vedle jsou slyšet tlumené hlasy – stále se hraje.)

Je podnikavý, má energii, o to jde! Huu, stojíš ve světle, Blanche!

BLANCHE Ježíši, no jo!

(Blanche vystoupí z pruhu světla. Obě se smějí.)

STANLEY Zavřete ty klapačky, slepice.

STELLA Vždyť nás nemůžeš slyšet.

STANLEY Říkám, abyste držely huby.

STELLA Ve svým bytě si budu mluvit, kdy chci!

(Stella jde do koupelny. Blanche se opět postaví do pruhu světla)

STANLEY Tak co, vole, Mitchi, jedeš?

MITCH Co? Ne, ne, pas.

(Blanche si pustí rádio.)

2

STANLEY Kdo to tam pustil?

BLANCHE Já. Vadí ti to?

STEVE Ježíši, nech je, ať si něco pustěj!

(Stanley vyskočí, přejde k rádiu a vypne ho. Potom se zblízka podívá sedící Blanche do očí. Blanche mu upřený pohled opětuje. Stanley se znovu posadí ke stolu. Steve a Pablo se mezitím začali vzrušeně přít.)

STEVE Neslyšel sem tě zahlásit.

PABLO Tys to slyšel Mitchi, ne?

MITCH Co? Já neposlouchal.

PABLO A cos teda dělal?

STANLEY Šmíroval skrz ten závěs. (Stanley zprudka závěs zatáhne.) A teď to rozdejte znova a buď budeme hrát karty nebo to vodpískáme. Von má pán hned roupy, když začne vyhrávat. (Stanley se vrátí na místo, Mitch mezitím vstane.)

STANLEY (Zařve.) Sedni si na prdel!

MITCH Du si vodskočit. Rozdejte mi.

PABLO Aby neměl roupy, když si v kapse syslí sedum pětidolarovek.

STEVE Kašli na něj, hrajem bez něj!

(Mitch se nervózně zasměje, projde skrz závěs a hned za ním se zastaví.)

BLANCHE (tiše) Ahoj! Na pánech je momentálně obsazeno.

MITCH My jsme totiž to... pili pivo.

BLANCHE Já pivo nesnáším.

MITCH Ve vedrech je to dobrý pití.

BLANCHE Nemáte náhodou cigaretu?

MITCH Jo, jo, jistě.

BLANCHE Jé, to je krásná tabatěrka. Je stříbrná?

MITCH Jo, jo – schválně si přečtěte to věnování.

2

BLANCHE Vy tam máte vyryté věnování? Moc na to nevidím.„A dá-li Bůh, tě chcipo smrti jenom - lépe - milovat.“No tedy, to je z mého nejoblíbenějšího sonetu od Elizabeth Browningové!

MITCH Vy to znáte? S tím věnováním je spojenej jeden příběh.

BLANCHE Že by milostný románek?

MITCH No... s velmi smutným koncem.

BLANCHE Ale ne!

MITCH Bohužel ano, ta dívka zemřela.

BLANCHE (hlasem plným sympatie) Ale ne!

MITCH Věděla, že umírá, když mi tohle dávala. Hrozně zvláštní holka to byla a tak hrozně milá!

BLANCHE Musela vás mít moc ráda.

MITCH Jo, to je pravda.

BLANCHE Podle mě trápení plodí upřímnost.

MITCH To máte asi pravdu.

BLANCHE Asi? Jsem si tím naprosto jistá. Ukažte mi někoho, kdo nezažil žádné trápení a já vám ukážu, jak je povlchní – no to snad ne! Tak še mi zdá – že se mi trošku – motá jazyk! A za to můžete pánové vy! Kino skončilo v jedenáct a my se nemohly vrátit domů kvůli pokeru a musely jsme si jít někam sednout. A já nejsem zvyklá vypít víc než jednu skleničku. Dvě jsou maximum – a tři! To už...(Zasměje se.) Dneska jsem měla tři.

STANLEY Mitchi!

MITCH Rozdejte mi. Mluvím se slečnou –

BLANCHE Du Bois.

MITCH Vy jste Francouzka?

BLANCHE Jsme francouzského původu. Naši první američtí předci byli francouzští hugenoti.

MITCH Ste Stelly ségra, že jo?

BLANCHE Ano, Stella je moje malá, zlatá sestřička. Říkám jí malá sestřička, i když je o

2

něco starší než já. Teda jenom o trošku. Ani ne o rok. Udělal byste pro mě něco?

MITCH Jo, jasně, rád.BLANCHE Koupila jsem si venku tenhle rozkošný barevný lampionek. Nepřikryl byste s

ním tu žárovku?MITCH Jo, jasně, rád.

MITCH Ste tu na návštěvě u Stanleyho a Stelly, jo?

BLANCHE Stelle nebylo poslední dobou moc dobře, tak jsem jí přijela trochu pomoct. Je toho na ni moc.

MITCH Takže vy nejste –

BLANCHE Vdaná? Ale kdepak. Já jsem stará panna, učitelka...

MITCH Učitelka možná, ale stará panna teda rozhodně nejste.

BLANCHE No ne, vy mi lichotíte!

MITCH Takže vy učíte?

BLANCHE Jo. Jo...

MITCH Na základce nebo na střední nebo –

STANLEY (Zařve.) Mitchi!

BLANCHE Kristepane, to jsou teda plíce!...Učím na střední škole. V Laurelu.

MITCH A co učíte? Kterej předmět?

BLANCHE Hádejte!

MITCH Hudebku, výtvarku? (Blanche se malinko zasměje.) Taky můžu bejt úplně mimo. Možná, že učíte matiku.

BLANCHE Matematiku? To nikdy. Matematiku nikdy! (Zasměje se.) Já ani pořádně neumím násobilku! Ne, mým oborem je naneštěstí angličtina. Snažím se bandě puberťáků vštípit úctu ke klasikům.

MITCH Většinu z nich ale momentálně bere něco úplně jinýho, co?

BLANCHE To máte naprostou pravdu! (Blanche zapne rádio, kde zrovna hrají vídeňský valčík. Blanche začne tančit valčík . Mitch ji pozoruje jako u vytržení a snaží se ji nemotorně napodobovat, při čemž vypadá jako tančící medvěd.)

Bohužel se opravdu nedá říct, že by u nich bylo kulturní dědictví na prvním místě. Ale stejně jsou to miláčci! A na jaře mě to úplně dojímá, když je

2

pozoruju, jak poprvé objevují kouzlo lásky! Jako kdyby to před nimi ještě nikdo nezažil!

STANLEY Kurva, Mitchi!!!(Dveře do koupelny se otevřou a vyjde Stella. Stanley vtrhne do ložnice, popadne rádio, zakleje a vyhodí ho z okna.)

STELLA Vožralej seš – vožralej – jak – jak hovado! (Přeběhne ke kuchyňskému stolu.) Běžte všichni domů – prosím vás! Jestli máte jen trochu slušnosti –

(Stanley se rozběhne za Stellou.)

MUŽI (nesměle) Klídek, Stanley. Klídek. – Vykašli se –

STELLA Dotkni se mě a –

(Stanley jí dá facku - prostě ji zmlátí)

BLANCHE (vysokým hlasem) Moje sestra čeká dítě!

(Steve a Pablo dotlačí Stanleyho do ložnice s rukama skroucenýma za zády.

MITCH To je fakt děsný, todleto.

BLANCHE On je magor, normální magor to je!

STELLA Já chci pryč! Chci odsud pryč!

BLANCHE Půjdeme k té ženské seshora!

(Blanche obejme Stellu kolem ramen a odvádí ji ven a nahoru do druhého patra.)

STANLEY (tupě) Co je, ty vole, co se stalo?

MITCH Nic, Stanley, jen si trochu přebral.

PABLO Dyť už je v pohodě.

STEVE To víš, že je v pohodě...pošuk jeden.

MITCH Položte ho na postel a přineste mokrej ručník.

PABLO Myslím, že teď by mu udělalo nejlíp pořádně silný kafe.

STANLEY (Špatně se mu mluví.) Chci vodu.

MITCH Strčte ho pod sprchu (Muži se spolu tiše baví, zatímco vedou Stanleyho do koupelny.)

STANLEY Nechte mě bejt, vy kokoti!(Soudě podle zvuků v koupelně chvíli lítají facky. Pak někdo pustí vodu plným proudem.)

2

STEVE A rychle vodsaď!(Vrhnou se ke kuchyňskému stolu, seberou každý svou výhru a vyběhnou ven.)MITCH (smutně, ale přesvědčeně) Karty by se měly hrát, jen když kolem nejsou žádný

ženský.

(Za trojicí se zavřou dveře a nastane ticho. Po chvíli vyjde z koupelny Stanley a crčí z něj voda. Stále si ještě nepřevlékl mokré puntíkované trenýrky, které se mu teď lepí na stehna.)

STANLEY Stello! (Chvíli čeká.) Moje kočička mě vopustila! (Do telefotu:) Eunice, chci mluvit se svojí kočičkou! (Druhý pokus:) Eunice, budu k vám volat tak dlouho, dokud si nepromluvím se svojí kočičkou! (A třetí:) Eunice...

( Na verandu se vypotácí polonahý Stanley a pokračuje po dřevěných schodech až dolů na chodník. Zakloní hlavu, jako když vlk vyje na měsíc a začne hlasitě volat svou ženu:)

STANLEY Stelloooooo! Steeeeeellooooo!!!!

EUNICE (Volá na Stanleyho ze dveří horního bytu.)Přestaň tady řvát jak tur a koukej zalízt do postele!

STANLEY Já chci svojí kočičku sem k sobě! Stello, Stello!

EUNICE Vona k tobě nepůjde, tak toho rychle nech! Teda jestli zas neplánuješ trávit noc na policii...

STANLEY Stello!

EUNICE Si myslíš, že můžeš ženský namlátit a pak si jen tak pískneš a vona přiběhne, co? Nikam nepůjde, abys věděl! A to čeká dítě! ...Ty hajzle! Ty kreténe jeden polskej! Fakt bych ti přála, aby tě zas sebrali a pořádně tě zlili tou hasičskou hadicí jako posledně.

STANLEY (pokorně) Eunice, ať sem přijde moje kočička!

EUNICE To určitě! (Zabouchne dveře.)

STANLEY (Tak vášnivě, že by se i mrtvý ustrnul.) STELLOOOOOOO!

(Dveře horního bytu se znovu otevřou a Stella seběhne dolů po dřevěných schodech. Je jenom v županu, má rozcuchané, rozpuštěné vlasy a v očích se jí lesknou slzy. Chvíli si se Stanleym hledí do očí. Potom se k sobě vrhnou. Stanley rozrazí dveře, vezme Stellu do náruče a odnese ji do tmavého bytu. Na horním odpočívadle se objeví Blanche a bázlivě seběhne po schodech dolů. Na rohu se objeví Mitch.)

MITCH Slečno Blanche! Tak co, už je po bitvě?

BLANCHE Ona normálně seběhla dolů a vrátila se s ním dovnitř!

MITCH No dyť jo.

2

BLANCHE Mě to teda docela děsí!

MITCH Chacha. To sou zbytečný obavy. Sou do sebe šíleně zamilovaný.

BLANCHE Já prostě nejsem zvyklá na takové –

MITCH No ne, je to fakt blbý, že se to stalo zrovna, když ste přijela. Ale moc to neřešte, vo nic nejde.

BLANCHE Ale násilí! To je něco tak –

MITCH Poďte si sednout na schody, dáme si cigáro.

BLANCHE Musela bych se na to převléct.

MITCH Prosím vás, v týhle čtvrti je to fakt každýmu šumák.

BLANCHE Ta stříbrná tabatěrka je vážně hrozně pěkná.

MITCH Ukazoval jsem vám to věnování, že jo?

BLANCHE Jo, jo. (Odmlčí se a během pauzy se zahledí na nebe.) Děkuju, že se ke mně takhle hezky chováte, já teď potřebuju, aby na mě byl někdo hodný.

ČTVRTÝ OBRAZ

Je druhý den brzy ráno, Stella leží v posteli v ložnici.

BLANCHE Stello?

STELLA (Líně se protáhne.) Hmmm?

BLANCHE Je pryč?

STELLA Kdo? Stan? Jo, je. Proč?

BLANCHE Jak proč? Málem jsem zešílela strachy, Stello! Tobě snad přeskočilo! Vrátit se k němu po tom, co se stalo. Co tě to napadlo? (Stella neurčitě pokrčí rameny.) Vsadím se, že jsi s ním spala! (Stella pomalu a nenuceně vstane.)

STELLA Zapomněla jsem, jak snadno tě rozčílí každá prkotina. Děláš z toho děsný drama, Blanche. Vím, jak ti to asi muselo připadat a moc mě mrzí, že se to takhle semlelo, ale nic tak hrozného se zase nestalo. Za prvé – když hrajou chlapi poker a pijou u toho, tak se může stát celkem cokoliv. Je to taková ruská ruleta. A on nevěděl, co dělá... Když jsem se vrátila, byl krotký jak beránek a

2

teď se hrozně stydí.

BLANCHE A tím pádem je to – v pořádku?

STELLA Není to v pořádku... ale – prostě se to občas stává! Stanley vždycky rozbíjel věci. Když jsme sem přišli o naší svatební noci – tak mi sundal botu a začal běhat po bytě a rozbíjet s ní žárovky.

BLANCHE Cože dělal?

STELLA Rozbíjel žárovky mým podpatkem! (Zasměje se.)

BLANCHE A tos ho nechala? Ty jsi neutíkala a nekřičela?

STELLA Mě to tak nějak – vzrušovalo. (Na chvíli se odmlčí.)

BLANCHE Ty děláš jako by to bylo normální, Stello.

STELLA A co mám jako dělat? To rádio vzal opravit. Naštěstí neskončilo na chodníku, takže se urvala jen anténa.

BLANCHE Jasně, a ty si tu stojíš a usmíváš se!

STELLA A co bych podle tebe měla dělat?

BLANCHE Měla by ses nad sebou trochu zamyslet a konečně by ti možná pár věcí došlo!

STELLA Jako třeba co?

BLANCHE Že sis vzala magora. Ještě se z toho můžeš dostat.

STELLA (pomalu a důrazně) Ale já nejsem v ničem, z čeho bych se chtěla dostat!

BLANCHE (nevěřícně) Cože?

STELLA Slyšelas mě. Nejsem v žádné situaci, ze které bych se chtěla dostat. Podívej se na ten binec! Všude prázdné flašky! Víš, kolik toho včera vypili? Dvě basy! Dneska ráno mi slíbil, že s těma pokerovýma seancema skončí, ale znáš to, jak dlouho tyhle sliby vydrží. No co, je to jeho vášeň, já zase hrozně ráda chodím do kina a hraju bridž. Člověk by měl být tolerantní k zálibám toho druhého.

BLANCHE Já tě prostě nechápu. (Stella se k ní obrátí.) Chci vědět, co to má znamenat! Jak se tady šouráš a mumláš si – „urvaná anténa – láhve od piva – binec v kuchyni“ – jako by se vůbec nic zvláštního nestalo! (Stella se nejistě zasměje, vezme koště a zatočí jím v dlaních.) To mi tím schválně máváš před očima?

STELLA Ne.

BLANCHE Přestaň. Polož to koště. Já prostě nedovolím, abys po něm uklízela!

2

STELLA A kdo to teda udělá? Ty? Asi ne, že jo...

BLANCHE Počkej, nech mě přemýšlet... Musíme prostě nějak získat peníze, jinak jsme bez šance! Hele. Mám nápad. Pamatuješ se na Shepa Huntleighe? Jak jsem s ním chodila na vysoké?

STELLA No – a?

BLANCHE No a loni v zimě jsem ho potkala. V Miami. Na Štědrý večer na Biskajském boulevardu, zrovna se stmívalo...viděla jsem, jak nastupuje do auta – do takového neuvěřitelně dlouhého kabrioletu, musel mít snad sto metrů!

STELLA No a?

BLANCHE Víš, že mě jsou peníze lhostejné. Zajímají mě jen jako prostředek...když pro tebe můžou něco udělat. A on by to mohl udělat, určitě by to udělal!

STELLA Co by udělal?

BLANCHE Jak co? Zařídil by nám obchod – přece!

STELLA Obchod s čím?

BLANCHE No... s čímkoli, to je jedno. Stačila by mu na to půlka toho, co jeho manželka prosází na dostizích.

STELLA On je ženatý?

BLANCHE Podívej, miláčku, myslíš, že bych tu teď s tebou ztrácela čas, kdyby nebyl ženatý?(Do telefonu:) Miami!

STELLA Nejdřív nulu. A pak číslo. BLANCHE Podej mi tužku. A kus papíru. Já si to musím nejdřív napsat – to co mu chci

říct, víš... Takže jakže jsem to... (Kouše tužku.) „Ahoj Shepe, drahoušku. Prosím tě, jsme se sestrou v takové prekérní situaci.“

STELLA No dovol!

BLANCHE „...v takové prekérní situaci. Na detaily teď není čas.“

STELLA (se smíchem) Miláčku, prosím tě...nebuď směšná!

BLANCHE Nesměj se mi, Stello, prosím tě... Podívej, no podívej, co mám v peněžence! (Otevře peněženku.) Pětašedesát centů v hotovosti, to je co?

3

STELLA Stanley mi sice moc peníze nedává, radši platí složenky sám, ale dneska ráno mi dal deset dolarů, aby si to trochu vyžehlil. Tak si to rozdělíme, každá půlku.

BLANCHE Ne, děkuju – to budu radši šlapat chodník!

STELLA Nech těch nesmyslů, Blanche. Radši mi řekni jakto, že jsi na tom tak špatně?

BLANCHE Peníze se prostě rozkutálí, chvíli jsou a pak nejsou...(Mne si čelo.) Musím něco vymyslet!

STELLA Nemohla bys to prostě pustit z hlavy – aspoň prozatím...

BLANCHE Já s ním žít nemůžu, Stello! Ty zjevně ano, taky je to tvůj manžel. Ale já tu po včerejšku zkrátka nemůžu zůstat...s vědomím, že nás od sebe dělí jen ten závěs.

STELLA On takový není, včera to byl opravdu vrchol!

BLANCHE S takovým chlapem se dá žít, jen když s ním spíš. Já se snažím vymyslet něco pro nás pro obě! Obě nás musím dostat pryč!

STELLA Proč seš si tak jistá, že se potřebuju z něčeho dostat.

BLANCHE Jsem si prostě jistá, že máš ještě Belle Reve natolik v paměti, že ti to tady s těmi karbaníky nemůže vyhovovat.

STELLA Tak to promiň, že ti nabourávám jistoty, ale to jsi teda na omylu.

BLANCHE To nemyslíš vážně!

STELLA A proč by ne?

BLANCHE Aha, takže jste se uviděli a rázem to mezi váma zajiskřilo, nedá se to popsat, bylo to jako zázrak! Hahaha, dovol abych se zasmála, tohle mi chceš namluvit?

STELLA Ne, já už se o tom vůbec nechci bavit!

BLANCHE Tak fajn, já tě nenutím!

STELLA Prostě se v noci mezi mužem a ženou odehrává něco, co tak nějak – úplně zastíní všechno ostatní.

BLANCHE Jinými slovy – ty myslíš chtíč! Sprostou Touhu, jako je označená ta stanice Touha, do které se tu kodrcá ta rozhašená tramvaj.

STELLA Ty ses tou tramvají nikdy nesvezla?

3

BLANCHE Přivezla mě sem. – Kde se cítím jak nezvaný host a stydím se, že tu musím být...

STELLA A nepřijde ti to teda trapný, chovat se takhle povýšeně?

BLANCHE Já se nechovám povýšeně, Stello, ani si nemyslím, že jsem lepší než někdo jiný, opravdu ne, věř mi! Já to jen prostě vidím tak, že s takovým chlapem si můžeš užít jednou – dvakrát – třikrát, když tě posedne ďábel! Ale žít s ním? Mít s ním dítě?

STELLA Už jsem ti říkala, že ho miluju.

BLANCHE Můžu mluvit – na rovinu?

STELLA Klidně. Tak prosím, mluv na rovinu!

(Je slyšet, jak venku projíždí vlak. Stella a Blanche mlčí, dokud hluk neutichne. Obě jsou v ložnici. Stanley vejde s několika balíčky v rukou a zůstane tiše stát u dveří. Ženy si jeho příchodu v tom hluku nevšimnou a tak Stanley vyposlechne následující konverzaci. Má na sobě nátělník a pracovní kalhoty s viditelnými skvrnami od oleje.)

BLANCHE Promiň mi to, ale Stanley je prostě buran!

STELLA To asi je.

BLANCHE Asi? To už jsi úplně zapomněla na naše vychování, že ti na první pohled nebylo jasné, že to nebude ideální manžel! Kdyby byl jenom trochu jednodušší! Jenom prostý, ale zato laskavý a spolehlivý... ale to on není! Vždyť se chová jako nechutný hovado, Stello! Teď mě určitě nenávidíš, viď?

STELLA (chladně) Kdepak, vyklop to všechno, Blanche.

BLANCHE Není o nic lepší než zvíře! Má zvířecí návyky - jí a chodí a mluví jako zvíře! Prosím tě, vždyť on se ještě nachází v předčlověčím stádiu. Je na něm prostě něco z opice, úplně mi připomíná obrázek z jedné učebnice antropologie! Uběhly tisíce let, ale jeho to absolutně minulo. Seznamte se – Stanley Kowalski, pozůstatek z doby kamenné! Ano... a lov v džungli byl úspěšný... a Stanley se vítězoslavně vrací domů s kusem syrového masa! A ty – ty tu sedíš a čekáš na něj! Možná, že ti dá pár facek, ale třeba něco zavrčí a políbí tě, že jo? A už padá tma a opice se shromažďují na okraji jeskyně! A všechny jsou obrovité jako on a vrčí jako on a chlastají a žerou! Tomu říkáš partička pokeru? Partička opic je to! Proboha! Možná, že máme daleko k dokonalosti, ale drahá sestro – lidstvo přece jen nějakým vývojem prošlo! Jsou lidé, kterým už pojmy jako něha nebo soucit nejsou tak úplně cizí. A to bychom měli kultivovat a držet se toho! Nejsi přece zvíře, tak se s nima nezahazuj!

( Stanley zavolá skrz zavřené domovní dveře.)

STANLEY Stello!

3

STELLA (Která Blanche vážně naslouchala.) Stanley!

(Stella už ale odešla ke dveřím. Stanley vejde s balíčky v rukou jako by se nic nestalo.)

STANLEY Čau, Stello. Už se vrátila Blanche?

STELLA Jo, už je tu.

STANLEY Čau, Blanche. (Zakření se na ni.)

STELLA Tos musel pod to auto vlízt sám?

STANLEY Prosimtě, ty podělaný mechanici vod Fritze sou asi tak na dvě věci.

(Stella ho přímo před Blanche prudce obejme oběma rukama. Stanley se zasměje a přitiskne si její hlavu na prsa. Přes Stellinu hlavu se zakření na Blanche.)

PÁTÝ OBRAZ

Blanche sedí v ložnici, ovívá se vějířem a pročítá si rozepsaný dopis. Najednou se hlasitě rozesměje. Stella se v ložnici obléká.

STELLA Čemu se směješ, miláčku?

BLANCHE Sama sobě, že jsem taková lhářka! Píšu Shepovi dopis, víš.

(Seshora od Hubbelových se ozývá hluk. Je slyšet, jak Eunice rozzlobeně křičí.):

EUNICE Slyšela jsem vo tobě a tý blondýně!

STEVE To jsou kecy, do hajzlu!

EUNICE Mně nebudeš věšet bulíky na nos! Já tě viděla, jak ji honíš po lokále! – Počkej, až to vohlásim!

STEVE Ty mi nebudeš vyhrožovat!

EUNICE (Ječí.) Vopovaž se! Praštíš mě a zavolám policii!

(Je slyšet břinkot nádobí o zeď. Mužský hlas rozzlobeně zařve a následují výkřiky a nadávky a rachot, jak se kácí nábytek. Nakonec se ozve řinčivá rána. Poté se vše relativně zklidní.)

BLANCHE (vesele) Už ji zabil?

(Na schodech se objeví nadmíru rozrušená a neupravená Eunice.)

3

EUNICE Jdu pro policajty, hned teď na něj pošlu policajty! (Zaběhne za roh.)

(Zpoza rohu přichází Stanley v zelenorudém hedvábném dresu na bowling. Vyběhne schody a vrazí do kuchyně.)

STANLEY Eunice je ňáká divná, ne, vo co de?

STELLA Pohádali se se Stevem. To šla opravdu na policii?

STANLEY Ale prd, na pivo šla.

STELLA Hmm, to je daleko rozumnější.

(Ze schodů schází Steve a na čele si přidržuje obklad. Nakoukne dovnitř.)

STEVE Je tady?

STANLEY Ne-e. Šla do hospody.

STEVE Pizda jedna vodulá!(pokaždé jinak:))

(Trochu bojácně nakoukne za roh, potom se za ní s předstíranou odvahou rozběhne.)

BLANCHE To si musím poznamenat do deníčku. Haha! Vypisuju si tam všechny ty legrační výrazy a obraty, které jsem tu pochytila.

STANLEY Tady nepochytíš nic, co bys už dávno neznala.

BLANCHE To bych si nebyla tak jistá.

STANLEY Zato já sem si jistej stoprocentně.

BLANCHE Pán si nějak věří! (Stanley zprudka otevře zásuvku u stolu, zase ji přibouchne a odhodí boty do kouta.) Co jsi za znamení?

STANLEY (Zatímco se obléká.) Jak za znamení?

BLANCHE No za znamení zvěrokruhu. Vsadím se, že jsi Beran. Berani jsou silní a energičtí. Hrozně rádi dělají hluk. Ze všeho nejvíc je uspokojuje, když můžou mlátit se vším a do všeho, co jim přijde pod ruku.

(Během tohoto rozhovoru se Stella pohybovala mezi spíží a pokojem. Nyní vykoukne ze spíže.)

STELLA Stanley se narodil přesně pět minut po Štědrém dnu.

BLANCHE Takže kozoroh – nebo spíš kozel?

STANLEY A jaký znamení seš ty?

3

BLANCHE Já mám narozeniny patnáctého září, to je za měsíc – takže jsem Panna.

STANLEY (pohrdavě) Haha! (Popojde k ní, zatímco si zavazuje kravatu.) Neznáš náhodou ňákýho Shawa?

BLANCHE Každý zná nějakého Shawa!

STANLEY No, tak tenhle Shaw má takovej dojem, že tě potkal v Laurelu, ale podle mě si tě musel splíst s někým jiným, protože tu osobu, vo který mluvím, prej potkal v hotelu Fénix.

(Blanche se přerývaně zasměje a přitiskne si navlhčený kapesníček ke spánkům.)

BLANCHE Obávám se, že si mě opravdu musel splést s nějakou jinou „osobou,“ jelikož by mě ani nenapadlo nechat se vidět v podniku jako je hotel Fénix.

STANLEY Takže ten podnik znáš?

BLANCHE Ano, vím, kde to je a vím, jak je to tam cítit.

STANLEY To ses teda musela dostat hodně blízko!

BLANCHE To víš, levný parfém je cítit na hony daleko.

STANLEY To co ty používáš je drahý?

BLANCHE Dvěstěpadesát dolarů za malou lahvičku! Mimochodem, už mi dochází, kdybys náhodou nevěděl, co mi dát k narozeninám!

(Mluví vesele, ale v jejím hlase je znát stopa strachu.)

STANLEY Hmm, Shaw si to prostě musel splíst. Jezdí do Laurelu celkem furt, takže si to eště může ověřit. (ke Stelle) Počkám na tebe v hospodě.

STELLA No teda! To si nezasloužím ani pusu?

STANLEY Před tvou ségrou ne.

(Vyjde ven. Blanche vstane. Vypadá to, že jí není dobře. Rozhlédne se kolem sebe, skoro jako by se jí zmocňovala panika.)

BLANCHE Stello? Co jsi o mně slyšela?

STELLA Cože?

BLANCHE Neříkal ti o mně nikdo nic?

STELLA Co by mi jako měli říkat?

BLANCHE Já jen jestli o mně nekolují nějaké – ošklivé pomluvy?

3

STELLA Ale Blanche, vůbec ne!BLANCHE No víš, miláčku, v Laurelu se těchhle věcí šířilo docela dost.

STELLA Jako o tobě?

BLANCHE Poslední dva roky – po tom co mi Belle Reve proklouzlo mezi prsty – jsem se asi úplně nechovala, jak bych měla.

STELLA Všichni občas uděláme nějakou –

BLANCHE Nikdy jsem nebyla dost tvrdá ani soběstačná. A slabší lidé – slabší lidé musí nadbíhat těm silným. Musí být svůdní a oblékat se do pastelových barev – takových těch barev motýlích křídel, víš – a zářit musí – a vytvářet takové malé dočasné kouzlo, protože jenom to jim zaplatí nocleh. Chápeš už, co jsem myslela tím, že jsem se nechovala tak úplně, jak bych měla? Hledala jsem ochranu, Stello – pod jednou děravou střechou a hned zas pod druhou – protože všude kolem – všude kolem řádila bouře a já se ocitla v jejím středu...Lidi si tě nevšímají – teda chlapi – berou tě na vědomí, jen když se s tebou milujou. A pokud tě má někdo ochránit, tak tě musí vzít na vědomí... Ale teď se bojím, šíleně se bojím. Protože nestačí být slabá. Důležité je být slabá a přitažlivá! A já už pomalu odkvétám!

(Zešeřilo se a je podvečer. Stella vejde do ložnice a rozsvítí světlo pod papírovým lampiónkem. V ruce drží láhev koly.)

Poslouchala jsi mě?

STELLA Ty tvoje morbidní řeči zásadně neposlouchám. (Jde k Blanche a podává jí kolu.)

BLANCHE Ta kola je pro mě? Ty jsi zlato! To je asi jenom čistá kola, viď?

STELLA (Otočí se.) Snad do toho nechceš panáka?

BLANCHE Myslím, že taková whisky kole ještě nikdy neuškodila. Já to udělám, jo, Stelli? Nesmíš mě takhle obskakovat!

STELLA Ale já tě ráda obskakuju. Aspoň si připadám, že jsem tu doma.

BLANCHE Jsi na mě – tak – tak hrozně hodná! A já –

STELLA Blanche.

BLANCHE Já vím, hned toho nechám. Vím, že nesnášíš, když jsem sentimentální. Ale věř mi, holčičko, že na mě věci působí víc než dávám najevo! Nezůstanu tu dlouho, neboj, slibuju, že – Nezůstanu, slibuju, odjedu! Už brzo! Opravdu! Nebudu tu překážet a čekat než mě – vyhodí...

STELLA Mohla bys už s těma pitomostma přestat?

BLANCHE No jo, tak dobře. V sedm – v sedm sem přijde Mitch. Asi jsem z toho našeho vztahu trochu nervózní, no. (Začne mluvit rychle, sotva popadá dech.) Ještě

3

jsem mu nepovolila víc než pusu na dobrou noc, to je všechno, co jsem mu dala. Chci, aby si mě vážil. Chlapi nechtějí nic zadarmo, na druhou stranu ale rychle ztrácejí zájem. Obzvlášť, když už je ti přes třicet. Mají prostě dojem, že po třicítce už je to jedno, že už se může holka válet s každým – pardón za ten výraz. A já se teda válet s každým nehodlám. On samozřejmě – neví – teda neřekla jsem mu – kolik mi doopravdy je.

STELLA Proč jsi vlastně na ten svůj věk tak háklivá?

BLANCHE Protože jsem ješitná a už se mi tolikrát stalo, že mě někdo hrozně zranil! On si Mitch zkrátka myslí, že jsem počestná, chápeš? (Ostře se zasměje). Musím ho trochu vodit za nos, aby – aby mě chtěl...

STELLA Blanche a chceš ty vůbec jeho?

BLANCHE Já chci hlavně klid! Chci zase volně dýchat! Ano – ano – chci Mitche...hrozně moc ho chci! Jen si to představ! Jestli se to povede, tak odsud odejdu a nebudu nikomu na obtíž...

(Zpoza rohu přichází Stanley, je na něm vidět, že pil.)

STANLEY (Huláká.) Tak Steve! Eunice! Stello!

(Seshora na něj něco vesele pokřikují. V hospodě se hraje na trubku a na bicí.)

STELLA (Vřele Blanche políbí.) Povede se to! Určitě se to povede, zlato, uvidíš, že jo...Ale už nepij!

(Při poslední větě se jí zajíkne hlas. Pak vyjde ven za manželem. Z druhé strany přicházíMladík. Rychle vyběhne nahoru po schodech a zazvoní.)

BLANCHE Dále.

(Mladík odhrne závěs a vejde. Blanche ho se zájmem pozoruje.)

Ale ale! Co pro vás můžu udělat?

MLADÍK Vybírám předplatný na Večernici.

BLANCHE Na hvězdy už se vybírá předplatné? To snad ne!

MLADÍK Ne, ne, to jsou noviny.

BLANCHE Já vím, dělala jsem si legraci – hloupou, no! Nedáte si něco k pití?

MLADÍK Ne, ne, díky. Já nesmím v práci pít.

BLANCHE Můžete mi zapálit? (Jde k němu. Potkají se ve dveřích mezi oběma pokoji.)

MLADÍK Jo, jasně.

3

BLANCHE Nepromokl jste – jak pršelo?

MLADÍK Ne, kdepak. Schoval jsem se dovnitř.

BLANCHE Někam do mléčného baru, že? A dal jste si koktejl?

MLADÍK Mhmm.

BLANCHE Čokoládový?

MLADÍK Ne, třešňovej.

BLANCHE Mmmm!

MLADÍK Třešňovej koktejl, no!

BLANCHE Tak mladý!

MLADÍK No, už bych měl...

BLANCHE Tak strašně mladý a krásný! Už vám někdy někdo řekl, že vypadáte jak nějaký mladý princ z Tisíce a jedné noci?

MLADÍK Ne, to opravdu ne.

(Mladík se nervózně zasměje - stojí před Blanche jako stydlivý klouček. Blanche k němu tiše promlouvá.)

BLANCHE Tak přesně tak vypadáš, broučku. Pojď sem! No co jsem řekla? Pojď sem! Chci tě políbit na tu tvou pusinku – jenom jednou – pěkně sladce a něžně. (Nečeká na jeho souhlas, rychle k němu přejde a přitiskne své rty na jeho.) Tak a už běž! Ráda bych si tě tu nechala, ale musím teď být moc hodná a držet se dál od dětí. Papá!

MLADÍK Eh?

(Chvíli se na ni dívá, pak mu Blanche otevře dveře. Mladík sestupuje ze schodů se zmateným výrazem v obličeji. Blanche mu pošle vzdušný polibek a poté, co jí zmizí z dohledu, zůstane ještě chvíli zasněně stát na místě. Pak se na rohu objeví Mitch s kyticí růží.)

BLANCHE Ale, kdopak to k nám jde? Můj Růžový kavalír! Nejdřív se mi musíš uklonit! A teď květiny.

(Mitch poslechne. Blanche udělá pukrle.)

Óóó! Merci.

3

ŠESTÝ OBRAZ

Je kolem druhé hodiny téže noci. Objeví se Blanche a Mitch.

BLANCHE (Zůstane stát odevzdaně pod schody.) No... tak – Tak asi...

MITCH Já vím, musí už bejt hrozně pozdě – a ty seš unavená.

BLANCHE Jak se dostaneš domů?

MITCH Pudu pěšky na Bourbonskou na ňákou nočku.

BLANCHE To si ta tramvaj do stanice Touha nedá pokoj a kodrcá se tam i v tuhle hodinu?

MITCH Mrzí mě, že sis ten večer moc neužila, Blanche.

BLANCHE To já ti ho zkazila.

MITCH Ale vůbec ne, jen sem celou dobu cejtil, že se se mnou tak úplně nebavíš.

BLANCHE Prostě jsem se nedokázala přetvařovat, nic víc. Hrozně jsem se chtěla bavit, tolik jsem se snažila - jako snad nikdy předtím – a takhle nemožně to zpackám! Deset bodů za snahu si ale zasloužím! Opravdu jsem se snažila!

MITCH No tak asi...

BLANCHE Já se ještě naposled pokochám oblohou.

(Blanche se opře o zábradlí. Mitch otevře dveře a trochu neohrabaně se za ní postaví.)

Hledám Sedm sestřiček, Plejády, víš? Ale holky si dneska asi nevyšly! Ba jo, ba jo, támhle jsou! Požehnej jim Pánbůh! Byly někde hrát bridge a teď jdou pěkně pohromadě domů.

(Mitch přešlapuje na místě a trochu si odkašle.)

MITCH Moh bych tě – uh – políbit – na dobrou noc?

BLANCHE Proč se mě pokaždé takhle dovoluješ?

MITCH Tak nějak pochybuju, že to chceš...

(Blanche se na něj vážně podívá, potom se začne hlasitě smát, nakonec si přikryje ústa dlaní.)

To se směješ mně?

BLANCHE Ne, ne, miláčku. Pojď dál, pan domácí s chotí se ještě nevrátili. Dáme si panáčka na dobrou noc...a necháme zhasnuto, co říkáš?

3

MITCH Jak chceš – to je na tobě.

(Blanche jde do kuchyně. Exteriér domu se ponoří do tmy a v šeru lze rozeznat oba pokoje dolního bytu.)

BLANCHE (z předního pokoje) V tom druhém pokoji to bude pohodlnější – jdi klidně dál. Toho štrachání si nevšímej, jen se pokouším najít něco k pití.

MITCH Chceš si dát panáka?

BLANCHE Hlavně chci, aby sis ho dal ty! Celý večer jsi byl hrozně nervózní a vážný a já taky. Zapálím svíčku, co? Voilá.

MITCH Jo, jo, skvělý.

BLANCHE Budeme dělat, že jsme děsný bohémové! Budeme předstírat, že právě sedíme v nějaké umělecké kavárničce na levém břehu Seiny! (Blanche zapálí už téměř vyhořelou svíčku a vloží ji do sklenice.) Je suis la Dame aux Camellias! Vous etes – Armand! Umíš francouzsky?

MITCH (stísněně) Né, to ani né, já –

BLANCHE Voulez vous couchez avec moi ce soir? Fi nerrosumite? To je feelkká škoda! – Teda – spíš velká klika! Našla jsem nějaký alkohol! Akorát tak na dva panáky broučku...

MITCH (stísněně) To je – skvělý.

(Blanche vejde s pitím a svícnem do ložnice.)

BLANCHE Posaď se! Nechceš si sundat sako a trochu si rozepnout košili?

MITCH To snad radši ne.

BLANCHE Žádné odmlouvání, chci, aby sis udělal pohodlí.

MITCH Když já se děsně potím...Je mi to fakt trapný, ale ta košile se na mě úplně lepí.

BLANCHE Potit se je zdravé. Kdyby se lidi nepotili, bylo by do pěti minut po nich.

MITCH Já totiž nemůžu v létě ani nosit sako, protože ho taky propotím.

BLANCHE Aha.

MITCH A stejně v tom vypadám tak ňák divně. Když je chlap tak udělanej jako já, tak si musí vybírat, co si veme na sebe, aby nebyl neforemnej.

BLANCHE Mně připadáš akorát.

4

MITCH Fakt? Vopravdu?

BLANCHE No, do kategorie subtilní a křehký nezapadáš, to ne... Jsi takový šlachovitý.

MITCH Dík. K minulejm vánocům jsem dostal členskou průkazku do místní posilovny.Dost tam zvedám činky a tak, taky plavu, prostě se udržuju ve formě. Když sem tam začínal, měl sem takový povislejší břicho, ale teď už je pěkně tvrdý! Náhodou je tak tvrdý, že když mě do něj ňákej chlap praští, tak nic necejtím. Zkus to, prašť mě! No tak! Vidíš? (Blanche do něj zlehka strčí.)

BLANCHE Páni! (Dotkne se rukou na prsou.)

MITCH Hádej, kolik vážím?

BLANCHE Jéje, tak odhadem...něco kolem osmdesáti kilo?

MITCH Mm...Samá voda!

BLANCHE Je to moc?

MITCH Vážím devadesát tři kilo a bez bot mám skoro metr devadesát. Ta váha je teda navostro.

BLANCHE Pááni! To jsou teda úctyhodná čísla!

MITCH (zahanbeně) Moje váha asi není moc zajímavý téma, no. (Chvíli váhá.) A co ty?

BLANCHE Jako kolik vážím?

MITCH No.

BLANCHE Hádej!

MITCH Tak to tě musím zvednout.

BLANCHE Do toho, Samsone! Jen mě zvedni!

(Mitch si stoupne za Blanche, chytne ji v pase a zdvihne ji ze země, jako by nic nevážila.)

No?

MITCH Jsi jako peříčko.

BLANCHE Haha!

(Mitch ji postaví zpátky na zem, ale stále ji drží v pase. Blanche předstírá, že se stydí.)

Už mě můžeš pustit.

4

MITCH Co?

BLANCHE (vesele) Vaše objetí mě škrtí, drahý, pusťte! (Mitch ji neohrabaně obejme. Blanche ho laskavým hlasem napomíná.) No tak, Mitchi. To, že Stanley a Stella nejsou doma, není ještě důvod, aby jsi se přestal chovat galantně.

MITCH Prostě mi vždycky jednu ubal, když to trochu přepísknu.

BLANCHE To nebude nutné. Jsi rozený džentlmen, jeden z posledních na světě. Nechci, aby sis myslel, že jsem přísná staropanenská úča. Já jen, že...

MITCH Co?

BLANCHE Já mám prostě asi jenom – staromódní názory! Víš stejně dobře jako já, že svobodná dívka, která nemá nikoho, kdo by se o ni postaral, se musí trochu krotit! Nemůže si dělat, co ji napadne nebo je s ní konec!

MITCH (nakonec) Mně se líbíš přesně taková, jaká seš, protože sem ještě za celou tu dobu, co...prostě sem ještě nikdy nikoho podobnýho nepotkal.Kde je vlastně dneska Stanley se Stellou?

BLANCHE: Šli někam s Hubbelovýma seshora.

MITCH Měli bysme někdy někam vyrazit všichni společně.

BLANCHE Ne, to ne, to není zrovna nejlepší nápad.

MITCH Proč ne?

BLANCHE Už se kamarádíš se Stanleym dlouho, viď?

MITCH No jasně, že jo. Byli jsme spolu v Evropě – ve válce – a teď jsme spolu ve fabrice.

BLANCHE Mluvil s tebou o mně?

MITCH No – to ani ne.

BLANCHE To neznělo moc přesvědčivě – zjevně o mně mluvil!

MITCH Moc toho neříkal.

BLANCHE Ale z toho co říkal – co si podle tebe o mně myslí?

MITCH Proč tě to zajímá?

BLANCHE No –

MITCH Vy spolu nevycházíte?

4

BLANCHE Mírně řečeno...Kdyby Stella nečekala dítě, tak už bych tu nevydržela ani minutu!

MITCH Von na tebe není – hodnej?

BLANCHE Ne, je naprosto nesnesitelně hrubý a dělá všechno pro to, aby mě urážel.

MITCH Nechápu, jak by na tebe moh’ bejt někdo hrubej.

BLANCHE Je to vážně dost prekérní situace. Nemám tu vůbec žádné soukromí, chápeš? Mezi těmi pokoji je i v noci jen tenhle závěs. A on se tu klidně prochází ve spodkách! Musím ho prosit, aby si zavíral dveře do koupelny. To přece není nutné chovat se jako barbar! Je mi jasné, čím budeš argumentovat, že se můžu vždycky vystěhovat... ale řeknu ti to na rovinu. S učitelským platem to není žádný med. Minulý rok jsem třeba neušetřila ani dolar a proto jsem přijela na léto sem. A proto taky musím snášet sestřina manžela. A on zase musí snášet mě, z čehož je zjevně úplně na větvi...Určitě se ti musel svěřit, jak hrozně mě nenávidí!

MITCH Nemyslim, že tě nenávidí.

BLANCHE Ale ano, nesnáší mě. Proč by mě jinak pořád urážel? I když...není nenávist jako nenávist – možná, že takhle nějakou perverzní cestou vyjadřuje – Ale ne! Jen když na to pomyslím...

(Blanche se otřese odporem. Potom dopije sklenici. Na chvíli se odmlčí.)

MITCH Blanche –

BLANCHE Copak, broučku?

MITCH Můžu se tě na něco zeptat?

BLANCHE No jistě.

MITCH Kolik ti je? Mluvil sem vo tobě s mámou a vona se ptala: „Kolik je Blanche?“ A já jí nedokázal vodpovědět. (Následuje další odmlka.)

BLANCHE Ty jsi o mně mluvil s maminkou?

MITCH No, jo.

BLANCHE Proč chtěla tvoje matka vědět, kolik mi je?

MITCH Je nemocná. Už tu dlouho nebude. Možná už jenom pár měsíců. Vona má hrozný strachy, že sem se eště neusadil a tak.

BLANCHE Ty ji asi hodně miluješ, viď?

MITCH Jo, to jo.

4

BLANCHE Mně se zdá, že umíš být úžasně obětavý a oddaný. Budeš si asi připadat hodně osamělý, až maminka odejde. Že je to tak? (Mitch si odkašle a přikývne.) No jo, já ten pocit dobře znám.

MITCH Jako když je člověk osamělej?

BLANCHE Hm, taky jsem někoho milovala a pak ho ztratila.

MITCH Umřel?

(Blanche přejde k oknu, posadí se na parapet a dívá se ven. Nalije si další skleničku.)

Nějakej chlap?

BLANCHE Kluk... ještě chlapec a já byla v podstatě malá holka. Přišlo to zničehonic. Najednou se mi rojasnil celý svět. Na tom chlapci bylo něco zvláštního, jiného; byl tak trochu nervózní, jemný a něžný... Utekli jsme a vzali se, a když jsme se vrátili, tak jsem věděla jediné – že jsem ho nějakým záhadným způsobem zklamala a že mu nedokážu poskytnout pomoc, kterou potřebuje, ale nemůže si o ni říct. Věděla jsem jenom, že ho nepředstavitelně miluju, ale že zároveň nedokážu pomoct ani jemu ani sobě. A pak jsem na to přišla...asi tím nejhorším možným způsobem. Vešla jsem do pokoje, kde neměl nikdo být – jenže... tam byli dva...chlapec, kterého jsem si vzala...a jeden starší muž, který byl už leta jeho přítel...(Vlak) Předstírali jsme, že nikdo nic neviděl. Všichni tři jsme si vyjeli do kasina Moon Lake – byli jsme hrozně opilí a celou cestu jsme se smáli. (Motiv Varšavjanky)Tančili jsme takový starý polský tanec - Varšavjanku! Uprostřed tance se mi najednou ten chlapec, kterého jsem si vzala, vytrhl a vyběhl z kasina. A za několik okamžiků – jsme uslyšeli výstřel.Vyběhla jsem ven – jako všichni ostatní...všichni běželi na břeh jezera a nahrnuli se kolem té hrůzy. Vůbec jsem se nemohla dostat blíž, jaká tam byla tlačenice. Pak mě někdo chytil za ruku a pořád opakoval. „Nechoď tam! Pojď zpátky! Věř mi, není to pěknej pohled, nedívej se tam!“ A jiný hlasy říkaly...“To je Allan... Allan! Malej Grey!“ Strčil si do pusy pistoli a - a - ustřelil si - půlku hlavyA to všechno – jenom proto, že jsem se neudržela – a tam na tom parketu – ze mě najednou vyjelo – „Já to vím! Všechno to vím! Zhnusil ses mi...“ A v ten moment světlo toho reflektoru, který mi dokázal prozářit celý svět, zase zhaslo, a od té doby už nic ani na vteřinu nezasvítilo ostřeji než tahle – malá svíčka...

(Mitch neobratně vstane a popojde směrem k Blanche. Polka zesiluje. Mitch se postaví vedle Blanche.)

MITCH ( Pomalu ji obejme.) Hele...ty i já... voba někoho potřebujeme. Co říkáš, Blanche... nedáme to dohromady?

(Blanche se na něj chvíli dívá s nepřítomným výrazem. Pak tiše zavzlyká a schoulí se mu do náručí. Snaží se něco říct, ale nemůže ze sebe nic dostat. Mitch ji líbá na čelo a na víčka a nakonec i na rty. Polka se ztiší, až utichne docela. Blanche dlouze a šťastně vzlyká.)

4

BLANCHE Někdy to zničehonic vypadá – že Bůh doopravdy existuje!SEDMÝ OBRAZ

Je polovina září, pozdě odpoledne. Dveře jsou otevřené a na stole stojí váza s květinami a dort – je prostřeno k narozeninové večeři. Když vejde Stanley, Stella právě dokončuje přípravy.

STANLEY To má jako znamenat co, todle?

STELLA No tak, zlato, Blanche má přece narozeniny.

STANLEY Vona je tady?

STELLA Jo, v koupelně.

STANLEY Venku je rovnejch vosmatřicet – a vona se naloží do horký vany!

STELLA Tvrdí, že ji to osvěžuje a že je pak večer klidnější.

STANLEY A ty běháš jak fretka a nosíš jí pití, je mi to jasný. A servíruješ to Jejímu Veličenstvu přímo do tý horký vany, co? (Stella pokrčí rameny.) Sedni si na chvíli.

STELLA Mám práci, Stanley.

STANLEY Řek’ sem, aby sis sedla! Trochu sem si na tu tvou velkou ségru posvítil a z tohodle už se nevykroutí.

STELLA Ježiš, přestaň se do Blanche pořád navážet. Nezapomeň, že jsme vyrůstaly v jiných poměrech než ty.

STANLEY Víš vůbec, že nás krmila pěknejma kecama?

STELLA Ne, to nevím a ani tomu–

STANLEY No, tak to fakt sorry, ale tak to prostě je. Jenže už to konečně prasklo! Něco na ni mám, Stello!

STELLA A co jako?

STANLEY Něco, co už sem stejně tušil. Ale teď to mám posichrovaný...všechno sem si vověřil u maximálně spolehlivejch zdrojů! (Blanche v koupelně zpívá)

STELLA (ke Stanleymu) Neřvi tak!

STANLEY Takže, lež číslo jedna: To, jak ze sebe dělá upejpavku! Hádej, co se snaží nabulíkovat Mitchovi. Von si myslí, že v životě eště neměla nic s žádným chlapem, prej maximálně pusu! Ale vona Sestra Blanche není žádný neviňátko. Chacha, ty vole! Jeden závozník vod nás z továrny už jezdí přes Laurel léta a

4

ví vo ní všechno, stejně jako celej Laurel. Tam je nejmíň tak slavná jako prezident Spojenejch států, akorát že jí neuznává žádná strana! No nic, a tenhle závozník se zastavil v hotelu Fénix.

STELLA A co jako s Fénixem? Moje sestra bydlela v Belle Reve.

STANLEY Já mluvim vo potom... když už jí ten sladkej domov proklouznul mezi těma neviňoučkejma bílejma prstíčkama! Tak se sbalila a přestěhovala se do Fénixu... což je hotel druhý kategorie, kterej má tu výhodu, že se těm vzácnejm osobnostem, co tam přebejvaj, nikdo neplete do společenskýho a osobního života. Ve Fénixu jsou teda zvyklý na nejrůznější lahůdky. Ale Madam Blanche dokázala udělat dojem i na majitelé hotelu Fénix! Dokonce na ně udělala takovej dojem, že ji požádali, aby laskavě vrátila svůj klíč – a nazdar bazar. To se stalo pár tejdnů před tím, než dorazila sem.

STELLA Nene, to si někdo totálně celý vymyslel! Není na tom ani kousek pravdy a kdybych byla chlap a nějaký chudák by si dovolil říkat podobný věci o mojí rodině, tak bych...

STANLEY: Miláčku, řikám ti, že sem si všechny tyhle drby důkladně vověřil. Nech mě domluvit a uvidíš sama, jo? Takže...madam Blanche měla prostě smůlu.V Laurelu jí to divadýlko brzo prokoukli. Tak po dvou až třech rande bylo chlapům všechno jasný a vykašlali se na ni, tak si vždycky našla jinýho a zase nahodila to divadýlko, prostě furt dokola stejná písnička. Jenže Laurel je moc malej na to, aby to mohla takhle táhnout do nekonečna. No, a tak se z ní postupem času stala taková místní atrakce. A nejen, že lidem připadala jiná, měli ji za regulérního máklýho cvoka. Starosta v podstatě řek‘, ať se sbalí a vypadne z města! Tak je to...a věděla si, že sou kus vod Laurelu vojenský kasárna, a že pokoj tvý sestry bylo jedno ze zakázanejch území? Tak jen že to s tou její noblesou a upejpavostí nebude tak horký. Což nás přivádí ke lži číslo dvě.

STELLA Já už to nechci poslouchat!

STANLEY Madam se nehodlá vrátit k učení ve škole, kdepak! Taky nedala ve škole dočasnou výpověď, než si zklidní nervy! Kecy prdy! Ani náhodou. Vykopli ji votamtaď už na jaře, eště před koncem školního roku – a mrzí mě, že ti musím sdělit příčinu tohoto vyhazovu: drž se – sedmnáctiletej kluk...se kterým se madam Blanche zapletla.

(V koupelně teče voda plným proudem a je slyšet tiché přerývané výkřiky a chichotání, jako když ve vaně dovádí dítě.)

STELLA Ne, to ne, dělá se mi z toho špatně!

STANLEY Táta toho kluka se to dověděl a zašel si za ředitelem. Poradili jí, aby si radši našla novej revír. V podstatě ji vodsoudilo celý město!

(Otevřou se dveře do koupelny a Blanche vystrčí hlavu omotanou ručníkem.)

4

BLANCHE Stello!

STELLA (slabě) Ano, Blanche?

BLANCHE Potřebuju ještě jeden ručník.

STELLA Hned, Blanche. (Zmateně vyjde z kuchyně a nese Blanche do koupelny ručník.)

BLANCHE Co se stalo, zlato? Já jen, že se tak hrozně divně tváříš!

STELLA Jen jsem asi trochu unavená.

BLANCHE Nechceš se taky vykoupat, až ti to tu uvolním?

STANLEY (Volá z kuchyně.) A to bude kdy?

BLANCHE Neboj, už to nebude dlouho trvat, slibuju, už bude mít dušička pokoj!

STANLEY Vo svou dušičku strach vopravdu nemám!

(Blanche zabouchne dveře. Stanley se nevybíravě zasměje. Stella se pomalu vrátí do kuchyně.)

STANLEY Tak co si vo tom myslíš?

STELLA O těch drbech? Ani trochu tomu nevěřím. Nesouhlasím se vším, co Blanche dělá – jsou určité věci, který doma vždycky všem působily starosti. Ona byla odjakživa taková – přelétavá, no!

STANLEY Já bych to podal trochu jinak, ale OK...

STELLA Víš co, když byla mladá, skoro ještě malá holka, tak si prožila něco, co jí připravilo o veškeré iluze.

STANLEY A co si prosím tě prožila?

STELLA Myslím to její manželství...Vdala se, když byla – no skoro ještě dítě! Vzala si takovýho kloučka, mladýho básníka... Byl děsně krásnej. Blanche ho opravdu milovala, nebo spíš nábožně ctila. Přišlo mi, že ho absolutně zbožňuje a že jí chvílema připadá, že to snad ani nemůže být člověk, jak je dokonalý. Ale pak na to přišla –

STANLEY Na co?

STELLA Že tenhle její nádherný a talentovaný manžel je prostě na chlapy.

(Stanley chytí Stellu něžně za ramena. Stella se zlehka odtáhne. Mechanicky začne do narozeninového dortu zapíchávat růžové svíčky.)

4

STANLEY Kolik jí tam dáváš svíček?

STELLA Radši jenom pětadvacet.

STANLEY My čekáme ňáký hosty?

STELLA Jen jsme pozvali Mitche na dort a na zmrzlinu.

(Stanley trochu znejistí. Zapálí si další cigaretu od té, co právě dokouřil.)

STANLEY Mitche bych bejt váma dneska nečekal.

(Stella přestane zapíchávat svíčky do dortu a pomalu se obrátí na Stanleyho.)

STELLA Jakto?

STANLEY Hele, Mitch je můj kámoš. Dyť bych se mu nemoh podívat do vočí, kdyby –

STELLA Stanley, tys mu – tys mu vyslepičil všechno, co ti ten –

STANLEY No to si kurva piš, že jsem mu to řek’. Bych to měl celej život na svědomí, že jsem věděl takovýdle věci a nechal sem svýho nejlepšího kámoše, ať se v tom vyráchá!

STELLA Stanley, ona si myslí, že si ji Mitch – že si ji vezme. A já v to taky doufala!

STANLEY No, tak to si ji teď zaručeně nevezme. Možná, že původně chtěl, ale přece teď nenaskočí na loď, která de ke dnu, že jo. (Vstane.) Blanche! Hele, Blanche! Myslíš, že bys mě pustila do mojí koupelny? (Ticho.)

BLANCHE Ale jistě, vážený pane! Počká to ještě vteřinu? Jen se dosuším.

STANLEY Jasně, když už sem to vydržel hodinu, tak mě nějaká vteřina nemůže rozházet...

STELLA Vždyť ona nemá ani práci! Co bude dělat?

STANLEY Zůstává tu do úterka a pak nazdar, to je ti doufám jasný. Abych si to pojistil, tak sem jí rovnou koupil lístek – na autobus! Eště ráda pojede!

STELLA Nepojede, nepojede, Stanley!

STANLEY Řek sem, že pojede! Tečka. A todle úterý!

(Dveře do koupelny se rozletí a vyjde Blanche. Stanley se na ni ani nepodívá a zabouchne za sebou dveře do koupelny.)

BLANCHE Já se po takový dlouhý horký koupeli cítím tak dobře a svěže a – odpočatě!

STELLA (z kuchyně smutně a pochybovačně) Neříkej.

4

BLANCHE (Energicky se češe.) No vážně, jako úplně nový člověk! Po horké vaně a takovém vychlazeném drinku úplně měním názor na svět. (Blanche pohlédne na Stellu, která stojí u odrhnutého závěsu, a pomalu se přestane česat.) Něco se stalo! – Že jo?

STELLA (Rychle se otočí.) Prosím tě neblázni, nic, co by se mělo dít.

BLANCHE Ne, ne, ty lžeš! Něco se stalo!

OSMÝ OBRAZ

O tři čtvrtě hodiny později. Narozeninová večeře, která probíhá ve skličující atmosféře, je téměř u konce. Stanley se tváří naštvaně, Stella je smutná a je jí trapně. Blanche nasadila křečovitý, nepřirozený úsměv. Na stole je sice prostřeno ještě pro jednoho, ale místo zůstalo prázdné.

BLANCHE (najednou) Stanley, řekni nám vtip! Nebo nějakou historku pro zasmání! Nechápu, co se děje, proč jsme tak děsně vážní! Protože se na mě vykašlal můj nápadník? (Stella se slabě zasměje.) To mi žádný chlap ještě v životě neudělal, aby se na mě takhle vykašlal - a to jsem jich měla požehnaně a různé typy! Chichi! Vůbec nevím, jak si to mám vysvětlit... Tak nám řekni nějakou zábavnou historku, Stanley! Něco, co by nám zvedlo náladu!

STANLEY Myslel sem, že tě moje historky zrovna netankujou, Blanche.

BLANCHE Ty zábavné mám ráda, jenom nesmí být vulgární!

STANLEY Já asi žádnou dostatečně voduševnělou neznám.

STELLA Pan Kowalski se totiž radši chová jako čuně a nic jiného ho nezajímá!

STANLEY Přesně tak, kočičko.

STELLA Máš nechutně mastný prsty i obličej! Běž se umýt a pak mi pojď pomoct uklidit ze stolu.

(Stanley smete svůj talíř na podlahu.)

STANLEY Fajn, ale po svým! (Chytí Stellu za paži.) Takhle už se mnou nikdy nemluv! Furt samý „prase a Polák a nechutnej a vulgární a mastnej!“ – nic jinýho tady neslyším a už se tím voháníte ňák moc dlouho! Co si myslíte, že ste? Královny ze Sáby? (Stanley smete na podlahu šálek i s podšálkem.) Po sobě už sem uklidil! Mám uklidit i po vás?

(Stella začne tiše vzlykat. Stanley vyjde rázně ven a zapálí si cigaretu.)

4

BLANCHE Co se stalo, když jsem se koupala? Co ti říkal, Stello?

STELLA Nic, nic, vůbec nic!

BLANCHE Určitě ti povídal něco o mně a o Mitchovi! Ty víš, proč Mitch nepřišel, a nechceš mi to říct! (Stella bezmocně zavrtí hlavou.) Jdu mu zavolat!

STELLA To bych nedělala, Blanche.

BLANCHE No a? Já mu chci zavolat a taky mu hned teď zavolám!

STELLA (nešťastně) Nedělej to, Blanche, prosím!

BLANCHE Já bych ráda, aby mi to laskavě někdo vysvětlil, a ty se k tomu zjevně nemáš!

(Stella vyjde na verandu a vyčítavě se dívá na manžela. Stanley něco zabručí a otočí se k ní zády.)

STELLA Doufám, že jsi spokojenej! Ještě nikdy mi nedělalo takový problém něco spolknout, jako když jsem se dneska musela dívat tý holce do toho ztrápenýho obličeje a na tu prázdnou židli naproti ní! (Stella potichu pláče.)

BLANCHE (na telefonu) Dobrý večer. Prosila bych pana Mitchella... Aha...Dala bych vám číslo, jestli je to možné. Magnolie 9047. A vyřiďte mu, že je to důležité...ať zavolá...Ano, životně důležité...Děkuju. (Blanche zůstane sedět u telefonu se zmateným a vyděšeným výrazem v obličeji.)

(Stanley se pomalu otočí k manželce a neobratně ji obejme.)

STANLEY Všechno zas bude dobrý, Stello, jen co vona vodjede a jen co se to narodí. Zas to mezi náma bude klapat jako předtím. Pomatuješ, jaký to bylo? Jak jsme to v noci rozjížděli? Ježiši, miláčku, to bude tak božský, až se zas budem moct v noci vodvázat jako předtím a nebude nás za závěsem špehovat ničí sestra!

STELLA Pojď už dovnitř. (Stella se vrátí do kuchyně a začne na dortu s bílou polevou zapalovat svíčky.) Blanche?

BLANCHE Už jdu. (Blanche vyjde z ložnice a posadí se ke kuchyňskému stolu.) Jé, to jsou krásný svíčičky! Těch je škoda, nezapaluj je, Stello!

STELLA To si piš, že je zapálím! (Stanley se vrátí do kuchyně.)

BLANCHE Měla bys je schovat pro miminko, až bude mít narozeniny. Kéž by mu v životě vždycky svítily na cestu a kéž by mělo očička jako tyhle svíčičky, jako dvě modrá světýlka na bílém dortu!

STANLEY (Posadí se.) Jak poetické! Do prdele, ta pára z tý koupelny je snad všude! Jako by nebylo vedro i bez toho!

BLANCHE Už jsem se omluvila nejmíň třikrát. Potřebuju horké koupele kvůli nervům.

5

Ale samozřejmě chápu, že takový zdravý Polák jako ty, který nemá ponětí, co jsou to nervy, nikdy takový pocit úzkosti nezažil!

STANLEY Polák – není – nadávka! Polák je člověk, kterej se narodil v Polsku!

(Zazvoní telefon. Blanche se v očekávání zvedne.)

BLANCHE To bude určitě pro mě.

STANLEY Ty zůstaň sedět! (Nenuceně přejde k telefonu.) Haló? Jo, nazdar, vole, Tome.

(Stanley se opře o zeď a vyzývavě se dívá na Blanche, která klesne zpátky na židli, a v obličeji se jí usadí vyděšený výraz. Stella se natáhne a dotkne se Blanchina ramene.)

BLANCHE Nesahej na mě, Stello! Co je ti, prosím tě? Proč se na mě díváš tak soucitně?

STANLEY (Zařve.) Drž zobák! – Máme tu takovou hlučnou ženskou, víš. – No, cos chtěl, Tome? U Rileyho? No, to teda fakt nechci hrát bowling u Rileyho. Minulej tejden jsme se s Rileym trochu chytli. Kdo je kapitán, já nebo ty? No tak, do prdele. Takže se nebude hrát u Rileyho, bude se hrát buď ve West Sidu nebo v Gala klubu. Tak fajn, Tome. Čau!

(Stanley zavěsí a vrátí se ke stolu. Blanche se ze všech sil snaží nedat nic najevo a potichu upíjí vodu. Stanley se na ni nepodívá, ale sáhne si do kapsy. Pak začne pomalu a s předstíranou laskavostí mluvit.)

Drahá švagrová, mám pro tebe malou pozornost k narozeninám.

BLANCHE Opravdu, Stanley? To jsem nečekala, vůbec – vůbec vlastně nechápu, proč Stella trvá na tom, že musíme slavit moje narozeniny! Radši bych na to zapomněla – dvacet – dvacet sedm – to už je věk, který by se měl přejít bez povšimnutí!

STANLEY Dvacet sedum, jo?

BLANCHE (rychle) Co je to? To je pro mě?

(Stanley jí podává malou obálku.)

STANLEY Jo, to je pro tebe, doufám, že se ti to bude líbit.

BLANCHE Ale, ale – to ne...To je –

STANLEY Lístek na autobus! Na úterý! Zpátky do Laurelu!

(Potichu se rozezní Varšavjanka. Stella prudce vstane a otočí se k nim zády. Blanche se pokusí o úsměv. Potom se zkusí nahlas zasmát, ale obojí vzdá, vyskočí od stolu a odběhne do vedlejší místnosti. Jednou rukou si svírá hrdlo. Vběhne do koupelny, odkud se vzápětí ozve kašlání a dávivé zvuky.)

5

Tak to by bylo!

STELLA Tos nemusel.

(Stanley jde do ložnice, strhne ze sebe košili a převlékne se do křiklavého hedvábného dresu na bowling. Stella jde za ním.)

To si jako myslíš, že teď půjdeš na bowling?

STANLEY No jasně.

STELLA No to teda ani náhodou. (Chytne ho za triko.) Proč jsi jí to udělal?

STANLEY Nikomu jsem nic neudělal. Pusť mě. Roztrhlas mi triko!

STELLA Chci vědět pročs’ jí to udělal, proč?

STANLEY Když jsme se my dva poznali, taky sis myslela, že jsem vobyčejnej a nevzdělanej a já nevím, co eště. A mělas recht, kočičko. Byl jsem úplnej buran. Ukázalas mi fotky toho vašeho paláce s těma sloupama a já jsem tě z nich stáhnul k sobě. A jak se ti to líbilo, co, když jsem tě rozpálil? No řekni, nebyli jsme šťastný, nebylo to všechno v pohodě, než se tady ukázala vona?No nebyli jsme spokojený? Byla to pohoda, než se tu vobjevila a začla si hrát na fajnovku a ze mě dělat neandrtálce! (Najednou si všimne změny ve Stellině výrazu.) Co je, Stello? Co je? (Jde k ní.)

STELLA (potichu) Odvez mě do nemocnice.

Je slyšet Varšavjanku.

DEVÁTÝ OBRAZ

Později toho večera. Blanche sedí v ložnici na židli, kterou přikryla zelenobílým potahem. Zpoza rohu přichází neoholený Mitch v modré pracovní kombinéze. Vyjde nahoru po schodech a zazvoní. Blanche se lekne.

BLANCHE Ano, kdo je?

MITCH (hrubě) Sem já, Mitch.

BLANCHE Jé, Mitchi! – Počkej chvilku.

(Blanche začne horečně běhat po bytě - láhev od whisky schová do spíže a mezitím si pudruje obličej a stříká se voňavkou. Spěchá a je tak rozčílená, že je zřetelně slyšet její dech. Konečně se vrhne ke dveřím a pustí Mitche dovnitř.)

5

Mitchi! Správně bych tě sem vůbec neměla pustit, po tom jak ses ke mně dneska zachoval! Něco tak příšerně neomaleného bych od tebe nečekala! No, nevadí, ahoj, lásko!

(Blanche vyšpulí rty, aby ji mohl políbit. Mitch gesto ignoruje, protáhne se kolem ní do bytu a rázně nakráčí do ložnice.)

Ale, ale, copak? Najednou jsi jak kus ledu, v očích hromy blesky... A nemyslíš, že ses trochu nevhodně ustrojil? Vždyť ses ani neoholil! To je skoro, jako bys dal dámě facku! Ale já ti odpouštím. Odpouštím ti, protože se mi strašně ulevilo. Jak jsi přišel, tak to přestalo...ta hrozná melodie, kterou jsem měla v hlavě, víš? Stalo se ti někdy, že by ti něco hrálo v hlavě? Ale, co to povídám, samozřejmě, že ne, jak by se takovému medvídkovi, takovému čumáčkovi mohlo něco zlého honit v hlavě!

MITCH Ten větrák je nutnej?BLANCHE Ne, ne.... Nevím, jestli tu je něco k pití. Ale – můžu to prozkoumat!

MITCH Nechci Stanův alkohol.

BLANCHE Není Stanův. Ne všechno tady je jeho. Pár věcí v tomhle bytě taky patří mě, i když tě to zřejmě překvapuje. Jak je mamince? Není jí dobře?

MITCH Proč?

BLANCHE No, nějak to dneska všechno skřípe. Ale to je jedno.Vyslýchat tě nebudu, nejsme u soudu... Jen se budu snažit – předstírat, že se nic nezměnilo, že jsi stejný jako dřív. Znovu začne hrát Varšavjanka.) Už zase ta melodie...

MITCH Jaká melodie?

BLANCHE Přece Varšavjanka! Tu hráli, když se Allan – Počkej chvilku!Slyšels to? Ten výstřel? Po tom to vždycky přestane.No jo, teď – už to přestalo.

MITCH Ti přeskočilo nebo co?

BLANCHE Půjdu se podívat, jestli by se tu přece jenom nenašlo něco – (Jde ke spíži a předstírá, že hledá.) Musím se ti omluvit, že jsem se na tvou počest neoblékla, ale já už ani nedoufala, že přijdeš. To jsi zapomněl, že jsem tě pozvala na večeři?

MITCH Původně už sem tě nechtěl nikdy vidět.

BLANCHE Počkej chvilku. Vůbec tě neslyším a ty toho napovídáš tak málo, že když už něco řekneš, nechci přijít o jedinou slabiku... Co to vlastně hledám? Alkohol, no jistě...alkohol. Dneska jsme tu měli takové pozdvižení, že mi asi opravdu přeskočilo! (Předstírá, že konečně našla láhev. Mitch si položí pokrčenou nohu na postel a pohrdlivě Blanche pozoruje.) Á, tady něco máme. Southern Comfort! Co to asi bude?

MITCH Jestli nevíš, co to je, tak to bude Stanovo, ne?

5

BLANCHE Tu nohu dolů z postele, šup, šup! To je hrozně jemný přehoz! Co jsem přijela se to tu změnilo k nepoznání, jak jsem s tím pohnula!

MITCH No to máš teda recht.

BLANCHE Viděl jsi to tu, než jsem se do toho pustila? To je rozdíl, co? Tenhle pokoj je teď skoro - útulný! A postarám se, aby takový zůstal! Má se tohle něčím ředit, co myslíš? Mmm, to je slaďoučký, ale strašně, strašně sladký to je. Jéjé, to bude nějaký likér! No jo, je to likér! (Mitch něco zabručí.) To ti asi chutnat nebude, ale zkus to, uvidíš.

MITCH Už jsem řek’ jednou, že Stanův alkohol nechci a myslím to vážně. A ty by ses vod toho taky měla držet dál, Stanley říkal, žes toho za celý léto vychlemtala jak starej vožrala.

BLANCHE No to snad není možné, to je neuvěřitelné...Je neuvěřitelné, že něco takového vůbec řekne, ale že ty to po něm opakuješ! Já se vůbec nehodlám snižovat na jeho úroveň a reagovat na tak sprosté urážky!

MITCH OK.

BLANCHE Na co myslíš? Něco se ti honí hlavou, vidím ti to na očích!

MITCH (Vstane.) Je tu ňáká tma.

BLANCHE Já mám tmu ráda. Uklidňuje mě to.

MITCH Víš, že sem tě eště nikdy neviděl na světle? (Blanche se nervózně zasměje.) No, bez prdele. Nikdy sem tě neviděl třeba vodpoledne. Nikdy nechceš jít na rande vodpoledne.

BLANCHE Ale vždyť odpoledne pracuješ!

MITCH V neděli ne. Několikrát sem chtěl, abysme někam zašli v neděli, ale dycky ses vymluvila. Nikdy nechceš jít ven před šestou a dycky jen někam, kde se moc nesvítí.

BLANCHE Pointa mi bohužel stále uniká...

MITCH Prostě sem si tě eště nikdy pořádně neprohlíd, Blanche.

BLANCHE Kam tím míříš?

MITCH Co kdybych tu rozsvítil, co? (Mitch strhne lampión ze žárovky. Blanche polekaně zalapá po dechu.) <Abych si tě moh’ pořádně celou prohlídnout.

BLANCHE Nechceš mě urazit, že ne?

MITCH Ne, to ne, chci jen vidět věci, jak dovopravdy jsou.

5

BLANCHE Myslíš realisticky? Mě realita nebaví.

MITCH To je mi jasný.

BLANCHE Víš, co bych chtěla já? Aby byl život jako sen! (Mitch se zasměje.) Myslím to vážně, jako takový kouzelný sen! Chci dávat lidem sny! Neříkám jim pravdu, říkám jen to, co si myslím, že by měla být pravda! A jestli ti tohle přijde jako hřích, tak si mě klidně odsuzuj! –

(Mitch přejde k vypínači, rozsvítí a prohlíží si Blanche. Blanche vykřikne a zakryje si obličej dlaněmi. Mitch zase zhasne.)

MITCH (rozvážně a zklamaně) Je mi fuk, že si starší, než sem si myslel. Ale všechno to vostatní – Pane Bože! Všechny ty kecy vo těch staromódních názorech a ty další kraviny, kterejma si mě tu krmila celý léto! Bylo mi jasný, že už ti dávno není šestnáct. Ale že sem ti jak idiot naletěl a věřil, že seš slušná ženská!

BLANCHE To ti řekl kdo, že nejsem? Můj milující švagr, že jo? A tys mu věřil!

MITCH Nejdřív sem si myslel, že kecá. Ale pak sem si to vověřil. Prvně jsem se zeptal našeho závozníka, co jezdí do Laurelu. A pak sem mluvil po telefonu přímo s jedním laurelským obchodníkem. Bydlela si v hotelu, kterej se menuje Fénix.

BLANCHE Fénix? Ale kdepak! Bydlela jsem v hotelu, který se jmenoval U černé tarantule, ale říkalo se mu prostě Tarantule!

MITCH (hloupě) Jaká tarantule?

BLANCHE Přece ten velký pavouk! Tak tam jsem si vodila svoje oběti. (Nalije si další skleničku.) Jo, je to tak. Tahala jsem si tam spoustu chlapů. Když Allan zemřel, nic jiného ve mně nedokázalo zaplnit prázdnotu, kterou jsem cítila... Myslím, že to byla panika, čirá panika, která mě nutila hledat útočiště u jednoho a hned zas u druhého – ta touha, aby se o mě někdo staral – kdokoli, i když to občas – nebylo zrovna na místě...Ten sedmnáctiletý chlapec tomu nakonec nasadil korunu – někdo o tom napsal řediteli – něco jako „Tato žena je mravně nezpůsobilá vykonávat svoji profesi.“

(Blanche zakloní hlavu a křečovitě se rozesměje. Potom zopakuje verdikt z dopisu, povzdychne si a napije se.)

Jestli je to pravda? Asi ano, asi jsem nezpůsobilá – nebo tak nějak – no nic... Byla jsem příšerně vyčerpaná. Takže jsem přijela sem. Nikam jinam jsem jít nemohla. Víš co to je, být takhle vyčerpaný? Já, víš...bydlela jsem v domě, kde umíraly staré ženy a vzpomínaly při tom na své mrtvé muže...Smrt – seděly jsme naproti sobě a smrt byla tak blízko, jako jsi teď ty... A víš, co je opak mrtvolnosti? Touha! Takže se mi nemůžeš divit. Jak bys mohl? Kousek od Belle Reve, než jsme o to přišli, byla kasárna, kde probíhal výcvik mladých

5

vojáků. V sobotu večer se chodili opíjet do města – - a když se vraceli, tak to brali přes naši zahradu a potáceli se mi pod okny a volali – „Blanche! Blanche!“ Někdy jsem vyklouzla ven, abych jim vyhověla... Pozdě v noci pro ně pak posílali policajty, ti koloušci jim naskákali do auta – a šup na domů...

MITCH Lhala si mi, Blanche.

BLANCHE Ne, to ne, to ne, někde uvnitř jsem vždycky mluvila pravdu...bylo to, jako by moje mládí vzala velká voda – a v tom jsem potkala tebe. A ty jsi říkal, že někoho potřebuješ. Já taky někoho potřebovala.

(Mitch chytí Blanche kolem pasu a zkouší ji otočit k sobě.)

BLANCHE Co chceš?

MITCH (Snaží se ji obejmout.) Na co jsem čekal celý léto.

BLANCHE Tak se se mnou ožeň, Mitchi, vezmi si mě.

MITCH Já už si tě asi nechci vzít.

BLANCHE Jak to myslíš?

MITCH (Pustí ji.) Nejsi dost dobrá na to, abys žila s mou matkou pod jednou střechou.

BLANCHE Tak to abys šel. (Mitch na ni udiveně zírá.) Koukej vypadnout nebo začnu křičet, že hoří!

(Mitch na ni stále zírá. Blanche se zničehonic rozběhne k oknu, kterým prosvítá nachově modré letní světlo, a začne rozčíleně křičet.)

Hoří! Hoří! Hoří!

DESÁTÝ OBRAZ

Toho večera o pár hodin později. Blanche už od Mitchova odchodu vypila značnou dávku alkoholu. Doprostřed pokoje vytáhla otevřený kufr a na něj naházela kupu květovaných šatů. Blanche zmocnila jakási extatická hysterie a tak se navlékla do bílého hedvábného županu - trochu zašpiněného a pomačkaného – a obula si ošoupané stříbrné střevíčky s podpatky posázenými brilianty. Teď si Blanche před zrcadlem nasazuje korunku z barevných sklíček a vzrušeně si něco mumlá, jako by mluvila k přízračné skupině ctitelů.

BLANCHE Co kdybychom se zajeli vykoupat do starého lomu...zaplavat si při měsíčku? Jestli je tedy někdo tak střízlivý, aby mohl řídit? Hihi. Neznám lepší způsob na světě, jak se zbavit bolehlavu! Jen se musí dávat pozor a skákat tam, kde je hluboko – narazíš na kámen a vyplaveš až za týden...

5

(Zpoza rohu přichází Stanley, stále ještě v svítivě zeleném hedvábném dresu na bowling.)

BLANCHE Jak je na tom moje sestra?

STANLEY Jo, de to.

BLANCHE A miminko?

STANLEY (Přátelsky se usměje.) Miminko bude až ráno, tak mě poslali domů, abych to na chvíli zapích.

BLANCHE To jako znamená, že tu budeme spolu sami?

STANLEY Jo, přesně, Blanche. Jen já a ty. Teda pokud tu někoho neschováváš pod postelí. Cože ses tak vohákla?

BLANCHE Telefonoval mi jeden dávný ctitel!

STANLEY A čím tě poctil tentokrát?

BLANCHE Budeš se divit, ale někam mě pozval. Na plavbu po Karibiku. Na jachtě!

STANLEY No páni! To sou věci!

BLANCHE V životě mě nic tak nepřekvapilo!

STANLEY Eště jednou, kdože tě to pozval?

BLANCHE Jeden nápadník z mládí.Jmenuje se Shep Huntleigh. Dlouho jsem ho neviděla – až do minulých vánoc. No a teď – zničehonic – ten telefonát – a pozvání na plavbu po Karibiku! Jediný problém je, že nemám co na sebe. Tak tady hraboším v kufru, jestli se mi přece jenom něco z toho nebude do tropů hodit!

STANLEY No ta úúúchvatná diamantová korunka, to je přesně vono!

BLANCHE Myslíš ten starý krám? Hahaha! To je normální bižu! Zrovna, když se mi zdálo že mě opustilo veškeré štěstí –

STANLEY - bum prásk a vodnikad se vynoří tenhle milionář z Miami, co?

BLANCHE Není z Miami. Je z Dallasu.- to je tam, kde prýští zlato rovnou ze země!

STANLEY No, aspoň že je vodněkaď. (Začne si svlékat košili.)

BLANCHE Jestli hodláš v tom svlékání pokračovat, tak si laskavě zatáhni.

STANLEY (mile) Momentálně si nic víc svlíkat nebudu. (Vyndá si jedno pivo.) Nevidělas někde votvírák? Normálně sem měl bratrance, kterej uměl votvírat pivo zubama. (Stanley se snaží otevřít láhev o hranu stolu.) Nic jinýho neuměl,

5

tohle byl jeho životní úspěch – byl to prostě lidskej votvírák na láhve. A pak si jednou na ňáký svatbě vylomil přední zuby! Potom už se za sebe tak styděl, že se radši dycky zdejchnul, když přišla ňáká návštěva... (Zátka konečně odskočí a pivo začne pěnit. Stanley se šťastně rozesměje a podrží si láhev nad hlavou.)Chachá! Mana nebeská! (Stanley podá Blanche láhev.) Nezakopem válečnou sekyru? Todle můžem dát místo dýmky míru! Co?

BLANCHE Ne, díky.

STANLEY Hele, je to velká noc pro nás pro voba. To je bomba ne, tebe čeká ropnej magnát a já čekám na dítě.

(Stanley jde do ložnice a začne něco hledat ve spodní zásuvce prádelníku.)

BLANCHE (Ucouvne) Co tu děláš?

STANLEY Mám tu schovanýho něco, co vytahuju jen ve zvláštních příležitostech, jako je dneska – tradá – hedvábný pyžamo, který sem měl na sobě vo svatební noci.

BLANCHE Aha.

STANLEY Až zazvoní telefon a vozve se „Máte syna!“ tak to ze sebe servu a budu tím mávat jak praporem. (Rozklepe křiklavě barevný kabátek od pyžama.) Dneska máme koneckonců voba důvod hodit se pořádně do gala, ne? (Stanley jde zpátky do kuchyně a přes ruku si nese kabátek od pyžama.)

BLANCHE Už jen ta představa, že zase poznám, co je to soukromí, je tak božská, že bych se skoro rozplakala radostí!

STANLEY Ten milionář z Dallasu ti nehodlá nějak zasahovat do soukromí, jo?

BLANCHE O nic takového mu nejde, ale to ty bys asi nepochopil. Je galantní a slušný a váží si mě. Chce mou společnost. Takhle bohatí lidé jsou někdy hrozně osamělí!

STANLEY Hmm, to fakt nemůžu posoudit.

BLANCHE Žena může poskytnout muži spoustu radosti a uspokojení, když je inteligentní, vzdělaná a dobře vychovaná, to se nedá s ničím srovnat! Já tohle všechno můžu nabídnout a na ničem jiném nezáleží! Fyzická krása je zkrátka pomíjivá, něco, čím se můžeme chlubit jen chvilku, než se to rozplyne. Zato duševní krása, zdravý rozum a něžné srdce – a na to všechno můžu být pyšná – to jsou věci, které léty nezmizí, naopak! To je to pravé bohatství, které člověku nikdo nevezme! Proč si vlastně všichni myslí, že jsem nějaká chudinka, copak strádám? Vůbec ne, jen mám všechny ty poklady uložené tady uvnitř. Já si o sobě opravdu myslím, že jsem děsně bohatá! Ale byla jsem hloupá, takhle házet perly sviním!

STANLEY Tak sviním, jo?

5

BLANCHE Jo, sviním. Svi-ním! A nemyslím tím jen tebe, ale taky tvýho povedenýho kamaráda, pana Mitchella. Zrovna dneska se tu stavil. Chtěl mě vidět... A dovolil si přijít sem v montérkách nebo co to bylo a urážet mě tady sprostýma drbama, co je získal samozřejmě od tebe! No, vyběhla jsem s ním, že se nestačil divit...

STANLEY Fakt jo?

BLANCHE Hm, ale on zase rychle přiklusal zpátky – s pugétem růží, a prý abych mu odpustila. Úpěnlivě mě prosil, abych mu odpustila. Ale co je moc, to je moc, určité věci se neodpouští. Ne, ne, jsme úplně jiní, pocházíme z jiných prostředí. Máme naprosto rozdílné povahy, to by prostě nikdy neklapalo. Člověk zkrátka musí vidět věci tak, jak jsou. Takže sbohem, příteli. A neměj mi to za zlé –

STANLEY A tohle bylo předtím nebo potom, co ti volal ten milionář?

BLANCHE Jaký milionář? Jo, ne, ne! To bylo potom. On vlastně volal zrovna, když –

STANLEY Ne – ne – von totiž vlastně vůbec nikdo nevolal!

BLANCHE Ne, ne!

STANLEY Žádnej milionář ti nevolal! A Mitch se sem s žádnejma růžema nevrátil, protože já vím moc dobře, kde teď je –

BLANCHE Ne, ne!

STANLEY Je to prostě jedna velká zasraná lež!

BLANCHE Ne, ne!

STANLEY Celou dobu si vymejšlíš, samý kecy to sou, samej podvod!

BLANCHE Ne!

STANLEY Jen se na sebe podívej! Podívej se, jak vypadáš v tom uváleným kostýmu na maškarní! To máš ze sekáče za padesát centů, ne? A ta vobludná korunka! Si myslíš, že seš královna nebo co?Jen si nemysli, já tě mám na háku vod tý doby, cos přijela. Mně jen tak nevoblafneš, kočičko, já se za nos vodit nenechám! Si myslíš, že si sem jen tak vtrhneš a rozfoukáš tu pudr a vystříkáš to tu voňavkou a žárovku zakreješ lampiónkem a óó, hleďme! najednou tu z toho máme úplnej Egypt i s královnou Nilu, která tady bude ze svýho trůnu rozdávat povely a nasávat mou whisky.! (Stanley vejde do ložnice.)

BLANCHE Nechoď sem!

(Stanley vejde do koupelny a zavře za sebou.Blanche se snaží vytočit nějaké číslo na telefonu, nejde jí to, zuřivě mačká tlačítka.Dveře do koupelny se otevřou a vyjde Stanley v křiklavě barevném hedvábném pyžamu.)

5

STANLEY Zapomnělas zavěsit.

BLANCHE Nech mě!

STANLEY Jestli chceš do koupelny, tak prosím!

BLANCHE Nemůžu – když tam stojíš!

STANLEY To jako myslíš, že ti budu bránit? Že si chci hrát? Chachacha! (tiše) I když...když vo tom tak přemejšlím, nebylo by marný...trochu si s tebou...pohrát...

BLANCHE Zůstaň, kde jsi! Přiblížíš se a –

STANLEY A co?

BLANCHE A stane se něco hrozného, uvidíš!

STANLEY Co to na mě zase hraješ?

BLANCHE Já tě varuju, nedělej to, já za sebe neručím!

(Stanley se o krok přiblíží. Blanche praští láhví od whisky o stůl, horní polovinu rozbité láhve svírá v ruce a pozoruje Stanleyho.)

STANLEY Tak ty takhle! Ty se chceš prát! Tak fajn, tak se budem prát!

(Stanley se k ní vrhne, při čemž porazí stůl. Blanche vykřikne a chce ho zasáhnout láhví, ale Stanley ji chytí za zápěstí.)

Pusť tu flašku! Pusť to! Tohle rande máme smluvený už vod začátku.

JEDENÁCTÝ OBRAZ

Je o pár týdnů později. Stella balí Blanche věci. Z koupelny sem doléhá zvuk tekoucí vody. V kuchyni je stejně napjatá a ponurá atmosféra jako tu neblahou noc, kdy se tu hrál poker naposledy.. Stella pláče, zatímco do otevřeného kufru skládá květované šaty. Na schodech se objeví Eunice, sejde dolů a vejde do kuchyně. U stolu, kde se hraje poker, už to zase vře.

6

STANLEY Ty vole, to sem si parádně nalízal, je to doma.

PABLO Maldita sea tu suerte!

STANLEY Moh‘ bys mluvit ňák normálně, ty nagelovanej Španěláku!

PABLO Já jen proklínal to tvý zasraný štěstí.

STANLEY (Je nezvykle dobře naladěný.) Chceš něco vědět, já vás trochu poučím...Štěstí má ten, kdo si věří. To je moje heslo. Je to boj na život a na smrt a kdo to chce dneska někam dotáhnout, musí prostě věřit, že se ho štěstí nepustí.

MITCH Ty...ty...ty jeden...vejtaho...namyšlenej...samý kecy...kecy to jsou...

(Stella jde zpátky do ložnice a skládá šaty.)

STANLEY Co je mu?

EUNICE (Projde kolem stolu.) Dycky sem tvrdila, že chlapi jsou bezcitný hajzlové, ale tohle je vážně vrchol. Chovat se jak prasata, to vám teda jde, to jo. (Eunice vejde do ložnice.)

STANLEY A co je zas týdle?

STELLA Co dělá moje zlatíčko?

EUNICE Spinká jako andílek. Přinesla jsem ti ňáký hrozno. (Eunice odloží balíček na stoličku a ztiší hlas.)Co Blanche?

STELLA Koupe se.

EUNICE Jak je jí?

STELLA Nechce nic jíst, ale panáka si dala.

EUNICE Jaks jí to vysvětlila?

STELLA Prostě – jsem jí řekla, že – že jsme jí zařídili pobyt na venkově, aby si trochu odpočala. Nějak se jí to všechno pomotalo – se Shepem Huntleighem a tak.

(Blanche pootevře dveře do koupelny.)

BLANCHE Stello?

STELLA Copak, Blanche?

BLANCHE Shep ještě nevolal?

STELLA Ještě ne.

6

BLANCHE A prosím tě, podívej se na ty šaty - ty zelenožluté, takový studený odstín mají – tak jen jestli nejsou moc pomačkané. Ráda bych si je vzala. A tu čelenku s růžičkami.

(Blanche zavře dveře. Stella se otočí k Eunice.)

STELLA Nevím, jestli to ode mě bylo správný.

EUNICE Nic jinýho si dělat nemohla.

STELLA Nemohla bych uvěřit tomu, co říká, a dál žít se Stanleym, jakoby nic.

EUNICE Nevěř tomu. Život jde dál a musí se žít. Nesmíš to vzdát, ať se stane, co se stane...

(Dveře do koupelny se pootevřou.)

BLANCHE (Vykoukne ven.) Vzduch je čistý?

STELLA Jo, jo, neboj, Blanche. (k Eunice) Řekni jí, že jí to moc sluší.

BLANCHE Zatáhni, prosím, ten závěs, abych mohla ven.

STELLA Je zatažený.

STANLEY - Kolik?

PABLO Dvě. –

STEVE - Mně tři.

(zní Varšavjanka)

BLANCHE (živě až trochu hystericky) Právě jsem si umyla hlavu.

STELLA No vidíš to!

BLANCHE Doufám, že jsem vymyla všechen šampón.

EUNICE Takový překrásný vlasy, to se jen tak nevidí!

BLANCHE (Přijme kompliment.) O to se člověk musí starat. Nevolal mi někdo?

STELLA A kdo měl volat?

BLANCHE No, Shep Huntleigh...

6

STELLA Ne, zlatíčko, ještě nevolal!

BLANCHE To je mi záhada! Myslela jsem –

(Jakmile Mitch uslyší Blanchin hlas, klesne mu ruka, ve které drží karty, a jen tak zírá do prázdna. Stanley ho plácne po rameni.)

STANLEY No tak, Mitchi, vzpamatuj se!

BLANCHE Co se to tu děje?

(Blanche pohlédne ze Stelly na Eunice a zase zpátky na Stellu. Jak Blanche mimoděk zvýšila hlas, narušila soustředěnou hru v kuchyni. Mitch skloní hlavu ještě níž, zato Stanley se prudce odsune od stolu, jako by chtěl vstát. Steve mu položí ruku na rameno a zadrží ho.)

BLANCHE (Pokračuje.) Co je? Co se stalo? Vysvětlí mi někdo, co se tu děje?

STELLA (bolestně) Pšš. No tak, ššš.

EUNICE No tak, no tak, zlatíčko.

BLANCHE Proč se na mě takhle díváte? Mám snad někde něco nebo –

EUNICE Vypadáš nádherně, Blanche. Že jí to děsně sluší?

STELLA No jéje, jako vždycky.

EUNICE Slyšela sem, že jedeš na vejlet.

STELLA Přesně tak, Blanche si teď udělá prázdniny.

EUNICE Ježíš, já ti tak závidím!

BLANCHE Pomozte mi, musím se rychle obléct, rychle!

STELLA (Podává jí šaty.) Chtěla si tyhle nebo –

EUNICE Teda todle bolerko je naprostá bomba.

STELLA Je krásný.

BLANCHE To hrozno je umyté?

(Blanche se letmo dotkne hrozna, které přinesla Eunice.)

EUNICE Cože?

BLANCHE Jestli je umyté? To hrozno...Ptala jsem se, jestli je umyté?

6

EUNICE Je vod Francouzů z trhu.

BLANCHE To ještě neznamená, že je umyté. (Doléhá sem vyzvánění kostelních zvonů.) Jé, tohle vyzvánění z kostela – to je jediná čistá, nezkažená věc v celé čtvrti. Tak, ale teď už vážně jdu. Už je čas.

EUNICE (Šeptá.)Vodejde, eště než přijdou.

BLANCHE Já kolem nich ale odmítám projít.

EUNICE No tak počkej, než dohrajou a rozpustěj to.

STELLA Jo, posaď se a ...

(Blanche zaváhá, pak se vyčerpaně otočí a nechá je, aby ji posadily.)

BLANCHE Už úplně cítím mořský vzduch. Zbytek svých dnů už strávím na moři. A na moři taky zemřu! Víte, jaká bude příčina mojí smrti? (Blanche si utrhne zrnko vína.) Normálně zemřu na to, že jsem na širém oceánu pozřela nemytou kuličku vína. Jo, jo, přesně tak, zemřu a za ruku mě bude držet nějaký pěkný lodní doktor, takový mladíček s malým světlým knírkem a velkýma, stříbrnýma hodinkama. A lidi budou říkat: „Chudinka malá, ten chinin jí vůbec nezabral. To malé zrnko vína pomohlo její dušičce do nebe.“ (Znovu se ozvou kostelní zvony.) A pak mě pohřbí do moře, hodí mě přes palubu zašitou v čistém bílém pytli – a bude pravé poledne – horké, jasné léto – a moře bude modré jako (opět vyzvánění) oči mého prvního milence!

(Během tohoto monologu přišli zpoza rohu Doktor a Sestra a vyšli po schodech na verandu.)

EUNICE (Šeptá Stelle.) To budou voni.

BLANCHE Co to bylo?

EUNICE Pardón, jenom se skočím mrknout, kdo to přijel.

STELLA Jasně.

(Eunice jde do kuchyně.)

BLANCHE (napjatě) To jsem zvědavá, jestli je to pro mě.

EUNICE (Vesele se vrací.) To je někdo pro Blanche!

BLANCHE Je z Dallasu? Čekala jsem jednoho pána z Dallasu.

(Potichu začne hrát Varšavjanka)

6

EUNICE Myslím, že je to von, Blanche.

BLANCHE Ještě nejsem úplně hotová.

STELLA Tak půjdeme, Blanche?

BLANCHE Jak vypadám?

STELLA Kouzelně.

EUNICE (jako ozvěna) Kouzelně.

(Blanche rychle přejde k domovním dveřím. Stella a Eunice jdou za ní. Všichni vstanou a nemotorně postávají kolem stolu – tedy kromě Mitche, který zůstane sedět a upřeně zírá do stolu. Blanche vyjde ven na malé odpočívadlo. Když spatří Doktora a Sestru zastaví se a zalapá po dechu.)

DOKTOR Dobrý den.

BLANCHE Vy nejste ten pán, kterého jsem čekala.

(Blanche znovu zalapá po dechu a chce vyběhnout po schodech nahoru. Stella, která stojí ve dveřích, ji zastaví a Blanche vyděšeně zašeptá):

To není Shep Huntleigh.

(Blanche se vrátí do bytu)

STANLEY Něco sis zapomněla?

BLANCHE (pronikavě) Jo! Jo, něco jsem zapomněla!

STANLEY Měl byste si to jít vošéfovat, doktore. Prej si tu něco zapomněla.

(Ozvěna teď přejde ve výhrůžný šepot.)

DOKTOR (Pobízí Sestru.) Sestro.

(Sestra se přibližuje k Blanche z jedné strany, Stanley z druhé.)

6

SESTRA:Dobrý den, Blanche.

(Nějaké tajemné hlasy někde za zdí začnou dělat ozvěnu a opakovat pozdrav pořád dokola, jako kdyby se odrážel ve skalní soutěsce.)

(Ozvěna teď přejde ve výhrůžný šepot.)

SESTRA To je v pořádku.

STANLEY Co sis tu nechala, Blanche?

BLANCHE No – ty – ty –

SESTRA To nevadí, vyzvednem to jindy.

BLANCHE (V panice před nimi ustupuje.) Já vás neznám – nevím, kdo jste. Nechte mě být – prosím vás – prosím!

SESTRA No tak, Blanche!

OZVĚNA (Střídavě zesiluje a zeslabuje.) No tak, Blanche – no tak, Blanche – no tak, Blanche.

STANLEY Nic tu není, nechalas tu jen vysypanej pudr a prázdný voňavky –.   teda jestli si nechceš vzít ten lampión. Chceš si s sebou vzít ten lampiónek?

(Stanley přejde ke stolku, serve lampión ze žárovky a podá ho Blanche. Blanche vykřikne a pokusí se utéct. Všichni muži naráz vyskočí a začnou se v kuchyni zmateně překřikovat. Stella vyběhne ven v patách s Eunice. Na verandě se Stella vrhne Eunice do náručí a ta se ji pokouší uchlácholit.)

STELLA Proboha, Eunice, pomož mi! Ježíšikriste, proboha, hlavně ať jí neublížej! Co to tam s ní dělaj?

(Stella se pokusí vyprostit z Eunicina objetí.)

EUNICE Zůstaň tu. Nechoď už tam. Hezky tu zůstaň se mnou a nedívej se.

STELLA Co jsem jí to udělala? Jak jsem tohle mohla udělat vlastní sestře?

PABLO Tohle je fakt blbý.

STEVE Takhle se to nemá dělat. Měli jí to říct.

PABLO Jéžíši, to fakt není dobrý tohleto, to není dobrý.

STANLEY (Vybíhá z ložnice.) Hej, hej, doktore! Máte tam práci.

6

DOKTOR A jéje, ach jo, tomuhle já se pokud možno vyhýbám.

(Mitch se pustí směrem k ložnici, ale Stanley mu zastoupí cestu.)

MITCH (divoce) Tvoje vina to je! Kdybyses nesral do věcí, do kterejch –

STANLEY Drž hubu, ty chudinko jedna! (Odstrčí Mitche.)

MITCH Já tě zabiju, zabiju tě! (Mitch se vrhne ke Stanleymu a napřáhne se.)

STANLEY Podržte si někdo toho uřvanýho idiota.

STEVE (Chytí Mitche.) Nech toho, Mitchi.

PABLO Neblbni, no, klídek...

(Mitch se zhroutí na židli, položí si hlavu na stůl a vzlyká. Sestře se zatím podařilo chytit Blanche za paži a zabránit jí tak v útěku. Blanche se prudce otočí a škrábne ji. Sestra má ale sílu a zkroutí Blanche ruce. Blanche ochraptěle vykřikne a klesne na kolena.)

SESTRA Ty nehty se musí ostříhat.

(Do ložnice vejde Doktor a Sestra na něj tázavě pohlédne.)

Kazajku?

DOKTOR Ne...pokud to nebude absolutně nezbytné, tak ne.

(Blanche se na něj podívá a v obličeji se jí zračí zoufalá prosba. Doktor se usměje a řekne Sestře):

BLANCHE (slabě) Prosím vás, ať mě pustí.

DOKTOR (k Sestře) Pusťte ji. Nebude to nutné. Slečno Blanche.

(Sestra Blanche pustí a ta vztáhne ruce k Doktorovi, který jí opatrně pomůže vstát, podepře ji paží a vyvede ji z ložnice.)

DOKTOR Slečno...

BLANCHE (Pevně se drží jeho ruky.) Ať už jste, kdo jste – vždycky jsem se spoléhala na pomoc laskavých neznámých.

6

STELLA Blanche! Blanche, Blanche!

(Stella vzlyká úplně bez zábran, jako by se pláči zcela oddala. Teď, když už je sestra z dohledu, je na jejím pláči něco nelidského, ale zároveň rozkošnického.)

STANLEY (Smyslně ji utěšuje.):No tak, lásko, no tak...miláčku, ne, no... (Stanley si k ní klekne a snaží se jí rozepnout

knoflíčky na košili.) No tak, lásko, no, no, miláčku...

STEVE Tak hrajem, ne?

KONEC

Úprava: Kryštof Pavelka

6