ČA

SO

PIS

PR

ÁV

NIC

KÝ

CH

FA

KU

LTZD

AR

MA

PR

O C

ELO

U P

RÁ

VN

ICK

OU

OB

EC

ZIM

NÍ S

EM

ES

TR

T�m�:T�m�:O��r�n� �ut�r���h��r�v�

Eliška WagnerováEliška WagnerováEliška WagnerováROZHOVOR:

Eliška WagnerováEliška WagnerováO PRÁVNÍM STÁTU A ÚSTAVNÍM SOUDU

ÚVAHA:

Etika v právu

PROFIL:

Právník, který hájí

bulvár

GENERÁLNÍ PARTNER ELSA ČR

PARTNEŘI ELSA ČESKÁ REPUBLIKA A LOKÁLNÍCH SKUPIN

PARTNEŘI ELSA PRAHA PARTNEŘI ELSA BRNO PARTNEŘI ELSA PLZEŇ PARTNEŘI ELSA OLOMOUC

PrímaLex má

…píšeme pro vás15let

EDITORIAL

časopis prímaleXZimní semestr 2013/2014

ŠéFredaKtorKa:Daniela Wurzlová wurzlova@elsa.cz

editor:David Budai

redaKtoři:Jiří Bálek, Tereza Heraltová, Lukáš Herma, Martin Loučka, Michaela Lysková, Monika Marčíková, Michaela Prokopová

JaZYKová KoreKtura:Daniela Wurzlová, David Budai

saZba, graFiKa:Tomáš Wurzel wurzel.tomas@gmail.com

KresbY:Monika Chromečková

FotograFie na titulní straně:Benjamin Tilley

vYdavatel:ELSA Česká Republika, Evropské sdružení student právaNám. Curleových 7, 116 40 Praha 1Kancelář č. 32IČ: 00553751, DIČ: CZ005537

Tel.: 221 005 240Web: www.elsa.cz/primalexEmail: primalex@elsa.cz

Registrováno u MK ČRč. 8151 ISSN: 1212-494X

tisK:Wolters Kluwer ČR

Časopis PrímaLEX vychází na akademické půdě: Právnické fakulty UK v Praze, Právnické fakulty Západočeské Univerzity v Plzni, Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Vážení čtenáři,číslo, které nyní držíte v ruce je z mé pozice nové šéfredaktorky malou premiérou. Snažila jsem se společně s redakčním týmem udělat pro Vás ča-sopis ještě pestřejším a přitažlivějším, než jakým byl doposud. Nebudu zastírat, že naplnění všech mých vizí s sebou nepřineslo nějaké ty porodní bolesti, doufám však, že ve Vašich očích v koneč-ném důsledku všechna ta práce stála za to.

Při sestavování obsahu tohoto čísla jsem se snažila zohlednit výsledky letního dotazníku. V PrímaLEXu proto nyní najdete trochu humoru

v podobě fejetonu, úvahy a komentáře s právní tématikou, recenze na knihy, ale také zajímavé judikáty z poslední doby. Rozšíření se dočkala rovněž rubrika KARIÉRA, která nově přináší jednak články o lidech, kteří se na právním poli prosadili, jednak pak také články prakticky zaměřené na Váš kariérní růst.

V tomto čísle se mimo jiné můžete také těšit na rozhovor s Eliškou Wagnerovou, na povídání o právní praxi v bulvárních médiích s Janem Staňkem nebo na zpověď Jaroslava Baiera, právníka roku pro bono. Hlavním tématem vydání se pro tentokrát stalo autorské právo.

Na samotný konec mi již zbývá jen jediné. Věřit, že nadšení, se kterým toto číslo vznikalo, prostřednictvím článků doputuje až k Vám a že své pocity z jeho nové podoby si nenecháte pouze pro sebe. Podělit se o ně můžete buď prostřednictvím naší facebookové fan page, nebo prostřednictvím e-mailu primalex@elsa.cz.

Inspirativní čtení Vám přeje,

Daniela Wurzlová,šéfredaktorka časopisu PrímaLEX

Foto

: Dan

iela

Wur

zlov

á

3

OBSAH

aKtualitY

obecné ……………………………………………………………………………… 5studenti studentům ……………………………………………………………… 8petr němec ………………………………………………………………………… 9

náZorY a Komentáře

právo s lásKou ………………………………………………………………… 10peripetie s noZ ……………………………………………………………… 10

proFil studenta

veroniKa ŠebeKová …………………………………………………………… 11

Kariéra

Jaroslav baier ………………………………………………………………… 12Jan staněK ……………………………………………………………………… 14Kariérní rádce ………………………………………………………………… 15

roZhovor

eliŠKa wagnerová …………………………………………………………… 16

odborné článKY

právo (se) roZmnožovat ……………………………………………………… 20neoprávněný Zásah do autorsKého práva K FotograFii ……………… 24autorsKá díla na internetu ………………………………………………… 28poZitivní opatření ……………………………………………………………… 31

stáže a Zahraniční pobYtY

norsKo …………………………………………………………………………… 35paKistán ………………………………………………………………………… 36portugalsKo …………………………………………………………………… 37

elsa international

the importance oF Knowledge ……………………………………………… 38

JudiKatura

K eXistenci obecných principů naKládání s veřeJným maJetKem …… 40roZsudeK eslp ve věci Kummer proti čr ……………………………… 40o usmrcení Z nedbalosti při předJíždění ………………………………… 41

recenZe

Konec proKrastinace v čechách …………………………………………… 42

soFt sKills

JaK na eFeKtivní plánování …………………………………………………… 43

Úvaha

KrátKé ZamYŠlení nad otáZKami etiKY s morálKou …………………… 44

FeJeton

KruŠné, a přece slibné ZačátKY …………………………………………… 46

Obsah

ÚVAHA: Krátké zamyšlení nad otázkami etiky s morálkou

PROFIL: Jan Staněk právník, který hájí bulvár

ROZHOVOR: Eliška Wagnerová K pávnímu státu se budeme vždy jen blížit

44

14

16T

here

is n

o ea

ster

egg

!

Foto

: Dan

iela

Wur

zlov

áFo

to: D

anie

la W

urzl

ová

Foto

: Mon

ika

Chr

omeč

ková

4

C zech Moot Court Competition (CMCC) v mezinárodním prá-vu soukromém je celonárodní

simulovaný soudní spor, který každo-ročně pořádá studentské sdružení ELSA Česká republika. Soutěžící v něm mají možnost ověřit si své argumentační schopnosti, ale také rychlou orientaci v teoretických poznatcích před odbor-nou porotou.

Kauzu letošního CMCC vytvořila Ka-tedra mezinárodního a evropského prá-va Právnické fakulty Masarykovy uni-verzity. Úkolem studentů v písemném

P rojevy nenávisti v kybernetic-kém prostoru se v poslední době staly hlavní formou zneužívání

lidských práv, a to s důsledky v reálném životě. Boj proti šíření, podněcování a podporování jakýchkoli projevů nená-visti na internetu se stává jednou z hlav-

ních výzev moderní společnosti. Právě tyto důvody se staly impulsem pro Radu Evropy k zahájení projektu s názvem No Hate Speech Movement, který byl spuš-těn 22. března a poběží až do roku 2014.

Cílem kampaně je přijetí opatření a podniknutí rozhodných kroků proti

kole bylo vytvořit žalobu a vyjádření ža-lovaného k této žalobě. Z celkové počtu patnácti dvoučlenných týmů, které se zúčastnily písemného kola, postoupilo osm nejlepších do finálového kola úst-ního. To se pak konalo 21. listopadu na půdě brněnské právnické fakulty.

Na základě rozhodnutí tříčlenné po-roty z prvního kola postoupily čtyři týmy do semifinále, z něhož vzešly dva nejlepší. Ve finále se tak utkal tým Vla-dimíra Janoška a Zdeňka Rohovského z Právnické fakulty v Olomouci a sou-těžní dvojice Marcely Kašpárkové a Michala Vítka z brněnských práv. Kašpárková a Vítek se nakonec v tomto vyrovnaném souboji stali vítězi a získali 20 tisíc korun.

„Ústní kolo pro nás na jedné straně představovalo možnost ověření našich schopností právní argumentace, a na druhé straně jsme k němu přistupovali jako ke hře, kterou jsme si užili s po-třebnou dávkou soutěživosti,“ řekla ča-

veškerým formám nenávisti, které se ob-jevují na internetu. Je založena na osvětě v oblasti lidských práv, zapojení mladých lidí a podpoře mediální gramotnosti.

Studentské sdružení ELSA se do to-hoto projektu zapojilo prostřednictvím Legal Research Group. Podstatou Legal

Research Group je vytvoření právního vý-zkumu, na kte-rém spolupra-cují jednotliví členové ELSA International.

Každá národ-ní skupina měla za úkol vypra-covat zprávu

o právní úpravě nenávistných projevů v jejich zemi. Tato zpráva se skládala z od-povědí na 11 otázek, které byly po vypra-cování odeslány zpět ELSA International. Jednotlivé zprávy poté byly zpracovány v jednu souhrnou, jež byla začátkem prosince prezentována na mezinárodní

sopisu PrímaLEX Marcela Kašpárková. Dodala, že motivací v soutěži jim nebyla pouze lákavá finanční výhra, ale také zisk titulu pro Masarykovu univerzitu. Druhý tým, který od prvního místa dě-lilo pouhých 0,3 bodů z 200 možných, získal 15 tisíc korun. ■

Hana Pavlišová

No Hate Speech konferenci v Norsku. Nyní bude zpráva předáná Radě Evropy a bude zpřístupněná jak široké veřejnos-ti, tak odborníkům, kteří se zaměřují na svobodu projevu a nenávistné projevy na internetu. Do budoucna by se tak mohly tyto zprávy stát podkladem pro vylepšení celkové situace ve společnosti.

ELSA Česká Republika se do podob-ného projektu zapojila poprvé ve své historii. Na zprávě za Českou republiku se ve spolupráci s JUDr. Štěpánem, od-borníkem na nenávistné projevy z MU v Brně, podílel tým složený z Kateřiny Kapkové, Luboše Mazance, Lenky Peka-řové, Ivy Šimkové a Františka Vinopa-la. Práce bude uveřejněna v souhrnném sborníku. ■

Helena Morozová

Mezinárodním právem soukromým ke dvaceti tisícům

Boj proti nenávistným projevům na internetu

Sponzorem soutěže byla advokátní kancelář BBH, kterou v ústním kole zastoupili hodnotitelé:

Mgr. Andrea BačákováMgr. Martin Doucha Mgr. Pavel Tesařík

V porotě dále zasedli: JUDr. Miluše Hrnčiříková, Ph.D.JUDr. Jiří Valdhans, Ph.D.JUDr. Klára Drličková, Ph.D.JUDr. Tereza Kyselovská, Ph.D. Mgr. Zdeněk Nový, Ph.D., LL.M.

Více o projektu se můžete dočíst zde:

www.beznenavisti.skwww.nohatespeechmovement.org

AKTUALITY

The

re is

no

east

er e

gg!

Foto: Vladimír Sokolík

5

AKTUALITY

V polovině letního semestru roku 2013 proběhla každoroční soutěž Czech Moot Court Competiton

(CMCC), tentokrát s kauzou upravenou již novým občanským zákoníkem. Toto simulované soudní jednání, které kaž-doročně láká desítky studentů ze všech právnických fakult v České republice, po-řádala studentská organizace ELSA Česká republika.

Studenti se v rámci kauzy, kterou vypracoval JUDr. Filip Melzer, Ph.D., LL.M, vyjadřovali k problematice nemovitostí. Celkem se do soutěže přihlásilo 17 týmů, z nichž se nakonec šest utkalo před porotou složenou z odborníků na občanské právo, kterými byli již zmíněný Filip Melzer a dále pak JUDr.

Renáta Šínová, Ph.D a JUDr. Petr Tégl, Ph.D. Vítězem se stal olomoucký tým Marka Zemana a Báry Hudkové, který ve finále, jež se konalo 4. května v Olomouci, porazil brněnský tým Rostislava Andrlíka a Miloslava Kabrhela.

Finanční příspěvek k pořádání akce poskytl projekt Právo moderně při Práv-nické fakultě UP v Olomouci. Cenami do soutěže přispěla společnost e-pravo,

Codexis Academia a C.H.Beck. Díky nim si finalisté od-nesli hodnotné ceny, například lístky na konferenci Právník roku 2014, Právní prostor 2014, licenci na software Codexis a učebnice k novému občanskému zákoníku. ■

Kateřina Kapková

Simulovaný soudní process novým občanským zákoníkem

Praha pošle studenty řešit spor před WTO

S&C ELSA Praha:

Mezinárodně!V tomto akademickém roce se usku-

teční již dvanáctý ročník největší akce ELSA International, kterou je

ELSA Moot Court Competiton on WTO, simulované soudní jednání. Poprvé v his-torii této soutěže se bude jedno z letošních pěti regionálních kol konat v České repub-lice, konkrétně v Praze.

Za podpory Světové obchodní organizace (WTO) budou mít studenti z právnických fakult po celém světě za úkol vypracovat a obhájit případ týkající se právě práva WTO a předvést tak své teoretické znalosti v praxi. Za jejich hodnocení bude zodpo-vědná porota tvořená odborníky v oboru.

V březnu se tak v Praze setkají desítky budoucích právníků, kteří budou bojovat o postup do finálového kola. To se bude ko-nat v centrále WTO v Ženevě. Mezi porotci pražského regionálního kola by se měli ob-jevit také odborníci z Česka. To, zda však uvidíme také české soutěžící, se dozvíme až po uzavření přihlašování. ■

Pavlína Trchalíková

S ekce Semináře a konference (S&C) lokální skupiny ELSA Praha získává novou meziná-

rodní podobu. Po letech útlumu me-zinárodního přesahu našeho spolku se klíčovou agendou pro celý Výbor ELSA Praha stala spolupráce se zahraničními zeměmi. Vedle své stálé agendy, při níž S&C zprostředkovává studentům všech ročníků přednášky, diskuse, semináře a konference, tato sekce nabízí našim členům mnoho zahraničních výměn-ných pobytů. Spolupráci navazujeme také se studijním programem Erasmus.

V zimním semestru se nejen studen-ti Právnické fakulty Univerzity Karlovy dočkali hned několika zajímavých akcí. V říjnu jsme pořádali diskusi o záka-zu kouření s Doc. MUDr. Králíkovou, CSc. a senátorem Jaroslavem Kuberou a přednášku o Ústavním soudu jako ochránci lidských práv s ústavní soud-kyní JUDr. Šimáčkovou, Ph.D. Listo-pad nabídl studentům panelovou diskusi o ústavních pravomocích prezidenta republiky, přednášku o kastraci sexuálních deviantů a nakonec debatu o zákonu o stát-ním zastupitelství. Nově byli na akce S&C kromě studentů práv a právníků pozváni také odborníci z oboru politologie, sociologie, psychologie či filosofie a poslu-chači z řad studentů z celé Prahy.

Co se týče mezinárodních akcí, Praha se stává velmi žádanou lokalitou. Je to jednak kvalitními bilaterálními studij-ními výměnami, které byly pořádány v minulých letech, dále pak cenovou přívětivostí či zajímavým akademickým a večerním programem. Letošní akade-mický rok byla členům ELSA nabídnu-ta cesta do Berlína a Vídně. Během let-ního semestru se mohou zúčastnit také návštěvy Tel Avivu či Londýna.

Začátkem prosince patřilo pět dní Multilateral study visit Prague, kdy Prahu navštívilo 65 členů ELSA Ber-lin, ELSA Vienna, ELSA Graz a ELSA Rzeszów. Z Prahy se jí zúčastnilo 25 studentů, a tak v celkovém počtu 90 účastníků jsme se vyrovnali meziná-rodním akcím ELSA International. Tento velkolepý projekt se zařadil mezi akce s největším rozsahem v roce 2013 ve střední Evropě. ■

Matěj Benda

Foto

: Fot

oarc

hiv

ELS

A P

raha

Foto: Fotoarchiv ELSA Praha

Foto: Jan Dobeš

6

AKTUALITY

Studenti přispěli dětské klinice osmi tisíci korunami

Z akoupením 120 vánočních hvězd při-spěli studenti a vyučující z Právnické fakulty univerzity Palackého na chari-

tativní sbírku sdružení Šance, která proběhla 26. listopadu. V rámci sbírky bylo celkem vy-bráno osm tisíc korun. Výtěžek z této akce byl předán hemato-onkologickému oddělení Dět-ské kliniky Fakultní nemocnice v Olomouci.

Sdružení rodičů a přátel hematologicky a onkologicky nemocných dětí zahájilo spo-lupráci s ELSA Olomouc na podzim roku 2012. Samotná akce charitativního prodeje vánočních hvězd letos proběhla již šestnác-tým rokem. ■

Daniela Wurzlová

R ostoucí popularitu simulovaných soudních procesů dokazuje jejich rozmanitost a zaměření na nejrůznější právní odvětví. Jedním z těchto důkazů je také Řím-

skoprávní Moot Court, který proběhl na jaře letošního roku, a to hned v mezinárodním měřítku. Mezi sebou se utkali ne-jen studenti práv z České republiky, ale také slovenští studenti z právnických fakult v Banské Bystrici, Bratislavě a Trnavě.

Simulovaný proces s římskoprávní tématikou je specific-ký hlavně tím, že jeho průběh se podobá vystupování před římským Preatorem. Přestože finále Řimskoprávního Moot

Courtu proběhlo 19. dubna na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, domácí na vítězné příčky nedosáhli.

Na prvním místě se umístil tým z Brna ve složení Jana Bro-že, Václava Dvorského a Tomáše Křivánka, který získal výhru ve výši devíti tisíc korun. Druhý byl bratislavský tým Tomáše Vala, Juraje Lackoviče a L‘udmily Hrnčiarové, jenž byl od-měněn šesti tisíci korunami. Třetí místo obsadil Jan Gregor a Jakub Šefrna. Jejich výhra činila tři tisíce korun.

Sponzory akce byl projekt Právo moderně a Katedra práv-ních dějin z PF Univerzity Palackého v Olomouci. ■

Daniela Wurzlová

Římské právo is not dead

Přidejte se k nám, ROZVINEME VÁŠ TALENTJsme středně velká, stále rostoucí advokátní kancelář, která na českém trhu působí již deset let. Dlouhodobým partnerstvím se sdružením ELSA ČR se snažíme přispívat k dalšímu vzdělávání studentů právnických fakult.

Klademe důraz na vysokou přidanou hodnotu našich právních služeb, jež poskytujeme tuzemské i mezinárodní klientele. Do našeho týmu proto hledáme talentované právní asistenty/-ky a advokátní koncipienty/-ky, kteří mají zájem všestranně rozvíjet a trvale zlepšovat své právní i jazykové schopnosti.

Mališ Nevrkla Legal, advokátní kancelář, s. r. o.Longin Business Center Na Rybníčku 1329/5, 120 00 Praha 2tel.: 296 368 350, fax: 296 368 351 e-mail: law.office@mn-legal.eu, url: www.mn-legal.eu

PRÁVNÍ SLUŽBYS VYSOKOU PŘIDANOU HODNOTOU

3_inzerce_studentsky_casopis_210x148.indd 1 18.3.13 16:43

Foto

: Ter

eza

Kre

jčí

AKTUALITY

Studenti studentům: Entoo jako platforma

pro sdílení zápisků

N edaří se vám sehnat vhodné studijní materiály? Co dě-lat, když nemůžete dorazit na některou přednášku? S řešením přišel John Gealfow z Právnické fakulty Uni-

verzity Palackého v Olomouci.John, dříve známý jako Jan Janíček, je studentem 3. ročníku.

Už dva roky shromažďuje a pro studenty zpřístupňuje semináře a přednášky místních vyučujících, zápisy z konferencí a besed konaných na fakultě či vypracované otázky ke zkouškám a zá-kladní informace pro nově příchozí studenty.

Tento milovník čaje tráví denně mnoho hodin správou por-tálu Entoo, který funguje na adrese www.entoo.cz. Rád by z něj vytvořil užitečnou sociální platformu pro sdílení informací z oblasti práva. Už dnes má přes 1300 registrovaných uživatelů a denně stránku navštíví přes 200 z nich.

Co tě vedlo k tomu založit Entoo?V létě v roce 2012 po zkouškách jsem chtěl udělat pořádek v dokumentech, které jsme si za zkouškové období nahroma-dili na společném emailu našeho ročníku. Když jsem ale viděl,

jaký chaos v nich je a jak málo funkcí pro třídění email nabízí, řekl jsem si, že jednodušší a přehlednější bude vytvořit vlastní webové stránky.

Provozuješ stránku sám, nebo se na tvorbě podílejí další lidé?Nejdříve jsme s Entoo začínali dva, můj bývalý spolužák ze střední školy Ondra Henek a já. Ten momentálně studuje infor-matiku na VUT a zabývá se webovými stránkami, takže se stará o technickou stránku tohoto projektu. Nyní se nám ale náš tým rozrůstá. Nedávno se k nám přidal David Polách z mého roční-ku na právech, který se stará o kontakt se studenty a marketing. Rozrůstá se také počet lidí spravujících fórum se soubory. Mo-mentálně máme tři moderátory.

Jak vidíš další vývoj projektu? Plánuješ nějaká vylepšení do budoucna?Rád bych vybudoval něco víc než jen platformu pro sdílení sou-borů. Už teď je fórum pro sdílení souborů v podstatě jen jedním z pilířů. Do budoucna bych chtěl mít jakousi sociální síť pro stu-denty práv, právníky, ale i jiné právní nadšence. To je ale samo-zřejmě ještě vzdálená budoucnost. Spoustu vylepšení už máme vymyšlených, čas na jejich realizaci nám nějak nezbývá.Zároveň bychom se rádi stali největším serverem pro sdílení in-formací mezi studenty práv v České republice. Z toho důvodu se budeme spojovat s portálem Právuška, což je projekt velmi podobný Entoo a používají ho studenti Právnické fakulty Masa-rykovy univerzity v Brně. Ten je zavedenější a má už přes čtyři tisíce uživatelů.

Jaký bude mít Entoo osud po tvém odchodu ze školy?To je složitá otázka. Záleží samozřejmě na tom, jestli se nám po-daří vybudovat tuto sociální síť. Zároveň ale doufám, že zůstane zachována i funkce Entoo jakožto úložiště souborů. Pokud se tedy podaří najít nějakého nadšence mladší generace, který by po mně funkci správce fóra v budoucnosti převzal, bylo by to určitě skvělé. To by ale samozřejmě předpokládalo také to, že se lidé začnou více aktivně podílet na tvorbě obsahu. Momentálně na Entoo přispívá jen pár lidí a zbytek obsah pouze konzumuje.

Uvažoval jsi o tom, že bys služby zpoplatnil?Takové úvahy tu byly, ale ne u mě, spíš u spolužáků. Já o tom určitě neuvažuji a nesouhlasil bych s tím. Bylo by to proti vizi, se kterou jsem Entoo zakládal. Entoo stojí na myšlence volné výměny informací. Kdybychom ho zpoplatnili, otočili bychom se zády ke všemu, s čím jsme začínali. ■

Michaela Prokopová

Foto

: Dan

iela

Wur

zlov

á

8

Petr NěmecRozhodnout naše návrhy by trvalo 1400 let

P etr Němec je absolvent práv-nické fakulty v Brně, mediátor a jednatel společnosti Český

spotřebitel, která provozuje server Hromadné žaloby.cz. Veřejnosti je mimo jiné znám jako tvář iniciativy usilující o vrácení bankovních poplat-ků za správu a vedení úvěru. A na tohle téma jsme s ním také hovořili.

Jak jste se dostal k problematice bankovních poplatků? Díky přípravnému kurzu pro mediáto-ry. Cena kurzu byla přibližně 35 tisíc korun, což je částka, kterou koncipi-enti běžně nemají. Nezbývalo, než si vzít bankovní úvěr. Pak jsem se dostal k článku Ondřeje Hrudy z Nejvyššího soudu ČR, kde rozebírá důvody prav-děpodobné neplatnosti poplatku za správu a vedení úvěru. Ve stejné době již existovalo rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora, které tyto poplatky prohlašuje za neplatné. Tak jsem si řekl, že zkusím zažalovat Ko-merční banku o vrácení poplatku.

Jaký byl průběh vašeho řízení?Podal jsem žalobu o 50 korun, to je měsíční poplatek, který jsem platil za vedení účtu. O druhou padesátiko-runu jsem zahájil řízení u finančního arbitra, abych věděl, jak o tom rozhod-nou tyto dvě příslušné instituce. Banka mi ale peníze vrátila ještě předtím, než bylo rozhodnuto. Rozhodnutí němec-kého soudu bylo inspirací, avšak nelze jej jednoduše aplikovat na naše právní prostředí.

Tím ale příběh bankovních poplatků neskončil…Na základě medializace mého případu mě začali kontaktovat lidé se žádostí o pomoc. V srpnu 2012 jsem založil stránky JDETO.DE, na kterých jsem poskytl klientům vzor výzvy k vydání bezdůvodného obohacení a návrh na zahájení řízení u finančního arbitra. Vzor žaloby jsem poskytl jen kvalifiko-vaným lidem, tedy právníkům a advo-kátům, nikoliv běžným spotřebitelům.

Tak vznikla masivní kampaň proti bankovním poplatkům, k níž se připojily další iniciativy?Na začátku letošního roku jsem začal úzce spolupracovat s iniciativou ban-kovnipoplatky.com. Později došlo také ke spojení s poplatkyzpet.cz. Dnes společně pokrýváme cca 95% klientů vymáhajících poplatky po bankách.

Může se spotřebitel, který si přečte tento rozhovor, připojit se svou plnou mocí?Sběr plných mocí je pro tuto chvíli ukončen. Soudní spory v této oblasti již probíhají. Přestože jsme první spor u soudu vyhráli, dnes je poměr vyhra-ných sporů někde kolem 50:3 ve pro-spěch bank. A protože jde o bagatelní spory, je vyloučeno podání opravného prostředku.

Jaký bude tedy další postup ze strany vaší iniciativy? Podání ústavní stížnosti. Jádrem ústavní stížnosti je konflikt autonomie vůle a ochrany slabší strany. Klient samozřejmě věděl, že předmětný po-platek bude platit, neví však, za co ho platí. Podle mého názoru lze poplatek za správu a vedení úvěru formulovat i platně.

Kolik žalob jste podali?Plných mocí jsme obdrželi cca 300 ti-síc. V jednotlivých návrzích ale byla velká chybovost, práce se spotřebiteli je v tomto ohledu velmi náročná. Sa-motných podaných žalob je pak při-bližně 20 tisíc. Více žalob momentálně ani nemá smysl podávat.

Česká bankovní asociace však do médií uvádí okolo 800 evidovaných žalob…Banky evidují žaloby až tehdy, když jim přijde platební rozkaz či „něco“ od soudu.

Kolik návrhů jste doručili finančnímu arbitrovi? Podali jsme přibližně sto tisíc návrhů, které byly v pořádku a nebyl u nich

dosud zaplacen soudní poplatek. Zde ale musím uvést, že finanční arbitr jako celek vyřeší ročně přibližně 300 případů. Přestože má zákonnou lhůtu pro rozhodnutí 30 dnů, nevyřídil v ní ani můj návrh. Rozhodnout všechny námi podané návrhy by při současném rozhodovacím tempu daného odboru trvalo finančnímu arbitrovi přibližně 1400 let.

Znamená to tedy, že se chystáte ústavnímu soudu doručit přibližně 20 tisíc ústavních stížností?Rozsudků je aktuálně 50 až 60, do fi-nalizace naší ústavní stížnosti jich oče-káváme celkem 100. Předpokládáme tedy přibližně sto ústavních stížností. Pak budeme po soudech požadovat přerušení všech jednání v této věci. Nařídit jim to však nikdo nemůže.

Jak by se tento problém dal vyřešit?Podle mého názoru institutem hro-madné žaloby. Kdyby se lidé svých práv mohli domáhat společně. Dnes nemají jinou možnost, než se svých práv domáhat individuálně a pokud dosáhnou takového počtu, jako se po-dařilo dosáhnout nám, systém se pod tímto množstvím zhroutí.

Vaším dalším projektem jsou hromadnezaloby.cz. K čemu slouží?Ukázalo se, že mezi spotřebiteli je po-ptávka po hromadném uplatnění prá-va. Existují různá diskusní fóra, na kterých si lidé stěžují. Tím to ale také končí. My jsme vytvořili stránky, kde si kdokoliv může podle určitých zásad založit svůj problém jako hromad-nou žalobu a následně ji propagovat a sdružovat v ní další lidi. Naším úko-lem je najít pro danou věc advokáta a celou věc poslat dál tak, aby došla zdárnému konci. Cílem není jen soud, ale i vytvořit určitý tlak a tím pomoci spotřebitelům. ■

Filip Drnec

AKTUALITY

9

NÁZORY A KOMENTÁŘE

Právo s Láskou: Má smysl hledat spravedlnost

Peripetie s NOZ

M ám tu hloupou vlastnost, že po mých přednáškách odcházejí lidé domů skleslí a smutní. A pod fousy si brumlají něco o

tom, že jsem jim zkazil víkend. Obdobně mi čtenáři píší po dočtení mé knížky Advokát – O dravcích v právní džungli, že jsem jim zkazil prázdniny a že si jenom toužebně přejí, abych si ty příběhy alespoň v polovině případů vymyslel.

Jenže já si říkám, že lepší je lidem sundat růžové brýle při přednášce, než jim je (z pravidla i s částí obličeje) rozbije život sám. A tak mi dovolte vám tímto komen-tářem zkazit den.

Právo, ve své teoretické podobě, je ušlechtilý obor, v němž se výborně uplatní lidé s logickým a analytickým myšlením. Obor, který může být při studiu zábavný, protože pronikáte do tajů jeho paragrafů a vzájemné provázanosti. Nebo vyplňujete jeho nejasná či neprozkoumaná místa. Píšete teoretická pojednání, hrajete role v zábavných nahraných přích či soudních sporech.

Praxe práva v reáliích České republiky je tvrdý boj. Boj, ve kterém i perfektně napsaná žaloba čeká zpravidla několik let na to, než se promění v pravomocný rozsudek. Záleží na vytí-ženosti daného soudu a obstrukčních schopnostech protistra-ny. Boj, ve kterém je vám tvrdě vydřený exekuční titul zcela na houby, neboť protistrana mezitím zdárně ukončila svoji činnost s firmou Bebeta s.r.o. (dlužník vašeho klienta) a už vesele pod-niká s firmou Bebata s.r.o. Boj, v němž známost advokáta se soudcem na malém městě je více než váš červený diplom. Boj, při kterém o úspěchu rozhodne schopnost rychle a správně na-jít určitý tělesný otvor mocného více, než schopnost rychle na-jít správné a účinné ustanovení zákona. Boj, v němž si zpravidla nejlépe žijí ti, co více než na své znalosti a schopnosti, sázejí na své známosti a schopnost podrazit kdykoli kohokoli.

Na druhou stranu je to kolbiště, které si každý zvolí sám. Kolbiště, kde jsou pravidla pokřivena stejně jako v jiných oborech. Není totiž špatné prá-vo, je cosi nezdravého v české společnosti.

V právu to jenom trošku více bolí. Vždy totiž více zraní, když se s nespravedlností potkáte tam, kam se postižený člověk vydal hledat právě sprave-dlnost. Třeba před soudní stolicí. A jako budoucí právníci budete nezřídka svědky právě toho, jak člověk, jemuž bylo už jednou ublíženo zločincem,

podvodníkem, lumpem, gaunerem, dostane druhý úder v rám-ci „české cesty“ vykládání spravedlnosti. Úder, který třeba už ani nerozdýchá. Jste na to připraveni?

Že by to chtělo na závěr něco optimistického, povzbuzující-ho? Tak jo. Znáte jméno advokáta Sergeje Magnitskijeho? Byl to ruský advokát, který rozkryl rozsáhlé podvody vysokých státních úředníků. Za odměnu byl zatčen, umístěn do vazby a v ní za podivných okolností zemřel. Ale ani smrt někdy jako trest nestačí. Pět let na to byl ještě posmrtně sám za podvody odsou-zen. Tenhle příběh se odehrál v Moskvě. Nedávno.

Co jsem tím chtěl říci? Že nikdy není tak špatně, aby nemoh-lo být hůř. A proto, přes všechnu tu pesimistickou vizi, má smy-sl se za spravedlnost prát. Má smysl spravedlnost hledat a pro-sazovat. I když to někdy bude bolet a budete mít stokrát chuť změnit profesi. Jste-li čestní, nevzdejte se. Važme si toho, že žijeme v zemi, kde prát se za spravedlivější společnost má smy-sl. V zemi, kde existuje i určitá šance, že tenhle boj bude sem tam i úspěšný. Ne všichni obyvatelé této planety to štěstí mají. ■

Václav LáskaAutor je advokát

??Foto: Archiv autora

10

B ude mít nový občanský zákoník (NOZ) po dvanácti letech koneč-ně zelenou? Jak to vypadá, Senát,

ministryně spravedlnosti, premiér i pre-zident novému zákoníku fandí. Po schvá-lení potřebné doprovodné legislativy, vy-jma dvou daňových zákonů, to vypadá, že nabytí účinnosti NOZ k 1. lednu 2014 již nestojí nic v cestě. O uklidnění paniky ohledně neschválených daní se postaralo ministerstvo financí formou zákonného opatření Senátu. Žádné další překážky nejsou na obzoru. Že by to konečně vy-padalo slibně?

Snahy o odložení účinnosti byly a mož-ná stále ještě budou. Po všech překona-ných úskalích si už nikdo nemůže být jis-

tý, zda ještě někdo něco nezkusí. Dvouletá legisvakanční lhůta totiž zjevně není pro všechny dost dlouhá. Za ten čas se ode-hrálo bezpočet protestů, objevilo mnoho nesouhlasných statusů, veřejných debat, zkusil se i komunistický návrh na odklad, padla vláda a rozpustila se Sněmovna. Úsilí, kterého museli vynaložit příznivci i odpůrci NOZ, bylo opravdu hodně.

Zdá se však, že svítá na dobré časy, je-likož mnozí již pochopili, že lepší než odložit, je kodex vyložit. Odložení účin-nosti NOZ před začátkem jeho účinnos-ti by totiž znamenalo obrovské narušení právní jistoty a současně zrazení důvěry v právo těch, kteří se na rekodifikaci připra-vovali a investovali do ní nemalé částky

a energii. I stále dokola omílaní soudci se vyjádřili, že si odklad nepřejí. Takže, kdo jej žádá? Ti, kteří novému právu nerozumí pro svou omezenost a lenost učit se no-vým věcem. Znamená to ale, že mají brz-dit ostatní?

Vyvstává otázka, proč by ti, kteří věnu-jí čas, úsilí i peníze tomu, aby pochopili novou právní úprava, měli doplácet na ty, kteří jen vedou plané řeči a snaží se všem vysvětlit, proč se to naučit nelze. Se sklopenou hlavou se však daleko nedo-jde. Proto i když třeba nevěříte ve šťastné konce, můžete alespoň doufat ve šťastný začátek. ■

Michaela Prokopová

PROFIL STUDENTA

V eroni k a získ ala dr u hé místo v p osle dním ro ční ku s outěž e

Al len & O ver y Essay C omp etition. Zkuš enosti , které uplatni la i ve svém s outěžním es ej i , dů k ladně sbírala na studijním p obytu v Singapur u, v rámci stáž e u nadnáro dní konzu ltač-ní f irmy neb o při ro čním p ostgradu-álním studiu na Oxfordu. Toto je je j í inspirativ ní příb ěh. . .

Jelikož jsem v posledním ročníku gymná-zia nepatřila mezi ty, kteří přesně věděli, co chtějí v životě dělat, vybrala jsem si klasické obory pro nerozhodné – ekonomii a právo. Řekla jsem si, že se pak v průběhu prvního ročníku rozhodnu, co mě baví více, a tomu se pak budu dál věnovat. Samozřejmě k takovému rozhodnutí nikdy nedošlo. Oba obory byly něčím zajímavé a já jsem je studovala nějakou dobu paralelně.

Propojení práva s téměř s jakýmkoliv jiným oborem považuji za hodně přínosné. Umožňuje vám to totiž získat vhled do kon-krétní oblasti právní regulace a přinášet tak řešení, která nejsou jen technicky právně v pořádku, ale zároveň reflektují reálné po-třeby praxe, které jsou člověku pouze s právnickým vzděláním často vzdálené. Je proto škoda, že na českých univerzitách, na rozdíl od těch zahraničních, zatím není obvyklé studovat právo jako „joint degree“ s nějakým jiným oborem (např. s medicínou, podnikáním aj.). Jistě by to bylo mnohém efektivnější, než kom-binovat rozvrhy na dvou univerzitách.

Mně se naštěstí pedagogové a vedení fakulty snažili vyjít vstříc, abych mohla studovat současně oba programy. Třeba v případě, kdy jsem ve čtvrťáku vycestovala přes VŠE na studijní pobyt do Singapuru, mohla jsem práva na čas přerušit. Zatímco způsob výuky na Singapore Management University místy připomínal „školu hrou“, pokud šlo o výsledky, tak Singapurci přistupovali ke studiu až moc seriózně – všichni aspirovali na A+. Vzhledem k tomu, že toto nejlepší hodnocení mohlo získat jen pár nejlep-ších, existovala mezi studenty jistá rivalita, s níž jsem se na čes-kých školách nesetkala.

Po návratu ze Singapuru jsem dělala letní stáž u mezinárodní konzultační firmy v Praze se zaměřením na strategické poraden-ství. Jelikož mi práce konzultanta přišla inspirativní (šlo o zají-mavé projekty v různých oblastech, hodně cestování, efektivní teamová práce v kolektivu skvělých a chytrých lidí, kteří mají motivaci neustále se zlepšovat), přijala jsem pracovní nabídku na plný úvazek po skončení studia.

Nakonec jsem nenastoupila hned po obdržení titulu, ale požá-dala jsem o odklad nástupu o rok. Měla jsem tak čas splnit si svůj sen a vyrazit do Austrálie. Tentokrát přes bilaterální dohodu PF UK a University of Melbourne Law School. Díky tamním skvěle vybaveným knihovnám jsem v průběhu studijního pobytu shro-máždila spoustu relevantních materiálů ke své diplomové práci

zaměřené na komparaci anglo-amerického a kontinentálního smluvního práva, konkrét-ně dvou institutů, kauzy a consideration. Vol-ný čas jsem pak využila na cestování.

Zároveň jsem v tomto „volné roce“ měla možnost absolvovat dvě kratší stáže v práv-ních kancelářích a získat tak alespoň nějakou praktickou zkušenost běžného právníka.

Po návratu z Austrálie jsem začala pracovat jako konzultantka. Jelikož jsem na právech ještě neměla zakončené všechny zkoušky, požádala jsem o individuální studijní plán a škola mi opět vyšla vstříc. Předpokláda-la jsem, že pokud budu při práci studovat o víkendech, školu v průběhu roku dodělám. Avšak při 70hodinovém pracovním týdnu se to ukázalo jako hodně naivní představa.

Asi po dvou letech v consultingu jsem si vzala roční neplacené volno a přihlásila jsem se na roční postgraduální studium teolo-gie na Oxfordu. Na čas jsem tak vyměnila analýzu manažerských problémů za řešení metafyzických otázek, a to v nádherném pro-středí starodávné univerzity a ve společnosti chytrých lidí, kteří „žijí“ tím, co studují nebo přednášejí. Byl to nezapomenutelný rok plný podnětných konverzací se špičkovými teology a filozofy, které nutí člověka přehodnotit mnohé ze svých postojů a názorů.

Když jsem tak seděla ve svém pokoji s výhledem na jeden z mnoha oxfordských trávníků, dostala jsem od kamaráda e-mail, že ELSA ve spolupráci s Allen & Overy vypsali soutěž na téma: „Kauza jako předpoklad platnosti závazku.“ Musela jsem se usmát. Na podobné téma jsem totiž právě (konečně!) dopsala svou diplomku na PF UK a čekala jsem na obhajoby. Jelikož je to problematika, které se v Čechách dlouho téměř nikdo nevěno-val, byla jsem hodně zvědavá, co si o tomto tématu myslí ostatní studenti a profesoři, a zároveň jsem si chtěla ověřit, jestli moje právní závěry jsou správné. Je totiž jiné, když vaše práce obsto-jí na obhajobách na vaší alma mater a když obstojí v soutěži se studenty z jiných univerzit. Možnost vyhrát zajímavou finanční odměnu a výlet do londýnského sídla prestižní právní kanceláře byla navíc lákavá. Proto jsem napsala esej a do soutěže ji přihlá-sila. Když mi o pár týdnů později od organizátorů soutěže přišla SMS, že jsem vyhrála druhé místo, moc mě to potěšilo.

Po roční dovolené se vracím zpátky ke consultingu a znovu se budu věnovat praktickým problémům světa businessu. Tentokrát v tom americkém, jelikož jsem se z rodinných důvodů přesunula do newyorkské kanceláře naší společnosti.

Do budoucna bych ráda dělala něco na pomezí práva, man-agementu a etiky. I když ještě nevím, v jakém konextu to bude, věřím, že to v správnou chvíli to zjistím... ■

Příležitosti přicházejí, když je nejméně čekáteVeronika Šebeková

Pokud Vás soutěž Essay Competition pořádaná AK Allen & Overy zaujala, přihlásit se do ní se svou prací můžete do 28. února 2014. Tématem letošního ročníku jsou Hybridní cenné

papíry a obdobné nástroje vydávané českými emitenty.

Foto: Archiv autorky

11

JAROSLAV BAIERADVOKACIE BY MĚLA MÍT VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÝ ROZMĚR

Jak byste charakterizoval sebe jako studenta na vysoké škole? Nemyslím, že bych byl nejpoctivějším studentem, kterého si dokážete před-stavit. Ale na druhou stranu jsem se v průběhu studia nesetkal v podstatě s žádnými prospěchovými problémy. S červeným diplomem jsem sice ne-odpromoval, ale prospěchově bych se zařadil mezi studenty s lepším průmě-rem. Zkouškami jsem procházel vcelku úspěšně, s takovým tím nutným mini-mem úsilí.Přiznám se, že během studia jsem úpl-ně neporozuměl, a ani sama fakulta mě nijak nemotivovala k porozumění toho, proč bych se učební látce měl vě-novat do větší hloubky, než bylo ne-zbytně nutné.

Kdybyste měl možnost vrátit se v čase a mít opět možnost vybrat si vysokou školu, změnil byste nějak své dosavadní směřování?

Rozhodně ne. Mohu říci, že ať už můj vztah ke studiu na fakultě byl jakýkoliv, jsem velice rád, že jsem právo vystudo-val. Právo se dobře hodí k mému nature-lu a za žádných okolností bych v tomto směru neměnil. Ještě před právnickou fakultou jsem rok studoval VŠE, srov-nání tedy mám. A na právnické fakultě jsem byl rozhodně o mnoho šťastnější. Nicméně zastávám názor, že vzdělávání právníků se v našich zeměpisných šíř-kách neodehrává v tom úplně nejlepším možném gardu.

Věděl jste již při svém studiu na VŠ, že se v budoucnu chcete věnovat právě advokacii? V podstatě se to dost záhy rozlousklo.

A co bylo tím zásadním momentem? Jistým způsobem jsem tušil, že bych se chtěl po skončení studia věnovat advo-kacii. Je to činnost, která nejlépe kon-venuje mé povaze. A protože jsem i v minulosti tíhl k oblasti byznysu a eko-nomii, byla toto pro mě přirozená cesta.

Nyní míříte do Německa na postgraduální právnické studium. Proč právě Německo? Rád bych se zaměřil na oblast Evrop-ského práva s ohledem na regulované instituce finančního trhu, kam patří především pojišťovny, banky, a různé kapitálové fondy. Vycházím z přesvěd-čení, že studijní program tohoto za-měření je pro mě nejpřínosnější. Také

si myslím, že je lepší Evropské právo studovat na kontinentu, než ve Spoje-ném království či USA. Nezanedbatel-nou roli rovněž sehrála otázka nákladů. A ty jsou na život a studium jako takové v Německu výrazně nižší.

Co vás vedlo k práci v advokátní kanceláři Allen & Overy? Byl to můj kamarád, který zde v té době pracoval na pozici koncipienta a byl s prací v této kanceláři nad míru spokojený. Tak jsem se rozhodl jim po-slat svůj životopis. A&O nebyla jediná firma, kde jsem se o pracovní pozici ucházel, ale v závěru to jednoduše vy-šlo. Jsem za to rád, protože ty tři roky mého působení v A&O byly mimořád-ná zkušenost po všech stránkách.

Nedávno jste složil advokátní zkoušky. Jaké z toho máte pocity? Ta zkouška je těžká. Jako taková je veli-ce praktická a je šitá především na míru luční advokacie a pro koncipienta z me-zinárodní kanceláře, který nepraktikuje právo v tak širokém spektru, je prostě fakt náročná. Nicméně, to není nic no-vého pod sluncem a holt se na tu zkouš-ku musíme pořádně připravit.

Stal jste se Právníkem roku 2012 v kategorii Pro bono. Jak jste se k této činnosti dostal? Nechci, aby to vyznělo, že celý můj ži-vot je dílem náhody, ale je to do znač-né míry další náhoda v mém životě.

J aroslav Baier je od ukončení studia na Právnické fakultě Univerzity Kar-

lovy v roce 2010 advokátním koncipi-entem v pražské advokátní kanceláři Allen & Overy. V rámci této praxe se zaměřuje především na oblast práva obchodních společností, pojišťovnictví, insolvence a ochranu osobních údajů. Dlouhodobě spolupracuje s několika neziskovými organizacemi v oblasti pro bono. Za svou činnost na tomto poli zís-kal titul Právník roku 2012.

Foto: Jiří Bálek

12

KARIÉRA

V podstatě tři roky, co jsem koncipi-ent, se snažím být v této oblasti aktivní, jelikož tato činnost má více rozměrů. Za prvé si myslím, že je dobré poskyto-vat pro bono právní služby. Advokacie, i když má svá specifika, je podnikání jako každé jiné a jsem přesvědčen, že podnikání každého člověka by mělo mít nějaký, byť zanedbatelný, veřejně prospěšný rozměr. Tu a tam by prostě každý z nás právníků mohl udělat něco pro všeobecné blaho, ideálně zadarmo. Druhá věc je, že jsem tři roky spolupra-coval s několika neziskovými kancelá-řemi. Jsem taky rád, že mi naše kance-lář v rámci našeho pro bono systému umožnila se této činnosti věnovat i v pracovní době a využívat pro-středky kanceláře. Považuji to projev vysoké firemní kultury. Rozhodně si ale nelze představovat, že právník naší kanceláře denně po dobu osmi hodin pracuje na pro bono klien-tech. Je to práce nad rámec a dělá se vesměs doma večer nebo o víkendech. Ale je příjemné, že když se naskytne příležitost, tak se lze v rámci pracovní činnosti pro bonu věnovat.Do soutěže jsem se nepřihlásil já. Byla to hodně paradoxní situace. Volal mi jeden z pro bono klientů, že se dozvěděl o existenci takové soutěže, a že mě tedy nominoval. Byl jsem přesvědčený o tom, že nemůžu uspět, protože jsem nebyl advokát, ale jen koncipient po dvou a půl letech praxe. Šel jsem tedy za naší office manažerkou Marcelou Hogenovou a řekl jí: „Nominovali mě a nevím, co si o tom mám myslet.“ A Marcela odpověděla: „To je legrační, protože my jsme tě taky nominova-li.“ Ve finále mi bylo řečeno, že moje nominace byla velice silná, a tak jsem cenu obdržel. Dodnes tomu nemohu uvěřit.

Má pro vás pro bono nějaký individuální význam? Co pro vás tato práce znamená? Když člověk dělá něco nad rámec prá-ce, která je dosti často hodně vyčer-pávající, musí minimálně dělat něco, čemu věří a ideálně, něco, co ho dobije. Proto si myslím, že dělat tuto činnost z donucení, jenom proto, že se to ode mě očekává, vůbec nemůže fungovat. Takže to musíte mít rád a věřit, že to

má smysl. Chtěl bych ale také poukázat na to, že pro bono má také dosti prag-matický aspekt, který si člověk uvědo-mí, až pár případů udělá. Dostane se tak k normálnímu právu a každoden-nímu životu, a to vše je velice obohacu-jící pro začínajícího právníka, zvláště toho z oblasti obchodního práva.

Již na gymnáziu jste prý spolupořádal benefi ční koncert… Ten benefiční koncert jsme pořádali v rámci semináře zaměřeného na pod-nikání. Vedoucí našeho semináře při-šla s tímto nápadem zakončení semi-

náře a my jsme se s nadšením přida-li, jelikož jsme ta-kovouhle aktivitu považovali za vel-ké dobrodružství.

Ale že by tyto popudy byly primárně samaritánské, nebo snaha o extrémní dobročinnost, to bych nejspíš lhal.

Máte ve svém profesním životě nějaký idol či inspirativního člověka? Myslím, že těch vzorů je celá řada. Po-kud bych měl jmenovat jeden konkrét-ní, nejspíš bych toho nebyl schopen. Vůbec bych se nebál začít s některými seniorními kolegy advokáty. Obdivu-ji jejich schopnost nahlížet na právní problém ze všech možných úhlů pohle-du. Toho bych rád jednou také dosáhl. Nevnímat právo izolovaně, po jednot-livých odvětvích nebo paragrafech, ale vidět ho v celém kontextu, v celé své šíři.

Dále si vážím právníků a advokátů, kteří působí svým příkladem pozitivně ve veřejném prostoru. A domnívám se, že jich zase není úplně mnoho. Napří-klad doktorka Burešová, doktor Motejl. To jsou mimořádní lidé, protože půso-bili v době, která nebyla vůbec snad-ná a dokázali si svůj kredit vybudovat a pak i udržet. Z těch mladších si vážím doktorky Bradáčové a doktora Zema-na. Věřím, že tito lidé jsou ve správnou dobu na tom správném místě, zvláště pak ve srovnání se svými předchůdci.

Jaký zaujímáte postoj k Novému občanskému zákoníku? K tomuto tématu se stavím velice pozi-tivně. Současná účinná právní úprava občanského práva absolutně nesplňuje

kritéria obecného předpisu soukro-mého práva pro společnost 21. stole-tí. Tento svůj názor opírám o vlastní zkušenost právníka, který se pohybuje v oblasti obchodního práva.Jsem přesvědčen, že současný občan-ský zákoník není schopen komplexně odrážet požadavky na soukromoprávní vztah, které si každodennost vyžaduje. Teoreticky staví na koncepci, která nám byla vnucena sovětskou civilistikou. Koncepci, která staví na absolutní ne-platnosti právního jednání, na přemíře prekluzí, zákazů, povinných náležitos-tí právních úkonů, přehnané formál-nosti a řadě dalších nežádoucích jevů, které potlačují vůli smluvních stran a nahrazující ji vůlí státu, respektive vůlí soudů. K tomu si připočtěte roz-větvenou judikaturu našich soudů, pře-devším pak Nejvyššího soudu a zjistíte, že největší obavou při sepisování jaké-koli smlouvy není ani tak její obsah, ale především to, zda bude vůbec platná.To je naprosto nepřijatelné. S tímto zá-koníkem se nedá dělat nic jiného než ho nahradit jiným, byť za cenu právní nejistoty, která rekodifikaci bude ještě dlouho po účinnosti NOZu procházet.

Co byste poradil studentům, kteří by projevili zájem ucházet se také o pracovní pozici v A&O? Těžko radit. Každý člověk je unikát a má svou cestu životem. Lidi se neda-jí zarovnat do jedné řady. Existují ale jistá kritéria, která je třeba naplnit, po-kud se chcete ucházet o takové místo. Všechno je obecně známo, je to takový čtyřúhelník: cizí jazyk, dobré právní myšlení, jinak selský rozum, pracovní zkušenost a ideálně také zahraniční studijní zkušenost. Byť nejsem ten, kdo dělá pohovory, řekl bych si, že nejcen-nější nejsou teoretické znalosti, ale lid-ská osobnost.Ale k tomu, aby člověk dělal špičkově práci advokáta, nemusí pracovat v žád-né velké ani mezinárodní advokátní kanceláři, dokonce ani ve velkém měs-tě. Může to být luční advokát na malém městě, jehož argumentace, zkušenosti a právní myšlení přebijí všechny slo-vutné advokáty s plastickými logy svých kanceláří na vizitkách. Některé z nich mám tu čest znát…■

Jiří Bálek

Pro bono je práce nad rámec a dělá se vesměs doma večer nebo o víkendech.

„Pro bono je práce nad rámec „Pro bono je práce nad rámec a dělá se vesměs doma „

a dělá se vesměs doma

13

KARIÉRA

Ď áblův advokát. Bezcharakterní právník ve službách zlotřilého

bulváru, který sebevědomě obhajuje bulvární novináře, jejich mediální lži a šmírování slavných osobností. Také si podobně představujete advokáta, který zastupuje bulvární média? „Je to zajímavá práce, ale žádné megalo-manské spory a odškodné v řádech milionů nečekejte,“ říká advokát Jan Staněk. Většina sporů se totiž vyřeší mimosoudně a bez větší publicity. A celebrity? Ty často o pozornost bulvá-ru samy stojí…

Mgr. Jan Staněk v současné době pů-sobí jako spolupracující advokát v AK Fialová. Mezi klienty této kanceláře pa-tří také nadnárodní vydavatelství, které v Česku vydává řadu bulvárních titulů. A právě k problematice bulváru má pan Staněk docela blízko. Co tedy nejčastěji řeší?

„Agenda se nejčastěji týká toho, co chce vydavatel publi-kovat. Tedy především zda text není v rozporu se zákonem o regulaci reklamy, tiskovým zákonem nebo zda nezasahuje do osobnostních práv,“ říká Jan Staněk s tím, že jeho klienti obvykle v případě pochybností sporné texty předkládají pře-dem k autorizaci. Díky tomu se velké části potenciálních spo-rů daří předcházet.

K soudu? Jen výJimečně

Žaloby jsou podle něj spíše výjimkou, a to i v případech, kdy se dotčená osoba ozve až po otištění článku nebo fotogra-fií. Většinu sporů se totiž podaří vyřešit mimosoudně, ať už formou barteru (například publikování pozitivního článku), nebo finančním odškodněním. „Málokdy ale tato částka pře-kročí sto tisíc,“ vysvětluje Staněk.

Najdou se však i výjimky. V roce 2011 herec Marek Vašut s deníkem Aha! vysoudil rekordní odškodné ve výši jednoho milionu korun. Významný byl také spor Lukáše Vaculíka s tý-deníkem Pestrý svět, ve kterém dostal 300 tisíc korun. Většině mediálně známých osobností však bulvár zpravidla nevadí, a to i v případech, kdy o nich nepíše úplně pozitivně. „Po-zornost a popularita jim svědčí a oni vědí, že jim je bulvární média zajistí,“ dodává Staněk.

I když tedy pracuje pro vydavatele bulváru, značnou část jeho pracovní náplně tvoří běžná pracovněprávní a obcho-dněprávní agenda. Smlouvy, ochranné známky, jednání s dodavateli, fúze, obchodní záležitosti. Když už dojde na ně-jakou mediální kauzu, většinou si všechno vyříká s advoká-tem, který celebritu zastupuje. Domluvou se nedávno řešily i exkluzivní fotografie novorozence známé herečky, které po-řídili paparazzi. Vydavatel řešil, zda je možné takové fotogra-

fie bez vědomí rodičů publikovat. Na radu advokáta novináři rodiče kontak-tovali a oni s otištěním souhlasili.

A když už se něco dostane k soudu? „V podstatě není rozdíl, jestli řešíte mediální, nebo obchodní spor. Jen se musíte vyrovnat s tím, že při sporu s celebritou se u soudu objeví nějací no-vináři,“ popisuje své zkušenosti Staněk.

nebýt Koncipient-nástroJ Dnes osmadvacetiletý Jan Staněk vy-

studoval práva na Univerzitě Palackého v Olomouci a nyní studuje program za-měřený na obchodní právo na soukro-mé škole Brno International Business School. Pro práva se rozhodl spontán-ně, protože v nich spatřoval možnost univerzálního společenskovědního vzdělání. „Nebyl jsem nadšenec od za-

čátku, právo mě začalo bavit až na vysoké škole,“ říká Staněk při vzpomínce na svá studia.

Po získání titulu působil jako koncipient u advokáta JUDr. Pavla Nováka. „Měl jsem velmi dobrého školitele, který dbal na to, abychom mezi sebou s kolegy diskutovali. Koncipien-tům navíc dával dostatek volnosti, aby se mohli realizovat,“ vzpomíná Staněk. V této souvislosti zmiňuje, že není příliš nadšený z přístupu některých větších advokátních kancelá-ří, které koncipienty využívají hlavně jako administrativní nástroj.

„Kdyby po mě někdo chtěl, abych dva roky dělal jednu a tutéž činnost, třeba sepisoval stále stejné smlouvy, za čtrnáct dní by mě tam už neviděli,“ říká Staněk a hned dodává, že je velmi důležité, jak moc si člověk věří a na co se cítí. A absol-ventům doporučuje, aby se v rámci své koncipientské praxe orientovali spíše na menší kanceláře, ve kterých zpravidla do-stanou více prostoru.

práce musí hlavně bavit

Dostatek sebedůvěry se podle něj hodí i při hledání budou-cího zaměstnání. „Je potřeba mít odvahu. Raději vyzkoušet čtyř práce a zkusit najít to, co vás baví, než se zbytečně trápit,“ říká Staněk a zmiňuje některé kolegy, které jejich práce neba-ví, ale nedokáží se odhodlat ke změně.

Jan Staněk se jako aktivní sportovec zajímá také o oblast sportovního práva, ale už od začátku ho fascinovala přede-vším sporná agenda. „Je to atraktivnější než třeba smlouvy. A protože jde o soutěž dvou stran, využijete tady své argu-mentační schopnosti. Musíte být zkrátka chytřejší než ten druhý. A samozřejmě se taky občas dostanete i mimo kance-lář,“ uzavírá se smíchem. ■

David Budai

O právním zastupování vydavatele bulváruJan Staněk

Foto: Daniela Wurzlová

14

KARIÉRA

S amotné studium práv z vás dobrého právníka neu-dělá. To vám řekne každý, kdo už se určitou dobu v

právní praxi pohybuje. Zeptali jsme se proto personál-ních manažerů z advokátních kanceláří, co požadují po zájemcích o studentské stáže a po absolventech. Stručně řečeno: dostatek sebevědomí a motivace, kritické myšle-ní, pečlivost a dobrou znalost angličtiny.

Generace workoholiků, která v práci trávila dvanáct čtrnáct hodin denně, je dnes výjimkou. „Řada lidí dnes nahlíží na práci oportunisticky a vnímají ji spíše jako ná-stroj pro dosažení jiných cílů. Když to řeknu lidově, tak k zaplacení účtů, koníčků a podobných věcí,“ říká Martin Hruška, HR ředitel v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners.

Přesto byste neměli podceňovat průběžnou praxi při stu-diu. Všichni oslovení personalisté se totiž shodují, že svou motivaci člověk prokáže i tím, že se na absolventskou po-zici hlásí s nějakou předchozí praxí.

„Uchazeč tím navíc dává najevo, že je motivovaný a do-káže efektivně skloubit studium a práci,“ říká Eva Strako-vá, supervisor oddělení Human Resources v KPMG Česká republika.

Ze stáže rovnou do práce

Pracovní stáži při studiu bystě měli věnovat alespoň dvacet hodin týdně, aby měla nějaký smysl. Pokud jde o krátkodobou stáž, není výjimkou ani plný pracovní úva-zek. Důležité je, že se v rámci stáže seznámíte s pracov-ním prostředím, v němž se budete v budoucnu pohybovat, a získáte první zkušenosti. A to nejen co se týče práce, ale také komunikace s kolegy.

„Studenti pracují převážně na rešerších, vyhledáva-jí judikaturu, připravují drafty základních dokumentů a smluv a pomáhají koncipientům i advokátům,“ popisu-je pracovní náplň stážistů Pavlína Broďáni, Human Re-sources Manager českého zastoupení advokátní kanceláře Clifford Chance.

Získané kontakty vám mohou do budoucna velmi usnadnit hledání nového zaměstnání. Například AK Ha-vel, Holásek & Partners si své spolupracovníky velmi často vybírají právě z řad těch, kteří s nimi dlouhodoběji spo-lupracují už od doby studia. A podobně hovoří i Broďá-ni: „V kanceláři máme několik úspěšných advokátů, kteří začínali na pozici office juniora. Pak se stali paralegalem, byla jim nabídnuta pozice koncipienta a dnes jsou z nich seniorní advokáti.“

Nejen v mezinárodní, ale i české advokátní kanceláři se dnes rozhodně neobejdete bez výborné znalosti angličtiny, a to jak v mluvené, tak písemné formě. V mezinárodních

Kariérní rádce Jak získat studentskou stáž a práci po studiu?

advokátních kancelářích je pak angličtina obvykle hlavním komunikačním jazykem.

Znalost dalších jazyků je vždy vítaná, byť žádný z oslo-vených personalistů ji nepovažoval za rozhodující. „Je vý-hodou, když mluvíte ještě dalším jazykem, třeba německy nebo rusky,“ říká Eva Straková, podle níž i v úrovni znalos-ti angličtiny mezi studenty existují poměrně velké rozdíly.

žádné univerZální cvMnohdy své šance zájemce o stáž nebo pracovní pozici

výrazně sníží už tím, že do firmy pošle nevodně připrave-ný životopis. Třeba nadnárodní právnické společnosti do-stávají ročně stovky CV, proto byste se měli snažit, abyste mezi ostatními vynikli.

Vedle spíše estetických chyb, jako je například přiložení nevhodné fotografie (výřez obličeje z dovolené u moře), bývá problémem hlavně pečlivost. „Spousta kandidátů píše do životopisu jako jednu z vlastností pečlivost a smysl pro detail. A pak v tom stejném životopise najdete mnoho chyb a překlepů,“ popisuje zkušenosti Pavlína Broďáni.

Jako uchazeči byste si neměli v životopise nic výrazně při-krášlovat. A velmi pomáhá, když pro konkrétní firmu CV přizpůsobíte tak, aby lépe odpovídalo jejich předpokladům a požadavkům. „Chybou je, že rozešlete univerzální CV do různých advokátních kanceláří nebo firem,“ říká Martin Hruška s tím, že vůbec nejhorší je hromadné rozesílání emai-lů, ve kterých příjemce vidí i všechny ostatní firmy.

pohovor: hlavně důKladná příprava

Když už jste pozváni na pohovor, rozhodně nepodceňuj-te přípravu. Buďte si jisti, že personalisté nepřipravenost dokáží velice rychle odhalit a žádné „vaření z vody“ vám příliš nepomůže.

Určitě byste si měli nastudovat, čím se potenciální za-městnavatel zabývá, protože častým trikem personalistů je jednoduchá otázka: „Co jste si o nás zjistili?“ A rozhodně není výjimkou trapné mlčení, které vaší šanci rozhodně nepřidá. A v neposlední řadě je ideální mít jasnou předsta-vu o tom, co od dané pozice očekáváte.

V případě koncipientských pozic mohou být vyžadová-ny i další znalosti. „Advokáti a partneři, kteří pohovory obvykle vedou, s uchazečem diskutují i o posledních změ-nách v zákonech, aby si ověřili nejen samotné znalosti, ale i zájem o obor,“ říká Hruška.

„Když si navíc připravíte otázky, na které se chcete ze-ptat, dáváte tím najevo, že máte o danou pozici vážný zá-jem,“ dodává Eva Straková s tím, že třeba včasný příchod na pohovor považuje za samozřejmost. ■

David Budai

15

ROZHOVOR

ELIŠKA WAGNEROVÁK PRÁVNÍMU STÁTU SE VŽDY BUDEME JEN BLÍŽIT

S bývalou ústavní soudkyní JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D. jsme se setkali v její brněnské kanceláři. Hovořili jsme s ní o studiu práv, právním státě a také o budouc-

nosti Ústavního soudu. Ten totiž v roce 2013 oslavil dvacáté výročí od svého založení. Co se Ústavnímu soudu povedlo a v čem naopak vidí jeho nedostatky?

Paní doktorko, když porovnáte studium práv dnes a v době, kdy jste studovala vy, jak se změnilo?Ono je to téměř nesrovnatelné, protože tehdy byl právní řád jednodušší. Zákonů zdaleka nebylo tolik jako dnes a ty re-levantní, které opravdu člověk potřeboval, byly většinou ko-dexy, ať už hmotněprávní, nebo procesní. A ty se tak často neměnily. Bylo více méně stabilní právní prostředí a jediné, co se měnilo, byly správní předpisy. Pokud jde o správní prá-vo, byl to vždycky tak trochu chaos, ale zdaleka to nebylo tak komplikované jako dnes. Takže to studium bylo pocho-pitelně jednodušší. Na druhou stranu internet dneska přináší obrovské mož-nosti. Tehdy musel člověk pro každý článek nebo text vyhle-dávat informace v papírové podobě, dnes si řadu věcí stáhne-te z internetu. Dozvíte se i zahraniční úpravy, máte možnost srovnávat a tak dále. Taková možnost tehdy vůbec nebyla a v tom dnes vidím obrovské plus. Samozřejmě, někdy je ten přísun informací až zahlcující a student se musí naučit to podstatné, aby se nezahlcoval nepodstatnými věcmi. Infor-mace se musí třídit.

Myslíte si, že české právnické fakulty umí studenty naučit, jak pracovat kriticky a třídit informace?To si nejsem úplně jistá. Těžko hovořit, když nechodím na vý-uku ostatních kolegů. Ale podle toho, co si občas někde pře-čtu ke způsobu výuky, je zřejmé, že celá řada zejména starších vyučujících to jede pořád stejným způsobem. To znamená, že něco dvě hodiny přednáší a na semináři se to pak probírá. Zkoušky probíhají stále více méně ústně. Sice už se sem tam zavádí nějaké ty klauzury, ale co jsem slyšela, zdaleka to není ještě pravidlo. To jsou věci, které by se měly posouvat.

Jste tedy spíše zastánkyně klauzur než ústních zkoušek?Ano, jsem zastánkyně klauzur. Z doby, kdy jsem zkoušela své studenty, vím, že u té ústní zkoušky může člověk leccos okecat. V klauzuře se člověk musí vyjadřovat samostatně a na zkoušejícího působí opravdu tím, co píše. Když jsem psala se svými studenty klauzury, docela mě překvapilo, že jejich vy-jadřování bylo poměrně heslovité. Byla to pouze hesla a ne-

byli schopni napsat esej. To mi připadalo zvláštní. U právníka bych předpokládala, že to svede a přitom zdaleka ne všichni to dokázali.Pak mi vadí ještě jedna věc. Jelikož stále zkouším u disertač-ních řízení, tak vím, že když jsou lidé na zkoušce, tak někteří páni profesoři „rajtujou“ na tom, že studenti musí znát před-pisy zpaměti. Není vůbec běžné, že by mohli pracovat s texty zákonů. Přitom je to nonsens. Já sama vůbec nenosím v hlavě texty právních předpisů. Proč bych to dělala? Abych si zane-řádila mozek něčím, co se dnes neustále mění?Student se samozřejmě musí orientovat v právním předpisu a musí vědět, kde co hledat. Ale měl by u všech těch zkou-šek, ať už to jsou klauzury nebo jiné testy, mít texty zákonů při ruce, aby s nimi mohl pracovat. Koneckonců ta písmenka, to není právo. Představa laiků, že když znám nazpaměť tex-

ty zákonů, tak jsem právník, je nesmysl. Právník musí být schopen hledat účel a smysl zákona a zasazovat ho do urči-tého kontextu celého právního řádu. A to se dnes nedělá.

Když mluvíme o praxi, Ústavní soud poskytuje studentům stáže…Já sama jsem k sobě na Ústavním soudu brala praktikanty ka-ždý rok.

Kolik jich tam celkem je?Nevím přesně kolik jich je, ale zase tolik jich nebylo. Já jsem měla každý rok minimálně jednoho, někdy dva. Přeci jen víc jich mít nemůžete, protože je ani nemáte kam posadit a nemůžete je vybavit potřebnými věcmi. Byli soudci, kteří stážisty brali, ale i tací, kteří za celou dobu neměli ani jednoho stážistu.

Jaké jsou kritéria, která by měl stážista splňovat? Podle čeho se soudci rozhodují?Záleží, o co má student zájem. Pokud mi někdo řekne, že je orientován čistě na podústavní právo, pak je pro něj taková stáž ztrátou času. Měl by mít alespoň takové ambice, že to podústavní právo chce vidět i v ústavním kontextu. Takové-ho studenta bych už vzala. Měla jsem třeba stážistu, který byl výrazně orientovaný na právněhistorické disciplíny. Tak to bylo těžké. Ale každému, kdo přijde do té praxe, to alespoň něco dá.

Jaká je pracovní náplň stážistů?Občas jsem si s nimi sedla a promluvila si o věcech, na které se ptali, ale jinak s nimi pracovali především asistenti. Někdy jsem jim nechávala vyhledávat potřebnou literaturu. Třeba

Sama v hlavě vůbec nenosím texty právních předpisů. Právník musí být

schopen hledat účel a smysl zákona a zasazovat ho do určitého kontextu.

„

16

ROZHOVOR

jsem vytyčila problém a řekla jsem jim, aby se k tomu poku-sili najít rozhodnutí ESLP nebo německého ústavního soudu. A musím říct, že mi mnozí velmi pomohli. Některým jsem dokonce zkoušela dávat i nějakou jednoduchou odmítačku.

Když jste se stážisty pracovala, zaznamenala jste nějaké rozdíly z jednotlivých fakult?Srovnání vlastně úplně nemám. U mě byli prakticky jen lidé z Brna, protože u studentů z jiných fakult je vždycky problém, kde je ubytujete. Ústavní soud nemá žádné ubytovací mož-nosti a najít si ubytování v Brně není úplně snadné. A navíc ještě si ho platit za stavu, kdy stážisti nejsou honorovaní. Měla jsem jen jedno děvče, které bylo z Prahy a chtělo tuto stáž ab-solvovat. Vydrželo jen 14 dnů, což byla poměrně krátká doba. Ostatní stážisti tam byli třeba měsíc.

Před časem jste prohlásila, že právní stát u nás se ještě buduje a optimalizuje. Kdy si budeme moci říct, že jsme s právním státem spokojeni?Samotný koncept právního státu není nic statického. On se vyvíjí a tato skutečnost je akceptována i evropskou doktrínou. Původně byl formální právní stát, potom materiální právní stát a pak k tomu máte ještě sociální právní stát a tak podob-ně. Jsou určitá vývojová stádia, ke kterým se Evropa posouvá, a doufám, že i posouvat bude.Vždy se ovšem k právnímu státu jen přibližujeme a nikdy s ním nebudeme hotovi. Vůbec si netroufnu říct, kdy budeme moci říct, že tady v základních obrysech právní stát funguje tak, jak si jej momentálně všichni představujeme. Zvláště teď, když mám vhled i z té druhé strany, ze strany politiky.Velmi mě například rozčílila technika přijímání doprovodné legislativy k novému občanskému zákoníku. Protože to je věc, která je skutečně neuvěřitelná. Ve slušném státě by se takto postupovat nemělo. Tady už nejde o právní stát, ale o obyčej-nou slušnost.

Narážíte na krátkou legisvakanční lhůtu u doprovodné legislativy?No samozřejmě! U té doprovodné legislativy to je tragédie. Co dělalo to ministerstvo? Občanský zákoník byl přijat někdy v březnu 2012 a ta doprovodná legislativa měla jít hned. Když už to nešlo, tak to mělo jít vzápětí poté, co byl zákoník přijat. Mělo se na tom pracovat souběžně se zákoníkem. Ale ono to přišlo až za rok do Sněmovny.

Kde nastala ta chyba?Na ministerstvu prioritně. Protože to bylo povinno vše při-pravit a poslat dále. Tohle nejsou věci, které by mohli připra-vit poslanci nebo senátoři, to musí dělat ministerstvo. Takže tam došlo ke zločinu. Dokonce i na celý kodex rok a půl le-gisvakance není moc. Vsadím se, že to by se v Evropě nestalo, tam by ta doba byla alespoň pět let. Aby se na to právníci, soudci, notáři či advokáti mohli komplexně připravit.

Vyskytují se i názory, že na české poměry je tato legisvakance docela dlouhá.České poměry pro mě nejsou měřítko a nikdy nebyly. Měli jsme tady revoluci, začínali jsme v bodě nula. Takže pokud si chceme hrát na české poměry, tak bychom se nikdy nikam neposunuli. Já hraju na evropský standart a vím, že tato tech-nika není evropským standardem. A tudíž s ním nemohu být

spokojena. Například když v Německu zavádějí elektronizaci justice, tak dají deset let na přípravu. Deset let na „pitomou“ elektronizaci…

Když posuneme tento spor trochu výše, proč se ani odborná veřejnost nedokáže shodnout, zda ten nový kodex přijmout a v jaké lhůtě?Já si opravdu myslím, že se tady kolem toho vytvořila atmo-sféra táboru přátel NOZu a nepřátel NOZu. To prostě není východisko. I ti tvůrci, jak jsem slyšela, byli dost zarputilí a nechtěli diskutovat o těch svých koncepcích. Pro mě není normální, aby se nedokázal dohodnout pan Eliáš s paní Pe-likánovou. Tak hrozně se nedokázali dohodnout! Já nevím…Nebo je to možná skutečně svět, do kterého, zaplať pánbůh, nepatřím, kde všichni jsou s odpuštěním tak samožerní, že tedy nesleví ani o píď, aby jim nespadl klobouk z hlavy. Já si to neumím jinak vysvětlit. Ale v každém případě vím, že je to nezdravé. Toto měl moderovat politik. Měl říct: „Tak takhle ne, vy se musíte dohodnout!“

Pojďme se nyní podívat na Ústavní soud. Letos je to dvacet let od jeho vzniku. Myslíte, že za tuto dobu dokázal naplnit předpoklady, které na něj v kontextu západních zemí byly kladeny?Já si myslím, že ano. Alespoň částečně určitě ano. Obecně se instituce, které byly zakládány jako nové po revoluci, podařilo budovat celkem dobře. Co byl problém, to byla transforma-ce těch stávajících institucí, například transformace obecné-ho soudnictví. Ta trvala mnohem déle a pořád ještě trvá. Ale ústavní soudnictví vznikalo na zelené louce a první Ústavní

Foto

: Dan

iela

Wur

zlov

á

17

ROZHOVOR

soud se z valné části podařilo naplnit skutečně osobnostmi, které u veřejnosti požívaly velké důvěry. Ústavní soud se v té první dekádě velice dobře etabloval. Ve druhé dekádě hodně bylo důležité i to, že se udělaly jisté vnitřní administrativní a organizační změny, což je potřeba přičíst k dobru Pavlu Rychetskému. Bylo obsazeno takzvané analytické oddělení, které soudcům připravuje podkladové materiály.Já jsem s tím pracovala od počátku sama, hledala jsem si všechno sama, nebo mojí asistenti a stážisti. Ale zdaleka ne všichni soudci tohle dělali a ne všichni asistenti jim byli schopni dodávat kvalitní rešerše. Až zřízením analytického oddělení se podařilo to zprostředkovat ty znalosti systema-ticky. To si myslím, že pozdvihlo celkovou úroveň, protože opravdu soudci jsou tlačeni k tomu, aby se konfrontovali s rozhodnutími cizích soudů. A to působilo výchovně.

Doktor Rychetský ve svém knižním rozhovoru s Tomášem Němečkem hovořil o tom, že se za posledních deset let na ÚS významně rozvinuly počítačové technologie. Zmínil, že hodně úkonů a komunikace v senátech probíhá na dálku elektronicky. Jak se na tohle díváte?Zajisté jsou věci, které takto řešit jde. Ale na druhou stranu vím, že jsou věci, o které je třeba svést osobní bitvu. Možná je chyba, že ne všichni soudci jsou srozumění s tím, aby u roz-hovorů soudců byli i asistenti, kteří to buď připravují, nebo na tom mají spolupracovat. Bylo lepší, kdyby slyšeli tu debatu autenticky, než když jim ji převykládám. To bych viděla jako deficit.Plenární věci se nikdy nedělají přes internet. Plénum vždycky zasedne, ať je to cokoliv, a diskutuje se o tom. Pokud jde o senátní věci, tam se praxe v jednotlivých senátech různí. Ně-kteří se scházejí pravidelně každý týden, jiní to skutečně dělají tak, že si věci posílají. Což mi přijde jako poměrně zdlouhavé.

Můžete přiblížit, jak plénum probíhá? Jak se soudci vyjadřují? Jsou emotivní, nebo spíše předkládají fakta?Na plénu má při rozhodování konkrétní věci poměrně zásad-ní roli soudce zpravodaj. On zpracuje zpravodajskou zprávu, která je většinou návrhem rozhodnutí, a obhajuje ji.A to víte, soudci jsou různí. Někteří jsou dobře připraveni, někteří bývají méně a teprve to tam chytají ze vzduchu. Někdy bývá problém, a to mě místy hrozně štvalo, že ten, co řídí tu

diskuzi, ji neuřídí potud, že není strukturovaná. Že tam pro-stě někdo začne mluvit o problému té věci a už se hlásí další a mluví o úplně jiných problémech. Takže k problému, který byl na začátku vyřčen, se dostanete buď až třeba další kolo, nebo už se k tomu nedostanete vůbec. Tím ty diskuse trpí. Nestrukturovaností a neefektivností.

Dochází k dohodám soudců? Toto téma je pro mě důležité, pojď hlasovat se mnou. A já příště budu hlasovat pro téma, které je blízké tobě…Tak slyšela jsem, že i k takovým situacím dochází. (smích) Za mnou takhle nikdo nepřišel, protože věděl, že se mnou je těžko se takhle dohadovat.

Jakou roli při rozhodování hraje to, z jaké profese soudce přichází? Tedy jestli byl advokát, akademik nebo soudce…Ono to ovlivňuje především citlivost k tématům, třeba v trest-ních věcech. Jako advokáti, a já jsem byla taky původní pro-fesí advokátkou, jsme byli mnohem citlivější na omezování osobní svobody v trestních věcech, než byli soudci, akademici a nedej pánbůh člověk s profesní minulostí profesora Musila, rektora policejní akademie.Mohou se tam vyskytnout různě ladění lidé. Určitě je to však věc zkušenosti. A to také predeterminuje váš přístup. Jak řekl jeden americký právník, právo není věc logiky, ale věc zkuše-nosti. A já na to věřím.

Do jaké míry může předseda ovlivnit tvář ústavního soudu? Ptám se v souvislosti s tím, že doktor Rychetský byl jmenován podruhé…To je trochu složitější. My jsme odešli celé, jak říkával Klo-kočka, politbyro. (smích). To znamená, že skončil mandát mně, Holländerovi i předsedovi. A pokud jde o organizač-ní vedení soudu, je na něj napojen rozpočet a řada dalších důležitých věcí. Byla proto potřeba jakési kontinuity. Jiný-mi slovy, kdyby se to bývalo úplně obměnilo, přišel by tam někdo úplně nový, který by byl totálně nepolíbený. A to by nebylo úplně dobré. Musí to být osoba, která pro toto všechno má předpoklady a má nějakou exekutivní zku-šenost. Navíc Rychetský řekl, že to bude dělat po určitou dobu, tak mi to přišlo jako nouzové řešení a byl to také jediný motiv, proč jsem jej vlastně v pokračování podpo-řila. Aby nastartoval rytmus. Ale jinak jsem přesvědčena o

Foto

: Dan

iela

Wur

zlov

á

18

ROZHOVOR

tom, že to opakování je zhoubné, že by nemělo být. Není to obvyklé a v Evropě jsme za exoty.

Co si myslíte o tom, že v ostatních státech, ať už jde o Slovensko nebo Německo, mají ústavní soudci doživotní rentu?No to víte, je to jakýsi evropský úzus. Bylo by dobré o tom uvažovat, protože když se můžou dávat výsluhy policistům, tak je celkem legrační, že se nedávají ústavním soudcům. Ono by jim to umožnilo, aby byli trochu vybíravější, když potom skončí a jdou do nějakého jiného zaměstnání. Aby nemuseli brát všechno, protože to je potom směšné.

K tomu právě mířím. Pozice ústavního soudce je vrchol a například Eva Zarembová se po skončení svého mandátu stala asistentkou. Nebo Miloš Holeček, který se vrátil na krajský soud v Brně.Ano, to je naprostý nonsens. Když jsem o tom vykláda-la německým ústavním soudcům, tak se po sobě dívali a já úplně viděla, jak náš rating strmě klesá. To je pro ně ne-představitelné. Naprosto nepředstavitelné.Ostatně, hodně věcí je zde ne-představitelných a my se tady, i na tom Ústavním soudu, mu-síme učit. V Německu je například nepředstavitelné vnímat předsedu jinak než prvního mezi rovnými, který má jenom částečně jiné úkoly. Kupříkladu když vyjedou do zahraničí, tak striktně trvají na tom, že nesmí být žádný extra program pro předsedu. To u nás tak úplně nefunguje a je to chyba.My jsme tohle s kolegou Klokočkou razili. On už v té první dekádě napsal takové memorandum, přičemž si vzal za mustr memorandum, které kdysi napsali soudci německého Ústav-ního soudu. Když přišel na soud Pavel Rychetský, tak jsem mu to memorandum dala jako dědictví. Ale nakonec raději nebudu komentovat, jestli si ho úplně osvojil. (smích)

Jaké další rozdíly ještě vidíte mezi českým a německým ústavním soudem? Nebo jinými ústavními soudy v západní Evropě…Němci to mají trochu jinak v tom, že mají dvě komory, při-čemž každá komora má trochu jinou agendu. To umožňuje větší ústavněprávní specializaci. Možná je to cesta. Ale co vím jistě, tak ten soud měl původně 24 členů, čili ty komory byly dvanáctičlenné, ale oni to nakonec srazili na šestnáct s odůvodněním, že v tom dvanáctičlenném komorovém plénu nebyla produktivní diskuze. Takže dvanáct už je moc. A teď si vezměte patnáct, to je skutečně strašně moc.

Na druhou stranu Pavel Rychetský zmiňuje, že počty podání na Ústavní soud neustále stoupají a s tím rostou i případy na jednoho soudce.Ony ty nápady sice stoupají, ale ve skutečnosti případů, které jsou skutečně k řešení, je někde kolem tří a půl tisíc ročně. A teď už to dle mého názoru bude stagnovat. Ano, určitě bude třeba počítat s větším nárůstem stížností třeba po vypuknutí NOZ, protože samozřejmě každá zásadní nová právní úprava bude přinášet otázky. Ty by měl sice prioritně odpovídat Nej-vyšší soud, ale ten ne vždy odpovídá způsobem, který je pro veřejnost přijatelný, a bohužel jsme už i my museli mnohokrát

zasahovat. Takže pokud se tam nezmění přístup, očekávám, že se to po určité době začne valit i na Ústavní soud.

Měli by ústavní soudci svá rozhodnutí přibližovat veřejnosti prostřednictvím médií? Je známo, že třeba pan profesor Holländer s médii prakticky nekomunikoval a nechával za sebe hovořit jen svá zdůvodnění.Obecně bych řekla, že ústavní soudci víc mluví s médii než soudci obecných soudů. A mluvit by rozhodně měli, proto-že, marná sláva, zastupují ten soud a jsou povinni přibližovat rozhodnutí i veřejnosti už jen proto, aby Ústavní soud mohl být akceptován veřejností. Je naprostý nonsens si myslet, že si veřejnost bude číst v těch rozhodnutích. Je potřeba to pře-dat takovými slovy, která budou srozumitelnější než ta roz-hodnutí. Už u prvního Ústavního soudu většina soudců poté, co vynesli nějaké rozhodnutí, s médii hovořila. Celé je to o důvěryhodnosti této instituce. Ona čerpá svou prestiž z důvě-ry a z pochopení veřejnosti. Nad Ústavním soudem už nikdo

jiný není. Takže on je tím spíš povinen usilovat o tu důvěru veřejnosti, protože to je vlast-ně to jediné, co ho legitimuje k výkonu jeho kompetencí.

Jaké jsou na Ústavním soudě vztahy? Můžete říci, že jste s některými kolegy navázala přátelství?Samozřejmě je naprosto lidské, že někdo vám padne do oka míň a někdo víc. Já jsem se s kolegy také scházela, občas jsme něco vypili a pak se tam žertovalo. A jednomu jsem říkala, že je můj nejmilejší pozitivista, jakkoliv jsem s ním jinak bojo-vala. (smích)Ale z druhé strany, já jsem měla to štěstí, že jako místopřed-sedkyně jsem nebyla zařazena do žádného senátu. Zdá se mi, že se ukazuje, že deset let v setrvání v neměnné trojici není zdravé. Tam už si pak opravdu musíte utvořit nějaký bližší vztah nebo přátelství, protože se těmi lidmi často stýkáte. A to není dobré, protože přeci jenom ten vztah, když jek tomu člověku blízký, predeterminuje váš kritický odstup od jeho rozhodnutí. Někomu nechcete prostě rozšlapat bábovičky, protože ho máte ráda a vidíte, jak je nešťastný, když mu je rozšlapete.Já jsem si vědomě nechávala určitou rezervu v těch vztazích právě proto, abych do toho lidsky nebyla potopená a mohla si ponechat kritický odstup. Myslím si, že to je povinen dělat každý soudce. A pak je na vedení soudu, aby nastavilo mecha-nismy, které budou obměňovat složení senátů. Zase se vrátím k Němcům, kteří dokonce mají zakotvené v zákoně, že ta tří-členná tělesa nesmí v tom stejném složení fungovat déle než dva roky.My jsme se sice pokoušeli to nějak udělat, ale samozřejmě ně-kteří už byli zvyklí na sebe, medvídci, a hrozně se bránili, že je vlastně chce ten předseda rozstrkat. Čili teď, kdy se obměňuje valná většina členů, by se mělo využít příležitost nastavit ně-jaká vnitřní pravidla obměňování. ■

David Budai, Daniela Wurzlová

Soudci by měli svá rozhodnutí přibližovat veřejnosti, aby mohl být Ústavní soud akceptován

veřejností. Je potřeba to předat takovými slovy, která budou srozumitelnější než ta rozhodnutí.

„Soudci by měli svá rozhodnutí přibližovat „Soudci by měli svá rozhodnutí přibližovat veřejnosti, aby mohl být Ústavní soud akceptován „veřejnosti, aby mohl být Ústavní soud akceptován

19

PRÁVO (SE) ROZMNOŽOVAT

pro osobní potřebu

PRÁVO (SE) ROZMNOŽOVAT

pro osobní potřebu

1111

1001

111

0100

0 00

0100

01 1

0111

100

0101

0110

111

1110

1 01

0110

10 1

1011

101

0010

1001

110

1101

0 11

1000

01 0

0111

001

1000

0011

100

1011

0 10

1111

11 0

1011

000

1001

0000

1110

0110

000

1001

0 00

0000

11 0

1111

000

0101

0001

011

0010

1 11

1100

10 0

1010

100

0110

0100

111

1100

0 00

0111

01 1

1111

110

1110

0110

000

1111

1 00

1100

11 0

1101

110

1111

1110

0101

1100

010

1011

1 00

0100

00 1

0010

010

0111

0101

110

1000

1 10

1000

10 1

0110

100

1001

1010

101

0011

0 00

1101

11 1

1000

101

1101

0111

011

1010

0 11

1000

00 1

1010

011

1101

0010

1111

1110

100

0101

1 10

0101

01 0

1110

001

0111

1111

010

0010

1 01

1100

01 1

1001

001

0110

0100

001

0111

1 10

1100

10 1

1110

000

1000

1110

011

1011

1 11

1010

11 0

0101

111

1011

1010

0000

1000

010

0001

1 10

1001

11 0

1110

110

1010

0101

101

1101

0 10

0101

00 1

0100

001

0101

1101

010

1110

0 01

1011

10 1

1010

100

1100

1111

100

0100

0 01

1011

11 0

0010

000

0101

0011

0111

1010

000

0011

0 01

0101

00 0

1000

000

1101

1010

010

1101

0 10

0110

10 0

1001

011

1001

0100

100

0000

0 00

0011

10 1

0011

110

0110

1010

101

1111

1 00

0101

00 1

0000

111

1111

0110

0100

0011

111

1010

1 11

1101

11 0

0011

101

1001

0100

011

1011

0 11

1111

00 0

1101

111

1010

1110

011

1110

1 01

1000

11 0

1101

010

1111

1110

001

1000

1 11

0101

11 0

0110

000

1001

1111

1011

1011

010

1101

0 00

0110

10 0

0011

000

1000

0100

100

1100

1 10

0101

10 1

0001

110

1011

1000

111

0010

0 01

1001

01 0

1101

110

0101

0011

000

0000

1 10

1010

00 1

0000

001

1111

0000

1110

1000

010

0011

1 10

1010

00 0

0101

010

0001

0011

110

0001

0 11

0010

11 0

1011

110

1110

1010

111

1001

1 00

1000

00 0

1011

110

1111

0010

000

1110

1 01

0001

00 1

0000

010

0000

0100

1100

1110

010

0000

1 10

0111

10 1

0110

111

0110

1101

101

1110

1 10

1100

00 0

1001

001

0111

1001

110

0110

1 01

1011

00 0

1000

111

0010

1101

001

0111

1 01

0011

01 1

1011

011

0010

1001

0101

1010

100

0111

1 11

1000

11 1

0000

000

1100

0000

000

1011

1 11

0111

11 0

1000

010

1101

0001

011

0001

0 10

0110

01 0

0101

001

1010

0010

101

1001

1 11

1110

01 0

0001

100

1111

1110

1011

1110

011

1111

1 01

0000

10 1

1110

001

1101

1001

101

0000

0 10

1110

00 0

0100

100

1100

1010

100

1000

0 11

0100

11 1

1010

101

0011

0100

101

1000

0 01

0100

10 0

0011

100

1001

0010

0011

0000

001

1111

1 10

0111

00 0

1111

000

0001

1100

000

0000

1 10

0001

10 1

1000

000

0100

1101

100

1111

0 00

0010

00 1

1100

001

0110

0101

111

0110

1 10

1000

01 1

1100

101

0001

0001

1111

0001

100

0100

1 11

0110

10 0

0011

101

1111

1101

010

1111

0 10

1001

01 1

1101

110

1110

1100

100

1101

1 11

0110

11 0

1001

110

0010

1100

011

1101

1 11

1110

10 0

1110

101

0011

1101

0011

1011

100

1000

0 10

1100

11 1

0011

110

1111

1001

100

1010

0 01

1010

11 0

0110

101

1110

0001

010

1001

0 11

1110

00 1

0001

110

1110

1101

100

0000

1 11

1011

10 0

1010

010

1010

1111

1010

1101

010

0100

0 01

0010

01 0

1100

010

0010

1111

100

0111

0 10

0111

01 1

0101

001

1100

1110

100

0010

0 10

1110

11 1

1000

111

0100

0001

011

1100

1 11

1010

11 0

0000

110

1010

1110

0011

0000

101

1010

0 11

0010

00 1

1100

010

0111

1010

010

0011

0 00

0101

00 0

0111

011

1101

0111

100

1101

0 11

1010

00 0

0010

111

0011

0011

000

1111

1 11

0000

11 1

1110

000

0101

0100

0000

1010

100

1010

0 10

0000

01 0

1100

101

0100

0110

010

0110

0 00

1010

10 1

1100

000

0010

0110

001

1111

0 11

0001

00 1

1100

111

1000

0111

001

0000

0 01

0100

11 1

0010

010

0001

1101

0100

1100

000

0011

0 01

0011

11 0

0101

111

1110

0101

010

1001

0 10

1011

01 0

1110

111

0000

1110

110

0011

0 10

1110

11 1

0010

101

1000

0011

111

0110

1 01

0100

11 1

1111

001

0011

1000

1101

1110

011

0101

1 01

1010

10 1

0011

000

0100

1000

001

1000

1 10

1010

10 0

1010

111

0010

0001

011

0100

1 11

1100

11 0

0111

001

1101

0110

100

1000

1 01

1001

01 0

0000

100

0100

0101

0101

1111

100

0111

1 01

1011

11 0

1011

111

0001

1110

111

0111

1 10

0100

10 1

0110

000

0111

1111

001

1100

0 01

1010

10 1

0000

011

0011

0000

010

1010

0 11

1110

01 1

1100

110

0010

0010

1010

0010

100

0101

0 00

0110

10 0

0001

100

0110

0100

101

1111

0 11

0010

00 0

1111

111

0001

1011

000

1001

0 11

0001

11 0

1110

110

1111

1100

000

0110

1 11

0010

01 0

1000

101

1110

0101

0100

0111

000

0111

0 10

0001

11 1

1111

000

0010

0010

100

0101

0 10

0111

01 0

0110

110

0110

0001

101

0101

1 10

0111

01 1

1111

110

1000

0100

111

1011

0 11

1110

00 0

1101

000

1100

1110

1101

0001

010

1110

1 00

0001

01 1

1010

010

1100

1000

100

1110

0 00

1001

01 0

0100

001

1100

1010

101

1111

0 00

1110

11 0

1110

100

1000

1001

001

1101

0 11

0011

11 0

0111

110

0111

1100

1111

0010

111

0100

1 01

1011

11 0

0101

010

1011

1111

110

0100

1 10

1100

11 1

0111

110

1010

1100

010

0011

1 10

1010

11 0

1001

010

1101

1010

111

1010

1 01

0110

00 1

1010

110

0110

0001

0111

0111

100

1100

1 01

0100

11 1

1010

011

0010

1010

110

1110

0 01

0111

00 1

0011

110

0111

0111

110

0011

1 10

0011

01 1

0000

100

0101

1111

011

0000

1 10

0010

00 1

0001

100

1101

0100

0011

1101

011

0100

0 10

1001

01 1

0101

001

0111

0010

111

1101

1 00

1100

11 1

1000

011

0001

0010

111

1101

1 00

0111

10 0

1000

010

1000

1010

011

1000

0 01

0110

01 1

0101

101

0100

0000

ODBORNÝ ČLÁNEK

21

Skutečnost, že předměty nehmot-ného vlastnictví jsou snáze zcizitelné, než  je tomu v  případě věcí s  povahou hmotnou, není zd aleka ničím novým. Zatímco však ve  středověku opisoval plagiátor knihu po bezesných nocích při svitu svíčky, dnes pro získání roz-množeniny kompletního Shakespearo-va díla postačí deset vteřin na některém z tzv. „one-click hosting“ serverů.

Je tomu tak vzhledem k  možnostem nehmotných statků umožňujícím neo-právněné přisvojení myšlenky bez jaké-hokoli nezbytného násilí od chvíle, kdy ta se dostane mezi třetí osoby, na rozdíl od  zcizení hmotného předmětu, který osoba považující tento předmět za své výlučné vlastnictví je nejenže připrave-na, ale také schopna bránit.

Co se tedy změnilo od doby, kdy jakékoli právo nehmotného vlastnic-tví nebylo třeba, respektive kdy prá-vo nehmotného vlastnictví vůbec neexistovalo?

Snad to má cosi společného s  vyšší mírou gramotnosti, zvýšeným počtem tvůrčích forem, zatížením naší sou-časné kultury na materiální hodnoty a tím pádem maximálním vytěžením nehmotného díla ze strany autora, s procesem globalizace, který působí autorům škody dalece rychleji a  v  ne-bývalých rozměrech. Nebo je to zkrátka tím, že práva autorů a dalších tvůrců nehmotných statků nebyla dříve žád-ným způsobem řešena a až dnes se jim konečně dostává určitých jistot, které však i nadále narážejí na fakt, že nelze zcela zabránit šíření originálních myš-lenek na nosičích, které daná doba ak-tuálně přináší.

Proto se také nikdy nedalo vyhnout určité formě rozmnožování autor-ských děl i bez souhlasu autora. Není totiž dobře možné zamezit, aby si ně-kdo doma jen tak pro vlastní potěšení překreslil oblíbenou postavu od Walta Disneyho, přepisoval si při čtení do sešitu básně, na které nechce zapome-nout, ale ani aby si vypálil nejnovější al-bum hudební skupiny, nezabrání-li mu

v tom dostatečně účinný technický pro-středek, nebo aby si stáhnul film, který není dostupný v místní videopůjčovně.

Z  toho důvodu byl do zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem au-torským a o změně některých zákonů (autorský zákon), v platném znění (dále jen „Autorský zákon“), mezi výjimky a omezení z  autorského práva zařazen institut tzv. rozmnoženiny pro osobní potřebu.

Ten není podle odborné literatury subjektivním právem na pořízení díla, ale údajně pouhým liberačním důvo-dem, který vyjímá jinak neoprávněné uživatele z hlediska autorskoprávní od-povědnosti.1 Je to však podobné, jako bychom tvrdili, že napadená osoba neměla právo se bránit, ale že se jedná jen o liberační důvod a pro příště by se měla vyhnout takovému svému ne-patřičnému chování (byť právním řá-dem aprobovanému), jakým je uchýlit se k násilí, třebaže se jednalo o obranu nutnou a nezbytnou.

Právní řád buď něco zakazuje, ane-bo dovoluje. Tvrdit, že rozmnožovat autorské dílo pro osobní potřebu není právem, vyjadřuje jen značně striktní limity pro výkon tohoto práva, které naráží na práva autorů chráněná autor-ským právem.

Dokud však bude právo na rozmno-ženinu pro osobní potřebu součástí Autorského zákona, bude se jednat o právo bez ohledu na to, jak explicit-ně se k  tomu Autorský zákon vyjád-ří a jakými pravidly bude jeho výkon omezen. Přesto je nutné zdůraznit, že se nejedná o právo v podobě nároku na rozmnoženinu s  možností jeho uplat-nění ve vztahu k  autorovi. To vyplývá ostatně ze samé povahy tohoto insitutu, kdy se nejdříve předpokládá rozšíření originálu autorského díla a až jeho ná-sledný záznam, popřípadě vyhotovení rozmnoženiny či napodobeniny.

1 TELEC, I. TŮMA, P. Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 348.

Autorovi však právo na rozmnoženi-nu nebrání v uplatňování technických prostředků ochrany na  rozmnoženi-ně díla. Obcházení těchto technických prostředků tedy nelze provádět s odka-zem na  pořizování rozmnoženiny díla pro osobní potřebu.2

limitY roZmnoženinY pro osobní potřebu

Jaké jsou tedy zákonné podmínky, které je třeba naplnit, aby mohlo být jednání uživatele kvalifikováno jako pořizování rozmnoženiny pro osobní potřebu a tedy jednání nezakládající autorskoprávní odpovědnost za zásah do výlučných autorských práv?

Za užití díla podle Autorského záko-na se nepovažuje (a je tedy dovoleno), i přestože autor neposkytl faktickému uživateli licenci, užití pro osobní po-třebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého

hospodářského nebo obchodního pro-spěchu, nestanoví-li Autorský zákon jinak. Do práva autorského tak nezasa-huje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.3

Užití díla v souladu se zákonnou vý-jimkou je tak třeba činit výlučně pro „osobní potřebu“, tedy v soukromí uži-vatele, v souladu s osobnostním právem na ochranu soukromí fyzické osoby. Účelem této potřeby může být jak zá-bava, tak například samostudium, a to i v případě, že takto nabyté znalosti jsou následně použity pro určitý výdělek. Neznamená to však použití díla v rám-ci podniku, jelikož ten nepatří do sféry soukromí ve smyslu osobní potřeby, ale do sféry podnikání. Osobní potřeba není také vázána na přítomnost jediné osoby (uživatele), který záznam, roz-

2 Ustanovení § 30 odst. 6 Autorského záko-na.

3 Ustanovení § 30 odst. 1 a 2 Autorského zákona.

C o se změnilo od doby, kdy právo nehmotného vlastnictví prakticky neexistovalao? A co český právní řád dovoluje v případě rozmnožo-vání autorského díla pro osobní potřebu? Autor se v článku zaměřuje na limity zákonných vyjímek i na takzvaný třístupňový test při poři-zování rozmnoženiny.

Není totiž dobře možné zamezit, aby si někdo doma jen tak pro vlastní potěšení

překreslil oblíbenou postavu od Walta Disneyho

„Není totiž dobře možné „Není totiž dobře možné zamezit, aby si někdo doma

„zamezit, aby si někdo doma

ODBORNÝ ČLÁNEK

množeninu či napodobeninu vytvořil, ale zahrnuje i členy domácnosti, okruh osob blízkých apod.4

Dalším omezením je vyloučení dosa-žení přímého nebo i nepřímého hospo-dářského nebo obchodního prospěchu. Tímto způsobem je zakázáno například promítání rozmnoženin filmů v  okru-hu svých známých, ale za určitý popla-tek. Vyloučeno je vůbec veřejné užití díla, jelikož to přímo definičně vyplý-vá z  rozsahu autorského práva na uži-tí způsobem, které se děje pro „osobní potřebu.“5

Podmínkou volného užití díla je zve-řejnění předmětného díla ještě před pořízením rozmno-ženiny pro  osobní potřebu (stejně tak i před pořízením zá-znamu nebo napo-dobeniny). I pouhé stažení filmu, tedy audiovizuálního kinematografické-ho díla, před oficiálním zveřejněním („premiérou“) tak zakládá objektivní autorskoprávní odpovědnost.6

Autorský zákon nestanoví nic o právní povaze zdroje, ze kterého lze rozmnoženinu díla pro osobní potře-bu pořizovat. Podle názoru Nejvyš-šího soudu České republiky se může jednat jak o originál, tak i  o  roz-množeninu díla, „přičemž není bez dalšího nikterak vyloučeno, aby zdrojová rozmnoženina, ze  které si zhotovitel pořídí vlastní rozmnoženi-nu pro osobní potřebu, byla pořízena i na základě jednání, které je v  rozpo-ru s autorským zákonem.“7 Kopírování z ilegálního zdroje tak samo o sobě au-torskoprávní (popřípadě trestněprávní) odpovědnost nezakládá. Oproti tomu například ve Spolkové republice Ně-mecko zákonodárce výslovně zakotvil, že rozmnoženina pro osobní potřebu je dovolená jen tehdy, pokud k  jejímu zhotovení nebyla použita zjevně proti-právně zhotovená nebo veřejně sdílená

4 TELEC, I. TŮMA, P. Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 345-346.

5 Tamtéž.6 MYŠKA. M. Limity rozmnoženiny pro

osobní potřebu. 1. vydání. Dny práva – 2010, Brno: Masarykova univerzita, 2010, dostupné z: http://www.law.muni.cz/con-tent/cs/proceedings/ .

7 Usnesení Nejvyššího soudu České re-publiky ze dne 25. 3. 2009, sp. Zn. 5 Tdo 234/2009.

předloha. V  Německu proto na rozdíl od České republiky například i prosté stažení filmu zakládá autorskoprávní odpovědnost.8

Rozmnoženinu (jakož i záznam či na-podobeninu) díla si koncový uživatel musí zhotovit sám, tj. na svůj účet a na vlastní odpovědnost. Rozmnožování díla na objednávku proto spadá mimo rozsah tohoto omezení autorského práva. Jako určitou výjimku stanoví Autorský zákon v ustanovení § 30a možnost volného po-řizování rozmnoženin na objednávku, avšak výhradně ve vztahu k  pořizování tiskových rozmnoženin děl pro osobní potřebu či vlastní vnitřní potřebu práv-

nických osob a pod-nikajících fyzických osob. Tiskové služ-by jsou tedy oproti poskytování služeb spočívajících ve vy-tváření například

kopií hudebních či filmových nosičů zá-konem dovolené.9

Pro některé druhy autorských děl exis-tují z práva na rozmnoženinu pro osobní potřebu výjimky, které jsou stanoveny v § 30 odst. 3 Autorského zákona. Jedná se o počítačové programy, elektronické databáze, architektonická díla v  podo-bě stavby a audiovizuální díla při jejich provozování ze  záznamu nebo jejich přenosem.

Pro vytváření rozmnoženin jakýchkoli počítačových programů tedy platí abso-lutní zákaz týkající se jak počítačových programů sloužících ke vzdělávání, tak například i počítačových her apod. To samé platí i  pro  elektronické databáze. Pro zhotovení rozmnoženiny díla archi-tektonického platí zákaz pouze co do zho-tovování staveb, nikoliv tedy v jiném pro-vedení (například modelem). Vesměs by totiž nebylo dobře možné zřetelně rozlišit originální dílo od jeho kopie či napodo-beniny. Nemělo by proto dojít například ke stavbě kopie Eiffelovy věže10, zatímco model již bude spadat pod rozmnoženinu vytvářenou pro osobní potřebu.11

8 MYŠKA. M. Limity rozmnoženiny pro osobní potřebu. 1. vydání. Dny práva – 2010, Brno: Masarykova univerzita, 2010, dostupné z: http://www.law.muni.cz/con-tent/cs/proceedings/ .

9 TELEC, I. TŮMA, P. Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 349.

10 Srov. Petřínskou rozhlednu, která je vol-nou kopií Eiff elovy věže.

11 Většina dostupných modelů Eiff elovy věže

V praxi je také velice významné ome-zení práva na vytvoření rozmnoženi-ny pro osobní potřebu limitem daným u  audiovizuálního díla. Zakázán je pouze specifický způsob pořizování rozmnoženin audiovizuálních děl, a  to pořizováním jejich rozmnoženin pro osobní potřebu při jejich provozování ze záznamu nebo přenosu, tzn. zpravi-dla při jejich veřejném promítání (tzv. kinorip).12 Tato výjimka byla zavedena teprve novelizací Autorského zákona v  roce 2006 (zákon č. 216/2006 Sb.). Do té doby tedy platila pouze obecná omezení pro pořizování rozmnoženin stanovená zejména třístupňovým tes-tem podle ustanovení § 29 odst. 1 Au-torského zákona.

Počet rozmnoženin díla není záko-nem omezen, a to i přes užití jednotné-ho čísla v  ustanovení §  30 Autorského zákona. Kupříkladu v případě hudební-ho nosiče lze uvažovat o pořízení jedné rozmnoženiny doma, další do práce, na chalupu, do auta apod.13 Pro všechna omezení autorského práva však platí tzv. třístupňový test.

třístupŇový test

Pro veškeré výjimky a omezení z au-torského práva je třeba provést mimo jiné také tzv. třístupňový test. Pro vytvoření řádné rozmnoženiny pro osobní potřebu tedy nepostačí napl-nit podmínky uvedené v  ustanovení § 30 Autorského zákona, ale musí být splněny také podmínky v  ustanovení § 29 odst. 1 Autorského zákona, po-dle kterých lze omezit práva autorů pouze ve zvláštních případech stano-vených v  Autorském zákoně a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

První podmínka, že výjimky lze ap-likovat pouze ve zvláštních případech, je v zásadě splněna jejich zákonným zakotvením (stanovením práva na rozmnoženinu v  českém Autorském

by však sotva splňovala přísné požadavky Autorského zákona pro rozmnoženiny pro osobní potřebu, zejména pak nedosažení přímého nebo nepřímého hospodářského či obchodního prospěchu.

12 TELEC, I. TŮMA, P. Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 350.

13 TELEC, I. TŮMA, P. Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 347.

Kopírování z ilegálního zdroje tak samo o sobě autorskoprávní

(popřípadě trestněprávní) odpovědnost nezakládá.

„Kopírování z ilegálního zdroje „Kopírování z ilegálního zdroje tak samo o sobě autorskoprávní „tak samo o sobě autorskoprávní

22

ODBORNÝ ČLÁNEK

zákoně). Tříkrokový test je totiž upra-ven nejen v českém právním řádu, ale i v  řadě meziná-rodních úmluv upravujících prá-vo autorské (na-příklad Bernská úmluva o ochraně literárních a umě-leckých děl z roku 1967) a také v  ev-ropské legislativě (směrnice Evrop-ského parlamentu a Rady č. 2001/29/ES, o  harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním sou-visejících v informační společnosti, v platném znění).

Druhá podmínka, že dovolené užití díla v  rámci aplikované výjimky není v  rozporu s  běžným způsobem užití díla, je v  podstatě kritériem ekono-mickým. To však nelze chápat zjed-nodušeně, jelikož ze samé podstaty autorských práv by bylo každé neauto-rizované užití díla v rozporu s běžným užitím. V tomto ohledu je proto třeba zkoumat zejména účinky výjimky na relevantním trhu, tedy zda a do jaké míry vstupují rozmnoženiny vytvo-řené pro osobní potřebu do soutěže s  rozmnoženinami schválenými auto-rem takovým způsobem, že dochází ke ztrátě podstatných výnosů na straně autora.14

Třetí podmínka stanoví, že užitím díla v  rámci výjimky nesmí být ne-přiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. Jedná se tedy o vyjádření prin-cipu proporcionality. V  tomto rámci musí být zkoumáno zejména, zda je zásah do autorových práv odůvodněný a ospravedlnitelný zájmy společnosti a zda je přiměřený a nezbytný.15 Proto by například natáčení filmů v kině na videokameru nemělo v  zásadě obstát ani před novelizací Autorského záko-na v roce 2006, jelikož takové jednání jistě do autorských práv tvůrců audio-vizuálních děl nepřiměřeným způso-bem zasahuje. Není ostatně výjimkou, že někteří diváci chodí na film opako-vaně. Ke všemu tzv. „kinoripy“ často

14 DOBEŠ, P. Rozmnožování autorských děl pro soukromou potřebu I. Právní rádce, 2001, roč. 15, č. 4, s. 4 – 14.

15 MYŠKA. M. Limity rozmnoženiny pro osobní potřebu. 1. vydání. Dny práva – 2010, Brno: Masarykova univerzita, 2010, dostupné z: http://www.law.muni.cz/con-tent/cs/proceedings/ .

snižují hodnotu audiovizuálních děl, což je v  důsledku zásahem nejen do

majetkových, ale i do nemajetko-vých práv autora.

Je zřejmé, že málokterý poři-zovatel rozmno-ženiny pro osob-ní potřebu bude schopen provést třístupňový test, a to mnohdy ani

tehdy, bude-li mít jisté právní a/nebo ekonomické vzdělání. Nezbývá pak než být při  pořizování rozmnoženi-ny pro osobní potřebu dostatečně zdrženlivý, popřípadě riskovat exces z  práva pořizovat rozmnoženinu au-torského díla.

náhradní odměna autorům díla

Vzhledem k  tomu, že zavedením práva na rozmnoženinu pro  osobní potřebu došlo k  omezení některých práv autorů, byl vytvořen systém pro vybírání náhradních autorských od-měn podle ustanovení § 25 Autorské-ho zákona a podle vyhlášky Minister-stva kultury č. 488/2006 Sb., kterou se stanoví typy přístrojů k zhotovování rozmnoženin, typy nenahraných no-sičů záznamů a výše paušálních odměn, v platném znění.

Náhradní od-měna je podle této právní úpravy pla-cena specifickým okruhem osob vy-mezených v  usta-novení § 25 odst. 2 Autorského zákona (například výrob-cem či dovozcem přístrojů k zhotovo-vání tiskových rozmnoženin, tedy ko-pírovacích zařízení), a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou výrobky a mé-dia, na které je tento poplatek uvalen, skutečně použity k  rozmnožování autorskoprávně chráněných děl pro osobní potřebu.

Jelikož tato zařízení bývají nezřídka používána i ke zcela jiným účelům, než k pořizování rozmnoženin pro osobní potřebu, jedná se fakticky o zavedení „slepého“ poplatku, který je v rozporu s evropskou legislativou, což bylo roz-hodnuto i Soudním dvorem Evropské

unie v  jeho rozsudku ze dne 21. 10. 2010 ve věci Padawan, C 467/08.

Současná koncepce vybírání au-torských odměn je dlouhodobě ne-udržitelná i z  toho důvodu, že autoři mají k ochraně svých autorských práv možnost využít technických prostřed-ků podle ustanovení § 43 Autorské-ho zákona. Mají-li autoři, respektive majitelé majetkových práv, k dispozi-ci nástroj k  individuální správě užití díla, není plošné vybírání náhradních autorských odměn ospravedlnitelné.16

shrnutí

Pořizování rozmnoženin pro osobní potřebu je za splnění podmínek stano-vených Autorským zákonem naprosto v  pořádku, a to včetně rozmnoženin pořizovaných v  digitální podobě. Je však třeba splnit nejen zvláštní pod-mínky podle ustanovení § 30 Autor-ského zákona, ale i obecné podmínky třístupňového testu podle ustanovení § 29 odst. 1 Autorského zákona.

Například stažení filmu z  internetu tak nebude nutně protiprávní, vždy ale bude záležet na konkrétních okol-nostech případu. Třístupňový test je nástrojem k  dalšímu omezování již tak poměrně úzce formulovaných výjimek z  autorského práva, kterému

právní laici nejsou schopni v  zásadě správným způso-bem porozumět. S ohledem na sku-tečnost, že v  sou-časné době je vět-šina pořizovatelů rozmnoženin ne-přímým plátcem poplatků za tuto

zákonnou licenci (ačkoli si jejich plat-bu zpravidla ani neuvědomují), měly by být podmínky práva na rozmnože-ninu vykládány pokud možno co nej-extenzivnějším způsobem. ■

Mgr. Martin Pelikánadvokátní koncipient, Achour & Hájek s.r.o.

16 MYŠKA. M. Limity rozmnoženiny pro osobní potřebu. 1. vydání. Dny práva – 2010, Brno: Masarykova univerzita, 2010, dostupné z: http://www.law.muni.cz/con-tent/cs/proceedings/ .

Pro vytváření rozmnoženin jakýchkoli počítačových

programů tedy platí absolutní zákaz týkající

se jak počítačových programů sloužících ke

vzdělávání, tak například i počítačových her apod.

„Pro vytváření rozmnoženin „Pro vytváření rozmnoženin jakýchkoli počítačových „

jakýchkoli počítačových

Třístupňový test je nástrojem k dalšímu omezování již tak

poměrně úzce formulovaných výjimek z autorského práva, kterému právní laici nejsou schopni v zásadě správným

způsobem porozumět.

„Třístupňový test je nástrojem „Třístupňový test je nástrojem k dalšímu omezování již tak „

k dalšímu omezování již tak

23

NEOPRÁVNĚNÝ

A JEHO

DŮSLED

KYZÁS

AH

do autorského práva

k foto

grafii

ODBORNÝ ČLÁNEK

Zcela volně dostupných fotografií je ve skutečnosti v prostoru internetu pouhý zlomek a obecně platí, že

každá fotografie je chráněna autorským právem.

„Zcela volně dostupných „Zcela volně dostupných fotografií je ve skutečnosti „

fotografií je ve skutečnosti

25

Především v  rámci podnikatelské činnosti drobných a  středních pod-nikatelů se nezřídka setkáváme s pří-pady, kdy pro vyplnění obsahu svých webových stránek užívají tito podnika-telé fotografie zdánlivě volně dostup-né na různých internetových vyhle-dávačích. Typicky bývá nabídka zboží doprovázena jeho fotografií v  cení-cích různých e-shopů, k  jejímuž užití a šíření však provozovatel webo-vé stránky nemá v zásadě žádné oprávnění.

Zcela volně dostupných fotografií je ve skutečnosti v prostoru internetu pouhý zlomek a obecně platí, že každá fotografie je chráněna autorským prá-vem. Přestože je tedy možné fotografii volně vyhledat a stáhnout, nezname-ná to, že je ji také možné nadále ší-řit. Významná část fotografických děl umístěných na internetu pochází z fo-tografických databází zpravidla zahra-ničních subjektů, kterým je ze strany autorů těchto děl za úplatu poskytová-na licence k jejich užití a šíření. V pří-padě dohledání neoprávněného užití fotografie pak bývá ze strany regionál-ních zástupců provozovatelů těchto databází vymáháno vedle negatorních nároků také vydání bezdůvodného obohacení, a to často v řádech desítek tisíc korun.

Do jaké míry je tento nárok opráv-něný a jakým způsobem je možné se proti němu bránit, bude předmětem následujících řádků.

právní Úprava

Základem právní úpravy autorské-ho práva je pro území České repub-liky zák. č. 121/2000 Sb., autorský zákon (dále jen „AutZ“), který v roce 2000 nahradil již nevyhovující zákon č. 35/1965 Sb. o dílech literárních, vědeckých a uměleckých. Současný

předpis tak již vychází nejen z  kon-tinentální autorskoprávní úpravy, je-jíž základy položila Bernská úmluva o  ochraně literárních a  uměleckých děl z roku 1886, ale také reflektuje ev-ropskou legislativu reprezentovanou především směrnicí Rady Evropských společenství 93/98/EHS ze dne 29. říj-na 1993 o harmonizaci ochranné doby práva autorského a  některých práv příbuzných (dále jen „Směrnice“).

Nutno poznamenat, že cílem směr-nice je harmonizace minimální, kdy jednotlivé členské státy mohou opro-ti směrnici poskytovat vyšší právní ochranu dílům ve smyslu autorské-ho zákona. Dle čl. 6 této směrnice platí, že „fotografie, které jsou pů-vodní v tom smyslu, že jsou autoro-vým vlastním duševním výtvorem, jsou chráněny podle článku 1. Na rozhodování o jejich způsobilosti k ochraně se nepoužijí žádná další kritéria. Členské státy mohou stanovit i ochranu ostatních fotografií.“ Je tedy třeba rozlišovat fotografie na pů-vodní a ostatní, kdy původní fo-tografie požívají ochrany dle směr-nice a ostatní fo-tografie mohou a nemusí požívat právní ochrany na základě vnitrostát-ních předpisů jednotlivých členských států. Dle judikatury Soudního dvora Evropské unie však ochrana poskyt-nuta původním fotografiím nesmí být nižší, než ta, která je dána fotografiím původním.1

Jak vyplývá z  ustanovení § 2 odst. 1 AutZ je autorským dílem ve smyslu zákona mimo jiné také dílo fotografické a dílo vyjádřené

1 Rozh. SD EU ve věci Eva-Maria Painer ca Standard Verlags GmbH a další (C 145/10)

postupem podobným fotografii, za-tímco jiným dílům, jako je dílo hu-dební či audiovizuální, je autorsko-právní ochrana poskytována pouze v  případě, že se jedná o dílo, které je jedinečným výsledkem tvůrčí čin-nosti autora. Jinými slovy, jedná se o dílo, u nějž je v  zásadě vyloučeno, aby vznikla dvě totožná. V  případě fotografií pak postačí, bude-li dílem původním v tom smyslu, že je auto-rovým vlastním duševním výtvorem (§ 2 odst. 2 AutZ).

Autorskoprávní ochrana je tak dle českého práva poskytována nejen foto-grafiím jedinečné povahy, nýbrž všem fotografiím, které jsou původní, tedy které odráží osobnost svého autora a jsou výrazem jeho rozhodnutí při re-alizaci díla. Tedy takovým, které jsou autorovým vlastním duševním výtvo-rem. Nutno podotknout, že v  tomto směru český zákon v  zásadě kopíruje čl. 6 Směrnice. Také evropská úprava tak vychází ze zásady, že je ochrana poskytována všem fotografiím, které jsou původní, což je jediným kritéri-em při rozhodování o tom, zda poží-vají autorskoprávní ochrany, či nikoli. S ohledem na tuto skutečnost lze kon-statovat, že česká právní úprava ochra-ny původních fotografií je v  souladu se směrnicí.

Na tomto místě je vhodné poukázat na judikaturu Soudního dvora Ev-

ropské unie, který k  výkladu slova „původní“ uvedl ve svém rozhod-nutí Eva-Maria Painer ca Standard Verlags GmbH a další (C 145/10), že ochrany pů-

vodní fotografie užívá dle směrnice taková fotografie, která je duševním výtvorem autora, který odráží jeho osobnost a  je výrazem jeho rozhod-nutí učiněných na základě jeho tvůrčí svobody při realizaci této fotografie.

S  ohledem na výše uvedené je tedy z pohledu autorského práva zcela bez-předmětné zkoumat, zda fotografie má, či nemá uměleckou hodnotu nebo zda se jedná pouze o ilustrativní sní-mek, či fotografii čistě technické nebo administrativní povahy. K  užití tako-

V souvislosti s rozvojem informačních technologií a dnes již téměř všudypřítomnou dostupností internetu, se v běžné advokátní praxi čím dál častěji objevuje také problema-tika ochrany autorských práv. Zatímco hlavní pozornost laické veřejnosti se soustředí především na oblast ochra-ny audiovizuálních děl a počítačových programů, otázka

ochrany fotografií bývá v zásadě opomíjena, a to i přesto, že je nemé-ně významná a skrývá řadu rizik, která často nejsou širší veřejnosti vůbec známa, přestože ji mohou velmi snadno postihnout.

ODBORNÝ ČLÁNEK

Jak již bylo naznačeno výše, v praxi bývá spíše

méně obvyklé, že by se proti neoprávněnému zásahu do

svých autorských práv bránil samotný autor fotografie.

„Jak již bylo naznačeno „Jak již bylo naznačeno výše, v praxi bývá spíše „

výše, v praxi bývá spíše

Žalobce pro úspěch ve věci musí taktéž prokázat, že je osobou užívající ochrany ve smyslu autorského práva,

tedy že je autorem díla.

„Žalobce pro úspěch ve věci „Žalobce pro úspěch ve věci musí taktéž prokázat, že je „

musí taktéž prokázat, že je

26

vého díla je tak oprávněn pouze jeho autor resp. osoba, které byla za tímto účelem autorem poskytnuta licence.

Výjimku v  tomto směru tvo-ří tzv. volná díla, tedy díla, u nichž již uplynula doba trvá-ní majetkových práv (v přípa-dě fotografie je to dle ustanovení § 27 odst. 1 AutZ po dobu života auto-ra a 70 let po jeho smrti) a tzv. volné užití díla, kterým se rozumí užití díla pro osobní potřebu fyzické osoby, je-jímž účelem není získání hospodář-ského prospěchu.

Užití fotografie mimo tyto limity je tak nutné chápat jako neoprávně-né. V  takovém případě pak nastupují nároky oprávněných osob zakotvené v ustanovení § 40 autorského zákona. Tedy vedle práva na určení autorství a nároku, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno, také právo na vydá-ní bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku obvyklé odměny za zís-kání licence k  takovému dílu v  době nakládání s  dílem, případně nároku na náhradu škody.

praXe

Jak již bylo naznačeno výše, v  pra-xi bývá spíše méně obvyklé, že by se proti neoprávněnému zásahu do svých autorských práv bránil samotný autor fotografie. Daleko četnější jsou pří-pady, kdy autor za úplatu poskytuje licenci k  užití své fotografie některé z řady velkých fotobank obsahující ti-síce takových děl. Tyto fotobanky pak následně poskytují licence k užití foto-grafie konečným uživatelům.

Pro  případ ne-oprávněného uži-tí fotografie mají tyto fotobanky sjednané regio-nální partnery, které užití spra-vovaných autorských děl monitorují a v případě neoprávněného užití díla, ať už sami, nebo prostřednictvím dal-ších smluvních partnerů, vymáhají z  toho plynoucí nároky. Monitoring webových stránek probíhá zcela au-tomaticky a necíleně prostřednic-tvím některého z  řady softwarových produktů.

Nebývá tak výjimkou, že je podni-kateli, který na svých webových strán-kách užívá díla bez souhlasu jejich

autorů, doručena předžalobní výzva od některé ze společností zastupující držitele majetkových práv k předmět-ným snímkům, kterou je vyzván, aby upustil od užívání snímku a zejména pak uhradil bezdůvodné obohacení, jehož výše pravidelně dosahuje řádů deseti tisíců korun.Přestože tyto nároky jsou ve své pod-statě oprávněné, neznamená to, že by snad bylo nutné jim zcela vyhovět v uplatněné podobě.

výŠe a oprávněnost nároKu

Předně je nutné, aby vymáhající společnost dostatečně určitým způ-sobem prokázala, že skutečně dis-ponuje majetko-vými právy k foto-grafii, pro jejichž porušení svůj nárok uplatňuje. V  praxi, kdy jsou nároky plynoucí z neoprávněného užití díla vymáhány zástupci regionálních partnerů foto-bank, kterým byla licence k užití díla autorem poskytnuta, bývá prokázání dispozice s majetkovými právy v před-soudním stadiu poměrně obtížné. Vy-máhající společnosti se tento problém snaží překonat tím, že spolu s výzvami zasílají také kopie výstupů z vyhledá-vacího softwaru, na kterém bylo ne-oprávněné užití detekováno, případně snímky z  webových stránek fotoban-ky, včetně označení autora a dnu vzni-ku licence. Je ovšem otázkou, do jaké

míry takové pod-klady majetková práva k  předmět-nému snímku sku-tečně osvědčují.

Uvedené výstu-py jsou pravidelně poskytovány ve formě pdf. nebo

v tištěné podobě bez označení softwa-ru či elektronického podpisu. Ověřit jejich autenticitu tedy v  zásadě nelze. Obdobné platí o snímcích z webových stránek fotobank. Přestože lze souhla-sit s  tím, že pořízená fotografie musí mít autora a není-li jím osoba, která fotografii užívá, případně nemá-li k  jejímu užití licenci, musí ji užívat neoprávněně, nelze v zásadě pouze na základě údajů z  webové stránky tře-tího subjektu dojít a priory k  závěru,

že autorem předmětné fotografie je osoba zde uvedená, resp. že příslušná fotobanka skutečně disponuje majet-kovými právy k danému dílu.

Při posuzování oprávněnosti uplat-něného nároku je tak vhodné si vy-žádat nejen zmíněné výstupy, pokud již nebyly poskytnuty, ale také všech-ny smlouvy a plné moci, kterými lze dovodit právo vymáhající společnosti nárok plynoucí z neoprávněného užití autorského díla vymáhat. Jinými slo-vy, všechna zmocnění od autora až po vymáhající společnost. V praxi to pak nejčastěji znamená licenční smlouvu mezi autorem fotografie a fotoban-kou, smlouvu o zastoupení mezi fo-

tobankou a jejím regionálním part-nerem a konečně plnou moc pro společnost, která předmětný nárok vymáhá.

Přestože lze na-mítat, že informa-

ce obsažené v  takovýchto dokumen-tech nemusí být pravdivé, je nutné uzavřít, že právě předložením všech těchto smluv osvědčujících dispozici s majetkovými právy k dané konkrét-ní fotografii, poskytuje podnikateli dostatečně rozumnou míru jistoty, že byl nárok uplatněn osobou skutečně oprávněnou.

Že to není požadavek nedůvodný, či dokonce pouze obstrukční povahy pak prokazuje i praxe. Na tomto místě lze např. citovat obsah smlouvy o zastou-pení uzavřené mezi jednou z fotobank a jejím regionálním zástupcem, kde v  ustanovení věnovanému otázce neoprávněného užití díla je mimo jiné uvedeno, že pouze podepsaná fotobanka má „pod kontrolou veš-kerá práva a opravné prostředky, pomocí kterých může vymáhat svá práva k  Zastupovaným snímkům, i jiná práva duševního vlastnictví a další práva a soudní žaloby“.

V případě, kdy již regionální partner fotobanky není oprávněn nároky ply-noucí z  neoprávněného užití spravo-vaných děl vymáhat, je pouze logické, že v souladu s římskou zásadou, že ni-kdo nemůže převést více práv než sám má, nemůže být k vymáhání takových-to nároků oprávněn ani jeho zástupce, přestože k tomu byl tímto regionálním partnerem zmocněn. Dle českého

ODBORNÝ ČLÁNEK

Jak otázka majetkových práv k dílu, tak otázka výše

bezdůvodného obohacení musí být ze strany oprávněné

osoby v rozumné míře podložena a dostatečným

způsobem odůvodněna.

„Jak otázka majetkových „Jak otázka majetkových práv k dílu, tak otázka výše „

práv k dílu, tak otázka výše

V praxi lze narazit i na případy, kdy za neoprávněné užití

fotografií čistě ilustrativní povahy, bez jakékoliv

umělecké hodnoty, byla ze strany fotbanky požadována

částka 17 tisíc korun. A to i přesto, že snímek byl umístěn

na webových stránkách s minimální návštěvností.

„V praxi lze narazit i na případy, „V praxi lze narazit i na případy,

27

k  neoprávněnému užití bez zřejmého úmyslu porušit práva autora, má soud vzhledem k dalším okolnostem přípa-

du možnost úhradu snížit, neboť pla-cení dvojnásobku obvyklé odměny by v některých případech nebylo namístě a bylo by v rozporu s dobrými mravy2.

Jak výše ceny skutečně v čase a mís-tě obvyklé za dílo obdobné kvality, tak moderační právo soudu, může mít na stanovení její hodnoty oproti katalogové ceně fotobanky poměr-ně zásadní vliv. Zatímco tedy povaha a jedinečnost fotografického díla není pro existenci autorskoprávní ochra-ny rozhodná, může mít zcela zásadní význam pro určení výše případného nároku plynoucího z  neoprávněného užití díla.

Již při běžném pohledu na cení-ky fotobank je zřejmé, že vzorce zde uvedené pouze zřídkakdy reflektují povahu snímků, osobu uživatele nebo návštěvnost webové stránky, kde mají být snímky uveřejněny. Z  takového výpočtu odměny pak lze jen těžko vy-cházet při stanovení hodnoty, o kterou se měl neoprávněný uživatel obohatit. V  praxi pak lze tak narazit i na pří-pady, kdy za neoprávněné užití foto-grafie o rozměrech v řádech několika centimetrů, čistě ilustrativní povahy bez jakékoli umělecké hodnoty, byla ze strany společnosti vymáhající ná-roky fotobanky požadována částka 17.000 korun, a to i přesto, že před-mětný snímek byl umístěn na webo-vých stránkách s  minimální návštěv-ností. Otázka obvyklosti odměny se v  takovém případě přímo nabízí a je zcela na místě se ptát, zda by uvedená výše byla v  případě soudního sporu shledána v souladu s dobrými mravy.

Z rozhodovací praxe českých soudů však odpověď na otázku obvyklosti odměny nelze zcela jasně nalézt. Ná-roky shora uvedených vymáhacích

2 Srov. H. Chaloupková, P. Holý. Autorský zákon, 4. vydání, 2012, s. 79

právního řádu je přitom osobou věc-ně aktivně legitimovanou autor díla a pouze autor díla může k výkonu to-hoto práva zmocnit třetí osobu.

Nad to je nutno upozornit také na skutečnost, že případné soudní řízení o nároku plynoucího z  neoprávněné-ho užívání díla je řízením sporným. Žalobce tedy pro úspěch ve věci musí taktéž prokázat, že je osobou užívající ochrany ve smyslu autorského práva, tedy že je autorem díla. Pokud by ža-lovaný toto tvrzení zpochybnil, dá se zcela legitimně předpokládat, že pro-kázání tohoto tvrzení může být v pra-xi s ohledem na povahu digitální foto-grafie velmi složité. Je třeba poukázat na to, že fotobanky jsou povětšinou nadnárodní společnosti a autoři děl se jen zřídka nachází na území České republiky.

Druhou otázkou, kterou je nutné se ve vztahu k vzneseným nárokům zabý-vat, je problematika výše bezdůvodné-ho obohacení. Jak vyplývá z ustanovení § 40 odst. 4 AutZ, činí výše bezdůvod-ného obohacení vzniklého na straně

toho, kdo neoprávněně nakládal s dí-lem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem“.

Při určení výše bezdůvodného obo-hacení vycházejí vymáhající společ-nosti tradičně z  odměny, kterou si účtuje za poskytnutí díla příslušný držitel majetkových práv. Takový po-stup však s ohledem na ustálenou teo-retickou doktrínu nelze hodnotit jako správný. Jak vyplývá již z  komentáře k předmětnému ustanovení zákona, je obvyklost třeba vnímat zejména objek-tivně ve smyslu obvyklé výše odměny v čase a místě … V situaci, kdy dojde

společností, ač jsou podle všeho hojně uplatňovány v  předsoudní fázi, však v  této fázi mnohdy i zůstanou. Soud-ní praxe tak zatím jasnou odpověď na důvodnost těchto nároků nedává. Z  rozhodnutí Vrchního soudu v Pra-ze ze dne 24. března 2009, č.j. 3 Co 55/2008-147, lze nicméně dovodit, že výše nárokovaného bezdůvodného obohacení se pohybuje ve zcela  jiných sumách, než v jakých je mnohdy vy-máhacími společnostmi nárokována. Soud v  tomto konkrétním případě účastníkovi, jímž byla cestovní kan-celář, uložil povinnost uhradit částku rovnající se 8.000 korun za neopráv-něné užití celkem pěti fotografií v ka-talogu nabízených služeb. Fotogra-fie byly přitom pořízeny v  zahraničí, přičemž příkladně oproti fotografiím spotřebního zboží tyto měly pravdě-podobně i kromě vyšších pořizovacích nákladů také vyšší uměleckou hodno-tu. Nadto se lze i důvodně domnívat, že právě vizuální stránka spočívající ve fotografickém zobrazení nabíze-ných služeb je v otázce jejich prodeje rozhodně jedním z hlavních faktorů.

Závěrem

S  ohledem na výše uvedené lze shrnout, že každý kdo chce užít fo-tografická díla na svých webových stránkách, by si měl nejprve ověřit, zda k  jejich užití skutečně disponuje oprávněním nebo zda má souhlas či licenci od jejich autora. V  opačném případě se bezprostředně vystavuje ri-ziku, že u něj budou uplatněny nároky ze strany osob disponujících majet-kovými právy k  těmto dílům. I v  ta-kovém případě však nelze přijmout uplatněný nárok bez toho, že bude do svého důvodu a do své výše řádně doložen. Jak otázka majetkových práv k dílu, tak otázka výše bezdůvodného obohacení musí být ze strany oprávně-né osoby v  rozumné míře podložena a dostatečným způsobem odůvodně-na. Bez toho, aby tak oprávněná osoba učinila, nelze jí uplatněným nárokům s ohledem na péči řádného hospodáře vyhovět. ■

Mgr. Martin Nováka

Mgr. Sára Zavoralovákoncipienti v A.K.

Brož & Sokol & Novák s.r.o

z pohledu webmastera

a uživatele

Díla

na Internetu

autorská

8M~,,M,I ..

,,,,,,,,,D~M .

.:,,NM,..,,,,,,:M=O ..

.N,,:ZZZZZ$Z,,,,,,,,,:+N?...

.,,,ZZZZZZZZZZZM:,,,,,,,,,N,M..

=,,ZZZZZZZZZZZZZZOO$$,,,,,,,:,,OZ..

:,,,ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZD,,,,,,,:M:M.N.

.:,,M$ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZOZI,,,:,,M:::OI+

.8,,.ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZOZZZZZZZON,,,,:,,,,,$,M. ...

.,,,$ZZZZZZZZZZZZZZZZO=.,,,,,=OZOZZZZZZZO8,,:,,,,,,,MD$.,..

~,,8ZZZZZZZZZZZZZZZZZZ,,,?,,,,,,,,ZZZZZZZZZZZM,,,,,,,,,,Z~M .

,,,:OZZZZZZZZZZZZZZZZZ.,,+????+:,,,,,,~OZZZZZZZZZO7~,,,,,,,,,,MO=..

:,,MZZZZZZZZZZZZZZZZZZ,,,?????????I,,,,,,::OZZZZZZZZZOZM,,,,,,,,:,Z=M.

.8,,=OZZZZZZZZZZZZZZZZZ,,:???????????????,,,,,.:ZZZZZZZZZZZZ$Z:,:,,,,,,,,M?I.

.,,,ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ,,,???????????????????:,,ZZZZZZZZZZZZZZZ$ZOM,,,,,,,,,,~$

~,,MZZZZZZZZZZZOZZOZZZ,,,????????????????????,,,OZZZZZZZZZZZZZZZZZOZOZOI,,:.,.M

,,,ZZZZZZZZZZZZZZZZZ$7:,:????????????????????:,:OZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZOZZ,,,,I=

.,,,MZZZZOZZZZZZZZZZZZZ,,,????????????????????:,,$ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZM,,,,M

.+,,,OZZZZZZZZZZZZZZZZZ+,,:???????????????????~,,ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ$:,:,=

,,:7ZZZZZZZZZZZZZZZZOZ:,,????????????????????,,,ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ:,,,$~

8,,MZZZZZZZZZZZZZZZZZO~,,????????????????????,,,ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ+,,,,8

,,,ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ,,,???????????????????~,,+ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ$,,,:,.

~,,MZZZZZZZZZZI:,,OZZO,,,????????????????????,,,ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ,,,,M .

=,,,$ZZZZZZZZZ:,,,,.,:Z,,,???????????????????:,,OZZO8ZZOZOZZZZZZZZZZZZZZOZ,,,.M

:,,$ZZZZZZZZZZ,,,??,,,,,,I??????????????????::,+OZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZD,,,,,

M:,MZZZZZZZZZZZZ:,,????,,:??????????????????I,,,ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ,,,:8,

,,:ZZZZZZZZZZZZZZ,,,????????????????????????,,,ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ:,,,.D.

.~,,MZZZZZZZZZZZZZZ.,,+???????????????????????,,,ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZO,,,,,

=,,,OZZZZZZZZZZZZZZO,,,??????????????????????:,:OZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZO:,,,M..

,,,ZZZZZZZZZZZZZZZZOZ,,,????????????????????,,,OZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZI,,,.M

,M:,,ZZZZZZZZZZZZZZZZZZO,,,??????????????????+,,,ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZM,,,, .

.:,,$OZZZZZZZZZZZZZZZZZO,,,+?????????????????,,,:,IOZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ:,,,7.

,,,MOZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ:,.???????????????????,,,,,,ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ,,,,+O,

8,=ZDM,,,8ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ,,.????????????????????+,,,,,+ZZZZZZZZZZZZZZZ$,,,,: .

.DMN,:,,,,M:,,,,OOOZZZZZZZZZZZZZZZ7,,~???????????????????????,,,ZZZZZZOZZZZZZZZ,,,,M

. M:~:,,,8O,,,M,,M.,,,:8ZZZZZZZZZZZZZZZ,,,??????????????????,,,,,,,,ZZZZZZZZZZZZZZ:,,,,M

ON,:,,,:M,=,:MI,,,,,,M,::,.$OZZZZZZZZZZZO,,,?I??I??+~,,,,,,,,,,:,,,:OZZZZZZZZZZZZZD,,,,,.

?O,:,,:,:,,,,,Z:.7:M~,,~:DM,,+,,,7OZZZZZZZOZ$,,,,,,,,,,,,,,,,,IZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZO.,,,$.

. ,M.,$,,,,,,,M,,,D,,,M:,,,+,,:=,,M:.?.,,OZZZZZZZZO,,,,,,,?ZOZOZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ+,,,+O

MM,,,,,,,M,:~,,,.M:,,,,.,M,,,:M.,,+:,M,,?,,~$ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZO$,,,,:

.M,,,,,,N,,,,,+.O,,,I:,,N,,,,,,$?7,,=M.::=,:N.,?,,:ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ,,,,N.

.M,.,D,,,,,,:I,N,,,,,$,:,,,:,~,,M,,,,:,,,MMM,:~~,,8,,?.,?ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ.,,,MM.

.MM,:,:,,M,I,,,,,.,M,,,=,,,M,M:,,,,7,,,,M,,I,,,,MM,,D..,8:,N,,?OZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZM,,,,Z

.O.,,,:?,=.,,,,.D:,Z,,,,:?:,,.,D,Z:,~,,,:M,,,,,.,N,,.,DZ:,M:,:+,,N,,7OZ$ZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZOZ.,,,~

,,.,,,,,,,:MM,,.=,,,,7,,:,7.:MD,,,,,~,.,:,,:M:$:8,,,,.M,,O.??:,M:.:::,M,:7ZOZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZ~,,,7O

I:,,,,,,,,,,,,,~,,.,,,,=.Z$,:,,,,MN,,.=,,,I:=,,,,,~~,,,~~,,7,::,+:,,M.,,:,:M.,ZOZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZOM,,,,+.

.D,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,8M,M,,,,,,M..:,,,,.:,,,,,N,$.,:M,,,I,,,,,,,M=,7:OI.,,M:.:,::M::8OZZZZZZZZZZZZZZZZZO,,,,7.

.M,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,8=.,,,,:I:+..,,,,~,M,,.,,,,:,.,,,,::M:,Z,:,.+,,,:MZ,:,M:,,,:,M::MOZZZZZZZZZZZZZO:,,,MM

M,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,.~:+,,,,,,MM,,,,,,~M,,:M,,.Z,:.:,,::7,,,,,8,O:,,:MM:,:N,,$,: ,,:M$ZZZZZZZZZZM,,,,N.

::.,,,,,=+??I7$ZO8DNMMMMMMI,,,,,,,,::8N,,,,,,,,~,,,,M.:,M,,,,,,,M?,,,,,,=Z,M,.,,.:D,,::+?:,=.$M+~,,,:,8OZZZZZZZ:,,,=

N:,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,?77$III?I+,,,,,:,,ZO.,,,,,,,:Z,,,,,,,N7,,Z:,:,8O,:,,,,,M,,,,O,,,,:::,:~,:,,,,7,,,,,,DZZZZZ,,,=N .

$$:,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,~+,,,,,,,,=,,,.,,,,,..,,,,I:M,,,?,,,,D,,,,,:.Z,,~,Z~,,:,,,,8,,,,,:DM,,,,+.

~O=N,,:,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,~:,.~,,,ON,,,,,,,,,M,,,,,,,:M,D,,,,,,D:.,,:.M?~~.=,,,,Z:,,,NZ,:Z.M,,M,:,,,,,:,.

.,,:M.,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,?D,,,,M,,,,,==,,,,,,,,~~$.,,,,,,::,::M:,=..N:,,,,$,,,,,,M:NN,..MM:,,,,,:N ,,,N:.

M:,,.8:,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,:N+,,,,,,,,ZD,,,:MM~,,,,,,,,M.,, ::,,O8,,,,,,~M,,,,,.,:M,M,,,,,,M.,::ZZ:,,.+,D,:7

. O,,,:8:,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,IM.,,,,,,,,,,,,:M.,,,,,.,,,,,,,,,Z,,,,,,,,M:,,N,,,,$,,,,,,,,D,,,,,Z,,:.,:.~Z,,~Z:=

.~,,.,$.:,,,,,,,,,,,,,,.=,:,,,,,,,,,,,,,,,..M,,,,~MM:,,,,M.,:8:,,.+,,,+~:,,,,,:D,,,,:8:,,ZM,,,,,,~.,,?~,:..

=,,+,M:,,,,,,,,,,,M:,M,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,.:M,,,,I7,,:.,,,,,,D.,,,,,,IM,,.~,:,,NM,.,,,,,7,,,,,,,:..NM,

. .::,:M::,,,,,.8,,+$?~:.,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,$,,,,,O7,,,,,,Z,,Z,,,M:,,,,=,,,,,,I,M,,,,D,,,M,,,:~8=M .

.~,,:D8:,,,M:,,,,,,,,,+:,,,,,,,,,,,,,,,,:?,,,,,,,,$O.,Z,,,,,,,Z,,,,,,,.I,,::,,,,,M,,,,,,,:+O,Z.

:,:,NM,,,,$::,,,,,,,,O,:,,,,,,,,,,,N,,,,,,,,,,,,,,~+:,,,,,M,,:.::~,,,,,N,,,,,,,,8,:,:7,:Z,

$,,,+M,,,,M,,,,,,,,,,N~,,,,,,,,M:,,,,,,,,,,,,,,,,,MM,,D,+,:,,,N,,,,,,,,.:.,,,,,,NM::,

.I.,.+D:~~:M,:,,,,,,,,I.,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,.,:.,,,.M,?,,~:.,,,,,,,Z,,,MM,,, .

..M8=D.OND,,$=,,,,,,,,:,8,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,:$M,,D.,:,,,,M,,,,,,,,MI,,?=.

.OM:$,~,,,:7D,,,,,,M,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,7Z:,,,,M,,:,,?,,,NI,O?Z

,MD~M:=:,,,+M:NM,.,,,,,,,:MMNZ77?=::::::::::,,,,,,,,:7?:..:,8,,,.M,:ZIM

..8D:?:~,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,:IOOZZZOZDO,,,,,,:NM,,,,,M,::~$?.

D~M,~:,,,,,,,,,,+=++++=~~:,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,O+:,:,7,7,..

.M,:,.,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,?8,:,,

.M:,,:~:::,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,:$M:, 8.

M:,,.~8,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,.NM.~:N

M:,,NOD,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,MM,,,M.

O,,8:DM:,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,Z8,,,M.

.:~,.,MM,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,O8D::N

.:,,,:$+,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,O: ,8I...

...,,,,7+,,,,,,,,,,,,,,,,,,,:,,,,..

~,,,~,::,,,,,,,,,,,,,,:,,,.

=,,,:::,,,,,,,,:.:~:,.~

8,,,.:~,,,,,.,Z,,,O

D,,,.+N,,N$,,,8.

.M,,,7+,:,~N,

.M,:.,,M

.$I.

ODBORNÝ ČLÁNEK

29

Zákonodárce v § 2 autorského zákona poskytuje poměrně podrobnou definici autorského díla. Důležité je ovšem shrnout jeho podstatné znaky: autorské dílo musí vykazovat charakteristiku jedinečnosti, tvůrčího zpracování a musí být vyjádřeno ve smysly vnímatelné podobě. Takovýmto dílem je většina informací přenášených po internetu – ať už se jedná o díla třetích osob, nebo o díla vytvořená přímo ini-ciátorem přenosu. Zároveň je zde dobré podotknout, že přenos díla on-line i jeho samotné poskytnutí k následnému stažení jsou formy užití autorského díla ve smyslu § 18 autorského zákona.

Přenos díla se odehrává povětšinou prostřednictvím nějaké (webové) služby. Ta je zajišťována poskytovatelem (ISP, In-formation service provider / Poskytovatel služby informační společnosti). Tím může být fyzická nebo právnická osoba a v rámci této problematiky ji lze nazvat též tzv. de-finiční autoritou.1 Definiční autority hrají významnou roli nejen při vytváření pravi-del (norem) v jejich rámci, ale i při aplikaci práva na internetu.

Uživatelem služby je kterákoli osoba od-lišná od provozovatele, která službu využí-vá. Může se jednat o fyzickou nebo práv-nickou osobu, tedy například zákazníka e-shopu, uživatele freemailového serveru, sociálních sítí nebo třeba internetové telefonie.

Služby mohou být rozděleny do tří le-gálních tříd: a) služby spočívající v pros-tém přenosu informací (mere conduit), b) služby spočívající v automatickém mezi-ukládání (caching) a c) služby spočívající v ukládání informací (hosting).2 Na základě této klasifikace jsou pak odlišeny jednot-livé podmínky odpovědnosti a povinnos-ti poskytovatele služby (§ 3 až 6 zákona o některých službách informační společnos-ti). V tomto článku se zaměříme pouze na

1 POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium. 2012.

2 Tamtéž, str. 148

služby typu hosting, neboť mezi ty se řadí webové servery, diskuse, sociální sítě nebo e-shopy.

pohled webmastera

Provozovatel (populárně označovaný často jako webmaster) může mít v  zása-dě dva důvody pro vytvoření a spuštění (webové) služby: ekonomický (obchodní) a „altruistický“ (pomoc společnosti), při-čemž tyto důvody se mohou prolínat. Budu nadále optimisticky předpokládat, že služ-ba nevznikne za účelem porušování práva; v  takovém případě lze shrnout, že pro-vozovatel za protiprávní obsah odpovídá vždy.3 Stejně tak odpovídá, pokud autor-ské (nebo jiné) právo sám bezprostředně poruší. To je ovšem mimo zaměření to-hoto příspěvku.

Služba často před-pokládá ukládá-ní a zpracovávání velkého množství obsahu (dat), které není možné efektiv-ně v  reálném čase kontrolovat. Pro zajímavost, na YouTube je každou minutu nahráno 100 hodin au-diovizuálního záznamu.4 Kontrola na pro-tiprávnost obsahu je v takovémto množství technologicky nemožná. Vzhledem k  tolik populární  otevřené registraci uživatelů (bez nutnosti ověřovat totožnost např. po-mocí občanského průkazu) je navíc složité blokovat činnost konkrétního člověka.

Pokud by mělo právo stát na koncepci objektivní odpovědnosti ISP za protipráv-ní obsah, bylo by na jejich bedra uloženo několik fakticky (při zachování stávající provozu služby) nesplnitelných povinnos-tí navíc. Museli by sledovat (a cenzurovat)

3 § 5 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnost, ve znění pozdějších přepisů

4 Zdroj: http://www.youtube.com/yt/press/statistics.html

obsah e-mailů, telefonních hovorů usku-tečňovaných přes VoIP (Voice over Inter-net Protocol), zpráv posílaných v rámci IM a jakýchkoli příspěvků publikovaných on--line. Jak správně k tomuto poznamenává Radim Polčák, „kromě faktické nemožnos-ti kontrolovat obrovské množství infor-mací (často anonymně) komunikovaných v informačních sítích pak můžeme vidět důvod k omezení objektivní odpovědnosti ISP za kvalitu informací i v právní nemož-nosti provádět takovou kontrolu uživatelů dané především soukromoprávní i veřej-noprávní ochranou osobní integrity včet-ně ochrany osobnosti, soukromí, osobních údajů apod.“5

Z  výše uvedených důvodů se evropský zákonodárce (harmonizační směrnice 97/2003/ES) a posléze v rámci harmonizace i tuzemský zákonodárce přiklonili ke kon-cepci omezení odpovědnosti ISP. Pokud nevykovává provozovatel služby rozhodu-jící vliv na činnost uživatele (tedy např. podněcování k  porušování autorských práv či šíření protiprávního obsahu), je jeho odpovědnost výrazně omezena, a to pouze na případy, kdy „a) mohl vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a

povaze případu vě-dět, že obsah uklá-daných informací nebo jednání uživa-tele jsou protipráv-ní“ (což je v podsta-tě výše optimisticky vyloučená možnost provozování služ-by s  protiprávní intencí), nebo „b)

dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a nepro-dleně neučinil veškeré kroky, (…), k od-stranění nebo znepřístupnění takovýchto informací.“6

Ze zákona tedy provozovatel výslovně nemá povinnost kontrolovat uživateli vklá-daný obsah a aktivně vyhledávat porušení autorských práv.7

ISP má vlastně v rámci legálního posky-tování služby jedinou důležitou povinnost, a to bezodkladně reagovat na informace

5 POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium. 2012. str. 146.

6 § 5 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnost, ve znění pozdějších přepisů

7 § 6 výše citovaného zákona

Ř ada čtenářů se s tímto problémem již v praxi setkala. Pro dneš-ního uživatele internetu představují činnosti jako sdílení dat s přáteli, výměna souborů či informací přenosem po síti, sdělová-ní svých názorů veřejnosti prostřednictvím blogovacího systé-mu či stahování různých dat základní pilíře fungování této sítě. Nutno podotknout, že právě k výměně informací jejich přeno-

sem po síti byly internet a související technologie vytvořeny. V článku bych se chtěl zaměřit na problematiku autorských děl na internetu a alespoň v základ-ním rozsahu nastínit koncepci zákonné úpravy z hlediska dvou nejdůležitějších subjektů na síti – poskytovatele (provozovatele) webové služby a jejího uživatele.

Pokud nevykovává provozovatel služby rozhodující vliv na

činnost uživatele (tedy např. podněcování k porušování autorských práv či šíření

protiprávního obsahu), je jeho odpovědnost výrazně omezena

„Pokud nevykovává provozovatel „Pokud nevykovává provozovatel služby rozhodující vliv na „

služby rozhodující vliv na

ODBORNÝ ČLÁNEK

o výskytu protiprávního obsahu, tedy např. děl porušujících autorská práva. Tyto informace přitom mohou přijít od libo-volné osoby, nikoli jen od osoby vykoná-vající majetková práva k  dílu. Jako projev respektu vůči této povinnosti a možná i snahy působit seriózněji můžeme často ve webových službách (ale samozřejmě nejen tam) nalézt tlačítko pro označení či nahlá-šení možného porušení práv u právě zob-razovaného díla (vžitý výraz „flag“, který bývá symbolizován ikonou vlaječky).8 Můžeme shrnout, že i přes riziko horšího vymáhání práva (viz dále) je ISP chráněn před neúměrným zatížením povinnostmi, nicméně není ji zbaven úplně a je tímto způsobem legálně nucen velmi efek-tivně spolupracovat při zamezování ší-ření protiprávního obsahu. Zároveň můžeme dodat, že v  případě osobních blogů či obdobných prezentací, kdy je obsah publikován přímo provozovatelem webu, odpovídá za porušení práv samo-zřejmě on sám.

pohled uživatele

Na rozdíl od ISP je uživatel služby ten, kdo fakticky v  rámci našeho modelu (tj. kdy provozovatel zajišťuje službu, ale niko-li data) manipuluje s  informacemi (daty), které mohou být právě autorskými díly. To je také důvod, proč se omezení odpověd-nosti za protiprávní obsah vztahuje pou-ze na provozovatele a nikoli na uživatele. Uživatel je naopak tím, kdo za své jednání odpovídá bez omezení (samozřejmě v míře způsobilosti k  právním a protiprávním úkonům). Zjednodušeně by se dalo říct, že „uživatel je odpovědný sám za sebe“.

Za co ale uživatel z  hlediska autorské-ho práva odpovídá? Za tzv. stahování ne-legální hudby, filmů, obrázků? Ne, tedy alespoň většinou ne.9 Podstata věci je v tom, že nezasahuje do autorského práva, kdo zhotoví rozmnoženinu díla pro svou osobní potřebu. Tedy „běžné“ stahování z  internetu je v  pořádku. Zde je na místě připomenout výjimku z  tohoto pravidla,

8 Takovouto možnost poskytuje např. You-tube.com, Facebook.com, z českých např. služba pro sdílení fotografi í Rajče.net (dostupné na http://www.rajce.idnes.cz)

9 § 30, odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, ve znění pozdějších předpisů

která platí ohledně počítačových progra-mů. Ty jsou vyloučeny z  možnosti užití díla pro osobní potřebu a je třeba licenco-vat je vždy. Opačný postup – tedy sdílení či nahrávání dat na internet – je mnohem ošemetnější a možnost, že svým jedná-ním uživatel neoprávněně zasáhne do autorského práva, je velmi reálná. Proble-matiku autorskoprávní licence,10 jakožto i veřejných licencí a jejich úskalí,11 vyčer-pání majetkových práv k dílu12 ovšem mu-síme ponechat stranou.

Výše zmíněné se propojí v situaci, která nastává při používání a stahování autor-ských děl pomocí peer-to-peer distribuce souborů, zvané BitTorrent. Logika této sítě

totiž kromě stahová-ní dat předpokládá také jejich zpětné sdílení s dalšími po-čítači. A právě tam je kámen úrazu. Opět tedy platí, že sa-motné stahování by nemuselo být proti-právní, nicméně dal-

ší sdílení bez řádné licence už protiprávní je.

Dalším, nejvýznamnějším problémem v rámci uživatelského pohledu na autorská díla na internetu je přímé sdílení autor-ských děl v rámci různých komunikačních služeb, ať už se jedná o sociální sítě, blogo-vací servery, diskuse pod články, výměnu (audio)vizuálních děl či programů. Právě při takovýchto činnostech může dochá-zet (a také dochází) k vědomému či nevě-domému zasahování do autorských práv. Je důležité poznamenat, že uživatel za jím způsobený zásah odpovídá na objektivní bázi, tedy nezávisle na jeho zlém úmyslu. V souvislosti s internetovou komunikací se nejčastěji bude uplatňovat užití díla jeho sdělováním veřejnosti bez patřičné licence (nebo v rozporu s ní) ve smyslu § 18 autor-ského zákona.

Závěr

Celkový problém je v tom, že kon-krétní uživatel sice za své jednání od-povídá, nicméně velmi často nemusí

10 § 46 výše citovaného zákona11 MYŠKA, Matěj; KYNCL, Libor; POL-

ČÁK, Radim a ŠAVELKA, Jaromír. Veřejné licence v České republice. Brno: Masarykova univerzita. 2012. ISBN 978-80-263-0344-2. Dostupné on-line z <http://is.muni.cz/www/102870/Prirucka.pdf>

12 § 14 výše citovaného zákona

být dohledatelný. ISP je naproti tomu velice dobře dohledatelný, ale za splně-ní zákonných podmínek a povinností neodpovídá. Autorský zákon k  tomuto výslovně připouští, že „Autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo […] může se domáhat zejména […] sdělení údajů o […] osobách, které se neopráv-něného užití díla účastní […]; práva na informace podle tohoto ustanovení se autor může domáhat vůči osobě, kte-rá do jeho práva neoprávněně zasáhla nebo je neoprávněně ohrozila, a dále zejména vůči osobě, která […] poskytu-je nebo poskytovala za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu službu užívanou při činnostech, které neoprávněně zasa-hují do práva autora nebo je neoprávně-ně ohrožují [...].“ Naposled zmiňovanou službou může být právě některá z webo-vých služeb v rámci tohoto příspěvku13.

Předcházet problémům a neřešit je až ex post je také komplikované. Ač existu-jí automatizované algoritmy procházejí-cí internet, které jsou schopny s velkou úspěšností detekovat kopie např. hudeb-ních a vizuálních děl a identifikovat tak neoprávněné kopie, jejich nasazení je z technologických a kapacitních důvodů v globálním měřítku velice problematic-ké; navíc provozovatelé různých služeb by automatickým blokováním museli razantně navýšit výkon svého hardware, přišli o cenný provoz z  uživatelského sektoru a pravděpodobně by museli za-vést systém manuálního řešení případů, kdy by se algoritmus zmýlil, což by vy-žadovalo zaměstnat dodatečný personál. Všechny tyto okolnosti by vedly ke sní-žení zisků ISP nebo ke zvýšení nákladů u zpoplatněných služeb, což je oboustran-ně – pro ISP i uživatele – nevýhodné.

Můžeme uzavřít, že při vymáhání práva, zejm. autorského, v souvislosti s působením anonymních uživatelů na internetu je tedy třeba spolupráce stát-ní moci a tzv. definičních autorit (srov. Polčák)14, jinak není stát dost dobře schopen dostát svému implicitnímu zá-vazku právo vymáhat. ■

Martin Loučka

13 MYŠKA, Matěj; ŠAVELKA, Jaromír. Sdělení údajů o zákaznících porušujících autorská práva. in: Revue pro právo a technologie. Brno: Masarykova univerzita. Vyd. 6/2012, str. 43. Dostupné on-line z <http://www.law.muni.cz/dokumen-ty/21141>

14 POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium. 2012. str. 107.

30

Provozovatel nemá povinnost kontrolovat uživateli vkládaný

obsah a aktivně vyhledávat porušení autorských práv. Má však povinnost bezodkladně

reagovat na informace o výskytu protiprávního obsahu.

„Provozovatel nemá povinnost „Provozovatel nemá povinnost kontrolovat uživateli vkládaný „

kontrolovat uživateli vkládaný

STUDENTSKÝ ČLÁNEK

zatímco pozitivní opatření jako „dobré“, spravedlivé rozdílné zacházení. Proč tomu tak je a potřebujeme vůbec tyto si-tuace odlišovat, když v obou případech jde o rozlišování?

Spravedlnost, nejvyšší ctnost3, zůstá-vá přes tisíciletou snahu lidstva stále zahalena pláštíkem tajemství. Přestože existují mnohé spravedlnostní teorie, neexistuje jediná, o níž by se dalo říct, že je tou pravou. Každý jedinec vnímá spravedlnost odlišně, značně subjektiv-ně a především všechny teorie odráží

hodnoty a morální přesvědčení, jež je-jich autor zastává4. Navíc různé kon-cepty spravedlnosti si mohou vzájemně konkurovat. Například spravedlnost boží nebude vždy splývat se spravedl-ností zákonnou (pozitivního práva), apod. A tato nejasná spravedlnost má býti hranicí mezi zavrhovanou diskri-minací a uznávanou pozitivní akcí?

Právo se nemůže spoléhat výhradně na takto vágní kritérium, a proto stanoví vlastní podmínky, podle nichž některé rozdílné zacházení považuje za zakáza-né, neboli diskriminační, a jiné za po-

3 ARISTOTELES. Etika Níkomachova. Praha: Petr Rezek, 2009, s. 113.

4 Jako příklad značné názorové plurality lze zmínit zcela rozcházející se názory na podobu sociální spravedlnosti.

S lovo diskriminace v průběhu věků ztratilo svou hodnotovou neut-ralitu a dnes jej vnímáme jako

negativní rozlišování, tedy rozlišování, které mluvčí považuje za nespravedli-vé, ke kterému by zkrátka nemělo do-cházet. Tento posun je tak výrazný, že v současné době je pojem diskriminace nadužíván a někdy dokonce používán jako obecné označení nespravedlnosti, případně jednání, které se osobě nelíbí. A tak se stalo, že náš jazyk má pojmy pro negativní rozlišování, diskrimina-ce, a pozitivní rozlišování, afirmativ-ní akce. A právě pozitivní akce, nebo taky pozitivní opatření, či vyrovnávací opatření1 jsou tématem předkládaného článku.

Pozitivní akce bývá vymezena jako „úmyslné zvýhodnění určité skupiny, kte-ré není poskytováno zbytkové populaci“2. Vrátím-li se k  latinskému „discrimina-re“, pak musím přiznat, že nevnímám rozdíl mezi diskriminací a pozitivní akcí. Obojí představuje odlišné zacházení, obojí vybranou skupinu osob zvýhod-ňuje, respektive znevýhodňuje, opro-ti zbytku populace. Není možné, aby někdo byl zvýhodněn a jiný zůstal ne-znevýhodněn. Jediný rozdíl tak spočívá v hodnotovém obsahu pojmu, respekti-ve zacházení. Diskriminační jednání je vnímáno jako „špatné“, nespravedlivé,

1 Mnohdy se lze setkat s pojmem pozitivní diskriminace, respektive obrácená dis-kriminace. Tyto pojmy ale nepovažuji za vhodné a v této práci jich neužívám, neboť právě zmíněné negativní vnímání pojmu diskriminace do nich vnáší negativní hodnocení.

2 BOBEK, M., BOUČKOVÁ, P., KÜHN, Z. (eds.) Rovnost a diskriminace. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 22.

volené, tedy pozitivní akci. Na ústavní úrovni právního řádu je právo na rovné zacházení obsaženo v  ustanovení čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jako „Listina“). Text čl. 1 Listiny prohlašuje, že „lidé jsou rov-ni v důstojnosti a právech“, což Ústavní soud interpretuje takto: „Ústavní zá-sadu rovnosti v  právech, zakotvenou v čl. l Listiny, nelze pojímat absolutně a rovnost chápat jako kategorii abstrakt-ní. Již Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky vyjádřil své chá-pání rovnosti, v uvedeném článku zakot-vené, jako rovnosti relativní, jak ji mají na mysli všechny demokratické ústavy, požadující pouze odstranění neodůvod-něných rozdílů (nález Ústavního soudu ČSFR uveřejněný pod č. 11 Sbírky usne-sení a nálezů Ústavního soudu ČSFR). Zásadě rovnosti v právech je proto třeba rozumět také tak, že právní rozlišování v přístupu k určitým právům mezi práv-ními subjekty nesmí být projevem libo-vůle, neplyne z ní však, že by každému muselo být přiznáno jakékoliv právo“.5 A tak již ustanovení čl. 3 odst. 1 Listiny deklaruje, že „základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národní-ho nebo sociálního původu, příslušnos-ti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení“. Právo na rovné zacházení tak omezu-je pouze na  vybrané případy (základní práva a svobody) a pouze pro vymezené skupiny osob (srov. taxativní výčet za-kázaných důvodů rozlišování). Právo na rovné zacházení je dále konkretizováno

5 Nález Ústavního soudu ze dne 5. listopadu 1996, sp. zn. Pl. ÚS 6/96.

Pozitivní opatření

31

Spravedlnost, nejvyšší ctnost, zůstává přes tisíciletou snahu

lidstva stále zahalena pláštíkem tajemství. Přestože existují

mnohé spravedlnostní teorie, neexistuje jediná, o níž by se

dalo říct, že je tou pravou.

„Spravedlnost, nejvyšší ctnost, „Spravedlnost, nejvyšší ctnost, zůstává přes tisíciletou snahu „

zůstává přes tisíciletou snahu

jeho prodejny je pozitivním opatřením směřujícím k podpoře vybrané skupiny osob?

Pozitivní opatření v oblastech uprave-ných antidiskriminačním zákonem jsou umožněna díky ustanovení § 7 odst. 2 AntiDZ, které uvádí, že lze mezi lidmi rozlišovat na základě některé-ho ze zakázaných důvodů, pokud toto rozlišování předchází nebo vy-rovnává nevýhody vyplývající z  pří-slušnosti ke skupi-ně a zajišťuje těmto osobám rovné zacházení a příležitosti. Čím se tedy pozitivní opatření od dis-kriminace liší? Jednak tím, že přísluš-nost ke skupině definované některým z  chráněných znaků objektivně přináší jejím příslušníkům nevýhodu. (Vrátíme--li se k příkladu s obchodníkem, museli by zdraví lidé být znevýhodněni tím, že

jsou schopni pře-konávat schody. Absurdita takové-ho tvrzení je zcela zjevná.) Druhou a hlavní odlišností pozitivních opat-ření je, že směřují k  zajištění rovného zacházení a rov-ných příležitostí.

Pozitivní opatření tak mohou pouze vy-rovnávat objektivní slabiny vybraných skupin osob. Proto by opatření z našeho příkladu muselo vyrovnávat příležitosti, nikoliv jednu skupinu osob zcela vylou-čit a jiné umožnit výhradní přístup ke zboží. Jedním z legitimních pozitivních opatření v nastíněném případu by moh-la být bezplatná donáška zboží osobám, které se pro své zdravotní postižení ne-mohou, anebo jen s  velkými obtížemi, samostatně dostat do předmětného ob-chodu. Řečeno ve zkratce, vyrovnávací opatření nesměřují k  tomu, aby men-šina „předběhla“ většinu, ale k  tomu, aby znevýhodněná menšina měla stejné šance jako majorita.

Pozorný čtenář si už jistě stačil po-všimnout jednoho z paradoxů rovnosti. V  některých situacích je pro dosažení

různými zákony6, mezi nimi především antidiskriminačním zákonem7, na který se dále zaměříme.

Antidiskriminační zákon postupuje obdobně, když v  ustanovení § 1 odst. 1 vymezuje oblasti, na něž se vztahuje a v ustanovení § 2 odst. 3 definuje zaká-zané důvody rozlišování. Samotná dis-kriminace je definována jako „jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou oso-bou zachází méně příznivě, než se zachá-zí nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národ-nosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru“.8 Ne-boli, diskriminace je znevýhodnění, byť neúmyslné, osoby z některého zákonem zakázaného důvodů ve vybraných chrá-něných oblastech. Jestliže je někdo zne-výhodněn, pak někdo jiný musí být zvý-hodněn, záleží pouze na úhlu pohledu. Tak například obchodník neuzpůsobí vstup do své prodejny osobám neschop-ným chůze do schodů. Hendikepovaní lidé jsou tak dis-kriminováni v  ob-lasti přístupu ke zboží a službám9 z  důvodu zdravot-ního postižení.10 H e n d i k e p o v a n é osoby se do pro-dejny nedostanou, jsou znevýhodně-ny, zatímco relativ-ně zdraví lidé se do prodejny dostanou bez problému a z  pohledu dostupnosti zboží jsou zvýhodněni – nabízené zboží je dostupné pouze jim. Proč by prodej-ce nemohl tvrdit, že úprava vstupu do

6 Např. zákoník práce, zákon o ochraně spotřebitele, atd.

7 zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „antidiskriminační zákon“ nebo jen „AntiDZ“)

8 Oproti ustanovení čl. 3 odst. 1 Listiny ustanovení § 2 odst. 3 AntiDZ jako zakázaný důvod uvádí navíc sexuální orientaci, nad druhou stranu nezakazuje rozlišovat z důvodu sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.

9 § 1 odst. 1 písm. j) AntiDZ10 Srov. ustanovení § 2 odst. 3 AntiDZ

rovnosti nezbytné se záměrně dopustit nerovného zacházení. Nerovnost (po-zitivní opatření) pomáhá dosáhnout rovnosti (vyrovnaných podmínek pro všechny osoby bez ohledu na jejich rasu, etnický původ, národnost, pohla-

ví, sexuální orien-taci, věk, zdravotní postižení, nábožen-ské vyznání, víru či světový názor). Vyrovnávací opat-ření jsou nezbytná tam, kde je některá ze skupin vymeze-ných chráněným znakem zastoupena výrazně méně, pří-

padně vůbec, než činí její podíl ve spo-lečnosti. Z  nižšího zastoupení lze totiž usuzovat, že existuje nějaká, byť skrytá, překážka bránící této skupině ve větší účasti. Příkladem nepřiměřeného za-stoupení skupiny může být zastoupení žen ve volbách do Poslanecké sněmov-ny Parlamentu České republiky v  roce 2010. Zatímco žen kandidovalo 1364 a zvoleno jich bylo 44, mužů kandido-valo 3658 a zvoleno jich bylo 156.11 To znamená, že ženy tvoří asi 27% kandi-dátů a 22% poslanců, přičemž asi 51% obyvatel České republiky jsou ženy12. Z  těchto dat je zjevné, že ženy jsou v  Poslanecké sněmovně nedostatečně zastoupeny, což může signalizovat, že jsou oproti mužům znevýhodněny. Vý-kon veřejné funkce a přístup k  ní ale nespadá do žádné z oblastí chráněných antidiskriminačním zákonem. Mezi chráněné oblasti však patří přístup k za-městnání�13 a v této věci již rozhodoval Soudní dvůr Evropské unie.

Jde především o případy Kalanke14 a Marschall15. Jádrem případu Kalanke

11 Zaostřeno na muže a ženy 2012: Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010. Český statistický úřad

12 Statistická ročenka 2011: Složení obyvatelstva podle pohlaví a jednotek věku v roce 2010. Český statistický úřad

13 § 1 odst. 1 písm. a) AntiDZ14 Rozsudek Soudního dvora EU ze dne

17. října 1995, ve věci C-450/93, Eckhard Kalanke proti Freie Hansestadt Bremen

15 Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. listopadu 1997, ve věci C-409/95, Hellmut Marschall proti Land Nordrhein-

STUDENTSKÝ ČLÁNEK

32

Příkladem nepřiměřeného zastoupení skupiny může být

zastoupení žen ve volbách do Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky v roce 2010. Zatímco žen

kandidovalo 1364 a zvoleno jich bylo 44, mužů kandidovalo

3658 a zvoleno jich bylo 156.

„Příkladem nepřiměřeného „Příkladem nepřiměřeného zastoupení skupiny může být „

zastoupení skupiny může být

Jedním z legitimních pozitivních opatření v nastíněném případu

by mohla být bezplatná donáška zboží osobám, které se pro své zdravotní postižení nemohou, anebo jen s velkými obtížemi, samostatně dostat

do předmětného obchodu.

„Jedním z legitimních pozitivních „Jedním z legitimních pozitivních opatření v nastíněném případu „

opatření v nastíněném případu

Pan Eckhard Kalanke se ucházel o místo manažera ve státní společnosti spravující městské parky města Brémy, nicméně místo něj byla na toto místo povýšena žena. Teh-dejší brémský zákon o rovném zacházení mezi muži a že-nami ve veřejné službě stanovil, že v odvětvích, v nichž ženy nemají alespoň 50% zastoupení, budou přednostně do funkce ustanoveny anebo povýšeny právě ženy. Toto opatření se tak svou podstatou blížilo kvótám, které představují nejtvrdší a nejkontroverznější pozitivní opatření. Účelem směrnice č. 76/207/EHS je zavést v členských státech zásadu rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání včetně postupu v  zaměstnání.20 Výjimky z  této zásady jsou povoleny pouze v rámci ustanovení čl. 2 odst. 4 směrnice č. 76/207/EHS, které po-dle Soudního dvora umožňuje přijmout opat-

ření směřující k  potlačení existujících nerovností, pročež jsou přípustná ta opatření, která poskytují ženám zvláštní výhodu, díky níž mohou s muži vy-rovnaně soutěžit na trhu práce. Soudní dvůr sice má za to, že ženy jsou

znevýhodněny oproti mužům kvůli předsud-kům21, jež jsou zakořeněny ve společnosti. Avšak nepovažuje opatření, které dává ženám při přijímání do služby, respektive povyšová-ní, bezpodmínečnou přednost před muži za slučitelné se směrnicí č. 76/207/EHS, protože nesměřuje k rovnému zacházení (rovnost pří-ležitostí), ale k rovnému zastoupení bez ohle-du na jedinečnost uchazečů (rovnost výsled-ků). Můžeme tak shrnout, že pokud osobám svědčí právo na rovné zacházení, lze mezi nimi rozlišovat pouze v mezích legitimních pozitiv-ních opatření. Pokud nejsou tyto požadavky na pozitivní opatření naplněny, jde o diskriminaci. Soudní dvůr dovodil, že podmínkou legitimity vyrovnávacích opatření je existence nerovnosti mezi dotčenými skupinami osob způsobená cha-rakteristickou vlastností jedné skupiny22. Pozitiv-ní opatření ovšem musí směřovat pouze k rovné-mu zacházení a překonání znevýhodnění. Nikoliv k  vyrovnání výsledků členů jednotlivých skupin bez ohledu na jejich snahu.

V  případu Marschall požádal Verwaltungs-gericht Gelsenkirchen Evropský soudní dvůr 20 Ustanovení čl. 1 odst. 1 směrnice č. 76/207/EHS21 Typicky jde o strach, že ženy často přerušují kariéru

kvůli mateřství. (viz bod 29 rozsudku ve věci Marschall)22 Není rozhodné, kým nebo čím je toto znevýhodnění zapříčiněno.

Například osoby zdravotně postižené jsou znevýhodněny svým zdravotním stavem, tedy jakousi vyšší mocí. Naproti tomu například homosexuálové jsou znevýhodněni právě společností sdílenými předsudky a jednáním jednotlivých osob podle těchto předsudků.

byl výklad ustanovení čl. 2 odst. 1 a 4 Směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky (dále jen „směrni-ce č. 76/207/EHS“). Tato směrnice je dnes nahrazena Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zachá-zení pro muže a ženy v oblasti zaměst-nání a povolání (dále jen „směrnice č. 2006/54/ES“). Předmětná ustanovení byla transformována do čl. 2 odst. 2 a čl. 14 odst. 1 směrnice č. 2006/54/ES.16 Původní znění při-pouštělo opatření, která odstraňují stávající nerovnosti ovlivňující příleži-tosti žen.17 Zatím-co současné znění umožňuje rozlišování na základě pohla-ví pouze v případě, že vlastnosti spojené s  jedním, či druhým pohlavím jsou pro výkon profese podstatné a určující, při-čemž cíl rozlišování musí být legitimní a použitý prostředek přiměřený.18 Účinné znění ustanovení § 7 odst. 2 antidis-kriminačního zákona se v  zásadě sho-duje se zněním ustanovení čl. 2 odst. 4 směrnice č. 76/207/EHS,19 a proto po-važuji zmíněná rozhodnutí za přínosná pro interpretaci podmínek pozitivních opatření.

Westfalen16 Příloha II směrnice č. 2006/54/ES17 ustanovení čl. 2 odst. 4 směrnice č.

76/207/EHS18 ustanovení čl. 14 odst. 2 směrnice č.

2006/54/ES19 Srov. „Touto směrnicí nejsou dotčena

opatření na podporu rovných příležitostí pro muže i ženy, zejména odstraňování stávajících nerovností ovlivňujících příležitosti žen v oblastech uvedených v čl. 1 odst. 1.“ (ustanovení čl. 2 odst. 4 směrnice č. 76/207/EHS) a „Za diskriminaci se nepovažují opatření, jejichž cílem je předejít nebo vyrovnat nevýhody vyplývající z příslušnosti osoby ke skupině osob vymezené některým z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 a zajistit jí rovné zacházení a rovné příležitosti.“ (ustanovení § 7 odst. 2 AntiDZ)

STUDENTSKÝ ČLÁNEK

33

Pan Eckhard Kalanke se ucházel o místo manažera ve státní společnosti spravující městské parky města Brémy,

nicméně místo něj byla na toto místo povýšena žena.

„Pan Eckhard Kalanke se „Pan Eckhard Kalanke se ucházel o místo manažera ve „

ucházel o místo manažera ve

o výklad ustanovení čl. 2 odst. 1 a 4 směrnice č. 76/207/EHS, přestože již byla vyložena v  případu Kalanke. Pan Hellmut Marschall byl neúspěšným uchazečem o povýšení na státní škole. Tehdy platný zákona o úřednících země Nordrhein – Westfalen zvýhodňoval ženy a pan Marschall se tím cítil dis-kriminován. Dotčená úprava stanovila pravidlo, podle kterého budou v oblas-tech s  převahou mužů přednostně po-výšeny ženy. Muži mohli být povýšeni pouze v  případě, když byli pro danou pozici vhodnější. Pokud byly předpo-klady (vlastnosti) uchazečů o povýše-ní srovnatelné, rozhodovalo pohlaví a přednost dostala žena. Stát tak usilo-val o vyrovnání možností žen a mužů, neboť podle jeho názoru jsou kvůli ste-reotypnímu uvažování častěji povyšo-vání muži. Bylo takové opatření v sou-ladu s  předestřenou směrnicí? Soudní dvůr přece v případu Kalanke uvedl, že pravidlo, podle kterého jsou při povy-šování automaticky zvýhodněny ženy, je diskriminační a tudíž v rozporu s unij-ním právem. Nicméně v tomto případě pravidlo obsahovalo tzv. Öffnungsklau-sel, která umožňovala mužům, aby byli při splnění  stanovených podmínek po-výšeni. Tato možnost v případě Kalanke absentovala, tudíž docházelo k  hodno-cení jednotlivce na základě vlastností obecně připisovaných jeho skupině ne-boli předsudku. Přitom jedním z  hlav-ních cílů antidiskriminační legislativy je vymýtit stereotypní jednání založená na předsudcích a tím chránit důstojnost jednotlivce. Soudní dvůr proto aplikujíc hlediska stanovená rozsudkem v přípa-du Kalanke dospěl k závěru, že opatření, která při vyrovnanosti kandidátů o za-městnání stanoví dodatečné kritérium ve prospěch méně zastoupeného po-hlaví, představují legitimní vyrovnávací opatření.

Právo na rovné zacházení mezi muži a ženami v  oblasti zaměstnanosti je dnes nově upraveno již zmíněným ustanovením čl. 14 odst. 2 směrnice č. 2006/54/ES, které na základě přesvěd-čení o zlepšení situace v  otázce rovné-ho zacházení s muži a ženami v oblasti zaměstnanosti, zpřísnilo podmínky pro tato pozitivní opatření. Závěry přijaté Soudním dvorem v  případech Kalanke a Marschall jsou ale stále platné pro po-souzení pozitivních opatření přijatých na základě § 7 odst. 2 AntiDZ. Rovněž vývoj v  této oblasti potvrzuje výše na-

právní pramenY

Směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady rovné-ho zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky. In: Codexis Acade-mia [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 27. 9. 2013].

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příle-žitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání. In: Codexis Academia [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 27. 9. 2013].

Usnesení předsednictva České národ-ní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 21. 9. 2013].

Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném za-cházení a o právních prostředcích ochra-ny před diskriminací a o změně někte-rých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Codexis Academia [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 27. 9. 2013].

soudní roZhodnutí

Nález Ústavního soudu ze dne 5. lis-topadu 1996, sp. zn. Pl. ÚS 6/96. In: NALUS: Vyhledávání rozhodnutí Ústav-ního soudu [online] Ústavní soud [cit. 27. 9. 2013]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?i-d=29195&pos=1&cnt=1&typ=result

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 17. října 1995, ve věci C-450/93, Eckhard Kalanke proti Freie Hansestadt Bremen. In: InfoCuria – Judikatura Soudního dvo-ra [online] Soudní dvůr Evropské unie [cit. 21. 9. 2013] Dostupné z: http://cu-ria.europa.eu/juris/

Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. listopadu 1997, ve věci C-409/95, Hellmut Marschall proti Land Nor-drhein-Westfalen. In: InfoCuria – Judi-katura Soudního dvora [online] Soudní dvůr Evropské unie [cit. 21. 9. 2013] Do-stupné z: http://curia.europa.eu/juris/

ilustrace v článKuhttp://www.shutterstock.com

značené chápání pozitivních opatření jako výjimky z  práva na rovné zachá-zení – opatření jsou přípustná jen díky jejich dočasnosti.

Pozitivní opatření představují výjim-ku ze zákazu diskriminace, tudíž naru-šují právo na rovné zacházení a mohou se dotknout lidské důstojnosti, stejně jako kterékoliv jiné nerovné zacháze-ní. Mají-li být tato opatření legitimní, pak musí být ospravedlnitelná. Mohou tak poskytovat výhody pouze skupi-nám skutečně znevýhodněným, a záro-veň musí co nejmenší měrou zasahovat do práv ostatních, tj. směřovat pouze k  rovnému zacházení, nikoliv k  bez-podmínečnému upřednostnění znevý-hodněné skupiny, přičemž i tato podpo-ra musí v co největší možné míře šetřit právo na rovné zacházení a lidskou dů-stojnost. Zcela nepřípustná jsou proto opatření, která popírají individualitu jedince a rozlišují mezi lidmi pouze na základě zobecněných vlastností. Jed-nou z  podmínek ospravedlnění tako-vého konstruktu je kromě přesvědčení o potřebnosti vyrovnávacích opatření k dosažení rovného zacházení také víra, že tato opatření jsou pouze dočasná a jednou nebudou již nadále potřeba, neboť lidé opustí stereotypní uvažování a nesnášenlivost v  jejich srdcích bude nahrazena porozuměním. Usilujme o takový svět! ■

Vojtěch Pospíšil

použité pramenY

ARISTOTELES. Etika Níkomacho-va. Přeložil: Antonín Kříž. 3. vydání, Praha: Petr Rezek, 2009, 291 s. ISBN 80-86027-29-5.

BOBEK, M., BOUČKOVÁ, P., KÜHN, Z. (eds.) Rovnost a diskriminace. 1. vydá-ní, Praha: C. H. Beck, 2007, 471 s. ISBN 978-80-7179-584-1.

Statistická ročenka 2011: Složení oby-vatelstva podle pohlaví a jednotek věku v roce 2010. Český statistický úřad [online] Český statistický úřad, 2013 [cit. 21. 9. 2013] Dostupné z: http://csugeo.i-server.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/34004EA-DA9/$File/0001110402.xlsZaostřeno na muže a ženy 2012: Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010. Český statistický úřad [online] Český sta-tistický úřad, 2013 [cit. 21. 9. 2013] Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/F00036927B/$-File/1413127702.pdf

STUDENTSKÝ ČLÁNEK

34

ZAHRANIČNÍ POBYTY

Originální. Jednou z nejlepších věcí na Erasmu je, že všechno, počínaje výukou a konče hraním fotbalu, můžete dělat s lidmi opravdu ze všech koutů světa. A kdo by si nechtěl zahrát proti Brazil-cům, že? Můžete tak poznat nejen kul-turu země hostující univerzity, ale do-zvědět se i mnoho zajímavostí o jiných národech.

Výuka na Universitetet i Ber-gen probíhá více americkým způ-sobem než v Čechách. Jde více o samostudium než hromadu času strá-veného ve škole. Pro českého studenta je to nezvyklé v tom, že má zodpověd-nost za to, jak dobře se během semest-ru připravuje. Na konci tak může čekat i nějaké to nepříjemné překvapení, ne-boť průběžné zpětné vazby je minimum. Ale jak se říká, štěstí přeje připraveným.

Ať už jste tedy v dětství měli cesto-vatelské fantazie, nebo ne, je Erasmus skvělou příležitostí, jak využít studia a podívat se na nová místa, poznat nové lidi, zvyky nebo zjistit, jak se v zahraničí praktikuje obor, který studujete. Takže vzhůru do světa! ■

Lukáš Hotový

Za zkušenostmi do Norska: Při studiu máte vlastní zodpovědnost

B ez nadsázky by se dalo říci, že cesto-vání je jedním z největších fenomé-

nů moderních dějin. Od dob, kdy se člo-věku naskytla možnost opustit rodnou vesnici a nahlédnout dále – alespoň přes pár polí – jakoby nás přitahovalo to, co je nám neznámé, nové, exotické. A kdo dnes necestuje, jako by snad ani nebyl.

Po výběrovém řízení na Erasmus ná-sledovaly týdny okusování nehtů nervo-zitou, ale nakonec jsem se dozvěděl, že jsem byl z Brna „převelen“ do norského Bergenu! O městě jsem toho příliš nevě-děl, ale na první pohled vypadalo úžas-ně. A tak jsem na začátku srpna sbalil buchty do rance a ostatní nezbytnosti a vyrazil přes Polsko na sever.

I nyní, přestože jsem v Norsku už del-ší dobu, má Bergen stále co nabídnout. Mnoho věcí je tady hodně jiných než v Čechách. Příroda i způsob, jakým se k ní lidé chovají. Také město samotné je velmi odlišné od všech, která lze poznat u nás. Větší než Praha, přesto s tváří maloměsta, klidné, plné dřeva a zeleně.

Při studiu máte vlastní zodpovědnostVzpomínám si, že v dobách, kdy jsem byl vystrašený malý primán, čerstvě při-

jatý na gympl, viděl jsem před sebou budoucích osm let jako na dlani – výměnné pobyty, exkurze, tolik nových zkušeností! Když jsem začal chodit na práva v Brně a všichni okolo začali jezdit na Erasmus do všech možných evropských koutů, staré cestovatelské sny se ozvaly znovu. No, a proč to nezkusit?

„He that travels far knows much.“ (Anglické přísloví)

Foto: Lukáš Hotový

35

P��ist��P řesně měsíc jsem strávila na

Center for Law and Policy v Láhauru, druhém největším

městě Pákistánu. Jak to tak bývá, při-hlášku na STEP jsem posílala na posled-ní chvíli poté, co jsem spíše náhodou prohlížela Newsletter a zaujala mě tato neobvyklá země. Pákistán, říkala jsem si, co o něm vlastně vím?

Téměř nic, kromě občasných nepříliš příznivých zpráv, které se obvykle zabývají bombovými útoky, vraždami nebo válkou v Afghánistánu. Už dříve jsem byla na STEPu v Turecku, ale Pá-kistán byl přece jen větší výzva. A to jak co se týče příprav, tak pozor-nosti, kterou to budilo. O to příjemnější a přínosnější však byl samotný pobyt.

Center for Law and Policy, kde jsem svou stáž vykonávala, je poměrně mla-dá instituce, kterou založil v roce 2009 pákistánský právník Syed Imad-ud-Din Asad. Pořádá přednášky a konference, vydává odborný časopis Law and Policy Review a má vlastní výzkumné zámě-ry. Kromě toho zve zahraniční stážisty, aby se účastnili těchto výzkumů, se-známili se s právní kulturou Pákistánu a vzdělali se v klíčových oblastech pákis-tánského práva. Center for Law and Poli-cy je partnerskou organizací ELSA, ale je

otevřené stážistům i z jiných zemí. Spolu se mnou tak v Láhauru své léto trávili stážisté z Finska, Španělska a USA.

Bezpečnost je ve spojení s Pákis-tánem jedním z nečastějších témat. A to nejen pro cizince, ale i pro Pákis-tánce samotné. Vzhledem k obrazu, jaký má Pákistán v médiích, se není čemu divit. Je to ale neuvěřitelně roz-manitá země a je nutné si to uvědomit i v souvislosti s bezpečím. Ačkoliv exis-tují oblasti, kam ani Pákistánci nejezdí, tak Láhaur a celá provincie Paňdžáb je naprosto bezpečná oblast. Sami Pákis-tánci si cizinců velmi váží a součástí je-jich pohostinnosti je i zajištění bezpeč-nosti svých hostů.

Právní řád Pákistánu je podobně roz-manitý jako země samotná. Do velké míry je založen na právu, které v této oblasti existovalo v době Britské Indie. Jedná se o variantu systému common law, kte-rý je ale doplněn o prvky islámského práva. Spolu s ostatními stážisty jsme nejdříve studovali právě základy islám-ského práva a poté se věnovali svému vlastnímu výzkumu. Jako své téma jsem si zvolila islámské finance (na podobné téma totiž budu psát diplomovou prá-ci), další stážisti si zvolili například prá-va nemuslimů v muslimských zemích.

Naší náplní ovšem nebylo jen suché studium. Center for Law and Policy a jeho zakladatel i další zaměstnanci nám chtěli ukázat Pákistán jako živou zemi, ve které realita ne vždy odpovídá teorii zapsané do knih a učebnic. Tak je to ostatně snad ve všech zemích na světě. Setkali jsme se mnoha zajímavý-mi osobnostmi od soudců Nejvyššího soudu, přes právníky, politiky, přísluš-níky ozbrojených sil a policie, a také s dalšími lidmi, kteří svou profesí spojují s právem.

Navštívili jsme i policejní stanice, jednání na soudu nebo vládní úřady, a získali tak mnohem lepší představu o pákistánském právu, než kdybychom pouze četli knihy a odborné články.

Za nejpřínosnější považuji právě tato setkání a čas strávený nejen návštěvou památek, ale i společnými večeřemi a dokonce i nákupy (Pákistánky o sebe velmi dbají a rády nakupují). To vše mi umožnilo udělat si o této často démo-nizované zemi lepší obraz. To je ostat-ně jedna z nejdůležitějších zkušeností, kterou vám STEP přinese, ať už jedete do Litvy, Portugalska nebo Pákistánu. Seznámí vás se zemí, kterou do té doby pořádně neznáte, a ukáže vám, že kaž-dá země má problémy se svými soudci, politiky a právníky. Přímá zkušenost je zkrátka lepší než sto přečtených knih a shlédnutých reportáží. ■

Sára Valachová

„Pákistán? Ty se chystáš do Pákistánu? Vždyť tě unesou!“ To byla jedna z mnohých reakcí na moje oznámení, že pojedu na STEP do této bývalé britské kolonie. Následovaly další otázky, například „a to tam budeš muset nosit bur-ku?“ (nemusela jsem) nebo „a tam se mluví arabsky?“ (nemluví), ale naprosto oprávněná otázka zněla: „A co tam budeš vlastně dělat?“ Nutno dodat, že na spoustu otázek jsem v té době sama neznala odpověď.

ZAHRANIČNÍ POBYTY

36

Místní členové ELSA se o mě velmi dobře starali. Pomohli mi najít ubyto-vání, vyzvedli mě na letišti, ukázali mi město, šli se mnou první den do práce a kdykoli jsem měla jakýkoliv problém, byli velmi ochotní.

Do práce jsem chodila kaž-dý den, ale i tak mi zbyl dosta-tek času k prozkoumání Porta a procestování Portugalska. Portugal-sko je nádherná země s asi nejpřátel-štějším obyvatelstvem z celé Evropy. Člení se na severní a jižní část, kdy obě tyto části jsou naprosto rozličné, a to jak teplotně, tak architektonicky a kulturně. Díky stáži v Portu jsem se podívala na řadu zajímavých míst, jako je Guimaraes (město, kde bylo zrozeno Portugalsko), Braga, Aveiro a samozřej-mě do hlavního města Lisabonu i krá-lovského paláce v Sintře.

Díky ELSA stáži jsem si uvědo-mila, že mohu jednou pracovat v právní praxi i v cizí zemi, a zís-kala jsem mnoho nových zkuše-ností, které v budoucnu rozhodně využiji. ■

Simona Novotná

Stáž v Portugalsku? Díky ní vím, kam mířím

Stáž vyhlásila renomovaná meziná-rodní advokátní kanceláři Pacheco, Amorim et Associates, která se spe-cializuje na správní právo. Když mi v polovině června přišel e-mail, že jsem byla na tuto stáž vybrána, byla jsem v šoku. Ale také neuvěřitelně šťastná a nadšená z této příležitosti.

Hned první den jsem byla velmi dob-ře přijata. Všichni byli velmi přátelští a nápomocní. Stáž se mnou vykoná-vala ještě jedna milá slečna z Vídně. Portugalsky sice neumím, ale naštěstí ostatní mluvili plynule anglicky, tedy jsem neměla žádný jazykový problém. Práce spočívala především v překládá-ní různých právních textů (požadavek na jazyk byla angličtina, francouzština a španělština), studiu rozhodnutí evrop-ských soudů nebo v práci na projektu Partnerství veřejného a soukromého sektoru (tzv. PPP smlouvách). Práce v advokátní kanceláři mě velmi bavila. Šlo o obrovskou zkušenost, díky které jsem si uvědomila, že by se mi jednou líbilo pracovat pro mezinárodní advokátní kancelář, jako byla tato.

Z ačalo to na jaře 2013, kdy se mi dostal do rukou STEP Newsletter s nabídkou letních stáží. Zaujala mě jedna ze stáží v portugalském městě Porto, která

měla trvat jeden měsíc. Na jinou stáž jsem se ani nehlásila, a tak jsem vůbec ne-doufala, že bych byla na tuto stáž vybrána. Šlo totiž o atraktivní stáž a hlásilo se na ni plno uchazečů z celé Evropy.

ZAHRANIČNÍ POBYTY

Foto: Simona Novotná

37

ELSA INTERNATIONAL

For most of us, the 1st of August was the beginning of a bright new ELSA Year. In the ELSA House in Brussels, eight people woke up on this morning; full of energy and ready to get to work, because as the Greek philosopher Plato said „The beginning is the most important part of any work“.

a new beginning

To prepare for this first day in office, we had spent one entire month of Transition in the ELSA House with our predecessors, trying to soak in as much information as possible and getting to know the people we will be wor-king and living with for the upcoming months. A month of Transition might seem a long time, but there was a lot to learn and the weeks flew by quickly. In what felt like the blink of an eye, it was time for us to take over.So there we were, all of a sudden alone in the ELSA House. A house that suddenly felt very quiet and empty. Even though we were still eight people left in the house, it was a big difference from the sixteen people we were,

in total, when we were living together with our prede-cessors in the Board of ELSA International 2012/2013. I can imagine that we were not the only ones feeling a bit overwhelmed at this day. In many countries all over this wonderful and unique Network this was a special day for new officer, both on local and national level. No matter how experienced you are before entering a new term in office, it is still a new term with fresh challenges waiting to be faced and memories waiting to be made and remembered.The 1st of August was not only a day to remember be-cause it was the beginning of our term in office, but it was also a special day for no less than three extraordi-nary projects within ELSA! Two of these projects were long term implementation projects, meaning that they are projects that we, as a Network, will be working with for a longer period of time than just one year. These two projects include our new International Focus Program-me with the topic „Media Law“ that we will focus on for three years and our new Strategic Goals, which will be a part of our work within ELSA for the five upco-ming years. Last, but not least, we had the launch of the second edition of our European Human Rights Moot Court Competition that ELSA International organi-zes in cooperation with our Human Rights Partner, the Council of Europe.

international Focus programme: media law

One of our first tasks for this term was to launch the new International Focus Programme (IFP) on the new topic of „Media Law“. The IFP was introduced in ELSA in 1994, as an opportunity provided to the Network to work together on a hot legal topic. By working together with a fixed topic, such as Media Law, for a longer peri-od of time and all over the Network we create a forum within ELSA where all our National and Local groups can work together with a common focus.The main objective of this IFP is to create awareness within our Network about the chosen topic, to form a forum where this topic can be discussed so that law stu-dents and young lawyers can gather their opinions and ideas about it, to set out a common goal that can involve all local and national groups in similar activities.For the last three years we, as a Network, have had a focus on the topic of „Health Law“. But during the Inter-national Council Meeting in Batumi, last fall, it was time to choose a new „hot legal topic“ to pay extra attention to. The Council voted for the topic „Media Law“ and at the International Council Meeting in Cologne, this spring, it was decided that this topic should be a part of our International Focus Programme for the upcoming three years.Since we are now in the beginning of this three year pe-riod it is important that we all get off to a good start with this new topic, so that we can build a good foundation for development of it. This will be done by bringing it closer to our members during the next three years and by giving them an opportunity to learn more about a

A new term in office in the ELSA Network has begun and we are all trying to use this time to build a stable foundation for our upcoming work.

The importance of beginnings

Foto

: shu

tters

tock

.com

38

ELSA INTERNATIONAL

topic that is usually not taught at the universities. By do-ing this we will hopefully show our members and offi-cer what an interesting topic this is, so that they will be motivated to work with not only this year, but in three years too! It is important that we have long term projects within the Network that can help build a foundation for conti-nuity. To stress the importance of the new IFP it has been included in the new Strategic Goals that will be on the agenda for the upcoming five years

strategic goals 2018To help us in our work with developing continuity wi-thin our Network and to work for the constant develop-ment of ELSA, we have new Strategic Goals that we are working with since the 1st of August and that we will keep on focusing on for no less than five years! These goals consist of six focus areas, which the Coun-cil has decided need extra attention within the next five years. The focus areas are then in turn divided into ope-rational and strategic goals that gives the Network some more concrete areas to focus on. Together, during the International Council Meeting in Cologne this spring we, as a Network, were able to set out these guidelines that can be used by groups on all le-vels: local, national and international, when structuring and making long term plans.

the european human rights moot court competition

The European Human Rights Moot Court Competition is organized by ELSA, in cooperation with ELSA’s Human Rights Partner the Council of Europe. This moot court competition allow students to gain practical experience in the field of Human Rights, as it gives participating teams the opportunity to participate in a simulated procedure of complaints to the European Court of Human Rights.The first edition of this Human Rights Moot Court Competition was a success as 120 teams submitted their

contributions to the first written round. Among these 120 teams, the best sixteen were chosen to compete in the Final Oral Round in the European Court of Human Rights in Strasbourg, France.

The trend concerning the functio-ning of the European Human Rights system is to increase the role of nati-onal courts in human rights matters and to reduce the case burden of the European Court of Human Rights. As a consequence, Council of Europe member states will need lawyers with a strong command of the European Convention on Human Rights and its implementation on national level.

This is why the European Human Rights Moot Court Competition is a prime opportunity to make a signifi-cant impact on the way future lawyers understand and apply the European Convention on Human Rights.The second edition of this Moot Court Competition was, as you might know now, launched on the 1st of August.

worKing together – For the Future oF our organiZation

As you can see, the 1st of August was indeed a very spe-cial day and the start of a diverse variety of new exciting things! It was an important day for us as ELSA Interna-tional 2013/2014, but also for ELSA as a Network, as it was a day when a lot of new projects were launched and started.Plato might have said that „the beginning is the most important part“, but the importance in the beginning lies in the role it plays in building a steady ground for the future. Hopefully, we will be able to lay this solid foundation together during this upcoming year. So that future generations of ELSA Officers will have the best conditions possible when it is their turn to face their new ELSA beginnings.

Rebecca YourstoneDeputy Treasurer,

ELSA International, 2013/2014

The European Human Rights Moot Court Competition is a prime opportunity to make a

significant impact on the way future lawyers understand

and apply the European Convention on Human Rights

„The European Human Rights „The European Human Rights Moot Court Competition is a „

Moot Court Competition is a

ContractCompetition 2014Soutěž studentů práv z celého Česka se opět blíží. Změřte síly při simulovaném vyjednávání obchodních smluv podle předem zveřejněného zadání. Odměnou vám bude zpětná vazba od zkušených advokátů přední české advokátní kanceláře a pro ty nejlepší i zajímavé ceny.

Termín soutěže: březen/duben 2014. Pro přesné termíny sledujte www.elsa.cz, kde najdete i informace o posledním konaném ročníku.

Soutěž pořádá ELSA Praha ve spolupráci s Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o.

www.ksb.cz

Inzerce_PrimaLEX_02.indd 1 4.11.2013 19:24:51

P okud bychom si měli ve stručnosti přiblí-žit skutkovou podstatu našeho případu,

dozvíme se, že stěžovatelem je občanské sdru-žení „Zubatého 1“ založené nájemci bytů v bu-dově č. p. 269, Zubatého 1, Praha 5 za účelem privatizace domu i pozemku, na kterém stojí. Stěžovatel se v letech 1992 a 1997 neúspěš-ně pokoušel vyjednat s Prahou 5 prodej bytů v tomto domě. Teprve na základě jejich třetí žádosti z roku 2002 radnice schválila záměr o přímém prodeji předmětných nemovitostí. Konečná kupní cena nabídnutá stěžovatelem byla ve výši 33 300 000 Kč.

Rada městské části však s prodejem na zákla-dě tohoto záměru nesouhlasila a dne 3. 6. 2003 schválila záměr nový, tentokrát s minimální nabízenou cenou 33 400 000 Kč. Tento záměr byl zveřejněn ode dne 6. 6. 2003 do dne 23. 6. 2003, přičemž navíc obsahoval podmínku při-jetí nabídky složením jistiny ve výši 5 000 000 Kč. Žádosti stěžovatele o prodloužení lhůty z důvodu získání úvěru ke složení jistiny nebylo vyhověno a kupní smlouva ohledně předmět-ných nemovitostí byla uzavřena se společností DENIKA REAL 2000, a. s., která se s nabídkou 33 500 000 Kč se jako jediná zúčastnila nabíd-kového řízení a složila jistinu.

Stěžovatel byl přesvědčen, že uzavřená kupní smlouva je neplatná, ovšem Obvodní soud pro Prahu 5 shledal nedostatek aktivní legitimace stěžovatele k podání žaloby, protože poté, kdy s ním žalovaný neuzavřel kupní smlouvu ohled-ně těchto nemovitostí na základě stěžovatelovy nabídky v prvním nabídkovém řízení vedeném Městskou částí Praha 5, v nabídkovém řízení o novém záměru již stěžovatel žádnou nabídku nepředložil. Odvolací soud rozsudek potvrdil a dovolání bylo zamítnuto.

Ústavní soud otázku posoudil jinak a z jeho odůvodnění vybíráme toto:

„Je vyloučeno, aby obec, jakožto územní společenství občanů majících právo na samo-správu (článek 100 odst. 1 Ústavy) a jsoucí veřejnoprávní korporací (článek 101 odst. 3 Ústavy) hospodařila s jí vyvlastněným majet-kem prostřednictvím svých volených orgánů tak, že by na prvý pohled pochybným charak-terem tohoto hospodaření podlamovala důvě-ru občanů, kteří obec tvoří, v to, že její správa je správou ve prospěch obce a nikoliv ve pro-

spěch jiných subjektů. Samostatné spravování obce zastupitelstvem (článek 101 odst. 1 Ústa-vy) neznamená, že by zvolené zastupitelstvo a představitelé obce stáli nad společenstvím těch, kteří je k výkonu samosprávy zvolili. Ti, kdo obec spravují, neměli by ztratit ani na okamžik ze zřetele, že nejsou majiteli obce a že správa obce není poručníkováním těch, kteří obec tvoří. Vymkne-li se správa obce z těch-to ústavních mantinelů, pak byť by i byla for-málně ve shodě se zákonem, nelze jí přiznat soudní ochranu; je naopak úkolem soudů, aby takové ve své podstatě proti skutečné samo-správě namířené a tudíž protiústavní chování zastupitelstva neaprobovaly.“

Na základě těchto argumentů Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil a zároveň prolo-mil ustálenou praxi rozhodování soudů. ■

K EXISTENCI OBECNÝCH PRINCIPŮ NAKLÁDÁNÍ S

VEŘEJNÝM MAJETKEMNález Ústavního soudu ze dne 20. června 2012, sp. zn. IV. ÚS 1167/11

Na konci června roku 2012 Ústavní soud pro-lomil pravidlo, které stanovovalo, že legitimo-ván k podání žaloby na neplatnost smlouvy o prodeji majetku obce je jen neúspěšný účast-ník nabídkového řízení.

S těžovatelem proti České republice je v tomto případě Vladimír Kummer, který

byl v květnu roku 2010 zastaven v podnapilém stavu policejní hlídkou při cestě z restaurační-ho zařízení. Byl vyzván, aby předložil průkaz totožnosti, který sebou stěžovatel neměl. Mís-to toho nabídl hlídce, aby ho doprovodila do jeho několik desítek metrů vzdáleného bydli-ště, kde bude schopen svou identitu prokázat.

Místo toho byl odvezen na stanici, kde mu bylo oznámeno, že se dopustil přestupku proti veřejnému soužití močením na veřejném mís-tě. Dechovou zkouškou bylo u stěžovatele zjiš-těno dvě promile alkoholu v krvi.

Podle Policie ČR došlo ze strany stěžovatele k poškozování majetku (poničení dveří cely) a proto měl stěžovatel spoutány ruce za zády a nohy zajištěny poutacím opaskem. Policie seznámila stěžovatele s možností přivolat po-licisty zvonkem v případě potřeby, jenže tlačít-ko bylo umístěno mimo jeho dosah.

Stěžovatel na sebe proto upozorňoval křiče-ním a boucháním, reakcí ze strany policistů na toto chování bylo zvyšování rozsahu připou-tání a to až do podoby připoutání s rukama za zády ke kruhu umístěnému ve stěně s rukama vykloubenýma nahoru a s nohama spoutaný-ma poutacím opaskem. Stěžovatel se podrobil

ROZSUDEK ESLP VE VĚCI KUMMER PROTI ČR

Stížnost č. 32133/11

Tento případ není prvním, kdy byla Česká re-publika uznána odpovědnou za porušení člán-ku 3 Evropské úmluvy o lidských právech, kte-rý stanoví, že: „Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu za-cházení anebo trestu.“ Jeho jedinečnost ovšem spočívá v něčem jiném. V tomto případě totiž k porušení práv vyplývajících z článku 3 Úmluvy došlo během krátkodobého zajištění poškoze-ného na Obvodním oddělení Policie ČR.

40

ještě téhož dne vyšetření v nemocnici, přičemž ošetřu-jící lékař konstatoval poranění na několika místech na těle včetně zad, krku, hlavy a zápěstí. Případ byl vyšet-řován Inspekcí Policie ČR, která jej uzavřela s tím, že k pochybení ze strany Policie ČR nedošlo.

ESLP nevyloučil, že by si stěžovatel – vzhledem ke své intoxikaci – mohl zranění způsobit sám. Ovšem konstatoval, že když je při vzetí do vazby zdravotní stav osoby dobrý a při jejím propuštění jsou zjištěna zranění, je povinností státu věrohodně vysvětlit, jak k nim došlo. Předmětem dalšího posuzování se stalo postupné připoutávání stěžovatele v cele. Konkrétně argumentoval takto:

„ESLP konstatoval, že použití opatření omezujících v pohybu osobu umístěnou do policejní cely, která je sama o sobě bezpečným prostorem, jsou ospravedlni-telná jen ve výjimečných případech. Malé poškození dveří způsobené stěžovatelem neshledal za natolik zá-važné, že by ospravedlnilo opatření takového rozsahu, jak byly uplatněny vůči p. Kummerovi.

Soud zdůraznil, že s ohledem na zamezení přístupu ke zvonku nezbývalo stěžovateli v dané situaci nic ji-ného, než křičet nebo na sebe upozornit boucháním, přičemž následkem tohoto chování bylo postupné zvy-šování intenzity opatření ze strany Policie ČR. Taková situace musela podle Soudu vyvolat u stěžovatele poci-ty strachu, utrpění, méněcennosti a byla tudíž útokem na jeho lidskou důstojnost.

Spoutání s rukama za zády muselo stěžovateli způ-sobovat značnou bolest, což je důležitým faktorem při posuzování zacházení ve světle čl. 3 Úmluvy.“

Z těchto důvodů zacházení se stěžovatelem předsta-vuje porušení článku 3 Úmluvy a dá se předpokládat změna pravidel pro zacházení se zajištěnými osobami na služebnách PČR. ■

O USMRCENÍ Z NEDBALOSTI PŘI PŘEDJÍŽDĚNÍUsnesení NS ČR sp. zn. 4 Tdo

947/2012 z 11.9.2012

V září roku 2012 byl Nejvyšším soudem vynesen roz-sudek týkající se trestního práva a dopravních nehod. Obviněný Ing. P. Ž. dne 20. 4. 2011 jako řidič osobního automobilu předjížděl traktor s přívěsem před mírnou levotočivou zatáčkou, přičemž se plně nevěnoval říze-ní. Když byl se svým vozidlem na úrovni kabiny trakto-ru, čelně se srazil s protijedoucím motocyklem značky Yamaha, řízeným panem J. Č. Pan J. Č. překročil povo-lenou rychlost, v okamžiku srážky jel 117 km/h a při střetu utrpěl zranění, kterým na místě podlehl.

Obviněný podal odvolání ke krajskému soudu a následně dovolání k Nejvyššímu soudu. Dovolacím důvodem označil, že dovoláním napadené rozhod-nutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podle obviněného předešlé soudy neposoudily jako jednu z příčin vzniku střetu automobilu obvi-něného a motocyklu poškozeného jednání samotné-ho poškozeného, který významně překročil povole-nou rychlost, a nevzaly to v úvahu při rozhodování o vině. Následkem toho byla uložena přísnější sank-ce. V tom spatřuje poškozený nesprávné posouzení skutku, což nenapravil ani odvolací soud.

Z argumentace Nejvyššího soudu vybíráme toto:„Za zcela rozhodující je pak třeba prohlásit úva-

hu, že pokud by obviněný se svým vozidlem při předjíždění traktoru s vlekem nevytvořil poško-zenému překážku, která mu zabránila v obvyklém projetí, byť nadměrnou rychlostí, kolem protije-doucích vozidel jeho jízdním pruhem, nebylo by lze dovodit, že by i tak došlo k havárii motocyklu a k úmrtí poškozeného. Naopak lze důvodně před-pokládat, že poškozený by kritickým místem bez evidentních problémů projel, a k žádnému střetu s vozidlem obviněného by nedošlo. Tudíž míra zavi-nění obviněného byla v daném případě rozhodující. Poškozeného mohl a měl vidět přijíždět v protismě-ru před uskutečněním předjížděcího manévru a to v dostatečném časovém předstihu. Čili byl povinen předjížděcí manévr nezahájit nebo přerušit.

V daném případě se rozhodně nejednalo o situa-ci, kdy řidič má k předjetí dostatečný výhled před sebe a též potřebný čas k uskutečnění bezpečného předjetí vozidla, které jede před ním, přičemž v protisměru není viditelné žádné přijíždějící vozi-dlo. Pokud pak v naznačené situaci se nepřiměře-nou rychlostí přiblíží v protisměru přijíždějící vo-zidlo a dojde ke střetu vozidel, jelikož předjíždějící řidič v důsledku zcela neočekávatelného, rychlého přiblížení protijedoucího vozidla již nestihne před-jížděcí manévr přerušit či dokončit, lze podle okol-ností dokonce uvažovat o neexistenci trestní odpo-vědnosti předjíždějícího řidiče.“

Na základě tohoto odmítl Nejvyšší soud dovolání jako zcela neopodstatněné. Z tohoto rozhodnutí se dá dovodit závěr, že překročení nejvyšší povolené rychlosti je „slabší“ porušení povinnosti, než zahá-jení předjížděcího manévru v situaci, kdy si řidič mohl všimnout protijedoucího vozidla. Zároveň však lze dovodit, že v některých situacích, kdy pro-tijedoucí vozidlo vidět nemohl, lze uvažovat i o jeho beztrestnosti. ■

Lukáš HermaMonika MarčíkováZ a to byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svo-

body v trvání dvou let, dále dostal trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vo-zidel na dobu pěti let a náhradě škody pozůstalým dětem poškozeného a zdravotní pojišťovně.

41

RECENZE

K dyž jsem se měla začít učit na zkoušku, upoutala mou pozornost

kniha Konec prokrastinace. A tak jsem začala vytloukat klín klínem s vírou, že příště mě už nic nedostane na scestí. Už nikdy nebudu prokrastinovat, už nikdy nebudu trpět chorobným odkládáním úkolů a povinností... Nebo snad ano?

V několika posledních letech publi-kace zabývající se osobním rozvojem doslova zaplavily knižní trh. Přestože většina z nich se zaměřuje na podob-né techniky sebezdokonalování, autor knihy Konec prokrastinace Petr Ludwig hned v úvodu vyzdvihuje její jedineč-nost, neotřelost a slibuje čtenářům zce-la jiný přístup, než ten, který najdou ve většině knih s obdobnou tématikou.

A skutečně. Zatímco drtivá většina knih osobního rozvoje se snaží své čte-náře vést cestou pozitivní psychologie, Petr Ludwig se je rozhodl motivovat tak trochu po svém. Pokud máte problém s prokrastinací, postačí podle něj jediné. Uvědomit si, že brzy umřete. Pak hned zatoužíte po smysluplném vyplnění času.

Aby však kniha nezůstala pouze u je-diné myšlenky, nabízí autor čtenářům také několik nástrojů, za pomocí kte-rých by se měli ve svém životě prokrasti-nace zbavit. Každý z nástrojů je zaměřen na jinou stránku čtenářovy osobnosti a kniha se jim postupně ve čtyřech samo-statných částech věnuje.

i cesta může být cíl

První blok se zaměřuje na čtenářovu osobní vizi. Ta je mnohem důležitější než vnější motivace v podobě odměny a tres-tu, při níž se vyplavuje málo dopaminu, což má za následek nespokojenost jedin-ce. Také vnitřní motivace za osobní vizí pokulhává. Právě na jejím základě si totiž často určujeme příliš vysoké a vzdálené cíle. Osobní vize vyjadřuje, v čem člověk vidí smysl svého života. Oproti předcho-zím dvěma motivacím se tedy zaměřuje na cestu ke stanoveným cílům, nikoliv na cíle jako takové. K vytvoření vlastní osobní vize by měl podle Ludwiga čtenář obětovat nejlépe celé jedno odpoledne. (Je jen škoda, že toto přemýšlení bylo pro mě formou prokrastinace.)

Pro odhalení osobní vize by měla čte-nářovi pomoci analýza činností, které by člověk chtěl ve svém životě dělat, nebo například sestavení seznamu osobních úspěchů. Jinými slovy, člověk by se před svým sebezdokonalováním měl taky tro-chu poplácat po zádech.

slon v Každém Z nás

Druhá část knihy ze zaměřuje na tak-zvanou akceschopnost a věnuje se překo-návání averzí k plnění některých úkolů. Ludwig zde pro ilustraci rozděluje osob-nost každého jedince na dva nezávislé tvory – slona a jezdce, přičemž jezdec vyjadřuje čtenářovo racionální myšlení

a slon jeho emoce. Cílem je tedy donutit našeho slona překonat postupně všechny překážky. Cestou k jejich překonání je snížení si svého cíle na minimum a po-myslnou laťku si zvyšovat teprve postu-pem času.

Dle Ludwigova návodu si svého slona můžete zkrotit za pomocí takzvaného buzer-lístku, tedy soupisu předsevzetí, jež si čtenář na daný měsíc stanovil se statistikou, jak si s jejich plněním vede. Obdobným nástrojem je pak Todo-today, kterým v konečném důsledku není nic ji-ného než seznam úkolů na daný den. K překonání počáteční averze také pomůže rozdělení jednoho velkého úkolu na tři malé.

denní dávKa papírování pro dobrou náladu

Třetí kapitolu knihy tvoří návod, jak si svou těžce vydobytou spokojenost udržet. Jak jinak, také zde by k udržení si dobré nálady měla čtenáři postačit malá denní dávka papírování. Navrhovanou meto-dou s povzbudivým efektem je například sestrojení flow-lístku, na který bychom si měli vždy zapsat alespoň tři pozitivní události z uběhlého dne.

Jinou variantou je pak křečko-lístek.Křečkem autor nazývá frustraci, která občas u jedince může vzniknout a je mu do budoucna překážkou, aby se nedosa-ženého cíle pokusil dosáhnout znovu. Křečko-lístek má být potom našim reflek-tivním záznamem s hledáním pozitivních stránek v nepříznivých situacích. Na kon-ci knihy autor zdůrazňuje důležitou roli, kterou při našem rozhodování hraje ob-jektivita. Věřit nepravdivým věcem zna-mená také dělat více chyb.

Po dočtení knihy jsem došla k poznat-ku, že k překonání prokrastinace je třeba každý den vyplnit tolik lejster, že bych si pro svůj život mohla najmout sekretářku. Nakonec jsem tedy došla k rozhodnutí, že pro příště budu svůj čas raději znovu vě-novat prozkoumávání kancelářské svor-ky. Nebo již třetímu přerovnávání knih v měsíci podle jejich odstínu barev. ■

Daniela Wurzlová

Konec prokrastinace v ČecháchPetr Ludwig:Konec prokrastinace

Jan Melvil publishing, 2013

Počet stran: 272Barevnost: plnobarevnáBěžná cena: 349 Kč

www.konec-prokrastinace.cz

42

SOFT SKILLS

„Čas je půjčka, kterou nemůže vrátit ani vděčný dlužník.“

Lucius Annaeus Seneca

M entální mapy jsou takovou malou GPS ve vaší hlavě. Tedy snadnou, rychlou a

efektivní pomůckou pro využití techni-ky efektivního plánování času, a to ať už pro rozvržení povinností v jednotlivých dnech a týdnech (mentální mapu lze vy-tvořit pro jakýkoli časový úsek), nebo k

podpoře tvůrčího myšlení a přípravě ke zkouškám. Mentální mapy jsou rovněž velmi užitečné při třídění a uspořádá-vání informací.

JaKo da vinci

A třebaže se to nezdá, rozhodně ne-jsou novinkou moderní doby. Dokonce je využívaly i také osobnosti jako Leo-nardo Da Vinci, Galileo Galilei či Al-bert Einstein.

A jak vypadá taková mentální mapa? Nejlépe si ji představte jako strom. U mapy s týdenním plánem tedy kmen představuje obrázek ve středu papí-ru, neboli „týdenní plán“. Hlavní větve pak symbolizují dny v týdnu a všechny ostatní větve činnosti, které je třeba v daný den zvládnout.

Na obrázku je nastíněn skromný pří-klad využití poznámek z diáře v podobě mentální mapy vytvořené ve volně do-stupném programu FreeMind. Na webu lze nalézt mnoho podobných bezplat-ných volně stažitelných aplikací.

Mentální mapy je však možné nakres-lit ručně, což je navíc mnohem kreativ-nější a zábavnější. K vytvoření mentální mapy totiž nepotřebujete nic než čistý papír, tužku, pastelky, svoji hlavu a pře-

devším představivost. A jak na to? Na bílý papír formátu A4, otočený na šířku do středu napište například „týdenní plán“.

Ideální je také přidat malý obrázek či piktogram – třeba stránku z diáře, kalendáře, obrázek hodin apod. Dále k obrázku ve středu papíru přikreslete hlavní větve, které budou symbolizo-vat sedm dní v týdnu. Kreslete je spíše jako „chapadla“ než přímky, protože mozek má raději oblé tvary křivek nežli

přímek. K rozlišení jednotlivých větví pak používejte pastelky a každou větev barevně zvýrazněte. Tím ji odlišíte od ostatních.

Nakonec k hlavním větvím připojte větve vedlejší – ke druhým třetí větev, ke třetím čtvrté. Tyto větve ponesou důležitou informaci o tom, co je třeba v daný den udělat. Ani zde se nebojte po-užívat obrázky. A to takové, které jsou vám milé a blízké.

ŠíleněJŠí Je lepŠí

Zkrátka popusťte uzdu fantazii a kre-ativitě! Čím na první pohled šílenější a nesrozumitelnější obrázek, tím se vám daná informace bude lépe a snadněji vybavovat.

Určitě se nebojte toho, že by si někdo po prohlídce vaší mapy myslel, že na tom mentálně nejste nejlépe. Mentální mapě totiž musíte rozumět především vy sami.

Pokud vás mentální mapy zaujaly a rádi byste se o nich dozvěděli více, do-poručujeme sáhnout po knize Mentální mapování od Tonyho Buzana, která vy-šla v Portálu v roce 2007, nebo navštívit stránku www.mindmaps.cz. ■

Tereza Heraltová

Jak na efektivní plánováníaneb v kurzu je mentální mapování

Martin Škop: ...právo, jazyk a příběhAudtorium, 2013

Právo, to nejsou jen texty právních předpisů. Je to samostatný a zvláštní svět. Je to také způsob myšlení plný interpretace, přesvědčování a příbě-hů. Je zvláštní formou jazyka, kterým se popisují složité vztahy mezi lidmi. Tento jazyk musí dokázat přesně po-psat to, co právní normy vyžadují: po-dat příběhy lidí a příběhy norem tak, aby jim kterýkoli příjemce uvěřil a dobrovolně se jim podřídil. To je po-hled, který tato kniha přináší. ■

Simon Synek: Začněte s pročJan Melvil Publishing, 2013

Další z řady příruček, které se zaměřu-jí na komunikační dovednosti a rozvoj osobnosti. Knihu ocení hlavně ti, kte-ří podnikají, něco budují nebo teprve plánují, že se do něčeho pustí. Kniha slibuje, že pokud si osvojíte probírané principy, stanete se sami přínosem pro malé i velké podniky, neziskové orga-nizace i politické strany. ■

Ilustrace: Tomáš Wurzel

43

ÚVAHA

Krátké zamyšlen í nad o tá zkam i et iky s morálkou

S otázkou, jaké místo mají etika s morálkou v profesi advokáta, jsme se již určitě všichni setkali. Jde nepochybně o legitimní problém, a myslím, že bychom se nad ním každý z nás měli zamýšlet. I když se podle mého názoru vystavujeme nebezpečí, že sklouzneme k řešení toho, jestli

bylo dřív vejce, nebo slepice, a jak to vlastně je s onou pověstnou a v určitých kruzích tak strašně oblíbenou nesmrtelností chrousta.

S lovo etika - pocházející z řec-kého ethos – mrav, nám ozna-čuje filosofickou disciplínu zkoumající morálku a morálně

relevantní jednání. Tohle možná něko-mu pomohlo, je to samozřejmě krásná definice, ale mám dojem, že nám toho moc neřekla. Zkusím být konkrétnější. S pomocí etiky zkoumáme lidské jed-nání v situacích, kdy má člověk mož-nost volby, kdy se rozhoduje s pomocí svobodné vůle. Hodnotí ho z hlediska dobra a zla.

Nemůžeme ji zaměňovat s morálkou, která má blíže k závazným pravidlům, která dokonce mohou mít i určitou for-mu donucení ve formě jakýchsi spole-čenských stigmat, která na nás ulpí ve chvíli, kdy ji ignorujeme. Když nebudu zdravit, lidé si o mně budou myslet, že jsem nezdvořák nebo namyšlený blbec. Navíc mi hrozí určitá forma sociálního vyloučení. Etika nám spíše hledá určité základy, na kterých morálka stojí, po-kouší se ji zdůvodnit.

V hlavě mi vyskočilo několik mo-delových otázek, které zkusím použít k vysvětlení svých úvah. Takže, co se vlastně stalo:

advoKát se poKusil ovlivnit svědKa.

Jak tuhle situaci posoudit z hlediska morálky? Obecně je to hlavně nezá-konné, něco, čeho by se žádný advokát rozhodně neměl dopouštět. A když už to udělá, musí mu být jasné, že se do-

pouští něčeho, co není zcela správné a může za to být tvrdě potrestán, stejně jako jakýkoliv jiný člověk. Je to něco, co v ideálním světě nemá místo.

Ovšem, mám-li být zcela upřímný, dokážu si představit situaci, kdy bych byl dokonce ochoten polemizovat o tom, jestli je takové jednání morálně správné, nebo ne. Například, jak bys-te řešili situaci, když byste si byli jako obhájci jisti, že svědek protistrany lže, ale nemohli to legální cestou dokázat? Přihoďme si ještě pár polehčujících okolností, jakože třeba zastupujete psí útulek proti zlotřilé korporaci, jejímž představitelem je Cruela de Vil.

A potom, ve chvíli, kdy na vás malí dalmatinci spoléhají, kdo by neměl nutkání porušit zákon? A bylo by to vážně nemorální? Advokát by se měl samozřejmě od takových věcí opros-tit, měl by to být profesionál, který dělá svou práci a dělá ji nejlépe, jak umí. Ale já osobně si dokážu před-stavit situaci, kdy bych sám byl na vážkách, co je vlastně správné a špat-né, nebo jestli se pohybuji v jednom z mnoha odstínů šedé.

Mnou popsaná situace je samozřej-mě značně nereálná, ale když jsem ab-solvoval studentskou právní poradnu, lhal bych, když bych tvrdil, že jsem se k některým případům a klientům neu-pnul. Takže by ode mě bylo nespraved-livé soudit někoho v podobné situaci slovy o morálce. Myslím si, že bychom měli zůstat u toho, že porušil zákon a měl by pykat za porušení zákona. A šetřit dalšími soudy a slovy o morál-ce bez znalosti celkového pozadí.

Možná si někdo z vás vybaví nesmr-telný citát z knížky Němá barikáda od Jana Drdy o vyšším principu mravním. Jsem si jistý, že ho můžeme vztáh-nout i sem. Protože občas, v absolutně krajních a nepravděpodobných situ-acích, mohu podle mého názoru jed-nat správně z hlediska svého vnitřního vyššího principu mravního správně, i když by snad zákon byl s mým jedná-ním nesouhlasil.

advoKát si Je vědom toho, že Je Jeho Klient beZpochYbY vinen.

Myslím, že až nad touhle otázkou můžeme vážně polemizovat a diskuto-vat s ní. Je to věc, se kterou se setkal snad každý. Stačí, aby se někde v hos-půdce, ve vinárně, mezi širším rodin-ným kruhem, či kdekoliv jinde zmínil o faktu, že studuje právnickou fakultu. „A ty bys jako mohl obhajovat ty vra-hy?“ Upřímně? Ano.

Z mého pohledu to totiž nejsem já, kdo rozhoduje o vině či nevinně. Já

Stačí, aby se někde v hospůdce, ve vinárně, mezi širším rodinným kruhem, či

kdekoliv jinde zmínil o faktu, že studuje právnickou fakultu. „A ty bys jako mohl obhajovat

ty vrahy?“ Upřímně? Ano.

„Stačí, aby se někde v „Stačí, aby se někde v hospůdce, ve vinárně, mezi „

hospůdce, ve vinárně, mezi

44

ÚVAHA

nejsem ten, na kom je odpovědnost za to, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost. Já nejsem ten, kdo by se měl ně-čím takovým vůbec zabývat.

Je to samozřejmě věc, kterou si musí posoudit každý člověk sám za sebe. Pro někoho by to bylo zcela nemyslitelné a já jeho názor chápu, pouze ho nesdí-lím. Myslím si, že sebešpatnější člověk má právo, aby alespoň někdo stál na jeho straně. Někdo, kdo ho bude hájit.

Ve chvíli, kdy by tohoto člověka pro-pustili, neodsoudili, není podle mě chyba na straně jeho obhájce a není to on, kdo by se měl cítit špatně nebo na koho by se měla obrátit zloba. To justice selhala, policie, státní zástup-ce, možná i soudce. To jsou ti, kteří by se měli cítit špatně a kteří zjevně něco zanedbali.

Velice dobře to popisuje český film Ex offo z roku 1998, kdy sledujeme proces s říšským protektorem Karlem Herma-nem Frankem z pohledu jeho obhájce, JUDr. Reslera, který před druhou svě-tovou válkou patřil mezi nejlepší české advokáty. Ten také musel řešit, co je správné a co ne. Během války podporo-val odboj, a přesto neodmítl obhajovat jednu z největších nacistických zrůd v asi nejsledovanějším procesu své doby, který se odehrával mimo Norim-berk. Hájil ho takovým způsobem, že dokázal několik obvinění dokonce vy-vrátit. A zaplatil za to svou cenu, neboť jeho činy nikdy nemohla česká veřej-nost pochopit.

Ale vážně se zachoval v rozporu s morálkou? Vážně bylo špatné, že dělal svou práci, že neupřel někomu – i když bezesporu šílené zrůdě – toho jednoho člověka, který byl na jeho straně? Podle mě ne.

měl bY advoKát Klientovi promlouvat do duŠe?

Jednoho dne za advokátem přijde jeho dlouholetá klientka Cruela de Vil a řekne mu, že by chtěla ožebračit psí útulek, všechny psy nechat zaba-vit a použít na výrobu nejkrásnějšího kožichu na světě. Poté, co si uvědomí, že nejde o žádný šílený sen způsobený tím, že si dal hned ráno panáka zelené víly, má několik možností.

Může souhlasit a udělat všechno pro-to, aby vyhrála. Nejen pomoci Cruele proti dalmatinům. Myslím, že tako-vých případů, ze kterých by se normál-ní člověk cítil špinavý, můžeme najít víc. Když přijme, měl by to být podle mě hlavně on sám, kdo bude hodnotit, jestli je to etické, nebo ne. Pokud svou klientku zná, může vidět mo-tivace, které my ostatní ne – a ne-mluvím jen o pe-nězích. A to do toho samozřejmě netahám nějakou šílenou situaci, kdy by měl náš nebohý advokát doma deset hladovějících dětí, hypotéku na krku, ženu upoutanou ně-jakou šílenou nemocí na lůžko a tohle by byla jeho jediná klientka za poslední měsíc

Může odmítnout. To bych asi udělal já. V situaci, kdy bych neměl dojem, že tím klientovi vznikne újma, že se mu ne-děje bezpráví a že si klidně a bez větších obtíží najde nějakého jiného advokáta. Prostě do toho sporu nejít. Tečka. Oželet honorář a pokusit se bez něj vyjít.

Může se to pokusit naší milé Cruele rozmluvit. Již několikrát jsem se setkal s názorem, že tohle je to správné, co by měl advokát udělat. A možná mají

pravdu. Jen z mého pohledu se potom cpe do věcí, kde není jeho místo. My-slím, že by neměl plnit funkci kněze, který říká, co je správné, a co ne. Sa-mozřejmě, když by Cruela de Vil byla jeho spolužačka ze střední školy a do-dnes by se občas vídali, potom nemám nic proti tomu, aby řekl svůj názor. Ale jako kamarád, ne jako právník. Pro-tože jinak by vynášel soudy, které mu z mého pohledu nepřísluší. On může říct, v čem je to špatně z hlediska prá-va, to by udělat samozřejmě i měl. Ale tak podle mě jeho práce končí. A po-kud chce klientka pokračovat ve sporu, on sám by se měl dle svého svědomí a náhledu na morálku a etiku rozhod-nout, jestli ji bude zastupovat, nebo ne. To je vše.

Obávám se, že jsem ve své úvaze ne-došel, a ani nemohl dojít, k nějakému velkému převratnému závěru a vnitř-nímu osvícení, po kterém se rozhodnu stát se kazatelem nového věku. Dokonce mám dojem, že občas sám sebe vylučuji, kdy na jednu stranu silně obhajuji právo na obhajobu v podobě, jak je dáno záko-nem, jindy, když se mi to hodí, dokonce porušení zákona nepřímo schvaluji. Do-stal jsem sám sebe do situace, kdy vážně

řeším, jestli bylo dřív vejce, anebo slepice. A kdybych chtěl, mohl se sám se sebou pěkně pohádat (to mož-ná přijde v příštím čísle).

Myslím, že se ale můžeme shodnout,

že otázka etiky a morálky v právu je slo-žitá, dokonce se mi dere na jazyk i slovo neřešitelná, které obvykle nerad použí-vám. A přesto se jí musíme zabývat, pro-tože každého jednoho z nás ovlivňuje a ovlivňovat bude celý život, pokud si vážně tuto profesi zvolíme.

A ať už se v nějakých hraničních si-tuacích rozhodneme jakkoliv, vždy se najdou lidé, kteří to nepochopí. To je normální. Ale myslím si, že vždy by se člověk měl chovat tak, aby se chápal ale-spoň on sám. A nemusel se bát podívat ráno do zrcadla, aby se nevyděsil, co za člověka v něm spatří. ■

Lukáš Herma

Jednoho dne za advokátem přijde jeho dlouholetá klientka

Cruela de Vil a řekne mu, že by chtěla ožebračit psí

útulek, všechny psy nechat zabavit a použít na výrobu

nejkrásnějšího kožichu na světě.

„Jednoho dne za advokátem „Jednoho dne za advokátem přijde jeho dlouholetá klientka „

přijde jeho dlouholetá klientka

Ilustrace: Monika Chromečková

45

ZAHRANIČNÍ POBYTY

S íla a děsivost jejich argumentace dosahují takových kvalit, že za období mezi podáním přihlášky a prv-ní návštěvou přednášky stačí zviklat i vás. V polo-

vině září by se ve vás proto krve nedořezal a proklínáte už před návštěvou školy den, kdy jste učinili toto zásadní rozhodnutí.

Když se dobelháte do už hodinu dopředu plné posluchár-ny, nic nevypadá na to, že byste se měli důvod se uklidnit. Sedíte na okně, nikoho z těch pár set lidí neznáte, přesto-že to vypadá, že ostatní se znají navzájem úplně všichni. Z prvních lavic k vám doléhají učené debaty o nedokona-lostech nového občanského zákoníku, o jehož existenci jste se dozvěděli teprve nedávno (Cože, on už je dokonce platný?), z těch prostředních se vám zas potvrzují zvěsti o pověstných právnických pitkách, ačkoliv nemáte tušení, kdy to ti lidé už zvládali stíhat. První přednášející spustí svůj výklad, pero ve vaší ruce absolutně nestíhá a vnímat kromě zapisování cokoliv jiného je nadlidský úkol. A ani další přednášky nenasvědčují tomu, že by se mělo jednat o výjimečnou situaci. Po několika ho-dinách se vypotácíte znaveni a snažíte si vzpome-nout, proč jste se na práva vůbec přihlásili.

Dvanáct týdnů uteče jako voda a jen co se zbavíte prvotního zoufalství, přichází zou-falství další: zápočty a zkoušky. Ne vše se daří napoprvé, neprospané noci vám dávají pěkně zabrat a tělo křičí, že příště musíte začít se samostudiem o dva měsíce dříve. S lepším či horším výsledkem ale stejně projdete a se za-čátkem druhého semestru koloběh začíná znova.

Vybaveni cennými zkušenostmi a navyklí na vyšší stre-sovou zátěž míříte vpřed k dalším výzvám. Najde se i pár takových, kteří se cítí posilněni víc než dost a na jejich rozvrhu je to poznat. Nadšený lidskoprávník už má „záhul“, zvlášť když si jako přehnaně aktivní vybere i předměty určené pro o dva roky star-ší kolegy, kdežto budoucí obchodníci a rozvodoví advokáti si ještě můžou na chvíli užívat oněch právnických kaleb. Fakultu navštěvujete tři dny v týdnu, takže jakmile se od vás něco vyžaduje, je vám záha-dou, čím vlastně zbytek týdne trávíte. A hlavně silně závidíte všem svým spolužákům, kteří

jsou schopni nedopisovat úkoly ve stresu pár hodin před deadlinem.

Jak se ale v průběhu roku rozkoukáváte, nestačíte se divit. Lidé kolem vás totiž už nepřekvapují ani tak svou nadřaze-ností, jako tím, kolik lidství se najde i v oněch právnících. Akademici s pěti tituly se po mírném oťukání tváří vlastně jako milí chlápci, s přednášejícími dámami byste si možná i zašli na kafe a každý týden očekáváte jejich další slušivý model. Strach pak přechází v obrovský obdiv a úctu a vy zjistíte, že i tady si dokážete najít svůj vzor.

Pět stovek vašich spolužáků mýty o právnících každo-denně potvrzuje a zároveň vyvrací, takže ani sami nevíte, jak si sami stojíte. Pořád ještě si neúspěšně snažíte najít své místečko na ose mezi těmi, kdo přišli na práva vydělá-vat libovolným způsobem miliony a idealisty, co se nebo-jí z levného kamrlíku celý život pomocí práva měnit svět. A když ne celý, tak alespoň něčí. Těžko říct, který extrém považujete za větší blázny, a přece je na obou stranách pólu

co obdivovat. Během těchto úvah si ani po-

řádně nestihnete všim-nout, že už uteklo léto, během něhož jste byli

škole čtvrt roku ales-poň dvě stě kilometrů

vzdáleni, a přesto cítíte, že po tu dobu ve vašem

životě něco chybělo. Dez-orientováni nastupuje-te další cyklus drobných

úspěchů i pádů, neprospaných nocí a zaspaných přednášek, užíváte si každého dne

a zároveň hned teď víte, že nic nestíháte. Stejně už ale tak trochu začínáte přicházet na kloub tomu, proč o dekádu starší kolegové označují studentská léta za nejlepší období jejich života.

Čas běží, dva a půl semestru studia práv za vámi, a i když možná máte pořád dojem, že ještě z práva jako takového téměř nic nevíte, i když vás průběž-né úkoly ještě tak úplně nepřestaly děsit, i když ka-ždé ráno vstáváte s obavou, že toho neumíte dost, díky tomu, co se dozvíte tak nějak mimo paragrafy a dějinná fakta víte, že jste rozhodně na správném místě. ■

Michaela Lysková

Krušné, a přece Slibné

Studium práv není žádná legrace, a to vám řekne každý. Nejpřesnější představu o tom, jak se budete pět let ve dne v noci učit zpaměti paragrafy, mají samozřejmě ti, kdo o studiu tohoto krásného oboru nikdy vážně neuvažovali.

Nejsou přeci blázni. Tohle přece při více jak třech hodinách spánku denně nemůže nikdo rozumně zvládnout!

začátky

Foto: shutterstock.com

46

Law Firm of the Year for Best Client Service and Best Law Firm in Corporate Law Czech Law Firm of the Year Awards 2013

recruitment.prague@allenovery.comAllen & Overy means Allen & Overy LLP and/or its affiliated undertakings. © Allen & Overy 2013 allenovery.com

Explore & grow

CS1311_CDD-37665_ADD-41301.indd 1 20/11/2013 16:09