pot&lesk - červen 2014

KLICPEROVO DIVADLOHRADEC KRÁLOVÉ

Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2013/2014 - č. 10

POT LESK&

POT&LESK č. 10 - červen 2014

A je to tady! Poslední POT&LESK v téhle sezoně. Ale že to uteklo... Přiznávám bez mučení: Nemám ráda, když něco končí. Zkoušení, derniéry, sezona, prázdniny... Letos v červnu však končí ještě něco víc než jen 129. sezona, víc než XX. festivalový ročník Evropských Regionů. Totiž celá jedna epocha. Bezmála čtvrtstoletí! To jest m.j.: Deset zásadně zrekonstruovaných historických budov včetně budovy Klicperova divadla a Besedy. Čtyři prestižní ocenění Divadlo roku. Dva programem nabité festivaly. Galerie U Klicperů a Havlův dvoreček. Výrazná drama-turgická přestavba a vpád alternativy do kamenného divadla. Bezpočet oceněných inscenací a hereckých výkonů. Obětaví lidé na všech frontách. Image talentu, píle, odvahy a v divadelních kruzích výjimečné pospo-litosti. Jedním slovem: ZÁZRAK. Říká se mu dodnes: Hradecký. A jenom ředitel Zeman nejlíp ví, že tenhle zázrak nevznikl jen tak, mávnutím kouzelného proutku, ale že za ním stojí spousta práce, nervů, každodenního boje i zdraví. Jistěže na všechno nebyl celou dobu sám, bez podpory a vydatné pomoci ostatních kolegů by těž-ko dokázal to, co dokázal a na čem můžou směle stavět jeho nástupci a další generace. Ale stál v čele a mnohé zosnoval, a tak se téhle éře, která touto sezonou končí, už natrvalo bude říkat prostě Zemanova. Marná sláva, do historie českého divadla porevoluční doby je už teď Ladislav Zeman zapsán jako jeden z nejúspěšnějších divadelních ředitelů. Klicpera před ním svůj fialový klobouk smeká a my všichni, které kdy potěšil či někdy naštval, mu děkujeme, že jsme s ním mohli při tom být. Následuje POT&LESK!

Lucie Němečková

- 2 -

21. - 30. 6. 2014SVÁTEK DIVADLA

Ještě stále jsou v prodeji vstupenky na jubilejní XX. Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů! Informace na www.klicperovodivadlo.cz a v předprodeji Klicperova divadla –

Švehlova ul. 624 v Hradci Králové, telefon: 495 512 857, e-mail: [email protected], otevřeno po-pá 9-12 a 13-18; so 9-12 hodin

OBSAH ČERVEN:

4 – POJĎTE SI HRÁT S FESTIVALEM! Festivalový speciál odlehčený, kvízovitý a hravý! Pokuste se dešifrovat a vyřešit připravené úkoly!

9 – ZDENĚK A. TICHÝ: Někteří rýpalové mají o pořádání velkého divadelního festivalu asi stejnou představu jako severokorejská učitelka tělocviku a občanské výchovy...

11 – MARCEL PROUST SE PTÁ... tentokrát Jana Sklenáře

13 – Z dramaturgova šuplíku – BROOKOVA CESTA DIVADLEM Zastavení třetí: Kultura jako propojení

14 – Na kafi s Lenkou: Červen, konec sezony, konec našeho desetiměsíčního snažení...

15 – BYLI JSME PŘI TOM s Věrou Ptáčkovou a Zdeňkem A. Tichým

16 – EX LIBRIS Lenky Loubalové

17 – Kolektiv předprodeje: Diváci nás někdy překvapí, když chtějí vstupenky na Fišarovu svatbu, Bouli nebo Velkou mořskou sílu!

18 – Nejlepší tip pro příští sezonu – BYLINKÁŘSTVÍ U KLICPEROVY LOUČKY a PŘEDPLATNÉ

19 – Stálá nabídka Klicperova divadla: KUPONOVÉ PŘEDPLATNÉ Již v prodeji!


- 3 -

DIVADLO EVROPSKÝCH REGIONŮ 21. - 30. 6. 2014

Vážení čtenáři, je tu poslední číslo POT&LESKu v letošní se-zoně, tedy číslo červnové, kdy už se nám sluníčko nežinýruje, plavky ve skříni neodpočívají a nálada se stává lenivě letní. My v Klicperově divadle sice plavky a deky také vytahujeme, ale o zlenivění se mluvit nedá. Čeká nás totiž největší akce le-tošního roku, festival Divadlo evropských regionů!!!!

A protože jsme vás zevrubnými informacemi zavalovali již v minulých dvou číslech našeho magazínu, tentokrát jsme pro vás připravili festivalový speciál odlehčený, kvízovitý a hravý! Programovou nabídku našeho festivalu už máte jistě v malíku, proto neváhejte, a pokuste se dešifrovat a vyřešit následující úkoly! Užijte si čtení co nejletněji a na festivalu na viděnou!!!

c)

1 . P O Z N E J Ú R Y V E K Z T E X T UVšechny následující texty uvidíte během festivalu zdivadelněné na hlavní scéně nebo ve Studiu Beseda.

Z jakých her a inscenací ale pocházejí?


POJĎTE SI HRÁT

S FESTIVALEM!!!

- 4 -

b)

a)

d)

Habib: Zdá se mi to, nebo tamta věž není úplně rovná?Garib: Ne, je trochu nakřivo. Habib: Zajímavý. Lidi u nás si myslí, že je tady všechno perfektní!Garib: Tady není nic perfektní. Habib: Samozřejmě, bezvěrci nemůžou mít nic perfektního.Garib: Tahle jejich věž je rovná. Ale v Itálii je jedna věž, v Pise, a ta je trochu křivá. Habib: A ta slavná ulice?Garib: Champs-Élysées? Habib: Jo. Čím je ta ulice tak slavná?Garib: Ničím. Když jsem před dvaceti lety přijel do Paříže, navštívil jsem ji a nevěřil svým očím. Nic extra. Pár křivých stromů, nějaká kavárna a to je všechno. Jo a nesmyslný Vítězný oblouk, ty jsou všude v Evropě. Z toho mate-riálu mohli postavit dům pro těch spoustu bezdomovců. Ale milý bratře, pro místní je život croissant s kafem k snídani a potom nekonečný oběd. Je straš-ný obědvat s nimi. Oběd nikdy nekončí. Žvýkají celé odpoledne jako krávy. V noci pak chodí na tyhle nemravný místa, bary, diskotéky. Jejich divadla jsou plný představení, kde nenajdeš stopu výchovy. Jen nadávky, výsměch, násilí, chaos, nenávist a kdo ví, co všechno ještě.

Laurence: Můžu se tě na něco zeptat?Michel: Ano, lásko.Laurence: Miluješ mě ještě? Michel: Samozřejmě, že tě miluju.Laurence: Ne, řekni mi upřímně.Michel: Miluju tě z celého srdce. Upřímně.Laurence: Proč spolu teda už nespíme? Michel: O čem to mluvíš?Laurence: Já se ptám. Michel: Ale my spolu přece spíme, ne? Laurence: Ne. Michel: Jo?Laurence: Nebo skoro už ne.Michel: Skoro už ne, skoro už ne! Uznávám, teď jsem vyčerpaný. Mám moc práce. Laurence: Ty spousty schůzek.. Michel: Velmi náročné. Pochybuješ o mojí lásce?Laurence: Někdy ano. -Michel: Pochybuj, o čem chceš. Ale nikdy nepochybuj o mojí lásce. Nikdy. Slibuješ mi to? Na tebe, lásko.Laurence: Na nás…

Soňa: Budeme žít, strejčku. Bude to dlouhá řada dní a dlouhých večerů; budeme trpělivě snášet, co nám osud přichystá. Budeme muset pracovat na jiné, teď i ve stáří, pořád pracovat, a až přijde naše hodinka, tiše umřeme a teprve tam, za hrobem, řekneme, že jsme trpěli, že jsme plakali, že jsme to neměli lehký, a pánbůh se nad námi smiluje, strejčku, a pak spolu uvidíme radostný, krásný, šťastný život, rozveselíme se a na dnešní naše neštěstí se ohlédneme s dojatým úsměvem – a uleví se nám! Já tomu věřím, strejčku, ho-roucně, vášnivě tomu věřím. Uleví se nám! Uslyšíme anděly, všude bude plno světla, uvidíme, jak všechno zlo téhle země, všechno naše utrpení se rozplyne v milosrdenství, které se rozestře nad celým světem, a poznáme život tichý, něžný a sladký jako píseň. Věřím tomu, věřím. Strejčku Váňo, nebuď nešťast-ný, nesmíš plakat… Nepoznal jsi za svůj život, co je radost, ale počkej, počkej, strejčku…uvidíš, uleví se nám… Musí přijít úleva!... Uleví se nám!

VÁVROVÁ: Co to obméšlíš?! Dyť si to jenom rozvaž, co to po mně chceš. Když tě sepjatéma rukama prosím. Rozmysli si to. Dyť se netrápíš jenom ty, trápím se já taky, a víc než ty! Dyť já na tě myslím, kady chodím, a nikdo neví, co nocí pro tebe sem nespala, proslzela dní. Co vytrpím od Vávry - o tom ne-mluvím, co vystojím pro tebe, ví jediné Bůh a já. Vdaná su, ale srdcem sem ti zůstala věrna, Františku. Dušu bych za tebe dala, jak ti mám ráda, ale to, co ty po mně žádáš - to ti, chlapče, udělat nemožu a nemožu. Ne, nic se nezbraňuj - poslechni! Zanech těch myšlenek! Mně to udělej k vůli, když mě máš tak rád. Nešťastná su, ale špatná nebudu, rozumíš mně? FRANCEK: Rozumím, ale poslechnót nemožu. Život‘s mně zkazila a jiné mně nedáš. Mjé lítosť se mnó aspoň ty, dyž ti o to prosím.VÁVROVÁ: Ne - ne - ne, chlapče! Nedělé mně život těžší, než ho mám.FRANCEK: Já bez tebe nebudu.VÁVROVÁ: Tak si di! Tvrdohlavče tvrdohlavá! Teho hříchu se s tebó nedo-pustím - to si nemysli. Ale pamatuj si: budeš- li stát na svým a budeš-li mně před lidma ubližovat, jakos mně ublížil včera, zapomenu na všechno, na tebe i na sebe, a zhřeším pak už tak, že pak ani mně ani tobě žádná pomoc ne-bude.FRANCEK: Co tím chceš říct?VÁVROVÁ: Posavád nic. Tak to ve mně dřímá a spí --- ale až se hřích probu-dí - bude po trápení. Tak nebo tak - otrávím buď sebe nebo jé - ale dlóho trpět nebudu. - Snáď v néhorší šatlavě nepovedu takové život jako tady. Dyž mám bét už nešťastná - ať su zkažená nadosmrti, zničená na celé život. A nikdo nevěří, jak bych byla ráda, dyby tak blesk nade mnó zapálil, voda přišla, všechno odnesla a mě - mě vzala s sebó.

e)

a) Demolice Eiffelovky – Qendra Multimedia Prishtina, Kosovo. b) Pravda – Wiener Volkstheater, Rakousko c) Strýček Váňa - Divadlo Petra Bezruče Ostrava d) Maryša - HaDivadlo Brno e) Hamlet - Švandovo divadlo Praha

f) Psáno do písku – Západočeské divadlo Chebg) Iglú – Tmuna Theater Tel Aviv, Izraelh) Cesta dlouhým dnem do noci – Klicperovo divadlo Hradec Královéch) Velká mořská víla – Klicperovo divadlo Hradec Králové

f)

g)

h)

ch)

l l l l l Ř E Š E N Í : l l l l l


- 5 -

Žít nebo nežít - to je, oč tu běží: zda je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozkacené sudby, či proti moři běd se chopit zbraně a skoncovat je vzpourou. Zemřít - spát - nic víc - a vědět, že tím spánkem skončí to srdcebolení, ta sterá strast, jež patří k tělu, to by byla meta žádoucí nade všechno. Zemřít - spát - Spát. Snad i snít? Á, v tom je právě háček! To, jaké sny by se nám mohly zdát v tom spánku smrti, až se těla zbudem, to, to nás zaráží. To je ten ohled, jenž bídě s nouzí dává sto let žít. Vždyť kdo by snášel bič a posměch doby, sprostoty panstva, útlak samozvanců, soužení lásky, nedobytnost práva, svévoli úřadů a kopance, jež od neschopných musí strpět schopný, sám kdyby moh svůj propouštěcí list si napsat třeba šídlem? Kdo by chroptě se potil krví na galejích žití, než jen, že strach z něčeho po smrti, z těch krajů neobjevených, z nichž nikdo se nevrací, nám ochromuje vůli a dává snášet raděj zla, jež známe, než prchnout k jiným, o nichž není zpráv? Tak svědomí z nás ze všech dělá baby, tak pomyšlením v nedokrevnou šeď ruměná svěžest odhodlání chřadne a podniky, jež mají spár a spád, se pro ten ohled vychylují z dráhy a tratí jméno skutku. Ale tiše! Spanilá Ofélie. Vzpomeň dívko v svých modlitbách mých hříchů všech.

Na stráních, cos měl rád Začalo víno zrát Vstávej lenivý, blázne bláznivý Teď není čas jít spát

Marně jak v září sníh Na listech révových Ležíš neživý, blázne bláznivý A to je velký hřích

Zem Tvá zem, tvá máti Blázne bláznivý Vem kde vem teď dát Ti Bejvák blátivý

Činže bude grátis Sousedi dost nóbl Tak nelituj Vždyť budeš si tam jak pán hnít Věčný sen svůj

Leni: Ty mě pořád sleduješ?Raffi: „Pořád“ jako teď z obchodu?Leni: Ty jsi Rafii, ne? Z ruské ambasády.Raffi: Byl jsem tam jednou, jo, to jsem já.Leni: Ty si mě nepamatuješ?Raffi: Leni, jo. Jsi pořád ještě bavička?Leni: Herečka.Raffi: Sorry. Jak to, že si mě pamatuješ? Leni: Pamatuju si všechno, co bych měla zapomenout. Spěchám.Raffi: Mám motorku. Rád tě kamkoliv vezmu.Leni: Pojedu autobusem, dík.Raffi: Dneska v noci letím na Aljašku. Leni: Vážně? Raffi: Jo. Na delší dobu. Leni: Na jak dlouho?Raffi: Nejspíš navždycky. Leni: Dej si bacha na medvědy.Raffi: Slibuju. Mám tě někam hodit? Leni: Na Aljašku? Raffi: Do Kfar Saby.

Tyrone: Nesmíš se tím znepokojovat, Mary. Mysli na to, že především na sebe musíš dávat pozor.Mary: Nejsem znepokojená. Není proč se znepokojovat. Proč tě napadlo, že jsem znepokojená?Tyrone: Ale nic, jenom mi pár posledních dnů připadáš trochu moc ner-vózní.Mary: Já? To je nesmysl Pořád vidíš něco, co není. Nesmíš mě pořád tak pozorovat, Jamesi. Pochop, uvádíš mě tím do rozpaků.Tyrone: Ale jdi, Mary. To ty vidíš něco, co není. Pozoroval jsem tě jen proto, jak jsi teď krásná. Miláčku, jsem tak šťastný, že od té doby, co ses k nám vrátila, jsi to zase ty jako dřív. A doufám, že ti to vydrží, Mary.Mary: Vydrží, miláčku. – Mlha se díky bohu rozplynula. Nejsem prostě dnes ráno ve své kůži, špatně jsem spala, jak bylo celou noc slyšet tu strašnou mlhovou sirénu.

HELENA: Moje sestra má ploutev. Vaše sestry ploutev nemají, že ne? Mají vyhřezlou ploténku, mají fejkovou kabelku od Vuittona, mají piercing v pupíku nebo mají zácpu a zabírá jim na to jen ….. Moje sestra má ploutev. A mě to neudivuje, protože ona spadla z oblakov... Moje ségra je z půlky kapr a já si nemyslím, že skončí vycpaná vedle kostry velryby v Národním muzeu – já vím, že musím skončit já. S Adamem. Jaká je v tom souvislost? Sesterská. Bez logiky. Jsme prorostlé lepivými srstnatými šlahouny, jsme jedna s druhou svázané šňůrou absurdní logiky z říše divů. Adame?ADAM: Copak?HELENA: Musíme se rozejít.ADAM: Proč?HELENA: No... to nevím…

a) Miloš Orson Štědroň

b) William Shakespeare

c) David Drábek

d) Anton Pavlovič Čechov

e) Christopher Hampton

f) Eugene O´Neill

g) Yehezkel Lazarov

h) Florian Zeller

ch) Bratři Mrštíkové

i) Tennessee Williams

2 . P O Z N E J A U T O R ANyní vám přinášíme sadu fotografií, na kterých jsou vyobrazeni dramatici inscenací, uváděných na festivalu.

Tak schválně, přiřadíte správně tato jména k jednotlivým obrázkům?

Ř E Š E N Í :

1ch, 2i, 3h, 4a, 5b, 6g, 7d, 8f, 9e, 10c.


- 6 -

1.

2.

4.3.

5.

6.

7.

8.9.

10.

3 . P O Z N E J F O T K U Z I N S C E N A C EA nyní úkol pro milovníky vizuálu, scénografií a divadelní fotografie.

Schválně, z jakých inscenací jsou tyto fotky?


- 7 -

1.

2.

3.

4.5.

6.7.

8. 9.

3 . P O Z N E J F O T K U Z I N S C E N A C EA nyní úkol pro milovníky vizuálu, scénografií a divadelní fotografie.

Schválně, z jakých inscenací jsou tyto fotky?

Věřím, že jste byli ve svém řešení úspěšní a na naše kvízy jste vyzráli. Pokud ne, přijďte nabrat potřebné znalosti od 21. do 30. června 2014

na XX. Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů!!!

Zve vás a kvízy připravila Jana Slouková


- 8 -

Ř E Š E N Í :

1. Hamlet – Švandovo divadlo Praha2. Iglú – Tmuna Theater Tel Aviv, Izrael3. Marie Antoinetta – Městské divadlo Kladno4. Bitva s Diderotem – Badoc Theatre Paris, Francie5. Psáno do písku – Západočeské divadlo v Chebu6. Antiwords – Spitfire Company7. Amadeus – Divadlo Husa na Provázku Brno 8. Maryša – HaDivadlo Brno9. Šedá sedmdesátá – Divadlo Na zábradlí Praha10. White coffee – Lakmusz Csoport11. Demolice Eiffelovky – Qendra multimedia Prishtina, Kosovo12. Pravda – Volkstheater Wien, Rakousko13. Strýček Váňa – Divadlo Petra Bezruče, Ostrava14. Ilúzie – Slovenské národní divadlo Bratislava15. O líné babičce – Divadlo v Dlouhé Praha

10.

11.

12.

13. 14.

15.

POT&LESK č. 10 – červen 2014

- 9 -

POT&LESK je v podstatě něco jako mladší brácha HADRIÁNA. Festivalo-vého zpravodajce, který referuje o všem tom divadelním a společenském klokotu během deseti festivalových dnů. Tedy od 21. do 30. června. Zdeněk A. Tichý byl mnohokrát jeho šéfredaktorem a letos bude zas. Prý už naposled...

Ty jsi něco jako hadriánovský pamět-ník. Byl jsi u jeho zrodu. Vzpomeneš si, jak HADRIÁN na svět přišel?Kdy – to vím jakžtakž přesně: HADRIÁN za-čal vycházet v roce 2000, na šestém roč-níku festivalu. Dosvědčuje to datace deseti prvních čísel, která jsem právě vyhrabal v hlubinách svého domácího archivu, i poznámka v knize Saši Gregara Město a jeho divadlo, kde se o tomto ročníku mj. píše: „… premiéru měl i festivalový deník HADRIÁN.“ Ale většina podrobností se mi už vykouřila z hlavy – nevybavím si už ani, proč ředitel Ladislav Zeman vlastně nabídl post šéfre-daktora právě mně? Aha, no sakra proč?!První HADRIÁN měl ještě jakousi neoroman-tizující hlavičku – písmena v podobě hrad-ních zdí a věží odkazovala právě ke Klicpe-rově komedii Hadrián z Římsů. Její autor, scénograf Marek Zákostelecký nakreslil i ně-kolik dalších obrázků v podobném duchu, ale ze stránek zpravodaje záhy zmizela jak původní hlavička, tak i jeho další kresbič-ky. Na Klicperu a jeho dílo mělo ostatně v HADRIÁNOVI být více odkazů – kupříkladu jedna rubrika se jmenovala Rohovín čtve-rrohý. O moc víc vzpomínek už ze svých mozkových závitů ale nevyškrábnu. Na konkrétnější detaily - proč vůbec fes-tivalový zpravodaj, proč zrovna HADRIÁN, proč ZAT jako šéfredaktor – se musíme ze-ptat Tebe. Tenkrát jsi totiž byla dramaturgy-ní Klicperova divadla i redaktorkou HADRIÁ-NA… Takže - jak to tenkrát bylo…?

Každopádně to byla správná volba. A z Hadriána se stal za tu dobu tak tro-chu fenomén. Pokolikáté že už vlastně děláš šéfredaktora? Jak se zpravodaj od prvních čísel do současnosti pro-měnil?Roky svého šéfredaktorování nemám přes-ně spočítané – bezpečně vím, že jsem kvůli

stáži v Berlíně vynechal sedmý ročník festi-valu a tedy i hned druhého HADRIÁNA. Pak jsem si znovu párkrát zašéfredaktoroval, abych pak několikrát chyběl. Motivací pro návrat na hadriánovské stránky byla možnost do redakce a zároveň na festival přivést studenty DAMU. Mezi re-dakčními psavci tak ubylo žurnalistických profesionálů a u klávesnic počítačů se na-jednou potili i budoucí režisérky a režiséři, dramaturgyně a dramaturgové a sem tam i nějaký ten herec. Je to ovšem každý rok sázka do loterie – ať již jde o kreativní ná-pady studentů nebo třeba o jejich mimore-dakční zapojení do společenského festiva-lového života, které pak má zpětně dopad na chod redakce; řekl bych, že někdy jsme i prověřili, kam až sahají hranice svaté trpěli-vosti páně ředitele Zemana. (No, řekl bych, že dost daleko!) Ale ať již se HADRIÁN proměňoval z hle-diska vizuálního nebo personálního, vždy měl jeden zásadní pevný bod v podobě dvorní klicperovské grafičky Marie Šobko-vé. Za léta naší festivalové zpravodajské spolupráce mě ještě nikdy nepraštila žid-lí do hlavy, ani jsem od ní neslyšel jediné sprosté slovo – a že k tomu už měla spous-tu důvodů!

HADRIÁN je tak trochu adrenalinový sport. Člověk s ním zažije spoustu nej-různějších situací. Která byla tvoje nej-pernější hadriánovská chvilka? A nejhezčí?Perné chvilky seřazené za sebou už by vy-daly na několikahodinový maratón. Ale v principu se jejich příčiny až fádně opaku-jí – zpravidla jsou jejich původcem slíbené a nedodané texty. V lepším případě „pouze“ včas nedodané texty. V takových situacích se mi nejednou vybavila má oblíbená scé-na z filmu Zamilovaný Shakespeare, kdy to v divadle před premiérou Romea a Julie vypadá na totální katastrofu… A nakonec všechno dobře dopadne – tedy až na onu lovestory WS. Takže se snažím nepropadat předčasně panice a zpravidla se nějaké ře-šení nakonec vyloupne.

Někteří rýpalové mají

o pořádání velkého diva-delního festivalu asi stej-

nou představu jako severo-korejská učitelka tělocviku

a občanské výchovy

ZDENĚK A. TICHÝ:


- 10 -

Nejhezčí chvilky zažívám s každým dokončeným čís-lem. A když vidím, že HADRIÁNA lidi kupují a čtou a když pak u Marie zazvoní telefon, že je náklad vy-prodaný a že se má dotisknout ještě stovka… A když občas někdo z divadelníků nebo novinářů utrousí něco ve smyslu, že ten HADRIÁN se docela poved…

Jak bude vypadat letošní ročník? Na co se z jubi-lejního festivalu nejvíc těšíš?Myslíš HADRIÁNA? To by mě samotného také docela zajímalo… Ale doufám, že bude takový, aby s ním bylo spokojeno čtenářstvo i pan ředitel a V. K. Klicpera kvů-li němu v noci nebude chodit strašit redakci. A sem tam, že se HADRIÁNOVI podaří překvapit i mě samot-ného něčím, o čem zatím nemám nejmenší tušení. Jo a taky, že přijede FAGI! No a taky to bude můj poslední festival, na kterém zpravodaj povedu – už je načase šéfování HADRIÁNA předat někomu dalšímu, kdo do něj přinese nové nápady a energii. Z jubilejního ročníku se nejvíc těším na celý festival – Divadlo evropských regionů má totiž tak úžasnou at-mosféru, že je skvělé na něm být, i když coby šéfre-daktor HADRIÁNA prosedíš více času v redakci než v divadlech. A nic na tom nezmění ani někteří rýpalové, co mají o pořádání velkého divadelního festivalu asi stejnou představu jako severokorejská učitelka tělocvi-ku a občanské výchovy; jen ji na rozdíl od té učitelky neventilují pouze ve sborovně Základní školy Kim Ir-sena v Pchjongjangu, ale sem tam i v českém tisku.

Lucie Němečková

To jsme my, Hadriáni, po deseti bezesných nocích....

Hadrián je tu pro vás znovu každý den!


- 11 -

Vážení a milí, je to tu. Náš zvídavý Marcel Proust přepadl tentokrát se svým dotazníkem jednoho z vašich nejoblíbenějších herců, JANA SKLENÁŘE. V čem můžete zrovna Honzu vidět na jevišti? V La-butím jezeře jako sličného prince Siegfrieda, v Romeovi a Julii jako narcistního otce Kapuleta, jako trpící Lady Annu v Richardovi III., Trumana Capoteho v Marilyn, Mackieho v Žebrácké opeře, podiví-na Reného v Noci oživlých mrtvol a samozřejmě i na koncertu Mas-tixu jako jednoho ze zásadních zpěváků a hráčů na kytaru. Honza je muž širokého záběru, proto jsme byli moc zvědaví, co na sebe ve svém dotazníku prozradí…

1. Z čeho máte největší strach? Pro židy je prý peklo, když se k nim Bůh obrátí zády. Prostě oněmí a ohluchne. Říkám si, pro mě by bylo peklo se třeba probudit a všichni, kteří mě znají a s kým normálně žiju, by si mě ani nevšimli. Nepromlu-vili by se mnou slovo, prostě bych jim byl putna. Přestal bych pro ně existovat. Z takovýho pekla mám strach.

2. Jaká vlastnost vám na sobě nejvíc vadí? Asi furt si něco myslet. O čemkoliv, o komkoliv. Na cokoliv, na kohokoliv.

3. Jaká vlastnost vám nejvíc vadí na ostatních? Že jsou lepší a zajímavější než já.

4. Jaký je váš nejoblíbenější hudební skladatel? Takovýho nemám. Každej je dobrej v nějaké konkrétní chvíli. Bomba je, když někdo něco udělá fakt autorsky, ze sebe. A já to zrovna slyším ve chvíli, kdy tomu úplně rozumím. Jako by mi něco říkal, udělal, vykonal. Taky je dobrý, co naskládá všechen ten cvrkot okolo nás.

5. Kdo jsou vaši nejoblíbenější spisovatelé a básníci? Zavičár, Vápeník, Orwell, Exupéry, … třeba… já jsem strašně špatnej čtenář. Čtu tak rychle, jak mluvím.

6. Kde byste nejraději žil/a? Tady. A s víc vejletama. A v čase.

7. Jak byste chtěl/a umřít? Ta otázka je pro mě blbě položená. Správně by bylo: Jak umřeš? Nevím. Neuvažoval jsem o tom. Jen vím, jak chci být pochovanej. Prvně v náruči a pak nahej, né moc hluboko pod zem. A asi by ze mě mělo něco růst.

8. Na co byste nejvíc chtěl/a mít talent? Na umět žít.

9. Jak si představujete dokonalé štěstí? Nemyslet, jen tak bejt. Být? Big bejt.

10. Kdo je vaším největším fiktivním hrdinou? Bystrouška

11. A kdo je vaší největší fiktivní hrdinkou? Nemám. Jo, mám. Babi Růža.

12. Kdo jsou vaši nejoblíbenější malíři? Zavičár, Born a Slavíček.

13. Jaká je vaše nejtypičtější vlastnost? Nespokojenost.

14. Jaký je váš nejoblíbenější pták? Není to zbytečně moc intimní dotaz?

JANA SKLENÁŘE

Marcel Proust se ptá:


- 12 -

15. Jaká je vaše nejoblíbenější barva? Modrej odlesk na čemkoliv. I na černé.

16. Jakou květinu máte nejradši? Slunečnici. Teď jsem se ale seznámil s Lukášem Běchem – Létajícím Čestmírem. Povídali jsme si o těch kouzelných čichacích květinách. Vybral bych si tu lítací.

17. Čeho si nejvíce vážíte na svých přátelích? Že si mě našli.

18. Kdo v reálném životě je pro vás hrdinou? Táta s mámou. Že spolu vydrželi a že mě nechali jít vždycky za tím, po čem jsem toužil.

19. Pro které chyby máte největší pochopení? Pro ty, které si člověk uvědomí, přizná a nechce je zopakovat.

20. Jakou vlastnost máte na sobě nejradši?Prostopášnost. Něco prostě páchat.

21. Co vám vadí ze všeho nejvíc? Umanutá blbost, nezvládnutá zamindrákovanost.

22. Jaký je momentální stav vaší mysli? Napětí. Z toho, jak teď spoustu věcí dopadne.

Jako Kapulet v inscenaciRomeo a Julie

MASTIX

23. Jaké je vaše motto?Neposrat se.

24. Co je vaše nejoblíbenější vlastnost na mužích?Když ví, že jsou muži s tím, co jim bylo naděleno a dokážou si dopřát i nějakou tu ženskou marnivůstku.

25. Co je vaše nejoblíbenější vlastnost na ženách?Když ví, že všechno zvládnou, ale neotravují nás tím.

26. Jaká je vaše oblíbená činnost?Asi bych furt zpíval.

27. Jaká je vaše představa utrpení?Ztratit dítě.

28. Kdybys nebyl/a sám sebou, kým bys chtěl/a být?Třeba tím vedle. Určit by to byl člověk. Jakejkoliv jinej živočich, nebo kytka by mi přišlo až moc jednoduchý, nebo božský.

29. K jaké historické osobnosti máš největší odpor?No honem, pomoz mi, kdo je taková ta svině, co dělá zle, protože to jinak neumí? Teď mě to hned nespíná, když nechci jmenovat ty kreatu-ry minulýho a tohoto století. Jsou to mnohdy i úplný pěšáci.

30. Jaké je tvé oblíbené jídlo a pití?Nudle s mákem, vdolky, mošt.

31. Jaká jsou tvá oblíbená jména?Mám hodně rád Jana. Pak jsem chtěl mít Rubena – to byl ten brácha, co ho napadlo, aby Jákobova Josefa hodili do prázdné studny, než by ho rovnou zabili. No a Amálka. Ani nevím proč, protože v tom večerníčku mi ta baculka nikdy neimponovala. Ale měla krásnou muziku na tanče-ní. Takže asi proto. Ale je to přece moc hezký jméno, ne?

32. Jaká je tvá nejoblíbenější historická osobnost?Já mám rád toho Michelangela. Vobyčejnej týpek, co to někam dotáh. A muselo to stát strašnejch sil.

33. Kterému objevu či reformě se nejvíc obdivuješ?Já moc na ty vynálezy nejsem, i když se tomu samozřejmě obdivuju. Zázračný mi přijde, když nějakýho panovníka napadne posílat lidi do školy.

Za odpovědi mockrát děkují a na další zpovídané se těší Marcel Proust a Jana Slouková

POT&LESK

- 13 -

č. 10 – červen 2014procesu, který probíhá v orchestrálním hudebním díle, kde si každý zvuk udržuje svou identitu a přitom splývá s ostatními v novou událost.

Kultura neudělala pro nikoho nic dobrého. Žádné umělecké dílo nikdy nepolepšilo člověka.

Hlad, násilí, bezdůvodná krutost, znásilnění, zločin – to jsou stálí prů-vodci dnešní doby. Divadlo může pronikat do nejtemnějších oblastí hrů-zy a zoufalství jen z jediného důvodu: aby mohlo potvrdit, nikoli „před“ a nikoli „poté, ale ve stejný okamžik, že v temnotě existuje světlo. Pokrok se možná ukázal být prázdným pojmem, ale evoluce nikoli. A ačkoli evo-luce může trvat miliony let, divadlo nás od tohoto časového rámce může osvobodit. Jak říká staré úsloví: „Kdy, když ne dnes?“

„Je to těžké, protože je to těžké.“ Tohle se stalo v našem centru sloga-nem a podle mne to obsahuje nejpraktičtější radu, jakou může člověk dát někomu, kdo stojí tváří v tvář skutečnému problému. Vina, frustra-ce, sebeobviňování, ztráta odvahy a především zklamání sebou samým, to všechno má na svědomí moralistická představa, že „bych měl, a tudíž mohl“. Jestliže člověk uzná, že je něco obtížné, není ničí vina – že je to obtížné jednoduše proto, že to obtížné je – může si s úlevou oddechnout a pracovat mnohem svobodněji.

Vždycky jsem byl nedůvěřivý k jakékoli víře, jakémukoli přesvědčení, k jakémukoli programu, který ignoruje protiklady. Smysl chaosu, potře-ba řádu; touha po činu, síla nečinnosti; ticho, které dává samo smysl zvu-ku; nezbytnost zasáhnout a účinnost pasivity; rovnováha mezi vnitřním a vnějším životem; rozhodování o tom, co dát a co si ponechat, co při-jmout a co odmítnout – tato proměnlivá témata mne vždy přitahovala. Ne-ustálá změna stylů, prostorů a rytmů vytvářela individualistický, radostný způsob života, ale pocit, že je člověk vznášející se míč, přinášel hlubokou potřebu být míčem připevněným k nitce, k té nitce, která tu za každou cenu musí být, aby míči zabránila zmizet bez návratu ve vnějším prostoru.

Súfijská báseň Ptačí sněm vypráví o muži, který pláče pravými slzami lí-tosti, ale ty slzy se, jakmile se dotknou země, promění v kameny. Muž sbírá ty kamínky a jejich zkamenělou krásu si plete s citem, který cítil, když mu ony slzy kanuly: Vždycky se mi zdálo, že ten příběh postihuje celé dějiny náboženství a tradic – a také umění, literatury, divadla, života. Pokud není zvláštní kvalita života stále přítomna, formy ztrácejí svůj význam; rozkládají se a lákají leda mouchy.

Člověk není víc než prchavá částečka lidstva, které věčnězápasí, tápe, stoupá a padá, a hledá ono „tam“, jež v celém budoucím běhu lidských dějin možná nikdy nepozná. Připravila Lucie Němečková

Z dramaturgova

šuplíku (myšlenky na pokračování)

B R O O K O V A C E S T A D I V A D L E M Zastavení třetí: Kultura jako propojení

Do třetice všeho dobrého předkládáme hrst inspirativních myšlenek divadelního mága Petera Brooka. Ať máte o prázdninách o čem pře-mýšlet!

Položil jsem si otázku, co pro mě vlastně slovo „kultura“ znamená ve svět-le různých zkušeností, které jsem prožil, a postupně se mi ujasňuje, že tento amorfní termín ve skutečnosti skrývá tři široké kultury: jedna z nich je v podstatě kulturou státní; další kulturou jedince; a pak existuje ještě „třetí kultura“. Třetí kultura je kulturou propojení. Je to síla, která může vyvážit rozkouskování našeho světa. Musí to dokázat objevováním vztahů tam, kde jsou tyto vztahy zaneseny nebo ztraceny: mezi člověkem a společností, mezi rasami, mezi mikrokosmem a makrokosmem, mezi lidskostí a strojovostí, viditelným a neviditelným, mezi kategoriemi, ja-zyky a žánry. Jaké jsou to vztahy? Pouze akt kultury může prozkoumat a odhalit tyto životně důležité pravdy.

Člověk je víc než to, jak je definován svou kulturou; kulturní návyky jsou sice mnohem těsnější než šaty, které člověk nosí, ale přesto jsou jen obal, v němž se zhmotňuje neznámý život. Každá kultura vyjadřuje jinou část vnitřního atlasu: celá pravda je globální a divadlo je místem, kde je mož-né toto puzzle složit dohromady.

Uprostřed Afriky jsem pohoršil jednoho antropologa, když jsem mu na-značoval, že všichni nosíme Afriku v sobě. Vysvětlil jsem mu své přesvěd-čení, že každý z nás je jenom část úplného člověka; plně rozvinutá lidská bytost by v sobě měla obsahovat to, co se dnes označuje jako africké, per-ské nebo anglické. Hledáme to, co propůjčuje určité formě kultury život. Nestudujeme samotnou kulturu, ale to, co je za ní. Aby toho byl herec schopen, musí ustoupit od své vlastní kultury, a především od jejích ste-reotypů. Přijde-li Japonec o své etnické manýry, stane se japonštějším, Afričan afričtějším a časem dosáhnete stavu, kdy formy chování a výrazu přestávají být předvídatelné. Vytváří se nová situace, která umožňuje všem lidem tvořit pospolu, a to, co tvoří, získává svou vlastní barvu. Do jisté míry se to podobá

POT&LESK

- 14 -

č. 10 – červen 2014

Milí laskaví pijáci kafe, milí čtenáři. A je to tady. Červen, konec sezony, konec naše-ho desetiměsíčního snažení, které bude korunováno dvacátým festivalem. Ve foyer už visí krásné obrazy Jiřího Brázdy, jehož Královna se stala festivalovým logem. Or-ganizátoři mají plné ruce práce a Mastix už vymýšlí program na zahajovací koncert pod širým nebem. Poslední dva měsíce jsou vždycky takové. Je to zvláštní období, pro-tože už se většinou nezkouší žádná nová inscenace, ale zato představení je mnoho. Hraje se ráno i večer a někteří kolegové v divadle skoro bydlí. A občas se povinně přestěhují do nějakého hodně vzdáleného města, ale opět z jediného důvodu: aby tam zahráli divadlo a v pozdních nočních hodinách se vrátili na domovskou scénu. Tedy na chvilečku domů ke svým blízkým, aby si schrupli a ráno mohli zase nastoupit. Pamatuju si, že jsem to tak měla před dvě-ma lety. Byla jsem tak strašně utahaná, že se můj život scvrknul jen na hraní divadla a spánek. Přesto mi to přinášelo velkou ra-dost, a hlavně jsem se moc těšila na prázd-niny, protože jsem věděla, že je budu oprav-du potřebovat a že si je zasloužím. Letos jsem na tom úplně opačně. Mnohé moje inscenace skončily, málo jsem zkou-šela a teď na konci sezony málo hraju. Již Karel Čapek psal o tom, jak velmi jsou herci nešťastní, když mají málo práce. A tak to padlo i na mne. Připadám si taková marná, chodím od ničeho k ničemu, a když koneč-ně přijde představení, raduju se jako malé dítě. Když jsem pak dostala nabídku na dva natáčecí dny ve filmu Ireny Pavláskové, štěstím jsem se zcela rozplynula. A vůbec mi nevadilo, že budu muset jet do Prahy, překonat hrůzu z metra, sama si koupit jízdenku a dojet na správné místo. Protože to pro mne, jako téměř venkovskou stařen-ku, vždycky byla strašná představa. A což teprve, když jsem zjistila, že budu partneřit s Karlem Rodenem, a že naše první scéna bude velmi, ale opravdu velmi sexuální. Co vám budu povídat, dalo mi mnoho práce přesvědčit sama sebe, že jsem přece he-rečka dostatečně zkušená, že mne přece nějaký Roden nemůže vyvést z míry a že točit v mém věku sexy scénu je naprosto normální, běžné a snadné. Nebudu vás napínat, vážení čtenáři, nakonec to vlast-ně opravdu snadné bylo. Partner byl milý, vstřícný a velmi krásný. A tím pádem to šlo hladce. No a já jsem se přiblížila svému přesvědčení, že v osmdesáti letech budu slavná a mrtvá. Přivítala jsem i pozvání do Kostelce nad Orlicí, kde měli slezinu senioři, kterým jsem

měla povyprávět o svém životě v umění i v soukromí. Nedělala jsem to poprvé, a tak jsem ani neměla trému. Jenom mám vždyc-ky zvláštní pocit, když vyprávím o pozitivním přístupu k životu, o potřebě humoru, akti-vity a jiných radost přinášejících věcech, a přede mnou sedí lidé, kteří možná pro-žili mnohem zajímavější a dobrodružnější život, než já. Poznala jsem tak paní, která jezdí ještě v osmdesáti letech s postiženými dětmi na hory, jezdí na kole a sekačka v jejích rukou jen hraje. Pána, který na stará kolena začal malovat a spolu s manželkou udělali ze své chalupy galerii. A pak také ty, kteří programy pro seniory připravují, věnují se jim a nutí je k aktivnímu životu, třeba i proti jejich vůli. Zkrátka a dobře, tato setkání obohacují i mne, nutí mě k přemýšlení o mé vlastní lenosti, a dokonce mne i povzbuzují, když se propadám do beznaděje.

Včera jsem se byla podívat na své kolegy, kteří koncertovali v Besedě. Vůbec nechá-pu, kde berou sílu dát dohromady takovou show, když mnozí denně hrají. Ale dokázali to a já jsem definitivně propadla kouzlu je-jich hudby. Tentokrát byli obohaceni o zvuk houslí v rukou Marty Zaoralové. Hrála skvě-le a její projev rozhodně nepřipomínal se-riózní absolventku konzervatoře.

Mastix je kapela s velkou budoucností, což tvrdím zcela objektivně a nezaujatě! Mohu si to dovolit, muzice nerozumím, ale umím být pozorným a nadšeným posluchačem. Tak tedy, nebuďte líní a marní jako já, přijďte do divadla a hlavně se zúčastňujte festivalových představení i koncertů! Jeden z nich bude opět náš, divadelní, Mastixový!

Na shledanou se těší Lenka

NA KAFIs Lenkou

Červen, konec sezony, konec našeho desetiměsíčního snažení...

Lenka v Dámské šatně – derniéra 17. června na hlavní scéně!

- 15 -


Milí hradečtí přátelé,je pro mne nejen velkou ctí, že jste si na mne vzpomněli, přes ten můj stále rostoucí věk, že se tak ocitám mezi vámi o několik generací (mi-nimálně) mladšími, čímž mi tak pořád prodlu-žujete mou vlastní přítomnost, ale, a to hlavně:

udělali jste mi radost. Jako v té básničce, a ještě lépe: když máš radost a víš o tom, řekni nám to aspoň potom – říkám vám to předem. Udělali jste mi radost, že se můžu letošního festivalu v Hradci zúčastnit aspoň trochu aktivněji. Protože ten svůj příspěveček chápu jako hommage, za-čnu děkováním: dík za těch nádherných devate-

náct let (ten první ročník jsem prošvihla, protože jsem si prostě nevyzvedla v Divadelním ústavu poštu s pozváním od pana Morávka – to on mě sem zatáhl a tak velký dík i jemu), za devatenáct let prázdnin jako u Julese Verna. Žádné opako-vání, každé léto bylo trochu jiné, jenom to slunko svítilo stejně a pořád v plném lesku. Za to taky

děkuju, za to slunce a tomu slunci. Onehdy jsem vzpomínala na osmdesátá léta, kde pro mne hrál čas jakousi důležitou roli – šlo o cenzuru a o zákaz vydání – o gag, že kdyby bylo bývalo Národní divadlo postaveno o dva tři roky dřív, šla by pravděpodobně do stoupy knížka o scé-

nografii XX. století. Tady v Hradci má čas jinou funkci: v mých vzpomínkách jsme pořád stejně mladí jako na začátku celého toho festivalového dobrodružství. Takže děkuji taky času. Moji ka-marádi prostě stárnout odmítali i a ztráty jsou, pokud si to příliš neidealizuji, menší, než bývá v kraji zvykem. A tak je třeba poděkovat za ten pramen mládí i hradeckému pohostinství, i sou-toku Labe s Orlicí. Té vodě a městu a jeho slav-né historii. Vizi avignonského festivalu, který si ten hradecký vzal za svou první inspiraci. Není možné dopustit se přehánění. Možná přehnané vize? Ale bez vizí to přece nejde. Děkuji všem, kteří ty společné vize realizovali. Realizovali je v čele s panem ředitelem Ladislavem Zemanem.

VĚRA PTÁČKOVÁ(divadelní kritička a publicistka)

Děkuji...

ZDENĚK A. TICHÝ (divadelní publicista, televizní dramaturg):

Můj vztah ke Klicperovu divadlu...... a vůbec k divadelnímu dění v Hradci Krá-lové je umocněn optikou východočeského patriota - rodáka z České Třebové. A záro-veň i optikou pamětníka časů před listopa-dem 1989, kdy bylo divadlo ještě zasvěce-né pohanskému božstvu Vítězného Února a symbolicky ho obklopovaly depresivní kuli-sy chátrajícího historického centra… Hlavním důvodem k mým návratům do Hradce Králové v následujících 25 letech byla nejprve profese novináře – a jak šel čas, tak jsem čím dál tím víc o Klicpero-vě divadle psal raději, i když ne vždy jsem zdejší divadelníky jen pochvalně drbal za ušima – občas jsem jim určitě i za uši vle-pil nějaký ten kriticky nedůtklivý záhlavec. Ale to, že divadlo pod šéfováním Ladislava

Zemana přišlo s ambiciózní vizí regionální scény, která může co do kvality soupeřit i s těmi nejvěhlasnějšími divadly, se nedalo přehlédnout. A díky občasným výjezdům na Wiener Festwochen, do Berlína na The-atertreffen, na Kontakt do Toruně nebo do

Avignonu mi bylo jasné, že je to vize, která se může stát – a také se stala – realitou. Nebo-li, když to jde ve Francii, Německu, Polsku i Rakousku, proč by to nemohlo fun-govat i v Česku?! Završením první etapy mého polistopa-dového setkávání s Klicperovým divadlem bylo účinkování v projektu Třetí dějství z Hamleta (První krev), v kterém režisér Vladimír Morávek namixoval domácí her-ce s hostujícími neherci – divadelními kri-tiky. Vladimír Hulec jako Duch Hamletova otce, Vladimír Just a Petr Pavlovský v rolích Hrobníků, Lenka Jungmannová coby Ofélie, Jan Kerbr v roli Klaudia, J. P. Kříž v dvojroli Rosenkrantze a Guildensterna… A já v roli Laerta, o kterou jsem si režisérovi přímoča-ře řekl! (Ano, vsadil jsem zcela bezostyšně na protekci, neboť se s Vladimírem známe z vojny – z Vojenského uměleckého souboru v Táboře.) Ale na svůj výstup jsem se připra-

voval svědomitě a v létě jsem dokonce absol-voval dílnu historického šermu. Text mi sice Vladimír seškrtal na dvě věty, ale díky fotogra-fiím Josefa Ptáčka (a zapůjčenému kostýmu) vypadá má postava shakespearovsky monu-mentálně :-). No a na ten můj vytoužený šerm

taky došlo – ve finále jsem skolil Hamleta / Pavlu Tomicovou, jejíž smrt provázel jímavý zpěv chlapců ze sboru Boni pueri. Svým pojetím Laerta jsem nicméně asi příliš neoslnil ani režiséra, ani ředitele diva-dla, protože jsem namísto nabídky na herec-ké angažmá obdržel nabídku na šéfredak-torování festivalového zpravodaje Hadrián… S Vladimírem Morávkem, který je osno-vatel a příznivec mnoha šílených projektů, jsem se nicméně v Klicperově divadle sešel málem ještě jednou. Nakousli jsme, že by mi svěřil režii části jedné inscenace, na kte-ré se podílelo více tvůrců. No, nějak ta na-bídka vyšuměla – nejspíš kvůli mé pracovní zaneprázdněnosti… A dnes se tak mohu při-hlásit k tomu, že tím, že jsem zde nespáchal svůj režijní debut – propadák, mám nikoliv nevýznamný podíl na tom, že královéhra-decká scéna získala jednu z Cen Alfréda Radoka a stala se Divadlem roku 2001.

Můj vztah ke Klicperovu divadlu...

POT&LESK

- 16 -

č. 10 – červen 2014

Co moje paměť sahá, v naší famílii by se určitě nenašla domácnost, která by neměla slušně vybavenou knihovnu. Babička, která byla tex-tilní dělnice, a dědeček, dělník na dráze, měli krom dětských knih také Boženu Němcovou a snad celého Aloise Jiráska. V rámci povinné četby jsem u nich o prázdninách přelouskala nejen F. L. Věka a Filozofskou historii, kterou si pamatuju dodnes, ale též Temno. Po té obsáhlé knize ovšem zůstalo v mé hlavě právě jen to temno. Dětské knihy u babičky měly veliké kouzlo, protože pocházely z dob dávno minulých, a tak před-pokládám, že jen málokdo dnes zná Poupata, či Punťu a Kiki. Také Gabra a Málinka mne v určitém věku velmi bavily, ale dnes si opravdu nepamatuju ani jednu příhodu těch povedených děvčat. Mí rodiče byli čtenáři téměř ďábelští, ačkoli každý ve zcela jiném sty-lu. Tatínek louskal stále literaturu poučnou, tedy medicínskou a též vše, co se týkalo výtvarného umění a historie. Nejen že byl velmi vzdělán v těchto oborech, čímž mi zadělával dnes a denně na veliký mindrák, ale také vždy přesně věděl, kam sáhnout v naší obrovské knihovně, když potřeboval konzultaci v jakémkoli oboru. Maminka milovala nade vše Tři mušketýry, ty četla mnohokrát a stále se u toho královsky bavi-la, a krom toho propadla naprosto detektivkám. To jsem po ní zdědila a zdárně pokračuji v jejím načatém díle. Krom toho však měla zálibu taky v životopisech a historii. A to nejen v historických románech. Měla jednu knihu, Dějiny světa v kostce se jmenovala a tou listovala, jako by to byl nejnapínavější detektivní román. Dodnes jsem to nepochopila, protože jsou to vlastně jenom data, jména, letopočty a až na dřeň struč-ný popis událostí. Knihu mám doma, připomíná mi maminku, ale nic dobrodružného na jejích stránkách nenalézám. Škoda. Jsem netrpělivý nedouk.

Jednu lásku měli rodiče společnou, a to byla poezie. Oba milovali Seiferta, Skácela, Kainara, Šiktance..... ale taky ty proklaté, i lidovou poezii, vlastně bych jen těžko našla básně, které by je nezajímaly. Maminka je navíc dokázala krásně uvádět na jeviště v recitačních

kroužcích, ve kterých pracovala s žáky i středoškoláky. Nedávno jsem se setkala se dvěma bývalými studenty střední vojenské školy v Mo-ravské Třebové a ti mi potvrdili, že právě mí rodiče je přivedli k lásce k umění, poezii a dokonce i ke sbírání. Jsou v mém věku a já byla dojatá a taky patřičně pyšná. O svých knižních láskách se průběžně zmiňuji vlastně už celou sezo-nu. Trošku se stydím, že jsem čtenářka tak jaksi na první našlápnutí. Mám ráda knihy s příběhem a musím být chycena rychle a naplno. Je jen velmi málo knih, které jsem byla schopna přečíst, když mne ne-zaujaly na prvních stránkách. A to je jedno, zda skvělým humorem, nebo silným prožitkem. U knížek se nahlas chechtám, případně nahlas štkám. Čtu téměř výhradně v leže, neboť klid a pohodlí jsou mi nade vše. V poslední době děkuji severským autorům za jejich detektivní romány. Kupodivu jsem propadla i autorovi jménem Persson, jehož trilogie mě naprosto strhla, ačkoli jde spíše o krimi s motivy dokonce špionážními, což nikdy nebyla zcela moje parketa. Persson sám byl na vysokých policejních postech a troufá si psát i o velkých případech, do-dnes neobjasněných, jako byla např. vražda socialisty Palmeho. Trošku složité, ale krásné čtení. Své přítelkyni Martině musím poděkovat za doporučení spisovatele Khaleda Hosseiniho – chcete-li se něco dozvědět o Afganistánu a ne-chat se strhnout k velkému dojetí, pak neváhejte. Dojdete též k poznání, jak krásný je život uprostřed Evropy. A chcete-li se smát, rozhodně vyhledejte Evžena Bočka a jeho Poslední aristokratku, jakož i všechna pokračování, Adriana Molea Sue Townsendové, opět všechny díly, a unesete-li i trošku ženskou notu, Betty MacDonaldovou. K té se vracím stejně ráda, jako k veškerým sbírkám židovských a lékařských anekdot. A budete-li se chtít povznést, nezapomeňte, že někde v knihovně máte poezii. Byla období v našich životech, kdy jsme bez ní neuměli být. S přicházejícími prázdnina-mi se s vámi na čas rozloučím, ale čtěte rádi, čtěte dál!

Lenka Loubalová

Milí přátelé knih, kamarádi veškerého čtení, zkrátka čtenáři!

Nějak se stalo to, co se jednou stát muselo. Prostě jsem nikoho za-včas neodchytila a nevyzpovídala. A jak říkával můj ex, když je nou-ze nejvyšší, chyť se páky nejbližší! A tak trošku z lenosti a trošku ze zbabělosti se v tom posledním měsíci sezóny pokusím zavzpomínat na čtenářské záliby mne samé a mojí rodiny.

5. května začal předprodej vstupenek na festival. Jaká je, zhruba po měsíci, jeho bilance? Největšími diváckými trháky bylo zahajova-cí představení Divadla Husa na provázku – Amadeus, závěrečný titul Slovenského národního divadla Ilúzie a kladenská Ma-rie Antoinetta s Pavlínkou Štorkovou. Tato tři představení se vyprodala už během prvního dne. Postupně ubývají vstupenky i na další tituly, nicméně stále je z čeho vybírat. Divákům rádi poradíme. Během celého festivalu budeme k dispozici nejen v předprodeji divadla, ale každý den také od 14.00 hodin v pokladně hlavní scény. I zde bude možné zakoupit vstupenky na představení, která zatím nejsou vyprodaná nebo získat potřebné informace.

Jak vůbec probíhal první den? Na fo-tografiích vidíme, že byl předprodej znovu v obležení...Velký zájem diváků nás moc těší a vážíme si všech, kteří nelení a v brzkých ranních hodinách už u nás čekají na ty „své“ vstu-penky. Letos byla fronta opravdu velká, proto jsme vylepšily komfort čekajícím di-vákům. Pro zpříjemnění a zahřátí jsme po-dávaly bylinkový čaj a poskytovaly podrob-né informace o festivalu. Od nové sezony připravujeme výraznou změnu pro všechny naše předplatitele! Abonentům umožníme přednostní výměnu obou festivalových ku-ponů.

Slyšela jsem, že jste pro letošek při-pravili nějaké novinky v podobě před-platitelských balíčků. O co jde? Nabídkou festivalových balíčků chceme umožnit divákům návštěvu více předsta-vení za výhodnější cenu. Dva balíčky jsou sestavené ze zahraničních představení a jeden speciálně pro Den Divadla Na zá-bradlí, které do Hradce přiveze své dvě nejnovější inscenace Šedá sedmdesátá a Velvet Havel. Obě představení prodáváme za 450,- Kč, divák tedy při koupi tohoto „dvojáku“ ušetří devadesát korun. Balíček „NA ZAHRANIČÍ S IGLÚ“ nabízí za zvýhod-něnou cenu 495,- Kč tři představení zahra-ničních souborů ve Studiu Beseda; izrael-ské Iglú, kosovskou Demolici Eiffelovky či francouzskou Bitvu s Diderotem. Všechna s českými titulky. Balíček „NA ZAHRANI-ČÍ S WHITE COFFEE“ za stejnou cenu zve

opět do Besedy, tentokrát na Demolici Eiffelovky, Bitvu s Diderotem a White Coffee, maďarsko-rumunsko-českou černobílou komedii v režii Lucie Málkové..

Platí, že člověk bez předem zakoupe-né vstupenky se na kýžené představe-ní nemusí na poslední chvíli dostat?Zázraky se dějí – diváci ať nezoufají a přijdou zkusit štěstí na pokladnu divadla! Stane se, že se nám vstupenky do prodeje vrátí.

Na která představení byste rády divá-ky pozvaly vy osobně?Rozhodně doporučujeme představení zahraničních hostů. Z vlastní zkušenosti i ohlasů diváků můžeme potvrdit, že jde o mimořádné zážitky. No, uznejte, kdo z nás se může zajet podívat na divadlo do Izraele, Kosova nebo do vídeňského Volkstheatru? Na našem festivalu stačí jen naplánovat a koupit vstupenky – často za nižší ceny než na domovských scénách těchto prestižních divadel!

Na co se půjdete podívat vy?Pracovní povinnosti nám bohužel nedovo-lují vidět vše, co bychom si přály. Ale snaží-me se navštívit co nejvíc představení. Je to pro nás důležitá zkušenost.

Jaký tým se o prodej vstupenek stará? Náš tým je ustálený a skvěle sehraný. Prá-ce na festivalu je pro nás svátečním zavr-šením sezony a radostí být u toho.

Určitě při tom bývá i pěkně veselo. Prozraďte nějakou pěknou historku z předprodeje? Veselo občas bývá. Diváci nás někdy pře-kvapí svými dotazy nebo poptávkou po některých titulech. Když chtějí Fišarovu svatbu, Bouli, Velkou mořskou sílu, Jindři-cha nebo Rudolfa III. tak je vše jasné. Ale třeba, když divák chtěl Bílou paní, tak jsme fakt nevěděly. Po několika doplňujících otázkách bylo jasno – šlo o vstupenky na Oskara a růžovou paní... Nebo když nám přijde objednávka vstupenek na školní představení s žádostí o sezení v předních lavicích…

Lucie Němečková

č. 10 – červen 2014POT&LESK

- 17 -

Nemožné ihned, zázraky do tří dnů -:) Tak to chodí na obchodním oddělení Klicperova divadla. Celá sezona i zde na tomto pracovišti vrcholí fes-tivalovou horečkou. U této příležitosti POT&LESK vyzpovídal celý kolektiv předprodeje: Janu Chmatilovou, Pavlu Antonínovou, Markétu Bendlovou a Evu Fialovou.

Diváci nás někdy překvapí, když chtějí vstupenky

na Fišarovu svatbu, Bouli nebo Velkou mořskou sílu!


- 18 -

Vážení čtenáři, dovolte nám, abychom vás ještě před koncem sezony pozvali do sezony příští! Navštivte naše

BYLINKÁŘSTVÍ Z KLICPEROVY LOUČKY

Vážení a milí, zatímco tuto sezonu jsme vaše chuťové buňky uspokojovali vybranou krmí Restaurantu U Klicperovy hlavičky, pro tu příští už jsme vám připravili povzbuzení, terapii a přímo záchranu kulturou!

Ano, je to léčba alternativní, ale příjemná a po několik tisíciletí již osvědčená, proto neváhejte a vejděte do našeho Bylinkářství z Klicperovy loučky!!! Máte zlomené srdce? Nadbytek stresu? Zdivočelé hormony? Trpíte blbou náladou?

Samotou? Nudou, šedí, znechucením, pesimismem a syndromem neklidných nohou? Na vše pro vás máme lék! Stačí si jen vybrat, přičichnout a louhovat těchto sedm bylinných pokladů vybraných přímo pro vás…

Mužník nákupní (Masculinum Shoppistea) Čeleď: Vtipnoidné. Uleví mužům při obtížích, vyvolaných návštěvou nákupních center

a pobaví ženy shoppaholičky.

Kristof MagnussonBEZ BAB!

Současná komedie německého dramatika o nákupním centru a manželech na útěku. Jak se dá přežít nakupování s drahou po-lovičkou? Kdo protáhne svou ženu rychleji obchoďákem? Mají muži své dny? Kdo přeměnil starou kotelnu v shopping centru na tajný pánský koutek a poslední bezpečný maskulinní úkryt v nepřehledném světě akcí, slev, lodiček, blůziček, parfémů, korál-ků, výprodejů a novinek? Jsou alespoň tam muži v bezpečí? A co skrývá takový samčí kutloch? Seznamte se s pilotem Helmutem, programátorem Erollem, manažerem Larsem a hasičem Mari-em. Spojuje je jediné. Víkendy v obchoďáku. A taky pivko, fotbal, pohodička a společný úkryt. „Co my tenkrát všechno vydrželi. Co hromad sleviček jsme se natahali. Solidární jako partyzáni. Pak jsem objevil tuhle nepoužívanou kotelnu a udělal z ní skrýš, pro

nás chlapy. Tady můžeme být sami sebou.“Režie: Jan Sklenář.

Premiéra 10. října 2014 ve Studiu Beseda.

Baladovník národní (Tradicinum Erbenomis) Čeleď: Trvalky. Vy-volává vzpomínky na dětství a školní docházku.

Pomáhá otevírat skály a vidět budoucnost.

Karel Jaromír ErbenKYTICE

Jevištní podoba sbírky balad Kytice z pověstí národních (1853), nejslavnějšího díla miletínského rodáka Karla Jaromíra Erbena a jednoho z nejznámějších děl české literatury vůbec. Co se vám vybaví jako první, když se řekne Kytice? Zemřela matka a do hro-bu dána? Na topole podle skal? Nechoď dceruško k jezeru? Hrej si – tumáš kohouta? Dej sem dítě? Hoj ty Štědrý večere, ty tajemný svátku? Naše inscenace vás přesvědčí, že Kytice rozhodně nepatří jen do zaprášené archivní poličky s označením „povinná školní četba“! Kytice jako národní poklad, otevírající před námi svět magických balad i moudrostí našich předků. Kytice jako výsostná poezie s romantickým odérem i hororovou patinou. Kytice jako téma viny, trestu a daností zákonů lidských i přírodních. Kytice jako kniha, kterou všichni známe, ale na kterou jsme už možná

trochu zapomněli…..Režie: Karel Brožek.

Premiéra 11. října 2014 na hlavní scéně.

Lesopestřec český (Kabaretia Bohemicum) Čeleď: Drábkovco-vité. Lehce haluciongenní účinky této byliny lze aplikovat na léčbu

téměř všech neduhů. Předávkování vyvolává srstnatost.

David DrábekČESKÝ LES

Po několika adaptacích klasiky (Figarova svatba, Richard III. a Romeo a Julie) a vlastních hrách formálně tradičnějšího ra-žení (Jedlíci čokolády a jejich pokračování Velká mořská víla) se umělecký šéf Klicperova divadla, režisér a dramatik David Drábek, vrhá v sezoně 2014 / 2015 na svůj oblíbený a od dob Noci oživlých mrtvol v Hradci zatím opuštěný žánr kabaretu! Takže už teď vám můžeme odpřisáhnout, že se na hlavní scéně Klicperova divadla strhne pořádná mela… „Ó český lese, kam člověk hne se, všude se na něho lepkavě snese našeho národa přírodní pohoda!“ Klicperovo divadlo zavítalo tentokrát do hlu-bokých hvozdů, aby potěšilo své věrné diváky epizodami ze ži-vota rozkošných zvířátek… Těšíte se? Nebude chybět jezevec ani sojka, kanec ni muflon, i na housenky dojde. A možná přijde i

Petr Čtvrtníček jako bobr! Režie: David Drábek.

Premiéra 29. listopadu 2014 na hlavní scéně.

Drsnice sněhokvětá (Tarantinus Mafiana) Čeleď: Krutovtipné. Užívejte při trudnomyslnosti a přílišné změkčilosti.

Pozor, ve větších dávkách vyvolává závislost!

Mohamed RouabhiKUTILOVÉ

Hra francouzského dramatika alžírského původu z roku 2006 svým spádem, volbou prostředí a stylem humoru připomíná filmy jako Pulp Fiction či Podfu(c)k. Pětice kamarádů se roz-hodne na základě vyprávění jednoho z nich vloupat do neoby-dleného zámku, kde má být ukryt obrovský lup z dávné ban-kovní loupeže. Aby se ale k penězům dostali, potřebují sehnat, koupit a vyzkoušet pořádnou sbíječku! Do šikovných kutilů s vrtákem mají ale naši hrdinové pořádně daleko… Jejich par-tičku totiž tvoří židovský kokainista Tony, militantní homo-sexuál Jo, zludračelý básník Ritchie, italiano frajer Sergio a hustej drsňák Frankie. Nadhled, spád a smysl pro ironii a černý humor, to jsou hlavní zbraně této mafiánské grotesky tarantinovského ražení, kterou v Klicperově divadle uvedeme

v české premiéře!Režie: Jan Frič.

Premiéra 13. prosince 2014 na hlavní scéně.


Pětistrunatka polní (Nedvědum Brontosauria). Čeleď: Kotlíkovité. Pomáhá při poruchách sluchu a osobnosti. Vhodné pro nápravu souro-

zeneckých konstelací.

Simona Petrů, Jana SloukováMEDVĚDI

Fiktivní příběh dvou huňatých bratrů, nápadně připomínající osud jednoho nesmrtelného českého folkařského dua. Bratři Franta a Hon-za a jejich životní puťák z Luk pod Medníkem na Strahov a ještě dál! Revue o tom, že nebe modrý ještě smysl má… Ukrytý v stínu lesa ige-lit. Kočovní herci tu jsou, máky kvetou. A všichni se znaj, znaj, znaj a blázněji a zpívaj. Skleniček pár a pár tahů z trávy. Kamarádi z osady si s lesem rozumí. A přezky chřestí o skalnatou mez. Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš! Pro jednu pitomou holku, pro pár nocí tou-hy, podved jsem všechno, o čem doma si sníš. Hele lidi, svítá! Tulácký ráno na kemp se snáší. Ta chvilka co máš na život ti uplyne, jak od ohýnku dým. Půjdu se mejt a pozhasínám. Ztracená víra hrozny z vi-nic neposbírá. Budem o něco se rvát, až tu nezůstane stát na kameni

kámen? Teď je mi to líto… Režie: Anna Petrželková.

Premiéra 21. února 2015 ve Studiu Beseda.

Tužebník srdcervoucí. (Romantinella platonicus). Čeleď: Srdcokvě-té. Podporuje invenci při psaní dopisů a zajišťuje lásku milované osoby.

Alexandr Sergejevič PuškinEVŽEN ONĚGIN

Píšu vám - co víc? Píšu já vám. Co na tom slova pozmění? Vím, sama si tím přivolávám trest - vaše opovržení. Jestli však sebemenší závan lítosti vzbudí ve vás cit, nemůžete mě zatratit. Všechno by, věřte, ve mně spalo, nikdy bych vám s tou bezmocí, s tou hanbou nešla na oči, mít naději, a třebas malou, že občas, aspoň tu a tam projížďka zave-

de vás k nám, že vaše tvář, váš hlas v mém světě mihne se, a že pak jen vás budu mít v srdci po ten čas, než zase znova přijedete… Evžen Oněgin, vrcholné dílo světového romantismu a jeden z nejslavnějších milostných příběhů všech dob v adaptaci a režii dua SKUTR. Příběh znuděného velkoměstského dandyho, který se odstěhuje na venkov a potká tam nejen básníka Lenského a jeho milou Olgu, ale hlavně Taťá-nu, neobyčejnou dívku, které osudově zamotá hlavu, uvedeme jako inscenaci pro všechny, kteří lásku dávali či odmítali v nepravou chvíli.

Režie: SKUTR. Premiéra 7. března 2015 na hlavní scéně.

Humorník francouzský (Clasicinus Žabožroutum). Čeleď: Molié-rovité. Koriguje množství testosteronu a velikost paroží. U žen zvyšuje

sílu a vychytralost.

MoliéreŠKOLA PRO ŽENY

Klasická francouzská komedie o stárnoucím muži, který se ze své mladé schovanky marně snažil vychovat budoucí poslušnou manžel-ku. „To není legrace, Anežko, tyhle vdavky! Ty kladou na ženy veliké požadavky! Dívka se nevdává, aby se dobře měla a na své poslání v pohodlí zapomněla... Žena má v manželství úlohu podrobenou! Vous tam vždy vládne vším, tedy i služkou-ženou…“ Krize středního věku, výchova slečen, potrestaný paroháč, šovinismus, ženství, naivka a „hodný strýček“, zkrátka motivy, se kterými je v Moliérově hře o zá-bavu postaráno! Škola pro ženy je ale také komedie, jejíž příchuť nám v posledních letech trochu zhořkla, a to nejen díky rakouskému know--how na utajovaný pobyt osob ve sklepích… Jak jinak totiž ochránit od mala dívku před vlivy a svody okolního světa? Přijďte se s námi

zasmát nebo podivit v poslední premiéře této sezony!Režie: Marián Amsler.

Premiéra 16. května 2015 na hlavní scéně.

Sběr léčivých rostlin provedla a jejich užívání vřele doporučuje vaše dramaturgická bylinkářka Jana Slouková.

Nejlepší tip je PŘEDPLATNÉ!Prodávat začínáme 25. srpna od 9 hodin!

- 19 -

Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:


Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo, o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Lucie Němečková, Lenka Loubalová. Grafická úprava: Marie Šobková. Foto: archiv Klicperova divadla. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin, e-mail: [email protected]; telefon: 495 512 857. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v Galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.

- 20 -

Tato forma předplatného, kterou můžete využít až do konce divadelní sezony (platí od října 2014 do června 2015), umožňuje návštěvu až šesti představení uměleckého souboru Klicperova divadla. Jeho výhodou je volba libovolného

titulu z repertoáru Klicperova divadla.

Stálá nabídka Klicperova divadla

KUPONOVÉ PŘEDPLATNÉ

Vyberte si:Kristof Magnusson: BEZ BAB! – režie: Jan Sklenář * Karel Jaromír Erben: KYTICE – režie: Karel Brožek * David Drábek: ČESKÝ LES – režie: David Drábek * Mohamed Rouabhi: KUTILOVÉ – režie: Jan Frič * Simona Petrů, Jana Slouková: MEDVĚDI – režie: Anna Petr-želková * Alexandr Sergejevič Puškin: EVŽEN ONĚGIN – režie: SKUTR * Moliere: ŠKOLA PRO ŽENY – režie: Marián Amsler * David Drábek: VELKÁ MOŘSKÁ VÍLA – režie: David Drábek * David Drábek podle Williama Shakespeara: ROMEO A JULIE – režie: David

Drábek * SKUTR: LABUTÍ JEZERO – režie: Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský * Eugene O´Neill: CESTA DLOUHÝM DNEM DO NOCI – režie: David Šiktanc * Arthur Wing Pinero: SOUDCE V NESNÁZÍCH – režie: Šimon Dominik * Tennessee Williams: SESTUP ORFEŮV – režie: Martin Glaser * Radek Balaš, Ondřej Brousek: MARILYN (Překrásné děcko) – režie Radek Balaš * Ladislav Smoček: PODIV-NÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO – režie David Drábek * Václav Havel: ŽEBRÁCKÁ OPERA – režie Daniel Špinar * William Shakespeare: RICHARD III. - režie David Drábek * David Drábek: KOULE – režie David Drábek * Pierre-Augustin Caron de Beaumar-chais: FIGAROVA SVATBA – režie David Drábek * Esther Vilar: ŽÁRLIVOST – režie Pavel Krejčí * David Drábek: JEDLÍCI ČOKOLÁDY

– režie David Drábek * David Drábek: NOC OŽIVLÝCH MRTVOL – režie David Drábek

Předplatitelské kupony se za platnou vstupenku vyměňují pouze předem a to v předprodeji Klicperova divadla. Kuponové předplatné nelze použít pro představení uváděná v den jejich premiéry.

V nabídce jsou všechny tituly současného repertoáru a k tomu premiérové tituly, hrané v jejich reprízách.

Výhodná cena - šest titulů: 1290,- Kč !

K U P O N O V É P Ř E D P L A T N É J I Ž V P R O D E J I !Informujte se v předprodeji Klicperova divadla na tel: 495 512 857, e-mail: [email protected]

Vážení čtenáři, děkujeme za vaši přízeň během uplynulé divadelní sezony! Těšíme se na shledávání od září, kdy první číslo nové sezony naleznete opět na webových stránkách Klicperova divadla.

Přejeme vám krásné léto!

pot&lesk - červen 2014

Documents