2

POTEMNĚLÁ LILIEO olomouckých skautských oddílech „fungujících“ za třetí totality, v letech 1970 až 1989 na západním

okraji Olomouce

VI. středisko, 12. oddíl „Sedláčkovci“

Bratr Mjr. Vladimír Sedláček - Láva byl vůdcem VI. střediska Junákav Olomouci a jeho 12. oddílu a pak přešly do PO SSM. Ostříži tehdy s nimineměli téměř žádný styk. Byl strach z toho, že by někdo z okresního vedenípionýra zjistil, že se „bývalé skautské oddíly“ srocují. Vzpomínám na večírkyhudební školy, na které br. Láva chodil a kde vystupovala jeho vnučka. Vždyjsme si potají, skrytě, podali levice. Pro nás to znamenalo: „Naše oddíly pracujídobře. Nemáme problémy…“ Vzpomínám na tu dobu, kdy jsem téměř dvacet let,za normalizace let 1970 až 1989, hlídával školní dechovku, kterou jsem povinněorganizačně vedl co by učitel a „pionýrský vedoucí“ při průvodech 1. máje.Při nich pochodovali „Sedláčkovci“. Průvody bývaly trapně bezvýrazné, bezprojevů jakéhokoliv nadšení. Jen někdy se ozvalo zařvání, jako například„Nazdar, Franto“. Ale když šla „Šestá pionýrská skupina“ v jako by skautskýchkrojích, sice s rudými šátky, ale se skautskými odborkami, vždy bylo slyšetprojevy radosti. Občané si v anonymitě dovolili zajásat. No, jásání bylo přece v tédobě, a zvláště při průvodech prvních májů, povoleno.

3.oddíl „Trojka“, vedený br. Griffinem

Griffinův 3. tábornický oddíl působil po likvidaci Junáka někde ve Slezsku.Když se Josef Červinka - Griffin přestěhoval za prací do Olomouce, někdy v polovině období „normalizace“ tedy třetí totality, přenesl svoji činnost do našehoměsta. Založil zde třetí oddíl TOM /tábornický oddíl mládeže/ při ČSTV/Československém svazu tělesné výchovy/, který patřil pod n.p.Zora v Olomouci.Vzpomínám, jak jsme s místonáčelníkem br. A. Štefkou - Danem navštívili jejichklubovnu. Svojí výzdobou byla typicky Foglarovská, tedy skautská. A v ní najejím oznamovateli viselo: „Táborník je pravdomluvný, táborník je věrný aoddaný…“ Jednou jsem navštívil jejich tábor u Kozova na Bouzovsku.. Bylúžasný, plně náš. Stál tam také srub na celoroční uskladnění podsad a na přespánív zimě. Ten býval v době tábora využíván jako kuchyně. Skvělé! V r. 1989 jsemnavštívil tábor „Trojky“ svým trabantem. Byli jsme tam s bratremmístonáčelníkem Aloisem Štefkou - Danem, s bratrem Bohumilem Šulou -Bobem a Jindrou Fořtem. Bylo to v roce 1989, tedy těsně před obnovou Junáka.

1

Při prvním výletě Rádcovské školy Olomouc na Kartouzku, v r. 1990, všichni„Trojkaři“ předvedli prakticky svou dokonalou znalost semaforu. V průběhu dalších let jsem se dozvěděl o tom, že se bratrům Lávovi iGriffinovi přihodila strašná věc. Jejich synové, potencionální pokračovatelé vevedení oddílů, zahynuli při jízdě automobily.

Vojačkovi Poutníci Ti skautovali také na západním okraji Olomouce, pod ČSTV TOM a to přiolomouckých Moravských železárnách. Tam byli registrováni jako turistickýoddíl Poutníci. Vedl je mladý dělník Milan Vojačka. Hoši měli klubovnu také jakořada jiných „pseodoskautských“ oddílů, na úřední čtvrti. Oddíly Trojka aPoutníci působily v Olomouci asi od roku 1980. Po roce 1990 zakotvily v 7.středisku Junáka v Olomouci. V době totality jím prošli dobrou skautskouvýchovou chlapci asi v počtu 250 členů. A tento výborný oddíl působí dodnes.

Přehled o činnosti bývalých skautských oddílů ze 78.skupiny PO SSM v Olomouci

IV. středisko

Vím, že v 78. skupině PO pracoval dívčí 3.oddíl Rarášků. Byl nějak mimo můjobzor. Po sametové revoluci jejich vůdkyně prodělala Lesní školu a po jejímabsolutoriu se provdala, měla dítě a ukončila svoji činnost v oddíle. Nemělanástupkyni a tak oddíl svoji činnost ukončil. Také slavný dívčí 4. oddíl Amazonek z 10. střediska ještě po několik lettotality v Kosinově skupině PO „dobře fungoval“. Ale někdy uprostřed tohotéměř dvacetiletého totalitního období jeho vedoucí s. Sova - Zdenka Vinařová prýuštědřila na táboře políček člence oddílu a byl z toho na pionýrském okrese velkýpoprask. Šlo o pionýrku, která se projevila nekázní, když se vzdálila samaz tábora. Byla to dcera komunistického „papaláše“. Oddíl pak brzy po tétoudálosti zaniknul. 5. oddíl Dívky Zoraviny, vedený za Dubčeka s. Dvorskou, na rozdíl od 5.odd.Ostrých hochů, přežil celou dobu totality a působil velmi dobře v 78. skupině.V roce l972 již byl veden Jarkou Hrdovou - Elfi a pak Delfínkem - sestrouHouserkovou, později Hiklovou. Pak se střídaly další vůdkyně. Jednou z nichbyla pozdější manželka br. Budky. Měla přezdívku Červenáček. Těsně po roce1989, pod vedením Ňam - Petry Kantorové, se starší Zoravy rozdělily a ujaly sevedení nových oddílů. Založily roj světlušek, Duběnky a Amazonky. Oddíl Zoravještě výborně fungoval asi 15 let po obnovení Junáka v r. 1990. Pak se asi po 65letech od svého založení rozpadnul. Bylo to způsobeno následkem nedodržovánímetodiky - nepravidelného přijímání nováčků a porušením příkazu vůdcům:„Vychovávej si nástupce!“

2

Poválečný 10. oddíl, Hanáci, byl historickým katolickým oddílem, který se přiI. slučovacím sjezdu Junáka - svazu skautů ČSR, na počátku fašistické totality 22.ledna 1939, sjednotil s ostatními skautskými organizacemi v Junáku. Jehoprobuzení v roce 1968 bylo až fantastické. Při jeho vzniku v ZŠ na tř. Svornostipadla pověstná facka, mezi dětmi zastávajícími se Junáka a Pionýra. Vznikl tamspontánně skautský oddíl, jehož vedení se ujal voják, kapitán československéarmády, br. František Láš – Gevara, nebo Vlčák. Ten ve svém mládí skautovalv Hradci Králové. Oddíl převzal tradice 10. oddílu Hanáků a do něj poslali svésyny jeho četní bývalí členové. Byl to silný oddíl, který se plně opřel o tatínkysvých členů. V roce 1969 jsem viděl jejich krásný a mohutný tábor u řekyMoravice nad Karlovou Plání. Stála tam impozantní věž a mohutný tábornickýmost přes řeku Moravici. Bratr Gevara - Franta Láš se v r. 69 stal vůdcem IV.střediska. V něm se sloučil oddíl Hanáků s nově založeným oddílem Ostřížůvedený Miroslavem Řezníčkem - Nemem a dívčí oddíl historických Amazonekvedených sestrou Zdenou Vinařovou - Starou Sovou. Středisko bylo výborněvedené a pro mnohé oddíly v Olomouci svojí činností vzorové. Na táboře 10. a 4. oddílu v roce 1970, nad Karlovou Plání v „malémhangáru“, br. Břetislav Škaroupka - Šrám, vůdce Jesenické lesní školy amístonáčelník, společně s br. MUDr. Liborem Kvapilem - pozdějším Sirem as vůdcem roverů z Boskovic, týden debatovali o tom, co bude a jak to bude, ažbude Junák opět povolen. Byla to i v té době akce podnětná, neboť skauti věřili vobnovení své činnosti. Ale nebyla to již JeLŠ. Ta byla toho roku připravenadobře, ale nebyla již vládnoucími komunisty povolena. V září toho roku bylaskautům činnost úplně zakázána. Byli donuceni své oddíly zrušit, přejít do PO, dooddílů ČSTV - TOM, či jinam. I do úplné ilegality.

V. středisko

Na severozápadním okraji Olomouce bylo působiště junáckých oddílů IV. i V.střediska. Páté středisko bylo již v r. 1967 pojmenováno podle nejslavnějšíhopátého olomouckého oddílu - Ostří hoši. Jeho historie sahá do začátkůolomouckého skautingu Do V. střediska patřily oddíly: 5.chlapecký oddíl - Ostříhoši, 5. dívčí oddíl - Dívky Zoraviny, vedený dcerou bratra Dvorany, 3. chlapeckýoddíl vedený MUDr. Miloslavem Navrátilem - Mirkem, 5. oddíl Ostrých hochů vedený br. Mirolavem Dvorským - Dvoranou, který bylv letech 1986 až 1970 předsedou Okresní rady Junáka v Olomouci a 5. dívčí oddílvedený dcerou br. Dvorany - Irenou předsedou ORJ. Dále 7. oddíl vedenýLubomírem Kantorem - Čibim a jeho ženou - Lilkou. 5. středisko vedl LubomírKantor - Čibiabos. Všechny oddíly IV. a V. střediska se po táborech roku 1970, po výzvěnáčelníka br. Plajnera - táty: „Neopouštějte mládež“ s velkou nedůvěrou, sežádnou chutí a po jistém nátlaku, přihlásily do PO SSM (Pionýrské organizacesvazu socialistické mládeže).

3

Oddíl Ostrých hochů z V. stř. vedený br. Dvoranou - Miroslavem Dvorským,pracoval v pionýru ještě po několik let a na základě svého rozhodnutí, že nebudedoplňovat nováčky, přirozeně a záměrně zaniknul. Oddíl č. 3. Miloše Navrátila - Mirkův se již po táboře v r. 1969 spojil sesedmým, pod vedením Čibiho. Br. Mirek pak intenzívně pracoval v ORJ. Spojený3. a 7. oddíl, nově nazvaný „Bílý kruh“, byl z jara 1971 „převelen“ do skupinyPO při ZŠ bří. Cerviů a stal se tak jediným pionýrským oddílem na uvedenéškole. Všichni jeho členové si zakoupili nově vydanou příručku E. T. Setona,Knihu lesní moudrosti. Všichni rádcové byli absolventy RŠO, tak od března 1971oddíl znamenitě pracoval ve školní „pionýrské klubovně“. Po svém desetidennímtáboře u smrku pod Orlím hnízdem u Moravice, nedaleko Ostřížů a Hanáků a popředešlých problémech svého vůdce s ředitelstvími Základní školy i Lidové školyumění už neobnovil činnost. Jeho vůdce se musel stát, jako učitel LŠU,pionýrským vedoucím školní dechovky. Zbytek jeho členů odhodlaných skautovatvytvořil v 6. oddíle Ostřížů družinu Jelenů, vedenou rádcem J. Váňou - Stínem.

Vytvoření 78. pionýrské skupiny

10. oddíl Hanáci a 6. oddíl Ostříži spolu s děvčaty z 5. oddílu po svémnuceném vstupu do PO obnovili svoji bohatou činnost. V roce l971 tábořili opět uřeky Moravice na stejném místě jako předešlá léta. Na jejím opačném břehu podjejich ochranou v tom roce tábořily dívky z 3. a 4. oddílu. Tehdy byl již strachz přítomných cizích armád, ale nakonec dívky otravovali civilové. Třesklo prý iněkolik výstřelů z Gevarovy pistole…

Sjezd existencionalistek

Ale již před tábory, z jara 197l, se bratři Láš - Gevara a Večeřa - Čuřil seskauty z desítky, a br. Zdeněk Oppl - Grizzly z ORJ, zúčastnili organizace abudování víkendu všech olomouckých pionýrů v Domařově nad Bystřicí. Učitelkyzákladních škol měly v povinnostech vybudovat ze svých tříd opětovně oddíly PO.Byly o tom víkendu v lesích s děcky, společně s bývalými skautskými oddíly.Učitelky i bývalí skautští vůdcové se potřebovali udržet na svých místech veškolách. Báli se vyhazovů ze svých pracovišť. Později jsme tento Okresnípionýrský sraz nazvali „Výlet existencionalistů“. Pro nás skauty bylo toto celépočínání strašné a směšné. 300 děcek ve stanech na jedné louce, se svýmiučitelkami, které měly na nohách boty s vysokými podpatky. Na okraji pasekybyly „rovery z 10.oddílu“ vybudovány latriny, ale nikdo nevěděl o tom, že tamjsou a k čemu mají sloužit. Hlavním programem srazu bylo stání v dlouhatánskýchfrontách na stravu, připravenou vojáky v polních kuchyních. Páteční večer uběhlčekáním na kapelu sovětských vojáků. Jeli pro ně vojáci, kteří je ale nenašli anepřivezli. Asi je přivést nechtěli… Čekající pionýři si hráli tzv. pionýrská

4

kolečka. Pionýrky a pionýři šli za zpěvu písně v kole ve dvou zástupech a kdyžněkdo zapískal, museli se ti, kteří se zastavili vedle sebe políbit… O sobotním večeru byl uspořádán táborák, společný pro pionýry a funkcionářeOkresního výboru komunistické strany. Napřed byly „ohníčky oddílů“. Bylyuspořádány na lesních cestách, vedoucích k čtyři metry vysoké stavbě ze dřeva, vetvaru pěticípé hvězdy, uložené na trávě, bez vybudovaného ohniště. „Ohně oddílů“byly sestaveny z klacků a do nich zapíchnutých uschlých smrčků. A byly těsně usebe tak, že pionýři se „míchali“. Na první pohled bylo vidět, která ohniště jsouskautů. Jejich upravené „pagody“ byly před deštěm chráněny celtou. Na zahájeníakce přijela vesnická šumařská kapela a hrála odrhovačky. Pak přijela vzácnánávštěva. Vatra byla podpálena a následoval dlouhý proslov prvního tajemníkaOVKSČ, soudruha ??? Oheň z vysoké vatry se zřítil, ale naštěstí všichni stačiliuskočit. Tak slavně začala působit výchovně obnovená pionýrská organizace.

Dále o 78. skupině PO

V létě pak společně tábořili Hanáci a Ostříži na svém tradičním místě poblížValšova u řeky Moravice. Vím, že ještě v roce 1972 pořádal br. Gevara drsnýtábor se svými rovery. Prohlásil, že desátý oddíl má v současné době 12připravených vůdců. Ale po husákovských prověrkách v Československé armáděGevara nesouhlasil s okupací a to mu komunisté neodpustili. Z armády jejvyhodili. Pak byl zaměstnán u Státních lesů a byl rád, že může „v zeleném“alespoň chodit po svých milovaných lesích. A musel zanechat i vedení IV.pionýrské skupiny i oddílu Hanáků. Ti se brzy úplně rozpadli. Byl jsem u toho,když v příštích letech pomáhal Ostřížům. Několikrát jim přivezl do klubovny fůrudřeva na otop a také jim obstarával tábořiště na Rýmařovsku. Vezl jsem jej tehdyna lesnický úřad v Rýmařově svým trabantem. Byly to velmi smutné časy.

6. oddíl Ostříži

Vzpomínám na to, jak po táboře v roce 1972 br. Nemo - Řezníček prohlašovalpřed svými nejvyspělejšími skauty z oddílu: „Skautujeme pod pláštíkem pionýra“.A br. Svatopluk Fiala - Dědek, voják, poválečný člen 10. Oddílu, který se pookupaci stal „skupinovým vedoucím“ 78. skupiny, jednou prohlásil: „Je to škoda,aby se takové dobré skautské středisko rozpadlo.“ Myslel tím dobře fungujícíOstříže a dívčí oddíly. Jako straníkovi se mu podařilo s celým bývalým IV.střediskem ze skupiny PO při ZŠ Na Vozovce přejít pod ochranu ředitelství SOUna Kosinově ulici. Pamatuji, jak v roce 1973 byl už novým vedoucím Ostřížů, poodchodu Mirka Řezníčka, nezletilý - Luboš Chmelíček, absolvent RŠO. A takévzpomínám, jak mi potom činovníci IV. a V. střediska v roce 1990 pomáhali připořádání kurzů pro přípravu plnění Nováčkovské zkoušky a s obnovovánímRádcovské školy Olomouc. Byli na to dobře připraveni. Vždyť v době totality

5

dělali něco podobného. Tehdy pořádali „Skupinovou školu pro vedoucí družin“.A používali též Drvovy a Kostroňovy rádcovské tabulky. Jednou k nám večer „přiletěl“ jeden z pracovníků Domu pionýrů a mládeže. Arychle mi řekl.: „Katastrofa! Ostříži mají ve výloze na tř. Svornosti napsáno slovorádce. Rychle to dejte pryč. Mluví se o tom na okrese. Je to nebezpečné.“ Takjsme zjistili, že obyčejné slovo rádce je vlastně nebezpečné, snad kapitalistické čiimperialistické. Rychle jsem „letěl“ k Hiklům - Vodóšovým a „stěngazetu“ jsmeopravili. I v okresních orgánech velícím pionýrům byli dobří lidé. Ale ti mělivelký strach z „ortodoxních“ komunistů. Pionýrsky se muselo říkat „vedoucídružiny“. Ale! Ale! Jak se řekne vedoucí družiny anglicky a americky? „Patrollídr!“ Tedy vedoucí hlídky… Dobře jsem věděl ze Šrámových přednášek na JeLŠ, že se velmi těžce provádískautská výchova jen v rámci rodiny, bez skautského kolektivu. A také, že nenímožné ani pro dospělé skauty pořádat skautské „ideologické“ přednášky bezdalšího zábavnějšího skautského programu. Nicméně poskytl jsem jednomuskautskému činovníkovi na jeho žádost možnost uspořádat pro starší Ostříženěkolik pravidelných večerních lekcí o „skautské ideologii“. Ty byly neobyčejněkvalitní. Ale nebyly posluchači příliš úspěšně přijaty. Jako vždy se Šrámovyteoretické poučky z metodiky vedení oddílu plně osvědčily. Šrám říkal: „Dobráskautská výchova se nedá s dětmi ani s dospělými dělat bez kolektivu a jejichpřednášky nemohou mít jen „ideologický“obsah. Musí k tomu být i jinýzábavnější program. Hry, zpěv, soutěže a hlavně legrace.“ Po řadu let jsem naoddílech 78. skupiny ověřoval fanderlíkovsko - šrámovskou metodiku. Dokoncejsem Šrámovi kdysi k vánocům napsal, že byla geniální. Br. Dědek byl výborným vedoucím skupiny PO. Trpěl cukrovkou. Po jehoúmrtí se stal vedoucím pionýrské skupiny č.147, zvané podle Jana EvangelistyKosiny, bratr Lubomír Chmelíček - Budka. Ve vedení Ostřížů pak pokračovaliKarel Rychlý, Venca - Vodóš dokonce po dvě čtyřletá období. A dále br. LumírKantor - Bizon, Ladislav Drážný - Myšák a po obnovení činnosti br. Josef Hájek -Koryto a jiní. A ti se stávali pak skupinovými vedoucími a po obnovení Junákastřediskovými vůdci. (Jaroslav Hikl - Vodóš, a Josef Hájek - Koryto a další). Pocelou dobu totality i po revoluci každoročně tábořili Ostříži na ostrově Moraviceu Karlovy Pláně, kde je dnes již obrovská přehrada. Měli vojenské velitelské stanys kovovými lůžky a také Čibiho osmimetrové tee-pee. To, než se rozpadlo,sloužilo asi na třiceti táborech Ostřížů, Zorav a po obnovení činnosti bylo vráceno„Sedmičce“.

Skautské sliby na „Čibiho chatě“

Již v roce 1973, při nedělní návštěvě u nás doma, br. Miloš pravil: „Co teďbudeme dělat, když nám skautování zakázali?“ Odvětil jsem: „Budeme mastňačitjako jiní. Koupíme si auto a nějakou chalupu.“ Jeho choť dostala od svéhovedoucího lékaře klíček od polorozpadlého srubu nad Jeseníkem. Bylo tam

6

krásně. Jezdili jsme tam s rodinami a spravovali jej. Když byl srub opraven apřipraven na velkou a slavnou akci, dal jsem nejstarším Ostřížům na začátkuskautského roku papírek - pozvánku s textem: „Sraz s auty u Kantorového, veslavnostním tábornickém oblečení. Odjezd v pátek 8. září 1979.“ A jelo se.V sobotu br. Budka připravil do ohniště u srubu malou, ale dokonalou pagodu apo celý den probíhala příprava na večerní slibový táborák. Pak skautskynejvyspělejší Ostříži slibovali do rukou svého vůdce br. Budky, a já jsem dělaltakového „kmotra“. Měli jsme postaveny hlídky a usiloval jsem o to, aby se poslibu ze svých skautských košilí převlekli do civilních. Měl jsem strach z prozrazení. Vždyť v té době i Šrámovi kdosi vykrádal poštu. Co kdyby někdo onás věděl a chtěl nás „dopadnout“ i vysoko v horách. Ale Ostříži mne tehdyneposlechli a zůstali „v krojích“. Po slibu se zpívalo a diskutovalo. Přišli jsme na to, že můžeme být rádi, že„jak skautujeme, tak skautujeme“. Přemýšleli jsme o tom, za jakých okolností bymohla ve státě nastat svobodná situace k obnovenému skautingu? Po slibech jsmemluvili o tom, že by muselo být po válce, kterou by z nás nikdo nepřežil. Zpívalijsme „Budkovu píseň: „Jednou budem dál…“ Pak se u nás „na Rejvízce“každoročně tyto slibové táboráky po několik let opakovaly, až do vyčerpánísedmnácti „slibáků“, které mi zůstaly po sedmém oddíle. Potom si již slibovéslavnosti pořádali Ostříži sami. Ten první ilegální slibový táborák u naší chatyzanechal nejhlubší stopu. Byl úžasný také tím, že při jeho zapálení právě vyšla zahradbou lesa do volného prostoru směrem k hoře Pradědu foglarovská luna. A jejíměsíční píseň byla ukončena závěrem naší slibové slavnosti, přesně v čase, kdyohnivý kotouč zašel do tmy lesa Dnes každoročně jezdí vybraní členové sedmého oddílu „za odměnu“ na našichatu. Nazývají ji Čibárna. V posledních letech před „sametovou revolucí“ se sjížděli na táborové ohněolomoučtí oldskauti na ludmírovské chalupě bratra Sira. Tam slibovala jeho dceraVerča a řada Setonovců. Oldskauti se scházeli v atelieru br. Ruska - Šamana. Apo jednom slibovém táboráku na Sirově chalupě u Ludmírova na Konicku,zatknuli na jejich pracovištích bratry Šamana a Fila. Ti byli po čtyři hodinyvyšetřováni na policii. Dopadlo to dobře. Asi se neprokázala žádná vazba namladé skauty a tak nikoho nezavřeli… Ale jak se na tato setkávání skautů přišlo.Zrada? Snad ne. Šlo o plánovité vyšetřování, neboť v té době byli také ostravštískauti ve vyšetřovací vazbě. Sama hrozba vyšetřováním je strašná. Stresující.Natož pak opravdové vězení… Ostříži znali zásady konspirace. Dovedli mlčet. V knize br. Šidla „Po stopách…“ se o slibech na Čibiho chatě nic neobjevilo.Nikdy jsem o nich nemluvil. Nebyl čas, byla jiná práce. Ale jak se stalo, že poletech vydal br. Vojačka karty s kresbami Lístečka, syna Filova? Na nich bylobrázek „naší chaty Rejvízky“ a text o dávné skautské a nebezpečné slávě slibů.Někde mezi skauty se o tom vykládalo.

7

Setonovci

6. oddíl Setonovci byl vytvořen na skupině PO ZŠ tř. Svornosti. Vedl jepůvodně bývalý člen vlčáckého oddílu z Holice u Olomouce. Brzy po jehozaložení uspořádal drsný tábor bez stanových podsad na šumavské říčce Vydře.Ten byl velmi problematický. Pak se dostal do čela oddílu Čtvrtka, občanskýmjménem Šálek. Situace se zlepšila. Byli to prima kluci a klubovnu měli v malémzahradním domečku u trati a silnice Na Vozovce. Několik z nich hrálo v našíškolní dechovce, tak jsem je vždy, když jsem měl službu u oběda, školil oskautské metodice. Přidali se ke skupině PO J. E. Kosiny. Po několika málo letech Setonovci nabyli přesvědčení, že jejich teoretické ipraktické tábornické znalosti by se měly zdokonalit. Proto se odhodlali k činu.Jedna jejich družina jela „na zkušenou“ společně s Ostříži na tábor, který byl naostrově Moravice u Karlovy Pláně. Tento jejich společný tábor byl čtvrtým,posledním táborem vedený Bizonem - Lumírem Kantorem. Je známo, podleskautské metodiky, že krátkodobé spojování oddílů na táborech bývá častoproblematické. Došlo k neshodám. A v závěru tábora jsem byl u toho, kdyžvedoucí Setonova oddílu bratr Kecal řekl Bizonovi: „Až bude Ostřížům nejhůře,tak jim Setonovci také pomohou.“ A představte si, že k tomu po letech opravdudošlo. Ostříži asi 10 let po revoluci měli špatné vedení. Jejich činnost upadala aoddíl se vlastně rozpadal. A tak jim Setonovci nabídli spojení (fůzi) a oba oddílydodnes v pátém středisku Jana Evangelisty Kosiny dobře pracují pod názvemOstnovci.

Tabulka vročení táborů

Napsáno podle paměti, na základě srovnání s daty z doby nemoci syna Lumíra

Rok Lumír 7.odd. Ostříži IV. a . V. stř.

Hanáci

1968 Vlče 7.odd.

Čibi a Lilka na JeLŠ

Založeni v květnu

Asi už tábor

1969 Začátek nemoci

Tábor Nejdek, vedl Mirek

Tábor Valšov, vedl Nemo

Ustavení středisek

Tábor Valšov, vedl Gevara

1970 Tábor Vojtěchov, vedl Čibi

Tábor Valšov, vedl Nemo

Tábor Valšov, vedl Gevara

8

1971 Tábor Valšov, vedl Čibi

Tábor Valšov, mladší členy vedl Nemo a Drvo. Setkání vedení JeLŠ

Skupina POZŠ tř. Svornosti

Starší členové tábořili v Polsku s harcery, vedl Gevaraa Čuřil

1972 Tábor Ostřížů

Tábor Valšov, vedl Nemo a Čibi

Roveři u Rýmařova, vedl Gevara

1973 Tábor Ostřížů

Tábor Horní Město u Rýmařova, vedli Nemo a Čibi.

1974 Tábor Ostřížů

Tábor Horní Město u Rýmařova, vedli Nemo a Čibi. Střídali se s Zoravami, vedla Delfínek

1975 Tábor Ostřížů

Tábor na ostrově Moravice, vedlBudka

Strálecký tábor v tom roce převzaly Dívky Zoraviny. Pomáhal jsem jim přibudování a Delfínkovi, vůdkyni 5. dívčího oddílu, jsem do deníku napsal píseň.Nic jí nevadilo, že jsem nechtěně ukradnul melodii podobnou Smetanově „Kdyžcizinou jsme bloudili“. Myslím však, že text se mi povedl.

Delfínkova lilie

Kdo k lilii jen přivoněl, ten stále po ní touží. Kdo v lesy s námi jednou spěl,dnes pro skauting se souží. Však lilie jen povadla, nám v ústraní jen kvete. Ta idea však nepadla, je silnáv celém světě. Tys k lilii přivoněla, pro Tebe kvete stále. Správnou stezku jsi zvolila a po níkráčej dále!

9

Sametová revoluce

Vypukla v listopadu. Na velké manifestaci na olomouckém Horním náměstímístonáčelník Junáka, bratr Ing. Alois Štefka - Dan, stojící na schůdcích sv. trojicesdělil občanům, že Junák bude obnoven. Měl při tom na klopě civilního kabátuslibový odznak podložený trikolorou. Text jeho krátkého projevu byl dílemskupiny olomouckých oldskautů. Zpráva byla veřejností přijata s velkým jásotem. V těch dnech můj syn právě ukončil studium medicíny, tak jsem jej vyslaljako doprovod bratra Dana na první setkání skautů do pražské městské knihovny. Vrátil se domůs novou fotografií sochy sv. Václava, před kterou byl transparent s nápisemčíslice 89. Měl jsem doma stejné foto z roku 68. tak Z obou obrázků jsmevyrobili fotografické montáže a rozmístili jsme je do výloh obchodů na náměstí. V našem sklepě jsme zřídili primitivní tiskárnu a začali jsme rozmnožovat textnáčelníka br. RNDr. Rudolfa Plajnera - Táty o svobodě a skautingu z roku l968. Ataké přihlášky do Junáka. Nedostávalo se nám pracovních sil. Dcera Petra,tehdejší vedoucí „pionýrek“ - Ňam vyhlásila oběžníkem poplach a asi za dvěhodiny stálo nastoupeno vřad na chodníku před naším domem asi 25 členektábornického oddílu Dívky Zoraviny, ze 78. skupiny. Vtom momentě mělyvšechny pocit, že „stojí na barikádě“. Vybrali jsme z nich však pouze čtyři. Vícemísta pro ně v naší sklepní „ilegální tiskárně“ nebylo. Bylo do ni možnonahlédnout okénkem z ulice. Dnes nevím, jestli to bylo správné. Vždyť komunistéi jejich represivní orgány byly ještě plně u moci.

ZAS KVETOU SKAUTSKÉ LILIE

Žili jsme kdysi - žijem zas !Náš přišel čas ! Náš přišel časBlaník se zpěvem otevřel.Pochopil ten, kdo zanevřelna světlo skautské lilie,že mládí vždycky ožije,že mládí najde cestu svou ? -ač chvíli cestou necestoujak tyran řek, musíte jít ?Dnes opět za pravdu se bítchce a své spřádat snyo tisíci jednom dni -ne noci - s lunou zapadlahle hlavonožců chapadla,jež věznila nás, mrtva jsou.Sluníčko s modrou oblohou

se nad táborem prochází,do stanů hledí, do mlází,kde hrajem opět svoje hry,než vyjdou laně z oborya přátelsky nás pozdraví.Kdo s námi chodil, dobře ví,že příroda je pro nás chrám.Pojď sestro, bratře, nebuď sám.Kde kvetou skautské lilieTam srdce láskou omyjei bolestí zkřivenou tvář.Pro nás je kouzlem ohně zář,jenž symbolem je čistoty.Nechcem jít stíny samoty.JUNÁCKÝ ZÁKON VEDE NÁS !Náš přišel čas ! Náš přišel čas !

10

Báseň z roku 1968, která je v roce 1990 opět aktuelní, napsal vůdce Rádcovské školy Olomouc bratr Jaroslav Kalivoda – Drvo

Bratr Drvo nás v RŠO vybízel: „Pamatujme na heslo Japonců! NAJDI NEJLEPŠÍ METODU NA SVĚTĚ A TU ZDOKONALUJ !“

Po sametové revoluci

Po revoluci v roce 1989 a to 8. dubna 1990 byla, za vedení br. Františka Láše-Gevary - Vlčáka uskutečněna slavnost, náročná akce. Je o ni psáno v „Postopách…“, na str. 77. Byla uspořádána na vojenské půdě Turnhaly na Šibeníku.Tam se sešli rodiče členů a členek oddílů z bývalé 78. skupiny PO, zvané JanaEvangelisty Kosiny. Skauti napochodovali se svými historickými vlajkami.František Láš - Gevara a Luboš Chmelíček - Budka tam předali vedení IV.střediska do rukou pozdějšího MUDr. Josefa Tillicha - Bohouše. Vedení V.střediska předal Čibiabos do rukou br. JUDr. Jaroslava Hikla - Vodóše neboliVency. Pak byly předány vlajky stávajícím oddílovým vedoucím oddílů.Setonovcům, Ostřížům, Zoravám, Raráškům, světluškám, snad již i Duběnkám. Anastupujícímu novému vedoucímu 7. oddílu, dnešnímu MUDr. MiroslavoviNajdekrovi - Chourovi, odchovanci Ostřížů. Ten se brzy stal vynikajícímvůdcem. Čibi mu tehdy předal staré oddílové a družinové vlajky Sedmičky.Bizonův zástupce ve vedení Ostřížů, br. Ing Jiří Havran - Jura přislíbil obnovitslavný oddíl Hanáků. Brzy se však stal podnikatelem a pro nedostatek času svévedení ukončil. Tak se chopil vedení jeden hoch, absolvent vůdcovského kurzu naJeLŠ. Bohužel neúspěšně. Tak Hanáci čekají na své obnovení ve IV. střediskudodnes. Doufejme! Nikdo ať dnes nezávidí činnost skautům skautujícím za totality. Nikdy toneměli lehké, ale skautovali rádi a obětavě. A nepochybujte o tom, že skautovalitak, jak „to v té době šlo nejlépe“. Pro seznámení s totalitním údobím existence čtvrtého a pátého střediskaJunáka v Olomouci sepsal v závěru roku 2012

LUBOMÍR KANTOR - Čibiabos

Generála Píky 6A OLOMOUC 779 00

Tel: 722 405 289 Mobil: kanlu@seznam.cz:

11

12