POŠTOVNÍ HOLUBI

Holub je české jméno pro asi třicet rodů ptáků z čeledi holubovití. Nejčastěji je tímto jménem zkráceně označován domestikovaný holub domácí, chovaný pro užitek nebo zábavu. Byl vyšlechtěn s největší pravděpodobností z holuba skalního (Columba livia). Cvičení holubi domácí bývali využívání k dopravování zpráv, jako tzv. poštovní holubi.

Ve volné přírodě se můžeme setkat s holubem Hřivnáčem a holubem Doupňákem.Tyto dva druhy mají odlišný způsob života, žijí v lese a spíše osaměle.

V Evropě žijí jen holubi z rodu Columba. Nejvíce druhů holubů žije v tropech, v Africe a hlavně v Jihovýchodní Asii. Holub stěhovavý, Ectopistes migratorius, byl nejpočetnějším ptačím druhem na zemi. V miliónových hejnech obýval Severní Ameriku. Byl vyhuben člověkem, poslední holub uhynul v zoologické zahradě v Cincinnati v roce 1914.

Jako exotičtí ptácí jsou někdy chováni holub chocholatý (Geophaps lophotes), holub zelenokřídlý (Chalcophaps indica) nebo holub krvavý (Galicolumba luzonica). Někteří holubi jsou nápadně zbarvení, jako holub nádherný (Ptilinopus superbus), holub nikobarský (Caloenas nicobarica), holub bronzový (Ducula aenea) nebo holub vínokrký (Ptilinopus porphyrea). Peří většiny druhů je ale spíše nenápadné, šedé nebo hnědé.

POŠTOVNÍ HOLUBI Na Dálném východě došli lidé už ve

starověku k poznání, že některá plemena holubů mají tak skvělé letové schopnosti, smysl pro orientaci a jsou tak věrná domovskému holubníku, že je lze využívat jako poslíčky. V České republice se historie poštovních holubů začala psát v průběhu první světové války, v níž holubi sloužili jako spolehliví a rychlí dopravci informací. Dnes je chov poštovních holubů především sportovní záležitostí.

Poštovní holub byl vyšlechtěn z divoce žijícího holuba skalního. Vyznačuje se dokonale symetrickou a aerodynamickou stavbou těla. Kromě toho se při výběru chovných jedinců klade důraz na dobře vyvinutý orientační smysl, který holub potřebuje, máli nalézt domov z kteréhokoliv místa vypuštění. Je známo, že cvičený poštovní holub překoná vzdálenost 800-1000 km během jediného dne.

PODMÍNKY CHOVU

Chov poštovních holubů s sebou přináší nezbytnost výstavby kvalitního holubníku přizpůsobeného sportovním potřebám chovu. Jeho optimální rozměry jsou: výška 2,2 m, šířka 3 m, délka 4-5 m. V prostoru této velikosti lze chovat asi 20 párů holubů. Holubník by neměl být nadměrně

velký (v příliš prostorných holubnících se holubi stávají plachými) a měl by být světlý a vzdušný. Vlet a výlet by měly jít snadno uzavírat a otevírat. Uvnitř holubníku nesmí chybět krmítko, napáječka a nádobka na grit (přídavek písku pro lepší trávení).

ČÍM KRMIT

Krmivo pro poštovní holuby musí být velmi kvalitní, s vysokou kalorickou hodnotou. Energeticky bohaté krmení vyžadují holubi především v období závodní sezony, hnízdění či hlavního pelichání. Jídelníček musí být dostatečně pestrý, aby zabezpečil přísun potřebného množství bílkovin, tuků, cukrů, minerálních látek a vitaminů. Nejvhodnější jsou proto krmné směsi se zastoupením obilovin (ječmen, pšenice, oves, proso, kukuřice), 30 % luštěnin (bob, hrách, peluška, vikev), 5 % olejnin (řepka, slunečnice, semenec, lněné semeno, sója).

Jako šťavnatou potravu podáváme např. mrkev, vařené brambory, salát. Zkrmovat lze i suchý rozdrcený nebo rozmočený chléb. Nesmíme zapomínat ani na přídavky minerálních doplňků a vitaminů. Holuby bychom měli krmit asi třikrát denně, výhodnější je použití krmítka se zásobníkem, k němuž mají holubi přístup po celý den. Nezbytný je mimo jiné i dostatek čisté pitné vody.

JAKÉ PLEMENO?

Při volbě vhodného poštovního holuba mají chovatelé značné možnosti, které jsou dány existencí velkého množství plemen. Z nejznámějších můžeme jmenovat např. plemeno sportovní poštovní holub, německý výstavní holub ap. Při výběru bychom měli brát v úvahu účel chovu, chovné prostředí a cíl chovatele.

POZOR!

Ke každodenní péči o holuby patří i kontrola jejich zdravotního stavu, temperamentu, vnějšího vzhledu apod. To vše nám umožní včasné odhalení případného výskytu choroby v chovu nebo exteriérových vad (vad vnějšího vzhledu) jednotlivců, které je nutno vyřadit z chovu, a naopak pomoci při sestavování chovného páru.