pestré vrstvy - dwn.alza.cz
TRANSCRIPT
Pestré vrstvyVyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete nawww.nakladatelstviplus.cz
www.albatrosmedia.cz
Ivan Landsmann
Pestré vrstvy – e-knihaCopyright © Albatros Media a. s., 2018
Všechna práva vyhrazena.Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.
PESTRÉVRSTVY
PESTRÉ
VRSTVY
Ivan Landsmann
PLU
S
© Ivan Landsmann, 1999, 2016Cover Illustration © Tomáš Cikán, 2016
ISBN tištěné verze 978-80-259-0504-3ISBN e-knihy 978-80-259-0864-8 (1. zveřejnění, 2018)
1
PESTRÉ VRSTVY
9
Klec se ří tí do šach ty, pře pl ně ná tě ly ha ví řů, smra dem pro
po ce ných fá ra ček a alko ho lo vý mi vý pa ry. Je ti cho, ni ko mu
se ne chce mlu vit. Je pon dě lí, od po led ní šich ta a na víc by la
v pá tek vý pla ta, tak že vět ši na mě la hla vu v kumš tu, buď
z chlas tu a ne bo z to ho, jak ho do ma sta rá zdu pa la, že při
ne sl tak má lo. Šol se zhoup la, signa lista za halto val zvo nem
a spus til můst ky. Ozva lo se mamrá ní, pro to že se ni ko mu
ne chtě lo vy stu po vat a na víc ješ tě fa chat. „A za se sme v té
skurve né ďu re! Aby to smrt ka po je ba la!“ ozval se ved le mě
je den stě no vý ha víř, z kte ré ho ješ tě táh lo jak ze su du. V ru ce
měl už při pra ve ný ige li to vý sá ček s ta bá kem. Po sa dil jsem
se na fi rungy, vy hr nul si lí mec blů zy ke kr ku, pro to že od
šach ty ne pří jem ně táh lo. Če kal jsem na klu ky, až se všich ni
dá me do hro ma dy a po tom pošma ru jem do re ví ru. Ko lem mě
si po se da lo pár ha ví řů, kte ří též če ka li, až se da jí do hro ma dy.
Rva li si do no su angli čák a dá va li si na slivku. „Dej si, Ivan!“
na bí zel mi stě no vý kra bič ku s angli čá kem. „Nechcu,“ ří kám,
„ne dě lá mi to dob ře.“ Vždyc ky, když jsem si šňupnul angli
10
Ivan Landsmann
čá ku, tak jsem měl z to ho tý den rý mu. Kdy si, když při šla
mó da na do le šňu pat, tak chla pi vy rá bě li do ma růz né svinstva.
Pomle li na ka femlýnku ba ču ne bo ta ra sa, tak aby o tom ne
vě dě la sta rá, roz tlouk li men tol a ně kte ří ex per ti tam při dá
va li i klou zek. A s tím jsem si prá vě zni čil sliz ni ci. „Ne máš
na slivku?“ Mys lím ně co špe ci. „Mám, ale je to dru hák od
so bo ty, s ru mem.“ „Fajn,“ ří kám. Ten bu de ako rát dob ře ule
že ný. Vyhrábl ně kde z fá ra ček ige li to vý sá ček a po dá vá mi
ho. By la v něm kou le ta bá ku, vel ká asi ja ko dět ská pěst. Za
pa ře ný ješ tě ne byl a dob ře vo něl ru mem. Za lo žil jsem si a po
ma lu pře žvy ko val. Klu ci se schá ze li je den po dru hém ja ko
švá bi na pi vo. Chy běl ješ tě Jar da. Po slal jsem ho naho ře na
fa so vat no vý brček. Při je la po sled ní šol a v ní s po sled ní mi
opoz dil ci i Jar da. Ří kám: „Kur va, kde se smý káš! My tu
mrznem jak ču rá ci.“ „Ivan, pro miň, ale mu sel jsem si sko čit
do kan tý ny na jedne ho bu bá ka, po tře bu ju pus tit ro su.“ „To
potře bu jem vše ci.“ (Ozval se chrchla vým hla sem Ton da.) Šli
jsme do re ví ru za se bou ja ko hu sy. Lez li jsme do svážné a já
jsem za se bou sly šel fu ně ní a mamrá ní na ten skurve ný ži vot.
Mys lel jsem si to sa mé, ale byl jsem po ti chu. Asi po půl ho
di ně jsme do ra zi li na čelbu. Str ha li jsme ze se be pro po ce né
ko ši le a po se da li si na oko ry. Ja ko kaž dou šich tu jsme vy táh
li fa so va né sva či ny a kdo měl chuť, je dl, ne bo mamral, že
ta ko vou sva či nu si mů žou str čit do pi če, ne bo ať se s ní za
du sí ře di te lo va sta rá. Ja rek si roz ba lo val strou ček čes ne ku,
bez kte ré ho by se u ně ho ne obe šla žád ná sva či na. Čes nek on
žral i sa mot ný, a pro to jsme mu ří ka li česne ko vý král. Ton da
s Pet rem za dě lá va li na slivku. „Ivan, ko lik té al py tam mám
vlet?“ ptá se Ton da. Ří kám: „Na mi xuj to, aby to mě lo gra dy.“
PESTRÉ VRSTVY
11
Vlil do sáč ku sko ro tři čtvr tě al py, čímž to řád ně po hno jil,
pro to že z to ho by la mo čův ka. Pe tr měl v kap se ješ tě tře ťá ka
od pát ku, tak ho při mí cha li a na slivku to by lo ako rát. Ton da
mi po dal sá ček, na lo žil jsem si, ale mu sím říct, že ten to krát
ten mi šung klu ci kap ku pře hna li. Po chvil ce vnit řek hu by
skra ba těl ja ko sle pi čí ža lů dek, ale pak si člo věk zvy kl. De ba
to va li jsme o všed ních chu jo vi nách, kte ré kaž dý za žil přes
dva vol né dny. Cel kem nic mi mo řád né ho se u ni ko ho ne udá
lo, ako rát Tondo va sta rá do sta la krá my a Ja rek byl nadře ný
jak ho bel, tak že si to ho moc ne pa ma tu je. Ako rát já s Pet rem,
jak se zdá lo, jsme by li hod ní. Ře kl jsem klu kům, co nás dnes
ka če ká za úko ly. Mě li jsme se pro bít na ši bík a zbý va ly nám
je nom tři met ry na pro bi tí. Bý va lo od jak ži va zvy kem, že za
kaž dé pro bi tí po sta vil ve dou cí na úse ku litr. Chy ti li jsme se
ro bo ty a když jsem předvrtá val zku šeb ní vývrt, abych zjis til
přes nou vzdá le nost, tak jsem zjis til, že se mě ři či sek li o je den
me tr. Je jas né, že úpl ně přes ně ne jde od had nout přesnost, ale
ohro že ný byl náš litr. Né že by jsme zas tak o ně ho stá li, jed
na lo se je nom o to, že jsme to pro bi li my. Špe ku lo val jsem,
jak by to by lo nej lep ší udě lat. Svědry jsme mě li je nom na dva
met ry dél ky, což by lo na hov no, pro to že to zna me na lo, že
bu de me mu set dě lat dva odpa ly a ča so vě to ně jak ne vy chá
ze lo. Je di ně zů stat přes čas. Řek jsem svůj plán klu kům a nic
ne na mí ta li. Vr ta lo se nám bl bě, pro to že čelba by la roztla če ná
a to jsme vě dě li, že lá do vá ní bu de stát za hov no. Na čelbu
při šel upo ce ný stře lec a ptal se mě, jak to vy pa dá, ko lik má
me ješ tě dovrtá vat. Ří kám: „Ješ tě pár dír a lá du jem, nic se
ne sta rej!“ Do ra zi li už ta ky no si či stře li va. Ří kám střelco vi:
„Jo sef, je to tro chu kom pli ko va něj ší, než jsem si mys lel, ale
12
Ivan Landsmann
po dle mne by se to da lo zvlád nout.“ Vy svět lil jsem mu svůj
plán a když sly šel, že bu de me mu set zů stat kap ku přes čas,
tak se na dul jak ho lub a vy prs kl: „Já tě je bu s ce lým tvo jím
přesča sem! Mě su ši už od šich ty, kur va, a enom to tu bechnu,
tak mě ne ní.“ Ří kám: „Ne du pej, Jo sef! Nás též su ší a též
by sme se rá di vi dě li v kultu rá ku u pi va. Po šich tě, jak to pro
bi jem, fa su ju litr, tak si dáš s ná ma a ně ja ké to pi vo též urve
me, i kdy by to měl být bu bák.“ „Iď ko ňo vi do pi če!“ ří ká.
„Tak mě po lub vřiť, ty chu ju!“ ří kám mu já. Dovrta li jsme
a lá do vá ní nám šlo znač ně líp, než jsme před po klá da li. To ho
si vši ml i stře lec. Odpá li li jsme přes ně v půl ce šich ty. Oto čil
jsem se na střel ce: „Ták, Jo sef, je půl ka šich ty, teď vy škrá bu
čelbu a bu de me se s klu ka ma do kon ce šich ty škrá bat po ku
lech, pro to že mi lost pá na su ší. Jsi ja ko ko je nec, kte rý se do
ža du je ma mi né ho cycku!“ Ne ří kal nic a pro bí ral se špi na vý
ma ru ka ma v ko leč kách ša chetní ho sa lá mu. Vstal, švi hl sva
či nou o pás: „Kur va! Dob ře! Aby sis ne mys lel, že sem ta ké
kur va, tak to zro bim, ale pa ma tuj si, že z té flaš ky te ho moc
mět ne bu de te!“ Ří kám mu: „Já po šlu chla pa do skla diš tě a ty
za jdi pro zby tek pal ní ků.“ Na dik to val jsem mu po čet a Jo sef,
se spuš tě nou vargou, od po cho do val. Když se vrá til, už jsme
po ma lu dovrtá va li. Chlap se stře li vem byl na čelbě, už da le
ko před ním. Pro bi tá dí ra mu se la být mi ni mál ně me tr krát
me tr, ji nak to ne by lo uzna né ja ko pro bítka. Rych le jsme na
lá do va li, ale ne byl jsem si jis tý, jest li odpal ode jde, pro to že
by la ta dy prav dě po dob nost, že vy fukne do ši bí ku. Stře lec
oto čil klič kou a já jsem nastře žil ucho. Po dle rá ny to vy pa
da lo, že je odpal na čelbě. Dí val jsem se na zví ře ný prach,
kte rý rych le mi zel smě rem na čelbu, což zna me na lo, že jsme
PESTRÉ VRSTVY
13
pro bi li. „Fajn!“ ří kám. „Ho ši, ma žem!“ Všich ni se s ne do čka
vos tí za mnou hna li a sví ti li lampa ma na čelbu, ja ký je vý
sle dek. Přes prach a kouř ne by lo ješ tě po řád ně vi dět, co to
udě la lo. Když jsme by li asi pět met rů od čelby, tak na nás
ze la dí ra asi me tr vy so ká a asi půl met ru ši ro ká a po do ba la
se přes ně ob ráz ku, kte rý s vel kou ob li bou ma lu jou ma lá děc
ka po stě nách. Klu ci za tím na táh li vzdu cho vou ha di ci do
čelby a já jsem řek Jarko vi, aby při tá hl no vé ho brčka, pro to že
by la dob rá pří le ži tost ho vy zkou šet. S brče ním jsem ne měl
pro blém, pro to že čelba by la ta ko vá hlu ši na. Klu ci za tím tlouk
li do čelby svědra ma a za půl ho di ny by la čelba sko ro ob na
že na. Jo sef stál u štu su a je nom posvi co val. Při šel štajgr a ří
ká: „Kur va dob ře, Ivan, já sem si mys lel, že to nepro bi je te,
tak jsem tu ani přes šich tu ne šel.“ Ří kám: „Ty si mys líš, že
jsme ně ja ké vy trha né pr de le?! Ne bo co? Dou fám, že na úse ku
už sto jí řád ně vychla ze ná flaš ka.“ „No ja san,“ ří ká. Ří kám:
„Ho ši, ba lí me zbruj a va lí me ku šach tě.“ Byl ako rát čas jít.
Když se při šlo pod šachtu br zo, tak to stá lo za hov no, pro to
že se mu se lo stát v kli du, kde byl po šich tě abnormalní smrad
z pro po ce ných fá ra ček a hlav ně smrad z gu má ků. To se mi
ně kdy zve dl i ža lů dek, a to ne jsem žád ná fajnu la. To sta či lo,
když jsi se po sta vil v kli du ved le ně ko ho, kdo měl po
šestnáctce a je nom tro chu za ru šal gu má kem. To jsi ne vě děl,
kde s hla vou. Jit do pře du ne bo do za du, ne při pa da lo v úva
hu, pro to že jsme by li na so bě natla če ní jak sar din ky. Co by lo
úpl ně nej hor ší, to když do zor ote vřel dvé ře, to ja ko kdy by do
ha ví řů vjel blesk, za ča li se všich ni tla čit k šach tě. Dvé ře by
ly úz ké a bě da to mu, kdo se do stal ke stě ně. Byl kumšt se
od tam tud do stat. Kdy by ně kdo spa dl na zem, tak jsou schop
14
Ivan Landsmann
ni ho ušla pat. To by ly hlav ní dů vo dy, proč jsem ne rad cho dil
s osád kou br zo pod šachtu. Sta či lo, když jsi při šel pět mi nut
po vpuš tě ní a vy fá ral jsi v po ho dě. Da li jsme si sraz v kan tý
ně. Když jsem při harco val s dvě ma flaška ma vod ky, stá li
všich ni po sluš ně u sto lu a kaž dý měl před se bou už sko ro
vy pi té ho bu bá ka. Ja rek, ten sa mo zřej mě chy běl. To by lo u ně
ho nor mál ní a člo věk už si na to zvy kl. V ro bo tě ne byl ta ky
moc rych lý, ale v kaž dé osádce se na jde ně kdo ta ko vý. Všich
ni ne mů žou být dob ří. Ja rek měl dob rou po va hu a ko li krát
jsem si ří kal, že se ani na šachtu ne ho dí. Než při šel, stu do val
prá va ně kde v Br ně a pak mu sel ode jít. To se stá vá stu den tům
čas to. Měl dob ré srd ce a hlav ně sral ko mou šům na hla vu.
Ří kám: „Tak co, ho ša ni, jak je?!“ Než sta či li ně co říct, tak se
ozval Jo sef: „Kur va, Ivan, ne du pej a otví rej tu flaš ku, bo su ši
jak cyp!“ Jo sef byl od na ro ze ní spros ťák a hlav ně ho furt su
ši lo. Když měl vy pi té, byl dob rý. By la s ním sran da a v hos
po dě vy kři ko val: „Kur va, rych le mi dej te pi vo, bo střizli vím!“
Když pak přes noc ne bo v ro bo tě vystřizli věl, stal se z ně ho
mr zout. Ote vřel jsem flaš ku, na kte rou měl Jo sef při le pe né
oči, a po dal jsem mu ji. Po pa dl ji a na sá val. Ton da ho po zo
ro val a když vi děl, že ne mí ní skon čit, tak za řval: „Ivan, kur
va! Ber mu tu flaš ku, ne bo on ju vy že re!!“ Jo sef po lo žil flaš
ku, za pil to bu bá kem, pak si odříhnul, usral si a pro hlá sil:
„Kur va, ne by lo mi nic, a je mi lepši…“ Za ča ly se mu lesk nout
oči a to by lo zna me ní, že je spo ko je ný a nic mu ne chy bí. Ří
kám mu: „Tak co, Jo sef, ješ tě mám jít ko ňo vi do pi če?“ „No,
viš Ivan, já to tak ne mys lel. Šak mě znáš.“ „No, prá vě pro to,“
ří kám. Ko neč ně se ob je vil Ja rek. „No, při šel si ako rát včas,
pro to že Jo se fo vi šma ku je.“ „Zas?“ ptá se Ja rek. „A kdys vi děl,
PESTRÉ VRSTVY
15
že by mu nešma ko va lo?!“ „No, to je fakt.“ Ozval se Jo sef:
„Kur va, syn ci, jak šma ku je chlast a ci ga re ty, tak vim, že to je
se mnu eš tě dob ře. A sem tam se sta ré do ve du za vr tat aji do
bymdlo cha. Kur va do pi če a jak to všech no pře sta ne šma ko
vat, tak po tom to je všech no v pi či.“ Flaš ka ko lo va la a já jsem
otví ral dru hou. Pe tr do stal ná pad, že by sme ji moh li do ra zit
v kultu rá ku, což ne byl špat ný ná pad, pro to že ten bu bák stál
za hov no. Po šich tě, jed no ho na ex, to by la po chout ka, ale
po tom halt. Ří kám Pet ro vi: „Za vo lej tam, ja ké če pu jou pi vo.
Jest li bu de de sít ka, tak se na to vy se rem. To rad ši tu flaš ku
do ra zí me tu, u bu bá ku.“ Ne byl jsem sám, kdo ne měl rád de
sít ku z kultu rá ku. By la to ně ja ká břeč ka, po kte ré na dru hý
den bo le la hla va a mu sel jsi cho dit věč ně na haj zl, pro to že
jsi měl srač ku jak bič. Pe tr se vrá til a hlá sil, že v kultu rá ku
če pu jou de sít ku. Je di ný Jo sef se ne vzdal a pro hlá sil, že jsme
skur ve né fajnovky a že ví me hov no, co je v ři ti měk ké ho.
Po pa dl flaš ku, dal si po řád né dva lo ky, za pil je bu bá kem
a ja ko vždy si od ří hl, usral si a od po cho do val.
Jed no ho dne, když jsem ra porto val s ve dou cím na úse ku,
ozná mil mi, že náš ko lek tiv do sta ne kom bajn. Pro to že po dle
ně ja kých no vých směr nic je tře ba mít nej vět ší důl ní děl nic kou
kva li fi ka ci, byl jsem vy bra ný ješ tě s jed ním star ším pře dá kem
na tří tý denní kurz. Po tom to kurzu nám bu de udě le na kva
li fi kač ní tří da 9. By la to ten krát čest mít nej vět ší kva li fi ka ci,
pro to že s tím si mo hl člo věk už le da cos do vo lit. Hlav ně si
mo hl do vo lit po slat do pr de le usmo le né ho štajgříčka, kte rý
na stou pil čer st vě na šachtu a všech no bral tak, jak mu to
na ho ře na ku ka ly tu pé moz ky. Ta ko vý bl be ček, kte rý ne měl
o ha vírně se be men ší pá ru, do ve dl být do těr ný ja ko ště ni ce.
16
Ivan Landsmann
Vy ta ho val svo je ro zu my, kte ré se na biflo val z kní žek, a hrál
si na chyt ré ho. Ta ko vý cyp pak vne sl do ce lé osádky ner
vozní at mo sfé ru a šich ta pak stá la za hov no. Jed nou nám na
úsek při dě li li ta ky ta ko vé ho cy pa, ale to byl blb k po hle dá ní.
Cho dil na opač nou šich tu než já, tak že jsem ne měl tu čest
se s ním po tkat, ale klu ci mě na ně ho upo zor ňo va li, ja ký to
je ko kot a bonzák bol še vic ký. Po tře bo val jsem si jed nou vy
mě nit šich tu, pro to že jsem měl ně ja ké vy ři zo vá ní. A zrov na
jsem ká pl na to ho pablba. Na úse ku, když jsem ra porto val
s ve dou cím, se po sta vil ved le mě a po řád měl ně ja ké pi to mé
při po mín ky. Do pl ňo val ve dou cí ho, což, jak jsem vi děl, ho
sra lo. Nej rad ši by ho po slal do pr de le, ale ne chtěl asi pře de
mnou, aby ne sní žil je ho au to ri tu. Když jsem psal palní ky na
střel bu, ču čel mi přes ra me no a pak mi ří ká: „Ne má te těch
pal ní ků tro chu má lo? A to ho stře li va má te ta ky ně jak moc.“
„A jak jsi to uhádl?“ On: „Od kte ré do by jsme si po ty ka li?!“
„Víš co, nech to ho, pro to že mě ru šíš a ne mů žu to po řád ně
spo čí tat.“ On: „Vy jste ně ja ký chyt rý, se mi zdá!“ Hrá la ve
mně zlost, že bych mu nej ra dě ji zko pal pr del. Člo věk byl
i tak bez ná la dy a ješ tě mu ji ví ce znepří jemňo val ně ja ký
blb. „No, to se ti ne zdá, ka ma rá de.“ „Jak se jme nu je te?!“ Po
čí tal jsem dál palní ky a dě lal jsem, ja ko že tam ne ní. Oto čil
se na ve dou cí ho a vykleště neckým hla sem ří ká: „Sou dru hu
ve dou cí, jak se jme nu je ten pře dák?“ Můj ve dou cí se jme no
val Pa vel. Byl je nom o pár ro ků star ší než já a spo lu jsme si
ty ka li. Pa vel ta ky dě lal, že ne sly ší, a ně co psal do ra por tu.
Když bl be ček po znal, že se na ně ho se re, zba lil šichtovni cu
a vy pa dl. Když ode šel, ří kám Pav lo vi: „Pav le, ne zlob se na
mě, ale jest li se dnes ka ne spl ní před po klad, tak mů žeš po dě
PESTRÉ VRSTVY
17
ko vat to mu bl bo vi.“ Ří ká: „Ivan, ser na to, víš co máš dě lat,
se ber si li di a fá rej. Kdy by by lo ně co mi mo řád né ho, tak za
vo lej, dnes ka jsem tu přes čas.“ Vy šel jsem z úse ku, kde na
mě če ka li klu ci, a je jich hned by lo: „To je cyp, co?“ „No to
je,“ ří kám. Sfá ra li jsme a když jsme do ra zi li do re ví ru, tak jak
jsem byl zvyk lý se svou par tou, jsem si svlé kl pro po ce nou
ko ši li, se dl si na okor, vy tá hl sva či nu a dí val jsem se, co nám
to dnes za se na lo ži li za po chu ti nu. Vi dím, že klu ci ne jis tě
přešla pu jou a ni kdo si ne se dá. Ří kám: „Co je? Tak se dej te,
né?!“ Ozval se Va šek. „Ra dě ji, Iva ne, né, pro to že ta dy bu de
br zy re vírník a bu de na dá vat.“ Va šek byl je ho vista a ve li ce
sluš ný, tak ja ko se v bib li ká že. Když na stou pil na šachtu,
tak ho při dě li li do mo jí par ty. Byl sta rý pocti vec a co jsem
mu ře kl, vždyc ky po cti vě udě lal. Ale jak už to na do le cho
dí, ha ví ři si po tom ve mou ta ko vý slab ší kus do haptá ku až
do té do by, než je to pře sta ne ba vit, což tr vá mě sí ce, ne bo se
ne ob je ví ně kdo ji ný. Klu ci vě dě li, co je zač, že by ne ře kl ni
kdy spros té slo vo, a pro to schvál ně před ním mlu vi li spros tě
a vy mýš le li ty nejsprostější his tor ky. Hlav ně když jsme sva či li.
Va šek byl z to ho ne šťast ný a za čal si při sva či ně odse dá vat,
aby ty sprosťa či ny ne mu sel po slou chat, ale to mu ne by lo nic
plat né, pro to že klu ci za čli na hlas vy kři ko vat ty nejsprostější
na dáv ky. Va šek se chy tal za hla vu a bě do val: „Je ží ši Kris te,
to snad nejni ani mož ný, jak mů že bejt ně kdo tak sprostej?!?“
Jed nou za mnou při šel a ří ká: „Pa ne pře dá ku, ne zlob te se na
mě, ale já to ne mů žu snýst, to se ne dá po rád po slou chat, tu
spros ťár nu.“ Ří kám: „Po dí vej se, Vašku, ko li krát jsem ti ří
kal, abys mi ne vy kal a co se tý če to ho spros té ho mlu ve ní, tak
klu kům do mlu vím.“ Ře kl jsem jim, aby ho chvil ku ne cha li
18
Ivan Landsmann
na po ko ji. Asi dva dny měl Va šek od klu ků po koj, i když
sly šel ob lí be né slo vo kur va snad ti síc krát za šich tu. Jed nou
při sva či ně si k ně mu při se dl Ton da a ří ká: „Vašku, chceš si
při vy dě lat ně ja ký ten grejcar?“ Va šek se s ne jis to tou na ně ho
po dí val a pak ří ká: „No, to víš, že bych rád. Kdo by ta ky ne
rad?! No a co by to mě lo ja ko bejt?“ Ton da: „Po dí vej, Va šek,
neudřeš se u to ho, ani to ne bu de bo let, nic ne ztra tíš je nom
získáš.“ Va šek zno vu zpo zor něl a ří ká: „No tak te da dob rá!
Sou hla sím, ale dou fám, že v tom nejni žád ná li šárna.“ „Tak
fajn, Va šek, domlu ve ne. Jak to udě láš, maš od nás tři stov ky
na ru ku hned po šich tě.“ Vaško vi se rozja ři ly oči, pro to že na
pe ní ze byl ab nor mál ní škrob, a když sly šel o třech stov kách,
byl v sed mém ne bi. Ton da ří ká: „Tak, Va šek, teď se po řád ně
na dychni a bu deš opa ko vat po mně, co ti bu du ři kat.“ Va šek
se na dech nul a Ton da spus til: „Kur va do pi če, mr dal bych
ře di te lo vu sta ru me zi cycky.“ Po zo ro val jsem Vaš ka, jak po
kaž dém Tondo vu slo vu plaskne, jak pro pích nu tý ba lón. Pak
se po sta vil a ří ká: „To po mě pře ci ne mů žeš chtít! Snad bych
mo hl říct je nom: bych ře di te lo vu sta rou me zi…“ Ton da: „No,
ale to bys moh řeknut zrov na tře ba: já mám hlad. Dů le ži té
jsou ty čty ři slo va. Kur va do pi če, mr dal a cycky.“ Va šek se
vzdal. Od to ho ča su si ho klu ci vza li za se do pá cu, až to ne
vy dr žel a za šel za ve dou cím, po žá dat ho o pře lo že ní do dru hé
par ty, kte rou jsem měl dnes já. Vět ši na z nich by li ko mou ši
včet ně je jich pře dá ka, až na jed no ho, kte rý špe ku lo val, jak
se od nich do stat.
Ří kám: „Vašku, ser na to, svlí kej ka bát, ko šu lu a se dej
a vy ho ši též.“ Da li si říct a po se da li. Vy táh li sva či ny, kte ré
už by ly rozto pe né, pro to že jsme dnes na fa so va li chle ba se
PESTRÉ VRSTVY
19
škvar ka ma. Klu ci se dě li, ml če li a po ma lu přežvý ká va li tu
do bro tu. Na jed nou je den s nich vstal a rych le ba lil sva či
nu. „Štajger ide!“ za řval. Všich ni se bou trh li a scho vá va li
sva či ny. Dí vám se na ně, co se jim sta lo. V dál ce na štre ce
jsem vi děl svět lo hla vovky, jak se při bli žu je. Do stal jsem
na ně zlost, že jsou ta ko ví vy hu ci. Vši ml jsem si, že je di ný,
kdo ne vstal, byl kluk, kte rý sral bol še vi kům na hla vu. Ří
kám: „Kur va, se dej te na pr de le a žerte!“ Ne sedli si. Když
byl ten blbá nek asi de set met rů od nás, tak jsem sly šel jak
mamře ně co ja ko: „No, to je pěknéééé, há ha há.“ Při šel ke
mně a co by lo je ho prv ní, ří ká: „Sou dru hu pře dá ku, vy ne
ví te, kdy za čí ná sva či na?“ Ří kám si, ty skurve ný Juzku, já
ti dám sou dru ha! Ří kám klid ně: „Vím! Už tři náct ro ků to
vím!“ „To mě ne za jí má, jak dlou ho to ví te, já se vás ptám,
jest li ví te, kdy za čí ná sva či na!“ „Šak ti ři kam, že vim, už tři
nact ro ku.“ On: „Už na úse ku jsem se vás ptal, od kdy jsme
si po ty ka li!“ Na pad lo mě, že ten krpec mi chce dě lat voj nu
a hov no o ní ví, pro to že tam ne byl. Ří kám: „To je správ né,
že mi ty vy káš, pro to že jak se tak na te be dí vám, tak by sem
ti mo hl dě lat fotra.“ On: „Ja ké má te čís lo znám ky?“ Já: „Ty
ne máš šichtovni cu, aby ses po dí val? Co to jsi za štajgra?!“
„Jak to se mnou mlu ví te?!“ za je čel. To už jsem se ale kur va
na sral! Ta ko vý haj zl mi tu bu de dě lat voj nu? Ří kám: „Tak
po div, ka ma rá de, jest li si chceš hrát na vo já ky, tak mů žeš,
ale né se mnou! Když jsem já byl na voj ně, tak ty jsi le žel
u ma mi né ho cycku!“ To mu vy ra zi lo dech a ne vě děl co říct.
Pak ne vím, co ho to na pad lo, se mě ze ptal: „Jste sou dru hu
pře dá ku v KSČ?“ „Co bych tam dě lal!? Já ne jsem na ta ko vé
po li tic ké úrov ni.“ On: „A to vy ko ná vá te funk ci pře dá ka?“
20
Ivan Landsmann
„A co je na tom tak div né ho? Ze ptej se ve dou cí ho, proč on
vy ko ná vá funk ci ve dou cí ho, a ne ní v KSČ.“ On: „To ne vím,
ale asi je schop ný, když ho tou to funk cí po vě ři lo ve de ní.“
„A proč bych já ne byl schop ný vy ko ná vat funk ci pře dá ka?“
„No to ne jste!“ „Proč?“ „Pro to že sva čí te!“ Po znal jsem, že
ne má ce nu ztrá cet s chu jem čas. Vstal jsem a ří kám: „Jdem
na to straš pyt lo vé.“ Po ma lu si svlé ka li ka bá ty a snad jim
by la i han ba. Vzal jsem pi kol a šel na čelbu. Blbá nek šel za
mnou. Oko pá val jsem čelbu a to ho ču rá ka jsem si ne vší mal.
Pak sly ším za se bou: „Sou dru hu pře dá ku! Jak da le ko má
být vě tr ný tah od čelby?“ Po dí val jsem se na lutny a po
dle hajcma nů jsem vi děl, že to je v po řád ku. Lutny by ly od
čelby čty ři a půl met ru, což by lo, jak oni to mu ří ka li, po dle
před pi su. Ne od po vě děl jsem mu a hle děl jsem si své ho. „Tu
lutnu při dá te, a to hned!“ Oto čil jsem se a ří kám: „Po kud
vím, tak pře dá kem jsem ta dy já a jest li se lutna bu de při
dá vat hned, ne bo před střel bou, o tom rozho du ju ta dy já!“
On: „Sou dru hu pře dá ku, na ři zu ju vám při dat vě tr ný tah!“
Už jsem ho měl pl nou pr del. Oto čil jsem se a ří kám: „Tak
po dí vej se, ne na dá vej ni ko mu po řád do zlo dě jů a vy pal do
pi če, ty šaš ku po čmá ra ný!“ „Ti zlo dě ji vám příjdou dra ho!
To si pa ma tuj te!!! A ta uráž ka na cti též!“ „A ty ně ja kou čest
máš? Jest li si chceš stě žo vat, tak je di ně do hajz lu ne bo na
lampárnu. Svěd ky ne máš, tak ne straš.“ Oto čil se a be ze slo va
se ztra til. „Ču rá ku!!!“ za řval jsem za ním. Ce lou šich tu se
ne uká zal. Na dru hý den, když jsem ra porto val s ve dou cím,
mi ří kal, že ten ču rák vy fá ral, při šel za ním do kan ce lá ře si
mu stě žo vat, že jsem pro hlá sil, že KSČ jsou zlo dě ji, a bez dů
vod ně jsem ho na pa dal a žá dá o pat řič né po tres tá ní. Ptal se
PESTRÉ VRSTVY
21
mě, jest li má na to ně ja ké svěd ky. Ří kám, že ne má. „Tak nás
mů že po lí bit v pr del!“ po šep tal mi Pa vel do ucha…
Náš hlav ní pře dák byl vy řa zen do částečné ho dů cho du a tím
pá dem se mu sel zvo lit no vý. Bý va lo zvy kem, že si ko lek tiv
zvo lil hlav ní ho pře dá ka me zi se bou. Byl jsem na vr že ný já
a ješ tě je den pře dák, se kte rým jsme by li na kur zu de vá té
kva li fi kač ní tří dy. Kurz jsme ab sol vo va li úspěš ně a by ly nám
udě le ny de vít ky. Vět ši na hla sů by la pro mě, tak že v ko lek ti vu
jsem byl zvo le ný hlav ním pře dá kem já. Jen že to mě lo je den
há ček. Mu se la to ješ tě schvá lit ko mi se na se kre ta riá tu KSČ.
Tam jsem sa mo zřej mě ne pro šel. Dů vo dy by ly jas né. Ne ní
v KSČ, má brat ra na Zá pa dě a má po va hu bu ři če. Ta ko vé ho
hlav ní ho pře dá ka my ne po tře bu jem. Ty to dů vo dy jsem se
do zvě děl až poz dě ji, od jed no ho re vírní ka. Mi by lo ře če no
úpl ně ně co ji né ho. Ře di tel si mě za vo lal a ře kl, že bě hem to
ho to mě sí ce bu de na še mu ko lek ti vu při dě le ný kom bajn a je
li kož mám nej vět ší důl ní kva li fi ka ci, bu du vy ko ná vat na dá le
funk ci smě no vé ho pře dá ka plus kombajné ra. Do té do by, než
bu de zvo le ný hlav ní pře dák, bu du tu to funk ci za stu po vat já.
Když jsem byl na po ra dě hlav ních pře dá ků, ře di tel se nás po
stup ně ptal, ja ké jsou na še po ža dav ky a co je tře ba udě lat pro
to, aby ko lek tiv bez ně ja kých vět ších po tí ží ra zil. Při šla řa da
na mě. Ře kl jsem mu, co si o tom všem mys lím, že se na náš
ko lek tiv s pře hle dem se re, ne ní ma te ri ál na raž bu atd. Když
jsme skon či li ne smy sl nou de ba tu, zve dl se z před ní la vi ce
ně ja ký re za vý skutr, kte ré ho jsem znal od vi dě ní, a pro hlá sil:
„Sou dru hu ře di te li, dej te mi ten ko lek tiv a já z nich udě lám
22
Ivan Landsmann
správ né ra zi če!“ Ře di tel: „A ví te, sou dru hu Zá vorko, že jsme
o tom uva žo va li?! Svo ji funk ci před se dy úse ko vých dů věr ní ků
na pod ni ko vém se kre ta riá tu za stá vá te vý bor ně, jste dob rým
ko mu nis tou, tak že si mys lím, že by chom vám ten to ko lek tiv
moh li s klid ným svě do mím při dě lit. Co na to ří káš, sou dru
hu ná měst ku?“ „No, já si mys lím, sou dru hu ře di te li, že to je
bez dis ku se.“ „Od zít řej ší ho dne, ti bu de, sou dru hu Zá vorko,
při dě le ná funk ce hlav ní ho pře dá ka na úse ku geo lo gic ké ho
prů zku mu,“ ří ká ře di tel. „Vě řím, že tu to funk ci bu deš vy ko
ná vat dob ře a za krát ko bu dou vi dět znač né vý sled ky.“ „Ano,
sou dru hu ře di te li, mů že te se spo leh nout!“
Hlav ní pře dák z ved lej ší ho ko lek ti vu, kte rý se děl ved le
mě, mi po ti chu ří kal: „Ivan. Kur va, to si dá te! Víš co to je za
cy pa?! Je to Va lach a má je nom pět tříd. A na víc je straš ná
ske ta. Bonzu je a lí že ře di te lo vi řiť.“ Vě děl jsem, že ta ko me die
by la na hra ná a pře dem při pra ve ná.
Dru hý den, na ran ní šich tě, už skutr stál na úse ku a hrál
chyt ré ho. Šel jsem za ve dou cím, abych s ním po ra porto val,
ale skutr mi sko čil do ře či a ří ká: „Ne ní tře ba, to už je všech no
za ří ze né. Ode dneš ka jsem váš hlav ní pře dák. Ty jsi smě no
vý, co?! Tak si na piš palní ky, moc se neobsrý vejte, posbí rej
si li di a fá rejte! Já při jdu pozdějši, ne bo mám eš tě ně ja kú pa
pí ro vú ro bo tu.“ V du chu jsem si ří kal: „Co se mi, ty ču rá ku,
svě řu ješ, já ti na to se ru a kdy bys ne při šel vů bec, tak by by lo
líp.“ By lo mi jas né, že bu du mít s tím bl bem ne ustá lé po tyč
ky. Sfá ra li jsme a při sva či ně jsme de ba to va li o něm. Pe tr ho
znal z vy prá vě ní klu ků, kte ří mu už dáv no o něm vy klá da li,
co je to za cy pa, ale sral na to, pro to že měl z ně ho hov no.
Pak mi ří ká: „Ivan! Víš ko lik on má tříd?“ Ří kám: „Vím. Pět!“
PESTRÉ VRSTVY
23
„Odkuď to víš?“ ptá se Pe tr. „Vče ra mi to je den ří kal.“ Ozval
se Ton da: „Do pr de le, to má me pod ta ko vým bl bem dě lat?“
„No to je pěk ně v pr de li!“ ří ká Ja rek a roz ba lo val si strou ček
čes ne ku. Ří kám: „Ho ši, je tře ba si před ním dá vat ba cha na
ja zyk, pro to že to je bonzák.“ „Mám ho na oca se!“ pro hlá sil
Ton da. Ton da si vši ml dvou svě tel na štre ce. Když při šli blíž,
po znal jsem v nich ve dou cí ho a skut ra. Před sta vil se klu kům
ja ko hlav ní pře dák a se ptal, kdo z nás je Va lach. „Já!“ ozval
se Pe tr. „A co má být?!“ „Nic, enom se tak ptám, pro to že já
sem též Va lach.“ „To je té ho, já sem též Va lach a ne chlu bím
sa tým,“ ozval se Ja rek. Skutr ne če kal ta ko vou re ak ci od klu
ků a i když měl je nom pět tříd, tak po cho pil, že mu se rou na
hla vu. Byl jsem to mu rád, že se klu ci ne bo jí a dá va jí mu to
na je vo. „Ivan je též Va lach,“ pro hlá sil ve dou cí. „Ja? A kde
si sa na ro dil?“ ptá se skutr. „V No vým Ji čí ně,“ ří kám. „Tož
to si bu de me vše ci ro zu měť.“ Ja rek se roz kaš lal a Pe tr se
ušklí bl. Já jsem si je nom v du chu mys lel o pr de li. „A kde si
sa na ro dil ty?“ ptá se Tondy, kte rý se špá ral v uchu ně ja kým
dřív kem. Dě lal ja ko že ne sly ší a po chvil ce ří ká: „Já sem se
ne na ro dil.“ Skutr ču mí a ne ví, co si má o tom mys let. Pak
ří ká: „Jak to ne na ro dil…“ „Nó, pro to že jsem se pros tě vy
skytnul,“ ří ká Ton da. „Ně kte ří li di se vy skyt nou a ně kte ré
vy táh lo slun ko z kra vinca a ti to ma jí horši, ne bo na nich to
je po tom po znat, je nom co ote vřou hu bu.“ Skutr se za ra zil
a ří ká: „Počkaj, jak si to mys lel?!“ „Tak jak to ří kám,“ od po
vě děl Ton da. Všich ni jsme po cho pi li a vě dě li, že ho Ton da
uzem nil. V du chu jsem mu gra tu lo val. Skutr do stal prv ní
lek ci a as poň se ne bu de moc roz ta ho vat. A pak to po hno jil
tím, že se ze ptal, kdo z nás je v KSČ. „Ni kdo!“ ře kl za nás
24
Ivan Landsmann
ve dou cí a posvi co val po hajcma nach. „No ale to je chy ba, ho
ši! To je vel ká chy ba! To by ste tam mě li být vše ci! Po šich tě
sa za mnú za stav te na se kre ta riá tu a já vám dám při hláš ky,
ty sa vyplňá a…“ Ne do po vě děl. Sko čil mu do ře či Ton da.
„A sa my?“ „Co, sa my,“ ptá se skutr. „No, esi se ty při hláš ky
vy pl ní sa my, ne bo to bu de me mu set dě lat my?!“ „Poslúchaj,
oga re, ne zdá sa ti, že si ja ký si přidrzlý?!!!“ „Próóóč??“ ptá se
Ton da a klid ně se špá ral dře vem v uchu. „No pro to že máš
furt ja ké si hlúpé při po mín ky. Tys měl byť v KSČ už dáv no!“
ří ká skutr. Ton da na to: „Já sem tam chtěl byt už dáv no, ale
vy by ste mě tam asi ne chtě li.“ „No, počkaj! Jak to, ne chtě li?“
„No, pro to že sem tři ro ky bru čel na Bo rach.“ Skutr: „Ale to si,
oga re, na omy lu! To na to ne má žá den vliv! My sme od te ho,
aby sme li di pře vy cho vá va li a ne byl bys prv ní ani po sled ní.“
„No, to je prav da!“ vmí sil se do ho vo ru Ja rek. „Po dí vej se,
ta ko vý Hu sák, ten bru čel ko lik ro ků a po dí vej se, kde dnes ka
je!“ „To tu ne bu dem pro bí rať!!!“ za jaščel skutr. Vši ml jsem
si, že ve dou cí se ne ná pad ně vy pa řil. Asi měl oba vy z to ho,
aby se ho ten ko kot ná ho dou ne ze ptal, proč ne ní on v KSČ.
Za čí nal jsem být na to ho ču rá ka na sra ný, pro to že z ně ho ta
bl bost je nom tříš ti la. Pak se ptal Jarka a ten mu řek, že ne ní
po li tic ky vy spě lý a asi by se tam ni jak ne an ga žo val, pro to že
na to pros tě ne má. Po těch slo vech mu to pa ko ří ká: „Po div
sa, ty ja ko sko ro práv ník, by si měl měť o po li ti ce pře hled,
né?!“ „No prá vě pro to!“ „Co prá vě pro to…“ „No, prá vě pro to,
že mám pře hled, tak na to se ru.“ Byl jsem rád, že mu klu ci
se rou do kr ku. Když se ptal Pet ra, tak ten si ne dě lal ně ja ké
pro blé my s vymlou vá ním. Jed no du še mu ře kl: „Po div sa.
Já mám enom jed nu hlav ní sta rosť. Oddě lať si svo ju šich tu,
PESTRÉ VRSTVY
25
dob ře sa nažrať, na piť a za du pať si. A ce la po li ti ka aji s KSČ
mi le ží u pr de le.“ Pak při šla řa da na mně. Skutr: „Po div
sa, pře dá ku. Ty ja ko ve dou cí osádky by si měl iť pří kla dem
a byť u nás už dáv no! To, že máš brá chu na Zá pa dě, to je je
ho haňba, ale ty si tu a je tře ba, aby si do ká zal…“ Ne ne chal
jsem to ho negra mo ta do mlu vit. Ří kám: „Tak po dí vej se! Jest li
jsem, ne bo ne jsem, jak ty ří káš u vás, to je mo je věc a tvo je
zby teč ná sta rost. Já se ti též ne se ru do tvých vě cí. A zdá se
mi, že ně jak to ho moc víš! Tys byl ur či tě v Rus ku, ne bo jsi
vy stu do val Kar lo vu uni ver zi tu. Ty by ses ho dil s tím svým
ro zu mem k po li cii…“ Ne do mlu vil jsem. Skutr mi sko čil do
ře či a ří ká: „Po div sa, o to bě te ho ví me dosť! Si zná mý po bu
řo vač a jak si tak spo mí nám, tak si vló ni žá dal po vo le ní do
Ka na dy.“ „Le tos bu du žá dat zas!“ ří kám mu. „Šak si žá daj!
Žá daj, ale pa ma tuj si, že po kuď bu du v ko mi si já, tak si buď
istý, že bu du prv ní, kdo bu de pro ti!“ Já: „Na to jsi, ka ma rá
de, moc ma lý pán, aby jsi roz ho do val o tom, jest li po vo le ní
do sta nu, ne bo né! A víš co? Skoč mi na hejcman! Ho ši, jdem
dě lat, ne bu dem ztrá cet čas s ně ja kým negra mo tem.“ Zved li
jsme se a šli do čelby.
Ta ko vé by lo na še prv ní se zná me ní s no vým hlav ním pře
dá kem, u kte ré ho jsme mě li po pi či, ale on též.
Stál jsem před úse kem a ke cal s klu ka ma. Při šel ke mně skutr
ješ tě s jed ním ma ní kem a ří ká: „Poslou chaj. Ode dneš ka bu
de toť Pe tr Fi li pek va ším pře dá kem.“ Dí vám se na ně ho jak
z ja ra, pro to že jsem to ne chá pal. Ří kám: „A já bu du ja ko co?!
To bu du dě lat vo za ča, ne bo co!“ Skutr: „Ty bu deš kom baj nér.“
26
Ivan Landsmann
„A kde ten kom bajn máš?“ ptám se. „Nesta raj sa, kom bajn už
je na šach tě.“ „Já z te ho mám chu ja, že je na šach tě, když
ne ní na do le!“ „Poslu chaj, ne bu dem o tym disku to vať, ne ní
na to čas. Na piš palní ky a po má hajte si na důl.“ Ří kám: „Já
ne jsem už pře dák, tak to ne ní mo je sta rost! Ať si to na pí še
no vý pře dák.“ Skutr ří ká: „On ne zná eš tě pod mín ky, ja ké tam
sú.“ „Tak mu to na piš ty!“ ří kám. „Cho díš tam už del ší do bu
a pod mín ky znáš, né?“ Vě děl jsem moc dob ře, že skutr byl
z kla sic ké raž by bl bý, tak ja ko je ho ko le ga. Oto čil jsem se a šel
na úsek za ve dou cím, ze ptat se ho, co to všech no má zna me
nat. Ří kám: „Pa vel, co to má všech no zna me nat. Zá vor ka si
příjde za mnou s ně ja kým chla pem a ří ká, že to je no vý pře
dák mís to mě.“ „O tom já nic ne vím!“ ří ká Pa vel. „A co to je
za chla pa?!“ ptá se. Já: „Co já vím? Ně ja ký Fi li pek.“ „Fi li pek?
Ten ho ke jis ta?“ „Ne vím, jest li to je ho ke jis ta, ne bo co, já ho
vi dím dnes ka po pr vé.“ Vstal a vy šli jsme na chod bu, kde
skutr vy svět lo val ně co mo je mu no vé mu pře dá ko vi. „Poslu
chej, Zá vorko. Co se to tu dě jou za změ ny, o kte rých já nic
ne vím.“ ří ká Pa vel. „Na zdar, Pa vel!“ ozval se Fi li pek. „No,
na zdar. Co ty tu dě laš?“ „Bu du ro bit u te be!“ „A to ja ko co?
U do pra vy, ne bo kde?“ „Nééé, smě no vé ho pře dá ka!“ „A že
o tym nic ne vim!“ Skutr: „Poslu chaj, Pa vel, všec ko je za ří ze
né u ve dou cí ho po le.“ „Pa vel, a to já mám dě lat ja ko vo zač,
ne bo jak?“ ptám se ho. Skutr: „Na psal už si ty palní ky?“ „Proč
bych měl psát palní ky? Já jsem pře dák?“ „Po čkej, Ivan,“ ří ká
Pa vel. „Za jdem za ve dou cím po le.“ Ve šli jsme do kan ce lá ře,
kde za sto lem se děl ješ tě po řád ně ne vystřízlivě lý Klimša. „Co
ma te, chla pi?“ ptá se. Pa vel ří ká: „Ty si mi dal na úsek Fi
lipka?“ „Jas ně. A co má ja ko být.“ „No nic! Je nom by mě
PESTRÉ VRSTVY
27
za jí ma lo, co bu de Fi li pek dě lat za ro bo tu.“ „No, smě no vé ho
pře dá ka! To ti Zá vor ka ne mlu vil?“ Pa vel: „Poslu chej, to ne
mys líš váž ně.“ „No a če mu by né? Je to dob rý ho ke jis ta, tak
če mu by ne moh být též dob rý pře dák.“ „Ho ke jis ta tře ba je
dob rý, ale co to má spo leč né ho s do lem?! Ten chlap ne byl už
sko ro de set ro ků po řád ně na do le a ty ho dáš dě lat pře dá ka.
A ja ku má vů bec kva li fi ka ci? Po chy bu ju, esi má vů bec sed
mič ku.“ „Poslu chej, Pa vel, je to schop ný sy nek a vě řím, že
se br zo za pra cu je a bu de z ně ho dob rý ha jer.“ „Kur va ale
po chop, že ta ko vé mu nezku še ne mu člo vě ku, kte rý ne má
kva li fi ka ci, ne mo žu svě řit osád ku! Ně co se vy se re a bu du to
mět na tri ku já.“ Po dí val jsem se na ho din ky a by lo tři čtvr tě
na šest. Ří kám: „Pa vel, já pů jdu, ne bo nesfá rám.“ „Dob ře. Běž
a po šich tě se za mnu za stav.“ Na všech úse cích už by lo
prázd no. Utí kal jsem do koupe lu a rych le se pře vlé kl, pro to
že byl nej vyš ší čas. Tak tak jsem chy til po sled ní šol, ve kte ré
fá ra li střel ci. Što ček mi ří ká: „Co je s te bu, Ivan. To ti sta ra
do ma při leh la no hy, že ideš tak poz dě?“ „Na ko lik máš střel
bu? Zá vor ka mi při nes ro zepsa né palni ky, kur va, ale to aby
se v tym čert vy znal.“ Ří kám: „Štoč ku, já už jsem ode dneš ka
vo zač, tak že mě to ni jak ne za jí má.“ „Ne du pej! Fakt? Ty si
ro biš ze mě cy pa.“ „Cy pa si z te be ne ro bim, je to tak.“ „A cos
kur va vy mamla sil?“ „Nic! Pros tě se Klimša se Zá vor kou do
mlu vi li, že mís to mě na stou pí ně ja ký Fi li pek.“ „Fi li pek? Ten
ko kot? Ke ry čert ho tu vy ři gal!“ Ří kám: „Štoč ku, až vy stou
pí me, tak mi ukaž ten pa pír s tě ma palní ka ma.“ Vy stou pi li
jsme z kle ce a Što ček mi po dá val pa pír s ně ja ký ma kli ky há
ka ma a byl růz ně poškrka ný. Dí val jsem se na ne či tel ný pod
pis, z kte ré ho by lo ro ze znat je nom Z a dal ší už by lo ne či tel
28
Ivan Landsmann
né. Ří kám: „Štoč ku, pojď sem! Po dí vej se, co tu ti dva cy pi
na psa li za palní ky.“ Po dle mě to vy pa da lo na klín, ale ku rev
sky zdu pa ný. Pře po čí tal jsem palní ky a na po čet dír jich pět
nadbý va lo. Ří kám: „Štoč ku, ber to tak, jak to ti dva oca si
na psa li, a stře li va na bal tež ko lik chtě jí.“ Mě li ho, ja ko do
tu ne lu. Ří ká: „Ivan, ne chceš to rad ši pře psat?“ „Kur va, co
bych pře pi so val! To je je jich věc. Ber to tak, jak to je, a šlus.“
Když jsem při šel do čelby, klu ci už ta ha li flogma ny a ha di ce
na vrtá ní. Ptám se Pet ra, kte rý odmo tá val vod ní ha di ci, jest
li sva či li. Ří ká: „Kur va né, pro to že skutr s tym no vym nás
ne ne cha li.“ Vje la do mě zlost a ří kám: „Tak víš co? Pěk ně se
po saď, vy bal sva či nu a že rem.“ Sed li jsme si a jed li. Z čelby
na nás posvi co val skutr se svo jím kumpá nem. „Tak kur va,
co je to tam s va ma!!!“ „Po lub nas v pr del, pi čo,“ pro hlá sil
jsem, i když to ne sly še li a jed li jsme dál. „Tak kur va! Mám
vás iť zvednuť!!?“ „Běž do pi če, ty ču rá ku!“ za řval jsem. Vi
dím, jak se svět lo odle pi lo od čelby a rych le se blí ží k nám.
Pak i dru hé. Při hnal se roz zu ře ný skutr se svo jím bl bem a za
čal to ze se be chr lit. „Tak co si vů bec mys líš! Ty ne víš, kdy
sa sva čí?! Ne bo co. Eš tě sta hu ješ li di a po bu řu ješ jich! Já sem
moc dob ře vě děl, že ty pře dá ka dě lať ne mo žeš. To by tu na
té šach tě za chvil ku vy pa da lo!“ S kaž dým je ho slo vem, do
mě vjíž dě la stá le vět ší zlost. „Tak dost!“ za řval jsem. „Ty mi
tu chceš dě lat fotra, ne bo co?! Já dě lám pře dá ka už tři náct
ro ků a jest li ho dě lám dob ře, ne bo špat ně, o tom ty ne rozho
du ješ! Kur va, te be nám tu byl čert dluž ný! A pa ma tuj si, že
dnes ka jsem tu po sled ní šich tu.“ „Cha cha cha. Do vol sa mi
zasmáť! Já bu du enem rád.“ Ří kám: „Dnes ka na čelbě ne dě
lám, ne chá vám se vy ce cho vat do ob slu hy.“ „Tak sa tře ba
PESTRÉ VRSTVY
29
po ser! Mys líš, že sa bez te be neobejdem?“ ozval se Fi li pek
a ří ká Pet ro vi: „Sta vej, ber tu ha di cu a val do čelby. Esi ste
ne by li zvyk li poslu chat va še ho by va le ho pře dá ka, tak u mě
to ne bu de.“ Oto či li se a šli do čelby. Sly šel jsem, jak Fi li pek
ří ká skutro vi: „Ty, Ton da, ne ní to ten, jak vlo ni žá dal od nás
to po vo le ní do té Ka na dy?“ „Ja, to je on, ale ať si ne my…“
Dál už jsem ne ro zu měl. Pe tr mi ří ká: „Ivan, to s tym ode ji tim
si mys lel do oprav dy?“ „Úpl ně smr tel ně,“ ří kám. „Tož tak to
já idu též. Kdo by s ta ko vý ma hno ja ma dě lal.“ Vzal ha di ci
a šel na čelbu. Já jsem vzal bed ny na pí sek a po ma lu šel k vo
zu je na pl nit. Když jsem na bí ral pí sek, tak jsem pře mýš lel
nad tím, jak ta ko vý je den hnus ný ko mu nis ta do ve de otrá vit
ži vot mno ha li dem a jak je před ně ma člo věk bez bran ný. Co
při šel skutr, tak se mi za čí na la ha vírna ze dne na den čím dál
víc hnu sit, i když i tak jsem jí měl za ty lé ta pl nou pr del. Ani
jsem ne zpo zo ro val, že se ved le mě po sta vil štajgr. Ří ká: „Co
ty, Ivan, se tu přehra bu ješ v pís ku?“ Ří kám: „Bo huš, dnes ka
mě vy ce chuj do ob slu hy a zít ra dá vám sbo hem.“ „Ne du pej!
Kur va, kde bys cho dil!“ Ří kám: „A kdo si mys líš, že bu de
pod ta ko vý ma ču rá ka ma dě lat! Fi li pek ro zu mí ha vírně jak
ko za petr že li a Zá vor ka to sa mé.“ „Ne du pej Ivan! To je enom
do čas ně, než se všech no vy ře ší.“ „Co se vy ře ší!? Hov no! Od
té do by, co tu při šel ten cyp, tak to všech no sto jí za hov no.“
„Nó, kur va. Já vím, ale co na dě láš. Nic ne na dě láš. Ja a ska
zu je ti Pa vel, že se máš za ním po šich tě sta vit.“ „Já vím.“
Z čelby se ozval ra chot flogman. Na pl nil jsem jed nu bed nu
pís kem, ho dil si ji na ra me no a šel jsem do čelby. Po sta vil
jsem se ke štu su a po zo ro val, jak ti dva vo lo vé jsou bez rad ní.
Kdy by mo ji klu ci ně co ne zna li, tak jsou ti dva pablbi ho to ví.
30
Ivan Landsmann
Skutr ob ska ko val ko lem klu ků a sna žil se jim mě nit směr
vrtá ní. Sta ho val jim růz ně ma ši ny, i když jsem vi děl, že klu
ci vrta jí dob ře. V du chu jsem si ří kal: „Kur va, ten odpal bu de
vy pa dat.“ Skutr se obsrý val ko lem Tondy a po řád mu ubí ral
vzduch na pa chol ku. Na jed nou vi dím, že Ton da od sko čil od
ma ši ny a praš til ka pou o zem. Vě děl jsem, že se na sral. Vů bec
jsem se ne di vil. Nej hor ší věc, co mů že být, je, když je člo věk
zvyk lý vr tat po dle to ho, jak jsem to tře ba na učil klu ky já. Už
ně ko lik ro ků měl kaž dý svo je ur če né mís to a kaž dý den tak
vrtal. Ton da zve dl ka pu, na sa dil si ji na hla vu a šel ke mně.
Skutr za ním řval: „Poď vrtať!!“ „Já vas je bu, vy ču rá ci, vrtej
te si sa mi, když jste tak chyt ří!“ Ton da při šel ke mně a vši ml
jsem si, jak je ner vóz ní. Tře pa ly se mu rty a měl vy ku le né
oči. Ří ká: „Ivan, já tu kur vu ma lu krpa tu ko mu nisticku na
vrchu za bi ju. To se ab so lut ně ne dá vy dr žet.“ Ří kám: „Ton do,
já bych mu tež nej rad ši rozko pal hu bu.“ „Pe tr mi ří kal, že
ideš pryč. Je to prav da?“ „Je.“ „Tak to já idu tež.“ Tondo ve
ma ši ny se ujal skutr s Fi lipkem, ale co to s ně ma dě la lo, to
ne by lo ani mož né. Fi li pek při dal na pa chol ku vzduch, aniž
vě děl, co dě lá, pro to že u ma ši ny stál popr vé. Skutra to vy
nes lo až pod vrch hajcma nů, svědr se pro hnul ja ko luk a zlo
mil se. Kdy by Ja rek včas neusko čil, tak mu spad la vrtač ka se
zlo me ným svědrem na zá da a provrta la ho. Ne byl by to prv
ní pří pad na šach tě. Zrov na při šel stře lec a vi děl to. Ří ká:
„Ivan, on ti vy za bi ja půl osádky.“ Ton da do ne sl no vý svědr,
na sa dil ho do ma ši ny a vrtal. Skutr už se mu do to ho nesral,
pro to že si na bil tla mu a ta ky po znal, že na to ne má. Fi li pek
klu kům zavrtá val tam, kde mu klu ci po sví ti li, pro to že ne vě
děl, kde kte rá dí ra pat ří. Já jsem se na to ne mo hl dí vat. Ří kám:
PESTRÉ VRSTVY
31
„Štoč ku, pojď od sud do pr de le, ne bo se zby čim.“ Do ne sl jsem
na čelbu zby lé dvě bed ny z pís kem, se dl jsem si ke štočko vi
na okor a ke ca li jsme. Půl šich ty by lo v pr de li a na čelbě se
po řád ješ tě vr ta lo. Při šel zno vu štajgr a ří ká: „Kur va, oni eš tě
vrta jí? S ta ko vu se to do šich ty ani nestře li.“ Šel na čelbu,
a když se vrá til, ří ká: „Kur va, Ivan, běž tam a řek ni jim, jak
ma ju na vrtat zá lom!“ „Po dí vej, Bo huš, ne ní to tro chu han ba,
aby vo zač ra dil hlav ní mu a smě no vé mu pře dá ko vi? Mám je
na oca se.“ „Ne du pej, Ivan?!“ „Jo, jo, už je to tak, mám je na
oca se.“ Štajgr rad ši ode šel, pro to že s tím ne chtěl nic mít. Asi
po půl ho di ně ma ši ny utich ly a klu ci kli di li čelbu. Pak skutr
vo lal: „Lá du jem!“ Što ček se po kři žo val, vzal si interfe ro metr
a šel do čelby. Já jsem dr žel hlíd ku. Lá do va li ho di nu a půl,
což by lo úpl ně ne nor mál ní. Prv ní při šel z čelby što ček a ří ká:
„Ivan, ně co otřesné ho! Kdy bys to vi děl, tak se po se reš. Čelba
zozvrta na jak emental, za lom tak zva ný abstrakt. Nechcu vi
dět, co to udě la.“ Klu ci při šli z čelby nervózní a uštva ní.
Po se da li se ved le mě a Ton da s Jarkem vy táh li sva či ny. Ton
da ji roz ba lil, čich nul k sa lá mu, kte rý byl už zka že ný, a švi hl
s ní na pás. Za řval: „Skrz ně ja kých dvuch cy pu mu sim byt
hla dem!! Kur va! Dnes ka tu by la pro mě po sled ní šich ta.“
„Mo ja též,“ ří ká Pe tr. Ja rek udě lal se sva či nou to sa mé co
Ton da a pro hlá sil, že na to tež se re a jde do pi če. Što ček oto
čil klič kou a ozva la se rá na jak z dě la, lutny se cofli o půl
met ru do za du a byl sly šet ko vo vý zvuk. Mi to by lo jas né.
Ří kám: „Tak, ho ši, ko lik jich ti pu je te?! Já ří kám čty ři. A vy?“
Ton da tři, Ja rek pět a Pe tr se při dal k me mu tipu. Skut ro vi se
to ne lí bi lo a ří ká: „Ne chaj si ty svo je hlúpé při po mín ky! To,
co umíš ty, tak to my umí me též. Že, Pet ře.“ Já: „To, co ty se
32
Ivan Landsmann
učíš na čelbě, to já už sem dáv no za po mněl!“ Klu ci se roz
chech ta li a stře lec s ně ma. Skutr: „Šak te be ten smích br zo
pře jde.“ „Až po to bě! A rad ši se běž po dí vat, cos vy mamla sil
a na maž si ru ky.“ „Nó, šak ty sa dosmě ješ br zo.“ „Idem se na
to po dí vat!“ ří ká što ček. Klu ci tam ani ne šli. Što ček se vrá til
a dr žel se za hla vu. „Tak co?! Kdo z nás se tre fil?“ ptám
se. „Le ží jich pět. Tak Ja rek. Šest lu ten je na ze mi a bu dou se
mu set vy mě nit. Zá vor ka vám vzka zu je, aby ste oka mži tě vše
ci při šli na čelbu. Aji ty, Ivan.“ „Mám ho v pi či! Ču rá ka!!
Ho ši ber te ka ba ty a idem k šach tě. Je půl dru hé. Ať se s tím
se rou ti dva ru dí psi.“ Umyl jsem se a šel na úsek. Pa vel mi
ří ká: „Co jste tam dnes ka dě la li, že jste je nom za ce lu šich tu
stře li li?!“ Ří kám: „Pav le, to se ze ptej Zá vor ky a Fi lipka, já
jsem byl v ob slu ze.“ „Ne du pej! A proč?“ „No pro to že s ta ko
vý ma cy pa ma na čelbě já dě lat ne bu du. Zá vor ka mi dnes ka
má lem pro vr tal chla pa. Oba ne umí vr tat a až vy fa ra jí, tak se
ti po chlu bí, co vy mamla si li. Jo a ješ tě bych ti chtěl ozná mit,
že od zítř ka jdu do pr de le.“ „Kur va! To mi ani ne mluv! To
ne při pa dá v žád ným pří pa dě v úva hu!“ Na úsek při šel Pe tr
s Tondou. Ton da ří ká: „Ve dou cí, já s Pet rem jde me do pr de
le.“ „Vy jste se snad vše ci zbláz ni li! Né?! Prak tic ky nej lep ší
li di mi ode jdou a kdo tu bu de dě lat!?“ „To po dě kuj Zá vorko
vi.“ Pa vel ří ká: „Ivan, po div se. Od zítř ka se stě hu je kom bajn
na důl a Zá vor ku s Fi lipkem dám k to mu a ty s party ju do ra
zíš tu za ráž ku a po tom bu deš jez dit s kom baj nem. Kur va
ne buď jak ma lý sy nek. Tam za ro biš pe něz jak šup!“ Ří kám:
„Dob ře, Pa vel, jak to je tak, tak zůsta va me. Co, ho ši!?“ „Ja,
Ivan.“ Za zvo nil te le fón. Sly šel jsem ujašče ný skutrův hlas.
Pa vel za vě sil a ří ká: „Vo lal Zá vor ka a mlu vil, že jste ne upo
PESTRÉ VRSTVY
33
slech li je ho pří ka zu a ode šli jste z čelby. Chce, aby sem vás
po tres tal a te be zvlášť, že jsi to byl ty, kte rý zbanto val osád
ku.“ „Po dív se, Pa vel, by lo půl dru hé, když je stře li lo, a to je
šich ta. Né?“ Na úsek při šel što ček a ří ká: „Ivan, mlu vil si
Pav lo vi co tam ti dva vy mamla si li?“ „Co?!“ ptá se Pa vel. Ří
kám: „Šak ti Zá vor ka vo lal, ne?“ „No vo lal, ale enom to, co
sem ti ři kal. Tak co tam vy mamla si li!?“ Što ček tak tro chu
ško do li bě ří ká: „No, nic moc, enom pět hejcma nů le ží ho re
ko py ta ma a šest lu ten je na srač ku.“ „Kur va! To mi ani ne
mluv! O tym mi vů bec ne ří kal.“ „No, asi se ti za po mněl po
chlu bit,“ ří kám. „Kur va, to je kus cy pa.“ Na úsek při šel Ja rek
a ří ká: „Ve dou cí, já idu do pr de le.“ „Kur va!! Eš tě ty za čí nej!
Iďte mi do pi če a rá no ať vas vi dím všech ny pohro ma dě!“
Vy pad li jsme z úse ku a na dru hý den jsme před ním za se
všich ni stá li.
Za ráž ku pro kom bajn jsem s klu ka ma vy ra zil a skutr s Fi
lipkem a par tou dopra va řů do pra vo va li kom bajn na čelbu.
Byl to sta rý střep, kte rý vy řa di la Duk la. Hlav ní me cha nik
pro hlá sil, že kom bajn be re a dá ho do pro vo zu. Za zno vu
pou ži tí pak vzal tuč né pré mie. Kom bajn se jme no val PK3.
Těs ně po vál ce Ru si da li hla vy do hro ma dy a vy mys le li to
ko zid lo. Pod vo zek byl z ně mec ké ho sa mo hybné ho dě la a kom
bajn sám o so bě ne byl vel ký, ale hlav ně směš ný. La fe tu měl
dlou hou a po do bal se fakt ně ja ké sta ré taj né zbra ni. Ha ví ři
ze stě ny, když cho di li ko lem, tak si to ko zidlo se zá jmem
pro hlí že li a mě li růz né při po mín ky. Štenkro va li růz ně sku
tra, ja ko na pří klad: „Z avorka, kde s tym kla mo rem chceš
34
Ivan Landsmann
je chat?! Do být Sta lin grad? Ne bo se chceš pro vrtat na Za pad?“
Kom bajn se dá val do hro ma dy ně co přes tý den. Zá meční ků,
kte ří by li zku še ní se sklá da ním kom baj nů, se ko lem to ho
ko zidla hem ži lo jak mra ven ců a ne vě dě li si ra dy kde co pří
jde, pro to že nic na se be ne pa so va lo. Hlav ní mu me cha ni ko vi
se to zdá lo ně jak dlou ho, že kom bajn ne ní ješ tě v pro vo zu,
a sfá ral na důl, aby na prá ci osob ně do hlé dl. Ob chá zel ko lem
to ho ko zidla a byl z to ho da le ko blbší než všich ni zá meč ní ci.
Na ko nec mu se li po zvat z Duk ly ně ja ké ho ex per ta, kte rý měl
s tím zku še nosti, pro to že ty ko zidla mě li na šach tě dlou hé
ro ky. Na ko nec zjis til, že la fe ta je si ce ta ky z PK3, ale z no
věj ší ho ty pu a ji nak spře vo do va ná a elektro skříň též ne pa
su je, tak ja ko i ovlá dač. Mu se lo se z Duk ly na šro tišti vy
hra bat pat řič né dí ly a do pra vit je na důl. Asi za tři dny
byl kom bajn pro vo zuschopný. Ex pert z Duk ly se ptal, kdo je
tu kom baj nér. Ří kám: „Já!“ „Ty? Tak upřím nou sou strast.“
„Proč?“ ptám se. „Ka ma rá de, nechcu tě už pře dem zby teč ně
stra šit, ale též ti ne bu du ke cat. Kombajné ři od nás si ku rev sky
od dech li, když se vy řa di ly ty kla mo ra z do lu. Ně ko lik ro ků
už sto jí od sta ve né na šro tišti. Tak kur va ne vím, co to na pad
lo va še ve de ní.“ Dá val mi pak růz né ra dy, kde se nej čas tě ji
vy sky tu je ně ja ká zra da. Hlav ně mě upo zor ňo val na ovlá dač,
kte rý prý je straš né svins tvo. Pras ká u ně ho moc čas to hyd
rau lic ká ha di ce, pro to že re gu lá tor tla ku ni kdy ne byl do ře še
ný. Jest li že byl kom bajn v pro vo zu pár ho din v ku se, olej se
za hřál až na osumde sát stup ňů a když prask ne u ovlá da če
ha di ce, tak olej bu du mít pří mo v úsmě vu. Pak mi před ve dl,
jak se s čím za chá zí a jak je nej lep ší odbí rat sloj, ale na to prý
příjdu sám. Pak ra dil klu kům, jak je nej lep ší po stu po vat u bu
PESTRÉ VRSTVY
35
do vá ní. By ly to pro nás vzác né ra dy, pro to že ni kdo z nás na
kom baj nu ne dě lal a pře jít z kla sic ké raž by na kom bajn je
úpl ně ně co ji né ho. Pak jsem na stou pil za kom bajn, pus til
jsem sběrný dopravník a zavrtal se do čelby. V mo men tě ne
by lo vi dět ani pul met ru před se be, i když jsem měl spuš tě ný
po střik na pl né ku le. Klu ci se oka mži tě zde ko va li za kom bajn,
do čis tých vět rů. Mu sel jsem če kat, až se čelba tro chu odvě
trá, abych mo hl po kra čo vat. Vy uhlo val jsem čelbu a při kaž
dém zašra má ní se ozva la ra na ja ko z dě la. Ra zi li jsme v otře
so vé slo ji, kde by ly tla ky a ty se vy bí je ly. Kom bajn se mnou
úpl ně nad ska ko val. Asi po dvou ho di nách se mi po da ři lo
čelbu vyuhlit, tak že jsme se moh li chy tit bu do vá ní. Fi li pek
mi vy ho dil hla vu na la fe tu a já jsem ji zve dl pod strop. Ton
da už ne sl no hu a Pe tr, kte rý dě lal na dru hé stra ně s Jarkem,
už šrou bo va li no hu k hla vě. Když stá la sešrou bo va ná kost ra,
klu ci ji za klá da li sí ta ma a orospinko va li. Já jsem za klá dal
vrch šta che ta ma. To to bu do vá ní nám tr va lo mož ná půl ho
di ny, jest li né dé le. Správ ně ne mě lo bu do vání tr vat dé le než
de set mi nut. Ne chtě lo to nic ji né ho, než zís kat ru ti nu. A tu
jsme bě hem týd ne mě li a ne bu do va li jsme dé le, než těch de
set mi nut. Já už jsem se ta ky na kom baj nu za běhl a čelbu jsem
vyuhlil za půl ho di ny. Klu kům se prá ce za ča la lí bit, pro to že
se zda le ka tak neudře li, ja ko na kla sic ké ražbě. I z Fi lipka se
stal lep ší chlap, než jak se nám uká zal prv ní dny. Do kon ce
pro hlá sil o skutro vi, že je to ču rák, pro to že se sral i do ně ho.
Ale do očí mu to ni kdy ne ře kl. Já jsem to měl da le ko hor ší.
Žral jsem prach, pár krát se sta lo, že mi prask la ha di ce na
ovlá da či a od hla vy až do půl pa su jsem byl od ole je. Když
pak na mě na se dal uhel ný prach, měl jsem ho na so bě ně ko
36
Ivan Landsmann
lik mi li met rů, což byl pro blém smýt ho. Věč ně jsem mu sel
mě nit ně ja ké hyd rau lic ké ha dič ky a no že, kte ré od chá ze ly,
pro to že by ly úpl ně ji né, než tam pů vod ně mě ly být. Na noč
ních šich tách si klu ci na no si li ke kom baj nu ma te ri ál na čty
ři ne bo pět met rů a než jsem udě lal údrž bu a vy uhlil čelbu,
tak si po le ha li na šta che ty ne bo oko ry a dá va li si dva cet.
Ně kdy jsem jim úpl ně zá vi děl, ale ne da lo se nic dě lat. Do
sta li jsme do par ty no váč ka, ně ja ké ho Luďka z Pře ro va. Měl
stroj ní průmku, ale ji nak straš né pa ko. Při šel na důl, aby
vy dě lal za rok na au to. Ho to vý ší le nec. To, že je blb, ne by lo
těž ké po znat. Byl pár dnů po za ško le ní, než byl při dě len
k nam, a o ha vírně ne měl sa mozřejmě pá ru. Hned prv ní
den, když jsme sfá ra li a sva či li, pro hlá sil: „Pá no vé, ne rad
bych vás ně jak ho nil do prá ce, ale já jsem ta dy při šel pro to,
abych si vy dě lal na au to, tak si mys lím, že by chom moh li
hned pra co vat.“ To by lo ně co pro nás. „Á, za se je den chyt rý!“
ozval se Fi li pek. „Tak poslu chej, ko le go, jak si tak mys lím,
bu de me tě mu set na učit sluš né mu cho vá ní na do le. Co se
řek ne, když příjde chlap na čelbu?“ „Já ne vím.“ „Tak ty ne víš.
Dob ré, tak ja ti to řek nu. Zdař bůh se řek ne a po kud chla pa
ne zná me, tak ja ko na pří klad te be, tak se sluš ně před sta víš.“
„Ale nám v za ško le ní nic ta ko vé ho ne ří ka li.“ „Tam vam te ho
eš tě moc ne ři ka li! A pa ma tuj si, že tu ses do stal do nej lep ší
osádky v OKR a že my jsme kur va sluš ně vy cho va ní, odko
je ní od šach ty a ne má me rá di, když ně kdo spros tě mlu vi,
ne bo je kur va do pi če ne vy cho va ný tak jak ty! Kur va. A teď
se pěk ně po stav do haptá ku a sluš ně po zdrav a před stav se
nám me nem.“ No vá ček ču čí a ne ví, co si má o tom mys let.
Pak ří ká: „Dob rý den, já jsem ně ja ký Lu děk z Pře ro va a při šel
PESTRÉ VRSTVY
37
jsem si vy dě…“ „Kur va! Kde máš ja ký den! Kde ho vi diš?!
Kur va, te be když fo ter ro bil, tak si asi za po mněl svlect spod
ňa ky. Až při je deš do mu, tak se nech přemrdat!“ Lu děk byl
v pr de li. „A eš tě, aby ti by lo jas né, já sem tvůj pře dák, tu Ivan
je tvůj kombajner a v pří pa dě za va le ní i pře dák. Syn ci su
osád ka. Te raz mi řek ni, co to tam je na čelbě.“ Lu děk to čí
hla vou, pro to že ne ví, co čelba je. „Tam! Před te bu! To je
čelba, ty pitko!“ Lu děk se po dí val do čel by a ří ká: „To bu de
asi ně ja ký důl ní kom bajn.“ „To víš že důl ní. Ne jsme v JZD!
Ten kom bajn ne ní aby sis mys lel enom tak oby čejny. Ten byl
te raz s Iva nem dva ro ky v Rus ku na Domba se, aby jim uká zal,
jak se ra zí. Co, Ivan?“ „Bez de bat,“ ří kám. Fi li pek po kra čo val:
„Po slou chej! Je to nej no věj ší typ ur če ný je nom na rychlo ražbu
a pro to že je eš tě v zá bě hu, tak ho mu sí me šet řit a da va me
je nom pět met ru za šich tu, což je ostu da. Ji nač by sme da va
li patnact.“ Lu děk na to: „Jó, tak to mu sí te ur či tě všich ni
hod ně vy dě lat.“ „Nó, teď to je s pra cha ma kap ku horši, když
za bi ha me kom bajn.“ „A ko lik tak asi vy dě lá te?!“ „No, po
slou chej. Ko lik si to, Ivan, do bí ral ten to mě síc?!“ ptá se Fi li
pek. Já: „Ten mě síc? No, bez ko ru ny dva cet, šestnact ti síc
osumset.“ „No, vi diš. A ja sem bral co si ko lem čtrnacti a syn
ci do bi ra li po dva nact.“ „No to lik pe něz jsem ne vi děl ani ve
snu! Co pak s to li ka pe nězma dě lá te?“ „No, co by sme dě la li.
Jed no du še?!“ ozval se Ton da. „Ja mam v ba ra ku osm dě cek
a ty z luftu žit ne bu du! Sta ra je furt búď na pro tialko holce,
ne bo s ka pav ku v Bo hu mi ně. Ja rek ten jez di každu zi mu na
Aljaš ku očko vat ži ža ly a to tež ně co sto ji. Za dar mo ti ka ma
ra de ni kdo nic ne da. No a tu Pe tr si be re každe ja ro nepla ce
nu do vo le nu a jez di na ko lečko vych bruslach po svě tě. Kde
38
Ivan Landsmann
si to byl Pet ře le tos?!“ ptá se Ton da. „Já? No, le tos sem měl
na mi ře ne přes Ma cho ve je ze ro a Ši ra vu, do Ra kous ka k Ba
la to nu, ale jak si sem si to špat ně vy po či tal s pe ně za ma, tak
sem se mu sel v po lo vični ces tě k Brnu vra tit.“ Lu děk se děl
a žral nam ty kra vi ny. By lo nám jas né, že je to blb na entou.
Ptám se ho: „Ko lik ti je?“ „Dva cet sedm,“ ří ká. „Tak to si že
na tý, né?“ „Ne jsem že na tý, ale rád bych.“ Fi li pek: „A to je
kur va ja ký problem?!“ „Nó, na mě ně jak hol ky ne be rou, ale
mám jed nu u nás vyhlídnu tou, je nom je tře ba odsta vit je jí ho
klu ka.“ „Tak ho kur va porvy pod pi jok a je to. Né?!“ Pe tr ří ká:
„Luďku, a už sis as poň za du pal?“ „Nó, ješ tě za tím né, ale
mám to v plá nu. Až bu du mít au to, tak to bu de pro mě snad
něj ší. To pře ce už se na to hol ky dí va jí ji nak. Ješ tě se po tře
bu ji zba vit vy rá žek na zá dech.“ Vy hr nul si ko ši lu přes hla vu
a vy sta vil na nás hřbet. Ču če ly na nás správ né sop ky, všech
ba rev. Fi li pek pro hlá sil: „Ty, Lu děk! Kur va, ty bys moh s tym
tvo jim hřbe tem ro bit ma ke tu mě síč ní kra ji ny.“ „No, to je fakt,“
ří ká Ton da. „Ne bo by též ne byl špat ný ná pad po lo žit mu
me zi ty sop ky ko lej ni ce, jak su v dět ské sta veb ni ci, a puš
ťat me zi ni ma vla ček.“ Lu děk si stá hl ko ši lu a pro hlá sil: „Nó,
a ta ky pla vat ne umím.“ Zve dl jsem se a ří kám: „Jdu si udě lat
údrž bu.“ „My idem dě lat tež,“ pro hlá sil Fi li pek. S Luďkem
by ly po řád ně ja ké pro blé my. Cho dil do ro bo ty čím dál poz
dě ji, pro to že vy sta vo val svůj hřbet slunku, buď na pře hra dě,
ne bo kou pa liš ti. Mys lel, že mu slun ko vy táh ne ty je ho sop ky.
Jed nou při šel s ná pa dem, že by ne by lo mar né, kdy by si po
ří dil ně ja kou pla chet ni ci ne bo as poň loď ku. Jed nou na od
po led ní šich tu se při hnal ce lý rozja ře ný a hned nám zvěs to
val no vi nu. Ří ká: „Pá no vé, je to v su chu! Ob je vil jsem na
PESTRÉ VRSTVY
39
pře hra dě star ší odsta ve nou loď.“ Fi li pek mu ří ká: „Te raz se
ne vy ke cá vej, řek neš nám o tym na do le.“ Sfá ra li jsme, po
se da li si na oko ry, vy ba li li sva či ny a če ka li, co to z Luďka
vy le ze za se za cy po vi nu. Fi li pek mu ří ká: „Tak po vyklá dej
ně co o tym tvo jim křižni ku.“ Lu děk spus til: „Nó, to by lo
páno vé tak. Po zo ro val jsem z křo ví je den mi le nec ký pár, jak
se lí bou a tak dá le. Však to zná te pá no vé, né?“ Ozval se Ton
da: „My to zná me, ale hor ší to je s te bu! Už ses ně kdy cu cal
s ně ja kou ba bu?“ „Nó, kro mě mé má my ješ tě né.“ „A cy cek
si už dr žel v ru ce?!“ Pe tr ří ká: „To víš, že ne dr žel.“ „Lu děk,
a pi ču už si li zal?!“ ptá se Fi li pek. „Kur va to je nej vět ší slast
a ma to svo je vý ho dy. Poslu chej! To mu siš ne chat ba bu cho
dit as poň čtr náct dni v jedných ga latkách, až se ji to pi čisko
po řadně za pa ři. Tak to ro bim ze svo ju sta ru. Když se ko lem
ni za či na ju sli ta vat mu chy a po se dá vat po ni, tak poznam, že
je pra vy čas. Ku pim litr vi na, děc ka po šlu do ki na a or gie
mo žu za čat. A te raz dob ře poslu chej. Sta ra se vy va li na gauč
už svle če na do sa ga, enom ma na so bě ga latky, ne bo o to se
už sta ram sam. Nesmiš na to jit zas ně jak moc di vo ko, ne bo
se ti mo že stat tak jak raz mi, že sem chtěl sta re čim jak nej
rychlejši se rvat ga latky a ne uvě do mil sem si, že mě la chlu py
při le pe ne na nich. Po rval sem a sta ra za jašče la, jak by ju do
ni žigla osa. Kur va držim ga latky v ru ce, ču mim se ji na pit
ku a te raz ne vim, co si mam o tym všechnym mys let. Pit ku
mě la ho lu, jak ma la dě vu cha. Po di vam se do ga la tek a vi dim
v nich krasnu pit ku aji s pe šinku. Ale o to tu ne jde. Te raz
dob ře po sluchej, ne bo při de to nejdů le ži tějši.“ Lu děk se děl
a s po lo o tevře nou hu bou po slou chal Fi lipko vé vý mys ly. „Za
be reš si do ru ky skro jek chle ba ne bo hous ku, to už zá le ži na
40
Ivan Landsmann
to bě, co maš rad ši, roztahneš ji kro vy a párkrat po li zeš. Po tom
ji za je deš skrojkem ne bo hous ku za kro vy, kde je te pr ve to
nejlepši. Ka ma ra de, nejlepši francusky syr mo že it klid ně do
pr de le! Tři dny před tym, než dycky sta ru rozba lim, ne že ru,
aby sem to po řadně vy chut nal. Ne ro bim to skrz li začky, ale
skrz te ho, aby sem si raz za čas pošma ko val.“ Mys lel jsem si,
že Luďko vi bu de z to ho špat ně, ale nic to s ním ne udě la lo.
Mož ná, že by si s chu tí po slech nul ješ tě ně ja kou ne chut nou
pří ho du. Ozval se Ja rek: „Co mu to všech no vykla daš! On to
stej ně ni kdy ne bu de po tře bo vat. Vi diš sam, že ne vi ani jak
pit ka dy cha.“ „Ty, Lu děk!“ ozval se Pe tr. „Ty bys myslim
pomrdal aji smrť na ko le, co?“ Ří kám: „Ho ši, nech te ho do
vykla dat. Tak Lu děk, mluv, jak to by lo dá le. Po zo ro val si ty
dva a co by lo dal?“ „No a pak vsta li a šli k ně ja ké loď ce. On
ji pře vrá til a po de přel ně ja kou vět ví a pak ne vím, pro to že
dno loď ky by lo ob rá ce né ke mně.“ „A co si, Lu děk, mysliš,
že tam spo lu ro bi li?!“ „To je těž ko říct, pro to že jsem nic ne
vi děl.“ „Ty si kvadr cy pa!“ ozval se Ton da. Lu děk po kra čo val:
„No a asi tak po půl ho di ně ode šli. Za uja la mě ta loď ka, tak
jsem si ji šel pro hlíd nout. Zjis til jsem, že je ve znač ně špat
ném sta vu a mu sí se nut ně opra vit, pro to že ne ní schop ná
plav by. Ale to ne bu de ta ko vý pro blém ji opra vit.“ Fi li pek:
„Dob ře, Lu děk, a co je na ni špatne ho?“ „No, vespod má dí
ru, po bo cích pár trh lin a držá ky na ves la jsou uvol ně né.“
„Kur va, to tam le ži po Němcach!“ pro hlá sil Pe tr. „A jak to
chceš dát do ku py?!“ ptám se. „Se že nu si pat řič né ná řa dí
a též ně ja kou bar vu a pus tím se do opra vy. Bě hem čtr nác ti
dnů bych měl být se vším všu dy ho tov. Ta ky jsem uva žo val
o tom, že z to ho udě lám pla chet ni ci, což by by lo da le ko lep
PESTRÉ VRSTVY
41
ší a ta ky vý hod něj ší, pro to že by od pad la prá ce s veslo vá ním.“
„Ty, Lu děk!“ ozval se Ton da. „Po slou chej!“ „No, co je?“ „Do
ři ti mi na fu kej!“ „Ty, kur va, sem zvě da vy, esi nas tež kap ku
po vo ziš?“ ozval se Fi li pek. „No sa mo zřej mě, že ano.“ „Ty
a ne bu de nas do te ho tvo je ho křižni ku jak si moc?“ ptá se
Pe tr. Fi li pek: „A če mu si mysliš, že moc.“ „No, kdy by sme
se pře ko ti li a Lu děk neumi pla vat.“ Já: „No ja, on vlast ně
ne umí pla vat! To se bu de mu set v co jak nejkratšim ča se na
učit!“ „To je v po řád ku,“ ří ká Pe tr, „ale kde se to na učí? Kdo
má čas se s nim ta hat každy den po pře hra dě ne bo koupa
lišťu?“ Vzpo mněl jsem si na pod ni ko vou saunu, kde byl cel
kem dost vel ký ba zén. Ří kám: „Ton da, běž k te le fo nu a zjis ti,
jak to tam fun gu je.“ Fi li pek: „Ty, Lu děk, my se tu s te bu se
re me jak ma ma s ta tu a co když ti kte rý si tu tvo ju loď, ne bo
co to je, ukra de.“ „O to jsem se pat řič ně po sta ral! Ta je v bez
pe čí. Za tá hl jsem ji do křo ví a za mas ko val větve ma! Tu ni kdo
ne na jde.“ Ja rek: „A to bu deš kaž dý den jez dit au to bu sem
s vercajkem sem a tam?“ „Né, ten si ne chám scho va ný pod
lo dí!“ „Dob ře a jak to bu deš dě lat s tu opra vu. To bu deš vždyc
ky loď ku smý kat s tych křo ku ven a po tom zas zpatky?“ „Né,
vy mý tím si mís to v křo vi nách a bu du pra co vat tam!“ Ří kám:
„Ale to ti moc ne po mo že, pro to že su prázdni ny a li dí je na
pře hra dě jak nasra ných, tak že tě bu de kaž dý vi dět co tam
dě laš.“ „Ale ne bu de! To já se za masku ju větve ma.“ Fi li pek:
„Kur va na co?! Če mu by se mas ko val, ten mo že ro bit klid ně
aji tak! S tym je ho hřbe tem, jak se po sta ví za dem ku vo dě,
tak ni kdo nic ne pozna, bo ho ma jak cha me leon. Je di ně, co
by se moh lo eš tě stat, že by si ho moh ně kdo splest s ja ku si
vod ní besty ju ne bo ještě rem.“ Ton da se vrá til a ří ká: „Tak to
42
Ivan Landsmann
je ho ši v pr de li, v sau ně je do konca mě si ca zavře ne. Ma ju
do vo le nu.“ „Kur va, co včil,“ ří ká Fi li pek. Lu děk po smut něl
a lí tos ti vě se na nás dí val a vě řil, že ně co ješ tě vy mys lí me
pro je ho zá chra nu. Pe tr: „Ja si myslim, že by ne by lo marne,
kdy by sme Luďko vi udě la li prvni ně ja ky ta ko vy vycvik na
su chu a po tom jak se ote vře sauna, tak v ni.“ „Kur va, jak ho
chceš na učit pla vat na su chu,“ ří ká Fi li pek. „Tu je dů le ži te,
aby se na učil pla vat aji pod vo du!“ Ton da: „Lu děk, to si ta
ko vý cyp, že ses ne na učil pla vat? Co ty vů bec umiš?! Pla vat
neumiš, ku řit, ne ku řiš, pit, ne pi ješ, du pat, ne du peš. Co si
ro bil, jak si byl ma ly. Teď, aby sme tě tu na su chu uči li pla
vat.“ Ří kám Fi lipko vi, že by jsme se mě li chy tit ro bo ty, pro
to že jsme se zas za ke ca li na Luďkův účet. Ří kám: „Poslu chej,
zro bi me si svo je a po tom bu dem Luďka učit pla vat.“ Když
jsem vy jel tře tí me tr a chtěl co fat s kom baj nem, aby jsme
moh li za bu do vat, tak jsem se za hra bal housenka ma do počvy.
Klu ci mě mu se li pod klá dat dře va ma pod housenka ma, abych
se hnul. Sra li jsme se s tím asi ho di nu, než jsem se do stal na
tvr dou počvu. Do stal jsem se asi osm met rů od čelby. Pře de
mnou by la asi pě ti metro vá mulda. Mu se ly se na no sit ře zanky
a muldu za há zet. Vi dím Fi lipka, jak ne se v ru ce ně ja ký sta rý
lá do vák a špl há se mi přes kom bajn. Po tom za čal v mul dě
mě řit hloub ku. Mys lel jsem, že zjiš ťu je, ko lik bu de ješ tě tře
ba na no sit dře va. Pak při šel ke mně a ří ká: „Ty, Ivan poslu chej,
když se tak di vaš na tu ďu ru před na ma, tak ti to nic ne ři ka?“
Ču mim na ně ho a ří kám: „Ří ká! Je to pěk ně za du pa ne, po
chy bu ju, že se do šich ty vu bec do sta nu na čelbu.“ „No prá vě!“
ří ká Fi li pek. „Jak už je to tak za du pa ne, tak mě na pad lo, že
by to ne byl špat ný ba zen pro Luďka. Na pustiš tu ďu ru vo du
PESTRÉ VRSTVY
43
a je to.“ Ří kám: „Kur va, viš, že to ne ní špatny na pad?! Ale
po chy bu ju, že on tam do te ho svinst va vle ze!“ „Ale vle ze!
To ja už ho spra cu ju, nic se ne boj!“ Se sko čil jsem z kom baj
nu a šli jsme k Luďko vi, kte rý se děl na záchra nářských pyt
lích a fu něl jak lo kotka. Ptám se: „Co mu je?“ „Ale nic, enom
sme uči li tu, Luďka, jak se pla ve,“ ří ká Pe tr. „A ide mu to
cel kem dob ře.“ Ří kám: „Tak se mi, Luďku, po chlub!“ Lu děk
vstal, po lo žil se bři chem na pyt le a za čal pla vat pr sa. Fi li pek
za řval: „Kur va, esi chceš tak pla vat aji ve vo dě, tak to da le ko
ne dopla veš! A teď pla vej krau la.“ Lu děk za čal se bou há zet,
fakt, jak ry ba na su chu. Pár krát se s ním pyt le pře vrá ti ly, ne
bo z nich spad nul sám, ale ne vzdá val se. Pot se z ně ho je nom
ři nul. Fi li pek: „Kur va, te mu ři kaš ně ja ke pla va ni?! Běž za roh
a tam se vy fackej! To mo ja sta ra pla ve lepši.“ „To ne ní ono,
na su chu. Kdy by to by lo ve vo dě, tak to je za se ně co ji né ho,“
há jil se Lu děk. „No, esi chceš, tak to mo žem zku sit aji ve
vo dě. Ale to víš, ne ní tak čis tá jak na pře hra dě, ale je za se
lep ší než na koupa lišťu, kde se kaž dý vychči.“ „No, to by mi
ne va di lo, že je tro chu víc špi na vá.“ „Tak se se ber a poď za
na ma.“ Ce lá par ta jsme šli ke kom baj nu. Klu ci ješ tě o ni čem
ne vě dě li, co to je na Luďka při chys ta né. Sko čil jsem za kom
bajn, spus til la fe tu a po vo lil ko leč ko po stři ku na do raz. Mul
da se za ča la rych le pl nit. Když by la pl ná, Fi li pek ří ká Luďko
vi: „Tak co, jak se ti li bi ba zen?!“ Lu děk ml čel a by lo vi dět,
že se mu do té mo čův ky moc ne chce. „Kur va, nad čim eš tě
pře myšlaš?! Svli kej se do sa ga ne bo do tre nek a ska kej tam.
Až se s te bu na pře hra dě převrá ti ten tvůj šku ner, tak tam už
se tě ni kdo ne bu de ptat, esi umiš ne bo neumiš pla vat.“ Lu děk
se za čal po ma lu svlé kat. Fi li pek po mě řil lá do vá kem hloub ku.
44
Ivan Landsmann
Mulda by la asi ko lem tři čtvr tě met ru hlu bo ká. Na po vr chu
pla va ly čer né pě ny a s při rov ná ním s Ostra vi cí byl Luďkův
ba zén ješ tě asi tak dva krát hor ší. Lu děk už stál před ba zé nem
na hý, ale ne mo hl po řád na jít od va hu, aby do ně ho vstou pil.
„Kur va, vi dím, že se ti tam jaksik ne chce,“ ří ká Fi li pek. „Esi
chceš osvě žit, tak si řek ni!“ „Nó, to by by lo mys lím lep ší.“
„Tak se po stav před la fe tu a Ivan na te be pus tí po střik. Maš
to tu lepši než v sau ně a furt si ně co vy myšlaš.“ Lu děk se mi
po sta vil před la fe tu a já jsem na ně ho pus til spršku. Vo da
z po tru bí ne by la sa ma o so bě stu de ná a v tom ba zé nu by la
ješ tě tep lej ší. Za sta vil jsem po střik a Lu děk se po sta vil na
kraj ba zé nu. „Mě li by sme ho na učit aji tro chu ska kat po hla
vě, né?“ ří ká Pe tr. „No, tak Luďku do to ho!“ Před klo nil se,
ru ce dal před se be a vol ným pá dem se po rou čel do té žum py.
Vo da se roz střík la a za vře la se za ním i s pě na ma. Když se
vy no řil, ne by lo vi dět nic než běl mo očí a zu by. „To je do ce la
fajn,“ pro hlá sil. Fi li pek na to: „A co si mysliš, že by sme ti
při pra vi li ně ja ku hnu juvku, ne bo co?! A te raz ukaž, co ses
na učil na su chu! Vymlu val ses, že ve vo dě to bu de lepši, tak
sme zvě da vi!“ Po no řil se do těch sra ček a sna žil se pla vat
pr sa. Na tom su chu mu to šlo pře ce je nom líp. Upla val v té
hus to tě asi dva met ry a ztra til se v ní, jak když ho díš do ba
zi ny šu tr. Když se vy no řil a otře pal, Pe tr ří ká: „No, Luďku,
to jsi mě ale zkla mal. Já tě to učím na su chu tak dlu ho a ve
vo dě si uplně bez moc ný!“ „Já za to ne mů žu! Ono je to ně ja
ké hus té.“ A měl prav du, pro to že jak se tam há zel a šmatlal,
uhel ná drť se pro mí cha la s tou tro chou vo dy a by lo z to ho
bah no. „A teď zkus krau la!“ Zkou šel to, ale po pár plác nu tí
ru ka ma se za se ztra til. Vždyc ky když se vy no řil, vy pa dal jak
PESTRÉ VRSTVY
45
ně ja ká ne stvů ra. Ton da mu ří ká: „Lu děk! Jak dlou ho vydržiš
pod vo du?“ „Já ne vím! Ješ tě jsem to ni kdy ne zkou šel.“ „Tak
dob ře, my ti to stopnem na ho dinkach.“ Pe tr vy tá hl z kap sy
ho din ky a ří ká: „Až ti řek nu teď, tak se po to piš. Při pra vit se,
po zór, teď!“ Lu děk se po no řil, je nom mu z to ho bah na ču čel
hřbet. Sop ky na něm by ly oba le né lesk lým čer ným bah nem
a Lu děk se po do bal hro cho vi. Už byl v tom bah ně sko ro mi
nu tu a ne vy no řo val se. Za ča li jsme mít oba vy, aby se mu
ně co ne sta lo. Fi li pek do ně ho šťouchnul lá do vá kem. Vy mrš
til se z to ho bah na a hlu bo ce se na dech nul. Pe tr ří ká: „Jsi
dob rý, vy dr žel si dlu ho, ale pod vo du ti to je hov no platne!“
By lo už ko lem půl dru hé a to byl náš čas jít po ma lu k šach tě.
Ří kám: „Luďku, vy li zej z te mo čuvky a já tě tro chu osprchu
ju.“ „Už? Tak br zo? Pojď te se ho ši ta ky šplouch nout! To je
úpl ná sen za ce.“ „Běž z ta ma do pi če, bo po tře bu je me jet
s kom baj nem do čelby!“ Lu děk zkla ma ně vy le zl a po sta vil
se mi před la fe tu. Sil ným prou dem vo dy jsem ho ostří kal.
Pak jsme na há ze li dře va, kte ré klu ci mě li při pra ve né, do ba
zé nu a já jsem po ma lu jel na čelbu. Ja rek se ptal Luďka: „Tak
co, jak se ti to lí bi lo? Fajn?!“ „To víš, že to by lo prí ma. Iva né!
Zít ra mi udě láš ta ky ba zén?!?“
Jed nou, když jsem při šel na noč ní šich tu, obstá val u úse ku
ne ob vyk lý typ. Byl ma lé za va li té po sta vy, na hla vě měl ši rák
a kou řil dout ník. Po hu po val se na krát kých no hách a tvá řil
se, ja ko že mu je všech no u pr de le. Z úse ku vy šel štajgr a ří
ká: „Ta dy ten chlap bu de cho dit k vám ja ko hlí dač pá su.
Kdy si dě lal už na šach tě, tak že ně co zná. Jak se jme nu je te?“
46
Ivan Landsmann
ptá se ho štajgr. Chla pík si po tá hl ze smrad la vé ho dout ní ku
a vy fou kl dym štajgro vi do hu by a ří ká: „Mé jmé no je Džo ny
za bi ják.“ Štajgr teď ne vě děl, co si má o tom mys let. „No, to
bu de asi ně ja ká va še pře zdív ka, né? Ale já se vás ptám, ja ké
je va še pra vé jmé no.“ Džo ny ří ká: „Kur va! To su ně ja ké sta
ros ti. Ptám se tě ja, jak se me nu je tvo ja sta ra?! Ty mě tu ne
bu deš vysly chat, od te ho su ini.“ „Ne zdá se vám, že jste
tro chu dr zý?!“ Chla pík se při blí žil k ně mu hu bou asi de set
cen ti met rů, po tá hl z dout ní ku, po sta vil se na špič ky, fou kl
mu kouř do očí a ří ká: „Né.“ Pak pro hlá sil: „Kur va, dnes ka
na tym svě tě cho di kde ja ky zvě da vy tramp.“ Štajgr se oto čil
a šel na úsek pro šichtovni ci, aby si zjis til jmé no Džo ny ho
za bi já ka. Při šel se šichtovni cí a zno vu se ho ptá: „Ja ké má te
čís lo znám ky?“ Džo ny ří ká: „Ha dej! Mo žeš tři krát!“ Štajgr byl
z ně ho ho to vy. Ří kám Džo ny mu: „Džo ny, ty ur či tě ne víš, kde
je náš re vír, co? My tě po čká me ve sva či nárně, abys ne za blou
dil.“ „Tak dob ře. Ja si za jdu ku pit do kanty ny ja ke si to bah no
na dul a vy mě tam po čkej te.“ Štajgr ří ká: „Ví te o tom, že
se na do le ne smí kon zu mo vat žád ný al ko hol?!“ „Ty mož ná
ne, ale ja mo žu,“ od po vě děl Džo ny. „A kdy by sem se vy sral
tu před ty dve ře, tak ti je po tym co hov no!“ Oto čil se a šel
do kan tý ny. Štajgr mi ří ká: „S tým chla pem to ne bu de je nom
tak. Buď je šiblý, ne bo ožra lý. To ne ní mož né, co nám to tu
na šachtu po sí la jí za li di. Za chvil ku, aby se člo věk bál ote vřít
si hu bu. Jest li to tak pů jde dál, tak přestou pím do děl nic ké ho
sta vu. Kdo se má furt otra vo vat a roz či lo vat. Kaž dý den jsem
od ně ko ho zdu pa ný. Jest li ne od ha ví řů na do le, tak od Pav
la ne bo ožra lé ho Klimši.“ Ří kám: „Máš recht, vy ser se na to
a máš klid.“ Če ka li jsme na Džo ny ho ve sva či nárně a ně jak
PESTRÉ VRSTVY
47
dlou ho se ne ob je vo val. Pak jsme ho vi dě li, jak se ko lí bavou
chů zí blí ží k nám a z kaž dé kap se mu tr če lo hrd lo bu bá ka.
Bez po všim nu tí pře šel ko lem nás. Za kři čel jsem: „Džo ny!“
Oto čil se a ří ká: „Já sem vás, kur va, ne po znal.“ Ří kám: „Džo
ny, měl by sis ty bu bá ky kap ku za mas ko vat, pro to že u šach
ty ma jí záchra na ři do zor a bu ba ky ti za ba vi.“ „Mam jich v pi
či!“ „Ne du pej, dej to sem, my ti ty bu ba ky ve mem do ka bel.“
Dal si říct a kaž dý jsme si da li do ka be le jed no ho. „Sva či nu
si ne be reš?“ ptám se ho. „Se ru jim na je jich sva či nu! Ať si ju
strči do pr de le. Mysliš, že se chcu otrut?“ U úse ku měl Džo
ny na so bě ro lák, tak že mu ne by lo vi dět je ho te to vá ní na
kr ku, kde měl neumě leckým pís mem vy te to va né: zde pod
řezat. Sfá ra li jsme a Džo ny ce lou ces tu do re ví ru mamral, že
to všech no sto jí za hov no, že mu by lo lepši atd. V re ví ru jsme
za sed li ke sva či nám a bě hem jíd la jsem se Džo ny ho vy ptá val
na je ho ži vot. S ocho tou od po ví dal. Do zvě dě li jsme se, že
než na stou pil na šachtu, tak dě lal ně ja ký čas u tech nic kých
slu žeb Ha ví řo va ja ko po pe lář, od kud ho za špat nou pra cov ní
mo rál ku a ne vhod né cho vá ní k nad ří ze ným vy ho di li. Ří kám:
„Džo ny a jak se vů bec me nu ješ?! My hov no ví me, jak ti má
me mlu vit. Štajgro vi si to ne řek. Proč? Je to do ce la dob rý
sy nek a dá se s ním mlu vit.“ „Dobry? Chu ja dobry. Ta ko vym
cy pum ne ní co vě řit. V kri mi na le sem si mys lel o jednym
ba cha řo vi to sa me co ty a na ko nec sem si od se děl v ko rek ci
de set dni. Ta kym chu jum ja ka ma ra de ne vě řim ani bo ha. Ale
če mu by sem vam ne řeknul jak se me nu ju. Me nu ju se Jo sef
Do le ží lek. Mo že te mi mlu vit Jo sef, ne bo jak chce te. Na tym
chu ja zá le ží. A dej te mi syn ci jed no bah no, bo mě su ši. Ta
mo ja sta ra pi ča mi dnes ka na va ři la ja ke si ho pa li ve ho ku
48
Ivan Landsmann
revstva. Jak bl ba ma ďa ra. Co po ní mo žeš chcet.“ Ja rek vy
tá hl bu bá ka z ka be le a po dal ho Jo se fo vi. Zu ba ma ho ote vřel
a my jsme ču mě li, jak v něm rych le zmi zel, aniž by po hnul
ohryz kem. Ptám se: „Jak to dě láš?“ „Ka ma rá de, to je vě da,
ale při tym oby čejna chu jo vi na. Po div. Daš hla vu do za du a te
raz mu siš zro bit tak, jak by se ti chtě lo zi vat. A to je ce la
vě da. Ale tak mo žeš vy pit enom jed no, ne bo ma xi malně dvě
pi va. Šak si odevři jed no bah no a zkus to.“ Vy tahl jsem z ka
be le Jo se fo ve ho bu ba ka a dí val se, o co bych ho ote vřel. Vy
tr hl mi ho z ru ky, zu ba ma ho ote vřel a po dal mi ho. Za klo nil
jsem hla vu a po dle je ho rad to zku sil. Na hnul jsem hla vu
do za du, ote vřel krk ja ko při zí vá ní a lil si pi vo do kr ku. Za
kaš lal jsem se a pi vo mi vy le tě lo z hu by i no su. Po dal jsem
flaš ku Jarko vi a ten do pa dl ja ko já. Tak i Pe tr a Ton da. Lu děk
pi vo ne pil, tak ja ko žád ný al ko hol, tak to ne zkou šel. Fi li pek
zrov na na šich tě ne byl. Měl do vo le nou. Ří kám: „Jo sef, a ko
lik ti je?“ „Mi? Čty ři cet dva.“ „A máš ně ja ké děc ka?“ „Mám
jedne ho syn ka, ale to je ta ko vý neoba da ný ko kot. Furt se
enom uči a vy rabja z tych sta vebnic jak do sta neš ku pit v tym
merku ru ja ke si lo dě a era. Mi nu le, po čkej, kdy to přes ně by
lo. No chuj s tym. Na tym tak ne za le ži. No, tak to sem při šel
na va le ny do mu a sta rá se syn kem už chra pa li. Sed nul sem
si v ku chy ni na sto lek a žral. Na mo jim obli be nym mís tě, kde
sem dycky se da val, měl sy nek po lo že ne ja ke si ero. Chytlo
mě sca ni, tak sem šel na haj zl. Jak sem se vra til, tak ze zvy ku
sem si sed nul na mo je mís to a než sem si sta čil uvě do mit, že
tam má sy nek to ero, tak sem mu na ně ho sed nul. No, co vam
mám dá le mlu vit. Ero enom pod mo ju ři ťu za praš tě lo a by lo
po pi či. Za čal sem na dá vat, kte rý cyp to tu dal. Vy lez la sta ra
PESTRÉ VRSTVY
49
aji se syn kem a když sy nek uvi děl na stol ku mís to svo je ho
era enom par ja ki sich dřev a hander, tak za čal ješčet. Mlu vim
mu: Kur va ne jašč mi tu, kdo ti mlu vil, aby si mi da val na můj
sto lek ty tvo je pě runstva. Sy nek pra vil, že to ero měl při
chysta ne na zitřek do ško ly ne bo kde. Jak pry ho ne do ne se,
tak do sta ne ku lu a po znám ku. Pra vim mu: Ma ma ti na pi še
omlu venku a ero si zro biš no ve. Sta ra mu na psa la omlu venku,
ale chu ja mu to by lo co dob ře. Při nes ku lu aji s po znam ku.
Dob ře mu tak cy po vi. As poň si bu de da vat přište po zor, že
ne má nic da vat na muj sto lek.“ Pe tr ří ká: „Když sem byl ma
ly, tak sem na šel před na šim ba ra kem vlaštovku. Mě la zlo
me ne kridlo, tak sem ju vzal a při nes do mu. Fotr ji křidlo
pod lo žil ně ja ky ma dřevka ma a za va zal. Kaž dé ra no, než sem
šel do ško ly, sem na chod bě a v chlévku chy tal pro ňu mu chy.
Fotr za se od po led ne. Mě li sme ju asi dva mě si ce a křidlo se
ji za tu do bu za ho ji lo a moh la už aji li tat. By la krotka, pro to
že si na nas za tu do bu zvyk la, a klid ně se da la chy tit do
ru ky. No. A to tež raz fotra za vo la la mat ka k obě du. Při šel
do izby a ťápnul ři ťu na sto lek. Vlaš tov ka ne sta či la ani pípnuť
a by lo po ní. Fotr po tom byl z te ho sko ro čtr náct dní ma
ród a ne by la s ním žád ná řeč.“ Ozval se Lu děk: „A co pak jste
s ní udě la li?“ „No, aby se z ní dal udě lat ři zek, zas tak vel ká
ne by la, tak ji fotr udě lal za cha lu pů v me zi hrob aji s kří žem.“
Jo sef vy lo vil z fá ra ček sva či nu a ří ká: „Mu sim se po di vat, co
mi to ta mo ja pi ča ma ďar ska při chys ta la neska na sva či nu.“
Roz ba lil ji a pro hlí žel si je jí ob sah. Krás ně vo ně la čes ne kem.
„Aha, kap sa. Tak to je eš tě dob ře.“ Kap sa, jak to mu Jo sef ří kal,
by lo pomle té ma so, oba le né v zel ném lis tu a ně ja kém tenkem
plát ku svíč ko vé. By lo to asi ně ja ké ma ďar ské jíd lo. Pár krát si
50
Ivan Landsmann
kou sl a zba lil kap su do kap sy. Ří ká: „Po vče rejšu mi jak si
ne be re. Dej te mi ra či jed no bah no.“ Ja rek mu po dal pi vo a my
jsme je nom ču mě li, jak v něm zmi ze lo. Vši ml jsem si, že Jo
sef je po te to va ný sko ro po ce lem tě le. Ně kte ré ob ráz ky měl
pěk né, ale ně kte ré by ly ubo he. Ptal jsem se ho: „Jo sef, kdo ti
dě lal ten ná pis na kr ku?“ Ří ká: „To je den ci gan, když sem
bru čel v Ila vě, mě tak zři dil. Cyp skurve ny. Byl sem na fe to
va ny a to pa ko čer né mi ří ká, že umi dob ře te to vat, esi ně co
nechcu. By lo mi to jed no, tak sem ho ne chal. Kur va, kdy by
sem vě děl, že ten chuj neumi psat, tak by sem ho na ko pal do
pr de le. Šak vi diš sam, jak to zdu pal. Každe pisme no je ine.
Kur va, syn ci, mu sim vam řeknut, že v kri mi na le je fajn. Kdo
z vas bru čel?“ „Já!“ ozval se Ton da. „A kde?“ „Na Bo rach.“
„Ko lik maš odkru ce ne ho?“ „Tři ro ky.“ „Tak to se běž sko vat.
Já ka ma ra de, když to spo či tam, tak bez po lep šov ny, kte ru do
te ho ne po či tam, sem si po cti vě odkru til šestnact a pul ro ku
ve vše li ja kych lo chach po ce le re pub li ce. Na po sle dy sem
bru čel čtverku. A dycky k te mu při du, ani ne vim jak. Když
sem střizli vy, tak to se po tom neznam a idu prez mrt vo ly.
Na po sle dy když mě za lo cho va li, tak to tež by lo ta ko ve na
hov no. Při šli do hos po dy fizli a za ča li kon tro lo vat ob čan ky.
Ja sem ju u se be ne měl, pro to že ne by lo ani tře ba. Do jedne ho
ki lo metra od ba ra ku ju ne mu siš mět. Ja bydlim par met ru od
hos po dy. Při šel ke mě ta ky mla dy ju zek a ří ká: kon tro la ob
čan ských prů ka zů! Před lož te mi sou dru hu váš ob čan ský prů
kaz. Jak sem sly šel slo vo sou dru hu, tak se ve mně za ča la
va řit krev. Ři kam ne mam, ne bo ho ne po tře bu ju. A kde jste to
sly šel, že ne po tře bu je te mít u se be ob čan ský prů kaz? Va ší
po vin nos tí je, no sit svůj do klad o to tož nos ti stá le u se be v pří
PESTRÉ VRSTVY
51
pa dě kon tro ly, ja ko na pří klad zrov na dnes. Ke sto lu při šel
po li cajt, ke ry mě znal, a mlu vi: Áááá, pan Do le ží lek! Kdy vas
pus ti li? Před čtrnacti dna ma. A jak to ma te s pra cí? Pra cu je
te ně kde?! Eš tě ne. Ozval se do te ho ten ju zek a mlu vi: Tak
on, mi lostpán, né že ne má u se be ob čan sky prů kaz, ale je
do kon ce pří živ ník! Kur va, to už by lo na mě kap ku moc a pra
vim: Kdo je u te be při živnik?! Kdo je při živnik, tak to si ty!
Po val mě za ra me no a smyknul se mnu. Než mi sta čil ko le ga
za halto vat ru ku, tak sem mu ju vy pa lil. Posbi ral se ze ze mě
a ten dru hy mě šlehnul obu chem po hla vě. Za tmě lo se mi
v očach a než sem se sta čil zpa ma to vat, tak mě tla či li do
anto na. Ani sem ne sta čil sta re řeknut ahoj. Vy fa so val sem
čty ry a to enom skrz ně ja ke ho ze le ne ho cy pa. Se děl sem ve
troj ce, ke ra je enom pro ta ko vu sme tanku. Za co tam ně ke ří
se dě li, to by ste se syn ci po sra li.“ „Tak po vykla dej!“ ří ká mu
Pe tr. „Tak tře ba tam byl je den ex pert, ke ry ro bil na jatkach
a du pal te la ta, ko zy a kdo vi, co eš tě všech no. Ři ka li sme mu
ko zo jeb. Když ne by lo co, tak je bal do teple ho čerstve ho ma
sa. Byl to pa ko a uchyl. Normalně nam všech no řeknul. Ne
bo co by lo je ho obli be ne, tak mu dě la lo dob ře, když se ba ba
svlekla do sa ga, vlez la si na ta ko vy ten ku la ty stul, ke rý měl
vrch ze skla, čapla si a za ča la scat a srat. On le žel pod sto lem
a ho nil si ocas. A ne bo tež pry měl rad, když si ba ba sed la na
hajzlo vu mi su, roztahla ky ty a sca la a sra la. Chy tal hov na do
ruk a ma zal se s ni ma po hu bě a kr ku a ku rev sky pry u te ho
řval, až se od pra vil. No, jak vam mlu vim. Pa ko neoba da ne.
A ta ko vych cy pu tam li ta lo pl no.“ Ří kám: „Ale na to, že maš
za se bu to lik te ho kri mi na lu, vy pa daš eš tě dob ře.“ „Dob ře?
To mozna teď, jak mě sta ra za se vy krmi la. Dycky mě vykrmi
52
Ivan Landsmann
a po tom když ně co vy mamla sim a za lo chu ju mě, tak se vra
tim jak tros ka. Jak sem se teď na po sle dy vra til, tak sem měl
pa de sat dva ne bo tři ki lo. No a vi diš. Ne jsem tu ani pul ro ku
a sta ra mě vy krmi la na se dumde sat osm. Va li do mě žradlo
jak do ba bu ťa.“ Za zvo nil te le fon. Vo lal štajgr, že ši bík po je de
je nom do pě ti ho din a pak se bu de dě lat údrž ba. Ří kám: „Jo
sef, ne dá se nic dě lat, mu síš jít k ši bí ku a po pušťat pa sy. Ton
da pů jde s te bu a uká že ti, co je tře ba dě lat.“ Vy mě nil jsem
pár no žů a pá sy se roz je ly. Ce lou šich tu je ly dob ře. Vy jel jsem
po sled ní me tr a rych le jsme za bu do va li, pro to že už jsme mě
li být dáv no pod šach tou. Ze šich ty jsme se za ke ca li s Jo se fem
a teď nám ten čas chy běl. Při šli jsme k ši bí ku, ale Jo se fa ne
by lo ni kde vi dět. Pak jsme ho na šli asi de set met rů na dru hé
stra ně pá su, jak chrá pe. Kři če li jsme na ně ho, ale on chrá pal
dál. Ří kám: „Ja rek, skoč tam za ním a vzbuď ho, ne bo tu za
chrá pe na dru hu šich tu.“ Ja rek se chy til dráž ky a sko čil za
pás. Za lom co val s Jo se fem. Vy sko čil a ne vě děl, kde je. Pak
vstal, stou pl si na kon struk ci pá su a sna žil se chy tit dráž ky,
aby mo hl pře sko čit pás! Na ko nec se mu to po da ři lo. Byl ma
lý a je nom tak tak do sáhl no ha ma na je dou cí pás. Cu pi tal
za va li tý ma nož ka ma po pá se a ne mo hl ho za žád nou ce nu
pře sko čit. Asi se už ne mo hl udr žet a pus til se. Do pa dl na pás
jak žok, ka pa mu spad la z hla vy a i se svět lem drnca la o kon
struk ci pá su. Pak mu ka pa za je la pod vá leč ky, kábl od svět la
se na pnul jak stru na a prask nul. Ka pa se vy mrš ti la a do pad
la před Jo se fa na pás. Vi dě li jsme, že se Jo sef blí ží k že lez né
mu můst ku, kte rý slou žil ja ko pře chod přes pás. Jo sef le žel
na zá dech, no hy měl roztáhnu té jak prv nič ka a když při jel
k můst ku, tak ji ma do ně ho vra zil. Můs tek byl že lez ný a vá
PESTRÉ VRSTVY
53
žil mož ná ně co přes de va de sát ki lo, ale i tak od le těl ja ko
pa pír. Ta ha li jsme za blo ko va cí lanko, kte ré by mě lo pás za
sta vit. Mar ně. Pás jel dál. Jo sef už se blí žil k ši bí ku, kde se
do zá sob ní ku sy pa la fo rot. Kdy by tam spa dl, tak je s ním
ámen, pro to že dí ra zá sob ní ku by la hlu bo ká a i kdy by pře žil
pád, tak by ho ubi ly kvád ry a fo rot by ho za sy pa la. V po sled
ní chví li jsem sko čil k ovlá da cí mu pa ne lu a vy tr hl vzdu cho
vou ha di ci. Po chvil ce se pás za sta vil. Utí ka li jsme rych le
k zá sob ní ku, pro to že jsme Jo se fa ne vi dě li. Do běh li jsme tam
a vi dí me ho, jak po ma lu le ze z pá su a dr ží si hřbet. Pás s Jo
se fem za sta vil přes ně čty ři met ry před zá sob ní kem. Ka pa mu
uje la i s lam pou do ně ho. Zů stal mu na pr de li je nom aku mu
lá tor. Ří kám: „Če mu si pro sím tě ne vy sko čil! To si chtěl spad
nut do za sobni ku?!“ „Kur va, do ja ke ho za sobni ku?“ „Ton da!
Ty si mu ne řek, že tě ží me do za sobni ku?“ „Ne! Mys lel sem,
že si to tu Jo sef všech no pro jde.“ „Je bu na ja ke si šmat la ni!“
ří ká Jo sef. „Poď sem!“ ří kám mu. „Po dí vej se tu do te ďu ry.
To je za sobnik.“ Ču čí do asi pat nác ti met ro vé dí ry a ří ká: „Kur
va syn ci, če mu ste mi o tym nic ne řek li?!“ Ří kám: „No po di
vej se, by va zvy kem, že když sem no vy, ne bo ně co neznam,
tak si to prv ní pro fa ram, aby sem vě děl, co kde je.“ „Kur
va ja sem cyp, kdy by sem tam spad nul, tak je po mně. Kur va,
po tych bahnach mě chyt la ja ka si una va, tak sem do jed kap
su a vy bu lil se za pas a chra pal. Ja sem se syn ci vlast ně po
dru hé na ro dil! Za to se dnes ka ože ru jak ba buť.“
Jo sef svo je zno vu zro ze ní za pí jel tak, že za po mněl při jít na
šich tu. Ří kal jsem štajgro vi, aby mu pozna čil do vo le nou.
Žen ské ve znamkovně mu ji ne pozna či ly, pro to že na do vo
le nou získa na rok, až po odpra co vá ní pě ta sedm de sá ti dnů.
54
Ivan Landsmann
Jo sef udě lal jed nu šich tu, na kte ré se mo hl stát ne bož tí kem
a ješ tě k to mu chy til bůlku. Za to se do sta vil na noč ní šich tu
skutr. Když jsem ho vi děl, měl jsem po chu ti, tak ja ko i klu
ci. Mum lal, že měl ně ja ké vy ři zo vá ní, a pro to při šel na noč
ní. Re vírník z od po led ní vo lal z do lu na úsek, že kombajner
má zla ma nou klíč ní kost a no hu. Ozná mil, že jsme na je li na
pe s t ré vrst vy. Ří ká mi štajgr: „Ivan, opa tr ně, ať ne ní ně ja
ký uraz.“ Mi nu lý rok by ly v pe s t rých vrst vách tři smrťá ky
a pl no úra zů. Ve de ní pod ni ku za ká za lo v té slo ji ra zit. My
jsme by li geolo gicky prů zkum, tak že pro nás zá kaz ne pla til.
Skutr, když se do vě děl o úra ze, kte rý se stal odpo lední mu
kombajné ro vi, pro hlá sil, že si to ur či tě za vi nil sám z vlast ní
ne opa tr nos ti. Skutr vě děl hov no, co to pe s t ré vrst vy jsou,
pro to že je ješ tě ne vi děl. Když jsem byl asi dva ro ky na šach
tě, tak jsme ko lem nich ra zi li a ob čas jsme do nich na je li.
Ty den jsme se pak trá pi li se za bu do va ním dvou met rů. Pe s
t ré vrst vy by lo nad lo ží, ne bo vlast ně strop. Hor ni na by la krás
ně zbar ve ná vše mi mož ný mi bar va mi. Hlav ně pře vlá da la
čer ve ná. By lo to nejzradnější nad lo ží, ja ké mů že vů bec exis
to vat. Strop se zdál bez peč ný a kdo o tom nic ne vě děl, klid
ně by pod ně ho vle zl, bez se be men ších obav z to ho, že by se
mu moh lo ně co stát. Strop ni kdy na se be ne upo zor nil po sy
po vá ním, tak ja ko tře ba břidla ne bo pra cho vec. Z ni če ho nic
se uvol ni la lo ga, kte rá by la tře ba tři met ry dlou há, dva met ry
ši ro ká a ta ky tak vy so ká. Ně kdy vy pad la vět ší, jin dy men ší,
to zá le že lo, jak se pří ro dě za chtě lo. Tu se zkro tit ne da lo a kaž
dým ro kem si vy bí ra la těž ké da ně na hor nících. Vě děl jsem, že
nás če ka jí kruš né chvil ky. Hlav ně mě, pro to že jsem to byl já,
kdo mu sel pod strop lézt. A ješ tě k to mu se mu sel přisrat na
PESTRÉ VRSTVY
55
šich tu skutr. Sfá ra li jsme a já jsem ces tou do re ví ru klu kům
vy klá dal, co ta ko vé pe s t ré vrst vy do ká žou. Skutr se do to ho
vmí sil a ří ká: „Ty jsi ja ký si chytry! Zby teč ně pla šiš osadku
a dra ma ti zu ješ to.“ „Vždyc ky je lepši byt tro chu chytry, než
bl by. Já o tom ně co vím, a pro to to klu kum mlu vim, pro to že
těch pár ko run, kte ré tam za ro bi me, ne sto jí za to, aby se ně
kdo do ka li čil.“ Ozval se Lu děk: „Jak to, za pár ko run? Já
po tře bu ju nut ně hod ně pe něz!“ „To my po tře bu je me tež! Ty
pitko z ry by,“ od po vě děl Ton da. Do chá ze li jsme do re ví ru.
Na čelbě jsem zahledl ně ja ké svět lo. Byl to re vírník z od po
led ní šich ty a če kal na nás. Po se da li jsme si a já se ho vy ptá
val, jak to by lo s tím úra zem. Vy klá dal nám všech no přes ně,
pro to že byl u to ho. Ru da, tak se jme no val ten kom baj nér,
vy jel me tr a chys tal se bu do vat. Vy le zl na la fe tu a če kal, až
mu pře dák na ni ho dí hla vu. Když šrou bo val no hu, uvol nil
se na jed nou strop a vy pad la lo ga. Je di né štěs tí by lo, že se
tro chu zbrzdi la o hla vu, chyt la Ru du pra vou stra nou a od ho
di la ho na kom bajn. „A co se mu sta lo, to už ví te. No hu má
zlo me nou ve steh ně a pod ko le nem. Klíč ní kost má zlo me nou
ška re dě, i s tržnou ra nou. Krev z ně ho va li la ja ko z pra se te.
Ne ví se, jest li ne má ně ja ké vnitř ní zra ně ní. Byl chvil ku v bez
vě do mí, ale než při šel dok tor se záchra ná ře ma, tak se pro bral
a chtěl pít. Na pít jsme mu ne da li. Dok tor se mně hned ptal,
jest li jsme mu dá va li pít. Řek jsem mu, že né, pro to že jsme
mě li oba vy, jest li ne má ně ja ké vnitřní zra ně ní. Ří kal, že jsme
udě la li dob ře, pro to že jest li že ten ka ram bol pře žil, tak pi tím
jsme ho moh li za bít my. Dok tor mu ošet řil ra me no, na no hu
mu při vá zal dva oko ry a záchra ná ři ho na no sít kách od nes li
k šach tě. Pro to vám ho ši ří kám, opa tr ně, i kdy by jste mě li
56
Ivan Landsmann
udě lat je nom je den me tr do šich ty. Hlav ně ať se ni ko mu nic
ne sta ne.“ Ozval se za se bl bý Lu děk: „Je den me tr, to je má lo!
Ne bu dou žád né pe ní ze!“ Na sral jsem se. „Za vři ten svůj fe kal!
Ty ču rá ku. Mys líš enom na ty usra ne pra chy.“ Skutr pro hlá
sil: „Tož správ ně ří ká, skrz jedne ho met ra, to sem ne mu sel
vů bec fá rať! To sem moh býť zrov na do ma.“ Já: „A kdo ti
po ru čal, abys fá ral?!“ Štajgr: „Chla pi, ne há dej te se, na to ne
ní vhod ná chví le! Hlav ně jak ří kám. Opa tr ně.“ Zve dl se a šel
k šach tě. Skutr posvi co val lam pou po stro pě a pro hlá sil: „Pod
ta kým stro pem sa klid ně vy spím.“ „Hrdi no,“ ří kám. „To víš,
že ne jsem ta ky vy hu ka ný jak vy vše ci.“ Ře kl jsem si, že bu du
rad ši dr žet hu bu, pro to že s ta ko vým ču rá kem se ne dá mlu vit.
Stou pl jsem si na stu pačku kom baj nu a dí val se, jak by by lo
nej lep ší vyuhlit čelbu, aby se neodkryl strop. Uhlí by lo syp
ké jak prach a klid ně by se da lo ko pat pi ko lem. Pro mýš lel
jsem si, jak vy be ru je nom štu sy, a to tak, aby se da ly na těs no
za bu do vat no hy. Klu ky jsem po slal pro dlou hou ře zan ku na
london. Na čelbě le že la lo ga, kte rá domrza či la Ru du. By lo ji
tře ba rozbrčet, abych ji mo hl od fedro vat. Po po jel jsem kom
baj nem do za du a la fe tou jsem ji stáh nul pod za bu do va né,
kde ji Pe tr brčel. Pod ovla da čem jsem si vši ml ka lu že už sra
že né kr ve. Vzal jsem do hrs tí drob nou fo rot a za sy pal ji. Pe tr
rozbrčel lo gu a po ma lu sjíž děl do čelby. Za čal jsem šrá mat
le vý štus. Když se mi to zdá lo být dost, vyhrábl jsem bindloch
a oto čil se na pra vou stra nu, abych udě lal to sa mé. Jak mi le
jsem se zašra mal, zpo zo ro val jsem, že čelba po sy pu je. Couv
nul jsem a po zo ro val, co to udě lá. Ze za du sly ším, jak skutr
na mě řval. „Na co pro sím ťa če káš! Až za hřmí?!“ „Drž hu bu!
To je mo je věc, na co če kám.“ Ke kom baj nu se přisral Lu děk:
PESTRÉ VRSTVY
57
„Ne bu dem se pře ce na to kou kat!“ Ří ká mi: „Žduchni do to
ho la fe tou!“ Ton da se roz bě hl a kop nul ho vší si lou do pr de
le. Pak s nim smyknul o počvu a ří ká: „A šma ruj do pi če,
po kud sem eš tě klidny!“ Vtom se čelba se su la jak hro ma da
pís ku. Za chvil ku na to se uvol ni la ze stro pu lo ga a v pá du se
pře lo mi la o la fe tu. Za ča ly po sy po vat i štu sy. Ne tr va lo to ani
oka mžik a čelba by la za va le ná. Ze stro pu se uvol ňo va ly lo gy
růz ných ve li kos tí. Vle zl jsem na la fe tu a opa tr ně jsem se po
dí val do stro pu. Byl vy ko mí no va ný tři met ry do vr chu a by
lo mi jas né, že to ne ní ješ tě ko nec. Mu sel jsem už za se couv
nout a posta ho vat lo gy tak, aby je klu ci moh li roz bít. Pak jsem
ode bí ral fo rot, až jsem se do stal zno vu na čelbu. Na obou
stra nách jsem vy hra bal bindlo chy. Strop se tro chu uklid nil,
ale to ne zna me na lo, že bu de klid. Ří kám: „Ho ši, po dej te mi
london a ře těz a uvá žem ho.“ Skutro vi se to ne lí bi lo, ale sral
jsem mu na je ho bl bé při po mín ky. Opa tr ně jsem od su nul
pi ko lem na hajcma nu šta che ty tak, abych mo hl pro str čit ře
těz. Dal jsem si ře zan ku na ra me no a Pe tr mi ji vza du po má
hal při dr žo vat. Pro str čil jsem přes me ze ru ře těz, udě lal uzel
a chtěl jsem přes oka pro str čit šrou bek. Oba vol né kon ce jsem
dr žel v ru ce. Uvol ni la se lo ga, ale tak po ti chu, že jsme nic
ne zpo zo ro va li, i když skutr hlí dal strop. Do pad la pří mo na
ře zan ku a zlo mi la ji. Ulo me ný ko nec mě praš til do bři cha a já
sle těl z kom baj nu jak hruš ka. Do pa dl jsem na sí ta, kte rá klu
ci při pra vi li na bu do va ní. Ru kou jsem za va dil o ost rou hra nu
a roz tr hl si ji. Po sa dil jsem se a pro to že jsem byl na sra ný, tak
řvu na skutra: „Jak to hlí dáš, ty ču rá ku je den?! Chyt rý si jak
Ša la mou no va pr del a sku tek utek! Tam jsi měl zů stat do ma
a neznervozňo vat! Pi čo jed na krpa ta!“ Dr žel hu bu a ne ří kal
58
Ivan Landsmann
nic, pro to že vě děl, že to za du pal. Ton da od ně kud z kap sy
vyšťá ral ob va zu a ošet řo val mi ru ku. Pak se skutr roz ho dl, že
na kom bajn vy le ze mís to mě on, pro to že jsem mu ře kl, že se
mu na to mů žu vy srat. Klu ci udě la li to sa mé. Je di ný, kdo
ne od mí tl se skutrem spo lu pra co vat, byl bl bý Lu děk. Vzal
hla vu a vy ho dil ji na la fe tu. Skutr se shýb nul, aby mu ji po
mo hl do stat do pře du. Ne sta čil se ani po sta vit, když se ozval
ra chot. Vi děl jsem, jak skutr pa dá z kom baj nu kam si za vy
ná šeč. Lo ga, kte rá spad la, zů sta la vi set na hajcma nu a to
by lo je di né skutro vo štěs tí. Ulo mil se je nom men ší kus a do
pa dl na hla vu, kte rou Lu děk dr žel, mís to aby utek, a vy mrš
til ji na dru hou stra nu. Kon cem do stal Lu děk po bra dě a jak
se uká za lo, měl pře ra že nou le vou sa ni ci a vymlá ce nou ce lou
spod ní řa du zu bů. Se skutrem to by lo hor ší. Když sle těl
z kom baj nu, ni kdo ne je vil zá jem, co se s ním sta lo. Když se
nic ne dě lo a skutr se ne ob je vo val, vy le zl Ja rek na kom bajn
a dí val se, co s ním je. Pak ří ká: „Ho ši, je po nim!“ Vy sko čil
jsem na kom bajn a vi dím skutra, jak le ží ved le hou sen ky
a šku bal se bou. „Ho ši, ten je tu hy,“ vy dě sil jsem se. Rych le
jsem utí kal k te le fó nu ohlá sit dispe če ro vi, co se sta lo, i to, že
Zá vor ka je asi mrt vý. Bě hem de se ti mi nut byl na čelbě dok tor
a zachra na ři. Dok tor na hma tal skutro vi tep a zjis til, že ži je.
Rych le ho po lo ži li na no sít ka a utí ka li k šach tě. Vza li s se bou
i Luďka. My jsme sed li na oko ry a pře mýš le li jsme, jest li to
skutr pře ži je. Ptal jsem se klu ků, jest li si ne všim li, jak k to mu
skutr vlast ně při šel. Já jsem ne mo hl nic urči té ho říct, uta ho
val jsem si zrov na ob vaz a zahlíd jsem je nom, jak skutr pa dá
z kom baj nu. Je di ný Ja rek vě děl, jak to by lo. Když se skutr
na rov nal, zrov na spad la lo ga a chyt la ho po hla vě. Pro hnul
PESTRÉ VRSTVY
59
prý se bři chem do pře du a pak už jsme vi dě li všech no sa mi.
Šel jsem k te le fó nu a vo lal na ošet řov nu, jest li mi ne mů žou
říct, jak to s ním vy pa dá. Chla pík mi ří ká, že se skutr pro bral
a že to vy pa dá na po lá ma nou pá teř a těž ký ot řes moz ku.
Zvěs to val jsem zprá vu klu kům a Ton da pro hlá sil: „Kdy by
ten ru ďoch zdech nul, tak by to ne by la žád ná ško da.“ Všich
ni jsme se na ně ho po dí va li a ne ří ka li jsme nic.
Po úra zech, kte ré se sta ly v pe s t rých vrst vách, ře di tel za sta vil
ražbu a na ří dil vy jet z pe s t rých vrs tev a obetnout je z le vé
stra ny. Mu se lo se couv nout s kom baj nem asi dva cet met rů,
udě lat pro vi zor ní kříž a vy to čit kom bajn. Sra li jsme se s tím
sko ro tý den. Po uje tí de sí ti met rů jsme na ra zi li na sle pe nec.
Sloj se na jed nou zúži la, uhlí by lo rozmo če né, tak ja ko i sle
pe nec. Sfá ral pod ni ko vý geo log a po dle map, jak nám ří kal,
zjis til, že jsme v pás mu, kte ré pat ři lo sou sed ní mu do lu. Ně
kde nad ná ma byl za to pe ný ši bík, ale ne vě dě lo se, kde přes
ně je, pro to že do ku men ta ce a ma py by ly ne přes né a ne úpl né.
Těs ně po vál ce ne bo bě hem ní se ši bík za pla vil vo dou moř
ské ho oka, kte ré by lo blíz ko ně ho. Sta ří ha ví ři ří ka li, že bě hem
vál ky Něm ci há ze li do to ho ši bí ku za jat ce, kte ří na sou sed ní
šach tě fá ra li. Hlav ně rus ké a pol ské. Ni kdo ne vě děl, ko lik
jich tam by lo po hřbe ných. Dá le jsme mě li pro jet sta rou štre
kou, o kte ré se ne vě dě lo ta ky, kde přes ně je. By la ne větra ná,
už ně ko lik de sí tek ro ků, tak že by la zaply no va ná. Če ka li nás
kruš né chvil ky. Ko li krát jsem si ří kal, že jsem asi udě lal chy
bu, že jsem se ke geolo gické mu prů zku mu dal. Dří ve jsme
do stá va li ně ja ké ri z iko vé pří plat ky, ale ty nám po ča se zru
60
Ivan Landsmann
ši li. Byl fakt, že jsme mě li da le ko těž ší pod mín ky než chla pi
z pří prav, pro to že ti už přes ně vě dě li v čem ra zí a jest li se
jim sloj zúží ne bo zmo hut ní. Kdež to my jsme ne vě dě li nic,
co nás če ká, a když, tak je nom ne přes ně, tak ja ko tře ba zrov
na teď. Vy pra co va lo se bez peč nost ní opa tře ní, kte ré by lo
je nom ta ko vým masko va cím ma név rem pro sou dru hy na ho
ře. My kom baj né ři jsme si uží va li svo je. Sloj se zúži la na
je den me tr. Uhlí se vyšra ma lo a v pro fi lu zby lo přes dva a půl
met ru tvr dé ho sle pen ce. Sle pe nec by la hor ni na, kte rá se po
do ba la žu le, ale krys ta ly kře me ne v ní by ly vět ší a byl zbar
ve ný do čer ve na. Na kla sic kou raž bu byl vy ni ka jí cí, pro to že
měl ně ko lik vý hod. Dob ře a rych le se v něm vr ta lo a lá do va
lo, pro to že dí ry by ly čis té a ne za pa dá va ly. Po kud ne byl roz
mo če ný, neodlu po val se a da lo by se říct, že byl nej bez peč
něj ší ze všech hor nin. Kom baj nem a ješ tě ta ko vým, ja ký jsme
mě li my, se v něm ne da lo ab so lut ně ra zit. Ne sta čil jsem
mě nit no že, kte ré při jed nom zašrá má ní oka mži tě ode šly.
Dě la li jsme to tak, že jsem vyšrá mal uhlí a couvnul jsem
s kom baj nem tak, aby se da lo vr tat. Sle pe nec jsme navrta li
a se stře li li. Pak jsem jel do čelby a od fedro vá val ho. Tak jsme
to dě la li až do té do by, než za ča la pro sa ko vat ze stro pu vo da.
To by lo zna me ní, že za to pe ný ši bík je ně kde po blíž. Sfá ral
zno vu geo log a po dle ně ho měl být ši bík ně ko lik met rů vpra
vo od nás. By ly oba vy z to ho, aby se ná ho dou vo da nepro va
li la k nám, do štre ky. Co by to zna me na lo, to jsme vě dě li
a rad ši jsme o tom ne mlu vi li, i když jsme mě li všich ni ma lé
du šič ky. Mu se li jsme na táh nout stovko vé po tru bí a do pra vit
vod ní čer pa dla. Geo log mi ří kal, že jest li zpo zo ru ju ně ja ký
vět ší pří tok vo dy, abych to hned hlá sil na ho ru. Mu se li jsme
PESTRÉ VRSTVY
61
dát do pro vo zu obě čer pa dla, pro to že vo da po řád při bý va la.
Na čelbě a ko lem kom baj nu by lo po ko le na čer né ho bah na.
By la to prá ce pro vra hy. Po uje tí de sí ti met rů se moc nost
slo je na jed nou zvět ši la a sle pe nec pře šel v pís ko vec. Mír ně
se zved la i počva a ta ky vo da pře sta la pro sa ko vat. By li jsme
rá di, že se ne mu sí me bro dit tím bah nem. Úsek za ná ma, kde
se protla čo va la vo da, se den ze dne, ne bo vlast ně šich tu co
šich tu, oči vid ně za tla čo val a mu sel se podbu do vat dře vě ný
ma stojka ma. Jed nou, na ran ní šich tě v pon dě lí, jsme pře žvy
ko va li ša chetní sva či ny od pát ku, když se ob je vil Jo sef
z chlební kem. Ří ká: „Syn ci, kur va, po za ha zujte ty tru tizny
a zro bi me si sni da ni na počvě, bo tra va tu kur va ne ros te.“
Roz ba lil chleb ník a za čal vy ba lo vat na ši ro ký okor, kte rý si
při ne sl od ši bí ku, růz né vo ňa vé ba líč ky, čty ři pl zeň ské pi va
a flaš ku vod ky. Ču mí me na ně ho, co to ja ko má zna me nat.
Fi li pek ří ká: „Co maš, Jo sef, na ro ze ni ny? Ne bo si vyhral ve
sport ce?“ „Nic ta ke ho ne mam a když to chce te vě dět, tak
to vám po sí lá mo ja sta rá.“ „A to ja ko proč?“ ptám se. „No, to
ma te tak. Vče ra sme mě li ze sta ru ta ko vy udobřo va cí den,
parkrát sme si zduchli a po tom u vi na se mě pta la, jak se mi
da ří na do le. Měl sem dob ru ná la du, tak sem ji po vyklá dal.
In dy, když se mě na to vy ptá va la, tak sem ju po slal do ři ti,
ale jak pra vim, měl sem dob ru na la du. Pra vim ji, že sem me
zi dobry ma synka ma.“ „Ne li choť!“ ozval se Pe tr. „Kur va, nech
mě do mlu vit. No, že sem ja ko me zi dobry ma synka ma, ro bo
tu, že mám též cel kem slušnú a ne nadřu se. A po tom, ne vim,
co mě to kur va na pad lo, sem ji řeknul o tym, jak sem měl
spadnut do te ho ši bi ka a že sem se po dru hé na ro dil. A ne být
vás, ne bo vlast ně tu Iva na, tak je po mně. Jak to sly še la, tak
62
Ivan Landsmann
mě zdu pa la, če mu sem vam za to co si ne dal a že sem vás měl
přikli dit do ba rá ku a kde si co si. Ja sem si po tom řek, že sem
tež kvadr cy pa, bo mě to ne na pad lo.“ Jo sef roz ba lil je den
ba lí ček, kde by ly říz ky, pak vy ba lil sklinku z do má cím uze
ným a sklinku z naklá da ný ma okur ka ma, rajča ta ma atd. Vy
ba lil ta ky chle ba a mi po dá val ba lí ček v alo ba lu a ří ká: „Ivan,
to po si la sta ra ex tra pro te be, ne bo ty si mi zachra nil ži vot.“
Vzal jsem ba lí ček, kte rý byl ješ tě tep lý a ří kám: „Dík Jo sef,
ale to ne mu se lo být.“ Roz ba lil jsem alo bal a vi dím kap su.
Vů ně se ší ři la po ce lé čelbě. Ří kám: „Jo sef, jak to, že je to eš
tě tep lé?“ „No, bo sta rá to pek la až ku rá nu, bo to je nej lep ší
tep le! Tak sa mo aji řizky. A ber te si! Ne mu si te se bat, že to je
otru te a šti tit se tež ne mu si te. Mo ja sta ra je na všech no ako
ratni. Ja sem ba ra ba, to je fakt, ale ona je čistotna dě vu cha.“
Kou sl jsem do kap sy a mu sím říct, že tak ně co dob ré ho jsem
dlou ho ne je dl. Klu kům jsem dal kaž dé mu hry za a ta ky si
po chva lo va li. Jo sef nám kaž dé mu ote vřel pi vo. By lo oro se né
a dob ře stu de né. Na ťa pa li jsme se a nej ra dě ji by sme za leh li.
Jo sef ote vřel flaš ku vod ky a na lí val do půl ky, kte rou ne za po
mněl ta ky při ba lit. Ří kám: „Jo sef, vy řid tvo jí, že jí všich ni
moc dě ku jem a že to jíd lo by lo vy ni ka jí cí. Ob zvlášť ta kap sa!
A že ji všich ni pozdra vu jem.“ „Kur va syn ci, to jak ji řek nu,
tak ta bu de v sed mým ne bu.“ Ne moh li jsme dlou ho se dět
a ke cat, pro to že v pon dě lí na ran ní šich tě cho di li po re ví rech
pa pa lá ši. Po slal jsem Jo se fa pus tit pá sy a klu ci chys ta li ma
te ri ál na bu do vá ní. Do jíž děl jsem me tr a prask la mi ha di ce
na ovlá da či. Sa mozřejmně jsem byl ce lý od ole je. Vy mě nil
jsem ji a ne vy jel jsem ani ce lý šrám a ode šla zno vu. Olej mi
na tekl až do gu má ků. Ně kde mu se la být zra da. Za vo lal jsem
PESTRÉ VRSTVY
63
k to mu zá meč ní ka. Zjis til, že ovlá dač je vad ný a mu sí se vy
mě nit. Zde monto va li jsme ho a s Pet rem jsme ho vezli k ná
hrad ním dí lům. Mi nu li jsme podbu do va ný úsek, kde pro sa
ko va la vo da a v tom se to sta lo. Ozva la se rá na, ja ko kdy by
ude řil blesk, a do zad nás praš ti la tla ko vá vl na. Mys lel jsem
si, tak ja ko Pe tr, že je vý buch! Praš ti li jsme se bou o počvu
a já jsem hma tal po mas ce. Všu de by lo pl no pra chu a ne by lo
vi dět na krok. Smě rem od čelby se ozý va lo ně ja ké pras ká ní.
Po sa dil jsem se a sví til do čelby, ale nic ne by lo vi dět. Když
se prach tro chu roz ptý lil, vstal jsem a šel na čelbu. Na jed nou
jsem str nul, že by se ve mně kr ve ne do ře zal. Pře de mnou
by la za va le ná štre ka. Hned co mě na pad lo by lo, kdo zů stal
na čelbě. Utí kal jsem do za du, abych zjis til, kdo chy bí. Fi li pek
utí ká na pro ti mě a řve: „Ivan! Co se sta lo!! Vy buch?!“ Ří kám:
„Za va li lo štre ku! Kde su klu ci?“ Fi li pek byl, Pe tr též, pro to
že ne sl se mnou ovlá dač, je di ně Ja rek! Kur va!! Ja rek tam zů
stal!! Utí kal jsem k te le fó nu k ši bí ku, pro to že náš byl na čel
bě. Rych le jsem vy to čil čís lo dis pe če ra a ve zkrat ce jsem mu
ře kl, co se sta lo a že na čelbě zů stal chlap. Zachra ná ři by li
na mís tě ne uvě ři tel ně br zo i s kyslí ko vý mi pří stro ji. Ne vě dě
lo se, jest li štre ku za va li lo až po čelbu. Na pra vé stra ně za va
le né štre ky by lo mís to, kte rým by se člo věk stě ží pro táh nul
a na víc se tla kem po řád zmen šo va lo. Na jed nou jsme si všim
li zá bles ku svět la z dí ry. Mys le li jsme, že se nám to je nom
zdá, ale by la to prav da. Na tla či li jsme se k otvo ru a vi dí me
svět lo, jak se po ma lič ku při bli žu je. Řvu: „Jarku!! Jsi to ty?“
„Ja!“ ozva lo se. Je den se záchra ná řů se vtla čil do dí ry půl kou
tě la a po má hal Jarko vi ven. Ko neč ně se ob je vil. Pro mo če ný
na kost a by lo vi dět, že je v šo ku. Vy ptá vat se ho na ně co ne
64
Ivan Landsmann
mě lo smy sl. Záchra ná ři ho od ved li k šach tě a pak na ošet
řov nu. Ře di tel vo lal z po vr chu, že osád ka, to jsme by li my,
mu sí oka mži tě opus tit pra co viš tě a vy fá rat na ho ru. Vy fá ra li
jsme, okou pa li se a v kultu rá ku u pi va jsme ro ze bí ra li ce lou
věc, ale co nám ne šlo do hla vy by lo, jak se mo hl od tam tud
Ja rek do stat.
Ja rek do stal tý den ne mo cen ské, aby se z to ho šo ku vzpa
ma to val. My jsme se mu se li ně ja kým způ so bem do stat ke
kom baj nu. Špe ku lo va lo se, jak by to by lo nej snaz ší a nej rych
lej ší. Obetnout ho zpra va ne při pa da lo v úva hu, pro to že tam
by ly pe s t ré vrst vy, je di ná mož nost by la obetnout ho zle va.
Udě la li jsme kříž, po sklá dal se sběrný pancéř a do pra vil se
adaptér. Usa di li jsme ho me zi pancéř, na dvě ko zy, a lan ka ma
ho ukotvi li do počvy. Adaptér, jak se to mu ří ka lo, by ly je nom
dva bub ny ŠNI. Po uží va lo se ho hod ně v po rubnách, pro to
že byl ma lý a dal se bez vět ších pro blé mů pře mís tit. Je di ná
ne vý ho da u ně ho by la, že pá ky na ovlá dá ní ko pa ly, ne bo se
čas to pře vrá til. Ale ji nak do ce la dob rá stro jov na. Fi li pek s tím
ne uměl za chá zet, pro to mě ur čil ve dou cí po le ja ko ve dou cí
ho ce lé ak ce. Mys lel jsem, že se to Fi lipko vi ne bu de li bit, ale
vů bec nic pro ti to mu ne na mí tal a do kon ce pro hlá sil, že se
ně če mu přiu čí. Bě hem týd ne jsme mě li všech no při pra ve né.
Ja rek se ta ky už vrá til z ne mo cen ské a nás straš ně za jí ma lo,
jak se z to ho zá va lu do stal. Už u úse ku by sme to z ně ho nej
ra dě ji vy táh li, ale ne cha li jsme to až na důl. V re ví ru jsme
po se da li a z ne do čka vos tí če ka li, až Ja rek spus tí. Ří kám: „Jar
ku, tak mluv a pěk ně všech no do podrobna.“ Ja rek za čal vy
pra vo vat: „Když jsi od ná šel s Pet rem vad ný ovlá dač, tak já
jsem šel za vá ma. Jed sem čes nek a ně jak mě pa lil na ja zyk,
PESTRÉ VRSTVY
65
tak sem se vrá til ke kom baj nu, na pit se vo dy. Když sem ote
vřel ba ňok a dá val ho ku hu bě, na ráz se ozva la rá na jak z dě
la a smyklo to se mnu o kom bajn. Mys lel sem si, že je vý buch.
Za čal sem se du sit pra chem, tak sem po sle pu ote vřel mas ku
a na sa dil si ju. Asi po de se ti mi nu tách, když sem tro chu vi
děl, sem chtěl jit z čelby pryč. Na ráz vi dim před se bou za va
le nu štre ku. Zatlo mě a ne vě děl sem, co včil. Mys lel sem, že
za va li lo aji vas s Pet rem. Ale po tom se mi zda lo, že sly šim
ja ke si hla sy. U štu su by lo mís to, ale hajcma ny po řad se da ly.
Když sem si uvě do mil, že by sem tu měl zdechnut, tak sem
zpa ni ka řil a bez roz mys lu sem vlez do te ďu ry. Ho ši, co sem
pro ži val, to si ne do ve de te ani před sta vit. Dral sem se do pře
du jak ši le ny. Za ta ra si lo mi ces tu čer pad lo. Ne da lo se ko lem
ně ho pro lezt, je di ně pře lezt přes ně ho, ale te mu sem sam
ne vě řil, že se mi to po ve de. Za tnul sem zu by a dral sem se
přes ně ho. Za chytnul sem se opas kem o ko leč ko venty lu
a ne moh sem tam, ani zpatky. Ru ka ma sem si ne moh opa sek
odepnut, ne bo ne by lo jak. Šprajcnul sem se no ha ma o hajc
man a opa sek sem urval. Do pla zil sem se do mista, kde by lo
tak uzko, to lik vo dy, že nad hajcma na ma by lo asi tak de set
cen ti met ru mista. Po břu chu sem lezt ne moh, pro to že by sem
se uto pil. Se rval sem si mas ku a oto čil se na hřbet. Lokta ma
sem si po ma hal do pře du. V jednym mistě by lo tak zatla če ne,
že mi z vo dy tr čel enom nos. Ho ši, ne bu de te mi to vě řit, ale
ja sem vo lal ma mu. Byl sem už smi ře ny s tym, že ska pu. Ni
ko mu by sem to nepřal za žit. Fakt, ho ši. No a po tom te ho už
moc ne vim. Pro bral sem se až na ošet řov ně po ně ja ke in jek
ci. No, to by by lo tak všech no.“ Ja rek skon čil a my jsme chvil
ku ml če li, pro to že to, co nám vy pra vo val, jsme v du chu pro