orientační běh 2013/3

3 2013 110 Kč ISSN 1803–74963 2013 110 Kč ISSN 1803–7496

Zlatý doubleMS juniorů v orientačnímběhu 2013, Hradec Králové

Pozlacená dřinaMS v Trail-O, Vuokatti, Finsko

Opravdový orienťákMS v OB, Vuokatti, Finsko

Kupkový mejdanMistrovství ČR na krátké trati

T ISK

MAPY

GR AFIK A

Žaket, Slánská 381/10163 00 Praha 6tel.: 210 083 570fax: 210 083 [email protected]

www.zaket.cz

NA MÍRU PRO ORIENTAČNÍ BĚH

VE FIREMNÍ GRAFICEPRO REGION

MAPOVÉ VÝŘEZYNÁSTĚNNÉ MAPY

z

KALENDÁŘELETÁKYKATALOGYVIZITKYZAKLÁDACÍ DESKYHLAVIČKOVÉ PAPÍRYBLOKYKNIHY

ZLOM TEXTŮ

GRAFICKÉ NÁVRHYLOGOTYPYSCANYRETUŠEVELKOPLOŠNÝ DIGITÁLNÍ TISK

202020141414LadiLadiLad slavslavslav KamKKamarádarád

Kalendáře 2014

design a tisk ŽAKET

týden

Week

Tydzień

Týždeň

pondělí úterý

středa čtvrtek

pátek sobota

neděle

Monday Tuesday

Wednesday Thursday

Friday Saturday

Sunday

Poniedziałek Wtorek

Środa Czwartek

Piątek Sobota

Niedziela

Pondelok Utorok

Streda Štvrtok

Piatok Sobota

Nedeľa

týden

Week

Tydzień

Týždeň

pondělí úterý

středa čtvrtek

pátek sobota

neděle

Monday Tuesday

Wednesday Thursday

Friday Saturday

Sunday


Środa Czwartek

Piątek Sobota

Niedziela

Pondelok Utorok

Streda Štvrtok

Piatok Sobota

Nedeľa

týden

Week

Tydzień

Týždeň

pondělí úterý

středa čtvrtek

pátek sobota

neděle

Monday Tuesday

Wednesday Thursday

Friday Saturday

Sunday


Środa Czwartek

Piątek Sobota

Niedziela

Pondelok Utorok

Streda Štvrtok

Piatok Sobota

Nedeľa

1 2

3 4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14 15 16

17 18 19 20 21 22 23

24 25 26 27 28 29 30

1 2 3 4 5 6 7

8 9 10 11 12 13 14

15 16 17 18 19 20 21

22 23 24 25 26 27 28

29 30 31

Říjen / October/ Październik / Október 2014

Listopad / November/Listopad/November 2014

Prosinec / December/Grudzień / December 2014

49.50.51.52.1.

44.45.46.47.48.

1 2 3 4 5

6 7 8 9 10 11 12

13 14 15 16 17 18 19

20 21 22 23 24 25 26

27 28 29 30 31

40.41.42.43.44.

PLSK

SK

SK

DEPLSK

DEPLSK

DE

PL

ŽAKKEETE

design a tisk ŽAKET

týdenWeek

Tydzień

Týždeň

pondělí úterý

středa čtvrtek

pátek sobota

neděle

Monday Tuesday

Wednesday Thursday

Friday Saturday

Sunday


Środa Czwartek

Piątek Sobota

Niedziela

Pondelok Utorok

Streda Štvrtok

Piatok Sobota

Nedeľa

týdenWeek

Tydzień

Týždeň

pondělí úterý

středa čtvrtek

pátek sobota

neděle

Monday Tuesday

Wednesday Thursday

Friday Saturday

Sunday


Środa Czwartek

Piątek Sobota

Niedziela

Pondelok Utorok

Streda Štvrtok

Piatok Sobota

Nedeľa

týdenWeek

Tydzień

Týždeň

pondělí úterý

středa čtvrtek

pátek sobota

neděle

Monday Tuesday

Wednesday Thursday

Friday Saturday

Sunday


Środa Czwartek

Piątek Sobota

Niedziela

Pondelok Utorok

Streda Štvrtok

Piatok Sobota

Nedeľa

Leden / January / Styczeń /Január 2014

Únor / February/ Luty/Február 2014

Březen / March / Marzec /Marec 2014

10.11.12.13.14.

5.6.7.8.9.

1.2.3.4.5.

1 2 3 4 5

6 7 8 9 10 11 12

13 14 15 16 17 18 19

20 21 22 23 24 25 26

27 28 29 30 31

1 2

3 4 5 6 7 8 9

10 11 12 13 14 15 16

17 18 19 20 21 22 23

24 25 26 27 28

3 4 5 6 7 1/8 2/9

10 11 12 13 14 15 16

17 18 19 20 21 22 23

24 25 26 27 28 29 30

31

DEPLSK

PLSK

Pro firmy nabízíme přítisky na každý kalendářový list, na horní panel nebo spodní lištu.

leayela

eľaľľ

neděle

Sunday

Niedziela

Nedeľaľľ

229916162323

2/92/9

22222222222222222000000000000000001111111111111111144444444444444444

Více na www.zaket.cz

t i r á žOrientační běh – časopis orientačních sportů

Vydavatel: Český svaz orientačních sportů, Zátopkova 100, P.S. 40, 160 17 Praha 6-Strahov Tel./fax: 220 513 295, E-mail: [email protected] a příjem inzerce: Žaket, Slánská 381/10, 163 00 Praha 6, www.casopisob.cz Jiří Krejčík – editor, [email protected] Lenka Klimplová – redaktorka, [email protected] Petr Žaloudek – redaktor, [email protected] Jan Exner – redaktor, [email protected] Radek Laciga – redaktor, [email protected]

Na obálce vítězné štafety z MS juniorů, autor fotky Petr Kadeřávek

číslo 3/2013

Jarmila Němečková – inzerce a marketing, [email protected], Tel.: 603 157 803Předplatné: Marie Dvorská, [email protected], DTP: Jan Přibík, Jitka Štraitová – ŽaketTisk: Žaket, www.zaket.cz, [email protected] Příspěvky do časopisu přijímá redakce v jakémkoliv počítačovém formátu. Loga závodů, fotografie, mapy, apod. zasílejte na adresu redakce. Nevyžádané příspěvky a grafické přílohy se nevracejí.

Registrace: MK ČR E 10023 ISSN 1803-7496, Vychází: 16. 8. 2013. Uzávěrka příštího čísla: 26. 8. 2013

Nevěřili byste, jak je těžké vymýšlet témata úvodníků v okurkové sezóně. Původně jsme to chtěli sfouknout další kverulantskou tirádou, tentokrát na téma předčasné nominace na mistrovství světa do Finska. Jenže při pohledu na výsledkovou šeď našich reprezentantů jsme usoudili, že je to vlastně celkem jedno.

Takže co tam máme dál? Pořádáme lepší závody než Poláci a umíme lepší TV přenosy než Finové. Nihil novi sub sole. Na vícedenních zase mládež dělala ostudu. To ještě někoho zajímá? Nikdo nikde nepodal na nic protest a žádná disciplinárka taky není v dohledu. Tak jsme se těšili, že to zachrání aspoň juniorky a junioři. Jenže ti urvali jenom zlatý double, takže si ani nemůžeme zakřičet „Vítej, zlatý hattricku!“ A ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, je venku překrásné letní počasí. Tak co byste po mně ještě chtěli? Jdu ven.

Od čísla k číslu

Chvála okurek Jiří Krejčí[email protected]

4 ��Jan Exner Dvojnásobná zlatá radost Mistrovství světa juniorů v orientačním běhu, Hradec Králové

12��Lenka Klimplová O čem sní Florian Schneider Rozhovor se šampionem JWOC

14��Lenka Klimplová Naprostý šok! Risby netušila, že si běží pro zlato Rozhovor se švédskou juniorskou reprezentantkou

16 ��Petr Kadeřávek Opravdový orienťák Mistrovství světa v OB, Finsko

23 ��Petr Kadeřávek Tenhle týden jsem si opravdu užila Rozhovor s nadupanou Finkou Merjou Rantanen

25 ��Libor Forst Pozlacená dřina Mistrovství světa v Trail-O, Finsko

28 ��Zdeněk Sokolář Lipnice Nejlepší orientační terény

29 ��Tom Novák Volská říše Nejlepší orientační terény

30 ��Petr Žaloudek Tsekkiläinen Jukola

31 ��Jiří Krejčík Postup čísla

32 ��Jiří Krejčík Kupkový mejdan Mistrovství ČR na krátké trati, Kunčice

36 ��Marie Krejčíková MEDové déjà vu

37 ��Vojta Kettner Podmáčený přebor škol

38 ��Dominika Plochová Orienťák na olympiádě, dějství druhé

40 ��Radek Laciga Polské rekviem? Mistrovství Evropy v MTBO 2013

43 ��Radek Laciga Letem MTBO-světem

44��Výsledkový servis

Postup čísla: Praha – Vrbno pod Pradědem. Dlouho se diskutovalo o nejlepší ze spousty variant, od nejjižnější brněnské až po severní náchodsko-polskou.

Nestává se často, aby se trať dorostenecké kategorie závodu žebříčku B stala hitem sociálních sítí. Podařilo se to Bořku staviteli (PZR) s tratí D18B navrhovanou podle šablony vánočního stromečku.

Překvapení na prvním úseku Jukoly. Z lesa se valí Dým.

Startovní místa na letošní Pěkné prázdniny byla vyprodána za 19 hodin a 43 minut. Chápeme, že závody se zkracují a zrychlují, ale je nutné tahat takové manýry i do přihlašování?

Poprvé, ač neoficiálně, proběhl v rámci akademického MČR pod vedením Bc. Špicara a ing. Žaloudka i závod štafet.

Užaslí účastníci MČR na middlu běželi pod směrné časy. To se nenosí, někteří závodníci to vnímají téměř jako zločin. Budiž jim útěchou, že si stavitel Vojta Král popel na hlavu nasypal dokonce před kamerou České televize.

Jak daleko je svět českého pěšího OB od MTBO? Nejen značením kategorií D/H a W/M. Bajkový spíkr Honza Hasman na plzeňských Áčkách působil opravdu trochu jako zjevení z jiného světa. Když ho pak vystřídal Béďa, dočkal se uvítání potleskem.

JWOCovým mapám chybělo schéma rozdělení mapařů. Na druhé etapě JWOC Tour ale majorita vnímavých závodníků hranici mapařů přesně identifikovala, přestože/protože je to stálo cenné minuty.

Překonat tam a zase zpátky = nepřekonat? Olaf si to po letošním MS rozhodně nemyslí.

Útěcha a příslib pro méně úspěšné účastníky MS: příští rok se nebudou běhat kvalifikace middlu a klasiky a česká reprezentace bude mít do obou závodů nasazeny vždy 3 muže a 3 ženy. Teď už se jen nominovat.

Simone Niggli rozšířila svojí sbírku nejcennějších medailí o další tři kousky ve finském Vuokatti. Rádi bychom Simone upozornili, že světové zlato ve sprintu a longu je ještě k dispozici v italském Sestriere v kategorii W35.

„Je nemožné porazit Skandinávce v jejich technicky náročných terénech.“ Nepravdivost tohoto tvrzení dokázali sporem (tj. dvěma medailemi) naši trailisté.

Supertěžký, ale férový sprint postavil pro účastníky JWOC Tour blogger s nálepkou věčného kritika Kuba Weiner, a je proto naším borcem na konec.

Radim Hoš[email protected]

o b s a he d i t o r i a l

Dvojnásobná zlatá radostMistrovství světa juniorů v orientačním běhu, Hradec Králové, 30. 6.–7. 7. 2013

Jan [email protected]

Foto: Petr Kadeřávek, Petr Háp, Michael Vambera

Na začátku července přijíždí do České repub-liky opět po 13 letech nejlepší juniorští orien-tační běžci z celého světa. Do Hradce Králové se vydává 330 závodníků z 39 zemí, aby se na východě Čech poprali o tituly světových šampiónů. Čekají je čtyři náročné závody v odlišných terénech. Úvodní klasická trať prověří jejich schopnosti volby postupu v náročných kopcích, v následném závodě na krátké trati se naplno ukáže umění peč-livě mapovat při běhu v kamenitém svahu. Neustálá pozornost, schopnost zvolit ideální postup a rychlé nohy budou rozhodovat při městském sprintu a na samý závěr šampi-onátu čeká na běžce rovinatý terén plný hustníků a jiných porostových detailů při závodě štafet. Českou republiku reprezen-tují juniorky Vendula Horčičková, Barbora Hrušková, Kateřina Chromá, Lenka Knapová,

Lenka Svobodová a Markéta Tesařová a juni-oři Filip Hadač, Michal Hubáček, Adam Chloupek, Tomáš Kubelka, Marek Minář a Marek Schuster.Organizaci si bere na starosti Královéhradecké sdružení orientačních sportů. Tým pod vede-ním Milana Novotného tvoří 300 dobrovol-níků z oddílů OK 99 Hradec Králové, Slavia Hradec Králové a mnohých dalších z Česka i ze zahraničí. To vše za dohledu České tele-vize, která připravuje poprvé v historii juni-orského mistrovství světa záznamy i přímé přenosy ze všech závodů.Mistrovství světa juniorů v orientačním běhu 2013 je slavnostně zahájeno v neděli 30. června v kongresovém centru v hotelu Černigov, který se stává centrem závodů i místem ubytování téměř všech výprav. Pozornost všech běžců se ale již pomalu

soustředí na další den. Čeká je náročná kla-sická trať v terénech Jestřebích hor.

Klasická trať: Kopce? Pro vítěznou Švédku žádný problém, ba naopakJe pondělí 1. července, půl desáté dopole-dne, a do lesa se vydávají první juniorky a junioři. Čeká je sedm, respektive deset kilometrů dlouhé tratě stavitele Radka Novotného v kopcovitém terénu s velkým množstvím údolí a hřebenů. V cílové aréně v Odolově, disponující velkoplošnou obra-zovkou a vším potřebných k důstojnému závodu formátu světového šampionátu, zatím vládne klid. O několik desítek minut později se poprvé ozývá hlas komentátorů Pera Forsberga a Matěje Klusáčka, kteří při-nášejí divákům první zprávy z lesa. V sou-sedním terénu se běží první etapa dopro-vodných závodů JWOC TOUR a o kulisu pro doběh nejlepších juniorů je postaráno.Dnes to bude opravdu dlouhý, ale nesmírně zajímavý den. Start posledního závodníka je naplánován na třetí hodinu odpolední a o nenadálé zvraty v pořadí v cíli není nouze. Vedoucí čas drží Švédka Sara Hagström, těsně před Ruskou Ekaterinou Savkinou. Na svůj start však stále ještě čeká jedna z vel-kých favoritek Lisa Risby ze Švédska. Ta nakonec svou úlohu jednoznačně potvrzuje a po loňském ne příliš povedeném vystou-pení na Slovenku získává hned v úvodní den zlatou medaili. „Terén se mi fakt moc líbil! Miluji kopce, takže to bylo absolutně perfektní,“ svěřuje se v cíli šťastná vítězka. Těsně pod pódiem končí nejlepší Češka, celkově sedmá Kateřina Chromá. „Nečekala jsem to. Nevolila jsem dobré postupy a fyzicky se mi ze začátku běželo hrozně. Rozběhla jsem se až ke konci, takže s výsledkem jsem spokojená,“ popisuje svůj závod po doběhu brněnská závodnice.

Jako z pohádky. Takovými slovy by se dalo označit vystoupení českých reprezentantů na juniorském mistrovství světa v Hradci Králové. Snad jen s tím rozdílem, že namísto smyšlených bytostí bojovali o medaile nejlepší junioři z celého světa a konec nebyl jen dobrý, ale přímo fantastický. Obě české šta-fety vybojovaly v posledním závodě tituly mistrů světa a udělaly tak zlatou tečku za úspěšným domácím šampionátem.

Český tým

4 | o r i e n t a č n í b ě h

O B s v ě t o v á s c é n a

Fanoušci vkládají velké naděje do českých juniorů. Klasická trať v horském terénu by jim měla sedět. Brzy se však ukazuje, že závod bude vesměs nad jejich síly. Adam Chloupek i Marek Schuster běží výborně, ale v závěru v důsledku vyčerpání ztrácejí. Filip Hadač ze stejného důvodu závod vzdává. Nejlepším českým reprezentantem je nakonec Michal Hubáček, který uzavírá nejlepší desítku. „Před závodem jsem pomýšlel na lepší umís-tění. V průběhu závodu mi ale došly fyzické síly, takže nakonec jsem s výsledkem spoko-jený,“ přiznává ihned po doběhu dvacetiletý český reprezentant. Jeho chvíle na šampio-nátu však má teprve přijít.Dobrý výkon předvádí mezi juniory Rus Andrey Kozyrev, star-tující v úvodu závodu, který se dlouho drží na vedoucí pozici. Z mezi-časů je však již patrné, že vedení až do konce neudrží. Výborně běží Švýcar Florian Schneider, který jde na první místo a v cíli předvádí vítězné gesto. To je však ještě trochu před -časné. Jako z jiné planety se zdá výkon Poláka Piotra Parfianowicze, který nasazuje od začátku strhující tempo a na diváckém průběhu poráží Schneidera o více než minutu. Při náběhu do arény je již jasné, že Polsko získá po štafetovém vítězství juniorů na domácím svě-tovém šampionátu v roce 2011 další zlatou medaili. „V průběhu jara jsem měl zdravotní problémy, kvůli kterým jsem měsíc nemohl běhat. Závěrečná příprava mi však vyšla a z tohohle vítězství jsem nesmírně šťastný,“ jásá Parfianowicz, který již o chvilku později létá vzduchem při oslavách mistrovského titulu.

Krátká trať: Zakletý kamenitý svahNáročná klasika stojí mnoho běžců hodně sil. Na výraznější odpočinek však není čas, protože již o den později čeká kvalifikace krátké trati. Závod se odehrává ve svahu nad Radvanicemi plném kamenů a terén-ních detailů. České dráhy zastavují provoz na místní železnici, aby ji mohli závodníci překonávat cestou do cíle. Jedinou kaňkou na krásném slunečném dni je nepříliš pove-dený výkon Tomáše Kubelky, který dobíhá ve svém rozběhu mimo nejlepší dvacítku a je tak jediným českým závodníkem, kterého

RisbyHagströmSavkina

Mapu lze trochu oříznout,popisy tam být nemusí.

RisbyHagströmSavkina


Zbytek výprav svým medailistům zpravi-dla věnuje náležitou pozornost, šampion z klasiky Parfianowicz rozhodně nebyl výjimkou.


neuvidíme ve středečním finále. Smůlu si vybírá i několik Seveřanů, všichni velcí favo-rité ale bez problémů postupují.Hrdinou dne se stává Remi Baudot z Francie. „Běžel jsem velice dobrý závod, ale najednou jsem zaslechl křik. Okamžitě jsem se zastavil a po chvilce rozhlížení jsem uviděl o kousek dál izraelskou běžkyni. Měla něco s nohou, tak jsem s ní zůstal a počkal na pomoc orga-nizátorů,“ říká Francouz, kterého nepotkáte jinak než s úsměvem na tváři. Ačkoliv dobíhá do cíle s velkou ztrátou, pořadatelé zvažují jeho průběžný čas a umožňují mu finálový start. O dva dny později dostává při medai-lovém ceremoniálu v Hradci Králové za svůj čin cenu fair play.Po kvalifikaci je jasné, že finále bude mapově nesmírně náročné. Tratě z dílny Michala Jedličky vedou závodníky kamenitým svahem s nepříjemnou podložkou. V lese čekají televizní kamery a v cíli se těší na napínavou podívanou 1 500 diváků, mezi nimi třeba i dvojnásobný olympijský vítěz z Atlanty Martin Doktor. České juniorky začínají výborně. V polovině závodu se Vendula Horčičková a Kateřina Chromá drží na medailových pozicích. Poté však přichází osudný postup ve svahu na jedenáctou kon-trolu, kde se sny o pódiovém umístění roz-

plývají. „Dnes jsem běžela velmi dobře. Jedinou větší chybu jsem

udělala při postupu na jedenáctou kon-trolu. Je to škoda,“

říká v cíli z českých závodnic znovu nej-

lepší, tentokrát osmá Kateřina Chromá.

Vendula Horčičková drží i po zaváhání na jedenácté kontrole čtvrté

místo, chyba v dohle-dávce následné poslední

kamenité kontroly ji však definitivně vyřazuje ze hry

o medaile.V neděli oslavila Dánka Miri

Thrane Ødum osmnácté narozeniny a o tři dny poz-

ději si dává dárek v podobě titulu juniorské mistryně světa

na krátké trati. Běží od začátku velmi vyrovnaně a téměř bez chyb a zaslouženě získává zlatou

medaili. „Dnešní závod se mi povedl velmi dobře. Věděla jsem, že rozhodovat bude mapa,

SvenskJohanssonWängdahl


SvenskJohanssonWängdahl


Krátká trať v podání tří nejrychlejších juniorů. Marek Minář si při cestě na patnáctou kontrolu vybírá delší postup na jistotu, který se však vzhledem k většímu převýšení ukazuje jako pomalejší. Na čtrnácté kontrole se na výbor-ném čtvrtém místě drží Filip Hadač, který volí na patnáctku postup traverzem, kontrolu však míjí, což znamená velkou ztrátu a propad ve výsledkové listině. Chyby se zde dopouští i Adam Chloupek, který i přes dobře rozběhnutý závod a rychlý závěr končí sedmý o vteřinu za Markem Minářem.

Švédská výprava vysbírala na middlu

všechny mužské medaile, z té nejcen-

nější se radoval Emil Svensk.

Marek Minář míjí výhybku stanice Radvanice v závěru krátké trati. V jejím finále měl nakonec z českého týmu výhybky postaveny do nejrychlejší cesty právě on. „Byl jsem na každém závodě před startem totálně v pohodě“, uvádí závodník z klubu Magnus orienteering, který nebyl vystaven takovému tlaku okolí i vlastní přemotivovanosti jako naši hlavní favorité, z nichž navíc většina bojovala s pocitem, že se s juniorskou érou loučí. Schneider

HubáčekRobertson




a proto jsem si dávala velký pozor. Neudělala jsem žádnou větší chybu a jsem šťastná, že to takhle dopadlo,“ říká v cíli Dánka, která pře-máhá i problémy s kolenem, které jí zabránily startovat v úvodním závodě na klasické trati. Jeho vítězka Lisa Risby se vydává do lesa až v samém závěru a po úvodní části to vypadá na konec všech nadějí. Švédka však závod nevzdává, bojuje až do konce a odměnou jí je druhé místo a stříbrná medaile. Z bronzu se raduje Norka Mathilde Rundhaug. V tom okamžiku ještě netuší, že si tímto úspěchem vybírá štěstí až do konce šampionátu.Až do dnešního dne se žádné zemi nepoda-řilo na juniorském mistrovství světa obsadit kompletní stupně vítězů v jedné disciplíně. Švédové se však rozhodují, že stejně jako

za třicetileté války dobudou Čechy a závod juniorů zcela ovládají.

Emil Svensk vítězí o jednu vteřinu před svým reprezentačním kolegou Antonem Johanssonem. „Jednoduše perfektní závod,“ raduje se zlatý medailista. Pro bronzovou medaili si dobíhá další Švéd Jens Wängdahl. První pódiové umístění pro Českou repub-liku získává po vyrovnaném výkonu šestým místem Marek Minář. „Mrzí mě, že to nevy-šlo na medaili, dnes jsem byl opravdu blízko. Udělal jsem chybu na druhou kontrolu a poté jsem znovu zaváhal těsně před koncem, což mě stálo lepší umístění,“ říká závodník ze Šumperka, který ztrácí rozhodující sekundy na stejném zakletém postupu, kde přišly o medaile i české juniorky.Čtvrtek se nese ve znamení slavnostního medailového ceremoniálu na Masarykově náměstí v centru Hradce Králové následo-vaném koncertem kapely Charlie Straight.

Sprint: Stříbrný déšťSprint je disciplínou, která se na juniorském mistrovství světa běhá teprve od roku 2006. Za tak krátkou dobu však již čeští reprezen-tanti dokázali v nejkratší disciplíně vybojo-vat sedm medailí. Příležitost získat tu osmou, a první na letošním šampionátu, mají naši reprezentanti v samém srdci Hradce Králové. Tuto šanci bere za pačesy Michal Hubáček, který běží výborně a v cíli jde do průběž-ného vedení. „Byl to orientačně náročný sprint, žádný běžák. Začal jsem pomaleji, protože jsem tušil, že v Jiráskových sadech budou náročné kontroly, ale hned na té druhé jsem udělal desetisekundovou chybu. Pak už jsem šel dobře. S výkonem jsem velice spoko-jený,“ raduje se luhačovický závodník, pro kterého to v konečném účtování, kdy již na

město dopadá drobný déšť,

SchneiderHubáčekRobertson


SchneiderHubáčekRobertson



znamená stříbrnou medaili. Rychleji dnes běží pouze Švýcar Florian Schneider, který se i přes dlouhotrvající problémy s kolenem na vrchol sezóny výborně připravil a po stří-bru z klasiky získává titul mistra světa ve sprintu. „Nezačal jsem úplně nejrychleji, pro-tože jsem nechtěl zopakovat chybu z úvodu krátké trati. Až na drobné zaváhání na čtvr-tou kontrolu jsem však běžel výborně a jsem nesmírně rád, že to takhle dopadlo,“ říká v cíli vítězný Schneider. Bronz slaví trochu překva-pivě, ale naprosto zaslouženě Novozélanďan Tim Robertson. Pohled do výsledkové listiny může být ještě hezčí. Filip Hadač dobíhá do cíle na čtvrtém místě, avšak bez neoražené divácké kontroly. Pro opavského závodníka to znamená diskvalifikaci.Nejlepší českou juniorkou je tentokrát Vendula Horčičková, jejíž výkon stačí na jedenácté místo. Po skvělém výkonu se ze suverénního vítězství raduje Norka Heidi Mårtensson. „Dnes jsem předvedla výborný výkon. Věděla jsem, že jsem na tom velice dobře běžecky a snažila jsem se hlídat si mapu. To se mi až na drobnou chybu na před-poslední kontrole povedlo. Jsem nesmírně šťastná,“ svěřuje se v cíli dcera několikaná-sobného mistra světa Jörgena Mårtenssona ze Švédska. Se ztrátou dvanácti sekund si dobíhá pro stříbro a druhou dánskou medaili na šampionátu Nicoline Friberg Klysner. První běloruskou medaili v historii junior-ských mistrovství světa získává bronzová

Anastasia Denisova, která přicestovala do Česka kromě trenéra jako jediná členka výpravy. První ze dvou smolných dnů pro-žívá švédské medailové duo z klasické trati Lisa Risby a Sara Hagström. Obě závodnice běží v úvodu velmi dobře, shodně si však pletou pořadí kontrol v závěrečném pytlíku a jsou diskvalifikovány.

Štafety: Dvojnásobná zlatá radostPosledním závodem celého šampionátu jsou štafety. Běží se v rovinatém terénu plném hustníků, pasek i dalších porostových detailů nedaleko Hoděšovic. Již při startu juniorek by se atmosféra v aréně dala krájet. Česká televize vysílá závod v přímém přenosu a oči všech diváků tlačí české reprezentantky

kupředu. První úsek zvládá nejrychleji Dánka Cecilie Friberg Klysner. Za ní dobí-hají v těsném odstupu další štafety včetně Švédek, které jsou považovány za největší favoritky. Sara Hagström však okamžitě po vyčtení svého čipu propuká v pláč, když zjiš-ťuje, že orazila špatnou kontrolu. Následuje diskvalifikace a konec švédských nadějí. Z českých závodnic je rychlejší v cíli Markéta Tesařová se ztrátou minuty a půl na vedoucí týmy. O pár vteřin za ní dobíhá členka čes-kého áčka Lenka Knapová. „Úplně se mi dnes nedařilo. Chybovaly ale všechny holky a ta ztráta nakonec nebyla tak výrazná. Do hust-níků na začátku se vběhlo opravdu zostra a také mi přišlo, že tratě byly hodně farsto-vané,” přiznává v cíli závodnice Lokomotivy Pardubice žijící v nedaleké Koudelce u Holic.Na druhém úseku dominuje Švédka Frida Sandberg, která však v tom okamžiku ještě neví, že vzhledem k chybě Sary Hagström je její štafeta mimo hru. Frida Sandberg, která byla před šampionátem označována za jednu z největších favoritek na medaile, si tak nako-nec z letošního juniorského mistrovství světa žádný cenný kov neodveze. Výborně si počí-nají obě norské štafety. Do cíle dobíhá na vedoucí pozici Andrine Benjaminssen, která předává bronzové medailistce z krátké trati Mathilde Rundhaug s náskokem 40 sekund před štafetou Finska a švédským béčkem. Kateřina Chromá běží skvěle a stahuje dva-náct míst. „Přišlo mi, že běžím hodně pomalu, ale snažila jsem se všechno si hlídat a pořád koukat do mapy a asi se to vyplatilo. Myslím si, že jsem neudělala žádnou velkou chybu, jen pár kliček. Jsem spokojená,“ říká česká závodnice, která vysílá do lesa Vendulu Horčičkovou na čtvrtém místě. Vše se roz-hodne až na závěrečném úseku.Mathilde Rundhaug běží na čele závodu suverénně a vypadá to, že o zlatu pro Norsko je rozhodnuto. Za ní se však schyluje k sou-boji o další medaile, do kterého se skvělým

Sprintová křižovatkaHned dvakrát použili pořadatelé sběrku i jako diváckou – pro muže na klasice a pro všechny kategorie na sprintu. Občas si tak závodníci museli probojovat cestu dál (zde se Mateusz Dzioba pokouší přes Erkana Sezgina dostat ke kontrole) a mnozí mohli zpytovat svědomí, že si pořádně nepřečetli bulletin. Nastalou situaci pak řešili všelijak, diváci mohli sledovat různé skokové variace přes pásku oddělující doběhový a průběhový koridor, poctivce jako Wängdahl, kteří se od cílové čáry vrátili až k divácké kontrole, až po zmatené nešťastníky, kteří v prostoru cíle řešili co dál –Jannina Gustafsson po předčasném protnutí fotobuňky proběhla před nosem osazenstvu VIP stanu a zástupu pořada-telů, než naskočila zpátky do trasy.

Kateřina Chromá posílá Vendulu Horčičkovou na poslední úsek.

Je to domaOrienťák je často nákazou přeskakující na ostatní členy rodiny nebo potomky, takže statistikové by jistě našli řadu případů, kdy doma vedle sebe visí medaile více členů rodiny. Otcem Heidi Mårtensson, vítězky sprintu, není nikdo jiný než Jörgen Mårtensson, účastník 11 MS, na nichž vybojoval 11 medailí.A jedním ze členů štafety juniorů v roce 2007, dosud naší poslední zlaté z MSJ, byl Adam Chromý, tedy bratr letošní zlaté medailistky.


výkonem hlásí i Vendula Horčičková. Vedoucí Norka probíhá arénou a čeká ji závěreč-ných pár kontrol. Podle track-tracku však ihned tu druhou kazí a začínají se k ní blí-žit švédská, česká a finská vlaječka. Další šok přichází ihned o kontrolu dál, kterou Norka, vyvedená z míry po předchozí chybě,

vynechává úplně. Dobíhá do cíle, norská štafeta slaví zlato, ale diváci v aréně už tuší, že něco není v pořádku. V samotném závěru váhá i Švédka Tilda Johansson a pro druhé místo tak za mohutného povzbuzo-vání fanoušků dobíhá české štafetě Vendula Horčičková, která odráží i tlak v cíli třetích Finek. Mathilde Rundhaug si mezitím vyčítá čip a zjišťuje, že kontrolu těsně před nábě-hem do arény opravdu minula. Vítězný pocit se mění v černou noční můru. V okamžiku, kdy je tato informace potvrzena, propuká česká zlatá euforie. Trojice Lenka Knapová, Kateřina Chromá a Vendula Horčičková získává v posledním závodě domácího světového šampionátu titul mistryň světa. „Jsem nesmírně šťastná, nedokážu své pocity ani popsat. Už na diváckém průběhu jsem nemohla, ale řekla jsem si, že jsem přeci rok netrénovala proto, abych to teď vzdala. Bojovala jsem až do konce a povedlo se to!” raduje se v cíli Vendula Horčičková. „Před závodem jsme věřily, že máme na bednu, ale zlato jsme nečekaly. Je to úžasné!“ jásají členky vítězné štafety, které navazují na osm-náct let staré vítězství československé juni-orské štafety ve složení Kateřina Mikšová, Kateřina Pracná a Eva Juřeníková na mist-rovství světa v Dánsku. Krásný slunečný den dostává zlatý nádech.

Zlatý doubleZatímco juniorky již slaví titul mistryň světa a sdílejí svojí radost s rodinami a přáteli, o kousek dál se v prostoru startu schyluje k druhé bitvě tohoto dne. „Tři, dva, jedna, start!“ ozve se ze zvukové aparatury hlas Pera Forsberga a na trať se vydávají první úseky štafet juniorů. České áčko rozbíhá Marek Schuster, který dle vlastních slov nepřed-vádí ideální výkon, přesto to však stačí na kontakt a minimální ztrátu na čelo závodu. „Ze začátku to bylo trošku neohrabané, hodně se tam chybovalo. Nevěděl jsem, kolikátý jsem a trochu jsem se bál, abych neztrácel moc. Poté už jsem šel celkem čistě a hlídal jsem si to. Na diváckém průběhu jsem zjistil, že jsem na tom vcelku dobře, tak jsem se to snažil držet, ale to se mi nepovedlo. V závěru jsem udělal minutovou chybu, což mě mrzí. Pak jsem to nějak doklepal, naštěstí ještě v při-jatelné ztrátě,” přiznává opavský závodník, který dobíhá na sedmém místě minutu za vedoucím Andersem Visterem z Norska.Diváci netrpělivě čekají na závodníka, který se jako první objeví na první radiové kont-role druhého úseku. „Je to Adam Chloupek z České republiky,“ zní arénou, která pro-puká v jásot. Závodník z Jičína si dnes spravuje chuť po předchozích závodech, které mu nevyšly úplně podle jeho představ

Kde by hradecké pořadatele napadlo, že se zapadlý cíp louky za Hoděšovicemi, který snad každý z nich někdy minul aspoň při odpo-lední vyjížďce na kole, jednou – a ještě díky nim – na pár chvil změní v bouřlivou arénu a ještě s takovou zlatou (dvoj)tečkou.

Chyba norské finišmenky Mathilde Rundhaug.

o r i e n t a č n í b ě h | 9

a předvádí suverénně nejlepší výkon ze všech závodníků. „Mě vždycky štafetový závod nakopne a nervozita, kterou trpím v indivi duálních závodech, je pryč. Věděl jsem, že jsme na tom dobře, že se držíme v první skupině. Šel jsem si svůj závod. Už na první kontrolu jsem běžel úplně sám a nebylo se čeho bát. Věděl jsem, že je to český terén, všechno jsem volil na jistotu. Šel jsem naplno, naprosto plynule, bez větší chyby, všechno jsem si pohlídal a dopadlo to, jak to dopadlo,“ raduje se v cíli Adam Chloupek, který pře-dává první s náskokem dvou minut na dru-hou štafetu Švédska.Michal Hubáček běží na třetím úseku výbor-ně. Předvádí profesorský výkon a při průbě-hu arénou drží dvouminutový náskok před juniorským mistrem světa na krátké trati Švédem Emilem Svenskem. České fanoušky, kteří již pomalu otevírají šampaňské, trochu zamrazí, když se česká vlaječka na track tracku na chvíli zastavuje v okolí sedmnác-té kontroly. Je to jediná větší chyba, kterou stříbrný medailista ze sprintu předvádí. Po minutě však kontrolu razí, pokračuje bez problémů dál a za několik okamžiků se již za bouření celé arény objevuje na louce a míří k poslední kontrole. Je to jasné. Po trium-fu juniorek získají titul mistrů světa i čeští junioři. Po doběhu do cíle míří s vědomím

chyb norské a švédské štafety juniorek Michal Hubáček přímo k vyčítání. Všechno je v pořádku a mezi zlatými medailisty pro-puká zasloužená radost. „Pocit na doběhu byl skvělý, úžasný! Nebyl jsem si úplně jistý, jestli náhodou nejsem po té chybě v závěru druhý, ale pak, když jsem začal vbíhat na shromaždiště, věděl jsem, že dobíhám pro první místo,“ raduje se Michal Hubáček, který zvládá náročnou úlohu na výbornou. „Před startem jsem byl trochu nervózní. Nechtěl jsem to Márovi a Adamovi pokazit, jelikož to byla jejich sladká tečka po dost zkaženém mistrov-ství. Cítil jsem, že já už mám své za sebou – ten včerejší úspěch ve sprintu byl pro mě hrozně veliký a do lesa jsem šel takový uvolněný,“ přiznává dvojnásobný medailista, který si byl vědom své odpovědnosti. „Tušil jsem, že to vyjde, když budu obíhat. Myslím, že obíhačky byly pomalejší, ale deset sekund tam nehrálo žádnou roli. Než abych se tam někde ztratil, tak jsem šel radši na jistotu kolem. Cítil jsem se celou dobu dobře, protože jsem tušil, že mě nemůžou doběhnout.“ Nedoběhli. Emil Svensk finišuje Švédsku pro stříbro se ztrá-tou minuty a šestnácti sekund. Bronz zís-kává Rusko díky skvělému finiši Andreye Kozyreva. Česká republika získává zlato v závodě štafet juniorů opět po šesti letech. V roce 2007 se ze stejného úspěchu radovali

v Austrálii Štěpán Kodeda, Jan Beneš a Adam Chromý.Vítězství v obou kategoriích dokázali na juni-orském mistrovství světa vybojovat v histo-rii pouze čtyři země. Švédům se to povedlo dokonce třikrát v letech 1997, 2004 a 2008. V roce 2002 se radovali ze zlata junioři i juni-orky Švýcarska a v roce 2005 se stejný kou-sek povedl Norům. Lenka Knapová, Kateřina Chromá a Vendula Horčičková, respektive Marek Schuster, Adam Chloupek a Michal Hubáček dosáhli tohoto úspěchu letos a udě-lali tak dvojnásobnou zlatou tečku za domácím světovým šampionátem. Sobota 6. července se zapíše do historie jako jeden z neúspěšněj-ších dnů českého orientačního běhu.

Osm z dvanácti juniorů, kteří letos reprezen-tovali Českou republiku, bude od příštího roku bojovat o cenné zkušenosti již v kate-gorii dospělých. Přejme jim, aby se jejich vystoupení na mistrovství světa juniorů 2013 v Hradci Králové stalo odrazovým můstkem pro jejich úspěšné budoucí kariéry. Juniorský tým bude mít nesnadnou pozici navázat na úspěchy předchozí generace na šampio-nátu, který se v roce 2014 koná v Bulharsku. V letech minulých i letos však čeští orientační běžci ukázali, že sílu a schopnosti měřit se se zbytkem světa rozhodně mají.

Aby bylo jasnoO nominaci do týmu ČR bojovala i Marcela Tesařová (POB Opava) byť nakonec neúspěšně. Markéta Tesařová (nahoře), pocházející z Boskovic, s ní není nijak příbuzná, zato je však sestřenicí Báry Hruškové (dole), tedy další účast-nice MSJ ze Žabin.

Z předchozích čtyř MSJ vozili medaile i přímo závodníci z OK99 Hradec Králové. Nadějí na prodloužení této tradice mohla být letos Markéta Novotná, po vleklých zdravotních problémech však nakonec ani nebojovala o nominaci. Díky Lence Svobodové měli ale „domácí“ svoji zástupkyni v týmu i letos, v 17 letech však zatím hlavně sbírala zkušenosti. Ve skutečnosti však nebyla jediná – za OK99 běhají v ČR i Weronika Cych a Mateusz Dzioba, kteří byli pro změnu benjamínky polské výpravy.

Soutěž národůV soutěži národů se 180 body s přehledem zvítězilo Švédsko, druhé skončilo Finsko (293) a jen o špičku boty třetí náš tým (296). Švédsko tak prokázalo svou sílu, když tak suverénního výsledku dosáhlo i s diskvalifikací áčkové ženské štafety, dvou závodnic na sprintu, které byly jinak na medailových pozicích, a celkově nepříliš vydařené účasti Fridy Sandberg (na snímku právě vybíhá).Pořadí v medailové statistice je následu-jící: 1. Švédsko (2-4-2), 2. Česko (2-1-0), 3.-4. Dánsko a Švýcarsko (1-1-0), 5. Norsko (1-0-1), 6. Polsko (1-0-0), 7. Finsko (0-1-0), 8. Rusko (0-0-3), 9.–10. Bělorusko a Nový Zéland (0-0-1).



Neměli toho dostNěkteří z účastníků MSJ 2013 pokračovali za sběrem zkušeností i na MS dospělých, i když s ohledem na vražednou termínovku jich tak náročný program nepodstoupilo mnoho. Celkem pochopitelně nesta-nul nikdo v neděli ráno po banketu na startu kvalifikace klasické trati, ale ve startovce kvalifikace sprintu (o den později) bylo možné najít tři jména se záznamem výsledku z MSJ: Tsz Ying Yu (HKG, narozena 1993), Ivan Fomiciov (MDA, 1994) a čerstvý sprinterský bronzový medailista Tim

Robertson (NZL, na snímku), narozený v srpnu 1995, takže v tento moment ještě stále pouze 17letý! Nikomu se však nepo-dařilo postoupit do finále, byť Tim za jeho branami zůstal o pouhých 20 sekund.Na start kvalifikace krátké trati se kromě všech výše uvedených postavila také Rakušanka Anna Simkovics-Nilsson. I ten-tokrát však všichni sledovali finále jen v roli diváků. Do lesa se ale podívali ještě při štafetách, obě juniorky na prvním úseku, oba junioři naopak na posledním.

Babylonská věžJedna z dominant Hradce Králové, hotel Černigov, který je i prvním, na co padne zrak cestujícího po východu z vlakového nádraží, se stal pravým centrem závodu. Byla zde umístěna závodní kancelář, ve zdejším sále se odehrálo slavnostní zahájení a z prakticky zcela vyprodané kapacity neměla jen hrstka hostů nic společného se závody. Výzdoba nástěnek ve vstupní hale dávala jasně najevo, čemu právě hotel slouží. Z výprav zde nebydleli pouze Švédové a Dáni, kteří šli do lepšího v centru, a Ukrajinci s běloruskou dvojkou, kteří naopak zvolili levnější ubytovnu na periferii. Vlajková výzdoba napříč všemi jeho patry zde byla tedy vpravdě pestrá a určitě nebývalá. Závodníci hotel poznali doslova odspoda až nahoru – ale zatímco do závodní kanceláře v suterénu zavítali prakticky všichni, přístup na střechu našli po banketu jen někteří.

Rekord nepadlPořadatelé měli našlápnuto na překonání loňského účastnického rekordu – zatímco na Slovensko dorazilo 40 výprav, letos byla naděje až na 42. Tři z těch, které přislíbily účast – Srbsko, Makedonie a Černá Hora – se však v závěrečných týdnech definitivně odmlčely a své závodníky nakonec nevyslaly. Bývalé jugoslávské republiky vůbec na svoji o-budoucnost zřejmě příliš nemyslí – Slovinsko i Chorvatsko byly zastoupeny jediným běžcem.

Na kvalifikaci krátké trati si možná ještě Anastasia Denisova užívala i výhledy na Sněžku. Finále pak vynechala, ale její chvíle přišla na sprintu, kdy zařídila první běloruskou medaili z MSJ vůbec.

Největší smolaři?Z našich nejspíš Filip Hadač (na snímku), který měl medailovou formu, ale ani jednou ji nedokázal přetavit v cenný kov, když na middlu a sprintu k němu měl hodně blízko. Jistě i Adam Chloupek si představoval svoje výsledky jinak, dočkal se však aspoň ve štafetách. Z největších favoritů se nakonec nedo-čkali ani jedné medaile Frida Sandberg (SWE), čtyřnásobná medailistka z loňska, Thor Norskov (DEN) nebo Borger Melsom (NOR), nakonec čtvrtý na klasice a pátý na krátké. Borger přitom přípravu na české terény rozhodně nepodcenil a měl k ní optimální podmínky. Do východních Čech dříve zavítal nejen s repre kolegy, ale i díky družbě jeho domácího klubu Fossum IF s hradeckým OK99 vzešlé z toho, že je zde usídlena Lucka rozená Komancová (a její manžel Leif Størmer je Borgerův trenér).

Modrá armádaTo jsou oni – pořadatelé. Bezmála tři stovky, převážně z hradeckých klubů OK99 a Slavia, ale i jiných, zájem projevila i řada neorienťáků a nechybělo ani pár nadšenců z Polska, Slovenska či v ČR pobývajících ruských studentů. Všude je to stejné – nadšení, elán, radost, snaha najít další síly i únava, noční směny, improvizace, učení se novým věcem za pochodu a touha aby to bylo už u konce. Výsledek akce ale určuje jak ji vnímali ostatní. A ten má jen zřídka jinou podobu než podtrženou jedničku.Pro aktéry je mimo-řádnou pochvalou Béďovo konstatování, že by tento tým měl raději pořádat rovnou MS, na jehož kandidaturu ČSOS opět pomýšlí, ale – jak už to bezprostředně po tak vyčerpávající akci bývá – nyní nad takovou představou spíš obrací oči v sloup.



O čem sní Florian Schneider

Lenka Klimplová[email protected]

Foto: Petr Háp, Petr Kadeřávek

Jaký je tvůj celkový dojem z letošního JWOC? Co se ti vybaví jako první, když se řekne JWOC 2013?Určitě titul mistra světa ve sprintu. Nikdy jsem si nemy-slel, že bych ho mohl získat, a dokázal jsem to. Dostal jsem hodně zpráv od mnoha švý-carských orienťáků, taky od

pár přátel z Finska, a všichni mi psali: „Čeká tě opravdu hezká budoucnost.“ Řekl bych, že tyhle pocity jsou asi ty nejsilnější. Ale dojem na mě udělal celý týden, protože jsem nikdy nebyl na závodech s tak dobrou organizací. Bylo to perfektní, spousta fanoušků, televizní kontroly, spíkr Per Forsberg byl fakt šílený. Bylo to skutečně výjimečné a člověk se pak snaží na takových závo-dech předvést dobrý výsledek. Takže jsem moc šťastný za celý týden. Měl jsem hodně velké výkyvy – takřka perfektní klasika, strašně špatný middle, a pak přišla zlatá medaile ze sprintu… Včera (po sprintu – pozn. red.) jsem říkal trenérovi, že jsem nikdy nebyl tak šťastný jako teď a myslím, že to je na tomhle týdnu důležité.

Když půjdeme od prvního závodu – klasiky, co jsi od sebe očekával s ohledem na své zdravotní problémy s koleny?Věděl jsem, že celý rok jsem trénoval opravdu dobře, takže jsem čekal, že bych se snad mohl dostat do patnáctky. Loni jsem byl desátý a přes zimu jsem měl hodně podobné problémy. Letos jsem měl potíže o něco déle a taky moje příprava byla trochu jiná. Trénoval jsem o něco alterna-tivněji, ale věděl jsem, že to jde dobře, takže jsem si říkal: „Top 15 je pro mě snad standard, a když to půjde dobře, tak top 6 je taky možná.“ Připravoval jsem si doma volby postupů a všiml si, že nebude takový

rozdíl volit obíhačky nebo chodit rovně, tak jsem si řekl: „Jsem dobrý do kopců, umím s buzolou – měl bych běhat rovně.“ Myslím, že to byla velmi dobrá taktika, na začátku závodu sice tolik ne, ale pak na konci jsem měl dost sil tlačit všechno rovně a řekl bych, že to bylo to nejlepší, co se tam dalo udělat.

Už jsme zmínili, žes měl problémy s koleny. Můžeš to trochu rozvést? Jak vypadala tvá příprava? Říkal jsi něco o alternativním tréninku, tak nám o něm něco prozraď.To je moje tajemství! Neřeknu. (smích) Můj problém se dá popsat celkem snadno, prostě „běžecké koleno“. Ale každý člověk má problémy s koleny trochu jiné, u mě je to tak, že mám problém s příliš vel-kou rotací, takže mě koleno vždycky začne bolet. Když jsem s tím byl v únoru zase v nemocnici, tak mi doktor řekl: „Kdepak, jak máš tenhle problém s rotací, tak myslím, že nebudeš moct běhat moc dlouho, nanejvýš 30 minut.“ Nejdřív jsem to chtěl zabalit a skončit s orienťákem, ale pak mi můj fyzioterapeut řekl: „Tu rotaci je možné spravit vhodným tréninkem a zlepší se to.“ Takže i když jsem nemohl běhat tolik jako ostatní, šel jsem do toho. Mám skvělého kouče na fyzickou přípravu. Jeho manželka je Anita Weyermann, nej-lepší švýcarská běžkyně na 800 metrů, která měla taky spoustu problémů, a on díky

ní ví hodně o alternativním tréninku. Zkusili jsme zařadit krátké a těžké běžecké fáze a pak dlouhý a lehký zby-tek nějakým alternativním pohybem – třeba 10 nebo 15 minut běh naplno a pak 90 minut volně na rotopedu nebo chodítku a podobně. A samo-zřejmě plavání – chodil jsem hodně do bazénu a nebylo to jen nějaké čvachtání. Jsem přírodní člověk, takže bych byl rád na vzduchu, ale možná i 80 % mého tréninku probíhalo pod střechou. V zimě byl tré-nink venku obtížný, ale i když jsem potom měl jít trénovat na kolo, tak jsem si mohl vybrat mezi více než dvěma hodinami venku nebo 60–70 minutami uvnitř. Na to, abych šel ven, nebylo moc času, tak jsme to vyřešili tak, že jsem šel běhat na 20 minut rychle, na deset minut si odpočinul a pak jel 90 minut doma na přístroji, takže to hodilo nějaké dvě hodiny tréninku.

Před těmi 20 minutami rychlého běhu ses nijak nerozbíhal?První minuta je na zahřátí, pak postupně přidávám, až se dostanu do tempa. Ale nejsem tak rychlý jako ostatní – neumím běžet pod 3 minuty na kilometr, moje nejvyšší rychlost je 3:20, teď možná 3:10 nebo o něco lepší. Ale v zimě jsem neběhal rychleji než 3:20, tak proč bych se kvůli tako-vému tempu zbytečně dlouho rozbíhal. Není to tak rychlé a trenér mi řekl, že běhat pod 3 min/km není důležité.

Má na kontě kompletní sadu cenných kovů z juniorských světových šampionátů – zlato ze sprintu, stříbro z klasiky a bronz z middle. Univerzální běžec, který bojuje nejen se soupeři, ale i se svými vlast-ními zdravotními problémy. Doktoři mu řekli, že by neměl běhat žádné delší tratě. Nedal na ně a slaví. Seznamte se, vycházející hvězda světového orientačního běhu. Florian Schneider.

Florian SchneiderZemě: ŠvýcarskoKlub: OL norska (SUI),

Lillomarka OL (NOR)Narozen: 4. 6. 1993, BernBydliště: Stettlen (Bern)

Úspěchy na JWOC1. místo: Jednou

2013, Sprint, ČR2. místo: Jednou

2013, Long, ČR3. místo: Jednou

2012, Middle, Košice, SR



V orientačním běhu musíme mít sílu na běhání po lese, proto jsem taky běhal hodně kopců a terénu, ne jenom třeba 10 kilometrů po rovných cestách. Závod na klasice byl hodně kopcovatý a myslím, že to je moje velké plus, že tohle umím. Jsem taky moc rád, že mi mamka předala tyhle geny. (úsměv)

Říkáš, žes běhal jen 20 minut, ale klasika na JWOC ti trvala 70 minut. Jak dlouho jsi před mistrovstvím běžel nejdéle?V dubnu jsem zvládl 30 minut, v květnu 45 minut orienťáku. Se samotným běháním jsem přestal a místo toho zařadil mapové tréninky. Pak jsem měl testovací závod ve Švýcarsku, to bylo 69 minut a ten závod jsem vyhrál (úsměv). Taky jsem běžel Jukolu a to mi trvalo 82 minut. To už na mě bylo moc, posledních 10 minut mě bolelo koleno. Ale věděl jsem, že bych možná 90 minut vydržel. Takže jsem před klasikou na JWOC běžel dva podobně dlouhé závody a tohle byl třetí.

A stříbrný! Ale říká se, že tvoje nejsilnější disciplína je middle. Nicméně tam jsi byl až čtrnáctý. Co se stalo?Na krátkou trať jsem se chystal jako na svůj vrchol, protože jsem z ní měl z předešlého roku bronzovou medaili. Připravoval jsem se na ten závod celý rok. Mluvil jsem o tom se svými trenéry a měl to být můj den. Přijeli jsme sem na jaře s reprezentací, tré-novali v podobných terénech a cítil jsem se výborně. Po kla-sice jsem myslel, že bych měl běžet rychleji a lépe, abych dosáhl na zlato. Tak jsem se postavil na start s tím, že to nakopnu a vyhraju – jenže to byla právě chyba. Vystartoval jsem příliš rychle, nečetl pořádně mapu a příliš riskoval, takže jsem nechal dvě minuty hned na jedničce. Jakmile jsem ji orazil, objevil se za mnou Emil Svensk. V tu chvíli mi bylo jasné, že je konec, ale vzpomněl jsem si na slova, která mi kdysi říkal Daniel

Hubmann – že musím běžet každý závod tak, jako by to byl můj poslední. Tak jsem do toho společně s Emilem tlačil a mys-lím, že jsme běželi dost rychle. Bylo pro mě důležité vědět, že umím běžet stejně jako mistr světa. Zbytek závodu byl fakt dobrý, ale s dvouminutovou chybou nemůže člověk myslet na vítězství. Přesto když si vzpomenu, jak jsem to nevzdal, je to pro mě důležité do dalších závodů.

Co se ti honilo hlavou po middle? Co sis říkal, aby ses dokázal soustředit na sprint a stát se mistrem světa?To bylo složité. Hodně jsem mluvil s trenérem. Řekl mi: „Nemusíš běžet tak, abys vyhrál. Měl bys prostě jen jít dobrý závod.“ Uvědomil jsem si, že na klasice jsem udělal všechno správně. Řekl jsem si, že má asi pravdu, a zkusil se zkoncentrovat na nový závod. To bylo vlastně celkem snadné, protože sprint je něco úplně jiného než middle a můj cíl byl umístit se do desítky, to by mi ke spokojenosti bohatě stačilo. Samozřejmě jsem měl vnitřní pocit, že se do desítky vejdu, ale lepší umístění jsem neče-kal. Myslím, že tohle byl klíč k mému úspěchu na sprintu. Mentální naladění je moje velké plus, ale zároveň i minus. Podle toho, jestli jsem na tom psychicky dobře nebo špatně, můžu vyhrát nebo prohrát závod.

Byl jsi po sprintu překva-pený, že ti tvůj výkon stačil na zlato?Byl, protože jsem chyboval. Udělal jsem dvě pětisekundové chyby na čtvrté a na šesté kon-trole, takže to dohromady dalo asi 10 sekund ztráty. A jak jsem už říkal, nejsem tak rychlý jako ostatní. Loni jsem byl ve sprintu 67., předloni 55. Tak jsem si říkal, že někdo půjde určitě rychleji a bezchybně. Ale teď si uvědomuju, že můj výkon byl takřka dokonalý, protože ten sprint byl vážně tak složitý a těžký, že se asi nedal zvládnout bez chyb. I pokud by se to člověku podařilo, nedokázal by běžet tak rychle

a neurval by medaili. Teď už chápu, proč jsem vyhrál, ale včera mi to fakt nešlo do hlavy.

Než jsi přijel na JWOC, byla krátká trať tvou špičko-vou disciplínou. To je pak pohled na výsledky dost překvapivý…Čtrnácté místo taky není tak špatné. Po závodě mi trenér řekl: „Vždyť jsi v top 15 a to jsi vždycky měl jako cíl, když zaběhneš normální závod.“

A můj závod nebyl normální, ale trochu horší. Každopádně je pro mě super vědět, že dovedu získat medaili na každé trati. To mi v budoucnu hodně pomůže, protože si myslím, že člověk by neměl trénovat jen jedinou disciplínu. Měl by se připra-vovat na všechny, pak má víc šancí na medaile. To je pro mě dobrý příslib, a taky je dobré vědět, že poslední Švýcaři, co získali medaile na JWOC, jsou dnes v dospělé reprezentaci

Florian Schneider a Lisa Risby byli s jednou zlatou a jednou stříbr-nou nejúspěšnějšími účastníky individuálních disciplín. Schneider byl však jediným švýcarským medailistou a zároveň tak zachraňoval čest své země – v následujícím týdnu navíc vyšli jeho zkušenější kolegové na MS překvapivě medailově zcela naprázdno.



a světoví šampióni. Takže je hezké vidět, že moje budouc-nost by mohla být stejná.

Co pro tebe znamená, že máš kolem sebe v reprezen-taci závodníky jako Daniel Hubmann, Matthias Kyburz a další? Jsou pro tebe hrdi-nové, nebo spíš tréninkoví partneři?Asi obojí. Trochu víc hrdinové, protože jsou tak dobří. A taky je skvělé, že s nimi můžu trénovat a vidět všechny ty rozdíly… Hodně spolu mlu-víme, takže se od nich můžu naučit všechno o orienťáku i o závodění. Matthias Kyburz

mi povídal: „Uvidíš, že bude těžké běžet s medailí. Vědět, že jsi měl medaili loni a budeš ji mít i letos...“ To mi hodně pomohlo. A Simone Niggli taky – to je možná nejlepší učitelka, protože ví úplně všechno. Z mužského týmu zase Daniel Hubmann ví hodně o zraněních a návratech na vrchol, a taky měl nějaké nevy-dařené závody. Myslím, že to je taky důvod, proč je náš tým tak dobrý – máme hodně dobrých běžců a mluvíme mezi sebou.

Co tvé plány do budoucna? Plánuješ si svou orienťáckou budoucnost?

No jo, plánuju. Jsem si jistý, že se na konci roku dostanu do švýcarské elitní skupiny – nebo spíš doufám… se dvěma medai-lemi a titulem mistra světa by to mělo vyjít (smích). Můj cíl je dostat se za 3 roky, v roce 2016, do reprezentačního výběru na mistrovství světa ve Švédsku. Do té doby musím mít hodně trpělivosti, protože ve švýcar-ském týmu je deset běžců, kteří můžou být mistři světa, a já jsem až za nimi. Takže další dva roky budu muset najít dobré tréninkové tempo a opti-mální tréninkové metody, ještě lepší než letos. Bude totiž nej-spíš těžké udržet si motivaci,

když budu dva roky trénovat stejně a nebudu mít žádný okamžitý výsledek jako teď na JWOC. Možná bych mohl běžet i CISM (armádní mistrovství světa) nebo akademické MS, anebo mistrovství Evropy, kde může běžet víc lidí. Takže si to přibližně plánuju tak, že můj cíl je běžet mistrovství světa 2016 a pak se uvidí. Můj velký sen je vybojovat medaili do roku 2020, a možná tou dobou bude zase šampionát ve Švýcarsku. Je to jen sen – ale vždycky musíš mít sen, vždycky!

Byla jednou z hvězd letošního šampionátu. Na cenné kovy měla našlápnuto ve všech disciplínách, nako-nec získala jen dva – zlato na klasice a stříbro na middle. V dalších dvou závodech u jejího jména stojí DSQ: ve štafetách vlastně ani nevystartovala poté, co její reprezentační kolegyně Sara Hagström na prvním úseku orazila špatnou kontrolu, ve sprintu udělala fatální chybu. Nejen o tom vypráví usměvavá Švédka Lisa Risby v následujícím rozhovoru.

Naprostý šok! Risby netušila, že si běží pro zlato

Lenka Klimplová[email protected]

Foto: Petr Háp, Petr Kadeřávek

Když řeknu JWOC 2013, co se ti vybaví jako první?To je opravdu těžká otázka. Vlastně si myslím, že to bude náš tým. Možná je to obvyklá odpověď, ale skutečně ano, je to tým. Když Sara (Hagström, nakonec druhá – pozn. red.) doběhla do cíle klasiky, tak řekla: „Lisa to vyhraje!“ Věřili mi a to mi opravdu hodně pomohlo.

Tvé výsledky ze šampionátu jsou zlato – stříbro – diskvali-fikace – diskvalifikace...(smích) Ano, dá se říct, že jsem šla z vrcholu až na dno.

Diskvalifikace ve štafetě, to bylo prostě smutné, a cítila jsem, že jsem s tím nemohla nic dělat. Ale ve sprintu jsem se musela zbláznit, že jsem tam udělala tohle…

Co se stalo?Po veřejné kontrole jsem běžela kus trati v protisměru, to se mi moc nepovedlo. Ani jsem to nešla ideálním postupem kolem šestnáctky, jinak bych možná měla ještě o 30 sekund rychlejší čas. Takže jsem posbí-rala kontroly v pořadí 15, 14, 17, 18 a do cíle. Sara udělala téměř to samé.

Nepovedený scorelauf v závěrečném pytlíku sprintové trati



Četla jsem na webu OK Kåre, že sprint je tvá nejoblíbenější disciplína.Ne, ne, ne. Myslím, že to byla nějaká ironie. (smích) Nezaběhla jsem předtím žádný dobrý sprint. Byla jsem sice třetí na švédském mistrovství, jenže víc než půl minuty za vítězkou. Takže jsem byla úplně překva-pená, když jsem přiběhla na diváckou kontrolu na JWOC a slyšela, že jsem druhá, bylo úžasné cítit tu atmosféru. No a pak mi hráblo… Ale za deset minut už jsem si z toho nic nedělala. Pak jsem si řekla: „Jedenáct sekund za vítěz-kou na JWOC, nic takového se mi nikdy nepovedlo.“ Prostě cítím, že jsem se za tenhle týden hodně zlepšila a nemůžu být smutná.

Co ti nejvíc utkvělo v paměti ze zlatého závodu na klasické trati?(smích) Určitě finiš, protože terén byl tak těžký, že jsem si ani nemohla myslet, že běžím rychle. Takže jsem byla strašně překvapená, když hlásili, že jsem první. Byl to úplný šok! Všechno se to odehrálo a přišlo tak náhle a byl to opravdu krásný pocit.

A stříbrný závod na middlu? Ze začátku se nezdálo, že běžíš tak dobře.Ne, to jsem skutečně neběžela. Na dvojce a na čtyřce jsem trochu přeběhla kontrolu. Na pětce jsem uviděla Lucy Butt (startovala 2 minuty za Lisou – pozn. red.) a pomyslela si, že pokud teď nezrychlím, tak už nemám žádnou šanci. Tak jsem prostě zrychlila (smích).

Po vítězném longu jsi řekla, že bude hodně těžké soustře-dit se na další závody. Jak se ti to podařilo?Ani nevím, ale myslím, že jsem prostě použila úvahu „udělala jsem to jednou a chci to udělat znova“. Na to jsem se zaměřila a zlatá medaile mi pomohla zvýšit sebevědomí.

S jakými ambicemi jsi přijela na JWOC? Věřila jsi, že bys mohla získat medaili?Možná jsem věřila, že bych to mohla dokázat, ale zároveň jsem byla opravdu hodně nejistá, zda jsem toho schopná. Tohle jsou totiž lidi, které jsem nikdy předtím na závodech nepotkala, takže si člověk nikdy nemůže být ničím jistý. Ale rozhodně jsem už předtím měla v hlavě, že medaili chci.

Od loňského mistrovství světa ses ohromně výsled-kově zlepšila. Loni pro tebe bylo nejlepší 22. místo. Co jsi v přípravě na letošní JWOC udělala jinak?Myslím, že loni jsem byla v opravdu dobré formě, ale neměla jsem to srovnané mentálně. Řekla bych, že tenhle rok jsem věděla, co čekat. Věděla jsem všechno, nikdy jsem nepotřebovala přemýš-let, co dělat na předstartu, na startu a všude jinde. Naskočilo mi to samo a byl to zase závod jako každý jiný. Zkrátka jsem udělala všechno tak, jak jsem zvyklá, zatímco minulý rok jsem si myslela, že musím dělat něco zvláštního…

Který terén se ti líbil nejvíc?To je těžké. Mám moc ráda, když je terén kopcovatý, ty

patří mezi mé nejoblíbenější. Ale zase bylo hodně zábavné běžet technický middle. Ale řekla bych, že klasika, protože mám radši, když běžím a nemu-sím celou dobu přemýšlet.

Jak se ti líbila zdejší atmosféra?(smích) Jo, ta byla fakt dobrá. Mnohem víc lidí než loňský rok. To se mi líbilo. Všechno

jsem si to hrozně užila. A moc se mi líbilo, že to bylo v tele-vizi, opravdu moc. Bylo super podívat se na to pak znovu.

Díky několika výměnám v rámci programu Mládež v akci a společným aktivitám s OK Lokomotiva Pardubice máš v ČR hodně kamarádů. Cítila jsi jejich podporu?Jasně, bylo fajn vidět všude samé známé tváře (smích). To bylo fakt dobré – jako bych byla tak trochu doma, když znám lidi ze země, kde závodím.

Bylo to tvoje poslední JWOC. Jaké máš plány na příští sezónu?Přestup do dospělých bude těžký. Prostě se budu snažit stejně jako v předešlých letech. Budu pokračovat dál a uvidím, čeho a na jaké příčky můžu dosáhnout.

Lisa RisbyZemě: ŠvédskoKlub: OK Kåre (SWE)Narozena: 6. 7. 1993Bydliště: Sundborn (Falun)

Úspěchy na JWOC1. místo: Jednou

2013, Long, ČR2. místo: Jednou

2013, middle, ČR



Pro nadšené diváky, novináře a nadějné juniory byla letošní termínovka opět velmi náročná – zatímco naši pořadatelé MS juni-orů si zvolili období červencových svátků, Finové pro MS upřednostnili tradiční termín svých vícedenních Kainuu Orienteering Week. Výsledkem bylo, že první závodníci se na start kvalifikace klasické trati MS postavili v neděli ráno jen několik hodin po doběhu hongkongské štafety v Hoděšovicích. Závod v rovinatém písčitém borovicovém lese s četnými vrstevnicovými detaily s většinou rychlou podložkou nevyřadil žádné favority a postoupilo i všech šest českých závodníků.Následující den se odehrál sprint, tradičně s kvalifikací a finálovým závodem v jednom dni. V prvním děj-ství jsme již nebyli tak úspěšní, Jana Knapová zůstala o jedno místo a 11 sekund za branami finále: „Na šesté kontrole zhruba v půlce závodu jsem se rozhodila. Pak jsem si říkala, že se musím srovnat zpátky, ale už jsem to nezvládla, už to nebylo plynulé.“ Premiéra – a účin-kování na letoš-ním MS vůbec – skončila pro pardubickou závodnici po necelých 16 a půl minutách. „Už jsem si dlouho závod tak neužila, bavilo mě to celou dobu,“ popisovala naopak závod Tereza Novotná, která mohla být s pátým místem spokojena. Pocity třetího nováčka, Miloše Nykodýma, pak byly někde mezi: „Asi jsem to přepálil a pak mi trošku došlo a trochu jsem zachyboval.“ Rozpačitý byl ze svého výkonu také Tomáš Dlabaja, který navíc podle svých slov překonával bolest ze zranění stehna, které si přivodil při tréninku o tři dny dříve. A když jury zrušila diskvalifikaci Bulhara Sirakova, který se po náběhu do zakázaného prostoru vrátil zpátky na trať, náš někdejší sprintový specialista se do finále nakonec

o pět sekund nevešel a nejlepším výsled-kem pro něj zůstává 6. místo z Olomouce před 5 lety.

Mezi plotyPo finále byl nejspokojenější se svým výko-nem nejspíš Honza Procházka, méně však s výsledkem – 10. místem se ztrátou 37 sekund na vítěze: „Šel jsem pěkný kontro-lovaný výkon. Ze začátku jsem si říkal, že to bude fakt orientačně těžký závod, a to se potvrdilo. Snažil jsem se hodně číst mapu, to mě možná na začátku trochu zpomalovalo. Druhá část byla taková běžečtější, tam jsem se to snažil rozběhnout, ale už jsem byl asi trošku unavený ... běželo to pěkně, ale jsem

zase na tom svém starém smutném místě okolo sedmého až desátého místa, které mě úplně neuspokojuje.“ Bet se tak ani při sed-mém MS nedočkal individuálního výsledku na velké bedně. Miloš Nykodým skončil 37. (+1:58): „Špatné, jsem zklamaný. Dvakrát se mi podařilo přeběhnout odbočku mezi baráky. Mezitím jsem si mapoval a myslel jsem si, že to bude jednoduše vidět, ale nebylo. A bylo to strašně těžké. Počítali jsme s nějakými ploty, ale že tam budou postavené úplně všude, to jsem nečekal.“ Pořadatelé totiž v pro-storu závodu kvalifikace i finále rozmístili i množství umělých plotů. Takové objekty se možná stanou novým trendem – nejenže zvyšují náročnost závodu, ale také vnášejí

nečekané momenty. Závodníci si při dneš-ních technických možnostech mohou celý prostor prakticky dopředu sami „zmapovat“, ale rozmístění umělých zábran odhadnou jen těžko (takový byl koneckonců i motiv zavřené branky na letošním MČR, bohužel však s oním sporným způsobem zákresu…). Iveta Duchová litovala chyby hned na dru-hou kontrolu: „Taková stupidní chyba – deset, možná patnáct vteřin. Ta hodně mrzí.“ Bylo z toho 13. místo se ztrátou 1:28, oproti loňsku tedy posun o 5 míst, ale jinak jen bohužel zopakování situace, kdy to na velkou bednu mohlo dát, ale nedalo. Tereza Novotná si byla vědoma jediné větší chyby: „Na šestou kontrolu jsem zvolila úplně hloupý postup,

Petr Kadeřá[email protected]

Foto: © WOC 2013, Jan KocbachOpravdový orienťákMistrovství světa v OB, 7.–13. července 2013, Vuokatti, Finsko

Po třech letech se mistrovství světa opět trochu více přiblížilo k polárnímu kruhu. Zatímco však terény zvolené v roce 2010 v okolí Trondheimu zůstaly poněkud za očekáváními, lesy v okolí finského střediska zimních sportů Vuokatti nezklamaly.

Česká výprava byla letos dokonce 13členná – od někdejšího limitu 6 + 6 již IOF upustila a záleží na federacích, kolika reprezentantům dá důvěru. Nominace se tvořila na vícekrát. První výběr byl takřka shodný s loňským – Iveta Duchová, Vendula Haldin, Eva Juřeníková, Michaela Omová, Dana Šafka Brožková, Tomáš Dlabaja, Štěpán Kodeda, Vojtěch Král, Jan Petržela, Jan Procházka, Jan Šedivý, byla tedy pouze ponechána rezerva pro obměnu jednoho jména mezi ženami a mezi muži vystřídal Kubáta jeho klubový kolega Petržela. Loňský debutant si zavřel dveře k účasti týden před nominačními závody, když si na poháru elity nedaleko Brna rozsekl koleno. Po závodech Nordic Orienteering Tour pak počátkem června přibyly do týmu pro závod sprintu ještě Tereza Novotná a Jana Knapová a nakonec došlo i na jednu změnu, když se koncem června zraněním kotníku vyautoval Vojta Král. Šanci dostal Miloš Nykodým a náš tým tak čítal hned čtyři běžce, pro které se jednalo o premiéru na MS.

Osudová chyba obhájce titulu Matthiase Kyburze. Ještě ve dvou třetinách závodu bezpečně vede, pak však přehlédne ideální postup na sedmnáctku a rázem je venku z boje o medaile.

Mårten BoströmMatthias Kyburz



Radost vítěze sprintu – Mårtena Boströma

nevšimla jsem si úzkého průběhu mezi domem a plotem a hrozně to obíhala zleva; pak už jsem šla dobře.“ 22. místo, +2:00.Svoji zlatou pouť a sérii dalších fantastic-kých výsledků zahájila Simone Niggli –vedla od začátku do konce a zvítězila před Švédkou Annikou Billstam a domácí Venlou Niemi. Mužské výsledky byly již zajíma-vější: 1. Mårten Boström, 2. Scott Fraser, 3. Jonas Leandersson. Pro 30letého domácího závodníka i pro Brita první medaile z MS vůbec, pro Leanderssona první individu-ální. Tvář šampionátu, Minna Kauppi, sprint vynechala, ale domácí publikum i tak mělo dostatek důvodů k radosti. Již tento závod však předznamenal konečnou švýcarskou bilanci – Simone pokračovala v přepiso-vání dějin, ale muži už výše než na přízemí pódia nedosáhli. Hubmann je sice po zranění zpátky, ale není to úplně to co dřív…

Poctivý půlmaratónNásledující den bylo na programu finále klasiky. Terén byl typově obdobný jako při kvalifikaci, a tak z toho stavitelům vyšly tratě rekordních délek – 19,5 km s převýšením 680 m pro muže a 13,9 km/430 m pro ženy. Při směrných časech vítěze 91, resp. 71 minut, tedy průměru 4:40, resp. 5:06 na km (a to ještě vzdušnou čarou), se tak od závodníků a závodnic čekala opravdu letecká forma. Tu si ti nejlepší sice jistě přivezli, ale OB je čistý sport a bez podpůrných prostředků asi opravdu nebyly předpokládané časy reálné – u vítězů činily 101:39 a 80:02. „Vše je, jak má být,“ mohlo se s jistou nadsázkou prohlásit při pohledu na jména, která byla u těchto

časů – Thierry Gueorgiou a Simmone Niggli. „Možná to bylo právě tím, že jsem včera běžela sprint – byla jsem rozzávoděná“, vyhodnotila v ten moment již 22násobná vítězka MS své rozhodnutí loupnout si (jako jediná) během prvních tří dnů čtyři závody. Pro fenome-nálního Francouze se jednalo „teprve“ o 10. zlato z MS, ale zjevně ne z těch nejnároč-nějších: „Moc jsem si tu trať neužil, bylo to hodně běžecké, možná jedna těžká kontrola. Ale byla to moje poslední klasika na mistrov-ství světa, tak jsem do toho šel naplno a chtěl ukázat, že mohu vyhrát.“ Nicméně spokojen mohl být jistě i proto, že vloni zaznamenal ve Švýcarsku medailový půst.Složení medailistů vcelku potvrdilo, že vytr-valost se s věkem neztrácí, nebo i přibývá. Simone již je letos prvním rokem veteránka, Thierry bude za rok, stříbrný Jani Lakanen je ročník 1976 a subtilní Švédka Lena Eliasson oslavila krátce po šampionátu 32. naroze-niny. I bronz pro ni byl jistě hezkým dárkem, po dvou sprintových bronzech zaznamenala na MS první medaili z lesního závodu – a při-pomeňme, že velmi slibně nastartovanou formu před českým MS v roce 2008 přeru-šila náhlá příhoda s krvácením do mozku. I se ztrátou 3 minut získala stříbro Tove Alexandersson, která tak má ještě před záři-jovým dovršením 21 let ze seniorských MS již pět medailí! To i Simone začala kovy sbírat až ve svých 23 letech.Bronz v mužích bral Lotyš Bertuks, který ukázal, že jeho loňské překvapivé vítězství na middlu nebylo náhodné; Lakanen nejenže přidal domácím fanouškům na dobré náladě, ale přispěl i k pestrosti sestavy finských

medailistů, která byla nakonec opravdu nebývalá. Minna si však na klasice připsala bramboru a musela doufat v dny příští.Nefalšovaný půlmaratón byl opravdu nároč-ným závodem a naší hlavní naději, Honzovi Šedivému, bohužel nesedl – 16. místo, ztráta 6:36. „Trápil jsem se. Na konci už jsem měl úplnou mlhu před očima. Úplně to neběželo na maximum, jak by mělo. Ten závod je o tempu a to jsem dnes neměl jako ti nejlepší, navíc jsem ještě udělal nějaké chyby v dohle-dávkách.“ Nakonec jen o 40 sekund a dvě místa horší Kodeda byl spokojenější: „Běželo se mi dobře, ke konci teda už síly maličko docházely, což bylo znát v kopcích a hustní-cích, ale už to bylo fakt ke konci. Možná jednu, dvě volbičky jsem udělal blbě, ale rozhodně bych to hodnotil jako podařený závod.“Jan Petržela si na své premiéře připsal 29. místo se ztrátou 12:08 po výkonu, který v necelých 21 letech jistě není neúspěchem: „Neustál jsem úplně začátek, kde jsem jed-nou nezvolil správně volbu a pak udělal ještě jednu kličku v dohledávce. Pak měl doběhl Timo Sild, trochu jsme spolupracovali, chodili jsme ale jiné postupy. Pak jsem udělal špatnou volbu. Fyzicky to bylo až do průběhu dobré, tak na 90. minutě jsem už ale cítil, že odchá-zím silově a posledních 15 minut to už byl boj s každou vrstevnicí a každou bažinou.“ V ženách se Evě Juřeníkové nepodařilo navá-zat na loňské pódiové umístění: „Ztratila jsem dvě minuty na dvojku, tam mě doběhla Minna Kauppi. Pak jsme šly čtyři kontroly spolu, ale postupně mi utekla. Je otázka, jestli nebylo kontraproduktivní s ní běžet, protože jsem cítila, že to je na mě moc rychlé, a pak jsem nemohla. Na jedenáctku jsem přeběhla prů-běh přes řeku, to byla další minuta a půl. A pak jsem udělala ještě asi čtyřicet pět sekund chybu v motýlu. Celkem jsem tam nabrala tak čtyři, pět minut na chybách, což je špatné. A fyzicky? Čekala jsem, že to bude drsné, ale asi tím, jak jsem na začátku běžela rychle, tak mi pak došlo.“ Nejlepší výsledek našich na klasice tak byl 12. místo, Eva ztra-tila na Simone 9:24, zcela čistý výkon bez

Ještě na devatenáctce není o ničem rozhodnuto. Boström sice vede, ale jen tři sekundy zpět je mladý Dán Rasmus Thrane Hansen. Ten se však připravuje o medailové naděje volbou přes kopec. GPS analýza později ukáže, že ztrácí rovnoměrně na celém postupu: nejdříve je pomalejší do kopce, pak v terénu a nakonec nic nedožene ani z kopce. Obíhačka zprava je zdánlivě příliš dlouhá, ale jen zdánlivě: pokud to fiknete přes čtyřku a pak trefíte díru v plotě, přidáte si jen nějakých deset metrů a ušetříte deset výškových. Totožný postup mají i ženy a Simone Niggli zde na kopci promrhává skoro celý náskok na Anniku Billstam. Na vítězství to však pořád stačí.

Mårten Boström 1:53 (1.)Jerker Lysell 1:56 (2.)Jonas Leandersson 2:00 (8.)Rasmus Thrane Hansen 2:10 (26.)



Simone Niggli znovu přepisuje rekordyJani Lakanen se na domácí klasiku připravoval roky a z druhého místa měl pořádnou radost

Lena Eliasson v cíli klasiky

uvedených ztrát by dal na závěr vel-kého pódia, nicméně průběžně na 6. místě byla i tak ještě 15 minut před kon-cem. Došlo tak k určité paralele s Šéďou a Kodym, kdy jen o místo a 15 sekund pomalejší Dana byla naopak spokojená: „Šla jsem dobře, nedělala chyby, možná že jsem zvolila občas nějaký jiný postup. Že to nakonec nedopadlo na lepší výsle-dek, tak to holt je.“ Pro Míšu Omovou byla premiéra nad její síly: „Totálně jsem rupla. V závěru po výměně mapy už jsem se hrozně trápila, už jsem nebyla vůbec schopna běžet v tempu a dělala jsem chyby z únavy. Ještě musím potré-novat. U nás se běhají hrozně krátké klasiky, na tohle nemám zatím natréno-váno.“ Výzva pro pořadatele? Asi bude

jednodušší, když přeřadíme reprezentantky do mužské elity.Pokud by – při vědomí v úvodu uvede-ného – měl být nějaký závod hodnocen jako trochu za očekáváním, pak by to byla právě klasika: „Trať mě překvapila tím, že tam nebyl žádný opravdu dlouhý postup, což jsme trošku čekali, nějakou královskou volbu třeba na čtyři kiláky, to tam nebylo“, zhod-notil ji Štěpán Kodeda a podobně vyzněl popis od Dany: „V kvalifikaci byly některé kontroly těžší, finále bylo víc běžecké a nedalo se to tolik zazdít, což je vidět i z toho, že se proti kvalifikaci nedělalo moc chyb. Myslím, že je trošku škoda, že to bylo jednodušší než kvalifikace.“ Honza Petržela však potvrzuje, že fyzicky se nejednalo o laciný výkon: „Terén mi zas tak úplně letecký nepřišel – cesty většinou písčité, některé kontroly v nepřehledných oblastech se sníženou viditelností (i když na mapě bílá barva), občas klacky pod nohama, pár bažin a tak dále, takže celkově to byl náročný závod.“

AlexanderssonŠafka Brožková

Rozhodující dvoukilometrový postup na ženské klasické trati. Lena Eliasson volí totální obíhačku zleva, vyhrává mezičas o 40 sekund před Mari Fasting běžící přímo, ostatním favoritkám naděluje minutu a půl a dotahuje se na do té doby neotřesitelně vedoucí Simone Niggli. Takřka identický postup měli na trati i muži, ti však zřejmě díky větší síle dosáhli na všech variantách velmi podobných časů.

Česká naděje na medaili z middlu zhasíná až na poslední těžké kontrole. Dana Šafka Brožková nedobíhá dvanáctku a propadá se ze čtvrté pozice o dvacet míst níže.

Lena Eliasson 3000 m 12:57 (1.)Mari Fasting 2200 m 13:37 (2.)Minna Kauppi 2300 m 14:18 (3.)Simone Niggli 2750 m 14:29 (5.)Tatiana Ryabkina 2700 m 14:35 (6.)Tove Alexandersson 2900 m 14:53 (8.)

Tove Alexandersson 4:01 (1.)Dana Šafka Brožková 7:49 (43.)



Další překvapení Po dni volna přišla kvalifikace krátké trati čili middlu. S ní i přišly opravdu náročné skandinávské terény se sníženou viditelností a malým počtem komunikací, které přetrvaly přes finále až do závodu štafet. Do dalších bojů postoupili prakticky všichni nejvážnější favorité, závodníků širší špičky však vypadla řada. Kalich hořkosti si do dna vypil Honza Šedivý, který byl našim jediným nepostupu-jícím. Šéďo, nevzdávej to, věk aspoň na kla-siku budeš mít ještě dlouho!Náročnost terénu potvrdily finálové výkony – ani Thierry nedokázal běžet bez chyby. Hned na dvojce ztratil 60 sekund a zahájil tak stíhačku z průběžné 40. pozice. Na 15. kontrole, 3:15 před cílem, už stáhl náskok vedoucího Leonida Novikova na pouhých šest sekund, některé z dalších mezičasů uka-zují dokonce rozdíl tři vteřin, ruský borec však svoji pozici ustál a i letos tak měl middle nečekaného vítěze. „Nemůžu tomu uvěřit. I pro mě je to opravdu velké překvapení, ještě nikdy jsem nebyl v top ten. Nebyl to perfektní závod, ale v tomhle těžkém závodě asi chy-bovali všichni. Neudělal jsem však žádnou velkou chybu.“ Mezičasy a track track ukazují ztrátu v řádu maximálně pár desítek sekund kolem dvojky a trojky. Leonid tím vystou-pil ze stínu svého staršího bratra: nejenže na rozdíl od něj neměl dosud žádnou medaili z MS, ale nejlepším umístěním pro něj dosud bylo 13. místo na middlu v roce 2004 (poprvé běžel MS v roce 2003...). Třetí skončil naopak při teprve druhém startu 22letý Švéd Gustav Bergman. Dlouho držel takřka stejný čas s Novikovem, dvě kontroly za diváckým průběhem však udělal jednu půlminutovou chybu. Pořád to však stačilo na to, aby letos Švýcaři nezískali v mužích ani jednu medaili – tentokrát se totiž seřadili hned na dalších pozicích pódia (4. Kyburz, 5.–6. Hertner a Hubmann). Na nadějné pozici se dlouho držel Honza Procházka, diváckým úsekem probíhal desátý, ale po chybách v další pasáži to bylo nakonec 21. místo (+4:43): „Měl jsem super

začátek, do průběhu arénou jsem všechny kontroly pěkně ťukal. Poté jsem bohužel udě-lal asi minutovou chybu na kontrole v zele-ném, kterou jsem nedoběhl, a následně ztratil flow a udělal další zbytečné chyby.“ Nejlépe tak z našich skončil 20. Dlabaja (+4:37), který naopak chyboval hned po startu a pak už spíše jen stahoval: „Hrozně moc chyb v dohle-dávkách. Do kolečka dobře a pak mnoho-krát hledání 15–30 sekund. Ale bylo to lehčí

a rychlejší než včera.“ Na loňskou hvězdu Bertukse zbylo nakonec 8. místo a to se po kvalifikaci ještě mohlo zdát, že z lotyš-ského rukávu vypadne další trumf, když jeden z rozběhů vyhrál Kalvis Mihailovs (nakonec 38.).Stabilním výkonem si další zlato při-psala Simone Niggli, nebyla však na čele od začátku, dlouho jí dokázala konkuro-vat hlavně Tove Alexandersson. Ta ale

Thierry Gueorgiou sice ani tentokrát neovládl middle, vše si ale vynahradil zlatem z longu

Medailistky z krátké trati Leonid Novikov



Čím to, že jsi čekala na individuální medaili tak dlouho? Byla to pro-stě shoda okolností nebo se ještě stále zlepšuješ?Možná jsem jako víno, s při-bývajícím věkem jsem lepší J Už mnoho let jsem mohla mít šanci na medaili, ale prostě jsem nakonec nikdy nebyla tak dobrá. Na MS ve Vuokatti jsem myslela už pár let předem a bylo to pro mě „teď nebo nikdy“. Po celý závěrečný rok příprav jsem maximálně snažila, ale letošní sezóna nakonec přesto nebyla podle představ. Nominačky se mi nepovedly, takže ani nebylo jisté, že se dostanu do týmu. Když to přece jen vyšlo, pra-covala jsem hodně na men-tálním tréninku a posílila sebedůvěru, což mi ve finále middlu pomohlo.

Letos v květnu jsi psala na svůj blog, že ses při nějakém závodě nepří-jemně zranila. Co se ti

přesně stalo a jak ti to narušilo pří-pravu na MS?Upadla jsem a narazila hla-vou na kámen. Výsledkem byl otřes mozku a zlomený nos. Trvalo pár dní, než jsem se dala do pořádku, ale ve vztahu ke směřování na MS to nemělo žádný vliv.

Jak se ti závodilo na domácí půdě, s obvyk-lými plusy a mínusy – terény známého cha-rakteru a povzbuzující publikum, ale větší tlak a očekávání...?Domácí prostředí bylo příležitostí, ale byla jsem si vědoma tlaku, který to přináší. Spousta diváků a známých tváří, média... Ale připravila jsem se na to mentálně a dokázala přeměnit to na pozitivní pocity. Ten týden jsem si pak opravdu užila. Přímo k „tvému“ závodu – prostě jsi běžela, co to šlo, skoro bez chyb a vyšlo to? Jaká byla 14. kontrola, kde se vychy-bovala Minna Kauppi? Stačilo tam prostě držet směr a zůstat v klidu? Chybovala jsem na čtyřce a desítce. Před čtrnáctkou jsem se zorientovala podle okraje lesa a pak bylo snadné kontrolu najít.

O den později už jsi štafety sledovala jen jako divák. Byla nominace

rozhodnutá už předem, nebo jsi beztak byla příliš unavená na to, abys hned o den později zase naplno závodila?Samozřejmě jsem chtěla běžet i štafety, ale o složení se rozhodlo už dříve.

„Dříve narozený“ běžec už zpravidla není tak rychlý jak býval, spíš má pořád dost vytrva-losti na to, aby soupeřil s nejlepšími na klasice. Nicméně taky má více zkušeností a může být rozvážnější než dřív, což pomůže i na tech-ničtějších disciplínách. Jak v tomto směru vidíš sebe – bez ohledu na svůj výsledek? Viděl jsi můj mezičas na doběhu? J (mezi ženami nejrychlejší – pozn. red.) Donedávna jsem se považovala za lepší na delších tratích, ale podle výsledků mi jdou lépe ty kratší. Zkušenosti samo-zřejmě pomáhají posilovat sebedůvěru, ale nejdůleži-tější je si prostě věřit.

Jak to vidíš dál, prostě budeš pilně trénovat jak dosud a směřovat k dal-ším MS?Zatím nevím.

Merja Rantanen, závodnice finského klubu Jämsän Retki-Veikot, už má čtyři medaile z MS: v letech 2008–2011 se vždy dočkala na štafetách, vloni se pak právě po jejím zazmatkování na druhém úseku finská štafeta propadla z bojů o čelní místa. Až letošní bronz z krátké trati však byl její první individuální medailí z MS. Dočkala se ve věku 32,5 let a z výrazu po doběhu bylo nepochybné, že z ní má obrovskou radost.

Petr Kadeřá[email protected]: © WOC 2013

Tenhle týden jsem si opravdu užila

na dlouhém postupu na sedmičku zvolila méně výhodnou obíhačku, navíc s ne zcela vydařenou dohledávkou. Po dalších dvou drobných zaváháních z toho bylo druhé místo se ztrátou 1:45. Šanci na zlato měla konečně i Minna Kauppi, za diváckým průběhem však před desítkou nejprve málem našla jedenáctku, to ji zřejmě rozhodilo, následovala chyba v dohledávce na 12. a nakonec i na předposlední 14. kon-trole. Tím však umožnila finskou radost na jiný způsob – a pro mnohé ještě dojem-nější, než kdyby skórovala domácí šampi-ónka. Na bronz totiž nakonec dosáhla Merja Rantanen, která tak na svém šestém startu na MS, ve 32 letech, získala svoji první indi-viduální medaili z MS. Vyhrála však již svůj kvalifikační rozběh a na sprintu skončila osmá, na domácí šampionát ke sklonku kari-éry se tedy nejenže dokázala připravit, ale i jej psychicky ustát (což už tak ne docela dotáhla do konce její slavnější kolegyně).Dlouho jsme úspěšně drželi palce Daně, která i pro mnohé osudnou desítkou prošla bez zaváhání a ještě na jedenáctce byla prů-běžně čtvrtá – a to nad ní v tento moment byla i později chybující Minna. Obrovský zásek na 12. kontrole však znamenal pád do hlubin, nakonec skončila 24. (+6:36). To bylo ale ještě místo před Evou Juřeníkovou (+6:44) a nejlépe z našich tak skončila 17. Vendula Haldin (+5:17).

Letos bez medailePrávě trojice běžící krátkou trať pak předsta-vovaly naše sestavy pro závěrečný závod šta-fet. Vendula Haldin hned od počátku musela stahovat ztrátu a předávala Evě Juřeníkové na 12. místě se ztrátou 4:30–4:50 na vedoucí čtyřčlenný balík. Eva se dotáhla na 8. místo, na medaili však chybělo 3:45 a úseky byly příliš krátké na to, aby se dalo doufat v nějaká dramata v podání tolika závodnic, které vybíhaly dříve. Přinejmenším dvě z nich podaly spolehlivý výkon – Anne Margarethe Hausken Nordberg udržela od startu až do cíle vedoucí pozici a doběhla sobě, Heidi Bagstevold a Mari Fasting pro zlato. Minna Kauppi tentokrát dramatickou situaci ustála a ze 4. pozice nakonec doběhla na stříbrnou. Konečně tak vybojovala domácí medaili, spolu s ní ji získaly Venla Niemi a Anni-Maija Fincke a nakonec si tak cenný kov odvezlo šest domácích závodníků, z toho čtyři v individuálních disciplínách. Bronz vybojovala Simone, čímž pro letošek uza-vřela svoji bilanci medailí z MS na 23 zlatých a celkem 31. Neměla to však vůbec jednodu-ché. Vybíhala až šestá, ale hned na jedničce se chybou vyřadila z boje o přední místa mladá Dánka Ema Klingenberg, vybíhající druhá, kolem dvojky odpadla i Claire Ward (Velká Británie byla i po dvou úsecích pátá), zde však neměla docela vyvedenou dohle-dávku ani Simone a problém zde měla i třetí



vybíhající Tove Alexandersson, která tak defi-nitivně ztratila možnost kontaktu s Minnou. Simone pak zaváhala ještě dvakrát, takže Tove se na ni prakticky dotáhla, do cílové arény však vběhla s již příliš velkou ztrátou, než aby se mohla ještě pokusit vybojovat medaili. Dobře běžící Dana předběhla chybu-jící Dánku i Britku, nadto i Rusku Rjabkinu, ztráta na bronz však již byla příliš velká – nakonec okolo dvou minut a bylo z toho páté místo, jediné pódiové umístění českých barev.Závod mužů se pro nás na prv-ním úseku vyvíjel o poznání příznivěji, Tomáš Dlabaja pře-dával Honzovi Šedivému na 11. místě, se ztrátou 50 sekund na Švýcarsko a Norsko, další od nich byli půl minuty odsko-čeni. Honza Šedivý vybíhal sice současně s Öbergem, ale když se od něj hned záhy kvůli jiné farstě oddělil, čekal jej už jen osamocený výkon, při kterém nejenže neměl kontakt s tem-pem čela, ale vyrobil i pár chyb. Na předávce Betovi byl osmý, se ztrátou na čelo 4:36,

na medaili bezmála 4 minuty. Předchozích sedm závodníků bylo v rozsahu málo přes dvě minuty a na úspěch tak mohlo pomýšlet stále mnoho štafet. Jako první vyběhl na třetí úsek dokonce Ukrajinec Ščerbakov, 40–45 sekund před Bergmanem a Cvetkovem, pak následoval až po dalších 44 s Kyburz. Ten už měl u dvojky soupeře na dosah, ovšem nej-blíže jim byl v momentě, kdy v dohledávce tuto kontrolu minul... Začínal pak stíhačku

od znova a na medaili již nedosáhl. A když další soupeři měli již příliš velkou ztrátu, medailisté už jen bojovali o hodnotu svých cenných kovů. Pořadí se nakonec otočilo, zlato letos brali Rusové (s Cvetkovem bratři Novikovové), stříbro Švédsko a nakonec i tak senzační bronz Ukrajina. Kyburz mohl být ještě rád, že jej nedostihl dlouho spolehlivě běžící Estonec Lauri Sild, který se propadl až v závěru. Páté místo tak nakonec vybojo-

val domácí Tero Föhr jen o finiš před Norem Dæhlim. O samotě běžící Procházka už s osmým místem nejenže nemohl nic moc udělat, ale nakonec o něj ještě přišel, jelikož za ním star-tující Thierry poctivě bojoval i na těchto pozicích. Pro nás tedy nakonec 9. místo, +5:09 na vítěze, 4 minuty na medaili. Náš finiš-man tak mohl pouze konstatovat, že „spokojeni rozhodně nejsme, bohužel jsme dělali chyby a s nimi se na pódium nechodí. Ale byl to nádherný závod a opravdový orienťák.“A možná, že tak nějak by bylo možno zhodnotit i celé vystoupení naší výpravy.

Vítězná štafeta mužů Ruska...

... a žen Norska

Minna Kauppi se ve štafetě konečně dočkala medaile

Historický bronz pro Ukrajinu

České naděje letos přišly zkrátka



Když jsem poprvé držel v ruce certifikát Advisera, cítil jsem to jako výraz zadosti-učinění pro všechny, kteří se u nás trailu věnovali a pozdvihli ho na takovou úroveň,

že si nás trailový svět začal považovat. A když jsem byl vzápětí dotázán, zda bych nebyl ochoten dělat asistenta Robertě Falda na MS ve Vuokatti, dlouho jsem se

nerozmýšlel a souhlasil. Později jsem se o tom bavil s Tomášem Dlabajou a on se mě ptal, proč jsem to vzal a zda bych raději nezávodil. Samozřejmě, že bych rád závodil, zvláště v krásných severských terénech, ale (pomoci) postavit dobrý závod je přinejmen-ším stejná výzva, jako ho dobře absolvovat, a pokud někdo věří, že to Češi dokážou, není možné odpovědět „ne“.

První krokyA tak jsem v létě 2012 vyrazil poprvé do Vuokatti. Byl to zvláštní pocit procházet se terény, kde se o rok později budou potit (obrazně i doslova) nejlepší světoví závod-níci. Problémy připravené stavitelem Perttim Hartmanem se mi hned od počátku líbily. Většina z nich vyžadovala přesné čtení vrs-tevnic, což v jemných tvarech kupek, nosíků a údolíček nebylo vždycky úplně triviální. A mezi tím byly občas promíchané úlohy jiného typu, některé techničtější a někde naopak trochu chytáky. Ale chytáky orien- ťácké, žádné podrazy. Strávili jsme ve Finsku skoro týden, pečlivě jsme přitom probírali jednotlivé úlohy, kontrolovali mapu (ta ještě nebyla v definitivní verzi), nejrůz-nější záměrné linie a vzdálenosti a dělali si poznámky, co se musí do příštího roku změnit.Kromě práce odborné jsme samozřejmě při-pravovali i další detaily potřebné pro hladký průběh šampionátu. Například jsme se sna-žili na každém kroku dbát na to, aby soutěž probíhala pokud možno co nejspravedlivěji s ohledem na vozíčkáře. Kontrolovali jsme kvalitu cest, výhled na kontroly ze sedu, dostatečný počet asistentů a prosadili jsme také přerušení trati po oba dny, aby si vozíč-káři mohli během tří hodin v lese odpočinout a dojít na záchod.

A jde do tuhéhoPodruhé jsme do Vuokatti dorazili necelý týden před MS. Zbývaly nám poslední tři

Ta myšlenka nás napadla někdy v roce 2009. Náš trail byl tehdy ještě v plenkách a představa, že Česká republika bude někdy mít IOF Trail-o Event Advisera nám připadala hodně vzdálená. Bylo nám jasné, že taková funkce je velká čest, ale také dřina. A neuplynuly ani čtyři roky a já nervózně čekal, jak se moji kolegové poperou s problémy, které jsme pro ně na MS ve Vuokatti připravili. To jsem ještě netušil, jak skvěle se jim to povede…

Pozlacená dřinaMistrovství světa v Trail-O, Vuokatti, Finsko, 8.–12. července 2013

Libor [email protected]

Foto: © WOC 2013

Historická zlatá medaile pro Janu Kosťovou


T r a i l - O s v ě t o v á s c é n a

dny do okamžiku, kdy musely jít mapy do tisku, takže práce bylo dost. Naštěstí jsme byli v zemi, kde můžete v létě v terénu pra-covat doslova 24 hodin denně. A opravdu jsme také třeba i 14 hodin za den v lese strávili. Opět všechno důkladně prověřit a proměřit, zkontrolovat viditelnost a pří-padně něco mírně upravit (např. vysekat hustník, který od loňska vyrostl a v mapě nebyl).Pak přišly dva dny relativního odpočinku (pouze práce organizační a nikoliv terénní) a byl tu model. Myslím, že Janu Kosťovou docela nabudil, šla ho čistě a asi pochopila, že Perttimu docela rozumí. Že je třeba se soustředit na podstatné věci a nezabývat se virtuálními problémy, které si závodník na trati sám na sebe vymyslí.

Den plný šokůA pak přišel večer před závodem a my jsme v pět hodin zjistili, že někdo projel trakto-rem celou trať prvního dne a z poměrně kvalitních cest udělal na několika místech i 20 cm hluboké pískoviště. A tak jsme opět poděkovali osudu, že se to stalo v zemi, kde je světlo i v noci. Ředitel závodu sehnal osmitunový válec a celou noc trať válcovali.

Ráno jsme vstali v pět a vyrazili na trať zkontrolovat, jak záchranná akce dopadla. Kupodivu se opravdu povedlo dostat trať do stavu, kdy jsme mohli zaplašit stín obavy, že budeme muset první soutěžní den zrušit. I tak ale ranní přípravy maličko skřípaly a start musel být o 15 minut odložen.Já jsem měl na starosti karanténu a po startu posledního závodníka prohlídku trati s vedoucími týmů. Smyslem této prohlídky je, aby vedoucí byli v cíli obeznámeni s při-pravenými úlohami a mohli fundovaně zvážit případné návrhy protestů, které by chtěli čle-nové týmu podávat. Procházel jsem se tedy po trati a netušil, co se mezitím v centru děje.Takže když jsme dorazili do cíle, čekal mě další šok při pohledu na výsledko-vou tabuli. Jana nejenže visela na prvním místě, ale za sebou měla fantastickou díru dvou bodů. To bylo skvělé, druhý den si mohla bezpečně dovolit udělat i nějakou tu chybku. Stačilo jen, aby si nadále věřila, že staviteli opravdu rozumí a že na to má. Navíc hned za Janou visel Pavel Dudík a v Open byl Tomáš Leštínský zapíchnutý těsně pod medailemi.Ještě se čekalo na protesty. Bylo jich docela hodně, pět, ale v podstatě jen u jediného

jury musela hlasovat, ostatní byly zamítnuty po krátké prohlídce v terénu jednomyslně.

Cinklo to hned dvakrátDruhý den jsem naopak dostal na starosti roznos, takže po oněch pěti protestech první den jsem z toho byl maličko nervózní. Po roznosu jsem opět čekal na vedoucí týmů a vyrazil s nimi po závodnících na trať. Tentokrát jsem ale byl podstatně ner-vóznější z toho, co mě v cíli čeká. A Jana nezklamala a dokonce svůj náskok ještě o jeden bod zvýšila! Měla trochu štěstí (které ale, jak známo, přeje připraveným), protože tentokrát se jí podařilo udělat zby-tečnou chybu na dvojce, ovšem ostatní jich vyrobili ještě více. A aby radosti nebylo málo, dokonce i Pavlovi se podařilo krásné druhé místo udržet.Opět se ale muselo čekat na protesty, ovšem po jejich přečtení bylo jasné, že výsledky se přepisovat nebudou. Bylo jich znova pět, ale jury byla tentokrát jednomyslná ve všech případech. Navíc tři protesty pochá-zely od Estonce Laiseva (vyrobil stejný počet protestů jako zbytek startovního pole) a už z jejich znění bylo jasné, že spíše než problémy stavby odhalují protesty

Nejlepší tři v kategorii Para: stříbrný Pavel Dudík, zlatá Jana Kosťová a bronzový Søren Saxtorph



autorovo totální nepochopení Technické směrnice IOF…

TempO – premiéraPoslední den se konala premiéra mistrov-ského závodu v nové disciplíně TempO. Při přípravě nás trochu vyděsilo počasí – během hodiny se nám některá finálová sta-noviště schovala do mraku – ale při závodě nám počasí přálo. TempO bylo dle mého názoru hodně náročné (potvrdil to i nový mistr světa Jari Turto, vedoucí finského týmu, přestože jeho tým posbíral zlato, bronz a čtvrté místo) a připadá mi téměř neuvěřitelné, že finská specialistka, kterou si domácí přivezli jen na tento závod, doká-zala jít v obrovské rychlosti závod s jedinou chybou na 39 problémech. Obdivuhodné.

Co říci závěrem?Nezbývá než poděkovat celému týmu za vzornou reprezentaci, ale pochopitelně nej-více Janě Kosťové. Už na jaře bylo jasné, že se na ní začíná projevovat tvrdá práce, kte-rou trailu v poslední době věnovala, hodiny a hodiny rozborů v rámci zimní přípravy a hodiny a hodiny strávené na tratích nej-různějších závodů… Je krásné, že ta dřina byla nakonec pozlacená.

Je to samozřejmě především Janina zásluha, ale zároveň patří nemalou měrou dík všem, kteří se v českém trailu aktivně angažují. Mám hlavně na mysli ty, kteří na úkor vlastního závodění pomáhají závody pořá-dat (naštěstí takových lidí stále přibývá,

a pokud by si někdo chtěl zkusit pro šam-piony nějaký malý závod postavit, rádi mu poradíme). Bez takovýchto lidí by Jana tu cestu za zlatem měla podstatně těžší. Aspoň šňůrka z její medaile patří i jim všem.

Výsledky:Open:1. Jari Turto (FIN) 44 b 110 sec.2. Martin Fredholm (SWE) 44 b 164.5 sec.3. Antti Rusanen (FIN) 43 b 52.5 sec.6. Tomáš Leštínský (CZE) 42 b 60.5 sec.11. Petr Dudík (CZE) 41 b 170 sec.35. Miroslav Šimek (CZE) 34 b 267.5 sec.

Para:1. Jana Kosťová (CZE) 42 b 111 sec.2. Pavel Dudík (CZE) 39 b 116.5 sec.3. Søren Saxtorph (DEN) 39 b 211.5 sec.26. Bohuslav Hůlka (CZE) 25 b 369 sec.

Družstva:1. Švédsko 59 b 52 sec.2. Chorvatsko 58 b 47 sec.3. Dánsko 58 b 124 sec.7. Česká rep. 57 b 106 sec.

TempO:1. Pinja Mäkinen (FIN) 354 sec.2. Marit Wiksell (SWE) 424 sec.3. Lauri Kontkanen (FIN) 459 sec.9. Tomáš Leštínský (CZE) 667.5 sec.

Web závodu:http://edit.woc2013.fi/ssl/woc.nsf/sp?Open&cid=wtoc

TempO najdete časem na on-line trenažeru www.yq.cz/trail-o/TempO

�0

�5

�2�5

�7�5

�9�5

�1�0�0

�O�B� �2�0�1�3�-�0�7

�1�7�.� � � �e�r�v�e�n�c�e� �2�0�1�3� �1�3�:�4�3�:�5�1


Byl by to možná tuctový vysočinský les, ale v důsledku dlouholeté těžby žuly zde najdete terén s množstvím velkých i malých lomů, zarostlých či zatopených, s velkými nebo malými srázy. Je to les plný prohlubní a kamenů se stopami dlát a vrtů pro dyna-mit. Většina lomů je dnes opuštěná a stala se útočištěm pro všelijaké trempy, turisty, rybáře, a samozřejmě i pro orientační běžce. Některé lomy slouží ke koupání, jiné k potápění, některé jsou dokonce soukromé,

třeba i oplocené. Zajímavostí je pak vytvá-ření sochařských děl v opuštěných lomech. Nejznámější jsou tři díla známá pod názvem Národní památník odposlechu. Sochy se jme-nují Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a Zlatý voči. Až si sem přijdete zaběhat, třeba se trefíte také do termínu některého festivalu, buď Haškovy, nebo Rockové Lipnice.První mapa zde byla zmapována v roce 1981 v měřítku 1:15 000, poslední pak pro mist-rovství štafet a družstev v roce 2001, které

pořádali Ekonom Praha a Havlíčkův Brod. I mladší pamětníci si možná vzpomenou na stíhací jízdu Petra Losmana, který doběhl své soupeře na diváckém úseku a strhl vítězství na hradeckou stranu na posled-ním kamenném kopci. Terén v Lipnici je hodně různorodý, střídá se zde kamenný podklad v krásném borovém lese se zele-ným mechem, labyrinty zatopených lomů i zarostlé bažinaté louky se solitérními kameny. Stavět tady tratě je prostě radost. Už tu dlouho nebyl žádný velký závod. Je zase čas.

Zdeněk Sokolář[email protected]

Foto: archiv autoraLipniceKdyž se blížíte k Lipnici nad Sázavou snad z jakékoliv strany, zaujme vás pohled na dominantu starého gotického hradu nad městem. Vedle tohoto romantického městečka, rodiště spisovatele Jaroslava Haška, se rozkládá jeden pro oko z nejhezčích terénů u nás.

n e j l e p š í o r i e n t a č n í t e r é n y

Stav: 2001Plocha: 6,8 km2

Měřítko: 1 : 10 000 Mapovali: Miroslav Seidl, Zdeněk Sokolář, Petr Hranička, David Komín, Petr KrulišTyp terénu: vysočinský les s jedním velkým kopcem a množstvím lomůZávody: MČR štafet a klubů 2001Rychlost H21E: 6:00 min/kmKlub: TJ Jiskra Havlíčkův Brod, VŠTJ Ekonom Praha


mailto:[email protected]

http://jhb.webzdarma.cz/

http://kumbal.vse.cz/ob

http://kumbal.vse.cz/ob

Úkolu uspořádat zde mistrovství ČR v klasice 1999 se ujaly společně kluby z Ústí nad Labem a Doks. Terén lákal neobvyklým spojením drsných kopců a skalních měst s naprosto plochým teré-nem bez výraznějších terénních detailů, pouze s kameny, roztroušenou vegetací a bažinkami. Když se přidala snížená viditelnost a přitom dobrá běhatelnost, byl tady typ terénu, po kterém se tehdy hodně volalo. Údolí do té doby okupovala ryze horo-lezecká komunita, orienťáky však tole-rantně přijala mezi sebe a pár let tu pak se základnou v místním kempu a hos-podě Pod Císařem žili vyznavači outdo-orových radovánek v pospolitosti. Černé hranaté skály mají daleko do oblé krásy skalních měst, v údolí je vlhko a sníh až do května a les méně zkušené orienťáky víc děsí než láká.Mě osobně na mapování nejvíc lákala možnost vyzkoušet si v neporostlých plá-ních poprvé použití GPS pro o-mapování, tehdy ještě něco naprosto mimořádného. V běžné kartografii se v roce 1999 GPS již běžně používala, např. pro trasování komunikací bez nároku na větší přesnost. Mladší generaci mapařů je však možná dobré připomenout, že provozovatel sys-tému (tedy vláda USA) do něj tehdy ze strategických důvodů vnášel záměrné chyby. Proto se pro přesná měření použí-valy referenční stanice na přesně daných souřadnicích, se kterými terénní GPSky „spolupracovaly“. Nic takového jsem ovšem k dispozici neměl.Porovnával jsem tehdy „vyrovnaný“ (rozuměj nezkreslený) letecký snímek (dnes běžná ortofota s dobrým rozliše-ním k dispozici taky nebyla) se sítí bodů a polygony získanými Garminem. Abych alespoň jakžtakž „eliminoval“ chyby, vracel jsem se na stejná místa vícekrát v naději, že zprůměrováním dat se podaří získat relevantnější souřadnice. Někde a někdy to fungovalo, jinde naopak vůbec, výstup byl zkrátka ten, že kde není na fotce vidět na zem, nepomůže ani GPS a kde vidět

je, GPS více zdržuje, než pomáhá. Výsledek aplikace „progresivní technologie“ byl tedy nevalný. Abych tedy alespoň něčím „novým“ přispěl k rozvoji o-map u nás, opatřil jsem

výslednou mapu souřadnou sítí wgs84. Ani to se neujalo.Na mapě dále spolupracovali Jirka Sýkora, Miloš Broulík a Petr Přikryl. Na tak extrémní terén nebylo ani dost času, ani dost peněz, proto velmi potěšily kladné ohlasy na celý podnik. Stín na ně trochu vrhalo vědomí těž-kého mapařského prohřešku, a sice mnohem důkladnějšího promapování tratí na úkor toho ostatního, což pak pocítili stavitelé dal-ších závodů a tréninků v prostoru. I tak ale převládá dobrý pocit z jedné z nejpamát-nějších mistrovských klasik – připomeňme rychlík Jedla Express, jehož famózně běžící mašinfíra sesbíral všechny favority do jed-noho balíku.

Tom Nová[email protected]

Foto: Aleš [email protected]

Volská říšeNěkdy v roce 1996 inicioval Tomáš Prokeš vyhledávání vhodných terénů dosud nedotčených aktivitami OB a jejich následné využití pro mistrovské závody. Na jednom z konců severní větve tohoto průzkumu našel Jirka Martan překrásné utajené údolí, které v oblasti Tiských stěn padá netypicky z Čech do Německa a téměř se o něm neví. Zanedlouho už působilo na orienťáky přímo magicky. Stačilo vyslovit jméno tamní osady. Ostrov.

Stav: 1999Rozloha: 5,7 km2 Měřítko: 1 : 10 000Mapovali: Tom Novák, Miloš Broulík, Petr Přikryl, Jiří SýkoraTyp terénu: skalní město, pískovce, přechází v plochou náhorní rovinuZávod: MČR na klasické trati 1999Rychlost H21E: 7:23/km (11,5 km/510 m, vítězný čas Michala Jedličky 84:54)Klub: OK Doksy, Slavoj Ústí n. L.


n e j l e p š í o r i e n t a č n í t e r é n y

Jak od BabiciKdyby mohli kuchaři vařit terény, pod tímhle bych čekal parafu miláčka všech patlalů, co místo parmazánu používá eidam třicítku. Když nemáte kamenné plotny, šoupněte tam Pařeziny. Kolem cílové arény to byla opravdu placka jak od Lysé nad Labem, takže delší úseky jely polovinu závodu pilu ve vyšlapaných dálnicích pod pět na kilák. Ty kratší si skoro ani nic jiného neužily. Navíc les to byl poměrně porostově pestrý, takže se chytali i takoví ignoranti azimutů, jako je autor těchto řádků. Na druhou stranu terén u Jämsy (200 km severně od Helsinek) český les pořád jen připomínal a mít tu pár tako-vých by nebylo vůbec od věci.

Tak se dočkalTaková malá hádanka. V pětašedesátileté his-torii Jukoly ji až do tohoto ročníku vyhrál jen jeden Čech. Vzpomenete si, kdo to byl? Než vám to prozradím, je čas představit dru-hého českého šampiona. S Kalevanem Rasti to v Jämsä konečně dokázal Jan Procházka a bylo to pro něj sladké vítězství. Třikrát totiž s favorizovaným finským týmem skon-čil druhý a když už Kalevan loni vyhrál, on běžel jen ve druhé štafetě. „Večer před star-tem jsem si uvědomil, že jsem v týmu jediný, kdo ještě nevyhrál Jukolu. Tak jsem požádal kluky, aby mě naučili, jak vyhrát,“ vzpomíná Bet, který odvedl na pátém úseku spolehli-vou práci. Když pak spolu se svými lektory vítězoslavně provázel finišmana Thierryho Gueorgioua do cíle, radostí skákal jedno-značně nejvýš. „Skvělý pocit a skvělý tým,“ radoval se. A už víte, do čí společnosti se Honza přidal? Tím borcem je juniorský mistr světa, dvojnásobný táta a člen BT Jaromír Švihovský, který v roce 2001 rozbíhal vítěz-nou štafetu Turunu Suunnistajat.

Byli vidět – i v nociVědět o sobě dali i další čeští borci. Ze všech nejvíc asi Miloš Nykodým, který měl sice v cíli prvního úseku takový kašel, že nemohl mluvit, ale v lese na to rozhodně nekašlal. Béčku Kristiansandu předával na druhém místě devět vteřin za prvním Kyburzem z Tulinge. „Cestou na předsběrku se to začalo fakt hodně řezat. Už od holek se vědělo, že je to zprava rychlejší. Před sebou jsem uviděl první balík (to jsem ale nevěděl, že je první) a na sílu je doběhl. Při náběhu na cestu jsem si ještě trošku víc šlápl na pedál a dal se do dobíhání Kyburze,“ vylíčil Miloš závěrečnou turbozónu, díky níž dokázal sma-zat chybky, kvůli kterým ztratil v průběhu

úseku vedení. Na nejdelším nočním úseku se pak pochlapil loni ještě junior Honza Petržela, který si našel správné parťáky

a dotáhl to s nimi až ke čtvrtému nejlepšímu času na úseku. Na něm se dařilo i sedmému Štěpánu Kodedovi.

Český pecháčekZatímco Betovi se s Kalevanem letos poda-řilo získat cenný double (vyhrát Tiomilu i Jukolu), Dana Šafka Brožková a její Domnarvets takové štěstí neměly. A nutno dodat, že to nebylo vinou české reprezen-tantky – ta naopak letěla, měla nejrych-lejší čas na druhém úseku a vytáhla tým z 13. místa do vedení. Naděje však pohřbily Emma Johansson a zejména pak finišmanka Lena Eliasson. Té se vymstila slova z květ-nové Tiomily, kde po vítězném doběhu jásala: „Dnes mi to fantasticky naskakovalo. Celou dobu jsem věděla, kde jsem. Na trati jsem si říkala: Je mi skoro 32 a až teď jsem pochopila, jak to funguje.“ Zdá se, že to byla jen iluze, protože na Jukole minimálně třikrát neměla ani tušení, kde může být. Konečné sedmé místo tak bylo zklamáním. Tím ale ostatně byla i stříbrná příčka pro Halden s Evou Juřeníkovou v sestavě, kterému jsou letos zřejmě druhá místa souzena. Tentokrát mu vypálila rybník mladá děvčata z dán-ského OK Pan Århus, když o jejich vítězství rozhodla volba na předsběrku, kde Emma Klingenberg oprala Mari Fasting.

Taková slova by člověk, který překoná 1500 kilometrů v domnění, že ho čeká orienťácký orgasmus, nechtěl slyšet ani v tom nejhorším snu. „Paráda, je to jako v Čechách,“ zchladí ho nadšení krajané, kteří jsou na severu (jako) doma. Jo, letošní Jukola byla trošku česká. A to nejen terénem.

Petr Ž[email protected]äinen Jukola

Epická chyba Emmy Johansson v samém závěru třetího úseku, kvůli které ztratila štafeta Domnarvets kontakt s v tu chvíli vedoucím Haldenem. Těžko říct, kde si myslela, že je, ale předčasný výlet k cílové aréně ji stál přes minutu a půl.

Problémy Leny Eliasson, která do finiše vyráží pod tlakem způsobeným nutností napravit chybu Johansson, začínají hodně rychle. Na kontrolách 3 a 4 neomylně obíhá i kompletní druhou farstu.

Další špatně naběhnutá farsta Lenu rozhazuje takovým způsobem, že na jedenáctku páchá chybu jak z žákovských kategorií. Boj alespoň o stupně vítězů však ještě není ztracen.




Žádná sláva, mamiČistě české týmy byly na startu čtyři. Venlu běžely jen ženy z brněnské Mendelovy uni-verzity a bylo z toho 427. místo. Mezi muži bylo nejlepší béčko Sparty Praha, které se nebálo nasadit aerobicky hladkého Davida Hufa či na shromaždišti získanou finskou posilu Musima Kakkonena. Konečné 234. místo odpovídalo možnostem.

Co české už nebyloPřes 16 tisíc lidí na závodech (2857 týmů), což je, jako by přijel celý Pelhřimov. Mapa veli-kosti A2, jejíž zpracování by zruinovalo neje-den oddílový rozpočet. Ražení EMIT, které se snad do české kotliny už nikdy nevrátí. Sauna ve stanu a přímo na shromaždišti, kam přišli bez piva snad jedině Češi. Tradiční přehlídka vojenské techniky finské armády (ta česká by se pravděpodobně cestou na závody rozpadla). „Bohouškové“ rozpros-třeni na ploše cca 40 arů. Obrat „Bohoušků“ v řádech milionů eur. Možnost zaplatit

párek ve stánku kartou. Tréninkové mapy za dvě stovky kus. Nepřeberné množství severských krásek nasoukaných dle poslední módy do nejelas-tičtějších elasťáčků. Stánek s pivem a v něm nepitelný plechovkový Fosters za 6 eur konzumovatelný pouze v určeném výběhu pro notory. Noc, která vlastně ani moc nenastala, protože i ve dvě bylo v lese trochu vidět i bez světla. A další a další detaily, které prožijete jen na Jukole.

Poslední naděje pro tým Dany Šafka Brožkové padají na čtrnáctce. Eliasson završuje závod plný chyb zkaženou dohledávkou. Zatímco češe okolí kontroly, jdou před ni čtyři týmy a propadá se na konečně sedmé místo. Pro Domnarvets velké zklamání.

Takhle se rozhodlo o vítězství Pan Århusu. Na 18. kon-trole byly Emma Klingenberg a Mari Fasting ještě bok po boku, ale jižní obíhačka trafostanice byla díky využití silnice o drobet rychlejší a když se cesty spojily, Norka už koukala Dánce jen na záda.

Dnešní hádanka nás zavede do Lužických hor, konkrétně na mistrovství Ještědské oblasti na klasice. Hlavní mužská kategorie při něm nafasovala hned na úvod klasickou štákovinu – tedy postup na druhý konec mapy. „Tratě stavím hodně intuitivně, navíc v takhle vrstevnicově bohatém terénu je jasné, že se při překonávání členitých údolí vždy najde spousta variant,“ říká k tomu stavitel Petr Karvánek.

A kterou variantu byste si vybrali vy?

Postup čísla Jiří Krejčí[email protected]



Mohlo to vypadat, že letní závody začaly předčasně. Světová špička nepřijela, počasí vyšlo krásně a stánky s občerstvením byly plné spokojených strávníků. Slunovratový víkend v Kunčicích se však od vícedenních lišil drobnou, ale podstatnou maličkostí: rozdávaly se zde mistrovské tituly na middlu.

Kupkový mejdanMistrovství ČR na krátké trati, Kunčice, 22.–23. června 2013

Jiří Krejčí[email protected]

Foto: Petr Kadeřávek, Jan Polášek, Jakub Benroth

„Doufám, že jsme závodníkům nabídli něco odlišného a nového v porovnání s ostatními závody,“ pravil autor finálových tratí Vojta Král. A pravdu tedy měl. Jak už napsal třeba jeden z mapařů Luděk Krtička v loňském třetím čísle časopisu OB, horské lesy okolo Králického Sněžníku jsou kopcovaté, krásné a těžké. Nedodal už, že pro stavitele tratí sečtělého v metodických dopisech před-stavují poměrně tvrdý oříšek. Když si totiž z mapy vymažete typické kupky, dostanete málo členitý kopec pokrytý dobře prů-hledným lesem. Krátké middlové postupy s častými změnami směru v takovém terénu mnoho neřeší: kupky se na těch několika kro-cích (za předpokladu správného odběhu) obvykle dají snadno dopočítat. Klíčové špeky je třeba hledat v místech na první pohled méně patrných – v dlouhých traverzech a šik-mých sebězích, a především v postupech přes hranu svahu. Právě zde se závodník při chvilkové nepozornosti může fatálně nachy-tat. A tak se, zejména ve finále, často i stalo.

Kopec na konec začátekNa úvod ovšem stačilo, že stavitel semifi-nále Martin Poklop nastražil běžcům do cesty pořádný kopec. Sofiina volba mezi nekoneč-ným traverzem s mysteriózní dohledávkou při obíhačce a nekonečným stoupáním

s prudkým seběhem při postupu Sildem vyzněla jednoznačně pro první variantu. „Moje chyba, ten smrťák se určitě neměl jít rovně,“ hněval se v cíli Miloš Nykodým, kte-rému však ani 105 výškových metrů navíc nezabránilo v postupu do finále. O tom kromě zmíněného kopce rozhodovala i první série kontrol v jediném pásu hustšího lesa na celé mapě, a možná taky trochu i lopuchy (těch si užili závodníci startující v úvodu) a bahno (v němž si počvachtali ti na konci). Favorité však jako obvykle postoupili tak-řka všichni, a tak se mohli jít ostentativně vyklusat mezi stánky, kde mezitím zapíjeli svůj žal účastníci finále B.

Letecký denJestliže z kvalifikace byly dojmy přinejmen-ším rozpačité a tréninková mapka některým na pohodě nepřidala, finále nabídlo úplně jiný zážitek. Start byl hodně nahoře, cíl hodně dole, a trať mezitím téměř letecká. „V rychlosti, kterou by dnes měl běžet vítěz, už se kupy dost dobře spočítat nedají, a proto jsem se snažil nabízet závodníkům i jiné záchytné body než kupky,“ upřesňoval svůj stavitelský záměr Vojta Král. A rychlost vítězů byla nakonec ještě vyšší, než sta-vitel očekával: součet časů nejlepší ženy a nejlepšího muže se zastavil už na hodnotě 59:16, což znamená nejrychlejší mistrovství od roku 2004, kdy krátká trať metamorfo-vala v middle. Tou nejlepší ženou se stala suverénně Iveta Duchová o dvě minuty před Radkou Brožkovou, kterou na trati doběhla. V mužích to bylo o něco dramatičtější: dlouho vedoucí Adam Chromý možná částečně doplatil na to, že téměř celé jaro promarodil, a v závěru tak měl více sil Miloš Nykodým, jehož jistě hnala vpřed i touha dokázat, že nominace na mistrovství světa mu byla odepřena neprávem. To ještě netušil, že se nakonec ještě do Finska přece jen podívá… A jak to vypadalo v lese? To už vám na násle-dujících stranách poví sám vítěz mužské kategorie Miloš Nykodým.

Musím se přiznat, že celkově se mi terén v Kunčicích nezdál jako ideální pro krátkou trať. Po nepovedeném semifinále se změnilo i moje očekávání na finálový závod, bohužel k horšímu. Nezlepšilo se to ani v neděli po návštěvě trénin-kové mapky: svah plný kupek,

ale bez jediného jiného detailu mě právě nenaplnil jistotou a obával jsem se, jestli se na trati nenajde nějaký postup bez záchranného bodu (tzv. halu-zovka). Ale před startem měli pořadatelé všechno poctivě podchycené, tak jsem se trochu oklepal a šel na věc.

Dým: mezičas celkově Chrobák: mezičas celkověStart–1. D. 2:04 (8.) 8. (+0:15) Ch. 1:54 (2.) 2. (+0:05)Po startu jsme si vychutnali docela brutální výběh ke star-tovnímu lampiónu. Jednomu by se z toho skoro zatočila hlava, jako když rychle vstanete

ze židle. Pak jen pokračovat ve směru hrázky a pomalu stoupat. Ti co si neuvědomili, stejně jako já, že se dá jedno-duše navigovat na oplocenku za kontrolou a nepodařilo se jim udržet správnou stoupací tendenci, překvapeně koukali, jak je kontrola vysoko.

Milošův mistrovský middle

Po kolena rozbahněný doběh nejenže potěšil diváky a fotografy, ale dokonce málem i promluvil do pořadí v kategorii D16. Klára Novotná, která na poslední kontrole vedla o celkem bezpečné 4 sekundy, hodila v závě-rečné bažině ukázkového tygra. Stihla se však zvednout včas a celá od bahna nakonec doběhla pro titul s náskokem pouhých 2 sekund před Terezou Čechovou.


O B d o m á c í s c é n a

1.–2. D. 1:26 (2.) 6. (+0:08) Ch. 1:28 (4.) 1. (0:00)Jednoduchý postup na oplo-cenku a za rohem hustníku třetí kupka.

2.–3. D. 0:52 (14.) 7. (+0:22) Ch. 0:38 (1.) 1. (0:00)Jeden z nejtěžších postupů na trati. Šikmo svahem dolů na buzolu a všude jen samé kupky. Mě zachránil ten žlutej hřbítek severně od kontroly, ale i tak jsem zde prováhal docela dost času.

3.–4. D. 0:35 (1.) 2. (+0:21) Ch. 0:36 (4.) 1. (0:00)Na první pohled těžká kont-rola, ale na ten druhý zas tak moc ne. Stačilo si držet výšku a jednu řadu kupek.

4.–5. D. 0:40 (7.) 2. (+0:17) Ch. 0:44 (1.) 1. (0:00)Odběh jak jinak než na buzolku, ale zjednodušení bylo dost. Hrázka, hustníček a pak už šla vidět. Myslím ta kupka, ne kontrola.

5.–6. D. 1:14 (8.) 2. (+0:18) Ch. 1:13 (5.) 1. (0:00)V plánu jsem měl odběhnout přesně na buzolu a držet se té optické řady kupek. Ten směr se mi ze začátku ale moc držet nepovedlo. Byl jsem o poznání níž a nikde žádná kupka. Tak jsem se trošku stočil zpět do směru. Po překonání hřbítku se na obzoru rozprostřela velká světlina, takže se rázem dala mapovat jen dohledávka a další postup.

6.–7. D. 1:00 (9.) 2 (+0:16) Ch. 1:02 (12.) 1. (0:00)Hlavní bylo udržet správnou výšku. V půlce postupu jsem se ujistil mezi světlinkami na šikmé podlouhlé kupce a pak už bylo jednoduché podívat se na druhou kupku před sebe.

7.–8. D. 0:30 (4.) 2. (+0:16) Ch. 0:30 (4.) 1. (0:00)Jednoduchá kontrola, stačilo správně odběhnout a umět počítat do čtyř.

8.–9. D. 1:03 (2.) 2. (+0:14) Ch. 1:05 (3.) 1. (0:00)O poznání težší byla devítka. Kromě hodně precizního držení

směru se totiž na postupu nejevil jediný další záchytný objekt, než mírný ohyb cesty. Nabíhat na to, že musí jít vidět ta velká kumulace kupek možná nebylo nejchytřejší, ale ke konci postupu jsem si uvědomil, že na jih od kontroly má končit světlina a s touto informací už to nebylo zas tak těžké.

9.–10. D. 0:49 (11.) 2. (+0:20) Ch. 0:43 (1.) 1. (0:00)První kontrola, kde jsem sám sebe nachytal při nepozornosti. Beru hrubý směr a říkám si: „Jasně, někde tam bude ta velká světlina.“ Jenže ony tam byly dvě! A já si to štrádoval na tu severnější. Ted nevím, jestli jsem si uvědomil, že jsem špatně díky té oplocence na severu, nebo jenom tím shlu-kem kupek, do kterých jsem mířil. Chyba z nepozornosti.

10.–11. D. 1:41 (8.) 2. (+0:30) Ch. 1:31 (1.) 1. (0:00)Postup jednoduchý, dohle-dávka zrádná. Na postupu jsou dva velmi jasné míjecí body. Oplocenka, která mi už pomohla podruhé, a posed s průsekem. V dohledávce jsem mírně znejistěl, protože jsem myslel, že bude více rozeznatelný rozdíl mezi hustníkem a světlinou, ale moc nebyl. Směrem jsem naběhl na okraj hustníku a prorážel si cestu smrčky, než na mě mrkla světlinka. Paráda, teď už jen poračovat na bažinu. Jenže ejhle, kontrola je už na světlince. Alespoň takový jsem měl já pocit. Moc dlouho jsem se nad tím ale nezamýšlel.

11.–12. D. 0:55 (4.) 2. (+0:34) Ch. 0:51 (1.) 1. (0:00)Předem jsem měl vymyšlené, že se vrátím zpět do bílého lesa a kolem posedu přes potůček za hřbítek. Ale když jsem pro-bíhal smrčkama, tak jsem šel moc rovně a už se mi nechtělo vracet za oplocenku. Chrobova varianta po potoce se ukázala o něco málo rychlejší. Já měl strach zvolit brodění.

12.–13. D. 2:58 (1.) 2. (+0:24) Ch. 3:08 (4.) 1. (0:00)Druhý ze tří dlouhých postupů ve mně vzbuzoval jistý respekt.

Ale pak jsem si řekl, že když budu držet výšku, musím se potom u skal relokalizovat. Takže jsem běžel čtyřista metrů bez mapové kontroly, prostě jenom držet výšku. Chtěl jsem si namapovat něco dopředu, jenže jsem musel pořád něco přeskakovat, takže to vůbec nešlo. Jen letmo jsem se podíval, jestli je tam dál nějáká volba, nebo se to bude rvát všechno rovně. Při náběhu do dohledávky jsem se našel u velké kupky na skále, která vypadala spíš jako docela velký kopec. Pak proskočit okrajem hustníku mezi srázky a jeden druhý kámen. Brnkačka.

13.–14. D. 0:58 (20.) 2. (+0:32) Ch. 0:50 (3.) 1. (0:00)Na tomto postupu se ukázalo, že chodit pořád rovně a nepře-mýšlet o rychlejší cestě se nevyplácí. Namísto svezení se po cestě jsem se plácal rovně

svahem a ztratil cenné vteřinky, ačkoliv jsem běžel velmi přesně.

14.–15. D. 1:44 (4.) 2. (+0:31) Ch. 1:45 (5.) 1. (0:00)Na první pohled zákeřná kontrola. Ale cestou do kopce, když člověk neběží tak rychle, se dala krásně umapovat. Důležitá byla světlina upro-střed postupu a poslední kamené pole. I když to z mezi-časů moc nevypadá, tak jsem v závěru dost ztratil. Stál jsem na správné kupce, ale zaboha jsem nemohl najít kontrolu. Pro příště, čti pořádně umístění kontrol, blbče! Aspoň pět sekund promrhaných.

15.–16. D. 1:16 (5.) 2. (+0:19) Ch. 1:28 (19.) 1. (0:00)Hrůzostrašně vypadající postup, ale velmi jednodu-chý. Stačilo běžet na horizont hřbetu. Ten kámen před kon-trolou byl opravdu masivní,

„Málokdy mi zbylo tolik síly do závěreč-ného finiše,“ hodnotil svůj úprk bahnem vítězný Miloš Nykodým



takže nebylo moc co řešit, snad jen to, jak co nejrych-leji proskákat kamennou podložkou.

16.–17. D. 0:33 (1.) 2. (+0:19) Ch. 0:33 (1.) 1. (0:00)Tento postup jsem šel čistě na buzolu na tu poslední kupku před kontrolou. Jako jediná byla podlouhlá, takže relativně dobrý orientační bod v tom houfu detailů. Navíc ten kámen zpoza ní vykukoval.

17.–18. D. 3:27 (9.) 2. (+0:18) Ch. 3:28 (10.) 1. (0:00)Pro Chrobáka i pro mě výrazně ztrátový postup. I když nevím, čím to bylo zapříčiněno. Chybu jsem neudělal, jen jsem v tom svahu moc nevěděl, kde jsem, než jsem se relokalizoval nad tím rozhraním porostu. Asi to chtělo stoupat víc postupně. Mě tam na konci čekal docela pěkný pětivrstevnicový indián-ský běh. Ztrácíme oba kolem půl minuty.

18.–19. D. 1:26 (5.) 1. (0:00) Ch. 1:47 (24.) 2. (+0:03)Kontrola, na které jsem na chvilku poprvé vytřídal Chrobáka ve vedení. Nic jsem nevymýšlel, prostě jsem to co nejrychleji prasil na skály na postupu. Proběhl kolem kontroly 39, kterou měli junioři a frčel dál pod hranou svahu. Na kraji kolečka čněla opravdu vysoká skála, která mě nasmě-rovala přímo pod moje srázky. Rychlejším postupem bylo běžet nad skalami, ale myslím si, že se pak dala udělat chyba. Zvrchu člověk ty skály nevidí. A přesně takovou chybu udělal Adam.

19.–20. D. 0:51 (3.) 1. (0:00) Ch. 0:55 (8.) 2. (+0:07)Zrádná kontrola, hlavně v dohledávce. V plánu bylo pro-běhnout mezi srázky hned po oražení devatenáctky a držet tu samou výšku. Po proběhnutí kameného pole jsem doufal, že už uvidím osamocenou kupku s kontrolou.

20.–21. D. 0:50 (3.) 1. (0:00) Ch. 0:52 (9.) 2. (+0:09)Velmi rychlý seběh. Člověk si měl na začátku uvědomit, že se

na kontrolu jednoduše sveze po hřbítku. Navíc takovéto srázky jsou pěkně vidět i ze shora, takže v podstatě hodně jednoduchá kontrola. Navíc to jistila ta druhá cesta pod kontrolou.

21.–22. D. 1:11 (26.) 2. (+0:16) Ch. 0:46 (4.) 1. (0:00)Jediná moje vyložená chyba. Kontrola, na které se do vedení znovu vrací Adam, a která vypadá dost jednoduše. Chvilku se svézt po cestě, pak pokračovat na buzolu a běžet podél hliněného hrázky až na kupku. Jenže já si všimnul něja-kých kupek už dřív a naběhl na ně. Koukám do mapy, tam nic, tak pokračuju níž, jenže moc netuším, kde přesně teda jsem. Zastavuji na první větší kupce a koukám, že kontrola nikde. Začínám točit volantem, ale v tom si všímám kontroly za stromem. (+0:29)

22.–23. D. 0:30 (4.) 2. (+0:18) Ch. 0:28 (1.) 1. (0:00)Kontrola, kde to chtělo jen pořádně nasmažit na světlinku. Po cestě si všímám kontroly na kupce, ale ta nemohla být moje. Navíc při náběhu na kont-rolu slyším speakera mluvit o Danáčově průběhu, o tom že vede. Nemůžu být moc daleko za ním, říkám si. U kontroly navíc číhal Kade se svým osle-pujícím kanónem.

23.–24. D. 0:28 (4.) 2. (+0:20) Ch. 0:26 (1.) 1. (0:00)Na diváckou kontrolu vedla slušná dálnice lehce zprava, tak proč si to ztěžovat.

24.–25. D. 1:39 (1.) 2. (+0:01) Ch. 1:58 (9.) 1. (0:00)Divácká kontrola a poslední postup do kopce zároveň. Už se nebylo na co šetřit. Diváci mě vřískotem slušně vyburcovali. Navíc jsem věděl, že když si pohnu, tak bych mohl Danáče trošku seběhnout a možná by mi pak mohl dělat majáček. Přes louku co to dá, pak po vyšlapané pěšince až na roh světlinky, od které byla skála, pod kterou už byla kontrola vidět. Při náběhu do dohle-dávky jsem viděl Dana odbíhat, ale po oražení už ne. Jen jsem

zaslechl Plecha zamumlat něco o praseti. Je pravda, že tento postup jsem vyhrál o 16 sekund před Mrázem.

25.–26. D. 0:55 (6.) 2. (+0:05) Ch. 0:51 (1.) 1. (0:00)Kontrola, na které jsem se roz-hodl neběžet jenom na směr na světlinku, ale svézt se chvilku po cestě. Jakmile jsem uviděl tu kupku se srázkem, prudce jsem to stočil po vrstevnici. Pak už jen stačilo běžet po rozhraní světlina–hustník a kontrola šla nakonec z padesáti metrů vidět. Při odběhu mě ale čekalo překvapení. Na kontrolu se zespodu vraceli Noga a Kořeň v čele s Danáčem.

26.–27. D. 0:38 (2.) 1. (0:00) Ch. 0:50 (14.) 2. (+0:07)Chtěl jsem najít hranici mezi bílým lesem a jedničkovým hustníkem, tak jsem mírně klesal, dokud se mi to nezdálo čisté. Ale najednou jsem se objevil na cestě, a tak jsem po ní pokračoval. Náběh do dohle-dávky byl celkem „tricky“. Ale když člověk běžel správným směrem, tak před ním nakonec ten srázek vyskočil. Chrobák běží rovně na posed a ztrácí vedení.

27.–28. D. 0:27 (1.) 1. (0:00) Ch. 0:37 (29.) 2. (+0:17)Po vyběhnutí z lesa už se nepotřebuju soustředit na mapu a na to, kde jsem. Už z dálky vidím kontrolu a fotografa u ní. Vyšlapaná cestička se proměnila v koridor bažiny, ale pořád je to mnohem rychlejší, než si razit vlastní cestu lopuchy. Konečně to můžu bezhlavě pálit.

28.–CÍL D. 0:22 (1.) 1. (0:00) Ch. 0:27 (18.) 2. (+0:22)

Celkově D. (1.) 33:02 Ch. (2.) 33:24Zatím nebylo mnoho závodů, ve kterých by mě zbylo tolik síly do závěrečného finiše, a tak jsem toho musel využít. Bláto nebláto. Po doběhu jsem vedl o 2:53 nad Sosákem, ale věděl jsem, že největší soupěři jsou stále ještě v lese. Čekání na Adama bylo strašně napínavé. Nakonec jsem se o něco málo víc radoval já.

Celkově se dá napsat, že Adam běžel konstantní tempo po celou trať. Techničtějšími pasážemi proletěl rychleji než já. Já jsem naopak tempo často měnil. V technických pasážích jsem si zvolnil, abych to umapo-val, a v těch jednodušších jsem to pořádně pálil. Každý jsme udělali po jedné větší chybě.Pro zajímavost jsem si vypo-čítal supermana (tj. součet nejlepších mezičasů), který by to oběhl za 30:11. Další zajíma-vostí bylo to, že se vytvořilo hodně vlaků. D. Hájek, který sesbíral R. Nožku, T. Kořínka a R. Čecha. Další skupinkou byli Losman, Kozák, Hepner. A také Adam Chromý se ujal role strojvedoucího, postupně se k němu připojili D. Wolf, P. Kubát (ten po zvolení jiného postupu na K18 ujel – v mapě světle modrou barvou) a M. Prášil. A v neposlední řadě také skupinka M. Krajčík, M. Kamenický a P. Hradec. Což vypovídá o náročnosti trati. Chybovalo se hodně.Těžko odhadovat, jak by výsledky vypadaly, kdyby se mohli zúčastnit mistrovství i naši nominovaní. Mě samot-ného by hodně zajímalo co by předvedli zlatí hoši, Kodeda, či Petržela, ale to se už nikdy nedozvíme.Nakonec bych chtěl napsat, že to byl perfektní závod se vším všudy. Pořadatelé předvedli skvělý výkon a patří jim velký dík a poklona za tento orienťácký svátek, který pro nás připravili. Moje předzá-vodní pochyby se nevyplnily, ke každé kontrole se dalo propracovat i za pomoci jiných objektů, než jen kupek.

Více než spokojený závodník Miloš Nykodým

Adam Chromý



Miloš Nykodým Adam Chromý Pavel Kubát

Iveta Duchová

Klára Novotná ještě v čistém oděvu



Pořadatelský tým vybral pro letošní Akádu terény použité při mistrovství Evropy dorostu před dvěma lety. Úterní krátká se běžela na mapě Hammer, která skýtá množství porostových i terénních detailů, kamenných polí a bažinek přiživených nedávnými dešti. Je pravdou, že některé porosty se od zmapování rozrostly, nebo naopak zmizely, a tak si někdo mohl připa-dat jako Jeníček a Mařenka v začarovaném lese. To se ovšem netýkalo Jeníčka Flašara reprezentujícího Univerzitu Karlovu, který tratí prosvištěl za 38:48, ani veterána Romana Horyny (taktéž UK), jež porazil Daniela Wolfa (VŠE) o pouhých šestnáct vteřin a s časem 41:37 si tak doběhl pro stříbrnou medaili. S dámskou tratí si nejlépe poradila účastnice předloňského MEDu Johanka Šimková (UP), která se rozhodně nenechala vyvést z míry, vzpomněla si na úskalí některých pasáží lesa a pro jistotu v nich zpomalila. Čas 41:55 tak

pro ni znamenal druhý titul z této lokality. Simona Karochová (ČVUT) zaostala o dvacet vteřin a třetí Lucce Mezníkové (MU) nadělila téměř devět minut.

O Ovčí ringVýplň volného večera obstaralo výcvikové středisko UK FTVS Ovčín. Areál je totiž zmapován, a tak se jako výklus běžely mixo-vané štafety zvané O-ring. Celkem se na start tohoto mini závodu postavilo sedm pětičlen-ných štafet, mimo jiné i výběr přítomných bikerů a středoškoláků. Nejlépe si vedlo družstvo dotCom ve složení Víťa Zakouřil, Dan Wolf, Martin Luštický, Standa Mokrý a Tomáš Kobr. Své „ovce“ oběhli přesně za sedm minut.

Kontrolovat kódy!Středeční klasiku pánové Špicar a Žaloudek postavili na mapě Fabián rovněž použité

na MEDu. Množství roztroušených kamenů a skalek, hustníků, světlinek a vodotečí nabízí opravdu hodně objektů pro umístění kontrol. Hustá síť pěšinek a cest pak tvoří zajímavé volby postupů. Dámská trať o délce 9,1 km nejvíce svědčila Kamile Gregorové, ta ovšem nebojovala o titul, a tak se na první místo posunula Simona Karochová, která trať zvládla za 74 minut 28 vteřin. Druhý nej-lepší čas 83 minut Marie Krejčíkové nako-nec nemohl být počítán, neboť ve chvilkové nepozornosti naběhla na pánskou kontrolu. Druhé místo tak obsadila Lucie Soukupová (ČVUT) před Lucií Mezníkovou (MU). Mezi Akademiky první místo ukořistil čerstvý bakalář Daniel Hájek (VUT) o více než pět minut před Standou Mokrým (VUT). Na třetí místo opět dosáhl Dan Wolf. Na závěr se ještě sluší dodat, že i přes malou účast to byl dobře postavený trénink, za což patří pořadatelům velké díky.

Marie Krejčíková[email protected]

Foto: Petr Ž[email protected]

MEDové déjà vuPři pohledu na startovní listinu letošního akademického mistrovství ČR bylo jasné, že bude hodně komorní. Oproti obavám, že závody budou po nedávných povodních spíše plavecké, nás však vítaly jižní Čechy v tom nejslunečnějším počasí. Sice se možná zvýšily počty poletující havěti, ale nebe téměř bez mráčku slibovalo pro hlouček akademiků pohybující se po shromaždišti opravdu krásný zážitek.


š k o l n í s o u t ě ž e



Povodně, sužující celé Čechy, nakonec průběh a vlastní konání akce nijak výrazně neovlivnily, a tak se do jihočeské Plané nad Lužnicí sjelo celkem 392 závodníků, aby celkem v šesti kategoriích (D7, H7, D9, H9, DS, HS) bojovali o prvenství v kategorii více-letých gymnázií a základ-ních škol (DH7, DH9) a středních škol (DHS).

Pořadatelé, tedy dobro-volníci ze sdružení Vebr-sportu, nakonec bravurně zvládli finální úpravy tratí a změnu shromaždiště kvůli omezením způso-beným povodněmi. Ani stromy v lese neměly v plánu kvůli snížené stabi-litě během závodu toho dne padat, a tak závod proběhl zcela v klidu, ba dokonce v tiché spokojenosti vět-šiny závodníků. A po právu. Slušně postavené tratě dokázaly na přeborové poměry závodů potrápit kdejakého ostříleného ori-enťáka. Závod také ovlivnila vysoce podmáčená pod-ložka v lese, takže se bažiny tvořily i tam, kde měl být jinak neškodný, rychlý, bílý

les, což závod dělalo fyzicky náročnější.

A jak probíhal závod očima závodníka? Vyzpovídal jsem svou spolužačku, vítězku kategorie DS – Aničku Šňupárkovou, která rozjí-mala, jaký den s celostátním přeborem vlastně byl.

Ahoj Áňo, jak se ti dneska líbilo v lese?Jo, pěkný závod! Očekávala jsem obdobnou obtížnost závodu, jako na krajském kole – nepříliš složitá, převážně po cestách a kontroly viditelné už z daleka. Musím říct, že jsem byla velmi mile překvapena. Hned první kontrola mě totiž přesvědčila o tom, jak hluboce jsem se mýlila. Byla postavena uprostřed bažinatého hustníku a i když se mohlo zdát, že vás na kontrolu přímo navede oplo-cenka, která byla poblíž, mohli jste se lehce nechat svést roz-hraním a kontrolu přeběhnout. A tak byla postavena trať celého závodu. Tím chci dokázat, že se závodník opravdu nenudil…

Jak se ti jinak líbila organi-zace závodu, co bys pořadate-lům pochválila a naopak (je-li něco takového), co bys udělala jinak?Ráda bych pochválila celé uspořádání závodu, ale ze všeho nejvíce oceňuji, jak pořa-datelé dokázali operativně pře-stavět tratě do finální podoby, kdy byly mapově složité, fyzicky velmi náročné (rychlý závod v podmáčeném terénu). Nastaly sice nějaké problémy s vyčítáním (jako vždy), ale chyba se velice rychle vyře-šila a pak již vše probíhalo v naprostém pořádku.

Jak jsi prožívala premiérové vítězství Tvé školy v kategorii DHS, kde jsi svým vítěz-stvím ve výsledku hrála stěžejní roli?Samozřejmě, že člověku takové vítězství dodá sebevědomí a pocit úspěchu – měla jsem opravdu radost. Nemyslím si však, že by můj výkon byl důležitější, než výkon ostatních. Běželi jsme jako tým, vyhráli jsme jako tým!

Vojta [email protected]

Foto: Jan Poláš[email protected]

Pro někoho „zatáhnutý“ den ze školy, pro někoho jeden z nejpříjemnějších okamžiků – běh s mapou lesem. Pro všechny to ale byl tradičně oblíbený den s orientačním během. Řeč je o celostátním finále přeboru škol v orientačním běhu konaném ve středu 5. června v lese u Plané nad Lužnicí.

Podmáčený přebor škol

Anička Šňupárková na krátké trati MČR

Družstva D7,H7,D9,H9:1. Gymnázium Turnov 168 bodů2. Gymnazium Jihlava 167 bodů3. Bisk. gym. B. Balbína Hradec Králové 165 bodů

Družstva DS, HS:1. Gymnazium Jana Keplera, Praha 105 bodů2. Gymnázium Zlín – Lesní čtvrť 102 bodů3. Gymnázium Turnov 83 bodů


š k o l n í s o u t ě ž e


V posledním červnovém týdnu se totiž konaly Hry VI. letní olympiády dětí a mládeže ČR, tentokrát ve Zlínském kraji, a stejně jako před dvěma lety v Olomouci se zde spolu se sedmnácti dalšími sportovními a umělec-kými disciplínami dostal na program i orien-ťák. Šestapadesát mladých závodníků tak dostalo jedinečnou šanci zazávodit si na takto prestižní akci a užít si její atmosféru a zároveň i ukázat ostatním sportovcům, co to ten orienťák vlastně vůbec je a jak jsou v něm běžci z jejich krajů úspěšní.Olympijské hry dětí a mládeže ČR jsou projektem Českého olympijského výboru a ve své letní i zimní variantě se pravidelně konají již od roku 2003. Mladí sportovci zde reprezentují v jednotlivých sportovních dis-ciplínách své kraje, ke kterým přísluší dle trvalého bydliště. Oproti olomoucké olympi-ádě se orienťácké výpravy jednotlivých krajů o polovinu zmenšily a v každé kategorii (žáci a žákyně mladší a žáci a žákyně starší) starto-val vždy pouze jeden zástupce daného kraje. Dohromady tak každá krajská výprava čítala čtyři mladé o-sportovce a jednoho trenéra. Na bedrech každého závodníka tak ležela obrovská tíha v podobě velké zodpověd-nosti za svůj výkon, který v dané kategorii již nemohl pro jeho kraj nikdo vylepšit. Na druhou stranu tento poněkud komorní počet ukázal další krásu našeho sportu, kde na sportovišti i mimo něj trvale panovala velmi příjemná přátelská atmosféra bez známek jakékoliv rivality. Pro nezasvěceného člo-věka mohla tato jednolitá a přesto různo-rodá skupina dětí a trenérů působit spíše jako jeden pohodový letní tábor, než jako čtrnáct malých krajských výprav, které si byly vzájemně soupeři. Dalo se tak snadno vycítit, že mladí o-běžci jsou ještě více než na kraj, který reprezentují, pyšní na sport, který provozují, což dělá orienťák mezi ostatními sporty jedinečným.Jak se na správnou olympiádu sluší a patří, celý program nemohl začít jinak než slav-nostním zahájením a vzplanutím olympij-ského ohně. O tuto část programu však celá řada o-běžců přišla, protože ve stejnou dobu byli o 150 kilometrů severněji v Kunčicích zrovna dekorováni ti nejlepší z finále MČR

na krátké trati. Vše tak naplno vypuklo až v pondělí hodinu po poledni, kdy se první závodníci vydali na trať závodu ve sprintu v prostoru sídliště v Bartošově čtvrti ve Zlíně. Pořadatelé z oddílů v Luhačovicích a ve Zlíně, kteří orienťák na olympiádě orga-nizovali, předem avizovali, že jednotlivé o-disciplíny budou mapově náročnějšími tratěmi dosahovat úrovně mistrovských dorosteneckých závodů, a tak již v úvod-ním sprintu nebyla nouze o volby postupů a přesné dohledávky si vyžadovaly pečlivé čtení mapy. Sídlištní terén patřil spíše k těm snazším, přesto se hodně chybovalo a jak už to u sprintů bývá, uspěl ten, kdo nezavá-hal. První zlaté medaile tak v pondělí večer na medailovém ceremoniálu na náměstí v Uherském Hradišti visely na krku Alžbětě Nešporové (Zlínský kraj), Tereze Čechové (Vysočina), Mikuláši Jirkovi (Olomoucký kraj) a Vojtěchu Sýkorovi (Zlínský kraj).V úterý dopoledne pak přišly na řadu štafety, kde v kategoriích starších i mladších žáků startovaly vždy dvojice a každý z dvojice běžel dva úseky. Ze Zlína se na tento závod orienťáčtí olympionici přesunuli za mírného, avšak vytrvalého deště do Luhačovic, kde bylo centrum závodu na Lázeňském náměstí. Zdejší terén i tratě byly ještě o několik tříd náročnější než při sprintu předchozí den. Po

úvodní rychlé a relativně mapově snadné pasáži v lázeňském parku se tratě přesouvaly do prudké stráně nad městem, kam také stavi-tel zařadil zásadní volby postupů. Seběhnutí z cesty či pěšinky do těžko prostupného a tou dobou navíc i značně podmáčeného terénu bylo rychle trestáno výraznější ztrátou. Jako první do závodu odstartovali mladší žáci, kde první úseky běžely dívky. Každý úsek trval zhruba 10–12 minut a pořadí se neu-stále přesýpalo. Po strhujícím finiši nako-nec zvítězila dvojice z Moravskoslezského kraje před duem z Královéhradecka. Další dvě dvojice byly pro chybné ražení diskva-lifikovány, a tak se ze třetího místa nakonec mohli radovat reprezentanti Prahy. Podobně napínavý byl i průběh závodu starších žáků, a i zde do konečných výsledků promluvila diskvalifikace jedné ze štafet doběhnuvší na medailové pozici. Pro zlato si tedy nako-nec doběhl Královéhradecký kraj před krajem Moravskoslezským a Olomouckým. Divácké atraktivnosti štafetových závodů využila nejen řada pyšných rodičů, kteří přijeli povzbudit své mladé reprezentanty, ale například i trojnásobná olympijská medailistka v běhu na lyžích Květa Jeriová--Pecková, která i poté dekorovala úspěšné medailisty. Závod tak měl přes nepřízeň počasí parádní atmosféru.

Dominika Plochová[email protected]

Foto: Jiří Pekárek, Karel Rambousek ml.,

Pavel Lebeda – Zlatá tretra

Olympijské hry a orientační běh jsou stále pouze abstraktním spojením, pro někoho snovým, pro někoho hororovým. To, o čem se v případě dospělých zatím jen diskutuje na závodech ve stáncích u piva, měli již podruhé možnost zažít vybraní mladší a starší žáci ze všech krajů České republiky.

Orienťák na olympiádě,dějství druhé

Všichni olympionici pohromadě


m l á d í ř á d í

m l á d í ř á d í

Posledním olympijským závodem byl middle s centrem na okraji Zlína. Parametry tratí budily respekt a dávaly vědět, že to určitě nebude zadarmo. Trať starších kluků měřila 4,2 km a měla převýšení 190 metrů, tedy o kilometr delší a 65 metrů větší převýšení než měla trať H16A na mistrovství na mid-dlu o pár dní dříve v Kunčicích. Tratě vedly převážně čistým kopcovitým terénem, kde bylo třeba si nejdříve v úvodu trati pohlí-dat plno rýh a údolíček a v prostřední části v lese s minimem detailů pak hlavně směry. To se ideálně povedlo borcům a borkyním z Královéhradecka, kteří na middlu získali tři zlata ze čtyř možných a jedno stříbro a naprosto tak deklasovali závodníky ze zbytku republiky. Tímto triumfem si tak navíc

královéhradečtí zajistili i celkové vítězství v bodování krajů v orientačním běhu.Pět olympijských dní uteklo jako nic a ráno po čtvrtečním večerním slavnostním zakon-čení nastal čas odjezdu domů. Závodníky mladších kategorií mohl v tu chvíli dvoj-násob hřát pocit jejich mládí, protože další letní olympiáda se bude konat již za dva roky v Plzeňském kraji, a to je jedinečná možnost, jak se jakožto starší žáci mohou stát na pět dní olympioniky ještě jednou. Pokud jsou pro někoho dva roky moc dlouhé, není nic snazšího než už si pomalu začít mazat lyže a pokusit se o nominaci na zimní olympiádu, která se uskuteční již v lednu 2014 na Vysočině a kde se poprvé bude závodit v lyžařském orienťáku.

Trať závodu štafet. Zajímavé je, že nikdo neběžel na jedničku ideálním postupem, tedy na mapovém startu otočka 180°, zpět přes centrum a celou dobu po cestě až ke kontrole s jednoduchou dohledávkou – několik dětí říkalo, že je to napadlo, ale styděly se běžet zpět přes centrum, a tak šly za ostatními. Asi jen dva borci běželi dlouhý postup na 9 úplně spodem opět přes náměstí, což údajně mělo být nejvýhodnější.

Na základě vítězství v mladší a druhého místa ve starší kategorii na LODM byli orientační běžci Moravskoslezského kraje pozváni na tiskovou konferenci před Zlatou tretrou, které se ve Vítkovicích zúčastnil i legendární etiopský atlet Kenenisa Bekele. Po skončení tiskovky měli mladí běžci Sebastian Filipek, Lenka Hájová, Lucie Szareczová a Vojtěch Lanc mož-nost pobavit se s Kenenisou o běhání a o tom, jak se dostat na vrchol.

Dorotka Dědková (Praha)

Martin Roudný (Pardubický kraj)

Starší žákyně na bedně při vyhlášení krátké trati

Radek [email protected]

Foto: Olexandr Tsepurdey, Jan Svoboda © CykloDres.cz

Polské rekviem?Mistrovství Evropy v MTBO, Zamość, Krasnobród, 15.–23. června 2013

Důvod není ten, že bych si chtěl ulehčit práci, ale prostě proto, že po loňském SP, které nepatřilo zrovna mezi ty nejvydaře-nější, klesající úroveň závodů pořádaných našimi severními sousedy pokračovala, a tento úvodník tak teprve začíná nabývat na aktuálnosti.

SprintAbychom začali pěkně popořádku. První závod byl sprint, který se měl jet přímo v centru města Zamość ležícího takřka u ukrajinských hranic. Měl, ale nejel. Na poslední chvíli se prostor přesunul do městečka Krasnobród, kde bylo centrum

celého mistrovství a jel se zde také long a sprintové štafety. A důvod? Podle všeho pořadatelé neměli vůbec žádné předem uza-vřené smlouvy o pořádání v tomto prostoru a kupodivu jim policie před závodem nepo-volila uzavřít hlavní průtah městem a celé centrum pro dopravu. To však nebyl hlavní problém tohoto závodu. Tím byl fakt, že na ženské trati byla v mapě nezakreslená brána, k níž se dalo dojet po hlavní silnici, která měla být zakázaná, ale nebyla. Po protestu několika týmů byl závod zrušen a pořada-tel nabídl náhradní závod ve volném dni, takže ženy jedoucí v obou štafetách měly tím pádem 6 závodů v řadě bez odpočinku.

MiddleMiddle se dal označit za velký úspěch. Proběhl v původně plánovaném prostoru a nebyla zrušena žádná kategorie! Mapa sice moc neseděla, občas nějaká cesta chy-běla, jindy zas přebývala, ale to už v Polsku nikoho nepřekvapí. Úspěch si připsaly i české barvy, když zásluhou Jirky Hradila získaly bronzovou medaili a na té brambo-rové ho ještě jistil Marek Pospíšek.

ŠtafetyNašim se dařilo střídavě, mužské Béčko dojelo za Finy a Rusy pro bronz jako již tradičně před Áčkem, které dojelo čtvrté.

Poláci jsou jednoznačně nejpilnější pořadatelé. Začalo to na poněkud rozporuplném ME 2006, poté následovalo lepší MS a nejlepší SP v Gdaňsku. Hodně si to ale spackali velice špatnými závody Českého poháru pořádanými na polské straně Orlických hor… Připadá vám tento úvodník povědomý? Zašátrejte v paměti nebo archivu, zalistujte v loňském 3. čísle časopisu OB a naleznete tam stejný u článku o SP v polských Dusznikách Zdrój.

Honza Svoboda sice po střetu s autem při sprintu odešel po svých, bohužel však do slova a do písmene

M T B O s v ě t o v á s c é n a

umístění jméno čas1(31) 2(32) 3(33) 4(35) 5(36) 6(37) 7(38) 8(39) 9(42) 10(56) 11(55) 12(45)

13(57) 14(47) 15(46) 16(48) 17(44) 18(43) 19(49) 20(58) 21(50) 22(51) F

3. Hradil Jiří 51:46:00 2:09 2:50 6:13 10:11 11:46 16:29 22:45 25:07 29:23 31:15 33:25 35:18

2:09 0:41 3:23 3:58 1:35 4:43 6:16 2:22 4:16 1:52 2:10 1:53

37:22 40:05 41:34 42:36 44:21 45:30 47:06 48:07 48:59 51:23 51:46

2:04 2:43 1:29 1:02 1:45 1:09 1:36 1:01 0:52 2:24 0:23

4. Pospíšek Marek 52:15:00 2:05 2:51 5:15 8:58 10:22 14:01 20:43 23:02 27:35 31:02 33:07 34:57

2:05 0:46 2:24 3:43 1:24 3:39 6:42 2:19 4:33 3:27 2:05 1:50

37:01 39:38 41:21 42:32 45:08 46:17 47:40 48:40 49:23 51:53 52:15

2:04 2:37 1:43 1:11 2:36 1:09 1:23 1:00 0:43 2:30 0:22

9. Bogar František 56:25:00 2:18 4:05 6:17 11:09 12:32 16:11 22:09 24:48 29:13 31:07 32:47 34:59

2:18 1:47 2:12 4:52 1:23 3:39 5:58 2:39 4:25 1:54 1:40 2:12

37:08 41:07 42:39 43:51 46:12 47:22 51:21 52:30 53:18 56:06 56:25

2:09 3:59 1:32 1:12 2:21 1:10 3:59 1:09 0:48 2:48 0:19

Middle byl stavbou vlastně v první půlce takový long s delšími postupy na volbu. V druhé půli pak sprintík s jemnou mapařinkou. Celkově by to mohl být docela pěkný závod, kdyby ho neovlivnila řada chyb v mapě, chybějící či přebývající pěšiny apod.

Franta Bogar s Martinem Ševčíkem na sjezdovce po startu štafet

Martina Tichovská si vzpomněla na své OB kořeny, a sjezdovku po startu štafet vycupitala po svých

No comment



Zato ženám se nevedlo vůbec, když Martina Tichovská hned na prvním úseku vysekla obrovskou chybu znamenající konec jakých-koliv nadějí na slušný výsledek. Organizátoři (nebo spíše organizátor, neboť celé ME bylo v podstatě one-man show Jana Cegielky) se opět vyznamenali. Příjezd na diváckou a od sběrky do cíle byl kreslen po louce, která ovšem nebyla loukou, ale polem, na něž kupodivu majitel zakázal vjezd. Tak se na poslední chvíli ručně překreslovaly mapy, a ve výsledku bylo značně nepřehledné, odkud kam se má jet; na některých mapách to bylo takřka nemožné. Závodníci však nej-spíš byli natolik rádi, že se dostali do cíle živí a zdraví, že na nějaké protesty už jim nezbyly síly.

LongPo odloženém závodu ve sprintu žen ve „dni volna“ se jel long, který přinesl další bronz pro Jirku Hradila. Smolařem dne, ale i celé sezóny se stal Martin Ševčík. Závod měl roz-jetý na medaili, jenže doplatil na možnost, respektive díky stavbě trati spíše nutnost, jezdit na kole i mimo cesty. Martinovi se tak podařilo ulomit přehazovačku, což ho stálo nejen pěkné umístění v závodě, ale přede-vším nominaci na srpnové MS v Estonsku, která byla podmíněna výsledkem do 8. místa na ME.

Smíšené štafetyZávod ve sprintu dvojic už nabídl pouze 5. místo našeho Franty Bogara s Renatou Paulíčkovou, řadu nebezpečných protijezdů

a mapu, na které se jel už sprint (pro ženy 2x) a částečně i long. Ovšem jak šel čas, vyvíjela se i mapa, a na stejných místech vypadala každý den jinak. Mohli jsme tak být svědky procesu tvorby map v přímém přenosu. Ono se není moc čemu divit, vzhle-dem k tomu, že ještě necelý měsíc před závody se pořadatelé sháněli po mapařích, kteří by jim pomohli s tvorbou této, dle míst-ních poměrů zřejmě podřadné, pomůcky orientačního bikera.

Mladí válíDo Polska se kromě dospělých vydala i výprava našich dorostenců a juniorů, kteří se zde utkali na Evropském poháru. Soutěži, která se sice nikam nepočítá, ale je to výborný jarní test (v letošním podání hlavně test psychické odolnosti) před MSJ, které se jede společně s MS v Estonsku. Naši se ukázali skvěle, v každém závodu pobrali řadu medailí a ukazují, že i bez největší opory – Kryštofa Bogara závodícího letos již mezi dospělými – se dokáží prosadit.

Déjà vuVždy, když se člověk chystá na závody do Polska, je to směs očekávání, napětí a stra-chu z toho, na co se má připravit. A když tam pak je, tak neví, zdali má zuřit, smát se, či brečet. Naši sousedé ze severu vždy při-jdou s něčím skutečně nečekaným a s obli-bou se řídí podle hesla „zážitek nemusí být hezký, hlavně že je silný“. Už teď se tedy můžeme těšit, co na nás připraví za rok, kdy by se v Polsku mělo uskutečnit mistrovství

světa. I když nyní není jisté, zda IOF pořa-datelství Polsku neodebere. Pokud ne, tak se můžeme těšit na další déjà vu, otázka zůstává, zda se máme bát, či radovat…

ME očima šéftrenéra české reprezentace Jirky Vraného

Byla to bída. Ne tedy výsledkově, s tím jsem celkově vysoce spokojený. Po organizační stránce to byly asi nejhůře uspořádané závody, na kterých jsem kdy byl. Pořadatelů bylo děsivě málo – odhadem tak 15. A podle toho to vypa-dalo. Mapy plné chyb, cesty jednou zakreslené, podruhé ne. Pravidla jakoby pro pořadatele neexistovala, všechno si to dělali tak nějak po svém. Sprint nebezpečný od začátku do konce, klika že se Makovi (Honzu Svobodu při sprintu srazilo auto, ač vedle stál pořadatel, který nikoho nezastavil – pozn. red.) nic nestalo a že to byla jediná kolize. Middle totální hrůza – shromaždiště vedle hnoje, nikde nikdo, neposekaná louka. Cíl – rozbahněná lesní cesta uprostřed ničeho. Štafety byly už o něco lepší, shromaždiště na úrovni, v lese ale opět chyby. Ručně překreslovaná sběrka, protože se den předtím zjistilo, že louka na které měla stát, není louka ale pole. A tak dál. Každému, kdo u nás kritizuje každou chybku na našich závodech, bych přál se tam podívat a zažít to. Pevně doufám, že se IOF rozhoupá k tomu, aby Cegielkovi pořadatelství MS pro příští rok odebrala.

Výřez mapy poblíž Event centra, na které se jelo pro ženy až 4 x, se měnila jak chameleon. A nebyl to jediný případ. Long se jel hromadným startem na dvě kola s výměnou mapy. Obě se sice jela ve stejném prostoru, ovšem mapy byly každá na některých místech taktéž trochu jiné.

Myšlenky Martina Ševčíka po longu netřeba komentovat



Jarní část MTBO sezóny vyvrcholila druhý

červnový víkend nedaleko Brna v lesích

okolo Viničných Šumic. Víkendový program

byl skutečně nabitý. V sobotu dopoledne

MČR ve sprintu, hned odpoledne MČR štafet

a víkend zakončil nedělní pohárový závod

ve Free orderu. I když počasí vyšlo náramně,

deště z předcházejících dnů a týdnů zapří-

činily spoustu a spoustu bahna v lese,

takže se závodníci vraceli řádně obahněni.

Zatímco ve sprintu u titulů nic nového

(Renata Paulíčková s Jirkou Hradilem jsou

ostřílení sprinteři), na dalších místech to

již bylo zajímavější. V ženách stříbrná juni-

orka Katka Nováková a bronzová Naděžda

Skácelová, která si i díky tomuto výsledku

odbyde debut na srpnovém MS v Estonsku,

jsou zajisté překvapivými výsledky. Také

v mužích se prosadil junior – bronzový Vojta

Ludvík. Ve štafetách po sérii 18 diskvalifikací

v řadě konečně dojela do cíle se všemi ter-

číky štafeta Smržovky a hned z toho bylo

zlato před USK Praha a Bruntálem. V ženách

zvítězily Šumperačky před USK Praha

a Bratislavou.

Začátkem prázdnin již tradičně v lichých letech pořádá Plzeň 5denní závody, ten-tokrát s centrem v táboře Sklárna u Žihle. Kultovní prostor z klasiky MS 1991 nabídl velmi pěkné terény i pro bikování. 3. a 4. etapa se pak nezapočítávala jen do českého poháru, ale také do série WRE (světový ran-king), což na start přilákalo závodníky z 15 zemí a kromě ruské, švýcarské a mužské části finské reprezentace přijela prakticky kompletní světová špička. Zatímco v ženách to byl souboj ryze zahraničních závodnic, který stylem start–cíl opanovala Finka Marika Hara, v mužích naši dali „čuchnout“ pouze Italu Lucovi Dallavallemu na celkově druhém místě. Vítězství z roku 2011 obhájil Martin Ševčík, ale ani to mu nepomohlo k nominaci na MS. Tvrdý chleba český biker má…

NOMINOVÁNO NA MSNa pětidenních se bojovalo též o poslední možnost nominace na MS a MSJ, které se jedou koncem srpna v Estonském Rakvere, tak snad se nám tam nikdo „nezrakví“. Těžkou hlavu našim šéftrenérům udělal junior Kryštof Bogar, který si vyjel nomi-naci mezi dospělými a vystavil tak v nabité mužské konkurenci stopku letos velmi dobře jezdícímu Martinu Ševčíkovi, kterého navíc od přímé nominace již na červnovém ME v Polsku zastavil defekt. Kryštofa pak doplní jeho bratr František, Jirka Hradil, Marek Pospíšek, Vojta Stránský a Honza Svoboda. Juniorský trenér Petr Lukavec pak musel řešit opačný problém, kým Kryštofa nahradit. Nakonec je nominace následující: Vojtěch Ludvík, Tomáš Staněk a Michael Német. V juniorkách pak Veronika Kubínová, Ewa Haltof a Kateřina Nováková. V ženách to bylo díky „mateřské horečce“ zase trochu komplikovanější, a tak si svoji premiéru v repre dresu bude moci užít šum-perská Naďa Skácelová. S ní pak pojedou její trochu zkušenější oddílová kolegyně Marie Březinová a dvojice našich největších opor Renata Paulíčková s Martinou Tichovskou.

ODLOŽENÝ LOBBylo, nebylo, a v únoru tedy spíš nebylo – dostatek sněhu na uspořádání MČR ve sprintu LOB. A byla, nebyla, a v červnu byla MTBO liga na Kavčích Horách. A když na horách, tak proč bychom si k tomu nezaly-žovali. Tak se zrodil nápad uskutečnit odlo-žený lyžařský závod ve sprintu. Nápad tak odvážný, že by to nebyli orientační běžci, aby ho hned neuskutečnili. 10 statečných lyžníků a lyžnic se pustilo na 1,2 km dlou-hou trať v divočině Kavčích Hor, vyzbrojeni pouze lyžemi, SI čipem a vlastní odvahou do divočiny. Z vítězství se nemohl radovat nikdo jiný než specialista na všechny exis-tující sprinterské disciplíny – KLádin. Jen se bojím nebezpečného precedentu: již je definitivně jisté, že na LOB není potřeba ani vločka sněhu…

Jan Obuškevič míří za štafetovým zlatem pro Smržovku

Junior Kryštof Bogar vypálil na nominačkách rybník všem dospělým

Vítězné trio mladých šumperských závodnic,

z nichž hned dvě pojedou na srpnové MS


l e t e m m t b ( s k i ) o - s v ě t e m

Mistrovství Evropy MTBO 2013

Sprint – 17. 6. 2013 (W – 20.6.)POL – Zamosc, KrasnobródŽeny (5,9/8,3 km, přev. 20 m, 23 K, 42 záv.) 1. Hara Marika FIN 25:23 2. Jaggi Ursina SUI 27:47 3. Stengard Ingrid FIN 27:49 4. Benham Emily GBR 28:29 5. Thomasson Cecilia SWE 28:53 6. Rothweiler Maja SUI 29:20 7. Paulíčková Renata CZE 29:30 15. Tichovská Martina CZE 30:21 26. Březinová Marie CZE 33:19 31. Štěpánská Adéla CZE 35:10Muži (7,4/10,2 km, přev. 30 m, 24 K, 61 záv.) 1. Laurila Jussi FIN 23:57 2. Gritsan Ruslan RUS 24:17 3. Jutila Juuso FIN 24:22 4. Dallavalle Luca ITA 24:35 5. Bogar František CZE 24:38 6. Erm Tonis EST 24:45 12. Ševčík Martin CZE 25:26 13. Hradil Jiří CZE 25:27 18. Pospíšek Marek CZE 25:40 -. Stránský Vojtěch CZE dnf -. Svoboda Jan CZE dnf

Krátká trať – 18. 6. 2013POL – Zamosc, Panska DolinaŽeny (8,6/14,1 km, přev. 270 m, 16 K, 46 záv.) 1. Benham Emily GBR 47:43 2. Thomasson Cecilia SWE 49:56 3. Stengard Ingrid FIN 51:07 4. Chernykh Ksenia RUS 51:33 5. Gigon Michaela AUT 51:38 6. Scaravonati Laura ITA 51:54 10. Tichovská Martina CZE 55:51 16. Paulíčková Renata CZE 58:24 33. Březinová Marie CZE 68:50 36. Štěpánská Adéla CZE 72:32Muži (11,4/17,6 km, přev. 340 m, 22 K, 61 záv.) 1. Glukhov Valerii RUS 49:53 2. Niemi Pekka FIN 51:31 3. Hradil Jiří CZE 51:46 4. Pospíšek Marek CZE 52:15 5. Erm Tonis EST 53:12 6. Gritsan Ruslan RUS 53:29 9. Bogar František CZE 56:25 16. Stránský Vojtěch CZE 59:05 29. Ševčík Martin CZE 62:53 37. Svoboda Jan CZE 67:28

Klasická trať (hromadný start) – 21. 6. 2013POL – Zamosc, KrasnobródŽeny (16,8/22,9 km, přev. 355 m, 24 K, 42 záv.) 1. Thomasson Cecilia SWE 75:10 2. Sogaard Camilla DEN 75:58 3. Rothweiler Maja SUI 77:25 4. Vinogradova Olga RUS 77:44 5. Stengard Ingrid FIN 77:51 6. Tichovská Martina CZE 78:03 7. Paulíčková Renata CZE 78:12 21. Štěpánská Adéla CZE 87:00 31. Březinová Marie CZE 95:57Muži (21,6/31,2 km, přev. 480 m, 29 K, 51 záv.) 1. Laurila Jussi FIN 97:02 2. Glukhov Valerii RUS 99:31 3. Hradil Jiří CZE 101:13 4. Foliforov Anton RUS 101:28 5. Bogar František CZE 102:03

6. Stránský Vojtěch CZE 102:07 7. Svoboda Jan CZE 102:26 21. Pospíšek Marek CZE 111:43 -. Ševčík Martin CZE dnf

Štafety – 19. 6. 2013/POL – Zamosc, JacniaŽeny (celkem 12 štafet) 1. Finsko 1 FIN 131:02

(Stengard Ingrid, Hara Marika, Laurila Susanna) 2. Rusko 1 RUS 138:15

(Poverina Svetlana, Vinogradova Olga, Chernykh Ksenia) 3. Slovensko SVK 147:57

(Trnovcova Daniela, Tyszova Natalia, Fajtova Stanislava) 4. Dánsko DEN 148:03

(Lisbygd Ann-Dorthe, Sogaard Camilla, Tindborg Marie) 5. Švýcarsko SUI 148:44

(Rothweiler Maja, Hunig Claudia, Jaggi Ursina) 6. Litva LTU 149:38

(Reinartaite Vaida, Simkoniene Asta, Mickeviciute Karolina) 8. Česká republika CZE 181:28

(Tichovská Martina, Březinová Marie, Paulíčková Renata)Muži (celkem 21 štafet) 1. Finsko 1 FIN 125:40

(Niemi Pekka, Saarela Samuli, Laurila Jussi) 2. Rusko 1 RUS 128:53

(Glukhov Valerii, Gritsan Ruslan, Foliforov Anton) 3. Česká republika 2 CZE 130:25

(Ševčík Martin, Svoboda Jan, Stránský Vojtěch) --. Česká republika 1 CZE 138:09

(Bogar František, Pospíšek Marek, Hradil Jiří) 4. Francie FRA 139:00

(Fuchs Baptiste, Souvray Clement, Garde Yoann) 5. Estonsko 1 EST 141:06

(Malsroos Lauri, Hallik Margus, Erm Tonis) 6. Litva 1 LTU 147:33

(Kavaliauskas Regimantas, Andrasiunas Petras, Maiselis J.)

Smíšené sprintové štafety – 22. 6. 2013POL – Zamosc, KrasnobródSmíšené štafety (celkem 13 štafet) 1. Finsko FIN 57:12

(Hara Marika, Laurila Jussi) 2. Rusko RUS 59:03

(Poverina Svetlana, Gritsan Ruslan) 3. Švýcarsko SUI 59:11

(Jaggi Ursina, Wuthrich Christian) 4. Polsko POL 59:30

(Kaminska Anna, Gromadka Maciej) 5. Česká republika CZE 60:27

(Paulíčková Renata, Bogar František) 6. Rakousko AUT 61:16

(Gigon Michaela, Haselsberger Kevin)

MČR v OB na krátké trati (finále) – 23. 6. 2013SSU – KunčiceŽeny (4.0 km, přev. 120 m, 24K, 93 záv./ 24 F-A) 1. Duchová Iveta LPU 28:14 2. Brožková Radka SJC 30:23 3. Knapová Jana LPU 30:29 4. Zvěřinová Martina LPU 32:03 5. Hlavová Hana ZBM 32:34 6. Kovářová Kristýna DKP 32:41 7. Macinská Jana PHK 32:50 8. Hermanová Zuzana LPU 33:47 9. Przyczková Michaela LPU 34:13 10. Krafková Lucie TUR 34:27Muži (5.3 km, přev. 245 m, 28K, 140 záv./32 F-A) 1. Nykodým Miloš ZBM 33:02 2. Chromý Adam ZBM 33:24 3. Krajčík Michal TKE 35:07 4. Wolf Daniel TUR 35:22

5. Hájek Daniel ZBM 35:40 6. Losman Petr PHK 35:55 7. Palas Jan ZBM 36:08 8. Kubát Pavel PHK 36:23 9. Kamenický Matěj LPU 37:21 10. Smola Michal TZL 37:36D16 (2.6 km, přev. 80 m, 14K, 52 záv./18 F-A) 1. Novotná Klára PHK 20:14 2. Čechová Tereza SJI 20:16 3. Tesařová Jana TRI 22:02 4. Chaloupská Barbora PHK 22:21 5. Janovská Kateřina PGP 22:34 6. Chaloupková Veronika CHC 22:38D18 (2.8 km, přev. 100 m, 16K, 35 záv./18 F-A) 1. Štičková Anna LLI 23:20 2. Hlubučková Kristýna KAM 25:22 3. Chládková Simona LPU 25:29 4. Hiršová Gabriela VBM 25:32 5. Šiková Karolína LPM 25:35 6. Kožinová Zuzana PGP 26:51D20 (3.1 km, přev. 115 m, 17K, 47 záv./18 F-A) 1. Knapová Lenka LPU 23:48 2. Chromá Kateřina ZBM 23:56 3. Tesařová Markéta ZBM 24:20 4. Hrušková Barbora ZBM 25:46 5. Horová Pavla LPU 26:13 6. Tužilová Magdaléna RBK 26:23H16 (3.2 km, přev. 125 m, 19K, 54 záv./17 F-A) 1. Netuka Vojtěch SHK 22:13 2. Hirš Otakar VBM 24:30 3. Sýkora Vojtěch LCE 26:08 4. Semrád Ladislav CHC 26:18 5. Vandas Daniel PHK 28:32 6. Koštejn Vít DOK 28:41H18 (3.7 km, přev. 105 m, 21K, 52 záv./19 F-A) 1. Hubáček Jonáš LCE 23:13 2. Pavlovec Jan BOR 25:16 3. Wolowczyk Krzysztof 28P 26:21 4. Kettner Vojtěch KAM 27:17 5. Mudrák Štěpán LCE 27:24 6. Fürst Matouš LLI 27:38H20 (4.1 km, přev. 150 m, 21K, 52 záv./16 F-A) 1. Chloupek Adam ZBM 26:40 2. Hadač Filip AOP 27:37 3. Grundmann Jan LPU 28:03 4. Mušínský Tomáš ASU 28:33 5. Hubáček Michal LCE 28:41 6. Horvát Petr ASU 29:21D35 (3.2 km, přev. 70 m, 17K, 26 záv./13 F-A) 1. Kašková Kateřina CHA 26:02 2. Vandasová Markéta VAM 28:07 3. Štěpánková Kateřina TBM 28:30D40 (2.7 km, přev. 70 m, 16K, 26 záv./13 F-A) 1. Kovaříková Mária TRI 23:10 2. Švadlenová Ivana CHC 25:20 3. Kamenická Lenka OSN 25:36D45 (2.5 km, přev. 70 m, 15K, 35 záv./18 F-A) 1. Novotná Petra PHK 24:13 2. Pilcová Petra ZPV 25:49 3. Knapová Iva LPU 26:13D50 (2.4 km, přev. 60 m, 15K, 18 záv./9 F-A) 1. Smutná Jana UOL 23:54 2. Hlavová Miroslava KON 24:44 3. Vavrysová Iva LCE 26:50D55 (2.1 km, přev. 50 m, 12K, 17 záv./8 F-A) 1. Vlažná Mirka LBM 23:35 2. Víchová Ladislava LPU 25:05 3. Zelená Markéta PGP 25:08D60 (1.9 km, přev. 50 m, 11K, 11 záv./6 F-A) 1. Horynová Eva TZL 23:54 2. Neradová Alena LDC 26:46


v ý s l e d k o v ý s e r v i s

3. Kalibánová Jiřina NPA 29:07D65 (1.8 km, přev. 60 m, 11K, 9 záv.) 1. Suchánková Libuše SNA 31:37 2. Gavendová Anna TRI 32:06 3. Stará Pavla BOR 32:15H35 (4.0 km, přev. 100 m, 21K, 40 záv./20 F-A) 1. Klech Richard VPM 26:46 2. Bašus Petr SCP 28:38 3. Štěpánek Martin TBM 28:39H40 (3.6 km, přev. 100 m, 17K, 35 záv./18 F-A) 1. Aschermann Jan VSP 27:04 2. Kovalčík Tomáš AOP 27:37 3. Sokolář Zdeněk SNA 27:39H45 (3.4 km, přev. 100 m, 18K, 49 záv./24 F-A) 1. Pollák Jozef TJN 22:41 2. Pavlík Radek ASU 23:47 3. Barcík Peter AOP 24:03H50 (3.2 km, přev. 80 m, 16K, 53 záv./25 F-A) 1. Krejčí Jaroslav BOR 22:29 2. Němeček Jan VSP 24:22 3. Grepl Ladislav KON 24:38H55 (2.7 km, přev. 75 m, 16K, 44 záv./22 F-A) 1. Šrámek Jaromír KSU 20:18 2. Zdráhal Robert OOL 20:38 3. Milota Josef MLA 22:00H60 (2.6 km, přev. 80 m, 14K, 33 záv./17 F-A) 1. Navrátil Antonín UOL 26:34 2. Provazník Jiří TTR 27:31 3. Kalibán Jaroslav NPA 27:52H65 (2.1 km, přev. 65 m, 12K, 23 záv./12 F-A) 1. Pospíšil Jaromír PUL 22:52 2. Koč Zdeněk MBM 22:53 3. Vlach Oldřich BOV 24:13H70 (1.9 km, přev. 55 m, 12K, 7 záv.) 1. Čadil Jan EKP 23:11 2. Gřunděl Ivan SJH 26:41 3. Novotný František PTI 27:01H75 (1.9 km, přev. 50 m, 12K, 8 záv.) 1. Havlík Jaroslav SCH 22:00 2. Láznička Alois TZL 22:42 3. Attl Vladimír PGP 26:22

Mistrovství světa juniorů v OB 2013

Klasická trať – 1. 7. 2013/CZE – OdolovW20 (7.1 km, přev. 470 m, 15 K, 147 záv.) 1. Risby Lisa SWE 60:42 2. Hagström Sara SWE 61:29 3. Savkina Ekaterina RUS 61:36 4. Basset Isia FRA 62:15 5. Klingenberg Ita DEN 64:17 6. Klysner Cecilie Friberg DEN 64:30 7. Chromá Kateřina CZE 64:48 11. Horčičková Vendula CZE 65:31 15. Knapová Lenka CZE 66:42 25. Hrušková Barbora CZE 69:16 37. Tesařová Markéta CZE 71:03 96. Svobodová Lenka CZE 84:18M20 (9.9 km, přev. 620 m, 21 K, 169 záv.) 1. Parfianowicz Piotr POL 69:21 2. Schneider Florian SUI 70:37 3. Kozyrev Andrey RUS 71:44 4. Melsom Borger NOR 71:53 5. Meier Christoph SUI 72:17 6. Johansson Anton SWE 73:04 11. Hubáček Michal CZE 74:28 22. Minář Marek CZE 75:58 47. Kubelka Tomáš CZE 79:54 56= Schuster Marek CZE 81:12 72. Chloupek Adam CZE 84:23 -. Hadač Filip CZE DISQ

Krátká trať (finále) – 3. 7. 2013CZE – RadvaniceW20 (3.0 km, přev. 110 m, 14 K, 147 záv./60 F-A) 1. Ødum Miri Thrane DEN 25:05 2. Risby Lisa SWE 25:36 3. Rundhaug Mathilde NOR 25:45 4. Haataja Anna FIN 25:51 5. Basset Isia FRA 26:13 6. Høydal Gunvor Hov NOR 26:14 8. Chromá Kateřina CZE 26:52 11. Horčičková Vendula CZE 27:13 13. Tesařová Markéta CZE 27:22 18. Knapová Lenka CZE 28:24 22. Svobodová Lenka CZE 29:00 49. Hrušková Barbora CZE 36:18M20 (3.6 km, přev. 120 m, 17 K, 171 záv./61 F-A) 1. Svensk Emil SWE 24:32 2. Johansson Anton SWE 24:33 3. Wängdahl Jens SWE 24:41 4. Anttolainen Aleksi FIN 24:45 5. Melsom Borger NOR 25:06 6. Minář Marek CZE 25:13 7. Chloupek Adam CZE 25:14 9. Schuster Marek CZE 25:36 22. Hadač Filip CZE 27:39 34. Hubáček Michal CZE 29:07M20B (3.1 km, přev. 110 m, 14 K, 60 záv.) 1. Mušinský Tomáš SVK 22:52 12. Kubelka Tomáš CZE 25:47

Sprint – 5. 7. 2013/CZE – Hradec KrálovéW20 (2.1 km, přev. 54 m, 19 K, 149 záv.) 1. Mårtensson Heidi NOR 14:33 2. Klysner Nicoline Friberg DEN 14:45 3. Denisova Anastasia BLR 14:48 4. Savkina Ekaterina RUS 14:49 5. Benjaminsen Andrine NOR 14:52 6. Sandberg Frida SWE 14:59 12= Horčičková Vendula CZE 15:17 27= Chromá Kateřina CZE 15:47 30= Hrušková Barbora CZE 15:52 38= Knapová Lenka CZE 16:00 58. Tesařová Markéta CZE 16:49M20 (2.4 km, přev. 60 m, 21 K, 175 záv.) 1. Schneider Florian SUI 14:35 2. Hubáček Michal CZE 14:39 3. Robertson Tim NZL 14:47 4. Heggedal Sigur NOR 14:57 5. Meier Christoph SUI 14:58 6. Pedersli Trond Einar Moen NOR 15:00 18. Minář Marek CZE 15:26 34. Chloupek Adam CZE 15:56 35= Kubelka Tomáš CZE 15:57 -. Hadač Filip CZE DISQ -. Schuster Marek CZE DISQ

Štafety – 6. 7. 2013/CZE – HoděšoviceW20 (celkem 42 štafet, red.poř. 27) 1. Česká republika 1 CZE 104:45

(Knapová Lenka, Chromá Kateřina, Horčičková Vendula) 2. Finsko 1 FIN 105:08

(Haataja Anna, Haikonen Henna-Riik, Hulkkonen Johanna) 3. Švédsko 2 SWE 106:35

(Svensson Andrea, Forsgren Hilda, Johansson Tilda) 4. Rusko 1 RUS 109:02

(Tomashevskaya V., Neverova Anastasiia, Savkina Ekaterina) 5. Norsko 2 NOR 109:37

(Martensson Heidi, Olaussen Kamilla, Ahlsand Anine) 6. Ukrajina UKR 110:20

(Moskalenko Daria, Postelniak Olena, Polishchuk Mariya)

9. Česká republika 2 CZE 111:11 (Tesařová Markéta, Svobodová Lenka, Hrušková Barbora)

M20 (celkem 55 štafet, red.poř. 31) 1. Česká republika 2 CZE 104:28

(Schuster Marek, Chloupek Adam, Hubáček Michal) 2. Švédsko 1 SWE 105:44

(Johansson Anton, Wängdahl Jens, Svensk Emil) 3. Rusko 1 RUS 107:35

(Kuchmenko Ivan, Polyakov Dmitry, Kozyrev Andrey) 4. Dánsko 2 DEN 110:04

(Knudsen Thomas, Hansen Simon Thrane, Maag Magnus) 5. Lotyšsko 1 LAT 110:29

(Sars Janis, Dislers Davis, Zernis Rudolfs) 6. Finsko 2 FIN 110:30

(Nenonen Lauri, Talvinen Arto, Niemi Aleksi) 11. Česká republika 1 CZE 112:58

(Kubelka Tomáš, Minář Marek, Hadač Filip)

Mistrovství světa v OB 2013

Sprint (finále) – 8. 7. 2013FIN – Hiukka, SotkamoŽeny (3.43 km, přev. 50m, 45 záv.F) 1. Niggli Simone SUI 14:10.6 2. Billstam Annika SWE 14:18.7 3. Niemi Venla FIN 14:48.5 4. Alm Maja DEN 14:53.0 5. Hill Tessa GBR 14:58.2 6. Vinogradova Galina RUS 15:04.3 7. Klingenberg Emma DEN 15:08.9 8. Rantanen Merja FIN 15:15.9 9. Bagstevold Heidi NOR 15:20.8 10. Nordberg Anne M. Hausken NOR 15:22.8 13. Duchová Iveta CZE 15:38.4 22. Novotná Tereza CZE 16:10.1Muži (3.92 km, přev. 69m, 46 záv.F) 1. Boström Mårten FIN 14:19.6 2. Fraser Scott GBR 14:36.7 3. Leandersson Jonas SWE 14:37.8 4. Hertner Fabian SUI 14:41.3 5. Kyburz Matthias SUI 14:45.8 6. Hansen Rasmus Thrane DEN 14:47.3 7. Østerbø Øystein Kvaal NOR 14:49.4 8. Lysell Jerker SWE 14:52.3 9. Strain Murray GBR 14:56.4 10. Procházka Jan CZE 14:56.8 37. Nykodým Miloš CZE 16:17.7

Klasická trať (finále) – 9. 7. 2013FIN – Kumpula, SotkamoŽeny (13.95 km, přev. 440 m, 45 záv.F) 1. Niggli Simone SUI 80:02 2. Alexandersson Tove SWE 83:01 3. Eliasson Lena SWE 83:08 4. Kauppi Minna FIN 83:44 5. Ryabkina Tatiana RUS 83:45 6. Fincke Anni-Maija FIN 85:51 7. Johansson Emma SWE 86:32 8. Fasting Mari NOR 86:40 9. Wigemyr Tone NOR 88:06 10. Taylor Catherine GBR 88:11 12. Juřeníková Eva CZE 89:26 13. Šafka Brožková Dana CZE 89:41Muži (19.78 km, přev. 610 m, 45 záv.F) 1. Gueorgiou Thierry FRA 101:39 2. Lakanen Jani FIN 102:57 3. Bertuks Edgars LAT 103:29 4. Tsvetkov Dmitriy RUS 103:43 5. Dæhli Magne NOR 103:57 6. Merz Matthias SUI 104:20 7. Hubmann Daniel SUI 104:48



8. Lassen Tue DEN 106:21 9= Nikolov Kiril BUL 106:40 9= Novikov Valentin RUS 106:40 16. Šedivý Jan CZE 108:15 18. Kodeda Štěpán CZE 108:55 29. Petržela Jan CZE 113:47

Krátká trať (finále) – 12. 7. 2013FIN – Koulurinne, VuokattiŽeny (5.06 km, přev. 195 m, 45 záv.F) 1. Niggli Simone SUI 35:25 2. Alexandersson Tove SWE 37:10 3. Rantanen Merja FIN 37:59 4. Kauppi Minna FIN 38:39 5. Nyberg Irina RUS 38:45 6. Billstam Annika SWE 38:49 7= Chataing Amélie FRA 38:50 7= Ryabkina Tatiana RUS 38:50 9. Nordberg Anne M. Hausken NOR 38:56 10. Alm Maja DEN 39:13 17. Haldin Vendula CZE 40:42 24. Šafka Brožková Dana CZE 42:01 25. Juřeníková Eva CZE 42:09Muži (6.31 km, přev. 245 m, 45 záv.F) 1. Novikov Leonid RUS 37:45 2. Gueorgiou Thierry FRA 37:54 3. Bergman Gustav SWE 38:21 4. Kyburz Matthias SUI 39:08 5= Hertner Fabian SUI 39:16 5= Hubmann Daniel SUI 39:16 7. Kaas Carl Godager NOR 39:21 8. Bertuks Edgars LAT 39:51

9. Shcherbakov Denys UKR 39:59 10. Öberg Peter SWE 40:22 20. Dlabaja Tomáš CZE 42:22 21. Procházka Jan CZE 42:28

Štafety – 13. 7. 2013FIN – Koulurinne, VuokattiŽeny (celkem 26 štafet) 1. Norsko NOR 97:53

(Bagstevold Heidi, Fasting Mari, Nordberg Anne M. Hausken) 2. Finsko FIN 99:07

(Niemi Venla, Fincke Anni-Maija, Kauppi Minna) 3. Švýcarsko SUI 103:44

(Luescher Sara, Wyder Judith, Niggli Simone) 4. Švédsko SWE 103:58

(Johansson Emma, Billstam Annika, Alexandersson Tove) 5. Česká republika CZE 105:48

(Haldin Vendula, Juřeníková Eva, Šafka Brožková Dana) 6. Rusko RUS 106:29

(Vinogradova Galina, Nyberg Irina, Ryabkina Tatiana) 7. Dánsko DEN 108:27

(Alm Maja, Bobach Ida, Klingenberg Emma) 8. Velká Británie GBR 113:54

(Taylor Catherine, Orr Hollie, Ward Claire)

9. Ukrajina UKR 114:03 (Danylova Anastasiia, Rieznychenko Olga, Volynska Nadiya)

10. Litva LTU 116:11 (Ražaitytė Gabija, Valaitė Indrė, Kutkaite Ausrine)

Muži (celkem 33 štafet) 1. Rusko RUS 101:47

(Novikov Leonid, Novikov Valentin, Tsvetkov Dmitriy) 2. Švédsko SWE 102:37

(Holmberg Anders, Öberg Peter, Bergman Gustav) 3. Ukrajina UKR 102:55

(Ushkvarok Pavlo, Kratov Oleksandr, Shcherbakov Denys) 4. Švýcarsko SUI 103:39

(Merz Matthias, Hubmann Daniel, Kyburz Matthias) 5. Finsko FIN 104:55

(Boström Mårten, Lakanen Jani, Föhr Tero) 6. Norsko NOR 105:00

(Østerbø Øystein Kvaal, Kaas Carl Godager, Dæhli Magne) 7. Estonsko EST 105:50

(Kärner Olle, Sild Timo, Sild Lauri) 8. Francie FRA 106:20

(Tranchand Frédéric, Adamski Philippe, Gueorgiou Thierry) 9. Česká republika CZE 106:56

(Dlabaja Tomáš, Šedivý Jan, Procházka Jan) 10. Rakousko AUT 110:14

(Kerschbaumer Gernot, Gremmel Helmut, Merl Robert)

Kompletní výsledky najdete na stránkách závodů:Mistrovství Evropy v MTBO, Evropský pohár dorostu v MTBO, Polsko http://www.emtboc2013.pl/Mistrovství ČR a Veteraniáda v OB na krátké trati, Kunčice (SSU) http://mcrkt2013.ssu.czMistrovství světa juniorů v OB, ČR http://www.jwoc2013.cz/Mistrovství světa v OB, Světový pohár v OB 9, 10, 11, Finsko http://www.woc2013.fi/

„Jasná obíhačka po cestě!“ velí první impuls. „Ale ne, vždyť je to zbytečně do kopce a kolmo na postup!“ reaguje mozek po několika sekundách přemýšlení. A tak někteří přemýšleli a špekulovali, až prošpekulovali. Nejrychlejší dva mezičasy zaznamenává drzé mládí (Patrik Horák a Vítek Zakouřil) na prvoplánové obíhačce vrchem, zatímco kreativním zkušeňákům se na jejich variantách daří se střídavými úspěchy. Kupodivu nikdo nevymyslel úplně spodní variantu kolem oplocenek, kterou stavitel Petr Karvánek považoval za nejlepší. Za uvážení ještě stojí varianta Sild, tedy začátek jako Baier a konec jako Janata. Jinak tento postup částečně předznamenává i celý zbytek závodu: Janata obíhá a skoro vždycky je to moc dlouhé; Krejčík chodí rovně a nikdy tím nic nezkazí; a Baier vždycky najde správné řešení a navíc má dnes v zadku vrtuli.

Postup čísla řešeníJiří Krejčík

[email protected]

HorákZakouřilBaierWolfHoráčekKrejčíkJanatanikdo

7. Horák Patrik 8:04 (1.)12. Zakouřil Vít 8:14 (2.)1. Baier Martin 8:15 (3.)3. Wolf Daniel 8:16 (4.)2. Horáček Michal 8:29 (6.)5. Krejčík Jiří 8:54 (9.)4. Janata Martin 10:03 (19.)



Partneři ČSOS pro rok 2013

Partneri CSOS 2013.indd 1 21.3.2013 10:48:08

Bezchybnáorientace

v základníchpotřebáchje cestou

k úspěchu.

TOI TOI. Řešení pro malé i velké potřeby.

www.toitoi.cz | [email protected] | t: 312 527 488

orientační běh 2013/3

Documents