Národní obrození (1780 – 1850)

2. pol. 18. stol.

ve všech oblastech života dominovala němčina

čeština se využívala hlavně v nižších vrstvách, prostoupena germanismy, neexistovala pevná pravidla

Příčiny stavu

vídeňský centralismus a germanizace

působení katolické církve

nositelé české kultury (šlechta, vzdělaní měšťané) v baroku emigrovali nebo po Bílé hoře zcela zmizeli

70. léta 18. stol.

snaha vydobýt pro češtinu pozice, které měla před barokem → Národní obrození

Příčiny obrození

vývoj společnosti

velká role osvícenství → důvěra v rozum, optimismus, poznání, rovnoprávnost, myšlenková svoboda

Tereziánské a josefínské reformy

1773 – zrušení Jezuitského řádu → oslabení vlivu církve ve školství

1781 – zrušení nevolnictví

1781 – toleranční patent → povoleno vyznání evangelické

opoziční názory (proti jezuitům), omezení cenzurního dozoru, školská reforma, zakládání vědeckých společenství

Období Národního obrození:

I. doba absolutistických reforem (1780 - 1805) – vliv klasicismu a osvícenství II. vliv napoleonských válek a absolutismu (1806 - 1830) – vliv preromantismu

III. vznik a rozvoj revolučních sil (1830 - 1848) – vliv romantismu IV. léta padesátá (1848 – 50. Léta 19. stol.) – porevoluční období – přechod od romantismu

k realismu Novinářství

úkol – obrana českého jazyka

Václav Matěj Kramerius - spojen s nakladatelstvím Česká expedice

legendární české nakladatelství a knihkupectví národního obrození

Kramerius věděl, že noviny se musí rozšířit hlavně mezi přažské a zejména venkovské čtenáře

psal hlavně pohádky, dobrodružné příběhy, překlady, kalendáře, atd.

1719 – založeny Pražské poštovské noviny

postihl je krach kvůli brusičství českého jazyka

později obnoveny rytířem ze Schönfeldu = název Schönfeldské Pražské noviny

roku 1789 jeho zaměstnanec Kramerius se osamostatnil a začal vydávat své vlastní Krameriusovy c.k. vlastenecké noviny

Věda

první fáze Národního obrození (dále jen „NO“) ovlivněna racionalismem

měla charakter jazykový, vědecký a obranný

literární tvorba byla z počátku prostá → omezovala se na kramářské písně, písmáckou literaturu a knížky lidového čtení

1747 – v Olomouci založena první vědecká společnost

1774 – v Praze založena Soukromá společnost nauk – považováno za zrod Akademie věd

1790 – výše uvedená společnost přejmenována na Královskou českou společnost nauk

první vědci – obrozenci:

Ignác Born

Josef Stepling

Stanislav Vydra

Jiří Procházka

Jaroslav Schaller

František Josef Kinský, Jáchym Šternberk Geladius Drobner

kněz a přední osvícenský historik

pokoušel se o kritické hodnocení národních dějin → odsoudil Hájkovu Kroniku českou pro její nespolehlivost

František Martin Pelcl

první profesor českého jazyka na pražské univerzitě

sepsal třídílnou Novou kroniku českou, která měla nahradit Hájkovu kroniku

autor monografie o Karlu IV.

vydával opětovně starší díla

autor slovníku významných postav politiky, kultury a vědy

ke konci života psal česky Karel Rafael Ungar

zakladatel univerzitní knihovny v Praze Josef Dobrovský

jazykovědec, historik, etnograf, archeolog, numismatik, kritik, zakladatel slavistiky, vychovatel, jezuita, filozof

díky jeho vědeckému dílu vznikly základy jazykovědy a historiografie

preferoval spolehlivé důkazy a měl schopnost pronikavé odvážné analýzy

byl rozhodující autoritou a vůdcem 1. české obrozenecké generace

Dílo:

všechny vědecké práce psal německy či latinsky

fanatik pravdy (ve svých knihách se skutečně téměř nemýlil)

nechal se unášet city a idejemi

chladnokrevně analyzoval fakta a spolehlivé důkazy

Dějiny české řeči a literatury

německy psané jazykovědné dílo

ukázal literaturu jako součást historik vývoje

vyzdvihoval období husitství- spatřoval velké vzepětí českého národa, a tedy i jazyka

16. st. tedy pro humanistickou fázi našeho písemnictví razil přívlastek: Zlatý věk české literatury

Německo-český slovník

2 díly

Zevrubná mluvnice jazyka českého

německy psané základy pro novou jazykovou spisouvnou normu

Základy jazyka staroslověnského

Latinsky

1. vědecká mluvnice staroslověnštiny

základy slavistiky- vědního oboru o jazyce, literatuře, dějinách, kultuře slovanských národů

v 18. a 19. stol. docházelo k pokusům o padělky rukopisů → měly posílit národní hrdost

Rukopis Královédvorský

epické, epicko lyrické a lyrické básně

epické – české dějiny

lyrické – milostné básně

přijat s nadšením

Rukopis Zelenohorský

o staročeském sněmu kmetů a vladyků a Libušni soud

v 80. letech 19. Stol byly podány důkazy o nepravosti rukopisů od profesorů České univerzity (Masaryk, Gebauer a další) → jazyk se neshodoval s jazykem tehdejších Čechů a v rukopisech se objevovaly myšlenky v raném středověku neznámé

za padělatele byli označeni Václav Hanka (knihovník, archivář) a Josef Linda (novinář, spisovatel) Josef Jungmann

pocházel z Hudlic u Berouna

studoval v Praze na gymnáziu a poté filozofické fakultě pražské univerzity

později vyučoval na gymnáziu v Litoměřicích

o rok později vyučoval češtinu, za což nepobíral plat → byl prvním učitelem češtiny v Čechách a na Moravě

pro NO má velký význam jako jazykovědec, překladatel, spisovatel, historik, publicista a organizátor vědeckého života

oproti Dobrovskému věřil v obnovu českého jazyka, což se odráží i v jeho díle

Dílo:

ve svých dílech se věnuje především budoucnosti a je formován preromantickými ideály

zasloužil se o založení prvního českého vědeckého časopisu Krok

vytvořil pětidílný Slovník česko-německý

obsahoval až 120 000 slov

objevovala se zde zcela nová česká slova (např. čtverec, látka, rostlina nebo kyselina), ale i slova přejatá (ze slovanských jazyků)

přeložil velké množství děl z němčiny, francouzštiny a angličtiny (např.: John Milton – Ztracený ráj nebo díla Friedricha Schillera a Johanna Wolfganga Goetha)

Slovesnost

učebnice literatury pro gymnázia

obsahovala teorii literatury včetně ukázek textů od Husových dob až po soudobou tvorbu

Historie literatury české

první česky psané literární dějiny

ukázaly veřejnosti skutečný rozsah našeho písemnictví – První česká biografie

Nebýt obrozenců, včetně Josefa Jungmanna, čeština by zanikla a dnes bychom hovořili ve střední Evropě všichni německy

Pavel Josef Šafařík

učenec evropského formátu

později se stal ředitelem Univerzitní knihovny

Dílo:

Dějiny slovanské řeči a literatury ve všech nářečích

psáno německy

Slované prezentováni jako jeden národ a slovanské jazyky jako jednotlivá nářečí

Argumentace, že podceňovaná čeština a slovenština se v knize objevily v rovnocenné pozici jako ruština

František Palacký

historik, politik, spisovatel, zakladatel novodobého českého dějepisectví, žák Dobrovského

nadmíru vzdělaný člověk – latinská škola, evangelické lyceum (Nový Jičín, Trenčín), později působil v Bratislavě, kde se seznámil se Šafáříkem

ovládal 11 jazyků a stále se intenzivně sebevzdělával

přezdívaný „Otec národa“

myšlenka austroslavismu – české země sjednocené pod nadvládou Rakouska s volnou a svobodnou politikou → hlásal, že větší hrozba přijde ze strany Německa a Ruska než od Habsburků

bohatá manželka → díky ní „zabezpečen“ a měl přístup k vyšším vrstvám, archivům atd.

stál u zrodu Matice české

nakladatelský podnik, který vydával českou literaturu a překládal cizí autory

položil základní kámen Národnímu divadlu

Dílo:

Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě

5 dílů

nejprve psány německy, později vycházely česky

zachycuje dobu od začátku dějin do roku 1526 – nástupu Habsburků

tento výklad dějin je jako zápas němectví a slovanství (princip feudální X demokratický)

vyzdvihuje dobu husitskou

dílo je psáno na základě doložených faktů

Časopis Společnosti vlasteneckého muzeum v Čechách

zařídil jeho vydávání Divadlo národního obrození

1739 – v Praze (v Kotcích) působilo stálé německé divadlo s činohrou i operou

1771 – první pokus o českou hru → v Kotcích se hrála fraška Kníže Honzík (přeloženo z němčiny)

1783 – Hrabě František Antonín Nostic otevírá v Praze Hraběcí Nosticovo Národní divadlo

původně německé

později přejmenováno na Stavovské divadlo (1798)

později se zde začaly hrát i české hry

1786 – v tzv. Boudě na dnešním Václavském náměstí začalo působit Vlastenecké divadlo

české divadlo

existovalo 3 roky

hlavní postavou byl Václav Thám

1812 – od tohoto roku se ve Stavovském divadle hrálo opět česky

1826 – premiéra první české novodobé opery Dráteník od Františka Škroupa

hrály se především vlastenecké historické hry, frašky, překlady světových dramat

Václav Thám

jedna z velkých postav počátků divadla

každá třetí hra na konci 18. Století byla autorským, překladatelským či upravovatelským dílem Thámovým

tiskem vyšly pouze 3 díla → ostatní známe jen z názvů

Díla: Břetislav a Jitka, Vlasta a Šárka, Kutnohorský havíři

Karel Ignác Thám

starší bratr Václava

jazykový poradce, překladatel

Díla: Loupežníci (Schiller) a Makbeth (Shakespeare)

Prokop Šedivý

Jan Nepomuk Štěpánek

dramaturg a spoluředitel Stavovského divadla

psal hlavně frašky a milostné příběhy

za zmínku stojí veselohra Čech a Němec

Václav Kliment Klicpera

nejnadanější dramatik své doby → některé jeho hry se hrají i dnes

byl gymnaziální profesor v Hradci Králové a později v Praze

Dílo:

Historické hry: Blaník

Veselohry: Veselohra na mostě, Hadrián z Římsů, Divotvorný klobouk, Rohovín Čtverrohý

Historické povídky: Točník Thámovci

soustředili se kolem almanachu Básně v řeči vázané = vůdčí osobnost Václav Thám

dříve jen kramářské a duchovní písně

Přínos:

1) dokázat, že češtinou lze recitovat každý umělecký text

2)oživili českou básnickou tradici (období humanismu=Kryštof Harant, Bohuslav Hasištějnský…)

Představitelé: Jan Jaromír Dlabač, Václav Matěj Kramerius Puchmajerovci

soustředili se kolem Antonína Jaroslava Puchmajera

vydali 5 almanachů

Sebrání básní a zpěvů (2 svazky)

Nové básně (3 svazky)

snaha povznést české básnictví + prostor pro překlady

Dva směry:

1) Zaměření lidové čtenáře=balada

Šebestián Hněvkovský-Vnislav a Běla, epos Děvín

2) Zaměřeno na vyšší společenské vrstvy=óda

Antonín Jaroslav Puchmajer-Óda na Jana Žižku z Trocnova, Óda na jazyk Matěj Milota Zdirad Polák

vojenský generál, později básník

nejznámější dílo Vznešenost přírody

myšlenkou oslava přírody

romantický motiv poutníka

odstranil stereotyp jedno a dvouslabičných slov

Nejlepší český básník před Karlem Hynkem Máchou Jan Kollár

rodák ze Slovenska, studoval filozofii a teologii, studoval slovanské jazyky

sloužil jako kazatel slovanské evangelické obce, stal se také profesorem na univerzitě ve Vídni

psal o pocitu obrozenců (o pocitu méně cennosti)

jeho jméno je mnohdy spojováno s okřídleným: „Stůj noho!, posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš…“

nebyl nadán, ale měl nadšení a víru slovanské vzájemnosti

žádný čtenář neexistuje, který by četl jeho poezii, navíc dobrovolně

Dílo: Slávy dcera

lyrickoepické dílo

básnické dílo o milostné touze a vlasteneckému citu

soubor 645 znělek

jejím zárodkem byla sbírka Básně, která opěvovala Kolárovu lásku Mínu

nejemotivnější částí je Předzpěv, který zapůsobil na další generace básníků Jan František Vavák

jeho poezie byla zapisována do Knih pamětních

zprávy o všech událostech z přelomu 18. a 19. století

byl to milčický rychtář Ohlasová poezie

básníci hledali inspiraci u prostého lidu

představitel František Ladislav Čelakovský

narozen ve Strakonicích

nedokončil studium filozofie na vysoké škole

učil ve Vratislavi a v Praze

překladatel německých a anglických děl

Díla:

Ohlas písní ruských

epické básně o ruských bohatýrech

jména bohatýrů byla buď převzata z bylin nebo vymyšlena

výskyt rusismů, paralel a přirovnání

Ohlas písní českých

lyričtější než Ohlas písní ruských

milostná poezie i satira

balada Toman a lesní panna

Smíšené básně, Růže stolistá

velký význam má jeho sběratelská činnost, zabýval se studiem slovanských a českých písní

Mudrosloví národu slovanského v příslovích

Slovanské národní písně Próza národního obrození

neměla takový význam jako poezie → spíše podřadná role

plnila především funkci zábavnou a lidovýchovnou

vydávají se tzv. „Knížky lidového čtení“ →měly podobný charakter jako jarmareční písně

kromě toho jsou pěstovány povídky rytířské, povídky blízké pověstem a staré cestopisy

teprve s počátkem 19. Století se setkáváme s drobnými prózami sentimentálního charakteru, v zápětí prózy historické, či s námětem ze současnosti.

próza teprve na konci 19. Století dosáhla jisté umělecké úrovně.

Prozaici:

Prokop Šedivý

povídka České Amazonky aneb Dívčí boj v Čechách pod správou rekyně Vlasty

Václav Kliment Klicpera

historická povídka Točník

Josef Linda

povídka Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav

Jan Jindřich Marek

autor historických povídek

Prokop Chocholoušek

Templáři v Čechách, Křižáci, Dcera Otakarova