příloha

V průběhu roku 2009 se Česká republika – jako jedináz „nových“ členských zemí Evropské unie – zapojila do mezi-národního podprojektu „Mapování džihádistických sítí: Spo-lupráce s poskytovateli internetových služeb“1). Jedná seo aktivitu, související s budováním portálu Europolu Check-the-Web, který soustřeďuje informace o militantní džihádisticképropagandě na Internetu. Dalšími zeměmi, které na projektuparticipovaly, jsou Německo, Nizozemsko a Spojené králov-ství. Bylo by hříchem se se širší odbornou veřejností nepodělito některá ze zjištění, která s tímto podprojektem souvisejí.

V dnešním světě jsme svědky dramatického nárůstu počtustránek s radikální islámskou tematikou (tedy de facto teroris-tickou propagandou). Roste důraz tvůrců stránek na multimé-dia (džihádistická videa), ale i „humor“ a komiksy s násilnoupointou. Střety mezi stoupenci a odpůrci radikálního islámuna sociálních sítích a v kyberprostoru vůbec (kyberdžihád)nelze podceňovat. Výjimkou totiž nejsou prohlášení typu„dnes obsadíme váš kyberprostor, zítra celou vaši zemi“.Tento konflikt dnes rozhodně již není omezen na stránkyvytvářené v arabštině či angličtině. Je jen otázkou času, kdy sebude možné s obdobnou rétorikou ve větší míře setkávat i v češtině nebo jiných „méně frekventovaných“ úředníchjazycích zemí Evropské unie.

Špičky džihádistických struktur přitom přímo říkají, že nanastolení světové vlády islámu sama síla nestačí. Je třebadobýt srdce muslimů a zastrašit nepřátele. Jako na běžícímpáse proto vznikají „succes-story o mučednících“ a „videao životním stylu džihádisty“. Tyto příběhy popisují „čistýživot“, přátelství, ráj. Násilí je zde uváděno jen jaksi „mimo-chodem“. Oblíbené jsou rovněž tematické „poradny“ (obsa-hující odpovědi na otázky „jak být dobrým muslimem?“; „kdoje nevěřící?“ atd.) a online hry (např. s tematem bojů v Gaze).

Mladý muslim často hledájednoznačnou a rychlou odpo-věď na otázky o islámu, drogáchnebo o tom, co je dovoleno a cozapovězeno v milostném životě.Tu odpověď mu dá buď džihádi-stická subkultura, nebo vládnístruktury. Ideologie platforemtypu al-Káida je v současnostive své plnosti prezentovánai v kvalitní angličtině. V anglič-tině bylo nedávno vydáno prvníčíslo magazínu označitelného za

„Jihad Digest“, kde jsou k nalezení i rubriky o hip-hopua tělocviku. Tento magazín je spíše určen muslimským imi-grantům a konvertitům v západních zemích než publiku naBlízkém východě.

Nelze podcenit ani potenciál seberadikalizace. Seberadika-lizovat se mohou i konvertité, často i osoby s určitými psy-chickými problémy. To dokládá případ autisty Nicka Reillyhoze Swansea, který se pouze na základě informací z Interneturozhodl pro pumový útok v Exeteru (hřebíková bomba na toa-letě v kosher restauraci nakonec vážně zranila jen jeho samot-ného). 2)

V ideálním případě se proces boje proti teroristické interne-tové propagandě dělí na čtyři kroky:� podaří se identifikovat nelegální respektive nežádoucí

obsah (zde sehrává klíčovou roli jednotlivec nebo nevládníorganizace);

�podaří se na tento obsah upozornit (poskytovatele interneto-vých služeb nebo policejní složky);

�obsah se podaří posoudit (přeložit, vyhodnotit jako nezá-konný či jinak nežádoucí);

�podaří se podniknout další kroky (ustanovit pachatele,zatknout ho, nebo zablokovat či smazat konkrétní stránku).

Hranice toho, kde končí nechtěné a začíná nelegální, je při-tom velmi křehká. Je proto třeba rozlišovat mezi několika klí-čovými termíny:�Nelegální obsah (obsah, který je výslovně zakázán a je

přímo postižitelný v rámci právní úpravy jednotlivýchzemí: dětská pornografie, poškozování práv k duševnímuvlastnictví).

�Nedovolený, nežádoucí, nestandardní obsah (jiné formyzájmového obsahu, které nicméně nemohou být předmětemplošných omezení – pouze si lze představit určitá omezení,

1)V rámci České republiky na projektu participovalo Minister-stvo vnitra a Policie České republiky, ve spolupráci s bezpeč-nostními experty z dalších institucí.

2)http://i.thisis.co.uk/274078/binaries/toilet%20at%20the%20giraffe%20restaurant.jpghttp://www.metro.co.uk/news/article.html?nicky_reilly:_pro-file_of_a_failed_suicide_bomber&in_article_id=357902&in_page_id=34http://www.globalpress.cz/hlavni-zpravy/o-cem-se-mluvi/isla-msti-teroriste-zneuzivaji-k-utokum-mentalne-postizene-413.htmlhttp://www.islamicpluralism.org/news/images/nickreilly.jpg

MMMMEEEEZZZZEEEE SSSSVVVVOOOOBBBBOOOODDDDYYYY NNNNAAAA IIIINNNNTTTTEEEERRRRNNNNEEEETTTTUUUU ––––

závěry mezinárodního projektu

Mgr. Oldřich KRULIK, Ph.D.Katedra krizového řízení

Policejní akademie České republikykrulik@polac.cz

přílohaIInapříklad s ohledem na přístup nezletilých k takovémuobsahu).

Jádrem podprojektu „Mapování džihádistických sítí: Spolu-práce s poskytovateli internetových služeb“ byly specializova-né semináře v Praze, Londýně, Haagu a Berlíně. Některépostřehy, které v jejich průběhu zazněly, mohou být inspiracíi pro domácí publikum. 3)

Firmy z Nizozemska: Svoboda nebo alibismus?

Mnoho rozpa-ků v rámciHaagského semi-náře vzbudilovystoupení paníMargreth Ver-hulst, zástupky-ně podnikatel-ského sektoru(právní expertposkytovateleinternetovýchslužeb, firmy XS4ALL). Firma existuje již 16 let a ze zásadynepodporuje filtrování a blokování, natož pak mazánísporného internetového obsahu. Argumentace paní Verhulstve prospěch takového postupu byla následující:�Unijní direktiva e-Commerce údajně zbavuje providery

odpovědnosti za obsah jejich stránek, pokud o něm nevědí (články 12-14, 2000/31/EC ze dne 8. června2000). O tuto direktivu se opíráme, protože „nemůžemea nechceme sledovat všechen obsah“.

�Nemůžeme a nechceme soudit své klienty a jejich priority.Kdo jsme my, abychom si osobovali právo kohokoli ome-zovat? Nemůžeme a nechceme suplovat rozhodnutí každé-ho jednotlivce, nebudeme ve výchově dětí suplovat rodinu.Nechceme polemizovat o právu na sebevraždu, stejně jakoprávu propadnout anorexii. Začneme u zákazu stránek pro-pagujících terorismus a „pak se ozve někdo, komu vadístránky propagující špenát“.

�Filtrování je „surová, jednostranná cenzura, bez možnostiobhajoby“ poškozeného.

�Téma je namísto represe třeba „řešit domluvou a osvětou“(společnost údajně uskutečňuje osvětové kampaně pro dětia seniory).

�Pokud chce stát něco omezit, ať to zakáže zákonem. Zdenavrhovaný přístup vyznívá tak, že „stát nezvládá svoufunkci, ohání se občanskou uvědomělostí a chce, aby hona vágních základech suploval soukromý sektor“.

FirmaXS4ALL blokujejen dětskou por-nografii (ale i tonikoli z vlastní-ho přesvědčení,ale pouze z tohodůvodu, že tako-vý postup poža-duje zákon; i prodětskou porno-grafii prý můževe společnostiexistovat ospravedlnění – sic!). Strana pedofilů (Strana dobro-diní, svobody a různorodosti) 4) je jedním z vážených zákazníků firmy. Tato platforma usiluje o to zahá-jit „celospolečenskou diskusi o odtabuizování pedofilie“. Soud

tuto stranu nezakázal, a pokud by se jí podařilo ve volbáchuspět, mohla by „demokratickou cestou“ změnit zákony (sní-žení věkové hranice pro dobrovolný sexuální styk).

Tento alibistický postoj vzbudil mezi přítomnými zástupcibezpečnostních složek nevoli. Od takového uvažování je jenkrůček ke konceptu tzv. „neliberální demokracie“ (tedy nasto-lení nedemokratických pořádků demokratickými prostřed-ky). Například (za několik málo desetiletí) nelze vyloučitúspěch islámských politických stran v některé ze zemí Unie,a tím pádem nastolení práva šaría a jiných aspektů islámskécivilizace (popravy odpadlíků od islámu, popírání principuvoleb jako takových), které jsou v ostrém rozporu s Chartouzákladních lidských práv a svobod. Souvislosti s pedofilií jsoutu zřejmé (šaríatské právo hovoří o možnosti pohlavníhostyku od 9 let).

Otázka teroristické propagandy firmě na srdci neleží, mno-hem větší tlak pociťuje ze strany mediálních společností(které nelibě nesou porušování autorských práv svých inter-pretů). Ale ani zde firma údajně nedělá víc, než nezbytně zezákona musí, protože „nesupluje technické možnostia obchodní strategie konkrétních firem zábavního průmyslu“.

Diskuse k tématu se týkala například následujících otázek:

�Popište nám, jak naložíte s adresnou stížností (případně sestížností ze zahraničí)? Taková stížnost (a to jen tehdy, týká-li se obsahu v holandštině, případně v angličtině), je posou-zena pouze podle právního řádu Nizozemska. Záleží také natom, jakou cestou stížnost putuje. Většinou nás veřejnostneoslovuje přímo, ale cestou elektronické podatelny policienebo přes Meldpunt Diskriminatie (viz níže). Za poslednídva roky jsme po konzultaci s právníky jen pět stížnostívyhodnotili jako oprávněné (a trestně stíhatelné). Ve většině,pokud ne ve všech případech, se jednalo o porušení autor-ských práv (např. použití doprovodné hudby ke klipu bezpovolení autora). Jinak nás zajímá spíše spam nebo phishing,ne teroristická propaganda.

�V jaké fázi řešení případné stížnosti oslovíte orgány činnév trestním řízení? Zpravidla se tomu snažíme vyhnout.Naši právníci téma prostudují a snaží se záležitosti řešitdohodou (99 % případů), případně stěžovateli poskytnouinformaci, kdo příslušný obsah na Internet umístil (v Nizo-zemsku nelze umísťovat internetový obsah anonymně, to,že někdo udá falešné údaje, je jiná věc). Takový stěžovatelse musí providerovi také všemožně prokazovat (což kdeko-ho odradí – stěžovatel je v komplikovanější pozici než pře-stupce!) a pak sám podává trestní oznámení a je stranousporu v soudní při.5) Pokud soud dá stěžovateli za pravdu,pak je provider vyrozuměn a sporný obsah odstraní. Tentoproces trvá přinejmenším 3 měsíce (to zvládají jen většíaudiovizuální firmy, jednotlivec musí čekat mnohem déle).Za tu dobu obsah shlédne respektive stáhne mnoho osob.

�Kdo může firmě nařídit stažení nebo blokování konkrétnístránky? Blokování zřejmě nikdo, stažení stránky ve svévýseči kyberprostoru jen soud. Ani pokud je autorem poža-

3) Role České republiky byla chápána jako ilustrace stavu vevětšině jiných postsocialistických zemí Střední a VýchodníEvropy (nevelké muslimské komunity, relativně omezenýkyberprostor věnovaný islámským tématům, role pravicovéextremistické propagandy).

4) http://www.pnvd.nlhttp://www.lidovky.cz/ln_zahranici.asp?r=ln_zahranici&c=a0

60717_084325_ln_zahranici_znkhttp://www.pnvd.nl/ad_voor_de_pnvd.pdf

5) Trestní řád Nizozemska neumožňuje podávat trestní oznáme-ní na neznámého pachatele.

příloha IIIdavku na smazání obsahu policejní orgán, firma na to nere-aguje. „To by nám pak mohl psát kdokoli“.

�Sledujete v této oblasti nějaký vývoj ve prospěch „čistšíhoInternetu“? Od roku 2002 (po řadě sporů) bylo uzákoněno,že zákazník o sobě musí poskytovat více informací (a pro-vider tyto informace může dále postoupit pro potřeby trest-ního řízení). Do té doby nebylo možné tyto osobní údajetak snadno využívat. I to je ale formální, tato data sicechceme, ale nekontrolujeme ani nijak neaktualizujeme.V objemech statisíců zákazníků by to ani nebylo technickymožné.

�Jak se postupuje v případě vzájemného očerňování(pomluvy, nadávky) na Internetu? Tento fenomén jedoménou řady blogů. Ani to ale neřešíme, protože neznámeoba pohledy na konkrétní věc, protiargumenty, a postrádá-me kapacity a vůli je hledat. Případný spor tak proběhnemezi oběma zainteresovanými stranami, kdy naše firmanení stranou soudního řízení, viz výše.

�Jak postupujete v případě, že se jedná o stížnost neboobsah v jiných jazycích? Na takový podnět se zpravidlanereaguje, zakládá se ad acta. Žádné překladatele neoslovu-jeme, neutrácíme za to peníze.

�A pokud by stačilo oslovit státní bezpečnostní složky s pod-nětem a žádostí o překlad a pomoc? Nic takového nedělá-me. Není to naše povinnost, žádný zákon nám takovýaktivní postup neukládá.

�A co v případě, že je takový neznámý jazyk doprovázenjednoznačnými ilustracemi (třeba s radikální islámskoutematikou)? Ani tehdy to neřešíme, třeba se jedná o vědec-kou studii na téma násilný terorismus, a nikoli propagandu.

�Jak se stavíte k zveřejňování násilných scén, jako je řezáníhlav? Tyto scény jsou přece v televizi, tak proč je nezveřej-nit i on-line?

�Jak se stavíte k propagandě a rekrutování do teroristickýchstruktur? Musíme všem měřit stejným metrem. Řadě osobvadí i rekrutování do ozbrojených sil Nizozemska, kde sev konečném důsledku také za peníze daňových poplatníkůprovádí nábor k zabíjení. Ale zmiňovaný nábor do teroristic-kých struktur se zřejmě provádí v jiných jazycích nežv holandštině nebo v angličtině, tudíž postrádáme kapacitytakové sdělení přečíst, a tím pádem i jakkoli vypořádat.

�Sdílíte s jinými firmami informace o nežádoucích zákazní-cích doma i v zahraničí? Ano, ale jen neformálně. Spolu-pracujeme spíše s menšími domácími providery, pro kteréposkytujeme právní servis. Komunita poskytovatelů inter-netových služeb v Nizozemsku není stmelená (jedná seostatně o zhruba 2 000 firem, poskytujících různé formyinternetových služeb). Případný přestupce (kterého bychomodpojili) by se stejně obratem uchytil jinde, doma nebov zahraničí.

�Jakým způsobem se firma staví ke snaze uchránit dětsképublikum násilnému internetovému obsahu? Indexujetestránky z tohoto úhlu pohledu? Nikoli, omezujeme se jenna umístění „vyjádření se o zřeknutí se odpovědnosti“ (tzv.disclaimeru). Pokročilejší software by na určitý počítačmuseli nainstalovat konkrétní rodiče. Vedle toho uvažujemeo zahájení procesu whitelistingu, tedy vytvoření seznamustránek, které jsou pro děti zaručeně neškodné (ve spoluprá-ci s mezinárodní platformou Internet Watch Foundation).

�Jaké jsou zkušenosti s etickými kodexy poskytovatelůinternetových služeb? Ani takový kodex nemůže ukládatnic, co je nad rámec zákona. Omezuje se tedy na dětskoupornografii a porušování autorských práv.

�Nepociťujete tlak od inzerentů (zadavatelů výměnnýchbannerů), kteří nechtějí své poselství zveřejňovat na spor-

ných stránkách (Coca-Cola vedle řezání hlav)? Tentofenomén jsme ještě nezaznamenali, ale budeme se jímzabývat. Ekonomicky je pro nás ale výhodnější ztratit sebe-většího inzerenta než se probírat statisíci našich stránek,zda neob-sahujínějakýspornýobsah.

Zcelajinak sek tématustaví nevlád-ní organiza-ce MeldpuntDiskriminatie 6) (stížnostní bod). Platforma vznikla roku1997 a většinu jejího chodu financuje vládní příspěvek. Jejímpolem působnosti jsou stránky v doméně .nl, resp. „stránky,oslovující společnost v Nizozemsku“ (tedy často na serverechv Belgii). Horší je komunikace se servery v USA, kde senachází řada ultrapravicové propagandy v holandštině, napří-klad stránka stormfront.org.

Platforma obdrží asi 1 200 stížností ročně. Z nich je asi 900vyhodnoceno jako opodstatněné a přes 800 sporných stránekje na jejich základě providery staženo.

V rámci organizace působí 5 zaměstnanců. Jejich hlavnímzájmem je zabránit jakékoli diskriminaci v internetové diskusi(stránky, chaty, blogy), zaměřené proti přistěhovalcům, zejmé-na muslimům, respektive Maročanům. Určitý podíl řešení stíž-ností jsou vyjádření namířená proti Židům a homosexuálům.Podněty na teroristickou islámskou (protizápadní, džihádistic-kou) propagandu pracoviště „dosud vůbec neřešilo“. Aktuál-ním trendem je zneužití sociálních fór, jako je Facebook, pra-vicovými extremisty.

Mezi osvědčené kroky, které tato platforma doporučujenásledovat, patří:�vypracovat a řídit se formálními „doporučeními pro mode-

rátory“;�přímo do stránek umístit „stěžovací tlačítko“ (complaint

button);�sdílet mezi moderátory identifikátory „problematických“

diskutérů (případně tyto osoby přímo „preventivně“ bloko-vat);

Platformaje členem(zakladatelema metodic-kým vede-ním) meziná-rodní organi-zace „Mezi-národní síťproti kyber-netickénenávisti“(InternationalNetwork aga-inst CyberHa-te, INACH).Ta sdružujezástupce ze17 zemí, včet-ně Českérepubliky(Český helsin-ský výbor). 7)

6) http://www.meldpunt.nl/7) http://www.inach.net/index.php/nodes

přílohaIVSpojené království – aneb k čemu může být dobrý hip-hop

Právní řád Spojeného království dostal hořkou příležitost sevyprecizovat v kontextu cca 19 000 teroristických útoků Irskérepublikánské armády za posledních 30 let. Legislativa odroku 2006 jasně definuje nelegální obsah. Samo vlastněníteroristické propagandy není nelegální, ale její jakákoli dalšípropagace (například link, odkaz na vlastní stránce) již trestnáje. Vlastnictví návodu (souboru, videa) k výrobě výbušnin jetrestné samo o sobě, a to i nesdílené. Každý policista můževyzvat poskytovatele internetových služeb k odstranění spor-ného internetového obsahu. Když firma takový obsah do dvoupracovních dnů neodstraní, je sama obžalována z podporyterorismu. Výsledek žaloby nicméně není jasný, řada soudců„slyší“ na „argumenty“ o tzv. „bojovnících za svobodu“.

Tématu radikalizace se intenzivně věnuje tzv. Jednotka provýzkum informací a komunikace (Research Information andCommunications Unit, RICU).8) Její devizou jsou jak zkuše-nosti osob z reklamní a mediální branže, tak profesionálníchetnologů. Pracoviště vzniklo roku 2007 a jednou z priorit jehočinnosti je sledování komunikace na síti související s islámem.Tato aktivita vyústila ve výzkum veřejného mínění. Z něhomimo jiné vyplynulo, že jak v realitě, tak v kyberprostoru exi-stují různé subkultury. Somálci užívají PallTalk, osoby seseverní Afriky Facebook. Některé subkultury se raději dívajína televizi a Internet příliš neužívají. Z televizních stanic vedeAl-Jazeera (mutace v angličtině a arabštině se zásadně liší)a Islam Channel TV. Z časopisů jednoznačně dominuje Metro(distribuované zdarma). Cca 8 % mladých muslimů ve Spoje-ném království uvedlo, že bloguje (zejména Somálci), ale jen10 % z nich tak činí na vysloveně muslimských stránkách,jako je IslamOnline.

Výzkum nebyl zcela reprezentativní, zkomplikovala hoi nutnost zkoumat rovněž nemuslimy (aby celý projekt nebyloznačen za diskriminační). Zpovídáno bylo 3 000 muslimůa 3 000 nemuslimů. Zpovídána byla mládež ve vysloveněmuslimských lokalitách země (v několika málo zřetelněvyprofilovaných aglomeracích žije okolo 80 % muslimů veSpojeném království).

Jedním z výsledků projektu bylo zjištění, že mladí muslimo-vé ve Spojeném království těžce nesou protimuslimské výpadyve svém bezprostředním okolí (a někdy je to vede ke snaze semstít). To je zajímá více než situace v Iráku nebo v Gaze.9)Chtějí se zároveň prezentovat jako ne-teroristé (a činí takv konkrétních diskusních fórech a blozích).

Snaha o zapojení madras do výuky příkladů koexistencenáboženství a kultur se příliš nedaří.10) I pokud se mladíkodvrátí od rodičů „vlažných ve víře“, neznamená to, že semístního imáma nezeptá, jak postupovat s druhým pohlavím.Imám mu zpravidla neporadí, ale vyžene ho z modlitebny.Google a Youtube je pak pro takového mladíka druhá (a jedinázbývající) možnost, jak získat odpovědi na své nervy drásajícíotázky.

Někdy se však jedná o až příliš nekritické přejímání toho,co dotyčný naInternetu zjis-tí. Je přitommnohemsnazší najítradikální nežumírněnouislámskouinternetovoustránku.Mnoho osobneumí vyhle-

dávat. Proto míří rovnou na radikální stránky (kde se jim dosta-ne rychlá a jednoznačná odpověď na jejich dotazy).

V rámci společnosti mladých muslimů v západní Evropěexistuje snaha nastolit „gangsta“ image. To dokresluje příkladjednoho z „gangsta“ blogů, kde nechybí ani odkaz na věrouč-nou poradnu o otázkách typu, „zda lze být muslimem a záro-veň homosexuálem“.11)

Příkladem tzv. de-radikalizačního projektu, podpořenéhoz vládních prostředků, je britský koncept „Radikální střed“.12)Jeho koordinátor, Abdul-Rehman Malik (ar@radicalmiddle-way.co.uk), uvedl, že islám v rámci svého projektu nechápejako kulturní vzorec, ale jako v první řadě náboženskou, a tímpádem nedotknutelnou a nezpochybnitelnou záležitost. Projektse rozběhl nejprve v angličtině, ale záhy vykrystalizovaly jeho„větve“v arabštině(za účastiexpertů zeSúdánu),bahasa(Indonésie)a urdu(Pákistán).Jádrem pro-jektu je mul-timediálníobsah dvoustránek,který je aleúzce propo-jen s před-náškami,koncertya jinýmiakcemi „vreálném pro-storu“ (Inter-net propagu-je akce, akcepropagujíInternet).

Celý projekt se příliš nehodí pro „salonní intelektuály“. „Jetřeba si otevřeně přiznat, že dnešní mladý muslimský young-ster na Britských ostrovech je „plný testosteronu“ a vykazujetyto „záliby“: sex, hip-hop, psí zápasy, náboženství, videas řezáním hlav a „macho“ postoje (ne nutně v tomto pořadí).Abychom takové osoby posunuli od toho, co nám vadí nejvíce(řezání hlav), nezbude nám, než se smířit s dalšími výše uvede-nými zálibami“, říká koordinátor. Jádrem našich snah je hip--hop. Pořádáme akce či soutěže (battly), kde se každý můžezapojit. Jednotlivá vystoupení jsou prokládána přednáškamiduchovních autorit (ale ne nutně vždy umírněných, ale klidněi wahabistických či salafistických kazatelů, kteří údajně prošliurčitým sítem či předvýběrem, aby jejich postoje nebyly zcelaextrémní).

8) http://security.homeoffice.gov.uk/about-us/about-the-directo-rate/ricu/

9) Ačkoli právě většina teroristů na ostrovech své činy „obhaju-je“ snahou „upozornit“ na situaci na Blízkém východě.

10) Ačkoli formálně je projekt zaměřen na veškerou „bezprizornía potenciálně problematickou mládež“ na východě londýnskéaglomerace, islámský aspekt je v něm silně patrný (YES =Young Eastend Speaking).

11) http://www.mujahideenryder.net/2008/05/11/lil-wayne-prai-ses-allah-in-a-millie-islam-muslim/

12) http://www.radicalmiddleway.co.uk; http://www.framingbri-tishmuslims.co.uk

VInternetové stránky,

vytvořené v rámci projek-tu, obsahují hip-hopovévideoklipy zdarma. Autořiprojektu doufají, že kdo sena stránky podívá, občaspřečte i nějaké články(stále dokola opakujmeposelství, že teroristé jsou„impotenti“, kteří se natuto dráhu dali proto, že toneumějí s holkama; doufá-me, že se to chytne). „Nes-míme být „příliš umírně-ní“, abychom nebyli ozna-čeni za vládní zaprodan-ce“, dodávají kmotři pro-jektu. Například v době krize v Gaze sdružení vydalo vlastníkrátký film, který vůbec nepolemizoval s vizí, že muslimštíteroristé v Gaze jsou naprosto nevinní a Izrael je jednoznačnýagresor. Omezil se na konstatování, že oprávněný hněv brit-ských muslimů je třeba vyjadřovat zákonnými postoji (pokoj-né demonstrace, petice, dary charitativním organizacím – tedyčasto nakonec financování terorismu – atd.). Paralelní snahoucelého projektu je snaha „rozmělnit“ macho stereotypy. Řadaduchovních i raperek v rámci jím řízeného programu jsouženy. Jakmile se objeví ženský talent, sponzorujeme ho a sjez-díme s ním přinejmenším celou Anglii. Někteří „macho-gang-sta“ s tím sice nesouhlasí, ale musí si zvyknout, že ženy se nanašich akcích budou ve veřejném prostoru objevovat.13)

Pan Malik se na základě dotazů z publika vyjádřil v tomsmyslu, že podobný model by se mohl uplatnit i v řadě jinýchzemí Evropské unie (světa), kde existují větší muslimskékomunity, kterým není hip-hop lhostejný.

Pravidlem britských bezpečnostních složek je snaha o maxi-mální politickou korektnost, aby se ukázalo že právní usta-novení o podněcování k terorismu (incitement) nejsou zaměře-na jen na muslimy. První odsouzený za tento čin byl pravico-vý extremista, předseda Britské národní strany Nick Griffin.Proces byl postaven na záznamu o tom, že Griffin v jednomhostinci v hrabství West Yorkshire v lednu 2004 přednesl předsvými stoupenci projev, v němž tvrdil, že asijští muslimovév yorkshirském městě Keighley páchají pedofilní znásilněnípoté, co své oběti dostali pod vliv drog.14)

Za zmínkustojí i případSimon Shep-pard a SteveWhittle. Titoautoři propa-govali naInternetu zášťvůči islámu,osobám jinébarvy pleti a ženám. Obauprchli doUSA a v současnosti je vedeno řízení o jejich vydání. Jedná seo typický příklad (ne)spolupráce se třetí zemí, konkrétně USA

(stránky byly hostovány v USA, upload byl prováděn z počíta-če, umístěného ve Spojeném království).15)

Německo – oklikou přes práva dítěte

Právní řád Německa s ohledem na džihádistickou propagan-du sice hovoří o tom, že samotné sympatie k terorismu pro stí-hání konkrétní osoby nestačí, ale cokoli víc ano (nábor, pod-pora, sbírková činnost,šíření myšlenek, textů,návštěva výcvikovéhotábora). Někdy je problé-mem teritorialita (občanNěmecka v Afghánistánupíše džihádistický blogv němčině atd.). Konkrétnípřípady mohou být subjek-tem důkazní nouze. Obža-loba říká, že ta či ona akti-vita zvýšila připravenostněkoho spáchat teroristický čin – obhajoba kontruje, že dotyč-ný na své stránce přece zveřejnil předmluvu, kterým se odtakové možnosti formálně distancoval (tzv. disclaimer).

Většinu německojazyčného džihádistického obsahu na sítivytváří okolo 50 osob pod různými přezdívkami (identitami).Motorem němčiny na Internetu je Pierre Vogel (někdejší juni-orský mistr Německa v boxu), rigidní konvertita, který přijaljméno Abu Hamza.

Právě on vnesl do islámského prostředí v Německu silnýdůraz na nové konvertity (jím zřizované stránky zpravidlaobsahují na čelném místě informace o možnostech konverzepo telefonu). Fenoménem dneška jsou extrémní islámskéblogy. Stránky jsou nezřídka umístěny na otevřených serve-rech (např. worldpress.com), kde lze zdarma umístit de factojakýkoli obsah (a v případě jeho smazání jej za obdobnýchpodmínek otevřít někde jinde).16)

Ještě mno-hem radikál-nějším kon-vertitou jeEric Breinin-ger (AbdulAl-Emani),nekorunova-ný mluvčíplatformyal-Káida proNěmecko.Ten senedávnoopět zaktivi-zoval. Vyh-rožuje, žepokud nebu-de ohlášenostažení Bun-deswehru zezahraničních

příloha

13) http://simplyislam.com.sg/new/wp-content/uploads/2009/08/spiritual-jam-ming2aa.jpg

14) http://www.blisty.cz/2006/1/19/art26631.htmlhttp://cs.wikipedia.org/wiki/nick_griffin

15) http://www.antifa.org.uk/nucleus3.32/nucleus332/media/1/20080718-403960.jpg16) http://www.einladungzumparadies.de/ (vysoce interaktivní stránka, obsahující řadu multimédií, odkazuje na „osvětové akce“

o islámu, pořádané po celém německojazyčném prostoru)

přílohaVImisí v Afghánistánu (a v muslimském světě vůbec – Bosna,Kosovo, Eritrea, Somálsko), pak bude následovat blíže neu-přesněná „ničivá odplata“.17)

Německo je aktuálně líhní „radikálů“ nejen z řad konvertitů.Například Cuneyt Ciftci (takzvaný „terorista s úsměvem“,v Bavorsku narozený syn přistěhovalců z Turecka) je prvnímsebevražedným teroristou z Německa (v Afghánistánu zabilv březnu 2008 čtyři osoby).18)

Ani relativně „umírněný“ server muslimmarkt.de nestojístranou výzev k bojkotu protiislámského zboží.

Jednou ze„zástupných“metod, jakomezit pří-stup veřejnos-ti na stránkys teroristickoupropagandou(alespoň co setýče stráneks vysloveněnásilnýmobsahem) jezmínka o nut-nosti zameze-ní přístupu natyto stránkyu osob mlad-ších 18 let.Poskytovateléslužeb Inter-netu na to„mohou sly-šet“, abyneztratili kre-dit u inzerentů (nechceme naši reklamu vedle řezání hlav)nebo organizací pro ochranu dítěte (které stránky někdy „certi-fikují“). Je rovněž možné pro tento účel použít ÚmluvuOrganizace spojených národů o právech dítěte (článek17.e): Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají důle-žitou funkci hromadných sdělovacích prostředků a zabezpečujídítěti přístup k informacím a materiálům z různých národnícha mezinárodních zdrojů, zejména takovým, které jsou zaměře-ny na rozvoj sociálního, duchovního a mravního blaha dítětea také jeho tělesného a duševního zdraví. Za tímto účelemstáty, které jsou smluvní stranou úmluvy, povzbuzují: ... e)tvorbu odpovídajících zásad ochrany dítěte před informacemia materiály škodlivými pro jeho blaho...

Ztělesněním tohoto přístupu je Spolková centrála pro ochra-nu mládeže.19) Předmětem zájmu této instituce je televize,časopisy, filmy, hudba – ať již distribuované klasickou formou,nebo prostřednictvím Internetu.20)

O tom, zda konkrétní projev není možné omezit s ohledemna svobodu vyjádření, výzkumu a kulturního projevu, rozho-duje každý měsíc grémium, které rozhoduje jednohlasněa anonymně o konkrétních případech (a jsou jich tisíce za kaž-

dou schůzi). Takový objem činnosti by byl nemyslitelný,pokud by zde neexistoval významný partner ze soukromésféry, který vedle „sebecenzury“ pomáhá i s „blacklistingem“či s distribucí filtračního (blokačního) software do škol. Jednáse o platformu nazvanou „Dobrovolná sebekontrola posky-tovatelů mediálních služeb“.21) Ta funguje od roku 1997a jejími nejvýznamějšími členy jsou Deutsche Telekom, Goog-le.de a Telefónica O2 Germany. Platforma provozuje společ-nou stížnostní linku, která je inspirativní i pro obdobné aktivi-ty v České republice. Každé hlášení projde příslušným proce-sem, který vyhodnotí jeho nebezpečnost a navrhne dalšípostup.

Od věci nejsou ani iniciativy typu „červené tlačítko“ nebomožnost přisoudit konkrétnímu článku či příspěvku v diskusi„palec dolů“. I to naviguje moderátora, že se na stránce obje-vila diskuse nad rámec dobrých mravů. Problematičtější jenápad vkládat příspěvky se zpožděním (a ty závadné se on--line vůbec neobjeví). Na to by ale byla potřeba obrovskéhomnožství osob, které by je četly. Tento postup je tak možnýjen u velmi málo navštěvovaných diskusních fór.

Na druhou stranu je třeba uchovat určitý vysoký standardochrany lidských práv, včetně práva na názor a na informa-ce. Hlavní odpovědnost za přístup dětí k informacím neserodič nebo zákonný zástupce dětí. Tuto odpovědnost nelzez rodiče sejmout prostřednictvím státní regulace. Demokra-tická společnost by měla státním regulacím podléhat jenv nezbytných případech. Měla by svým členům poskyto-vat možnost volby, podpořenou dostupností relevantníchinformací.

Závěr – cesta vpřed

Z výše uvedených aktivit v průběhu roku 2009 vykrystali-zovala – mimo jiné – následující zjištění a doporučení:

�Nelze nevidět obrovskou mobilizační roli Internetu (vzbuditvášně, přispět ke zviditelnění obětí a vlastních údajnýchkřivd).

�Internet je stejnou měrou neutrální fórum, nebezpečná zbraňnebo i cíl útoku. Jeho zneužívání je odvrácenou tvářípokroku. Zneužívání neutrálních internetových platforemze strany militantního islámu je de facto pokročilou formouzneužití výdobytků západní civilizace jako takové.

�Postup pravicových extremistů na síti se postupu radi-kálních islamistů velmi podobá. Vědí, kam až mohouzajít, své stránky umísťují ve třetích zemích, na neutrálnícha zdarma poskytovaných serverech.

�Fenoménem dneška je zneužívání diskusních platforemv rámci „neutrálních“ diskusních fór (worldpress.com atd.)ze strany stoupenců extrémních názorů všeho druhu.

�Internet však není jediné fórum, kde je třeba působit protinelegálním či problematickým aktivitám. Aktivity je třebaprovozovat i v „reálném světě“ (zejména co se týče terénnípráce v oblasti integrace cizinců).

�Je třeba přemýšlet o možnosti zaplavit kyberprostor „kon-kurenčními“ stránkami, aby první věc, na kterou narazítepři hledání odpovědí na otázky o islámu, byly neutrálnístránky, vytvořené provládními nadšenci. Totéž platí propravicový a levicový extremismus na síti.

17) http://www.spiegel.de/international/spiegel/0,1518,grossbild-482102-360869,00.htmlhttp://www.spiegel.de/international/spiegel/0,1518,grossbild-728010-445356,00.html

18) http://www.spiegel.de/international/world/0,1518,543768,00.html http://cache.daylife.com/imageserve/0ab83wsgevcls/610x.jpg19) http://www.bundespruefstelle.de (Bundesprüfstelle für jugendgefährdende Medien, BPjM)20) Co se nežádoucích jevů v německojazyčném prostoru týče, dominuje klasická a pedofilní pornografie, pak pornografické foto-

grafie dětí, pořízené jimi samými (a jimi samými umístěné na Internet). Až potom jsou na řadě násilná videa a hry nebo bagateli-zace zločinů z dob II. světové války.

21) http://www.fsm.de/ (Freiwillige Selbstkontrolle Multimedia-Diensteanbieter)

VII�Vždycky je dobré najít spojence ve svém úsilí, ale vláda

musí nejprve nahlas konstatovat, jaké jsou její postoje (coje podle vlády „správné“). Pak se spojenci ozvou. Pokudtak neučiní vláda, mohou se ozvat alespoň polostátní nada-ce, ze kterých vazba na bezpečnostní sféru tolik nečiší(jako Digital Outreach Team z USA). 22)

�Vládní soutěže a ankety (týkající se tématu radikalizace) seneosvědčily. Na soutěže je mizivá zpětná vazba a na otázkynikdo neodpovídá.

�Blokováním by podle názoru některých expertů teroristésvou misi vlastně vyhráli. Spíše než omezovat tok informa-cí v rámci Internetu je vhodnější proti teroristické propa-gandě aktivně argumentovat, provozovat vlastní propagan-du v tom nejlepším smyslu slova.

�Velkou výzvou je potenciál pro změnu direktivy e-Commer-ce, tak aby byla v souladu s požadavky, které vzešly z pod-projektu (a aby přinesla více závazků pro soukromý sek-tor).

Tím nejmenším, co by konkrétní země mohla vykonat, jeustavení a propagace konkrétní horké linky (de factoe-mailové adresy), která by soustřeďovala podněty nejširšíveřejnosti ke konkrétním nežádoucím jevům na Internetu.V České republice taková možnost zatím chybí a není zřejmé,zda se ji (s ohledem na personální či jiné náklady) podařív dohledné době zřídit. Výše uvedený krok (kroky) by tak bylviditelným, rychle uskutečnitelným a zřejmě i pozitivněmediálně přijatým signálem pro veřejnost, že Policie České

republiky se chce jejími podněty více zabývat. Zahraničníchpřípadů dobré praxe je přitom celá řada – například řešeníz Nizozemska (viz obrázek). 23)

Je zároveň nezbytné, aby přístup k tématu nebyl založenvýhradně na negativistickém a represivním poselství.

�Komunikace (ať už na úrovni jednotlivých států, projektůi Evropské unie jako celku) musí obsahovat prvky pozitiv-ní, otevřené, proaktivní a do budoucnosti orientovanékomunikace, hledající v rámci islámských přistěhovalec-kých komunit co nejširší spektrum přijatelných partnerů.

�Nelze se přitom omezit pouze na boj proti terorismu (isla-mistické teroristické propagandě), ale je třeba sledovati další spojité aspekty (extremismus, politicky motivovanénásilí, sociální politika, imigrace, sociální vazby). Vždy jetřeba zdůraznit, že naše protiopatření jsou zaměřena nikolijen proti hlasatelům myšlenek extrémního výkladu islámu,ale i vůči domácím extremistům, kteří by chtěli konkrétníkauzy využít ve svůj prospěch, ke generování vyhrocenésituace ve společnosti jako celku.

�Vytváření tohoto poselství není jen prací vlády, ale i veřej-nosti v nejširším smyslu slova.

Pokračování podprojektu (za účasti Francie, Belgie či vícezemí) i v roce 2010 bylo otevřeně označeno jako „hotovávěc“. Projektovým vedením by bylo opět zřejmě pověřenoNěmecko, přizvání České republiky je v tomto kontextu samo-zřejmost. Přesné vymezení dalšího úsilí je zatím v jednání.

příloha

22) http://sabbah.biz/mt/archives/2007/03/29/the-us-state-departments-digital-outreach-team-watching-arab-blogs/http://proggiemuslima.wordpress.com/2007/09/22/us-state-department-digital-outreach-team-enters-the-blogosphere/

23) http://www.politie.nl/aangifte/

VIII

Úvod:

Chůze je ve městě nejekologičtější dopravní mód, je takémaximálně ekonomická, zdravá a je při ní zábava. Chůzeje tak základní formou pohybu, že se zapomíná na jejídůležitost. Zapomíná se na ni tím spíše, pokud existujedostupná infrastruktura a pokud jsou tyto infrastrukturyadekvátní pro tzv. „normální“ osoby. Pouze v případě(dočasného) hendikepu si člověk uvědomí, jak důležité jebýt schopen chodit a že kvalita prostředí není tak dobrá,jak by se mohlo očekávat.

Chůzi lze chápat jako centrální část multimodálníhodopravního systému. Bez ní nemůže systém fungovat.Chůze a pěší však nejsou spjati s komerčními zisky. Neníto byznys s mnohamiliardovými obraty jako automobilovýprůmysl, který je schopen vydávat velké sumy na výzkuma vývoj. Ačkoliv existuje shoda o důležitosti chůze pro fun-gování dopravního systému, výzkum chůze a kvalitativníchpotřeb pěších se ukázal být komerčně neatraktivním.

Ačkoli existují mnohé dobré příklady ulic a území přátel-ských pro pěší dopravu, obecná situace a urbánní kontextje vzdálen ideálu a nezlepšuje se automaticky. Z pohledusystémového přístupu existují v současném vědění mezery.Je zapotřebí mnohem důkladnějšího přístupu, který budebrát v úvahu také sociální a politické trendy.

Ve většině zemí neexistují významnější obecné interdis-ciplinární studie založené na systémovém přístupu. Ačkolise o tuto problematiku zajímá mnoho výzkumníků a tvůrcůdopravních politik, je stále obtížné na národní úrovnivytvořit a hlavně finančně zabezpečit výzkum a vývoj pří-stupů a orientovat dopravní politiku na člověka. Je nezbyt-né zvyšovat porozumění chování chodců ve veřejném pro-storu pomocí sociologických metod, identifikace součas-ných i budoucích požadavků, vytvoření nových paradig-mat, koherentního systému teorie a modelů. Systémováurbanistická znalost problematiky pohybu chodců v urbán-ním prostředí je klíčová pro projektování struktury města,veřejných prostorů, dopravy a další infrastruktury.

Program výzkumu COST 358 financovaný EU usilujeo renesanci chůze ve městech, snaží se postavit komunityznovu na nohy. Sofistikovaný program, který je realizován

multidisciplinárním týmem psychologů, sociologů, archi-tektů a urbanistů se věnuje problematice chůze z mnohaaspektů tak, aby výsledky byly použitelné pro města, kteráchtějí trvale udržitelný rozvoj, ekologizovat dopravua zlepšit kvalitu veřejných prostor.

Současný stav

Během posledních desetiletí byla naše města vystavenakombinaci mnoha faktorů, jak pozitivních přestaveb, takenvironmentální degradace v závislosti na rostoucí mobilitěobčanů. Nárůst automobilové dopravy (Graf 1) způsobilčetné kongesce, zvýšení nehodovosti, časté sociální kon-flikty a potíže v oblasti životního prostředí, které se stalyklíčovými problémy současného urbánního rozvoje (vizGrafy 2–9). Tyto problémy většinou nejsou ovlivněny veli-kostí měst a obcí. Ve všech městech velkých, středníchi malých existuje nerovnováha mezi potřebou transportua geografickou rozprostřeností nových oblastí urbánního

příloha

CCCCHHHHŮŮŮŮZZZZEEEE VVVV UUUURRRRBBBBÁÁÁÁNNNNNNNNÍÍÍÍMMMM

PPPPRRRROOOOSSSSTTTTŘŘŘŘEEEEDDDDÍÍÍÍjako moderní a ekologický

mód dopravyDoc. Ing. arch. PhDr. Karel SCHMEIDLER, CSc.

rozvoje. To dává vzniknout celé řadě problémů včetněčasto se opakující kongesce, časových ztrát, růstu onemoc-nění horních cest dýchacích, nárůstu dopravních nehod,zhoršení kvality ovzduší a sociálním deviacím.1)

Rapidně se zhoršuje životní styl a fyzická kondice oby-vatel. Převládá sedavý styl v zaměstnání i ve volném čase.Zatímco počátkem minulého století bylo obvyklé chodit dopráce mnoho kilometrů, dnes průměrně ujdeme jeden aždva kilometry. Dětští a vojenští lékaři upozorňují, že sezhoršuje kondice především dětí a mládeže, která je navyk-lá na cestování autem, a chybí jí tedy pohybový trénink.2)

Hledají se cesty nápravy. Převažujícím trendem v sekto-ru dopravy v současnosti je ekologizace a přednost zele-ným módům dopravy především ve městech. Je to způso-beno enormní zátěží životního prostředí ve městech dopra-vou a také rychlým nárůstem cen ropy na světových trzích,kdy raketová automobilizace v nejlidnatějších zemích, jakoje Čína, Indie či Brazílie navyšuje ceny pohonných hmotjiž asi definitivně. Hovoří se o „greening urban transport“,„zelené mobilitě“, nemotorových módech dopravy. Týká seto především chůze a cyklistiky.

Pro tyto dopravní módy je však třeba upravit městskouinfrastrukturu, která byla utvářena v polovině minuléhostoletí. Současná města by měla nabídnout více obytnéhoprostoru. Prostoru příjemnějšího pro obyvatele, kde by sechodec stal centrální osobou, kde by se koexistence, setká-

vání, příjemné trávení volného času i nákupy odehrávalyv ulicích a na náměstích především určených pro tyto čin-nosti. Města nemohou neustále být přetvářena pro narůsta-jící automobilovou dopravu – existují meze únosnosti.Musíme revitalizovat životní prostředí, přijmout iniciativy,které zmenší potřebu individuální automobilové dopravya budou podporovat pěší chůzi a s tím spojené aktivity,jízdu na kole, veřejnou dopravu a alternativní druhy tran-sportu. Musíme znovu promyslet koncepci našich města dát prioritu potřebám chodců při zachování demokratic-kého konsensu a dodržení norem urbanistického plánování.

Chůze v urbánním prostředí

Pěší zóny začaly vznikat v šedesátých letech minuléhostoletí. Zůstaly však jako pěší enklávy ve městě pro auto-mobily. To je nedostačující. Města musí nabídnout ucelenésítě městských komunikací propojující životně důležitéčásti, místa aktivit a přírodní okolí. Důležitá je i bezpeč-nost. V rámci sektoru městského plánování existuje (roz-hodně však ne převažující) hnutí s dlouhodobou tradicízaměření na tzv. příjemnost pro uživatele tzv. „pedestrian-friendly“ design. To je inspirováno faktem, že kvalitya nedostatky fyzického prostředí vnímají pěší mnohemintenzivněji než ostatní osoby, které projíždějí auty čidokonce na kolech. Klasická je v tomto směru studie „The

image of the city“ od KevinaLynche. V nedávné akciCOST C6 „A city for pede-strians: Policy Making andImplementation“ (Závěrečnázpráva 2002) je zdůrazněnapozice pěších v městskémprostředí i v současném stavuvývoje. Akce COST C11„Green structure and urbanplanning“ (Závěrečná zpráva2005) nabízí další vhled doproblematiky urbánníhodesignu přátelského k pěším.

V devadesátých letechvzrostla v mnoha zemíchpozornost k otázkám udržitel-ného rozvoje. V tomto kon-textu bylo vyvinuto úsilío propagaci chůze a cyklisti-ky. Hlavními studiemi naevropské úrovni byly EUprojekty WALCYNG (How

IXpříloha

1) V česku umírá dvakrát víc chodců než je průměr v Unii. Na českých silnicích přijde o život skoro třikrát víc chodců než v sousednímNěmecku a téměř dvojnásobek proti Rakousku. Lépe než u nás jsou na tom i na Slovensku, unijní průměr je 14,6 oběti na milion oby-vatel. V Česku ale připadá na milion obyvatel 22,8 mrtvých chodců. Podle odborníků může za špatnou situaci v Česku bezohlednostřidičů, kteří chodce nerespektují, ale i neukázněnost pěších. Předběžná policejní statistika naznačuje, že počet usmrcených chodců bymohl být letos o něco nižší. Pěších obětí nehod totiž v posledních letech stále přibývalo

2) Dětský lékař MUDr. Pavel Stejskal, (Lidové Noviny, Praha, červenec 2010), Czech republic

Graf 1: To, že lidé stále méněchodí ukazují i světové výzku-my vývoje mobility a užíváníjednotlivých dopravních módů.Autoři: Dopravní fakulta JanaPernera Univerzita v Pardubi-cích, upravil RNDr. Jan Tecl,Brno 2010

Xto enhance WALking an CycliNG instead of shorter tripsand to make these modes safer; Závěrečná zpráva 2005)a ADONIS (Analysis and Development of New Insightsinto Substitution of short car trips by cycling and walking;Závěrečná zpráva 1999), po kterých následoval výzkumv rámci 5. rámcového programu „City of Tomorrow andCultural Heritage“, tzv. PROMPT studie. A dále bylyv mnoha zemích publikovány příručky pro budování infra-struktury pro pěší a hendikepované.

Studie zaměřené na populační stárnutí ukazují, že vyho-vující pěší infrastruktura bude jedním ze zásadních faktorů,které umožní starším občanům zestárnout doma. Je realizo-ván výzkum v rámci integrovaného přístupu THE PEP„Transport, Health, Environment – Pan-European Program-me“.

Potřeba propagace a marketingu chůze roste, stejně jakorostou a mění se potřeby pěších. Existuje tedy také rostoucípotřeba po vědění v těchto otázkách. Něco již bylo prove-deno na evropské úrovni v projektu 5. rámcového progra-mu „City of Tomorrow“ a v akci COST C6 „A city forpedestrians: Policy-Making and Implementation“ a COST355 Změna chování k ekologickým formám mobility.

Společné úsilí organizací ECMT/OECD 3) vytvořilo plat-formu, kde se angažuje i Centrum dopravního výzkumu.Sestavilo pracovní skupinu Bezpečnost pěších, městskýprostor a zdraví (Programme of Work 2007–2010). Studiese zabývá identifikací klíčových faktorů, benchmarkingem,inovacemi a důsledky opatření na národní úrovni.

Renesance chůze pro městské obyvatele

Chůze je tak základní formou pohybu, že se zapomíná najejí důležitost. Zapomíná se na ni tím spíše, pokud existujedostupná infrastruktura a pokud jsou tyto infrastrukturyadekvátní pro tzv. „normální“ osoby. Pouze v případě(dočasného) hendikepu si člověk uvědomí, jak důležité jebýt schopen chodit a že kvalita není tak dobrá, jak by semohlo očekávat. Lidé potřebují chodit. Chůze je druh pohy-bu a dopravy, přirozený lidem na celém světě. V užíváníchůze jako druhu dopravy však v rámci společnosti existujívelké rozdíly. Existence možnosti volby mezi různýmimódy dopravy v závislosti na parametrech cesty, jako jsoujejí délka, účel, trasa, či potěšení z cesty, vnímání důležitos-ti chůze i přes její výjimečný charakter snižuje.

Všichni souhlasí s tím, že je důležité mít infrastrukturupro pěší, téměř žádný subjekt to nemá jako svůj prioritníúkol. Za více urgentní jsou většinou považovány jiné(dopravní) záležitosti. Veřejnost považuje starost o pěší zaveřejný úkol, necítí se nucena z pozice slabšího dělat planýpoplach. Centrální instituce a vláda většinou chápou chůzia její infrastrukturu jako úkol městských a lokálních úřadů.Ale i na lokální úrovni musí zájmy pěších bojovat s dalšímidůležitými dopravními aspekty. Starost o pěší zůstávánízká, s výjimkou veřejných míst, v nichž je dominantníekonomický či sociální důvod starat se o pěší, jako je tomuv případě obchodních ulic, obchodní galerií a hypermarketůči monumentálních parků.

Program COST Action 358

Projekt Pedestrians’ Quality Needs (PQN) byl založen zaúčelem poznání potřeb chodců a jejich zajištění ve veřej-

ném prostoru. Hlavním cílem projektu pak je poskytnutítéto nabyté znalosti aktérům, kteří výslednou podobu veřej-ného prostoru přímo ovlivňují, tím pomoci k jeho zkvalit-nění a k podpoře pěší dopravy.

Dílčí cíle projektu PQN jsou:�Zjistit jaký vztah existuje mezi veřejným prostorem,

dopravním systémem, sociálním, právním a politickýmkontextem a potřebami chodců.

�Zlepšit efektivitu a výkonnost strategií a plánů vytvoře-ním nového, provázaného systému konceptů, teoriía modelů, zajišťujícího naplnění potřeb chodců.

�Umožnit příslušným NGO, státním i nestátním organiza-cím spolupracovat při překonávání překážek a restrikcíomezujících plné rozvinutí potenciálu místa pro pěšídopravu pomocí propojení znalostních bází a vytvořeníjednoduchých kontrolních nástrojů.

�Podnítit partnery k inovativním přístupům a šíření zna-lostí, které mohou pomoci vnést do projektu nové, origi-nální myšlenky.

�Poskytnout doporučení pro další výzkum.

Projekt PQN je multidisciplinární studií, zabývající sepotřebami chodců v rámci rozvojových modelů. Projektdisponuje řadou vstupních dokumentů, mezi nejvýznamněj-ší patří národní a mezinárodní výzkumné zprávy, statisticképodklady, rozvojové dokumenty, zahrnující problematikupěší dopravy, a dokumenty lokálních iniciativ, zájmovýchskupin, politických uskupení či ekonomických subjektů,týkající se tohoto tématu. Práce na projektu je rozdělenamezi čtyři pracovní skupiny, z nichž tři se zabývají různýmifaktory studované problematiky, čtvrtá zajišťuje integracia uspořádání výsledků.

Trvale udržitelná mobilita a zlepšení kvality městského životaPřekvapivě – ve vztahu ke stále rostoucím obavám

z negativních důsledků dopravy, obyvatelé velkých měststráví významnou část svého života cestováním, aby seúčastnili takových jednotlivých aktivit, jako je práce, naku-pování nebo kulturní aktivity (např. návštěva kulturníchpředstavení). Je zřejmé, že je zde něco špatného. Místozlepšování se situace stává stále horší a přispívá to ke zhor-šení kvality městského života.

Proto je třeba vyřešit základní příčiny tohoto stavu, kteréspočívají v neracionální mobilitě, degradaci životního pro-středí, funkční ineficienci městské dopravy a zhoršováníkvality městského života. Potřebujeme znovu důkladně pro-myslet náš přístup k mobilitě, transportu, územnímu pláno-vání a distribuci aktivit v prostoru. Tyto změny také zahr-nují politiku a další akce, které jdou za hranice plánováníměst a zahrnují takové oblasti, jako je politika zaměstna-nosti, výzkum spotřeby, trávení volného času a zdravotníhostavu občanů.

Města nemohou být vystavena nijak nelimitovanýmpožadavkům individuální motorové dopravy. Je důležité, žemohou být připraveny a uvedeny v život iniciativy, kterézmenší nadměrné užívání automobilů, vytvoří plnohodnot-né alternativy, jako jsou procházky, používání jízdních kola veřejného transportu. Je třeba znovu promyslet koncept,co je to město, a dát prioritu potřebám občanů – zejménachodců. To vše je třeba dělat na základě demokratickýchprincipů a racionálního městského plánování. V současnédobě již mnohá města připravují plány na realizaci živýcha příjemných míst jak ve svých centrech, tak v okrajovýchsídlištích. Tato místa jsou koncipována tak, aby dávalapřednost chodcům a vytvářela harmonii prostředí, podporo-vala ducha komunity, umožňovala smysluplné trávení vol-

příloha

3) ECMT – Evropská rada ministrů dopravy, OECD – Organizace pro hospodářskou spolipráci a rozvoj

příloha XIného času i rozvoj obchodu a řemesel v místech vysokékvality životního prostředí a dostupných všem občanům.

Lidská chůze je vlastně způsob dopravy, který je citlivýk životnímu prostředí a je to současně demokratický způ-sob cestování a pohybu. Je to velice zdravý koníček a sou-časně nejlepší cesta k setkávání se spoluobčany a prožíváníspolečných aktivit ve městě. Je to paradoxně také částcestování i s pomocí dopravních prostředků, protože jakcestování hromadnou dopravou, tak automobily potřebujedoplnění pěší chůzí na krátké distance, chceme-li dosáh-nout cíle. Pokud uznáme potřebu vytvoření vyváženostimezi potřebami dopravy, využití území, tvorby města zvláště městské organizace v sociologickém smyslu, takdůležitým krokem je vytváření obytných příjemných místve městech. Abychom toho dosáhli, musí spolupracovatobčané, techničtí odborníci (architekti, urbanisté, dopravníinženýři a sociologové) i politici, kteří by měli vytvořitspolečný jazyk v zájmu toho, aby se naše města stala pří-jemnými místy, kde lze spokojeně žít.

Obr.1: Pesimistická prognóza vývoje českých měst – neúnos-ný nárůst IAD, Brno 2010

Závěr:Budování infrastruktury pro chodce podporuje Tři pilíře

udržitelnosti.Udržitelnost je založena na třech pilířích: ekonomice,

ekologii a životním stylu. Proto by města, která prohlašují,že jsou na cestě k udržitelnosti, měla uvažovat o takovésprávě města a takových opatřeních, které podporují odpo-vídající rozvoj těchto tří oblastí. Volba druhu dopravy jez tohoto pohledu jednou z důležitých otázek, jíž je třeba sezabývat. Rozšiřování pěší dopravy může být považovánoza správný krok k udržitelnosti.

Z ekonomického hlediska, pokud jde o zajištění odpoví-dající infrastruktury, je pěší doprava velmi levná. Rozšířenípěší dopravy poskytnutím pěší infrastruktury se zdá býtrovněž rentabilní: nedávné studie ukázaly, že nárůst podíluchodců vždy podpoří místní ekonomiku. Pěší doprava jepochopitelně výhodná i ekologicky – produkuje nulovémnožství výfukových plynů a málo hluku, a protože až20 % všech automobilových jízd je v rámci docházkovévzdálenosti, je tu velký prostor pro omezení ekologickynepříznivého používání automobilu a náhradu takovýchjízd chůzí.4) Mnohá příslušná opatření je ovšem nutno tepr-ve realizovat.

Pěší chůze je bezpochyby propojena se společenskýmživotem – dá se říct, že kde jsou chodci, tam je život – lidése cítí bezpečně tam, kde jsou (četní) další lidé a kde jetedy společenská kontrola, chůze člověku umožňuje býts lidmi nebo alespoň mezi lidmi. V neposlední řadě jechůze zdravá, což lze započítat jako výhodu ze všech třízorných úhlů – ekonomického, ekologického i sociálního.

Z pohledu jednotlivce mohou mít výhody chůze různépodoby: buď přijímá za vlastní ekonomické, ekologickéa sociální hodnoty s pěší chůzí spojené a k chůzi je motivo-ván podporou těchto hodnot – mohlo by se říct idealistic-kými důvody, nebo má zkušenost, že chůze uspokojuje jinépotřeby, které si není možno uvědomit bez zkušenostís chůzí – chůze podle mnoha studií dává pocit svobodya nezávislosti, kondice a síly, uvolnění atd. Jak však bylořečeno, tyto pocity se stěží změní v pohnutky, které usměr-ňují chování pouhými informacemi od jiných. Je důležité,že člověk zažívá tyto pocity sám. Udržitelná politika vede-ní města by tedy měla zahrnovat pobídková opatření, kterázapříčiní, aby lidé chodili a pocítili tak zdravotní, ekologic-ké i dopravní přínosy chůze.

4) Risser Ralf, Rakouský výzkum mobility, FEACTUM OHG,Viena, Rakousko

Graf 2+3: Díky zaměření urbanistů na bezpečnost chodců a intenzivnímu výzkumu různých organizací se daří zlepšovatbilanci fatalit chodců. Autor grafu RNDr. Jan Tecl, Brno 2010

přílohaXII

příloha

Graf 4: Mezinárodní srovnání – klesá počet zraněných chodců díky eliminaci rizikových míst a lepší organizaci aseparaci provozu. Autor grafu RNDr. Jan Tecl, Brno 2010

Graf 5: Mezinárodní srovnání – je důležité, že klesá počet fatalit. Autor grafu RNDr. Jan Tecl, Brno 2010

XIII

Graf 6: Mezinárodní srovnání – Výše fatalit odpovídá pozornosti, která je v jednotlivých zemích bezpečnosti chodcůvěnována. Autor grafu RNDr. Jan Tecl, Brno 2010

Graf 7: Chodci – jedna z nejrizikovějších skupin ve městě. Počet smrtelných úrazů chodců vzhledem k celkovémupočtu fatalit, rozděleno dle věkových skupin. Autor grafu RNDr. Jan Tecl, Brno 2010

přílohaXIV

Graf 8: Počet smrtelných úrazů vzhledem k celkovému počtu obyvatel, rozděleno dle věkových skupin. Autor grafuRNDr. Jan Tecl, Brno 2010

Graf 9: Chodci – jedna z nejrizikovějších skupin ve městě. Počet smrtelných úrazů chodců vzhledem k celkovémupočtu obyvatel, rozděleno dle věkových skupin. Autor grafu RNDr. Jan Tecl , Brno 2010

příloha XV

Vyšlo jako příloha časopisu POLICISTA č. 11 / 2010

přílohaXVI

Ilustrační foto z dopravní akce Václav ŠEBEK