mé erbovní zvíře je strom erbovní je strom - městská knihovna v … · 2020. 5. 25. ·...
TRANSCRIPT
-
Neslučitelné tak blízko sebe, až to křísne a vznikne něco nového. Koketně se nabídne báseň, v tom vzácném jiskření, jehož slova a verše kdosi rozezná a stvrdí písmem. Milan Ohnisko je takovým zázrakům otevřen, možná je svou hravostí přímo přivolává. Příčné a snové básnické vidění však nerozvíjí směrem k širokodechým surreálným tahům, míří ke zkratce, k co nejoproštěnějšímu jazykovému výrazu. Se skvěle odposlouchanými či inspirací seslanými cáry promluv pracuje metodou montáže. A jiskření pokračuje. V poezii myslí sama řeč, předvádí paradoxy, jimiž probleskuje smích i smutek. „Kola bzučela / veslo se bořilo do sněhu,“ říká světu básník Ohnisko ve své zatím vrcholné sbírce.
Wanda Heinrichová
Milan Ohnisko
Narodil se roku 1965 v Brně, kde také prožil většinu života. Za normalizace vystřídal různá pomocná zaměstnání. Po listopadu 1989 se jeho profesní život točil kolem knih. Od roku 2012 žije a pracuje v Praze. Vydal šest básnických sbírek plus jednu Býkárnu, kterou napsal společně s Ivanem Wernischem a Michalem Šandou. Pod názvem Oh! vyšel roku 2012 v nakladatelství Barrister & Principal reprezentativní výbor z Ohniskovy básnické tvorby z let 1985–2012.
Méerbovní
zvířeje
strom
m i l a n o h n i s ko
mil
an
oh
nis
ko
M
é er
bovn
í zví
ře je
str
om
-
m i l a n o h n i s ko
Mé
-
erbovní
-
zvíře
-
jestrom
-
Druhé město, Brno 2015
-
© Milan Ohnisko, 2015Collage © Michal Wernisch, 2015© Druhé město — Martin Reiner, 2015
ISBN 978-80-7227-361-4 (Tištěná kniha)ISBN 978-80-7227-841-1 (Elektronická kniha)
-
Jen ten, kdo se dovede trápit pro tuto vadu,může se od ní oprostit.
Tao te ťing
-
11
Výš nedohlédnu
Děkuji vámjá nebudu sedětřekla a sedla si
Tak tedy sedí vedle mnea jedním okem(tak abych nevidělže se dívá)sleduje, co tady píšu
Píšu to, co tady píšua jedním okem(tak aby nevidělaže se dívám)pozoruju její rucea kolena a lýtkaa kotníky a stehna
Hm, je fakt moc hezká
Výš nedohlédnuale tohle mi bohatě stačí
Snad to po mně přečte
-
Na zídce u Vltavy
-
15
V Café NONA
Ptala se tě mladá dívkaco je poezie Chtěl jsi jí to říctale od vedlejšího stolku zaznívalo
já tam mám střelce v ascendentujá jsem jen vzdušná a oheň, jinakdzzz, rozumíš? Já si řikám, dělejněco smysluplnýho pro sebe! Nojasně… mě teďka uhranul ten višmuzikant. Jak má ty ryby, je vodajemnej, poddajnej, bzzz, dzzz. Nojasně, bzzz, problém komunikace,viš jak, né? Je to na tobě. Spojenía všecko dostaneš. Láska bzzz, no
Jiřímu Dynkovi
-
16
Prase
Ty jo! Na Vysehradenejaka zenska venci obrovsky prase!A bez voditka!
Coze? Co delas venku? Rikals ze budes vecer doma…
Když došel až tamchvíli ještě čekal v šatnějogínky chodily z jógybeze studu se před ním převlékaly
Doufal, že zase uvidítamtu; a viděl
Břicho jako z alabastrustehna jako z biblebéžové kalhotky s drobnými krajkami
Na meditačním polštářipak celou dobuhledal její klín
Cítil tu vůni
-
17
Nosem jí brázdil rýhupřes zvlhlou látku
Hlasitě vzdychla (skoro zaúpěla)zavřela očia kolena si přitáhla až k bradě
-
18
Stíny
— Nemůžu si pomoct, ale některý ženský vypadajjak šukací mašinyříká mi kamarád
— To teda vypadajsouhlasím a potichu se smějemeSkoro se zajíkáme
houpou se lampióny a voní tma; vracíme se domůNa červencovém asfaltu leží něčí
žaludekkterý právě překračujíkomické stínydvou starších pánů
Michalu Šandovi
-
19
Moucha
Už nikdy nebudu psát básněřekl a začal:
Být živ znamená trpět; jest totéž něčehodosáhnouti a něčeho ne…
Když vtom do místnostivletěla moucha
Ale ona to nebyla mouchaale překrásná princezna zakletá
Dáte mně najíst, princi?Zlá macecha mě…
Ale tos jí už stahoval kalhotky
Kde jsme to:Ach ano, být živ znamená…
-
20
Oběť
Stárnoucí básník píše na notebooku báseňa u toho ji pozoruje, kteráž se tak děsně běsně zmítá na skle přimáčknuta žaluzií
Mrká na ni fasetovým okem, křídlem blanitým jí mává šeptaje: „Vydrž, holka. Díky týhle básni budeš teďka fakt dost slavná.“
-
21
Kola bzučela
Kola bzučelaveslo se bořilo do sněhudům se zmenšoval, stromy v aleji ubíhaly
Sirné ohnětavily vzduch
(he he, tvrdne ti bradavka…)(nesahej na mě…)
Mluvila pomalujako by naslouchalatichému hlasu odněkud zdaleka
-
22
Delirium tremens
…tento svět, jenž začastézdá se býti dílem spíše ďábla než našeho pána boha, lečpřed lidma tě bit nebuduale počké, až přindem domty malé zmrdeseřežu tě takže si tédeň nesedneš madamjiž dlouhovás tu pozorujijiž dlouho si na vás tajně myslím vždy o polední sebehaně
domníváte se taktéžže vy a já byli bychom spolu šťastni? posune si širák do čela a upře očidaleko za obzor a neřvinebo ti eště přidámmyslím, že byli…
Wandě Heinrichové
-
23
Klec
— Přijdou holkykterý polykají do pekla?ptám se
— Vtipálku! Samozřejmě i tyco vyplivujívece
— A jak ven z klece?ptám se dále
— Ukaž mi tu kleca já tě z ní vysvobodímpraví
— Tady je, paneříkám
— Žádná klec není, podívejdí a chytne se mříží Náhle ožije:
— A hele, už vozej večeři…
-
24
Koblížek
Malá hodná tlustá dívkaveze si výtahem koblížekz přízemí do prvního patra
Na horním rtu má otisk cukru
O patro výš pochoduje s cigaretou a mobilemrozezlenánahá mrcha
Dupe jak vojskapřímo nad mou hlavoukřičíc na miléhoTos posral, ty debile!
Mezitím dívka dojedla koblihua odemkla dveře
-
25
Letní den
A přece sesílena důvěrouvzchopila k životu
Ještě trochu malátně se usmála; opřela záda o zídku
Na posečené stezcese pohnul stín
Cizinec?Jejich zraky se zkřížily
Udělej mně tozakňučela
Bylo jí lehce cítit z úst
Ale jen lehceskoro to nevadilo
-
26
Letní sen
Na zídce u Vltavy parta teenagerů pije vodku z flašky a všemu se drsně chechtáholka v černých punčochácha černých martenskáchsedí takže je jí vidět rozkroknedokážu se tam nedívat
O kousek dálnóbl svatba na Žofíněblesky fotografůúsměvy slzavérodičové zjihlía ženich s nevěstoujako v nebi tak i na zemitančící na Here Comes The Sun
A v cípu nejzazšímtam co je půjčovna šlapacích labutís nápisem Zavřeno!leží dva muži bez domovajeden mě pozoruje jedním okemdruhý mě nevidí už ani tím druhýmneb přebral okenya usnul navždy
-
27
Vracím se k holce v martenskáchprosím její kluky o prominutía odvádím ji navždy do svého života
Když ji za pár let vracímkluci už tam nejsou
Ondřeji Hanusovi
-
28
Poutník nekonečnem
Cítil, že pomalupozbývá vědomí
Byl jako stínjako sen pod hvězdami
Krajina uhánělanebesa padala
Proud tmy — propast hrůzypak oslepující světlo —
Ranní chlada lehký větřík
jej vrátily do tělaPoklekl k modlitbě
Částečně depilovanáhledá vážný vztah
Mocně ji k sobě přitiskl
-
29
Mé erbovní zvíře je strom
Slečnomáte krásný anakolut
Slečno v kolik tady končíte
Slečnovšechno jsem zapomněla co jsem nezapomnělto jsem popletla propil
Slečnomé erbovní zvíře je strom
Slečnoje to už dávno —ale vrátím se
Kvůli vám se vrátím zpátkydo oslepujícího světla živých
-
30
Tichá noc
A ta žena (H.)s figurou královnyvedla mne po schodechaž dolů do sklepa a ještě níža pak zatáhla záclonky a řeklanejsme v romanetu, jsme ve snu!a byla tam tajná mučírna, která jí zvyšovala slast
takjak si to nikdo neumí představit
A řekla jen žádné světlo vanilkovéžádnou skořici ani hřebíček, milánkunejsme v básničce
Chtěl jsem se probudita probudil jsem se
-
Moře pleská o bok lodi
-
33
Na úpatí
V té legrační změtisnadno přehlédneš tetanus a hřebík
Z kumpánů(však víš, to bylo tehdyjak)stávají se dědci
Vidíšněkteří dosud veselíněkteří dosud smutní
(jako bych někdeměl tajné znameníkteré se ne a ne zahojit)
A s nimi jejich ženy — ty co by fákt teda nikdy
Pták z damašku diamantový leshalucinační stromněkdejší ňadraněkdejší klitoris Vidíš vysokou horua na ní sníh
-
34
Na periferii
Nikde nikdo
„Teda no fakt těžký říctco se tady vlastně stalo…“
Její pára stoupá k nebizatímco ti vyká
Mrzne
Přikyvuješ
-
35
V Řetězovce
I nastalo hemžení všelikéLoďstva připlouvalajiná odplouvalaa šero tálo v těžká skupenství
Hrubci smáli se hruběhrdlem přesýpali štěrkklíny vyrážely prosolené vzdechy
…Stáli jsme pak ještě venku na chodníkua mlčeli
Malé prsy bez podprsenkyvypadaly pod tričkemnečekaně dobře
Já si teď ještě dodělávám doktorát, víte?řekla rozpačitě
Bavlna bradavky zlehounka hladilapod nábřežím tekla řekabez začátku a konce
Chtěl bych s ní splynout
-
36
O tom druhém
A náhle ti začala vyprávěto tom druhém
O prázdném uterua zašpiněném ohnio šklebu rychlejším než jakýkoli úsměv
— Což vážně nevíte, vy ohniskože štěstíje jen jiné jméno povrchnosti?
Z balkónu přes její vlasypozoruješ balóny
Vysoko na nebi reklamní akce
…je to jen špička ledovceshodují se odbornícina utýrané děti…
Z vedlejšího okna hraje rádiopo nebi sunou se veselé barvykolem boltce drobné hrudky pudru
-
37
Pátek
Uprostřed Prahy rostou kopretiny
Řeklas mi včera takhle nežertujnebo se to stane
Smál jsem seaž ses začala bátže vykrvácím hrdlem
A ráno jsem plakal ale tajnětos už neviděla
Kopretiny, kapradí a tráva
Posvátné písně jsou od těch všedníchskoro k nerozeznání
Kateřině Rudčenkové
-
38
Noční plavba
Odešla pryč — zpátky ke své chýši
Kávu si sladila surovým cukrempotichu spouštěla svůj hák do vody
Na obzoru se chvělo město
(Růže opojně vonělySatan to roztáčel „U Tří křížů“v sousedním okrsku plakalo děcko)
Zpočátku lidi zpěv vzpružoval, ale pak…Že by smrt mohla přijít tak tiše?
Je to snazšínež tušíšmůj synu
-
39
Bolest
V oku exorcistyzahlédneš úlisnost
Kočka olizujerozdupnutou misku
Čekáš na měa já nepřijdu
A verše, které měly zářitstojí za hovno
Lence Lagronové
-
40
Průsvitný svět
Na lavičce spí poblitej chlap
Zdá se mu sen, že holubje městský pták
Že paní v tramvaji je paní v tramvajiže jeho matka je papírový démona jeho otec… papírový dráčekpod propastí nebeské klenby na mramorových sloupechna bambusových tyčíchna silonových nitíchna synapsích na ničem
V tom snu díváš se na sebeptačíma očimaté paní
-
41
Na protější střeše
Zatímco to píšuna hliníkovém lemuvětrací šachtyna protější střešese usadila straka
Straka častolétá sama
Na rozdíl třeba od holubůnebo i vrabců
Rád pozoruji ptáky
Mám rád, když něco nic neznamená
-
42
Lesní hry
Dnes jsi vidělprvní podběl
Pohladí tě po líciruka v gumové rukavici
Tak co, chlapečku
Máš štěstížes potkal právě mě
Podívej
-
43
McDonald’s
— Když letíš do minulostia tam zabiješ sám sebetak to je, vole, celkem paradox
— Démon mi svírá hrdlodusím se. Ach, bratřerve mne na kusyvěříš mi…?
— Věřím ti, ó drahý!Utrpení jest nezměrnénutno jen vytrvata trpět trpělivě
— Du eště na hajzla dem do hajzlu, borci
Jitce Hanušové
-
44
Chceš zařvat
V tramvaji, v metru, na hajzluna ulici, v obchoděvšude mrtvoly
Přijdeš domů:všichni mrtví
Chceš zařvat Přestaňte
Nech toho!ale nemůžeš pohnout rty
Zapomněl jsiže nejsi?
-
45
Bez lítosti
Sedíme v baru či co to jepajzl hampejz varieté bordel světpřichází hysterická zpěvačka a zpívápřichází super vyfiknutý spasitel světa se svým hulibrkempřichází dosud živý potkan poleptaný tvou voňavkoupřichází pytel mých nejhorších sraček s tváří
dvojnácka Jannusepřichází údajná „Škvíra mezi dnem a nocí“skrze niž nepřichází už absolutně nicpřichází Venuše — bez kožichubez kundy a taky bez vtipupřichází kašpar s nápisem
End of route.Turn back now.
Přichází zrůda a říká zavíráme
-
46
Samsára
Prvotní mysl je čistánerodí se, neumírá —co zčeří hladinukdyž nefouká vítr?
Nemůžu na to přijít
Včera v noci v našem nebináhle jsi umřelaa já dlouho nahlas plakala chtěl zemřít navždy s tebou
Není nic k dosaženívšechno je završenoa hladinu v bezvětřízčeří třeba ryba
Nebo zemětřesení
-
47
Konec září
Mezi vámivelká taška
K prasknutí naditá kabela
Na plechové skříni cedulkamimoobory + játra
V kukani sestramá opálená stehna koleny ti svírá spánkydo rytmu cvaká si propiskou
Teď vzdychla —vidíš? Netřeba ani překročit práh…
V parku na Karlákuv tak brzkém ránunad hlavou lískanad lískou deštivé nebena mokrém asfaltu oříšky
Ve srostlých listenechvypadají úplně jako cokolinač zrovna pomyslíš
-
48
Brücknerův dům
Je půl páté ránood tří bdímpřestože střízlivje říjen, listopad
Spíš o patro výšnevíš co jájá nevím co tydo okna buší noční déšť
Kamile…
-
49
Sedí u stolu
Sedí u stolučeká na ženupíše báseňzabíjí čas
Zabíjí časčekáním na ženukterá jak proslýchá senikdy nepřišla
Ivanu Wernischovi
-
50
Kratochvíle
V čekárně si krátil chvíli rozpomínáním na pohlavní orgány
Některé si ještě dokázal vybavit přesně —
i ten pocit
Čas ubíhala nastalo dětství
Pahorek, hráza propast bezedná
*
Učitelky si naschválneholily nohy
Ledově přísnés ratanovými rákoskamia dlouhými slonovinovými špičkamiz kterých před tabulí zasněně kouřívaly — vysvětlujíce zcela novou látku!
-
51
A jak po nás loupaly očimapod portrétem mocnářekterý ty jejich župánky a podvazkové pásytaky žral
*
Moře pleská o bok lodiv láhvi dopis nejistým písmem
Nechceš se mnou chodit?
Víš, já nejsem šťastný
To nevadí
-
52
V čekárně na Karlově náměstí
V čekárně velké foto jícnujícen vypadá trochu jako vagínavagína vypadá trochu jako jícenvšechno vypadá trochu jako něco jiného
Proti mně paní, která vypadájako svatý Mikuláš se sádrovou nohouvytahuje z kabelky mou poslední sbírkua odhazuje berlu
Zde by báseň mohla skončitale nekončí:dáma odhazuje plnovousje krásná a začíná deklamovat
-
53
Prosinec
Matka nervózně škube psemkterý je ještě štěně:„Nechoď do té kaluže, debile!“
Matka nervózně škube deštníkemkterý je ještě pětiletá dcera:„Seš blbá? Jak to zase držíš!“
Matka nervózně škube pláštěnkoukterá je ještě jednoroční syn„Neser mě už, nebo ti dám facku!“
A vzápětí mu ji dá
Prší
-
54
Prší, prší
V parku na Karlínském náměstísedí od rána bezdomovcichrastí krabicákem, vykřikují zveselahádají se, posmrkují, jeden nemá jednu nohudruhý nemá ani druhoutřetí (vypadá trochu jako Jaroslav Seifert)své soudruhy ze srandy pohlavkuje
Sedím tam na slunci s nimijen o lavičku dálmožná mě jednou vezmou do party
Kolem chodí dívkyrok od roku mladšírok od roku nádhernějšístehna a ňadra a ústa a všecko
Rok od rokupřichází jaro později
a zabolí hloub
Náhle se zatáhlo a prší
-
55
Prší, prší, jen se cákáVinnetou si honí ptákaOld Shatterhand ve vanělíbá prsa Ribaně
haleká Seiferta my ostatní se smějeme jak blázni
-
Andělé nad Prahou
-
59
Pohádkový svět
Houká vlak a poprchávánad Smíchovem zapadá sluncepodívej, duha!sebevrah kladekrk na kolejnici
Už brzy budeo hlavu kratší
Jako v pohádce
-
60
Andělé
Kuřecí rájse jmenuje to řeznictvíkteré je hned vedle řeznictvíkteré se jmenuje Řeznictví u Richarda
v Kuřecím ráji mají tuze krásné masotéž Richard má, paní, tuze krásné masoa také jeho žena má tuze krásné maso
a někdy si spolu na večeřidají bílé maso z Kuřecího rájea potom Richard své červené maso zasune do růžového masa své ženya tak jsou spolu nevýslovně šťastniaž náhle letí, krouží nad Prahoujako by oba už měli křídla
-
61
Za oknem tiše pluje loď
Za oknem roste bazalkahouká sanitkaa pofukuje vítr
Za oknemtiše pluje loď
Zavřu očia kdesi bouchnou dveře
Něčí žena zaječí Vypadni!a pak se tomu hrubě směje
Směju se takyruku na klice
-
62
Rybanaruby
Byl jsem mezi vámileč nebyl jsem tam s vámiabych citoval Magorakterý citoval bůhví kohocítil jsem že
mé srdce už v tom není
Mé srdce nebylo v tom s vámia nebylo nikde poblíž animé srdce bylo jindea nebylo ani pod sukní té mladé servírkypod ní byla už jen má šedivá hlava
Mé srdce se na to všechno dívaloa vidělo dobře
kde už není
Dívalo se na vásdívalo se na násani ne tak shorajako spíš zevnitř
Ani ne tak zevnitřjako spíš odnikud
-
63
A Kamila mi říká
víš že slzy radosti tečou z vnějších koutků okaa slzy smutku z vnitřních?
Nevím
Nevím toprotože jedinénač v životě jsem přišelco pochopil a čeho dosáhlježe nevím nic
Nevím nicnebo skoro nica o slzách jistě vím jen toco mi o nich řekl jazyk
Zdeňku Volfovi
-
64
Dojem skutečnosti
Úkrokem kdysdostal jsem se k poeziinedorozuměním hledal slova
Na Vltavě houká parníkna dlažbu padají kaštanyu vodárny stojí dívkaa s někým telefonuje
Teď se zasmála
Dojem skutečnostitiché světlo na konci dne
-
67
Dodatek
Většina básní této sbírky vychází knižně poprvé. Výjimku tvoří bás-ně otištěné v těchto publikacích:„Prosinec“, „Sedí u stolu“ — Co to je toto? Ivanu Wernischovi k sedmdesátinám. Druhé město, Brno 2012. „Prosinec“, „Samsára“, „Letní sen“, „Sedí u stolu“, „V čekárně na Karlově náměstí“, „A Kamila mi říká“ — Oh! Výbor z básnického díla 1985–2012. Barrister & Principal, Brno 2012.„Brücknerův dům“, „Rybanaruby“ — Ztichlá klika 8. Ztichlá klika, Praha 2013.„Letní sen“ — Nejlepší české básně 2013. Host, Brno 2013.
U některých básní jsem učinil drobné změny, výraznější proměnou (krácením) prošla báseň „Samsára“. Nyní je textová podoba všech dvaačtyřiceti básní této sbírky autorsky definitivní.
Motto na straně 9 je citací třetího a čtvrtého verše 71. kapitoly Tao te ťing v překladu Berty Krebsové (DharmaGaia, Praha 2003).
Můj dík za nezištnou pomoc s přípravou rukopisu patří několika blízkým lidem, zejména Ondřeji Hanusovi.
M. O., Praha, prosinec 2014
-
Obsah
Motto (Tao te ťing) 9
Výš nedohlédnu 11
Na zídce u Vltavy
V Café NONA 15Prase 16Stíny 18Moucha 19Oběť 20Kola bzučela 21Delirium tremens 22Klec 23Koblížek 24Letní den 25Letní sen 26Poutník nekonečnem 28Mé erbovní zvíře je strom 29Tichá noc 30
Moře pleská o bok lodi
Na úpatí 33Na periferii 34V Řětězovce 35O tom druhém 36
-
Pátek 37Noční plavba 38Bolest 39Průsvitný svět 40Na protější střeše 41Lesní hry 42McDonald’s 43Chceš zařvat 44Bez lítosti 45Samsára 46Konec září 47Brücknerův dům 48Sedí u stolu 49Kratochvíle 50V čekárně na Karlově náměstí 52Prosinec 53Prší, prší 54
Andělé nad Prahou
Pohádkový svět 59Andělé 60Za oknem tiše pluje loď 61Rybanaruby 62A Kamila mi říká 63Dojem skutečnosti 64
Dodatek 67
-
Vydalo nakladatelství Druhé město — Martin ReinerPod Červenou skálou 7, 639 00 Brno roku 2015 jako svou 118. publikaciOdpovědný redaktor Miloš VoráčKoláž Michal WernischObálka a grafická úprava Bedřich VémolaFotografie autora Tomáš Bečička Sazba z písma Tabac G2 [email protected] Reprocentrum BlanskoVydání první72 stran
www.druhemesto.cz
Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury ČRa Nadace Český literární fond.
Méerbovní
zvířeje
strom
m i l a n o h n i s ko