PentagramTao, velká síla ve středu

Mäkká voda

Imprese světla

Spoločný odchod je možný

Barvy slova

Váha slova

Síla ticha

Johann Michael Hahn

2014 ČÍSLO

Lectorium Rosicrucianum

1

ŠéfredaktorA. H. v. d. Brul

Redakční radaP. Huijs

ObrázkyWendeli jn van den Brul

DesignStudio Ivar Hamelink

RedakcePentagramMaartensdijkseweg 1NL-3723 MC Bilthovene-mail : info@rozekruispers.com

AdministraceMedzinárodná škola Zlatého RužokrížaLectorium RosicrucianumMasarykova 1 2SK-040 01 Košicee-mail : rosicrucianum@lectorium.sk

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s RůžíLectorium RosicrucianumKřesomyslova 8CZ-1 40 00 Praha 4e-mail : praha@rosicrucianum.cz

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s RůžíLectorium RosicrucianumNové sady 4CZ-602 00 Brnoe-mail : brno@rosicrucianum.cz

www.lectoriumrosicrucianum.org

K překladu použito:německé vydání Pentagramm 2/201 3anglické vydání Pentagram 4/201 3maďarské vydání Pentagram 4/201 3

VydavatelMezinárodní škola Zlatého Kříže s RůžíLectorium RosicrucianumKřesomyslova 8CZ-1 40 00 Praha 4e-mail : info@rosicrucianum.cz

Autor© Stichting Rozekruis PersBakenessergracht 5NL-2011 JS Haarleme-mail : info@rozekruispers.comwww.rozekruispers.com

Kopie ne bez písemného souhlasu

Evidenční číslo MK ČR E 1 8833

Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit nanovou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolemznovuzrozeného člověka, Nového Člověka.Je však také symbolem Universa a jehověčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je­liuskutečněn v životě. Teprve tehdy, kdyžčlověk uskutečňuje pentagram ve svémmikrokosmu, ve svém malém světě, teprvepak vstoupil na stezku transfigurace.

Časopis Pentagram vyzývá čtenáře,aby tuto duchovní revoluci v sobě samýchpřipustili a uskutečnili.

Časopis Mezinárodní školyZlatého Kříže s RůžíLectorium Rosicrucianum

Pentagram

Neodňateľné

Toto nám nebude odňaté: čítaťA so zatajeným dychom strany obracať,Ďaleko od každodennosti.Tí, ktorí čítajú, môžu byť osamelí.

Ale takými boli od svojho detstva.

Volá ich svet, kde Veľkí,Tí Bezčasoví, stále pretrvávajú,Kam my, malí, môžeme ísť;Oni sú jediní, ktorí nás nikdy nevyženú.

Ida Gerhardt (1905 ­ 1997)

Tao, velká síla ve středu

Střed obsahuje všechnyobrazy 2

Mäkká voda 8

Rytmus 12, 40, 41, 45

Imprese světla 13

Spoločný odchod je možný

Výprava v siedmichfázach 19

Barvy slova 28

Síla ticha 33

Pozliepané vety 39

Váha slova 42

Vnitřní vize Johanna

Michaela Hahna

Pozoruhodný příkladosvícení 46

Logos, impresia slova vovydaní o reči

Číslo 1/2014

2 Pentagram 1 /201 4

V iditelné účinky velkého Te jsounásledkem proudění Tao. Tao je

ve svém tvoření pro přírodně zrozené,pro všechny, kteří už předem náležík nějakému „hřbitovu“, neurčité a ma­toucí. V astrálním životním poli od­děleném od pramatky tomu nemůžebýt jinak. A přece střed tvoření Tao ob­sahuje všechny obrazy. Výraz velké Teje některými autory překládán jako„velká ctnost“. A ačkoli je Te opravdunesmírně velkou ctností, přece je lepšíTe opisně a výstižně překládat „stezkaosvobození“ a jako „výsledek kráčenístezkou osvobození“. Když se člověkpřibližuje podstatě Te tímto způsobem,pak zabraňuje tomu, že bude brát vel­kou ctnost jako aspekt přírodně zroze­ného života.

V přírodě smrti může člověk na­zývat mnohé věci ctnostné, dobré.Ale ctnost a dobro nejsou v této pří­rodě absolutní, nevztahují se na „Je­diné dobro“, jak to nazývá HermesTrismegistos. K tomu je řečeno ve21. kapitole Tao­te­ťingu o viditel­ných účincích jako výsledku kráčenítouto stezkou, jako výsledku upotře­bení trojnásobné gnostické praxe,o které bylo pojednáno v posledníkapitole. To jsou účinky, které abso­lutně nemusí být neurčité, neboť tytoúčinky jsou následky emanací neboproudění Tao.

Tao je božské Jedno, Absolutno;je to samotné „To“. Ale není toto vy­mezení pojmu poněkud neurčité? Ne­musí být ze tří důvodů. Zaprvé jsou

Tao, velká síla ve středu

STŘED OBSAHUJE VŠECHNY OBRAZY

J. van RijckenborghViditelné účinky velkého Te jsou následkem proudění Tao. To je přiro-zeností Tao. Tao je ve svém tvoření neurčité a matoucí. Jak matoucí!Jak neurčité! A přece střed obsahuje všechny obrazy. Ó, jak neurčité,jak matoucí! A přece, ve středu je duchovní bytí. Toto bytí je nanejvýšskutečné a obsahuje neklamné svědectví. Od pradávna bylo jeho jménonepomíjející. Propůjčuje skutečnému stvoření život. Jak vím, že v němmá vše stvořené původ? Skrze samotné Tao.

3Tao, velká síla ve středu

Symbol pro„sílu Tao“.Kdo přemůžedruhé, je silný,kdo přemůžesám sebe, jevšemocný.

Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri jsou zaklada­telé duchovní školy Zlatého Kříže s Růží. Svým žákůmv této škole stezku osvobození duše všemi možnými způ­soby a často na základě původních textů z univerzálníhoučení vysvětlovali, prozkoumali a příkladně žili.

4 Pentagram 1 /201 4

tyto emanace přirozeností Tao. Za­druhé Tao stojí a je absolutně „vestředu“. A zatřetí nese tento střed„všechny obrazy v sobě“. Pokusmese to vysvětlit.

V celém vesmírném zjevení, v ce­lém prostoru stvoření stojí Tao, božskéJedno, ve středu. V tomto nezměrnémprostoru existuje bezpočet astrálníchpolí, která se od sebe všechna velmiodlišují. O každé této rozdílnosti, kte­rá je obsažena v jednotě, musí člověkříci: „Tao stojí ve středu“.

To je samo o sobě velmi důležitéa potěšující. Ale mnohem důležitějšíje moci konstatovat, že z této božskésíly „ve středu“ vycházejí emanace,proudění, záření, účinky, které napl­ňují veškerý nezměrný prostor svýmmajestátem. Ještě důležitější je to,když člověk odhalí, že všechny tytomyriády hvězdných systémů, a v těch­to systémech zodiakální systémy,v těchto zodiakálních systémech slu­neční systémy, a v těchto slunečníchsystémech všechna planetární tělesavlastní v nejpravdivějším smyslu slovave svém středu Tao.

Každá planeta, každé slunce, kaž­dý systém je obklopen a prostoupenduchovní esencí Tao. Je to esence,která tvoří ohnisko ve středu těchtonebeských těles a systémů. Planeta,kterou obýváme, nese Tao v absolut­ním smyslu ve svém srdci. Proto seříká, že v nejvnitřnější vrstvě naší

planety sídlí Kristův duch. Proto setak ostře rozlišuje mezi planetárnímduchem a planetárním Logosem. Pla­netární duch je výraz pro dialektickýnáhled, pro nositele obrazu planetárnípřírody smrti. Planetu, kterou známejako Zemi, můžeme přirovnat k osob­nosti člověka. Naproti tomu je pla­netární Logos jsoucí existencí Tao,existencí skutečné, z Boha zrozenéZemě, která může být přirovnának našemu mikrokosmu. Je to nebeskázeměApokalypsy, planeta, která jezcela odlišná od nám známé a kteráje nám přesto velmi blízká.

Ještě více ohromující bude, kdyžzjistíme, že mikrokosmos vzhledemke kosmu a makrokosmu netvořížádnou výjimku. „Jak nahoře, takdole.“ Pochopte tento hermetickýaxiom dobře! Také v mikrokosmu jeTao přítomné, a to „ve středu“. Je tostřed, který koresponduje s naším tě­lesným srdcem, střed, ve kterém jsouemanace velmi jasně poznatelné.Tak jsme tedy, i když poněkud ne­souvisle, načrtli přirozenost Tao. Taoje všude a u každého „v absolutnímstředu“. To je velký zázrak Tao. Tatovelká, živoucí, božská síla hovoří a zářív srdci všeho a všech. Je to zázračnápřirozenost Tao, vlastnost Boha. „Pročje potom hlas Tao,“ mohli bychom sezeptat, „ve mně tak neurčitý? Proč mizpůsobuje zmatek?“ Protože Tao je

5

sice ve vás, ale ne z vás. Tao ve vásnení ztělesněno, není žádnou částívaší hmotné existence, zatímco vaševlastní existence, vaše osobnost mávlastní vědomí, vlastní hlas. Jste z jinépřírody; Boží příroda je ve vás jenjako hlas, jako záření. Je to Slovo,které bylo a je od počátku.

Když se člověk omezí výlučně nasvé přírodní zrození, když v něm mádostatek prostoru, když vychází vý­lučně z něho, když ani neví o možnostijiné přírody, jejíž hlas se v něm ozývá,pak je logické, že tomuto hlasu nero­zumí a je jím zmaten. Když ale člověko existenci jiné přírody ví, avšak ži­votním postojem se jí pozitivně ne­přibližuje, pak kromě zmatku existujeuž jen největší neurčitost. Pak Světlo,slovo svítí v temnotě, ale temnota honemůže nebo nechce pochopit. Pozná­váte, jak je prolog Janova evangeliakonkrétní?

Když jste vysvobozeni ze zmatkua neurčitost chcete proměnit v jasnésvětlo, pak nesmíte nikdy zapome­nout, že se v celém vesmírném zje­vení vždy hovoří o dvou přírodách:na jedné straně o absolutní přírodě,která je Tao; a na druhé straně o vzni­kající přírodě, která není nebo ještěnení Tao. Ve vašem mikrokosmu jsoutedy dva životy. Vznikající příroda,

která podle okolností ve svém vzestu­pu stagnovala jako ta vaše – a tím seneustále otáčí a musí se vrátit ke své­mu výchozímu bodu, ke kolu zrozenía smrti. Jestliže existují dvě přírody,pak také existují dva od sebe odděle­né stavy vědomí: stav vědomí abso­lutní přírody a stav vědomí vznikajícípřírody; vědomí mikrokosmu a vědo­mí osobnosti. To nižší musí uvolnitmísto tomu druhému nebo v tom dru­hém zaniknout. Především na to musíbrát ohled stav vědomí bytosti, kteráexistuje ve stagnující přírodě, hněvi­vé přírodě. Její stav vědomí musí býtrozlomen, aby vytvořil místo božsképřírodě, aby osvobozená bytost mohlajednou říci: Otec a já jsme jedno.Hovoříme zde o věcech, které bezpo­chyby již dávno víte; jde však o to,abyste je nechali v tomto okamžikupřed sebou ožít. Uvědomte si, že Pánveškerenstva se v tomto okamžikunachází ve vašem středu, ve chlévěvaší dialektické bytosti, ve středu chrá­mu, ve středu vašeho mikrokosmu.

V minulosti jste se jistě v mno­hém ohledu ztráceli v neurčitostecha zmatcích.

Pochopte tedy nyní slova Lao­c’:A přece jeho střed obsahuje všechnyobrazy. Ve středu je duchovní bytí.

„Proč je potom hlas Tao ve mně tak neurčitý? Proč mi způsobujezmatek?“

Tao, velká síla ve středu

6 Pentagram 1 /201 4

Toto bytí je nanejvýš skutečné a obsa­huje neklamné svědectví.

Lze to vyjádřit ještě konkrétnějinež v této svaté řeči Lao­c’?

Ze srdce Tao proudí božská du­chovní esence, Boží hlas, Boží slovo.Tento hlas, toto slovo zahrnuje celýplán. Písmena božského slova sestá­vají z obrazů, z velmi konkrétníchvjemů. Z jaderného principu mikro­kosmu, z růže srdce, vychází zářícísvětelná síla, světelná síla, která v so­bě, s sebou nese řadu obrazů velkéskutečnosti, které musí být v člověkua skrz člověka uskutečněny.

Pomyslete v této souvislosti na rá­dio a televizi. Tento banální příkladvám může objasnit, jaké mocné řadyobrazů a zvuků ze srdce Tao proudía mohou být člověkem vnímány, jest­liže je k tomu jeho instrumentáriumuzpůsobené, toho schopné.

Tato obrazná řeč Boha je k vámv každém okamžiku vyzařována, při­chází každý okamžik ze středu k vám.Tato řeč Boha, která hovoří v nás, jestejná jako ta, která hovoří ve vás.Takto máme srovnávací prostředekpro ověření. Stejnou řečí Boha k námpromlouvá planetární Logos. Mysletena to: nikoliv planetární duch. Krátceřečeno, toto slovo, tato řeč k vám při­chází z nespočetných směrů.

Toto slovo obsahuje nanejvýš sku­tečně veškeré vědění. Obsahuje neo­mylné svědectví o vznikání celéhovesmíru, jak říká Lao­c’, totiž jakmusí toto vznikání probíhat, kde jeto chybně, jak to lze v celém vesmíruudělat správně. Každý problém, kterýpředložíte vnitřnímu tribunálu v mik­rokosmu, kosmu a makrokosmu, jevám vícerozměrným způsobem pro­mítán v obrazech, je transmutovándo obrazu, který můžete rozpoznat,pochopit a uchopit.

Každý člověk, který se takto sku­tečně přibližuje k Pánu ve středu, zís­kává podíl na Božím světě, na jehouniverzalitě. Samotné vědění, kteréje v něm obsaženo, představuje neo­mylné svědectví. Lao­c’ o tom ve20. kapitole říká: „Osvoboďte se odvědomostí, pak od vás starosti ustou­pí.“ Jen poznání Boha, prakticky uplat­ňované, je prospěšné pro svět a lidstvoa slouží Božímu plánu. Můžete si nynípředstavit, proč na vás tak silně nalé­háme, abyste učinili co je jen možné,abyste v sobě nechali hovořit duchovníbytí a tím z něho zazářilo neomylnésvědectví? Je to svědectví odedávna,nepomíjející, síla, která může uvéstv život skutečné stvoření. Toto stvo­ření vzniká zcela přírodovědecky. Jeto proces, který může kandidát svaté

Znovuzrození, má svůj počátek v Tao, které je ve vašem středu, kterévám dává sílu a ta může být tvořivou schopností Tao pochopena.

7

vědy bezprostředně následovat, proto­že celé zrození, znovuzrození, má svůjpočátek v Tao, které je ve vašem středu,

které vám dává sílu a ta může být tvo­řivou schopností Tao pochopena. Čínská Gnose, kapitola 21­II

Když je přijímajícíYin úplný, objevu-je se v jeho středuzárodek Yang.Je-li úplný energic-ký Yang, pak sez jeho hloubkyrodí Yin.

Tao, velká síla ve středu

8 Pentagram 1 /201 4

M yslenie môže byť vyjadrenéusporiadanou rečou. Prostred­

níctvom reči sa vyjadrujeme a človekmá príležitosť uvedomovať si sebasamého, keď komunikuje s inými.Týmto máme príležitosť, spoznať sa­mých seba, ako aj iných ľudí. Z pro­tikladov, z duality medzi Ty a Ja zís­kavame skúsenosti. Keď vyslovímemyšlienku, vtedy sa v nás z nej niečostáva vedomé. Takto je reč založenána dualite, ktorá nás pobáda ďalej savyvíjať. Ak by človeku vzali reč ale­bo schopnosť komunikovať, unikli bysme aj škole života, ktorú vzájomnes inými zažívame? Navyše, ak o tombudeme neprestajne premýšľať, zna­mená to, že v dôsledku toho sa staneúmysel čoraz menej dôležitý? Stratiloby sa aj naše vedomie? Čo by napokonostalo?

Pomocou jazyka komunikujemea jazyk používa slová na odovzdanie

informá­cií. Pomo­cou lekárskychprístrojov môžemedokonca pozorovať,ktoré oblasti nášho mozgu súv tomto procese aktívne. Slová súnositeľmi informácií a tak je logické,že sú podriadené reči. Takto je rečkomunikačným princípom a slovoje formou, v ktorej je obsiahnutámyšlienka alebo zmysel.

Slová potrebujeme k tomu, abysme nimi mohli vyjadriť rôzne nuansytoho, čo chceme povedať. Keď všakje potrebné vyjadriť ešte jemnejšierozdiely, vtedy sú dôležitejšie poci­ty a vysvetlenia, a to už presahuje

Mäkká vodaČo by sa stalo, keby človeku zra-zu zobrali jazyk, ktorým hovorí?Máme slová, hovorenú a písanúreč. Okrem toho máme tiež inéspôsoby komunikácie, ako je na-príklad reč tela, hudba a výtvarnéumenie. Ale čo by sa stalo, kebyľuďom boli odobraté všetky for-my reči?

9

možnosťslov. Okrem

toho existujúoblasti prejavu,

bežné kódy a zaužíva­né formulácie, ktoré si často

ani neuvedomujeme, lebo tieto kódysa stali našou súčasťou. Prostredníc­tvom kódovanej reči alebo žargónumôžeme do rozhovoru zapojiť, alebopráve naopak z rozhovoru vylúčiť,určitú skupinu ľudí alebo jednotliv­cov. Takto upevníme slová, ktorépoužívame pri našej konverzácii doviac alebo menej uznávaných interpre­tácií s tým výsledkom, že náš jazyko­vý prejav sa individualizuje a stáva sačoraz menej univerzálnym, akým by

mohol byť. Môžeme to badať v spô­sobe, akým mladí ľudia prostredníc­tvom jazykového prejavu určujú svojuidentitu, ako ju udržujú a posilňujú.

Druhý aspekt nášho myšlienko­vého pochodu je skutočnosť, že jeveľmi ťažké vymyslieť niečo úplnenové. Zdá sa, že väčšina z nás uviazlav špecifickej oblasti myšlienok a prak­ticky každý je závislý na tejto kolek­tívnej alebo individuálnej oblasti.Vskutku nové tvorenie používa tva­roslovný princíp slov a jazykovéhoprejavu, ktorý môže vzniknúť lenz toho, čo pochádza mimo nášhomyšlienkového sveta. Jestvuje niečotaké a sme potom schopní to vyjad­riť? Aký je pôvod myšlienky, ktorása chce prejaviť? Z akých myšlienoka z ktorého myšlienkového sveta čer­páme a sme? Jestvuje iný svet?

Slovo sa považuje za jadro myš­lienky, za pravzor. Reč používa slová

Mäkká voda

1 0 Pentagram 1 /201 4

na vyjadrenie myšlienok a dáva imživot. Je teda reč slovo, alebo slovo jerečou? Čo je nástrojom komunikácie,slovo alebo reč?

Slová, zložené z našej abecedy,sa zdajú byť výstižným prostriedkomkomunikácie. Keď je západný človekkonfrontovaný s čínskym piktografic­kým písmom s jeho menej ohraničenýmvýznamom, tak vstupuje na neznámeúzemie. Autor C. van Dijk v úvodek svojim parafrázam Tao Te Ťingupíše: „Takto západný spôsob mysleniavlastne stotožňuje východnú múdrosťs overiteľnými hypotézami, zatiaľ čovo svojej podstate je to práve opačne.Každá racionálna analýza je totiž lenškrupina, pod ktorou sa skrýva hlbokéjadro. Z toho dôvodu je každé kon­krétne pomenovanie vo filozofickomzmysle len hypotéza […] Silný musíuznať, že nič nie je natoľko silné akomäkká voda, ktorá sa všetkému pod­dáva a prispôsobuje, a tak aj rozprá­vač musí uznať jej podstatu. […]

Keď sa to zdráhate prijať, vtedy saneunúvajte s čítaním tejto knižky. Ne­bude vám dávať zmysel. […] Ak všakexistuje nejaká skutočnosť, ktorú ne­poznáme, v čom potom spočíva našakonkrétna schopnosť myslenia?Zvykli sme si všetko analyzovať. Aleak napríklad rozrežeme malý žaluď,nájdeme v ňom dub? Vari takto ná­jdeme strom? Van Dijk si nevyberápreklady alebo porovnania už jestvu­júcich prekladov týchto veľmi rozlič­ných čínskych znakov, ale vyberá siparafrázy, pretože všetko závisí odindividuálnych schopností vedomia.

Preto nazval svoje parafrázy „pre­dumanými básňami zo starovekejČíny“. Konfrontuje nás s potrebounového uspôsobenia zažitých predstáva myšlienok a radí nám, aby sme rad­šej nad textom meditovali, než sa hosnažili rozoberať. Hovorí, že filozo­fické myslenie si vyžaduje určitý druhkanálu, cez ktorý môže prúdiť.

Cesta každodenného života, nie jeCestou Ciest. Život vlastne nie je to,čo si z neho robíme. Skutočné je to,čo sa domnievame, že je skutočnosť.Ten pokorný sa už prebudil vo vyššejrovine.

11Mäkká voda

1 2 Pentagram 1 /201 4

Život sa odohráva v rytmoch; sem a tam – odvážna a zároveň šikovná hra.Napríklad hra rytmického tlkotu srdca – akrobatická rovnováha bytia,ako to vyjadruje francúzsky maliar Léger vo svojich maľbách. „Hudbaa rytmus si nájdu cestu k najtajnejším hĺbkam duše,“ písal Platón

v 4. storočí pred n l. a Quintiliánus k tomu o päť storočí neskôr dodal:„V starších časoch pomenovali rytmus mužským princípom, zatiaľ čo

melódiu nazvali ženským princípom.“

R Y T M U S

1 3

T ento objev zatím nepřinese mla­dému studentovi Nobelovu cenu,

kterou už získal Einstein za prácio fotoelektrickém jevu, pokud nášpilný student nebude úspěšný v od­halování dosud neznámých vlastnostísvětla. Avšak čas pro tento objev za­tím ještě nenastal. Představte si naše­ho studenta, zabraného do různýchjevů a využití přírodního světla – ved­lejšího produktu tepelných zdrojůjako je vyzařující Slunce, plamenohně v krbu, zapálená svíčka nebonažhavený drát v žárovce jeho stolnílampy.

Světlo je základem všech potrav­ních řetězců. Prostřednictvím foto­syntézy může rostlinný organismusz jednobuněčného organismu vyrůstdo velkého kvetoucího stromu. Tytoorganismy jsou pak zdrojem jídla prozvířata, poté následuje zbytek řetězcetěch, kdo se pojídají navzájem: odvšežravců po masožravce. Nicméněbez světla by celý cyklus pojídánía požírání nebyl možný.

Smyslové orgány jiných savcůjsou v porovnání s člověkem vícevyvinuté. Slon může cítit vodu ze

vzdálenosti desítek kilometrů. Lidskébytosti toto neumí ani ze vzdálenostijednoho metru. Netopýr může ze svýchzvuků vytvořit ozvěnu pro většinu lidíneslyšitelnou a použít ji v noci při lé­tání v lesích, aniž by do čehokolivnarazil. Beruška se může procházetpo naší kůži a ani si jí nevšimneme.Naše chuť byla vyvinuta jen do témíry, kdy běžný host upřednostňujenávštěvu restaurace, která je víceznáma pro nabídku velkých porcí,než pro používání vynikajících ingre­diencí. Výjimkou jsou však naše očise svou citlivostí ke světlu. Mámebystrý zrak jak na dívání zblízka, takpro vidění do dálky. Naše oči se umídobře přizpůsobit obojímu: letnímuslunnému dni i temné noci. Kromětoho umíme vnímat široký rozsah ba­rev. Jako vizuálně orientované bytostisi obvykle lépe zapamatujeme to, cojsme viděli vlastníma očima.

Naše řeč poukazuje na preferencisvětla a vizuální schopnost. V tomtosmyslu je náš metaforický jazyk zvlášťpestrý. Tady je několik příkladů pou­žití světla v našem vyjadřování: někdyztrácíme odvahu, dokud neuvidíme

Imprese světla

Imprese světlaBěhem svého posledního roku na vysoké škole napsal nadšený studentpřírodních věd na svém blogu: „Světlo je možné nalézt a použít všude.Evidentně se může projevovat mnoha způsoby.“

1 4 Pentagram 1 /201 4

1 5

světlo na konci tunelu anebo také –každý mrak má stříbrné obrysy. Nášobličej se rozzáří a my začínáme vy­zařovat radost a tak slunce znovu svítí.Po temném středověku světlo rene­sance znovu vysvitlo a nyní, kdyžjsme zahlédli světlo, nebloudíme dálev temnotách nevědomosti. Prostřed­nictvím světla poznáváme svět jakosvět jevů. Ve stejném světle jsme vní­máni a viděni druhými.

Na to, abychom vnímali své okolípřiměřeným způsobem, nevydávámežádné úsilí. Když je to nutné, použí­váme dalekohled, a pokud stárneme,tak brýle. Slábne­li náš zrak, může­me podstoupit laserovou operaci.Náš lékař chce vidět na vlastní oči,co je špatně, a tak požaduje rentge­nový snímek nebo magnetickou re­zonanci, aby odhalil skryté příčinynemoci.

V tuto chvíli je jasné, že světlo jeformou záření: příjemnou, ale někdyškodlivou. Radioterapie, používaná

k léčení rakoviny, může také zdravétkáni ublížit. V každém případě přílišzáření není dobré, protože může způ­sobit poškození DNA – rakovinoujako možným následkem. Na rozdílod většiny přírodního světla, které mátepelný původ vyplývající z širokéhospektra vlnových délek a barev, se jed­nobarevné (monochromatické) světlov ideálním případě skládá z jedné vlno­vé délky (jedna vlnová délka obsahu­je nekonečný „věčný“ vlnový svazekbez začátku a konce: lasery se podobajítakovým dlouhým vlnovým svazkům).Tyto jednobarevné paprsky vytváříinterferenci. Z vědeckého pohledu jelaserové světlo světelné záření o vel­mi vysoké intenzitě, koherentnostia určité vlnové délce, s malou diver­gencí (rozbíhavostí) paprsku. Jsou tovlastnosti jediné vlnové délky a ne­rozbíhavosti, které umožňují velkézesílení a tak i sílu laseru.

Oblasti použitelnosti světla jsourozmanité a působivé. Působení

Imprese světla

1 6 Pentagram 1 /201 4

přirozeného světla zde popisujemepouze rámcově.SVĚTLO NADPŘÍRODY Doposudjsme nezmínili jiný druh světelnéhojevu, který můžeme opatrně nazvatSvětlem. Toto světlo je také popiso­váno jako „světlo nadpřirozené“. Toje to Světlo, popisované evangelistou,když říká: „Bůh je Světlo a není v němtemnoty.“ V jiném citátu: „Světlo zářído temnoty, ale temnota je nepohltila“;nebo také Světlo, které bylo „na po­čátku“, předtím než se objevilo slun­ce, měsíc a hvězdy, jak můžeme čístv knize Genesis.

Vlastnosti tohoto jiného, neucho­pitelného a neviditelného druhu Světlajsou přeměna a transformace, což jeúplně odlišný druh fotosyntézy. Za­prvé, přeměňuje člověka spícího načlověka probuzeného, stejně jako slu­neční svit, který nás probouzí ráno;přeměňuje člověka v člověka s živýmvnitřním já, žijící duší, a nakonec v du­chovního člověka. Může být zřejmé,že v této souvislosti jsme se dostalik jinému významu, k velmi odlišné­mu rozměru světla než u výše zmíně­ného světla, o kterém mluvil studentpřírodních věd.

Toto Světlo díky své povaze do­sahuje mnohem dále, než bychom

mohli napoprvé předpokládat. Jehoúčinky leží za přirozenou hranicí na­šeho vnímání a nezáleží na tom, jakmoc se snažíme jej pochopit a uchopit.Je neomezené v takovém rozsahu, žečlověk, i když je přirozeně na světlocitlivý, není schopný toto Světlo vní­mat. Avšak způsob, jak si být tohotoSvětla vědom, je nechat ho proniknouthluboko do člověka, osvítit jeho nej­více skryté vnitřní já. Tento procesosvícení může být možný, když sečlověk naučí, jak se tomuto Světluotevřít. Postupně člověk získává stálevíce vhledů a nabírá s tímto Světlemvíce zkušeností. Pokaždé, když se za­plete do různých druhů protikladů, seza předpokladu, že v nich nezůstane,více otevírá a díky doteku tohoto Svět­la získává znalosti z první ruky.

Tak je jeho srdce osvíceno a, jiný­mi slovy, dosahuje „poznání srdce“.Mohl by hledat velmi dlouho, avšaktoto duchovní světlo nemůže naléztv tomto smysly vnímatelném světě,ale začne ho poznávat svým srdcem.Po dlouhou dobu nevěděl, že je mutoto Světlo blíž než ruce a nohy a žeSvětelný zdroj svého bytí může vlast­ně najít ve svém vlastním nitru.SVĚTLO, KTERÉ PROMĚŇUJE Svět­lo, které dopadá na cokoli, co bylo

Je to zvláštní, že člověk, jako bytost citl ivá na přirozené světlo, si tohonení vůbec vědom.

1 7

pro člověka v tomto světě smyslupl­né, jej nyní již neuspokojuje, protoževytváří iluze, zkreslený nebo zamlže­ný obraz reality. Pak to vypadá, jakobyv člověku přírodní intenzivní světlomizelo. Pak je sám a osamocen a todoprovází začátek jeho sebepoznánív oblasti, která vypadá zcela sklíčeněa zoufale. Světlo lampy svítící na jehocestu zmizelo; nyní tam žádné světlonelze najít a nemá jinou volbu, nežzaměřit svou pozornost na své vlastnínitro a doufat, že rozpozná světlouvnitř. To znamená krizi, chaos a hlu­boké zoufalství. Avšak to je pro nějjediná možnost, jak se prodrat dovnitř,vytvořit otvor, kterým je jiné Světlovpuštěno do jeho života. Pak můžeme

říct, že tento nejnižší bod je taképrvním důkazem Světla, znamenímjeho nového života. Od této chvíleuž to není samotné materiální světlo,které se o něj stará jako o lidskoubytost, protože nebylo schopné po­skytnout rostoucí touze jeho srdcenezbytnou životní energii. Světlo pří­rody zahynulo v „temné noci“ duše,jak napsal v letech 1578/79 Jan odKříže v básni se stejným názvem.Nicméně, noc se změní v den, ve kte­rém Světlo Ducha, Světlo Světel na­konec zasvítí. Jako v záblesku světlase stává jasným: „Hle, odhalím vámtajemství; ne všichni zemřeme, alevšichni budeme proměněni, naráz,v okamžiku, …“

Imprese světla

1 8 Pentagram 1 /201 4

VÝPRAVA V SIEDMICH FÁZACH

Vnútorné svetlo. Sanjay Punekar, India. www.artmajeur.com

1 9

V zájomné porozumenie sa vyvíjaprostredníctvom výmeny myš­

lienok o rôznych cestách, metodoló­giách a ideológiách. Takto sa inéstránky pravdy a rozličné chodníkyvedúce k pravde stávajú jasnejšie.V tomto ohľade sú mnohé duchovnéhnutia na svojej ceste. Vodnár pre­búdza potrebu komunikovať a byťv spojení. Doba, do ktorej teraz vstu­pujeme, nás učí – spôsobom, ktorýbol pre nás len ťažko predstaviteľ­ný –, ako veľmi sme vzájomne spo­jení.

Vo vedomí tohto spojenia môžekaždý konať svoju prácu podľa svo­jich schopností a môže zažívať, akoho celok podporuje a chápe. Pre ľud­stvo sa otvárajú dvere. Čerstvý du­chovný vietor sa preháňa svetom.Uchvacuje každého, a preto každýspoločenský poriadok či organizá­ciu – či už ide o politickú, ekono­mickú alebo náboženskú. Potomsvet a všetky jeho ríše reagujú.

Ľudstvo však na toto zatiaľ nie jepripravené. Preto sú potrební tí, ktorírozumejú vodnárskemu jazyku Duchaa dokážu v jeho zmysle konať. Sú tooni, ktorí predchádzajú veľkej zmene.Keď hovoríme o pozitívnych strán­kach našich čias, môže sa to mnohýmz nás vo svetle vyhrocujúcej sa medzi­národnej situácie zdať absurdné. Dvad­sať rokov dozadu sa táto situácia zdalabyť lepšia. Takzvaná Studená vojnaskončila a existovala nádej, že svetbol na pokraji éry globálnej spolu­práce, založenej na tolerancii a úcte.V súčasnosti môžeme mať pocit, žesa vraciame v čase späť. Dalo by sapovedať, že reaktívne sily zachytilispätný vietor. Usilujú sa udržať starémocenské štruktúry alebo ich prina­vrátiť k životu. Lenže toto môže byťtiež signálom, že sa vynára niečo sku­točne nové. Skúsenosť nás učí, že aksa nechopíme príležitosti, situácia sazhorší, akoby si ľudstvo malo uvedo­miť nasledujúce: ak túto príležitosť

Spoločný odchod je možný

Spoločný odchod je možnýEzoterický človek je schopný rozpoznať seba samého ako takéhotočloveka vtedy, ak je pohnutý „duchovným pobádaním spomienky“.Ide predovšetkým o nevedomé spojenie s naším strateným životomv svetle, podobné spomienke na stratené detstvo. Tento stav spôsobu-je neobmedzenú spriaznenosť so svetom, ktorý je, a prebúdza horlivéhľadanie prapôvodného stavu bytia, ktorý sa v priebehu času stratil.

Jan van Rijckenborgh, Dei gloria intacta

20 Pentagram 1 /201 4

nevyužijete, návrat do minulosti jenevyhnutný, pretože zastať sa nedá.„Odtiaľto precestoval celé Stredo­zemné more až do Fés tak, ako muukázali Arabi. Je to pre nás veľkáhanba, že múdri ľudia, tak ďalekojeden od druhého, nie sú rovnakéhozmýšľania, a stránia sa polemiky, aletiež nie sú ochotní a pripravení viero­hodne odovzdať svoje tajomstvá. Arabia Afričania sa každý rok schádzajú,aby spolu prediskutovali svoje ume­nia, ak by sa predsa niečo lepšie našlo,prípadne ak ich idey oslabila skúse­nosť. Takto každoročne niečo vyjdenajavo, prostredníctvom čoho sa Ma­tematika, Fyzika a Mágia (pretožev Mágii sú tí z Fésu veľmi skúsení)vylepší. A tak by dnes Európa nema­la málo učencov, mágov, kabalistov,doktorov medicíny alebo filozofov,ak by len ľudia boli ochotní spolupracovať a nesnažili sa pásť sa nalúke len sami.

Vo Fése sa zoznámil s tými, kto­rých nazývajú domorodými, a títo muodhalili mnoho tajomstiev. My, Euró­pania, by sme mohli rozšíriť množ­stvo našich znalostí, ak by medzinami prebývala rovnaká jednota, a akby sme sa o ňu vážne usilovali a pria­li si ju. Často hovoril, v súvislosti

s obyvateľmi Fésu, že ich mágia nieje úplne čistá a ich kabala je poškvr­nená ich náboženstvom. Napriek tomuvedel, ako ju dokonale použiť, a našiellepší základ pre svoju vieru, základ,ktorý vtedy bol v súlade s celou koz­mickou harmóniou a ktorý bol nádher­ne stelesnený vo všetkých stáročiach.“Fama FraternitatisFÉS V MAROKU Niečo vnútri sachce oslobodiť. Vonkajší zápas je lenviditeľným znakom niečoho prebúdza­júceho sa vo vnútri; niečoho, čo ne­pozná strach, nech sa stane čokoľvek.

Mohli by sme vymenovať rôznepozitívne udalosti, aby sme ukázali,že vo svete je niečo nové. Bolo by tovšak plytké a neuspokojujúce, dokoncaby nás to mohlo navádzať k tomu, žeide o náhody alebo šťastné okolnosti.Nám sa zdá dôležitejšie pozrieť sa navonkajšie okolnosti z väčšej výšky,aby sme tak uchopili niečo zo zmyslua cieľa cesty ľudstva.

V tomto kontexte by sme si mohlispomenúť na dielo Fama Fraternita­tis, jeden z ružokrižiackych manifes­tov zo začiatku 17. storočia. Tentotext vyšiel v roku 1614, teda približnepred 400 rokmi. V tom čase sa Euró­pa nachádzala na križovatke. Exis­tovali dve možnosti, ale kyvadlo sa

Impulzy Ružokríža mali v tom čase za cieľ vydláždiť cestu pozitívnemuvývoju západného sveta.

21

vychýlilo v smere nižšej, nadol ve­dúcej cesty; cesty trpkej skúsenosti.30­ročná vojna, súboj rôznych deno­minácií a mocenských záujmov zde­vastoval Európu.

Fama Fraternitatis nám rozprávao ceste mladého Kristiána Ružokrížaza zdrojmi múdrosti vo svete kultúry,ktorá sa nachádza okolo Stredozem­ného mora. Nie je dôležité, či sa taká­to cesta skutočne uskutočnila, aleboide len o alegorický príbeh. V tomtoohľade je akademický svet rozdelený.Príbeh Fama Fraternitatis má byťvolaním po všeobecnej reformáciivedy, umenia a náboženstva. Tentochodník priviedol Kristiána Ružokrí­ža na Blízky východ.

Tam navštívil, ako by bol riadenýneviditeľnými rukami, všetky dôleži­té miesta, kde mohol načerpať múd­rosť a poznanie tých čias. Táto cestaho viedla cez Cyprus do Damcaru,ktorý sa nachádza na Arabskom po­lostrove, následne pozdĺž Stredozem­ného mora do Fésu a cez Španielskospäť domov. Predpokladá sa, že sa stre­tol aj s veľkými súfijskými majstrami.

S podstatou vedeckého a duchov­ného poznania a schopností sa vrátildo svojej domoviny. Na svojej cestecez rôzne krajiny ponúkol syntézu du­chovných pokladov, ktoré nazbieral,vedúcim osobnostiam vtedajšej doby;tie však nemali záujem. Viac váhypripisovali privilégiám, osobnému

uznaniu a sláve v spoločnosti nežnekonvenčnej ceste, ktorá im bolaponúknutá a ktorá sa nachádzalaďaleko mimo hlavného prúdu.

Impulzy Ružokríža mali v tom časeza cieľ vydláždiť cestu pozitívnemuvývoju západného sveta. Tak veľaľudí, ako je to len možné, po tom,ako sa stanú zrelými, by mali dostaťmožnosť nájsť cestu k svojej najvnú­tornejšej bytosti, aby sa mohli staťpriekopníkmi.

Európa musela riešiť svetovo his­torickú úlohu – viesť ľudstvo do bu­dúcnosti. Mala svet oplodniť svojimbohatstvom umenia, vied a duchovna,duchovna lásky, ktoré svedčí o spoloč­nom pôvode všetkých ľudí a ktorézahŕňa úctu pre všetky ostatné kultú­ry a náboženské tradície. Úloha viesťsvet do jeho budúcnosti bola vykona­ná, ale na oveľa nižšej úrovni! Mys­lenie, zamerané na hmotné aspekty,nakoniec zvíťazilo, výsledkom čohobola kolonizácia sveta nasledovanáútlakom, krádežou a zánikom.

Približne pred 15 rokmi sa autortohto článku a jeho žena vydali naokružnú jazdu Marokom. Tento výletdo Fésu, starobylého mesta na perifé­riách púšte, bol pre nás záležitosťousrdca. Dúfali sme, že zažijeme to, čoFés urobilo najdôležitejšou zastávkouna ceste Kristiána Ružokríža vo FameFraternitatis. Podľa príbehu tamzostal dva roky. Vo Fése sme mali

Spoločný odchod je možný

22 Pentagram 1 /201 4

šťastie a natrafili sme na starého, skú­seného sprievodcu. Výlet do staréhomesta pripomínal cestovanie časomdo minulosti. Dojmy boli ohromu­júce. Boli sme naozaj radi, že aj nášsprievodca považoval starú univerzituza veľmi významnú. Dostali sme sak stáročia starej budove a cez mrežo­vanú bránu sme mohli vidieť maléhlavné námestie plné čulého života.Turisti nemali dovolené vstúpiť douniverzity. Vo svojom knižnom sprie­vodcovi sme si prečítali o históriistarého opevnenia: Založená v roku859, táto univerzita sa považuje zanajstaršiu na svete. Dnes sa nazývaal­Qarawiyyin. Pôvodne to bola školaKoránu a časť mešity. V stredovekutáto univerzita zohrala dôležitú roluv kultúrnych a akademických vzťa­hoch medzi islamským svetom a Eu­rópou. Pozorne sme počúvali, keďnám náš sprievodca hovoril o tom, žeštudenti sa tu počas všetkých vekovna prvom mieste učili o duchovnýchzákonoch, fungujúcich poza všetkymateriálne aspekty. Až potom mohlizačať svoje zamýšľané štúdium. Doroku 1957 to boli len prírodné vedy.Aká múdra metóda naučiť študentovnajprv etickému a morálnemu poriad­ku, vybaviť ich vnútorným kompa­som, aby neskôr boli schopní uplatniťvedecké poznanie pre blaho ľudstva!Mali sme dojem, že genius loci, duchtohto miesta, stále nesie vznešenú

múdrosť vekov. Zdá sa, že Fés bolmiestom, kde nechávali horieť du­chovný oheň. Oheň, ktorý KristiánRužokríž okamžite zapálil v srdciEurópy – tajne, keď pokus zapáliťho verejne zlyhal.FRAKTÁLY A ZDESENIE ImpulzyKristiána Ružokríža sú revolučné,pretože prinášajú ideológiu, ktorátaktiež patrí neznámej a tým ajskrytej stránke tohto sveta, to jestbožsko­duchovnej štruktúre človeka.Tento uhol pohľadu by mal byť zjed­notený s prírodnými vedami a oprav­divým významom pôvodných kres­ťanských učení. Podľa ružokrižiackejfilozofie je človek „miniatúrny svet“,teda mikrokozmos, ktorý je základnoumyšlienkou pre úplnú jednotu člove­ka, kozmu a makrokozmu.

Vo vede hovoríme o seba­podob­nosti, takzvanom „fraktále“* určitýchštruktúr. Menší systém má štruktúrunajbližšieho väčšieho systému a tentoje opäť podobný najbližšiemu väčšie­mu systému. Tomuto zodpovedajúciprincíp nájdeme aj vo vzťahu člove­ka k slnečnému kozmu a dokoncaaj k vyšším sféram. Tieto úvahyzahŕňajú ako hmotný aspekt, takdušu a duchovný aspekt. Pre väčši­nu ľudí je stále veľmi ťažké zažiťduchovný, nesmrteľný aspekt ichnajhlbšieho vnútra. Preto je ich bio­logická forma to jediné relevantné.

23

A následne sú zdesený, keď sa posmrti rozpadá.

V Tomášovom evanjeliu nájdemetieto slová, opisujúce odchod v ústre­ty novým horizontom, ktoré nám bolidané: „Ježiš hovorí: Nech ten, ktohľadá, pokračuje v hľadaní, pokýmnenájde. Keď nájde, bude ustaroste­ný. Keď bude ustarostený, bude užas­nutý a bude vládnuť nad Všetkým.“

Manifesty Ružokríža sa snažilivytvoriť duchovnú otvorenosť, abymohol človek konať priamo, prostred­níctvom slobodného myslenia, nezá­vislého od autorít a podľa svojho sku­točného pôvodu a určenia. Dnes tietoimpulzy prinášajú ovocie.

Albert Einstein povedal:„Človek je časťou celku, ktorý na­

zývame ,univerzom‘, časťou obmedze­nou priestorom a časom. Zažíva sa­mého seba, svoje myšlienky a pocityako niečo oddelené od ostatných,akýsi druh optickej ilúzie vedomia.Pre nás je táto ilúzia určitý druh vä­zenia, ktoré obmedzuje naše osobnétúžby a súcit na zopár ostatných,ktorí sú nám blízko. Našou úlohoumusí byť oslobodiť sa z tohto väzenia.“

Toto vyhlásenie je modernouverziou alegórie s jaskyňou od Pla­tóna. Úloha, s ktorou je ľudstvo kon­frontované – ako jednotlivci, tak

spoločenstvo, je otočiť sa vo vlastnejjaskyni, aby zrušili „optickú ilúziu“nášho vedomia. Takýmto spôsobomje nám umožnené zažívať boží zákonpriamo, zákon, ktorý doteraz vnímamelen skrz jeho účinky v hmote. Viaca viac ľudí si tento fakt uvedomuje.KAŽDÝ BY MAL MAŤ VLASTNÝ VR-

CHOL Aktuálne každý z nás zažívazrýchľovanie času. Zatiaľ čo ideo subjektívny pocit, faktom zostáva,že naša planéta a všetko na nej jepredmetom zvýšenej vibrácie. Je tospôsobené vyšším druhom energie,špeciálnym typom éteru, takzvanýmpiatym éterom, ktorý prichádza s du­chovným ohňom a napĺňa ním atmo­sféru. Všetko, čo sa nachádza v tejtoatmosfére, vyvíja vplyv na tých, ktorýv nej dýchajú. Svojou aktivitou umož­ňuje množstvu ľudí vývoj vyššiehoduševného stavu. Mnoho ľudí túži povlastnom osvietení a existuje rozsiah­la literatúra, ktorá presne toto sľubuje.Ale toto osvietenie nie je zamýšľanépre našu pozemskú bytosť. Dotykcieli na boží prvok v našom mikro­kozme, toho Druhého, nesmrteľnúbytosť v nás.

Atmosférické duchovné sily udr­žujú pyšné vedomie každého z nás nauzde. Cítime, že nemôžeme pokračovať

Cítime, že nemôžeme pokračovať v živote ako doteraz, osobne ajspoločensky.

Spoločný odchod je možný

24 Pentagram 1 /201 4

v živote ako doteraz, osobne aj spo­ločensky. Cítime, že chýba niečo zá­sadné. Pociťujeme tento deficit, ajkeď sa usilujeme o duchovnú cestupre naše vlastné dobro.

Napokon, dosiahli sme vrcholosobnej kultúry. Pre ostatných natomto horskom končiari, tomto vr­chole, nie je miesto. Každý je nasvojom vlastnom. Ale čo je medzinami? Stále viac a viac zažívame ni­čotu, prázdnotu. Výsledkom toho jekríza a dezorientácia. Ak nemôžemeísť ďalej, čo budeme robiť? Dokáže­me nájsť vyššiu úroveň? Využívamepríležitosti našej doby? Každý sa môžespýtať seba samého: „Som ten, kto­rým sa zdám byť? Alebo som niektoúplne iný v hĺbke svojej bytosti?“ Ktosi úprimne položí túto otázku, pocíti,že v ňom existuje skutočne iná hĺbka.PRIATEĽ – POMOCNÍK Kedysi dávnosom počul krátky príbeh – myslím, žepochádza niekde z Aurovillu v Indii.Tento príbeh hovorí o tom, ako saotvára vyššia úroveň.

Jeden človek spí a sníva o nád­hernej krajine pokrytej kvitnúcimirastlinami a mnohými druhmi ovocia.Naje sa ovocia a vdychuje vôňu kve­tov. Po prebudení zo sna však zistí, že

v skutočnosti je na púšti. Piesok oko­lo neho sa rozprestiera až za horizont.Je sám; nikoho široko ďaleko nevidieť,ani len ťavu, na ktorej by sa moholodviezť. Je šokovaný, zdrevenený.Okamžite pozná: „Musím odísť.“

Zaväzuje si sandále, aby sa pobral,keď zrazu zbadá, že niekto za nímsi tiež zaväzuje sandále. Táto osobak nemu prehovorí: „Pozri, vždy sombol po tvojom boku. Existoval sompred tebou a budem existovať po tebe.Teraz s tebou budem až do koncavšetkých dní. Nasleduj ma.“

V tomto momente príbeh opisujepsychologický moment, keď si člo­vek uvedomí svoje vnútorné božiedvojča, svojho priateľa a pomocníka:vlastne úplne iný stav vedomia. Častosa to stane vo chvíľach krízy, keď jeEgo bezmocné, keď je ticho.

Prakticky každý človek zažíva ta­kéto situácie v živote. Je doslovne„volaný domov“. Avšak ego vo svo­jom pude sebazáchovy okamžite ten­to moment maskuje. A tak zamedzujeotvoreniu vyššej úrovne, kde by človekmohol myslieť, žiť a byť slobodný.

Každý z nás je dvoj­jediná bytosť:smrteľná na základe nášho biologic­kého zrodu a nesmrteľná na základenášho vnútorného božieho semienka.

Kozmonauti, ktorí pozorovali našu nádhernú modrú planétu zvrchu,sa viackrát pýtal i samých seba, prečo existujú hranice, prečo ľudiavoči sebe vedú vojny.

25

Preto v nás hovoria dva hlasy. Vnú­torný človek sa chce vrátiť k svojmupôvodu, zatiaľ čo ten druhý chce do­siahnuť naplnenie v hmote. Taktopripútavame naše vnútorné božie se­mienko k hmote. To potrvá, až kýmnenastane psychologický moment,keď vypočujeme hlas nášho vnútor­ného Boha.

Ten iný stav bytia existuje mimodvojznačnosti; je nedotknuteľnýa existuje v rovnakom priestore.Avšak vzhľadom na vyššiu vibrač­nú úroveň je nám vzdialený.DUCH, LÁSKA, KRISTUS Existujemedzera medzi naším súčasným ži­votom a čistým neobmedzeným živo­tom večnosti. Aby sa táto medzeravyplnila, objavili sa veľkí zakladate­lia náboženstva a učitelia ľudstva.Základom každého náboženstva jezabezpečiť proces transformácie zosmrteľnej existencie do nesmrteľnejexistencie. Náboženstvá ukazujú ces­tu nielen do nášho duchovného srdca,ale aj do „srdca sveta“, stredu „svätejzeme“. Aj zem totiž má boží duchov­ný aspekt. Je spojený s duchovnýmaspektom slnka. Je to cesta vedúcak duchovným poliam zeme a slneč­ného systému. Tí, ktorí touto cestoukráčajú, spájajú silu týchto polí so ži­votom na Zemi. Skúsenosť potvrdzu­je, že je potrebný veľmi dlhý čas nato, aby toto ovocie bolo schopné

dozrieť. Avšak v každom mikrokoz­me príde čas, keď sa boží hlas prebu­dí a začne byť počuť. Pole žiarenia,ktoré vyžaruje z duchovnej bytostinašej Zeme, tento proces podnecuje.

Kozmonauti, ktorí pozorovali našunádhernú modrú planétu zvrchu, saviackrát pýtali samých seba, prečoexistujú hranice, prečo ľudia vočisebe vedú vojny. To naše egocent­rické vedomie nás zvádza na scestie,aby sme bojovali. Vojna nezačínatým, že použijeme zbrane; začína na­ším myslením. Ak si predstavímeľudstvo ako jedno telo, je to, akobyniektoré bunky odmietli slúžiť celé­mu organizmu. Bojujú proti sebe.Z pohľadu jedinej bytosti sme chorí.

Sily duchovnej Zeme sa nazývajúsily Krista. Chcú nás zmeniť a očis­tiť, chcú odstrániť dvojznačnosť, abyobnovili našu dušu. Chcú oslobodiťnesmrteľného človeka, božieho dvoj­níka v nás, od nekonečného kolobehuinkarnácií mikrokozmu. Spôsobujúvibrácie v našom duchovnom srdcia prebúdzajú takú vieru, ktorá v násdoteraz neexistovala. Je to vnútornépoznanie a sila, ktorá môže hory pre­nášať; konkrétne ide o naše vnútornézábrany.

Dvetisícročný príbeh o veľkomsvetovom učiteľovi, Ježišovi, nemož­no odbiť len ako historickú udalosť.Bolo by to nezmyselné. Táto udalosťsa odohrala už mnohokrát a podstata

Spoločný odchod je možný

26 Pentagram 1 /201 4

spočíva na neviditeľnej úrovni, v od­lišnej dimenzii. Ide o univerzálne uda­losti spojené s čistou duševnou atmo­sférou. V čistej atmosfére, keď človekočistí svoje srdce a myslenie, duch,láska, Kristus, ten boží Druhý, môžetransformovať ľudskú bytosť – atómpo atóme a bunku po bunke. A takvzniká iná fyzická podstata v rámcividiteľného tela osobnosti.SLUŽBA DRUHÝM V sile Kristagnostickí Ružokrižiaci transformujúto bezcenné v nich na duchovné zla­to. Toto je ich skutočné tajomstvo:Trasfigurácia duše a tela. V tejto silenespočetné bytosti do istej miery udr­žujú rovnováhu medzi prírodnýmikormidlami a zabezpečujú, že náš

svet a všetko, čo v ňom rastie a žije,môže ďalej prosperovať.

Medzitým sa mnoho svetovýchhnutí pokúša zmeniť svet bez kon­fliktu. Ako počiatočnú reakciu nakozmické impulzy Krista sa ľudstvovyvíja do vyššieho skupinového ve­domia. Mnoho mladých ľudí cíti, žesú spoluzodpovednou časťou ľudstva.Cítia, že sú spojení, aj keď sa nikdynestretli.

Cítia časť bolesti, ktorú zažívaniekto iný na druhom konci sveta.Uvedomujú si, že bohatstvo západnejspoločnosti je do veľkej miery udržo­vané na úkor ostatných. Ak chcemebyť k životu spravodliví, musímebrať ohľad na duchovný základ nášhosveta. Máme príležitosť ponoriť sa do

27

prúdu, ktorý vychádza z absolútna donašich oblastí. V týchto časoch sa otvá­ra obrovská príležitosť pre mnohých,aby prostredníctvom Kristovej silyprebudili nesmrteľnú dušu.

Dnes majú mnohí z nás šancu roz­víjať nesmrteľnú dušu prostredníctvomKristovej sily. Najkratšia cesta je slú­žiť ľudstvu, Zemi a všetkým jej ríšams novým vedomím.

V Bhagavadgíte, jednej zo svä­tých kníh Indie, sa môžeme dočítaťo Jedinom, ktorý prebýva vo všet­kom, vo všetkých bytostiach a ná­boženstvách:

Mnou všetky veci začínajú a kumne sa všetky veci vracajú. Múdriľudia Ma oslavujú a uctievajú celýmsrdcom, lebo veria, že som zdrojom

vecí a že všetky veci žijú vo Mne.(preklad podľa Rudolfa Janíčka)Stretávame sa navzájom ako členoviarozličných prúdov. Ľudstvo potrebujerozličných pracovníkov. Všetci smepotrební. Naša práca je prínosná, akje oduševnená v tom Jedinom, ktorýsa skrýva v hĺbke každého z nás.V Ňom sme všetci jedno. * Fraktál je geometrický útvar, pozostá-vajúci z častí, ktoré sú viac či menejpodobné samotnému útvaru. Fraktálymajú nespočetné množstvo detailova v niektorých fraktáloch sú vnorenémotívy, ktoré sa neustále opakujú v stá-le menšej mierke. Fraktálová geometriadopĺňa klasickú geometriu a uplatňujesa vo vede, technike a počítačovomumení.

Spoločný odchod je možný

28 Pentagram 1 /201 4

S lova mohou mít silný vliv nanás, ale také na vztahy mezi

lidmi a národy. Skrze slova se každýodhalí. Není důležité, jakou řečí mlu­víme, naše slova ukážou naše zámě­ry, o čem sníme či přemýšlíme, kdoopravdu jsme – slova to vše mohouodhalit. Slova nejsou jen zvuky a psa­né symboly. Slovo je také síla, kteroumáme pod svým velením k účelůmkomunikace, přemýšlení a tím pádemk uvedení událostí do života. Slovajsou pravděpodobně ten nejsilnějšíinstrument, který my, jakožto lidémáme. Slova jsou kouzelným ná­strojem.SVOBODA MLUVY Jak ochuzený bybyl náš život, kdybychom nemohlivolně užívat řeči. Ve své knize „1984“George Orwell popisuje, nakolik ažmůže být zneužití jazyka zničujícía nelidské. Ukazuje utiskovanouspolečnost, kde mají absolutní mocautority. Jedním z prostředků použi­tým pro tento účel je jazyk. Skrze

Barvy slovaPo tisíce let člověk uvažoval nad jazykem a mluveným slovem. Už 600let před Kristem řekl Lao-c’: „Mudrc užívá řeč střídmě, člověk moc mluv-ný nic neví“. Šest set let poté mluví Pavel o slovu se stejným důrazemve svém dopisu adresovaném Židům 4:1 2: „Slovo Boží je živé, mocnéa ostřejší, než jakýkoliv dvojsečný meč; proniká skrz a rozděluje dušia ducha, kost a morek, a rozsuzuje touhy a myšlenky srdce.“

Jazyk je dvousečný mečs léčivým a oddělujícím ostřím,někdy pomlčka – co spojuje,a někdy ta, co odděluje –nebo jako směs medu a kolokvinty.Má slova rozhazují květinyna cestě milovanýchnebo sejí nenávist,ničivému požáru podobny.Se slovy zpíváma se slovy naříkám na své utrpení.Se slovy se modlíma se slovy hledám spor.Se slovy jsem vyli l před tebe, Pane,své srdce,a slova mne od tebe vzdalují.Se slovy svědčím pro tebei proti tobě.Kdyby bylo možnédokonale mlčet –skoro bych tomu dal přednostpřed slovy.Nebo jsi to tak urči l , Bože můj,abych žil rozvrácenmezi jazykem, který neumí uhasitmou žízeň,a tichem, které je pro měnemožné?

Od Mikhaila Naimyho, Dialog přizápadu slunce, Haarlem 2003

29

kompletní reformaci jazyka, zvanou„Nová mluva“, je vzdělání a kulturanaší přítomné doby zničena. Z řečizvané „Stará mluva“ jsou záměrně

odstraněna všechna slova, která bylidem umožnila vyjadřování se v jem­ných nuancích. Následuje redukceslov. Mnoho slov úplně zanikne.

Barvy slova

30 Pentagram 1 /201 4

Negativně znějící slova, jako napří­klad „tábor nucených prací“, jsouvyměněna za jemněji znějící výrazy,jako „tábor radosti“. Náboženskéa kulturní úspěchy ve společnostimohou být vyjádřeny (pouze) roz­sáhlými a obsáhlými odstíny jazyka.Ne tedy v řeči zvané „Nová mluva“.Když se snažíte vyjádřit cokolivv tomto jazyce, zní to beznadějněa pochmurně. Například slovo „jasný“je vyměněno za „ne­temný“.

Všechna slova, která by podpo­rovala přemýšlení, jako napříkladdůstojnost, spravedlnost, morálnost,demokracie, věda a služba Bohu, jsouz Nové mluvy vymazány. Veškerá in­spirace myslet je ztracena. Lidé se

stanou poddajným nástrojem autorit.Bez jazyka, který nemá osobní a sou­kromé kvality, nemohou lidé rozjímato Bohu, nebi či onom světě. Samo­zřejmě, Orwellova kniha je pouzefikcí. Zkusme ale zvážit zbídače­nost, která je přítomná v našemmoderním jazyce. Srovnání aktivněpoužívaného slovníku dnešní doby,oproti několika desítkám let nazpět,nám ukáže jasně klesající čísla.Zvažme zjednodušenost jazyka pou­žívaného v dnešní době sociálníchmédií. SMS zprávy, e­maily, Twittera Facebook jsou nástroji pro každo­denní komunikaci s velkými výho­dami.

Není to ale tak trochu případ, žeskrze výhody nových médií docházík osobní interakci mezi lidmi méněa méně často? Fádnost a monotónnostjazyka v Orwellově románu „1984“nám dává za příklad, kolik barev mů­žeme do našich životů přinést skrzedar jazyka. Snadno se unavíme a vy­tvoříme si averzi k věcem, kterýchmáme přebytek. To by mohlo platiti ve způsobu, kterým dnes používámejazyk. Studie ukázaly, že denně ženypoužijí přibližně 30 tisíc slov a mužiokolo 25 tisíc. Tato neuvěřitelná číslavznášejí otázku: Je opravdu všechno,co je řečeno, nezbytné? Neunavímese občas používáním mnoha slov, ne­bylo by lepší použít méně slov s vět­ším významem?

„Všichni přece mnoho chybujeme.Kdo nechybuje slovem, je dokonalýmuž a dovede držet na uzdě celésvé tělo. Dáváme-l i koňům do hubyudidlo, aby nás poslouchali , může-me tak řídit celé jej ich tělo. Nebosi představte lodi: Jsou tak velikéa jsou hnány prudkými větry, alemalé kormidlo je řídí, kamkoli kor-midelník chce. Tak i jazyk je malýúd, ale může se chlubit velkýmivěcmi. Považte, jak malý oheňmůže zapálit vel iký les! I jazyk jeoheň. Je to svět zla mezi našimiúdy, poskvrňuje celé tělo a ničí celýnáš život, sám podpalován pekel-ným plamenem.“

(List Jakubův 3, 2–6, český ekume-nický překlad)

31

V „Knize Mirdad“ od MikhailaNaimyho můžeme najít radu: „Bojtese přílišné řeči. Z tisíce vyřknutýchslov může být potřeba jen jednoho.Zbytek je jen temný mrak v hlavě,ucpávka v uchu, roubík v ústech a sle­pota srdce. Nejtěžší je říci právě toslovo, které je skutečně nutné vyřk­nout. Z tisíce napsaných slov je těž­ké vylovit to jediné pravé. Zbytek jepouhá ztráta inkoustu a papíru. Jsouto minuty a hodiny práce trávenév olověných botách namísto radostina křídlech světla. Jak těžké, ó jaktěžké je napsat právě to slovo, ježmá být napsáno!“

Po vznesení otázky, jestli jsouopravdu všechna řečená nebo psanáslova nezbytná, bychom rádi poho­vořili o dalším důležitém aspektu na­šeho uvědomění. Slova jsou velmisilným nástrojem. Našimi slovy mů­žeme způsobit trápení jiným lidem –ať už vědomě či nevědomě. Slovamohou přinést další zlo. Mohou do­konce začít války! Bible nás varujepřed negativním dopadem nedbalemluveného slova. Pokud se obrátímek vnitřnímu tichu, zjistíme, že se ote­vírá cesta do našeho nitra. Každodenníživot na nás již tak nepůsobí a můžese objevit něco nového, nové slovo,něco z hloubi nás samotných.

Zaměřením se na naši vnitřní by­tost nás naše vnitřní slovo otevře ji­nému světu. Rozpomenutí se na toto

vnitřní slovo nás přivede k působivé­mu začátku Janova evangelia: „Na po­čátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha,to Slovo byl Bůh. To bylo na počátkuu Boha. Všechno povstalo skrze něa bez něho nepovstalo nic, co jest.V něm byl život a život byl světlolidí.“ Evangelium podle Jana 1:1–4

Jan nám představuje slovo v jehonejzákladnější podstatě, Boží tvůrčímyšlení, které je základem všechvěcí. Slovo je také projevem Božíhomyšlení ve vztahu k stvoření lidstva.Původní vznešený člověk se vyvinulz této myšlenky. Jak čteme v prvníknize Mojžíšově (1:27): „Bůh stvořilčlověka, aby byl jeho obrazem, stvo­řil ho, aby byl obrazem Božím.“ Rádi

Barvy slova

Kdo rozumí smyslu řeči,tomu se svět odhalujev obraze.Kdo slyší řeč duše,tomu se svět otevírájako bytí.Kdo zažívá řeč Ducha,toho svět obdarovávásilou moudrosti .Kdo může řeč milovat,tomu ona sama propůjčujezvláštní moc.Tak chci obrátitsrdce a myslk duchu a duši slovaa v lásce k němuteprve potomzcela vnímat sám sebe.

(Výrok Rudolfa Steinera)

32 Pentagram 1 /201 4

bychom vás znovu odkázali na pře­dešlou citaci Pavla v jeho dopisu Ži­dům 4:12: „Slovo Boží je živé, mocnéa ostřejší, než jakýkoliv dvojsečnýmeč; proniká skrz a rozděluje dušia ducha, kost a morek, a rozsuzujetouhy a myšlenky srdce.“

Rozumíme, že slovo je silnější nežmeč, protože slovo přináší život, za­tímco meč přináší smrt. Kouzelná sílaslova je popsána v Žalmu 33:9: „Coon řekl, to se stalo, jak přikázal, takvše stojí.“ To nám dává poznání, žepo Bohu je slovo tou největší silou.Životem v 21. století nám to ale přijdejiné. Tento obraz původního člověka,pravdy v nás, vypadá jako by v násutichl, ačkoliv toto slovo, tento původ­ní plán budoucnosti a božího člověkaje v nás stále!VOLAJÍCÍ SLOVO Vskutku, toto vnitř­ní slovo k nám může opět promluvit!K umožnění vnitřnímu, božímu člo­věku znovu povstat k nám přicházísíla tohoto vnitřního slova jako volání.

Záře tohoto vnitřního slova se v násprobouzí a snaží se, abychom hledali,byli v tichosti a naslouchali. Protomůže hledající vidět a cítit pravduv něm samotném a kolem něj. Vnitřníprostor skrze utišení a klidné zamyš­lení dává místo pro to Druhé. Taktose může slovo počátku zrodit – to pra­vé slovo.

Pojďme se znovu podívat na slovačínského myslitele Lao­c’: „Mudrcužívá řeč střídmě, člověk moc mluv­ný nic neví.“ Vše­tvořící slovo neníkouzelnou formulí. Může být použito,pouze když tomu předchází správnávnitřní příprava. Více o tom můžemečíst v knize „Vodnářské evangeliumo Ježíši Kristu“. Učedníci se pokusi­li o uzdravení nemocného dítěte, alebez úspěchu. Později se zeptají Ježí­še na důvody jejich nezdaru. On jimodpoví: „Bez své duchovní podstatyje slovo jen planou řečí.“ (130:18).Jakmile je slovo zbaveno duchovnísíly, jeho použití nepřinese žádnéovoce.

33

V současné době se ticho stalovelmi vzácným stavem. Naše

životy jsou uspěchané a řítí se velkourychlostí. Je tolik věcí, které musímeudělat a tolik věcí, které musíme vy­zkoušet.

Jaký je význam ticha v našemživotě? Pojem ticha nacházíme vevšech písmech moudrosti – mnohobásníků, myslitelů, filosofů se o němzmiňuje ve svých dílech. Je tedy zřej­mé, že slovo ticho má mnohem hlubšívýznam. Význam, který vyjadřuje, žeje to pro naše životy něco nezbytného.

Co je skutečným tichem? Oprav­dové ticho se nevytváří tím, že elimi­nujeme hluk nebo ostatní zvuky. Je tostav bytí, který je ukotven hlubokov nás jako klid duše. Je to prostor, in­stance, dimenze. Naši vlastní pravoupodstatu můžeme nalézt v tomto vnitř­ním prostoru. To je důvod, proč tichoa síla v něm ukrytá má pro nás takvelký význam.

V jednom ze svých veršů uvádí per­ský básník a filosof Rúmí (1207–1273)následující:

„Zcela tajně jsem mluvil s moud­rým mužem. Zeptal jsem se ho: Řeknimi tajemství světa. On odpověděl:Ztiš se a nech ticho, aby ti vyprávěloo tajemství světa.“

Nejhlubší tajemství světa a lidské­ho bytí jsou v tichu skryty, dokud sečlověk nevydá k prozkoumávání těchtotajemství. Hermes je takový hledající.Hledá jedinou pravdu a moudrost.Avšak než je může získat, musí zno­vu dosáhnout ticha v duši, to zname­ná, že se musí připravit na vnitřnívnímání tak, že může slyšet a vnímat.To je důvod, proč Pymander začínásvé učení slovy:

„Dobrá tedy, ztiš se, ó HermeTrismegiste, a měj na paměti, co tiřeknu.“

Když umí hermetický člověk ote­vřít své srdce tichu, může v sobě zno­vu objevit tak dlouho skryté tajemstvíopravdového života.ZNOVUOBJEVENÍ DUŠE V nejstar­ších rukopisech moudrosti můžemečíst:

Síla ticha

Síla tichaZaměříme-li se na to, co je ticho, brzy zjistíme, že to je více než jen chy-bějící zvuk. Nejprve musí zmizet neustálý vír našich myšlenek, totopevné sevření naší bytosti. Až když se naše vnitřní bytost ztiší, teprvepotom může začít učení, které vede k úplně jinému pohledu na světa na člověka.

34 Pentagram 1 /201 4

Podívej se na život,který vše prostupuje,je zahalen v hlubokém tajemství.Kdo mu může porozumět, kdo pochopit,jaký jazyk může označit jeho podstatu?Žádné oko ho nikdy nevidělo,žádné ucho nikdy neslyšelo jeho hlas;

jedině duše ho může pochopit,když se oči a uši ztiší.Tato nádherná slova z BhagavadGíty, jednoho z klenotů indickémoudrosti, nám odhalují něco z ta­jemství opravdového života. Jde

Tichý jazyk slov na zdi v Myanmaru. Kdo si ho všimne? Kde je poselství?Barma. Photo © Michel Landais

35

v první řadě o znovuobjevení duše,duše, která má schopnost rozuměthlasu ticha.

Tato božská duše je skrytá dimen­ze v nás. Odpovídá duchovní rovině,kterou člověk kdysi vlastnil, do kterézcela patřil a kam se musí navrátit.To je skutečný význam našeho životaa našeho pravého poslání. Čistá, pů­vodní duše v člověku stále existujejako vyšší duchovní princip – je všakve stavu, jako by spala, obrácená dosebe, skrytá, nepostřehnutelná pročlověka, který je spojen pouze sesvou fyzickou stránkou a jehož smys­ly jsou zaměřeny výhradně na vnějšísvět. Ale i přesto v našem povrchním,chaotickém a neklidném světě nepře­tržitě září vyšší duchovní energie,která přichází z prazákladu všehobytí.PRVOTNÍ ZVUK Je tu světlo – vib­race – zvuk, které se rodí z ticha věč­nosti. Tento zvuk je původní zvuk,který přináší světlo a život. Přenášísvé vibrace – své volání – do tohotosvěta a hledá odezvu u spící dušečlověka. Duchovní síla v universuhledá kontakt s duchovním jádremv člověku. Pouze když se člověk ztišíhluboko ve svém srdci, rozezní se od­pověď z duchovního jádra, které ležív jeho srdci. Rezonovat znamená:rozezvučet, odrážet zvuk, vibrovatodpovědí.

Zklidněním, to znamená doznívá­ním sžíravých vášní a žádostí našichsebestředných myšlenek a sebepotvr­zující vůle, se skrytý, spící duchovníprincip v nás může znovu rozvinout.Může začít „dýchat“ a rezonovat.Proto základním předpokladem k do­sažení vnitřního vnímání s možností„reagovat“ je vytvoření prázdnéhoprostoru v nás, prázdného prostoru,který se rodí z ticha, ano, je to ticho.V Tao­te­ťingu říká Lao­c’:

„Je­li srdce v ne­bytí, to znamenáosvobozeno od všeho pozemskéhosměřování a žádostí, je možno spatřitmystérium duchovní esence Tao.“

Z nejhlubších míst v našem očiš­těném srdci se „něco“ vynořuje, něconového vstupuje do našeho vědomí.Když tímto způsobem skrytý vnitřníhlas v nás začne znovu hovořit, vy­tváří pohyb, který nejprve vnímámejako určitý neklid. Je to něco nalé­havého, nabádajícího, volajícího, conás posílá hledat tajemství naší exis­tence:

Co dělám v tomto světě?Kam mě tento život vede?Kdo jsem?Jaký je smysl naší pomíjivosti

a kde je věčnost?Je v člověku něco věčného?Je ve mně opravdové, duchovní

já, schopné se plně sladit s úrovní ži­vota, která nezná válku, vinu, konfliktyve všech omezených a nedokonalých

Síla ticha

36 Pentagram 1 /201 4

pozemských věcech – a jak ho mohunalézt?

Tak se člověk dostane do bodu, kdeho všechny věci, zkušenosti a možnos­ti tohoto světa už dále neuspokojujía on hledá jiný smysl a význam života.ZTIŠENÍ SMYSLŮ Naše odpoutánízačíná objevením a hledáním příčinyvšech věcí. Touha po vědění, ne potom pozemském, ale po opravdovémoudrosti – po Gnosi.

Ve dvanácté knize Corpus Herme­ticum praví Hermes Trismegistos:

„… Gnose dobra je obojí, božskéticho i ztišení smyslů.“

Lao­c’ popisuje ideální stav tichatakto:

„Kdo dospěl k nejvyšší prázdnotě,zachovává nepomíjivý klid. … Setrvá­vá v dokonalém klidu, zatímco otvíránía zavírání dveří dále pokračuje.“

Klid, který vychází z věčnosti, zezačínající prázdnoty, z hledání vnitř­ního prostoru, je cílem člověka, kterýzjistil, že jeho pozemská existencenení jeho skutečným životem dleBoží vůle. Cítí, že se svět točí vestejných cyklech a že v tomto životěnemůže najít opravdové uspokojení.Hledá cestu ven z úzkého, svazujícíhokorzetu své vlastní omezenosti a ega.Hledající člověk, toužící po opravdo­vém stavu bytí, si brzy uvědomí, že

v sobě potřebuje utvořit prostor, žese musí stát nádobou, ve které můžeprobíhat změna, transformace, obno­va. Ticho je tímto prostorem!ČIŠTĚNÍ ZRCADLA SRDCE Díkysíle, která vzniká z ticha, je možnéčistit zrcadlo našeho srdce. Po osvo­bození od žádostí a sobectví bude paksrdce odrážet toho „Jiného“, pravéhočlověka v nás. Nyní si možná řeknete:„Všechno je tak, jak má být, usilujio klid, zkouším nalézt ticho, toužímpo síle, která může ztišit všechna otá­čející se kola mých myšlenek a poci­tů. Ale ,já‘ se to nepodaří.“

V knize Hlas ticha od H. P. Bla­vatské čteme:

„Dříve, než duše dokáže slyšet, jetřeba, aby se člověk stal hluchým jakk burácení, tak k šumění, jak k troube­ní vzteklých slonů, tak ke sladkémubzučení zlaté svatojánské mušky.Dříve, než bude schopna pochopita vzpomenout si, musí být sjednoce­na s Tichým Mluvčím, jako je forma,ve které bude modelována hlína, sjed­nocena s hrnčířovou myslí. Protožetehdy duše uslyší a vzpomene si. A pakk jejímu vnitřnímu sluchu promluví:HLAS TICHA.“1

Tady znovu nacházíme odkaz naduši. Duše uslyší, vzpomene si, po­rozumí – jakmile se spojí s „tichým

Kdo dospěl k nejvyšší prázdnotě, zachovává nepomíj ivý kl id.

37

mluvčím“. „Tichý mluvčí“ je „ne­zvučný zvuk“, vždy znějící volání,vycházející z prazákladu všeho bytí.Duše může slyšet v tichu, v prostoruvytvořeném v nás. Z tohoto prostoruvznikají jasnost a hlubší poznání.POZNÁNÍ Začínáme se poznávat.Začínáme vidět svět tak, jak se obje­vuje ve světle Ducha a vidíme jehocíl a účel. Také poznáváme, že našenejniternější bytost není součástí ome­zeností tohoto světa. Patří k univer­sálnímu, k oceánu bytí. V praktic­kém životě – díky nově získanýmpoznatkům – změní člověk nasmě­rování svého života. Na své cestěk tichu objeví střed svého života vevlastním srdci. Stimulující, přitažli­vý a zároveň odmítající a konfliktnísvět už dále neurčuje náš život. Místotoho zcela jiný, dokonalý duchovnířád bude nejniternějším cílem našehoživota.

Jan van Rijckenborgh v této sou­vislosti řekl:

„Tak se ukazuje, že existuje mocnéživotní tajemství, mystérium spojenése srdcem, které můžete a musíte roz­řešit. Je to tajemství, jak přemístítetěžiště svého života, kořen své exis­tence, z hloubi země do prazákladuLogosu. A vy už to víte: Je to tajem­ství srdce.“

Můžeme pochopit toto tajemství,spatřit ho a nechat vystoupat do jasnosti

nového vědomí? Ano, když vstoupí­me do ticha, otevřeme vnitřní prostora svěříme se jeho vlastní síle. Pak za­počne proces, který v nás způsobízcela nový vývoj.TRANSFORMACE Srdce se stanemístem míru a harmonie, a našemyšlení a náš způsob života budouodpovídat tomuto vnitřnímu prostře­dí. Vnitřní ucho, naše původní dušemůže znovu dokonale vnímat a vstře­bávat vibrace, zvuk nově probuzené­ho hlasu. Vnitřní ticho srdce se pakstane mostem do ticha věčnosti. Je tojako ponoření do pramene pravéhoživota.

„Viz! Stal ses světlem, stal sesZvukem, jsi svým Učitelem a svýmBohem. Jsi SÁM předmětem svéhohledání: nepřerušeným hlasem, kterýse rozléhá věčností, osvobozen odzměn, zproštěn hříchu, sedmi zvukyv jednom, hlasem ticha.“2

Kdo začne naslouchat zvuku zesvého nejhlubšího nitra, stane se ti­chým. Nalezne ticho, bude naslou­chat jeho hlasu a bude ho poslouchat,to znamená dodržovat vnitřní zákon,který v člověku vibruje. ManfredKyber píše ve své básni Věčnost:„Znovu a znovusestupujetev měnící se lůno Země,dokud se nenaučíte číst ve světle,že život a smrt jsou jedno

Síla ticha

38 Pentagram 1 /201 4

a budou na věky věků.Až se unavený řetězec věcíve vás zastavía stane se nehybným kruhem –ve vaší vůli je vůle světa,ticho je ve vás – Ticho –a věčnost.“

1 . Z Hlasu ticha, Fragment I, strana 2.Přeloženo a anotace „H. P. B.“ A Verba-tim Reproduction of the original editionof 1 889 Theosophical University Press,1 946.

2. Z Hlasu ticha, Fragment I, strana 2.Přeloženo a anotace „H. P. B.“ A Verba-tim Reproduction of the original editionof 1 889 Theosophical University Press,1 946.

39

T í, ktorí pravidelne píšu a formu­lujú texty, sa možno už stretli

s týmto javom: Máte na mysli určitúmyšlienku, približnú predstavu o na­sledujúcej vete, o ďalších dôležitýchslovách, predovšetkým slovesá a pod­statné mená. Potom môžete začať pí­sať. Ale myšlienky sa tlačia do popre­dia a zrazu sa na papieri zjaví jednoz tých dôležitých slov, hoci podľaštruktúry vety je použitie tohto slovapredčasné.

Následne sa stane niečo zvláštne:Začnete tomuto predčasne napísané­mu slovu prispôsobovať zvyšok vety.Zliepaním slov sa snažíte zachrániť,čo sa dá, aby ste tejto vete dali pô­vodne zamýšľanú podstatu vášho

myšlienkového pochodu. Výsledkom jepokrútená, ťažkopádna veta, ktorú jeťažké pochopiť kvôli jej zložitej štruk­túre a nejasnému, hmlistému jazyku.

Ešte horšie je, ak takto pozliepanáveta dáva obsahu taký smer, ktorý smepôvodne vôbec nechceli.

Aj v životných príbehoch ľudí savyskytujú takéto pozliepané vety. Jed­no zlé slovo alebo nesprávny skutokmôže mať také následky a viesť k ta­kým problémom, ktoré potom urovná­vame veľmi dlho a v najhoršom prí­pade nám môžu rozvrátiť celý život.Jeden životný príbeh potom vytváraďalší. Bystrý spisovateľ môže vyma­zať svoje pozliepané vety, a tak rozpo­vedať svoj konečný životný príbeh.

Pozliepané vety

Pozliepané vety

Mayské písmená

40 Pentagram 1 /201 4

Život má svoj rytmus a my máme svoj. Sú určené k tomu, aby spoluharmonicky existovali. Ak si teda budeme robiť svoje a život necháme tak,

budeme žať prijatie a pokoj.Victoria Moran

R Y T M U S

41

„Keď sa v noci tvojho srdca prebúdza láska, je to, akoby v tebe svitalo.Tam, kde bola predtým anonymita, je teraz prítomná intimita. Tam, kdebol predtým strach, je teraz odvaha. Kde bola predtým v tvojom životeťažkopádnosť, vládne dnes rytmus milosti a spanilosti. A tam, kde bolapredtým tvoja neotesaná bytosť, sa teraz elegantne pohybuješ vo svojom

vlastnom rytme. Keď sa v tvojom živote prebúdza láska, je to akoznovuzrodenie, nový začiatok.“

John O’Donohue

R Y T M U S

Rytmus

42 Pentagram 1 /201 4

J aponský vědec Masaru Emoto způ­sobil svými experimenty s vodou

celosvětovou senzaci. Emoto napsalslova na kousky papíru a vložil je podlahve naplněné vodou. Poté voduzmrazil a vyfotografoval vodní krys­taly. Z fotografií je možné odvoditvztah mezi významem slov a krásoukrystalů. Vlastnosti vody získaly pojeho publikacích mnoho pozornosti,protože se ukázalo, že voda je schop­na uchovávat informace. Síla slova,která je nejdůležitějším aspektem jehoexperimentů, byla v tomto procesupotlačena do pozadí. Otázkou nyní je:je to výhradně záměr obsažený ve slo­vě, který způsobuje odlišnosti v krys­talech, nebo je to slovo samo o sobě,které mění vodu (a totéž by platilotaké pro naše tělo) – nebo obojí?

Některá pozorování ukazují, žeslovo samo o sobě, bez ohledu na zá­měr, se kterým bylo vyřčeno, vliv má.Citlivý člověk může cítit špatný vlivkletby vyjádřený někým i údajně neú­myslným způsobem, i když ten, kdoji pronesl, v takové věci nevěří. Tentofakt může být založen na autosugesci.Avšak psychologie má pro to jiný

výraz: „dvojitá vazba“, jak je tomunapříklad u výrazu „buď spontánní“nebo „měj rád“. Slovo může mítv pravém smyslu slova svou vlastníhodnotu.

V kabalistické numerologii je kekaždému slovu a ke každému písme­nu přiřazeno číslo. Toto číslo odkazujena skryté významy za slovem. Jestli­že někdo vysloví slovo s odlišnýmzáměrem, význam slova zůstává stej­ný. Proto mluvíme o významu slova,nikoliv o významu záměru. Každýz nás možná zažil, že slova mohoumít dlouhotrvající účinek. I to nejmen­ší slovo je schopno vykouzlit úsměv.Obyčejná poznámka o tom, že někdo„vypadá hrozně“, může způsobit, žese tato osoba bude cítit špatně.

Někdy nám slovo nebo věta dánáhlý impuls, který potřebujeme,abychom se skokem posunuli vpřed.Viděno z této perspektivy, je tohohodně, co by se dalo říci o síle slova.Lidské bytosti by měly mít silnéhovnitřního strážce, který ví, jak kontro­lovat jazyk, který žádá opatrnost před­tím, než promluvíte a vyžaduje po­zornost nad tím, jak věci vyjadřovat.

Váha slovaPokud jde o zmrzlou vodu, můžeme objevit něco velmi zvláštního:krystaly zobrazují strukturu, která je spoluurčena vibrací, při které jevoda vystavena mrazu. Mohla by tu být podobnost s lidskou bytostí?

43

Ten, kdo věnuje pozornost tomu, coříká a jak to říká, přebírá zodpověd­nost za svá slova. On či ona to mohoudělat s neobyčejně dobrým úmyslem,tudíž jsou požehnáním pro své pro­středí. Skutečnost, že slova ovlivňujílidi a situace znamená, že mohou býtpoužita ke všem druhům manipula­tivních účelů. Mělo by být jasné, žetakové jednání je katastrofální nejenvůči těm, kterým jsou určena. Před­stavte si osobu, která svými slovynanejvýš pomáhá pozvedat ostatnía nikomu nechce ublížit. Předpoklá­dejte, že tato osoba je úspěšná ve svénepřetržité pozornosti ve svých ver­bálních projevech. Dejme tomu, že sejí podaří nepřetržitě sledovat, jak sesama vyjadřuje a co vysílá ven. Jestli­že je zodpovědným „odesílatelem“,znamená to, že je i dobrým „příjem­cem“?

Zjistili jsme, že slova mají emocio­nální hodnotu. Například slovo „lás­ka“ vytváří nádherný krystal v Emo­tových experimentech. Přesto zcelastejné slovo získá pro posluchače na­prosto odlišný význam, pokud je napří­klad použito pouze v rámci fyzickéhovztahu. Pak je tento význam automa­ticky připojen ke slovu a utkví na něm.U mnoha lidí slovo „Bůh“ okamžitěvyvolá celý panteon představ. Vý­sledkem je, že skutečný významslova nemůže být nadále rozpoznán.A když někdo mluví o „Bohu“, deska

se roztočí a jehla se nedostane venz drážky. Jestliže někdo použije od­lišné slovo, například „světlo“, „stvo­řitel“ nebo jiné podobné, obejde takproblematické použití původníhoslova. To může působit jako svěžívánek. Pak se deska nespustí a poslu­chač může svobodně zvážit myšlenkunovým způsobem. Když se tato nováperspektiva vyvine v mysliteli samot­ném, nepřichází tedy od jeho učitelů,autorit či jiných, a najde v něm novouzákladnu, pak může sám objevit vý­znam slova „Bůh“ bez asociací a zažít

Váha slova

Skulptura v konferenčním místě La Licorne,Gignac, Francie © Michel Landais

44 Pentagram 1 /201 4

znovu jeho původní význam. Potomna základě celého svého bytí vyslovíslovo „Bůh“ se zvláštní energií, kteráje k němu připojena.

Je mnoho lidí, kteří o tom vědía kteří to zažili. Kdokoliv tak mluví,mluví jazykem, který předcházíbabylonskému zmatení. On či onamluví jednoduchým jazykem, ja­zykem jednoty. Tento jazyk zabránívěcem, aby se stávaly složitějšími,důmyslnými nebo překroucenými.Tento jazyk nemusí být zjednodušen,analyzován nebo přerušen. Ten kdomluví takto jednoduše a pravdivě,neupadá zpět do mylné myšlenky, žejeho přírodní forma bude jednoho dnedokonalá. Uvidí chybnou představu

v trvalé snaze o vybudování baby­lonské věže.

Tento proces začíná umístěnímstrážce, aby sledoval slovní výrazya jejich konsekvence. Pak je možné,abychom zakusili, co jiní dělají s na­šimi slovy, ale také co s nimi dělámemy sami. Uvědomujeme si, jak škod­livá mohou být zbytečná slova, kteránejenže plýtvají časem, ale také po­malu zabíjí duši. Povrchní užíváníslov může duši úplně oslabit. A pozmoudření skrze toto pozorování, lzepotvrdit slova Lao­c’: „Buď obezřetný,zacházej se slovy se zbožnou úctou.“Takové tvrzení je dostatečné pro novýzačátek, pro začátek příběhu s ani pří­liš mnoho, ani příliš málo slovy.

45Rytmus

Vždy dělej správnou věc. Zbytek není důležitý. Chladno nebo teplo.Unavený nebo odpočatý. Pohrdavý nebo úctyhodný. Umírající … nebozaneprázdněný jinými věcmi. Dokonce i smrt je jedním z našich úkolův životě. A také: Dělej , co je potřeba udělat. Podívej se do sebe. Nedovol,aby ti proklouzla skutečná podstata věcí. Potom, v krátké době, jsou

všechny existující věci transformovány. Vypadají, že se rozplývají v kouř,jsou předurčeny k tomu, aby se staly jedním, anebo se rozpadnou do tisícea jednoho fragmentu… Kráčej od jednoho nesobeckého činu k druhému,vždy udržuj zbožnost v pozadí svých myšlenek, kde je jen radost a mír.Jestliže tě děsí okolnosti, které se nevyhnutelně dějí, vždy se vrať sámk sobě a drž svůj vlastní rytmus, jak nejlépe dovedeš. Tvoje harmonie je

vždy k dispozici, jestliže se k ní můžeš vždy vrátit.Marcus Aurelius, Meditace

R Y T M U S

46 Pentagram 1 /201 4

M nohem klidnějším způsobem seto stalo ve dvacátém století spi­

sovateli J. Anker Larsenovi. On nese­děl pod stromem, ale odpočíval venkuv zahradním křesle, když Světlo pro­jevilo svoji všudypřítomnost v něma okolo něho. Několik století před ním,v „roce Páně 1600“, byl Jacob Böhme,mystik 16. století, uchvácen zrcadle­ním plechové misky, když mu náhleSvětlo odhalilo tajemství vesmíru, cožho přimělo napsat jeho knihu Auroraaneb vycházející ranní červánky (Au­rora oder die Morgenröte im Aufgang).

Johann Michael Hahn byl vizionářa osvícený muž z oblasti mezi Černýmlesem a Švábskem, mezi městy Calwa Tübingen v Německu. Už dlouhoudobu se ukazuje, že tato oblast má

příhodnou atmosféru pro náboženskouinspiraci, kde vystoupili do popředíněkteré prominentní postavy, jako bylTobias Hess a také Johann ValentinAndreae, který zformuloval rosikru­ciánské manifesty. Hahn byl Němecosmnáctého století, z období, které jevlastně dost překvapivě známé jakoosvícenství; éra velkých myslitelů jakoGoetha a Schillera a mladého Mozarta.V Bavorsku působil Karl von Eckarts­hausen, se kterým měl Hahn v duchov­ním smyslu mnoho společného, přes­tože není známo, zda se navzájemznali. Ve Francii se objevila postavaLouis­Claude de Saint­Martin, nezná­mého filozofa, který se velmi inspiro­val Böhmem. Tedy také duchovně tobyla intenzivně povznesená doba.

POZORUHODNÝ PŘÍKLAD OSVÍCENÍ

Vnitřní vizeJohanna Michaela HahnaV historii l idstva jsou četné příklady toho, co je obvykle označovánojako osvícení. Nejznámější je osvícení Buddhy pod stromem Bódhiv Indii a ve 20. století Jiddu Krishnamurti zažil své osvícení, když se-děl pod stromem, tentokrát v Severní Americe. Apoštol Pavel obdrželosvícení ráznějším způsobem, bylo příčinou jeho pádu z koně. Jakofarmářovu synu se Hahnovi přihodilo osvícení nebo „niterný vhled“,jak on to nazval, za plného denního světla, když šel domů, poté copracoval na pozemku.

47

Johann Michael Hahn žil v letech1758–1819. Ztratil svou matku ve věkučtyř let a byl vystaven nevlídnému za­cházení ze strany své macechy. Kroměobdělávání půdy na statku svého otcepracoval také v hodinářském obchodu,typickém pro oblast Černého lesa. Bě­hem dlouhých zimních měsíců, kdybylo venku méně práce, se mnoho ro­din živilo výrobou kukačkových hodin.

Na Velký pátek v roce 1774 prožilHahn při zpěvu náboženské písně (Tenna kříži je moje láska) duchovní záži­tek a od té doby začal horlivě číst Bib­li. Přitom narazil na spoustu nezodpo­vězených otázek, které se v podstatěredukují na jednu: kdo, co a jaký jeBůh, jak a kým je tento svět stvořen?V létě roku 1777 zažil svůj první „ni­terný vhled“, v němž nad jeho otázka­mi tři hodiny zářilo osvětlující Světloa poskytlo mu mnoho odpovědí. Ně­mecké slovo Zentralschau můžemeoprávněně přeložit jako vnitřní vhled:vidět nebo hledět z niterné podstatybytí, tedy v podstatě z duše, z Božíhopříbytku v nás. Od toho dne Hahnnavštěvoval setkání pietistů ve svémměstěAltdorf, kvůli kterým se dostaldo konfliktu se svým otcem, i kdyžse po několika letech usmířili a Hahndostal vlastní pokoj, kde se mohl věno­vat studiu Bible, aniž by byl vyrušován.

V roce 1883 do něj proniklo Světlopodruhé a ovlivňovalo ho po sedmtýdnů. Byl jím zcela osvícen a jeho

oživené smysly se probudily a zeměse stala nebem a zemí, jak to vyjádřil.Z Kristova [vnitřního] kříže viděl docelého Božího plánu, jak je to vyklá­dáno v Bibli a toto božské poznánísoučasně podněcovalo jeho sebepo­znání. Postupně začal mluvit o svýchnáboženských zkušenostech na schůz­kách s pietisty, nejprve v rodném městěAltdorfu, ale velmi brzy také v dalšíchvesnicích a městech v oblasti Württem­berska. Začal zaznamenávat svá odha­lení a stejně jako Jacob Böhme ve svédobě se také on dostal do konfliktus církevní hierarchií. Zpočátku jennepatrně, ale pak ho v mnohem širšíoblasti učinil nechvalně známým nacti­utrhačný článek jistého pastora, pokterém se od roku 1789 do roku 1794postupně stahoval z veřejného života.

V tomto roce zemřel jeho oteca on se přestěhoval do Sindlingenuv Herrenbergu, kam přešel pod ochra­nu vévodkyně Franzisky von Hohen­heim. Dala pro něj postavit velký dům,ve kterém probíhala setkání s jeho pie­tistickými sympantizanty.

Tehdy se také seznámil se spisy Ja­coba Böhma a některých dalších mys­tiků a básníků, jako Junga Stilingaa Thomase à Kempise.

Michael Hahn objevil mnoho pa­ralel mezi svou o dvě stě let staršíspřízněnou duší Böhmem a sebou. Obapocházeli z prostých rodů; oba mělipodobné vnitřní zkušenosti a odhalení;

Vnitřní vize Johanna Michaela Hahna

48 Pentagram 1 /201 4

měli stejný názor týkající se Biblea oba se setkali s nepřátelstvím zestrany církevní hierarchie a nalezliochranu u aristokracie.

Zatímco básník Hölderlin chřadlv hradní věži v Tübingenu, Beethoventěžce pracoval na symfonii Eroica veVídni, a Napoleon, usilující o rozšířenísvého království, pochodoval se svýmivojsky německými zeměmi; zde veměstech Bádenska a Württemberskakomunikoval Hahn s více než desetitisíci stoupenci. Také napsal mnohobiblických objasnění, složil řadu písnía básní a napsal mnoho dopisů spřízně­ným duším. Hahn uváděl, že jako prvníze všeho musela být Bible pochopenaduchovně a takto pochopena měla býtpoužívána v každodenním životě, ne­chávajíc církevní dogma daleko za se­bou. Protože byl nadaným řečníkem,zmiňovalo se o něm mnoho členů růz­ných světských skupin, jako pietisté,Moravští bratři* a separatisté, a přichá­zeli lidé z celého Bádenska a Württem­berska. Bylo k němu přitahovánomnoho věřících, protože měl odpork dogmatům a především se stavěl zasvobodu svědomí. Pro rozumné lidi,říkával, není nic vznešenějšího.

Dále Hahn učil respektu a úctěk celému stvoření, tedy i ke zvířatůma rostlinám. Mluvil nejen o Bibli, ale

i o „knize Svědomí“ a „knize Přírody“,které odhalují všechny božské síly.Jeho mnohem širší vize mu nebránila,aby zůstal věrný Evangelické zemskécírkvi, stejně jako zůstal Jacob Böhmeve své době u církve, i přes vylévánípřívalů zatracování a nadávek na něj,ačkoli u Hahna to nebylo tak silné, jaktomu bylo u Böhma. Ještě předtím, nežuvedeme některé příklady jeho učení,dovolte nám nejprve citovat Hahnovavlastní slova o niterném vhledu: „Tentovnitřní vhled do skrytých hlubin moud­rosti, původní mateřský základ, nemů­že […] být považován za zvnějškuoddělený, ale je výlučně popsaný jakodo sebe ponořený vhled ze středu vše­ho bytí a života: malý celek lidské by­tosti je ponořený v pravzoru a vidí ja­koby očima Boha nekonečné plnosti,příčiny všech věcí, téhož začátkua konce. Tyto znalosti jsou předurče­né od samého začátku.“ Tento vnitřnívhled tvoří tedy podle Hahna přechodod nepřímého k bezprostřednímu, pří­mému vztahu s Bohem. Navíc Hahnříká: „Každý, kdo zakusí, že duše můženajít svůj pravý cíl výhradně a přímov Bohu, bude chráněn proti silné ná­klonnosti a závislosti na pozemskýchstvořeních (světských), protože tímtozpůsobem se může proudění přerušita zkreslit; člověk pak ztrácí přímý,

Malý celek l idské bytosti je ponořený v pravzoru a vidí jakoby očimaBoha nekonečné plnosti , příčiny všech věcí, téhož začátku a konce.

49

nepřerušený vztah s prvotním zdrojem.Stejně jako je zážitek bezprostřednostiBoha a neúnavná snaha a hledání hlou­bavé lidské bytosti skutečnou podmín­kou, pak stejně tak je vnitřní vhled dar,darovaná schopnost, která však nepod­léhá moci a volnému používání pří­jemce.“

Hahn tvrdí, že on sám s tím nemů­že zacházet tak, jak se mu líbí, neboťněkdy uvidí hodně, pak velmi málo,a tak si uvědomuje, že on sám není veskutečnosti vůbec nic a musí čekat nato, co mu bude darováno. Dále uvádí,že určité znamení volání je, když sečlověk, který je uchopen Světlem, od­vrací a tomuto volání se brání. Ales modlitbou „ne má vůle, ale tvá vůlese staň“ je takový člověk v Bohu pevnýjako skála a dokonce ani brány peklanemohou ho nebo ji více zdolat. Jezřejmé, že Hahnova doktrína nenížádná knižní moudrost nebo šikovněvykonstruovaná filosofie, vytvořenámožná z geniálního myšlení; naopakje to živé svědectví osobní zkušenosti,podané jednoduchým a přímým způso­bem jeho zaujatým následovníkům. Comá Hahn říci těm, které označuje zapřemýšlivé lidské bytosti? Kdokoliv,kdo spatří božské věci ze středu svéhobytí, si je zjevně dobře vědom toho, žese Boží království, duchovní princip,nachází v lidské bytosti. On to vyja­dřuje takto: Bůh uskutečnil vše v Kris­tu, nyní je na člověku, aby to zakusil

a uskutečnil rovněž v sobě. Křesťanmusí dospět na roveň Boha a z milosr­denství se stane podobným „malémubohu a Kristu“. Přesto toto naplněnízačíná v lidské bytosti, s neoddělitel­ným duchovním jádrem. Hahn mluvío semínku, které musí dozrát k ovoci.

O procesu, který pak začíná, Hahnříká: Zkušenosti svědčí a učí, že po­každé, když duše s plným pochopenímhledá a svobodně volí Boha, začínávelký boj. Přesto právě kvůli tomutoodporu v jeho bytí může člověk růst.Prostřednictvím živé zkušenosti s tím­to odporem dokáže člověk rozpozná­vat různé síly v Bohu a protichůdnésíly zla a se správnými znalostmi pakmůže učinit správná rozhodnutí, státse postupně silnějším v boji. Z jiné­ho úhlu pohledu všechno to snažení

Vnitřní vize Johanna Michaela Hahna

Johann Michael Hahn 1 758–1 81 9

50 Pentagram 1 /201 4

a překonávání tímto způsobem gene­ruje sílu esence, která je okamžitěk dispozici a vtisknuta všem ostatním,kteří se účastní v tomto stejném boji,pomáhá a umožňuje jim překonávatstejný nebo podobný zápas v jejichvlastní bytosti.

V duchovní duši stojí principy Svět­la a tmy vůči sobě navzájem v opozici.Adam i Kristus – jako personifikovanéarchetypy těchto principů – chtějí obamoc nad naší duší. Uprostřed všechpokušení je důležité, abychom zůstalise Světlem; nenechali ho odejít, zůstalinasměrováni na tuto sílu milosrdenství.Hahn také věděl, že musel sledovatsvůj cíl bez přerušení, i když připustil,že často klopýtal. Říká, že důvodemk nespokojenosti je, že pokrok je po­malý a jen ukazuje, že ideál dokona­losti nezavdává příčinu k odpočinku,ale k pokoře a stále větší námaze. „Toukazuje, že i nejlepší křesťané vždyzůstávají žáky.“ Bohužel, jak říká, jeto také většinou proto, že když spatří­me to nejvyšší, tak sklon našeho úsilí

ochraňovat tuto Perlu pak přenechávšechnu péči a obezřetnost chtivé své­voli. Pak nás „noc temnoty“ dostihne;jsme po neurčitou dobu připravenio světlo dne, připomíná Jan od Kříževe své „temné noci duše“. Hahn objas­ňuje, že znovuzrození nezahrnuje žád­ný aspekt naší vnější formy zjevení.Také nebude korigováno jakékoliv ne­správné působení této osobnosti. Ne,celá lidská bytost se stane úplně jinoulidskou bytostí; ve starém přírodnímtěle se vyvíjí nové, opravdové duchov­ní tělo a zde, v daném čase, dozrajeodpovídající ovoce.

Právě jako jsme v Adamovi (pří­rodně zrozená lidská bytost) zdědiliprincip protikladu, nespravedlnosti,a stojíme mimo Světlo, můžeme ob­dobně v opravdové víře obdržet prin­cip Boží spravedlnosti. A v tomto no­vém principu, který nazývá Kristem,se Boží duchovní spravedlnost proje­vuje jako duchovní morálka. Lidskábytost, v níž vznikl „Duch z Ducha“,má duchovní život a je dědicem božské

Pět nejvlivnějších postav německéhopietismu. Zprava doleva: Michael Hahn(1 758–1 81 9), Immanuel Gottlieb Kolb(1 784–1 859), Johann Martin Schaeffer(1 763–1 851 ), Anton Egeler (1 770–1 850)a Johannes Schnaitmann (1 767–1 847).V popředí je prázdná židle, pro kterouexistují dva výklady: někteří to vidí jakotiché pozvání pozorovatele k účastiv tomto bratrství, jiní interpretují prázd-nou židli jako symbol Boží přítomnosti.

51

sféry. „Semínko Ducha“ obsahuje po­tenciální božskou rovnost, zatímco jejíodpovídající touha dosáhnout naplněnívrátí znovuzrozeného člověka zpátkyna cestu k tomuto cíli. Hahn proto kon­statuje, že opravdový křesťan opatrujecelou pravdu a tato jeho připravenostdo něho přitahuje atmosféru čistéhoduševního záření, což je Ježíš.Pane, chci ti dát sebe.Obejmi mé celé jáať mohu žít věčně.Vezmi mě celého k sobě.Svou odvahu pokračovat v mluvenío dokonalosti a naplnění zakládal naočekávání, že děti budou jako matka,protože to je to, co se chce a upřímněslibuje. A dozrávání rozhodnutí člově­ka ukáže, zda to podporuje nebo brzdí.Hahn tvrdí, že člověk může činit po­kání, a že pokání není nic jiného nežobrácení se v nitru ke kříži duše, kdevše co se vyvinulo mimo přirozenost,co by mohlo uvíznout v duši, je oběto­váno. Čím více vaší přirozenosti, vašívnější bytosti tohoto světa se rozkládáa umírá, tím více se obnovuje vnitřnílidská bytost a tím více se účastníte nabožské přirozenosti. Tolik Hahn.V HAHNOVĚ ODKAZU PRO SVĚTA LIDSTVO, až uzraje čas, Bůh pře­koná chaos celého vesmíru. On zaklá­dá tuto jistotu na zkušenosti, že Bůh

v něm, mikrokosmos, má překonathněv sám v sobě. Ve velkém, i v malémje zde nakonec duchovní tělo, kterénazývá „Geistleiblichkeit“. Vzhledemk historii, v kontinuu času a věčnostiusiloval Hahn o prosazení holistickéhomyšlení. V úžasném procesu, kterýprobíhá ve velkém měřítku, a v malémměřítku v jedinci, dosáhne svět svéhonaplnění prostřednictvím řady epoch.Od Božího trůnu a Beránka proudířeka života a na jeho břehu roste stromživota se všemi plody života. Tato po­trava živí všechny, kteří zbloudili.Touto potravou je všechno, co bylovyhnáno a ztraceno, obnoveno a uzdra­veno. Královští kněží podávají bezustání všechny prostředky, milosta vše, co učí a tvoří; vše, co povzbu­zuje a potěší. Budou pokračovat v ší­ření a podporování poznání Boha a Je­žíše, čímž zesílí všechna požehnáníspásy, v úsilí obnovit vše k rovnostis esencí Ježíše, s božským, jak nej­dříve to bude možné.

Zkrátka, v péči královských kněžívšichni, kteří rostou a dosáhnou napl­nění, získají svou slávu, ztracenou skrzeAdama a budou jimi doprovázeni zpět„do města Božího“, pro radost Bohua Beránkovi. Skrze Boží požehnání sezrušení kletby rozšíří po celém vesmíru.

V souvislosti s Hahnem se ihnedvybaví tři věci: jeho pojetí Boha, jehopohled na Bibli a sympatie s pomý­leným lidstvem. Podle něj je celé

Vnitřní vize Johanna Michaela Hahna

52 Pentagram 1 /201 4

stvoření podmíněné Božskou mužskouohnivou silou, ale ne všechno v soběnese také ženskou povahu Světla.Vzhledem k tomu, že v Bohu jsou obatyto aspekty jedním, skutečný život jevýhradně tam, kde se tyto dva aspektyjednoty projevují; Bůh nenajde odpo­činku, dokud tato harmonie nebudenad vším triumfovat. Nicméně Hahnříká, že kromě dobra bude mít zatímmnoho lidí tendence ke zlu, budou tu­díž magneticky přitahováni buď k očiš­těné zemi, nebo k „moři plamenů“.Hahn uvádí, že toto „moře plamenů“se může v příštích staletích rozšířitna polovinu zeměkoule. Ale nakoneci Satan a jeho padlí následovníci jednoupochopí, že se nemohou zříci Boha,a že jejich odpor je marný. Pak se takévrátí zpátky. Hahn nazývá celý tentoproces Apokatastasis. Je pozoruhodné,že hrob Johanna Michaela Hahna nesestejný epitaf jako Jacoba Böhma. Tentoepitaf je dobře známý rosikruciánskýaxiom: „Aus Gott geboren, In Jesusgestorben, durch den Hl. Geist ver­siegelt“ (Narozený v Bohu, zemřelýv Ježíši, znovuzrozený v Duchu Sva­tém). Hahn zastával stejné přesvědčeníjako klasičtí rosikruciáni. Všimněte sidalšího textu na jeho hrobě:

Zde teď leží, má poutnická chatrč,už mám nebeský dům.Teď jsem pryč ze tvého středu,má pouť je na svém konci!V hrobě už nemůžu zahynout,v umírání jsem našel Život.V duchovním těle mám povstat.Pak budu stejný jako můj Ježíš,od kterého se nikdy nevzdálím,jednoho dne to také uvidíte.Rozbitá je teď, má chatrč,jinak by tady v hrobě neležela.Co však jsem dostal od Boha,zatímco jsem se modlil,to můj Spasitel vzal k sobě.A teď, když jsem došel tak daleko,ani smrt, ani peklomě nemůže zadržet.Pro mě není třeba plakat;ale pojďte za mnou, milovaní,a věrně ukončete svou cestu!

* Herrnhuter (německy), Moravians (ang-licky) – Moravští bratři (duchovní a po-krevní bratři Jednoty bratrské, kteří prosvou víru emigrovali na počátku 1 8. stol.ze severní Moravy do Saska, kde založiliměsto Herrnhut. Tam obnovili Jednotubratrskou, zakládali pak osady a misij-ní stanice na šesti kontinentech světa.(pozn. překl.)

There’s a milestone on life’s paththat brings us to another start;where brighter vista’s open out,where clouds grow light and break apartLThere is a spot on every roadwhere ruts give way to smoother ways;the place that marks a new beginning,and the hope on fairer days.

Are you weary of the journey?Does your burden seem too great?Are you fighting uphill battles,struggling with a hostile fate?The milestone for a turning pointmay be a few steps round the bend.Courage!L This may be the spotwhere joys return and troubles end.1

Text na austrálskom míľniku

1 Existuje míľnik na ceste života,ktorý nás prináša k ďalšiemu štartu;kde sa otvára jasnejšia perspektíva,kde mraky rastú v svetlo a v diaľke sarozpadnúLExistuje miesto na každej dráhe,kde vyjazdené koľaje umožňujú cestuk hladším cestám;miesto, ktoré značí nový začiatok,a nádej na spravodlivejšie dni.

Ste unavení z cestovania?Zdá sa Vaše bremeno príliš veľké?Bojujete únavné boje,zápasiac s nepriateľským osudom?Míľnikom pre bod obratumôže byť niekoľko krokov za zákrutou.Odvahu! L To môže byť to miesto,kde radosti sa navrátia a ťažkostisa končia.

Od počiatku jestvuje Logos, poriadok,harmónia, pokoj a rovnováha.

Tento Logos je Bohu blízko, a Boh sámje vyvážený poriadok všetkého, čo je.

Existuje od počiatku, Bohu tak blízko;všetko, čo vzniká, vzniká prostredníctvomneho, a mimo neho nevzniká ani jedna vec,ktorá vzniká.Toto Slovo, pozdvihnuté, vznešené, vediečloveka, ktorý rozmýšľa ušľachtilejšiea rozmýšľajúc vyzdvihuje sa, počas toho,ako prekračuje hranice a protiklady.

Usilujúc sa, spoznáva svoje spojenie sovšetkým, čo jestvuje, a svoje spojenies tým jedným, nekonečným Stvoriteľom.V kontemplácii, v hlbokom rozjímaní,sa pred ním otvára súvislosť, to nikdy ne­končiace rozbaľovanie a rozvíjanie veľké­ho a malého, o kozme a mikrokozme,o Bohu, kozme a človeku. Konajúc, za­kúša, že celý tento kozmický hodinovýstroj je jedna jediná nepretržitá službadruhým. A takto, slúžiac, pripája sak Pozdvihnutým, Vznešeným. A vie,že vo všetkom je Slovo (Logos), a žev Slove je všetko.