ZÁŘÍ 2008

LISTYUNIVERZITY

OBRANY

Banderovci na jihovýchodní MoravěLéto 1947 přineslo mimořádná vedra a sucho. Do paměti lidí se zapsalo i jako doba

plná napětí, doba – řečeno spolu s titulkem známého filmu – „stínů horkého léta“. Na území Moravy se v červenci poprvé objevili banderovci. Tak, jako se v posledních dvou poválečných letech pohybovali na území Polska, Ukrajiny a pronikali i na Slovensko.

Odkud se vzali banderovci na MoravěJménem banderovci (někdy benderovci)

byly označovány skupiny lidí, které se ke konci druhé světové války vytvořily z UPA (Ukrajinská povstalecká armáda). Vznikly v Polsku jako ozbrojená složka OUN (Organizace ukrajinských nacionalistů), ale také se rekrutovaly například z členů SS divize Galizien a dalších účastníků války na straně hitlerovského Německa. Banderovci nebyli armádou v pravém slova smyslu, i když o to velmi usilovali. Po válce i proto, aby získali status alespoň válečných zajatců. Svou výzbrojí a zkušenostmi z bojů však představovali na území, po kterém se po válce, zejména v letech 1945–1947 pohybovali, značné nebezpečí.

Na území tehdejšího Československa se začaly oddíly banderovců dostávat už od léta 1945. Tehdy především do slovenských hor, samot a vesnic. Jen během podzimu jim při přepadání a drancování východoslovenských obcí (například Novosedlice, Zboj, Ulič, Kolbasov) padlo za oběť osmnáct lidí. Banderovci rabovali zejména potraviny, dobytek, šatstvo a léky. Proti oddílům, zvaným například Iroň, Karmeluk, Sokil, Peryh a Browsko, nakonec zasáhly čtyři vojenské prapory a spolu se SNB a finanční stráží je vytlačily zpět do Polska, kde jich ještě operovalo několik desítek tisíc.

Od dubna následujícího roku se snažili banderovci pronikat přes polskou hranici znovu, tentokrát ještě hlouběji do slovenského vnitrozemí. Přitom mimo jiné svolávali se zbraní celé vesnice na shromáždění, při kterých jedním dechem hlásali hesla o boji za „Za Boha a za národ, za odkaz dr. Tisa“. Původně počítali s pokračováním boje, s rychlým vypuknutím další světové války a změnou evropské mapy. Politická situace na území, po kterém se pohybovali, je však už v roce 1947 pasovala do role válečných ztroskotanců. V Polsku jim doslova začala hořet půda pod nohama. Měli na výběr jen málo možností dalšího osudu – buď se vzdát, nebo se pokusit o ústup. Hlavní cíl byl v Bavorsku. Zde, v Mnichově, měla své sídlo OUN, zde

se tehdy zdržoval i samotný Bandera. Nejpočetnější skupiny (takzvané sotni), které postupovaly přes naše území, se jmenovaly Burlak, Chromenko a Brodyč.

Jméno banderovcům dal Stepan BanderaMuž, který dal banderovcům své

jméno, se narodil na Nový rok 1909 jako jedno ze šesti dětí řeckokatolického kněze v obci Staryj Uhryniv u města Stanislav (později Ivano-Frankivsk). Po maturitě začal studovat zemědělskou fakultu Vysoké školy polytechnické ve Lvově. Většinu svých sil však věnoval politické činnosti, myšlence boje za samostatnou Ukrajinu. Začal pracovat v Ukrajinské vojenské organizaci (UVO) a vstoupil do Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN).

OUN byla založena ve Vídni v lednu 1929. Navazovala mimo jiné na tradici legie Ukrajinských sičových střelců

(USS), která vznikla v roce 1914 v rámci rakouské armády. Prvním představitelem OUN byl Jevhen Konovalec, druhým od roku 1938 Andrij Melnyk, teprve v roce 1941 se stal hlavním vůdcem OUN Stepan Bandera.

Předtím se Bandera zapojil do vedení OUN a velel celé krajské větvi na západní Ukrajině. V letech 1932–34 zahájil na tomto území bojovou činnost. Zatímco Konovalec odmítal politický teror, na území, kterému velel Bandera, se stal terorismus hlavním prostředkem boje pod heslem osvobození Ukrajiny. Výjimkou nebyly ani vraždy příslušníků opačného tábora – ředitele lvovské školy, polského ministra zahraničí…

Poté co Hitler napadl Sovětský svaz, se několik tisíc (až dvě stě tisíc) banderovců vydalo ze západní Ukrajiny na východ. Chtěli předběhnout Němce a vyhlásit samostatnou Ukrajinu. Hitler zpočátku nechal některé kroky bez protestu proběhnout, nakonec však byl Bandera 30. června 1941 zatčen a uvězněn. Jeho síla zřejmě vzbuzovala u fašistů obavy.

V roce 1944 však Němci hodlali Banderových vojáků využít. Jejich velitele propustili z vězení a doufali, že s pomocí jeho ozbrojenců se jim snáze podaří dobýt zpět už jednou ztracená území. Faktem je, že sám Bandera nikdy s fašisty nespolupracoval (na rozdíl od některých velitelů v jeho jednotkách). Stáhl se do Mnichova, odkud řídil zahraniční jednotky OUN.

V době, kdy se vojáci zvaní banderovci pohybovali po území Moravy, bydlel tedy Stepan Bandera v hlavním městě Bavorska. Jeho život později, v roce 1959, ukončila na schodech mnichovského domu smrtící injekce s obsahem kyanidu draselného v ruce agenta Bohdana Stašynského.

Po vzniku samostatné Ukrajiny řadí někteří Banderovi krajané jeho jméno na piedestal národních hrdinů. Jiní uznávají, že ho jeho praktiky národně osvobozeneckého boje přiřazují spíše do tábora teroristů.

Text: Jan KuxFoto: arhiv autora

Náš

seriá

l

Perl

ičky

ze

škol

y: K

dyž

před

pokl

ádám

e ot

řes m

ozku

, sam

i s m

ozke

m n

ic n

eděl

áme

a . .

.

Soutěžní křížovkao tričko!

Vyluštěnou tajenku zašlete do 15. října 2008.Písemně na adresu: Univerzita obrany, Redakce Listů UO, Kounicova 65, 612 00 Brno. Rovněž ji můžete zaslat e-mailem na adresu:listy@unob.czDva výherce odměníme věcnou cenou.Výherci z č. 11 jsou Miroslav Vídeňka a Jana Klonová.

Šance pro dva čtenáře

EVROPSKÝ VELETRHPOMATURITNÍHO A CELOŽIVOTNÍHOVZDĚLÁVÁNÍ

GAU

DEA

MU

SX

V. R

OČ

NÍK

www.gaudeamus.cz

Svoji studijní nabídku představí i UNIVERZITA OBRANY

BRNĚNSKÉ VÝSTAVIŠTĚ PAVILONFBRNO 21. – 24.10.2008

NA VELETRHU SE PREZENTUJÍUNIVERZITY A VYSOKÉ ŠKOLY,ZÍSKÁTE PODROBNÉ INFORMACEO PŘIJÍMACÍM ŘÍZENÍ A STUDIUV ČESKÉ REPUBLICE I ZAHRANIČÍ.

OTEVŘENO 21. – 23.10. 8-16 h 24.10. 8-14 h

MěsíčníkUniverzity obranyRočník 5 / číslo 1akademický rok 2008/2009

VydavatelUniverzita obranyKounicova 65, 612 00 BrnoIČ: 60162694www.unob.cz

RedakceOddělení vnějších vztahů UOKounicova 65, 612 00 BrnoTelefon: 973 443 203Fax: 973 442 160E-mail: listy@unob.cz

Vedoucí redaktorMgr. Zdeňka Dubovázdenka.dubova@unob.cz

Redakční radapředsedapplk. RNDr. Antonín Müller, CSc.místopředsedaDr. Miloš Dyčka, CSc.

Grafická úprava a zlomMarek SobolaVydavatelské oddělení UO

Tisková příprava a tiskMO ČR – AVIS(Agentura vojenských informacía služeb, Rooseveltova 23,161 05 Praha 6)

V jednotkách ozbrojených silrozšiřuje AVIS a UO

Evidenční čísloMK ČR E 15403

Uzávěrka čísla: 12. 9. 2008Číslo 1 vyšlo: 25. 9. 2008

Z OBSAHUJmenování rektora UOprezidentem republiky

Inaugurace děkanaa jmenování proděkanů FVT

Prázdninový výcvikstudentů ve Vyškově

Zahájení dalšíhoběhu KGŠ a KVD

Ohlédnutí za úspěchynašich střelců

Náš lékař potřetív afghánské misi

4

5

6

8

14

10

Je jich dvě stě padesát a právě se začali učit vojenskému řemeslu

Ano, titulek hovoří jasně. Naši noví prv-ňáčci už jsou zde, přesněji tedy ve Vyškově, a už okoušejí první radosti a strasti vojenské-ho řemesla. Těch starostí bude asi zpočátku víc, ale to už tak chodí, když člověk začíná něco nového. A vojančina je pro ty kluky a holky, co si ji vybrali na nejbližší léta jako svou profesi (a někteří možná i jako celoži-votní – kdo ví?), zatím něčím zcela novým. Učí se pochodovat, zdravit, brzy i střílet, prostě všechno, co k vojně patří.

Oni se však na rozdíl od jiných rekru-tů rozhodli začít vojenskou kariéru vyso-koškolským studiem. S tím se ve Vyškově zatím nesetkají, i když to není tak úplně pravda. Již týden po jejich nástupu za nimi totiž vyjeli pedagogové Univerzity obrany v čele s prorektorem doc. RNDr. Janem

Kohoutem, CSc., aby jim osobně přiblí-žili možnost vyzkoušet si svou znalost angličtiny v praxi – studiem matematiky, fyziky, resp. ekonometrie v angličtině. O této možnosti se sice dozvěděli z inter-netu, píše se o ní na webových stránkách UO, ale osobním výjezdem za nimi chtěli pedagogové školy ukázat, že přístup učite-lů ke studentům u nás není studený, neo-sobní, ale že o ně máme zájem, že s nimi budeme spolupracovat jako s partnery: náročně, ale přátelsky. Vždyť mnozí z nich se stanou našimi nástupci. Každý voják má přece v torně maršálskou hůl, ne?

Text: pplk. RNDr. Antonín Müller, CSc. náčelník studijního oddělení UO

l E D I T O R I A L l

LISTYUNIVERZITY OBRANY

2

UDÁLOSTI

Vyřazení absolventů Univerzity obranyspoň pro dnešek končí. Ale předpokládám, že kontakty s vaší alma mater neustanou a že se jak s univerzitou, tak se svými učiteli a kole-gy budete znovu setkávat v nejrůznějších for-mách svého dalšího kariérního vzdělávání.“

Novým absolventům bakalářských i ma-gisterských oborů Univerzity obrany ve svém projevu poblahopřál náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek, který jim rovněž poděkoval za zodpovědný přístup ke studiu a za dobré výsledky dosaže-né v závěrečných zkouškách. „Nyní nastoupíte na systematizovaná místa u vojenských útvarů a zařízení a právě tato praktická činnost pro-věří nejen vaše teoretické a odborné znalosti, ale zejména vaše morální kvality. Stali jste se skutečnými profesionály a bude na každém z vás, jak si s touto skutečností v budoucnu po-radíte,“ uvedl generálporučík Picek.

Ke všem přítomným promluvil také rek-tor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Rudolf Urban, který připomněl, že slavnost-ní akt vyřazení je tečkou za léty strávenými univerzitní přípravou, která „kladla důraz nejenom na rozvoj intelektu, ale i na pro-ces přerodu studenta vojenské vysoké školy v opravdového vojenského profesionála.“ Závěrem svého krátkého vystoupení rektor-velitel UO zdůraznil: „Bohatství vědění není měřitelné penězi či hmotnými statky, ale je neseno, sdíleno, předáváno a rozvíjeno celé věky. Vy jste úspěšně ukončili první etapu to-hoto procesu. Proto mi nezbývá než vám po-přát mnoho úspěchů v etapách dalších. Buďte věrni Univerzitě obrany, jejím fakultám a Ar-mádě České republiky, ale především svému přesvědčení a sami sobě.“

Po slavnostních projevech následoval slav-nostní akt vyřazení. V tomto akademickém roce bylo vyřazeno 165 absolventů vojenské-ho prezenčního bakalářského studia. Celkem absolvovalo Univerzitu obrany 319 studentů bakalářského, magisterského a doktorského studijního programu. Sedm výtečných ab-solventů UO obdrželo věcný dar ministryně

obrany ČR. Jedenáct nejlepších studentů bylo odměněno rektorem-velitelem Univerzity obrany formou peněžitého daru. Nejlepší stu-dentka Fakulty ekonomiky a managementu UO převzala cenu náčelníka Generálního štá-bu pozemních sil Španělska a nejlepší student Fakulty vojenských technologií UO obdržel cenu velitele francouzské letecké akademie v Salon de Provence.

Jménem všech nových absolventů Uni-verzity obrany vystoupila prap. Bc. Michaela Kučerová, jež byla vyhodnocena jako nejlepší studentka Fakulty ekonomiky a managementu UO. Následovaly zdravice hejtmana Jihomo-ravského kraje Stanislava Juránka a primátora města Brna Romana Onderky. V rámci slav-nostního aktu vyřazení byl také dekorován bojový prapor Univerzity obrany Pamětní stu-hou Svazu PTP – Vojenské tábory nucených prací ČR a Pamětní stuhou Ústřední rady Sva-zu vojáků z povolání Armády České republiky, která pamětní stuhu udělovala poprvé ve své historii.

Ceremoniální část slavnostního vyřa-zení byla ukončena vojenským pochodem za zvuku proudových letounů a vrtulníků nad prostorem kasáren. Svou radost z úspěšného ukončení studia projevili absolventi hromad-ným vyhozením svých čepic do vzduchu. „Je to skvělý pocit. Radost i nostalgie zároveň. Bude mi smutno po kamarádech i po Brně, ale těším se na nové pracoviště, které na mě čeká v Pardubicích,“ řekl jeden z absolventů. „Byl to pro mě důležitý den. Těším se na své bu-doucí povolání, které jsem si vybral a jsem rád, že jsem byl za svou snahu ve studiu oceněn. Motivuje mě to do mé další práce,“ přidal se praporčík Vojtěch Bartoň.

Významný den pro absolventy Univerzity obrany pokračoval akademickou částí – slav-nostní promocí. Promoce absolventů fakult UO se uskutečnila v prostorách Mahenova di-vadla na Malinovského náměstí v Brně.

Text a foto.: Mgr. Zdeňka Dubová

JJiž po čtvrté v historii Univerzity obrany se dne 25. července 2008 v prostorách brněnských kasáren na Šumavské ulici odehrálo slavnostní vyřazení absolventů této vojenské vysoké školy. Slavnostnímu aktu vyřazení letošních absolventů univerzity byli přítomni vzácní hosté – náměstek ministryně obrany František Padělek, předseda výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR Richard Sequens, náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek, hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek a primátor statutárního města Brna Roman Onderka.

Pozvání dále přijali ředitelé sekcí a od-borů Ministerstva obrany ČR, funkcionáři operačně-taktických velitelství, velitelé útvarů a leteckých základen AČR, představitelé vo-jenských univerzit ze zahraničí, vojenští přidě-lenci států NATO, představitelé státní správy a místní samosprávy a zástupci partnerských občanských sdružení. Slavnostního vyřazení se tradičně zúčastnili také rodinní příslušníci čerstvých absolventů.

Vysokou úroveň Univerzity obrany, s níž se absolventi právě rozloučili, ve svém projevu ocenil náměstek ministryně obrany František Padělek, který na jejich adresu mimo jiné řekl: „Ve chvíli, kdy se ocitáte na počátku nové eta-py své životní dráhy vojenského profesionála, je naše země respektovaným členem Severo-atlantické obranné smlouvy. Zahraniční mise české armády jsou vysoce hodnoceny jak v zemích svého působení, tak našimi spojenci. Současná armáda potřebuje právě vás, mladé a talentované odborníky. Vaše studium – ale-

3

UDÁLOSTI

Slavnostní udělení akademických titulů

věřím, že jste se během studií mnohému na-učili a že si tedy z fakulty odnesete něco víc než jen diplomy. Mám na mysli jak hlubo-ké znalosti z oborů, které byly předmětem vašeho studia, tak i schopnosti získané po-znatky prakticky uplatňovat – a to považuji za důležitější,“ uvedl na adresu absolventů děkan Fakulty vojenských technologií plu-kovník Zdeněk Vintr.

Promoční akt v Mahenově divadle po-kračoval odpoledním slavnostním shromáž-děním akademické obce Fakulty ekonomiky a managementu UO. Na něm bylo promo-váno 125 absolventů vojenského a civilního studia. Diplomy absolventům předával dě-kan Fakulty ekonomiky a managementu UO

plukovník Ing. Miroslav Šuhaj, Ph.D. „Jsem přesvědčen, že fakulta vám dala

pevné a solidní vědomostní základy opře-né o nejnovější vědecké poznatky a je jen na vás, jak s tímto bohatstvím budete zachá-zet. Buďte si prosím vědomi nebezpečí, které s sebou nese sebeuspokojení, pasivita a re-zignace na nepřetržité sebevzdělávání. Staňte se vysoce kvalifikovanými, flexibilními a pro-gresivními odborníky, schopnými a ochot-nými neustále posunovat hranici poznání ve svých oborech,“ řekl mimo jiné k absol-ventům FEM plukovník Miroslav Šuhaj.

Děkan fakulty se ve svém projevu obrátil i na přítomné rodiče letošních absolventů s následujícími slovy: „Dnes jste se spolu s našimi absolventy dočkali tohoto šťastného dne, kdy se spolu s nimi můžete těšit z jejich úspěchu. Před vámi stojí vaši synové a dcery, kteří jsou připraveni získané vzdělání a od-bornou kvalifikaci věnovat také vyššímu zá-jmu, zajištění bezpečnosti této země a jejích občanů. Až se zeptáte svého syna či dcery, proč právě ty, jistě vám odpoví: ‚A kdo jiný, když ne já? Vždyť nejčistší ideály svobody a demokracie v minulosti bránili jen ti nej-lepší.‘ A naši absolventi vědí, že oni takoví jsou,“ prohlásil plukovník Šuhaj.

Mezi promovanými absolventy fakulty byly také nejlepší studentky oceněné minis-tryní obrany ČR – praporčice Bc. Michaela Kučerová, praporčice Bc. Iva Krutská a pra-porčice Bc. Hana Káňová a výteční studenti odměnění rektorem-velitelem UO – prapor-čík Bc. Roman Rostás, praporčice Bc. Jitka Stískalová, praporčice Bc. Terezie Klimešo-vá, praporčice Bc. Anna Wendligová a poru-čice Ing. Martina Klusáčková.

Text a foto: : Pavel Pazdera

PPoslední pátek letošního července patřil na Univerzitě obrany k významným dnům. V průběhu slavnostního shromáždění, které se uskutečnilo v brněnském Mahenově divadle, absolventi bakalářských a magisterských studijních programů Fakulty vojenských technologií UO a Fakulty ekonomiky a managementu UO složili absolventský slib a převzali diplomy dokládající dosažení vysokoškolského vzdělání a získání akademického titulu bakalář či inženýr.

Slavnostním ukončením vysokoškol-ského studia nejprve prošli absolventi Fa-kulty vojenských technologií UO. Celkem 96 absolventů této fakulty převzalo diplomy z rukou děkana plukovníka prof. Ing. Zdeň-ka Vintra, CSc. Mezi promovanými byli také výteční studenti fakulty praporčík Bc. Karel Dudek, praporčík Bc. Kamil Šamaj, nadpo-ručice Ing. Lucie Zburníková a poručík Ing. Jan Vodrážka, kteří předtím na vyřazení obdrželi věcný dar ministryně obrany ČR, a praporčík Bc. Martin Kaczur, praporčice Bc. Lucie Kohoutková, praporčík Bc. Zde-něk Chládek, nadporučík Ing. Libor Kyse-la a poručík Ing. Josef Bajer, kteří byli zase odměněni rektorem-velitelem Univerzity obrany.

„Úspěšné zvládnutí studia na naší fakultě zcela jistě není jednoduchou záležitostí. Do-statečně výmluvně to dokazuje i skutečnost, že dnes zde stojí jen necelá polovina z těch, kteří ke studiu původně nastoupili. Proto

4

ZPR ÁVY

Prezident republiky jmenoval rektora UOPrezident republiky Václav Klaus jmenoval v pondělí 28. července 2008 na zámku v Lánech brigádního generála prof. Ing. Rudolfa Urbana, CSc., rektorem Univerzity obrany.

Slavnostní události ze zúčastnil první ná-městek ministryně obrany Martin Barták a další představitelé Ministerstva obrany České republiky.

Na další funkční období jmenoval prezi-dent republiky brigádního generála Rudolfa Urbana již potřetí. Naposledy v srpnu 2005, kdy se stal rektorem Univerzity obrany. Pre-

zident Václav Klaus připomněl, že jmenová-ní na zámku v Lánech je prvním jmenová-ním rektora vysoké školy a v této tradici by se mohlo pokračovat.

„Já vím, že vaše univerzita má před se-bou celou řadu úkolů. Vychovávat přede-vším zdatné budoucí vojáky, připravit je na složité zahraniční mise, kterých spíše při-bývá, než ubývá,“ uvedl prezident republiky Václav Klaus. Zdůraznil, že je potřebné také budoucí vojenské specialisty naučit bezvad-ně ovládat novou složitější a modernější techniku.

Rektor Univerzity obrany brigádní ge-nerál Rudolf Urban v poděkování řekl, že si váží skutečnosti, že byl prezidentem repub-liky opětovně jmenován do funkce rektora vysoké vojenské školy a že tuto poctu vnímá jako uznání své dosavadní práce. „Udělám vše proto, abych naplnil slova rektorského slibu, a to i přesto, že je to již naposledy, kdy mohu být v této funkci,“ řekl staronový rek-tor Univerzity obrany.

Text a foto: Miroslav Šindelář

Z jednání Akademického senátu UOAkademický senát Univerzity obrany se sešel na svém řádném zasedání dne 2. září 2008. Na programu jednání bylo celkem deset bodů. K nejdůležitějším patřilo projednání a schválení základních dokumentů nově vzniklého Ústavu strategických a obranných studií, projednání návrhu Studijního a zkušebního řádu UO a projednání a schválení studijního a zkušebního řádu bakalářských a magisterskýchstudijních programů FEM.

V úvodu jednání složil senátorský slib zá-stupce akademické obce studentů FEM por. Ing. Martin Blaha. Po projednání a schválení výše uvedených dokumentů byli Akademické-mu senátu představeni všichni noví prorektoři UO, kteří byli do svých funkcí jmenováni rek-torem-velitelem UO dnem 1. 9. 2008. Jsou to: prorektor pro rozvoj plk. prof. Ing. Bohuslav Přikryl, Ph.D., prorektor pro studijní a pedago-gickou činnost, prof. RNDr. Zdeněk Zemánek, CSc., prorektor pro vědeckou činnost pplk. doc. Ing. Martin Macko, CSc., a prorektor pro vnější vztahy pplk. Ing. Jaroslav Průcha.

K problematice aktuálního dění na UO jako host vystoupil prorektor pro rozvoj plk. prof. Bohuslav Přikryl, který senátory sezná-

mil s postupem při realizaci požadavků na zvýšení právní subjektivity UO. V současné době probíhá připomínkování předloženého materiálu školou na úrovni náměstků MO a NGŠ, tak aby mohl být projednán na Kolegiu ministryně obrany ke konci roku 2008. Dále se prorektor zabýval otázkou zajišťování finanč-ních prostředků pro výstavbu tolik očekávané-ho multifunkčního bloku Univerzity obrany.

Na závěr jednání Akademický senát UO přijal usnesení, se kterým je možné se sezná-mit na stránkách AS UO. Příští zasedání se uskuteční 22. října v Klubu Univerzity obra-ny v Brně.

Text: Ing. Jiří Hanus, CSc.Foto: Mgr. Zdeňka Dubová

5

ZPR ÁVY

Inaugurace děkana a jmenování proděkanů FVTV prostorách klubu Univerzity obrany se 3. září 2008 konalo slavnostní shromáždění akademické obce při příležitosti inaugurace děkana Fakulty vojenských technologií UO. Do křesla děkana tak zasedne po květnovém zvolení Akademickým senátem FVT a zářijovém slavnostním jmenování plukovník prof. Ing. Zdeněk Vintr, CSc.

Po přivítání hostů slavnostního ceremo-niálu vystoupil rektor-velitel Univerzity obra-ny brigádní generál prof. Ing. Rudolf Urban, CSc., který krátce představil Fakultu vojen-ských technologií a osobnost inaugurovaného děkana. Lídrovi FVT, který se stal děkanem už pro druhé volební období, vyjádřil svou veš-kerou podporu.

„Slibuji, že budu vykonávat funkci děka-na podle svého nejlepšího vědomí a svědomí v duchu zákona o vysokých školách a vojen-ských předpisů pro další rozvoj Fakulty vojen-ských technologií Univerzity obrany,“ pronesl slavnostně plukovník Zdeněk Vintr. Svůj slib

stvrdil přiložením pravé ruky na fakultní meč.Po svém krátkém projevu a ujištění, že ne-

zklame důvěru akademického senátu a vedení univerzity, předal inaugurovaný děkan jmeno-vací listiny proděkanům Fakulty vojenských technologií a dekoroval je proděkanským ře-tězem.

Do funkce proděkana pro vnější vztahy a rozvoj byl jmenován plukovník doc. Ing. Libor Dražan, CSc., do funkce proděkana pro studijní a pedagogickou činnost plukov-ník doc. Ing. Miloš Andrle, CSc., a do funkc proděkana pro vědeckou činnost doc. RNDr. Jan Kohout, CSc.

Na závěr slavnostního shromáždění vy-stoupil místopředseda Akademického senátu FVT podplukovník Ing. Václav Bláha, Ph.D., který na adresu děkana a jeho proděkanů řekl: „Přejeme vám do vaší budoucí práce osvíce-nost při vedení fakulty, moudrost v rozhodo-vání, průraznost a vytrvalost v odhodlání na-cházet vyvážená řešení cílená ku prospěchu a rozkvětu fakulty, a tím i naší alma mater jako celku. Akademický senát Fakulty vojenských technologií vám v tom chce a slibuje být čino-rodým partnerem.“

Text a foto: : Mgr. Zdeňka Dubová

Mem or an du m o p oro z u m ěn í Dne 4. září 2008 podepsal rektor-velitel Univerzity obrany brig. gen. prof. Ing. Rudolf Urban, CSc., dr. h. c. Memorandum o porozumění se švýcarskou firmou RUAG Electronics iniciované Katedrou řízení palebné podpory. Obě strany v něm vyjádřily zájem o dlouhodobou spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje a školení i přípravy personálu.

Spolupráce začne konkrétním projektem obranného výzkumu, který je předmětem to-hoto memoranda. Univerzita obrany v soula-du s požadavky náčelníka dělostřelectva AČR připravila projekt s názvem Procesně technic-ké řešení automatizovaného systému řízení palebné podpory dělostřelectva, který bude sloužit jako základ pro dlouhodobý rozvoj dělostřelectva AČR v oblasti velení a řízení. Na řešení se bude podílet především Katedra řízení palebné podpory a Katedra zbraní a mu-

nice. RUAG Electronics je uveden jako subdo-davatel Univerzity obrany pro určené úkoly.

Podepsané memorandum může být rozší-řeno o další aktivity, neboť RUAG Electronics nabízí spolupráci při řešení projektů i ostatním

součástem Univerzity obrany a to zejména v oblasti letecké a vojenské techniky, systémů velení a řízení a munice.

Text: pplk. Ing. Josef Vondrák, Ph.D.Foto: Ing. Stanislav Poráň

6

Studenti trávili prázdniny vojenským výcvikemZatímco civilní vysokoškolští studenti si obvykle užívají prázdnin plnými doušky, posluchači Univerzity obrany tráví vždy srpen a září ve Vojenském výcvikovém prostoru Březina. Náročný základní výcvik organizovaný Výcvikovou základnou ve Vyškově sem letos přišlo zvládnout 250 budoucích studentů Univerzity obrany a aplikační kurzy stávající studenti 2. a 3. ročníku bakalářského studia.

Každý nový profesionál musí absolvovat základní přípravu, která je jakousi transfor-mací civilisty v profesionálního vojáka. Cí-lem přípravy je naučit vojáka vojenskému vystupování, seznámit ho se základními právy a povinnostmi a zvýšit jeho fyzickou kondici. Nováčci se dále naučí ovládat ruční zbraně, základním bojovým dovednostem a taktické přípravě. Budoucí studenti dále ab-solvují výcvik v házení ručních granátů či v boji s obrněnými cíli v zastavěném pro-storu, nechybí ani výcvik v přežití a další činnosti.

Na závěr výcviku pak nováčci podstoupí zkoušku, která zahrnuje i test fyzické zdatnos-ti. Poté se rozhodne, zda z nich budou oprav-doví vojenští profesionálové. Po úspěšném absolvování je základní příprava ukončena slavnostním vyřazením. Slavnostní vojenskou přísahu nových příslušníků Armády České re-publiky by pak měli noví vysokoškoláci složit 28. října na Pražském hradě.

Kromě budoucích prváků UO je výcvi-kové středisko Březina dočasným prázdnino-vým azylem posluchačů 2. a 3. ročníku. Ti zde absolvují aplikační kurz podle odborností a připravují se pro výkon budoucího povolání u útvarů a zařízení AČR.

I tento kurz je fyzicky i psychicky náročný. Vojáci se v něm během dvou měsíců seznamu-

jí s metodikou provádění výcviku nebo s tak-tickou přípravou. Také střelecká, průzkumná, chemická, ženijní a zdravotnická příprava jsou neodmyslitelnou součástí výuky. Důraz se kla-de na speciální tělesnou přípravu, která zahr-nuje například sebeobranu, vojensko-praktic-ké lezení a další potřebné disciplíny. Fyzická kondice se u studentů v závěru kurzu obvykle výrazně zlepšuje.

Součástí výcviku je podle slov lektora tě-lesné výchovy kapitána Dušana Nečase také vojenské plavání. V den, kdy jej posluchači 2. ročníku UO absolvovali, jim přálo teplé slunné počasí, a tak cvičení bylo i příjemnou zábavou. „Nacvičovali jsme svlékání maskáčů ve vodě, převoz raněných, vytvoření provi-zorního voru z dostupných materiálů,“ upřes-ňovala podpraporčice Šárka Hessová, poslu-chačka FEM, a dodala: „Společný komplexní výcvik stmeluje kolektiv, učíme se týmové prá-ci, panuje mezi námi dobrá nálada.“

O své dojmy z aplikačního kurzu se po-dělil také posluchač 2. ročníku FVT pprap. Petr Pokorný: „V prvních třech týdnech jsme zažívali zklamání z toho, že jsme téměř celý čas proseděli na učebnách a v přednáškových místnostech. Až potom jsme se několikrát podívali za brány kasáren. Seznámili jsme se s technikou, okusili jsme práci ženistů a prak-ticky jsme si procvičili práci s mapou v terénu, absolvovali jsme střelby. Přesto že jsme zatím studenti, myslím že by se nám mělo dostávat přes rok mnohem více praxe než dva měsíce aplikačního kurzu. Navíc, když jeho velkou část trávíme v učebnách…“

Ještě předtím, než se studenti vrátí opět do univerzitních učeben, musejí na závěr ná-ročného výcviku ve Vyškově zvládnout nejen praktickou část, ale také test orientovaný na všechny oblasti, s nimiž se vojáci během kurzu seznámili.

Text: Mgr. Zdeňka DubováFoto: autorka, pprap. Petr Pokorný

VÝCVIK

7

VÝCVIK

Neobyčejný výcvikový týden studentů FVZV odpoledních hodinách jsme se přesu-

nuli do VVP Tisá, kde na nás čekal nepřetr-žitý dvoudenní výcvik pod vedením našich učitelů a instruktora prap. Roberta Dolozi-ma, který má bohaté zkušenosti ze zahranič-ních misí a kurzů.

Druhý den nám mjr. Ing. Michal Potáč představil odsunový prostředek Land Rover Defender 130 a vyzkoušeli jsme si prakticky nakládání a vykládání zraněných. Ing. Hana Skřítecká, Ph.D. (z Katedry vojenské hygie-ny) nás seznámila se základy hygieny v poli a bojovými dávkami potravy. Po tomto za-městnání jsme se rozdělili do čtyř týmů spo-lu s našimi učiteli pplk. Ing. Milanem Růžič-kou, mjr. Ing. Michalem Potáčem, mjr. Ing. Petrem Mrvečkou, kpt. Bc. Petrem Wittem a Ing. Hanou Skříteckou, Ph.D., a obdrželi materiál.

Kurz pokračoval tím, na co jsme se nej-více těšili a na co jsme byli také nejvíce zvě-daví – na vrtulníkovou přípravu, která je pro nás jako budoucí účastníky zahraničních misí nezbytná. Naučili jsme se zásadám, kte-ré je třeba dodržovat při navádění vrtulníku, činnosti na přistávací ploše, jak vybrat při-stávací plochu, jak nasedat a vysedat z vrtul-níku a v neposlední řadě co dělat při nouzo-vém přistání a pádu. A co je nejdůležitější? Že jsme si (snad kromě nouzového přistání a pádu) vše v praxi vyzkoušeli. Vrtulníková příprava byla zakončena výsadkem v nezná-mém terénu, kde začalo přežití v tísni.

Procvičili jsme si znalosti z topografie, orientaci v neznámém terénu a ujistili se, že platí heslo „Kdo spěchá, bloudí“. Zopakovali jsme si obsluhu stanice RF 01 a 05 a během cesty jsme se postupně seznamovali s jed-notlivými zásadami přežití v tísni – jak na

sebe upozornit, případně neupozornit, jak o sebe pečovat, co jíst, jak rozdělat oheň a podobně. Součástí výcviku byla i přednáška o minovém nebezpečí a výbušných nástraž-ných systémech.

K večeru jsme konečně dorazili zpět do VVP Tisá, kde jsme si vyrobili improvizova-né přístřešky, připravili ohniště a nástrahy. V noci jsme pak zkoušeli tzv. hvězdné hodiny. Věděli byste, jak zjistit v noci bez hodinek jen podle hvězd, kolik je hodin s přesností na 5 minut?

Následující den ráno jsme vyráběli im-provizovaná nosítka, učili se, jak odtáhnout raněné do bezpečí, jak získat vodu snad ve všech klimatických podmínkách, které byli-ny jsou jedlé a které nám pomohou při růz-ných neduzích a v neposlední řadě jak testo-vat neznámé byliny předtím, než je hodláme pozřít. Nevěřili byste, že celý proces takové-ho testování trvá 5 hodin.

A jak se blížilo poledne, i náš výcvik ve VVP Tisá se chýlil ke konci a po krátké in-struktáži k následujícímu dni jsme se přesu-nuli do Hradce Králové, kde nás ve čtvrtek čekalo kontrolní cvičení s názvem „Plach-ta 2008“. Tento závod probíhá již od roku 1996 a má za úkol prověřit studenty – jejich znalosti, dovednosti a fyzickou kondici. Le-tošní trasa měřila přibližně 20 km. Vyba-veni mapou a GPS jsme se vydali v tří- až čtyřčlenných hlídkách na pochod, či běh – podle toho, kdo se jak cítil. Cestou jsme na určených stanovištích prováděli „vypichová-ní“ z minového pole a činnost při kontaktu s minovým polem, navazovali jsme spojení, překonávali vodní překážky, předváděli prv-ní pomoc raněnému, transport do sanitky, vyprošťování raněného pomocí zdravotnic-

kých pásů a byli jsme přezkoušeni z použití prostředků individuální ochrany jednotliv-ce.

Letošní závod vyhrála čtyřčlenná hlídka složená z prap. Mariky Bílkové, prap. Lucie Zemanové, prap. Hany Zlámalové a prap. Ondřeje Malého v čase 3 hodiny 52 minut. Ovšem i ostatní hlídky dorazily ve slušných časech.

Co říci závěrem? Je jednoduché něko-ho kritizovat (což nám jde skvěle) a těžké někoho chválit, aby celá pochvala zněla vě-rohodně a měla váhu. Přesto si dovolím za nás, studenty 3. ročníku, poděkovat katedře KOVZ, jmenovitě pplk. Ing. Vladimíru Ma-lému a Ing. Pavlovi Celbovi a samozřejmě i ostatním učitelům, kteří se podíleli na pří-pravě, organizaci a realizaci výcviku. Akce to byla totiž jedinečná a jistě organizačně náročná. Odnesli jsme si nejen spoustu zá-žitků a užitečných informací, ale hlavně jsme si mohli vše prakticky vyzkoušet, což oceňujeme nejvíce.

Text: prap. Vendulka Čapková Foto: prap. Rudolf Beňo

Ve dnech od 14. do 17. července připravili učitelé z Katedry organizace vojenského zdravotnictví pro studenty 3. ročníku všeobecného lékařství a farmacie netradiční výcvikový týden.V pondělí v ranních hodinách jsme vyrazili z Hradce Králové do Liberce, kde na nás v rámci předmětu OPZHN čekala ukázka u 31. brigády radiační, chemické, biologické ochrany Liberec. Příslušníci 9. roty chemické ochrany nám názorně předvedli zásah chemických jednotek při chemickém napadení, činnost při dekontaminaci osob a vozidel a představili nám techniku, se kterou pracují. Navštívili jsme i jejich muzeum, jež se mimo jiné pyšní vzácnými exponáty plynových masek nebo hlínou od města Ypres, kde byl poprvé zneužit yperit.

8

V Z D Ě L Á VÁ N Í

Příprava vrcholových manažerů zahájenaNa Univerzitě obrany byla ve čtvrtek 4. září 2008 za účasti prvního zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajora Josefa Prokše zahájena výuka v 22. kurzu Generálního štábu. V prestižním kurzu, který poskytuje nejvyšší vojenské vzdělání v České republice, bude studovat sedm vybraných důstojníků české armády a jeden příslušník lotyšské armády. Z AČR například náčelník ženijního vojska nebo náčelník Geografické služby AČR.

Rektor-velitel Univerzity obrany brigádní generál Rudolf Urban nejprve přivítal nové po-sluchače na akademické půdě a ve své prezen-taci jim představil poslání, strukturu a hlavní činnosti univerzity, studium nevyjímaje. Jak zdůraznil, absolvování tohoto desetiměsíční-ho kurzu bude od posluchačů vyžadovat vyso-ké studijní nasazení a všestrannou aktivitu.

V následné rozpravě účastníci kurzu diskutovali s rektorem-velitelem Univerzity obrany o způsobu přijímaní uchazečů o vy-sokoškolské studium, přípravě studentů a je-jich profilaci, o oddělení vojenského výcviku

od studia, o třístupňovém systému vzdělávaní na UO a absenci aplikačních kurzů po ukon-čení navazujícího magisterského studia apod.

V souvislosti se zpřísněním přijímacích podmínek do kurzu Generálního štábu prv-

ní zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor Josef Prokš uvedl, že v zájmu velení armády je, aby kurz byl opravdu výběrový a jeho absolventi získali ope-rační nadhled. Ve svém vystoupení pak hovořil o aktuálních problé-mech života a financo-vání české armády.

Na zahájení výuky v prestižním kariérovém kurzu přijali pozvání hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek a náměstek primátora sta-

tutárního města Brna Oliver Pospíšil. Oba před-stavitelé samosprávných orgánů prezentovali svoje pohledy na českou armádu a snažili se dů-stojníkům přiblížit problematiku kraje a města.

Hejtman Stanislav Juránek hovořil o bez-pečnostní situaci v kraji, působení Integrova-ného záchranného systému a roli hejtmana při řešení krizových situací. Náměstek primátora Oliver Pospíšil podrobně seznámil posluchače kurzu se strategickým plánem rozvoje Brna, přitom se soustředil na vize ekonomického rozvoje, zlepšení kvality života a životního prostředí ve městě, rozvoj univerzitního pro-středí, podporu výzkumu a vývoje.

Odbornou přípravu důstojníků v kurzu Generálního štábu garantuje Ústav strategic-kých a obranných studií UO v rámci programů celoživotního vzdělávání vyšších důstojníků. Současně byl dne 1. září na Ústavu strategic-kých a obranných studií zahájen desetiměsíční kurz vyšších důstojníků (KVD), do kterého nastoupilo 30 příslušníků AČR

Text a foto: Pavel Pazdera

Standard učeben UO se postupně zvyšujeTy doby, kdy učitel ve třídě vystačil pouze

s černou tabulí a křídou, jsou nenávratně pryč, byť některé učebny Univerzity obrany tuto dobu svým vybavením ještě silně připomínají. Postupně se ale standard jejich vybavení zvy-šuje. Zásadním mezníkem na této cestě bylo rozhodnutí prorektora prof. RNDr. Zdeňka Zemánka, CSc., do jehož gesce tyto otázky patří, o jejich účelném využívání. Analýzou vybavení školy dataprojektory se totiž ukáza-lo, že počet těchto novodobých pomocníků je pro potřeby školy vlastně dostatečný, jen jejich rozmístění brání účelnému využívání. Do začátku dnes už minulého akademického roku byly přiděleny katedrám, a tak si je čistě hypoteticky mohli učitelé přinést s sebou na výuku společně s notebookem. Ale znáte to, co

všechno by si měl učitel donést s sebou, zvláště když neví, zda by se přístroj dal umístit tak, aby promítaný obraz viděli všichni. A tak datapro-jektory povětšinou ležely ve skladech a padal na ně prach. Zmíněné rozhodnutí učinilo v této věci zásadní obrat. Byla vytipována cca stovka učeben, ve kterých je užívání dataprojekto-rů účelné a nově dokoupené přístroje (bylo jich 52 – se záruční dobou 3 roky a opravami do 24 hodin nebo poskytnutím náhradního dataprojektoru v případě potřeby) již nesmě-řovaly na katedry, ale prostřednictvím SKIS přímo na učebny, společně s téměř další pa-desátkou dataprojektorů, které již byly na ka-tedrách a měly vhodné parametry k tomu, aby byly na učebny pevně zabudovány. A protože když se něco dělá, má se to dělat pořádně, byly

současně s dataprojektory učebny vybaveny i novými plátny – těch bylo 61 a tam, kde to bylo potřeba, i novými „bílými“ tabulemi. Těch už bylo třeba méně – jen 39. Celkově si tato akce vyžádala téměř 2 a půl milionu korun. Vzhledem k jejímu rozsahu a významu do ní byla vtažena celá řada složek, od centrálních – SKIS, OVS, SOd – až po uživatelské – tedy fakulty a ústavy. Výsledek rozhodně stojí za to. Celá akce by měla být ukončena ještě v září, aby se nový akademický rok mohl rozběhnout v nových, vysokoškolské výuce odpovídajících podmínkách.

Text: pplk. RNDr. Antonín Müller, CSc., náčelník studijního oddělení UO

9

Jokes from the doctor´sDoctor, Doctor…..Read the jokes and choose the correct line from the sentences in the box below.

1. Doctor: Breathe in and out three times. Patient: Are you checking my lungs? Doctor: .................................................................

2. Woman: I´ve got a serious problem, Doctor. My husband thinks he´s a car. Doctor: Well, ask him to come in and I´ll examine him. Woman: ..............................................................

3. Doctor: Now just stand by that window Mrs Jackson and put your tongue out. Patient: Why, are you going to examine my throat? Doctor: No, ........................................................

4. Patient: Doctor, you must help me. I keep losing my memory. Doctor: I see, and when did this problem start? Patient: ..............................................................

5. Patient: I get a terrible pain in my eye every time I drink tea. Doctor: ..............................................................

6. Patient: Doctor, I keep getting angry with everybody. Doctor: Pardon? Patient: ..............................................................

7. Patient: Doctor, I think I´ve got a problem with my eyesight. Man: ..............................................................

8. Doctor: Well, I´m afraid you´ve only got three minutes to live. Patient: Can´t you do anything for me ? Doctor: ……………………………….

a) I´ve told you once, you idiot!!!b) Well, I could boil you an egg.c) Try taking the spoon out of the cup.d) I know, I´ve been ill.e) I think you have. This is the Post Office.f) No, I can´t do that. He´s double parked.

Solution:1-j, 2-f, 3-i, 4-h, 5-c, 6-a , 7-e, 8-g

Choose the part of the bodyFill in the missing words from the sentences below. Choose from the following, using plu-ral forms where necessary.

arms tooth cheek chest heart hands stomach nerve back legs

1. Being retired, he suddenly found himself with lots of time on his…………..but with lit-tle to do to occupy it.

2. You need to have a strong……... to work in a slaughterhouse.

3. He got up very late this morning and then had the…………to complain about his break-fast being cold!

4. She had a sweet…………and couldn´t resist buying chocolates and cream cakes.

5. None of the students liked Mr. Baker. In fact, everyone was glad too see the………….of him when he left to teach in Italy.

6. I think I´ll go and stretch my……..I´ve been sitting down all morning and I´m feeling a bit stiff.

7. He used to love mountain-climbing, but when a friend of his was killed in the Hima-layas he lost his……………….and never went climbing again.

8. The viewers were up in…………….when the television station announced it was going to change the time of the evening news broad-cast from 9 o´clock to 9:30.

9. Getting a problem off your ………………..is the first stage to being able to solve it.

10. You´d better be careful what you say to Samantha. You know how sensitive she is to critisism – she takes everything to………………….. .

Solution:1) hands, 2) stomach, 3) cheek, 4) tooth, 5) back, 6) legs, 7) nerve, 8) arms, 9) chest, 10) heart

ProverbsComplete sentences 1 – 8 by choosing an ending from a – h.

1. She´s nosy2. I gave him a hand3. She is a real big mouth4. She is nosing around5. He was tight-lipped6. She´s got a very sharp tongue7. I nearly jumped out of my skin when I heard8. My husband never lifts his finger to

a) he had difficulty with his homework.b) she wants to know everything about my private life.c) help me with housework.d) she can´t keep a secret.e) to find some secret news.f) he didn´t give any clear answer.g) when she talks about a problem and it is not true. h) the Communist Party won in local elections.

Solution:1-b, 2-a, 3-d, 4-e, 5-f, 6-g, 7-h, 8-c. Připravila skupina AJ, CJP

g) Next, please!h) When did what start?i) It´s because I don´t like the people who live opposite.j) No, I´m cleaning my glasses.

A N L I Č T I NA P RO L I S T Y U O

1010

ROZHOVOR

Potřetí v KábuluČeská polní nemocnice působí v Afghánistánu od loňského dubna. Vojenští zdra-votníci ošetřují spojenecké vojáky zraněné v různých bojových operacích a čin-nostech koaličních vojsk. Polní nemocnice AČR dále vytváří týmy, které zasahují v případě naléhavých zdravotnických situací na základně kábulského letiště a zabez-pečují zdravotnické transporty zraněných vojáků přivážených vrtulníky a letadly. Nemocnici tvoří zhruba stovka českých specialistů. Podle mluvčího ministerstva obrany by jednotka měla v Afghánistánu zůstat do konce roku. Koncem července tak proběhla poslední rotace českých lékařů zdejší polní nemocnice. Jedním z nich je pplk. MUDr. Jan Psutka z Katedry organizace vojenského zdravotnictví FVZ UO, který do Kábulu odjel již potřetí. Ještě před svým odjezdem na misi přislíbil rozho-vor, a tak jsem mu po jeho nástupu položila prostřednictvím e-mailu pár otázek:

do částečně známého, i když stále nebezpeč-ného prostředí, které se bohužel za poslední rok co se týče bezpečnosti moc k lepšímu nezměnilo.

V březnu minulého roku jste v Afghá-nistánu pracoval jako vedoucí lékař lůžkové části polní nemocnice. Jakou funkci zastáváte nyní?

Nyní jsem ve funkci staršího vedoucího lékaře-specialisty. Dalo by se říci, že jsem si polepšil, ale není tomu tak, jelikož s novou funkcí práce a odpovědnosti přibylo. Jsem zařazován do lékařských služeb jako ostatní lékaři a k tomu vykonávám řadu úkonů a roz-hodnutí vyplývajících z popisu funkce zástup-ce hlavního lékaře.

Čím se tento váš pobyt liší od předcho-zích?

Na první pohled je pobyt téměř stejný – stejné místo nasazení, stejná práce s pacienty, ale při podrobnějším pohledu je tu pár změn. Jiné místo ubytování, než tomu bylo dříve, bohužel podstatně vzdálenější od polní ne-mocnice. Jiný kolektiv s novým velitelem, a tím i potřeba si na sebe vzájemně zvyknout a společně se sehrát, tak jak tomu bylo u 1. kon-tingentu. A v neposlední řadě vzpomínky, že jsem byl u toho, když se zde v Kábulu před ro-kem naše česká polní nemocnice stavěla. Když jsem nosil bedny s řadou materiálu a přístroji, pytloval a rozvážel písek, vytvářel první počí-tačovou komunikační síť mezi lékaři a oddě-leními polní nemocnice a přijal prvního pa-cienta. Nyní se naopak budu podílet na jejím „bourání“ a balení.

I tentokrát jste odjeli spolu s man-želkou – lékárnicí npor. Mgr. Marcelou Psutkovou. Myslím, že jste měli štěstí, každému se nepodaří mít s sebou part-nerku…

Ano, to je pravda. Podařilo se nám opět vyjet na misi společně, ale tentokrát tu již ne-jsme sami. Manželských párů vojáků je zde několik a vypadá to, že tím i celá atmosféra v kolektivu je od začátku klidnější, kamarádská a velmi pohodová.

V létě navštívil český kontingent i králo-véhradecký biskup Dominik Duka. Jaké bylo setkání s ním?

V Kábulu jste již potřetí, cítíte se jako ostřílený veterán?

No nevím, jak se cítí ostřílený veterán, který se znovu vrací do války, ale myslím si, že mám určitě jiné pocity než při mém prvním působení v Afghánistánu. Vracím se

11

ROZHOVOR

Ano, pan biskup zde v Kábulu byl na po-zvání předchozího velitele kontingentu plk. MUDr. Mojmíra Mrvy a musím říci, že to mělo na většinu lidí pozitivní vliv, jelikož tato spolupráce mezi vojenským zdravotnictvím a královéhradeckou diecézí trvá již mnoho let a nadále se úspěšně rozvíjí.

Jaké jsou vaše letošní dojmy a poznatky z afghánské mise?

Až na počáteční rozladění stran změny uby-tování jsou prvotní dojmy velmi pozitivní. Jak jsem již řekl, vrátil jsem se do relativně známého prostředí, kde člověk ví, co asi může očekávat, co smí a co je zakázané. V prostředí, kde se stále mění příslušníci řady různých cizích kontingen-tů, kde ale naopak potkává i řadu známých tváří z předchozích působení. To vše dohromady dělá z této afghánské mise nezapomenutelnou a vel-mi přínosnou misi, která je skvělou zkušeností pro každého vojenského profesionála. Myslím si, že by taková zkušenost byla vhodná pro větši-nu příslušníků AČR – pro obohacení či přehod-nocení jejich současných náhledů a názorů.

Polní nemocnice v Kábulu bude za pár měsíců pouhou historií. Vám však určitě zů-stane spousta zážitků a zkušeností. Na co bu-dete nejraději vzpomínat?

Vzpomínky budou jednak na vlastní pro-středí základny, ale hlavně na kolektiv, na báječ-né lidi, kteří naši polní nemocnici tvořili, a to nejen na její odborné orgány jako lékaře, sest-

řičky, laboranty, ale i na vlastní štáb, chemiky a příslušníky vojenské policie, kteří se vzájemně podporovali a vytvořili v tomto nehostinném a nebezpečném prostředí opravdu fantastickou partu. Tady se mohl jeden na druhého vždy spo-lehnout, vzájemně se podržet a pomoci. Budou to vzpomínky převážně radostné, ale mám i pár

Jubilejní 10. mezinárodní kongres AHA 2008Ve dnech 3.–9. září 2008 probíhal na Univerzitě obrany 10. mezinárodní kongres AHA

2008 (Algebraické hyperstruktury a jejich aplikace). Pořadatelem letošního výročního kon-gresu byla Jednota českých matematiků a fyziků - pobočka Brno ve spolupráci s Katedrou matematiky a fyziky Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany v Brně.

novodobé teorie hyperstruktur italský pro-fesor Piergiulio Corsini či představitel řecké školy a zakladatel teorie slabých hyperstruktur prof. Thomas Vougiouklis.

„Všichni ocenili možnost pořádat kon-gres ve výborně vybavené Síni vědecké rady. Technika nás ani jednou nezklamala. Všichni účastníci odjížděli maximálně spokojení a již se těší na další setkání za tři roky, tentokrát v Pescaře, v Itálii,“ shrnula na závěr konference dr. Šárka Hošková.

Text a foto: Mgr. Zdeňka Dubová

Kongres byl vrcholným setkáním mate-matiků pracujících v oblasti algebraických hyperstruktur. Navazoval na předcházející ročníky, které se konaly v Íránu (Babolsar, 2005), v Řecku (Samotraki, 2002, Xanthi 1990), v Itálii (Taormina 1978, 1983 a 1999, Udine 1985), v Rumunsku (Iasi 1993), v Čes-ku (Praha 1996) atd. Koná se vždy jedenkrát za tři roky.

Cílem letošního kongresu bylo pro vědec-ké pracovníky v oblasti algebraických hyper-struktur vytvořit platformu k prezentaci jejich práce a poskytnout jim možnost výměny ná-zorů a pohledů na rozvoj a budoucí směřování této oblasti matematiky. Účastnilo se jej kolem padesátky zahraničních hostů a řada dalších z České republiky. V průběhu kongresu ode-znělo 6 zvaných přednášek od přednášejících z Řecka, Itálie, Rumunska, Iránu, Slovenska a ČR. Dále si všichni vyslechli 27 prezentací od jednotlivých účastníků.

Podle slov organizátorky letošního kon-gresu RNDr. Šárky Hoškové, Ph.D., z Katedry matematiky a fyziky FVT UO v oblasti hyper-struktur neexistuje prestižnější akce. Navíc se kongresu AHA 2008 účastnila většina hlav-ních představitelů osobně. Nechyběly napří-klad špičky v oboru, jakými jsou zakladatel

smutných, jelikož smrt si nevybírá. I tyto zkuše-nosti si odvážím z mise. Doufám, že mi pomo-hou v dalším osobním i profesionálním životě.

Ptala se: Mgr. Zdeňka DubováFoto: archiv pplk. MUDr. Jana Psutky

KONFERENCE

12

LETECT VO

Naši budoucí letci se setkali s Vladimírem Remkem Když v červnu navštívil jako čestný host konferenci LETECTVO 2008 bývalý vojenský pilot, první československý kosmonaut a dnešní poslanec v Evropském parlamentu plk. v. v. Ing. Vladimír Remek (http://www.vladimirremek.cz/), vznikl v rámci neformální diskuze návrh na další prohloubení spolupráce s Katedrou letectva a jejími studenty. I proto jsme se v pátek 29. července vydali do Pardubic, kam na pozvání vedoucího Katedry letectva plk. gšt. Ing. Miloslava Bauera mířil i Ing. Vladimír Remek, doprovázený svým tajemníkem PhDr. Petrem Voldánem.

Skvělé plánování a provedení přesunu způsobilo, že jsme se takřka přesně potkali přímo u hlavní brány a vyrazili jsme k nové-mu veliteli Správy letiště Pardubice mjr. Ing. Martinu Janatkovi. Ten uvítal vzácného hos-ta a představil mu „své“ letiště. Mezitím do-razila skupinka zástupců firmy Mido film, s. r. o., (http://www.midofilm.cz/) a brněnské odbočky Svazu letců (http://www.csletci.cz/), kteří připravují k devadesátému výročí vzniku československého vojenského letectva (a Sva-zu letců) unikátní pětidílný dokument, jehož upoutávku je možné zhlédnout na uvedeném odkaze http://midofilm.cz/tr/teaser/teaser.wmv. V tomto díle pochopitelně nesmí chybět ani náš první a doposud jediný kosmonaut.

Hloubavý čtenář se teď zřejmě v duchu ptá, proč se tedy celá akce neuskutečnila v Brně. Nezbývá než objasnit hlavní důvod ná-vštěvy pana Vladimíra Remka, a tím je 15 stu-dentů modulu pilot, budoucích „třeťáků“, kteří v té době na letišti Pardubice prodělávali svůj základní pilotní výcvik. To kromě nezbytné

teoretické přípravy na zemi představuje pře-devším přibližně padesát hodin strávených ve vzduchu na palubě cvičného letounu Zlín Z-142 CAF. A patronem této učební skupiny by se měl stát pan Vladimír Remek. Toto prv-ní setkání mělo posloužit k jejich vzájemnému seznámení.

Kromě zmíněné učební skupiny přišla na učebnu i druhá skupinka deseti studentů, čer-stvých absolventů bakalářského studia ve stej-ném oboru, kteří podobně jako jejich mladší kolegové proháněli po pardubickém nebi cvič-né „zlínky“, aby v čase, než nastoupí k řádné-mu magisterskému studiu, neztratili základní pilotní návyky.

Po představení životopisu pana Vladimíra Remka následovalo představení studentů. Dva z nich přiznali, že je ke studiím na Univerzitě obrany přivedl právě zájem o kosmonautiku. Následující krátká beseda pak byla směřována k památnému letu do vesmíru. Dotazy stu-dentů se týkaly například kosmického výcvi-ku, beztížného stavu nebo hodnotám přetížení během startu a letu na oběžnou dráhu.

Vladimír Remek je v Evropském parla-mentu vnímán jako první evropský kosmonaut a skutečný expert na problematiku kosmických letů. Není tedy divu že je v této oblasti angažo-ván a podle jeho názoru roste pravděpodob-nost, že ho v blízké budoucnosti napodobí další český občan (mimo oblast komerčních letů). Tato informace dává těmto studentům možnost proměnit dětské sny na realitu.

Po společné fotce se Vladimír Remek pře-sunul do výškové budovy, aby získal krátkou informaci o Centru leteckého výcviku LOM Praha, s. p. A než jsme odjeli zpět do Brna, rolovaly na start tři „zlínky“ a v uzavřené for-maci vzlétly k nebesům – protože jak jinak ukázat kosmonautovi Pardubice a okolí, když ne z výšky.

A nakonec snad jen motto ze stránek pana Vladimíra Remka: „Per aspera ad astra.“ A po-kud byste náhodou nevěděli, co to znamená, doporučuji si to „vygůglovat“, jak říká dnešní mladá počítačová generace.

Text a foto: mjr. Ing. Petr Woletz

13

KONFERENCE, VÝSTAVA

Univerzita obrany na mezinárodní vojenské výstavěPři příležitosti konání osmé meziná-rodní vojenské výstavy FUTURE SOLDIER Czech Republic 2008 se v Praze uskuteční od 16. do 18. října letošního roku konference URBAN PEACEKEEPERS, které se zúčastní také Univerzita obrany. Jejím účelem je zdůraznit podobné faktory v nesourodém prostředí, v jakém se nachází armáda a policie v současných mezinárodních misích, a napomoci vyhledávat takové způsoby spolupráce a koordinace, které by mohly šetřit národní zdroje a snižovat náklady.

Výstava, která je určena členským ze-mím NATO a členům programů Partnerství pro mír a Středozemní dialog, se uskuteční ve dnech 16.–18. 10. 2008 na výstavišti PVA Letňany v Praze. Zaměřuje se na výsledky výzkumu, nové technologie a materiály, na koncepty a možnosti mezinárodní spo-lupráce při zavádění integrovaného systé-mu vojáka budoucnosti a při zajišťování interoperability jeho jednotlivých součástí ve válečných i mírových operacích.

Soustředí se také na pokrytí problema-tiky vývoje a zajišťování obdobných potřeb armády a policie při udržování míru v obyd-lených aglomeracích (Urban Peacekeeping). Návštěvníkům představí také například současný bojový oděv, prostředky osobní ochrany a vybavení vojáka či vybavení bo-jiště.

Univerzita obrany na výstavě předsta-ví celou řadu vlastních výsledků projektů vědy a výzkumu. Nosnou částí bude pre-zentace softwaru (vyvinutého na UO), jenž tvoří jádro českého systému C4I, řešeného

ve spolupráci s VTUVM Slavičín, umožňu-jící řízení sesednutého družstva v reálném čase (každý voják má celkový přehled o taktické situaci, vidí aktuální polohu všech členů družstva, může digitálně komuniko-vat, předávat a přijímat data multimediální-ho charakteru ze svých senzorů a přístrojů nočního vidění, řešit akvizice cílů a mnoho dalších funkcí). Dále budou předvedeny některé bojově-průzkumné robotické systé-my, bezpilotní prostředky a zejména řídící software určený pro vizualizaci a podporu taktických rozhodnutí, 3D vizualizaci úze-

mí, optimalizace taktických úloh a řada dalších.

Během výstavy budou probíhat panelo-vé diskuse expertů z jednotlivých zemí, za-měřené na tematiku: transformace přípravy v digitálním věku, lidské možnosti, virtuální testování a především budoucnost koalič-ních aktivit při mírových operacích a udržo-vání míru v městských aglomeracích – “Ur-ban Peacekeepers”. Témata seminářů budou podřízena především aktuálním požadav-kům jednotlivých národních účastníků.

Předcházející výstavy se konaly v Portu-galsku (1985), Francii (1988), Velké Británii (1991), Kanadě (1994), Norsku (1997), Čes-ku (2000) a naposledy v roce 2003 na Slo-vensku. Jde vždy o prestižní událost, které se účastní zástupci ministerstev obrany jednot-livých zemí, výzkumná a vývojová centra, vojenští velitelé operací, experti z jednotli-vých pracovních výborů NATO a komerční subjekty z více než čtyřiceti zemí světa.

Autor: Mgr. Zdeňka Dubová, zdroj: www.natoexhibition.org

Foto: VTÚVM Slavičín

14

SPORT

Střelci Univerzity obrany v NizozemskuVe dnech 4. a 5. července 2008 se čtyřčlenné družstvo UO ve složení mjr. Ing. Petr Eisenhammer (OdBI), mjr. Ing. Milan Petr(POOd), kpt. Ing. Šárka Soukopová (POOd) a o. z. Mgr. Radek Nedoma (CJP) zúčastnilo 23. ročníku mezinárodní střelecké soutěže Lt-Kol Schut Trofee 2008. Soutěž se konala na střelnici ve městě Nijmegen za účasti padesáti družstev z Belgie, Dánska, Itálie, Německa, Nizozemska, Polska, Švýcarska a USA. Její čtyři disciplíny pořadatelé rozdělili do dvou dnů.

V pátek 4. července jsme měli dopoled-ne možnost seznámit se s pistolí GLOCK 17 a puškou Diemaco C8, ze kterých se vedla soutěžní střelba. Odpoledne jsme absolvovali soutěž jednotlivců ve střelbě z pistole „Militair pistool“, kde se postupně střílelo 4 x 6 ran, a to nejdříve vstoje za 20 sekund na 25 m, pak vstoje za 20 sekund na 20 m, následně vkle-če za 15 sekund a poté vstoje za 12 sekund na 15 m střídavě do různých terčů. Nejlépe si vedl mjr. Eisenhammer, který skončil na 3. místě. Soutěž pokračovala disciplínou Falling Plates, což byla střelba pistolí na zavěšené asfaltové terče, které někteří z vás znají ze střelby bro-kovnicí. Vyřazovacím způsobem střílela vždy dvě družstva a rychlejší postupovalo dál. Ved-li jsme si skvěle a soutěž jsme po napínavém finále vyhráli!

V sobotu 5. července, kdy k nám již ostatní střelci po pátečním vítězství vzhlíželi s respek-tem, soutěž pokračovala třetí disciplínou, kte-rou byla střelba z pistole. Byla sestavena ze 3 x 10 ran, a to vždy vstoje a na 25 m, nejdříve za 3 minuty, pak po 3 sekundách s 5sekundovou pauzou a následně za 20 sekund do různých terčů. Čtvrtou disciplínou byla střelba z pušky. Střílely se 3 desetiranné položky na specific-ký terč ve vzdálenosti 100 m, 2 x vleže v čase 2 minuty a pak 30 sekund a 1 x vstoje v čase 1 minuty.

Generál Procházka v posádce Vyškov

V podvečer nás čekalo vyhodnocení. Výsledky jsme předem neznali, pořadatel je průběžně nevyvěšoval a napínal nás do po-sledních okamžiků. Ve vyhodnocení se od-razily chybičky způsobené neznalostí zbraní, terčů a postupu v soutěži. Patrná byla i absen-ce důstojného účinného tréninku. Proto bylo v následném vyhodnocení před nastoupenými družstvy velmi příjemné slyšet 6 x „Univerzity of Defence, Brno, Czech Republic“¨. Pro po-řádek zmíním zisk poháru za 3. místo mjr. Ei-senhammera v páteční soutěži z pistole a námi velmi ceněný pohár za vítězství ve Falling Plates. Další poháry získal Mgr. Nedoma za 3. místo v sobotní střelbě z pistole a za 3. místo v součtu obou zbraní. Kpt. Soukopo-vá převzala pohár jako nejlépe střílející žena a naše sobotní snažení stačilo na zisk poháru za 4. místo v celkovém pořadí.

Odjížděli jsme nejen s pocitem spokoje-nosti, ale také nadšeni výsledkem reprezen-tace UO a AČR v zahraničí. Náš pocit byl doplněn rozhodným přesvědčením, že po-kud nás UO příští rok vyšle znovu, zúročíme zkušenosti a pokusíme se dosáhnout lepších výsledků.

Pokud jste si vy, kteří máte zájem repre-zentovat UO v oblasti střelby z ručních zbra-ní, nepovšimli mé výzvy v jednom z minu-lých čísel Listů UO, připomínám možnost se mi ozvat. Budeme tak mít možnost vycvičit další střelce k soutěžení v činnosti, která se třeba v budoucnu dostane do popředí přípra-vy vojáka.

Text a foto: mjr. Ing. Milan Petr

Dne 27. srpna 2008 navštívil posádku Vyškov generálmajor v. v. Stanislav Procházka spolu se zástupci a členy Ústřední rady a Regi-onální organizace Vojenského sdružení reha-bilitovaných, aby se seznámil se strukturou a úkoly Ředitelství výcviku a doktrín krále Jana Lucemburského a ostatních posádkových sub-jektů a zařízení.

Hlavním bodem návštěvy však byla před-náška na téma událostí roku 1968, již generál Procházka přednesl příslušníkům Univerzity obrany, kteří v současnosti absolvovali apli-kační studium u Vojenské akademie Vyškov.

Generálmajor Stanislav Procházka se narodil v roce 1922 a v roce 1947 absolvo-val Vojenskou akademii v Hranicích. Sloužil v mnoha funkcích u výsadkových jednotek

a do roku 1969 byl velitelem tehdejšího Zá-padního vojenského okruhu. V roce 1970 byl za své postoje k událostem roku 1968 propuš-těn z armády a trestně stíhán.

Generál Procházka si prohlédl prostory Odboru simulačních a trenažérových techno-logií (OSTT), který je součástí Centra simu-lačních a trenažérových technologií (CSTT). Centrum má celoarmádní působnost ve všech oblastech své činnosti. Návštěvu ukončil pro-hlídkou učebních pavilonů Výcvikové haly vzdušných sil, obědem a zápisem do kroniky Ředitelství výcviku a doktrín.

Text: Pavel KočvaraFoto: Olga Karaffová

15

ROZHOVOR

M a r e k S o b o l a t v o ř í d o k o l aKdyž se poezie snoubí s hudbou, grafikou a cestovánímMarek Sobola pracuje na Univerzitě obrany (předtím Vojenské akademii) již osmnáct let. Ve vydavatelské skupině dává grafickou podobu univerzitním skriptům, sborníkům, letáčkům a plakátům či vizitkám. Mimo jiné se stará také o grafickou úpravu a zlom Listů Univerzity obrany. Jenže to je jenom jedna část jeho aktivit. Málokdo totiž ví, že Marek Sobola má duši básníka, za sebou dlouholetou textařskou a muzikantskou kariéru a že je spolutvůrcem undergroundové revue Dno. Kromě toho rád cestuje a holduje turistice. V restauraci svého bratra o víkendech vystupuje v roli kuchaře, baví ho totiž také vaření.

Vynechala jsem něco ve výčtu tvých aktivit?Ne.

Jak se vlastně stalo, že jsi jednoho dne začal psát poezii?

To je dobrá otázka. Začalo to úplně v ra-ném dětství, když mi bylo nějakých 10 let. Matně si vzpomínám, že jsem tehdy napsal jakýsi surrealistický románek s názvem Slav-ní indiáni. Vystupovali v něm tehdejší slavní v různých situacích. Byly to takové hrátky se slovy a se situacemi. V paměti mi utkvělo, že můj otec, který tenkrát dálkově studoval filo-zofickou fakultu v Praze, to ukázal svým teh-dejším kolegům a ti se ohromně bavili. To mě uspokojilo. Kdybych měl mluvit o serióznější tvorbě, tak to přišlo v období kolem čtrnác-ti-patnácti let, kdy jsem se seznámil s dílem francouzských surrealistů a dadaistů či ame-rických básníků beet generation. Kolik sbírek máš za sebou a co je tvou inspi-rací?

V nezávislých nakladatelstvích mi dopo-sud vyšly celkem tři sbírky básní a jedna kníž-ka povídek. V tvorbě mě inspiruje obyčejný všední život, to, co se děje kolem mě a co by

se eventuálně dít mohlo. Mám rád absurditu vyhnanou do krajnosti.Která báseň či povídka je tvá nejmilejší?

Těžká otázka. Každou sbírku mám ta-kovou kompaktní. Když z ní vytáhnu jednu báseň a dám přečíst někomu, kdo nezná mé dílo, tak si nedokáže udělat obrázek. Proto se nedá říct, která je nejoblíbenější, mně se líbí všechny. Ale ze sbírky povídek Od zítřka žirafy nejím se mi rozhodně líbí hned ta první, pro-tože je v ní obsaženo všechno – veškeré lidské povahy, jejich jednání, myšlení atd. Jmenuje se Na vysoké hoře.Působil jsi také v kapelách Nemanželská Šlechta, The Pub a Kapela Sobola. Jak to bylo s tvou muzikantskou dráhou?

Nejdříve jsem dělal poezii, díky tomu jsem se seznámil s hudebníky – vrstevníky, kteří měli většinou problémy s původními texty. Protože se jim líbily moje básně, dosta-li nápad, abych je zhudebnil. Pak jsem začal i zpívat v kapele Nemanželská Šlechta a poz-ději The Pub. Vznikla z toho hudební kariéra na pět let – do roku 1993. Když jsem přestal s hudbou, poněvadž mi došla motivace, vyzrál jsem a vyspěl, a přestalo mě to naplňovat, začal jsem se věnovat pouze psaní.Ale pak tady byla ještě Kapela Sobola…

To mě v roce 2000 oslovili mladší kamará-di, kteří mě znali z předešlých kapel a věděli, že momentálně žádnou hudbu nedělám. Po-žádali mě, zda bych s nimi nechtěl spolupra-covat. Mně už kontakt s publikem a prostředí koncertů docela chyběly, neboť přiznávám, že jsem tak trochu exhibicionista. A tak jsem na nabídku kývl a bylo z toho osm nádher-ných, naplněných let, kdy jsem si plně užíval atmosféru koncertů, festivalů, setkání s lidmi stejné krevní skupiny.Jaký styl hudby jste hráli?

Alternativní bigbít pohybující se na un-dergroundové sklepní scéně, většinou v pro-střední malých klubů. Žádná komerce.

Za hudební produkcí jsi před časem udělal tečku. Je to definitivní, anebo ještě koketuješ s myšlenkou dalšího účinkování?

Když jsem tenkrát v roce 1993 pověsil mu-ziku na hřebík, měl jsem pocit, že je to defi-nitivní. A vidíš, jak to skončilo! Jak se znám, myslím, že ještě nějaký bigbít dělat budu, ale nevím, kdy a jak.Nechybí ti to?

Možná. Paralelně s bigbítem jsem vždycky dělával autorské čtení, teď se na něj soustře-dím mnohem více. Usiluji přitom o větší tea-trálnost a snahu víc tím bavit lidi.Podílíš se také na přípravě revue Dno. O jaké periodikum vlastně jde?

Dno je časopis zaměřený na prezentaci nezávislých a nekomerčních autorů a vyhledá-vání nových mladých talentů. Už pět let jsem pravou rukou šéfredaktora, vyhledávám téma-ta, předkládám náměty, píšu články a poslední dva roky dělám kompletní grafickou úpravu.Abychom nevynechali ani tvou cestovatelskou vášeň – co tě na cestování láká?

Vybírám si méně navštěvované krajiny, protože ve mně vyvolávají pocit dobrodruž-ství, láká mně neznámé.Kde všude jsi už byl a kam se chystáš v nej-bližší době?

Kromě vyspělé Evropy, kterou mám docela zmapovanou, to byly například Kuba, Albánie, Uzbekistán. V říjnu se chystám do Maroka.Jsi velmi všestranný člověk. Čím se cítíš být víc? Grafikem, básníkem, hudebníkem, či snad cestovatelem?

Vždycky jsem se nejvíc cítil být básníkem, hudebníkem jsem byl dílem náhody, cestování mě baví a povolání grafika živí.

Ptala se: Mgr. Zdeňka Dubová

Foto: Mgr. Zdeňka Dubová, archiv MS

Ukázky některých prací Marka Soboly najdete na http://www.sopel.freemusic.cz/po-esie/mareksobola.html

Marek Sobola př i koncer tním vystoupení . . .

16

H I S T O R I E

Můj 21. srpen 1968V osudném osmašedesátém roce jsem byl v hodnosti podplukovníka vedoucím skupiny na Katedře elektrického a speciálního vybavení letadel Letecké fakulty VAAZ v Brně. Můj obor byl letecké elektrické stroje a pohony a automatické řízení. Srpnovým událostem předcházela i na Vojenské akademii značná politická a celospolečenská aktivita. Téměř všichni jsme byli členy KSČ. Postupně jsme se ale stále více kriticky a značně otevřeně vyjadřovali proti tehdejší politice strany.

Podporovali jsme myšlenky „pražského jara“, obrodného procesu ve straně a v celé společnosti. Rebelovali jsme. Chtěli jsme změ-ny směrem k „socialismu s lidskou tváří“.

Zároveň jsme však měli obavy z toho, že bude veliký tlak ze strany SSSR a našich teh-dejších dalších „spojenců“ na utlumení těchto nebezpečných tendencí a že nám to tak lehce neprojde. O vojenské intervenci se hovořilo, ale zdála se nám být nepředstavitelná. Osudo-vé hodiny a dny se však blížily.

Večer 20. srpna jsme s přáteli navštívili fil-mové představení „Odvážní muži na létajících strojích“. V tu dobu jsme neměli ani tušení, že jiné létající stroje s děsivým nákladem se k nám už blíží. Po návratu z kina jsme ještě poseděli a zabrousili i na současnou politickou a společenskou situaci. Asi hodinu po půlno-ci jsme slyšeli mohutný hukot a vzápětí jsme i pozorovali, jak jedno těžké nákladní letadlo za druhým míří na brněnské letiště. Pak se ozvala naše televize a rozhlas se známým hlášením. Byli jsme zdrceni. Slzy zklamání, zlosti, bez-mocného vzdoru a lítosti.

V domě nás bydlelo více vojáků a přísluš-níků VAAZ. Pro takovou situaci jsme neměli žádné instrukce. Dlouho nacvičované popla-chy a bojové pohotovosti byly k ničemu. Někte-ří jsme se rozhodli vydat se ráno na akademii autem. Doprava v Brně byla už chaotická a pak téměř žádná. Stihli jsme dojet ještě před tím,

než před „Rohlík“ a „Soudní budovu“ dorazily tanky a obrněné transportéry s posádkami.

Do kanceláře katedry, kde se nás několik shromáždilo a rozebírali jsme, co se stalo a co bude, vstoupil nějaký staršina se samopalem. Vyzval nás, abychom se vzdali, odevzdali zbra-ně a následovali ho. Trvali jsme na přítom-nosti některého z vyšších důstojníků. Ten se také v plné zbroji dostavil a pod namířenými samopaly jsme byli eskortováni do shromaž-ďovací místnosti, kde jsme byli do pozdního odpoledne internováni. Bylo to ponižující, smutné i směšné a bohužel nezapomenutelné. Jak se později ukázalo, VAAZ byla označena za centrum kontrarevoluce, které mělo být zlikvidováno. Veškeré vysvětlování, že žádná kontrarevoluce, a vůbec už ne ozbrojená, se nekoná, nebylo nic platné.

Po jednáních mezi velením VAAZ a zá-stupci okupačních vojsk jsme byli propuštěni domů. V dalších dnech jsme se stali součástí pasivního odporu proti okupantům. Na ok-nech naší katedry se objevily plakáty „Indra, Bilak, Kolder – první zrádci“, „Brežněv se zbláznil“ a jiné texty. Organizovala se pomoc rozhlasákům k udržení rádiového vysílání. Vedli jsme s vojáky a důstojníky okupačních

vojsk nekonečné diskuse o tom, proč přišli, co očekávali a jakou kontrarevoluci tady viděli. Jejich příchod jsme nazývali pravými jmény: invaze, okupace, katastrofa pro další vývoj vztahů mezi našimi zeměmi.

Zanedlouho nám to normalizační soudru-zi sečetli. Byl jsem jako řada dalších „odejit“ ze strany, byl jsem zbaven funkcí, byl mně snížen plat, původně výtečné hodnocení bylo ze dne na den změněno na nevyhovující, byl jsem přeřazen na jiné pracoviště a zakrátko pak vyhozen z armády. Na skriptech a učebnicích VAAZ, jejichž jsem byl autorem nebo spolu-autorem, bylo tuší začerněno moje jméno. Ne-byl jsem však sám.

Po řadě neúspěšných snah o odpovídají-cí nebo jakékoliv zaměstnání jsem byl přijat do Výzkumného ústavu elektrických strojů v Brně, kde jsem setrval 18 let. Tyto události postihly i moji rodinu. Manželka měla problé-my na svém pracovišti, děti se jen obtížně do-stávaly na střední školu, byli jsme ve finanční tísni. Do armády a na VA v Brně jsem se vrátil až v roce 1990, kdy jsem byl rehabilitován.

Text: Otakar KurkaFoto: archiv autora

Pár izolovaných vzpomínek . . .

Vzpomínka první 21. srpna 1968 jsem měl jako mladý nad-

poručík, sloužící na katedře dějin Vojenské akademie (tehdy) Antonína Zápotockého, prv-ní den dovolené a měl jsem odjet do zahraničí. Nad ránem se mnou třepe můj otec: „Vstávej, obsazují nás Rusové!“ Má reakce byla pochopi-telně velmi nevrlá, téměř vzteklá, myslel jsem, že žertuje. Ale něco v jeho hlasu mě zarazilo, a pak jsem uslyšel hluboký zvuk těžkých do-pravních Antonovů, který jsem znal ze cvičení. Otec ještě nevěděl, že za několik hodin bude dobrodružně cestovat na sjezd do Prahy, a já nevěděl vůbec nic. Skočil jsem k telefonu, vo-lám svého náčelníka – nebyl, zástupce – nebyl. Ze zoufalství volám příbuzného, který také na

akademii jako podplukovník pracoval, navíc bydlel u akademie. Také nebyl, ale jeho žena mě vyřídila vzkaz – do práce nechoď, akademie je už obsazena Rusy, seď u telefonu a čekej, až ti vaši zavolají. To bylo nejhorší. Po čase jsem u telefonu nechal manželku a vyšel alespoň na ulici. U nedalekého parku zastavily dva vojen-ské náklaďáky s bílým pruhem, z nichž seska-kovali vojáci v typických ruských uniformách. Se sestřenicí jsme šli k nim a lámanou „škol-skou“ ruštinou jim vysvětlovali, co se stalo. S překvapením jsme zjistili, že vlastně neví, kde jsou – jestli ještě na Ukrajině, nebo v Polsku, nebo v Československu. Byli prostě na cviče-ní, měli prázdné, unavené pohledy. Ale něko-lik vojáků, které jsme pak shodně otipovali

na středoškoláky, naslouchalo pozorně. Asi ro-zuměli, protože když jsme se tam po chvíli vrá-tili, už nás „vítali“ strážní se samopaly a velitel stručně oznámil, že k vojákům nesmíme.

Druhá vzpomínkaNěkterý z dalších dnů. Zasedací místnost

v Rohlíku (dnes síň vědecké rady) k prasknutí nacpaná důstojníky všech hodností i civilními zaměstnanci tak, že se nedalo dýchat. Atmo-sféra velmi vypjatá. Padají nejrůznější návrhy. Jedna z žen volá – „tak něco dělejte, jste vo-jáci“! Na to jeden z velitelů shromáždění roz-pouští – „právě proto, že jsme vojáci, musíme podle toho jednat. Zůstanou tu generálové, plukovníci a náčelníci pracovišť a přijmou

Snímek byl pořízen na zlaté svatbě autora článku, který k fotografii říká: „ Z hecu jsem si oblékl svou poslední uniformu, protože v uniformě jsem se také před padesáti lety ženil…“

17

VÝRO ČÍ

opatření. Ostatní nastoupí na svá pracoviště a budou se řídit rozkazy.“ Konečně něco.

Třetí vzpomínkaNosíme na uniformách malé trikolory, které

kde se vzaly, tu se vzaly, předpis nepředpis. Malá vzpoura proti realitě, ale funguje. Lidé na nás hledí laskavě, vědí, že armáda je s nimi, a že dělá, co může, i když toho moc nemůže. Dobrý pocit, který jsme předtím neměli. A netušíme, že ho budeme mít pouze jeden rok, než bude armáda opět režimem postavena proti vlastním lidem.

Čtvrtá vzpomínkaZ Rohlíku odchází gen. Dočkal, velící

akademii. Nedaleko vchodu se po trávě ne-všímavě povaluje skupinka ruských vojáků. Když je míjí, obrátí se k nim a začne (tento velmi klidný a velmi důstojný člověk) na ně zcela „zupácky“ křičet plynnou ruštinou (byl

z východní jednotky, svobodovec). Z rychlé kadence ruštiny stačíme pochytit, že „jak si dovolují nezdravit generála armády Varšavské smlouvy“. Také malá vzpoura proti realitě, a také funguje. Když odchází, stojí vojáci jako struny a jejich poručík zdraví, div si nevypích-ne oko. Malá radost, taky radost.

Pátá vzpomínkaTěch několik „předúnorových“ důstojní-

ků, kteří na akademii zázračně přežili, si nás mladé bere stranou a výhradně „mezi čtyřma očima“ nám samozřejmě domlouvá: „Chlapci, do ničeho se tak nežeňte, my jsme v armá-dě prožili únor 1948, a věřte, za rok už bude všechno jinak.“ A bylo.

Šestá vzpomínkaPo týdnu návrat našich představitelů z

Moskvy. Rozhlasový projev prezidenta Svobo-

dy a téměř plačtivý Alexandra Dubčeka. Vědě-li jsme, že jsme obsazeni, ale teď teprve víme, že jsme prohráli. A že všechno skutečně bude jinak. Nastává počátek rozpadu dosavadní vzácné a obdivuhodné jednoty postojů a činů. Na každém pracovišti se objevují jedinci, kteří nezvedají snad hlavy, ale nosy. Větří. Zpravi-dla jsou to jedinci tak říkajíc „z konce pelo-tonu“, ale zároveň jedinci, kteří budou v příš-tích letech ověšeni vědeckými a vojenskými hodnostmi a funkcemi a stanou se „sloupy“ znormalizované akademie příštích let. Nastá-vá první úsvit temna. To bude ale už bez nás, několika set důstojníků, kteří v dalších letech budou muset Vojenskou akademii opustit. Ani já netuším, že se na ni vrátím až po dlouhých téměř 20 letech. Ale jak to zpívá Edith Piaf – nelituji ničeho…

Text: doc. Mgr. Sylvestr Chrastil, Dr.

Vzpomínky na srpen 1968 z KáhiryIvo Kameníček působil od léta roku 1961 jako důstojník z povolání ve funkci učitele katedry naváděcích systémů protivzdušné obrany na Vojenské akademii Antonína Zápotockého (VAAZ) v Brně. Na podzim roku 1967, krátce po šestidenní válce mezi Egyptem a Izraelem, odletěl do Káhiry, aby se zúčastnil programu vyučování na vojenské technické akademii egyptské armády (Military Technical College - MTC). Tehdejší Sjednocená arabská republika (SAR), tvořená Egyptem a Sýrii, pod vedením prezidenta Gamala Abdela Nassera, udržovala těsné styky se zeměmi socialistického bloku, především se Sovětským svazem a Československem. Aby vojenská závislost SAR na Sovětském svazu nebyla stoprocentní, bylo vzdělání armádních důstojníků svěřeno Čechoslovákům, konkrétně expertům z brněnské VAAZ. Na svůj pobyt v Káhiře, kde Ing. Ivo Kameníček prožíval také srpnové události roku 1968, vzpomíná takto:

S novým prostředím v Káhiře jsem se sžil brzy, a to jak v bydlišti, tak i ve škole. Po pří-letu mé ženy s dětmi jsem si už připadal jako v dřívějším životě v Brně. Náš pracovní týden byl šestidenní a volným dnem byl pátek, den pracovního klidu dle muslimského kalendáře. Československá komunita byla velmi dobře organizovaným celkem. Byli jsme neustále spojeni i s vlastí svou účastí na programech Československého kulturního centra.

Novému trendu jsme fandiliNaše informovanost o změnách v Česko-

slovensku vyvolaných převratnými událostmi tzv. Pražského jara 1968 byla umocněna ná-vštěvami vysokých představitelů Českosloven-ské armády, mezi nimiž byl i generálporučík

Václav Prchlík, náčelník Hlavní politické správy Československé lidové armády. Samo-zřejmě jsme o všech novinkách mezi sebou živě diskutovali a pozorně sledovali celý vývoj uvolňování dřívější politické strnulosti. Dá se říci, že ve své většině jsme novému trendu fan-dili. Vzhledem k poplatnosti našeho myšlení dlouholeté výchově v duchu socialistických idejí jsme si však nedovedli představit politic-ké změny nad rámec obrody socialismu, aniž jsme ovšem měli zcela jasno, jak by tato obro-da měla konkrétně vypadat.

V červenci 1968 jsme s rodinou strávili dovolenou v Brně. Spoluprožívali jsme dny naděje pramenící z pokračujícího uvolňová-ní vnitřní politické situace i obav vyvolaných tlakem a skrytými pohrůžkami od okolních socialistických států.

Hluboké zklamáníJako blesk z čistého nebe nás ve středu 21.

srpna 1968 zasáhla zpráva o vstupu vojsk pěti států Varšavské smlouvy do Československa. Vzpomínám si, jak jsme všichni v autobusu,

kterým nás sváželi z našich domovů do za-městnání, byli doslova šokováni a v prvních chvílích téměř neschopni se hlasitě vyjad-řovat. Naše roztrpčení se pomalu měnilo ve zlost a touhu po protestu. Byli jsme hluboce zklamáni, že se naši „druhové ve zbrani“, jak byli tehdy nazýváni příslušníci armád „tábora socialismu“, dopustili takové věrolomnosti.

V akademii jsme byli přivítáni soucitný-mi pohledy a projevy sympatií a účasti našich egyptských kolegů, a protože ještě neprobíhala výuka, začali jsme se na pracovištích zabývat realizací našeho protestního záměru. Debato-vali jsme o možných způsobech, až jsem byl kolegy vyzván, abych napsal protestní dopis proti vstupu vojsk, o jehož adresátech jsme v tom okamžiku ještě neměli představu. Ujal jsem se této úlohy, jsa naplněn pocity zklamá-ní a urážky, a sepsal jsem krátký text vyjadřují-cí protest proti vstupu vojsk pěti spojeneckých armád, kterým byla pošlapána suverenita naší vlasti a dosavadní přátelství lidu Českosloven-ska k lidu zúčastněných států.

(Pokračování na str. 18)

Ivo Kameníček s částí učební skupiny 4. ročníku specializace navádění při rozlučce v čajovně uprostřed bazaru Muski

18

(Dokončení ze str. 17)

V Ý R O Č Í

Podepsání rezoluceObsahem rezoluce byl i požadavek oka-

mžitého odchodu okupačních vojsk z území naší republiky. Vedení expertů z MTC, radící se právě o vyjádření našeho stanoviska k ak-tuální situaci, uvítalo existenci rezoluce a po dohodě s velvyslanectvím navrhlo její předání zastupitelstvím států, jejichž vojska vstoupila na území Československa. V kanceláři vedení našich expertů byl text zpracován a připraven pro podpisovou akci zamýšlenou v rámci od-poledního shromáždění československých ob-čanů činných v Káhiře.

Shromáždění bylo svoláno Českosloven-ským zastupitelským úřadem a zúčastnili se ho i naši rodinní příslušníci. Situace v sále byla velice vzrušená, když nás velvyslanec Otto Klička, pohnutým hlasem a se slzami v očích, oficiálně informoval o nejnovějších skutečnostech v obsazeném Československu. Na informaci se aktivně podílel i vojenský při-dělenec plukovník Antonín Sochor. Poté jsem přečetl text rezoluce a předložil ji účastníkům shromáždění k podpisu. Nebylo vůbec nutné někoho přesvědčovat – reakce byla tak spon-tánní, že podpisové archy byly v krátké chvíli pokryty podpisy. Zaznamenal jsem jediný nesouhlas, vyslovený jedním z našich učitelů taktiky, ale to byla opravdu výjimka. Nepama-tuji se, že by na ni někdo výrazněji reagoval.

Rezoluci s podpisovými archy jsem ráno 22. srpna dopravil na naši ambasádu, kde byla přeložena do angličtiny a v pěti vyhotoveních (s českým a anglickým textem a podpisovými archy) připravena pro předání zastupitelstvím Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Německé demokratické republiky. Na základě dohody mezi velvyslancem a ve-dením expertů z MTC měla rezoluci předávat dvoučlenná delegace. Jedním z určených dele-gátů byl profesor Karel Rektorys jako zástupce československých expertů z MTC a druhým měl být někdo z diplomatů naší ambasády. Byl jsem svědkem podivných vytáček zaměstnan-

ců ambasády, kteří odůvodňovali svoji nechuť k účasti na předávání rezoluce přátelskými vazbami na kolegy zmíněných zastupitelství, což vedlo nakonec k tomu, že jsem se druhým členem delegace stal já sám. Plukovník Anto-nín Sochor poskytl k účelu předání rezoluce vozidlo, jehož řidič nás pak postupně zavezl k jednotlivým zastupitelstvím výše jmenova-ných států.

O dění informoval rozhlasJediným zastupitelstvím, kde jsme byli při-

jati diplomatickým pracovníkem, byla polská ambasáda. Tam jsme, jak se obvykle říkávalo, setrvali v delším srdečném rozhovoru, během něhož jsme podali svědectví o tom, že v naší vlasti žádná kontrarevoluce neřádila. Protestní rezoluce byla však přesto označena jako nepři-jatelná a byla nám vrácena.

Na třech zastupitelstvích jsme skončili již ve vstupní hale, kde jsme odevzdali rezoluci, a na dvou z nich, po delší chvíli čekání, jsme ji obdrželi zpět, opět jako nepřijatelnou. Jen velvyslanectví Sovětského svazu rezoluci pře-vzalo a druhý den naší ambasádě vrátilo. Na zastupitelství Maďarské lidové republiky jsme nebyli vůbec vpuštěni.

Večer toho dne jsem na svém rádiopřijí-mači sledoval zprávy z Československa vysíla-né krátkovlnnými stanicemi, jež dosud nebyly okupanty umlčeny. Zapisoval jsem je a násle-dujícího rána předal vedení naší mise expertů pro informaci ostatních. V této činnosti jsem pokračoval ještě v dalších týdnech a měsících. Při některých významných událostech, např. při projevu prezidenta Ludvíka Svobody k se-beupálení Jana Palacha, jsem pořizoval mag-netofonové záznamy, jež byly využívány k in-formacím expertů z MTC.

V období podzimu 1968 až jara 1969 jsem se podílel na akcích, kterými jsme se z naší pozice snažili podpořit pokračování „Pražské-ho jara“ i za nových, ztížených podmínek. Byl jsem mj. autorem dopisu tehdejšímu prvnímu tajemníkovi Komunistické strany Slovenska Gustávu Husákovi, kde jsem tlumočil nesou-hlasné názory našich expertů na jeho proje-

vy svědčící o odklonu od reformní politiky. O správnosti svého tehdejšího počínání jsem byl naprosto přesvědčen a nezabýval se myš-lenkami na eventuální negativní důsledky pro vlastní osud.

Konec u armádyS novým hodnocením situace v Českoslo-

vensku od dubna roku 1969 přišlo i posuzová-ní činnosti jednotlivců během tzv. krizového období. Samozřejmě jsem byl zařazen k těm, kteří byli označeni za oportunisty a nepřáte-le Sovětského svazu a socialismu, což vedlo na konci roku 1970 k mému vyhazovu z VAAZ a z armády.

Nebudu zde popisovat všechna „náprav-ná“ opatření vyvolaná orgány KSČ, ale o jednom, zvláště zákeřném, se musím zmínit. Když můj prvorozený syn chtěl z devítiletky (trvale se samými jedničkami) nastoupit na gymnázium, byl odmítnut s odůvodněním, že musí být dána přednost lepším. Tato situace se opakovala i po třech letech, kdy po vyučení (s diplomem nejlepšího učně Jihomoravského kraje) chtěl studovat na elektrotechnické prů-myslovce. Tehdy jsme se ženou poznali, že v zájmu budoucnosti našich dětí musíme usku-tečnit radikální změnu.

Nový životTou změnou byl odchod do zahraničí, což

v tehdejších podmínkách nebyla jednoduchá záležitost, ale podařila se.

Ve Spolkové republice Německo jsme pak začali nový život, který znamenal zejména pro naše syny možnost realizovat vlastní představy dle vlastních schopností. To je již jiná kapito-la našich životních osudů, jejíž základ byl ale spojen s 21 srpnem 1968.

Zmínku o způsobech, jak totalitní režim i po letech, postihem dětí, trestal osoby, jež v oněch osudových chvílích usilovaly o zacho-vání suverenity Československa, jsem uvedl proto, abych dokumentoval zvrhlost totalitní-ho režimu.

Text: Ing. Ivo Kameníček, Norimberk, srpen 2008

Foto: Mgr. Zdeňka Dubová, archiv autoraFoto na rozloučenou s učební skupinou 5. ročníku specializace navádění v prostoru školy

19

V e l e t r ž n í o k é n k o

C o nabíz í v ýs t av iš tě v ř í jnu

Bezpečnost a zdravíTitulek obsahuje dvě témata, jež prolí-

nají dění na brněnském výstavišti v říjnu. První bude probíráno od 7. do 10. 10., a to na 18. mezinárodním veletrhu informač-ních a komunikačních technologií Invex. Na 4. ročníku konference Efektivní sprá-va a bezpečnost budou témata: Současné a budoucí požadavky na správu systémů, Bezpečnostní hrozby a prostředky k jejich eliminaci, Biometrie a identifikace. (Není divu, v Mexiku postiženém vlnou krimina-lity je jediným prostředkem proti únosu čip lokalizující, kde se unesený nalézá.)

Na mezinárodní konferenci Invex Hi-tech 2008 bude téma: Proč bychom nemohli být světovou znalostní velmocí, když něko-lik jiných malých zemí to dokázalo. Součás-tí konference je E vize podpořená EU jako příprava našeho budoucího předsednictví EU s tématy: Zaručená a bezpečná komu-nikace – s podtitulem Zabraňme únikům informací z policejních a justičních spisů. Ministři spravedlnosti, školství a zdravot-nictví budou prezentovat elektronickou budoucnost svých rezortů pod názvy e-jus-tice, e-školství a e-health.

Souběžně s Invexem proběhne 4. me-zinárodní veletrh spotřební elektroniky a digitální zábavy Digitex. Z této sféry je možno konstatovat, že systém Blue-ray zvítězil nad HD-DVD a divák si bude moci prozkoušet ve Studiu Jasyko největší LCD televizor světa s úhlopříčkou 108 palců od výrobce Sharp, obří multiobrazovkovou LCD, stěnu Digital Artwal System od Di-Boss Deutschland a 9. generaci plochých televizorů Kuro od Pioneeru – vše v duchu ústředního tématu Digitexu High-Definiti-on, tj. Superostrý obraz.

Na souběžné 25. mezinárodní výstavě fotografické, televizní a zobrazovací techni-ky Interkamera 2008 bude společnost Ate-mi uvádět přednášky našich předních foto-grafů na témata: Digitální fotoaparát pod vodou, Fotíme postavu a akt. To poslední téma si bude moci návštěvník odzkoušet u Photon Europe, kde bude akt fotografován na černém a bílém pozadí s třemi modelka-mi upravenými vizážistou.

Zdraví bude tématem od 21. do 24. 10. na Mezinárodním veletrhu zdravotnické techniky, rehabilitace a zdraví HospiMe-dica Brno. Z doprovodných programů se pod nenápadným názvem Den technologií reprodukční medicíny skrývá otázka, zda druh Homo přežije. Klesá mu totiž počet spermií v 1 ml spermatu. V roce 1940 jich bylo přes 1 milion, v roce 2008 pouhých 20 až 40 tisíc. Jde o celosvětový jev, kdy na mužské embryo do šesti neděl vývoje pů-sobí negativně přes sto látek obsažených v životním prostředí.

Dr. Vít Pospíšil

Lístky na veletrhStudenti, uvedené veletrhy můžete

zdarma navštívit; jak? Nejpozději 7 dní před zahájením veletrhu (pozdější objed-návky nebudou vyřízeny) si musíte u paní Jarmily Klučkové (Kounicova 65, kancelář 112 ve 3. – rektorském – patře), telefonicky na 442732 anebo e-mailem na adresu jar-mila.kluckova@unob.cz – což doporuču-jeme – objednat jmenovitě potřebný počet vstupenek. Nezapomeňte uvést hodnosti, učební skupinu a kdo si lístky přijde vy-zvednout (jeden vyzvedávající maximálně 10 lístků nebo pro jednu učební skupinu).

Zmatek zkratekJsou zkratky, kterým rozumí každý – např.

AČR, NATO, EU, OSN. Ale jsou i zkratky, kte-rým rozumějí jen příslušní odborníci – např. NMR, NSIP, EUMS, EDA. (Nalezl jsem je v Listech UO.) Zkratek přibývá, takže se ja-koby ocitáme ve „světě zkratek“ a brbláme na „zmatek zkratek“.

Nezbývá, než se nad to povznášet hu-morem, jak to učinil bendžista Ivan Mládek ve své známé písničce složené ze samých zkra-tek. Nebo autor 11. dílu Komiks Státní závěreč-né zkoušky (červencové číslo LUO), kde zkou-šený odpovídá ve zkratkách číselných, takže jediný jeho srozumitelný výraz v jeho odpovědi – „španělská vesnice“ – charakterizuje jeho od-pověď podle známého rčení o nesrozumitelnos-ti. V daném případě patří jeho replika „je to pro ně španělská vesnice“ zkušební komisi.

Je otázkou, zda můžeme zkratky skloňo-vat, jak se často děje se zkratkou ARO (aneste-ziologicko-resuscitační oddělení v nemocnici) – „Je na ARu“. Američan by nám nerozuměl, protože dešifrovaná zkratka ARU značí Ame-rican Railways Union. Nesmyslnost skloňová-ní nám vyvstane, položíme-li otázku „Pojedete do USy?“ (USA podle „husa“, když 2. pád husy, proč ne USy?).

Zatím, než by brněnští jazykovědci a uni-verzitní profesoři M. Jelínek a D. Šlosar roz-hodli, zda zkratky možno skloňovat, či ne, můžeme vymýšlet hříčky, např.: 1. pád: Naše NATO stojí zato. 2. pád: Do bezpečného NATa vstupme na to tata! 3. pád: Je rozumné NATu ukázati patu? 4. pád: Vidím NATO – za ním zlato. 5. pád: NATO, NATO – ty náš táto! 6. pád: Uvažujme o NATu jako v šachách o patu. 7. pád: Jíti na mír s NATem = jít na válku s katem.

Text: plk. v .v. doc. PhDr. Jiří Sedlák, CSc.

O doc. V. Gardavském (k jeho nedožitým 85. narozeninám)D o c e n t

PhDr. Vítěz-slav Gardav-ský, CSc. (24. 10. 1923), přešel v roce 1953 z kanto-ření v morav-skotřebovské žižkárně k vyučování na VTA v Brně

do Kabinetu mezinárodních vztahů. V roce 1955 jsme se pak stali kolegy na nově zalo-žené Katedře filozofie. Vzájemně jsme se na-vštěvovali. Když Gardavským nalila má žena do číšek vodu, nevědouc, že jsem jí nahradil tajně upíjenou a vypitou vodku, zasmáli se tomu jako vtipu. A oplatil mi to stejně při naší návštěvě u nich. Když v jakémsi jeho

textu písařka opsala sousloví „úradek boží“ jako „uráček boží“, Víťa pohotově předsa-dil před uráček „č“. Při jedné naší společné cestě na jakousi schůzi mi najednou pra-vil: „Bůh není.“ – „Jak to myslíš?“ já na to. –„No, to není celé. Velkými písmeny bych napsal ´BŮH NENÍ´ a malými písmeny pod to ´zcela mrtev´“. Považoval jsem to za vtip, ale jen do okamžiku, než jsem otevřel Lite-rárky a v nich, ke svému úžasu, uviděl první část jeho seriálu přesně tak nazvaného (Bůh není zcela mrtev). S humorem pak přijal ohlasy mnoha čtenářů. Jeden, anonym, mu vynadal do „smradlavých židů“ (ač židem nebyl), jiný mu naopak jako pozornost po-slal jesličky. Když byl pak zván do různých zemí světa k dialogu s teology, stalo se mu, že v Západním Německu mu protestantský teolog nabídl k večeři na talíři suchý chléb, ale zato s vidličkou a nožem. V jedné ame-

rické modlitebně ho zase uctili tím, že na modloslužební stůl položili srp a kladivo.

Když jako chalupář v Prosetíně u Kunštá-tu obstaral jinému kolegovi z našich kateder – historiku doc. PhDr. Zdeňku Štěpánkovi, CSc., taktéž chalupáři – předvánoční ná-kup v Olešnici, přiložil lístek: „Zdar!/ Maso v lednici/ zima v seknici/ prachy stačily/ žádné nezbyly/ svíčka 80,-/ játro 36,-/ vepřo 34,-/ = 150,-/ o vánocích lidu/ Štěpánový-mu/ přeju klidu/ sníh a zimu./ V.“

Na závěr by snad šlo uvést z jeho sbírky Přibližně tečna humornou básničku Po-vzdech stárnoucího Donšajna: „Sbohem ó vášně mé/ zub času zle mne hubí/ už s ni-kým nespávám/ ani se svými/ zuby.“

Text: plk. v. v. PhDr. Jiří Sedlák, CSc.

20

HISTORIE

Mobilizace československé branné moci v roce 1938

Doba třicátých let minulého století se dá slovy umělce označit následovně: „v Evropě to víří, něco visí ve vzduchu“.

Snahy o zajištění naší bezpečnosti měly několik dimenzí. Nejdůležitější byla politická a následovala vojenská. Bezpečnost Českoslo-venska v politické oblasti byla zajišťována řa-dou mezinárodních smluv. Ve vojenské oblasti docházelo k reorganizaci mírové a válečné armády, k její výstavbě a přípravě pro případ válečného konfliktu. To „něco“, co viselo ve vzduchu, byla rozpínavost fašistického Ně-mecka a možnost války.

Vojenským aktivitám státu předcházela spletitá politická jednání, proto i vlastnímu vyhlášení mobilizace předcházela řada vojen-ských opatření, která byla podmíněna politic-kými aktivitami. Například 13. září 1938 došlo k povolání vybraných záložníků na zvláštní cvičení v míru a 17. září 1938 nastoupil celý nejmladší ročník záloh. Na zhoršující se vo-jensko-politickou situaci se reagovalo vyhlá-šením ostrahy hranic a nařízením plné bojové pohotovosti na hlavním obranném postavení. Přijatá opatření znamenala doplnění českoslo-venské branné moci na stav zhruba 500 000 mužů a vojenské obsazení hranic státu, čímž se vytvořily dobré podmínky pro následnou mobilizaci.

Dne 23. září britská a následně francouz-ská vláda odeslaly ministerstvu zahraničí ČSR depeše, v nichž oznamovaly, že „nemohou dále Československu radit, aby nemobilizova-lo“. Na mimořádném zasedání vláda navrhla prezidentu Edvardu Benešovi vyhlášení mo-bilizace a schválila vyhlášku o vstupu státu do branné pohotovosti. Ještě téhož dne bylo vy-hlášení mobilizace oznámeno v rozhlase. Ná-sledovalo vylepování mobilizačních vyhlášek. Mobilizace byla v rozhlase vyhlášena 23. září

1938 ve 22,30 hod., ale první mobilizační den byl stanoven na 25. září 1938.

Nástup záloh probíhal velmi spontánně. Mnozí příslušníci zálohy nečekali na vylepení vyhlášek a nastupovali dřív než ve stanovený první mobilizační den. V kasárnách nebyly ještě vytvořeny přijímací komise. Vojáci ze zálohy si nepřinášeli stravu na první tři dny, jí-delní nádobí ani přikrývky, jak bylo stanoveno v mobilizační vyhlášce, protože nastupovali, aniž by ji četli. Při nástupu se však projevily i nedostatky v nástupu občanů německé národ-nosti, v nástupu specialistů (řidičů), přejímání koní, nákladních automobilů a selské vozby. Problémy u akce takového rozsahu byly po-chopitelné. Přesto se podařilo prací velitelů a vojáků v činné službě plánovaná opatření spl-nit a postavit všechny svazky.

Hlavní velitel armádní generál Ludvík Krejčí měl k dispozici čtyři polní armády a zálohu hlavního velení, tedy celkem 14 ve-litelských sborů, 34 pěších divizí, 4 rychlé divize a 3 zvláštní skupiny. Více než 1 mi-lion mužů ve zbrani, připravených k obraně republiky. K obraně republiky se počítalo i s využitím dosud vybudovaných a částečně vyzbrojených 260 těžkých a 9 630 lehkých objektů stálého opevnění. Již 25. září byl vydán rozkaz k realizaci nástupového plánu VII podle upravené varianty XIII, podle níž I. armáda HAVLÍČEK, Kutná Hora, v čele s velitelem armádním generálem Sergejem Vojcechovským, zajišťovala obranu Čech; II. armáda JIRÁSEK, Olomouc, vedená velite-lem div. gen. Vojtěchem Lužou, zajišťovala obranu severní Moravy; III. armáda ŠTEFÁ-NIK, Kremnica, s velitelem arm. gen. Jose-fem Votrubou, zajišťovala obranu Slovenska a Podkarpatské Rusi a IV. armáda NERUDA, Brno, s velitelem arm. gen. Lvem Prchalou,

zajišťovala obranu jižní Moravy. Oproti pů-vodním nástupovým plánům byla posílena obrana Čech.

Dne 30. září 1938 československá vláda přijala na svém zasedání podmínky mnichov-ské dohody čtyř mocností k odstoupení po-hraničních oblastí ČSR Německu. Zasedání byl přítomen prezident republiky Edvard Be-neš a hlavní velitel armády arm. gen. Ludvík Krejčí, který však nepromluvil ani slovo. Tento akt zásadně ovlivnil průběh mobilizace. Hlav-ní velitel nařídil v ní pokračovat v omezené míře až do 5. října. Další den, 6. října 1938, byl vydán rozkaz k provedení demobilizace, která měla proběhnout ve čtyřech etapách od 9. října. Po dodatečném doplánování páté etapy byla demobilizace dne 15. prosince 1938 ukončena.

To, že se náš stát nebránil a podlehl poli-tickým tlakům, patří mezi traumata, která si neseme dodnes. Naplňují se tak slova poslance Ladislava Rašína, předsedy Výboru na obranu republiky, přednesená 30. září u prezidenta Beneše: „Měli jsme se bránit. Ustoupili jsme sami. Příští generace nás odsoudí, že jsme bez obrany odevzdali své kraje. V čem má národ vidět sílu, v co má věřit, když jsme mu vzali ar-mádu, která bez výstřelu opouští pozice? K té zbabělosti cizí připojujeme zbabělost vlastní. Je pravda, že jiní zradili nás, ale my zrazujeme sami sebe.“

I přesto, že v ty dny nebylo umožněno našim předkům bojovat, patří mobilizace čes-koslovenské branné moci v roce 1938 mezi nejvýznamnější akce naší vojenské historie. Její 70. výročí si v této době připomíná naše armáda i celý stát.

Text:podplukovník v zál. Ing. Ivan NĚMEC, Ph.D.

Foto: archiv UO

Perl

ičky

ze

škol

y: K

dyž

před

pokl

ádám

e ot

řes m

ozku

, sam

i s m

ozke

m n

ic n

eděl

áme

a . .

.Soutěžní křížovka

o tričko!Vyluštěnou tajenku zašlete do 15. října 2008.Písemně na adresu: Univerzita obrany, Redakce Listů UO, Kounicova 65, 612 00 Brno. Rovněž ji můžete zaslat e-mailem na adresu:listy@unob.czDva výherce odměníme věcnou cenou.Výherci z č. 11 jsou Miroslav Vídeňka a Jana Klonová.

Šance pro dva čtenáře

EVROPSKÝ VELETRHPOMATURITNÍHO A CELOŽIVOTNÍHOVZDĚLÁVÁNÍ

GAU

DEA

MU

SX

V. R

OČ

NÍK

www.gaudeamus.cz

Svoji studijní nabídku představí i UNIVERZITA OBRANY

BRNĚNSKÉ VÝSTAVIŠTĚ PAVILONFBRNO 21. – 24.10.2008

NA VELETRHU SE PREZENTUJÍUNIVERZITY A VYSOKÉ ŠKOLY,ZÍSKÁTE PODROBNÉ INFORMACEO PŘIJÍMACÍM ŘÍZENÍ A STUDIUV ČESKÉ REPUBLICE I ZAHRANIČÍ.

OTEVŘENO 21. – 23.10. 8-16 h 24.10. 8-14 h

ZÁŘÍ 2008

LISTYUNIVERZITY

OBRANY

Banderovci na jihovýchodní MoravěLéto 1947 přineslo mimořádná vedra a sucho. Do paměti lidí se zapsalo i jako doba

plná napětí, doba – řečeno spolu s titulkem známého filmu – „stínů horkého léta“. Na území Moravy se v červenci poprvé objevili banderovci. Tak, jako se v posledních dvou poválečných letech pohybovali na území Polska, Ukrajiny a pronikali i na Slovensko.

Odkud se vzali banderovci na MoravěJménem banderovci (někdy benderovci)

byly označovány skupiny lidí, které se ke konci druhé světové války vytvořily z UPA (Ukrajinská povstalecká armáda). Vznikly v Polsku jako ozbrojená složka OUN (Organizace ukrajinských nacionalistů), ale také se rekrutovaly například z členů SS divize Galizien a dalších účastníků války na straně hitlerovského Německa. Banderovci nebyli armádou v pravém slova smyslu, i když o to velmi usilovali. Po válce i proto, aby získali status alespoň válečných zajatců. Svou výzbrojí a zkušenostmi z bojů však představovali na území, po kterém se po válce, zejména v letech 1945–1947 pohybovali, značné nebezpečí.

Na území tehdejšího Československa se začaly oddíly banderovců dostávat už od léta 1945. Tehdy především do slovenských hor, samot a vesnic. Jen během podzimu jim při přepadání a drancování východoslovenských obcí (například Novosedlice, Zboj, Ulič, Kolbasov) padlo za oběť osmnáct lidí. Banderovci rabovali zejména potraviny, dobytek, šatstvo a léky. Proti oddílům, zvaným například Iroň, Karmeluk, Sokil, Peryh a Browsko, nakonec zasáhly čtyři vojenské prapory a spolu se SNB a finanční stráží je vytlačily zpět do Polska, kde jich ještě operovalo několik desítek tisíc.

Od dubna následujícího roku se snažili banderovci pronikat přes polskou hranici znovu, tentokrát ještě hlouběji do slovenského vnitrozemí. Přitom mimo jiné svolávali se zbraní celé vesnice na shromáždění, při kterých jedním dechem hlásali hesla o boji za „Za Boha a za národ, za odkaz dr. Tisa“. Původně počítali s pokračováním boje, s rychlým vypuknutím další světové války a změnou evropské mapy. Politická situace na území, po kterém se pohybovali, je však už v roce 1947 pasovala do role válečných ztroskotanců. V Polsku jim doslova začala hořet půda pod nohama. Měli na výběr jen málo možností dalšího osudu – buď se vzdát, nebo se pokusit o ústup. Hlavní cíl byl v Bavorsku. Zde, v Mnichově, měla své sídlo OUN, zde

se tehdy zdržoval i samotný Bandera. Nejpočetnější skupiny (takzvané sotni), které postupovaly přes naše území, se jmenovaly Burlak, Chromenko a Brodyč.

Jméno banderovcům dal Stepan BanderaMuž, který dal banderovcům své

jméno, se narodil na Nový rok 1909 jako jedno ze šesti dětí řeckokatolického kněze v obci Staryj Uhryniv u města Stanislav (později Ivano-Frankivsk). Po maturitě začal studovat zemědělskou fakultu Vysoké školy polytechnické ve Lvově. Většinu svých sil však věnoval politické činnosti, myšlence boje za samostatnou Ukrajinu. Začal pracovat v Ukrajinské vojenské organizaci (UVO) a vstoupil do Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN).

OUN byla založena ve Vídni v lednu 1929. Navazovala mimo jiné na tradici legie Ukrajinských sičových střelců

(USS), která vznikla v roce 1914 v rámci rakouské armády. Prvním představitelem OUN byl Jevhen Konovalec, druhým od roku 1938 Andrij Melnyk, teprve v roce 1941 se stal hlavním vůdcem OUN Stepan Bandera.

Předtím se Bandera zapojil do vedení OUN a velel celé krajské větvi na západní Ukrajině. V letech 1932–34 zahájil na tomto území bojovou činnost. Zatímco Konovalec odmítal politický teror, na území, kterému velel Bandera, se stal terorismus hlavním prostředkem boje pod heslem osvobození Ukrajiny. Výjimkou nebyly ani vraždy příslušníků opačného tábora – ředitele lvovské školy, polského ministra zahraničí…

Poté co Hitler napadl Sovětský svaz, se několik tisíc (až dvě stě tisíc) banderovců vydalo ze západní Ukrajiny na východ. Chtěli předběhnout Němce a vyhlásit samostatnou Ukrajinu. Hitler zpočátku nechal některé kroky bez protestu proběhnout, nakonec však byl Bandera 30. června 1941 zatčen a uvězněn. Jeho síla zřejmě vzbuzovala u fašistů obavy.

V roce 1944 však Němci hodlali Banderových vojáků využít. Jejich velitele propustili z vězení a doufali, že s pomocí jeho ozbrojenců se jim snáze podaří dobýt zpět už jednou ztracená území. Faktem je, že sám Bandera nikdy s fašisty nespolupracoval (na rozdíl od některých velitelů v jeho jednotkách). Stáhl se do Mnichova, odkud řídil zahraniční jednotky OUN.

V době, kdy se vojáci zvaní banderovci pohybovali po území Moravy, bydlel tedy Stepan Bandera v hlavním městě Bavorska. Jeho život později, v roce 1959, ukončila na schodech mnichovského domu smrtící injekce s obsahem kyanidu draselného v ruce agenta Bohdana Stašynského.

Po vzniku samostatné Ukrajiny řadí někteří Banderovi krajané jeho jméno na piedestal národních hrdinů. Jiní uznávají, že ho jeho praktiky národně osvobozeneckého boje přiřazují spíše do tábora teroristů.

Text: Jan KuxFoto: arhiv autora

Náš

seriá

l